Dobesedni zapisi razprav

Ponedeljek, 25. november 2019 - Strasbourg

17. 30. obletnica žametne revolucije: pomen boja za svobodo in demokracijo v srednji in vzhodni Evropi za zgodovinsko združitev Evrope (razprava)

  Die Präsidentin. – Als nächster Punkt der Tagesordnung folgt die Aussprache über die Erklärung der Kommission zum 30. Jahrestag der samtenen Revolution: die Bedeutung des Kampfs um Freiheit und Demokratie in Mittel- und Osteuropa für den historischen Integrationsprozess in Europa (2019/2931(RSP)).

Wir begrüßen Frau Kommissarin Jourová zu diesem Tagesordnungspunkt. Bevor ich Frau Jourová das Wort erteile, möchte ich noch einmal darauf hinweisen, dass Anträge auf spontane Wortmeldungen und blaue Karten sowohl mithilfe des bisherigen herkömmlichen Verfahrens als auch über das elektronische System gestellt werden können. Eine Anleitung liegt wie immer am Eingang zum Plenarsaal aus.

  Věra Jourová, Member of the Commission. – Madam President, thank you for the opportunity to join Members to celebrate and reflect on the 30th anniversary of the revolutionary year 1989, which marked the beginning of the end of totalitarian regimes in all central and eastern Europe. Today’s European Union is built on the ruins of the Berlin Wall, on the spirit of the Solidarity movement in Poland, on the Baltic Way and the Velvet Revolution in the former Czechoslovakia. The accession of 2004 allowed us to reconcile our continent’s geography with its history and a collective wish to share its future together.

I vividly recollect 1989. We, the people in Czechoslovakia, wanted change. We wanted to come back to Europe, and I am convinced that it was not in search of material goods. It was especially in search of its freedoms. To live in freedom was a dream we all shared in Europe, but in the east it has become a reality later than in the west and the south. Living in freedom requires a process of adjustment, not only to the immediate benefits of individual liberties, but also to the meaning of individual responsibility and the constant process of debate and compromise, discussion and change which is inherent in democracy.

Our societies are now wealthier. We live longer, we can educate ourselves better, and we have immensely better choice. Our administrations are healthier when democratically accountable. Through that and the checks and balances assured by independent justice, the rule of law and fundamental rights, we live in a fairer, more just society built on common values which provide liberty, security and stability for its citizens, and therefore a better life.

Yet, especially in times of uncertainty, there are those who peddle old lies and play to the insecurities of people. They point to a past that never was and promise a future that will never come. They say it requires the rule of a strong leader and they offer simplistic solutions to complex problems. Democracy is an invincible ideal, but also a fragile system and it is certainly not a given. We need to cherish and defend our European values, to maintain Europe as a resilient, assertive player standing firm on its pillars of liberal democracy, an inspiration and an example of a better way for people to govern themselves.

It is naive to believe that the democratic change we made after the revolution is irreversible. Democracy is a process. It has no end and it needs constant maintenance. With humility we should accept that, as politicians, we cannot protect the values alone. We need a robust and vigorous civil society and active citizens – not just consumers – to join us in our vigilance against authoritarianism and the efforts of authoritarian powers to interfere in and undermine our democracies.

We need to nurture our democratic institutions and our citizens’ confidence and trust in them, and in us as part of these institutions. The greater our institutions’ resilience, an independent judiciary, law-bound and accountable legislators and executive – and also of course free media and civil society – the stronger will be our democratic and self—confident Europe.

  Luděk Niedermayer, za skupinu PPE. – Paní předsedající, třicet let je velmi dlouhá doba, i když těm, kteří tehdy jako já byli na náměstích, se to možná nezdá. Dovolte mi podělit se o tři inspirace, které pro mě ta doba znamená.

Zaprvé, uvědomme si, že komunismus se nezhroutil sám. Bez tisíců, možná desetitisíců odvážných lidí, kteří i v té době šířili myšlenky demokracie a svobody, by nezkolaboval.

Druhá věc, v dnešní velmi rozdělené době si uvědomme, jak skvělé to bylo, když většina společnosti byla spojená myšlenkami na lepší budoucnost. Na budoucnost, která bude respektovat důležité hodnoty. A uvědomme si, jak moc nám to zřejmě dnes chybí.

A naposledy, uvědomme si, že jsme vybudovali bohatou společnost, ale méně jsme uspěli v budování společnosti soudržné a odolné. Jakkoliv uspěli jsme ve velmi důležitých věcech, jsme součástí společné Evropy, podílíme se na jejím formování a žijeme v nejlepším místě, jaké dnes na světě je. Zároveň je ale skvělé, že minulé dny ukázaly, že mezi mladými lidmi myšlenky, které nám pomohly překonat komunismus, stále žijí a jsou ochotni za ně bojovat.

  Robert Hajšel, za skupinu S&D. – Pani predsedajúca, sloboda prejavu, zhromažďovania sa, cestovania, podnikania, ale hlavne slobodné voľby sú výdobytky Nežnej revolúcie a demokratických zmien v Európe. Osobne som rád, že sme v roku 1989 odzvonili totalitárnemu režimu, ktorý najmä v 50-tych rokoch krvavo potláčal slobody a aj neskôr dusil mnohých ľudí len za to, že vyjadrili svoj politický názor. Som rád, že aj vďaka Nežnej revolúcii sme sa neskôr stali súčasťou Európskej únie.

Treba však povedať, že nie všetky očakávania ľudí sa podarilo naplniť. Mnohí stratili prácu, kúpyschopnosť, a ani v súčasnosti nie je dôstojné bývanie samozrejmosťou.

Podľa mnohých sa nenaplnili sľuby, že nedôjde k zdražovaniu, prepúšťaniu zo zamestnania, či k výpredaju strategických odvetví priemyslu a energetiky.

Aj preto by som bol rád, keby sme toto okrúhle výročie popri zaslúžených oslavách využili aj na debaty naprieč politickým spektrom o tom, ako účinnejšie bojovať s korupciou, ako zvyšovať vymáhateľnosť práva, a najmä ako posilňovať sociálne vymoženosti, jedným slovom, ako robiť celú Európsku úniu lepším miestom pre život. Veď dialóg bol jednou z priorít aktérov Nežnej revolúcie.

  Dita Charanzová, za skupinu Renew. – Paní předsedající, má generace je vlastně poslední, která se narodila do komunistického Československa. Měli jsme štěstí, že jsme byli i ti první, kteří procházeli transformací naší země, a byli jsme první, kteří vyrůstali v demokracii. Měli jsme nové příležitosti, mohli jsme studovat, podívat se svobodně do světa. Mohli jsme říkat, co jsme chtěli. Mohli jsme si myslet, co jsme chtěli a být, čím jsme chtěli být. Nic z toho nebylo ještě pro generaci našich rodičů vůbec samozřejmé.

Nepochybuji o tom, že i přes všechna škobrtnutí nastoupila naše mladá generace, naše nová demokracie správnou cestu. Jsem za ni vděčná a jsem šťastná, že se už třicet let rodí naše děti do svobodné země. Měli bychom jim ale připomínat, jak vzácný dar to je a jak významný pro nás byl a stále jelistopad 1989. Moment, který nás vrátil do demokratické části světa, demokratické Evropy, postupně nás dovedl do NATO a do Evropské unie.

Mimochodem, když jsem poprvé přijela do Bruselu, rozdělovaly se státy na „nové“ státy a „staré“ státy. Bylo to klišé, kdy naše střední Evropa byla vnímána jako nezkušený student. Myslím, že střední Evropa již dospěla. Udělali jsme velký kus práce a já bych chtěla poděkovat a vyjádřit respekt všem, kteří stáli na začátku této cesty.

  Marcel Kolaja, on behalf of the Verts/ALE Group. – Madam President, today we commemorate the anniversary of the Velvet Revolution, a non-violent positive change of regime in Czechoslovakia. Thanks to our previous generation, we live in a free society and we managed to integrate well into the European structures. However, the current generation needs to address another difficult task – to cope with the misuses of the tools the digital era brings and to ensure that our state works for everyone equally and is not providing benefits only to a few.

Twice this year, more than 250 000 people gathered in Letná Park in Prague to express their willingness to defend our democracy and liberties in the biggest demonstrations in the Czech Republic since 1989. A memento of the Velvet Revolution is protection of freedom. I strongly believe this cannot be silenced and that in the end, as Václav Havel said: ‘Truth and love will overcome lies and hatred’.

  Kateřina Konečná, za skupinu GUE/NGL. – Paní předsedající, já bych ráda, aby tady zazněl i další úhel pohledu, který je v souvislosti s listopadem 1989 opomíjen. Prvně je třeba si říci, že lidé na náměstích chtěli demokracii, ne kapitalismus, o čemž svědčí i průzkum z prosince 1989. Občané byli udržováni listopadovými protagonisty v naději, že špatnosti skončí a to dobré bude pokračovat. Místo toho se ale otevřela cesta k rozkradení obrovského státního majetku skupinou tunelářů, kteří se českým občanům dodnes smějí. Ruku v ruce s tím se v mnohých ohledech z naší země stala levná montovna s trojnásobně nižší úrovní mezd, než je tomu v Německu či Rakousku. Statisíce exekucí, milion lidí v pásmu chudoby, děti, na jejichž léčbu se musí dělat sbírky, nebo astronomické ceny za bydlení asi není úplně pozitivní vysvědčení třiceti let stávajícího režimu. Připomínat minulost je možné, ale budoucnost nám to nezlepší.

  Ivan Štefanec (PPE). – Pani predsedajúca, som nesmierne hrdý, že si dnes v EP môžeme pripomenúť toto významné výročie.

Pred tridsiatimi rokmi som spolu s mnohými priateľmi stál na námestí ako občan totalitného štátu a spoločne sme sa pokúšali bojovať za slobodu. Dnes sme spoločne súčasťou zjednotenej, slobodnej a demokratickej Európy.

Pre našu generáciu je to zázrak. Je to zázrak, ktorý by ale nebol možný bez mnohých obetí.

Preto mi dovoľte pripomenúť a spomenúť si na stovky kňazov a rehoľníkov, ktorí boli nútení vykonávať vo väzení nútené práce.

Na tisíce roľníkov, ktorým režim zobral pôdu a zbytok života tak živorili.

Či na 270 usmrtených ľudí , ktorí chceli ísť len do inej krajiny a boli zastrelení na železnej opone.

Nie, komunizmus nie je rozprávka, kde každý dostane, čo potrebuje. Je to zločinecká ideológia, ktorá zničila životy polovici Európy.

Urobme všetko pre to, aby sa tento čas nevrátil aj z úcty k týmto obetiam.

  Attila Ara-Kovács (S&D). – Elnök Asszony, kedves Kollégák! Számos olyan tagja van a Parlamentünknek, akik tevékeny résztvevői voltak annak a demokratikus rendszerváltásnak, amely 1989-ben, a kontinens keleti felén lezajlott. Én is egy vagyok közülük, s bár a bársonyos forradalom kapcsán e pillanatban elsősorban cseh és szlovák barátainkat illeti a megemlékező tisztelet, azért azt a forradalmat minden kelet-európai, sőt minden európai demokrata a magáénak érezte, és érezheti ma is.

Ám visszatekintve 30 év távlatából, mégsem egyértelmű a kép, és sok tekintetben súlyos aggodalmakkal terhelt. Az elmúlt tíz esztendőben lezajlott egy antidemokratikus rendszerváltás Kelet-Európában, s nekem magyarként nagyon fájó, hogy hazám ebben az ellenforradalomban az élen jár. Ha van feladata, missziója az Európai Parlamentnek, az az, hogy megtartsa társadalmainkat, megtartsa Európa nagy és közös társadalmát azon a pályán, amit a bársonyos forradalom meghatározott, s ami már akkor elutasította az illiberalizmust és populizmust, azt, aminek a mai hirdetői még akkor csak tervezgették, hogyan élnek majd vissza frissen megszerzett szabadságunk minden ígéretével.

  Robert Biedroń (S&D). – Pani Przewodnicząca! Trzydzieści lat temu nad naszym kontynentem zawiał silny wiatr zmian. Rozpoczął się największy pokojowy przewrót w powojennej Europie. Była to dziejowa szansa, której siłą sprawczą była ludzka solidarność. Wiele wydarzeń przychodzi na myśl jako symbole tamtego okresu, to okrągły stół, do którego usiedli przedstawiciele opozycyjnej Solidarności oraz strona rządowa w Polsce, to upadek muru berlińskiego, w ogarniętej aksamitną rewolucją Czechosłowacji mógł być widok Karela Gotta, ulubieńca socjalistycznego reżimu, śpiewającego dla setek tysięcy demonstrantów zgromadzonych na placu Wacława w Pradze. W 1989 roku obywatele Europy Środkowo-Wschodniej dokonali świadomego wyboru, wybrali wolność i demokrację, wybrali Europę. W dzisiejszych czasach komunizm nie jest już dla nas zagrożeniem, ale ekstremizm tak. Kiedy otwieramy gazety, czytamy o tym, że sędziowie trybunałów są usuwani przez polityków, media kontrolowane przez rządy, dlatego nie możemy przyjmować biernie tego, jak niektóre z rządów próbują zaprzepaścić to, co nam się udało. Musimy pamiętać o tym, że demokracja nie jest dana raz na zawsze, że demokracja jest jak piękny kwiat – pielęgnowana kwitnie, zaniedbana usycha.

  Die Präsidentin. – Damit kommen wir zu den spontanen Wortmeldungen. Wir haben bereits 15 Anmeldungen, aber eigentlich nur fünf Minuten Zeit. Deshalb habe ich jetzt sechs Kolleginnen und Kollegen – quer durch alle Fraktionen – ausgewählt, um quasi alle Bereiche abdecken zu können.

Spontane Wortmeldungen

  Michaela Šojdrová (PPE). – Paní předsedající, dnes je to přesně třicet let, kdy se v Praze shromáždilo osm set tisíc lidí požadujících konec vlády jedné strany. Za tímto zázrakem, kterému říkám zázrak jménem revoluce, stály oběti tisíce lidí, ale také tvrdá práce a řada obětí, které musely být přineseny.

Za těch uplynulých let se zemím za železnou oponou muselo podařit překonat řadu překážek, a to i díky tomu, že se jim podařilo vstoupit do Evropské unie. Toto výročí by nás mělo vést k porozumění tomu, co nás spojuje, anebo proč naopak vznikají nové bariéry a jak těmto bariérám čelit, ať už tomu někdo říká sociální dumping anebo protekcionismus.

My ve střední Evropě bychom neměli zapomínat na to, jakou hodnotu má svoboda, demokracie a právní stát. Spolu se studenty bychom měli říkat: „Díky, že můžem. Díky za svobodu.“

  Julie Ward (S&D). – Madam President, I want to pay tribute to the role of artists, intellectuals and students in the Velvet Revolution. They offered important reflection, new perspectives, courageous thinking, and a space for civil society to be nurtured and grow. The playwright Václav Havel was a key figure in the peaceful transition of what was a one-party Communist state to a fully-functioning European democracy.

Other inspirational leaders have stood up against authoritarianism and dictatorships all around the world, providing a light in the dark when there was none. Without those brave creative muses, where would we be now?

In this moment of profound reflection, I’d like to ask Ms von der Leyen once again if she will amend the portfolio title of the Commissioner-designate Gabriel to Innovation, Youth and Culture.

  Ruža Tomašić (ECR). – Poštovana predsjedavajuća, 30 godina od pada komunizma često olako zaboravljamo koliko je taj sustav bio nasilan i protivan svemu onome što smatramo civilizacijskim dosegom. U postkomunističkim državama nostalgični glasovi, zanimljivo, spominju samo industrijalizaciju i kakvu-takvu sigurnost, ali vješto izbjegavaju govoriti o sustavnom kršenju ljudskih prava i režimskom nasilju koji su prelazili državne granice.

 

Hrvatski su politički emigranti tako likvidirani od strane jugoslavenske obavještajne službe diljem svijeta. Protivnici režima nigdje nisu bili sigurni, čak ni kao punopravni državljani demokratskih, zapadnih država.

 

I danas je važno govoriti o ovome kako bi nove generacije spoznale sve zlo komunizma i socijalizma. Ne radi se tu o sustavu društvene pravde i jednakosti, nego o zločinačkom režimu kojemu je ljudski život obična statistika i koji je pobio milijune ljudi.

  Martin Hlaváček (Renew). – Paní předsedající, při listopadových událostech roku 1989 mi bylo téměř deset let. Bydleli jsme poblíž místa, odkud vyjížděly speciální jednotky. Pamatuji si dodnes, jak v očích mých rodičů, ale i v jejich hlase se střídaly dvě emoce. Byl to strach a byla to naděje. Naděje zvítězila. Měli jsme svobodné volby, svobodu slova, rozdělili jsme se sice se slovenskými kolegy, ale to jen proto, abychom se znovu našli v Evropské unii a v NATO.

S pádem železné opony a koncem studené války dějiny neskončily, i když jsme si to tak na chvíli mohli myslet. Svoboda dnes není samozřejmost, boj za lidská práva není bojem minulosti. Neměli bychom na to zapomínat. Co to pro nás znamená? Neměli bychom zapomínat na všechny oběti, které během desetiletí padly za to, abychom dnes mohli být tady, součástí svobodné a demokratické Evropy a bojovat za tyto ideály do budoucna. Neměli bychom také činit chybná rozhodnutí. Podíváme-li se kolem sebe, na Krym, nebo podíváme-li se na poslední rozhodnutí ohledně Balkánu, musíme si tyto skutečnosti připomínat.

  Clare Daly (GUE/NGL). – Madam President, I’m all for celebrating freedom and democracy but it strikes me that we’re very selective in our celebration. I wasn’t here last year, but I doubt very much there was a 50th anniversary celebration of the revolution in France or the civil rights movement in Ireland or the anti-Vietnam protests, yet week after week in here, we have the uprisings of the people of eastern Europe being used to justify a narrative of the poor victims of Eastern Europe being freed from the big bad wolf of communism and brought into the loving arms to live happily ever after in the European Union. Well, I don’t see that narrative as being a reality. Let us remember here when we have a balanced view of history that according to the Lancet a million adults died prematurely as a consequence of the imposition of capitalism in Eastern Europe. Is this just a statistic? The giving away of public property to oligarchs, was that in inevitability? Is that what people were struggling for? So I think when we look at our history, we have to look at it in a fair and balanced way and learn the lessons correctly.

  Κωνσταντίνος Παπαδάκης (NI). – Κυρία Πρόεδρε, με κάθε αφορμή η Ευρωπαϊκή Ένωση και το Κοινοβούλιό της, οι κυβερνήσεις τους στήνουν αντικομμουνιστικές φιέστες για να επιταχύνουν την υλοποίηση των αντικομμουνιστικών σχεδιασμών τους με βάση το προκλητικό και επικίνδυνο για τους λαούς ψήφισμα του Σεπτέμβρη. Τα αντικομμουνιστικά μέτρα, οι διώξεις και το αναποδογύρισμα της ιστορικής αλήθειας αποτελούν προϋπόθεση για την κλιμάκωση της αντιλαϊκής επίθεσης προκειμένου, λογαριάζοντας χωρίς τον ξενοδόχο, να έχουν ελεύθερο πεδίο να ισχυρίζονται ότι άλλος δρόμος εκτός από την καπιταλιστική βαρβαρότητα δεν υπάρχει.

Η παρέμβαση των κομμουνιστών τεκμηριώνει ότι οι λαοί μπορούν να ζήσουν χωρίς εξαθλίωση, χωρίς ανεργία, χωρίς δουλειά-λάστιχο, χωρίς ιμπεριαλιστικούς πολέμους, προσφυγιά, χωρίς υγεία/παιδεία/κατοικία-εμπόρευμα, χωρίς καπιταλιστική εκμετάλλευση.

Από τα βελούδινα αντικομμουνιστικά πανηγυράκια σας τριάντα χρόνια μετά, απουσιάζουν οι λαοί που, παρά το ζεστό χρήμα που σκορπάτε, μπορούν σήμερα να συγκρίνουν την αντιλαϊκή πολιτική που βιώνουν με όσα είχαν τότε και έχασαν.

Είμαστε βέβαιοι ότι θα βρουν τελικά οι λαοί το δρόμο τους, με την πάλη την δική τους, με ισχυρά κομμουνιστικά κόμματα, για να κατακτήσουν την εξουσία.

(Ende der spontanen Wortmeldungen)

  Věra Jourová, členka Komise. – Vážená paní předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, já nemohu odolat a ráda bych svoje závěrečné slovo řekla ve svém rodném jazyce, který je zároveň jazykem dramatika, spisovatele, disidenta Václava Havla, který pro nás, Čechy a Slováky, napsal scénář pro svobodnou zem.

Ne vždycky jsme podle toho scénáře hráli. Myslím si, že je vždycky čas na to, abychom reflektovali to, jak jsme demokracii a svobodu využili a jestli jsme na ní dost pracovali, protože se na demokracii a svobodě musí pracovat. Není to automatická věc.

Velice mě oslovilo, když jste vy někteří zde hovořili o tom, jak si vzpomínáte na rok 1989 a že to bylo něco jako zázrak. Taky tak vzpomínám na euforii, která přišla, když jsme pochopili, že se konečně zbavíme totalitního režimu, který pokřivil morálku, který například mě nutil, abych opravdu vážně přemýšlela o tom, jak vysvětlím svému šestiletému synovi, že nesmí říkat venku to, co slyší doma. Řada dalších věcí, kterých jsme se zbavili, možná stojí za znovu připomenutí.

Není pravda to, co dnes zaznívá, když vzpomínáme na třicáté výročí nebo když vzpomínáme na revoluci, že se komunismus zhroutil sám. Není to pravda. Byli jsme, já osobně ne, ale mnoho lidí bylo perzekuováno, velice odvážně se stavěli režimu, řada lidí položila své životy. Myslím si, že my všichni jsme dnes zavázáni k tomu, abychom ty oběti nepromarnili a abychom pokračovali v té práci, doufejme, za mírových a demokratických podmínek.

Dívejme se do budoucnosti. Tak, jak analyzujeme současnost, tak vidíme, že máme v Evropě problémy. Já budu jako místopředsedkyně Evropské komise, pokud od vás nová Komise dostane podporu, zodpovědná za hodnoty a transparentnost, zodpovědná právě za hodnotové principy, jako je demokracie, svoboda slova, svoboda shromažďování, samozřejmě lidská práva, svoboda médií a podpora aktivní občanské společnosti.

Myslím si, že toto vše musíme odpracovat, máme řadu problémů v Evropě, máme tady najednou vracející se princip v hlavách mnohých, že vítěz po volbách bere vše. Začíná se k nám vkrádat přesvědčení, že ten, kdo lépe lže, vyhraje volby, ten, kdo má více špinavých peněz a použije více špinavých metod, včetně využití digitálních vymožeností, vyhraje volby. Máme tady řadu nových varovných trendů, které se týkají médií i byznys modelu pro nezávislá média, která hlásí, že mají velké problémy se udržet. Toto jsou všechno věci, na kterých budeme muset společně pracovat, a já jsem připravena samozřejmě intenzivně přiložit ruku k dílu v mé nové pozici.

Myslím si, že máme všichni povinnost zajistit, že se nestane to, že některé volby v Evropě budou ty poslední, a máme povinnost zajistit, aby se lidé na to mohli spolehnout.

Zároveň musím na závěr podotknout, že musíme také pracovat hodně na tom, aby občané Evropské unie byli s námi v tomto snažení, aby rozuměli tomu, co děláme a proč to děláme, když pracujeme pro demokracii, svobody a lidská práva. Abychom nezůstali jako ten příslovečný kůl v plotě a čeští kolegové vědí, o čem hovořím. Musíme vysvětlovat, ale musíme také udělat hodně pro to, aby se lidé v Evropě cítili jako v zemích, kde mají svoje jistoty, že nemusí žít v neustálé obavě z budoucnosti. Víme, že naší současnou společností opravdu otřásá velká míra nejistoty a pocitu nespravedlnosti. Obávám se, že lidé, kteří jsou ohroženi exekucemi, lidé, kteří si spočítají, že se nám sice zvyšuje hrubý domácí produkt, ale míra chudoby zůstává stejná, pracující rodiče, kteří nemohou zaplatit svým dětem důstojný život, všichni tito lidé možná nebudou mít až tak velkou chuť zamýšlet se nad tím, proč je potřeba bojovat za demokracii, lidská práva a všechny ty vznešené principy.

Já si myslím, že máme mnoho práce na mnoha frontách a byla bych ráda, kdybychom společně s Evropským parlamentem napřeli síly tím správným směrem. Jsem k tomu osobně připravena.

  Die Präsidentin. – Die Aussprache ist geschlossen.

Schriftliche Erklärungen (Artikel 171)

  João Ferreira (GUE/NGL), por escrito. – A realidade das últimas décadas desmente clamorosamente as proclamações triunfalistas que se seguiram às derrotas do socialismo no leste da Europa. O capitalismo não só se revela incapaz de resolver os problemas que a Humanidade enfrenta, como tende a agravá-los ao ponto de pôr em causa a própria existência da Humanidade.

As derrotas do socialismo não mudaram a essência do capitalismo, antes tornaram mais evidente a sua natureza injusta e desumana. A Europa e o mundo não ficaram mais seguros, pelo contrário. A “nova ordem mundial” proclamada pelo imperialismo trouxe a guerra, sendo esta uma ameaça que pesa permanentemente sobre os trabalhadores e os povos.

Ao contrário do que nos garantiam, a História não acabou há trinta anos. Apesar de continuar a ser escrita e reescrita ao sabor dos interesses económicos e políticos dominantes - e este debate é bem uma demonstração disso mesmo, - os que anunciaram o fim da luta de classes confundiram desejos com realidade.

Alguns dos mais prodigiosos empreendimentos da Humanidade exigiram tempo, avanços e recuos, vitórias e derrotas. Assim será também com a construção de uma sociedade nova, liberta de todas as formas de exploração e opressão, uma terra sem amos. Não é o capitalismo, mas o socialismo e o comunismo, o futuro da Humanidade.

  Kinga Gál (PPE), írásban. – A vasfüggöny mögé szorult népeknek 30 éve végre sikerült - amiről nagyszüleik, szüleik nem is álmodhattak: megbontani a kommunizmus törhetetlennek hirdetett falát. Hívjuk a berlini fal lebomlásának, bársonyos forradalomnak vagy forradalomnak, a kommunizmus lengyel, cseh, magyar és kelet-német bukása egy új korszak kezdetét jelentette. Ugyanakkor elszomorító, hogy a kommunizmus rémtetteiről a mai napig - 30 évvel a kommunizmus megbukása és 75 évvel a gulágokba való tömeges elhurcolások után - még mindig aránytalanul kevés szó esik. Pedig a kommunisták nagyszüleink generációjának egész életét tönkretették, jelenét ellopták, nem volt olyan család a vasfüggöny mögött, amelyik nem szenvedte volna meg a kommunizmus szörnyűségét.

Ezért elkeserítő, hogy Nyugat-Európa még mindig tartózkodik attól, hogy a kommunizmus bűneit megfelelő súllyal kezelje. Meg kell ismerni a közép-kelet-európai történelem ezen korszakát, és ébren kell tartani emlékét ahhoz, hogy meg lehessen érteni a poszt-kommunista nemzetek mai valóságát. Közép- és Kelet-Európa népeiben nagyon erős a függetlenség és szabadság melletti elkötelezettség, hiszen még a XX. század történelme során is keményen meg kellett harcolni a szabadságért. Megtették ezt 1956-ban, 1968-ban és 1989-ben is.

  Maria Grapini (S&D), în scris. – Azi omagiem Revoluția de Catifea din Cehoslovacia. Au urmat din păcate, revoluții sângeroase așa cum a fost cea din decembrie 1989 din țara mea, România. Comunismul a fost înfrânt în țările din Est, cu sacrificii, cu prețul vieții unor conaționali. S-au câștigat drepturile și libertatea de mișcare, libertatea de expresie, dreptul de a alege, dar mai avem multe de făcut privind îmbunătățirea vieții cetățenilor europeni din țările din Est. UE trebuie să lupte să nu mai existe motive de întoarcere la comunism. Țările din Est, cetățenii au nevoie de o viață sigură în țara lor. Instituțiile europene trebuie să-i trateze egal și echitabil pe toți cetățenii europeni, indiferent în ce țară trăiesc. Eu doresc să aduc un omagiu eroilor din țara mea și în memoria lor, dar și în numele cetățenilor din țara mea. Mă voi lupta pentru valorile și principiile europene, bazate pe respectarea drepturilor omului. Voi continua și în acest mandat să lupt pentru tratamentul egal, fără dublu standard, pentru un nivel de viață decent și pentru securitatea tuturor cetățenilor.

  Leszek Miller (S&D), na piśmie. – Aksamitna rewolucja i upadek muru berlińskiego, których 30. rocznicę właśnie obchodzimy, to jedne z kluczowych momentów w historii XX-wiecznej Europy i zarazem symbole jej zjednoczenia. Upamiętniając tamte wydarzenia, pamiętajmy jednak, że początek przemian, które ostatecznie doprowadziły do upadku żelaznej kurtyny, zainicjowany został kilka miesięcy wcześniej w Polsce, podczas obrad Okrągłego Stołu i wyborów 4 czerwca 1989 roku. Następujące wówczas w Europie przemiany polityczne, zwane potocznie Jesienią Narodów, dały istotny impuls procesowi integracji europejskiej, prowadząc zarówno do jej poszerzenia, jak i pogłębienia.

Z jednej strony, zjednoczenie Niemiec otworzyło drogę przystąpienia do Wspólnot dla nowych państw członkowskich Europy Środkowej i Wschodniej, w tym Polski. Z drugiej zaś, podpisanie Traktatu z Maastricht i ustanowienie Unii Europejskiej wyznaczyło nowy etap w procesie tworzenia coraz ściślejszego związku pomiędzy społeczeństwami Europy.

Kultywując zatem pamięć o tych wszystkich minionych wydarzeniach, pamiętajmy, że powinny być one inspiracją dla państw członkowskich do wypracowania porozumienia i znalezienia w nieodległej przyszłości skutecznej drogi do realizacji wizji zjednoczonej Europy.

  Alfred Sant (S&D), in writing. – Thirty years ago, protesters filled the streets of Prague. The aspiration for freedom had reached the Czech capital a few days after the fall of the Berlin wall. This anniversary reminds us that in a democracy, the right to demonstrate and to protest peacefully is more vital than ever. Most of all it enables the younger generation, but also others, to mobilise support for an alternative way of doing things. A vibrant civil society and pluralistic media are central in an open society, just like public participation in the democratic process. As a result, governments become accountable. The Velvet Revolution showed how this can be done even in the transition from an authoritarian to an open society. The values that it asserted are now proclaimed all over a Europe where citizens travel and cross borders easily and freely. So, democratic features like an open society, accountability in governance, pluralism in information and debate, social justice are perhaps taken too much for granted. Yet, extremism persists in Europe. The values we hold are not self-evident and should be defended vigorously.

  Loránt Vincze (PPE), írásban. – A bársonyos forradalom 30. évfordulója: a szabadságért és a demokráciáért Közép- és Kelet-Európában folytatott küzdelem fontossága Európa történelmi egyesülése szempontjából Tisztelt Elnök Asszony! 1989 kiváltságos év volt Közép- és Kelet-Európában. Leomlott a fal, amely természetellenes módon választotta el a kontinens két felét egymástól és vele együtt összeomlott a kommunizmus. A szabad világ és az egyesült Európa a mai formájában nem létezne, ha fiatalok és felnőttek tízezrei nem mentek volna Berlin, Prága, Pozsony, Temesvár és Bukarest utcáira. Változást követeltek: szólásszabadságot, szabad véleménynyilvánítást, szabad és egyenlő választásokat.

Sokan életüket adták, mások saját és családjuk biztonságát kockáztatták. Emlékezzünk a bátrakra! Azóta felnőtt egy generáció, amelynek nincsenek közvetlen élményei egy megosztott világról és remélem, nem is fogják soha megtapasztalni. A 30 éves kerek évforduló éppen arra figyelmeztet bennünket, hogy „európai életünk”, az hogy demokráciában, jólétben és békében élünk nem egy magától értetődő dolog. A megszerzett szabadság nem szól örökre és a megszerzett jogok is veszélybe kerülhetnek. Vigyázzunk tehát demokráciánkra, szabadságunkra! Ez rajtunk, mindannyiunkon múlik!