Postup : 2016/2727(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : RC-B8-0623/2016

Předložené texty :

RC-B8-0623/2016

Rozpravy :

PV 25/05/2016 - 18
CRE 25/05/2016 - 18

Hlasování :

PV 26/05/2016 - 6.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0233

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
PDF 433kWORD 87k
24.5.2016
PE582.644v01-00}
PE582.654v01-00}
PE582.660v01-00}
PE582.664v01-00}
PE582.665v01-00} RC1
 
B8-0623/2016}
B8-0633/2016}
B8-0639/2016}
B8-0643/2016}
B8-0644/2016} RC1

předložený v souladu s čl. 123 odst. 4 jednacího řádu

a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:

PPE (B8-0623/2016)

EFDD (B8-0633/2016)

S&D (B8-0639/2016)

ECR (B8-0643/2016)

ALDE (B8-0644/2016)


o transatlantickém toku údajů (2016/2727(RSP))


Axel Voss za skupinu PPE
Claude Moraes, Birgit Sippel, Marju Lauristin, Josef Weidenholzer, Ana Gomes, Emilian Pavel, Sorin Moisă za skupinu S&D
Timothy Kirkhope ECR
Sophia in ‘t Veld za skupinu ALDE
Ignazio Corrao, Laura Ferrara, Beatrix von Storch za skupinu EFDD
POZM. NÁVRHY

Usnesení Evropského parlamentu o transatlantickém toku údajů (2016/2727(RSP))  

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 6, 7, 8, 11, 16, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1955 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice o ochraně údajů“)(1),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(2),

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcové směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně údajů) a na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2000/520/EC ze dne 26. července 2000 (rozhodnutí o „bezpečném přístavu“),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 27. listopadu 2013 o obnovení důvěry v tok údajů mezi EU a Spojenými státy (COM(2013)0846),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 27. listopadu 2013 o fungování „bezpečného přístavu“ z pohledu občanů EU a společností usazených v EU (sdělení o „bezpečném přístavu“) (COM(2013)0847),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems vs. komisař na ochranu údajů (EU:C:2015:650),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 6. listopadu 2015 o předávání osobních údajů Evropskou unií Spojeným státům americkým na základě směrnice 95/46/ES v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve věci C-362/14 (Schrems) (COM(2015)0566),

–  s ohledem na prohlášení pracovní skupiny vytvořené na základě článku 29 o důsledcích rozhodnutí ve věci Schrems ze dne 3. února 2016,

–  s ohledem na zákon o soudní nápravě z roku 2015, který podepsal prezident Obama dne 24. února 2016 (H.R.1428),

–  s ohledem na americký zákon o svobodě z roku 2015(4),

–  s ohledem na reformu činnosti spojené se shromažďováním údajů na základě elektromagnetických signálů, která je uvedena ve směrnici č. 28 týkající se prezidentské politiky (PPD-28)(5);

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 29. února 2016 s názvem „Transatlantické toky údajů: Obnovení důvěry díky silným ochranným opatřením“ (COM(2016)0117),

–  s ohledem na stanovisko pracovní skupiny vytvořené na základě článku 29 č. 01/2016 ze dne 13. dubna 2016 o rozhodnutí o přiměřenosti ochrany podle systému EU a USA na ochranu soukromí,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(6) a na své usnesení o opatřeních v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 o hromadném elektronickém sledování občanů EU(7),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems vs. komisař na ochranu údajů zneplatnil rozhodnutí o „bezpečném přístavu“ a jasně stanovil, že přiměřenou míru ochrany ve třetí zemi je nutné chápat jako „v podstatě rovnocennou“ ochraně poskytované v rámci Unie, což vyvolalo nutnost uzavřít jednání o systému EU a USA na ochranu soukromí, tak aby byla zajištěna právní jistota ohledně toho, jak by se měly předávat údaje z EU do USA;

B.  vzhledem k tomu, že „ochranou údajů“ se rozumí ochrana osob, kterých se týkají zpracovávané údaje, a vzhledem k tomu, že tato ochrana je jedním ze základních práv uznávaných Unií (článek 8 Listiny základních práv a článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie);

C.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů, respektování soukromého života a soukromé komunikace, právo na bezpečnost, právo získávat a poskytovat informace a svoboda podnikat jsou základními právy, která je nutné dodržovat a mezi nimiž je nutné zajistit vyváženost;

D.  vzhledem k tomu, že při hodnocení míry ochrany poskytované třetími státy musí Komise posuzovat obsah příslušných předpisů v dané zemi, které vyplývají z práva této země nebo z mezinárodních dohod, a také postupy, které mají zajistit dodržování uvedených předpisů, protože podle čl. 25 odst. 2 směrnice o ochraně údajů musí přihlédnout ke všem okolnostem předávání osobních údajů do třetí země; vzhledem k tomu, že při tomto posuzování se nelze odvolávat na právní předpisy a postupy, kterými se řídí ochrana osobních údajů pro komerční a soukromé účely, nýbrž je nutné se zabývat všemi aspekty rámce platného pro danou zemi nebo pro dané odvětví, zejména mj. prosazováním práva, národní bezpečností a dodržováním základních práv;

E.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky představují nejrychleji rostoucí sektor hospodářství EU, přičemž stále více závisí na volném toku údajů; vzhledem k tomu, že malé a střední podniky představují 60 % podniků, které se spoléhají na dohodu o „bezpečném přístavu“, což jim umožňuje využívat racionalizované a rentabilní postupy dodržování předpisů;

F.  vzhledem k tomu, že ekonomika USA a EU tvoří více než 50 % celosvětového HDP, 25 % celosvětového vývozu a více než 30 % celosvětového dovozu; vzhledem k tomu, že hospodářské vztahy mezi USA a EU dosahují ve světě nejvyšších hodnot: celkový transatlantický obchod v roce 2014 dosahoval 1,09 bil. USD ve srovnání s americkým obchodem s Kanadou a Čínou, který dosáhl 741 mld. USD, resp. 646 mld. USD;

G.  vzhledem k tomu, že přeshraniční tok údajů mezi Spojenými státy a Evropou je nejvyšší ve světě – o 50 % vyšší než tok údajů mezi USA a Asií a téměř dvakrát vyšší než tok údajů mezi USA a Latinskou Amerikou – a vzhledem k tomu, že předávání osobních údajů a jejich výměna jsou základním prvkem, na němž jsou vybudovány blízké vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy v komerční oblasti a v oblasti prosazování právních předpisů;

H.  vzhledem k tomu, že ve svém stanovisku č. 01/2016 pracovní skupina vytvořená na základě článku 29 uvítala značný pokrok, který ve srovnání s rozhodnutím o „bezpečném přístavu“ přinesl systém na ochranu soukromí, zejména začlenění hlavních definic, mechanismů vytvořených s cílem zajistit dohled nad seznamy v rámci systému na ochranu soukromí a interní a externí kontroly dodržování předpisů, která je nyní povinná, a vzhledem k tomu, že pracovní skupina vyjádřila také hluboké znepokojení nad komerčními aspekty předávání údajů v souladu se systémem na ochranu soukromí a také nad přístupem veřejných orgánů k těmto údajům;

I.  vzhledem k tomu, že dosud se za země, které zajišťují přiměřenou míru ochrany údajů, považují tyto země/tato území: Andorra, Argentina, Kanada, Faerské ostrovy, Guernsey, ostrov Man, Jersey, Uruguay, Izrael, Švýcarsko a Nový Zéland, kterým byl poskytnut přednostní přístup na trh EU;

1.  vítá snahu Komise a vlády USA podstatným způsobem zdokonalit systém na ochranu soukromí ve srovnání s rozhodnutím o „bezpečném přístavu“, zejména tím, že do něj zahrnuly hlavní definice pojmů, jako jsou „osobní údaje“, „zpracování“, a „kontrolor“, mechanismy vytvořené s cílem zajistit dohled nad seznamy v rámci systému na ochranu soukromí a interní a externí kontrolu dodržování předpisů, která je nyní povinná;

2.  poukazuje na význam transatlantických vztahů, které jsou pro oba partnery stále velmi důležité; zdůrazňuje, že komplexní řešení mezi USA a EU by mělo respektovat právo na ochranu údajů a právo na soukromí; připomíná, že jedním ze základních cílů EU je ochrana osobních údajů, a to i v rámci jejich předávání jejímu hlavnímu mezinárodnímu obchodnímu partnerovi;

3.  trvá na tom, že ujednání o ochraně soukromí musí být v souladu s primárním i sekundárním právem EU a s příslušnými rozhodnutími Evropského soudního dvora a Evropského dvora pro lidská práva;

4.  konstatuje, že v příloze VI (dopis Roberta S. Litta z úřadu ředitele národního zpravodajství) je jasně uvedeno, že podle směrnice č. 28 týkající se prezidentské politiky (PPD-28) je v šesti případech stále povolen hromadný sběr osobních údajů a komunikace osob, které nejsou občany USA; poukazuje na to, že hromadný sběr údajů musí být pouze „co nejúčelnější“ a „přiměřený“, což nesplňuje přísnější kritéria nutnosti a proporcionality uvedená v Listině základních práv Evropské unie;

5.  připomíná, že právní jistota, zejména jasná a jednotná pravidla, jsou hlavním prvkem rozvoje podnikání a růstu, zejména v případě malých a středních podniků, který zajišťuje, že se nebudou muset potýkat s právní nejistotou a jejími závažnými důsledky pro jejich činnost a schopnost provozovat podnikání i s druhou stranou Atlantiku;

6.  vítá zavedení nápravného mechanismu pro jednotlivce, který je součástí systému na ochranu soukromí; vyzývá Komisi a vládu USA, aby se zabývaly stávající příliš komplikovanou strukturou ujednání s cílem zajistit, aby byl daný postup co nejjednodušší a nejúčinnější;

7.  vyzývá Komisi, aby se snažila o ujasnění právního vymezení „písemných ujištění“ poskytovaných ze strany USA;

8.  vítá jmenování ombudsmana v rámci ministerstva zahraničí USA, který by spolu s nezávislými orgány spolupracoval na vyřizování individuálních požadavků dozorčích orgánů EU týkajících se dohledu ze strany vlády; domnívá se však, že tento nový orgán není dostatečně nezávislý a nemá dostatečnou pravomoc, aby mohl účinně plnit své úkoly a povinnosti;

9.  vítá významnou úlohu, kterou v rámci systému na ochranu soukromí získaly orgány členských států na ochranu údajů při vyšetřování a vyřizování stížností týkajících se ochrany osobních údajů v souladu s Listinou základních práv a při pozastavování předávání údajů, a také povinnost vyřizovat tyto stížnosti, která byla uložena americkému ministerstvu obchodu;

10.  uznává, že systém na ochranu soukromí je součástí širšího dialogu mezi EU a třetími zeměmi, včetně Spojených států, pokud jde o ochranu soukromých údajů, obchod, bezpečnost a s nimi spojená práva a cíle společného zájmu; vyzývá proto všechny strany, aby spolupracovaly na vytvoření a neustálém zdokonalování funkčních společných mezinárodních rámců a na tuzemských zákonech, které by dosáhly uvedených cílů;

11.  trvá na tom, že právní jistota při předávání osobních údajů mezi EU a USA je základním prvkem důvěry spotřebitelů, rozvoje transatlantického podnikání a spolupráce v oblasti prosazování práva, a proto je z hlediska účinnosti a dlouhodobého uplatňování nástrojů umožňujících toto předávání naprosto nezbytné, aby byly v souladu jak s primárním, tak i se sekundárním právem EU;

12.  vyzývá Komisi, aby v plné míře uplatnila doporučení uvedená ve stanovisku pracovní skupiny vytvořené na základě článku 29, které se týká rozhodnutí o přiměřenosti ochrany soukromí mezi EU a USA;

13.  vyzývá Komisi, aby plnila své úkoly vyplývající z rámce na ochranu soukromí, kterými je pravidelné důkladné prověřování jejích rozhodnutí ohledně přiměřenosti a jejich odůvodnění, zejména pokud jde o uplatňování nového obecného nařízení o ochraně údajů za dva roky;

14.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v dialogu s vládou USA s cílem dojednat s ohledem na stávající nedostatky další zdokonalení ujednání o systému na ochranu soukromí;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a Kongresu USA.

 

 

(1)

Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(2)

Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.

(3)

Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89.

(4)

https://www.congress.gov/114/plaws/publ23/PLAW-114publ23.pdf

(5)

https://www.whitehouse.gov/the-press-office/2014/01/17/presidential-policy-directive-signals-intelligence-activities

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.

(7)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0388.

Právní upozornění