Postup : 2018/2527(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : RC-B8-0082/2018

Předložené texty :

RC-B8-0082/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/02/2018 - 12.10
CRE 08/02/2018 - 12.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0040

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
PDF 373kWORD 57k
7.2.2018
PE614.391v01-00}
PE614.393v01-00}
PE614.400v01-00}
PE614.401v01-00}
PE614.404v01-00}
PE614.406v01-00}
PE614.412v01-00} RC1
 
B8-0082/2018}
B8-0084/2018}
B8-0091/2018}
B8-0092/2018}
B8-0095/2018}
B8-0097/2018}
B8-0103/2018} RC1

předložený v souladu s čl. 118 odst. 6 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu

a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:

ECR (B8-0082/2018)

Verts/ALE (B8-0084/2018)

S&D (B8-0091/2018)

ALDE (B8-0092/2018)

EFDD (B8-0095/2018)

GUE/NGL (B8-0097/2018)

PPE (B8-0103/2018)


o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))


Cristian Dan Preda, Renate Sommer, David McAllister, Julia Pitera, Laima Liucija Andrikienė, Esther de Lange, Lorenzo Cesa, Bogdan Andrzej Zdrojewski za skupinu PPE
Kati Piri, Victor Boştinaru, Elena Valenciano, Knut Fleckenstein za skupinu S&D
Anders Primdahl Vistisen, Valdemar Tomaševski, Charles Tannock, Jan Zahradil, Ruža Tomašić za skupinu ECR
Nadja Hirsch, Petras Auštrevičius, Beatriz Becerra Basterrechea, Izaskun Bilbao Barandica, Dita Charanzová, Gérard Deprez, Marian Harkin, Ivan Jakovčić, Patricia Lalonde, Louis Michel, Javier Nart, Urmas Paet, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jozo Radoš, Frédérique Ries, Marietje Schaake, Pavel Telička, Ramon Tremosa i Balcells, Ivo Vajgl, Hilde Vautmans, Cecilia Wikström za skupinu ALDE
Takis Hadjigeorgiou, Josu Juaristi Abaunz, Merja Kyllönen, Patrick Le Hyaric, Dimitrios Papadimoulis, Kostadinka Kuneva, Stelios Kouloglou, Martina Michels, Marisa Matias, Kateřina Konečná, Miguel Urbán Crespo, Lola Sánchez Caldentey, Estefanía Torres Martínez, Tania González Peñas, Xabier Benito Ziluaga, Marie-Pierre Vieu, Marie-Christine Vergiat za skupinu GUE/NGL
Rebecca Harms, Terry Reintke, Bodil Valero za skupinu Verts/ALE
Fabio Massimo Castaldo, Ignazio Corrao, Isabella Adinolfi za skupinu EFDD

Usnesení Evropského parlamentu o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))  

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016(2),

–  s ohledem na prohlášení o nejnovějším vývoji v Turecku, které vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová společně s komisařem pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannesem Hahnem dne 2. února 2018, na jejich prohlášení ze dne 14. července 2017 vydané rok po pokusu o státní převrat v Turecku a na jejich prohlášení ze dne 13. března 2017 o stanovisku Benátské komise ke změnám v ústavě Turecka a o nejnovějších událostech,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 8. června 2017 o údajném zadržení Tanera Kiliçe, předsedy správní rady organizace Amnesty International, v Turecku, na její prohlášení ze dne 8. července 2017 o zadržení obránců lidských práv na tureckém ostrově Büyükada a na prohlášení ze dne 26. října 2017 o pokračujícím porušování lidských práv v Turecku,

–  s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 25. července 2017,

–  s ohledem na písemné připomínky, které komisař Rady Evropy pro lidská práva předložil dne 2. listopadu 2017 Evropskému soudu pro lidská práva a jež se týkají souboru dvanácti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu a bezpečnost poslanců v Turecku, a na jeho připomínky ze dne 10. října 2017 ohledně souboru deseti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu novinářů v Turecku,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2156 (2017) o fungování demokratických institucí v Turecku,

–  s ohledem na to, že k základním hodnotám EU patří právní stát a dodržování lidských práv, což jsou hodnoty, které platí i pro všechny kandidátské země;

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Parlament důrazně odsoudil pokus o převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016; vzhledem k tomu, že dne 18. ledna 2018 turecký parlament prodloužil výjimečný stav v Turecku o další tři měsíce; vzhledem k tomu, že výjimečný stav je v současné době využíván k umlčení disentu a přesahuje rámec jakýchkoli legitimních opatření, jejichž účelem by byl boj proti ohrožení národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva musí být nouzová opatření nezbytná a proporcionální co do rozsahu a doby platnosti;

B.  vzhledem k tomu, že Turecko je důležitým partnerem EU a jako od kandidátské země se od něj očekává, že bude dodržovat nejvyšší demokratické standardy, včetně respektování lidských práv, právního státu, základních svobod a univerzálního práva na spravedlivý proces;

C.  vzhledem k tomu, že 148 signatářům petice „Akademici za mír“ hrozí obvinění z šíření „teroristické propagandy“ a v květnu 2018 je čeká soudní řízení;

D.  vzhledem k tomu, že podle Evropské federace novinářů zůstává nadále ve vězení 148 novinářů uvězněných po pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že pokračují tvrdé represe proti politickému disentu prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že 449 osob bylo zadrženo, protože na sociálních médiích zveřejňovaly příspěvky, které kritizovaly vojenskou invazi turecké vlády do syrské enklávy Afrín; vzhledem k tomu, že podle Amnesty International ukončily turecké orgány činnost stovek organizací občanské společnosti a více než 160 televizních a rozhlasových stanic, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem;

E.  vzhledem k tomu, že turecké orgány propustily od července 2016 107 000 osob z práce; vzhledem k tomu, že Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu, zřízená na doporučení Rady Evropy, obdržela k 18. lednu 2018 104 789 podnětů, dosud však vydala rozhodnutí pouze v 3 110 případech a tato rozhodnutí nebyla zveřejněna;

F.  vzhledem k tomu, že v posledních letech se zesílila kontrola výkonné moci nad soudy a státním zastupitelstvím, vzrostl počet zatčení, propuštění a svévolných přesunů soudců a státních zástupců a neustávají útoky na právníky;

G.  vzhledem k tomu, že podle údajů Sdružení pro lidská práva se za prvních 11 měsíců roku 2017 stalo celkem 2 278 osob obětí mučení a špatného zacházení;

H.  vzhledem k tomu, že na jihovýchodě země panuje i nadále mimořádně znepokojivá situace; vzhledem k tomu, že při bezpečnostních zásazích bylo údajně zabito odhadem 2 500 lidí a od července 2015 došlo podle odhadů k vysídlení půl milionu obyvatel; vzhledem k tomu, že 68 kurdských starostů je stále ve vězení;

I.  vzhledem k tomu, že mezi nimi jsou například německo-turecký novinář Deniz Yücel, profesor a komentátor Mehmet Altan, novinář Şahin Alpay a řada dalších novinářů a jiných zaměstnanců deníku Cumhuriyet, mezi nimiž je i Ahmet Şık;

J.  vzhledem k tomu, že mnoho opozičních poslanců, kteří byli hromadně zbaveni imunity, je trestně stíháno a vězněno; vzhledem k tomu, že ve vazbě se dosud nachází deset poslanců, včetně spolupředsedů HDP Figena Yüksekdağa and Selahattina Demirtaşe, kterým z bezpečnostních důvodu nebylo dovoleno předstoupit před soud, a poslance za CHP Enise Berberoğlua a šesti poslanců, kteří byli hlasováním tureckého parlamentu zbaveni poslaneckého mandátu, včetně nositelky Sacharovovy ceny Leyly Zanaové;

K.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 turecké orgány zatkly 10 lidskoprávních aktivistů („istanbulskou desítku“), kteří byli později propuštěni na kauci; vzhledem k tomu, že istanbulský soud zrušil dne 1. února 2018 své rozhodnutí propustit Tanera Kılıçe, prezidenta Amnesty International Turkey, který tedy po dobu svého procesu zůstává ve vazbě;

L.  vzhledem k tomu, že dne 18. října 2017 byl zatčen jeden z vedoucích představitelů občanské společnosti v Turecku Osman Kavala, který je od té doby zadržován na základě obvinění z „pokusu o svržení vlády“, protože v prosinci 2013 podpořil protesty v parku Gezi;

M.  vzhledem k tomu, že dne 19. listopadu 2017 rozhodl úřad ankarského guvernéra o zavedení časově neomezeného zákazu všech akcí pořádaných organizacemi LGBTI;

N.  vzhledem k tomu, že ačkoli turecká ústava stanoví svobodu přesvědčení, vyznání a soukromého šíření náboženských myšlenek a zakazuje diskriminaci na základě náboženství, čelí náboženské menšiny nadále verbálním a fyzickým útokům, jsou stigmatizovány a vystaveny sociálnímu tlaku ve škole i ve veřejném životě, jsou diskriminovány a mají problémy, pokud si přejí legální zřídit bohoslužebné místo;

O.  vzhledem k tomu, že v důsledku situace, která panuje v Turecku v oblasti demokracie, právního státu, lidských práv a svobody tisku, byly prostředky předvstupní pomoci pro Turecko ve srovnání s částkou, s níž v rámci rozpočtu EU na rok 2018 počítal původní návrh Komise, sníženy o 105 milionů EUR, přičemž dalších 70 milionů EUR je ponecháno v rezervě, dokud tato země nedosáhne v uvedených oblastech „významného a měřitelného zlepšení“;

P.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2016 vyzval Parlament ke zmrazení jednání o přistoupení Turecka a v červenci 2017 k jejich zastavení, pokud by byly ústavní změny provedeny v jejich původní podobě;

1.  znovu opakuje, že důrazně odsuzuje pokus o převrat, k němuž došlo dne 16. července 2016, a vyjadřuje svou solidaritu s občany Turecka; uznává, že právem a úkolem turecké vlády je učinit kroky s cílem postavit pachatele před soud a současně zaručit dodržování zásad právního státu a práva na spravedlivý proces; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat je v současné době zneužíván k nepřiměřeným a nezákonným krokům a opatřením, které zesilují útlak legitimní a nenásilné opozice a brání sdělovacím prostředkům a občanské společnosti v pokojném uplatňování svobody projevu;

2.  je velmi znepokojen tím, že se v Turecku zhoršuje stav základních práv, svobod a právního státu a justice není nezávislá; odsuzuje svévolné zadržování a justiční i administrativní perzekuci desítek tisíc lidí; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny osoby, které jsou zadržovány pouze proto, že vykonávaly svou legitimní práci a využívaly svého práva na svobodu projevu a sdružování, a které jsou zadržovány bez přesvědčivých důkazů o jejich trestné činnosti; vyzývá ke zrušení výjimečného stavu a nouzových dekretů;

3.  vyzývá turecké orgány, aby dodržovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, která jednoznačně odmítá trest smrti, a aby se řídily judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to včetně zásady presumpce neviny;

4.  vyzývá tureckou vládu, aby poskytla všem osobám, na něž se vztahují omezující opatření, odpovídající a účinné opravné prostředky a možnost soudního přezkumu v souladu se zásadami právního státu; zdůrazňuje, že presumpce neviny je v každém právním státě jednou ze základních zásad; vyzývá Turecko, aby bezodkladně přeměnilo Vyšetřovací komisi pro postupy během výjimečného stavu v dobře fungující, nezávislou komisi, která bude schopna přistupovat k jednotlivým případům individuálně, efektivně zpracovávat obrovské množství předkládaných žádostí a bránit zbytečnému oddalování soudních přezkumů; žádá vyšetřovací komisi, aby svá rozhodnutí zveřejňovala; vyzývá turecké orgány, aby umožnily odborovým organizacím provádět legitimní odborovou činnost;

5.  zdůrazňuje, že terorismus zůstává pro obyvatele Turecka bezprostřední hrozbou; opakuje nicméně, že turecké právní předpisy pro boj proti terorismu mají velmi širokou působnosti a neměly by být využívány k trestání občanů a sdělovacích prostředků za uplatňování práva na svobodu projevu; v této souvislosti odsuzuje zatčení a trestí stíhání nejméně 148 akademických pracovníků veřejných i soukromých univerzit v Istanbulu, kteří podepsali petici „Akademici za mír“, a stejně tak odsuzuje poslední vlnu zatýkání novinářů, aktivistů, lékařů a běžných občanů za vyjádření nesouhlasu s tureckým vojenským zásahem v Afrínu;

6.  je hluboce znepokojen informacemi o špatném zacházení s vězni a o mučení vězňů a vyzývá turecké orgány, aby tato obvinění důsledně vyšetřily; opakovaně vyzývá ke zveřejnění zprávy Výboru Rady Evropy pro prevenci mučení (zpráva CPT);

7.  důrazně odsuzuje rozhodnutí tureckého parlamentu zbavit velký počet poslanců poslanecké imunity, které je v rozporu s ústavou a jež nedávno umožnilo zatčení deseti opozičních poslanců, včetně spolupředsedů Demokratické strany lidu Figena Yüksekdağa a Selahattina Demirtaşe, a zrušení poslaneckého mandátu šesti opozičních poslanců, z nichž posledním byla laureátka Sacharovovy ceny Leyla Zanaová; odsuzuje uvěznění 68 kurdských starostů; odsuzuje svévolné dosazování jiných osob do funkcí místních zvolených zástupců, které demokratický systém Turecka dále oslabuje;

8.  je vážné znepokojen faktem, že na základě nařízení výkonné moci vydaného za výjimečného stavu byla ukončena činnost více než 160 sdělovacích prostředků; odsuzuje politický tlak, který je vytvářen na novináře; vyjadřuje závažné znepokojení nad tím, že turecké orgány monitorují platformy sociálních médií a zavírají účty na sociálních médiích; naléhavě vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob, které jsou zadržovány bez důkazů, včetně občanů EU, jako je německý novinář Deniz Yücel, který je vězněn již rok, z toho devět měsíců v izolaci, aniž by proti němu bylo vzneseno formální obvinění; vítá, že někteří novináři a jiní zaměstnanci opozičního deníku Cumhuriyet byli po několika měsících věznění propuštěni, a vyzývá rovněž k okamžitému propuštění zbývajících čtyř novinářů Cumhuriyetu, kteří jsou dosud ve vězení;

9.  je velmi znepokojen radikálními zásahy proti organizacím občanské společnosti, konkrétně zatčením jednoho z čelných představitelů sféry nevládních organizací Osmana Kavaly; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby Osmana Kavalu propustila, neboť v jeho případě se jednalo o zpolitizované a svévolné zatčení;

10.  se znepokojením si všímá zhoršování sekulárních principů a hodnot, k nimž se Turecko hlásilo po dlouhou dobu; je vážně znepokojen nedostatkem úcty ke svobodě vyznání, který se projevuje mimo jiné sílící diskriminací křesťanů a jiných náboženských menšin; odsuzuje konfiskaci 50 aramejských kostelů, kláštěrů a hřbitovů v Mardinu; vyzývá Komisi, aby tyto problémy co nejdříve začala řešit s tureckými orgány; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby propustila pastora Andrewa Brunsona a umožnila mu návrat domů;

11.  připomíná rovněž zásadu nediskriminace menšin včetně Romů, kteří mají rovné právo vyjadřovat svou kulturu a mít přístup k sociálnímu zabezpečení;

12.  kritizuje prohlášení úřadu ankarského guvernéra ze dne 19. listopadu 2017, v němž oznámil rozhodnutí zakázat až do odvolání všechny akce pořádané organizacemi osob LGBTI a jež bylo vydáno poté, co úřad třikrát za sebou zakázal pochod Istanbul Pride; vyzývá Turecké orgány, aby zákaz odvolaly; vítá propuštění předního aktivisty LGBTI Aliho Erola;

13.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací na jihovýchodě Turecka, zejména v oblastech, v nichž byl vyhlášen zákaz vycházení, v nichž je používáno nepřiměřené násilí a jsou uplatňovány kolektivní tresty; naléhavě vyzývá Turecko, aby vypracovalo plán pro faktickou reintegraci půl milionu vnitřně vysídlených osob; opakuje, že odsuzuje násilí, k němuž se opětovně uchyluje PKK, kterou EU vede od roku 2002 na seznamu teroristických organizací, a naléhavě ji vyzývá, aby složila zbraně a k prosazení svých požadavků používala mírové a demokratické prostředky; připomíná, že turecká vláda má povinnost chránit všechny své občany; vyjadřuje politování nad rozsáhlým vyvlastňováním majetku, a to i majetku, který patří obcím; je přesvědčen, že udržitelnou stabilitu a prosperitu může této oblasti i celému Turecku přinést pouze spravedlivé politické řešení kurdské otázky, a vyzývá proto obě strany, aby opět usedly k jednacímu stolu;

14.  je vážně znepokojen tím, jak funguje právní systému v Turecku, a to poté, co trestní soud v Istanbulu rozhodl ponechat ve vazbě dva novináře Mehmeta Altana a Şahina Alpaye, ačkoliv ústavní soud požádal o jejich propuštění s odůvodněním, že ve vazbě byla porušována jejich práva; konstatuje, že tento vývoje lze hodnotit jako další zhoršování právního státu; vyjadřuje hluboké politování nad nedávným opětovným zatčením předsedy správní rady turecké pobočky Amnesty International Tanera Kılıçe, které je všeobecně považováno za výsměch spravedlnosti, a vyzývá ke zrušení jeho obvinění i obvinění osob žalovaných spolu s ním („istanbulská desítka“), neboť proti nim dosud nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy;

15.  opakuje svůj postoj z listopadu 2017, v němž vyzval k tomu, aby finanční prostředky určené tureckým orgánům v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPPII) byly podmíněny zlepšeními v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu a v nezbytných případech přesměrovány na organizace občanské společnosti; opakuje svou výzvu Komisi, aby během přezkumu fondů NPP zvážila vývoj v Turecku a současně předložila konkrétní návrhy ohledně toho, jak zvýšit podporu pro tureckou občanskou společnost;

16.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku, ESVČ, Komisi a členské státy, aby při jednáních s tureckými protějšky i nadále poukazovaly na situaci zadržovaných obránců lidských práv, politických aktivistů, právníků, novinářů a akademiků a diplomaticky i politicky je podporovaly, a to i prostřednictvím pozorování soudních řízení a sledování jednotlivých případů;

17.  požaduje, aby toto usnesení bylo přeloženo do turečtiny;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.

 

 

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0306.

Poslední aktualizace: 7. února 2018Právní upozornění