SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o Burundi
4.7.2018 - (2018/2785(RSP))
a nahrazující tyto návrhy usnesení:
B8-0333/2018 (ECR)
B8-0335/2018 (S&D)
B8-0336/2018 (EFDD)
B8-0337/2018 (ALDE)
B8-0338/2018 (PPE)
B8-0339/2018 (GUE/NGL)
Cristian Dan Preda, Joachim Zeller, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Elmar Brok, Marijana Petir, Tomáš Zdechovský, Željana Zovko, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Ivan Štefanec, Luděk Niedermayer, Pavel Svoboda, Anna Záborská, Patricija Šulin, Lorenzo Cesa, Elisabetta Gardini, Tunne Kelam, Brian Hayes, Bogdan Brunon Wenta, Milan Zver, Csaba Sógor, Michaela Šojdrová, David McAllister, Mairead McGuinness, Adam Szejnfeld, Romana Tomc, Eduard Kukan, Giovanni La Via, Lefteris Christoforou, Deirdre Clune, Seán Kelly, Dubravka Šuica, Sandra Kalniete, Ivana Maletić, Ivo Belet, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Krzysztof Hetman, László Tőkés, Inese Vaidere za skupinu PPE
Elena Valenciano, Victor Boştinaru, Soraya Post, Maria Arena za skupinu S&D
Charles Tannock, Karol Karski, Anna Elżbieta Fotyga, Ruža Tomašić, Notis Marias, Monica Macovei za skupinu ECR
Louis Michel, Nedzhmi Ali, Petras Auštrevičius, Beatriz Becerra Basterrechea, Izaskun Bilbao Barandica, Dita Charanzová, Gérard Deprez, Martina Dlabajová, María Teresa Giménez Barbat, Charles Goerens, Marian Harkin, Ivan Jakovčić, Ilhan Kyuchyuk, Patricia Lalonde, Valentinas Mazuronis, Javier Nart, Urmas Paet, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jozo Radoš, Frédérique Ries, Robert Rochefort, Marietje Schaake, Jasenko Selimovic, Pavel Telička, Ramon Tremosa i Balcells, Viktor Uspaskich, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Hilde Vautmans, Cecilia Wikström za skupinu ALDE
Marie-Christine Vergiat, Merja Kyllönen, Dimitrios Papadimoulis, Kostadinka Kuneva, Stelios Kouloglou, Patrick Le Hyaric za skupinu GUE/NGL
Klaus Buchner, Jordi Solé, Margrete Auken, Bodil Valero za skupinu Verts/ALE
Ignazio Corrao, Piernicola Pedicini, Isabella Adinolfi, Laura Ferrara, Rolandas Paksas, Fabio Massimo Castaldo za skupinu EFDD
Usnesení Evropského parlamentu o Burundi
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Burundi, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015[1], 17. prosince 2015[2], 19. ledna 2017[3] a 6. července 2017[4],
– s ohledem na revidovanou Dohodu z Cotonou, a zejména na článek 96 této dohody,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,
– s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,
– s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,
– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2248 (2015) ze dne 12. listopadu 2015 a 2303 (2016) ze dne 29. července 2016 o situaci v Burundi,
– s ohledem na ústní informace, které podala vyšetřovací komise OSN pro Burundi Radě OSN pro lidská práva dne 27. června 2018,
– s ohledem na první zprávu generálního tajemníka OSN o situaci v Burundi, zveřejněnou dne 23. února 2017, a na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN o politické situaci a pokračujícím násilí v Burundi, ve kterých byly vláda a všechny strany rozhodně a naléhavě vyzvány, aby okamžitě tyto násilnosti ukončily a odmítly je,
– s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 13. března 2017 týkající se situace v Burundi a na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 5. dubna 2018 odsuzující veškeré násilí a porušování lidských práv v Burundi,
– s ohledem na zprávu nezávislé vyšetřovací komise OSN pro Burundi (UNIIB) zveřejněnou dne 20. září 2016,
– s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 30. září 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundi,
– s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou dne 28. srpna 2000 v Aruše,
– s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Africké unie dne 13. června 2015,
– s ohledem na rozhodnutí o činnosti Mírové a bezpečnostní rady a o stavu míru a bezpečnosti v Africe (Assembly/AU/Dec.598(XXVI)) přijaté na 26. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 30. a 31. ledna 2016 v etiopské Addis Abebě,
– s ohledem na rozhodnutí a prohlášení shromáždění Africké unie (Assembly/AU/Dec.605-620 (XXVII)) přijatá na 27. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 17. a 18. července 2016 ve rwandském Kigali,
– s ohledem na usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 4. listopadu 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundské republice,
– s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Východoafrického společenství dne 31. května 2015,
– s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2016/394 ze dne 14. března 2016 o uzavření procesu konzultací s Burundskou republikou podle článku 96 Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé[5],
– s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015[6] a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1763 ze dne 1. října 2015[7] a (SZBP) 2016/1745 ze dne 29. září 2016[8] o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Burundi,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března, 18. května, 22. června a 16. listopadu 2015 a 15. února 2016 o Burundi,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 28. května 2015, 19. prosince 2015, 21. října 2016 a 27. října 2017,
– s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. června 2018 k situaci v Burundi,
– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. května 2018 jménem EU k situaci v Burundi před ústavním referendem,
– s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 6. ledna 2017 k zákazu Burundské ligy pro lidská práva (Iteka) v Burundi,
– s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Burundi se potýká s politickou, lidskoprávní a humanitární krizí od dubna 2015, kdy prezident Nkurunziza oznámil, že bude kandidovat na sporné třetí funkční období, a po tomto prohlášení následovaly měsíce krvavých nepokojů, při nichž bylo podle Mezinárodního trestního soudu (ICC) zabito 593 lidí a podle UNHCR uprchlo od té doby ze země 413 000 lidí a 169 000 lidí bylo vnitřně vysídleno; vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) potřebuje humanitární pomoc 3,6 milionu lidí;
B. vzhledem k tomu, že ústavní změny, o kterých se má v referendu hlasovat, zahrnují rozšíření pravomocí prezidenta, zmenšení pravomocí viceprezidenta, jmenování předsedy vlády prezidentem, zavedení postupu schvalování prostou většinou při přijímání nebo změnách právních předpisů v parlamentu, možnost přezkoumat kvóty uplatňované na základy dohody z Aruši a zákaz účasti ve vládě pro politické strany s volebním ziskem pod 5 % hlasů – všechny tyto změny ohrožují dohodu z Aruši;
C. vzhledem k tomu, že násilnosti namířené proti politickým oponentům v celé zemi a jejich zastrašování eskalovaly před ústavním referendem, které se konalo 17. května 2018, a došlo k násilným zmizením a k zastrašování těch, kteří se stavěli proti výše uvedené revizi ústavy; vzhledem k tomu, že ústavní referendum také umožňuje zrušit vyjednaná ustanovení dohody z Aruši, což může snížit inkluzivnost a může mít další vážné důsledky pro politickou stabilitu v Burundi; vzhledem k tomu, že i přes změny v ústavě prohlásil prezident Nkurunziza, že ve volbách v roce 2020 kandidovat nebude;
D. vzhledem k tomu, že podle organizace Amnesty International byly po dobu oficiální kampaně časté zprávy o případech zatčení, napadení a zbití a zastrašování těch, kdo vyzývali k odmítnutí navrhovaných změn; vzhledem k tomu, že referendum se konalo v ovzduší pokračující represe, která přiměla katolické biskupy v Burundi k prohlášení, že mnoho občanů žije ve strachu, a to do té míry, že se lidé bojí říci, co si myslí, v obavě z postihů;
E. vzhledem k tomu, že jak upozornila vyšetřovací komise OSN, politické násilí, svévolná zatčení, mimosoudní popravy, napadení, nenávistné projevy a různé další útoky i nadále děsí obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že Imbonerakure, mládežnická organizace vládnoucí politické strany, se i nadále dopouští porušování lidských práv a praktikuje různé formy zastrašování: v některých provinciích stavějí zátarasy a zřizují kontrolní stanoviště, vynucují si peníze, obtěžují kolemjdoucí a zatýkají osoby, u kterých mají podezření na vazby s opozicí; mnoho těchto lidí bylo zadrženo, znásilněno, zbito a týráno, někteří následkům takového zacházení podlehli;
F. vzhledem k tomu, že během konání referenda v roce 2018 hlásily organizace pro dodržování práv případy zmenšování prostoru pro občanskou aktivitu a zhoršování podmínek pro sdělovací prostředky, a to jako na celostátní, tak na místní úrovni; vzhledem k tomu, že místní nevládní organizace a obránci lidských práv byli stále více terčem hrozeb a útoků vlády od roku 2015 a současně se postupně zhoršovala svoboda tisku a podmínky, za kterých novináři pracují; vzhledem k tomu, že soukromé sdělovací prostředky a novináři již v boji proti vládě zaplatili vysokou cenu, byli mj. terčem zatýkání, hromadných poprav a násilných zmizení, jindy zase dostali od vlády nálepku zločince nebo dokonce teroristy;
G. vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic zařadila Burundi v žebříčku světového indexu svobody tisku za rok 2018 na 159. místo ze 180 zemí;
H. vzhledem k tomu, že mnozí lidskoprávní aktivisté byli odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody, nejznámějším příkladem je Germain Rukuki, který pracuje pro Sdružení katolických právníků Burundi a byl odsouzen na 32 let, nebo zůstávají ve vazbě a čekají na soud, jako například Nestor Nibitanga; vzhledem k tomu, že byly schváleny omezující zákony s cílem mít pod kontrolou místní a mezinárodní nevládní organizace; vzhledem k tomu, že některé organizace byly přinuceny pozastavit své činnosti a jiné ukončily činnost natrvalo, například liga ITEKA, FOCODE a ACAT; vzhledem k tomu, že mnoho vůdců a obránců lidských práv nuceně odešlo do exilu a ti, kteří ještě zůstávají, jsou pod neustálým tlakem a hrozí jim zatčení; vzhledem k tomu, že Emmanuel Nshimirimana, Aimé Constant Gatore a Marius Nizigama byli odsouzeni k trestům odnětí svobody od 10 do 32 let a Nestoru Nibitangovi hrozí až 20 let; vzhledem k tomu, že novinář Jean Bigirimana je nyní již téměř dva roky nezvěstný a je jednou z mnoha obětí násilných zmizení během této krize;
I. vzhledem k tomu, že v říjnu 2017 dali soudci ICC svolení žalobci ICC k zahájení vyšetřování trestných činů v jurisdikci tohoto soudu, které byly údajně spáchány v Burundi nebo státními příslušníky Burundi mimo území země v období mezi 26. dubnem 2015 a 26. říjnem 2017; vzhledem k tomu, že s účinností od 27. října 2017 se Burundi stalo prvním státem, který opustil ICC, a to poté, co soud v dubnu 2016 rozhodl o zahájení předběžného vyšetřování násilností a porušování lidských práv a možných zločinů proti lidskosti v Burundi, zatímco režim i nadále v zemi beztrestně zabíjí;
J. vzhledem k tomu, že přítomnost burundských jednotek v mírových misích umožňuje režimu prezidenta Nkurunzizy skrývat pravou povahu vnitřních problémů a vykreslovat Burundi jako stabilizační faktor v dalších zemích, které se nacházejí v krizi, a to v době, kdy se tato země sama zmítá v krizi, jež nemá obdoby a vyznačuje se hrubým porušováním lidských práv; vzhledem k tomu, že Burundi díky tomuto úsilí získává ohromné peněžní částky, které nejsou přerozdělovány ve prospěch obyvatelstva; vzhledem k tomu, že není možné uspořádat poklidné, svobodné, demokratické a nikým neovlivněné volby, aniž by byla rozpuštěna milice Imbonerakure;
K. vzhledem k tomu, že Burundi je stát, ve kterém dochází k neustálému zhoršování socioekonomické situace a který se v celosvětovém srovnání HDP na obyvatele nachází na předposledním místě; vzhledem k tomu, že okolo 3,6 milionů Burunďanů (30 % obyvatelstva) je závislých na pomoci a 1,7 milionů obyvatel země trpí nedostatkem potravin; vzhledem k tomu, že tento stav bídy zhoršuje zavedení „dobrovolného příspěvku“ na volby v roce 2020, který je často násilně vybírán milicí Imbonerakure a představuje okolo 10 % měsíční mzdy úředníka veřejné správy, někdy i více;
L. vzhledem k tomu, že na 30. summitu Africké unie a na 19. summitu Východoafrického společenství vyjádřily Africká unie a Východoafrické společenství své odhodlání pokojně řešit politickou situaci v Burundi pomocí inkluzivního dialogu na základě dohody z Aruši, která byla uzavřena dne 28. srpna 2000;
M. vzhledem k tomu, že v souvislosti se situací v zemi několik partnerů v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů přerušilo svou finanční a technickou pomoc poskytovanou vládě Burundi; vzhledem k tomu, že EU pozastavila přímou finanční podporu pro burundské orgány veřejné správy, včetně rozpočtové podpory, ale že v plném rozsahu zachovává podporu pro obyvatelstvo a humanitární pomoc.
N. vzhledem k tomu, že EU a USA uvalily na Burundi cílené a na jednotlivce zaměřené sankce; vzhledem k tomu, že dne 23. října 2017 Rada znovu zavedla restriktivní opatření EU proti Burundi a prodloužila jejich platnost do 31. října 2018; vzhledem k tomu, že tato opatření obsahují zákaz cestování a zmrazení majetku konkrétních osob, o jejichž činnosti se má za to, že podrývá demokracii nebo zamezuje dosažení politického řešení krize v Burundi;
O. vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva přijala na své 38. schůzi dne 28. června 2018 výsledky všeobecného pravidelného přezkumu Burundi; vzhledem k tomu, že Burundi přijalo 125 z 242 doporučení obsažených v uvedeném přezkumu a že zejména odmítlo ta, která vyzývají k přijetí praktických opatření ke zlepšení situace v oblasti lidských práv v zemi;
P. vzhledem k tomu, že ústavní soud potvrdil výsledky referenda ze dne 17. května 2018 a odmítl petici podanou opozicí, podle níž došlo k zastrašování a zneužití práva;
1. je hluboce znepokojen široce rozšířenou beztrestností a porušováním lidských práv, včetně mimosoudních poprav, mučení, případů násilného zmizení a svévolného zadržování; připomíná Burundi, že coby člen Rady OSN pro lidská práva je zavázáno k tomu, aby v plné míře obnovilo spolupráci s vyšetřovací komisí OSN pro Burundi a skupinou tří odborníků vyslaných OSN a aby umožnilo zvláštnímu zpravodaji OSN pro situaci obhájců lidských práv vstup do země;
2. vyzývá vládu Burundi, aby plně respektovala dohodu z Aruši jako hlavní nástroj pro dosažení míru a stability v zemi; vyzývá vládu Burundi, aby ctila mezinárodní závazky týkající se lidských a občanských práv a aby také prosazovala a chránila svobody projevu a sdružování zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jehož je Burundi smluvní stranou;
3. opětovně odsuzuje zastrašování, útisk, násilí a obtěžování namířené proti novinářům, stoupencům opozice a obhájcům lidských práv; vyzývá burundské orgány, aby ctily zásady právního státu a základní lidská práva, jako je svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků, a aby neprodleně a bezpodmínečně propustily Germaina Rukukiho, Nestora Nibitangu, Emmanuela Nshimirimanu, Aimého Constanta Gatoreho a Maria Nizigamu – pět obhájců lidských práv, kteří byli zadrženi pouze kvůli svému úsilí na podporu lidských práv, avšak byli orgány obviněni z podkopávání vnitřní bezpečnosti státu; požaduje, aby burundské orgány zahájily vyšetřování v souvislosti se situací novináře Jeana Bigirimany;
4. odsuzuje rozhodnutí Burundi opustit ICC; podporuje pokračování předběžného vyšetřování dalekosáhlých zločinů a represivního jednání v Burundi, které vede ICC; vyzývá EU, aby i nadále trvala na vyvození odpovědnosti za zločiny spáchané v Burundi; očekává, že Burundi obnoví spolupráci s ICC a bude v ní pokračovat vzhledem ke skutečnosti, že boj proti beztrestnosti, stíhání veškerého porušování lidských práv a vyvození odpovědnosti zůstávají nezbytnými kroky vedoucími k zažehnání krize a k trvale pokojnému řešení;
5. vítá ústní informace vyšetřovací komise OSN pro Burundi a vyjadřuje uznání jejímu zásadnímu úsilí o zdokumentování krize v oblasti lidských práv, která v zemi přetrvává;
6. zdůrazňuje své znepokojení ohledně humanitární situace, kterou charakterizuje 169 000 vnitřně vysídlených osob, 1,67 milionu osob závislých na humanitární pomoci a více než 410 000 Burunďanů hledajících útočiště v sousedních zemích; vyjadřuje uznání úsilí hostitelských zemí a vyzývá vlády zemí v regionu k zajištění toho, aby bylo navracení uprchlíků dobrovolné, založené na informovaných rozhodnutích a bylo prováděno v bezpečí a důstojně;
7. nicméně lituje pomalého pokroku vnitroburundského dialogu vedeného Východoafrickým společenstvím a nedostatečného zapojení vlády Burundi v tomto ohledu a vyzývá rovněž všechny strany, zejména burundské orgány, aby se zavázaly k urychlenému obnovení tohoto dialogu, jenž by měl být organizován ve skutečně inkluzivním rámci a bez předběžných podmínek;
8. žádá obnovený a koordinovaný přístup AU, EU, Hospodářské komise OSN pro Afriku a OSN jako takové; vyjadřuje politování nad skutečností, že vláda Burundi nebere v potaz zprávy generálního tajemníka OSN, usnesení Rady OSN pro lidská práva se sídlem v Ženevě, rozhodnutí AU z ledna 2018 ani snahy o zprostředkování ze strany Východoafrického společenství; vybízí partnery v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů a vládu Burundi, aby i nadále vedly dialog v zájmu toho, aby vláda Burundi vytvořila podmínky příznivé pro obnovení pomoci; vyzývá všechny zúčastněné strany v Burundi k aktivní účasti na tomto procesu, potvrzuje svou podporu zprostředkovatelskému procesu, za nímž stojí AU a zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN;
9. vyjadřuje uznání pomoci poskytované partnery v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů při zmírňování humanitární situace a vyzývá mezinárodní společenství, aby pokračovalo v poskytování pomoci s cílem reagovat na humanitární potřeby v zemi; vybízí Komisi k tomu, aby v roce 2018 obyvatelstvu poskytla dodatečnou přímou podporu; zdůrazňuje, že návrat k tradičnímu způsobu spolupráce si vyžaduje obnovení právního státu a demokracie, včetně boje proti beztrestnosti a ochrany občanů Burundi;
10. je znepokojen tím, že pokračující politická krize by se mohla přeměnit v etnický konflikt skrze využívání propagandy, prohlášení podněcující k nenávisti nebo výzvy k násilí za současného přirovnávání oponentů, členů občanské společnosti, novinářů a Tutsiů k „nepřátelům režimu“, které je třeba eliminovat; naléhavě vyzývá všechny strany v Burundi, aby se zdržely jakéhokoli jednání či vyjádření, jež by mohlo dále vystupňovat násilí, prohloubit krizi nebo dlouhodobě oslabit regionální stabilitu;
11. je i nadále hluboce znepokojen tím, že nová ústava, schválená referendem dne 17. května 2018, by mohla rozložit pečlivě vyjednaná ustanovení obsažená v dohodě z Aruši, která pomohla ukončit občanskou válku v Burundi;
12. potvrzuje svou podporu rozhodnutí EU, přijatému na základě konzultací s burundskými orgány podle článku 96 dohody z Cotonou, pozastavit přímou finanční pomoc vládě Burundi a vítá, že EU přijala opatření k omezení cestování a zmrazení majetku osob, které usilují o narušení snah o dosažení míru, či porušují lidská práva;
13. požaduje, aby bylo ukončeno další financování burundských jednotek a různých ozbrojených skupin z Burundi, které jsou zapojeny do mírových misí OSN a AU; bere na vědomí oznámení prezidenta Nkurunzizy, že se v roce 2020 nebude ucházet o nový mandát; vyzývá mezinárodní společenství, aby pečlivě sledovalo situaci v Burundi bez ohledu na prohlášení prezidenta Nkurunzizy týkající se voleb v roce 2020;
14. připomíná důrazné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 8. května 2018 k zahájení závěrečné přípravné fáze referenda o ústavě ze dne 17. května 2018; lituje, že v Burundi u různých společenských a politických skupin schází konsenzuální přístup, nedostává se oficiálních veřejných informací o klíčových prvcích návrhu ústavy a že se přísně kontrolují novináři a sdělovací prostředky;
15. připomíná vládě Burundi, že podmínky pro uspořádání inkluzivních, věrohodných a transparentních voleb v roce 2020 automaticky předpokládají svobodu projevu, přístup k informacím a existenci svobodného místa, na němž se budou moci obhájci lidských práv vyjádřit, aniž by se museli obávat zastrašování a represálií;
16. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Burundi, Radě ministrů AKT-EU, Komisi, Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU, členským státům a orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi OSN.
- [1] Úř. věst. C, 11.8.2017, s. 137.
- [2] Úř. věst. C, 24.11.2017, s. 190.
- [3] Přijaté texty, P8_TA(2017)0004.
- [4] Přijaté texty, P8_TA(2017)0310.
- [5] Úř. věst. L 73, 18.3.2016, s. 90.
- [6] Úř. věst. L 257, 2.10.2015, s. 1.
- [7] Úř. věst. L 257, 2.10.2015, s. 37.
- [8] Úř. věst. L 264, 30.9.2016, s. 29.