Postup : 2014/2969(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : RC-B8-0289/2014

Předložené texty :

RC-B8-0289/2014

Rozpravy :

PV 27/11/2014 - 7.1
CRE 27/11/2014 - 7.1

Hlasování :

PV 27/11/2014 - 10.1

Přijaté texty :

P8_TA(2014)0064

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
PDF 156kWORD 83k
26.11.2014
PE539.012v01-00}
PE539.013v01-00}
PE539.014v01-00}
PE539.016v01-00}
PE539.025v01-00} RC1
 
B8-0289/2014}
B8-0290/2014}
B8-0291/2014}
B8-0293/2014}
B8-0302/2014} RC1

předložený v souladu s čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu

a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:

ECR (B8‑0289)

EFDD (B8‑0290/2014)

S&D (B8‑0291/2014)

ALDE (B8‑0293/2014)

PPE (B8‑0302/2014)


o Pákistánu: zákony o rouhání (2014/2969(RSP))


Cristian Dan Preda, Jeroen Lenaers, Elmar Brok, Michèle Alliot-Marie, Rachida Dati, Pavel Svoboda, Philippe Juvin, Giovanni La Via, Tunne Kelam, Joachim Zeller, Lars Adaktusson, Jarosław Wałęsa, Mariya Gabriel, David McAllister, Lorenzo Cesa, Franck Proust, Petri Sarvamaa, Andrej Plenković, Bogdan Brunon Wenta, Monica Macovei, Dubravka Šuica, Jaromír Štětina, Eduard Kukan, Seán Kelly, Jiří Pospíšil, Barbara Matera, Marijana Petir, Davor Ivo Stier, Tomáš Zdechovský, Csaba Sógor, Stanislav Polčák, László Tőkés, Lara Comi, Massimiliano Salini, Ivana Maletić za skupinu PPE
Josef Weidenholzer, Goffredo Maria Bettini, Enrico Gasbarra, Luigi Morgano, Liisa Jaakonsaari, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Krystyna Łybacka, Nicola Caputo, Richard Howitt, Miroslav Poche, Andi Cristea, Tonino Picula, Afzal Khan, Miriam Dalli, Marc Tarabella, Elena Valenciano Martínez-Orozco za skupinu S&D
Charles Tannock, Mark Demesmaeker, Peter van Dalen, Branislav Škripek, Jana Žitňanská, Bas Belder, Arne Gericke, Geoffrey Van Orden, Ryszard Czarnecki za skupinu ECR
Dita Charanzová, Juan Carlos Girauta Vidal, Fernando Maura Barandiarán, Pavel Telička, Izaskun Bilbao Barandica, Marielle de Sarnez, Marietje Schaake, Louis Michel, Johannes Cornelis van Baalen, Petras Auštrevičius, Ivan Jakovčić, Gérard Deprez, Ivo Vajgl, Petr Ježek, Javier Nart, Antanas Guoga, Urmas Paet, Jozo Radoš za skupinu ALDE
Jean Lambert, Barbara Lochbihler, Heidi Hautala za skupinu Verts/ALE
Ignazio Corrao, Fabio Massimo Castaldo, Marco Valli, Laura Agea, Rolandas Paksas za skupinu EFDD

Usnesení Evropského parlamentu o Pákistánu: zákony o rouhání (2014/2969(RSP))  

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Pákistánu,

–  s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 a na článek 18 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství či vyznání,

–  s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN o nezávislosti soudců a právníků Gabriely Knaulové ze dne 4. dubna 2013, kterou vypracovala v návaznosti na svou cestu do Pákistánu konanou ve dnech 19. až 29. května 2012;

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a politice Evropské unie v této oblasti, které odsuzuje pronásledování křesťanů a dalších náboženských menšin(1),

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení(2),

–  s ohledem na pětiletý plán angažovanosti mezi EU a Pákistánem z března 2012, jehož prioritními oblastmi jsou řádná veřejná správa a dialog o lidských právech a také na s tím úzce související 2. strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který se uskutečnil dne 25. března 2014,

–  s ohledem na závěry Rady týkající se Pákistánu ze dne 11. března 2012, v nichž Rada opakovaně vyjadřuje svá očekávání, pokud jde o prosazování a dodržování lidských práv, a odsuzuje veškeré projevy násilí mj. vůči náboženským menšinám(3),

–  s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 18. října 2014 o rozhodnutí Vrchního soudu v Láhauru, které potvrdilo rozsudek nad Asiou Bíbíovou v Pákistánu;

–  s ohledem na tiskovou zprávu ze dne 29. října 2014, kterou vydala delegace Evropské unie v Pákistánu při příležitosti návštěvy zvláštního zpravodaje EU pro lidská práva v Pákistánu ve dnech 26. až 29. října 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o regionální úloze Pákistánu a o jeho politických vztazích s EU(4),

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 byla za rouhání zatčena podle článku 295 C pákistánského trestního zákona a v roce 2010 odsouzena k trestu smrti Asia Bíbíová – křesťanka z Paňdžábu; vzhledem k tomu, že dne 16. října 2014 Vrchní soud v Láhauru zamítl odvolání Asii Bíbíové a rozsudek potvrdil; vzhledem k tomu, že dne 24. listopadu 2014 se obžalovaná odvolala k Nejvyššímu soudu, přičemž tento proces může trvat léta; vzhledem k tomu, že prezident Pákistánu může na základě prezidentské milosti zrušit rozhodnutí Vrchního soudu v Láhauru a udělit Asii Bíbíové milost;

B.  vzhledem k tomu, že dne 7. listopadu 2014 dav lidí zbil křesťanský pár Šámu Bíbíovou a Šabhaze Masíha, když je obvinil ze spálení několika stran Koránu ve východním Pákistánu; vzhledem k tomu, že jejich těla byla spálena v cihlové peci, přičemž existují náznaky, že při vhození do pece byli stále naživu;

C.  vzhledem k tomu, že v nedávné době bylo k trestu smrti odsouzeno několik pákistánských občanů s odůvodněním, že porušili zákony týkající se rouhání, mj. křesťan Sawán Masíh za to, že v rozhovoru údajně urazil proroka Mohameda, a křesťanský pár Šafqat Immánuíl a Šagufta Kausarová za to, že údajně urazili proroka ve zprávě SMS;

D.  vzhledem k tomu, že dne 7. května 2014 byl zabit aktivista v oblasti lidských práv a právník Rašíd Rehmán; vzhledem k tomu, že několik týdnů předtím bylo Rehmánovi vyhrožováno kvůli tomu, že obhajoval přednášejícího, který čelil trestnímu stíhání na základě pákistánského zákona o rouhání;

E.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2014 vězeňská stráž postřelila a zranila Muhammada Asgara, Brita pákistánského původu, který byl nehledě na duševní poruchu diagnostikovanou ve Velké Británii v Pákistánu uvězněn za rouhání; vzhledem k tomu, že orgány provincie osobu, která ho napadla, zajaly a obvinily z pokusu o vraždu, a vzhledem k tomu, že zproštěno služby bylo dalších osm vězeňských dozorců;

F.  vzhledem k tomu, že dne 5. listopadu 2014 zabil 45letého šíitu Tufaila Heidera vyšetřující policista, který později tvrdil, že se pan Heider vyjádřil pohrdavě o „společnících proroka Mohammeda“;

G.  vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že v období mezi rokem 1987 a říjnem 2014 bylo v Pákistánu obviněno z rouhačství celkem 1 438 osob, včetně 633 muslimů, 494 členů hnutí Ahmadíja, 187 křesťanů a 21 hinduistů; vzhledem k tomu, že od roku 1990 bylo v důsledku davového násilí v souvislosti s případy rouhání zabito nejméně 60 lidí;

H.  vzhledem k tomu, že ve vězení se v současné době nachází z důvodu obvinění z rouhání několik desítek lidí, včetně muslimů, hinduistů, křesťanů a jiných osob; vzhledem k tomu, že dosud nebyl proveden ani jeden rozsudek smrti vynesený na základě obvinění z rouhání, několik obviněných však bylo v důsledku davového násilí zabito; vzhledem k tomu, že pákistánský soudní systém musí čelit ze strany některých náboženských vůdců obrovskému tlaku na zachování a ukládání rozsudků trestu smrti, které obvykle ukládají nižší soudy; vzhledem k tomu, že soudní jednání obvykle trvá mnoho let a má velmi negativní vliv na nevinné pákistánské občany a jejich rodiny a komunity;

I.  vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhačství je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů; vzhledem k tomu, že dalekosáhlé zneužívání těchto zákonů je dobře zdokumentováno; vzhledem k tomu, že místo toho, aby chránily náboženské komunity, vedly tyto zákony k tomu, že se pákistánská společnost ponořila do všeobecného strachu; vzhledem k tomu, že v důsledku hrozeb a vražd došlo k ukončení veškerých snah o reformu těchto zákonů nebo jejich uplatňování; vzhledem k tomu, že snahy o diskuzi o této problematice v internetových i jiných sdělovacích prostředcích se často setkávají s hrozbami a zastrašováním, a to i ze strany vlády;

J.  vzhledem k tomu, že Pákistán hraje důležitou úlohu při udržování stability v jižní Asii, a mohl by proto jít příkladem v tom, jak bude upevňovat zákonnost a lidská práva;

K.  vzhledem k tomu, že Pákistán nedávno ratifikoval sedm z devíti nejdůležitějších mezinárodních dohod o lidských právech, včetně Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, které obsahují celou řadu ustanovení o výkonu spravedlnosti, právu na spravedlivý soudní proces, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace;

L.  vzhledem k tomu, že Pákistán byl prostřednictvím mechanismů OSN pro lidská práva požádán, aby zákony o rouhačství zrušil nebo aby jako úplné minimum zavedl okamžitá opatření, která by zaručovala, že nebude docházet ke zneužívání těchto zákonů k šikanování občanů, často příslušníků menšinových náboženských obcí;

M.  vzhledem k tomu, že EU a Pákistán nedávno prohloubily a rozšířily své bilaterální vztahy, což dokládá pětiletý plán angažovanosti, jehož provádění bylo zahájeno v únoru 2012, a druhý strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který proběhl v březnu 2014; vzhledem k tomu, že cílem pětiletého plánu angažovanosti mezi EU a Pákistánem je vybudovat strategický vztah a vytvořit partnerství pro mír a rozvoj založené na společných hodnotách a zásadách;

N.  vzhledem k tomu, že Pákistán poprvé vstoupil do režimu všeobecného systému preferencí GSP+ dne 1. ledna 2014; vzhledem k tomu, že tento systém „by měl vytvořit jednoznačné pobídky k dodržování lidských práv a práv pracovníků, k ochraně životního prostředí a k řádnému vládnutí“;

1.  je hluboce znepokojen a zarmoucen rozhodnutím Vrchního soudu v Láhauru ze dne 16. října 2014, který potvrdil rozsudek smrti za rouhání nad Asiou Bíbíovou; vyzývá Nejvyšší soud, aby urychleně a neodkladně zahájil jednání a aby jeho rozhodnutí bylo založeno na dodržování zákonnosti a dodržování všech lidských práv;

2.  vyzývá pákistánské soudy, aby urychleně přehodnotily rozsudek smrti nad Sawánem Masíhem, Muhammadem Asgarem a Šafqatem Immánuílem a jeho ženou Šaquftou Kausarovou, a v podstatě rozsudek smrti nad všemi občany, kdo na něj v současnosti čekají pro údajné porušení zákonů o rouhačství;

3.  důrazně odsuzuje vraždu Šámy Bíbíové a Šabhaze Masíha a vyjadřuje svou soustrast jejich rodinám i rodinám všech nevinných obětí zabitých v Pákistánu v důsledku zákonů o rouhačství; žádá, aby byli pachatelé těchto činů předáni spravedlnosti; bere na vědomí rozhodnutí vlády Paňdžábu o vytvoření výboru, který by měl urychlit vyšetřování vraždy Šámy Bíbíové a Šabhaze Masíha, a o nařízení dodatečné policejní ochrany křesťanských obcí v této provincii; poukazuje však na to, že k tomu, aby bylo možné vyřešit problém násilí vůči náboženským menšinám, které je v Pákistánu stále všudypřítomné, je nutno ukončit atmosféru beztrestnosti a zavést širší reformy;

4.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kontroverzní zákony o rouhání mohou být snadno zneužity, což se může v Pákistánu dotýkat lidí všech vyznání; vyjadřuje znepokojení zejména nad tím, že zákony o rouhání, proti nimž se veřejně stavěl zesnulý ministr Šabház Bhattí, zesnulý guvernér Salmán Ta´sír a Rašíd Rehmán, kteří byli zabiti za svůj postoj ve prospěch náboženské tolerance, se stále častěji používají proti ohroženým menšinovým skupinám v Pákistánu, včetně členů hnutí Ahmadíja a křesťanů;

5.  vyzývá pákistánskou vládu, aby důkladně přezkoumala zákony o rouhání a jejich uplatňování v současné době, zejména články 295 B a C trestního zákona, které za údajné činy rouhání stanovují povinný trest doživotí (295 B a C) nebo dokonce trest smrti (295 C), s cílem tyto zákony zrušit; vyzývá vládu Pákistánu, aby zrušila trest smrti, včetně trestu smrti za rouhání nebo odpadlictví od víry, a zavedla ochranná opatření, která by zabránila zneužívání právních ustanovení o rouhání a odpadlictví od víry;

6.  vyzývá pákistánské orgány, aby zaručily nezávislost soudů, právní stát a řádné soudní řízení v souladu s mezinárodními normami pro soudní jednání, a to i s přihlédnutím k nedávným doporučením zvláštní zpravodajky OSN pro nezávislost soudců a právníků; vyzývá dále pákistánské orgány, aby poskytovaly dostatečnou ochranu všem osobám, jichž se případy rouhačství týkají, a to včetně ochrany soudců před vnějším nátlakem a ochrany obžalovaných a jejich rodin i komunit před hromadným násilím, a aby řešily případy osob, které byly zproštěny viny, avšak nemohou se vrátit zpět do svého místa původu;

7.  připomíná, že pákistánská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a práva menšin; vítá opatření v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda od listopadu 2008 přijala a k nimž patří zavedení 5% kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

8.  naléhavě však vyzývá pákistánskou vládu, aby zvýšila úsilí o zlepšení porozumění mezi jednotlivými náboženstvími, aktivně řešila náboženskou nesnášenlivost za pomoci společenských aktérů, potírala náboženskou nesnášenlivost, projevy násilí a zastrašování a aby působila proti skutečné nebo pociťované beztrestnosti;

9.  důrazně odsuzuje veškeré akty násilí vůči náboženským komunitám a veškeré formy diskriminace a netolerance na základě náboženského vyznání a víry; zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem; poukazuje dále na to, že stejný respekt a prosazování a ochranu svých lidských práv si zaslouží všichni Pákistánci nehledě na jejich víru a náboženství;

10.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby s cílem pomoci náboženským komunitám a vyvíjet nátlak na pákistánskou vládu, aby se více zasadila o ochranu náboženských menšin, využily veškerých nástrojů, které mají k dispozici, a to i nástrojů, které jsou formulovány v obecných zásadách EU pro prosazování a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; oceňuje v této souvislosti nedávnou návštěvu zvláštního zástupce EU pro lidská práva v Pákistánu a diskuze, které tam vedl;

11.  podotýká, že udělení statusu GSP+ je podmíněno splněním určitých podmínek, mj. ratifikací a uplatňováním 27 mezinárodních úmluv, jak je uvedeno v příloze VIII k novému základnímu nařízení o GSP, z nichž se většina týká lidských práv, a že pokud by země nedodržela své závazky, může se EU rozhodnout, že systém všeobecných preferencí zruší;

12.  naléhavě žádá ESVČ a Komisi, aby bedlivě sledovaly, zda Pákistán dodržuje své závazky v rámci GSP+, a aby propagovaly a chránily lidská práva v Pákistánu;

13.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby spolupracovaly s pákistánskými orgány za účelem změny způsobu používání zákonů o rouhačství, a to i na základě opatření, která jsou navržena v 5. odstavci výše;

14.  vybízí vládu Pákistánu, aby spolupracovala s orgány OSN, mj. se zpravodajem OSN pro svobodu náboženství či vyznání, s cílem zabývat se opodstatněnými obavami týkajícími se problémů v oblasti dodržování lidských práv;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Pákistánu.

 

 

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0575.

(2)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/EN/foraff/137585.pdf

(3)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/135946.pdf

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0208.

Právní upozornění