Povinné uvádění země původu nebo místa provenience u určitých potravin
25.2.2016
Otázka k ústnímu zodpovězení s rozpravou O-000031/2016
Komisi
článek 128 jednacího řádu
Renate Sommer, Glenis Willmott, Julie Girling, Anneli Jäätteenmäki, Lynn Boylan, Michèle Rivasi, Piernicola Pedicini, Matteo Salvini, za Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
V souladu s čl. 26 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům předložila Komise dne 20. května 2015 Parlamentu a Radě dvě zprávy: první hodnotí proveditelnost povinného uvádění země původu či místa provenience u mléka a mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích a jiných druhů masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží (COM(2015)0205), druhá hodnotí proveditelnost povinného uvádění země původu nebo místa provenience pro nezpracované potraviny, jednosložkové produkty a složky, které tvoří více než 50 % potraviny(COM(2015)0204). Kdy hodlá Komise předložit a prodiskutovat s Parlamentem výsledky uvedených zpráv o proveditelnosti?
Podle průzkumu Eurobarometr 2013[1] považuje 84 % spotřebitelů za nezbytné, aby byl původ mléka uveden, ať už je prodáváno jako takové nebo jako součást mléčných výrobků. Pokud jde o zpracované maso, ze zprávy Komise ze dne 17. prosince 2013[2] vyplývá, že 90 % spotřebitelů chce znát původ masa ve zpracovaných výrobcích.
Ve své zprávě o mléku a mléku použitém jako složka v mléčných výrobcích dochází však Komise – po zvážení především hospodářských dopadů povinného uvádění země původu těchto výrobků na provozovatele potravinářských podniků – k závěru, že zachování současné situace (dobrovolné označování) by mohlo být s ohledem na tyto výrobky nejlepším řešením. Co se týče zpracovaného masa, musí Komise ještě předložit následné legislativní návrhy.
Podle studie doprovázející zprávu o mléku a jiných druzích masa než maso hovězí atd. se zvyšují náklady na povinné označování původu mléka a mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích z toho důvodu, že vzrůstá složitost výrobního procesu. Stávající právní předpisy však rozlišují pouze mezi zpracovanými a nezpracovanými potravinami, proto Komise ve svých závěrech nečiní rozdíl mezi málo a vysoce zpracovanými výrobky. Může Komise definovat pojem „málo zpracovaná“ potravina, především co se týče mléčných výrobků a výrobků z masa? Vzhledem k tomu, že se očekává, že náklady na označování původu se podstatně sníží, bude-li rozsah omezen na mléko určené k pití a málo zpracované mléčné výrobky, jako je sýr a smetana, a na určité málo zpracované masné výrobky, jako jsou klobásy a slanina, prověří nyní Komise možnost omezit nejprve rozsah povinného uvádění země původu na potraviny, u nichž jsou zájmy spotřebitele úměrné nákladům, jako je tomu v případě mléka určeného k pití a málo zpracovaných mléčných a masných výrobků?