Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2014/2254(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0230/2015

Předložené texty :

A8-0230/2015

Rozpravy :

PV 07/09/2015 - 21
CRE 07/09/2015 - 21

Hlasování :

PV 08/09/2015 - 5.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0286

Přijaté texty
PDF 698kWORD 337k
Úterý, 8. září 2015 - Štrasburk Konečné znění
Situace v oblasti základních práv v EU (2013–2014)
P8_TA(2015)0286A8-0230/2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 ke stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2013–2014) (2014/2254(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (SEU), zejména na druhý pododstavec a čtvrtý až sedmý pododstavec,

–  s ohledem mj. na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6, 7 a 9 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na odstavec 7 tohoto článku,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

–  s ohledem na smlouvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod a na judikaturu smluvních orgánů OSN,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, která byla přijata v New Yorku dne 13. prosince 2006 a kterou EU ratifikovala dne 23. prosince 2010,

–   s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na tyto obecné připomínky Výboru OSN pro práva dítěte: č. 7 (2005) o naplňování práv dítěte v raném dětství, č. 9 (2006) o právech dětí se zdravotním postižením, č. 10 (2007) o právech dětí v soudním systému pro mladistvé, č. 12 (2009) o právu dítěte být slyšeno, č. 13 (2011) o právu dítěte na svobodu od všech forem násilí a č. 14 (2013) o právu dítěte na prvořadé zohlednění jeho zájmů,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979, Pekingskou akční platformu, svá usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(1) a ze dne 6. února 2014 o sdělení Komise nazvaném „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“(2) a na závěry Rady ze dne 5. června 2014 o předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a boji proti tomuto násilí,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, na úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

–   s ohledem na zprávu nezávislého experta Rady pro lidská práva Cephase Luminy o vlivu zahraničního dluhu a dalších souvisejících mezinárodních finančních závazků států na plné využívání všech lidských práv, zejména práv hospodářských, sociálních a kulturních (Addendum, Mission to Greece, UN A/HRC/25/50/Add. 1),

–   s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů zveřejněnou v dubnu 2013 s názvem „Správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů“,

–   s ohledem na usnesení Rady pro lidská práva OSN ze dne 26. června 2014 vyzývající k vytvoření mezivládní pracovní skupiny s neomezeným složením, jež bude pověřena „vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků“,

–  s ohledem na strategické směry pro prostor svobody, bezpečnosti a práva, které přijala Rada dne 27. června 2014,

–   s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu v revidovaném znění z roku 1996 a na judikaturu Evropského výboru pro sociální práva,

–   s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(3),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech(4),

–  s ohledem na soubor směrnic týkajících se práv na obhajobu v trestním řízení v EU(5),

–   s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(6),

–  s ohledem na strategický rámec pro lidská práva a demokracii a doprovodný akční plán přijatý Radou dne 25. června 2012,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(7),

–  s ohledem na závěry ohledně zajištění dodržování zásad právního státu, které dne 16. prosince 2014 přijala Rada Evropské unie a členské státy zasedající v Radě,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(8),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(9),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(10),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(12),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(13),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise (COM(2008)0229),

–  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie a na judikaturu ústavních soudů členských států, které se při výkladu vnitrostátního práva odvolávají mimo jiné na Listinu základních práv EU,

–  s ohledem na politické směry pro novou Evropskou komisi, které předseda Juncker představil Parlamentu dne 15. července 2014,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně údajů) (COM(2012)0011),

–   s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů (COM(2012)0010),

–  s ohledem na Strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016 (COM(2012)0286), zejména ustanovení o finančních prostředcích na vypracování pokynů k systémům ochrany dětí a o výměně osvědčených postupů,

–   s ohledem na doporučení Komise 2013/112/EU ze dne 20. února 2013 s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“(14),

–  s ohledem na obecné zásady pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbicky, homosexuálně, bisexuálně, transsexuálně a intersexuálně orientovanými osobami (LGBTI), které přijala Rada ve složení pro zahraniční věci dne 24. června 2013,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2011,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů“ (COM(2013)0454),

–  s ohledem na zprávu Komise o boji proti korupci v EU (COM(2014)0038),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů(15),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity(16),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2011 ke strategii EU v oblasti bezdomovectví(17),

–  s ohledem na zprávu Senátu USA o zadržovacích a vyšetřovacích programech CIA,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu(18),

–  s ohledem na svá usnesení o základních a lidských právech, zejména na poslední usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)(19),

–  s ohledem na svá usnesení o migraci, zvláště pak na poslední z nich ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o programu sledování Národní bezpečnostní agentury (NSA) USA, sledovacích subjektech v různých členských státech a jejich dopadu na soukromí občanů EU(23), ve kterém pověřil svůj Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby v této věci provedl důkladné šetření, a na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2015 o zprávě Senátu USA o používání mučení ze strany CIA(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(26),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 týkající se žádosti o posudek Soudního dvora ve věci slučitelnosti Dohody mezi Kanadou a Evropskou unií o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících se Smlouvami(27),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 11. září 2012(28) a 10. října 2013(29) o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích,

–  s ohledem na svá usnesení o vazebním zařízení v Guantánamu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU(30),

–   s ohledem na stanovisko Soudního dvora Evropské unie 2/2013 k návrhu dohody o přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. dubna 2014 ve spojených věcech C-293/12 a C-594/12 Digital Rights Ireland a Seitlinger a další, kterým se směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES prohlašuje za neplatnou,

–  s ohledem na slyšení Franse Timmermanse před Evropským parlamentem dne 7. října 2014 a dne 11. února 2015,

–  s ohledem na slyšení Dimitrise Avramopoulose před Evropským parlamentem dne 30. září 2014,

–  s ohledem na každoroční konferenci Agentury Evropské unie pro základní práva na téma „Základní práva a přistěhovalectví do EU“, která proběhla dne 10. listopadu 2014, a zvláště pak s ohledem na tematický dokument Agentury pro základní práva nazvaný „Cesty legálního vstupu do EU pro osoby potřebující mezinárodní ochranu: soubor nástrojů“,

–   s ohledem na činnost, výroční zprávy a studie Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) a Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) a na rozsáhlé průzkumy této agentury týkající se diskriminace a zločinů páchaných v členských státech EU z nenávisti proti Židům, násilí páchaného v Evropské unii na ženách a zkušeností lesbicky, homosexuálně, bisexuálně, transsexuálně orientovaných osob (LGBTI) s diskriminací, násilím a obtěžováním,

–  s ohledem na příspěvky nevládních organizací, které se účastní platformy pro základní práva Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA, Fundamental Rights Platform),

–   s ohledem na zprávy a studie nevládních organizací v oblasti lidských práv a studie, které si vyžádal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, zejména na studii tematické sekce C o dopadu krize na základní práva v členských státech EU,

–  s ohledem na své studie o dopadu krize na základní práva v členských státech EU,

–  s ohledem na zásady týkající se postavení vnitrostátních institucí v oblasti prosazování a ochrany lidských práv („Pařížské zásady“), které jsou přílohou rezoluce Valného shromáždění OSN č. 48/134,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o stavu dodržování základních práv: normy a postupy v Maďarsku (v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012)(31),

–  s ohledem na sdělení Komise ke „Strategii účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573) a k „Operačním pokynům k zohledňování základních práv v posuzování dopadů Komise“ (SEC(2011)0567),

–  s ohledem na sdělení Komise o novém postupu EU pro posílení právního státu (COM(2014)0158) a na závěry Rady ohledně zajištění dodržování zásad právního státu ze dne 16. prosince 2014,

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2013 (COM(2014)0224) a na doprovodné pracovní dokumenty útvarů Komise,

–  s ohledem na zprávu o občanství EU pro rok 2013 – Občané EU: vaše práva, vaše budoucnost (COM(2013)0269), již předložila Komise,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů“ (COM(2014)0209) a návrh doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A8-0230/2015),

A.  vzhledem k tomu, že k evropské integraci došlo zčásti i kvůli tomu, aby se zabránilo opakování dramatických důsledků druhé světové války a pronásledování a útlaku, jichž se dopouštěl nacistický režim, a aby se prosazováním, dodržováním a ochranou lidských práv zabránilo ústupu a oslabování demokracie a právního státu;

B.  vzhledem k tomu, že dodržování a propagace lidských práv, základních svobod, demokracie a hodnot a zásad zakotvených ve smlouvách EU a v mezinárodních nástrojích na ochranu lidských práv (Všeobecná deklarace lidských práv, Evropská úmluva o lidských právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech atd.) jsou povinnosti, které přísluší Unii a jejím členským státům a musí být zásadní pro evropskou integraci;

C.  vzhledem k tomu, že tato práva musejí být zaručena všem osobám žijícím na území Evropské unie, a to i ve vztahu k veřejným orgánům na kterékoli úrovni, které tato práva přestupují a porušují;

D.  vzhledem k tomu, že ve smyslu článku 2 Smlouvy o Evropské unie se EU zakládá na úctě k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právním státě a lidských právech, včetně práv příslušníků menšin, což jsou hodnoty, které jsou společné členským státům a které musí v rámci všech svých politik na vnitřní i vnější úrovni dodržovat jak EU, tak i jednotlivé členské státy; vzhledem k tomu, že podle článku 17 SEU musí Komise zajišťovat uplatňování Smluv;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 6 SEU odpovídá EU při uskutečňování své činnosti za prosazování a dodržování základních práv, a to bez ohledu na její pravomoci v příslušné oblasti; vzhledem k tomu, že členské státy by měly činit totéž;

F.  vzhledem k tomu, že k posílení ochrany demokracie, právního státu a základních práv je nezbytná revize Smluv EU;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s preambulí SEU členské státy potvrdily svůj závazek k lidským právům, jak je uvedeno v Evropské sociální chartě; vzhledem k tomu, že v článku 151 SFEU je rovněž uvedena výslovná zmínka o základních sociálních právech, jako jsou práva stanovena v Evropské sociální chartě;

H.  vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost byla Listina základních práv Evropské unie plně začleněna do Smluv, a je tudíž od té doby pro orgány, instituce a agentury EU i pro členské státy při uplatňování právních předpisů EU právně závazná; vzhledem k tomu, že opravdovou kulturu základních práv je třeba rozvíjet, podporovat a posilovat jak v orgánech Unie, tak v členských státech, zvláště pak při uplatňování a provádění právních předpisů Unie, a to jak uvnitř, tak i na ve vztazích s třetími zeměmi;

I.  vzhledem k tomu, že články 2 a 3 Listiny základních práv Evropské unie uznávají právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti;

J.  vzhledem k tomu, že článek 4 Listiny základních práv Evropské unie zakazuje všechny formy nelidského nebo ponižujícího zacházení;

K.  vzhledem k tomu, že články 8, 9, 10, 19 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i judikatura Soudního dvora EU, uznávají důležitost základních sociálních práv, čímž je zdůrazněno, že tato práva a zejména práva odborových organizací, právo na stávku a právo na sdružování a shromažďování, musí být chráněna stejně jako ostatní základní práva uznávaná touto listinou;

L.  vzhledem k tomu, že článek 22 Listiny základních práv Evropské unie zavazuje Unii k tomu, aby respektovala „kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“, a článek 21 zakazuje diskriminaci založenou na jazyku či příslušnosti k národnostní menšině;

M.  vzhledem k tomu, že článek 33 Listiny základních práv Evropské unie zaručuje rodině právní, hospodářskou a sociální ochranu;

N.  vzhledem k tomu, že články 37 a 38 Listiny uznávají právo na vysokou úroveň ochrany životního prostředí, která musí být pevně začleněna do politik Unie;

O.  vzhledem k tomu, že členské státy nemohou argumentovat tím, že Listina základních práv či jiné nástroje práva EU poskytují nižší úroveň ochrany některých práv než záruky poskytované jejich vlastními ústavami, a omezit tak jejich úroveň ochrany;

P.  vzhledem k tomu, že se uznává, že vnitrostátní orgány (soudní orgány, donucovací a správní orgány) mají klíčovou úlohu, pokud jde o dosažení konkrétního účinku práv a svobod zakotvených v Listině;

Q.  vzhledem k tomu, že vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva podle hlavy V SFEU vyžaduje dodržování všech základních svobod ze strany EU i všech členských států;

R.  vzhledem k tomu, že lidé, ať již občané nebo rezidenti, mají v EU ústřední postavení, a vzhledem k tomu, že osobní, občanská, politická, hospodářská a sociální práva, která uznává Listina, nemají evropské občany a rezidenty pouze chránit před obtěžováním, zneužíváním či násilím, nýbrž jsou také předpokladem zajištění jejich plného a nerušeného osobního rozvoje;

S.  vzhledem k tomu, že právní stát je páteří evropské liberální demokracie a jednou z hlavních zásad EU vyplývajících z ústavních tradic společných všem členským státům;

T.  vzhledem k tomu, že způsob uplatňování zásady právního státu na vnitrostátní úrovni má klíčový význam pro zajišťování vzájemné důvěry mezi členskými státy a jejich právními systémy, a je tudíž zásadně důležitý pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva podle hlavy V SFEU;

U.  vzhledem k tomu, že úcta k právnímu státu je předpokladem ochrany základních práv a v rámci EU má zásadní význam, neboť je také předpokladem dodržování všech práv a závazků vyplývajících ze Smluv a z mezinárodního práva;

V.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou zapojeny do celosvětového procesu dosahování nových cílů udržitelného rozvoje, které se odvolávají na všeobecnou platnost, nedělitelnost a nezcizitelnost lidských práv;

W.  vzhledem k tomu, že dodržování těchto hodnot a zásad musí rovněž vycházet z efektivního sledování dodržování základních práv zaručených Listinou, například při přípravách legislativních návrhů;

X.  vzhledem k tomu, že EU prochází obdobím závažné hospodářské a finanční krize, jejíž dopad, v kombinaci s určitými opatřeními, jako jsou drastické rozpočtové škrty zavedené v některých členských státech v zájmu boje s touto krizí, negativně ovlivňuje životní podmínky občanů EU – zvyšuje se nezaměstnanost, míra chudoby, nerovnosti a nejisté pracovní podmínky a dochází k omezení kvality služeb a přístupu k nim – a tedy i dobré životní podmínky občanů;

Y.  vzhledem k tomu, že téměř třetina petic zaslaných Parlamentu upozorňuje na údajné porušování základních práv uvedených v Listině, přičemž se tyto petice týkají takových otázek, jako je občanství, čtyři svobody, zaměstnanost, stav hospodářství, ochrana životního prostředí a spotřebitelů, soudní systémy, hlasovací práva a demokratická účast, transparentnost rozhodovacích procesů, zdravotní postižení, práva dětí, přístup ke vzdělání či jazyková práva; vzhledem k tomu, že některé petice otevírají otázky týkající se zdraví a přístupu ke zdravotní péči a zdravotnickým službám, ale také otázky související s právem na práci, což je přímým důsledkem hospodářské krize; vzhledem k tomu, že petice jsou zpravidla prvním ukazatelem situace v oblasti základních práv v členských státech;

Z.  vzhledem k tomu, že EU funguje na základě předpokladu a vzájemné důvěry, že členské státy EU dodržují zásady demokracie, právního státu a základních práv, jak jsou zakotveny v Evropské úmluvě o lidských právech a v Listině základních práv Evropské unie, především v souvislosti s rozvíjením prostoru svobody, bezpečnosti a práva a dodržováním zásady vzájemného uznávání;

AA.  vzhledem k tomu, že nezaměstnanost, chudoba či sociální marginalizace mají vážné důsledky pro přístup k základním právům a jejich užívání, zdůrazňuje nutnost zachování přístupu k základním službám, zejména sociálním a finančním, pro osoby nacházející se v kritických situacích;

AB.  vzhledem k tomu, že po nedávných teroristických útocích na území EU hrozí, že některé protiteroristické politiky a opatření povedou k oslabení základních práv a svobod v EU; vzhledem k tomu, že je třeba zaručit, aby byla zachována rovnováha mezi ochranou základních svobod a práv a posílením bezpečnosti; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou při navrhování a provádění bezpečnostních politik povinny chránit evropské občany, ale zároveň zaručit dodržování jejich základních práv a svobod; vzhledem k tomu, že hlavními zásadami v tomto směru musí být nezbytnost a proporcionalita s cílem zabránit tomu, aby preventivní politická opatření porušovala občanské svobody;

AC.  vzhledem k tomu, že ve Středozemním moři dochází k nebývalým tisícovým ztrátám na životech, což pro Evropskou unii znamená obrovskou odpovědnost za zachraňování lidských životů, potírání obchodu s lidmi, nabídnutí zákonných způsobů migrace a poskytnutí pomoci a ochrany žadatelům o azyl a uprchlíkům;

AD.  připomíná, že v roce 2014 zemřelo nebo je od té doby nezvěstných téměř 3 500 migrantů, kteří se snažili vstoupit na evropské území, což znamená, že celkový počet mrtvých a nezvěstných dosáhl za posledních dvacet let počtu téměř 30 000 osob; vzhledem k tomu, že migrační cesta do Evropy se podle Mezinárodní organizace pro migraci stala pro migranty nejnebezpečnější cestou na světě;

AE.  vzhledem k tomu, že každoročně je podáno přibližně 1 000 žádostí o azyl, které souvisejí s mrzačením pohlavních orgánů;

AF.  vzhledem k tomu, že právo na azyl je zaručeno Úmluvou o právním postavení uprchlíků (Ženevská úmluva) z roku 1951 a protokolem ze dne 31. ledna 1967;

AG.  vzhledem k tomu, že projevy krajního nacionalismu, rasismu, xenofobie a nesnášenlivosti z našich společností stále ještě nevymizely; vzhledem k tomu, že se naopak zdá, že zejména po nedávných teroristických útocích jsou v mnoha členských státech na vzestupu, což má neblahé důsledky pro tradiční menšiny i pro nově vzniklá společenství národnostních menšin;

AH.  vzhledem k tomu, že podle článku 49 SEU každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené v článku 2 a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii; vzhledem k tomu, že plnění kodaňských kritérií je základní podmínkou pro vstup do EU; vzhledem k tomu, že povinnosti, které pro kandidátské země vyplývají z kodaňských kritérií, nejsou pouze základními předvstupními požadavky, ale na základě článku 2 SEU musí být nadále uplatňovány i poté, co země přistoupí k EU; vzhledem k tomu, že s ohledem na tuto skutečnost by se u všech členských států mělo prostřednictvím průběžného hodnocení ověřovat, zda se stále drží základních hodnot EU, k nimž patří dodržování základních práv, demokratické instituce a právní stát; vzhledem k tomu, že je také třeba zavést odstupňovaný nápravný mechanismus, který vyplní propast mezi politickým dialogem a „jadernou alternativou“, kterou představuje článek 7 SEU, a najít v rámci stávajících Smluv odpověď na „kodaňské dilema“;

AI.  vzhledem k tomu, že jelikož neexistují jasná a společná měřítka, je samotné napadení situace v souvislosti s dodržování zásad právního státu, demokracie a základních práv v členském státě ve světle politických a institucionálních úvah neustále zpochybňováno; vzhledem k tomu, že jelikož neexistují povinné postupy, je v příliš mnoha případech po dohodě s orgány a institucemi EU zaznamenána trvalá nečinnost a Smlouvy a evropské hodnoty nejsou dodržovány;

AJ.  vzhledem k tomu, že právo předkládat petice vytvořilo těsné propojení mezi občany EU a Evropským parlamentem; vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa zavedla nové přímé spojení mezi občany EU a orgány a institucemi EU a mohla by posílit rozvoj základních práv a občanských práv; vzhledem k tomu, že mezi občanská práva patří i právo předložit petici jakožto prostředek, s jehož pomocí mohou občané bránit svá základní práva, jak stanoví článek 44 Listiny a článek 227 SFEU;

AK.  vzhledem k tomu, že ženy jsou v Unii častým předmětem diskriminace a že se velmi často stávají oběťmi zejména sexuálně motivovaného agresivního chování a násilí;

AL.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je nejrozšířenějším porušováním základních práv v EU a ve zbytku světa, a vzhledem k tomu, že se dotýká všech vrstev společnosti bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, společenské postavení a zemi původu nebo bydliště a představuje hlavní překážku rovnosti mezi ženami a muži;

AM.  vzhledem k tomu, že podle závěrů průzkumu, který v roce 2014 provedla Agentura Evropské unie pro základní práva, většina žen, které jsou obětí násilí, danou událost neohlásí policii;

AN.  vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou zahrnuty mezi základní lidská práva a jsou nezbytnými prvky lidské důstojnosti(32); vzhledem k tomu, že odepření potratu, který by vedl k záchraně života, je závažným porušením lidských práv;

AO.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi a sexuální zneužívání žen a dětí jsou jasným porušením lidských práv, lidské důstojnosti a základních zásad práva a demokracie; vzhledem k tomu, že v důsledku zvýšené ekonomické nejistoty a vyššího rizika nezaměstnanosti a chudoby jsou ženy v dnešní době vůči těmto rizikům zranitelnější;

AP.  vzhledem k tomu, že v evropském právu není násilí páchané na ženách výslovně zahrnuto mezi formy diskriminace na základě pohlaví a že tomu tak je pouze ve třech vnitrostátních právních systémech (ve Španělsku, Švédsku a Německu), v důsledku čehož není násilí páchané na ženách považováno z hlediska rovnosti za podstatnou problematiku; vzhledem k tomu, že členské státy uplatňují při definování násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví ad hoc přístup, přičemž definice se ve vnitrostátních právních předpisech značně liší, a údaje tudíž nelze srovnávat;

AQ.  vzhledem k tomu, že praxe mrzačení pohlavních orgánů pronikla i na území členských států a v rámci Unie si už vyžádala 500 000 obětí, přičemž dalších 180 000 osob je v ohrožení;

AR.  vzhledem k tomu, že v EU a členských státech nadále dochází k četnému porušování základních práv, jak ukazují například rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a zprávy Komise, Agentury Evropské unie pro základní práva, nevládních organizací, Rady Evropy a OSN, jako je porušování práva organizací občanské společnosti na svobodu shromažďování a projevu, institucionální diskriminace osob LGBTI v podobě zákazu sňatků a antipropagačních právních předpisů a přetrvávající vysoká míra diskriminace a četnost trestných činů páchaných z nenávisti, které jsou motivovány rasismem, xenofobií, náboženskou nesnášenlivostí či předsudky vůči zdravotnímu postižení určitých osob, jejich sexuální orientaci nebo genderové identitě; vzhledem k tomu, že reakce Komise, Rady a členských států nesplňují požadavky dané závažností těchto opakovaných porušení;

AS.  vzhledem k tomu, že společnosti, ve kterých jsou plně uplatňována a chráněna základní práva, mají více možností rozvoje dynamického a konkurenceschopného hospodářství;

AT.  vzhledem k tomu, že Romové, největší etnická menšina v Evropě, jsou i nadále oběťmi závažné diskriminace, rasistických útoků, nenávistných verbálních projevů, chudoby a vyloučení;

AU.  vzhledem k tomu, že evropská vnější činnost je založena na stejných zásadách, které byly určující i pro založení a rozvoj EU, totiž na demokracii, solidaritě, lidské důstojnosti a všech základních právech; vzhledem k tomu, že ve vnějších politikách EU se podařilo vytvořit konkrétní pokyny týkající se lidských práv, ale v jejích vnitřních politikách k tomu nedošlo, což by mohlo vést k podezřením na uplatňování dvojího měřítka; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby bylo prosazování základních práv v rámci vnější činnosti EU provázeno stabilní a systematickou vnitřní politikou sledování dodržování těchto práv na samotném území EU;

AV.  vzhledem k tomu, že opatření v oblasti ochrany osobních údajů se musejí řídit zásadami účelu, nutnosti a proporcionality, a to i v rámci sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, jak je zdůrazňováno v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. dubna 2014, kterým se prohlašuje za neplatnou směrnice 2006/24/ES, a ve stanoviscích evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ);

AW.  vzhledem k tomu, že právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů jsou zakotvena v Listině, a tvoří tudíž nedílnou součást primárního práva EU;

AX.  vzhledem k tomu, že nové technologie mohou mít nepříznivé dopady na základní práva, zvláště pak na právo na respektování soukromého života a ochranu osobních údajů, jež jsou stanovena v článcích 7 a 8 Listiny;

AY.  vzhledem k tomu, že všeobecně rozšířený přístup k internetu otevřel další možnosti pro fyzické a psychologické zneužívání žen, včetně on-line groomingu;

AZ.  vzhledem k tomu, že má-li být zaručen důvěrný charakter informací a jejich ochrana, rychlý vývoj v digitálním světě (včetně stále rozšířenějšího využívání internetu, aplikací a sociálních sítí) vyžaduje efektivnější ochranu osobních údajů a soukromí;

BA.  vzhledem k tomu, že základní svobody, lidská práva a rovné příležitosti musejí mít zajištěny všichni občané EU, včetně příslušníků národnostních a jazykových menšin;

BB.  vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace zemře v Evropě následkem špatného zacházení každoročně nejméně 850 dětí mladších 15 let;

BC.  vzhledem k tomu, že podle šetření Agentury Evropské unie pro základní práva ohledně diskriminace a trestných činů motivovaných nenávistí k osobám LGBTI uvedla kromě diskriminace a násilí, jichž se staly oběťmi, téměř polovina všech dotázaných osob LGBTI, že „se domnívá, že v zemi jejich bydliště je v politickém prostředí rozšířené hanlivé vyjadřování o osobách LGBTI“;

BD.  vzhledem k tomu, že osoby LGBTI se stávají oběťmi institucionální diskriminace buď v důsledku zákazu občanských sňatků, nebo v důsledku existence zákonů zakazujících vyjadřování jejich sexuální preference;

BE.  vzhledem k tomu, že zdravotně postižené osoby se stávají oběťmi nejrůznějších podob diskriminace, která jim brání, aby v plné míře požívaly svých základních práv;

BF.  vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením je míra chudoby o 70 % vyšší, než je průměr, což je částečně důsledkem omezeného přístupu k zaměstnání;

BG.  vzhledem k tomu, že sekulární a neutrální stát je nejlepší zárukou toho, aby nedocházelo k diskriminaci různých náboženských společenství, která v něm žijí;

BH.  vzhledem k tomu, že svoboda tisku a společenských aktérů, jako jsou nevládní organizace, je podstatnou součástí zásad demokracie, právního státu a základních práv; jelikož v několika členských státech byla tato svoboda v důsledku přijetí určitých vnitrostátních zákonů nebo přímých opatření státních orgánů vážným způsobem zpochybněna;

BI.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv uznává právo „starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě“;

BJ.  vzhledem k tomu, že ačkoli přiměřené tresty za spáchané trestné činy slouží jako odrazující prostředek od porušování základních práv, prvořadým cílem musí zůstat prevence trestných činů (pomocí vzdělávacích a kulturních opatření), nikoli přijímání opatření po jejich spáchání;

BK.  vzhledem k tomu, že efektivnost specializovaných vnitrostátních subjektů, jako jsou vnitrostátní instituce zabývající se otázkami lidských práv či otázkami rovnosti, je velmi důležitá při poskytování pomoci občanům, aby mohli lépe vymáhat svá základní práva a členské státy uplatňovaly právní předpisy EU;

BL.  vzhledem k tomu, že právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě bydliště jsou uznána v článku 39 a v článku 40 Listiny; vzhledem k tomu, že právo na mobilitu by toto právo nemělo narušovat;

BM.  vzhledem ke slabým reakcím Komise a členských států na rozsáhlou špionážní činnost odhalenou Edwardem Snowdenem, která v podobě sledování internetu a telekomunikací probíhala v rámci programu NSA-Prism a do níž byly zapojeny i evropské státy, a vzhledem k tomu, že se jim nedaří prosazovat opatření chránící evropské občany či státní příslušníky třetích zemí žijící v Evropě;

1.  domnívá se, že je velmi důležité zajistit v právních předpisech EU i členských států a ve veřejných politikách i při jejich provádění dodržování všech společných evropských hodnot uvedených v článku 2 SEU a plně přitom dodržovat zásadu subsidiarity;

2.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že veškeré právní předpisy EU, včetně hospodářských a finančních ozdravných programů, budou prováděny v souladu s Listinou základních práv a Evropskou sociální chartou (článek 151 SFEU);

3.  připomíná povinnost přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, jak se požaduje v článku 6 SEU; bere na vědomí stanovisko Soudního dvora EU 2/2013; vyzývá Komisi a Radu, aby zavedly nástroje nezbytné pro zajištění bezodkladného splnění výše uvedené povinnosti zakotvené ve Smlouvách; domnívá se, že je tak třeba učinit naprosto transparentně, neboť tak bude vytvořen dodatečný mechanismus pro zvýšení opravdového dodržování a prosazování ochrany jednotlivců před porušováním jejich základních práv, včetně práva na účinnou právní ochranu, a evropské orgány a instituce převezmou větší odpovědnost za své jednání či neúspěchy, pokud jde o lidská práva;

4.  vítá jmenování prvního místopředsedy Komise, který disponuje pravomocemi souvisejícími s dodržováním zásad právního státu a Listiny, a bere na vědomí jeho závazek řádně prosazovat stávající rámec; očekává, že v blízké budoucnosti bude přijata vnitřní strategie pro základní práva, a to v úzké spolupráci s ostatními orgány a po konzultaci se zástupci široké občanské společnosti a dalších zúčastněných stran; domnívá se, že tato strategie by se měla zakládat na článcích 2, 6 a 7 SEU a měla by být v souladu se zásadami a cíli zakotvenými v článcích 8 a 10 SFEU; vyjadřuje hluboké politování nad nedostatečnou politickou vůlí uplatnit článek 7 SEU vůči členským státům, které se dopouštějí porušování základních práv, který by umožnil jejich potrestání a měl by odrazující účinek;

5.  zdůrazňuje, že je třeba v plné míře využívat stávající mechanismy, jejichž účelem je zajistit dodržování, ochranu a prosazování základních práv a hodnot Unie, které jsou stanoveny v článku 2 SEU a v Listině základních práv; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je naléhavě zapotřebí, aby byly uplatňovány a zaváděny všechny nástroje, které Smlouvy v současnosti nabízejí;

6.  zdůrazňuje, že je třeba v plné míře využívat stávající mechanismy a v případě podložených případů provádět objektivní hodnocení a vyšetřování a vést řízení o porušení předpisů;

7.  zdůrazňuje, že je třeba provést případné změny smluv s ohledem na další posílení ochrany základních práv ve Smlouvách EU;

8.  bere na vědomí sdělení Komise o novém postupu EU pro posílení právního státu, který představuje první pokus o nápravu současných nedostatků, jenž by měl umožnit předcházet a řešit porušování základních práv a zásad právního státu v členských státech; bere na vědomí záměr Komise pravidelně Parlament a Radu informovat o pokroku, kterého bylo v každé fázi dosaženo; domnívá se nicméně, že navrhovaný rámec nemusí být dostatečným či účinným odstrašujícím prostředkem v rámci prevence a řešení případů porušování základních práv v členských státech, neboť Komise tento návrh předložila v podobě nezávazného sdělení, které neupřesňuje, kdy musí být tento rámec aktivován;

9.  vyzývá Komisi, aby tento rámec zavedla a dále zlepšila s cílem:

   a) zařadit jej do vnitřní strategie týkající se základních práv, protože právní stát je nezbytným předpokladem ochrany základních práv v Evropské unii a jejích členských státech;
   b) lépe využívat odborný potenciál Rady Evropy a vytvořit formální model spolupráce v záležitostech týkajících se právního státu a základních práv;
   c) jasně formulovat kritéria jeho uplatnění a zajistit, aby se jeho aktivním a transparentním prováděním úspěšně předcházelo porušování základních práv dříve, než k němu skutečně dojde; zejména definovat kritéria pro „jasné riziko porušení“ a „závažné a trvající porušení“, přičemž je třeba vycházet mimo jiné z judikatury Soudního dvora Evropské unie Evropského soudu pro lidská práva; zvážit vytvoření těchto kritérií tak, aby každé porušení vedlo automaticky k uplatnění dotyčného rámce;
   d) zahájit řízení o porušení, které může rovněž vést k finančním sankcím v souladu s článkem 260 SFEU, odhalí-li Evropská agentura pro základní práva systematické a závažné porušení článku 2 SEU;
   e) zajistit automatické zahájení řízení podle článku 7 SEU, nepodaří-li se záležitost vyřešit třífázovým postupem stanoveným v dotyčném rámci, s upřesněním toho, jaká práva vyplývající z uplatňování Smluv vůči dotyčnému členskému státu mohou být kromě hlasovacích práv v Radě pozastavena, s cílem zvážit možnost uvalit další sankce, které by zajistily účinné fungování rámce v souladu s evropským právem a základními právy;
   f) stanovit, že veškeré legislativní návrhy, politiky a opatření EU, včetně opatření v hospodářské oblasti a v oblasti vnějších vztahů, a veškerá opatření financována EU, musí být v souladu s Listinou a být podrobena podrobnému předběžnému i následnému posouzení dopadu v souvislosti se základními právy, a zahrnout aktivní akční plán, který zajistí účinné uplatňování stávajících norem a odhalí oblasti, v nichž je třeba provést reformy; v tomto ohledu je přesvědčen, že by Komise, Rada a Parlament měly při tvorbě právních předpisů a rozvoji politik plně využívat vnější nezávislé odborné poradenství Agentury Evropské unie pro základní práva;
   g) ve spolupráci s Agenturou Evropské unie pro základní práva a vnitrostátními orgány na ochranu lidských práv v členských státech a za pomoci příspěvků od nejrůznějších zástupců občanské společnosti vytvořit databázi, která by shromažďovala a zveřejňovala veškeré dostupné údaje a zprávy o situaci v oblasti základních práv v EU a v jednotlivých členských státech;

10.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že výše uvedená vnitřní strategie bude doplněna o jasný a podrobný nový mechanismus vycházející s mezinárodního a evropského práva a zahrnující veškeré hodnoty chráněné článkem 2 SEU, s cílem zajistit soudržnost se strategickým rámcem pro lidská práva a demokracii, který je již ve vnějších vztazích EU uplatňován, a učinit evropské orgány a instituce a členské státy za své jednání a opomenutí v souvislosti s lidskými právy odpovědnými; je přesvědčen, že tento mechanismus by měl umožnit sledování toho, zda všechny členské státy EU dodržují základní práva, a poskytovat systematický a institucionalizovaný dialog v případě porušení základních práv jedním či několika členskými státy; domnívá se, že v zájmu co nejúplnějšího využití ustanovení Smluv by Komise měla:

   a) vytvořit srovnávací přehled vycházející ze společných a objektivních ukazatelů, který bude sloužit k měření výsledků v oblasti demokracie, právního státu a základních práv; tyto ukazatele by měly odrážet kodaňská politická kritéria, jejichž dodržování je pro přistupující země závazné, jakož i hodnoty a práva stanovené v článku 2 Smluv a Listiny základních práv, a být sestaveny na základě stávajících norem; Komise by v tomto ohledu měla zvážit rozšíření působnosti srovnávacího přehledu EU o soudnictví tak, aby jeho součástí bylo i pravidelné hodnocení toho, jak jednotlivé členské státy dodržují základní práva a zásady právního státu;
   b) zajistit neustálé monitorování na základě vytvořeného srovnávacího přehledu a systému každoročního posuzování jednotlivých zemí, který bude vypracován ve spolupráci s Komisí a Radou, z hlediska dodržování zásad právního státu a stavu dodržování základních práv ve všech členských státech Evropské unie na základě údajů Agentury Evropské unie pro základní práva, Rady Evropy a její Benátské komise a nevládních organizací;
   c) v této souvislosti navrhnout přezkum nařízení o Agentuře Evropské unie pro základní práva s cílem zaručit jí širší pravomoci a vyšší lidské a finanční zdroje, aby mohla monitorovat situaci v členských státech a zveřejňovat každoroční monitorovací zprávu obsahující podrobné hodnocení výsledků každého členského státu;
   d) vydat formální varování, pokud z vytvořeného srovnávacího přehledu a z výše uvedené výroční monitorovací zprávy vyplývá, že členské státy porušují zásady právního státu či základní práva; současně s tímto formálním varováním by měl být vždy zahájen institucionalizovaný dialog, do něhož by kromě Komise a dotyčného členského státu byla zapojena Rada, Evropský parlament a parlament dotyčného členského státu;
   e) přispět ke zlepšení koordinace mezi orgány a agenturami EU, Radou Evropy, Organizací spojených národů a organizacemi občanské společnosti; posílit spolupráci mezi orgány EU a členskými státy, stejně jako mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty;

11.  vítá skutečnost, že Rada bude vést rozpravy o právním státě; domnívá se nicméně, že tyto rozpravy nepředstavují nejúčinnější způsob, jak řešit případy nedodržování základních hodnot Evropské unie; vyjadřuje politování nad tím, že Parlament není o organizaci těchto rozprav informován ani k ní není přizván; vyzývá Radu, aby v těchto rozpravách vycházela z výsledků výročních a zvláštních zpráv Evropské komise, Evropského parlamentu, občanské společnosti, Rady Evropy a její Benátské komise, jakož i dalších institucionálních a neinstitucionálních aktérů;

12.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vyšetřily obvinění z porušování základních práv zaručených Listinou a aby v případě, že se tato obvinění prokáží, přijala následná opatření; Komisi naléhavě vyzývá k tomu, aby v případě podezření, že členské státy jednaly v rozporu s těmito právy, zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

13.  vyzývá Komisi, aby přiřadila větší prioritu přípravám na přistoupení Unie k Evropské sociální chartě, která byla podepsána v Turíně dne 18. října 1961 a revidována ve Štrasburku dne 3. května 1996;

14.  vyzývá členské státy, aby zřídily a posílily vnitrostátní instituce působící v oblasti lidských práv v souladu s tzv. Pařížskými zásadami, a zajistily tak nezávislé prosazování a ochranu lidských práv na vnitrostátní úrovni;

15.  požaduje zajištění lepší koordinace a soudržnosti činností Evropského parlamentu, Rady Evropy, Agentury Evropské unie pro základní práva a Evropského institutu pro rovnost žen a mužů;

16.  je znepokojen zneklidňujícím nárůstem počtu případů porušování základních práv v Evropské unii, zvláště pak v oblasti přistěhovalectví a azylu, diskriminace a nesnášenlivosti, které jsou namířeny zejména proti určitým skupinám obyvatel, jakož i útoků a nátlakových opatření proti nevládním organizacím, které brání práva těchto skupin a obyvatel; poukazuje na neochotu členských států zajistit dodržování těchto základních svobod a práv, zvláště v případě Romů, žen, osob LGBTI, žadatelů o azyl, migrantů a jiných zranitelných skupin obyvatel;

17.  vyzývá Radu, aby našla společný základ pro stanovení přesného obsahu různých vnitrostátních zásad a norem vyplývajících z právního státu a zvážila stávající definici právního státu, kterou podal Soudní dvůr Evropské unie, jako východisko pro debatu na téma: zákonnost, včetně transparentního, odpovědného, demokratického a pluralistického procesu přijímání právních předpisů, právní jistota; vyloučení svévolných výkonných pravomocí; nezávislé a nestranné soudy; účinný soudní přezkum zahrnující dodržování základních práv; a rovnost před zákonem;

18.  připomíná, že dodržování zásad právního státu je základní podmínkou ochrany základních práv a že bezpečnostní opatření by je neměla oslabit, jak je uvedeno v článku 52 Listiny; rovněž připomíná, že podle článku 6 Listiny má každý člověk právo na svobodu a osobní bezpečnost;

19.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zajistily, že v jejich politikách a opatřeních vnitřní bezpečnosti budou od samého počátku zohledňována základní práva a zásady – jak je stanoveno především ve Smlouvách, Listině a v Evropské úmluvě o lidských právech, jak to navrhuje tematický dokument Agentury Evropské unie pro základní práva nazvaný „Začleňování základních práv do bezpečnostní agendy“; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby sociální začleňování a opatření proti diskriminaci do budoucna široce uplatňovaly ve svých strategiích vnitřní bezpečnosti;

20.  vyzývá Komisi, aby souběžně s podporou Agentury Evropské unie pro základní práva posilovala opatření a programy na podporu osvěty, vzdělávání a odborné přípravy v oblasti základních práv; cílem těchto programů by mělo být vytvoření soudržnosti a důvěry mezi všemi sociálními partnery a zapojení organizací občanské společnosti, vnitrostátních institucí působících v oblasti lidských práv a vnitrostátních orgánů působících v oblasti rovnosti a boje proti diskriminaci;

21.  poukazuje na to, že role Komise jako strážkyně Smluv nespočívá jen v tom, aby zajišťovala, že právní předpisy budou provedeny do vnitrostátních právních předpisů členských zemí, ale vztahuje se také na řádné uplatňování právních předpisů v plném rozsahu, zejména jedná-li se o ochranu základních práv občanů; vyjadřuje politování nad skutečným omezením působnosti, pokud jde o uplatňování Listiny, z důvodu přehnaně restriktivního výkladu článku 51 Listiny, který je vykládán tak, že zabraňuje vymáhání právních předpisů EU; domnívá se, že tento přístup by měl být změněn, aby se splnila očekávání občanů EU týkající se jejich základních práv; připomíná, že občané očekávají více než striktní výklad Listiny a že cílem by mělo být to, aby byla tato práva co nejúčinnější; vyjadřuje proto politování nad tím, že v řadě odpovědí na petice, jejichž předmětem jsou stížnosti na možná porušení základních práv, se Komise odvolává na nedostatečnou pravomoc; v této souvislosti vyzývá k zavedení mechanismu pro monitorování, systematické hodnocení a vydávání doporučení, aby se zajistilo obecné dodržování základních hodnot v členských státech;

22.  připomíná zásadní význam včasného a řádného provedení a uplatňování práva EU, zejména pokud se dotýká základních práv a rozvíjí je;

Svoboda a bezpečnost

Svoboda projevu a sdělovací prostředky

23.  připomíná, že svoboda projevu, svoboda informací a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadní pro zajištění demokracie a právního státu; ostře odsuzuje násilí, nátlak a výhružky namířené proti novinářům a sdělovacím prostředkům, mj. v souvislosti s přinášením informací odhalujících porušování základních práv ze strany vlád a států; vyzývá členské státy, aby nezaváděly opatření, která brání těmto svobodám; opakuje svou výzvu Komisi, aby v souladu s usnesením Parlamentu ze dne 22. května 2013 přezkoumala a pozměnila směrnici o audiovizuálních mediálních službách;

24.  zdůrazňuje, že veřejné, nezávislé, svobodné, různorodé a pluralistické sdělovací prostředky, ať už on-line či off-line, jsou společně s novináři základním stavebním kamenem demokracie; je přesvědčen, že by nemělo docházet ke koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků; v této souvislosti zdůrazňuje, že transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků má zásadní význam pro sledování investic, které by mohly ovlivnit poskytované informace; požaduje vytvoření vhodných a spravedlivých ekonomických pravidel s cílem zaručit rovněž pluralismus on-line sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán, který umožní zajistit, že všechny sdělovací prostředky budou splňovat minimální standardy nezávislosti a kvality;

25.  vyjadřuje znepokojení ohledně stoupajících represivních opatření, která jsou v některých členských státech uplatňována vůči sociálním hnutím a demonstracím a která potlačují svobodu shromažďování a projevu, zejména pokud jde o nepřiměřené použití síly proti poklidným demonstrantům a nízký počet policejních a soudních vyšetřování, která jsou v této souvislosti vedena; vyzývá členské státy, aby chránily svobodu shromažďování a nepřijímaly opatření, která zpochybňují či dokonce trestně stíhají výkon základních práv a svobod, jako je například právo na demonstrace či právo na stávku nebo právo shromažďování a svoboda projevu; je velice znepokojen zákony v některých členských státech, které mají vliv na základní práva ve veřejném prostoru a omezují právo na shromažďování; vyzývá Komisi, aby sledovala a zabývala se případy závažného porušování základních práv, k němuž dochází na základě vnitrostátních zákonů, které z bezpečnostních důvodů omezují užívání veřejného prostoru;

26.  konstatuje, že případy terorismu vedly EU a její členské státy ke zpřísnění opatření k potírání terorismu a radikalizace; naléhavě žádá EU a vnitrostátní orgány, aby při přijímání takových opatření dodržovaly zásady demokracie, právního státu a základních práv, zvláště pak právo na obhajobu, presumpci neviny, právo na spravedlivý proces, právo na soukromý život a ochranu osobních údajů; žádá členské státy a Komisi, aby u každého návrhu vnitrostátního regulačního a právního nástroje, který spadá do oblasti boje proti terorismu, provedly transparentní hodnocení jeho souladu s článkem 2 SEU a Listiny;

27.  uznává, že rozšířená povaha nadnárodní kybernetické kriminality a kybernetického terorismu představuje závažný problém a vede k obavám ohledně ochrany základních práv v on-line prostředí; za klíčové považuje to, aby EU rozvíjela špičkové odborné znalosti v oblasti kybernetické bezpečnosti s cílem posílit dodržování článků 7 a 8 Listiny v kybernetickém prostoru;

28.  blahopřeje Senátu USA za jeho zprávu o zadržovacích a vyšetřovacích programech CIA; naléhavě vyzývá členské státy, aby na svém území netolerovaly žádné způsoby mučení či jiného nelidského a ponižujícího zacházení; znovu vyzývá členské státy, aby viníky porušování základních práv postavily před soud, což se týká převozu a nezákonného zadržování vězňů v evropských zemích ze strany CIA; naléhavě žádá členské státy, aby provedly otevřené a transparentní vyšetřování, která by odhalila skutečnosti ohledně využívání jejich území a leteckého prostoru, a aby v této souvislosti plně spolupracovaly s Evropským parlamentem při jeho šetření, které bylo nedávno opětovně zahájeno, a jeho následných krocích; požaduje, aby osobám, které případy porušování těchto práv odhalí, jako jsou novináři a vnitřní informátoři, byla zaručena ochrana;

29.  vyjadřuje své znepokojení nad množícími se zprávami o údajném porušování základních práv EU, a zvláště pak právních předpisů EU o ochraně údajů, ze strany zpravodajských služeb členských států a třetích zemí, které umožňují zadržovat údaje elektronických komunikací evropských občanů a přistupovat k nim; ostře odsuzuje aktivity prováděné v rámci hromadného dohledu, které od roku 2013 vycházejí na světlo, a vyjadřuje politování nad skutečností, že tyto aktivity jsou stále prováděny; požaduje, aby tyto aktivity a zejména pak současné zapojení a aktivity služeb některých členských států byly objasněny; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně zohlednily požadavky a doporučení Parlamentu uvedená v jeho usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; vyzývá členské státy, aby zajistily, že aktivity jejich zpravodajských služeb budou v souladu se závazky v oblasti základních práv a budou podléhat parlamentní a soudní kontrole;

30.  vyjadřuje znepokojení ohledně toho, že některé členské státy přijaly předpisy umožňující plošné sledování, a znovu opakuje, že bezpečnostní nástroje, které jsou v demokratické společnosti uplatňovány, musí být cílené, nezbytně nutné a přiměřené; znovu EU a její členské státy vyzývá, aby přijaly systém ochrany oznamovatelů;

31.  vyjadřuje své politování nad tím, že občané neznají své právo na ochranu údajů a soukromého života a mechanismy soudního přezkumu; vyzdvihuje v tomto ohledu úlohu, která v oblasti veřejné propagace těchto práv připadá vnitrostátním orgánům působícím v oblasti ochrany údajů; za velmi důležité považuje, aby občané a zvláště pak děti byli seznamováni s významem ochrany vlastních údajů, a to i v kybernetickém prostoru, a s riziky, která jim mohou hrozit; vybízí členské státy k provádění osvětových kampaní, a to zejména ve školách; zdůrazňuje, že vzhledem k rychlému technologickému rozvoji a narůstajícímu počtu kybernetických útoků je třeba věnovat zvláštní pozornost ochraně osobních údajů na internetu s důrazem na zabezpečení jejich zpracování a uchovávání; poukazuje na to, že ačkoli právo být zapomenut nemá absolutní platnost a musí být vyvažováno jinými základními právy, jednotlivci musí mít právo na opravu svých osobních údajů na internetu; zdůrazňuje své velké znepokojení nad potížemi, s nimiž se potýká většina uživatelů internetu při snaze zajistit si, aby v digitální oblasti byla dodržována jejich práva; vyzývá Radu, aby co nejrychleji provedla soubor právních předpisů na ochranu údajů, aby v celé EU byla zajištěna vysoká úroveň ochrany údajů;

32.  připomíná, že členské státy musejí zajistit, aby jejich zpravodajské služby vykonávaly činnost v mezích zákona a v plném souladu se Smlouvami a Listinou; členské státy v tomto ohledu vyzývá, aby zajistily, že vnitrostátní právo bude povolovat shromažďování a analyzování osobních údajů (včetně tzv. metadat) pouze se souhlasem dotčené osoby, nebo na základě soudního příkazu vydaného kvůli důvodnému podezření, že cílová osoba se podílí na trestné činnosti;

33.  zdůrazňuje, že nezákonné shromažďování a zpracování údajů by mělo být penalizováno týmž způsobem jako porušování tradičního listovního tajemství; trvá na tom, že vytváření „zadních vrátek“ či jakékoli jiné způsoby oslabování či obcházení bezpečnostních opatření nebo využívání jejich existujících slabin by měly být přísně zakázány;

34.  odsuzuje nátlak, jemuž jsou vystaveny soukromé společnosti ze strany veřejných i soukromých subjektů požadujících zpřístupnění údajů o uživatelích internetu, kontrolu obsahu na internetu či zpochybnění zásady neutrality sítě;

35.  zdůrazňuje, že ochrana základních práv představuje v dnešní informační společnosti pro EU klíčovou výzvu, protože rostoucí využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) s sebou nese nová ohrožení základních práv v kybernetickém prostoru, jehož ochrana by měla být posílena tím, že bude zajištěno, aby tato práva byla na internetu prosazována a chráněna týmž způsobem a v témže rozsahu jako ve světě mimo internet;

36.  naléhavě vyzývá Komisi, aby intenzivně sledovala provádění platných právních předpisů EU v této oblasti, a je toho názoru, že členské státy by měly formou účinného vyšetřování a trestního stíhání uplatňovat v praxi ustanovení trestního práva cílem zajistit dodržování základních práv obětí;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby projevovaly větší míru obezřetnosti ve vztahu k dopadům, jaké mohou mít některé nové technologie, například drony, na základní práva občanů a zvláště pak na právo na soukromý život a ochranu osobních údajů;

38.  podtrhuje prvořadý význam vzdělání jako prostředku předcházení radikalizaci a vzrůstající nesnášenlivosti a extremismu mezi mládeží;

39.  vyjadřuje politování nad případy diskriminace, nebo dokonce násilí, k nimž dochází ze strany policie některých členských států vůči menšinovým skupinám, jako jsou migranti, Romové, osoby LGBTI, nebo dokonce osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby tyto případy vyšetřily a potrestaly; domnívá se, že policejní složky by měly být o otázkách diskriminace a násilí, jehož oběťmi se stávají menšiny, více informovány a proškoleny; vybízí členské státy, aby obnovily důvěru, kterou menšiny k policejním složkám chovají, a vybízely je, aby tyto případy oznamovaly; vybízí rovněž orgány členských států k boji proti diskriminačnímu etnickému profilování, které se v některých policejních složkách provádí;

Svoboda náboženského vyznání a svědomí

40.  připomíná článek 10, který chrání svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání včetně praktikování náboženství dle vlastní volby a změny náboženského vyznání či přesvědčení; domnívá se, že se to vztahuje i na svobodu nevěřících; odsuzuje veškeré podoby diskriminace a nesnášenlivosti a vyzývá k zákazu všech podob diskriminace na těchto základech; v této souvislosti vyjadřuje politování nad nedávnými případy diskriminace a antisemitského a antiislámského násilí; vyzývá členské státy včetně regionálních orgánů, aby všemi možnými nástroji chránily svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a aby prostřednictvím účinné tvorby politik propagovaly toleranci a mezikulturní dialog a aby v případě potřeby posílily antidiskriminační politiky; připomíná důležitost sekulárního a neutrálního státu jako záštity před jakoukoli diskriminací namířenou proti tomu či onomu náboženskému, ateistickému či agnostickému společenství, který zaručí rovné zacházení všem náboženstvím a vyznáním; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že se v Evropské unii používají zákony o hanobení a urážení náboženského cítění, což může mít vážný odrazující účinek na užívání svobody projevu, a naléhavě žádá členské státy, aby tyto zákony zrušily; rozhodně odsuzuje útoky na místa určená k náboženským účelům a naléhavě vyzývá členské státy, aby tyto delikty neponechaly bez trestu;

41.  naléhavě žádá, aby byla respektována svoboda náboženského vyznání či přesvědčení v okupované části Kypru, kde více než 500 náboženských a kulturních památek hrozí zřícení;

42.  je znepokojen vzestupem antisemitismu v Evropě a stále častějšími pokusy o popření nebo relativizaci holokaustu; je velmi zneklidněn tím, že kvůli narůstajícímu antisemitismu, diskriminacím a násilnostem páchaným proti židovské obci pomýšlejí mnozí její příslušníci na odchod z Evropy;

43.  je velmi zneklidněn vzrůstající islamofobií, útoky proti mešitám a častým směšováním islámského náboženství a náboženského fanatismu nepočetné menšiny; vyjadřuje politování nad diskriminací a násilím, jehož obětí se muslimská obec stává; vyzývá členské státy, aby tuto diskriminaci a toto násilí soustavně odsuzovaly a aby v tomto ohledu uplatňovaly nulovou toleranci;

Rovnost a nediskriminace

44.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Rada stále ještě nepřijala návrh směrnice z roku 2008 o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci; vítá skutečnost, že Komise považuje přijetí této směrnice za prioritní; opakuje svou výzvu Radě, aby tento návrh co nejdříve přijala;

45.  poukazuje na to, že pluralismus, zákaz diskriminace a tolerance patří v souladu s článkem 2 SEU k základním hodnotám Unie; domnívá se, že jedině politiky, které budou podporovat formální i skutečnou rovnost a potírat veškeré formy podjatosti a diskriminace, mohou podpořit soudržnou společnost zbavenou veškerých předsudků, které poškozují sociální integraci; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že ještě dnes v EU dochází k případům diskriminace, marginalizace a dokonce násilí a zneužívání zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

46.  domnívá se, že Unie a členské státy by měly zintenzivnit své úsilí v boji proti diskriminaci a v oblasti ochrany kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti a propagovat opatření na posílení rovnosti mezi muži a ženami, práv dítěte, práv starších osob, práv osob se zdravotním postižením, práv osob LGBT a práv příslušníků národnostních menšin; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby v rámci svých politik na podporu rovnosti braly v úvahu fenomén vícenásobné diskriminace;

47.  odsuzuje všechny formy násilí a diskriminace, k nimž dochází na území Evropské unie, a je znepokojen rostoucím počtem takových činů; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní politické závazky, které povedou k boji proti všem formám rasismu, včetně antisemitismu, islamofobie, afrofobie a nesnášenlivosti vůči Romům;

48.  vyzývá Komisi a Radu, aby uznaly potřebu spolehlivých a srovnatelných údajů rozlišených podle důvodů diskriminace, které umožní její měření, a poskytnou tak podklady pro tvorbu politik a hodnocení provádění právních předpisů EU proti diskriminaci a umožní jejich účinnější uplatňování; vyzývá Komisi, aby definovala konzistentní zásady shromažďování údajů o dodržování rovnosti na základě vlastního udání totožnosti, norem EU v oblasti ochrany údajů a konzultací s příslušnými komunitami; vyzývá členské státy, aby shromažďovaly údaje o veškerých důvodech diskriminace;

49.  naléhavě vyzývá EU, aby přijala směrnici odsuzující diskriminaci na základě pohlaví a bojující proti předsudkům a stereotypům spojeným s pohlavím, které se šíří v rámci vzdělávání a ve sdělovacích prostředcích;

Propagace menšin

50.  požaduje soudržnější postup Evropské unie v oblasti ochrany menšin; je pevně přesvědčen, že všechny členské státy i kandidátské země musí být vázány týmiž zásadami a kritérii, aby nedocházelo k uplatňování dvojího měřítka; vyzývá proto k vytvoření účinného mechanismu k monitorování a zajištění toho, že v kandidátských zemích i v členských státech EU budou dodržována základní práva všech menšin;

51.  zdůrazňuje, že Evropská unie musí být prostorem, kde převažuje úcta k etnické, kulturní a jazykové rozmanitosti; vyzývá orgány a instituce EU, aby vytvořily komplexní systém EU na ochranu národnostních, etnických a jazykových menšin s cílem zajistit rovné zacházení, přičemž je třeba zohlednit příslušné mezinárodní právní normy a stávající osvědčené postupy, a vyzývá členské státy, aby těmto menšinám zajistily skutečnou rovnost, zejména pokud jde o jazyk, vzdělávání a kulturu; nabádá členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly a účinně provedly Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin; připomíná rovněž nezbytnost uplatňování zásad vypracovaných v rámci OBSE;

52.  odsuzuje veškeré formy diskriminace na základě používaného jazyka a vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly a účinně provedly Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků; naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k boji proti nepřiměřeným administrativním či legislativním překážkám, které by na evropské či vnitrostátní úrovni mohly bránit jazykové rozmanitosti;

53.  zdůrazňuje, že zásady lidské důstojnosti, rovnosti před zákonem a zákazu jakékoli formy diskriminace tvoří základy právního státu; vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní legislativní rámec, který umožní zasahovat proti všem formám diskriminace a zaručit účinné provedení stávajícího právního rámce EU;

Situace Romů

54.  s politováním konstatuje, že v Evropské unii mají protiromské nálady narůstající tendenci, a vyjadřuje politování nad situací Romů v EU a nad celou řadou případů pronásledování, násilí, stigmatizace, diskriminace a nezákonného vyhoštění, které jsou v rozporu se základními právy a právními předpisy Evropské unie; naléhavě žádá Komisi, aby i nadále podnikala kroky proti těm členským státům, které umožňují jejich diskriminaci a segregaci ze strany státních orgánů; opakovaně vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučením Rady ze dne 9. prosince 2013 týkajícím se účinných opatření členských států na integraci Romů účinně uplatňovaly strategie zaměřené na podporu jejich skutečného začleňování do společnosti, podnikaly intenzivnější věcné kroky k podpoře jejich integrace, zejména v oblasti ochrany základních práv, vzdělání, zaměstnání, bydlení a zdravotní péče, a aby bojovaly s násilím, verbálními projevy nenávisti a diskriminací Romů;

55.  podtrhuje význam řádného provádění strategií členských států k integraci Romů v podobě integrované koncepce, která počítá se zapojením místních orgánů, nevládních organizací a romských komunit do trvalého dialogu; vyzývá Komisi, aby zajistila sledování a lepší koordinaci jejího provádění; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly se zástupci romské populace při řízení, sledování a hodnocení projektů týkajících se jejich komunit za použití dostupných finančních prostředků, včetně prostředků EU, a aby v souladu se směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zároveň přísně sledovaly dodržování základních práv Romů, včetně svobody pohybu;

56.  vyjadřuje politování nad diskriminací Romů ve vzdělávacích systémech členských států a na trhu práce; zdůrazňuje, že vícenásobnému a souběžnému porušování základních práv jsou ve větší míře vystaveny zejména romské ženy a děti; opětovně zdůrazňuje význam ochrany a prosazování rovného přístupu romských dětí ke všem právům;

57.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytné legislativní změny týkající sterilizace a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva finančně odškodnily oběti nucené sterilizace romských žen a žen s mentálním postižením;

Násilí vůči ženám a rovnost mezi ženami a muži

58.  naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby potíraly a stíhaly jakoukoli formu násilí a diskriminace vůči ženám; zvláště pak žádá, aby členské státy postupovaly proti fenoménu domácího násilí a sexuálního vykořisťování ve všech jeho podobách, včetně sexuálního vykořisťování uprchlíků či dětí migrantů, a proti předčasným a nuceným sňatkům účinným způsobem;

59.  vyjadřuje znepokojení nad rozsahem a formami násilí páchaného v EU na ženách, které dokládá celoevropský průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva, z něhož vyplývá, že každá třetí žena v EU zažila ve věku od 15 let fyzické, příp. sexuální násilí a že odhadem 3,7 milionu žen v EU zažívá sexuální násilí po dobu jednoho roku; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přehodnotily stávající právní předpisy a aby problematiku násilí na ženách i nadále považovaly za prioritu, jelikož genderově založené násilí nelze tolerovat; vyzývá Komisi, aby členské státy vybízela k ratifikaci Istanbulské úmluvy a aby co nejdříve zahájila proces přistoupení EU k této úmluvě; podotýká, že okamžité přistoupení všech členských států k Istanbulské úmluvě by vedlo k rozvoji integrované politiky a podpoře mezinárodní spolupráce v boji proti všem formám násilí páchaného na ženách, včetně sexuálního obtěžování na Internetu i jinde;

60.  žádá členské státy, aby vytvořily síť středisek poskytujících podporu a útočiště ženám, které se staly obětí obchodu s lidmi a prostituce, a zajistily, aby se jim dostalo psychologické, zdravotnické, sociální a právní podpory při hledání stabilního zaměstnání a uplatňování souvisejících nároků;

61.  je vážně znepokojen přetrvávající praxí mrzačení ženských pohlavních orgánů, která představuje závažnou podobu násilí páchaného na ženách a dívkách a nepřijatelné porušování jejich práva na fyzickou integritu; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby byly vůči této praxi maximálně ostražité a aby s ní na svém území bojovaly a co nejrychleji ji odstranily; vyzývá především členské státy, aby zaujaly pevný a odrazující přístup tím, že budou školit osoby pracující s migranty a účinně a systematicky stíhat a trestat ty, kteří se dopouštějí těchto činů, vůči nimž je nutno uplatňovat nulovou toleranci; trvá na tom, že tato opatření by měla být doprovázena informačními a osvětovými kampaněmi zaměřenými na příslušné skupiny; vítá skutečnost, že právní předpisy EU v oblasti azylu považují oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů za zranitelné osoby a zahrnují tuto praxi mezi kritéria, která se zvažují při udělování azylu;

62.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že se budou i nadále shromažďovat údaje o výskytu a formě násilí páchaného na ženách použitelné jako základ pro účinnou politiku, která by umožnila tomuto násilí předcházet a vycházet vstříc potřebám obětí, a to včetně posouzení uplatňování směrnice EU o ochraně obětí (2012/29/EU) a organizování informačních kampaní proti sexuálnímu obtěžování; domnívá se, že shromažďování těchto údajů by mělo navázat na první celounijní průzkum, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva, a mělo by se zakládat na spolupráci mezi Komisí (včetně Eurostatu), Agenturou Evropské unie pro základní práva a Evropským institutem pro rovnost žen a mužů; opakuje svůj požadavek adresovaný Komisi v jeho usnesení ze dne 25. února 2014 obsahujícím doporučení Komisi ohledně boje proti násilí páchanému na ženách, aby předložila návrh aktu, kterým by zavedla opatření na prosazování a podporu činnosti členských států v oblasti předcházení násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a vyzývá Komisi, aby rok 2016 vyhlásila rokem boje proti násilí páchanému na ženách a dívkách;

63.  vyzývá EU a členské státy, aby potíraly a stíhaly všechny formy násilí páchaného na ženách; vyzývá Komisi, aby navrhla legislativní iniciativu, která by v EU zakázala páchání násilí na ženách;

64.  vyzývá Komisi, aby zvyšovala povědomí o tom, že je třeba podporovat kulturu založenou na respektu a toleranci, s cílem ukončit všechny formy diskriminace žen; žádá kromě toho členské státy, aby zajistily uplatňování svých strategií týkajících se ochrany sexuálního a reprodukčního zdraví žen a dodržování jejich práv v této oblasti; vzhledem k tomu, že zdraví je základním lidským právem nezbytným k uplatňování ostatních lidských práv, připomíná úlohu Unie při informování o osvědčených postupech v této oblasti a při jejich propagaci;

65.  je velmi znepokojen nízkou měrou zastoupení žen v rozhodovacích procesech, v podnicích a jejich správních radách a na vědeckém a politickém poli, a to jak na vnitrostátní, tak i na mezinárodní úrovni (velké společnosti, celostátní a evropské volby), a zejména na místní úrovni; požaduje, aby byly ženy podporovány ve svém profesním rozvoji a ve své snaze o přístup k vedoucím pozicím, a vyzývá orgány EU, aby věnovaly větší pozornost zjištění, že pouhých 17,8 % členů správních rad největších kótovaných společností v EU tvoří ženy;

66.  vyzývá k tomu, aby Rada odblokovala směrnici o mateřské dovolené, neboť tento právní předpis umožní skutečnou a konkrétní rovnost žen a mužů a zajistí rovněž harmonizaci na úrovni EU;

67.  poukazuje na to, že více než polovina všech absolventů vysokých škol jsou ženy, že se však tento údaj neodráží na trhu práce, zejména ve vedoucích rozhodovacích pozicích; vyzývá proto členské státy, aby přijaly veškerá opatření, která by zajistila rovnou účast žen a mužů na trhu práce a která by ženám pomohla dosáhnout na vyšší pozice, a zejména aby co nejdříve dosáhly dohody týkající se směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi nevýkonnými řediteli společností kótovaných na burze a s ní spojených opatření; vyjadřuje politování nad tím, že v EU jsou příjmy žen stále ještě v průměru o 16 % nižší než příjmy, které za stejnou práci získávají muži; vyzývá proto EU, aby v souladu s článkem 157 SFEU pokračovala v práci na zajišťování rovnosti mezi ženami a muži, pokud jde o odměňování, důchody a účast na trhu práce, a to i na nejvyšších vedoucích pozicích; domnívá se, že tyto kroky by měly pomoci v boji proti chudobě a zajistit, aby Evropa plně využívala talentu všech svých občanů; s politováním konstatuje, že míra nezaměstnanosti žen je stále podstatně vyšší než míra nezaměstnanosti mužů, a zdůrazňuje, že součástí boje proti chudobě musí být finanční nezávislost žen;

68.  žádá Komisi, aby posílila dohled nad dodržováním zásady rovnosti mužů a žen zakotvené v evropských právních předpisech; vyzývá členské státy, aby provedly obdobnou analýzu svých vlastních právních předpisů;

69.  uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou základními právy a že jsou bytostnou součástí lidské důstojnosti, rovnosti žen a mužů a sebeurčení; naléhavě vyzývá Komisi, aby zahrnula sexuální a reprodukční zdraví a práva jakožto základní lidská práva do příští strategie EU v oblasti zdraví, s cílem zajistit provázanost vnitřní a vnější politiky EU v oblasti základních práv, jak požadoval Parlament dne 10. března 2015;

70.  uznává, že odepření potratu, který by vedl k záchraně života, je závažným porušením základních práv;

71.  vyzývá členské státy, aby spolu s Komisí uznaly právo na přístup k bezpečným a moderním antikoncepčním přípravkům a sexuální výchově ve školách; naléhavě vyzývá Komisi, aby doplňovala politiku členských států v oblasti zlepšování veřejného zdraví a poskytovala v tomto ohledu Evropskému parlamentu veškeré informace;

Práva dětí

72.  rozhodně odsuzuje veškeré formy násilí proti dětem a špatné zacházení s nimi; vyzývá členské státy, aby jako smluvní strany Úmluvy OSN o právech dítěte přijaly příslušná opatření, která by chránila děti před všemi formami fyzického a psychického násilí, včetně fyzického a sexuálního zneužívání, nucených sňatků, dětské práce a sexuálního vykořisťování;

73.  tvrdě odsuzuje sexuální vykořisťování dětí, a zvláště pak rozmáhající se fenomén dětské pornografie na Internetu(33); naléhavě žádá Unii a členské státy, aby v boji proti těmto druhům závažného porušování práv dítěte spojily své úsilí a náležitě zohlednily doporučení Evropského parlamentu uvedené v jeho usnesení ze dne 11. března 2015 o pohlavním zneužívání dětí na Internetu; opakuje svou výzvu, aby členské státy, které tak dosud neučinily, provedly ve svém vnitrostátním právu směrnici o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii; vyzývá kromě toho Unii a členské státy, které tak dosud neučinily, k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání;

74.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly směrnici 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a aby posílily právní kompetenci, technickou kapacitu a finanční zdroje donucovacích orgánů s cílem zlepšit spolupráci, mj. i s Evropským policejním úřadem (Europolem), která by umožnila účinnější vyšetřování a rozbití zločineckých sítí organizujících pohlavní zneužívání dětí, jejichž práva a bezpečnost by měla být prvořadým ohledem;

75.  v souvislosti s odhalováním známek fyzického a psychického násilí páchaného na dětech, včetně šikany na Internetu, poukazuje na úlohu odborných pracovníků pracujících s dětmi, jako jsou učitelé, vychovatelé či pediatři; vyzývá členské státy, aby tito odborní pracovníci byli v tomto smyslu informováni a proškoleni; členské státy vybízí rovněž k zavedení telefonních linek, jejichž prostřednictvím budou moci děti oznamovat jakékoli špatné zacházení, sexuální násilí, zastrašování či obtěžování, jehož jsou obětí;

76.  je toho názoru, že osobní údaje dětí, které jsou dostupné na Internetu, musí být řádně chráněny a že děti musí být způsobem, které je pro ně přiměřený, informovány o rizicích a důsledcích používání vlastních osobních údajů na Internetu; vybízí členské státy k provádění osvětových kampaní ve školách; zdůrazňuje, že internetové profilování dětí by mělo být zakázáno;

77.  odsuzuje všechny formy diskriminace dětí a vyzývá Komisi a členské státy, aby se v rámci jednotného postupu zasadily o její vymýcení; vyzývá členské státy a Komisi zejména k tomu, aby při plánování programů a uplatňování regionální politiky a politiky soudržnosti považovala děti za jasnou prioritu;

78.  vyzývá členské státy, aby všem dětem, ať už se jedná o podezřelé, pachatele, oběti, nebo účastníky řízení, zajistily účinné prostředky, jak se domáhat spravedlnosti; poukazuje na to, že je důležité posílit procesní záruky pro děti, které se účastní trestního řízení, zvláště pak v rámci probíhajících diskuzí o směrnici o zvláštních zárukách pro děti podezřelé nebo obviněné v trestním řízení;

79.  je znepokojen rostoucím počtem případů přeshraničních únosů dětí některým z rodičů; zdůrazňuje v této souvislosti, že pro děti, jež se stanou obětí takového přeshraničního únosu, je důležitá úloha zprostředkovatele, kterou plní Evropský parlament; podtrhuje význam společného postupu EU při pátrání po pohřešovaných dětech v EU; vyzývá členské státy, aby zintenzivnily policejní a soudní spolupráci při řešení přeshraničních případů pohřešovaných dětí a zřídily přímé linky na podporu pátrání po pohřešovaných dětech;

80.  připomíná, že prvořadý ohled musí ve všech koncepcích a opatřeních týkajících se dětí představovat nejvlastnější zájem dítěte, na který se odkazuje v článku 24 Listiny základních práv; připomíná, že v této listině je zakotveno právo na vzdělání, které má prvořadý význam nejen pro blaho a osobní rozvoj dítěte, ale i pro budoucnost společnosti; domnívá se, že vzdělávání dětí z rodin s nízkými příjmy je nezbytným předpokladem toho, aby se tyto děti vymanily z chudoby; vyzývá proto členské státy, aby podporovaly kvalitní vzdělání pro všechny;

81.  zdůrazňuje, že zájmy a práva dětí občanů EU je třeba náležitě chránit, a to nejen v rámci Unie, ale i mimo její území, a vyzývá proto k prohloubení spolupráce s orgány odpovědnými za dobré životní podmínky dětí i ve skandinávských zemích, které nejsou členy EU; domnívá se, že partneři EU (včetně členů EHP) by měli ratifikovat Haagskou úmluvu z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí;

82.  uznává, že finanční a hospodářská krize má vážný negativní dopad na skutečné uplatňování práv dětí a na jejich pohodu; vyzývá členské státy, aby se ještě intenzivněji zabývaly řešením problému dětské chudoby a sociálního vyloučení a řídily se za tím účelem doporučením Komise s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ a uplatňovaly integrovanou strategii podporující přístup k dostatečným zdrojům, zpřístupňující cenově dostupné a kvalitní služby a propagující zapojení dětí do rozhodování, které se jich týká; vyzývá Komisi, aby přijala další opatření za účelem monitorování uplatňování tohoto doporučení;

83.  vybízí Komisi, aby v roce 2015 navrhla ambiciózní a komplexní program, který by se stal nástupcem Agendy EU o právech dítěte; vyzývá Komisi, aby zajistila účinné uplatňování hlediska práv dítěte ve všech legislativních návrzích, oblastech politiky a finančních rozhodnutích EU; vyzývá Komisi, aby podávala každoroční zprávu o pokroku dosaženém v oblasti dodržování práv dítěte a o důsledném uplatňování právních předpisů EU v oblasti práv dítěte; vyzývá Komisi, aby zajistila, že mandát a prostředky, které má k dispozici koordinátor pro práva dítěte, budou příslušným způsobem odpovídat závazku EU k systematickému a účinnému uplatňování ohledů na práva dítěte; vyzývá Komisi, aby přijala ohlášené pokyny EU k integrovaným systémům ochrany dětí;

84.  vítá tendenci členských států k penalizaci nucených sňatků; vyzývá členské státy k bdělosti a k zajištění školení a osvěty mezi pracovníky přicházejícími do styku s dětmi, jako jsou učitelé či vychovatelé, které by se zaměřovaly na schopnost odhalovat děti vystavené nebezpečí únosu do země jejich původu za účelem nucených sňatků;

Práva lesbických osob, gayů, transgenderových, bisexuálních a intersexuálních osob

85.  co nejrozhodněji odsuzuje diskriminaci a násilí vůči lesbickým osobám, gayům, transgenderovým, bisexuálním a intersexuálním osobám (LGBTI), k nimž dochází na území EU a k nimž přispívají zákony a strategie omezující základní práva těchto osob; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly zákony a strategie zaměřené na boj proti homofobii a transfobii; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby na úrovni EU předložila akční plán nebo strategii proti homofobii a za rovnost osob s odlišnou sexuální orientací a pohlavní identitou, jak ji o to Parlament opakovaně žádal a jak to během slyšení v Komisi přislíbila komisařka Jourová; v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity; zdůrazňuje nicméně, že tato komplexní politika musí respektovat pravomoci Evropské unie, jejích agentur a jejích členských států;

86.  je toho názoru, že základní práva osob LGBTI budou pravděpodobně lépe chráněna, budou-li mít tyto osoby možnost využívat právních institutů, jako je mimomanželský svazek, registrované partnerství či manželství; s potěšením konstatuje, že 19 členských států v současnosti tyto možnosti nabízí, a další členské státy vyzývá, aby zvážily, zda neučiní totéž; kromě toho znovu opakuje svou výzvu určenou Komisi, aby předložila návrh ambiciózního nařízení, které by zajistilo vzájemné uznávání dokumentů dokládajících rodinný stav (včetně zákonného uznávání pohlaví, sňatků a registrovaných partnerství) a jejich právní účinek, tak aby bylo možné v případě občanů, kteří uplatňují své právo na svobodu pohybu, omezit diskriminační právní a správní překážky;

87.  vyzývá členské státy, aby zachovávaly bdělost a neústupnost a aby trestaly veřejné činitele, kteří veřejně urážejí a stigmatizují osoby LGBTI;

88.  vyzývá členské státy EU, aby podporovaly odborové svazy a organizace zaměstnavatelů v jejich úsilí o přijetí strategie v oblasti rozmanitosti a nediskriminace se zvláštním ohledem na osoby LGBTI;

89.  je toho názoru, že orgány členských států by měly usnadnit postupy, jejichž prostřednictvím si osoby, které změnily pohlaví, mohou nechat uznat v úředních dokumentech svou novou pohlavní identitu; opětovně odsuzuje veškeré postupy právního uznávání, které transgenderovým osobám nařizují sterilizaci;

90.  vyjadřuje své politování nad tím, že transgenderové osoby jsou stále ještě ve většině členských států považovány za duševně nemocné, a vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své seznamy týkající se duševního zdraví, aby však zároveň zajistily, aby všem transgenderovým osobám byla dostupná péče, která je z lékařského hlediska nezbytná;

91.  vítá iniciativu Komise, která v rámci přehodnocení Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace usiluje o vyřazení transgenderových identit ze seznamu patologických stavů; vyzývá Komisi, aby vyvinula intenzivnější úsilí ve snaze zabránit tomu, aby se rozmanitost z hlediska pohlaví u dětí stala v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí novou diagnózou;

92.  vyjadřuje hluboké politování nad rozšířeností „normalizačních“ chirurgických zákroků u intersexuálních dětí, třebaže z lékařského hlediska není takový zákrok nutný; vítá v tomto ohledu maltský zákon o pohlavní identitě a jejím vyjádření a pohlavních znacích z dubna roku 2015, který tyto chirurgické zákroky u intersexuálních dětí zakazuje a posiluje u intersexuálních osob zásadu sebeurčení, a vyzývá další státy, aby tento maltský vzor následovaly;

Práva osob se zdravotním postižením

93.  vyjadřuje politování nad diskriminací a vyloučením, kterým osoby se zdravotním postižením čelí ještě dnes; žádá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby realizovaly evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením a aby monitorovaly a uplatňovaly příslušné evropské právní předpisy; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby obnovila legislativní iniciativu, která by navrhla akt o bezbariérovém přístupu v podobě průřezového nástroje, který by mohl zvýšit ochranu zdravotně postižených osob a zajistit, aby všechny oblasti politiky spadající do pravomoci EU byly v tomto směru provázané; vyzývá Komisi také k tomu, aby maximalizovala synergické působení mezi strategií EU týkající se osob s postižením a ustanoveními Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a Úmluvy OSN o právech dítěte, s cílem zajistit, aby tyto osoby mohly požívat svých uznaných práv a účinně je uplatňovat, mj. na základě harmonizace a uplatňování legislativního rámce a na základě kulturní a politické činnosti;

94.  naléhavě vyzývá Komisi, aby členským států radila, jak nejlépe využívat evropské fondy v souladu s povinnostmi, která má EU v rámci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a aby úzce spolupracovala s nevládními organizacemi, tak aby zajistila řádné uplatňování této úmluvy; vyzývá EU a členské státy, aby zlepšily přístup osob s postižením k zaměstnání a odborné přípravě, a to i v případě osob s psychosociálním postižením, a aby v souladu s článkem 26 Listiny základních práv podporovaly možnost nezávislého bydlení a programy zaměřené na to, aby se tyto osoby dostaly z ústavní péče;

95.  zdůrazňuje, že je nutné dodržovat práva osob s postižením na účast v politickém životě při volbách; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v rámci svých zpráv o uplatňování směrnic Rady 93/109/ES a 94/80/ES, kterou se stanovují pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách, posuzovala slučitelnost s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyjadřuje politování nad vysokým počtem osob se zdravotním postižením v EU, které byly zbaveny nejen způsobilosti k právním úkonům, ale i volebního práva; vyzývá proto členské státy, aby novelizovaly svou právní úpravu, tak aby osobám se zdravotním postižením, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, neupíraly automaticky i volební právo, nýbrž aby byly posuzovány případ od případu a aby jim byla během volebního úkonu poskytnuta asistence;

96.  vyzývá Komisi, aby posoudila slučitelnost evropských právních předpisů s požadavky Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a na základě těchto svých analýz posuzovala s ohledem na tuto úmluvu dopady každého budoucího návrhu;

97.  odsuzuje používání různých fyzických a farmakologických donucovacích metod u duševně postižených osob a vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly politiku zaměřenou na sociální začleňování;

98.  vyjadřuje politování nad tím, že osoby se zdravotním postižením v Unii stále ještě narážejí na překážky, které jim brání v přístupu na trh se zbožím a službami; domnívá se, že tyto překážky jsou takové povahy, že omezují účast těchto osob na životě společnosti a představují porušení jejich práv vyplývajících zejména z jejich evropského občanství; vybízí Komisi, aby urychlila svou práci týkající se zajištění přístupnosti zboží a služeb pro tyto osoby v Evropské unii, a umožnila tak v co nejkratší lhůtě přijmout příslušný legislativní akt;

99.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby do rozhodovacích procesů spadajících do oblasti jejich působnosti v souladu s čl. 4 odst. 3 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením co nejvíce zapojovaly osoby se zdravotním postižením, a to i prostřednictvím organizací, které je zastupují;

100.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby veřejně zpřístupňovaly jasné a široce dostupné informace o možnostech účasti na postupech konzultací a využívaly za tímto účelem přístupných způsobů komunikace umožňujících odesílat vstupy i v jiných formátech, jako je Braillovo či snadno čitelné písmo, a aby zajistily otevřený přístup na veřejná slyšení a jednání o navrhovaných zákonech a oblastech politiky;

101.  vyzývá Komisi, aby v souladu s požadavky článku 31 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením harmonizovala shromažďování údajů o zdravotních postiženích prostřednictvím sociálních průzkumů v EU; zdůrazňuje, že toto shromažďování údajů by mělo využívat metod, které zahrnují všechny osoby se zdravotním postižením, včetně osob s postižením vyššího stupně a osob v ústavní péči;

Diskriminace na základě věku

102.  vyjadřuje politování nad tím, že mnoho starších osob je každodenně vystaveno diskriminaci a porušování jejich základních práv, zejména co se týče přístupu k přiměřenému příjmu, zaměstnání, zdravotní péči a nejnutnějšímu zboží a službám; připomíná, že článek 25 Listiny základních práv deklaruje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro demografické změny, aby tak byl prakticky uplatněn článek 25 Listiny základních práv;

103.  vyjadřuje své znepokojení nad špatným zacházením, zanedbáváním a zneužíváním starších lidí, které je v členských státech rozšířeným jevem; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření pro boj proti zneužívání a všem formám násilí namířeného proti starším osobám a podporou renovací a větší přístupnosti bydlení napomáhaly jejich nezávislosti; připomíná, že pod hranicí chudoby žijí v důsledku rozdílu v platech a následně i důchodech žen a mužů častěji starší ženy;

104.  vyzývá členské státy, aby na trhu práce zajistily začleňování mladších pracovníků, zvláště pak těch, které postihla hospodářská krize, a aby za tímto účelem organizovaly a zajišťovaly i odbornou přípravu pro sociální rozvoj mladých lidí;

105.  žádá, aby byla respektována důstojnost lidského života v jeho závěru a zejména aby bylo za tímto účelem zajištěno, že budou uznávána a respektována rozhodnutí vyjádřená v poslední vůli týkající se zdravotní péče na konci života („living will“);

106.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že krácení veřejných výdajů a důchodů, k němuž dochází v členských státech, velkou měrou přispívá k chudobě ve stáří, protože se tak snižuje čistý příjem starších osob, zhoršují se jejich životní podmínky, vytvářejí se nerovnosti v dostupnosti služeb a zvyšuje se počet starších osob s příjmy těsně nad hranicí chudoby;

Zločiny z nenávisti a verbální projevy nenávisti

107.  vyjadřuje politování nad případy verbálních projevů nenávisti a trestných činů z nenávisti, které jsou motivovány rasismem, xenofobií, náboženskou nesnášenlivostí nebo předsudky proti zdravotnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě určité osoby, které jsou v EU každodenní skutečností; vyzývá členské státy, aby chránily základní práva a podporovaly porozumění, přijímání a toleranci mezi nejrůznějšími komunitami na svém území; žádá EU, aby boj proti trestným činům z nenávisti kladla při vytváření evropské politiky zaměřené na boj proti diskriminaci a v oblasti spravedlnosti na přední místo; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily boj proti trestným činům z nenávisti a diskriminačním postojům a chování tím, že vytvoří komplexní strategii boje proti trestným činům z nenávisti, proti násilí, k němuž dochází v důsledku předsudků, a proti diskriminaci;

108.  je znepokojen rostoucím množstvím verbálních projevů nenávisti na Internetu a vyzývá členské státy, aby zavedly jednoduchý postup, který by veřejnosti umožnil hlásit nenávistný obsah na Internetu;

109.  vyjadřuje znepokojení nad vyšetřováním a rozsudky týkajícími se trestných činů z nenávisti v členských státech; vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá vhodná opatření, která by přiměla veřejnost hlásit tyto činy, mj. tím, že zajistí přiměřenou ochranu, jelikož zjištění Agentury Evropské unie pro základní práva, která jsou výsledkem rozsáhlých průzkumů, neustále ukazují, že oběti trestných činů se odmítají hlásit na policii a informovat ji;

110.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že několik členských států neprovedlo ustanovení rámcové směrnice 2008/913/SVV ve svém vlastním právu správně, a vyzývá členské státy, aby provedly všechny normy EU a uplatňovaly je a aby zajistily prosazování vlastních právních předpisů, které trestají všechny formy trestných činů z nenávisti, vyvolávání nenávisti a zastrašování, a zahajovaly systematické stíhání těchto trestných činů; vyzývá Komisi, aby sledovala správné provedení rámcového rozhodnutí v právu členských států a aby proti členským státům, které jej neprovedou, zahájila řízení pro neplnění povinností; žádá navíc o přepracování uvedeného rámcového rozhodnutí, tak aby se vztahovalo na všechny formy trestných činů z nenávisti nebo na základě předsudků či diskriminačního motivu a aby stanovilo jednotné standardy vyšetřování a trestního stíhání;

111.  vyzývá Komisi, aby podporovala programy odborné přípravy určené donucovacím a soudním orgánům a příslušným agenturám EU, které by se zaměřovaly na předcházení diskriminačním praktikám a trestným činům z nenávisti a na jejich stíhání; vyzývá členské státy, aby orgánům odpovědným za vyšetřování a stíhání těchto činů zajistily praktické nástroje a dovednosti, které by jim umožnily odhalovat a stíhat trestné činy, na něž se vztahuje rámcové rozhodnutí, a spolupracovat a komunikovat s oběťmi;

112.  se znepokojením sleduje vzestup politických stran, které svůj politický program zakládají na odmítání požadavků etnických, sexuálních a náboženských menšin;

113.  je velmi zneklidněn stále častější banalizací rasistických a xenofobních činů a verbálních projevů způsobenou stále větší viditelností rasistických a xenofobních skupin ve veřejné sféře, z nichž některé získaly nebo se snaží získat status politické strany;

114.  vyjadřuje značné znepokojení nad vzestupem politických stran, které využívají současné hospodářské a sociální krize k ospravedlnění svých rasistických, xenofobních a islamofobních postojů;

115.  ostře odsuzuje zastrašování a pronásledování, jehož se vůči menšinám, zejména Romům a migrantům, dopouštějí polovojenské skupiny, z nichž některé mají přímou vazbu na politické strany; vyzývá členské státy, aby tyto praktiky postavily mimo zákon a aby je trestaly;

Osoby bez domova

116.  vyjadřuje své znepokojení nad počtem osob, které v důsledku hospodářské krize přišly o své bydlení; je toho názoru, že osoby bez domova musí být i nadále součástí společnosti a že je třeba bojovat proti jejich izolaci a marginalizaci; vyzývá v tomto ohledu členské státy, aby přijaly ambiciózní strategii, která by těmto osobám pomohla; poukazuje na zranitelnost osob bez domova a opakuje svou výzvu členským státům, aby se zdržely stigmatizace těchto osob jako delikventů; žádá členské státy, aby zrušily zákony nebo politiku, které by je takto prezentovaly; vyzývá členské státy, aby vypracovaly vlastní strategii, která by se na jejich území zaměřila na boj proti fenoménu bezdomovectví; vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy v boji proti bezdomovectví tak, že usnadní výměnu osvědčených postupů a shromažďování přesných údajů; vyzývá Komisi, aby monitorovala případy porušování lidských práv v členských státech, k nimž dochází v důsledku bezdomovectví; připomíná, že v Listině základních práv je zakotveno právo nejpotřebnějších na pomoc v oblasti bydlení;

Práva přistěhovalců a žadatelů o mezinárodní ochranu

117.  odsuzuje skutečnost, že ve Středozemním moři i nadále umírá vysoký počet žadatelů o azyl a migrantů usilujících dostat se na území Evropské unie, a úlohu, kterou hrají převaděči a obchodníci s lidmi, kteří migrantům upírají jejich základní práva; poukazuje na to, že EU a členské státy by měly přijmout energická a závazná opatření s cílem zabránit dalším tragédiím na moři; vyzývá EU a její členské státy, aby ze solidarity a úcty k základním právům přistěhovalců a žadatelů o azyl učinily základ migrační politiky EU, zejména:

   zdůrazňuje, že je nutné do všech aspektů migrační politiky EU zapracovat otázku základních práv a provést zevrubné posouzení dopadu všech opatření a mechanismů v oblasti migrace, azylu a ochrany hranic na základní práva migrantů; vyzývá členské státy zejména k tomu, aby dodržovaly práva zranitelných migrantů;
   zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU přijala komplexní přístup, který by upevnil jednotnost vnitřní a vnější politiky EU; vybízí EU a členské státy, aby ve všech dvoustranných či mnohostranných dohodách o spolupráci uzavíraných se zeměmi, které nejsou členskými státy EU, včetně dohod o zpětném přebírání osob, partnerství v oblasti mobility a dohod o technické spolupráci, prosazovaly jako hlavní zásadu dodržování práv migrantů;
   připomíná členským státům, že mají mezinárodní povinnost pomáhat lidem, kteří se ocitli na moři v nouzi;
   vyzývá členské státy, aby změnily nebo přezkoumaly veškeré právní předpisy, které ukládají postihy osobám, jež na moři pomáhají migrantům v nouzi;
   poukazuje na základní právo požádat o azyl; vybízí EU a členské státy, aby vyčlenily a zpřístupnily dostatečné zdroje k vytvoření nových bezpečných zákonných možností a postupů, které by žadatelům o azyl umožnily dostat se do Evropské unie, tak aby došlo k omezení rizik spojených s pokusy dostat se do EU nelegálně a aby bylo možné bojovat proti sítím obchodníků s lidmi a převaděčů, kteří mají prospěch z ohrožení života migrantů a z jejich pohlavního a pracovního vykořisťování;
   vyzývá všechny členské státy, aby se účastnily programů EU zaměřených na přesídlování uprchlíků, a vybízí je k využívání humanitárních víz;
   naléhavě žádá členské státy, aby v souladu se stávajícími zákony v oblasti základních práv a azylu zajistily důstojné podmínky přijímání migrantů, s tím, že zvláštní pozornost je nutné věnovat ohroženým osobám a omezování rizika sociálního vyloučení žadatelů o azyl; žádá Komisi, aby sledovala uplatňování společného evropského azylového systému (CEAS), zejména směrnice 2013/32/EU, a věnovala přitom zvláštní pozornost žadatelům o azyl, kteří vyžadují zvláštní procesní záruky;
   vyzývá k vytvoření účinného harmonizovaného azylového systému EU, v jehož rámci by docházelo ke spravedlivému přerozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy;
   vyjadřuje lítost nad hlášenými případy násilného vracení osob na vnějších hranicích EU; připomíná členským státům jejich povinnost dodržovat zásadu nenavracení, jak ji uznává Ženevská úmluva a Evropský soud pro lidská práva, a zákaz hromadného vystěhovávání, který je uveden v článku 19 Listiny základních práv; vyzývá Komisi, její agentury a členské státy, aby zajistily dodržování těchto i jiných mezinárodních a unijních povinností;

118.  žádá Unii a členské státy, aby přijaly právní předpisy nezbytné k provedení zásady solidarity, jak je uvedena v článku 80 SFEU;

119.  rozhodně odsuzuje bezpečnostní ochranu hranic Evropské unie, která v současné době někdy dokonce nabývá podoby zdí a plotů z ostnatých drátů, a nedostatek možností pro legální vstup do Evropské unie, následkem čehož se velký počet žadatelů o azyl a migrantů ocitá v situaci, kdy musejí používat stále nebezpečnější cesty a odevzdávat se do rukou převaděčů a obchodníků s lidmi;

120.  požaduje, aby v rámci ochrany hranic byla dodržována základní práva, a zdůrazňuje potřebu demokratického dohledu Parlamentu nad operacemi agentury Frontex;

121.  vyzývá k zastavení veškeré činnosti považované za porušování základních práv, jejichž dodržování ukládá právo EU nebo mandát agentury Frontex;

122.  poukazuje na negativní dopad dublinského nařízení na účinný přístup k mezinárodní ochraně v situaci, kdy neexistuje skutečný společný evropský azylový systém, zejména v návaznosti na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva; odsuzuje skutečnost, že revize tohoto nařízení nevedla k pozastavení jeho platnosti nebo přinejmenším ke zrušení praxe navracení migrantů do první země vstupu v rámci EU a že Komise a členské státy neusilují o vytvoření možné alternativy, která by byla založena na solidaritě mezi členskými státy;

123.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

124.  odsuzuje nevybíravé využívání možnosti nezákonného zadržování nelegálních migrantů, včetně žadatelů o azyl, nezletilých osob bez doprovodu a osob bez státní příslušnosti; žádá členské státy, aby dodržovaly ustanovení směrnice o navracení osob neoprávněně pobývajících v EU, včetně respektování práva na důstojnost a zásady nejlepších zájmů dítěte, a aby se řídily mezinárodními a unijními právními předpisy; poukazuje na to, že zadržování migrantů musí zůstat krajní možností, a naléhavě vyzývá členské státy, aby uplatňovaly alternativní opatření; odsuzuje otřesné podmínky, které panují v záchytných střediscích pro migranty v některých členských státech, a naléhavě vyzývá Komisi, aby se jimi okamžitě začala zabývat; znovu poukazuje na to, že je nutné zajistit, aby se v případě porušování jejich práv dostalo nelegálním migrantům práva na účinnou nápravu;

125.  žádá členské státy a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření pro poskytování informací a zajištění transparentnosti v oblasti zadržování migrantů a žadatelů o azyl, k němuž v mnohých členských státech dochází, a naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh na přehodnocení nařízení (ES) č. 862/2007, který by zajistil, aby se nařízení vztahovalo i na statistiky o fungování systémů a zařízení pro zadržování migrantů;

126.  podtrhuje význam demokratické kontroly všech forem odnětí svobody, k němuž dochází na základě zákonů v oblasti přistěhovalectví a azylu; vyzývá poslance Evropského parlamentu i parlamentů členských států, aby zařízení pro přijímání a zadržování migrantů a žadatelů o azyl pravidelně navštěvovali, a žádá členské státy a Komisi, aby nevládním organizacím a novinářům usnadnily přístup do těchto zařízení;

127.  žádá důkladnější monitorování středisek pro přijímání a zadržování přistěhovalců, způsobu, jakým se s nimi zachází, a postupů, které členské státy uplatňují v souvislosti s udělováním azylu; je znepokojen postupy „urychleného vyhošťování“ a případy násilností, k nimž dochází v různých neklidných oblastech jižní Evropy a které jsou důvodem k tomu, aby Komise v rámci zajištění dodržování zásad právního státu v členských státech, které se takových praktik dopouštějí, okamžitě zahájila politický dialog;

128.  vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby začaly uplatňovat konkrétní opatření a osvědčené postupy zaměřené na prosazování rovného zacházení s migranty a jejich sociálního začleňování s cílem zlepšit jejich začleňování do společnosti; připomíná v tomto ohledu, že za účelem zvýšení pozitivního dopadu migrace je velmi důležité bojovat proti negativním stereotypům a mylným informacím týkajícím se migrantů prostřednictvím protiargumentů, a to především ve školách a se zaměřením na mladé lidi;

129.  je toho názoru, že obzvláště ohroženou skupinou jsou migrující děti, zvláště jsou-li bez doprovodu; vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu; vyzývá členské státy, aby důsledně uplatňovaly soubor předpisů týkajících se společného evropského azylového systému s cílem zlepšit v EU podmínky nezletilých osob bez doprovodu; vítá rozsudek Soudního dvora ve věci C-648/11, v němž se uvádí, že členským státem příslušným k posuzování žádosti o azyl podané nezletilou osobou bez doprovodu ve více než jednom členském státě je členský stát, ve kterém se tato nezletilá osoba nachází poté, co tam podala žádost o azyl; připomíná, že nezletilé osoby bez doprovodu jsou v první řadě dětmi a že způsob, jakým s nimi budou členské státy a EU zacházet, se musí spíše než přistěhovaleckou politikou řídit zásadou ochrany dítěte;

130.  vyzývá k posouzení toho, jak se vynakládají finanční prostředky vyčleněné na oblast vnitřních věcí a používané v jejím rámci, zejména prostředky poskytnuté na přijímání žadatelů o azyl; vyzývá EU, aby v případě, že se zjistí, že se tyto prostředky používají na činnost, která je v rozporu se základními právy, přijala příslušná opatření;

131.  vyzývá k poskytnutí pomoci členským státům ležícím u vnějších hranic Unie, s cílem pomoci jim s odstraňováním systémových nedostatků v oblasti podmínek přijímání migrantů a azylového řízení, které se v důsledku narůstajícího počtu žadatelů o azyl zhoršují;

132.  vyzývá Evropskou unii, aby povolala k odpovědnosti všechny své činitele, kteří jsou podezřelí z porušování základních práv; požaduje zejména záruky, že bude zahájeno vyšetřování na základě obvinění z porušování základních práv během operací koordinovaných agenturou Frontex a že proti osobám, jimž by bylo prokázáno porušování základních práv, budou přijata vhodná kárná či jiná opatření; za tímto účelem žádá vytvoření interního mechanismu pro podávání opravného prostředku v rámci agentury Frontex, jak požaduje evropský veřejný ochránce práv v rámci svého vyšetřování ve věci OI/5/2012/BEH-MHZ, a zveřejnění závěrů vyšetřování údajného porušování lidských práv; v souladu s ustanoveními čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1168/2011 kromě toho žádá, aby byly zastaveny operace agentury Frontex v případech, kdy docházelo k porušování lidských práv;

133.  vyzývá členské státy, aby bez dalších odkladů ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

134.  žádá, aby členské státy ženám, které jsou oběťmi pronásledování na základě svého pohlaví, zaručily skutečné možnosti získání mezinárodní ochrany; žádá, aby se členské státy řídily pokyny Komise ohledně používání směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, zvláště pak požadavkem okamžitého udělení samostatného povolení k pobytu v případě obzvláště obtížných okolností, jaké představuje domácí násilí, všem rodinným příslušníkům, kteří na území EU vstoupili z důvodu sloučení rodiny;

135.  vítá skutečnost, že právní předpisy EU v oblasti azylu považují oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů za ohrožené osoby a zahrnují tuto praxi mezi kritéria, která se zvažují při udělování azylu; vyzývá členské státy, aby osoby pracující s migranty vyškolily tak, aby byly schopny zjišťovat, které ženy a dívky se ve své zemi původu mohly stát oběťmi mrzačení ženských pohlavních orgánů;

136.  zdůrazňuje, že právo na svobodu pohybu a pobytu evropských občanů a jejich rodin, které je zakotveno ve Smlouvách a zaručeno směrnicí 2004/38/ES o svobodě pohybu, je jedním z nejkonkrétnějších základních práv evropských občanů; odsuzuje veškeré pokusy o přehodnocení těchto předpisů, zejména o znovuzavedení hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru, které by šly nad rámec Schengenského hraničního kodexu, a vyzývá k tomu, aby se jakékoli porušování těchto předpisů dostalo před Soudní dvůr; vyjadřuje své znepokojení nad rostoucí tendencí, kdy jsou v důsledku ztráty zaměstnání nebo příjmu občané EU urychleně vyhošťováni z členských zemí svého pobytu, což je v rozporu se stávajícím rámcem; domnívá se, že je to v rozporu s duchem svobody pohybu;

Solidarita v době hospodářské krize

137.  lituje negativního vlivu, který má finanční, hospodářská a dluhová krize spolu s vynucenými rozpočtovými omezeními na ekonomická, občanská, sociální a kulturní práva, což často vede ke zvyšující se nezaměstnanosti, chudobě a nejistým pracovním a životním podmínkám a také k vyloučení a izolaci, zejména v členských státech, v nichž byly přijaty ekonomické ozdravné programy, a zdůrazňuje, že nedávná zpráva Eurostatu poukázala na to, že v současné době hrozí riziko chudoby a vyloučení u každého čtvrtého Evropana;

138.  podotýká, že hospodářská krize a opatření přijatá k jejímu řešení ovlivňují právo na přístup k základním potřebám, jako je vzdělání, bydlení, zdravotnictví a sociální zabezpečení, a v některých členských státech mají vliv také na celkový zdravotní stav obyvatel; zdůrazňuje, že je nutné dodržovat právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením, jak je uvedeno v článku 30 Evropské sociální charty; vyzývá členské státy, aby v souladu se svými postupy zavedly podpůrná opatření, která by jejich občanům zajistila důstojné životní podmínky a zamezila jejich sociálnímu vyloučení;

139.  zdůrazňuje, že orgány EU i členské státy, které ve svém systému sociálního zabezpečení a v hospodářství provedly strukturální reformy, mají vždy povinnost dodržovat tuto chartu a své mezinárodní závazky, a proto odpovídají za přijatá rozhodnutí; opakuje svou výzvu, aby ekonomické ozdravné programy byly uvedeny do souladu s cíli EU, které jsou stanoveny v článku 151 SFEU, včetně podpory zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek; opakuje, že je třeba zajistit, aby činnost orgánů EU a členských států vztahující se k opatřením přijímaným v reakci na krizi podléhala důsledné demokratické kontrole vykonávané s účinným zapojením parlamentů;

140.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby s přihlédnutím k rovnosti pohlaví prozkoumaly dopad navrhovaných a realizovaných úsporných opatření na základní práva a vzaly přitom v úvahu nepřiměřený dopad úsporných opatření na ženy; vyzývá orgány EU, aby v případech, kdy úsporná opatření negativně ovlivňují ekonomická, sociální a kulturní práva žen, okamžitě přijaly nápravná opatření;

141.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby ověřily dopad navrhovaných či přijatých opatření k boji proti krizi na základní práva a svobody, včetně sociálních a pracovních práv, a aby vzniklou situaci napravily, pakliže by se ukázalo, že ochrana práv v některých situacích slábne nebo že dochází k porušování mezinárodního práva, včetně úmluv či doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP);

142.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby při přijímání a uplatňování nápravných opatření a rozpočtových škrtů prováděly hodnocení jejich dopadu na základní práva a aby zaručily, že k zajištění dodržování základních práv a minimální základní míry občanských, ekonomických, kulturních a sociálních práv, se zvláštní přihlédnutím k nejohroženějším a sociálně znevýhodněným skupinám, je stále k dispozici dostatek prostředků;

143.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby uznaly přínos dlouhodobých investic do sociálního začleňování, protože tyto investice předcházejí vysokým nákladům spojeným s diskriminací a nerovností; vyzývá členské státy, aby poskytly vhodné veřejné investice k podpoře vzdělávání a zdravotnictví a aby zajistily, že drastické škrty v rozpočtech orgánů působících v oblasti rovnosti neohrozí přístup ke spravedlnosti a odškodnění v případě diskriminace; vyzývá orgány EU a členských států, aby rozpočtovými opatřeními, která ohrožují fungování obecních organizací pracujících na zajištění rovnosti, neohrožovaly sociální začleňování;

144.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda nepředloží návrh na přistoupení k Evropské sociální chartě, což by zajistilo účinnou ochranu sociálních práv evropských občanů; vyzývá členské státy, aby podporovaly rozšíření sociálních práv uvedených v Listině základních práv EU o práva stanovená v revidované Sociální chartě Rady Evropy, jako je právo na práci, právo na spravedlivou odměnu, právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením;

Trestná činnost a boj proti korupci

145.  znovu opakuje, že trestný čin korupce, zejména organizovaný zločin, představuje závažné porušování základních práv a ohrožení demokracie a právního státu; zdůrazňuje, že odčerpáváním veřejných prostředků, které pak nemohou být používány k účelům, k nimž jsou určeny, snižuje korupce úroveň a kvalitu veřejných služeb, což závažným způsobem ohrožuje spravedlivé zacházení se všemi občany; naléhavě vyzývá členské státy a evropské instituce, aby vytvořily účinné nástroje k prevenci korupce a trestné činnosti, boji proti nim a k jejich trestání a aby pravidelně ověřovaly využívání veřejných prostředků, ať už se jedná o evropské nebo státní prostředky; za tímto účelem vyzývá členské státy a orgány EU, aby usnadnily rychlé zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, což by poskytlo náležité záruky nezávislosti a účinnosti;

146.  zdůrazňuje, že korupce výrazně poškozuje základní práva; vyzývá členské státy a instituce, aby vytvořily účinné nástroje k boji proti korupci a aby pravidelně ověřovaly využívání veřejných prostředků, ať už evropských nebo státních; zdůrazňuje, že vyšší míra transparentnosti a větší zpřístupnění veřejných dokumentů občanům a novinářům představují účinný způsob odhalování a potírání korupce;

147.  naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby přijala protikorupční strategii, která by byla doplněna účinnými nástroji; vyzývá všechny členské státy a EU, aby se připojily k Partnerství pro otevřené vládnutí a vytvořily konkrétní strategie na podporu transparentnosti, posílení postavení občanů a boj proti korupci; vyzývá členské státy, aby sledovaly, jak jsou plněna doporučení uvedená v protikorupční zprávě Evropské komise a v usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2013 o „organizované trestné činnosti, korupci a praní špinavých peněz: doporučené kroky a iniciativy(34)“, a aby prohloubily policejní a soudní spolupráci v boji proti korupci;

148.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zintenzivnily boj proti všem druhům závažné organizované trestné činnosti, mezi něž patří obchodování s lidmi, pohlavní zneužívání a sexuální vykořisťování, mučení a nucená práce, zvláště pak žen a dětí;

149.  vyzývá Komisi, aby vytvořila definice trestných činů umožňující potírat trestnou činnost proti životnímu prostředí, které se dopouštějí jednotlivci nebo organizované zločinecké skupiny a která má dopad nejen na práva lidí – na právo na zdraví, na život a užívání zdravého prostředí –, ale i na ekonomiku a využívání veřejných zdrojů; naléhavě vyzývá Komisi, aby v souvislosti s právem každého příslušníka současné generace i generací budoucích na život v prostředí příznivém pro jeho zdraví a pohodu prošetřila, zda je v EU účinným způsobem uplatňováno právo na přístup ke spravedlnosti;

150.  navrhuje, aby byl zaveden evropský protikorupční kodex a transparentní systém ukazatelů rozšíření korupce v jednotlivých členských státech a pokroku dosaženého v rámci jejího potírání a aby byla podávána výroční srovnávací zpráva o stavu tohoto závažného problému na evropské úrovni;

151.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zamezily daňové konkurenci a účinným způsobem v EU bojovaly proti škodlivým postupům v oblasti daní, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají nepříznivé důsledky pro schopnost členských států maximálně využívat svých dostupných zdrojů za účelem plného uplatňování ekonomických, sociálních a kulturních práv;

152.  odsuzuje stále častější fenomén obchodování s lidmi, k němuž dochází zejména za účelem sexuálního vykořisťování, a žádá EU a její členské státy, aby v souladu s příslušnou směrnicí EU přijaly opatření pro boj proti poptávce po vykořisťování, která je živnou půdou tohoto obchodování ve všech jeho podobách;

Podmínky ve vězeních a jiných vazebních zařízeních

153.  připomíná, že základní práva vězňů musejí být zaručena ze strany orgánů členských států; vyjadřuje politování nad podmínkami ve věznicích a jiných vazebních zařízeních v mnoha členských státech, mezi něž patří problémy s přeplněností věznic a špatné zacházení s vězni; domnívá se, že EU musí přijmout nástroj, který by zajistil uplatňování doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva;

154.  připomíná, že zneužívání vazebních opatření vedou v celé Evropě k přeplňování věznic, kdy dochází k porušování základních práv osob a narušování vzájemné důvěry, která je nezbytným předpokladem soudní spolupráce v Evropě; opětovně zdůrazňuje, že členské státy musejí ctít závazky, které přijaly na mezinárodních a evropských fórech, že budou ve větší míře využívat probačních opatření a sankcí nabízejících alternativu věznění a že zajistí, aby základním cílem v době odnětí svobody bylo opětovné začlenění vězněných osob do společnosti; vyzývá proto členské státy, aby přijaly strategii na podporu odborné přípravy a zaměstnávání vězňů ve výkonu trestu;

155.  připomíná svá doporučení, která předložil Komisi ve svém usnesení ze dne 27. února 2014 o přezkumu evropského zatýkacího rozkazu(35), zvláště pokud jde o zavedení testu proporcionality a výjimky ze základních práv v evropském zatýkacím rozkazu či obecněji o opatření týkající se jeho vzájemného uznávání;

156.  vyjadřuje politování nad tím, že tři rámcová rozhodnutí o předávání odsouzených osob, probačních a alternativních sankcích a evropském příkazu k výkonu dohledu, které by mohly významně přispět ke snížení přeplněnosti věznic, uplatnily pouze některé členské státy;

157.  vyzývá Komisi, aby posoudila dopad zadržovacích opatření a systémů trestního soudnictví na děti; poukazuje na to, že v celé EU dochází k přímému porušování práv dětí, které žijí se svými rodiči v zadržovacích zařízeních; poukazuje na to, že v EU žije každoročně asi 800 000 dětí v odloučení od svého uvězněného rodiče, což má na práva těchto dětí řadu různých dopadů;

Spravedlnost

158.  poukazuje na to, že budování evropského prostoru práva na základě vzájemného uznávání a právních záruk, což by vedlo k harmonizaci odlišných systémů soudnictví jednotlivých členských států, zvláště pak v oblasti trestního práva, by mělo i nadále patřit mezi nejvyšší priority evropských orgánů v rámci Agendy EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020; domnívá se, že z hlediska důvěry občanů v řádné fungování evropského prostoru práva má zásadní význam účinné uplatňování Listiny základních práv i sekundárního práva EU v oblasti základních práv;

159.  poukazuje na to, že z hlediska ochrany základních práv, která jsou účinná, pouze pokud jsou soudně vymahatelná, a z hlediska demokracie a právního státu má základní význam právo na přístup ke spravedlnosti a nezávislým a nestranným soudům; znovu zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné fungování systému občanskoprávního i trestněprávního soudnictví a zaručit nezávislost soudnictví;

160.  vítá evropský portál e-justice, který provozuje Komise a který poskytuje odborníkům i veřejnosti informace o soudních systémech a je praktickým nástrojem ke zlepšení přístupu ke spravedlnosti; portál má samostatnou část vyhrazenou základním právům, jejímž cílem je informovat občany o tom, kam se mohou obrátit v případě, že byla porušena jejich základní práva;

161.  vítá práci, která byla na evropské úrovni odvedena v oblasti harmonizace postupů trestního řízení v jednotlivých členských státech, a její příznivé dopady z hlediska občanů; opětovně poukazuje na důležitost přijetí souboru právních předpisů EU v oblasti procesních práv zaručujících nejvyšší úroveň ochrany, která je zakotvena v Listině základních práv, mezinárodních smlouvách o lidských právech a v ústavním právu členských států;

162.  vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha členských státech není zajištěn dostatečný přístup k právní pomoci a že v případě osob, které nemají dostatek prostředků, to má vliv na jejich právo na přístup ke spravedlnosti; za velmi důležité považuje to, aby EU přijala účinnou a komplexní směrnici o právní pomoci;

163.  vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly opatření na podporu a ochranu informátorů, kteří úřady upozorňují na nezákonnou činnost;

Občanství

164.  je toho názoru, že aktivní participační občanství EU by mělo být povzbuzeno zpřístupněním dokumentů a informací, transparentností, řádným vládnutím a řádnou veřejnou správou, demokratickou účastí a demokratickým zastoupením, tak aby rozhodování probíhalo co nejblíže občanům Unie; zdůrazňuje, že je nutno zajistit plnou účast občanské společnosti na rozhodování na evropské úrovni zaručenou článkem 11 Smlouvy o Evropské unii, a podtrhuje v tomto ohledu důležitost zásad transparentnosti a dialogu; podotýká, že právo občanů na přístup k dokumentům, které jsou v držení veřejných orgánů, upevňuje postavení občanů a umožňuje jim kontrolovat a hodnotit činnost veřejných orgánů, které nesou před občany odpovědnost; vyjadřuje v této souvislosti politování nad zastavením přezkumu nařízení (ES) č. 1049/2001 a opakuje Komisi a Radě svůj požadavek, aby přihlédly k návrhům Parlamentu a vrátily se ke své práci na tomto přezkumu;

165.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily pořádání informačních kampaní o evropském občanství a právech, která se s ním pojí: právu na diplomatickou a konzulární ochranu, petičním právu, právu předkládat stížnosti veřejnému ochránci práv, právu volit a být volen v evropských volbách a právu předkládat občanské iniciativy;

166.  vítá odhodlání evropského veřejného ochránce práv zasazovat se o řádnou veřejnou správu a transparentnost orgánů a institucí Unie;

167.  odsuzuje skutečnost, že v Evropské unii je více než 15 milionů státních příslušníků třetích zemí a 500 000 osob bez státní příslušnosti obětí diskriminačního zamítnutí uznání jejich občanství; požaduje, aby EU a její členské státy respektovaly základní právo na občanství, a vyzývá zejména členské státy, aby v plném rozsahu ratifikovaly Úmluvu o omezení případů bezdomovectví z roku 1961 a Evropskou úmluvu o státním občanství z roku 1997;

168.  poukazuje na to, že informování občanů o jejich základních právech je nedílnou součástí práva na řádnou veřejnou správu, které je zakotveno v Listině základních práv; žádá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost nejohroženějším osobám s cílem zajistit, aby jim jejich práva byla vysvětlována a aby se jim s ohledem na dodržování jejich práv dostávalo podpory;

169.  žádá Komisi, aby pokročila v upevňování práva na řádnou správu tím, že z kodexu řádné správní praxe EU učiní právně závazný předpis;

170.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím své politiky zajistily řádné dodržování, zaručení a ochranu základních práv a jejich další rozvoj v EU; vyzývá členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí, pokud jde o uznání práva občanů předkládat veřejnému ochránci práv petice a práva obracet se na něj jakožto způsob, jak mohou občané chránit svá práva;

171.  s ohledem na stovky petic, které každoročně obdrží, vyjadřuje své znepokojení nad nedostatky, k nimž v současnosti dochází v členských státech při uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, jako je například směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a směrnice o strategickém posuzování vlivu na životní prostředí, a to pokud jde o jejich ducha i literu; žádá Komisi, aby ve větší míře dohlížela na podstatu takovýchto postupů, zejména pokud jsou předmětem petic konkrétní případy;

172.  opětovně připomíná význam evropské občanské iniciativy jakožto nového práva občanů zavedeného Lisabonskou smlouvou, jehož cílem je posílit participační demokracii v EU; poukazuje na význam evropské občanské iniciativy, která je účinným nástrojem, jenž evropským občanům poskytuje přímé demokratické právo podílet se na demokratickém rozhodovacím procesu EU, a to vedle práva evropských občanů předkládat petice Evropskému parlamentu (EP) a jejich práva odvolat se k evropskému veřejnému ochránci práv;

173.  vyzývá Komisi, aby posílila úlohu evropské občanské iniciativy přijetím přístupu vstřícného vůči občanům, který by se v rámci nadcházející revize nařízení (EU) č. 211/2011 zaměřil na řešení veškerých nedostatků tohoto nástroje a současně by zdokonalil informační kampaně určené pro občany ohledně využití evropské občanské iniciativy a jejího vlivu na přijímání politických rozhodnutí v EU;

Oběti trestné činnosti

174.  považuje ochranu obětí trestné činnosti za prioritu; vyzývá členské státy, aby bez odkladu řádně uplatnily směrnici EU týkající se obětí (2012/29/EU), tak aby dodržely lhůtu pro její provedení ve svém právu stanovenou na 16. listopadu 2015, a Komisi a členské státy, aby v souladu s článkem 28 této směrnice zajistily sběr srovnatelných údajů o jejím provedení, zejména o přístupu obětí ke svým právům, včetně obětí trestných činů spáchaných na základě diskriminace; domnívá se, že k ochraně obětí trestné činnosti je ještě potřeba mnoho učinit – informovat je o jejich právech, zajistit účinný systém míst, kam se mohou obracet, a školit policisty a právníky, tak aby si k nim mohly oběti vytvořit vztah založený na důvěře, jak ukazuje průzkum týkající se podpory obětí trestných činů, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva; vítá přijetí nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech, k němuž došlo v roce 2013;

175.  vyzývá Komisi a členské státy EU, aby zajistily co nejvyšší kvalitu shromažďování srovnatelných údajů o provedení směrnice EU o obětech (2012/29/EU) a o tom, jak oběti, včetně obětí trestných činů spáchaných na základě předsudků nebo diskriminačního motivu, uplatňují v souladu s požadavkem, který je stanoven v článku 28 uvedené směrnice, svá práva;

176.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při koncipování své politiky zohlednily demografický vývoj a změny ve velikosti a složení domácností; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby jejich politika v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti nerozlišovala podle velikosti a složení domácností;

177.  poukazuje na právní vakuum, pokud jde o přístup občanů k prostředkům právní nápravy v případě, že členské státy neprovedly ve svém právu právní předpisy EU, které se jich přímo týkají, nebo je provedly se zpožděním; zdůrazňuje, že činnost je třeba koordinovat na všech úrovních, s cílem chránit a prosazovat základní práva a zapojit do této činnosti orgány a instituce EU, členské státy, regionální a místní orgány, nevládní organizace a občanskou společnost;

178.  zdůrazňuje, že je nutné zvýšit transparentnost, demokratickou odpovědnost a otevřenost institucí v EU, a naléhavě žádá příslušné orgány EU a všechny členské státy, aby:

   vyvinuly úsilí s cílem urychleně přepracovat nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, tak aby byla zajištěna co největší transparentnost a aby došlo ke zjednodušení postupů zajišťujících přístup veřejnosti k informacím a dokumentům; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby obnovila legislativní iniciativu v souvislosti s evropským předpisem o bezbariérovém přístupu, který by jako horizontální nástroj zvýšil ochranu osob se zdravotním postižením, a aby v tomto ohledu zajistila soulad všech oblastí politiky EU;
   uspíšily revizi nařízení o evropské občanské iniciativě (nařízení (EU) č. 211/2011) v tomto volebním období, s cílem zlepšit jeho fungování a začlenit do něj pozměňovací návrhy za účelem odstranění administrativních, organizačních a finančních překážek, v jejichž důsledku nemohou všichni evropští občané řádně vykonávat svůj demokratický vliv prostřednictvím evropské občanské iniciativy, jak stanovují Smlouvy; naléhavě žádá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula ustanovení nutná k tomu, aby určitým skupinám občanů, jako jsou nevidomí či občané žijící v zahraničí, přestala být upírána možnost uplatňovat právo na podporu občanských iniciativ, neboť takové vyloučení omezuje rovnost občanů a jejich angažovanost;
   uspíšily revizi směrnice 93/109/ES, kterou se stanovují pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu ze strany občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky, a pomohly tak občanům EU, kteří žijí v jiném státě než v tom, jehož státními příslušníky jsou, účastnit se evropských voleb v zemi, v níž mají bydliště; vyzývá členské státy, aby všem svým občanům, včetně občanů žijících mimo EU, umožnily hlasovat v evropských volbách, a to především prostřednictvím včasné informační kampaně;
   věnovaly náležitou pozornost rostoucí části populace, která je v celostátních volbách v členských státech zcela zbavena hlasovacího práva, neboť nemůže volit ani ve své domovské zemi, ani v zemi, v níž má bydliště;

o
o   o

179.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0126.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0105.
(3) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(4) Úř. věst. C 378, 24.12.2013, s. 1.
(5) Směrnice 2010/64/EU ze dne 20. října 2010, směrnice 2012/13/EU ze dne 22. května 2012, směrnice 2013/48/EU ze dne 22. října 2013.
(6) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(7) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(8) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(9) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
(10) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(11) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(12) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
(13) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(14) Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5.
(15) Přijaté texty, P7_TA(2013)0594.
(16) Přijaté texty, P7_TA(2014)0062.
(17) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 101.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2013)0387.
(19) Přijaté texty, P7_TA(2014)0173.
(20) Přijaté texty, P8_TA(2014)0105.
(21) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(22) Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.
(23) Přijaté texty, P7_TA(2013)0322.
(24) Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.
(25) Přijaté texty, P8_TA(2015)0031.
(26) Přijaté texty, P7_TA(2013)0350.
(27) Přijaté texty, P8_TA(2014)0058.
(28) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 1.
(29) Přijaté texty, P7_TA(2013)0418.
(30) Přijaté texty, P7_TA(2013)0203.
(31) Přijaté texty, P7_TA(2013)0315.
(32) Akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, § 7.2 a 7.3.
(33) Přijaté texty, P8_TA(2015)0070.
(34) Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
(35) Přijaté texty, P7_TA(2014)0174.

Právní upozornění