Postup : 2017/2755(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : RC-B8-0464/2017

Předložené texty :

RC-B8-0464/2017

Rozpravy :

PV 06/07/2017 - 8.2
CRE 06/07/2017 - 8.2

Hlasování :

PV 06/07/2017 - 11.4

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0309

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
PDF 389kWORD 61k
5.7.2017
PE605.591v01-00}
PE605.593v01-00}
PE605.594v01-00}
PE605.597v01-00}
PE605.599v01-00}
PE605.600v01-00} RC1
 
B8-0464/2017}
B8-0466/2017}
B8-0467/2017}
B8-0470/2017}
B8-0472/2017}
B8-0473/2017} RC1

předložený v souladu s čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu

a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:

Verts/ALE (B8‑0473/2017)

S&D (B8‑0464/2017)

ALDE (B8‑0466/2017)

ECR (B8‑0467/20107)

GUE/NGL (B8‑0470/2017)

PPE (B8‑0472/2017)


o Eritreji, zejména o případu Abuneho Antoniose a Dawita Isaaka (2017/2755(RSP))


Cristian Dan Preda, Lars Adaktusson, Sandra Kalniete, David McAllister, Mairead McGuinness, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Elmar Brok, Patricija Šulin, Luděk Niedermayer, Ivan Štefanec, Tomáš Zdechovský, Jaromír Štětina, Pavel Svoboda, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Michaela Šojdrová, Milan Zver, Dubravka Šuica, Sven Schulze, Krzysztof Hetman, Elisabetta Gardini, Claude Rolin, Brian Hayes, Joachim Zeller, Maurice Ponga, Eduard Kukan, Lefteris Christoforou, Adam Szejnfeld, Bogdan Brunon Wenta, Romana Tomc, Roberta Metsola, Jiří Pospíšil, Csaba Sógor, Marijana Petir, Tunne Kelam, Seán Kelly, Stanislav Polčák, Željana Zovko, Ivana Maletić, Andrey Kovatchev, Laima Liucija Andrikienė, László Tőkés, Anna Záborská, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Inese Vaidere za skupinu PPE
Elena Valenciano, Victor Boştinaru, Soraya Post za skupinu S&D
Charles Tannock, Karol Karski, Ryszard Czarnecki, Ryszard Antoni Legutko, Notis Marias, Ruža Tomašić, Branislav Škripek za skupinu ECR
Catherine Bearder, Nedzhmi Ali, Petras Auštrevičius, Beatriz Becerra Basterrechea, Izaskun Bilbao Barandica, Dita Charanzová, Gérard Deprez, Martina Dlabajová, Fredrick Federley, Nathalie Griesbeck, Marian Harkin, Ivan Jakovčić, Petr Ježek, Ilhan Kyuchyuk, Louis Michel, Urmas Paet, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jozo Radoš, Marietje Schaake, Hannu Takkula, Pavel Telička, Ramon Tremosa i Balcells, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Hilde Vautmans, Cecilia Wikström, Filiz Hyusmenova, Valentinas Mazuronis za skupinu ALDE
Marie-Christine Vergiat, Patrick Le Hyaric, Merja Kyllönen, Barbara Spinelli, Dimitrios Papadimoulis, Kostas Chrysogonos, Stelios Kouloglou za skupinu GUE/NGL
Bodil Valero, Maria Heubuch, Heidi Hautala, Judith Sargentini, Jordi Solé, Bart Staes, Igor Šoltes, Florent Marcellesi, Ernest Urtasun, Barbara Lochbihler za skupinu Verts/ALE
Ignazio Corrao, Fabio Massimo Castaldo, Isabella Adinolfi, Laura Ferrara za skupinu EFDD
Barbara Kappel

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Eritreji, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011 o Eritreji: případu Dawita Isaaka() a na usnesení ze dne 10. března 2016 o situaci v Eritreji(),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Eritreji ze dne 23. června 2017,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Eritreji ze dne 14. června 2017, kterou přednesl na 35. zasedání Rady pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu vyšetřovací komise OSN pro lidská práva v Eritreji, která byla zveřejněna dne 8. června 2016,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 751 (1992), 1882 (2009), 1907 (2009), 2023 (2011), 2244 (2015) a 2317 (2016), na jejichž základě bylo prodlouženo zbrojní embargo uvalené na Eritreu do 15. listopadu 2017,

–  s ohledem na společné sdělení Evropského parlamentu a Rady o nových podnětech pro partnerství mezi EU a Afrikou ze dne 4. května 2017,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU ve znění z roku 2005 a 2010 (dohoda z Cotonou), jejímž signatářem je i Eritrea,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/127/SZBP ze dne 1. března 2010 o omezujících opatřeních vůči Eritreji(), které bylo změněno rozhodnutím Rady 2010/414/SZBP ze dne 26. července 2010() a dále rozhodnutím Rady 2012/632/SZBP ze dne 15. října 2012(),

–  s ohledem na věc 428/12 (2012), která byla Africké komisi pro lidská práva a práva národů předložena jménem Dawita Isaaka a dalších politických vězňů,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení 60. zasedání Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 22. května 2017,

–  s ohledem na zprávu Evropské služby pro vnější činnost o partnerství Eritreje a Evropské unie za rok 2015,

–  s ohledem na národní orientační program pro Eritreu v rámci 11. Evropského rozvojového fondu ze dne 3. února 2016,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na ústavu Eritreje přijatou v roce 1997, která zaručuje občanské svobody, včetně svobody náboženství,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v Eritreji je jedna z nejhorších ve světě, neboť zde každodenně běžně dochází k porušování lidských práv a v posledních letech nebylo zaznamenáno žádné zlepšení; vzhledem k tomu, že eritrejská vláda provádí pod záminkou ochrany územní celistvosti země rozsáhlou kampaň zaměřenou na zachování kontroly nad obyvatelstvem a omezování základních svobod;

B.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise OSN pro lidská práva dospěla v Eritreji k závěru, že porušování práva v podobě mimosoudních poprav, mučení (včetně sexuálního týrání a sexuálního otroctví), zneužívání vojenské služby jako formy otroctví, nucených prací a politiky střelby na hranicích může představovat zločiny proti lidskosti;

C.  vzhledem k tomu, že v září 2001 eritrejské orgány zatkly desítky občanů, kteří podpořili otevřený dopis požadující demokratické reformy; vzhledem k tomu, že zadržené osoby nebyly z ničeho obviněny ani souzeny a že se většina z nich dosud nachází ve vězení; vzhledem k tomu, že navzdory celé řadě odvolání ze strany skupin na ochranu lidských práv a mezinárodních pozorovatelů několik z těchto osob údajně ve vězení zemřelo; vzhledem k tomu, že dne 20. června 2016 však eritrejský ministr zahraničních věcí Usmán Sáleh o zadržovaných hovořil jako o politických vězních a uvedl, že „všichni žijí“ a že budou postaveni před soud, „až o tom rozhodne vláda“;

D.  vzhledem k tomu, že Dawit Isaak, který je občanem Eritreje i Švédska, byl zatčen dne 23. září 2001 poté, co eritrejská vláda postavila sdělovací prostředky v soukromém vlastnictví mimo zákon; vzhledem k tomu, že od roku 2005 o něm není slyšet; vzhledem k tomu, že zatčení Dawita Isaaka se stalo mezinárodním symbolem boje za svobodu sdělovacích prostředků v Eritreji, což nedávno ocenila i nezávislá mezinárodní porota odborníků v oblasti sdělovacích prostředků, která mu v roce 2017 udělila Světovou cenu UNESCO a Guillerma Cana za svobodu tisku jako uznání jeho odvahy, vzdoru a odhodlání bojovat za svobodu projevu;

E.  vzhledem k tomu, že rodina Dawita Isaaka se od jeho zmizení potýká s nesnesitelným utrpením a nejistotou, jelikož mají o jeho stavu, místě pobytu a vyhlídkách do budoucna jen málo informací;

F.  vzhledem k tomu, že při násilném zásahu v září 2001 bylo poté, co zveřejnili otevřený dopis vládě a prezidentovi Isajásovi Afwerkímu, v němž požadovali reformy a „demokratický dialog“, zatčeno 11 politiků, kteří byli bez výjimky bývalými členy Lidové fronty pro demokracii a spravedlnost (PFDJ), včetně bývalého ministra zahraničí Petrose Solomona; vzhledem k tomu, že v následujícím týdnu bylo zatčeno 10 novinářů, včetně Isaaka;

G.  vzhledem k tomu, že z různých neopodstatněných důvodů, jako je vyjadřování nezávislých názorů, nebo bez jasného odůvodnění, je zatýkán obrovský počet eritrejských občanů, a to na neurčitou dobu; vzhledem k tomu, že zatčené osoby, včetně dětí, jsou zadržovány v mimořádně tvrdých podmínkách, které se v některých případech rovnají mučení, a že je jim bráněno v přístupu k lékařské péči; vzhledem k tomu, že mezinárodním organizacím nebyl kromě jediného nadzemního vězení v Asmaře umožněn přístup do vězeňských zařízení;

H.  vzhledem k tomu, že jsou povoleny pouze čtyři náboženská vyznání: Eritrejská pravoslavná církev, katolická církev, luteránská církev a islám; vzhledem k tomu, že všechny ostatní náboženské směry jsou zakázány a jejich vyznavači včetně rodinných příslušníků jsou zatýkání a zadržováni; vzhledem k tomu, že od roku 2016 sledujeme větší pronásledování osob, které vyznávají tyto náboženské směry, a rostoucí násilí vůči nim; vzhledem k tomu, že podle odhadů organizace Christian Solidarity Worldwide (CSW) došlo v Eritreji pouze v květnu 2017 k zatčení 160 křesťanů;

I.  vzhledem k tomu, že patriarcha Eritrejské pravoslavné církve, největšího náboženského společenství v zemi, Abune Antonios je od roku 2007 zadržován, protože odmítl vyloučit z církve 3 000 farníků, kteří se postavili vládě; vzhledem k tomu, že od té doby se nachází na neznámém místě, kde je mu odepírána lékařská péče;

J.  vzhledem k tomu, že v Eritreji neexistuje nezávislé soudnictví ani národní shromáždění; vzhledem k tomu, že neexistence demokratických institucí v zemi vedla k vytvoření vakua, pokud jde o veřejnou správu a právní stát, což vedlo k beztrestnosti v oblasti trestných činů proti lidskosti;

K.  vzhledem k tomu, že v zemi existuje pouze jedna oficiální politická strana - Lidová fronta pro demokracii a spravedlnost; vzhledem k tomu, že ostatní politické strany jsou zakázány; vzhledem k tomu, že podle organizace Freedom House jsou ve skutečnosti jedinými institucemi, které mají v Eritreji politický vliv, Lidová fronta pro demokracii a spravedlnost a armáda, které obě bezprostředně podléhají prezidentovi;

L.  vzhledem k tomu, že zde neexistuje svoboda tisku, neboť nezávislé sdělovací prostředky jsou v Eritreji zakázány, a že podle Indexu světové svobody tisku (World Press Freedom Index), který vypracovává organizace Reportéři bez hranic, se Eritrea v posledních osmi po sobě jdoucích letech umístila ze 170–180 hodnocených zemí na posledním místě;

M.  vzhledem k tomu, že prezidentské a parlamentní volby naplánované na rok 1997 se nikdy nekonaly a že ústava ratifikovaná ve stejném roce nebyla nikdy zavedena; vzhledem k tomu, že se v zemi za posledních 24 let nekonaly celostátní volby a že zde v podstatě neexistuje nezávislé soudnictví, ani fungující národní shromáždění či občanská společnost;

POZM. NÁVRHY

N.  vzhledem k tomu, že podle zprávy o lidských právech v rámci rozvojového programu OSN za rok 2016 Eritrea zaujímá na indexu lidského rozvoje ze 188 zemí 179. místo;  

O.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 představovali Eritrejci, kteří prchali ze své země, čtvrtou nejpočetnější skupinu lidí riskujících nebezpečnou cestu do Evropy (po občanech Sýrie, Iráku a Afghánistánu), kteří se vydávají do rukou nelítostných převaděčů, aby absolvovali nebezpečnou plavbu přes Středozemní moře; vzhledem k tomu, že se tedy situace v Eritreji přímo dotýká Evropy, neboť v případě, že by v této zemi byla dodržována a prosazována lidská práva a lidé by v Eritreji mohli žít bez obav, mohli by se do své vlasti vrátit;

P.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uprchlo ze země více než 400 000 Eritrejců, neboli 9 % z celkového počtu obyvatel; vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky odhaduje, že každý měsíc opouští zemi přibližně 5 000 eritrejských občanů, což se do značné míry připisuje přetrvávajícím případům vážného porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo v EU přiznáno postavení uprchlíka v 69 % případů eritrejských žádostí o azyl, přičemž dalších 27 % žadatelů získalo doplňkovou ochranu, což dokládá závažnost pronásledování v Eritreji;

Q.  vzhledem k tomu, že Eritrea podporuje chartúmský proces (iniciativu EU a Africké unie zahájenou dne 28. listopadu 2014 s cílem řešit problematiku migrace a obchodování s lidmi), jehož součástí jsou konkrétní projekty, včetně budování kapacit soudnictví a zvyšování informovanosti;

R.  vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí ze země uprchlo, aby unikli represivní vládě a povinným odvodům do armády, které často začínají ve velmi raném věku, přičemž většina Eritrejců vykonává vojenskou službu na neurčitou dobu; vzhledem k tomu, že většina osob vykonávajících základní vojenskou službu zůstává v situaci otroctví, kdy jakákoli pracovní činnost, žádosti o zaměstnání a možnost vést rodinný život podléhají kontrole; vzhledem k tomu, že podle odhadů vykonává v současné době neomezenou nucenou vojenskou službu 400 000 lidí, z nichž je mnoho podrobeno nucené práci za nízkou nebo žádnou mzdu; vzhledem k tomu, že ženy vykonávající vojenskou službu jsou nuceny snášet využívání na práce v domácnosti a sexuální zneužívání;

S.  vzhledem k tomu, že diskriminace žen a násilí vůči nim jsou přítomné ve všech vrstvách eritrejské společnosti; vzhledem k tomu, že ženy jsou v extrémní míře ohroženy sexuálním násilím nejen v armádě a ve vojenských výcvikových táborech, ale i ve společnosti obecně; vzhledem k odhadům, podle nichž bylo 89 % eritrejských dívek podrobeno mrzačení ženských pohlavních orgánů; vzhledem k tomu, že však vláda vydala v březnu 2007 prohlášení, v němž tuto praxi označila za trestný čin, zakázala ji a v daném roce financovala vzdělávací programy, které mají od této praxe zrazovat;

T.  vzhledem k tomu, že eritrejský režim rozšiřuje svou totalitní kontrolu i na komunitu žijící v diaspoře, a to prostřednictvím 2% daně z příjmu osob žijících v zahraničí, sledováním příslušníků diaspory a útoky na jejich rodinné příslušníky, kteří zůstávají v Eritreji;

U.  vzhledem k tomu, že eritrejský režim od roku 2011 popírá, že by země byla ohrožena hladomorem; vzhledem k tomu, že v tomto roce postihuje celou východní Afriku zvláště závažné sucho a nad situací v Eritreji vzrůstá znepokojení; vzhledem k tomu, že podle Dětského fondu OSN (UNICEF) bylo v lednu 2017 1,5 milionu Eritrejců postiženo nedostatkem potravin včetně 15 000 dětí, které trpí podvýživou;

V.  vzhledem k tomu, že EU je pro Eritreu významným dárcem z hlediska rozvojové pomoci; vzhledem k tomu, že EU a Eritrea v lednu 2016 navzdory vážnému znepokojení a odporu Evropského parlamentu podepsaly nový národní orientační program v rámci 11. Evropského rozvojového fondu s příspěvkem 200 milionů EUR; vzhledem k tomu, že by se opatření měla zaměřovat zejména na energii z obnovitelných zdrojů, na řádnou veřejnou správu a na řízení veřejných finančních prostředků v odvětví energetiky;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje systematické, rozšířené a hrubé porušování lidských práv ze strany Eritreje; vyzývá eritrejskou vládu, aby ukončila věznění opozice, novinářů, náboženských představitelů a nevinných civilistů; žádá okamžité a bezpodmínečné propuštění všech vězňů svědomí v Eritreji, zejména Dawita Isaaka, dalších novinářů zadržovaných od září 2001 a Abuneho Antoniose; požaduje, aby eritrejská vláda poskytla podrobné informace o tom, co se stalo se všemi lidmi zbavenými osobní svobody a kde se nacházejí;

2.  připomíná rozhodnutí Africké komise pro lidská práva a práva národů z května 2017 a žádá, aby Eritrea neprodleně potvrdila, že stav Dawita Isaaka je dobrý, propustila jej, umožnila mu setkat se s rodinou a právními zástupci a vyplatila mu nezbytnou náhradu za léta věznění; dále Eritreu vyzývá, aby zrušila zákaz nezávislých sdělovacích prostředků, jak rozhodla i Africká komise;

3.  konstatuje, že nedodržováním rozhodnutí Africké komise Eritrea nadále prokazuje očividné pohrdání mezinárodními normami a základními právy, včetně práva na spravedlivý proces, zákazu mučení, svobody projevu a práva na rodinný život, a že každá země musí dodržovat Africkou chartu lidských práv a práv národů;

4.  vyzývá eritrejskou vládu, aby propustila Abuneho Antoniose, umožnila mu vrátit se do funkce patriarchy a přestala zasahovat do mírumilovného praktikování náboženství v zemi; připomíná, že svoboda náboženského vyznání je základním právem, a důrazně odsuzuje jakékoli násilí či diskriminaci na základě náboženského vyznání;

5.  vyzývá k tomu, aby se obviněným dostalo spravedlivého procesu a aby bylo zakázáno mučení a jiné ponižující zacházení, jako je omezené poskytování stravy, vody a lékařské péče; připomíná eritrejské vládě, že má povinnost s náležitou pečlivostí vyšetřit mimosoudní popravy;

6.  připomíná eritrejské vládě, že řada jejích činností představuje zločiny proti lidskosti a že přestože Eritrea není smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, mnohá jeho ustanovení odrážejí mezinárodní obyčejové právo, které je pro Eritreu závazné; poukazuje na svou podporu doporučením vyšetřovací komise OSN a důkladnému vyšetření obvinění z vážného porušování lidských práv a páchání zločinů proti lidskosti ze strany eritrejských orgánů, s cílem pohnat všechny viníky k odpovědnosti;

7.  vyjadřuje svou plnou podporu práci zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji; vyzývá EU, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií pozorně sledovala celkovou situaci v Eritreji a upozorňovala na všechny případy porušování lidských práv a základních svobod;

8.  žádá Eritreu, aby plně respektovala a bezodkladně do svého právního řádu převzala Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a aby v plném rozsahu dodržovala své závazky vyplývající z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Africké charty lidských práv a práv národů, přičemž oba tyto dokumenty zakazují mučení; se znepokojením konstatuje, že veřejné i soukromé subjekty, včetně obchodních společností, jsou výrazně omezovány vládní kontrolou; uznává, že neexistence jakékoli správy veřejných financí, včetně neexistence státního rozpočtu, znemožňuje rozpočtovou kontrolu;

9.  vyzývá eritrejskou vládu, aby umožnila vznik dalších politických stran coby primárního nástroje šíření demokracie v zemi, a vyzývá k tomu, aby bylo v této zemi povoleno svobodně působit organizacím na ochranu lidských práv;

10.  připomíná, že partnerství EU s Eritreou se řídí dohodou z Cotonou a že všechny strany jsou povinny dodržovat a uplatňovat ustanovení této dohody, zejména pokud jde o úctu k lidským právům, demokracii a právnímu státu; vyzývá proto EU, aby poskytování pomoci podmínila splněním určitých podmínek, mj. že Eritrea nezíská od EU žádnou další pomoc, dokud Eritrea nezačne plnit mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a nepropustí politické vězně; dále požaduje, aby EU využila veškeré dostupné nástroje a prostředky k zajištění toho, aby eritrejská vláda dodržovala své závazky, pokud jde o ochranu a záruku základních svobod, včetně toho, že by zvážila zahájení konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou; požaduje podrobné a komplexní posouzení finančních prostředků přidělených Eritreji, které poskytuje EU a její členské státy;

11.  kritizuje obnovení rozsáhlé pomoci Eritreji ze strany EU, a zejména schválení částky 200 milionů EUR pro Eritreu v rámci národního orientačního programu; vyzývá Komisi, aby spolu s Parlamentem přezkoumala svá kontrolní opatření, pečlivě zvážila obavy a návrhy Parlamentu a zaručila, aby byly předány výboru Evropského rozvojového fondu; je přesvědčen, že tento výbor měl vzít v úvahu předchozí doporučení Parlamentu nepřijímat národní orientační program a zapojit se do další diskuze;

12.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby přidělené finanční prostředky nevyužívala eritrejská vláda, nýbrž aby byly transparentně určeny výhradně na uspokojení potřeb eritrejských občanů v oblasti rozvoje, demokracie, lidských práv, řádné veřejné správy a bezpečnosti a svobody projevu, tisku a shromažďování; naléhavě vyzývá EU, aby zajistila podmíněnost nedávno odsouhlasené pomoci a aby rovněž zajistila, aby národní orientační program podpořil Eritreu při zajišťování důležité transformace energetické politiky, s cílem zajistit přístupnost energie pro všechny, zejména ve venkovských oblastech, které jsou v současnosti nadále bez elektřiny; dále se domnívá, že správní prvek národního orientačního programu by se měl jednoznačně zaměřovat na provádění doporučení všeobecného pravidelného přezkumu v oblasti lidských práv vedeného OSN;

13.  požaduje, aby Komise obdržela od eritrejské vlády záruky, že provede demokratické reformy a zajistí dodržování lidských práv, mj. na základě provádění doporučení z 18. zasedání pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum, která přijala dne 7. února 2014;

14.  vyzývá Radu, aby v reakci na slabé výsledky v oblasti dodržování lidských práv přehodnotila vztah mezi EU a Eritreou, jakož i unijní rozvojovou pomoc poskytovanou zemi a aby zveřejnila hmatatelné výsledky programů pomoci dosažené za poslední roky; vyzývá EU a členské státy, aby s cílem zajistit, aby eritrejské orgány dodržovaly své mezinárodní závazky, využily veškerá dostupná opatření, zejména prostřednictvím dohody z Cotonou;

15.  důrazně poukazuje na to, že Eritrea musí umožnit mezinárodním a regionálním organizacím působícím v oblasti lidských práv, včetně zvláštních zpravodajů, neomezený přístup do země za účelem monitorování, zda bylo dosaženo nějakého pokroku; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby aktivně podpořila obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji; vybízí eritrejskou vládu, aby provedla naléhavě potřebné reformy, jako je uvolnění státního systému ovládaného jedinou politickou stranou, obnovení národního shromáždění a vypsání voleb;

16.  naléhavě vyzývá členské státy EU, aby přijaly odpovídající opatření namířená proti uplatňování tzv. „daně z diaspory“ na eritrejské občany žijící na jejich území, a to v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2023 (z roku 2011); připomíná eritrejské vládě, že právo odejít z vlastní země je zakotveno v mezinárodním právu v oblasti lidských práv; vyzývá eritrejskou vládu, aby umožnila svobodu pohybu a přestala vybírat od Eritrejců žijících v zahraničí tzv. „daň z diaspory“; naléhavě vyzývá vládu, aby přestala uplatňovat politiku viny na základě příbuzenství, která se zaměřuje na rodinné příslušníky osob, jež se vyhýbají vojenské službě, chtějí z Eritreje uprchnout nebo neplatí 2% daň z příjmu uvalenou eritrejskou vládou na Eritrejce žijící v zahraničí;

17.  vyzývá eritrejskou vládu, aby dodržovala zákon o délce vojenské služby, upustila od využívání svých občanů na nucenou práci, přestala umožňovat zahraničním společnostem využívat brance za poplatek, umožnila odmítnutí výkonu vojenské služby z důvodu svědomí a zajistila ochranu branců;

18.  připomíná Eritreji její závazky v rámci úmluv MOP se zvláštním zřetelem na právo organizací občanské společnosti a odborů organizovat se, pokojně demonstrovat, účastnit se správy věcí veřejných a zasazovat se za lepší práva pracovníků; vyzývá eritrejskou vládu, aby odvolala politiku, na základě níž jsou zakázány nevládní organizace, jež mají na účtech méně než 2 miliony USD; je znepokojen tím, že v Eritreji existuje mezi podnikáním, politikou a korupcí zakořeněná vazba; odsuzuje zahraniční společnosti, které nesou společnou vinu na využívání nucené práce, a žádá všechny společnosti, které provozují svou činnost v Eritreji, aby převzaly větší odpovědnost, dodržovaly zásady náležité péče a zavedly systémy hlášení;

19.  bere na vědomí snahu EU spolupracovat s Eritreou v oblasti migrace; poukazuje na velmi vysoký počet případů udělení azylu a doplňkové ochrany ze strany členských států EU Eritrejcům, a proto členské státy naléhavě vyzývá, aby Eritrejce žádající o azyl v Evropě v souladu s Ženevskou úmluvou nenavracely; požaduje, aby členské státy EU dodržovaly zásadu nenavracení, a připomíná jim, že navracející se žadatelé o azyl budou v důsledku svého pokusu o útěk pravděpodobně svévolně zadrženi a mučeni;

20.  vybízí Eritreu, aby se zapojila do mezinárodního společenství v oblasti lidských práv; požaduje, aby Rada OSN pro lidská práva spolupracovala s Eritreou při budování kapacit soudního systému prostřednictvím pořádání seminářů a odborné přípravy pro soudce a právníky, neboť se jedná o konstruktivní cestu vpřed; bere na vědomí, že Eritreu v červenci navštíví delegace Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a vyzývá tuto delegaci, aby podala zprávu o tom, co zjistí, a aby se pokusila získat přístup do všech částí země, zejména do věznic, jejichž zařízení by mohla zkontrolovat a podat o nich zprávu;

21.  opakuje, že je hluboce znepokojen nynějšími katastrofálními klimatickými podmínkami v oblasti Afrického rohu, což se týká i Eritreji, a rovněž závažným rizikem vzniku potravinové a humanitární krize, které s tím souvisí; vyzývá EU, aby společně se svými mezinárodními partnery navýšila pomoc postiženému obyvatelstvu a zajistila, aby byly dány k dispozici dostatečné finanční prostředky a podpora;

22.  odsuzuje politiku eritrejské vlády spočívající ve svévolném odebírání občanství a požaduje, aby se všemi eritrejskými občany bylo zacházeno spravedlivě a v souladu se zásadou rovnosti před zákonem; zdůrazňuje, že za účelem řešení deficitu spravedlnosti v Eritreji musí být upřednostněna demokratická správa a obnova právního státu, a to ukončením autoritářské vlády využívající strachu ze svévolného věznění a zadržování v izolaci, mučení a dalších způsobů porušování lidských práv, z nichž některé mohou přerůst ve zločiny proti lidskosti;

23.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, Radě Africké unie, Východoafrickému společenství, generálnímu tajemníkovi OSN, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a eritrejským orgánům.

 

(1)

Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 146.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0090.

(3)

Úř. věst. L 51, 2.3.2010, s. 19.

(4)

Úř. věst. L 195, 27.7.2010, s. 74.

(5)

Úř. věst. L 282, 16.10.2012, s. 46.

Právní upozornění