Norský sociální úřad Barnevernet je známý až stovkami případů nezákonného odebírání dětí, za což je dlouhodobě kritizován jednotlivými zeměmi(1), ale i ze strany Evropské unie. K Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) došly už desítky stížností rodičů a minimálně 12 z nich se ESLP bude dále podrobně zajímat. Zásahy do rodin od norského úřadu Barnevernet řešilo i Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) a přijalo k němu odmítavou rezoluci(2).
Na konci června 2018 se pozornost přesunula k případu zásahu Barnevernetu do polsko-norské rodiny, které bylo odebráno šestileté dítě(3). Ve chvíli, kdy byla rodina předvolána k jednání, vyžádala si pomoc polského konzula, kterému však bylo norskou policí fyzicky zabráněno ve vstupu na jednání. Rodině bylo mimo jiné odepřeno právo jednat ve svém mateřském jazyce. Velvyslankyně Polska v Norsku Iwona Liliana Woicka-Żuławska poslala písemný protest vůči odepření práv polské rodiny při jednání norskému ministru zahraničí, který se však doposud k případu nevyjádřil. Tímto jednáním porušuje Norsko jednak základní lidská práva výše uvedené rodiny, ale mimo to se také vůči Polsku dopustilo porušení Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích(4).
Bude Komise v tomto případě vyžadovat nezávislé mezinárodní vyšetřování?
Povede Komise s norskou vládou dialog o nerespektování Vídeňské úmluvy?