Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2014/2149(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0207/2015

Předložené texty :

A8-0207/2015

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/09/2015 - 5.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0293

Přijaté texty
PDF 461kWORD 137k
Úterý, 8. září 2015 - Štrasburk Konečné znění
Směrem k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu
P8_TA(2015)0293A8-0207/2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu (2014/2149(INI))

Evropský parlament,

—  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii, , která uvádí, že signatáři se inspirují „evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem“, a zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy,

—  s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 22 této listiny,

—  s ohledem na Úmluvu o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijatou UNESCO dne 20. října 2005,

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES(1),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006,(2)

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006,(3)

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES,(4)

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012,(5)

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru(6),

—  s ohledem na rámcovou úmluvu Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost (úmluva z Faro) ze dne 13. října 2005,(7)

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. května 2014 o kulturním dědictví jako strategickém zdroji pro udržitelný rozvoj Evropy;(8)

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2014 o participativní správě kulturního dědictví(9) a o pracovním plánu pro kulturu na období 2015–2018(10) a na Evropský rokkulturního dědictví zmíněný v těchto závěrech,

—  s ohledem na doporučení Komise 2011/711/ES ze dne 27. října 2011 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů,(11)

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. července 2014 nazvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“ (COM(2014)0477),

—  s ohledem na stanovisko Výboru regionů z listopadu 2014 týkající se sdělení Komise nazvaného „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“,

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0207/2015),

A.  vzhledem k tomu, že kultura a kulturní dědictví jsou sdílenými zdroji a společnými statky a hodnotami, které se nemohou stát předmětem výhradního užívání a jejichž plný potenciál v oblasti udržitelného lidského, sociálního a hospodářského rozvoje dosud nebyl zcela rozpoznán a řádné využit, a to jak pokud jde o strategie EU, tak o rozvojové cíle OSN pro období po roce 2015;

B.  vzhledem k tomu, že četné dopady kultury ve společnosti je nezbytné zohledňovat v procesu rozhodování;

C.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví je ze své podstaty různorodé, je odrazem kulturní a jazykové rozmanitosti a pluralismu a má vliv na regionální rozvoj, sociální soudržnost, zemědělství, námořní záležitosti, životní prostředí, cestovní ruch, vzdělávání, digitální agendu, vnější vztahy, celní spolupráci a výzkum a inovace;

D.  vzhledem k tomu, že podpora kultury, kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu funguje jako katalyzátor spolupráce mezi členskými státy;

E.  vzhledem k tomu, že upevňování evropské kulturní a jazykové rozmanitosti, propagace evropského kulturního dědictví a zvyšování konkurenceschopnosti evropského kulturního a tvůrčího odvětví mají stimulovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

F.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví představuje dlouhodobá aktiva, jejichž úlohou je vytvářet hodnoty a přispívat k rozvoji znalostí a hospodářskému růstu prostřednictvím podpory cestovního ruchu a vytváření pracovních příležitostí;

G.  vzhledem k tomu, že projekty v oblasti kulturního dědictví často představují příklady inovativních a udržitelných ekonomických aktivit, které rozvíjejí podnikatelské a výzkumné kapacity malých a středních podniků (MSP);

H.  vzhledem k tomu, že hmotné i nehmotné kulturní dědictví hraje významnou úlohu při vytváření, ochraně a propagaci evropské kultury a evropských hodnot a národní, regionální, místní a individuální identity a současné identity evropského lidu;

I.  vzhledem k tomu, že ačkoli udržování, restaurování a ochrana, dostupnost a využívání kulturního dědictví je primárně v kompetenci celostátních, regionálních či místních orgánů, kulturnímu dědictví se přímo věnuje několik politik EU, včetně politik týkajících se zemědělství, životního prostředí a výzkumu a inovací;

J.  vzhledem k tomu, že článek 167 SFEU stanoví, že činnost Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost a zároveň „zdůrazňuje společné kulturní dědictví“;

K.  vzhledem k tomu, že článek 167 SFEU uvádí, že činnost Unie je zaměřena na zlepšování znalosti a šíření kultury a dějin evropských národů, povzbuzování spolupráce mezi členskými státy a v případě potřeby na podporu a doplňování jejich činnosti v oblasti zachování a ochrany kulturního dědictví evropského významu;

L.  vzhledem k tomu, že pracovní plán pro kulturu přijatý Radou dne 25. listopadu 2014 hovoří o kulturním dědictví jako o jedné ze čtyř priorit pro práci EU v oblasti kultury v období 2015–2018;

M.  vzhledem k tomu, že v oblasti kultury a kulturního dědictví chybějí údaje rozlišené podle pohlaví, což je faktorem, kvůli němuž tvůrci politik a osoby přijímající rozhodnutí nemají přehled o rozdílech v postavení žen a mužů a souvisejících problémech;

N.  vzhledem k tomu, že informace o možnostech financování z programů EU v oblastech souvisejících s kulturním dědictvím – např. místní a regionální rozvoj, kulturní spolupráce, výzkum, vzdělávání, podpora malých a středních podniků a občanské společnosti a cestovní ruch – jsou sice k dispozici, ale jsou roztříštěné;

O.  vzhledem k tomu, že je třeba posílit kulturní a turistickou hodnotu, kterou mají kulturní stezky Rady Evropy pro podporu společného evropského kulturního dědictví a rozvoj udržitelného kulturního cestovního ruchu;

P.  vzhledem k tomu, že cena EU za evropské kulturní dědictví / cena Europa Nostra podporuje špičkovou kvalitu, inspiruje „silou příkladu“ a stimuluje výměnu osvědčených postupů v oblasti kulturního dědictví v celé Evropě;

Q.  vzhledem k tomu, že Benátská charta o zachování a restaurování památek a sídel, Granadská úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a Valettská úmluva o ochraně archeologického dědictví jasně definují mezinárodně uznávané standardy pro restaurování kulturního dědictví a archeologické práce;(12)

Integrovaný přístup

1.  domnívá se, že prvořadý význam má využívání dostupných zdrojů na podporu, posílení a propagaci kulturního dědictví na základě integrovaného přístupu při zohlednění jeho kulturních, ekonomických, sociálních, environmentálních a vědeckých složek;

2.  domnívá se, že pokud jde o kulturní dědictví, je zapotřebí uplatňovat integrovaný přístup, existuje-li zájem na kulturním dialogu a vzájemném porozumění; je přesvědčen o tom, že takový přístup může zvýšit sociální, hospodářskou a územní soudržnost a současně přispět ke splnění cílů strategie Evropa 2020;

3.  v souvislosti s vytvářením nového integrovaného přístupu ke kulturnímu dědictví předkládá Komisi tato konkrétní doporučení:

   a) v souladu se současnými pracovními metodami Komise, které spočívají ve flexibilní činnosti napříč různými odvětvími, vytvořit společný přístup v rámci Komise prostřednictvím zlepšené spolupráce mezi různými oblastmi politiky, které se zabývají kulturním dědictvím, a o výsledcích této užší spolupráce pak informovat Parlament;
   b) jednoduchým a přístupným způsobem, jakým je např. jednotná platforma pro informace a výměnu osvědčených postupů v rámci EU, informovat potenciální příjemce o stávajících možnostech evropského financování kulturního dědictví;
   c) stanovit některý rok, pokud možno rok 2018, Evropským rokem kulturního dědictví, který bude mít adekvátní rozpočet a jehož cílem bude mimo jiné šířit a zvyšovat povědomí a informovanost mezi budoucími generacemi o hodnotách evropského kulturního dědictví a jeho ochraně, a předložit návrh programu tohoto evropského roku nejpozději do roku 2016 Evropskému parlamentu;
   d) ve svém politickém a průřezovém přístupu uznat kulturní dědictví jako dědictví movité a nemovité, hmotné a nehmotné povahy a jako neobnovitelný zdroj, jehož autenticitu je nutné chránit;

4.  žádá, aby byl v blízké budoucnosti vytvořen politický rámec pro historické prostředí, známé jako nemovité dědictví, přičemž tento rámec by obsahoval regulační rámec podle článku 4 SFEU pro památky, archeologické lokality a historické krajiny;

5.  podporuje dnešní tvůrčí inovace v architektuře a designu na základě respektu vůči minulosti i současnosti a při zajištění vysoké kvality a koherence;

Evropské financování kulturního dědictví

6.  bere na vědomí, že Unie usiluje o zachování a zkvalitnění kulturního dědictví Evropy prostřednictvím různých programů (Kreativní Evropa, Horizont 2020, Erasmus+, Evropa pro občany), financování (evropské strukturální a investiční fondy) a akcí, jako jsou evropská hlavní města kultury, Dny evropského dědictví a označení „Evropské dědictví“; navrhuje, aby se EU a členské státy ještě více zapojily do podpory výzkumu;

7.  žádá Komisi, aby:

   a) zřídila jednotný portál EU věnovaný hmotnému a nehmotnému kulturnímu dědictví, který by shromažďoval informace o všech programech EU financujících kulturní dědictví a byl by strukturován kolem tří hlavních aspektů, jimiž jsou: databáze hmotných a nehmotných kulturních objektů, včetně příkladů osvědčených postupů v oblasti ochrany a propagace s příslušnými odkazy; informace o možnostech financování kulturního dědictví a údaje o stavu evropského kulturního dědictví a údaje důležité pro jeho ochranu, jako jsou například klimatická data a podrobnosti o již provedených projektech restaurace; zprávy a odkazy týkající se akcí, událostí a vývoje politik v oblasti kulturního dědictví;
   b) prostřednictvím zvlášť vyčleněných prostředků podporovala vznik studií a provádění výzkumu a pilotních opatření specificky navržených za účelem analýzy dopadů procesů podpory kulturního dědictví a vytvářela specifické ukazatele a referenční hodnoty pro posuzování přímého a nepřímého přínosu kulturního dědictví k procesu hospodářského a sociálního rozvoje a přímo podporovat kulturní a sociální inovace integrované v místním prostředí, v němž kulturní dědictví může stimulovat rozvoj a přispět k lepší kvalitě života lidí;
   c) posílila nově stanovenou zásadu poskytování finančních prostředků z různých zdrojů, která umožňuje komplementární využívání různých evropských fondů v rámci jednoho rozsáhlého projektu;
   d) podporovala partnerství veřejného a soukromého sektoru;
   e) přizpůsobila termínové požadavky u řízení projektů v rámci strukturálních fondů, aby lépe vyhovovaly specifickým požadavkům projektů v oblasti zachování, restaurování a ochrany dědictví;
   f) změnila kritérium 5 milionů EUR u projektů v oblasti kulturního dědictví předloženými v rámci akce pro infrastrukturu v malém měřítku(13), aby mělo alespoň stejnou úroveň, jaká se uplatňuje u projektů UNESCO, tj. 10 milionů EUR;

8.  poukazuje na to, že myšlenky, z nichž vycházela reforma nařízení o EFRR (Evropský fond pro regionální rozvoj), a zejména zásadu integrovaného financování lze v určitých případech uvést do praxe prostřednictvím podpory velkých projektů; je si však vědom nutnosti propagovat a podporovat také kulturní iniciativy malého rozsahu, které mají význam především pro endogenní rozvoj a mohou pomoci při zachovávání kulturního dědictví a podporovat místní a regionální rozvoj a socio-ekonomický růst obecně;

9.  žádá Komisi, aby do pokynů, kterými se bude řídit příští generace strukturálních fondů pro kulturní dědictví, zahrnula povinný systém kontroly kvality, který by se používal během celého životního cyklu projektu;

10.  zdůrazňuje, že úlohou členských států je zajišťovat jak vysokou úroveň dovedností a odborného know-how provozovatelů, tak i podnikatelskou strukturu, která dokáže zaručit, aby byly uplatňovány osvědčené postupy v oblasti ochrany kulturního dědictví, a to i používáním odpovídajících systémů kontroly kvality, jaké vyžadují mezinárodní charty;

11.  žádá Komisi, aby zajistila, aby akty v přenesené pravomoci, výzvy k vyjádření zájmu a iniciativy k vypracování nařízení týkajících se politiky soudržnosti v období 2014–2020 považovaly za způsobilá inovativní opatření v oblasti zachování kulturního dědictví a řešení v oblasti energetické účinnosti s malým dopadem v případě historických budov;

12.  vyzývá členské státy, aby zkoumaly možnost poskytnout daňové pobídky v souvislosti s pracemi týkajícími se restaurace, ochrany a zachování kulturních památek, např. snížením DPH nebo jiných daní, protože evropské kulturní dědictví spravují také soukromé subjekty;

13.  žádá Komisi, aby zhodnotila osvědčené postupy v oblasti fiskálních politik v Evropě a vhodné postupy pak doporučila členským státům; žádá členské státy, aby se těmito doporučeními řídily a aby si vzájemně vyměňovaly osvědčené postupy s cílem zajistit maximální pobídky pro soukromou podporu hmotného i nehmotného kulturního dědictví a maximalizovat jeho vliv na hospodářský rozvoj a sociální soudržnost v příslušném místním prostředí;

Nové modely správy

14.  vítá iniciativu Rady, která vypracovala pokyny pro nové modely participativní správy v oblasti kulturního dědictví, podpořila aspekt „sdíleného zdroje“ a posílila propojení mezi plány na místní, regionální, celostátní a evropské úrovni;

15.  žádá členské státy, aby zajistily vytvoření právních nástrojů, které umožní používat alternativní modely financování a správy, jako je zapojení místních komunit, účast občanské společnosti a partnerství veřejného a soukromého sektoru, s cílem provádět akce týkající se kulturních dědictví (ochrana, restaurace, zachování, rozvoj a propagace);

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby iniciovaly celoevropský dialog mezi tvůrci politik na všech správních úrovních, společně s kulturním a tvůrčím odvětvím, sítěmi operátorů cestovního ruchu, partnerstvími subjektů soukromého a veřejného sektoru a s nevládními organizacemi;

17.  vybízí všechny zúčastněné strany, které se podílejí na správě kulturního dědictví, aby nalezly rovnováhu mezi udržitelným zachováním kulturního dědictví a rozvojem jeho hospodářského a sociálního potenciálu;

18.  zdůrazňuje, že projekty EFRR v oblasti kulturního dědictví jsou praktickým příkladem víceúrovňové správy a uplatňování zásady subsidiarity a představují důležitý prvek výdajů EFRR; zdůrazňuje význam přeshraničních kulturních projektů, které přispívají ke zvyšování hospodářské a sociální soudržnosti a podporují začleňování osob do společnosti; vyzývá v této souvislosti k přijetí opatření, která by upevnila a zvýšila podporu financování na základě dohod o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem;

19.  zdůrazňuje, že nové modely správy musí zahrnovat systém kontroly kvality ve všech alternativních formách financování a správy kulturního dědictví;

20.  naléhavě vyzývá členské státy, aby více kontrolovaly výdaje složek souvisejících s kulturním dědictvím a rozvíjely spolupráci v boji proti podvodům, korupci a jakékoli jiné protiprávní činnosti, k nimž v této oblasti dojde;

21.  navrhuje, aby bylo ke každému evropskému legislativnímu návrhu připojeno posouzení dopadu na kulturní dědictví a aby v případě, že bude zjištěn negativní dopad, bylo kulturní dědictví formou výjimky vyňato z oblasti působnosti legislativního návrhu;

Ekonomický a strategický potenciál kulturního dědictví

22.  konstatuje, že kulturní dědictví přispívá k inovativním pracovním místům, výrobkům, službám a postupům a může být zdrojem kreativních myšlenek, podporovat novou ekonomiku a zároveň mít malý dopad na životní prostředí, pokud bude vhodným způsobem spravováno;

23.  uznává, že kulturní dědictví sehrává důležitou úlohu v několika stěžejních iniciativách Evropy 2020, jako je Digitální agenda, Unie inovací, Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa a Průmyslová politika pro éru globalizace; žádá proto, aby byla při přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období více zdůrazněna úloha evropského kulturního dědictví jakožto strategického zdroje inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

24.  konstatuje, že oblast kulturního dědictví má kapacitu vytvářet vysoce kvalifikovaná pracovní místa; žádá členské státy, aby podněcovaly iniciativy k rozvoji vzdělávání pracovníků a výzkumných pracovníků v oblasti kulturního dědictví týkající se správy a zachování; vítá zejména perspektivu dlouhodobého financování sítí výzkumných pracovníků, jako je tomu např. u grantů Marie Skłodowské Curie;

25.  zdůrazňuje, že hmotné i nehmotné kulturní a přírodní dědictví uvedené na seznamu UNESCO má velký význam pro evropský cestovní ruch;

26.  poukazuje na to, že je možné se více zaměřovat na kulturní cestovní ruch při vytváření makroregionálních strategií, které by byly navrženy tak, aby učinily kulturní cestovní ruch nedílnou součástí strategického rámce pro evropskou spolupráci;

27.  vyzývá evropské orgány a členské státy, aby propagovaly a podporovaly „šetrné cestování“ (pěší, jezdecké a cyklistické trasy) jakožto způsob, který nabídne nové příležitosti pro kulturní a přírodní cestovní ruch;

28.  vybízí členské státy, ke spolupráci s regionálními a místními orgány, aby se maximalizovala hodnota kulturního dědictví v našich společnostech a jeho příspěvek k tvorbě pracovních míst a růstu v EU;

29.  poukazuje na to, že kulturní cestovní ruch, který představuje 40 % cestovního ruchu v Evropě, je důležitým hospodářským odvětvím, pokud jde o o jeho potenciál růstu a zaměstnanosti, a rozvoj toto odvětví je třeba dále podporovat pomocí nových technologií; zdůrazňuje nicméně, že je důležité chránit a zachovávat kulturní dědictví tím, že budeme vytvářet udržitelné a méně invazivní formy cestovního ruchu s vyšší přidanou hodnotou, v nichž je odvětví cestovního ruchu integrováno do strategií místního rozvoje;

30.  vyjadřuje znepokojení nad stavem politik v oblasti ochrany, restaurace, zachování a podpory kulturního dědictví, jež mají obrovský význam pro evropskou identitu; zdůrazňuje, že finanční prostředky určené na zachování kulturního dědictví byly v některých členských státech v důsledku hospodářské a finanční krize výrazně sníženy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily odpovídající finanční prostředky a iniciativy na zhodnocení evropského kulturního dědictví;

31.  vybízí Komisi, aby podporou činností umělců, tvůrců a odborníků v oblasti kultury zajistila špičkovou kvalitu, inovace a konkurenceschopnost kulturního a tvůrčího odvětví;

32.  poukazuje na to, že je naléhavě třeba, aby kulturní dědictví mělo své jasné místo v investičním plánu pro Evropu vypracovaném Komisí;

33.  upozorňuje na nutnost zlepšit metodický rámec, abychom měli k dispozici lepší statistiky týkající se kulturního dědictví; vyzývá Komisi, aby navrhla soubor ukazatelů, které by bylo možné používat při monitorování a hodnocení situace v oblasti kulturního dědictví a jež by byly pro všechny členské státy jednotné; zdůrazňuje, že je nezbytné získat rozsáhlejší výsledky výzkumu, které by se dotýkaly všech aspektů kulturního dědictví, a provázat je tak, aby byla odstraněna roztříštěnost této oblasti; poukazuje v této souvislosti na potenciál „velkých dat“ (big data), pokud jde o získávání více poznatků z výzkumných projektů; zdůrazňuje, že aby bylo možné posoudit skutečnou a potenciální ekonomickou hodnotu kulturního dědictví, je nezbytné systematičtěji shromažďovat statistické údaje;

34.  domnívá se, že Komise by měla podniky a subjekty podílející na různých aspektech zachování kulturního dědictví klasifikovat jako složky samostatného odvětví a měla by přitom uplatňovat tradiční metody s přidanou hodnotou, jež pomáhají chránit kulturní dědictví usnadňující ekologickou a udržitelnou formou;

35.  je si vědom naléhavé potřeby řešit nezaměstnanost mladých lidí a zdůrazňuje, že kulturní dědictví je oblastí s potenciálem pro větší a lepší zaměstnanost, kde lze zajistit přechod mezi vzděláním a pracovním životem, například prostřednictvím vytvoření kvalitní učňovských programů, stáží a začínajících podniků v kategorii malých a středních podniků a sociální ekonomiky; vybízí v této souvislosti členské státy, aby stanovily nové a inovativní možnosti financování na podporu vzdělávání v oblasti zachování kulturního dědictví a mobility pracovníků a vědců v tomto odvětví;

36.  naléhavě vyzývá Komisi, aby na integrovaném a vědeckém základě podporovala společné programy v oblasti kulturního dědictví a cestovního ruchu, aby se staly měřítkem a příkladem osvědčených postupů;

37.  vyzývá členské státy, aby strategicky plánovaly projekty v oblasti kulturního dědictví, které by mohly vést k celkovému regionálnímu a místnímu rozvoji, programům mezinárodní a meziregionální spolupráce, vytváření nových pracovních míst, udržitelné regeneraci venkovských i městských oblastí a zachování a rozvoje tradičních dovedností v oblasti restaurování kulturního dědictví;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly hospodářský a statistický přehled činností podniků, řídících subjektů a specializovaných odborníků v odvětví zachování a propagace kulturního dědictví a jejich specifického přínosu z hlediska výroby a tvorby pracovních míst;

39.  upozorňuje na nutnost vytvářet, rozvíjet a propagovat možnosti mobility a výměn pro pracovníky v oblasti kulturního dědictví tím, že se zajistí skutečná profesionální reciprocita v souladu se směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, a to tak, že členské státy určí a budou sdílet minimální úrovně dovedností (schopnosti a znalosti), zejména pokud jde o povolání restaurátora – kurátora; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby předložila návrh na rozšíření příslušných programů i na mobilitu správců a jiných zaměstnanců v tomto odvětví (např. kastelánů) s cílem zajistit výměnu zkušeností a osvědčených postupů;

40.  vyzývá členské státy, aby zdůraznily hodnotu aktiv svého kulturního dědictví tak, že budou podporovat studie, které by určily kulturní a hospodářskou hodnotu kulturního dědictví, aby bylo možné převést „náklady“ na jeho zachování na „investice“ do jeho zhodnocení;

41.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by Evropský inovační a technologický institut (EIT) nemohl v rámci svého příštího strategického programu inovací zřídit znalostní a inovační společenství v oblasti kulturního dědictví a tvůrčích odvětví, čímž by přímo podpořil celostní vizi výzkumu a inovací;

42.  opakuje, že je důležité usilovat o to, aby vzdělávací programy obsahovaly výuku v oblasti výtvarného umění, hudby, divadla a filmu, která je klíčem k rozvoji znalostí o kulturním dědictví a k umělecké praxi a uměleckému vyjádření a sociálních dovedností zaměřených na tvořivost a inovace;

43.  vybízí členské státy, aby na různých úrovních vzdělávání zavedly meziodvětvová témata týkající se kulturního dědictví;

44.  zdůrazňuje značný potenciál k rozvoji podnikatelské činnosti a participativního přístupu v odvětví cestovního ruchu, zejména u malých a středních podniků, ale i u začínajících podniků, neziskových organizací a jiných organizací, které přispívají k zachování, ochraně a podpoře evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že kromě kulturních statků jsou klíčovými faktory úspěchu a konkurenceschopnosti evropského odvětví cestovního ruchu také kvalita služeb, existence dobře vyškolených odborníků v oboru a přítomnost na internetu; zdůrazňuje, že nezbytným faktorem pro přiblížení kulturního dědictví lidem je výzkum, inovace a nové technologie, zejména v oblasti telekomunikací; rovněž se domnívá, že v zájmu konkurenceschopnosti malých a středních podniků by se měla odstranit zbytečná zátěž, která je na ně kladena, a měly by být přezkoumány právní předpisy, které mají na malé a střední podniky v cestovním ruchu negativní dopad;

Příležitosti a výzvy

45.  upozorňuje na potenciál, který skýtá digitalizace kulturního dědictví jako nástroj uchování naší minulosti a jako zdroj příležitostí ke vzdělávání a výzkumu, vytváření nových a kvalitních pracovních míst, lepšího sociální začlenění, širšího přístupu pro zdravotně postižené osoby nebo pro obyvatelstvo žijící v odlehlých oblastech a udržitelného hospodářského rozvoje; zdůrazňuje však, že digitalizace kulturního dědictví vyžaduje soustavné financování pro střední a malé nebo izolované kulturní instituce a že odpovídající financování má zásadní význam pro zajištění širšího okruhu zájemců a rozsáhlejší šíření tohoto dědictví; zdůrazňuje, že příležitosti, které nabízí digitalizace a nové technologie, nikdy nenahradí přístup k původním kulturním památkám ani související sociální přínosy tradičních forem účasti na kulturním životě a neměly by vést k zanedbávání ochrany originálních děl i či k nezájmu o tradiční formy podpory kultury, ať už v průběhu digitalizace nebo po jejím skončení;

46.  podporuje digitální inovace ve výtvarném umění a v odvětví kulturního dědictví a poukazuje na to, že díky používání elektronické infrastruktury je možné oslovit nové cílové skupiny a zlepšit přístup k digitálnímu kulturnímu dědictví a jeho využívání; zdůrazňuje význam stávajících nástrojů, jako je projekt Europeana, a vybízí ke zlepšení vyhledávacích kritérií na těchto stránkách s cílem zvýšit uživatelskou vstřícnost;

47.  zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit míru digitalizace, zachování a dostupnosti kulturního dědictví na internetu, zejména evropského filmového dědictví;

48.  zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet skutečně demokratický a participativní naraci evropského dědictví, včetně historie náboženských a etnických menšin; upozorňuje na skutečnost, že existují lokality kulturního dědictví, v nichž se odráží různorodá nebo kontroverzní minulost, a zdůrazňuje, že procesy smíření by neměly vést k potlačování historického vědomí komunit; vybízí členské státy, aby se zamýšlely nad etickými a metodickými aspekty propagace kulturního dědictví a braly v úvahu rozdílné interpretace;

49.  tvrdí, že náboženské dědictví je nehmotnou součástí evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že význam lokalit, zvyků a předmětů spojených s praktikováním náboženství by v rámci diskuse o evropském kulturním dědictví neměl být opomíjen ani by se neměl stát předmětem diskriminačního zacházení;

50.  domnívá se, že historické náboženské dědictví, včetně architektury a hudby, musí být bez ohledu na svůj náboženský původ zachováno pro svou kulturní hodnotu;

51.  zdůrazňuje význam mezikulturního dialogu v Evropě i mimo ni a je přesvědčen, že Unie by jej měla podporovat jakožto vhodný nástroj boje proti radikalismu jakéhokoli původu;

52.  upozorňuje na specifické rysy národnostních menšin v členských státech, pokud jde o kulturní dědictví; vyzývá proto k zachování jejich kulturního dědictví a k podpoře a ochraně kulturní rozmanitosti;

53.  zdůrazňuje, že je třeba se vyhýbat kulturní diskriminaci náboženských a národnostních menšin;

54.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat kulturní činnosti přistěhovaleckých komunit;

55.  opětovně poukazuje na významný přínos kulturního dědictví pro kulturní a tvůrčí odvětví a pro sociální začlenění prostřednictvím kultury;

56.  zdůrazňuje, že je důležité zlepšovat přístup osob se zdravotním postižením k lokalitám kulturního dědictví;

57.  upozorňuje na to, že je důležité zachovávat kulturní krajiny a zejména nehmotné kulturní dědictví, které představuje živoucí kulturu a napomáhá rozvoji tradičních řemesel, a vyzývá Komisi, aby je ve větší míře začlenila do příslušných programů;

58.  zdůrazňuje význam gastronomického dědictví, které musí být chráněno a podporováno; má za to, že zdroje přidělené na tuto oblast lze optimalizovat vzájemnou interakcí s dalšími politikami Unie, jako je například společná zemědělská politika či politika ochrany spotřebitele;

59.  poukazuje na to, že kulturní dědictví a cestovní ruch se navzájem podporují, neboť kulturní dědictví na jedné straně vytváří významné příjmy pro odvětví cestovního ruchu a na druhé straně je cestovní ruch prospěšný pro kulturu, protože vytváří pobídky k tomu, aby byly kulturní statky zpřístupňovány a chráněny, a vytváří příjmy potřebné pro jejich zachování;

60.  zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch významně přispívá k tomu, abychom naše kulturní dědictví chránili a uvědomovali si jeho hodnotu, což zahrnuje nejen fyzické dědictví a krajinu, ale také nehmotné dědictví, jako jsou jazyky a náboženské a kulinární tradice;

61.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby nadále spolupracovaly na všech příslušných úrovních při provádění opatření na podporu kulturního dědictví a kulturního cestovního ruchu uvedených ve sdělení Komise „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ ze dne 30. června 2010 (COM(2010)0352

62.  v souvislosti s hlubokými demografickými a společenskými změnami upozorňuje na to, že naše společné evropské kulturní dědictví a plánovaný evropský rok jsou důležité pro to, aby se občané identifikovali s Evropskou unií a aby se v Unii posílil pocit sounáležitosti;

63.  domnívá se, že zejména pro příští generace představuje ocenění společného evropského kulturního dědictví směr a prostor pro rozvoj evropské identity a hodnoty, jako je schopnost soužití a vzájemná úcta, přes hranice členských států; doporučuje proto také, aby byla zvláště zohledněna mladší generace, mimo jiné při vytváření struktury Evropského roku kulturního dědictví;

64.  je potěšen velkým úspěchem Evropských hlavních měst kultury; vyzývá k tomu, aby tato města byla propojena v rámci sítě s cílem rozšířit zaměření na dotčené oblasti a za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů, a rovněž i v zájmu poskytnutí pomoci budoucím kandidátským městům a usnadnění pořádání významných událostí a konkrétních akcí;

65.  vybízí k používání kulturního dědictví jakožto vzdělávacího nástroje při řešení společenských problémů s cílem více stmelit lidi žijící v Evropě;

66.  poukazuje na environmentální hrozby ohrožující značný počet lokalit kulturního dědictví v EU a naléhavě vyzývá členské státy k tomu, aby ve svých dlouhodobých strategiích financování ochrany a obnovy kulturního dědictví zohledňovaly důsledky změny klimatu a působení lidské činnosti; dále doporučuje, aby členské státy a EU více podporovaly výzkum v této oblasti, mimo jiné v zájmu podrobnějšího zkoumání mnohočetných vlivů změny klimatu na kulturní dědictví a vývoje opatření, kterými bychom těmto vlivům čelili;

67.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby navázaly na iniciativu „Ohrožená místa“, kterou zahájila síť Europa Nostra společně s Evropskou investiční bankou, a to tak, že budou zjišťovat další případy ohroženého evropského dědictví, vytvářet akční plány a hledat možné zdroje financování; zdůrazňuje, že rozvíjení této iniciativy je jedním ze způsobů, jak přilákat investice ze soukromé sféry na rozvoj kulturního dědictví;

68.  vyzývá Komisi, aby lépe koordinovala a podporovala úsilí členských států v boji proti krádežím, pašování a nedovolenému obchodování s kulturním dědictvím v EU i mimo ni; žádá o navrácení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členských států;

69.  připomíná význam ochrany a zachování kulturního dědictví, a to nejen před vlivem času, ale i před vandalismem a rabováním; poukazuje na to, že mnoha archeologickým nalezištím stále hrozí rabování organizovanými skupinami, což se týká zejména nalezišť nacházejících se pod vodou, kde je dohled ze strany úředních orgánů komplikovaný; v této souvislosti žádá, aby členské státy EU účinněji spolupracovaly při vyhledávání a navracení kulturních statků a předcházení nezákonnému obchodování s nimi;

70.  zdůrazňuje, že kulturní dědictví sehrává významnou úlohu ve vnějších vztazích Unie prostřednictvím politického dialogu a spolupráce se třetími zeměmi, a vyzývá členské státy, Komisi a Radu, aby oživily kulturní diplomacii; poukazuje v této souvislosti na potenciál projektů interdisciplinárního výzkumu v oblasti zachování kulturního dědictví, do nichž jsou zapojeny členské státy EU a třetí země;

71.  vyzývá členské státy, EU a mezinárodní společenství, aby se pevně zavázaly k prevenci, ochraně, dokumentaci a obnově kulturního dědictví EU a třetích zemí v případech, kdy je záměrně ohrožováno a poškozováno v důsledku války a narušování kulturní a náboženské identity, a to i v rámci spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturního dědictví (ICCROM), Mezinárodní komitét Modrého štítu (ICBS), s civilními a vojenskými orgány, kulturními institucemi a profesními sdruženími;

72.  vybízí k přijetí mezinárodních dohod, které zamezí nedovolenému obchodování s kulturním dědictvím na území EU; poukazuje na to, že EU by měla spolu s OSN a UNESCO bránit ohrožené kulturní dědictví a bojovat proti rabování a ničení kulturních předmětů v oblastech konfliktu;

73.  upozorňuje na možnosti, které skýtá know-how dostupné v EU, pokud jde o zachování kulturních artefaktů poškozených nebo zničených v důsledku terorismu a války;

74.  podporuje vytváření nadnárodních produktů kulturního cestovního ruchu, které odrážejí společné evropské hodnoty a odkaz; vyzývá Komisi, aby usilovala o širší spolupráci s členskými státy a dalšími organizacemi, které vymezují politiku v oblasti kultury a cestovního ruchu, jako je např. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) a UNESCO, a aby pokračovala ve spolufinancování a podpoře přeshraničních regionálních projektů a v úzké spolupráci s Radou Evropy spolufinancovala a podporovala evropské kulturní trasy, které jsou nejlepším příkladem nadnárodních tematických projektů cestovního ruchu v celoevropském měřítku;

o
o   o

75.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 221.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.
(5) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1.
(6) Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 1.
(7) Schválená Výborem ministrů Rady Evropy dne 13. října 2005; připravená k podpisu členských států ve Faru (Portugalsko) dne 27. října 2005; vstoupila v platnost dnem 1. června 2011.
(8) Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 36.
(9) Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 1.
(10) Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 4.
(11) Úř. věst. L 283, 29.10.2011, s. 39.
(12) Benátská charta přijatá ICOMOS (Mezinárodní rada památek a sídel) v roce 1965; Granadská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1985; Granadská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1992.
(13) Viz: Čl. 3 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 1301/2013.

Právní upozornění