Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 19. května 2015 - ŠtrasburkKonečné znění
Ochranná opatření stanovená v dohodě se Švýcarskou konfederací ***I
 Evropská úmluva o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem ***
 Žádost, aby byl Viktor Uspaskich zbaven poslanecké imunity
 Žádost, aby byl Jérôme Lavrilleux zbaven poslanecké imunity
 Žádost, aby byl Janusz Korwin-Mikke zbaven poslanecké imunity
 Žádost, aby byl Theodoros Zagorakis zbaven poslanecké imunity
 Indexy používané jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách ***I
 Financování rozvoje
 Bezpečnější zdravotní péče v Evropě
 Příležitosti v oblasti zeleného růstu pro MSP

Ochranná opatření stanovená v dohodě se Švýcarskou konfederací ***I
PDF 399kWORD 66k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochranných opatřeních stanovených v dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací (kodifikované znění) (COM(2014)0305 – C8-0009/2014 – 2014/0158(COD))
P8_TA(2015)0189A8-0145/2015

(Řádný legislativní postup – kodifikace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0305),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8‑0009/2014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. prosince 1994 - zrychlená pracovní metoda pro úřední kodifikaci právních předpisů(1),

–  s ohledem na články 103 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0145/2015),

A.  vzhledem k tomu, že poradní skupina složená z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise došla jednomyslně k závěru, že návrh je prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá svůj postoj v prvním čtení ve znění návrhu předloženého Komisí a upraveného podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. května 2015 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/... o ochranných opatřeních stanovených v dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací (kodifikované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2015/1145.)

(1) Úř. věst. C 102, 4.4.1996, s. 2.


Evropská úmluva o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem ***
PDF 318kWORD 63k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem j ménem Evropské unie (07597/1/2014 – C8-0286/2014 – 2010/0361(NLE))
P8_TA(2015)0190A8-0071/2015

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07597/1/2014),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem(1),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem ze dne 24. ledna 2001(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady č. 2014/243/EU ze dne 14. dubna 2014 o podpisu Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem jménem Evropské unie(3)

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0286/2014),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 2013(4),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a čl. 99 odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro právní záležitosti (A8-0071/2015),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 54.
(2) Úř. věst. L 336, 20.12.2011, s. 2.
(3) Úř. věst. L 128, 30.4.2014, s. 61.
(4) Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 2013, Komise v. Rada, C-137/12, ECLI:EU:C:2013:675.


Žádost, aby byl Viktor Uspaskich zbaven poslanecké imunity
PDF 318kWORD 64k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o žádosti, aby byl Viktor Uspaskich zbaven imunity (2014/2203(IMM))
P8_TA(2015)0191A8-0149/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl Viktor Uspaskich zbaven imunity, kterou dne 1. října 2014 předložil litevský nejvyšší státní zástupce a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 12. listopadu 2014,

–  poté, co Viktor Uspaskich dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 62 Ústavy Litevské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0149/2015),

A.  vzhledem k tomu, že litevský nejvyšší státní zástupce požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Viktor Uspaskich zbaven imunity v souvislosti s přípravným řízením týkajícím se údajného trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že v článku 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie se uvádí, že členové Evropského parlamentu požívají na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

C.  vzhledem k tomu, že v článku 62 Ústavy Litevské republiky a čl. 22 odst. 3 jednacího řádu parlamentu Litevské republiky se uvádí, že poslanec parlamentu Litevské republiky nesmí být bez souhlasu parlamentu trestně stíhán, zatčen či jinak omezen na svobodě, kromě případů, kdy byl přistižen přímo při činu;

D.  vzhledem k tomu, že Viktor Uspaskich je obviněn ze spáchání trestného činu pohrdání soudem podle článku 232 trestního zákona Litevské republiky;

E.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný důkaz o fumus persecutionis, tedy že neexistuje dostatečně podložené podezření, že soudní řízení bylo zahájeno s úmyslem politicky poškodit poslance;

1.  rozhodl, aby byl Viktor Uspaskich zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému nejvyššímu státnímu zástupci Litevské republiky a Viktoru Uspaskichovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner v. Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot v. Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra v. De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch v. Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543, bod. rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch v. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Žádost, aby byl Jérôme Lavrilleux zbaven poslanecké imunity
PDF 325kWORD 69k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o žádosti, aby byl Jérôme Lavrilleux zbaven imunity (2015/2014(IMM))
P8_TA(2015)0192A8-0152/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl pan Jérôme Lavrilleux zbaven poslanecké imunity, kterou dne 23. prosince 2014 předložil francouzský ministr spravedlnosti na žádost nejvyššího státního zástupce při pařížském odvolacím soudu (Cour d’appel de Paris) a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 15. ledna 2015,

–  poté, co Jérôme Lavrilleux dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0152/2015),

A.  vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce při pařížském odvolacím soudu požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Jérôme Lavrilleux zbaven poslanecké imunity v souvislosti s probíhajícím soudním vyšetřováním trestného činu padělání veřejné listiny a užití padělku, zneužití důvěry, pokusu o podvod a spolupachatelství a zastírání těchto deliktů, protiprávního financování volební kampaně, zastírání tohoto deliktu a spolupachatelství; vzhledem k tomu, že francouzští soudci by chtěli v této souvislosti uvalit na Jérôma Lavrilleuxe vazebná opatření nebo opatření, která částečně omezí jeho osobní svobodu;

B.  vzhledem k tomu, že článek 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že poslanci Evropského parlamentu požívají na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

C.  vzhledem k tomu, že čl. 26 odst. 2 a 3 francouzské ústavy stanoví, že žádný poslanec parlamentu nemůže být zatčen za závažný trestný čin nebo jiné závažné provinění ani na něj nemohou být uvalena vazebná opatření nebo opatření, která částečně omezí jeho osobní svobodu, bez povolení předsednictva komory, které je členem, ale že se takové povolení nevyžaduje v případě závažného trestného činu nebo jiného závažného provinění, při němž byl poslanec přistižen, nebo v případě pravomocného odsouzení a že parlamentní shromáždění může požádat o pozastavení zadržení, vazebného opatření nebo opatření, které částečně omezí osobní svobodu poslance, nebo o pozastavení řízení proti některému z jeho poslanců;

D.  vzhledem k tomu, že Jérôme Lavrilleux je podezřelý z toho, že se podílel na systému fiktivní fakturace v souvislosti s výdaji volební kampaně;

E.  vzhledem k tomu, že zbavení Jérôma Lavrilleuxe imunity by mělo splňovat podmínky uvedené v čl. 9 odst. 6 jednacího řádu;

F.  vzhledem k tomu, že údajná obvinění nesouvisejí s pozicí Jérôma Lavrilleuxe jako poslance Evropského parlamentu a jsou vznesena v souvislosti s jeho bývalou funkcí zástupce ředitele volební kampaně v posledních prezidentských volbách ve Francii;

G.  vzhledem k tomu, že se stíhání netýká názorů, jež pan Jérôme Lavrilleux vyjádřil, nebo hlasování, jichž se účastnil jako poslanec Evropského parlamentu při výkonu svého mandátu ve smyslu článku 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

H.  vzhledem k tomu, že Parlament nenalezl žádný důkaz, že by se jednalo o fumus persecutionis, tj. dostatečně závažný a konkrétní předpoklad, že řízení bylo zahájeno s cílem poslance politicky poškodit;

1.  rozhodl, aby byl Jérôme Lavrilleux zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru bezodkladně předal příslušnému orgánu Francouzské republiky a Jérômovi Lavrilleuxovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Žádost, aby byl Janusz Korwin-Mikke zbaven poslanecké imunity
PDF 324kWORD 67k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o žádosti, aby byl Janusz Korwin-Mikke zbaven imunity (2015/2049(IMM))
P8_TA(2015)0193A8-0150/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl Janusz Korwin-Mikke zbaven imunity, kterou dne 29. prosince 2014 předložilo Nejvyšší státní zastupitelství Polské republiky v souvislosti s trestním stíháním zahájeným Okresním státním zastupitelstvím ve Varšavě (věc sp. zn.: V Ds 223/14) a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 28. ledna 2015,

–  poté, co Janusz Korwin-Mikke dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 2 Ústavy Polské republiky a na čl. 7b odst. 1 a čl. 7c odst. 1 polského zákona ze dne 9. května 1996 o výkonu mandátu poslanců nebo senátorů,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0150/2015),

A.  vzhledem k tomu, že Nejvyšší státní zastupitelství Polské republiky postoupilo žádost Okresního státního zastupitelství ve Varšavě o souhlas s trestním stíháním poslance Evropského parlamentu Janusze Korwin-Mikke, které se týká trestného činu podle čl. 222 odst. 1 trestního zákona Polské republiky; vzhledem k tomu, že se dotčené řízení týká údajného fyzického napadení veřejné osoby;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nesmějí být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

D.  vzhledem k tomu, že podle čl. 105 odst. 2 Ústavy Polské republiky není poslanec trestně odpovědný, pokud k tomu Sejm neudělí svůj souhlas;

E.  vzhledem k tomu, že v daném případě rozhoduje o zbavení imunity pouze Parlament; vzhledem k tomu, že Parlament může při svém rozhodování o zbavení imunity přihlédnout příslušně k vyjádření dotčeného poslance(2);

F.  vzhledem k tomu, že jak bylo potvrzeno při jeho slyšení, nemá údajný trestný čin v případě Janusze Korwin-Mikke přímou a zjevnou souvislost s výkonem povinností poslance Evropského parlamentu, ani nepředstavuje názor či hlasování během výkonu funkce poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že v tomto případě Parlament neshledal žádné důkazy, které by svědčily o fumus persecutionis, tj. o dostatečně závažném a přesném podezření, že uvedený případ byl zahájen s úmyslem politicky poškodit dotčeného poslance;

1.  rozhodl, aby byl Janusz Korwin-Mikke zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Polské republiky a Januszovi Korwin-Mikkovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner v. Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot v. Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra v. De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch v. Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543, bod. rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch v. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.
(2) Rozsudek T-345/05 Mote v. Parlament (uvedeno výše), bod 28.


Žádost, aby byl Theodoros Zagorakis zbaven poslanecké imunity
PDF 353kWORD 66k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o žádosti, aby byl Theodoros Zagorakis zbaven imunity (II) (2015/2071(IMM))
P8_TA(2015)0194A8-0151/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl Theodoros Zagorakis zbaven imunity, kterou dne 10. března 2015 předložil zástupce státního zástupce Nejvyššího soudu Řecké republiky v souvislosti s trestním řízením sp. zn.: ΑΒΜ Δ2011/5382, Β2012/564, které je vedeno soudem prvního stupně v Soluni, a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 25. března 2015,

–  s ohledem na skutečnost, že Theodoros Zagorakis nevyužil svého práva vyjádřit se podle čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 62 Ústavy Řecké republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0151/2015),

A.  vzhledem k tomu, že zástupce státního zástupce Nejvyššího soudu Řecké republiky požádal o zbavení imunity poslance Evropského parlamentu Theodorose Zagorakise v souvislosti s možným trestním stíháním, která se týká údajného spáchání trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie uvádí, že poslanci Evropského parlamentu požívají na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

C.  vzhledem k tomu, že článek 62 Ústavy Řecké republiky stanoví, že během volebního období nesmí být poslanci parlamentu trestně stíhání, zatčeni, uvězněni nebo jinak omezeni na svobodě bez předchozího souhlasu parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že je Theodoros Zagorakis obviněn z finančních nesrovnalostí spáchaných v období let 2007 až 2012 ve fotbalovém klubu PAOK, jehož předsedou byl v uvedené době;

E.  vzhledem k tomu, že údajný trestný čin nemá u Theodorose Zagorakise zjevnou spojitost s výkonem funkce poslance Evropského parlamentu, ale souvisí s výkonem jeho funkce předsedy fotbalového klubu PAOK;

F.  vzhledem k tomu, že se trestní stíhání netýká názorů nebo hlasování během výkonu funkce poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že neexistuje důvodné podezření na úmyslné vedení trestního stíhání za účelem poškození politické činnosti poslance (fumus persecutionis), neboť trestní stíhání bylo zahájeno řadu let před tím, než se dotčený poslanec ujal svého mandátu;

1.  rozhodl, aby byl Theodoros Zagorakis zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému státnímu zastupitelství Nejvyššího soudu Řecké republiky a Theodorosovi Zagorakisovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner v. Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot v. Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra v. De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch v. Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543, bod. rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch v. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Indexy používané jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách ***I
PDF 1107kWORD 461k
Text
Úplné znění
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 19. května 2015 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách (COM(2013)0641 – C7-0301/2013 – 2013/0314(COD))(1)
P8_TA(2015)0195A8-0131/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

[Pozměňovací návrh 1]

POZMĚŇOVACÍ NÁVRH EVROPSKÉHO PARLAMENTU(2)
P8_TA(2015)0195A8-0131/2015
k návrhu Komise
P8_TA(2015)0195A8-0131/2015
---------------------------------------------------------
P8_TA(2015)0195A8-0131/2015
Návrh
P8_TA(2015)0195A8-0131/2015

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(4),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  U řady finančních nástrojů a smluv závisí tvorba cen na přesnosti a integritě referenčních hodnot. Závažné případy manipulace s referenčními úrokovými sazbami, jako jsou LIBOR, EURIBOR a referenční směnné kurzy, které způsobují značné ztráty spotřebitelům a investorům a dále dramaticky snižují důvěru občanů v bankovní odvětví, jakož i obvinění, že došlo k manipulaci s referenčními cenami energie, ropy a referenčními směnnými kurzy, jsou jasným dokladem toho, že referenční hodnoty mohou být ovlivněny střety zájmů a jsou řízeny způsobem, pro nějž je charakteristické uplatňování volnosti rozhodování a nedostatečná správa a řízení a který je náchylný k manipulaci. Nepřesnost a nevěrohodnost indexů, které jsou používány jako referenční hodnoty, či pochybnosti, které v tomto směru vznikají, mohou podlomit důvěru trhu, způsobit ztráty spotřebitelům a investorům a narušit fungování reálné ekonomiky. Je proto nezbytné zajistit přesnost, spolehlivost a integritu referenčních hodnot a procesu jejich stanovování.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů(5) obsahuje určité požadavky týkající se spolehlivosti referenčních hodnot používaných při tvorbě cen kotovaných finančních nástrojů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování(6), obsahuje určité požadavky týkající se referenčních hodnot používaných emitenty. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)(7) obsahuje určité požadavky vztahující se na používání referenčních hodnot ze strany investičních fondů SKIPCP. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií(8) obsahuje určitá ustanovení, která zakazují manipulování s referenčními hodnotami používanými v souvislosti s produkty velkoobchodního trhu s energií. Tyto právní akty však mohou obsáhnout pouze určité aspekty určitých referenčních hodnot a neřeší všechna slabá místa v procesu stanovování všech referenčních hodnot.

(3)  Referenční hodnoty jsou nezbytné pro stanovení cen při přeshraničních transakcích, čímž napomáhají účelnému fungování vnitřního trhu s množstvím nejrůznějších finančních nástrojů a služeb. Mnohé referenční hodnoty, které jsou používány jako referenční sazby ve finančních smlouvách, zejména hypotékách, jsou stanovovány v jednom členském státě, avšak jsou používány úvěrovými institucemi a spotřebiteli v jiných členských státech. Tyto úvěrové instituce navíc často zajišťují svá rizika nebo získávají finanční prostředky pro uzavírání těchto finančních smluv na přeshraničních mezibankovních trzích. Pouze dva členské státy přijaly vnitrostátní předpisy týkající se referenčních hodnot, avšak v otázkách, jako je rozsah jejich uplatňování, se jejich právní rámce pro referenční hodnoty již zjevně liší. Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) ▌se navíc v roce 2013 dohodla na zásadách pro stanovování referenčních hodnot, a jelikož jsou tyto zásady, pokud jde o jejich oblast působnosti a prostředky jejich provádění ▌, do jisté míry flexibilní, je pravděpodobné, že ▌členské státy přijmou právní předpisy na vnitrostátní úrovni, které budou tyto zásady provádět různým způsobem.

(3a)  Používání finančních referenčních hodnot se neomezuje na vydávání a tvorbu finančních nástrojů a smluv. Opírá se o ně také finanční odvětví při posuzování výkonnosti určitého investičního fondu za účelem sledování výnosů, při alokaci aktiv portfolia nebo při výpočtu poplatků spojených s výkonností. Nastavení a přezkoumání toho, jaká váha bude přiznána jednotlivým indexům v rámci kombinace indexů za účelem určení výnosnosti nebo hodnoty finančního nástroje či finanční smlouvy nebo měření výkonnosti investičního fondu, také představuje použití referenční hodnoty, neboť s těmito úkony není na rozdíl od poskytování referenčních hodnot spojena volnost rozhodování. Za použití referenční hodnoty by nemělo být považováno držení finančních nástrojů, které na danou referenční hodnotu odkazují.

(4)  Tyto rozcházející se přístupy by vedly k roztříštěnosti vnitřního trhu, neboť na administrátory a uživatele referenčních hodnot by se v jednotlivých členských státech vztahovala různá pravidla. Mohlo by tudíž dojít k tomu, že referenční hodnoty stanovené v jednom členském státě by nebylo možno používat v jiných členských státech. Kdyby nevznikl harmonizovaný rámec, který zajistí přesnost a integritu referenčních hodnot, jež jsou v Unii používány ve finančních nástrojích a finančních smlouvách, je pravděpodobné, že rozdíly v právních předpisech členských států zapříčiní překážky bránící bezproblémovému fungování vnitřního trhu při stanovování referenčních hodnot.

(5)  Na konkrétní otázku, jaké referenční hodnoty je vhodné používat ve finančních smlouvách, se pravidla EU na ochranu spotřebitelů nevztahují. Vzhledem ke stížnostem spotřebitelů a soudním řízením týkajícím se používání nevhodných referenčních hodnot v některých členských státech je pravděpodobné, že na vnitrostátní úrovni by byla přijímána vzájemně neslučitelná opatření na ochranu spotřebitelů, což by mohlo vést k roztříštěnosti vnitřního trhu v důsledku rozdílných podmínek pro hospodářskou soutěž vyplývajících z různé úrovně ochrany spotřebitelů.

(6)  S ohledem na zajištění řádného fungování vnitřního trhu a zlepšení jeho podmínek, zejména co se týče finančních trhů, a v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a investorů je proto žádoucí, aby byl pro referenční hodnoty stanoven právní rámec na úrovni Unie.

(7)  Je vhodné a nezbytné, aby tyto předpisy měly legislativní formu nařízení, protože tím bude zajištěno, aby ustanovení, která přímo ukládají povinnosti osobám, jež se podílejí na vytváření referenčních hodnot, jejich používání a dodávání vstupních údajů pro jejich stanovení, byla v celé Unii uplatňována jednotným způsobem. Jelikož právní rámec pro poskytování referenčních hodnot nutně zahrnuje také opatření, jež stanoví přesné požadavky týkající všech jednotlivých aspektů poskytování referenčních hodnot, i malé rozdíly v přístupu k některému z těchto aspektů by mohly vyvolat významné překážky bránící přeshraničnímu poskytování referenčních hodnot. Použití formy nařízení, které je použitelné přímo, bez vnitrostátní legislativy, by proto mělo omezit možnost přijímání rozcházejících se opatření na úrovni členských států a mělo by zajistit jednotný přístup, větší právní jistotu a zabránit vzniku vážných překážek bránících přeshraničnímu poskytování referenčních hodnot.

(8)  Oblast působnosti tohoto nařízení by měla být natolik široká, aby bylo možné vytvořit preventivní regulační rámec. Stanovení referenčních hodnot je spojeno s volností rozhodování při jejich určování a dochází při něm k určitým druhům střetů zájmů vyplývajících ze samotné podstaty této činnosti, z čehož vyplývá, že existují příležitosti i motivace k manipulaci s těmito referenčními hodnotami. Tyto rizikové faktory jsou charakteristické pro všechny referenční hodnoty, a na všechny referenční hodnoty by se proto měly vztahovat požadavky dostatečné správy a kontroly. Stupeň rizika se však liší a přístup, který se uplatní v každém případě, by proto měl být přizpůsoben konkrétním okolnostem. Jelikož se slabá místa a význam určité referenční hodnoty mění v čase, omezení oblasti působnosti na indexy, jež jsou důležité nebo více ohrožené v současnosti, by neřešilo rizika, jež může kterákoli referenční hodnota představovat v budoucnu. Zejména pak referenční hodnoty, jež v současnosti nejsou široce používány, mohou být takto používány v budoucnu, takže i drobná manipulace v souvislosti s nimi může mít významný dopad.

(9)  Z hlediska oblasti působnosti tohoto nařízení by mělo být rozhodující, zda výsledná hodnota referenční hodnoty určuje hodnotu určitého finančního nástroje či finanční smlouvy ▌. Oblast působnosti by tak neměla být určována povahou vstupních údajů. Měly by do ní být zahrnuty referenční hodnoty vypočtené na základě ekonomických vstupních údajů, např. cen akcií, i vstupních údajů, které nejsou ekonomického charakteru, např. parametrů počasí. Uvedený právní rámec by se měl vztahovat na referenční hodnoty, které jsou těmto rizikům vystaveny, ale měl by rovněž vzít na vědomí existenci celé řady referenčních hodnot poskytovaných po celém světě a různý dopad, které tyto hodnoty mají na finanční stabilitu a reálnou ekonomiku. Toto nařízení by rovněž mělo umožňovat přiměřeně reagovat na rizika, která představují různé referenční hodnoty. Toto nařízení by se tedy mělo vztahovat na všechny referenční hodnoty používané při tvorbě cen finančních nástrojů kotovaných nebo obchodovaných v regulovaných obchodních systémech. Hovoří-li se v tomto nařízení o dnech, jsou míněny kalendářní dny.

(10)  Vysoký počet spotřebitelů má uzavřeny finanční smlouvy, zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru zajištěném hypotékou, které odkazují na referenční hodnoty, jež jsou vystaveny stejným rizikům. Toto nařízení by se proto mělo vztahovat také na indexy nebo referenční sazby uvedené v směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU(9).

(11)  Index nebo kombinace stávajících indexů, do nichž nejsou zahrnuty žádné nové vstupní údaje a které jsou používány k měření výkonnosti určitého fondu nebo finančního produktu, by měly být považovány za použití referenční hodnoty.

(12)  Všichni administrátoři referenčních hodnot jsou potenciálně vystaveni nebezpečí střetů zájmů, uplatňují volnost rozhodování a nemusí mít zavedeny odpovídající systémy pro správu a kontrolu. Jelikož navíc administrátoři kontrolují proces stanovování referenčních hodnot, je požadavek disponovat oprávněním k takové činnosti a dohled nad administrátory či jejich registrace nejúčinnějším způsobem, jak zajistit integritu referenčních hodnot.

(13)  Dodavatelé vstupních údajů jsou potenciálně vystaveni nebezpečí střetů zájmů, uplatňují volnost rozhodování, a mohou tak být zdrojem manipulace. Dodávání vstupních údajů je činnost dobrovolná. Pokud by nějaká iniciativa vyžadovala, aby dodavatelé vstupních údajů výrazně změnili své modely podnikání, mohli by přestat vstupní údaje dodávat. V případě subjektů, které jsou již regulovány a podléhají dohledu, však nelze předpokládat, že by u nich požadavky řádné správy a kontrolních systémů vedly k významným nákladům nebo nepřiměřené správní zátěži. Toto nařízení proto ukládá určité povinnosti také dodavatelům vstupních údajů pod dohledem.

(14)  Administrátorem je fyzická nebo právnická osoba, která má dobrovolnou kontrolu nad poskytováním určité referenční hodnoty a která zejména referenční hodnotu spravuje, shromažďuje a analyzuje vstupní údaje, stanoví referenční hodnotu a buď ji přímo uveřejňuje, nebo zadá její zveřejnění třetí straně. Pokud však nějaká osoba určitou referenční hodnotu pouze zveřejňuje nebo se o ní zmiňuje v rámci svých novinářských činností, avšak nemá pod kontrolou poskytování této referenční hodnoty, pak by se na ni požadavky, jež klade toto nařízení na administrátory, vztahovat neměly.

(15)  Index se vypočítává pomocí vzorce nebo některé jiné metodiky na základě podkladových hodnot. Při sestavování tohoto vzorce, provádění výpočtu nebo určování podkladových údajů existuje prostor pro uplatnění volnosti rozhodování. Tato volnost rozhodování vytváří riziko manipulace, a proto by se toto nařízení mělo vztahovat také na všechny referenční hodnoty, u kterých se tento jev vyskytuje. Pokud je však jako reference pro určitý finanční nástroj používána jedna cena nebo hodnota, například je-li referenční cenou pro určitou opci cena jednoho cenného papíru, žádný výpočet, podkladové údaje ani volnost rozhodování v takovém případě neexistují. Referenční ceny založené na jedné ceně nebo na jedné hodnotě by proto za referenční hodnoty pro účely tohoto nařízení považovány být neměly. Za referenční hodnoty by neměly být považovány ani ceny nebo vypořádací ceny stanovené ústředními protistranami, protože jsou používány k určení výše vypořádání, marží a k řízení rizik, a neurčují tedy výši částky splatné podle určitého finančního nástroje ani hodnotu určitého finančního nástroje.

(16)  Při provádění tohoto nařízení by měla být plně respektována nezávislost Evropské centrální banky a národních centrálních bank tvořících Evropský systém centrálních bank při výkonu pravomocí, úkolů a povinností, jež jim byly svěřeny Smlouvami, jakož i nezávislost národních centrálních bank plynoucí z ústavních struktur dotčeného členského státu nebo třetí země.

(17)  ▌V zájmu zajištění integrity referenčních hodnot by jejich administrátoři měli mít povinnost zavést náležitý mechanismus správy, který by umožňoval kontrolovat situace, kdy dochází ke střetům zájmů, a zajistit integritu referenčních hodnot. Ale i tam, kde je zajištěna účinná správa, se většina administrátorů dostává do určitých střetů zájmů a může docházet k tomu, že budou činit úsudky a rozhodnutí, jež mají nepříznivý vliv na různé skupiny zúčastněných stran. Je tudíž důležité, aby administrátoři disponovali nezávislou funkcí pro dohled nad prováděním a účinným fungováním mechanismu správy, která by zajišťovala účinný dohled.

(18)  Manipulace s referenčními hodnotami nebo jejich nespolehlivost může poškozovat investory i spotřebitele. Toto nařízení by tudíž mělo stanovit rámec pro uchovávání záznamů administrátorů a dodavatelů údajů a zajistit také transparentnost, pokud jde o účel referenčních hodnot a vstupní data používaná při jejich stanovování, což napomůže účinnějšímu a spravedlivějšímu vypořádání veškerých případných nároků v souladu s vnitrostátním právem nebo právem Unie.

(19)  Provádění auditů a účinné uplatňování tohoto nařízení vyžadují provedení následné analýzy a získání průkazných údajů. Toto nařízení by proto mělo stanovit rámec pro způsob, jímž administrátoři referenčních hodnot přiměřeně a po dostatečně dlouhou dobu vedou záznamy o tom, jak byla referenční hodnota vypočítána. Je pravděpodobné, že reálný stav, který má daná referenční hodnota měřit, a prostředí, v němž toto měření probíhá, se budou v průběhu času měnit. Je proto nezbytné, aby proces poskytování referenčních hodnot a související metodika podléhaly pravidelnému auditu či přezkumu, který by umožnil odhalovat nedostatky a nalézat možnosti zlepšení. Mnohé zúčastněné strany, na něž mohou mít nedostatky v procesu poskytování referenčních hodnot nepříznivé dopady, mohou k odhalování těchto nedostatků přispět. Toto nařízení by proto mělo stanovit rámec pro zavedení nezávislého postupu projednávání stížností administrátory, který zúčastněným stranám umožní oznamovat stížnosti administrátorovi referenční hodnoty a zajistí, že administrátor referenční hodnoty bude tyto stížnosti objektivně posuzovat.

(20)  V rámci poskytování referenčních hodnot zajišťují často některé důležité funkce, jako je výpočet referenční hodnoty, shromažďování vstupních údajů a šíření referenční hodnoty, externí dodavatelé. Za účelem zajištění účinného fungování mechanismu správy je nezbytné zajistit, aby služby těchto externích dodavatelů v žádném případě nezbavovaly administrátora referenční hodnoty žádné z jeho povinností a úkolů, za něž je odpovědný, a aby jejich poskytování nenarušovalo schopnost administrátorů plnit tyto povinnosti a úkoly ani schopnost dotyčného příslušného orgánu vykonávat nad nimi dohled.

(21)  Administrátor referenční hodnoty je ústředním příjemcem vstupních údajů, který je schopen soustavně vyhodnocovat integritu a přesnost těchto vstupních údajů. ▌

(22)  Zaměstnanci administrátora mohou zjistit možná porušení tohoto nařízení nebo potenciální slabá místa, jež by mohla vést k manipulaci nebo pokusu o manipulaci. Toto nařízení by proto mělo zavést rámec, který umožní zaměstnancům důvěrně upozornit administrátora na možná porušení tohoto nařízení.

(23)  Jakákoli volnost rozhodování v souvislosti s poskytováním vstupních údajů představuje příležitost pro manipulaci s referenčními hodnotami. Budou-li vstupní údaje vycházet z údajů o transakcích, bude existovat menší volnost rozhodování, a tedy i menší příležitost k manipulování s údaji. Mělo by proto být obecným pravidlem, aby administrátoři referenčních hodnot jako vstupní údaje pokud možno používali skutečné údaje o transakcích, a v případě, že by údaje o transakcích nepostačovaly k zajištění integrity a přesnosti referenční hodnoty, mohou být používány i další údaje.

(24)  Přesnost a spolehlivost určité referenční hodnoty z hlediska měření ekonomické reality, kterou má tato hodnota sledovat, závisí na použité metodice a vstupních údajích. Je proto nutné zvolit transparentní metodiku, která zajistí spolehlivost a přesnost referenční hodnoty.

(25)  V zájmu zajištění trvalé přesnosti referenční hodnoty může být nutná změna metodiky, veškeré změny metodiky mají ovšem dopad na uživatele této hodnoty a zúčastněné strany. Je proto nezbytné stanovit postupy, jimiž se bude nutné při změně metodiky stanovování referenční hodnoty řídit a jejichž součástí musí být i konzultace, tak aby uživatelé a zúčastněné strany mohli s ohledem na tyto změny přijmout nezbytná opatření nebo upozornit administrátora, budou-li mít k těmto změnám výhrady.

(26)  Integrita a přesnost referenčních hodnot závisí na integritě a přesnosti vstupních údajů poskytovaných jejich dodavateli. Je důležité, aby povinnosti těchto dodavatelů vztahující se na takovéto vstupní údaje byly jasně vymezené a spolehlivé a uvedené do souladu s kontrolními postupy a metodikou administrátora referenční hodnoty. ▌Administrátor referenční hodnoty by proto, je-li to vhodné a možné, měl ve spolupráci se svými dodavateli vstupních údajů sestavit kodex chování, v němž upřesní tyto požadavky, jakož i povinnosti těchto dodavatelů, pokud jde o poskytování vstupních údajů.

(27)  Mnohé referenční hodnoty jsou stanovovány výpočtem podle vzorce na základě vstupních údajů, jež poskytují regulované systémy, schválené systémy pro uveřejňování informací nebo mechanismy pro hlášení obchodů, energetické burzy nebo dražby emisních povolenek. V těchto případech zajišťuje stávající regulacedohled integritu a transparentnost vstupních údajů a umožňuje stanovit požadavky v oblasti správy a postupy pro oznamování případů porušení pravidel. Tyto referenční hodnoty by proto za předpokladu, že podkladové vstupní údaje pocházejí v celém rozsahu ze systémů, na něž se vztahují požadavky na transparentnost po uskutečnění obchodu, včetně trhu třetí země považovaného za rovnocenný regulovanému trhu v Unii, neměly podléhat některým povinnostem stanoveným v tomto nařízení, aby se zamezilo dvojí regulaci, a také proto, že dohled nad nimi zaručuje integritu používaných vstupních údajů.

(28)  Dodavatelé údajů pro stanovení referenčních hodnot se mohou ocitnout ve střetu zájmů a mohou mít při výběru vstupních údajů volnost rozhodování. Je proto nutné, aby, je-li to vhodné a možné, byla pro dodavatele vstupních údajů stanovena pravidla mechanismu správy, která zajistí řešení těchto situací střetu zájmů, přesnost těchto vstupních údajů a to, že odpovídají požadavkům administrátora, jakož i možnost jejich ověřování.

(29)  Různé typy referenčních hodnot a různá odvětví, v nichž se referenční hodnoty používají, mají různé vlastnosti a různé slabiny a rizika. Ustanovení tohoto nařízení by měla být blíže upřesněna s ohledem na jednotlivá odvětví a typy referenčních hodnot. ▌Komoditní referenční hodnoty jsou široce využívány a mají určité odvětvové zvláštnosti, a je proto nezbytné v tomto nařízení podrobně určit, jak budou tato ustanovení na tyto referenční hodnoty uplatňována. Mimo to by toto nařízení mělo stanovit určitou míru flexibility, která umožní včas aktualizovat různé požadavky na jednotlivá odvětví, v nichž se referenční hodnoty používají, s ohledem na mezinárodní vývoj, především podle činnosti Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO).

(29a)  Aby byla referenční hodnota považována za referenční hodnotu s kritickým významem podle tohoto nařízení, musí mít systémový charakter či být používána systémovým způsobem a být náchylná k manipulaci, aby byla zajištěna regulační proporcionalita.

(30)  Nesrovnalosti, k nimž může docházet v případě některých referenčních hodnot s kritickým významem, mohou mít závažný dopad na finanční stabilitu, řádné fungování trhů a investory, a je proto nezbytné stanovit dodatečné požadavky, které zajistí, aby byly tyto referenční hodnoty s kritickým významem věrohodné a podložené. Tyto potenciálně destabilizující účinky referenčních hodnot s kritickým významem se mohou projevit v jednom členském státě či v několika z nich. Vnitrostátní příslušné orgány a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (dále jen „orgán ESMA“) stanoví, které referenční hodnoty mají být považovány za referenční hodnoty s kritickým významem.

(30a)  Vzhledem ke strategickému významu referenčních hodnot s kritickým významem pro řádné fungování vnitřního trhu by měl být orgán ESMA oprávněn přijímat rozhodnutí přímo použitelná pro administrátora dané referenční hodnoty a případně i pro dodavatele vstupních údajů pro stanovování této hodnoty, pokud příslušný orgán členského státu toto nařízení neuplatnil nebo porušil právní předpisy Unie a rovněž v návaznosti na postup stanovený v článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010(10).

(31)  Jestliže dodavatelé vstupních údajů přestanou své údaje dodávat, může být věrohodnost referenčních hodnot s kritickým významem narušena, neboť by se snížila schopnost těchto referenčních hodnot měřit podkladový trh nebo ekonomickou realitu. Je proto nezbytné, aby dotyčný příslušný orgán měl pravomoc vyžadovat povinné dodávání údajů pro stanovování referenčních hodnot s kritickým významem od subjektů pod dohledem, a zajistit tak zachování věrohodnosti dotčené referenční hodnoty. Povinným dodáváním vstupních údajů nemá subjektům pod dohledem vznikat povinnost zahajovat transakce, ani se k jejich zahájení zavazovat.

(31a)  Poté, co byla referenční hodnota označena jako hodnota s kritickým významem, mohl by její administrátor využívat monopolního postavení vůči uživatelům této referenční hodnoty. Z tohoto důvodu bude muset kolegium orgánů příslušných pro tuto referenční hodnotu s kritickým významem vykonávat dohled nad prodejní cenou a náklady administrátora s cílem zabránit zneužití trhu.

(32)  K tomu, aby si uživatelé referenčních hodnot dokázali zvolit vhodné referenční hodnoty a aby rozuměli rizikům s nimi spojeným, potřebují vědět, co daná referenční hodnota měří a jaká jsou její slabá místa. Administrátor referenční hodnoty by měl tudíž uveřejňovat prohlášení, ve kterém tyto informace uvede ▌. Administrátor by měl rovněž dát své vstupní údaje k dispozici dotyčnému příslušnému orgánu, pokud o ně požádá, v rámci vyšetřování.

(34)  Toto nařízení by mělo brát v úvahu zásady pro stanovování finančních referenčních hodnot, které vydala dne 17. července 2013 Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) (dále jen „zásady organizace IOSCO pro stanovování finančních referenčních hodnot“), jakož i zásady organizace IOSCO pro agentury podávající přehledy o cenách ropy zveřejněné dne 5. října 2012 (dále jen „zásady organizace IOSCO pro agentury podávající přehledy o cenách“), které slouží jako celosvětový standard právních požadavků vztahujících se na referenční hodnoty.

(34a)  Trhy s fyzickými komoditami mají jedinečné vlastnosti, které je třeba vzít v úvahu, aby se zabránilo narušení integrity komoditních referenčních hodnot a negativním dopadům na transparentnost komoditních trhů, bezpečnost dodávek v Evropě, konkurenceschopnost a zájmy spotřebitelů. Není proto vhodné, aby se některá ustanovení tohoto nařízení vztahovala na komoditní referenční hodnoty. Zásady vypracované pro komoditní referenční hodnoty organizací IOSCO ve spolupráci např. s Mezinárodní energetickou agenturou a Mezinárodním energetickým fórem jsou zvlášť navrženy tak, aby byly použitelné pro všechny komoditní referenční hodnoty, a proto toto nařízení stanoví, že se určité požadavky na komoditní referenční hodnoty vztahovat nebudou.

(34b)  Toto nařízení rovněž zavádí systém uznávání, který umožní administrátorům referenčních hodnot, kteří se nacházejí ve třetí zemi, stanovovat své referenční hodnoty v Unii pod podmínkou, že v plném rozsahu splní požadavky stanovené v tomto nařízení či ustanovení obsažená v příslušných zásadách organizace IOSCO.

(34c)  Toto nařízení zavádí systém potvrzení, který administrátorům se sídlem v Unii majícím zde oprávnění či registraci v souladu s unijními ustanoveními umožňuje za jistých podmínek uznávat referenční hodnoty, jež jsou poskytnuty ve třetích zemích. Tento systém potvrzení by měl být zaveden pro administrátory ze třetích zemí, kteří jsou přidruženi k administrátorům se sídlem v Unii či s nimi úzce spolupracují. Administrátor, který potvrdil referenční hodnoty poskytnuté ve třetí zemi, by měl za tyto přejaté referenční hodnoty odpovídat a zajistit, že budou splňovat příslušné podmínky uvedené v tomto nařízení nebo požadavky obsažené v příslušných zásadách organizace IOSCO.

(35)  Administrátorovi referenční hodnoty s kritickým významem by měl udělovat povolení k činnosti příslušný orgán členského státu, kde má administrátor své sídlo, který by také měl dohlížet na jeho činnost. Administrátor, který pouze poskytuje referenční hodnoty výpočtem podle vzorce na základě vstupních údajů, jež v celém rozsahu a přímo poskytují regulované obchodní systémy, schválené systémy pro uveřejňování informací nebo mechanismy pro hlášení obchodů, energetické burzy nebo dražby emisních povolenek, anebo administrátor, který stanovuje pouze referenční hodnoty bez kritického významu, by měl být registrován u příslušného orgánu, který by měl také dohlížet na jeho činnost. Registrace administrátora nemá ovlivnit dohled ze strany dotyčných příslušných orgánů. Orgán ESMA by měl vést registr administrátorů na úrovni Unie.

(36)  Za určitých okolností může index poskytovat i osoba, která si není vědoma, že je tohoto indexu používáno jako reference pro určitý finanční nástroj. Dochází k tomu zejména v případech, kdy se uživatelé a administrátor referenční hodnoty nacházejí v různých členských státech. Je proto nezbytné, aby byla zvýšena úroveň transparentnosti, pokud jde o to, která referenční hodnota je používána. Toho lze dosáhnout zlepšením obsahu prospektů a klíčových informačních dokumentů, které jsou stanoveny právními předpisy Unie, a obsahu oznámení a seznamu finančních nástrojů, které stanoví nařízení (EU) č. 596/2014 Evropského parlamentu a Rady(11).

(37)  Účinnost dohledu zaručuje soubor účinných nástrojů a pravomocí příslušných orgánů ve všech členských státech a orgánu ESMA. Nařízení by proto mělo stanovit zejména minimální soubor pravomocí, pokud jde o dohled a šetření, jež by v souladu s vnitrostátním právem měly být svěřeny příslušným orgánům členských států a orgánu ESMA. Při výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení by příslušné orgány a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) měly postupovat objektivně a nestranně a ve svém rozhodování by měly zůstat nezávislé.

(38)  Za účelem odhalování případů porušení tohoto nařízení je nezbytné, aby příslušné orgány a orgán ESMA mohly ve shodě s vnitrostátními právními předpisy vstupovat do prostor fyzických i právnických osob s cílem zajišťovat dokumenty. Přístup do takových prostor je nezbytný v případě, že existuje důvodné podezření, že jsou k dispozici dokumenty či jiné údaje týkající se věci, která je předmětem kontroly nebo šetření, a že mohou být důležité jako důkaz porušování tohoto nařízení. Přístup do takových prostor je nutný i v některých dalších případech: neposkytne-li určitá osoba informace, o jejichž poskytnutí byla již dříve požádána, nebo jestliže se lze důvodně domnívat, že by takové žádosti, ani kdyby byla dotyčné osobě sdělena, nebylo vyhověno, nebo že dokumenty či informace, které jsou předmětem žádosti, by byly odstraněny, pozměněny či zničeny. Jestliže je v souladu s vnitrostátními předpisy nezbytné získat předchozí povolení soudního orgánu příslušného členského státu, použije se takové oprávnění ke vstupu do prostor poté, co bylo takové předchozí soudní povolení získáno.

(39)  Existující záznamy telefonních hovorů a záznamy datových přenosů poskytnuté subjekty pod dohledem mohou představovat klíčový a někdy také jediný důkazní materiál umožňující odhalit a prokázat, že došlo k porušení tohoto nařízení, zejména pokud jde o dodržování požadavků v oblasti správy a kontroly. Takové záznamy mohou totiž napomoci ověření totožnosti osoby, která je odpovědná za dodávání informací, osoby odpovědné za jejich schvalování a to, zda je zachováno organizační oddělení zaměstnanců. Příslušné orgány by proto měly mít možnost požadovat existující záznamy telefonních hovorů, elektronické komunikace a záznamy datových přenosů, jež uchovávají subjekty pod dohledem, v případech, kdy existuje důvodné podezření, že takové záznamy související s předmětem kontroly nebo šetření mohou mít význam z hlediska prokázání porušení tohoto nařízení.

(40)  Některá ustanovení tohoto nařízení se vztahují na fyzické či právnické osoby ve třetích zemích, které mohou používat referenční hodnoty nebo mohou být dodavateli vstupních údajů pro jejich stanovování nebo se jinak podílet na procesu stanovování referenčních hodnot. Příslušné orgány by proto měly navázat styky s orgány dohledu ve třetích zemích a dojednat s nimi podmínky této spolupráce. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) by měl koordinovat sjednávání těchto podmínek spolupráce a výměnu informací získaných od orgánů třetích zemí mezi příslušnými orgány.

(41)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) a Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na ochranu osobních údajů, právo na svobodu projevu a informací, právo na svobodu podnikání, právo na ochranu spotřebitele, právo na účinnou právní ochranu, právo na obhajobu. Toto nařízení by proto mělo být vykládáno a uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami. Zejména zmiňuje-li se toto nařízení o pravidlech pro svobodu projevu v jiných sdělovacích prostředcích a o pravidlech nebo kodexech upravujících novinářské profese, je třeba přihlédnout k těmto svobodám, jak jsou zaručeny v Unii a v členských státech a uznány v článku 11 Listiny a v jiných příslušných ustanoveních. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na tisk, jiné sdělovací prostředky a novináře, pokud referenční hodnotu pouze uveřejňují nebo na ni odkazují v rámci své novinářské činnosti, aniž by měli jakoukoli kontrolu nad jejím poskytováním.

(42)  Mělo by být plně respektováno právo dotyčných osob na obhajobu. Osobám, s nimiž je vedeno řízení, musí být zejména zajištěn přístup k nálezům, na nichž příslušné orgány založily svá rozhodnutí, a mají právo být slyšeny.

(43)  Transparentnost referenčních hodnot je nezbytná z důvodů finanční stability trhů a ochrany investorů. Veškerá výměna či předávání informací mezi příslušnými orgány by měly probíhat v souladu s pravidly o předávání osobních údajů, jež stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(12). Veškerá výměna či předávání informací ze strany Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) by měly probíhat v souladu s pravidly pro předávání osobních údajů, jež stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů(13).

(44)  Členské státy by měly s přihlédnutím k zásadám, které stanoví sdělení Komise o posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb a právní akty Unie přijaté v návaznosti na toto sdělení, stanovit pravidla v oblasti sankcí a správní opatření použitelná na případy porušování tohoto nařízení a měly by zajistit, aby byla uplatňována. Tyto sankce a administrativní opatření by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(45)  Měl by být proto stanoven soubor správních opatření, sankcí a pokut, který zajistí jednotný přístup v členských státech a posílí jejich odrazující účinek. Sankce, které je třeba uplatňovat v konkrétních případech, by případně měly být určovány s ohledem na takové faktory, jako je existence nebo neexistence úmyslu, vrácení zjištěného finančního prospěchu, závažnost a doba trvání porušení pravidel, jakékoli přitěžující nebo polehčující okolnosti a potřeba toho, aby pokuty měly odrazující účinek, a měly by případně zahrnovat určité zmírnění v případě spolupráce s příslušným orgánem. ▌

(46)  Aby bylo zajištěno, že rozhodnutí přijímaná příslušnými orgány budou mít odrazující účinek ve vztahu k širší veřejnosti, měla by být běžně uveřejňována. Zveřejňování rozhodnutí je rovněž důležitým způsobem, jak mohou příslušné orgány informovat účastníky trhu o tom, jaké chování je považováno za porušení tohoto nařízení, a jímž lze i šířeji prosazovat mezi účastníky trhu řádné chování. V případě, že by hrozilo, že takové zveřejnění způsobí dotyčným osobám nepřiměřenou škodu, naruší stabilitu finančních trhů nebo probíhající šetření, měly by příslušné orgány zveřejňovat uložené sankce a přijatá opatření anonymně nebo by měly zveřejnění odložit. Příslušné orgány by měly mít možnost sankce nezveřejňovat, mají-li za to, že anonymní nebo odložené zveřejnění nezajistí, že nedojde k narušení stability finančních trhů. Příslušné orgány rovněž nemusí zveřejňovat opatření, jež považují za méně významná a jejichž zveřejnění by bylo nepřiměřené.

(47)  Referenční hodnoty s kritickým významem mohou mít dodavatele vstupních údajů, administrátory a uživatele ve více než jednom členském státě. Ukončení poskytování takové referenční hodnoty nebo jiná událost, jež může vážně narušit její věrohodnost, pak mohou mít dopad ve více než jednom členském státě, a to znamená, že dohled, který nad takovou referenční hodnotou vykonává pouze příslušný orgán členského státu, v němž má sídlo, nebude z hlediska řešení rizik, která s sebou proces stanovování referenčních hodnot s kritickým významem nese, účinný a efektivní. K zajištění efektivní výměny informací v oblasti dohledu mezi příslušnými orgány, koordinace jejich činností a opatření v oblasti dohledu by měla být vytvářena kolegia příslušných orgánů pod vedením orgánu ESMA. Činnost kolegií by měla přispívat k harmonizovanému uplatňování pravidel, jež stanoví toto nařízení, a ke sbližování praxe v oblasti dohledu. Klíčovým prvkem pro dosažení koordinace, jednotného dohledu a sbližování praxe v oblasti dohledu je právně závazná mediace prováděná Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA). Referenční hodnoty mohou odkazovat na finanční nástroje či finanční smlouvy s dlouhým trváním. Po vstupu tohoto nařízení v platnost by v určitých případech poskytování takových referenčních hodnot již nemuselo být povoleno, protože mají vlastnosti, které není možno přizpůsobit tak, aby vyhovovaly požadavkům tohoto nařízení. Zákaz dalšího poskytování takové referenční hodnoty by však mohl vést k zániku či neplatnosti finančních nástrojů nebo finančních smluv, a poškodit tak investory. Je proto nezbytné přijmout ustanovení, jež by po určité přechodné období umožňovalo v poskytování takových referenčních hodnot pokračovat.

(47a)  Orgán ESMA by měl v plné šíři konzultovat s Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) všechny případy, kdy se toto nařízení týká nebo by se mohlo týkat subjektů pod dohledem a a trhů, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 1227/2011 Evropského parlamentu a Rady(14) (REMIT), a to v zájmu využití odborných znalostí agentury ACER v oblasti energetických trhů a zmírnění případného zdvojení právní úpravy.

(47b)  Nesplňuje-li určitá stávající referenční hodnota požadavky tohoto nařízení, avšak změna této referenční hodnoty, jež by ji uvedla s požadavky tohoto nařízení do souladu, by vedla k události způsobené vyšší mocí nebo by porušila podmínky finanční smlouvy či finančního nástroje, může dotyčný příslušný orgán povolit její další používání až do té doby, kdy bude možné přestat ji používat nebo ji nahradit jinou referenční hodnotou, s cílem zabránit nepříznivým dopadům na spotřebitele, které by chaotické a náhlé ukončení dané referenční hodnoty způsobilo.

(48)  S cílem zajistit jednotné podmínky provádění tohoto nařízení a upřesnit technické prvky návrhu by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 SFEU ▌. Při navrhování těchto aktů je třeba zohlednit převládající mezinárodní standardy týkající se správy, poskytování a využívání referenčních hodnot, především výsledky práce organizace IOSCO. Rovněž musí být dodržována zásada proporcionality, zejména v případě referenčních hodnot bez kritického významu, a komoditních referenčních hodnot.

(49)  Komise by měla mimo jiné prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 SFEU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010 přijmout návrh regulačních technických norem, jejž v souvislosti s požadavky v oblasti řízení a kontroly vypracuje Evropský úřad pro cenné papíry a trhy (ESMA) a který stanoví minimální obsah mechanismů spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí.

(50)  Tyto aspekty se týkají ověření rovnocennosti právního rámce, který se vztahuje na centrální banky a poskytovatele referenčních hodnot ze třetích zemí, a také skutečnosti, že určitá referenční hodnota je svou povahou referenční hodnotou s kritickým významem. Tyto aspekty se týkají ověření rovnocennosti právního rámce, který se vztahuje na ▌poskytovatele referenčních hodnot ze třetích zemí, a také skutečnosti, že určitá referenční hodnota je svou povahou referenční hodnotou s kritickým významem. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011(15), kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.

(51)  Komisi by rovněž měly být svěřeny pravomoci přijmout prostřednictvím prováděcích aktů podle článku 291 SFEU a v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1095/2010 prováděcí technické normy, jež vypracuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a které stanoví postupy a formuláře pro výměnu informací mezi příslušnými orgány a orgánem ESMA. Jelikož cílů tohoto nařízení, a sice stanovit jednotný a účinný systém, který by umožnil odstranit slabá místa, jež referenční hodnoty mají, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států vzhledem k tomu, že celkový dopad problémů souvisejících s referenčními hodnotami je možné plně pojmout pouze v měřítku Unie, a může jich být tudíž lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Hlava 1

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení zavádí společný rámec, jehož účelem je zajistit přesnost a integritu indexů, které jsou v Unii používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách. Nařízení tak přispívá k řádnému fungování vnitřního trhu při dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a investorů.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na poskytování referenčních hodnot, dodávání vstupních údajů pro stanovování referenčních hodnot a používání referenčních hodnot v rámci Unie.

2.  Toto nařízení se nevztahuje na poskytování referenčních hodnot ze strany:

a)  centrálních bank, pokud vykonávají pravomoci nebo provádí úkoly a povinnosti, jež jim byly svěřeny Smlouvami a statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky nebo v souvislosti s nimiž stanovují ústavní struktury dotčeného členského státu nebo třetí země jejich nezávislost;

aa)  veřejných orgánů, pokud poskytují referenční hodnoty pro účely veřejných politik, včetně opatření v oblasti zaměstnanosti, hospodářské činnosti a inflace, nebo pokud mají nad poskytováním těchto hodnot kontrolu;

ab)  ústředních protistran;

ac)  administrátorů, pokud poskytují referenční ceny založené na jedné ceně nebo na jedné hodnotě;

ad)  tisku, jiných sdělovacích prostředků a novinářů, pokud referenční hodnotu pouze uveřejňují nebo na ni odkazují v rámci své novinářské činnosti, aniž by měli jakoukoli kontrolu nad jejím poskytováním;

ae)  úvěrová družstva ve smyslu směrnice 2013/36/EU Evropského parlamentu a Rady(16).

2a.  Čl. 5 odst. 1, 2a, 3b, 3c a 3d, články 5a a 5b, čl. 5d písm. b) až g), čl. 7 odst. 1 písm. aa), b), ba), bb), bc) a c), čl. 7 odst. 2a, 3a a 3b, článek 7a, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1 a 2, článek 11 a čl. 17 odst. 1 se nepoužijí na administrátory v souvislosti s jejich referenčními hodnotami bez kritického významu.

Článek 3

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)  „indexem“ se rozumí číselná hodnota:

a)  která je uveřejňována nebo zpřístupňována veřejnosti;

b)  která je pravidelně určována, a to buď zcela, nebo zčásti výpočtem podle vzorce či jakoukoli jinou metodou výpočtu nebo na základě posouzení; a

c)  kde je toto určení provedeno na základě hodnoty jednoho či více podkladových aktiv nebo cen, včetně cen odhadovaných, skutečných nebo odhadovaných úrokových sazeb nebo jiných hodnot či přehledů;

1a)  „poskytovatelem indexu“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má kontrolu nad poskytováním určitého indexu;

2)  „referenční hodnotou“ se rozumí index, na který se odkazuje při určování částky splatné u finančního nástroje či finanční smlouvy nebo při určování hodnoty finančního nástroje ▌;

2a)  „skupinou referenčních hodnot“ se rozumí referenční hodnoty, které poskytuje týž administrátor na základě vstupních údajů podobné povahy a které měří stejný či podobný trh nebo ekonomickou realitu;

3)  „poskytováním referenční hodnoty“ se rozumí:

a)  administrace úkonů zaměřených na určení referenční hodnoty; ▌

b)  shromažďování, analyzování nebo zpracovávání vstupních údajů za účelem určení referenční hodnoty; a

c)  určování referenční hodnoty za použití vzorce či jiné metody výpočtu nebo na základě posouzení vstupních údajů poskytnutých za tímto účelem;

4)  „administrátorem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má kontrolu nad poskytováním určité referenční hodnoty;

5)  „používáním referenční hodnoty“ se rozumí:

a)  vydání finančního nástroje, který odkazuje na určitý index nebo na kombinaci indexů;

b)  určení výše částky splatné podle určitého finančního nástroje či finanční smlouvy, a to odkazem na určitý index nebo na kombinaci indexů;

c)  skutečnost, že subjekt je smluvní stranou finanční smlouvy, která odkazuje na určitý index nebo na kombinaci indexů;

d)  určení výkonnosti investičního fondu pomocí určitého indexu nebo kombinace indexů s cílem sledovat výnosnost tohoto indexu či kombinace indexů nebo stanovit alokaci aktiv portfolia či vypočítat poplatky spojené s výkonností;

6)  „dodáváním vstupních údajů“ se rozumí poskytování vstupních údajů, které nejsou veřejně dostupné, administrátorovi nebo jiné osobě za účelem jejich předání administrátorovi, které jsou nezbytné k určení určité referenční hodnoty a jež jsou poskytovány za tímto účelem;

7)  „dodavatelem vstupních údajů“ se rozumí fyzická či právnická osoba dodávající vstupní údaje, jež nejsou regulovanými údaji;

8)  „dodavatelem vstupních údajů pod dohledem“ se rozumí subjekt pod dohledem, který dodává vstupní údaje určitému administrátorovi se sídlem v Unii;

9)  „předkladatelem“ se rozumí fyzická osoba zaměstnaná dodavatelem vstupních údajů za účelem dodávání vstupních údajů;

9a)  „posuzovatelem“ se rozumí zaměstnanec administrátora komoditní referenční hodnoty nebo jakákoli jiná fyzická osoba nebo třetí strana, jejichž služeb administrátor využívá nebo které řídí, odpovídající za použití metodiky nebo úsudku na vstupní údaje a další informace s cílem dospět k definitivnímu posouzení ceny určité komodity;

10)  „vstupními údaji“ se rozumí údaje vztahující se k hodnotě jednoho nebo více z podkladových aktiv nebo cen, včetně odhadu cen, nebo jiné hodnoty používané administrátorem k určování referenční hodnoty;

11)  „regulovanými údaji“ se rozumí:

i)   vstupní údaje, které jsou dodávány v celém rozsahu:

a)   z obchodního systému vymezeného podle čl. 4 odst. 1 bodu 24 směrnice 2014/65/EU, avšak pouze v souvislosti s údaji, jež se týkají finančních nástrojů;

b)   ze schváleného systému pro uveřejňování informací ve smyslu definovaném v čl. 4 odst. 1 bodě 52 směrnice 2014/65/EU nebo od poskytovatele konsolidovaných obchodních informací definovaného v čl. 4 odst. 1 bodu 53 směrnice 2014/65/EU, v souladu s požadavky na povinnou transparentnost po uskutečnění obchodu, avšak pouze s odkazem na údaje o transakcích týkajících se finančních nástrojů obchodovaných v obchodním systému;

c)  ze schváleného mechanismu pro hlášení obchodů ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 54 směrnice 2014/65/EU, avšak pouze s odkazem na údaje o transakcích týkajících se finančních nástrojů, které jsou obchodovány v obchodním systému a jež musí být zveřejněny v souladu s požadavky na povinnou transparentnost po uskutečnění obchodu;

d)   z burzy pro obchodování s elektřinou uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. j) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES(17);

e)   z burzy pro obchodování se zemním plynem uvedené v čl. 41 odst. 1 písm. j) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES(18);

f)   z dražební platformy uvedené v článku 26 nebo ▌30 nařízení Komise (EU) č. 1031/2010(19);

g)  z údajů poskytovaných v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 1227/2011 za podmínek podrobně stanovených v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 1348/2014(20); nebo

h)  z obchodního systému, platformy, burzy, systému pro uveřejňování informací či mechanismu pro hlášení obchodů třetí země rovnocenných těm uvedeným v písm. a) až g) či z jakéhokoli jiného subjektu, jako jsou subjekty seskupující nebo shromažďující údaje o transakcích, v jejichž případě již poskytování vstupních údajů podléhá náležitému dohledu; a

ii)  čisté hodnoty aktiv jednotlivých subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/65/ES(21);

12)  „údaji o transakcích“ se rozumí sledovatelné ceny, sazby, indexy nebo hodnoty transakcí mezi nepřidruženými protistranami na aktivním trhu podléhajících tržním silám nabídky a poptávky;

13)  „finančními nástroji“ se rozumí nástroje uvedené v příloze I oddíle C směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU, které jsou předmětem podané žádosti o přijetí k obchodování v obchodním systému ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 24 směrnice 2014/65/EU nebo které jsou obchodovány v obchodním systému ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 24 směrnice 2014/65/EU;

14)  „subjektem pod dohledem“ se rozumí ▌:

a)  úvěrové instituce podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2013/36/EU;

b)  investiční podniky podle čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/65/EU;

c)  pojišťovny podle čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES(22);

d)  zajišťovny podle čl. 13 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES;

e)  subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/65/ES(23);

f)  správci alternativních investičních fondů podle čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU(24);

g)  ústřední protistrany podle čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012(25);

h)  registry obchodních údajů podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 648/2012;

i)  administrátoři;

15)  „finanční smlouvou“ se rozumí:

a)  jakákoli úvěrová smlouva podle čl. 3 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES(26);

b)  jakákoli úvěrová smlouva podle čl. 4 bodu 3 směrnice ▌Evropského parlamentu a Rady ▌2014/17/EU(27);

16)  „investičním fondem“ se rozumí alternativní investiční fondy podle čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice ▌2011/61/EU nebo SKIPCP spadající do oblasti působnosti směrnice ▌2009/65/EU;

17)  „řídícím orgánem“ se rozumí orgán vedení plnící funkci dohledu a řízení, který má nejvyšší rozhodovací pravomoc a je oprávněn určovat strategii subjektu, jeho cíle a celkové směřování;

18)  „spotřebitelem“ se rozumí fyzická osoba, která ve finančních smlouvách, na něž se vztahuje toto nařízení, jedná za účelem, který nespadá do její obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;

19)  „referenční hodnotou mezibankovních úrokových sazeb“ se rozumí referenční hodnota, jejíž podkladovou hodnotou pro účely bodu 1 písm. c) tohoto článku je sazba úroků, za niž banky mohou poskytovat či přijímat půjčky od jiných bank;

19a)  „referenčním směnným kurzem“ se rozumí referenční hodnota, jejíž hodnota je určena ve vztahu k ceně jedné měny nebo měnového koše, přičemž tato cena je vyjádřena v jedné měně;

20)  „komoditní referenční hodnotou“ se rozumí referenční hodnota, jejíž podkladovou hodnotou pro účely bodu 1 písm. c) tohoto článku je komodita ve smyslu čl. 2 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1287/2006(28), s výjimkou emisních povolenek podle přílohy I oddílu C bodu 11 směrnice 2014/65/EU;

20a)  „bazickým rizikem“ se rozumí riziko související s přesností, s níž referenční hodnota popisuje podkladový trh nebo ekonomickou realitu, které má měřit;

21)  „referenční hodnotou s kritickým významem“ se rozumí:

a)  referenční hodnota, která nevychází z regulovaných údajů a jejíž referenční hodnota přesahuje 500 miliard eur, jak je definováno v čl. 13 odst. 1; nebo

b)  referenční hodnota, v jejímž případě by ukončení poskytování mělo významný nepříznivý dopad na finanční stabilitu, řádné fungování trhů a na reálnou ekonomiku v jednom nebo ve více členských státech;

Referenční hodnota s kritickým významem je „vnitrostátního“ charakteru, pokud se nepříznivé důsledky skutečnosti, že již není poskytována nebo je poskytována na základě nereprezentativního souboru dodavatelů vstupních údajů nebo údajů, omezují jen na jeden členský stát. V takovém případě se použije postup stanovený v čl. 13 odst. 2a až 2d.

Referenční hodnota s kritickým významem je „evropského“ charakteru, pokud se nepříznivé důsledky skutečnosti, že již není poskytována nebo je poskytována na základě nereprezentativního souboru dodavatelů vstupních údajů nebo údajů, neomezují pouze na jeden členský stát. V takovém případě se použije postup stanovený v čl. 13 odst. 2e, 2f a 2g.

21a)  „referenční hodnotou bez kritického významu“ se rozumí referenční hodnota, která nesplňuje kritéria pro referenční hodnotu s kritickým významem stanovená v článku 13;

22)  „nacházející se“ se v souvislosti s právnickou osobou rozumí členský stát nebo třetí země, kde má tato osoba své sídlo nebo jinou oficiální adresu, a v souvislosti s fyzickou osobou členský stát nebo třetí země, kde je tato osoba rezidentem pro daňové účely;

22a)  „orgánem veřejné moci“ se rozumí:

a)  jakákoli vláda nebo veřejná správa;

b)  jakýkoli subjekt nebo osoba, která buď vykonává funkce ve veřejné správě podle vnitrostátního práva, nebo nese odpovědnost či má funkci ve veřejné správě nebo poskytuje veřejné služby, včetně opatření týkajících se inflace a pracovních a hospodářských činností, pod dohledem jakéhokoli vládního orgánu nebo orgánu veřejné moci.

2.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 za účelem upřesnění dalších technických prvků definic stanovených v odstavci 1, přičemž zejména upřesní, co pro účely definice pojmu index představuje zpřístupňování veřejnosti ▌. Komise v rámci  těchto aktů v přenesené pravomoci zajistí, aby byly termíny „uveřejněno“ nebo „zpřístupněno veřejnosti“ chápány jako „zpřístupněno širší veřejnosti uživatelů nebo potenciálních uživatelů“.

Komise případně vezme v úvahu vývoj na trhu či v oblasti technologií a sbližování praxe v oblasti dohledu nad stanovováním referenčních hodnot v mezinárodním měřítku.

2a.  Komise přijme prováděcí akty za účelem stanovení seznamu orgánů veřejné moci v Unii uvedených v bodu 22a odst. 1 a za účelem přezkumu tohoto seznamu. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.

Článek 4

Vyloučení poskytovatelů indexu, kteří si nejsou vědomi používání referenčních hodnot, jež poskytují ▌

▌Toto nařízení se nevztahuje na poskytovatele indexu, který si ve vztahu k indexu, jejž poskytuje, není vědom a reálně si ani nemohl být vědom toho, že tento index je používán pro účely uvedené v čl. 3 odst. 1 bodě 2.

HLAVA II

INTEGRITA REFERENČNÍCH HODNOT A JEJICH SPOLEHLIVOST

Kapitola 1

Správa a kontrola administrátorů

Článek 5

Požadavky na řízení a požadavky týkající se střetů zájmů

1.  ▌Administrátor musí mít zaveden spolehlivý mechanismus řízení, který má jasnou organizační strukturu, v níž mají všechny osoby podílející se na poskytování referenční hodnoty náležitě definované, transparentní a konzistentní role.

Administrátor podnikne veškeré kroky nezbytné k odhalování, prevenci a řešení střetu zájmů mezi ním, včetně jeho vedoucích pracovníků, zaměstnanců a jakékoli další fyzické osoby nebo třetí strany, jejichž služeb využívá nebo které řídí, a dodavateli vstupních nebo uživateli a rovněž podnikne veškeré kroky nezbytné k tomu, aby v případech, kdy je nezbytné provést určitý úsudek či přijmout rozhodnutí na základě vlastního uvážení, se tak stalo nezávisle a spravedlivě.

2a.  Poskytování referenčních hodnot musí být z provozního hlediska odděleno od všech součástí obchodní činnosti administrátora, které mohou způsobit skutečný nebo potenciální střet zájmů. Hrozí-li, že u administrátora může vzhledem k jeho vlastnické struktuře, kontrolním podílům nebo jiným činnostem prováděným subjektem, který administrátora vlastní nebo řídí, nebo subjektem, jejž vlastní nebo řídí administrátor či jeho přidružené subjekty, dojít ke střetu zájmů, zřídí administrátor nezávislou funkci dohledu s vyváženým zastoupením různých zúčastněných stran, jsou-li známy, a zákazníků a dodavatelů vstupních údajů. Není-li možné tyto střety přiměřeným způsobem řešit, přeruší administrátor veškeré činnosti nebo vztahy, jež jsou příčinou těchto střetů, nebo přestane stanovovat danou referenční hodnotu.

3a.  Administrátor zveřejní nebo oznámí uživatelům referenční hodnoty a dotyčnému příslušnému orgánu a případně dodavatelům vstupních údajů veškeré stávající nebo potenciální střety zájmů, včetně střetů zájmů vyplývajících z vlastnictví nebo ovládání na straně administrátora.

3b.  Administrátor zavede a bude uplatňovat odpovídající strategie a postupy a účinná organizační opatření pro zjišťování, zveřejňování, řešení nebo zmírňování střetů zájmů a pro předcházení jejich vzniku s cílem chránit integritu a nezávislost určování referenční hodnoty. Tyto strategie a postupy jsou pravidelně podrobovány přezkumu a aktualizovány. Tyto strategie a postupy berou v úvahu a řeší rozsah střetu zájmů, míru volnosti rozhodování uplatňované v postupu určování referenčních hodnot a rizika, jež tyto referenční hodnoty představují, a:

a)  zajišťují důvěrnost informací, jež jsou administrátorovi dodávány nebo jež administrátor vytváří, v souladu s povinnostmi v oblasti zveřejňování a transparentnosti podle tohoto nařízení; a

b)  zmírňují zejména střety zájmů vyplývající z vlastnictví nebo ovládání administrátora nebo vyplývající z jiných zájmů v jeho skupině nebo ze zájmů jiných osob, jež mohou administrátora ovlivňovat nebo ovládat, pokud jde o stanovení dané referenční hodnoty.

3c.  Administrátor zajistí, aby zaměstnanci a další fyzické osoby, jejichž služeb využívá nebo které řídí a kteří se přímo podílejí na poskytování určité referenční hodnoty:

a)  disponovali potřebnými dovednostmi, znalostmi a zkušenostmi pro výkon přidělených povinností a byli účinným způsobem řízeni a kontrolováni;

b)  nebyli vystaveni nežádoucím vlivům a nedocházelo u nich ke střetům zájmů a aby odměňování a hodnocení výkonů těchto osob nevytvářelo střet zájmů ani jinak nesnižovalo integritu procesu stanovování referenčních hodnot;

c)  neměli zájmy ani obchodní styky, které by ohrožovaly funkce administrátora;

d)  měli zakázáno přispívat k určování referenčních hodnot účastí na nabídkách, poptávkách a obchodech za svou osobu ani jménem účastníků trhu; a

e)  podléhali účinným postupům kontroly výměny informací s jinými zaměstnanci a nepodíleli se na činnostech, jež mohou vytvářet riziko střetu zájmů.

3d.  Administrátor zavede zvláštní kontrolní postupy s cílem zajistit věrohodnost a spolehlivost zaměstnance nebo osoby určující referenční hodnotu, což může zahrnovat interní schvalování vedením před šířením referenční hodnoty nebo vhodné nahrazení, například pokud je referenční hodnota aktualizována v průběhu dne nebo v reálném čase.

3e.  Veškeré nepodstatné změny referenční hodnoty, pokud jde o ustanovení, na která se vztahuje tento článek, se nepovažují za porušení žádné z finančních smluv nebo finančních nástrojů, jež na tuto referenční hodnotu odkazují. U referenčních hodnot s kritickým významem je dotyčný příslušný orgán oprávněn rozhodnout o tom, zda tato změna představuje změnu podstatnou.

Článek 5a

Požadavky na funkci dohledu

1.  Administrátor zavede a udržuje stálou a účinnou funkci dohledu, která zajistí dohled nad všemi aspekty poskytování jeho referenčních hodnot.

2.  Administrátor vypracuje a udržuje spolehlivé postupy týkající se jeho funkce dohledu, které poskytne k dispozici dotyčným příslušným orgánům.

Hlavními prvky těchto postupů jsou:

a)  vymezení pravomocí funkce dohledu;

b)  kritéria pro výběr členů s funkcí dohledu;

c)  souhrnné údaje o členech všech rad nebo výborů pověřených funkcí dohledu, spolu s veškerými prohlášeními o střetu zájmů a s postupy pro volbu, jmenování nebo odvolání a nahrazení člena výboru.

3.  Tato funkce dohledu je vykonávána nezávisle a její součástí jsou následující povinnosti, které jsou přizpůsobovány složitosti referenční hodnoty, jejímu používání a slabým místům:

a)  nejméně jednou ročně přezkum definice referenční hodnoty a metodiky pro její určování;

b)  dohled nad změnami metodiky pro určování referenční hodnoty a udělování povolení administrátorovi k provedení konzultací o takových změnách;

c)  dohled nad kontrolním rámcem administrátora a nad jeho řízením a správou referenčních hodnot, a využívá-li referenční hodnota služeb dodavatelů vstupních údajů, nad jeho kodexem chování uvedeným v čl. 9 odst. 1;

d)  přezkum a schvalování postupů pro ukončení platnosti referenční hodnoty včetně konzultací o tomto ukončení;

e)  dohled nad třetími stranami podílejícími se na poskytování referenční hodnoty včetně zástupců pro její výpočet nebo šíření;

f)  posuzování interních a externích auditů nebo přezkumů a sledování toho, jak jsou prováděna nápravná opatření, na něž upozorní výsledky těchto auditů;

g)  využívá-li referenční hodnota služeb dodavatelů vstupních údajů, sledování vstupních údajů a jejich dodavatelů a činností administrátora při rozporování nebo ověřování dodávaných vstupních údajů;

h)  využívá-li referenční hodnota služeb dodavatelů vstupních údajů, přijímání účinných opatření v souvislosti s případy porušení kodexu chování a

i)  využívá-li referenční hodnota služeb dodavatelů vstupních údajů, oznamování veškerých případů pochybení ze strany dodavatelů vstupních údajů nebo administrátorů, o nichž se funkce dohledu dozví, a všech potenciálně anomálních nebo podezřelých vstupních údajů dotyčným příslušným orgánům.

4.  Funkce dohledu je vykonávána samostatným výborem nebo jiným vhodným řídícím mechanismem.

Orgán ESMA vypracuje návrhy regulačních technických norem s cílem stanovit vlastnosti, které má funkce dohledu mít, pokud jde o její složení i umístění v rámci organizační struktury administrátora, aby byla zajištěna integrita této funkce a zabránilo se střetům zájmů.

Orgán ESMA odliší různé typy referenčních hodnot a odvětví ve smyslu tohoto nařízení a přihlédne k rozdílům ve vlastnictví a řídící struktuře administrátorů a k povaze, rozsahu a složitosti poskytování určité referenční hodnoty a k jejím rizikům a dopadům, a to rovněž se zřetelem ke sbližování praxe v oblasti dohledu nad dodržováním požadavků na řízení při stanovování referenčních hodnot v mezinárodním měřítku.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

5.  Předmětem funkce dohledu může být výkon dohledu nad více referenčními hodnotami poskytovanými jedním administrátorem, pokud tento administrátor splňuje ostatní požadavky hlavy I a IV.

6.  Veškeré nepodstatné změny referenční hodnoty, pokud jde o ustanovení, na která se vztahuje tento článek, se nepovažují za porušení žádné z finančních smluv nebo finančních nástrojů, jež na tuto referenční hodnotu odkazují. U referenčních hodnot s kritickým významem je dotyčný příslušný orgán oprávněn rozhodnout o tom, zda tato změna představuje změnu podstatnou.

Článek 5b

Požadavky na kontrolní rámec

1.  Administrátor musí mít zaveden kontrolní rámec, díky němuž je schopen zajistit, že je referenční hodnota poskytována a uveřejňována nebo zpřístupňována v souladu s tímto nařízením.

2.  Kontrolní rámec musí být přiměřený rozsahu, v jakém dochází ke střetům zájmů, míře volnosti rozhodování v procesu poskytování referenčních hodnot a povaze vstupních údajů pro stanovení referenčních hodnot a musí zahrnovat:

a)  řízení provozních rizik;

b)  postupy pro mimořádné události a pro obnovu v případě, že dojde k přerušení poskytování referenční hodnoty.

3.  Pokud vstupními údaji nejsou údaje o transakcích, administrátor musí:

a)  zavést opatření, jimiž v nejvyšší možné míře zajistí, aby dodavatelé vstupních údajů dodržovali kodex chování uvedený v čl. 9 odst. 1 a platné normy pro vstupní údaje;

b)  zavést opatření ke sledování vstupních údajů, včetně sledování vstupních údajů před zveřejněním referenční hodnoty a ověřování vstupních údajů po zveřejnění s cílem odhalit chyby a anomálie.

4.  Kontrolní rámec je podle potřeby dokumentován, přezkoumáván a aktualizován a zpřístupněn dotyčnému příslušnému orgánu a na požádání i uživatelům referenčních hodnot.

5.  Veškeré nepodstatné změny referenční hodnoty, pokud jde o ustanovení, na která se vztahuje tento článek, se nepovažují za porušení žádné z finančních smluv nebo finančních nástrojů, jež na tuto referenční hodnotu odkazují. U referenčních hodnot s kritickým významem je dotyčný příslušný orgán oprávněn rozhodnout o tom, zda tato změna představuje změnu podstatnou.

Článek 5c

Požadavky na rámec odpovědnosti

1.  Administrátor má zaveden rámec odpovědnosti, který zahrnuje vedení záznamů, provádění auditů a přezkumu a postup pro řešení stížností a jenž poskytuje doklady o dodržování požadavků tohoto nařízení.

2.  Administrátor zavede nezávislou funkci zajištěnou z vnitřních či vnějších zdrojů a s potřebnými schopnostmi, jejímž úkolem je přezkoumávat, zda administrátor dodržuje metodiku pro určování referenčních hodnot a toto nařízení, a podávat o tom příslušné zprávy.

3.  U referenčních hodnot kritického významu administrátor zveřejní a udržuje prohlášení o shodě, v němž informuje o svém souladu s požadavky tohoto nařízení. Prohlášení o shodě se vztahuje alespoň na požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1, 2a, 3b, 3c a 3d, článcích 5a a 5b, čl. 5d písm. b) až g), čl. 7 odst. 1 písm. aa), b), ba), bb), bc) a c), čl. 7 odst. 2a, 3a a 3b, článku 7a, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1 a 2, článku 11 a čl. 17 odst. 1.

Pokud administrátor nesplňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1, 2a, 3b, 3c a 3d, článcích 5a a 5b, čl. 5d písm. b) až g), čl. 7 odst. 1 písm. aa), b), ba), bb), bc) a c), čl. 7 odst. 2a, 3a a 3b, článku 7a, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1 a 2, článku 11 a čl. 17 odst. 1, je v prohlášení o shodě jasně uvedeno, proč je vhodné, aby tento administrátor tato ustanovení nedodržoval.

4.  Administrátor referenční hodnoty bez kritického významu jmenuje nezávislého externího auditora, jehož úkolem je přezkoumávat přesnost administrátorova prohlášení o shodě a podávat o tom příslušné zprávy. Tento audit proběhne nejméně jednou za dva roky a vždy, pokud dojde k podstatným změnám dané referenční hodnoty.

5.  Administrátor poskytne výsledky auditů provedených podle odstavce 4 dotyčnému příslušnému orgánu. Administrátor na požádání poskytne nebo zveřejní podrobné údaje o auditech provedených podle odstavce 4 každému uživateli dané referenční hodnoty. Na požádání dotyčného příslušného orgánu nebo jakéhokoli uživatele referenční hodnoty administrátor poskytne nebo zveřejní i podrobné údaje o přezkumech uvedených v odstavci 4.

6.  Dotyčný příslušný orgán si může od administrátora v souladu s článkem 30 vyžádat doplňující informace týkající se jeho referenčních hodnot bez kritického významu a/nebo mu poskytnout doporučení v souvislosti s jeho dodržováním ustanovení, na něž se vztahuje prohlášení o shodě, a to až do okamžiku, kdy bude dotyčný příslušný orgán plně spokojen. Dotyčný příslušný orgán může toto doporučení uveřejnit na svých internetových stránkách.

Článek 5d

Požadavky na vedení záznamů

1.  Administrátor vede záznamy o:

a)  veškerých vstupních údajích;

b)  veškerých rozhodnutích nebo případech uplatnění volnosti rozhodování ze strany administrátora a případně posuzovatelů při určování referenčních hodnot;

c)  případech, kdy určité vstupní údaje nebyly vzaty v úvahu, zejména pokud vyhovovaly požadavkům metodiky pro určování referenčních hodnot, a zdůvodnění, proč se tak stalo;

d)  jiných změnách nebo odchylkách od standardních postupů a metodik, včetně případů, kdy se tak stalo v době napětí na trhu nebo narušení trhu;

e)  totožnosti předkladatelů a fyzických osob zaměstnaných administrátory za účelem určování referenčních hodnot;

f)  všech dokumentech týkajících se stížností; a

g)  záznamech obsahujících relevantní komunikaci týkající se referenčních hodnot mezi osobami, jež administrátor zaměstnává, a dodavateli či předkladateli vstupních údajů.

2.  Je-li referenční hodnota založena na údajích od dodavatelů vstupních údajů, vede rovněž dodavatel záznamy veškeré relevantní komunikace, včetně komunikace s jinými dodavateli vstupních údajů.

3.  Záznamy stanovené v odstavci 1 uchovává administrátor nejméně pět let ve formě, kterou je možné reprodukovat a plně z ní pochopit výpočty referenční hodnoty a která umožňuje provést audit nebo hodnocení vstupních údajů, výpočtů, úsudků a uplatnění volnosti rozhodování. Záznamy telefonních hovorů nebo elektronické komunikace se na požádání poskytnou účastníkům hovorů nebo komunikace a uchovávají se po dobu tří let.

Článek 5e

Vyřizování stížností

Administrátor má zavedeny písemné postupy pro přijímání, šetření a uchovávání záznamů o stížnostech souvisejících s postupem pro výpočty uplatňovaným daným administrátorem a zveřejní je. Tento mechanismus pro vyřizování stížností musí zajistit následující:

a)  administrátor má zaveden mechanismus podrobně popsaný v pravidlech pro vyřizování písemných stížností, jehož prostřednictvím mohou jeho zákazníci podávat stížnosti ohledně toho, zda je konkrétní výpočet referenční hodnoty reprezentativní pro určení tržní hodnoty, a ohledně navrhovaných změn ve výpočtu referenčních hodnot, použití určité metodiky při výpočtu konkrétní referenční hodnoty a jiných redakčních rozhodnutích administrátora týkajících se postupů pro výpočet referenčních hodnot;

b)  pro vyřizování stížností existuje postup a cílový harmonogram;

c)  administrátor řádně a včas prošetří formální stížnosti vůči němu a jeho zaměstnancům;

d)  šetření se provádí nezávisle na zaměstnancích, kterých se může týkat předmět stížnosti;

e)  administrátor usiluje o rychlé dokončení šetření.

Článek 5f

Regulační technické normy v oblasti řízení a kontroly

Orgán ESMA vypracuje návrh regulačních technických norem, jimiž podrobně stanoví požadavky na řízení a kontrolu podle čl. 5 odst. 2a a 3a až 3d, čl. 5a odst. 2 a 3, čl. 5b odst. 2 a 3, čl. 5c odst. 2 a čl. 5c odst. 1 až 3. Orgán ESMA zohlední:

a)  vývoj v oblasti referenčních hodnot a vývoj na finančních trzích se zřetelem ke sbližování praxe v oblasti dohledu nad dodržováním požadavků na řízení při stanovování referenčních hodnot v mezinárodním měřítku;

b)  zvláštnosti různých typů referenčních hodnot a různých administrátorů, včetně vlastností různých odvětví a typů použitých vstupních údajů;

c)  rozdíly mezi referenčními hodnotami s kritickým významem a referenčními hodnotami bez kritického významu;

d)  zda se již na požadavky částečně nebo v plném rozsahu vztahují jiné příslušné regulační požadavky, zejména požadavky týkající se referenčních hodnot vycházejících z regulovaných údajů, a především, avšak nikoli výlučně, požadavky stanovené ve směrnici 2014/65/EU nebo v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014(29), s cílem zajistit, aby nedošlo ke zdvojování požadavků na administrátory nebo k jejich jiné zbytečné zátěži.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do […].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 6

Externí zajištění služeb nebo činností

1.  Administrátoři nesmějí prostřednictvím externích subjektů zajišťovat funkce spojené s poskytováním určité referenční hodnoty takovým způsobem, aby to významně narušovalo kontrolu administrátora nad poskytováním referenční hodnoty nebo schopnost dotyčného příslušného orgánu vykonávat dohled nad danou referenční hodnotou.

3.  Využívá-li administrátor k zajištění určitých funkcí či souvisejících služeb a činností spojených s poskytováním určité referenční hodnoty externího poskytovatele služeb, odpovídá v celém rozsahu i nadále za plnění veškerých povinností, které mu na základě tohoto nařízení vznikají.

3a.   Administrátor využívající externích služeb nebo činností zajistí, aby byly splněny tyto podmínky:

a)  poskytovatel služeb musí mít schopnosti, kapacitu a veškerá zákonem vyžadovaná povolení pro spolehlivý a profesionální výkon přenesených funkcí, služeb nebo činností;

b)  administrátor dá dotyčným příslušným orgánům k dispozici údaje o totožnosti a úkolech poskytovatele služeb účastnícího se postupu určování referenční hodnoty;

c)  administrátor přijme vhodná opatření, ukáže-li se, že poskytovatel služeb zřejmě neplní přenesené funkce účinně a v souladu s platnými právními předpisy a regulačními požadavky;

d)  administrátor si musí udržet odborné znalosti nezbytné pro řádný dohled nad externími dodavateli a pro řízení rizik souvisejících s využíváním jejich služeb;

e)  poskytovatel služeb informuje administrátora o veškerém vývoji, který může mít významný dopad na jeho schopnost vykonávat přenesené funkce účinně a v souladu s platnými právními předpisy a regulačními požadavky;

f)  poskytovatel služeb musí v souvislosti se svými přenesenými činnostmi spolupracovat s dotyčným příslušným orgánem, administrátor a dotyčný příslušný orgán musí mít zajištěn náležitý přístup k údajům o přenesených činnostech a do obchodních prostor poskytovatele služeb a dotyčný příslušný orgán musí být schopen tato práva na přístup vykonávat;

g)  administrátor musí být schopen v případně nutnosti příslušná ujednání ukončit.

h)  administrátor přijme přiměřená opatření, včetně plánů pro mimořádné události, s cílem předejít zbytečnému provoznímu riziku spojenému s účastí poskytovatele služeb v postupu určování referenční hodnoty.

Kapitola 2

Vstupní údaje, metodika a oznamování případů porušení

Článek 7

Vstupní údaje ▌

1.  Poskytování referenční hodnoty se řídí následujícími požadavky, které se týkají jejích vstupních údajů ▌:

a)  jako vstupní údaje slouží údaje o transakcích nebo, je-li to vhodnější, údaje nezaložené na transakcích, včetně přidělených kvót a ověřitelných odhadů, pokud přesně a spolehlivě zastupují reálný stav trhu či ekonomickou realitu, které má příslušná referenční hodnota měřit ▌.

aa)  vstupní údaje uvedené v písmenu a) jsou ověřitelné;

b)  vstupní údaje získává administrátor od spolehlivého a reprezentativního souboru či vzorku dodavatelů, aby bylo zajištěno, že výsledná referenční hodnota bude představovat spolehlivou a reprezentativní výpověď o reálném stavu trhu či ekonomické realitě, které má tato referenční hodnota měřit ▌;

ba)  administrátor používá pouze vstupní údaje od dodavatelů vstupních údajů, kteří dodržují kodex chování podle článku 9;

bb)  administrátor vede seznam osob, které mu mohou dodávat vstupní údaje, včetně postupů pro ověřování totožnosti dodavatelů vstupních údajů a předkladatelů;

bc)  administrátor zajistí, aby dodavatelé vstupních údajů poskytovali všechny důležité vstupní údaje; a

c)  jestliže jako vstupní údaje pro stanovení referenční hodnoty nejsou použity údaje o transakcích a dodavatel vstupních údajů je stranou u více než 50 % hodnoty příslušných transakcí na trhu, jehož stav má tato referenční hodnota měřit, administrátor v možných případech ověří, že tyto vstupní údaje jsou reprezentativní pro určitý trh z hlediska konkurenčních sil nabídky a poptávky. Pokud administrátor zjistí, že vstupní data nejsou pro určitý trh z hlediska konkurenčních sil nabídky a poptávky reprezentativní, buď změní vstupní údaje, dodavatele vstupních údajů nebo metodiku, aby byla reprezentativnost vstupních údajů pro určitý trh z hlediska konkurenčních sil nabídky a poptávky zajištěna, anebo poskytování této referenční hodnoty ukončí ▌;

2a.  Administrátor zajistí, aby kontrolní postupy vstupních údajů zahrnovaly:

a)  kritéria, jež stanoví, kdo může administrátorovi dodávat vstupní údaje, a proces výběru dodavatelů těchto údajů;

b)  postup, jímž jsou vstupní údaje získané od daného dodavatele vstupních údajů vyhodnocovány a jímž je tomuto dodavateli zabráněno v poskytování dalších vstupních údajů nebo jímž jsou vůči dodavateli případně uplatňovány další sankce za nedodržení; a

c)  postup pro ověřování vstupních údajů, a to i oproti jiným ukazatelům nebo údajům, v zájmu zajištění jejich integrity a přesnosti. Pokud referenční hodnota splňuje kritéria stanovená v článku 14a, použije se tento požadavek pouze v těch případech, kdy je dodržení předpisů v rozumné míře možné.

3a.  Jestliže vstupní údaje pro stanovení referenční hodnoty poskytuje útvar poskytující služby přímo klientům, tj. jakékoli oddělení, divize, skupina nebo personál poskytovatelů vstupních údajů nebo jeho přidružených subjektů, který provádí jakékoli činnosti v oblasti cenové kalkulace, obchodování, prodeje, uvádění na trh, reklamy, oslovování, strukturování a makléřství, administrátor musí:

a)  získat z jiných zdrojů údaje, jež tyto vstupní údaje potvrdí;

b)  zajistit, aby dodavatelé vstupních údajů měli zavedeny odpovídající vnitřní postupy pro dohled a ověřování, které umožní:

i)  ověřování dodávaných vstupních údajů, včetně postupů několikerého přezkumu vedoucími pracovníky, který je zaměřen na kontrolu vstupů a interních postupů jejich schvalování vedením odpovědným za dodávání vstupních údajů;

ii)  fyzické oddělení zaměstnanců útvaru poskytujícího služby přímo klientům od linií pro předávání zpráv;

iii)  úplné zohlednění opatření pro řešení konfliktů zaměřených na zjišťování, sdělování, řešení, snižování a prevenci stávající nebo potenciální motivace k manipulaci s datovými vstupy nebo k jejich ovlivňování jiným způsobem, včetně motivace vyplývající z politiky v oblasti odměňování a ze střetu zájmů mezi činnostmi souvisejícími s dodáváním vstupních údajů a jakýmikoli jinými obchodními činnostmi dodavatele vstupních údajů, jeho přidružených subjektů či jejich klientů nebo zákazníků.

Ustanovení prvního pododstavce písm. a) a b) se použijí na referenční hodnoty, které splňují kritéria stanovená v článku 14a, pouze v případech, kdy je dodržení těchto ustanovení v rozumné míře možné.

3b.  Veškeré nepodstatné změny referenční hodnoty, pokud jde o ustanovení, na která se vztahuje tento článek, se nepovažují za porušení žádné z finančních smluv nebo finančních nástrojů, jež na tuto referenční hodnotu odkazují. U referenčních hodnot s kritickým významem je dotyčný příslušný orgán oprávněn rozhodnout o tom, zda tato změna představuje změnu podstatnou.

3c.  Orgán ESMA vypracuje návrh regulačních technických norem, jimiž blíže upřesní vnitřní postupy dodavatele vstupních údajů pro dohled a ověřování, jež má administrátor vyžadovat v souladu s odstavcem 2a a 3a za účelem zajištění integrity a přesnosti vstupních údajů.

Orgán ESMA přihlédne ve vztahu k referenčním hodnotám bez kritického významu a ke komoditním referenčním hodnotám k zásadě proporcionality, dále ke specifičnosti různých typů referenčních hodnot, zejména těch referenčních hodnot, jež jsou založeny na údajích subjektů, které splňují kritéria stanovená v článku 14a, k povaze vstupních údajů, k tomu, zda se již na požadavky částečně či v plném rozsahu vztahují jiné příslušné regulační požadavky, především, avšak nikoli výlučně, požadavky stanovené ve směrnici 2014/65/EU nebo v nařízení (EU) č. 600/2014, s cílem zajistit, aby nedošlo ke zdvojování požadavků na administrátory nebo k jejich jiné zbytečné zátěži, jakož i zaručit sbližování praxe v oblasti dohledu nad stanovováním referenčních hodnot v mezinárodním měřítku.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 7a

Metodika

1.  Pro určování referenční hodnoty používá administrátor metodiku, která:

a)  je důkladná a spolehlivá;

b)  má jasná pravidla určující, jakým způsobem a kdy lze při stanovování referenční hodnoty uplatňovat volnost rozhodování;

c)  je přesná a důsledná, stabilní a ověřitelná, včetně zpětného testování;

d)  je odolná a zajišťuje, že referenční hodnotu lze vypočítat za nejrůznějších možných okolností;

e)  je dohledatelná a ověřitelná.

2.  Při vývoji metodiky pro určování referenčních hodnot administrátor referenční hodnoty:

a)  zohlední faktory, jako je velikost a obvyklá likvidita trhu, transparentnost obchodování a pozice účastníků trhu, koncentrace trhu, dynamika trhu a reprezentativnost každého vzorku z hlediska tržní a ekonomické reality, kterou má daná referenční hodnota měřit;

b)  určí, co představuje aktivní trh pro účely této referenční hodnoty; a

c)  stanoví prioritu různých druhů vstupních údajů.

3.   Administrátor musí mít zavedena jasná zveřejněná pravidla, jež stanoví, za jakých okolností kvantita nebo kvalita vstupních údajů nedosahuje standardů nezbytných pro to, aby bylo možno pomocí dané metodiky přesně a spolehlivě určit referenční hodnotu, a v nichž popíše, zda a jak bude referenční hodnota za takových okolností vypočítána.

4.  Veškeré nepodstatné změny referenční hodnoty, pokud jde o ustanovení, na která se vztahuje tento článek, se nepovažují za porušení žádné z finančních smluv nebo finančních nástrojů, jež na tuto referenční hodnotu odkazují. U referenčních hodnot s kritickým významem je dotyčný příslušný orgán oprávněn rozhodnout o tom, zda tato změna představuje změnu podstatnou.

Článek 7b

Transparentnost metodiky

1.  Administrátor transparentně sestaví, provozuje a spravuje údaje referenční hodnoty a metodiku.

Administrátor zveřejní, způsobem, který zajistí spravedlivou a snadnou dostupnost:

i)  metodiku použitou u každé referenční hodnoty nebo skupiny referenčních hodnot; a 

ii)  postup konzultace a zdůvodnění u každé navrhované podstatné změny ve své metodice, včetně vymezení toho, co představuje podstatnou změnu, a data, kdy bude změna oznámena uživatelům.

2.  Pokud referenční hodnota splňuje kritéria stanovená v článku 14a, administrátor při každém výpočtu pokud možno podá a zveřejní, aniž je tím dotčeno řádné zveřejnění referenčních hodnot:

a)  stručné vysvětlení, jež uživatelům referenční hodnoty nebo příslušnému orgánu umožní pochopit, jak byl výpočet proveden, a jež bude uvádět minimálně velikost a likviditu posuzovaného fyzického trhu (jako např. počet a objem transakcí, jež tvoří základ předložených údajů), rozpětí objemu, průměrný objem, cenové rozpětí, průměrnou cenu a orientační procentní podíl jednotlivých druhů údajů o trhu, jež byly zvažovány při výpočtu; toto vysvětlení musí uvádět pojmy odkazující na metodiku pro určování cen, např. „založeno na transakcích“, „založeno na maržových rozpětích“ nebo „interpolováno či extrapolováno“; a

b)  stručné vysvětlení toho, v jaké míře a na základě čeho byl použit úsudek, včetně veškerých rozhodnutí o vyloučení vstupních údajů, jež by jinak vyhovovaly požadavkům příslušné metodiky pro daný výpočet; založení ceny na maržových rozpětích nebo na interpolaci či extrapolaci nebo udělení větší váhy nabídkám nebo poptávkám než uzavřeným transakcím v rámci výpočtů;

3.  Pokud by toto zveřejnění nebylo v souladu s platnými právními předpisy týkajícími se duševního vlastnictví, je metodika předložena dotyčnému příslušnému orgánu.

4.  Je-li provedena podstatná změna v metodice pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem, oznámí tuto změnu administrátor dotyčnému příslušnému orgánu. Příslušný orgán má na schválení změny třicet dnů.

Článek 7c

Regulační technické normy pro vstupní údaje a metodiku

Orgán ESMA vypracuje regulační technické normy, jimiž blíže upřesní kontrolní postupy v souvislosti se vstupními údaji, okolnosti, za nichž nemusí být údaje o transakcích dostatečné, způsob, jímž lze tuto skutečnost prokázat dotyčným příslušným orgánům, a požadavky týkající se vypracování metodik, přičemž odliší různé typy referenčních hodnot a odvětví ve smyslu tohoto nařízení. Orgán ESMA zohlední:

a)  vývoj v oblasti referenčních hodnot a vývoj na finančních trzích se zřetelem ke sbližování praxe v oblasti dohledu nad stanovováním referenčních hodnot v mezinárodním měřítku;

b)  zvláštnosti různých referenčních hodnot a různých typů referenčních hodnot;

c)  zásadu proporcionality s ohledem na referenční hodnoty bez kritického významu;

d)  slabá místa umožňující manipulaci s referenčními hodnotami se zřetelem k používaným metodikám a vstupním údajům;

e)  aby měli uživatelé k dispozici dostatečné podrobnosti umožňující jim pochopit, jakým způsobem je referenční hodnota poskytována, s cílem posoudit její relevanci a vhodnost použití jako referenční hodnoty;

f)  zda se již na požadavky částečně nebo v plném rozsahu vztahují jiné příslušné regulační požadavky, zejména požadavky týkající se referenčních hodnot vycházejících z regulovaných údajů, a především, avšak nikoli výlučně, požadavky stanovené ve směrnici 2014/65/EU nebo v nařízení (EU) č. 600/2014, s cílem zajistit, že nedojde ke zdvojování požadavků na administrátory nebo k jejich jiné zbytečné zátěži.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do […].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 8

Oznamování případů porušení

1.  Administrátor má zavedeny postupy, které jeho vedoucím pracovníkům, zaměstnancům a ostatním fyzickým osobám, jejichž služeb využívá nebo které řídí, umožní interně oznamovat případy porušení tohoto nařízení a jiných příslušných platných právních předpisů.

2.  Administrátor má zavedeny postupy, které umožňují oznamovat případy porušení tohoto nařízení a jiných příslušných platných právních předpisů příslušným orgánům.

Kapitola 3

Kodex chování a požadavky na dodavatele vstupních údajů

Článek 9

Kodex chování

1.  Je-li referenční hodnota založena na údajích od dodavatelů vstupních údajů, sestaví administrátor, pokud možno ve spolupráci s dodavateli vstupních údajů, pro každou referenční hodnotu kodex chování, který jasně stanoví ▌povinnosti dodavatelů vstupních údajů spojené s dodáváním těchto údajů a zajistí, aby předkladatelé potvrdili, že kodex chování dodržují, což učiní znovu, jsou-li v kodexu provedeny jakékoli změny.

2.  Kodex chování obsahuje alespoň tyto prvky:

a)  jasný popis požadovaných vstupních údajů a požadavky, které zajistí, aby byly vstupní údaje poskytovány v souladu s články 7 a 8;

b)  postupy, které zajistí, aby dodavatelé vstupních údajů poskytovali všechny důležité vstupní údaje; a

c)  systémy a kontrolní mechanismy, jež je povinen zavést dodavatel vstupních údajů, včetně:

i)  postupů pro předkládání vstupních údajů, včetně požadavků, aby jejich dodavatel určil, zda jsou vstupními údaji údaje o transakcích a zda vstupní údaje vyhovují požadavkům administrátora;

ii)  postupů pro uplatňování volnosti rozhodování při poskytování vstupních údajů;

iii)  požadavků na ověřování vstupních údajů před jejich poskytnutím administrátorovi;

iv)  postupů pro vedení a uchovávání záznamů;

v)  požadavků na oznamování podezřelých vstupních údajů;

vi)  požadavků ohledně řešení konfliktů.

2a.  Administrátor může vytvořit samostatný kodex chování pro každou skupinu referenčních hodnot, které poskytuje.

2b.  Ve lhůtě dvaceti dnů od data nabytí účinnosti rozhodnutí zařadit referenční hodnotu s kritickým významem na seznam uvedený v čl. 13 odst. 1 předloží administrátor této referenční hodnoty s kritickým významem kodex chování dotyčnému příslušnému orgánu. Dotyčný příslušný orgán ve lhůtě třiceti dnů ověří, zda je obsah kodexu chování v souladu s tímto nařízením.

3.  Orgán ESMA vypracuje návrh regulačních technických norem, jimiž blíže upřesní prvky kodexu chování uvedené v odstavci 2 pro různé typy referenčních hodnot, a s cílem zohlednit vývoj v oblasti referenčních hodnot a vývoj na finančních trzích.

Při vypracovávání návrhu těchto regulačních technických norem orgán ESMA zohlední zásadu proporcionality s přihlédnutím k různým vlastnostem referenčních hodnot a dodavatelů vstupních údajů, zejména se zřetelem k rozdílnosti vstupních údajů a metodik, k rizikům manipulace se vstupními údaji a ke sbližování praxe v oblasti dohledu nad stanovováním referenčních hodnot v mezinárodním měřítku. Orgán ESMA konzultuje s agenturou ACER, pokud jde o použitelnost kodexů chování, zejména s ohledem na příslušné referenční hodnoty.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v odstavci 1 postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 11

Požadavky na dodavatele vstupních údajů pod dohledem

1.  Na dodavatele vstupních údajů pod dohledem, kteří dodávají vstupní údaje pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem, se vztahují ▌požadavky na řízení a kontrolu uvedené v odstavcích 2a a 3.

2.  Dodavatel vstupních údajů pod dohledem má zavedeny účinné systémy a kontrolní mechanismy, jimiž zajišťuje integritu a spolehlivost všech vstupních údajů, které jsou poskytovány administrátorovi, včetně:

a)  kontroly toho, kdo může předávat administrátorovi vstupní údaje, a v přiměřeném rozsahu také včetně postupu pro schvalování fyzickou osobou nadřízenou předkladateli;

b)  náležité odborné přípravy předkladatelů v rozsahu alespoň tohoto nařízení a nařízení (EU) č. 596/2014;

c)  opatření pro řešení konfliktů, včetně případného organizačního oddělení zaměstnanců a zvážení toho, jak lze odstranit podněty k manipulaci s referenčními hodnotami plynoucí z politik v oblasti odměňování;

d)  vedení záznamů o komunikaci v souvislosti s poskytováním vstupních údajů po náležitou dobu;

e)  vedení záznamů o expozicích jednotlivých obchodníků a oddělení nástrojům odkazujícím na referenční hodnotu s cílem usnadnit audity a vyšetřování a za účelem řešení střetů zájmů;

f)  vedení záznamů o interních a externích auditech.

2a.  V případech, kdy vstupními údaji nejsou údaje o transakcích ani přidělené kvóty, zavedou dodavatelé vstupních údajů pod dohledem postupy, které doplňují rámec systémů a kontrolních mechanismů uvedených v odstavci 2 a jimiž se dodavatelé řídí při použití úsudku nebo při uplatnění volnosti rozhodování, a vedou záznamy obsahující zdůvodnění těchto kroků, přičemž v přiměřeném rozsahu zohlední povahu dané referenční hodnoty a vstupních údajů.

3.  Při provádění auditů a výkonu dohledu nad poskytováním referenční hodnoty dodavatel vstupních údajů pod dohledem plně spolupracuje s administrátorem a dotyčným příslušným orgánem, mimo jiné pro účely stanovené v čl. 5c odst. 3, a umožní přístup k informacím a záznamům uchovávaným v souladu s odstavci 2 a 2a.

4.  Orgán ESMA vypracuje návrh regulačních technických norem, jimiž blíže upřesní požadavky týkající se systémů a kontrolních postupů uvedených v odstavcích 2, 2a a 3 pro různé typy referenčních hodnot.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

HLAVA III

▌požadavky na referenční hodnoty s kritickým významem

Kapitola 1

Regulované údaje

Článek 12a

Regulované údaje

Jsou-li referenční hodnoty stanovovány použitím vzorce na údaje uvedené v čl. 3 odst. 1 bodu 11 podbodu i) nebo ii), nevztahuje se na poskytování těchto referenčních hodnot a na dodávání vstupních údajů pro tyto referenční hodnoty čl. 7 odst. 1 písm. b), čl. 7 odst. 1 písm. ba), čl. 7 odst. 1 písm. c), čl. 7 odst. 2a, čl. 7 odst. 3a, čl. 8 odst. 1, čl. 8 odst. 2, články 9, 11 a 13a. Čl. 5d odst. 1 písm. a) se nevztahuje na poskytování referenčních hodnot, které odkazují na vstupní údaje dodané v celém rozsahu způsobem uvedeným v čl. 3 odst. 1 bodu 11. Tyto požadavky se rovněž nevztahují na účely čl. 5c odst. 3.

Kapitola 2

Referenční hodnoty s kritickým významem

Článek 13

Referenční hodnoty s kritickým významem

1.  Referenční hodnota, která nevychází z regulovaných údajů, je považována za referenční hodnotu s kritickým významem v následujících případech:

a)  referenční hodnota je používána jako reference pro finanční nástroje a finanční smlouvy, jejichž průměrná hodnota je v určitém přiměřeném časovém období nejméně 500 000 000 000 EUR;

b)  referenční hodnota je označena za referenční hodnotu s kritickým významem podle postupu stanoveného v odstavcích 2a, 2c a 2e až 2g.

Orgán ESMA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které:

–  určí způsob výpočtu tržní hodnoty finančních nástrojů;

–  určí způsob výpočtu hrubé pomyslné hodnoty finančních nástrojů;

–  určí, jaké časové období použít, aby bylo možné přiměřeně změřit referenční hodnotu;

–  přezkoumají minimální hodnotu 500 000 000 000 EUR, a to alespoň jednou za [tři] roky od vstupu tohoto nařízení v platnost.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem stanoveným v článcích 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

2a.  Příslušný orgán členského státu může považovat referenční hodnotu ve své působnosti za referenční hodnotu s kritickým významem, ačkoli její průměrná pomyslná hodnota nedosahuje výše stanovené v odst. 1 pododstavci 1 písm. a), domnívá-li se, že ukončení poskytování této referenční hodnoty by mělo významný nepříznivý dopad na integritu trhů, finanční stabilitu, spotřebitele, reálnou ekonomiku nebo na financování domácností a podniků v jeho působnosti. V tomto případě oznámí své rozhodnutí do pěti dnů orgánu ESMA.

2b.  Do deseti dnů od obdržení oznámení uvedeného v odst. 2a zveřejní orgán ESMA oznámení na svých internetových stránkách a aktualizuje registr uvedený v článku 25a.

2c.  Pokud se příslušný vnitrostátní orgán domnívá, že rozhodnutí přijaté podle odstavce 2a jiným příslušným orgánem v Unii bude mít významný nepříznivý dopad na stabilitu finančních trhů, reálnou ekonomiku nebo na dodavatele vstupních údajů pod dohledem v jejich působnosti, předloží příslušnému vnitrostátnímu orgánu žádost o přehodnocení jeho rozhodnutí. Příslušný orgán, který rozhodnutí ve smyslu odstavce 2a učinil, sdělí žádajícímu příslušnému orgánu svou odpověď do třiceti dnů od obdržení žádosti.

2d.  Nedosáhnou-li příslušné orgány dohody, může žádající příslušný orgán záležitost postoupit orgánu ESMA. Orgán přijme do šedesáti dnů od obdržení žádosti o postoupení opatření v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.

2e.  Domnívá-li se příslušný orgán členského státu nebo orgán ESMA, že referenční hodnota v působnosti jiného členského státu, jejíž průměrná pomyslná hodnota nedosahuje výše stanovené v odst. 1 pododstavci 1 písm. a), by měla i přesto být považována za referenční hodnotu s kritickým významem, neboť ukončení poskytování této referenční hodnoty by mělo významný nepříznivý dopad na integritu trhů, finanční stabilitu, spotřebitele, reálnou ekonomiku nebo na financování domácností a podniků v jeho působnosti, předloží vnitrostátnímu orgánu příslušnému pro daného administrátora referenční hodnoty žádost o označení této referenční hodnoty za referenční hodnotu s kritickým významem. Orgán příslušný pro daného administrátora referenční hodnoty sdělí žádajícímu příslušnému orgánu svou odpověď do třiceti dnů od obdržení žádosti.

2f.  Nedosáhnou-li příslušné orgány shody, žádající příslušný orgán může věc postoupit orgánu ESMA podle postupu stanoveného v odstavci 2e. Předloží zdokumentované posouzení dopadu ukončení poskytování této referenční hodnoty ve své působnosti, které obsahuje alespoň tyto prvky:

a)  možnosti využití, pokud jde o účastníky trhu, a využití na maloobchodních trzích;

b)  dostupnost použitelné tržní náhrady této referenční hodnoty;

c)  hodnotu finančních nástrojů a finančních smluv, které v daném členském státě na tuto referenční hodnotu odkazují, a její význam z hlediska hrubého národního produktu v daném členském státě;

d)  četnost využití a případně dodávání vstupních údajů pro danou referenční hodnotu v členských státech;

e)  jakýkoliv jiný ukazatel, jímž lze posoudit možný dopad přerušení poskytování referenční hodnoty či její nespolehlivosti na integritu trhů, finanční stabilitu nebo na financování domácností a podniků daného členského státu.

Jestliže je žádajícím příslušným orgánem orgán ESMA, pak ESMA přezkoumá svou žádost a vydá závazné stanovisko.

2g.  Do [deseti] týdnů od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 2a a po konzultaci s Evropskou radou pro systémová rizika a s dalšími příslušnými vnitrostátními orgány vydá orgán ESMA závazné stanovisko k tomu, zda má referenční hodnota kritický význam. Orgán ESMA předá své stanovisko a výsledky konzultací Komisi, příslušným vnitrostátním orgánům a administrátorovi. Stanovisko orgánu ESMA bude vycházet z kritérií uvedených v odstavci 2f a z dalších relevantních kritérií.

2h.  Jakmile byla referenční hodnota definována jako referenční hodnota s kritickým významem, je v souladu s článkem 34 informováno kolegium příslušných orgánů.

Kolegium příslušných orgánů si s ohledem na to, že daná referenční hodnota je referenční hodnotou s kritickým významem, vyžádá informace nezbytné pro udělení povolení k poskytování referenční hodnoty podle článku 23 v souladu s dodatečnými podmínkami uloženými tímto nařízením.

2i.  Kolegium příslušných orgánů přezkoumá nejméně každé dva roky referenční hodnoty, které byly dříve klasifikovány jako referenční hodnoty s kritickým významem.

2j.  Za výjimečných okolností mohou členské státy stanovit pro administrátora referenční hodnoty dodatečné požadavky týkající se problematiky, kterou upravuje tento článek.

Článek 13a

Povinná správa referenční hodnoty s kritickým významem

1.  Pokud má administrátor referenční hodnoty s kritickým významem v úmyslu přestat tuto referenční hodnotu poskytovat, je povinen:

a)  tuto skutečnost okamžitě oznámit svému příslušnému orgánu a dále

b)  do čtyř týdnů od tohoto oznámení předložit posouzení toho, jakým způsobem bude tato referenční hodnota předána novému administrátorovi, nebo

c)  do čtyř týdnů od tohoto oznámení předložit posouzení toho, jakým způsobem bude poskytování této referenční hodnoty ukončeno s přihlédnutím k postupu stanovenému v čl. 17 odst. 1.

Během tohoto období nepřestane administrátor tuto referenční hodnotu poskytovat.

2.  Příslušný orgán do čtyř týdnů po obdržení posouzení vypracovaného administrátorem a uvedeného v odstavci 1:

a)  informuje orgán ESMA a

b)  vypracuje své vlastní posouzení toho, jakým způsobem bude daná referenční hodnota předána novému administrátorovi nebo jak bude ukončeno její poskytování, přičemž přihlédne k postupu pro ukončení poskytování této referenční hodnoty vypracovaného daným administrátorem v souladu s čl. 17 odst. 1.

Během tohoto období nepřestane administrátor tuto referenční hodnotu poskytovat.

3.  Po dokončení posouzení uvedeného v odstavci 2 může příslušný orgán uložit administrátorovi, aby danou referenční hodnotu nadále uveřejňoval až do okamžiku, kdy:

a)  poskytování této referenční hodnoty je předáno novému administrátorovi nebo

b)  poskytování této referenční hodnoty je možné řádně ukončit nebo

c)  referenční hodnota již nemá mít kritický význam.

Příslušný orgán může administrátorovi uložit, aby tuto referenční hodnotu nadále uveřejňoval po omezené časové období, které nepřekročí šest měsíců, přičemž příslušný orgán může toto období v nutných případech prodloužit nejvýše o dalších šest měsíců.

Článek 13b

Omezení tržní síly administrátorů referenčních hodnot s kritickým významem

1.  Při kontrole poskytování referenční hodnoty s kritickým významem administrátor náležitě zohlední zásady integrity trhu a kontinuitu referenční hodnoty, jakož i potřebu právní jistoty smluv, které na referenční hodnotu odkazují.

2.  Při poskytování referenční hodnoty s kritickým významem pro účely finanční smlouvy nebo finančního nástroje administrátor zajistí, aby všem uživatelům byly spravedlivým, přiměřeným a nediskriminačním způsobem poskytnuty licence k dané referenční hodnotě a informace o této hodnotě v souladu s článkem 37 nařízení (EU) č. 600/2014.

Článek 14

Povinná účastreferenční hodnoty s kritickým významem

1.  Administrátor jedné nebo více referenčních hodnot s kritickým významem, které vycházejí z údajů dodaných dodavateli, z nichž většinu tvoří subjekty pod dohledem, předloží každé dva roky svému příslušnému orgánu posouzení schopnosti každé referenční hodnoty s kritickým významem měřit podkladový trh nebo ekonomickou realitu.

2.  Pokud jeden nebo více dodavatelů vstupních údajů pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem pod dohledem má v úmyslu ukončit dodávání vstupních údajů, neprodleně tuto skutečnost písemně oznámí administrátorovi referenční hodnoty s kritickým významem a příslušnému orgánu. Administrátor do čtrnácti dnů od obdržení tohoto oznámení vyrozumí příslušný orgán a předloží posouzení dopadů ukončení poskytování vstupních údajů na schopnost referenční hodnoty měřit podkladový trh nebo ekonomickou realitu. Administrátor rovněž informuje zbývající dodavatele vstupních údajů pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem, kteří působí pod dohledem, o oznámení o ukončení dodávání údajů a snaží se zjistit, zda i oni mají v úmyslu dodávání vstupních údajů ukončit.

Příslušný orgán neprodleně vyrozumí kolegium příslušných orgánů a v přiměřené lhůtě dokončí vlastní posouzení důsledků ukončení poskytování. Příslušný orgán má pravomoc žádat, aby dodavatel, který podal oznámení o úmyslu ukončit dodávání vstupních údajů, nepřestal dodávat vstupní údaje pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem do doby, než tento orgán dokončí své posouzení.

3.  Domnívá-li se příslušný orgán, že je ohrožena reprezentativnost referenční hodnoty s kritickým významem, je oprávněn:

a)  uložit subjekty pod dohledem v souladu s odstavcem 4, včetně subjektů, které již nejsou dodavateli vstupních údajů pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem, aby administrátorovi dodávaly vstupní údaje v souladu s metodikou, kodexem chování nebo jinými pravidly. Takový požadavek platí po přiměřené přechodné období, jehož délka závisí na průměrné době platnosti smlouvy odkazující na příslušnou referenční hodnotu, nejvýše však dvanáct měsíců od data, kdy bylo učiněno původní rozhodnutí o povinném dodávání vstupních údajů;

b)  po přezkumu, který je stanoven v odstavci 5b a vztahuje se na přechodné období uvedené v písmenu a) tohoto odstavce, prodloužit období povinného dodávání údajů, a to nejvýše o dvanáct měsíců;

c)  určit lhůtu pro dodávání vstupních údajů a současně neukládat subjektům pod dohledem povinnost obchodovat nebo se k obchodu zavázat;

d)  po diskusi s administrátorem uložit administrátorovi, aby v zájmu posílení reprezentativnosti a spolehlivosti referenční hodnoty provedl změny v kodexu chování, metodice nebo jiných pravidlech platných pro referenční hodnotu s kritickým významem;

e)  požádat administrátora, aby vypracoval písemnou zprávu o opatřeních, která hodlá přijmout za účelem posílení reprezentativnosti a spolehlivosti referenční hodnoty, a aby tuto zprávu zpřístupnil uživatelům referenční hodnoty.

4.  Subjekty pod dohledem uvedené v odst. 3 písm. a) určí orgán příslušný pro administrátora za pomoci orgánu příslušného pro subjekty pod dohledem a na základě rozsahu účasti dotyčného subjektu pod dohledem na trhu, který má daná referenční hodnota měřit, jakož i odborných znalostí dodavatele vstupních údajů o tomto trhu a jeho schopnosti dodávat vstupní údaje potřebné kvality. Je třeba náležitě přihlédnout k existenci vhodných alternativních referenčních hodnot, na které by mohly finanční smlouvy a nástroje, které danou referenční hodnotu s kritickým významem používají jako referenční, případně přejít.

5.  Je-li referenční hodnota považována za referenční hodnotu s kritickým významem v souladu s postupem stanoveným v čl. 13 odst. 2a až 2d, orgán příslušný pro administrátora má pravomoc žádat, aby vstupní údaje byly v souladu s tímto článkem odst. 3 písm. a), b) a c) dodávány pouze dodavateli pod dohledem, kteří se nachází v jeho členském státě.

5a.  Orgán příslušný pro subjekt pod dohledem uvedený v odstavci 3 je nápomocen orgánu příslušnému pro administrátora při vymáhání opatření ve smyslu odstavce 3.

5b.  Orgán příslušný pro administrátora na konci přechodného období uvedeného v odst. 3 písm. a) přezkoumá ve spolupráci s kolegiem příslušných orgánů, zda opatření stanovená v odst. 3 písm. a) jsou i nadále zapotřebí, a své závěry předloží ve formě písemné zprávy. Orgán příslušný pro administrátora tato opatření zruší, pokud usoudí, :

a)  že daná referenční hodnota může pokračovat i poté, co dodavatelé vstupních údajů, jimž bylo dodávání vstupních údajů nařízeno, jejich dodávání ukončí;

b)  že dodavatelé vstupních údajů budou v jejich dodávání pravděpodobně pokračovat nejméně po dobu jednoho roku, i kdyby uplatnění této pravomoci bylo zrušeno;

c)  po konzultaci s dodavateli vstupních údajů a uživateli, že je k dispozici přijatelná náhradní referenční hodnota a že uživatelé referenční hodnoty s kritickým významem mohou na tuto náhradní referenční hodnotu za přijatelné náklady přejít; takový přechod není považován za porušení platné smlouvy; nebo

d)  že není možné určit žádné vhodné alternativní dodavatele vstupních údajů a že by ukončení dodávání vstupních údajů ze strany příslušných subjektů pod dohledem danou referenční hodnotu oslabilo natolik, že by to vedlo k ukončení jejího poskytování.

Nastane-li situace uvedená v prvním pododstavci písm. a) a b), subjekty pod dohledem, které mají v úmyslu ukončit dodávání vstupních údajů, tak učiní v den, který určí orgán příslušný pro administrátora, avšak nejpozději ve lhůtách uvedených v odst. 3 písm. b).

5c.  V případě, že by mělo být ukončeno poskytování referenční hodnoty s kritickým významem, pokračují dodavatelé vstupních údajů pro stanovení referenční hodnoty s kritickým významem v jejich dodávání po další přiměřené období stanovené příslušným orgánem, které ovšem není delší než období uvedená v odst. 3 písm. b). Jakékoli změny či přechody na jinou referenční hodnotu nejsou považovány za porušení platné smlouvy.

5d.  V případě, že některý dodavatel vstupních údajů poruší požadavky odstavce 2, administrátor to oznámí příslušnému orgánu v nejkratším termínu, v němž je to prakticky možné.

Článek 14a

Komoditní referenční hodnoty založené na údajích dodavatelů, kteří nejsou subjekty pod dohledem

Jestliže se komoditní referenční hodnota zakládá na údajích dodavatelů, z nichž většinu tvoří subjekty, které nejsou pod dohledem a jejichž hlavní činností je poskytování investičních služeb ve smyslu směrnice 2014/65/ES nebo bankovní činnost ve smyslu směrnice 2013/36/EU, nepoužijí se články 5a a 5b, čl. 5c odst. 1, čl. 5c odst. 2, čl. 5d odst. 2, čl. 7 odst. 1 písm. ba), čl. 7 odst. 1 písm. bc) a článek 9.

HLAVA IV

TRANSPARENTNOST A OCHRANA SPOTŘEBITELŮ

Článek 15

Prohlášení o referenční hodnotě

1.  Do dvou týdnů od zařazení do registru uvedeného v článku 25a uveřejní administrátor prohlášení o referenční hodnotě ke každé referenční hodnotě, případně ke každé skupině referenčních hodnot, která byla vytvořena a zveřejněna s cílem získat povolení k činnosti nebo registraci nebo s cílem získat potvrzení v souladu s článkem 21a či uznání v souladu s článkem 21a. Administrátor prohlášení o referenční hodnotě ke každé referenční hodnotě nebo skupině referenčních hodnot nejméně jednou za dva roky aktualizuje. Toto prohlášení:

a)  jasně a jednoznačně definuje stav trhu a ekonomickou realitu, které tato referenční hodnota měří, a okolnosti, za nichž by se takové měření mohlo stát nespolehlivým;

c)  ▌jasně a jednoznačně uvede ty části referenční hodnoty, u kterých se může uplatňovat volnost rozhodování a kritéria jejího uplatňování ▌;

d)  obsahuje upozornění, že v důsledku určitých faktorů včetně faktorů vnějších, které administrátor nemůže nijak ovlivnit, může dojít v poskytování dané referenční hodnoty k určitým změnám, anebo k ukončení jejího poskytování; a

e)  obsahuje doporučení, že veškeré finanční smlouvy či jiné finanční nástroje odkazující na danou referenční hodnotu by měly být vůči možnosti změn v poskytování dané referenční hodnoty či jeho ukončení odolné či jinak schopné takovou možnost řešit.

2.  Prohlášení o referenční hodnotě musí obsahovat alespoň:

a)  vymezení všech klíčových pojmů souvisejících s referenční hodnotou;

b)  zdůvodnění volby metodiky pro tuto referenční hodnotu a postupy pro přezkum a schvalování této metodiky;

c)  kritéria a postupy používané ke stanovení referenční hodnoty, včetně popisu vstupních údajů, stanovení priority různých druhů vstupních údajů, minimálních údajů nutných ke stanovení referenční hodnoty, použití modelů nebo extrapolačních metod a včetně postupů pro vyvážení složek indexu referenční hodnoty;

d)  kontrolní mechanismy a pravidla, jimiž se řídí administrátor nebo dodavatelé vstupních údajů při uplatňování volnosti rozhodování nebo úsudku, v zájmu zajištění jednotnosti v uplatňování volnosti rozhodování nebo úsudku;

e)  postupy pro stanovování referenčních hodnot v obdobích vysoké zátěže nebo v obdobích, kdy zdroje údajů o transakcích mohou být nedostatečné, nepřesné nebo nespolehlivé, a možná omezení referenčních hodnot v těchto obdobích;

f)  postupy pro řešení chyb ve vstupních údajích nebo při stanovování referenčních hodnot, včetně případů, kdy bude nezbytné referenční hodnotu určit znovu; a

g)  identifikaci případných omezení referenční hodnoty, včetně jejího použití na nelikvidních nebo roztříštěných trzích a možné koncentrace vstupů.

Článek 17

Ukončení poskytování referenční hodnoty

1.  Administrátor společně s prohlášením o referenční hodnotě uvedené v článku 15 uveřejní postup týkající se toho, jaká opatření podnikne v případě změn určité referenční hodnoty nebo v případě ukončení jejího poskytování nebo ukončení uznání referenční hodnoty uvedené v článku 21a nebo potvrzení ve smyslu článku 21b. Postup je rovněž začleněn do kodexu chování uvedeném v čl. 9 odst. 1. Postup může být v odpovídajících případech vypracován pro skupiny referenčních hodnot, a dojde-li k významné změně, je aktualizován a zveřejněn.

2.  Subjekty pod dohledem, které ▌používají určitou referenční hodnotu, vypracují a uchovávají podložené písemné plány, v nichž stanoví, jaká opatření podniknou v případě, že se tato referenční hodnota významně změní nebo že její poskytování bude ukončeno. Je-li to možné a vhodné, v těchto plánech určí jednu nebo více alternativních referenčních hodnot, na něž je možné odkazovat, a uvedou, proč by tyto referenční hodnoty byly vhodnou alternativou. Subjekty pod dohledem na vyžádání předloží tyto plány dotyčnému příslušnému orgánu a je-li to možné, odpovídajícím způsobem je promítnou do smluvního vztahu s klienty.

Článek 17a

Vhodnost referenční hodnoty

Administrátor zajistí přesnost referenční hodnoty ve vztahu k popisu trhu nebo ekonomické reality, které má referenční hodnota měřit, podle požadavků na prohlášení o referenční hodnotě stanovených v článku 15.

Orgán ESMA šest měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost zveřejní pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1095/2010, které vymezí definici vhodnosti z hlediska přijatelné míry bazického rizika.

Komise do prosince 2015 zveřejní zprávu analyzující stávající praxi v souvislosti s nakládáním s bazickým rizikem ve finančních smlouvách a s použitím referenčních hodnot, jako jsou mezibankovní úroková sazba a referenční směnný kurz, a posuzující, zda jsou ustanovení o obchodní činnosti obsažená ve směrnici 2008/48/ES a směrnici 2014/17/EU dostačující ke snížení bazického rizika spojeného s referenčními hodnotami používanými ve finančních smlouvách.

HLAVA V 

POUŽÍVÁNÍ REFERENČNÍCH HODNOT POSKYTOVANÝCH ADMINISTRÁTORY S OPRÁVNĚNÍM, REGISTROVANÝMI ADMINISTRÁTORY NEBO ADMINISTRÁTORY ZE TŘETÍCH ZEMÍ

Článek 19

Používání ▌referenční hodnoty

1.   Subjekt pod dohledem v Unii může používat referenční hodnotu nebo kombinaci referenčních hodnot jako referenci v určitém finančním nástroji nebo finanční smlouvě ▌, jsou-li poskytovány administrátorem, jemuž bylo vydáno povolení nebo registrace v souladu s článkem 23 nebo 23a nebo administrátorem nacházejícím se ve třetí zemi podle článku 20, 21a nebo 21b.

2.  Týká-li se prospekt, který má být zveřejněn v souladu se směrnicí 2003/71/ES nebo směrnicí 2009/65/ES, převoditelných cenných papírů nebo jiných investic, jež odkazují na určitou referenční hodnotu, zajistí emitent, předkladatel nabídky nebo osoba, která žádá o přijetí k obchodování na regulovaném trhu, aby prospekt obsahoval rovněž jasné a významné informace o tom, zda je referenční hodnota registrována nebo zda je poskytována administrátorem registrovaným ve veřejném registru podle článku 25a tohoto nařízení.

3.  Orgán ESMA zruší body 49 až 62 svých pokynů pro příslušné orgány a správcovské společnosti subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), pokynů pro fondy obchodované na burze a pro další záležitosti související se subjekty SKIPCP(30), nebo je uvede do souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

Článek 20

Rovnocennost

1.  Referenční hodnoty poskytované administrátorem nacházejícím se ve třetí zemi mohou subjekty pod dohledem v Unii používat, pokud jsou splněny tyto podmínky a nepoužije se článek 21a nebo 21b:

a)  Komise přijala rozhodnutí o rovnocennosti v souladu s odstavcem 2 nebo 2a ▌;

b)  dotyčný administrátor má v této třetí zemi oprávnění či registraci a podléhá zde dohledu;

c)  administrátor oznámil orgánu ESMA svůj souhlas s tím, že jeho zavedené nebo potenciální referenční hodnoty mohou být používány subjekty pod dohledem v Unii ▌;

d)  administrátor je řádně registrován podle článku 25a; a

e)  funguje mechanismus spolupráce uvedený v odstavci 3 tohoto článku.

2.  Komise může přijmout rozhodnutí, ve kterém bude stanoveno, že právní rámec třetí země a její praxe v oblasti dohledu zaručuje, že:

a)  administrátoři, kteří mají v této třetí zemi povolení či registraci, splňují závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům vyplývajícím z tohoto nařízení, zejména se zřetelem k tomu, zda právní rámec třetí země a její praxe v oblasti dohledu zajišťují soulad se zásadami organizace IOSCO pro stanovování finančních referenčních hodnot zveřejněnými dne 17. července 2013 a zásadami organizace IOSCO pro agentury podávající přehledy o cenách ropy zveřejněnými dne 5. října 2012; a

b)  tyto právní závazky jsou v této třetí zemi předmětem soustavného a účinného dohledu a vymáhání jejich plnění.

ba)  – probíhá účinná výměna informací se zahraničními daňovými orgány,

–  nechybí transparentnost, pokud jde o právní, soudní či správní předpisy,

–  uplatňuje se požadavek výrazné místní přítomnosti,

–  třetí země nepůsobí jako offshorové finanční centrum,

–  třetí země neuplatňuje politiku nulových či pouze nominálních daní nebo takové daňové výhody nenabízí, a to ani subjektům bez skutečné hospodářské činnosti a významné ekonomické přítomnosti na území třetí země, jež takové daňové výhody nabízí;

–  Finanční akční výbor (FATF) nezařadil třetí zemi na seznam nespolupracujících zemí či území;

–  třetí země plně dodržuje normy stanovené v článku 26 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku a zajišťuje účinnou výměnu informací týkajících se daňových otázek, včetně veškerých mnohostranných daňových dohod.

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.

2a.  Obdobně může Komise přijmout rozhodnutí, že zvláštní pravidla nebo požadavky, které ve třetí zemi platí pro jednotlivé konkrétní administrátory nebo pro jednotlivé konkrétní referenční hodnoty či jejich skupiny, jsou rovnocenné požadavkům tohoto nařízení, a že subjekty pod dohledem v Unii mohou tudíž využívat tyto jednotlivé konkrétní administrátory nebo tyto jednotlivé konkrétní referenční hodnoty či jejich skupiny.

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.

3.  Orgán ESMA zřídí mechanismy spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí, jejichž právní rámce a postupy v oblasti dohledu byly uznány jako rovnocenné v souladu s ustanoveními odstavce 2 nebo 2a. V rámci těchto mechanismů musí být stanoveny přinejmenším:

a)  mechanismus pro výměnu informací mezi orgánem ESMA a příslušnými orgány dotčených třetích zemí včetně přístupu ke všem důležitým informacím, jež si orgán ESMA vyžádá o administrátorovi, který má povolení k činnosti v této třetí zemi;

b)  mechanismus rychlého vyrozumění orgánu ESMA pro případ, kdy se příslušný orgán třetí země domnívá, že administrátor, který má povolení k činnosti v této třetí zemi, nad nímž vykonává dohled, neplní podmínky vyplývající z jejího povolení či jiné domácí právní předpisy;

c)  postupy týkající se koordinace činností spojených s výkonem dohledu ▌.

4.  Orgán ESMA vypracuje návrh regulačních technických norem, v nichž stanoví minimální obsah mechanismů spolupráce uvedených v odstavci 3, aby bylo zajištěno, že příslušné orgány a orgán ESMA mohou v souladu s tímto nařízením vykonávat veškeré své pravomoci v oblasti dohledu.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 21

Zrušení registrace administrátorů ze třetích zemí

2.  Orgán ESMA zruší registraci administrátora uvedeného v čl. 20 odst. 1 písm. d), má-li opodstatněné důvody podložené důkazy o tom, že administrátor:

a)  jedná způsobem, který jednoznačně poškozuje zájmy uživatelů jeho referenčních hodnot či řádné fungování trhů; nebo

b)  hrubě porušil domácí vnitrostátní právní předpisy nebo jiná ustanovení, která pro něj platí v příslušné třetí zemi a na jejichž základě přijala Komise rozhodnutí v souladu s čl. 20 odst. 2 nebo čl. 20 odst. 2a.

3.  Orgán ESMA přijme rozhodnutí v souladu s ustanovením odstavce 2 pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)  orgán ESMA postoupil danou záležitost příslušnému orgánu třetí země a tento příslušný orgán nepřijal náležitá opatření, která jsou potřebná pro ochranu investorů a řádné fungování trhů v Unii, nebo neprokázal, že dotyčný administrátor plní požadavky, které pro něho v této třetí zemi platí;

b)  orgán ESMA informoval příslušný orgán třetí země o svém úmyslu zrušit registraci administrátora, a to nejméně 30 dnů před zrušením této registrace.

4.  Orgán ESMA neprodleně informuje ostatní příslušné orgány o veškerých opatřeních, která přijme v souladu s ustanovením odstavce 1, a své rozhodnutí uveřejní na svých internetových stránkách.

Článek 21a

Uznání administrátora v třetí zemi

1.  Dokud není přijato rozhodnutí o rovnocennosti v souladu s čl. 20 odst. 2, mohou subjekty pod dohledem v Unii používat referenční hodnoty poskytované administrátorem nacházejícím se v třetí zemi za předpokladu, že administrátor od orgánu ESMA předem získá uznání v souladu s tímto článkem.

2.  Administrátor nacházející se ve třetí zemi, který má v úmyslu předem získat uznání ve smyslu odstavce 1, splňuje veškeré požadavky stanovené tímto nařízením, avšak nevztahují se na něj články 11, 13a a 14. Pokud administrátor může prokázat, že jím poskytovaná referenční hodnota se zakládá na regulovaných údajích, nebo je komoditní referenční hodnotou, jež není založena na vstupních údajích dodávaných dodavateli, z nichž většinu netvoří subjekty pod dohledem a hlavní činností jejich skupiny je poskytování investičních služeb ve smyslu směrnice 2014/65/EU nebo bankovních činností ve smyslu směrnice 2013/36/EU, vztahují se na administrátora výjimky pro tyto referenční hodnoty podle článků 12a a 14a.

3.  Administrátor nacházející se v třetí zemi, který má v úmyslu předem získat uznání ve smyslu odstavce 1, tak může rovněž učinit, pokud dodržuje veškeré požadavky stanovené v zásadách organizace IOSCO pro finanční referenční hodnoty nebo pokud vyhovuje kritériím stanoveným v čl. 14a odst. 1 – zásadám organizace IOSCO pro agentury podávající přehledy o cenách ropy. Jejich dodržování bude přezkoumáno a potvrzeno nezávislým externím auditorem nejméně každé dva roky a vždy, když dojde k podstatné změně v referenční hodnotě, a zprávy auditora budou zasílány orgánu ESMA a na vyžádání budou zpřístupněny uživatelům.

4.  Administrátor nacházející se ve třetí zemi, který má v úmyslu předem získat uznání ve smyslu odstavce 1, musí mít zástupce usazeného v Unii. Tímto zástupcem je fyzická osoba s bydlištěm v Unii nebo právnická osoba se sídlem v Unii. Administrátor nacházející se ve třetí zemi zástupce výslovně pověří, aby jednal jeho jménem ve veškeré komunikaci s úřady, včetně orgánu ESMA a příslušných orgánů a veškerých dalších osob v Unii, které jsou důležité pro závazky administrátora stanovené tímto nařízením.

5.  Administrátor nacházející se ve třetí zemi, který má v úmyslu předem získat uznání ve smyslu odstavce 1, požádá o uznání orgán ESMA. Žádající administrátor předloží veškeré informace podle článku 23 nebo článku 23a, jimiž orgán ESMA ujistí, že v době, kdy bude uznán, budou provedena veškerá opatření nezbytná ke splnění požadavků uvedených v odstavci 2 nebo 2a, a uvede seznam svých stávajících či případných budoucích referenčních hodnot, které lze v Unii použít, a je-li administrátor pod dohledem orgánu třetí země, pak uvede i příslušný orgán, jež ve třetí zemi odpovídá za dohled nad ním.

Do [devadesáti] dnů od obdržení žádosti podle prvního pododstavce ověří orgán ESMA po konzultaci s příslušnými orgány, zda jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 2 nebo 2a, 3 a 4. Orgán ESMA může tímto úkolem pověřit příslušný vnitrostátní orgán.

Pokud se orgán ESMA domnívá, že tomu tak není, zamítne žádost o uznání a předloží důvody tohoto odmítnutí.

Aniž je dotčen odstavec 8, povolení může být uděleno, pouze pokud jsou splněny tyto dodatečné podmínky:

i)  je-li administrátor nacházející se v třetí zemi pod dohledem orgánu třetí země, existuje mezi příslušným orgánem nebo orgánem ESMA a orgánem třetí země, který je pro administrátora příslušným orgánem, odpovídající ujednání o spolupráci, aby byla zajištěna alespoň účinná výměna informací;

ii)  právní nebo správní předpisy třetí země třetí země, v níž se administrátor nachází, nebrání příslušnému orgánu ani orgánu ESMA v účinném výkonu funkcí dohledu ve smyslu tohoto nařízení.

6.  Má-li administrátor nacházející se v třetí zemi v úmyslu předem získat uznání na základě souladu s tímto nařízením, jak je stanoveno v odst. 2 tohoto článku, a domnívá-li se takový administrátor, že na referenční hodnotu, kterou poskytuje, by se mohly vztahovat výjimky stanovené v článku 12a a 14a, bez zbytečného odkladu o tom vyrozumí orgán ESMA Toto tvrzení podloží písemnými důkazy.

7.  Domnívá-li se administrátor nacházející se v třetí zemi, že ukončení referenční hodnoty, kterou poskytuje, by mělo významný nepříznivý dopad na integritu trhů, finanční stabilitu, spotřebitele, reálnou ekonomiku nebo na financování domácností a podniků v jednom nebo více členských státech, může požádat orgán ESMA o výjimku z jednoho nebo více příslušných požadavků tohoto nařízení nebo příslušných zásad organizace IOSCO, a to po určitou omezenou dobu, která nepřesáhne dvanáct měsíců. K této žádosti přiloží písemné důkazy.

Orgán ESMA do třiceti dnů žádost posoudí a vyrozumí administrátora v třetí zemi o tom, zda je osvobozen od jednoho nebo více požadavků uvedených v jeho žádosti a dobu platnosti této výjimky.

Je-li k tomu pádný důvod, může orgán ESMA dobu platnosti této výjimky po jejím vypršení prodloužit až o dalších dvanáct měsíců.

8.  Orgán ESMA vypracuje návrhy regulačních technických norem, jimiž blíže upřesní proces uznávání, formu a obsah žádosti uvedené v odstavci 4, předkládání informací uvedených v odstavci 5 a veškeré případy postoupení úkolů a povinností příslušným vnitrostátním orgánům na základě těchto odstavců.

Tento návrh regulačních technických norem předloží orgán ESMA Komisi do […].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem stanoveným v článcích 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 21b

Potvrzení

1.  Administrátor se sídlem v Unii, který má povolení v souladu s článkem 23 nebo je registrován v souladu s článkem 23a, může požádat příslušný orgán, aby potvrdil referenční hodnotu nebo skupinu referenčních hodnot poskytovaných ve třetí zemi k jejich použití v Unii za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a)  potvrzující administrátor ověřil a může svému příslušnému orgánu prokázat, že poskytování referenční hodnoty nebo skupiny referenčních hodnot, jež mají být potvrzeny, splňuje požadavky, které:

i)  jsou přinejmenším stejně přísné jako požadavky stanovené v tomto nařízení;

ii)  zaručují naprostý soulad se zásadami organizace IOSCO pro stanovování finančních referenčních hodnot, který přezkoumává a potvrzuje nezávislý externí auditor nejméně každé dva roky, nebo vždy, když dojde v referenční hodnotě k podstatné změně; nebo

iii)  zaručují naprostý soulad se zásadami organizace IOSCO pro agentury podávající přehledy o cenách ropy, který přezkoumává a potvrzuje nezávislý externí auditor nejméně každé dva roky, nebo vždy, když dojde v referenční hodnotě k podstatné změně, pokud potvrzovaná referenční hodnota odpovídá kritériím stanoveným v čl. 14a odst. 1;

b)  potvrzující administrátor má nezbytné odborné znalosti pro účinné sledování poskytování referenční hodnoty, k němuž dochází ve třetí zemi, a pro řízení rizik s tím spojených.

2.  Administrátor, který podává žádost, poskytne veškeré informace potřebné k tomu, aby příslušnému orgánu prokázal, že v době podání žádosti jsou splněny všechny podmínky uvedené v odstavci 1, včetně zpráv o auditu podle odst. 1 bodu a) písm. ii) a iii) uvedeného odstavce.

3.  Příslušný orgán do 90 dnů od obdržení žádosti posoudí žádost o potvrzení a přijme rozhodnutí, jímž ji schválí nebo zamítne. Relevantní příslušný orgán oznámí orgánu ESMA veškeré referenční hodnoty nebo skupiny referenčních hodnot, které byly schváleny pro potvrzení, a schvalujícího administrátora.

4.  Potvrzené referenční hodnoty nebo skupiny referenčních hodnot se považují za referenční hodnoty nebo skupiny referenčních hodnot poskytované potvrzujícím administrátorem.

5.  Administrátor, který potvrdil referenční hodnotu nebo skupinu referenčních hodnot poskytovanou ve třetí zemi, je i nadále odpovědný za to, že potvrzená referenční hodnota nebo skupina referenčních hodnot splňuje podmínky stanovené v odstavci 1.

6.  Pokud příslušný orgán potvrzujícího administrátora má oprávněné důvody se domnívat, že podmínky stanovené v odstavci 1 již nejsou splněny, má pravomoc zrušit své schválení potvrzení. O tomto zrušení uvědomí orgán ESMA. V případě ukončení potvrzení se použije článek 17.

HLAVA VI

POVOLOVÁNÍ ČINNOSTI ADMINISTRÁTORŮ A DOHLED NAD NIMI

Kapitola 1

Vydávání povolení

Článek 23

Postup povolování referenčních hodnot s kritickým významem

1.  Fyzická nebo právnická osoba se sídlem v Unii, která má v úmyslu jednat jako administrátor alespoň jedné referenční hodnoty s kritickým významem, podá žádost příslušnému orgánu určenému článkem 29 pro členský stát, ve kterém má tato osoba své sídlo.

2.  Žádost o povolení činnosti v souladu s odstavcem 1 se podává ▌ve lhůtě 30 ▌dnů ode dne, kdy subjekt pod dohledem uzavře jakoukoli dohodu o tom, že určitý index poskytovaný tímto administrátorem bude používán jako reference u určitého finančního nástroje nebo finanční smlouvy ▌.

2a.  Poté, co byla referenční hodnota definována jako hodnota s kritickým významem, ať už „vnitrostátního“ nebo „evropského“ charakteru, odpovídá příslušný orgán za udělování oprávnění pro poskytování této referenční hodnoty v souladu s jejím novým právním statusem, jakmile ověří, že byly splněny všechny požadavky.

3.  Administrátor, který žádost podává, poskytne veškeré informace potřebné k tomu, aby prokázal příslušnému orgánu, že v době vydání povolení nebo registrace má zavedena veškerá opatření nezbytná pro splnění požadavků stanovených v tomto nařízení. Poskytne také údaje nezbytné k výpočtu hodnoty, na kterou odkazují ustanovení čl. 13 odst. 1, nebo případně ke stanovení jejího odhadu, a to pro každou referenční hodnotu.

4.  Ve lhůtě 20 ▌dnů od obdržení žádosti posoudí dotyčný příslušný orgán, zda je žádost úplná, a vyrozumí o tom žadatele. Je-li žádost neúplná, předloží žadatel doplňující informace, které si dotyčný příslušný orgán vyžádá.

5.  ▌Dotyčný příslušný orgán žádost o povolení k činnosti přezkoumá a přijme rozhodnutí, jímž administrátorovi, který žádost podal, ve lhůtě 60 dnů od obdržení úplné žádosti vydá nebo odmítne vydat povolení k činnosti.

Ve lhůtě pěti ▌ dnů od přijetí rozhodnutí o vydání či nevydání povolení k činnosti oznámí příslušný orgán toto rozhodnutí dotyčnému administrátorovi, který podal žádost. Pokud příslušný orgán administrátorovi, který žádost podal, odmítne vydat povolení k činnosti, uvede důvody tohoto rozhodnutí.

5a.  Pokud se příslušný orgán rozhodne odmítnout udělení povolení pro poskytování určité referenční hodnoty s kritickým významem, kde tato již byla poskytována bez tohoto statusu, příslušný orgán může vydat dočasné povolení nejdéle na dobu šesti měsíců, během nichž může referenční hodnota být nadále poskytována na základě předchozího modelu, dokud nebudou splněny příslušné požadavky stanovené pro povolení v případě poskytování referenční hodnoty s kritickým významem.

Příslušný orgán může platnost povolení prodloužit o dalších maximálně šest měsíců.

5b.  Pokud administrátor nebo dodavatelé vstupních údajů nesplní do konce této lhůty požadavky pro další poskytování referenční hodnoty definované jako hodnota s kritickým významem, poskytování této referenční hodnoty bude ukončeno v souladu s článkem 17.

6.  Příslušný orgán do deseti dnů oznámí každé své rozhodnutí, jímž vydal povolení k činnosti administrátorovi, který o to požádal, ▌orgánu ESMA.

7.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 týkající se opatření, která blíže upřesní informace, jež mají být uvedeny v žádosti o povolení k činnosti a v žádosti o registraci, s přihlédnutím k zásadě proporcionality a nákladům žádajících administrátorů a příslušných orgánů.

Článek 23a

Postup registrace referenčních hodnot bez kritického významu

1.  Fyzická nebo právnická osoba se sídlem v Unii, která má v úmyslu jednat jako administrátor referenčních hodnot bez kritického významu, požádá o registraci příslušný orgán určený článkem 29 tohoto nařízení pro členský stát, ve kterém má tato osoba své sídlo.

2.  Registrovaný administrátor dodržuje za všech okolností podmínky stanovené tímto nařízením a veškeré významné změny, které se jich týkají, oznámí příslušnému orgánu.

3.  Žádost v souladu s odstavcem 1 se podává ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy subjekt pod dohledem uzavře dohodu o tom, že na určitý index poskytovaný touto osobou bude odkazovat určitý finanční nástroj nebo finanční smlouva nebo bude tento index použit k měření výkonnosti určitého investičního fondu.

4.  Administrátor, který žádost podává, poskytne:

a)  dokumentaci, v níž příslušnému orgánu prokáže, že splňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 3a, článku 5c, článku 6, případně v článku 7b a článku 15; a

b)  celkovou hodnotu každé referenční hodnoty, je-li k dispozici, nebo její odhad.

5.  Ve lhůtě 15 dnů od obdržení žádosti posoudí dotyčný příslušný orgán, zda je žádost úplná, a vyrozumí o tom žadatele. Je-li žádost neúplná, předloží žadatel doplňující informace, které si dotyčný příslušný orgán vyžádá.

6.  Dotyčný příslušný orgán zaregistruje žadatele do 15 dnů od obdržení úplné žádosti o registraci.

7.  Domnívá-li se dotyčný příslušný orgán, že by určitá referenční hodnota měla být ve smyslu čl. 13 odst. 1 označena za referenční hodnotu s kritickým významem, oznámí tuto skutečnost orgánu ESMA a administrátorovi do 30 dnů od obdržení úplné žádosti.

8.  Domnívá-li se příslušný orgán provádějící registraci, že by určitá referenční hodnota měla být ve smyslu čl. 13 odst. 2a nebo čl. 13 odst. 2c označena za referenční hodnotu s kritickým významem, oznámí tuto skutečnost orgánu ESMA a administrátorovi do 30 dnů od obdržení úplné žádosti a předloží orgánu ESMA své posouzení v souladu s čl. 13 odst. 2a nebo čl. 13 odst. 2c.

9.  Je-li referenční hodnota registrovaného administrátora označena za referenční hodnotu s kritickým významem, požádá administrátor o povolení podle článku 23 do 90 dnů po obdržení oznámení ve smyslu čl. 13 odst. 2b nebo stanoviska ve smyslu čl. 13 odst. 2g .

Článek 24

Odebrání nebo pozastavení povolení či registrace

1.  Příslušný orgán může administrátorovi odebrat povolení k činnosti či registraci nebo pozastavit jeho platnost v případě, že administrátor:

a)  se tohoto povolení výslovně zřekne nebo po dobu předchozích dvanácti měsíců neposkytoval žádné referenční hodnoty;

b)  získal povolení nebo registraci na základě nepravdivého prohlášení nebo pomocí jakýchkoli jiných protiprávních prostředků;

c)  nadále již nesplňuje podmínky, za nichž mu bylo vydáno povolení nebo byla udělena registrace; nebo

d)  závažným způsobem nebo opakovaně porušil ustanovení tohoto nařízení.

2.  Své rozhodnutí příslušný orgán oznámí do sedmi dnů orgánu ESMA.

2a.  V případě, že je přijato rozhodnutí o odebrání povolení k činnosti či registrace administrátora a že ukončení poskytování dané referenční hodnoty by vedlo ke vzniku události způsobené vyšší mocí nebo by zmařilo či jiným způsobem narušilo plnění podmínek finančních smluv či finančních nástrojů, které na tuto referenční hodnotu odkazují, může být poskytování referenční hodnoty povoleno dotyčným příslušným orgánem členského státu, v němž má administrátor sídlo, do doby, než bude rozhodnutí o odebrání zrušeno. V průběhu tohoto období je subjektům pod dohledem povoleno tuto referenční hodnotu používat pouze u finančních nástrojů a finančních smluv, které se již na referenční hodnotu odkazovaly. Žádné nové finanční smlouvy ani finanční nástroje na takovou referenční hodnotu již neodkazují.

2b.  Po přijetí rozhodnutí o odebrání povolení k činnosti či registrace administrátora se použije čl. 17 odst. 2.

Kapitola 2

Oznamování referenčních hodnot

Článek 25a

Registr administrátorů a první použití referenční hodnoty

1.  Orgán ESMA zavede a bude udržovat veřejný registr, který bude obsahovat následující informace:

a)  totožnost administrátorů, kteří získali povolení nebo registraci podle ustanovení článků 23 a 23a, a příslušný orgán odpovědný za dohled nad nimi;

b)  totožnost administrátorů, kteří oznámili orgánu ESMA svůj souhlas uvedený v čl. 20 odst. 1 písm. c), a příslušný orgán třetí země odpovědný za dohled nad nimi;

c)  totožnost administrátorů, kteří získali uznání v souladu s článkem 21a, a příslušný orgán třetí země odpovědný za dohled nad nimi;

d)  referenční hodnoty potvrzené v souladu s postupem stanoveným v článku 21b a totožnost potvrzujících administrátorů.

2.  Než subjekt pod dohledem použije určitý index jako referenční hodnotu v Unii, ověří si, že poskytovatel příslušného indexu je uveden na internetových stránkách orgánu ESMA jako administrátor, který získal povolení, registraci nebo uznání v souladu s tímto nařízením.

Kapitola 3

Spolupráce v oblasti dohledu

Článek 26

Postoupení úkolů mezi příslušnými orgány

1.  V souladu s článkem 28 nařízení (EU) č. 1095/2010 může příslušný orgán své úkoly, které mu ukládá toto nařízení, postoupit příslušnému orgánu jiného členského státu, který s tím předem písemně souhlasí. Příslušné orgány oznámí každé navrhované postoupení úkolů 60 dnů předtím, než takové postoupení vstoupí v platnost orgánu ESMA.

2.  Pokud s tím orgán ESMA vysloví souhlas, může příslušný orgán ▌své úkoly, které mu ukládá toto nařízení, postoupit orgánu ESMA. ▌

3.  Navrhované postoupení úkolů oznámí orgán ESMA do sedmi dnů členským státům. Orgán ESMA uveřejní podrobné informace o každém dohodnutém postoupení úkolů do sedmi dnů od jeho oznámení.

Článek 26a

Porušení právních předpisů Unie příslušnými vnitrostátními orgány

1.  Pokud příslušný vnitrostátní orgán toto nařízení neuplatnil nebo je uplatnil způsobem, který se jeví jako porušení právních předpisů Unie, může orgán ESMA využít pravomocí, které jsou mu svěřeny článkem 17 nařízení (EU) č. 1095/2010, a postupovat způsobem uvedeným v tomto článku a pro účely čl. 17 odst. 6 nařízení (EU) č. 1095/2010 může přijmout konkrétní rozhodnutí týkající se individuálně administrátorů, kteří jsou pod dohledem tohoto příslušného vnitrostátního orgánu, a dodavatelů vstupních údajů, kteří jsou pod dohledem tohoto příslušného vnitrostátního orgánu, pokud dotčení dodavatelé údajů jsou subjekty pod dohledem.

2.  Je-li dotčená referenční hodnota hodnotou s kritickým významem, zajistí orgán ESMA spolupráci s kolegiem příslušných orgánů v souladu s postupem stanoveným v článku 34.

Článek 27

Zpřístupnění informací získaných z jiného členského státu

1.  Příslušný orgán může zveřejnit informace, které obdrží od jiného příslušného orgánu, pouze v případě, že:

a)  k tomu získal písemný souhlas tohoto příslušného orgánu, přičemž tyto informace jsou zpřístupněny pouze pro účely, pro které tento příslušný orgán vyslovil svůj souhlas; nebo

b)  zpřístupnění těchto informací je nutné pro účely soudního řízení.

Článek 28

Spolupráce na šetřeních

1.  Dotyčný příslušný orgán může v souvislosti s prováděním kontrol na místě nebo šetření požádat o pomoc jiný příslušný orgán. Příslušný orgán, který takovou žádost obdrží, spolupracuje v nejvyšší možné a vhodné míře.

2.  Příslušný orgán, který žádost uvedenou v odstavci 1 vznese, o tom informuje orgán ESMA. Provádí-li se šetření nebo kontroly s přeshraniční působností, mohou příslušné orgány požádat orgán ESMA o koordinaci kontrol na místě nebo šetření.

3.  Obdrží-li příslušný orgán žádost jiného příslušného orgánu, aby provedl určitou kontrolu na místě nebo určité šetření, může:

a)  provést tuto kontrolu na místě nebo šetření sám;

b)  umožnit příslušnému orgánu, který se na něho s touto žádostí obrátil, aby se kontroly na místě nebo šetření účastnil;

c)  jmenovat auditory či odborníky, kteří poskytnou podporu k provedení kontroly na místě nebo šetření, případně kontrolu na místě nebo šetření provedou.

Kapitola 4

Úloha příslušných orgánů

Článek 29

Příslušné orgány

1.  Pro administrátory a dodavatele vstupních údajů pod dohledem určí každý členský stát určitý příslušný orgán, který je odpovědný za výkon povinností vyplývajících z tohoto nařízení, a informuje o tom Komisi a orgán ESMA.

2.  Určí-li členský stát více než jeden příslušný orgán, jasně vymezí úlohy každého z nich a určí jeden orgán, který bude odpovědný za koordinování spolupráce a výměnu informací s Komisí, orgánem ESMA a příslušnými orgány jiných členských států.

3.  Orgán ESMA uveřejní na svých internetových stránkách seznam příslušných orgánů určených v souladu s tímto článkem odstavcem 1 a čl. 25a odst. 1 písm. a).

Článek 30

Pravomoci příslušných orgánů

1.  K plnění svých povinností podle tohoto nařízení mají příslušné orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy přinejmenším tyto pravomoci v oblasti dohledu a šetření:

a)  mají přístup k jakýmkoli příslušným dokumentům a jiným údajům v jakékoli podobě a mohou přijímat či pořizovat jejich kopie;

b)  mohou žádat či požadovat informace od jakékoli osoby▌, která se podílí na poskytování referenční hodnoty a na dodávání vstupních údajů pro tuto referenční hodnotu, včetně veškerých poskytovatelů služeb podle čl. 6 odst. 3a, jakož i osob, jež je k tomu zmocnily, a je-li třeba, předvolat a vyslechnout každou takovou osobu za účelem získání informací;

c)  ve vztahu ke komoditním referenčním hodnotám ▌požadovat informace od dodavatelů týkající se souvisejících spotových trhů, a to případně podle standardizovaných formátů a zpráv o transakcích, a mít přímý přístup k systémům obchodníků;

d)  provádět kontroly na místě nebo šetření v jiných prostorách než v soukromých bytech fyzických osob;

e)  vstupovat do prostor fyzických a právnických osob za účelem zajištění dokumentů a jiných údajů v jakékoli podobě, existuje-li důvodné podezření, že tyto dokumenty a jiné údaje týkající se předmětu dané kontroly nebo šetření mohou být relevantní pro prokazování porušování tohoto nařízení. Je-li v souladu s vnitrostátními právními předpisy nezbytné získat předchozí povolení soudního orgánu daného členského státu, může být tato pravomoc využita pouze po získání takového předchozího povolení;

f)  požadovat existující záznamy telefonních hovorů, elektronické komunikace či jiných datových přenosů uchovávané subjekty pod dohledem;

g)  požadovat zmrazení nebo obstavení aktiv nebo obojí;

i)  požadovat dočasné ukončení jakéhokoli jednání, které je podle názoru příslušného orgánu v rozporu s tímto nařízením;

j)  uložit dočasný zákaz výkonu profesionální činnosti;

k)  přijmout veškerá nezbytná opatření, jimiž zajistí, že veřejnost obdrží pravdivé informace o poskytování určité referenční hodnoty, včetně toho, že osobě, která tuto referenční hodnotu uveřejnila nebo šířila, je uložena povinnost uveřejnit opravné prohlášení ohledně dříve dodaných vstupních údajů pro stanovení této referenční hodnoty nebo údajů o výši referenční hodnoty;

ka)  posoudit prohlášení o shodě a požadovat změny v tomto prohlášení.

2.  Příslušné orgány vykonávají své funkce a pravomoci uvedené v odstavci 1 a pravomoci ukládat sankce uvedené v článku 31 v souladu s právními rámci svého státu některým z následujících způsobů:

a)  přímo;

b)  ve spolupráci s jinými orgány nebo podniky na trhu;

c)  v rámci své odpovědnosti přenesením pravomoci na tyto orgány nebo podniky na trhu;

d)  podáním žádosti u příslušných soudních orgánů.

V souvislosti s výkonem těchto pravomocí musí mít příslušné orgány zavedeny náležité a účinné záruky na ochranu práva na obhajobu a základních práv.

3.  Členské státy zajistí přijetí vhodných opatření tak, aby příslušné orgány měly veškeré pravomoci týkající se dohledu a šetření, které jsou nezbytné pro plnění jejich povinností.

4.  Má se za to, že osoba neporušuje žádné omezení ohledně zveřejnění informací uložené smlouvou nebo právními či správními předpisy, dává-li je k dispozici podle odstavce 2.

Článek 31

Správní opatření a sankce

1.  Aniž jsou dotčeny dohledové pravomoci příslušných orgánů v souladu s článkem 34, členské státy v souladu s vnitrostátním právem zajistí, aby příslušné orgány měly pravomoci přijímat vhodná správní opatření a uplatňovat správní opatření a sankce přinejmenším v případě:

a)  porušování článků 5, 5a, 5b, 5c, 5d, 6, 7, 7a, 7b, 8, 9, ▌11, 14, 15, 17, 19, ▌23 a 23a tohoto nařízení; a

b)  neochoty spolupracovat nebo podrobit se šetření, kontrole nebo žádosti podle článku 30.

2.  V případě porušení pravidel uvedených v odstavci 1 členské státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy svěří příslušným orgánům pravomoc uplatňovat přinejmenším tyto správní opatření a sankce:

a)  příkaz administrátorovi nebo subjektu pod dohledem, kteří nesou odpovědnost za porušování pravidel, aby toto jednání ukončili a zdrželi se jeho opakování;

b)  vydání zisku nebo zamezené ztráty, jež jsou důsledkem porušení pravidel, pokud je lze stanovit;

c)  veřejnou výstrahu, která označí odpovědného administrátora nebo subjekt pod dohledem a povahu porušení pravidel;

d)  odebrání nebo pozastavení platnosti povolení k činnosti vydaného administrátorovi;

e)  dočasný zákaz výkonu vedoucích funkcí u administrátora nebo dodavatele vstupních údajů určený fyzické osobě, která za takové porušení nese odpovědnost;

f)  udělení správních peněžitých sankcí, jejichž maximální výše činí nejméně trojnásobek dosaženého zisku nebo zamezené ztráty, jež jsou důsledkem porušení pravidel, pokud je lze stanovit; nebo

1)  pokud jde o fyzické osoby, správních peněžitých sankcí, jejichž maximální výše činí:

i)  za porušení článků 5, 5a, 5b, 5c, 5d, 6, 7, 7a, 7b, 8, 9, ▌11, čl. 12a odst. 2, článků 14, 15, ▌17, 18, 19 ▌a 23 nejméně 500 000 EUR nebo v členských státech, v nichž euro není úřední měnou, nejméně ve výši odpovídající hodnoty ve vnitrostátní měně ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost; nebo

ii)  za porušení čl. 7 odst. 1 písm. b)▌nebo čl. 7 odst. 4 nejméně 100 000 EUR nebo v členských státech, v nichž euro není úřední měnou, nejméně ve výši odpovídající hodnoty ve vnitrostátní měně ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost;

2)  pokud jde o právnické osoby, správních peněžitých sankcí, jejichž maximální výše činí:

i)  za porušení článků 5, 5a, 5b, 5c, 5d, 6, 7, 7a, 7b, 8, 9, ▌11, 14, 15, ▌17, 18, 19▌ a 23 nejméně 000 EUR nebo 10 % jejich celkového ročního obratu podle poslední dostupné účetní závěrky schválené řídícím orgánem, přičemž se ukládá sankce odpovídající částce, která je vyšší. Pokud je právnická osoba mateřským podnikem nebo dceřinou společností mateřského podniku, který je povinen sestavovat konsolidovanou účetní závěrku v souladu se směrnicí 2013/34/EU, příslušný celkový roční obrat je celkovým ročním obratem nebo odpovídajícím typem příjmů ve smyslu směrnice 86/635/EHS pro banky a směrnice 91/674/EHS pro pojišťovny podle poslední dostupné konsolidované účetní závěrky schválené řídícím orgánem vrcholného mateřského podniku nebo v případě, že je tato právnická osoba sdružením, 10 % souhrnných obratů jejích členů; nebo

ii)  za porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) správní peněžité sankce nejméně ve výši 250 000 EUR nebo 2 % jejich celkového ročního obratu podle poslední dostupné účetní závěrky schválené řídícím orgánem, přičemž se ukládá sankce odpovídající částce, která je vyšší; pokud je právnická osoba mateřským podnikem nebo dceřinou společností mateřského podniku, který je povinen sestavovat konsolidovanou účetní závěrku ve smyslu definovaném ve směrnici 2013/34/EU, příslušný celkový roční obrat je celkovým ročním obratem nebo odpovídajícím typem příjmů ve smyslu směrnice 86/635/ES pro banky a směrnice 91/674/ES pro pojišťovny podle poslední dostupné konsolidované účetní závěrky schválené řídícím orgánem vrcholného mateřského podniku nebo v případě, že je tato právnická osoba sdružením, 10 % souhrnných obratů jejích členů.

3.  Ve lhůtě [dvanáct měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost] oznámí členské státy předpisy týkající se odstavce 1 a 2 Komisi a orgánu ESMA.

Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví pravidla pro správní sankce za porušení předpisů, na které se podle jejich vnitrostátního trestního práva vztahují trestní sankce. V tom případě připojí členské státy k oznámení uvedenému v prvním pododstavci příslušná ustanovení trestního práva, čímž o nich vyrozumí Komisi a orgán ESMA.

Komisi a orgán ESMA také neprodleně uvědomí o každé jejich následné změně.

4.  Členské státy mohou příslušným orgánům formou vnitrostátního právního předpisu stanovit kromě pravomocí uvedených v odstavci 1 i jiné sankční pravomoci a mohou stanovit vyšší sazby správních peněžitých sankcí, než jsou ty, které stanovuje daný odstavec.

Článek 32

Výkon dohledových a sankčních pravomocípovinnost spolupracovat

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování typu, výše a úměrnosti správních sankcí braly v úvahu všechny relevantní okolnosti, případně včetně:

a)  závažnosti a délky trvání porušování pravidel;

aa)  kritického významu referenční hodnoty pro finanční stabilitu a reálnou ekonomiku;

b)  míry odpovědnosti dotyčné odpovědné osoby;

c)  ▌celkový obrat odpovědné právnické osoby nebo roční příjem odpovědné fyzické osoby

d)  výše dosaženého zisku nebo zamezené ztráty odpovědné osoby, pokud je lze stanovit;

e)  míry spolupráce odpovědné osoby s příslušným orgánem, aniž je dotčena potřeba zajistit vydání dosaženého zisku nebo zamezené ztráty uvedené osoby;

f)  předchozích případů porušení pravidel dotyčnou osobou;

g)  opatření přijatých po porušení pravidel odpovědnou osobou, jejichž cílem bylo předejít tomu, aby se porušení opakovalo.

2.  Při výkonu svých sankčních pravomocí za okolností vymezených v článku 31 příslušné orgány úzce spolupracují s cílem zajistit, aby uplatňování pravomocí v oblasti dohledu a vyšetřování a správních sankcí dosáhlo žádoucích výsledků z hlediska tohoto nařízení. Koordinují rovněž svůj postup, aby se vyhnuly případné duplicitě a překrývání při uplatňování dohledových a vyšetřovacích pravomocí a správních sankcí a pokut v rámci přeshraničních případů.

2a.  Pokud se členské státy v souladu s článkem 31 rozhodnou stanovit za porušení ustanovení uvedených ve zmíněném článku trestní sankce, zajistí, aby byla přijata vhodná opatření, která příslušným orgánům zaručí veškeré nezbytné pravomoci ke spolupráci se soudními orgány v rámci své jurisdikce za účelem získání konkrétních informací o trestním vyšetřování či řízení zahájeného ve věci případného porušení tohoto nařízení a poskytnutí těchto informací ostatním příslušným orgánům a orgánu ESMA, aby tak mohly pro účely tohoto nařízení plnit svou povinnost vzájemné spolupráce a spolupráce s orgánem ESMA.

2b.  Příslušné orgány jsou nápomocny příslušným orgánům jiných členských států. Zejména si vyměňují informace a spolupracují při vyšetřování nebo činnostech dohledu. Příslušné orgány mohou též spolupracovat s příslušnými orgány jiných členských států v zájmu snazšího vybírání pokut.

Článek 33

Zveřejňování rozhodnutí

1.  Rozhodnutí o uložení správní sankce nebo opatření za porušení tohoto nařízení uveřejní příslušné orgány na svých oficiálních internetových stránkách okamžitě poté, co o tomto rozhodnutí informují osobu, které byla sankce uložena. Zveřejní se přinejmenším informace o typu a povaze porušení předpisů a o totožnosti odpovědné osoby. Tato povinnost neplatí v případě rozhodnutí ukládajících opatření v rámci šetření.

2.  Jestliže příslušný orgán po posouzení přiměřenosti uveřejnění takových informací v daném konkrétním případě považuje zveřejnění totožnosti právnických osob nebo osobních údajů fyzických osob za nepřiměřené, nebo pokud by uveřejnění ohrozilo stabilitu finančních trhů nebo probíhající šetření, příslušné orgány buď:

a)  odloží zveřejnění rozhodnutí o uložení sankcí nebo opatření do doby, než důvody pro nezveřejnění pominou;

b)  zveřejní rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření při zachování anonymity způsobem, který je v souladu s vnitrostátními právními předpisy, jestliže takové anonymní zveřejnění zajišťuje účinnou ochranu příslušných osobních údajů; v případě rozhodnutí uveřejnit sankci nebo opatření při zachování anonymity může být uveřejnění příslušných údajů o určitou přiměřenou dobu odloženo, jestliže se předpokládá, že během této doby důvody, jež vedly k anonymnímu zveřejnění, pominou;

c)  rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření nezveřejní vůbec, pokud se má za to, že možnosti uvedené v písmenech a) a b) dostatečně nezajišťují:

i)  že nebude ohrožena stabilita finančních trhů; nebo

ii)  přiměřenost pro zveřejňování takových rozhodnutí v případech opatření, jež jsou považována za mírnější.

3.  Je-li proti rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření podáno odvolání u příslušného soudního nebo jiného orgánu, příslušné orgány takovou informaci a veškeré následné informace o výsledku takového odvolání rovněž ihned uveřejní na svých oficiálních internetových stránkách. Zveřejněno navíc musí být jakékoli rozhodnutí, kterým se ruší dříve přijaté rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření.

4.  Příslušné orgány zajistí, aby jakékoli informace zveřejněné v souladu s tímto článkem zůstaly na jejich oficiálních internetových stránkách nejméně po dobu pěti let po svém uveřejnění. Osobní údaje, jež taková zveřejněná informace obsahuje, jsou na oficiálních internetových stránkách uchovávány pouze po nezbytnou dobu, v souladu s platnými předpisy o ochraně údajů.

4a.  Členské státy poskytují každý rok orgánu ESMA souhrnné informace o všech sankcích a opatřeních uložených v souladu s článkem 31. Tato povinnost se nevztahuje na opatření vyšetřovací povahy. Orgán ESMA tyto informace zveřejní ve své výroční zprávě.

Pokud se členské státy rozhodnou stanovit v souladu s článkem 31 za porušení ustanovení uvedených ve zmíněném článku trestní sankce, poskytnou jejich příslušné orgány každý rok orgánu ESMA anonymní souhrnné údaje o veškerých provedených trestních vyšetřováních a o uložených trestních sankcích. Orgán ESMA zveřejňuje údaje o uložených trestních sankcích ve výroční zprávě.

Článek 34

Kolegium příslušných orgánů

1.  Ve lhůtě 30 ▌dnů ode dne, kdy je referenční hodnota – s výjimkou referenčních hodnot s kritickým významem, které jsou vnitrostátního charakteru ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 21, – zařazena na seznam referenční hodnot s kritickým významem v souladu s článkem 25, zřídí dotyčný příslušný orgán kolegium příslušných orgánů.

2.  Kolegium tvoří orgán příslušný pro daného administrátora, orgán ESMA a orgány příslušné pro hlavní dodavatele vstupních údajů.

3.  Právo stát se členem kolegia mají i příslušné orgány jiných členských států, pokud v případě, že by poskytování této referenční hodnoty ▌mělo být ukončeno, mělo by to významný nepříznivý dopad na finanční stabilitu, řádné fungování trhů nebo na spotřebitele či reálnou ekonomiku těchto členských států.

Jestliže příslušný orgán zamýšlí stát se členem kolegia podle prvního pododstavce, podá žádost u orgánu příslušného pro administrátora obsahující důkazy, že jsou splněny požadavky uvedeného ustanovení. Dotyčný orgán příslušný pro administrátora žádost posoudí a ve lhůtě 30 pracovních dnů od jejího obdržení oznámí žádajícímu orgánu, zda považuje tyto požadavky za splněné, či nikoli. Pokud má za to, že tyto požadavky splněny nejsou, může žádající orgán postoupit tuto záležitost orgánu ESMA v souladu s odstavcem 10.

4.  Orgán ESMA přispívá k podpoře a sledování účinného, efektivního a jednotného fungování kolegií orgánů dohledu uvedených v tomto článku v souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1095/2010. Za tímto účelem se Evropský orgán pro cenné papíry a trhy vhodným způsobem účastní jejich činnosti a je pro tento účel považován za příslušný orgán.

5.  Orgán ESMA předsedá zasedáním kolegia, koordinuje činnost kolegia a zajišťuje účinnou výměnu informací mezi členy kolegia.

6.  Orgán příslušný pro daného administrátora v rámci kolegia zavede písemné opatření se zaměřením na tyto otázky:

a)  informace, které si mají příslušné orgány vyměňovat;

b)  postup přijímání rozhodnutí příslušných orgánů;

c)  případy, ve kterých příslušné orgány musí vzájemně konzultovat;

d)  pomoc, jež má být poskytnuta podle čl. 14 odst. 5a při prosazování opatření uvedených v čl. 14 odst. 3.

Pokud administrátor poskytuje více než jednu referenční hodnotu, může orgán ESMA ustavit jediné kolegium pro všechny referenční hodnoty poskytované tímto administrátorem.

7.  Nedojde-li ohledně systému podle odstavce 6 k dohodě, může kterýkoli jiný člen kolegia než orgán ESMA postoupit tuto záležitost orgánu ESMA. Před odsouhlasením konečného znění věnuje orgán příslušný pro administrátora náležitou pozornost veškerým doporučením orgánu ESMA týkajícím se systému písemné koordinace. Systém písemné koordinace je stanoven v jednom dokumentu, který obsahuje podrobné zdůvodnění jakékoli významné odchylky od doporučení orgánu ESMA. Dokument obsahující systém písemné koordinace předá orgán příslušný pro administrátora členům kolegia a orgánu ESMA.

8.  Před přijetím jakéhokoli opatření uvedeného v článku ▌24 a ▌případně v článcích 14 a 23 provede orgán příslušný pro koordinátora konzultaci s členy kolegia. Členové kolegia v rámci svých pravomocí učiní vše pro to, aby dosáhli dohody v časovém rámci, který je určen písemnými ujednáními podle odstavce 6. Bude zřízen mediační mechanismus, který bude příslušným orgánům v případě jakékoli neshody v souvislosti s tímto nařízením usnadňovat nalezení společného postoje.

9.  Nedosáhnou-li členové kolegia dohody ▌, jiné příslušné orgány než orgán ESMA mohou upozornit orgán ESMA, pokud:

a)  některý příslušný orgán nesdělil informace zásadního významu;

b)  po podání žádosti podle odstavce 3 orgán příslušný pro administrátora oznámil žádajícímu orgánu, že požadavky uvedeného odstavce nebyly splněny, anebo takové žádosti v přiměřené lhůtě nevyhověl;

c)  se příslušné orgány nedohodly na záležitostech uvedených v odstavci 6;

d)  ▌nebylo dosaženo shody ohledně přijetí opatření v souladu s články ▌ 23 a 24 ▌.

Není-li tato záležitost vyřešena do 20 dnů od postoupení orgánu ESMA podle prvního pododstavce, orgán příslušný pro administrátora přijme konečné rozhodnutí a orgánům uvedeným v prvním pododstavci a orgánu ESMA poskytne podrobné písemné zdůvodnění svého rozhodnutí.

Pokud se orgán ESMA domnívá, že orgán příslušný pro administrátora přijal opatření podle odstavce 8, která zřejmě nejsou v souladu s právními předpisy Unie, jedná v souladu s článkem 17 nařízení (EU) č. 1095/2010.

9a.  Kterýkoli příslušný orgán kolegia, jenž se nedohodne na tom, jaká opatření mají být přijata ve smyslu článku 13a nebo článku 14, může věc postoupit orgánu ESMA. Aniž je dotčen článek 258 SFEU, může orgán ESMA postupovat v souladu článkem 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.

9b.  Veškerá opatření přijatá na základě článku 13a nebo článku 14 musí zůstat v účinnosti, ledaže by kolegium dospělo v souladu s odstavci 8 a 9a k dohodě.

Článek 35

Spolupráce s orgánem ESMA

1.  Příslušné orgány pro účely tohoto nařízení spolupracují s orgánem ESMA v souladu s nařízením (EU) č. 1095/2010.

2.  Příslušné orgány orgánu ESMA neprodleně poskytnou veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento orgán plnit své úkoly podle článku 35 nařízení (EU) č. 1095/2010.

2a.  Agentura ACER a další relevantní orgány dohledu spolupracují při plnění své úlohy v oblasti provádění a monitorování nařízení (EU) č. 1227/2011 pro účely tohoto nařízení s orgánem ESMA, je třeba s nimi konzultovat vypracovávání všech regulačních technických norem a aktů v přenesené pravomoci a tato agentura a další relevantní orgány dohledu neprodleně poskytují veškeré informace nezbytné k plnění svých závazků.

3.  Pro účely výměny informací uvedených v odstavci 2 vypracuje orgán ESMA návrhy prováděcích technických norem pro určení příslušných postupů a formulářů.

Návrhy prováděcích technických norem uvedené v prvním pododstavci předloží orgán ESMA Komisi nejpozději do [XXXX].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 36

Služební tajemství

1.  Na veškeré důvěrné informace obdržené, vyměněné nebo předané podle tohoto nařízení se vztahují podmínky služebního tajemství stanovené v odstavci 2.

2.  Povinnost mlčenlivosti v rámci služebního tajemství se vztahuje na všechny osoby, které pracují nebo pracovaly pro příslušný orgán či jakýkoli orgán nebo podnik na trhu či pro fyzickou nebo právnickou osobu, na niž příslušný orgán přenesl své pravomoci, včetně auditorů a odborníků smluvně najatých příslušným orgánem.

3.  Informace, které jsou předmětem služebního tajemství, nesmějí být sděleny žádné jiné osobě nebo orgánu, vyjma na základě ustanovení právních předpisů.

4.  Veškeré informace vyměněné mezi příslušnými orgány podle tohoto nařízení, které se týkají obchodních nebo provozních podmínek a jiných ekonomických či osobních záležitostí, jsou považovány za důvěrné a podléhají služebnímu tajemství s výjimkou případů, kdy příslušný orgán v okamžiku jejich sdělení uvede, že informace mohou být zpřístupněny, nebo kdy je takovéto zpřístupnění nutné pro účely soudního řízení.

HLAVA VII

AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A PROVÁDĚCÍ AKTY

Článek 37

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2 ▌a v čl. 23 odst. 7 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2 ▌a čl. 23 odst. 7 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po svém zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 2 ▌a čl. 23 odst. 7 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 38

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Evropský výbor pro cenné papíry. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Tam, kde se odkazuje na tento odstavec, se použije článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011 s ohledem na ustanovení článku 8 téhož nařízení.

HLAVA VIII

Přechodná a závěrečná ustanovení

Článek 39

Přechodná ustanovení

1.  Administrátor, který poskytuje určitou referenční hodnotu ke dni [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] požádá o povolení nebo registraci podle článku 23 nebo 23a do [dvanáct měsíců od nabytí účinku tohoto nařízení].

1a.  Příslušné vnitrostátní orgány rozhodnou o tom, které zaregistrované referenční hodnoty by měly být považovány za hodnoty s „kritickým významem“. Tyto referenční hodnoty se povolují v souladu s ustanoveními článku 23.

2.  Fyzická nebo právnická osoba, která podala žádost o povolení k činnosti nebo o registraci v souladu s odstavcem 1, může ve vydávání určité stávající referenční hodnoty, kterou mohou využívat subjekty pod dohledem, pokračovat i nadále, není-li takové povolení zamítnuto, a to až do okamžiku případného zamítnutí.

3.  Nesplňuje-li určitá stávající referenční hodnota požadavky tohoto nařízení, avšak změna této referenční hodnoty, která by ji uvedla s požadavky tohoto nařízení do souladu, by vedla k události způsobené vyšší mocí nebo by zmařila či jiným způsobem narušila plnění podmínek finančních smluv či finančních nástrojů, které na tuto referenční hodnotu odkazují, může dotyčný příslušný orgán členského státu, v němž se fyzická nebo právnická osoba poskytující tuto referenční hodnotu nachází, povolit další používání referenční hodnoty ve stávajících finančních smlouvách a finančních nástrojích, a to až do té doby, kdy je podle příslušného orgánu možné ukončit její používání nebo ji bez poškození kterékoli smluvní strany nahradit jinou referenční hodnotou.

3a.  Po [nabytí účinku tohoto nařízení] již nové finanční nástroje nebo finanční smlouvy neodkazují na žádnou stávající referenční hodnotu, která nesplňuje požadavky tohoto nařízení.

3b.  Odchylně od ustanovení odstavce 3a mohou nové finanční nástroje odkazovat na stávající referenční hodnotu, která nesplňuje požadavky tohoto nařízení, po dobu jednoho roku od [nabytí účinku tohoto nařízení], pokud je dotčený finanční nástroj nezbytný pro účely zajištění v zájmu řízení rizika existujícího finančního nástroje, který na takovou referenční hodnotu odkazuje.

4.  Nepřijala-li Komise rozhodnutí o rovnocennosti podle čl. 20 odst. 2 nebo odst. 2a, používají subjekty pod dohledem v Unii referenční hodnoty poskytované administrátorem nacházejícím se ve třetí zemi, pouze pokud na ně v době vstupu tohoto nařízení v platnost odkazují stávající finanční nástroje a finanční smlouvy nebo pokud na ně odkazují nové finanční nástroje a finanční smlouvy po dobu tří let od vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 39a

Lhůta pro aktualizaci prospektů a klíčových informačních dokumentů

Ustanovením čl. 19 odst. 2 nejsou dotčeny stávající prospekty schválené v souladu se směrnicí 2003/71/ES před [vstupem tohoto nařízení v platnost]. U prospektů schválených před [vstupem tohoto nařízení v platnost] podle směrnice 2009/65/ES budou podkladové dokumenty aktualizovány při nejbližší příležitosti a v každém případě do …* [[dvanácti] měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 40

Přezkum

1.   Do 1. ledna 2018 Komise toto nařízení přezkoumá a podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jeho uplatňování, a zejména o:

a)  fungování a účinnosti systému referenčních hodnot s kritickým významem a povinné účasti podle článků 13 a 14 a vymezení referenční hodnoty s kritickým významem uvedené v článku 3; a

b)  účinnosti systému dohledu uvedeného v hlavě VI a kolegií podle článku 34 a vhodnosti dohledu orgánu Unie nad určitými referenčními hodnotami.

1a.  Komise sleduje vývoj mezinárodních zásad, zejména zásad týkajících se komoditních referenčních hodnot agentur podávajících přehledy o cenách, a vývoj právních rámců a postupů v oblasti dohledu ve třetích zemích v souvislosti s poskytováním referenčních hodnot a Evropskému parlamentu a Radě předloží do …* [čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každé další čtyři roky zprávu. K těmto zprávám případně připojí legislativní návrh.

Článek 41

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od šesti měsíců ode ... [den vstupu v platnost aktů v přenesené pravomoci, které Komise přijala v souladu s tímto nařízením].

Čl. 13 odst. 1 a články 14 a 34 se však použijí od ... [šest měsíců ode dne vstupu v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 61 odst.2, druhého pododstavce jednacího řádu (A8-0131/2015).
(2) Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
(3)Úř. věst. C 177, 11.6.2014, s. 42.
(4) Úř. věst. C 113, 15.4.2014, s. 1.
(5)Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
(6)Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64.
(7)Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32.
(8)Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 1.
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84).
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 1.).
(12)Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(13)Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
(14). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 1).
(15)Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
(17)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55).
(18)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 9, 14.8.2009, s. 112).
(19) Nařízení Komise (EU) č. 1031/2010 ze dne 12. listopadu 2010 o harmonogramu, správě a jiných aspektech dražeb povolenek na emise skleníkových plynů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 302, 18.11.2010, s. 1).
(20) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1348/2014 ze dne 17. prosince 2014 o oznamování údajů za účelem provedení čl. 8 odst. 2 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (Úř. věst. L 363, 18.12.2014, s. 121).
(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).
(22)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).
(23)Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32.
(24)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).
(25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).
(26)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).
(27) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).
(28)Nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 ze dne 10. srpna 2006, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o evidenční povinnosti investičních podniků, hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice (Úř. věst. L 241, 2.9.2006, s. 1).
(29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84).
(30)1.8.2014, ESMA/2014/937.


Financování rozvoje
PDF 464kWORD 141k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje (2015/2044(INI))
P8_TA(2015)0196A8-0143/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na výsledné dokumenty první a druhé mezinárodní konference o financování rozvoje, a zejména na Monterreyský konsensus z roku 2002 a na prohlášení z Dohá z roku 2008,

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 68/204 a 68/279 o třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se má konat v Addis Abebě (Etiopie) od 13. do 16. července 2015,

–  s ohledem na dokument ze dne 21. ledna 2015 věnovaný konkrétním prvkům, který představili spolupředsedové přípravného procesu na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu generálního tajemníka OSN z prosince 2014 o rozvojové agendě po roce 2015 nazvanou „Cesta k důstojnosti do roku 2030: skoncovat s chudobou, přeměnit všechny životy a chránit planetu“,

–  s ohledem na zprávu ze srpna 2014, kterou vypracoval mezivládní odborný výbor pro otázky financování udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na zprávu z července 2014, kterou vypracovala otevřená pracovní skupina OSN pro cíle udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na dokument „zpráva konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2014 – investice do cílů udržitelného rozvoje: akční plán“(1),

–  s ohledem na výsledný dokument konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20) z června 2012, „Budoucnost, jakou chceme“,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN „Vytvoření mnohostranného právního rámce pro restrukturalizaci státního dluhu“ přijatou v září 2014,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. února 2015 nazvané „Globální partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj po roce 2015“ (COM(2015)0044)(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. června 2014 nazvané „Důstojný život pro všechny: od vize ke společným opatřením“ (COM(2014)0335)(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. července 2013 nazvané „Po roce 2015: směrem ke komplexnímu a integrovanému přístupu k financování vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje“ (COM(2013)0531)(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. února 2013 nazvané „Důstojný život pro všechny: skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“ (COM(2013)0092)(5),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 12. prosince 2013 o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

–  s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 16. prosince 2014 o transformačním rámci na období po roce 2015(6),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 12. prosince 2013 o financování vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje v období po roce 2015(7),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 12. prosince 2014 o posílení úlohy soukromého sektoru v rámci rozvojové spolupráce,

–  s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 25. června 2013 o souhrnném rámci pro období po roce 2015(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 o opatřeních následujících po konferenci o financování rozvoje v Monterrey v roce 2002(10),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 26. listopadu 2014 o konferenci OSN o změně klimatu (COP 20) konané v roce 2014 v peruánské Limě (1.-12. prosince 2014)(11); ze dne 26. února 2014 o podpoře rozvoje prostřednictvím odpovědných obchodních praktik, včetně úlohy těžebního průmyslu v rozvojových zemích(12); ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(13); ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(14); ze dne 16. dubna 2013 o prosazování rozvoje prostřednictvím obchodu(15),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 472/2014/EU ze dne 16. dubna 2014 o Evropském roku pro rozvoj (2015)(16),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020,

–  s ohledem na článek 208 SFEU, který stanoví, že hlavním cílem rozvojové politiky EU je vymýcení chudoby, a zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0143/2015),

A.  vzhledem k tomu, že rok 2015 je pro úsilí o globální rozvoj klíčový, a to z důvodu přijetí cílů udržitelného rozvoje a dohody o globálních opatřeních v oblasti klimatu, které by měly platit až do roku 2030;

B.  vzhledem k tomu, že třetí mezinárodní konference o financování rozvoje, která se má konat od 13. do 16. července 2015 v etiopské Addis Abebě, musí vytvořit nezbytné podmínky pro financování a provádění rámce pro období po roce 2015, a vzhledem k tomu, že úspěšnost tohoto rámce bude záviset na úrovni ambicí vyjádřených v průběhu této konference;

C.  vzhledem k tomu, že 1,5 miliardy lidí dosud žije v chudobě, s níž souvisí špatná zdravotní péče, nedostatečné vzdělávání a nízká životní úroveň, a to zejména ve státech zasažených konflikty a v nestabilních státech; vzhledem k tomu, že to není přijatelné, protože ve světě existují dostatečné zdroje, které tuto situaci mohou postupně ukončit;

D.  vzhledem k tomu, že vymýcení chudoby a nerovnosti lze dosáhnout jedině tehdy, budou-li uvolněny dostatečné a odpovídající zdroje pro všechny a budou více zaměřeny na marginalizované skupiny, jako jsou děti, ženy, starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že navzdory významnému snížení extrémní chudoby, byl pokrok, pokud jde o děti, pomalejší, takže nutnost investovat do dětí – jak prostřednictvím uvolnění domácích zdrojů, tak prostřednictvím mezinárodních veřejných rozpočtů – se stala klíčovým faktorem;

E.  vzhledem k tomu, že trvale udržitelný rozvoj není možný bez míru a bezpečnosti, jak konstatuje také Evropký konsenus o rozvoji z roku 2005;

F.  vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny nejchudších osob na světě – podle odhadů přibližně 960 milionů osob – v současnosti žijí v zemích se středními příjmy, a pro nový přístup k rozvoji jsou proto potřebné programy zaměřené jak na chudé osoby, tak na chudé země;

G.  vzhledem k tomu, že konference UNCTAD odhaduje, že na vznikající cíle v oblasti udržitelného rozvoje v rozvojových zemích bude potřeba přibližně 3,9 bilionu USD ročně, přičemž v současnosti chybí 2,5 bilionu ročně; vzhledem k tomu, že náklady na slabá opatření budou dlouhodobě mnohem vyšší než náklady na rozhodnou akci v oblasti udržitelného rozvoje;

H.  vzhledem k tomu, že obrovský objem prostředků nezbytných k financování cílů v oblasti udržitelného rozvoje vyžaduje silné a globální partnerství a využívání všech forem financování (domácí, mezinárodní, veřejné, soukromé a inovativní zdroje) i nefinančních prostředků; vzhledem k tomu, že soukromé financování může veřejné financování doplňovat, nikoli však nahradit;

I.  vzhledem k tomu, že uvolňování domácích zdrojů a oficiální rozvojová pomoc jsou nenahraditelnými pevnými součástmi rozvojového financování, které je třeba posílit;

J.  vzhledem k tomu, že potenciál rozvojových zemí pro uvolňování domácích zdrojů je významný, ale v současné situaci existují limity toho, čeho mohou tyto země dosáhnout samy; vzhledem k tomu, že poměr daňových zdrojů k HDP je ve většině rozvojových zemí i nadále nízký a je proto velmi důležité podporovat vyvážené, spravedlivé a účinné daňové systémy, kterou budou vycházet z možností jednotlivých daňových poplatníků a společností nést daňovou zátěž; vzhledem k tomu, že uvolňování domácích zdrojů vyžaduje rovněž spravedlivé a transparentní rozdělení přínosů spojených s přírodními zdroji;

K.  vzhledem k tomu, že jen velmi málo rozvinutých zemí plní své závazky a poskytuje 0,7 % svého hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc, včetně 0,15 – 0,20 % HND nejméně rozvinutým zemím; vzhledem k tomu, že členské státy, které se připojily k EU v roce 2004 nebo později, se zavázaly, že se budou snažit dosáhnout cíle 0,33 % HND, ale žádný z nich jej dosud nedosáhl;

L.  vzhledem k tomu, že mnoho méně rozvinutých zemí patří ke zranitelným zemím nebo k zemím ohrožovaným vnějšími událostmi, jako jsou ozbrojené konflikty, epidemie (např. Ebola) a přírodní katastrofy, a vzhledem k tomu, že tyto země potřebují větší podporu;

M.  vzhledem k tomu, že snižování chudoby, hospodářský růst a bezpečnost závisejí do značné míry na schopnosti státu plnit svrchované funkce v zájmu zajištění právního státu a poskytovat základní veřejné služby, jako je přístup ke vzdělávání a zdravotní péči, a současně respektovat zásadu vlastní odpovědnosti; vzhledem k tomu, že tyto země potřebují zejména větší podporu k tomu, aby mohly zavést spolehlivé systémy zdravotní péče;

N.  vzhledem k tomu, že rozvojová agenda se rozšiřuje, a proto je důležité uznávat a dále podporovat úsilí vyvíjené nad rámec oficiální rozvojové pomoci; vzhledem k tomu, že navzdory problematické rozpočtové situaci v mnoha zemích OECD byla zachována vysoká úroveň oficiální rozvojové pomoci a dlouhodobá hodnota oficiální rozvojové pomoci dosáhla v roce 2013 134,8 miliardy USD; vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc může být podnětem k přilákání soukromých investic, a proto by se měl v této souvislosti klást důraz na význam inovativních finančních nástrojů;

O.  vzhledem k tomu, že soukromý sektor a přímé zahraniční investice, jsou-li řádně regulovány a propojeny s konkrétními zlepšeními v domácí ekonomice, mají významný potenciál přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje, jak je uvedeno v návrhu konference UNCTAD na akční plán pro investice do cílů v oblasti udržitelného rozvoje;

P.  vzhledem k tomu, že toky soukromého kapitálu ovlivňují rozvojové země mnoha různými způsoby, pozitivními i negativními; vzhledem k tomu, že finanční toky do rozvojových zemí ze soukromých zdrojů jsou významné, ale do značné míry nestabilní, jsou nerovnoměrně rozloženy a často jsou spojeny i s odlivem kapitálu, jako je navracení zisku do země původu, přičemž od roku 2010 překročilo množství takto navráceného zisku nový tok přímých zahraničních investic;

Q.  vzhledem k tomu, že občanská společnost hraje při zajišťování univerzálního inkluzivního procesu jak na úrovni států, tak i na celosvětové úrovni hlavní úlohu a přispívá k řádnému řízení a odpovědnosti; vzhledem k tomu, že rozvojová pomoc a korupce se navzájem vylučují;

R.  vzhledem k tomu, že v rozvojových zemích je důležité propagovat využívání bankovních služeb;

S.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy musí být jakožto největší dárci rozvojové pomoci v čele procesu financování rozvoje a musí pomoci vyvolat důvěryhodnou reakci na výzvy, jež financování rozvoje přináší, a zajistit přitom provázanost rozvojové politiky s rámcem rozvoje na období po roce 2015; vzhledem k tomu, že příkladu EU by měly následovat další vyspělé a rychle se rozvíjející země;

Globální partnerství

1.  vítá předběžný návrh výsledného dokumentu třetí konference o financování rozvoje a vyzývá EU a její členské státy, aby jej podpořily;

2.  vítá souhrnnou zprávu generálního tajemníka OSN a jeho transformační, univerzální, celostní a integrovaný přístup k ambicióznímu globálnímu partnerství pro nové rozvojové cíle a příslušný finanční rámec zaměřený na vymýcení chudoby, univerzálnost lidských práv a rovnost pohlaví; trvá na tom, že bez podstatné komplexní možnosti realizace nemůže mít takto ambiciózní partnerství úspěch;

3.  naléhavě vyzývá EU, aby potvrdila svou politickou vůdčí úlohu v průběhu celého přípravného procesu směřujícího k definování rámce udržitelného rozvoje, nové dohodě o financování rozvoje a dalších způsobů jeho provádění v souladu se závazky a hodnotami stanovenými v jejích zakládajících smlouvách; domnívá se, že poskytování rozvojové pomoci ze strany EU by nemělo být podmíněno jinými partnerskými dárci;

4.  trvá na tom, aby si EU a její členské státy udržely postavení nejvýznamnějších dárců rozvojové pomoci, avšak aby zároveň usilovaly o sdílenou odpovědnost; vyzývá země s vysokými příjmy, s vyššími středními příjmy a rozvíjející se ekonomiky, aby na sebe vzaly významné závazky;

5.  vítá nedávné sdělení Komise nazvané „Globální partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj po roce 2015“ pro jeho komplexnost, zaměření na soudržnost politik a potvrzení, že je EU připravena hrát v tomto globálním partnerství plnohodnotnou úlohu; lituje však ne zcela dostačujících závazků, pokud jde o harmonogram budoucích finančních cílů;

Mezinárodní veřejné financování

6.  zdůrazňuje, že oficiální rozvojová pomoc je i nadále klíčovým nástrojem pro financování rozvoje; naléhavě žádá, aby se EU a její členské státy neprodleně opětovně zavázaly v rámci oficiální rozvojové pomoci ke splnění cíle 0,7 % HND, přičemž 50 % oficiální rozvojové pomoci a alespoň 0,2 % HND by měly být vyhrazeny pro nejméně rozvinuté země, a aby při zohlednění rozpočtových omezení předložily víceletý rozpočtový harmonogram pro zvýšení těchto úrovní do roku 2020; vítá pevné odhodlání EU soustředit své úsilí na kvantitu a kvalitu rozvojové pomoci; vyzývá další rozvojové partnery a rychle se rozvíjející země, aby rozšířily svou rozvojovou pomoc, a Komisi a členské státy, aby přesvědčily veřejné i soukormé dárce na celém světě o nutnosti dostát svým slibům a přijmout nové závazky; zdůrazňuje, že všichni dárci by měli zajistit, aby oficiální rozvojová pomoc představovala skutečné převody do rozvojových zemí;

7.  zdůrazňuje, že EU a ostatní vyspělé země musí dostát svým závazkům a poskytovat více nových a dodatečných zdrojů financování v oblasti klimatu tak, aby do roku 2020 společně mobilizovaly 100 miliard dolarů ročně, přičemž tyto prostředky by pocházely od nejrůznějších zdrojů, veřejných a soukromých, dvoustranných a mnohostranných, ale také alternativních zdrojů; vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem ve věci doplnění oficiální rozvojové pomoci o financování opatření v oblasti klimatu; žádá, aby vyspělé a rozvíjející se země spojily své síly na mezinárodní úrovni, aby v souladu s dohodou o celosvětových klimatických opatřeních, jež má být uzavřena na konferenci v Paříži v prosinci 2015, nalezly nové a dodatečné finanční zdroje na klimatická opatření v rozvojových zemích, avšak nikoli na úkor rozpočtu na rozvoj; domnívá se, že EU by měla navrhnout okamžité kroky v zájmu dosažení plné doplňkovosti; naléhavě žádá členské státy, aby příjmy získané na trzích s uhlíkem využily na financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích; vyzývá rovněž nově se rozvíjející ekonomiky, aby uvolnily prostředky na financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích;

8.  podporuje inovativní zdroje pro dodatečný rozvoj a financování v oblasti klimatu, včetně daně z finančních transakcí, uhlíkové daně v mezinárodní letecké a námořní dopravě a automatického přidělení příjmů získaných na trzích s uhlíkem; vítá další evropské a mezinárodní úsilí o nalezení dodatečných zdrojů;

9.  zdůrazňuje, že oficiální rozvojová pomoc by měla být i nadále standardním způsobem poskytování finanční pomoci; podporuje zavedení doplňkového ukazatele celkové oficiální pomoci pro udržitelný rozvoj (TOSSD), bude-li jednoznačně řečeno, že se v žádném případě nejedná o nahrazení měrné jednotky oficiální rozvojové pomoci či omezení jejího významu;

10.  poznamenává, že zatímco většina oficiální rozvojové pomoci je poskytována ve formě grantů, důležitou součást tvoří také zvýhodněné půjčky, které jsou však spojeny s další zadlužeností a riziky vedoucími k dluhové bublině, zejména v subsaharských afrických a karibských zemích, které mají omezený příjmy na to, aby splácely úroky; proto vyzývá dárce, aby svou pomoc nejméně rozvinutým zemím poskytovaly formou grantů; domnívá se, že zvýhodněné půjčky podle všeho nejsou vhodné pro investice do sociálních sektorů, kde se nevytváří zisk; vítá souhlas Výboru pro rozvojovou pomoc OECD (OECD-DAC) s modernizací systému podávání zpráv o zvýhodněných půjčkách zavedením systému grantových ekvivalentů za účelem výpočtu hodnot oficiální rozvojové pomoci;

11.  zdůrazňuje, že EU je světově nejvýznamnějším poskytovatelem rozvojové pomoci, přičemž její podíl představuje téměř 60 % oficiální rozvojové pomoci na světě; žádá však Komisi, aby poskytla jasné a transparentní údaje o tom, jaký podíl celkového rozpočtu je vyčleněn na rozvojovou pomoc EU, aby bylo možné posoudit plnění Monterreyského konsensu všemi evropskými dárci; vyjadřuje také politování nad tím, že o objemu finančních příspěvků poskytovaných rozvojovým zemím Evropskou unií se téměř vůbec neví, a vyzývá Komisi k vytvoření vhodných a cílených komunikačních a informačních nástrojů ke zviditelnění rozvojové pomoci EU;

12.  vyzývá EU, aby s ohledem na dlouhodobé finanční požadavky upřednostňovala a uplatňovala strategičtější, ambicióznější a univerzálnější přístup v souladu s cíli udržitelného rozvoje;

13.  připomíná, že příspěvek z rozpočtu EU na financování rozvoje v letech 2014 až 2020 vypadá následovně: rozvojová spolupráce – 19,7 miliardy EUR, humanitární pomoc – 6,8 miliardy EUR a rezerva na pomoc při mimořádných událostech – 2,2 miliardy EUR; dále upozorňuje na 30,5 miliardy EUR, které jsou k dispozici v Evropském rozvojovém fondu (ERF); je pro zahrnutí ERF do rozpočtu, díky čemuž by se např. zvýšila transparentnost, viditelnost, efektivnost a účinnost; vítá příležitost, která se naskytla při povolební revizi v polovině období a revizi víceletého finančního rámce a která umožnila zohlednit rostoucí strukturální potřeby humanitární pomoci a rozvojové potřeby nejchudších a nejvíce nestabilních zemí;

14.  bere na vědomí, že v rozpočtu na rok 2015 je k dispozici na rozvojovou spolupráci 2,4 miliardy EUR v prostředcích na závazky (2,1 miliardy EUR v platbách) a na humanitární pomoc 928,8 milionu EUR v prostředcích na závazky (918,8 milionu EUR v platbách); podporuje opatření přijatá v zájmu snížení hromadících se neuhrazených plateb, jež mají především za cíl udržet finanční životaschopnost nejzranitelnějších partnerů, a zdůrazňuje význam zásady parity závazků a plateb v kontextu humanitární pomoci, protože krizové situace se vyskytují stále častěji a prostředky je nutné uvolňovat rychle;

15.  vyzývá EU, aby zajistila, aby jednání o celosvětové rozvojové agendě po roce 2015, financování rozvoje a změně klimatu spolehlivě navazovala na nový sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 s cílem zajistit odolnost a připravenost a zároveň dosáhnout celkového cíle nenechat nikoho napospas;

16.  připomíná, že za rozvojovou spolupráci sdílí odpovědnost EU a její členské státy a že se v jejím rámci musí respektovat zásady doplňkovosti a koordinace; zdůrazňuje, že do procesu koordinace je třeba zapojit občanskou společnost a místní orgány;

17.  vyzývá EU a její členské státy, aby dostály svým závazkům uvedeným v Pusanském partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci a prosazovaly zefektivnění pomoci, zejména tím, že se díky mechanismům společného financování a lepší koordinaci mezi různými mechanismy poskytování pomoci a zúčastněnými stranami omezí roztříštěnost pomoci; zdůrazňuje, že veškeré financování rozvoje by mělo být ve prospěch chudých, zohledňovat rovnost žen a mužů, být šetrné k životnímu prostředí a zohledňovat otázky klimatu;

18.  připomíná, že podle SFEU je snižování a případné odstranění chudoby hlavním cílem EU v oblasti rozvoje a že klíčovými součástmi rozvojových činností zůstává ochrana lidských práv, rovnost pohlaví, sociální soudržnost a boj proti nerovným podmínkám;

19.  zdůrazňuje význam stanovení jasných priorit na straně výdajů se zvláštním zaměřením na opatření v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, energetiky, dodávek vody a infrastruktury; zdůrazňuje, že je třeba intenzivněji usilovat o zvyšování účinnosti pomoci prostřednictvím větší koordinace mezi různými mechanismy pomoci a dárci;

20.  zdůrazňuje, že k prioritám oficiální rozvojové pomoci by měly patřit základní sociální služby pro všechny a „veřejné statky“, které soukromý sektor poskytuje s menší účinností, jako je základní vzdělání, sociální záchranné sítě, zdravotní péče, infrastruktura pro hygienická zařízení a zásobování vodou a energetika, aby mohly rozvojové země plně dosáhnout svého potenciálu; zdůrazňuje, že dostupnost by měla být klíčovým kritériem mezinárodního veřejného financování s cílem propagovat univerzální a inkluzivní služby a infrastrukturu;

21.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby nejvíce znevýhodnění obyvatelé měli přístup k rozvojovým příležitostem; v této souvislosti připomíná, že poskytování pomoci pouze prostřednictvím státních struktur s sebou nese riziko, že marginalizované a znevýhodněné komunity nezískají dostatečné prostředky;

22.  zdůrazňuje, že je důležité, aby rozvojové banky uvolnily dodatečné prostředky ve snaze zacelit mezeru ve financování infrastruktur a zajistit přístup k úvěrům v rozvojových zemích s mechanismy monitorování a hodnocení dopadu;

23.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby EU usilovala o co nejvyšší úroveň koordinace, aby dosáhla souladu s dalšími politickými oblastmi (životní prostředí, migrace, mezinárodní obchod, lidská práva, zemědělství atd.) a zabránila zdvojování práce a nekonzistentní činnosti; připomíná, že Lisabonská smlouva (článek 208 SFEU) stanoví jako smluvní povinnost soudržnost politik rozvojové spolupráce;

Uvolňování domácích zdrojů a mezinárodní daňová spolupráce

24.  zdůrazňuje, že uvolnění domácích zdrojů je předvídatelnější a udržitelnější než zahraniční pomoc a musí být klíčovým zdrojem financování; podporuje úsilí rozvojových zemí o větší míru uvolňování domácích zdrojů; zdůrazňuje význam zdokonalení výběru domácích daní v rozvojových zemích a potřebu solidních, vyvážených, spravedlivých a účinných daňových systémů, které jsou nastaveny ve prospěch chudých, citlivé vůči nejvíce znevýhodněným skupinám obyvatel a dodržují mezinárodní závazky týkající se udržitelného rozvoje; vyzývá k odstranění dotací, které mají nepříznivý dopad na energetiku (zejména pro fosilní paliva), rybářství a zemědělství;

25.  žádá Komisi, aby zvýšila svou pomoc určenou na budování kapacit v oblasti daňové správy, finančního řízení, správy veřejných financí, protikorupčních opatření, navracení ukradeného majetku a boje proti daňovým únikům a stanovování nesprávných cen při převodech prostředků; je přesvědčen, že Unie má v této oblasti zásadní roli; připomíná význam přerozdělování daňových příjmů pocházejících z přírodních zdrojů, zejména vytvářením státních investičních fondů; zdůrazňuje, že je třeba uspíšit a zvýšit úsilí o zlepšení rozpočtového výkaznictví, a vyzývá k větší harmonizaci postupů rozpočtového výkaznictví v jednotlivých zemích;

26.  vyzývá EU a členské státy, aby aktivně a tvrdě zakročily proti daňovým rájům, daňovým únikům a nezákonným finančním tokům, které snižují objem prostředků na rozvojovou pomoc a přispívají k zadluženosti rozvojových zemí, a dále aby spolupracovaly s rozvojovými zeměmi v boji proti agresivnímu vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany jistých nadnárodních společností a hledaly způsoby, jak pomoci rozvojovým zemím odolat tlaku a nezapojovat se do daňové konkurence, která znemožňuje uvolňování domácích zdrojů na rozvoj;

27.  podporuje zřízení mezivládního orgánu pro daňovou spolupráci pod záštitou OSN; podporuje automatickou výměnu informací; vyzývá k vytvoření veřejných rejstříků s informacemi o skutečných vlastnících, k uložení povinnosti nadnárodním společnostem předkládat zprávy týkající se všech odvětví a jednotlivých zemí a k zajištění spravedlivého rozdělení práv na zdanění při vyjednávání smluv v oblasti daní a investic s rozvojovými zeměmi;

28.  zastává názor, že mezinárodní daňové předpisy pro právnické osoby by měly zahrnovat zásadu, že daně by měly být placeny tam, kde se hodnota získává nebo vytváří;

29.  zdůrazňuje rozhodující význam řádné správy, ochrany lidských práv, právního státu, institucionálního rámce a regulačních nástrojů; podporuje zejména investice do budování kapacit, základních sociálních služeb, jako je vzdělávání a zdravotnictví (zajištění všeobecného zdravotního pojištění), včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, výživy, veřejných služeb, sociálního zabezpečení a boje proti chudobě a nerovnosti, a to i mezi dětmi a z genderového hlediska; uznává potřebu přístupné infrastruktury a dobře zvolených veřejných investic i udržitelného využívání přírodních zdrojů, a to i v těžebním průmyslu;

30.  zdůrazňuje, že při financování rozvoje je nutno posílit dostupné zdroje vyčleněné na prosazování rovnosti žen a mužů, práv žen a posilování jejich postavení; vyzdvihuje zvláštní úlohu žen ve společnosti a zdůrazňuje, že toto opatření by mělo zahrnovat sestavování rozpočtu s ohledem na genderové aspekty, cílené investice do klíčových sektorů, jako je zdravotnictví a vzdělávání, a kroky, které povedou k zajištění toho, aby veškeré financování rozvoje plně zohledňovalo situaci žen a dívek;

31.  vyzývá k rozsáhlejšímu financování výzkumu a vývoje v oblasti vědy, techniky a inovací v rozvojových zemích, přičemž uznává, že toto financování by mělo pocházet jak z domácích, tak i mezinárodních zdrojů; naléhavě žádá, aby byl podporován výzkum a vývoj, který může pomoci dosáhnout pokroku při řešení složitých otázek a v oblasti řádné správy globálních veřejných statků, jako jsou technologie a inovace pro zdraví; v této souvislosti bere na vědomí významnou roli mikropodniků a malých a středních podniků; vyzývá k přezkumu režimů práv duševního vlastnictví, které byly v rozvojových zemích zavedeny prostřednictvím dohod o volném obchodu, aby byly zjištěny veškeré negativní dopady, které se projevují např. v oblasti veřejného zdraví, životního prostředí a přenosu technologií;

Soukromý sektor a občanská společnost

32.  zdůrazňuje velký význam zavedení příznivých podmínek pro soukromé podniky a podnikání v rozvojových zemích, zejména pro mikropodniky a malé a střední podniky, které zastávají ústřední úlohu jako hnací síla pro vytváření pracovních míst a inkluzivní růst; požaduje zejména další posílení mikrofinančních úvěrů a systémů záruk; trvá na potřebě dalšího rozvoje místních a regionální bank a úvěrových sdružení s cílem výrazně snížit nadměrné úrokové sazby na úvěry na trhu v zájmu lepší podpory rozvoje komunit na místní úrovni(17); vyzývá k přizpůsobení soukromého sektoru cílům udržitelného rozvoje prostřednictvím vhodných partnerství, finančních nástrojů, pobídek, rámce pro odpovědnost a skutečné sociální odpovědnosti podniků; připomíná, že je nezbytné dodržovat dohodnuté mezinárodní standardy, jako jsou standardy Mezinárodní organizace práce a obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

33.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat zpřístupňování informačních a výukových nástrojů a poradenských platforem podnikům, neboť jsou pro jejich rozvoj nezbytné;

34.  zdůrazňuje, že má-li být hospodářství dodán impuls s dlouhodobým účinkem, je třeba umožnit přístup k úvěrům mladým lidem a ženám, aby mohli zakládat podniky;

35.  zdůrazňuje úlohu v oblasti sociální soudržnosti, již hraje kolektivní podnikání sdružení producentů při předcházení etnickým a náboženským konfliktům;

36.  trvá na tom, že podpora EU a její spolupráce se soukromým sektorem může a musí přispívat ke snižování chudoby, nerovnosti a dodržování a prosazování lidských práv, norem v oblasti životního prostředí, závazků v oblasti klimatu a sociálního dialogu; žádá vytvoření právně závazného rámce pro společnosti, včetně těch nadnárodních, jehož součástí bude mechanismus pro stížnosti;

37.  vyzývá EU, aby společně s rozvojovými zeměmi zřídila regulační rámec, který by byl v souladu s komplexním rámcem politiky investic pro udržitelný rozvoj (IPFSD) vypracovaným konferencí UNCTAD a stimuloval by zodpovědnější, transparentnější a odpovědnější investice, které by přispěly k rozvoji sociálně uvědomělého soukromého sektoru v rozvojových zemích;

38.  vyzývá Komisi, aby podporovala rozšířený přístup k financování pro mikropodniky, malé a střední podniky a družstva v rozvojových zemích; zdůrazňuje význam systémů mikroúvěrů, zejména pro ženy; podporuje další rozvoj místních a regionálních bank a úvěrových družstev; žádá Komisi, aby pobízela rozvojové země k vytváření politik a právních rámců, které by byly příznivé pro rozvoj bankovních služeb; poukazuje na to, že je třeba na různých úrovních, a to i mezi chudými lidmi, ženami a dalšími ohroženými skupinami, poskytovat informace a instruktáž týkající se finančních otázek, využívání bankovních produktů a pojištění a příslušných nových technologií;

39.  připomíná, že samotná pomoc z veřejných zdrojů zdaleka nepostačuje na pokrytí všech investičních potřeb v rozvojových zemích; trvá proto na tom, že kombinování zdrojů a partnerství veřejného a soukromého sektoru docilují pákového efektu, neboť jde o prostředky k posilování dopadu rozvojové pomoci, přilákání soukromých investic a podpoře místních podniků; zdůrazňuje nicméně, že kombinované financování nesmí nahradit odpovědnost státu za plnění sociálních potřeb a že by se mělo uvést do souladu s vnitrostátními rozvojovými cíli a zásadami efektivnosti rozvoje; podporuje partnerství veřejného a soukromého sektoru, zejména ve výzkumu inovativních léčivých přípravků, jako je např. program Ebola+;

40.  vyzývá k přijetí mezinárodních norem a kritérií a k analýze úvěrových rizik pro smíšené projekty a partnerství veřejného a soukromého sektoru, které přitahují soukromé financování a podporují místní podniky, přičemž dodržují dohodnuté normy MOP a WHO a mezinárodní právní předpisy v oblasti lidských práv; naléhavě vyzývá Komisi, aby v souvislosti se svým záměrem významně rozšířit využívání smíšeného financování v budoucnu provedla doporučení obsažená ve zvláštní zprávě Evropského účetního dvora o využívání smíšeného financování a aby vyhodnotila mechanismus smíšeného financování z úvěrů a grantů, zejména pokud jde o rozvoj a finanční doplňkovost, transparentnost a odpovědnost; vyzývá EIB a další instituce pro financování rozvoje, aby přednostně investovaly do společností a fondů, které veřejně zpřístupňují informace o skutečných vlastnících a vydávají zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí;

41.  podporuje lepší přístup na trh pro rozvojové země, zejména pro ty nejméně rozvinuté, neboť to může posílit soukromý sektor a vytvořit pobídky k reformám; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že dohody o obchodu a investicích, zejména s rozvojovými zeměmi, nejméně rozvinutými zeměmi a nestabilními státy, budou v souladu s cíli udržitelného rozvoje a budou podporovat lidská práva a regionální integraci; zdůrazňuje, že takové dohody by měly být podmíněny posouzením dopadu na cíle v oblasti udržitelného rozvoje; podporuje návrh Komise na aktualizaci své strategie podpory na rozvoj obchodu s ohledem na výsledky jednání o období po roce 2015 a její návrh, aby byl v dohodách o obchodu zaručen zvláštní a odlišný přístup k rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím a nestabilním státům, přičemž by se měl respektovat jejich politický prostor pro přijímání svrchovaných rozhodnutí v souladu s jejich vnitrostátní situací a s potřebami jejich obyvatel;

42.  žádá, aby byla přijata opatření na podporu využívání a transparentnosti vnitrostátních systémů zadávání veřejných zakázek při činnostech řízených veřejným sektorem a aby byly posíleny orgány pro ochranu hospodářské soutěže v rozvojových zemích;

43.  zdůrazňuje pozitivní příspěvek migrantů k rozvoji jejich zemí původu a vyzývá k efektivnější a inovativnější spolupráci v oblasti migrační politiky mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi; upozorňuje na významné a stále rostoucí finanční toky, které představuje zasílání peněz z diaspory do domovských zemí, a podporuje vytváření „fondů diaspory“; vyzývá k vynaložení dalšího úsilí o snížení nákladů na bankovní převody, aby se tak zvýšil účinek na místní rozvoj v zemích původu;

44.  požaduje větší zapojení místních orgánů a občanské společnosti, včetně komunitních nevládních organizací, do diskusí o rozvojových prioritách, a to především na konferenci v Addis Abebě, a žádá inkluzivnější a odpovědnější provádění rámce pro období po roce 2015; podtrhuje úlohu nevládních organizací při provádění operací na místě a vytváření mechanismů odpovědnosti, monitorování a hodnocení; uznává, že úloha místních orgánů, pokud jde o provádění cílů udržitelného rozvoje, vyžaduje přidělení nezbytných prostředků; vyzývá k tomu, aby byly ve větší míře vedeny konzultace s mladými lidmi, pokud jde o jednání o agendě na období po roce 2015, a to prostřednictvím inovativních komunikačních technologií; zdůrazňuje úlohu delegací EU pro usnadnění těchto dialogů;

Správa a řízení na celosvětové úrovni

45.  připomíná ústřední úlohu OSN v globální hospodářské správě a rozvoji, již doplňují další stávající instituce a fóra, jako je OECD; požaduje rovné a genderově vyvážené zastoupení všech zemí v multilaterálních institucích a dalších normotvorných subjektech, a to i v mezinárodních finančních institucích; připomíná, že všechny finanční instituce by měly dodržovat základní standardy transparentnosti, jak jsou stanoveny v Chartě transparentnosti mezinárodních finančních institucí (Transparency Charter for International Financial Institutions), a měly by zavést odpovídající politiky zpřístupňování dokumentů veřejnosti;

46.  trvá na tom, že udržitelná řešení dluhových situací, včetně norem pro odpovědné úvěry a půjčky, musí být usnadněna mnohostranným právním rámcem pro procesy účinné restrukturalizace státních dluhů s cílem zmírnit dluhové břemeno a zabránit neudržitelnému zadlužení; žádá EU, aby se konstruktivně zapojila do jednání OSN o tomto rámci; naléhavě žádá, aby EU prosazovala uplatňování zásad konference UNCTAD pro odpovědné transakce týkající se státního dluhu, a to v případě věřitelů i dlužníků;

47.  vítá mezinárodní úsilí o zmírnění mezinárodních dluhových závazků zemí postižených nákazou virem Ebola s cílem pomoci jim vypořádat se s hospodářskou krizí způsobenou epidemií;

48.  vyzývá k přezkumu programů mezinárodních organizací a nástrojů finanční rozvojové pomoci, aby mohly být harmonizovány s novými cíli v oblasti udržitelného rozvoje; naléhavě požaduje, aby zejména Evropská investiční banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní měnový fond a Světová banka zavedly nejvyšší normy odpovědného financování a více zaměřily své zdroje na potřeby rozvojových zemí, a to i prostřednictvím úvěrových nástrojů pro chudé, které budou efektivní pro obě strany; vyzývá především ke zvýšení částky, kterou má Evropská investiční banka k dispozici, nad rámec jejího stávajícího mandátu, aby se dále zvýšily finanční prostředky určené zemím s nízkými příjmy;

Monitorování, odpovědnost a přezkum

49.  žádá, aby byla na konferenci v Addis Abebě uzavřena dohoda o solidním, transparentním a přístupném rámci pro účinné sledování a kontrolu investic a pokroku, pokud jde o konkrétní závazky a cíle; vyzývá k zahájení mezinárodní iniciativy pro zlepšení kvality statistik, údajů a informací, včetně údajů rozčleněných podle příjmu, pohlaví, věku, rasy, etnického původu a migračního statusu, zdravotního postižení, zeměpisného umístění a dalších rysů relevantních ve vnitrostátním kontextu; vyzývá všechny strany, aby zajistily transparentní a účinnou realizaci pomoci a financování, zejména tak, že podepíší a budou účinně provádět ustanovení Úmluvy OSN proti korupci a zavážou se k systematickému zveřejňování pravdivých, aktuálních a srovnatelných údajů o příjmech a výdajích a rozpočtových dokumentů; zejména žádá Komisi, aby dále monitorovala a kontrolovala své financování programů a projektů pomoci a aby v případě, že získá důkazy o korupci a špatném řízení, podnikla příslušné kroky; dále Komisi naléhavě žádá, aby zlepšila svou pomoc v zájmu posílení soudních a protikorupčních agentur v rozvojových zemích;

50.  vyzývá k zahájení mezinárodní iniciativy na zlepšení kvality statistik, údajů a informací s cílem sledovat  míru výdajů, investic a pokroku v oblasti konkrétních závazků a cílů; vítá celosvětové úsilí o zajištění toho, aby byla data používaná při realizaci cílů udržitelného rozvoje dostatečně rozčleněna podle příjmu, pohlaví, věku a jiných ukazatelů, aby bylo možné účinně monitorovat dopad politik založených na těchto cílech;

51.  připomíná, že k zohlednění nových sociálních a environmentálních problémů je vedle HDP nezbytný nový soubor ukazatelů, mezi nimiž by měl být zejména index lidského rozvoje, Giniho koeficient, měřítko rovnosti žen a mužů, uhlíková stopa a ekologická stopa;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN a koordinátorům příprav třetí mezinárodní konference o financování rozvoje.

(1) http://unctad.org/en/publicationslibrary/wir2014_en.pdf
(2) http://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:afc5ef38-ad24-11e4-b5b2-01aa75ed71a1.0009.02/DOC_1&format=PDF
(3) http://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:441ba0c0-eb02-11e3-8cd4-01aa75ed71a1.0004.03/DOC_1&format=PDF
(4) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52013DC0531&rid=1
(5) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52013DC0092&rid=2
(6) http://eu-un.europa.eu/articles/en/article_15873_en.htm
(7) http://eu-un.europa.eu/articles/en/article_14363_en.htm
(8) http://eu-un.europa.eu/articles/en/article_13692_en.htm
(9) Přijaté texty, P8_TA(2014)0059.
(10) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 1.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2014)0063.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2014)0163.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2013)0394.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2013)0205.
(15) Přijaté texty, P7_TA(2013)0119.
(16) Úř. věst. L 136, 9.5.2014, s. 1.
(17) Zpráva o podpoře malých a středních podniků v rozvojových zemích prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, Dalberg, listopad 2011, www.eib.org


Bezpečnější zdravotní péče v Evropě
PDF 596kWORD 182k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o bezpečnějším zdravotnictví v Evropě: zlepšení bezpečnosti pacientů a boj proti antimikrobiální rezistenci (2014/2207(INI))
P8_TA(2015)0197A8-0142/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 23. dubna 2009 o návrhu doporučení Rady o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí(1),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 9. června 2009 o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2011 o akčním plánu proti rostoucím hrozbám antimikrobiální rezistence (COM(2011)0748),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 22. června 2012 o dopadech antimikrobiální rezistence v oblasti lidského zdraví a v oblasti zdraví zvířat – pohled iniciativy „Jedno zdraví“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o mikrobiální výzvě – rostoucí hrozby antimikrobiální rezistence(3),

–  s ohledem na zprávy Komise ze dne 13. listopadu 2012 a ze dne 19. června 2014 vypracované na základě zpráv členských států o provádění doporučení Rady (2009/C 151/01) o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí, které zaslala Radě (COM(2012)0658 a COM(2014)0371),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o zprávě Komise vypracované na základě zpráv členských států o provádění doporučení Rady (2009/C 151/01) o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí(4), kterou zaslala Radě,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách,

–  s ohledem na zvláštní průzkum Eurobarometr 411 nazvaný „Bezpečnost pacientů a kvalita péče“,

–  s ohledem na zprávu o pokroku týkající se akčního plánu proti rostoucím hrozbám antimikrobiální rezistence (SANTE/10251/2015),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 10. září 2014 o veterinárních léčivých přípravcích (2014/0257(COD)),

–  s ohledem na Koncepční rámec pro mezinárodní klasifikaci v oblasti bezpečnosti pacientů, který vypracovala Světová zdravotnická organizace (WHO),

–  s ohledem na úsilí lotyšského předsednictví, které se zabývalo problematikou rezistence na antimikrobiální látky, zejména pokud jde o tuberkulózu a multirezistentní tuberkulózu,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 1. prosince 2014 o bezpečnosti pacientů a kvalitě péče, včetně prevence a léčby infekcí spojených se zdravotní péčí a mikrobiální rezistence,

–  s ohledem na první společnou zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) o celkové analýze spotřeby antimikrobiálních látek a výskytu antimikrobiální rezistence u humánních bakterií a bakterií ze zvířat určených k produkci potravin – společná meziagenturní analýza spotřeby antimikrobiálních látek a rezistence (JIACRA),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0142/2015),

A.  vzhledem k tomu, že hlavní dimenzí kvality péče o zdraví je bezpečnost pacientů, jejímiž hlavními aspekty jsou kultura bezpečné péče a řešení výskytu nežádoucích příhod;

B.  vzhledem k tomu, že objem dostupných údajů o prevalenci a incidenci nežádoucích příhod ve zdravotnických systémech členských států EU je v současné době omezený, ale stabilně roste, a vzhledem k tomu, že poslední dostupné údaje jsou z roku 2008;

C.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že 8 až 12 % pacientů přijímaných do nemocnic v EU je v rámci poskytované zdravotní péči postiženo nežádoucími příhodami, a vzhledem k tomu, že téměř k polovině těchto příhod by nemuselo dojít;

D.  vzhledem k tomu, že mezi nejčastější nežádoucí příhody patří infekce spojené se zdravotní péčí, problémy spojené s medikací a komplikace během chirurgických zákroků nebo po nich;

E.  vzhledem k tomu, že pro bezpečnost pacientů a kvalitu zdravotní péče mají zásadní význam důstojné pracovní podmínky a bezpečnost při práci zdravotnických pracovníků, a vzhledem k tomu, že zajistit zejména bezpečnost pacientů, prevenci a léčbu infekcí spojených se zdravotní péčí a prevenci šíření multirezistentních bakterií je v přeplněných zdravotnických zařízeních s nedostatkem personálu velmi obtížné;

F.  vzhledem k tomu, že v důsledku nynější hospodářské krize je rozpočet členských států pod vyšším tlakem, a proto má dopad na bezpečnost pacientů, neboť mnoho členských států dost radikálním způsobem snížilo rozpočet a počet zaměstnanců ve svých zdravotnických systémech, aniž by věnovaly náležitou pozornost účinnosti; poskytované péče

G.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize ještě více prohloubila stávající nerovnosti v přístupu ke zdravotnickým službám;

H.  vzhledem k tomu, že aby nedocházelo k nežádoucím příhodám, včetně nežádoucích příhod souvisejících s léky, u nichž se výdaje systémů zdravotnictví EU na péči, která je s nimi spojena, odhadují přibližně na 2,7 miliard EUR ročně a představují 1,1 % všech hospitalizací v Unii, je velmi důležité zajistit neustálé vzdělávání lékařů a dalších zdravotnických pracovníků;

I.  vzhledem k tomu, že elektronické zdravotnictví (eHealth) zaměřené na pacienta a domácí zdravotní péče má vysoký potenciál, pokud jde o zlepšení kvality a účinnosti lékařské péče, a může zároveň přispět k lepší výkonnosti zdravotnictví;

J.  vzhledem k tomu, že multidisciplinární přístup zvyšuje pravděpodobnost, že lékařská péče bude mít pozitivní výsledky;

K.  vzhledem k tomu, že pacienti, rodiny a organizace pacientů hrají při prosazování bezpečnější péče zásadní úlohu a že jejich úlohu je třeba podporovat tak, že se posílí postavení pacienta i jeho zapojení do procesu a politiky poskytování zdravotní péče na všech úrovních;

L.  vzhledem k tomu, že domácí zdravotní péče může pacientům pomoci z psychologického hlediska a vést ve zdravotnictví k lepším výsledkům;

M.  vzhledem k tomu, že byla zaznamenána vyšší spotřeba antibiotik mezi méně informovanými osobami a že dobrá znalost problematiky antibiotik by mohla vést občany k jejich zodpovědnějšímu užívání;

N.  vzhledem k tomu, že 30 až 50 % pacientů neužívá léky předepsané lékaři, nebo je užívají, aniž by dodržovali lékařský předpis;

O.  vzhledem k tomu, že v nemocnicích a mezi všeobecnými i veterinárními lékaři dochází ve spojitosti s farmaceutickým průmyslem ke střetům zájmů;

P.  vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí jsou v členských státech velkým zdravotnickým problémem (podle údajů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí postihne infekce spojená se zdravotní péčí každoročně v EU průměrně jednoho hospitalizovaného pacienta z dvaceti, což je 4,1 milionu pacientů, a 37 000 osob v důsledku toho zemře, přestože dvaceti až třiceti procentům by podle odhadů bylo možno předejít pomocí intenzivních hygienických programů a programů na potlačení infekcí) a neúměrně zatěžují omezené rozpočty ve zdravotnictví;

Q.  vzhledem k tomu, že zkušenosti a pocity pacientů se často liší od dojmů zdravotnických pracovníků a že tento úhel pohledu může být velmi důležitý při hledání nových způsobů, jak omezit výskyt infekcí spojených se zdravotní péčí a tomuto výskytu předcházet;

R.  vzhledem k rostoucímu počtu případů infekcí spojených se zdravotní péčí způsobených multirezistentními bakteriemi;

S.  vzhledem k tomu, že celosvětově dochází k nárůstu antimikrobiální rezistence bakteriálních patogenů, což a vede k vyššímu výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí a k neúspěšné léčbě lidských a zvířecích infekčních nemocí na úrovni států i na evropské a mezinárodní úrovni;

T.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že z důvodu antimikrobiální rezistence zemře každoročně do roku 2050 na celém světě 10 milionů osob;

U.  vzhledem k tomu, že rezistence na antibiotika, která jsou běžně používána k léčbě kauzativních bakterií, dosahuje v několika členských státech nejméně 25 %; vzhledem k tomu, že mezi antimikrobiální rezistencí a vývojem nových antibiotik a jejich zavedením do klinické praxe existuje stále větší mezera, což se pojí s vědeckými, regulačními a hospodářskými problémy;

V.  vzhledem k tomu, že z posledních studií vyplývá, že v posledních letech došlo obecně k nárůstu antimikrobiální rezistence v nemocnicích v EU, přestože existuje několik výjimek;

W.  vzhledem k tomu, že podle odhadů EU každoročně zemře nejméně 25 000 lidí na infekce způsobené rezistentními bakteriemi, což podle údajů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rok 2011 způsobuje systémům veřejného zdravotnictví náklady v odhadované výši 1,5 miliardy EUR;

X.  vzhledem k tomu, že náklady způsobené infekcemi rezistentními na léky dosahují každoročně odhadem 1,5 miliardy EUR, a to z důvodu nárůstu výdajů na zdravotní péči a ztráty produktivity; vzhledem k tomu, že pacienty, kteří se nakazili rezistentními bakteriemi, je nutné při léčbě v rámci zdravotnického zařízení izolovat, což stojí 900 milionů EUR a vede každoročně k 2,5 milionu lůžkodní navíc;

Y.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních důvodů, proč se v nemocnicích šíří antimikrobiální rezistence, je to, že nejsou dodržovány všeobecně přijímané postupy pro prevenci a omezování infekcí;

Z.  vzhledem k tomu, že účinnost léků první linie vůči bakteriálním patogenům je v důsledku rezistence stále omezenější a léky druhé a třetí linie nejsou mnohdy dostupné a jsou často toxičtější, nákladnější a méně účinné než léky první linie;

AA.  vzhledem k tomu, že jednou z hlavních příčin antimikrobiální rezistence je nesprávné užívání antimikrobiálních látek, včetně antibiotik, zejména jejich systematické užívání a nadužívání;

AB.  vzhledem k tomu, že nynější vysoká míra mobility mezi evropskými zdravotnickými systémy a stále častější přeshraniční poskytování zdravotnických služeb v Evropě mohou přispívat k šíření rezistentních mikroorganismů z jednoho členského státu do druhého;

AC.  vzhledem k tomu, že očkovací programy jsou jedním z účinných nástrojů boje proti antimikrobiální rezistenci, protože mohou omezovat užívání antibiotik, a tím rozvoj antimikrobiální rezistence;

AD.  vzhledem k tomu, že výzkum a vývoj antibakteriálních látek zahrnuje některé nezvyklé úkoly, což znamená, že získávání odborných znalostí a jejich používání v laboratořích je dlouhodobým procesem, a vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že celá řada výzkumných pracovníků s takovými odbornými znalostmi se z důvodu nedostatečného financování jak ze soukromých, tak i z veřejných zdrojů věnuje jiným oborům;

AE.  vzhledem k tomu, že nedodržování základních preventivních opatření v oblasti osobní hygieny, jak v nemocničním prostředí, tak i mimo nemocnice, může způsobit šíření patogenů, zejména takových, které jsou rezistentní na antimikrobiální látky;

AF.  vzhledem k tomu, že je k dispozici stále více vědeckých důkazů, které dokládají, že správná hygiena rukou ve zdravotnických zařízeních vyžaduje, aby k sušení rukou docházelo způsobem, jenž nepřispívá k mikrobiální křížové kontaminaci prostřednictvím šíření bakterií vzduchem nebo v podobě aerosolu;

AG.  vzhledem k přítomnosti rezistentních bakterií na lékařských nástrojích a přístrojích i v případě, že jsou sterilizovány podle pokynů výrobce;

AH.  vzhledem k tomu, že používání antimikrobiálních látek v humánním i veterinárním lékařství přispívá k rozvoji rezistomu v prostředí, který může být zdrojem vzniku rezistence u lidí i zvířat; vzhledem k tomu, že ve veterinárním i v humánním lékařství jsou používány tytéž třídy antibiotik a v obou oblastech se vyskytují podobné mechanismy rezistence;

AI.  vzhledem k tomu, že intenzivní chov zvířat může vést k nesprávnému rutinnímu používání antibiotik u skotu, drůbeže a ryb na farmách s cílem dosáhnout rychlejšího růstu a také k jejich častému používání z profylaktických důvodů k zabránění šíření chorob ve stresujících podmínkách, kdy jsou zvířata chována v přeplněných omezených prostorách, které oslabují jejich imunitní systém, a k vyvážení nehygienických podmínek, ve kterých jsou chována;

AJ.  vzhledem k tomu, že koncepce „jedno zdraví“, kterou schválila Světová zdravotnická organizace (WHO) a Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE), uznává, že lidské zdraví, zdraví zvířat a ekosystémy jsou vzájemně provázané; vzhledem k tomu, že přímým zdrojem rezistentních zoonotických patogenů mohou být zejména zvířata a potraviny vyráběné ze zvířat; vzhledem k tomu, že používání antibiotik u zvířat, zejména zvířat, která jsou určena ke spotřebě a chována v rámci intenzivního chovu, může proto ovlivnit rezistenci na antibiotika u lidí;

AK.  vzhledem k tomu, že koncepce „jedno zdraví“, kdy zdravotničtí pracovníci v humánním i veterinárním lékařství vyvíjejí iniciativu s cílem předcházet rezistentním infekcím a omezovat používání antibiotik, může zamezit výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí, a to jak v nemocnicích, tak i mimo ně;

AL.  vzhledem k tomu, že podle WHO se antimikrobiální přípravky u hospodářských zvířat používají v řadě zemí EU mnohem častěji, než u lidí;(5)

AM.  vzhledem k tomu, že podle evropských spotřebitelských sdružení se ukázalo, že více než 70 % masných výrobků testovaných v šesti zemích EU je kontaminováno bakteriemi rezistentními na antibiotika, zatímco v dalších osmi zemích byly tyto bakterie přítomny v 50 % všech vzorků;(6)

AN.  vzhledem k tomu, že byla pozorována vysoká míra rezistence Kampylobakteru na fluorochinolony a že nákaza Kampylobakterem u lidí vzniká z velké části v důsledku manipulace s kuřecím masem, jeho přípravy a konzumace; vzhledem k tomu, že tato vysoká míra rezistence snižuje možnosti účinné léčby nákazy Kampylobakterem u lidí;

AO.  vzhledem k tomu, že subterapeutické používání antibiotik, při němž se na podporu růstu hospodářských zvířat podávají nízké dávky antibiotik, je v EU od roku 2006 zakázáno;

AP.  vzhledem k tomu, že naprostá většina medikovaných krmiv pro hospodářská zvířata obsahuje antimikrobiální látky;

AQ.  vzhledem k tomu, že používání antimikrobiálních látek u zvířat v zájmovém chovu je doplňkovým rizikovým faktorem rozvoje a přenosu rezistence na antimikrobiální látky u lidí a že zvyšující se rezistence na antibiotika, kterou pozorují veterinární kliniky u zvířat v zájmových chovech, sleduje obdobný trend, který vidíme v nemocnicích;

AR.  vzhledem k tomu, že riziko přenosu antimikrobiální rezistence ze zvířat v zájmovém chovu na lidi nelze plně kvantifikovat a že tato problematika vyžaduje další výzkum;

AS.  vzhledem k tomu, že se uznává, že platné právní předpisy týkající se veterinárních léčivých přípravků neposkytují dostatečné nástroje, které by zajistily náležité zvládání rizik, jež pro lidské zdraví představuje používání antimikrobiálních látek u zvířat;

AT.  vzhledem k tomu, že používání antibiotik mimo rozsah rozhodnutí o registraci působí starosti nejen ve veterinárním, ale i v humánním lékařství;

AU.  vzhledem k tomu, že farmaceutické společnosti zpravidla dávají přednost začleňování nových antibiotik do stávajících tříd antibiotik, místo aby prováděly výzkum a vývoj skutečně nových antibakteriálních látek, v důsledku čehož k rozvoji rezistence na tyto nové látky dojde rychleji než v případě léků se zcela novým mechanismem působení;

AV.  vzhledem k tomu, že je nezbytné podněcovat farmaceutické laboratoře, aby vyvíjely nová antibiotika, a zamýšlet se nad tvorbou pobídek a alternativních hospodářských modelů, které by odměňovaly inovace;

AW.  vzhledem k tomu, že je velmi důležité přesvědčit farmaceutické společnosti, aby pokračovaly v investicích a investovaly do vývoje nových antibiotických látek, které by působily zejména proti onemocněním, u nichž antimikrobiální rezistence představuje závažný problém, zejména

   proti nemocem, které jsou způsobeny rozšířenými gram-negativními bakteriemi rezistentními na více léků (jako K. pneumoniaeAcinetobacter nebo E. coli) nebo jinými bakteriemi rezistentními na více léků jako Staphylococcus aureus nebo původce tuberkulózy,
   nebo proti onemocněním způsobeným viry (např. HIV) nebo parazity (např. malárie), a také aby vyvíjely nové způsoby boje proti infekcím vznikajícím v souvislosti s poskytování zdravotní péče,

které by se obešly bez použití antibiotik;

AX.  vzhledem k tomu, že toho lze dosáhnout řešením některých ze základních vědeckých, regulačních a ekonomických otázek, které brání vývoji antimikrobiálních látek, a zejména poskytováním pobídek k investicím do výzkumu a vývoje, tak aby se zaměřoval na nejzávažnější problémy v oblasti veřejného zdraví, a zároveň zajištěním trvalé udržitelnosti systému zdravotnictví v jednotlivých členských státech;

AY.  vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/18/ES stanovuje lhůtu pro používání genů, v jejichž důsledku dochází u transgenních rostlin ke vzniku antimikrobiální rezistence;

AZ.  vzhledem k tomu, že odborníci na jednotlivé přípravky by nikdy neměli poskytovat léčebnou péči, ale pouze zajišťovat podporu pro zdravotnické pracovníky, například při kompletaci či rozebírání specifických nástrojů, jsou-li o to požádáni;

BA.  vzhledem k tomu, že ustanovení směrnice 2011/24/EU o mobilitě pacientů jsou uplatňována v celé EU, přičemž je kladen větší důraz na to, aby evropští pacienti měli povědomí o bezpečnosti pacientů v různých členských státech;

BB.  vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité zajistit práva pacientů a důvěru veřejnosti ve zdravotnické služby na základě požadavku, aby členské státy zavedly systém pro poskytování spravedlivé finanční náhrady v případě nedbalosti, jež je důsledkem špatné medikace;

BC.  vzhledem k tomu, že internet představuje největší neregulovaný světový trh s farmaceutickými výrobky; vzhledem k tomu, že se ukazuje, že 62 % léčiv nakoupených přes internet jsou padělky nebo výrobky, které nesplňují normy; vzhledem k tomu, že značná část subjektů působících na internetu tak činí nezákonně a že roční celosvětový obrat z nezákonného prodeje léků vydávaných na předpis dosahuje podle odhadů přibližně 200 miliard USD;

BD.  vzhledem k tomu, že článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie stanovuje, že činnost Evropské unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví;

Provádění doporučení rady o bezpečnosti pacientů

Vyjádření k druhé zprávě Komise o provádění doporučení Rady

1.  připomíná, že právní předpisy EU týkající se léčivých přípravků mají zajistit bezpečnost pacientů; připomíná ve svém výše zmíněném usnesení ze dne 22. října 2013 o zprávě Komise Radě na základě zpráv členských států o provádění doporučení Rady (2009/C 151/01) o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí;

2.  vítá zlepšení systému dozoru nad výskytem infekcí spojených se zdravotní péčí v EU a nedávná další opatření zavedená některými členskými státy za účelem zlepšení obecné bezpečnosti pacientů a snížení výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí, zejména pokrok, kterého dosáhly členské státy při vypracovávání strategií a programů, včetně právních předpisů v oblasti bezpečnosti pacientů při poskytování zdravotní péče, a při vypracovávání systémů hlášení nežádoucích příhod a vzdělávacích systémů;

3.  podotýká však, že druhá zpráva o provádění doporučení Rady stále poukazuje na nerovnoměrný pokrok jednotlivých členských států v oblasti bezpečnosti pacientů, a s politováním konstatuje, že některé členské státy, asi v důsledku finančních omezení vyplývajících z hospodářské krize, mimo jiné zjevně zdržují provádění doporučení Rady;

4.  lituje, že úsporná opatření vedla ke snížení počtu zaměstnanců provádějících úklid v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních v celé Evropě, přestože tito zaměstnanci hrají zásadní úlohu při zajišťování vysoké úrovně hygieny;

5.  vyzývá členské státy, aby v době stávající hospodářské krize zajistily, aby úspornými opatřeními nebyla ovlivněna bezpečnost pacientů a aby byly systémy zdravotnictví i nadále přiměřeně financovány, a aby se zdržely zavádění nejškodlivějších opatření, např. krátkodobých úspor, jež by ve střednědobém a dlouhodobém výhledu vedly k vysokým nákladům, a aby se naopak zaměřily na další rozvoj kvalitních a účinných zdravotnických systémů; vyzývá členské státy, aby zajistily dostatečný počet zdravotnických pracovníků specializovaných na prevenci a léčbu infekcí a na hygienu v nemocnicích nebo vyškolených v tomto oboru s cílem více se zaměřit na pacienty;

6.  žádá členské státy, aby stanovily konkrétní ambiciózní kvantitativní cíle, pokud jde o snižování spotřeby antibiotik;

7.  vítá činnost pracovní skupiny EU v oblasti bezpečnosti pacientů a kvality zdravotní péče, v jejímž rámci se setkávají zástupci všech 28 zemí EU, zemí ESVO, mezinárodních organizací a subjektů EU a jež poskytuje pomoc při rozvoji agendy EU pro bezpečnost pacientů a kvalitu zdravotní péče;

8.  vyzývá Komisi, aby i nadále sledovala provádění opatření týkajících se bezpečnosti pacientů v členských státech a aby v případě nutnosti vypracovala příslušné nové pokyny;

Kroky ke zlepšení

9.  vítá činnost zaměřenou na vytvoření srovnatelných ukazatelů pro posuzování bezpečnosti pacientů, kterou spolufinancovala EU a vykonala OECD; vyzývá členské státy, aby zavedly tyto ukazatele za účelem posuzování bezpečnosti pacientů;

10.  konstatuje, že je důležité začlenit bezpečnost pacientů do vzdělávání, školení v zaměstnání a dalšího vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a zdravotnických pracovníků;

11.  zdůrazňuje možné výhody systému eHealth spočívající v tom, že snižuje výskyt nežádoucích příhod, sleduje informační toky, zlepšuje chápání zdravotnických postupů, umožňuje digitální předepisování léčiv a upozorňuje na lékové interakce; vyzývá Komisi a členské státy, aby se dále zabývaly možnostmi, jež nabízí systém eHealth v oblasti bezpečnosti pacientů, včetně zavedení elektronických záznamů o pacientech, a aby zintenzivnily spolupráci, tak aby si vyměňovaly zkušenosti, poznatky a osvědčené postupy v této oblasti;

12.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily potenciál mobilního zdravotnictví (mHealth) z hlediska účinnosti péče, počtu případů hospitalizace a snížení ročních nákladů na zdravotní péči na jednoho obyvatele;

13.  konstatuje, že používání antibiotik a rozšíření antimikrobiální rezistence se v jednotlivých členských státech velmi liší, a vybízí členské státy, aby uplatňovaly osvědčené postupy;

14.  zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí podporovat výzkum a inovace v oblasti veterinárního lékařství na úrovni EU i členských států;

15.  naléhavě žádá členské státy, aby zavedly nebo vypracovaly následující opatření:

   a) aby pokračovaly v úsilí o zlepšení bezpečnosti pacientů tím, že přijmou nezbytná opatření za účelem uplatňování veškerých doporučení Komise;
   b) aby v souladu se standardizovanými průzkumy shromažďovaly údaje o prevalenci a incidenci nežádoucích příhod na svém vlastním území, rozšířily systémy včasného varování a účinně koordinovaly výměnu těchto údajů;
   c) aby zajistily, aby zdravotniční vedoucí pracovníci byli jmenováni na základě svých zásluh, nikoli politické příslušnosti;
   d) aby zajistily neustálé zlepšování a soustavné hodnocení pracovních podmínek zdravotnických pracovníků s cílem zvýšit bezpečnost pacientů;
   e) aby zajistily základní školení v oblasti prevence a léčby infekcí pro všechny zdravotnické pracovníky, včetně pracovníků, kteří nejsou v přímém kontaktu s pacienty, a to předtím, než začnou pracovat v nemocnici či jiném zdravotnickém zařízení, a pravidelně v průběhu jejich činnosti;
   f) aby zajistily odpovídající moderní vzdělávání lékařů a dalších zdravotnických pracovníků a také výměnu osvědčených postupů s cílem držet krok s nejnovější používanou technikou a osvědčenými postupy v oblasti zdravotnické hygieny, a aby zavedly systém monitorování s cílem prověřovat, zda jsou jejich schopnosti na úrovni, zejména pokud jde o uplatňování kontrolního seznamu WHO pro bezpečnost chirurgických výkonů, což by snížilo výskyt lékařských pochybení (včetně infekcí spojených se zdravotní péčí) způsobených jen částečnými znalostmi a nepoužíváním nových technologií;
   g) aby zajistily uplatňování multidisciplinárního přístupu v lékařské péči;
   h) aby zajistily větší ucelenost a návaznost během léčebného procesu, zejména při přesunu z jednoho zdravotního sektoru do druhého a při převodu informací, například mezi nemocnicí a sektorem primární péče;
   i) aby odlehčily břemeno, které nesou zdravotnická zařízení, propagací léčby a zdravotní péče doma;
   j) aby zajistily, aby zdravotničtí pracovníci informovali pacienty v případě, že se použije léčivo mimo rozsah rozhodnutí o registraci, a aby poskytovali pacientům informace o případných rizicích a umožnili jim poskytnout informovaný souhlas;
   k) aby si vyměňovaly informace o nejlepším způsobu, jak snižovat rezistenci na antibiotika, tak aby bylo možné použít neúčinnější způsob v celé Evropě;
   l) aby zajistily rovný přístup pacientů ke zdravotnickým službám a zdravotní péči s cílem bojovat proti stávajícím nerovnostem v oblasti zdravotnictví
   m) aby podporovaly informační kampaně pro pacienty týkající se rizika nežádoucích příhod ve zdravotnictví a možných preventivních opatření, počínaje základními hygienickými opatřeními, a aby ve školách pořádaly informační kampaně a vzdělávací zdravotnické kurzy nejen o racionálním používání antibiotik, ale i veškerých léčiv, a o riziku, které představuje zvýšení rezistence na antibiotika; tyto kampaně by se měly zaměřit na rodiče a pečovatele, kteří jsou odpovědni za mladé lidi, a na starší lidi, a mělo by po nich vždy následovat hodnocení jejich výsledků;
   n) o) aby kladly důraz na význam prevence infekcí spojených se zdravotní péčí ve zdravotnických zařízeních tím, že se zamezí šíření infekcí na základě skríninku pacientů a jejich kontaktů a také na základě opatření pro léčbu infekcí, a aby i nadále prosazovaly správné hygienické postupy (např. umývání rukou);
   o) p) aby zvýšily obezřetnost v oblasti hygieny a častěji využívaly odborníky na hygienu k tomu, aby kontrolovali veškeré sanitární a hygienické aspekty zdravotnických zařízení, pacientů a vztahu mezi pacienty a „návštěvníky“ zvenčí;
   p) q) aby aktivně a oficiálně zapojily organizace a zástupce pacientů do všech fází a na všech úrovních vypracovávání koncepcí a programů;
   q) r) aby ve spolupráci se zúčastněnými stranami, zejména organizacemi pacientů, vypracovaly pokyny EU pro zapojení pacientů do strategií a činností v oblasti bezpečnosti pacientů;
   r) s) aby jim poskytovaly dostatečnou podporu při výkonu činností v oblasti bezpečnosti pacientů;

16.  vyzývá členské státy, aby prošetřily případná pochybení, k nimž dochází při úpravě a opakovaném používání zdravotnických prostředků, jež byly původně určeny a označeny pro jednorázové použití;

17.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zlepšily programy zvyšování informovanosti určené pro zdravotnické pracovníky a další pracovníky ve zdravotnictví, veterinární lékaře a širokou veřejnost, které by se zaměřovaly na používání antibiotik a prevenci infekcí;

18.  vyzývá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA), aby vypracovala pokyny týkající se používání léčiv mimo rozsah rozhodnutí o registraci a používání bezlicenčních léčiv na základě léčebných potřeb a aby sestavila seznam léčiv používaných mimo rozsah rozhodnutí o registraci navzdory licencovaným alternativním léčivům;

19.  vyzývá Evropskou komisi a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, aby vypracovaly pokyny pro zdravotnické pracovníky, pacienty a jejich rodiny týkající se účinného umývání a sušení rukou a vybízející k takovým způsobům sušení rukou, které nepřispívají k mikrobiální křížové kontaminaci prostřednictvím šíření bakterií vzduchem nebo aerosolem;

20.  zdůrazňuje, že je nezbytné podstatně zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu veterinárních lékařů a zemědělců a komunikaci mezi nimi;

21.  naléhavě vyzývá Komisi, aby co nejdříve znovu předložila legislativní návrh na povinné začlenění tabulky souhrnných údajů o léčivém přípravku do příbalové informace; informace obsažené v tabulce by měly být uvedeny v jasně srozumitelné podobě, zřetelně a měly by být jednoznačně odlišeny od zbytku textu; tato tabulka by měla obsahovat krátký popis nezbytných údajů o léčivém přípravku s cílem umožnit pacientovi pochopit prospěšnost a možná rizika léčivého přípravku a užívat léčivý přípravek bezpečně a správně; součástí popisu je mimo jiné i doporučení týkající se správného a vhodného způsobu užívání antibiotik;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly zavedení evropského loga stanoveného prováděcím nařízením (EU) č. 699/2014 za účelem řádné identifikace internetových lékáren, které prodávají veřejnosti léky na dálku, a ochrany spotřebitelů před nákupem padělaných léků, které jsou často zdraví nebezpečné;

23.  připomíná, že na základě rozhodnutí č. 1082/2013/EU o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách musí členské státy předkládat Komisi aktualizaci plánů přípravy a plánů reakce na úrovni států, a naléhavě žádá členské státy, aby předkládaly příslušné informace ve lhůtách stanovených v rozhodnutí;

Hlášení nežádoucích příhod a odpovědnost/povinnosti

24.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zdravotnické pracovníky vybízeli k pravidelnému poskytování informací pacientům o tom, jak mohou v rámci kontaktů se zdravotnickým systémem minimalizovat rizika ohrožující jejich bezpečnost;

25.  doporučuje členským státům, aby vytvořily nezávislé orgány, které by spolupracovaly s odborníky s cílem zvyšovat povědomí o dané problematice a upozorňovat na to, co ohrožuje bezpečnost pacientů;

26.  vyzývá členské státy, aby zkvalitnily svůj systém hlášení nežádoucích příhod a lékařských pochybení na základě opatření, která by zdravotnické pracovníky a pacienty přiměla k tomu, aby podávali přesné a anonymní informace, které by nikoho neobviňovaly, a aby zvážily zavedení elektronického systému, jenž by usnadnil a zlepšil podávání těchto informací ze strany pacientů;

27.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, jež by zvýšila nejen množství, ale i kvalitu hlášení o výskytu nežádoucích příhod, aby tato hlášení obsahovala spolehlivé informace, které by skutečně zvýšily bezpečnost pacientů, a aby zavedly systém, z něhož lze snadno získat údaje a jenž by zajišťoval možnost komplexního a systematického hodnocení;

28.  vyzývá Komisi, aby vypracovala standardizované přehledy pro shromažďování údajů o infekcích spojených se zdravotní péčí;

29.  vyzývá členské státy, aby přísněji kontrolovaly a prosazovaly zákaz poskytování léčebné péče ze strany nelékařských externích pracovníků;

30.  vyzývá členské státy, aby informovaly pacienty o rizicích a preventivních opatřeních týkajících se nežádoucích příhod ve zdravotnictví a o postupech podávání stížností a dostupných právních možnostech pro případ, že k nežádoucí příhodě dojde, např. prostřednictvím zástupce hájícího práva pacientů;

31.  vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, jež u lékařů a veterinárních lékařů zamezí jakémukoli střetu zájmů v souvislosti s předepisováním a prodejem léčivých přípravků;

32.  vyzývá členské státy, aby zajistily snadnou dostupnost veškerých informací o stávajících mechanismech podávání stížností a o odškodnění pro pacienty, u nichž došlo k rozvoji infekce spojené se zdravotní péčí nebo k lékařskému pochybení;

33.  vyzývá Komisi, aby vypracovala zprávu o postupech členských států v oblasti kolektivního odškodňování v případech souvisejících s infekcemi spojenými se zdravotní péčí;

34.  je si vědom významu občanských iniciativ, jako je Evropská charta práv pacientů založená na Listině základních práv Evropské unie a Evropský den práv pacientů, který se od roku 2007 každoročně pořádá 18. dubna; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily Evropský den práv pacientů na místní úrovni i na úrovni členských států a EU;

Boj proti mikrobiální rezistenci

Současný strav a slibná řešení

35.  vítá činnost Komise v oblasti antimikrobiální rezistence a prevence a léčby infekcí spojených se zdravotní péčí a také koordinaci a dohled ze strany Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, zejména v rámci Evropského systému sledování antimikrobiální rezistence (EARS-Net), Evropského systému sledování spotřeby antibiotik (ESAC-Net) a Systému sledování infekcí spojených se zdravotní péčí (HAI-Net);

36.  vítá společnou činnost ECDC, EMA a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), pokud jde o koordinaci a sledování v oblasti antimikrobiální rezistence;

37.  s obavami konstatuje, že v letech 2010 až 2013 došlo v mnoha členských státech a na úrovni EU k výraznému zvýšení procenta bakterií K. pneumoniae rezistentních na fluorochinolony, cefalosporiny třetí generace a aminoglykosidy a ke zvýšení kombinované rezistence na všechny tři skupiny antibiotik a také rezistence na karbapenemy, skupinu antibiotik poslední linie; dále konstatuje, že ve stejném období se v mnoha členských státech a na úrovni EU výrazně zvýšila rovněž rezistence E. coli na cefalosporiny třetí generace; podotýká dále, že v některých evropských regionech tvoří multirezistentní tuberkulóza až 20 % všech nových případů této nákazy a výsledky jejího léčení jsou znepokojivě slabé;

38.  se znepokojením konstatuje, že v zemích s vysokou mírou multirezistence, včetně rezistence na karbapenemy, je k dispozici pouze několik léčebných možností, mimo jiné polymyxiny; zdůrazňuje, že výskyt bakterie rezistentní na polymyxiny v těchto zemích představuje významné varování, že možnosti léčby infikovaných pacientů jsou čím dále omezenější;

39.  konstatuje, že infekce vyvolané bakteriemi s antimikrobiální rezistencí velmi pravděpodobně povedou k delším a nákladným pobytům v nemocnici a také k používání alternativních a nákladnějších způsobů léčby, jež ještě více zatíží zdravotnické systémy členských států;

40.  s politováním konstatuje, že v posledních 25 letech jsme byli svědky nedostatečné informovanosti o významu rozumného užívání antimikrobiálních látek, zejména antibiotik, a stagnace ve vývoji antimikrobiálních léčiv způsobené především v důsledku toho, že se objevily vědecké, ekonomické a regulatorní překážky;

41.  konstatuje, že program Horizont 2020 a třetí evropský program veřejného zdraví kladou důraz na infekce spojené se zdravotní péčí a na antimikrobiální rezistenci;

42.  konstatuje, že některá současná účinná antibiotika nejsou v některých členských státech dostupná, což při léčbě vede k volbě nevhodných léčivých přípravků, a proto vyzývá členské státy a Komisi, aby hledaly možnosti, jak zajistit, aby účinná antibiotika byla na trhu k dispozici;

43.  upozorňuje na to, že rezistence na antibiotika často vede k opožděnému předepsání vhodného antibiotika a že podání nevhodné nebo opožděné antibiotické léčby způsobuje pacientům trpícím vážnými infekčními onemocněními závažné komplikace a může přivodit i smrt;

44.  se značným znepokojením bere na vědomí vysoký počet zvířat nakažených bakteriemi rezistentními na antibiotika a riziko přenosu těchto bakterií z infikovaného masa na spotřebitele;

45.  je značně znepokojen souvislostí mezi používáním antimikrobiálních látek ve veterinárním lékařství a rozvojem antimikrobiální rezistence u zemědělců a také rizikem šíření této rezistence v rámci nemocniční péče;

46.  vítá iniciativy a kroky členských států, odborníků zabývajících se zdravím zvířat a majitelů zvířat, jejichž cílem je zodpovědné podávání antibiotik zvířatům a omezené používání antibiotik při chovu zvířat;

47.  považuje výzkum nových antimikrobiálních léčiv za mimořádně významný a vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) stimulovala výzkum například podporou stávajících struktur, jako je iniciativa pro inovativní léčiva (IMI);

48.  požaduje, aby byla větší pozornost věnována zavádění nových antibakteriálních látek, které by se zaměřovaly na nové cíle;

49.  vítá a podporuje další výzkum skutečně nových antibiotických látek, zejména antibiotik proti rozšířeným multirezistentním gram-negativním bakteriím a proti chorobám, které jsou mimořádně náchylné k vypěstování mikrobiální rezistence, jako jsou K. pneumoniae, Acinetobacter, E. coli, HIV, Staphylococcus aureus, tuberkulóza a malárie; trvá však na tom, že nejdůležitější je zajistit především odpovědné a citlivé užívání antibiotik; vítá a podporuje další výzkum alternativních metod zaměřených na boj proti infekcím spojeným se zdravotní péčí bez použití antibiotik a proti multirezistentním kmenům způsobujícím tuberkulózu;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily činnost v oblasti výzkumu a vývoje, aby bylo možné nabídnout nové nástroje pro boj proti bakteriálním infekcím, které jsou v Evropě stále rozšířenější;

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby veřejný a soukromý sektor více motivovaly ke spolupráci, a obnovily tak výzkum a vývoj v oblasti antibiotik;

52.  vyzývá členské státy, aby zintenzivnily spolupráci v oblasti bezpečnosti pacientů a boje proti antimikrobiální rezistenci za účelem omezení šíření rezistentních mikroorganismů z jednoho členského státu do druhého;

53.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly program „adaptive pathways“ a další regulační nástroje k zajištění včasnějšího přístupu pacientů ke zcela novým antibakteriálním látkám za účelem léčby rezistentních infekcí;

54.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly program Evropské agentury pro léčivé přípravky „adaptive pathways“ a aby použily veškeré dostupné nástroje v podobě předpisů, a zaručily tak pacientům rychlejší dostupnost inovativní antibakteriální léčby;

55.  zdůrazňuje, že pacienti musí být středobodem zájmu zdravotní politiky, a vybízí k začlenění zdravotní gramotnosti a k zapojení pacientů do procesu rozhodování o léčbě;

56.  považuje za velmi důležité, aby Komise zajistila pokračování akčního plánu EU proti antimikrobiální rezistenci i po roce 2016 a aby kladla důraz na vyřešení problémů ve vědecké, právní a ekonomické oblasti souvisejících s antimikrobiální rezistencí, včetně prevence a léčby infekcí spojených se zdravotní péčí;

Doporučení týkající se užívání antibiotik v humánní medicíně

57.  připomíná, že samoléčba antibiotiky musí být přísně zakázána, a zdůrazňuje, že je nezbytné, aby příslušné orgány členských států prosazovaly u antibakteriálních látek politiku „pouze na předpis“;

58.  vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření, která by zajistila odpovědné a citlivé používání všech antimikrobiálních látek v humánní medicíně, zejména antibiotik, která se považují v případě bakteriálních infekcí ve zdravotnických zařízeních za léčbu poslední linie, s přihlédnutím k tomu, že jednou z hlavních příčin rezistence na antibiotika je nesprávné užívání antibiotik (mj. v nemocnicích);

59.  vyzývá členské státy, aby s cílem zabránit vzniku rezistence prosazovaly přístup všech pacientů ke kvalitním léčivým přípravkům, jakož i dodržování úplného léčebného cyklu, s tím, že je třeba podporovat především nejohroženější osoby;

60.  naléhavě žádá členské státy, aby se zaměřily i na tzv. „zapomenutá“ antibiotika, a rozšířily tak možnosti volby farmaceutických prostředků;

61.  vyzývá Komisi, aby se zapojila do úsilí WHO o vytvoření nového hospodářského modelu, aby byly zohledněny obavy a potřeby veřejného zdraví;

62.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zahájily diskuse s cílem vytvořit nový hospodářský model, v němž nebude existovat vazba mezi objemem prodejů a odměnou za nová antibiotika, což by odráželo společenskou hodnotu nových antibiotik a zajistilo podniku dostatečnou návratnost investic a kupující by získal právo používat produkt a mít nad zakoupeným objemem naprostou kontrolu;

63.  naléhavě žádá členské státy, aby zavedly nebo vypracovaly následující opatření:

   a) aby připomínaly lékařům, že je mimořádně důležité zajistit, aby předepisování antibiotik určených k léčbě bylo přiměřené a zodpovědné;
   b) aby v případě možnosti zajistily, aby se před předepisováním antibiotik systematicky prováděla mikrobiologická diagnostika, např. pomocí nových diagnostických metod, která by umožnila rychlou diagnostiku na místě, příp. za použití antibiogramů, zejména v případě nemocí, které mají tendenci k relapsům, a aby zajistily, že dojde k odstranění překážek, které brání řádné mikrobiologické diagnostice, především v ambulancích;
   c) aby regulovaly předepisování antibiotik určených k léčbě, zejména aby nekompromisně uplatňovaly zákony, které zakazují poskytování těchto antibiotik bez předpisu, aby bylo zajištěno vhodné užívání léčiv tím, že bude stanoven cíl terapie a zvolena vhodná farmakologická léčba;
   d) aby důsledně využívaly zodpovědné marketingové postupy, které by zamezily střetu zájmů mezi výrobci a lékaři, jež léčivé přípravky předepisují;
   e) aby podporovaly vytváření nových modelů výnosů, v nichž by neexistovala vazba mezi ekonomickou návratností pro společnosti a předepsaným objemem antibiotik, a aby podporovaly farmaceutické inovace a zajistily jejich vyváženost s udržitelnými zdravotnickými systémy;
   f) aby regulovaly prodej a distribuci antibiotik, tak aby pacienti mohli získat pouze určité množství antibiotik, které jim předepsal lékař, jelikož v některých členských státech stále existují předpisy, které umožňují prodávat antibiotika ve větším balení, než je balení nutné k určité konkrétní léčbě;
   g) aby zajistily, aby se více pacientů řídilo antibiotickou léčbou tak, jak jim byla předepsána zdravotnickými pracovníky, a více ji dodržovaly a aby vypracovaly strategie, které by zvýšily povědomí pacientů o významu zodpovědného užívání antibiotik a o rizicích rostoucí antimikrobiální rezistence;
   h) aby sledovaly rezistenci na antibiotika a jejich používání v nemocnicích a zajistily, aby v případě používání antibiotik v nemocnicích byla používána jen při správné indikaci, ve správném dávkování a po co nejkratší dobu, jak je doporučeno v pokynech založených na důkazech;
   i) aby zintenzivnily léčbu infekcí, zejména z přeshraničního pohledu, a aby zejména pozorně sledovaly potenciální přenašeče multirezistentních bakterií na základě řádného skríninku pacientů překládaných ze země/regionu/nemocnice, které jsou známy vysokým výskytem multirezistentních bakterií, a na základě izolace pozitivních pacientů na samostatných pokojích nebo uplatňováním oddělené péče o nakažené pacienty;
   j) aby v oblasti multirezistentní tuberkulózy vypracovaly strategii, do níž by se zapojila řada zúčastněných stran a jež by zahrnovala hlavní aspekty, jako je prevence, zvyšování informovanosti, diagnostika, vhodná léčba a užívání léčivých přípravků tak, jak byly předepsány;
   k) aby zlepšily bezpečnostní normy zejména u těch lékařských nástrojů a přístrojů, které jsou rezistentní vůči sterilizaci (například endoskopy), a pozorně sledovaly, aby se u lékařských nástrojů a přístrojů, které jsou původně určeny k jednorázovému použití a jsou označeny značkou CE, dodržovaly veškeré bezpečnostní normy zaručující zdraví spotřebitelů v případě, že se používají opakovaně;
   l) aby zahájily informační kampaně o racionálním užívání antibiotik, o rizicích, která s sebou nese zvyšující se rezistence na antibiotika, a o významu rozvoje osvědčených postupů v oblasti osobní hygieny, které by se zaměřovaly na širokou obec posluchačů, včetně vzdělávacích kurzů ve školách; tyto kampaně by se měly zaměřovat na mládež i starší lidi, na rodiče i pečovatele a jejich výsledky by měly být následně vyhodnoceny s přihlédnutím k možnostem, které v tomto ohledu poskytuje systém e-zdraví;
   m) aby zvýšily veřejné financování a vytvořily nové akademické pozice, aby bylo možné zaměřit se na hledání a ověřování nových postupů při léčbě bakteriálních infekcí;
   n) aby zvýšily zejména pobídky k výzkumu a vývoji nových antimikrobiálních látek;
   o) aby pozvaly Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) k návštěvě svých zemí a požádaly jej o vědeckou a odbornou pomoc a vzdělávání v oblasti antimikrobiální rezistence, jak je stanoveno v článku 9 nařízení o ECDC (nařízení (ES) č. 851/2004); vyzývá naléhavě členské státy, které tak ještě neučinily, a zejména státy s vysokým či znepokojivě rostoucím výskytem antimikrobiální rezistence, aby středisko ECDC k takové návštěvě pozvaly;
   p) aby zpřístupnily záznamy nemocnic a dalších zdravotnických zařízení týkající se infekcí spojených se zdravotní péčí, aby se pacienti mohli informovaně rozhodovat;

64.  vyzývá Komisi, aby se zabývala důsledky zvýšené mobility stanovené ve směrnici 2011/24/EU z hlediska rostoucí antimikrobiální rezistence, jež by mohla být výsledkem cestování pacientů po Evropě za léčbou;

Doporučení týkající se používání antibiotik ve veterinární medicíně obecně a zvláště v živočišné výrobě

65.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že ze společné zprávy Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o antimikrobiální rezistenci vyplývá, že bakterie, které nejčastěji způsobují nákazy z potravin, jako je salmonelaKampylobacter, vykazují značnou rezistenci na běžné antimikrobiální látky;

66.  opakuje svou výzvu, kterou uvedl ve svém usnesení ze dne 27. října 2011 o hrozbě antimikrobiální rezistence pro veřejné zdraví(7), aby bylo postupně ukončeno profylaktické používání antibiotik při chovu dobytka, přičemž zdůrazňuje, že místo profylaktického používání antibiotik by se chov hospodářských zvířat a intenzivní chov ryb měl zaměřit na prevenci chorob prostřednictvím dodržování hygienických norem a správného ustájení a chovu zvířat a dodržováním přísných opatření v oblasti biologické bezpečnosti;

67.  vyzývá členské státy, aby zavedly nebo vypracovaly následující opatření:

   a) aby ve veterinární medicíně propagovaly a podporovaly odpovědné a citlivé používání všech antimikrobiálních látek, včetně medikovaných krmiv, tím, že povolí jejich užívání pouze k léčbě na základě stanovené veterinární diagnózy, se zvláštním přihlédnutím k antibiotikům, která jsou na seznamu kriticky důležitých antimikrobiálních látek v humánní medicíně vypracovaném WHO;
   b) aby zavedly právní nástroje omezující používání antibiotik u zvířat, pokud je zjištěno závažné ohrožení veřejného zdraví;
   c) aby prováděly přísnější kontroly s cílem omezit používání antibiotik ve veterinárním lékařství; jedním ze způsobů, jak tohoto dosáhnout, by bylo omezit právo na předepisování antibiotik na odborně kvalifikované veterinární lékaře a oddělit právo veterinárních lékařů na předepisování antibiotik od jejich prodeje, a tak odstranit veškerou ekonomickou motivaci;
   d) aby zahájily informační kampaně o odpovědném užívání antimikrobiálních látek u zvířat, včetně zvířat v zájmovém chovu;
   e) aby omezily potřebu antibiotik zlepšováním zdraví zvířat prostřednictvím opatření biologické bezpečnosti, prevence nákaz a osvědčených postupů v rámci péče o zdraví a stanovily spolehlivé a jednoznačné metodiky a priority v boji proti rozvoji antimikrobiální rezistence;
   f) aby zajistily, aby se chov hospodářských zvířat a akvakultura zaměřovaly na prevenci nákaz prostřednictvím správné hygieny, ustájení a chovu zvířat a na přísná opatření biologické bezpečnosti, nikoli na profylaktické používání antibiotik; je známo, že lepší řízení zemědělských podniků a postupy při chovu zvířat lze zajistit v rámci přepracování ustanovení o maximální hustotě výskytu zvířat při chovu hospodářských zvířat, neboť současná velikost stád často brání léčbě jednotlivých zvířat nebo jejich menších skupin, což vede k profylaktickému používání antibiotik;
   g) aby omezily používání antibiotik v intenzivních chovech a podporovaly biologické nebo extenzivní modely chovu;
   h) aby omezily používání antibiotik u zvířat tím, že postupně vyloučí jejich používání pro profylaktické účely tam, kde jsou antibiotika podávána zvířatům preventivně, a omezí případy metafylaxe, tedy hromadné podávání léků zvířatům s cílem léčit nemocné kusy v chovu a předcházet nákaze u zdravých kusů, na minimum;
   i) aby vypracovaly a uplatňovaly vlastní strategii nebo akční plán pro boj proti antimikrobiální rezistenci, který by mimo jiné zahrnoval:
   i) uplatňování vnitrostátních pokynů týkajících se léčby zvířat antimikrobiálními látkami, s cílem zajistit odpovědné používání antimikrobiálních látek založené na konkrétních doporučeních a podmínkách v daných členských státech;
   ii) provádění preventivní politiky v oblasti zdraví zvířat, jejímž cílem by bylo zlepšit zdravotní stav zvířat a omezit potřebu používat při chovu zvířat antimikrobiální látky;
   iii) definici povinností veterinárních lékařů, pokud jde o péči o zdraví a rozhodování o používání antimikrobiálních látek;
   iv) zajišťování průběžného školení pro odborníky v oblasti zdraví zvířat a majitele zvířat;
   j) zákaz používání antibiotik k urychlení růstu hospodářských zvířat;

68.  naléhavě žádá členské státy, aby regulovaly střety zájmů a finanční pobídky týkající se těch veterinářů, kteří zároveň prodávají a předepisují antibiotika;

69.  žádá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, aby vypracovala seznam antibiotik používaných u zvířat, v jejichž případě bylo zjištěno významné riziko z hlediska veřejného zdraví;

70.  naléhavě vyzývá orgány členských států a Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, aby vypracovaly následující opatření:

   a) aby zpřísnily stávající posuzování rizik u nových antimikrobiálních látek používaných ve veterinárním lékařství tím, že se již v počáteční fázi udělování registrace určí hlavní možná rizika pro veřejné zdraví;
   b) aby sledovaly rozvoj rezistence u konkrétních bakterií, a to podle plánů, na nichž se dohodnou regulační orgány a společnosti při prvním schválení nových antimikrobiálních látek určených k použití ve veterinárním lékařství;
   c) aby sledovaly změny v používání antimikrobiálních látek u zvířat v rámci projektu Evropského dohledu nad spotřebou antimikrobiálních látek ve veterinárním lékařství (ESVAC, řízeného agenturou EMA) s cílem měřit dopad zavedených opatření;

71.  vyzývá spolutvůrce právních předpisů, aby při projednávání návrhu nařízení o veterinárních léčivých přípravcích (2014/0257(COD)) postupoval tímto směrem, jenž je v souladu se zásadou „jedno zdraví“, konkrétně aby:

   přijal opatření zakazujících používání antimikrobiálních látek povolených pouze v humánní medicíně mimo rozsah rozhodnutí o registraci;
   podpořil povinné vedení záznamů o množství všech antimikrobiálních látek použitých při chovu hospodářských zvířat, které musí být nahlášeny příslušným vnitrostátním orgánům a které musí tyto orgány každý rok zveřejňovat;
   zajistil, aby nové právní předpisy o veterinárních léčivých přípravcích nevedly k nižším normám týkajícím se kvality, bezpečnosti a účinnosti veterinárních léčivých přípravků a aby byly tyto vysoké normy zaručeny v rámci celého životního cyklu veterinárních léčivých přípravků;
   vytvořil databázi EU obsahující údaje o době, místě a způsobu podání antimikrobiálních látek a zvířatech, jimž byly podány;
   zakázal elektronický prodej antimikrobiálních látek;

72.  vyzývá spolutvůrce právních předpisů, aby při projednávání návrhu nařízení o výrobě, uvádění medikovaných krmiv na trh a jejich používání a o zrušení směrnice Rady 90/167/EHS (2014/0255(COD)) zajistil, aby nařízení obsahovalo ustanovení, jejichž cílem je podstatně omezit používání medikovaných krmiv obsahujících antimikrobiální látky u zvířat určených k produkci potravin a zejména přísně zakázat používání antimikrobiálních látek v medikovaných krmivech pro účely prevence;

73.  žádá Komisi a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, aby provedly průzkum případných přímých i nepřímých škod, které by mohlo mít používání antimikrobiálních látek u zvířat v zájmovém chovu, a aby vypracovaly omezující opatření na zmírnění případného rizika přenosu antimikrobiální rezistence ze zvířat v zájmovém chovu na lidi;

74.  upozorňuje na to, že některé členské státy EU již úspěšně postupně ukončily profylaktické používání antibiotik na úrovni zemědělských podniků; vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh na postupné ukončení profylaktického používání antibiotik;

Možnosti spolupráce v rámci Evropské unie

75.  vyzývá členské státy, aby po konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, včetně organizací pacientů, společně stanovily minimální normy v oblasti bezpečnosti pacientů a ukazatele bezpečnosti a kvality zdravotní péče na úrovni EU;

76.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se nadále zapojovaly do dialogu se všemi zúčastněnými subjekty, aby rozvíjely koordinovanou, komplexní a udržitelnou strategii EU v zájmu bezpečnosti pacientů a aby navrhly konkrétní řešení na úrovni EU a členských států a také na regionální a místní úrovni, příp. na úrovni primární péče;

77.  vyzývá členské státy a Komisi, aby společně s WHO zahájily diskuse, jejichž cílem by bylo vytvořit nový hospodářský model, v němž by neexistovala vazba mezi objemem prodeje antibiotik a odměnou za nové antibiotikum a jenž by zajistil podnikům spravedlivou návratnost investic a současně i udržitelnost zdravotnických systémů členských států;

78.  79 vyzývá Komisi, členské státy a farmaceutický průmysl, aby optimalizovaly partnerství akademické obce a farmaceutického průmyslu v EU, jejichž příkladem je iniciativa pro inovativní léčiva (IMI);

79.  vyzývá farmaceutické společnosti, vlády a akademickou obec, aby podle svých nejlepších možností (pomocí infrastruktury, sloučenin, nových myšlenek a finančních prostředků) přispívali k průlomovému základnímu výzkumu a ke společným předkonkurenčním projektům; je přesvědčen, že by mělo být možné, aby v rámci iniciativy pro inovativní léčiva byly prozkoumány veškeré nové poznatky, které vyplynou z těchto projektů;

80.  vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření legislativního rámce, který by podpořil vývoj nových antibiotik, např. formou nástroje, kterým by se řídilo používání antibiotik u lidí, podobně jako je tomu v případě navrženého rámce pro používání antibiotik u zvířat;

81.  vybízí k další spolupráci veřejného a soukromého sektoru, jejímž příkladem jsou programy v rámci iniciativy pro inovativní léčiva „New Drugs for Bad Bugs“ (Nové léky na zlé bacily), COMBACTE, TRANSLOCATION, Drive AB či ENABLE, s cílem využít potenciálu spolupráce;

82.  vítá společnou programovou iniciativu v oblasti antimikrobiální rezistence, která umožňuje členským státům, aby se dohodly na potřebách výzkumu, a vyhnuly se tak zdvojování, a požaduje zvýšení objemu finančních prostředků určených na vývoj nových léčiv a dalších alternativních metod k antibiotikům s cílem bojovat proti antimikrobiální rezistenci;

83.  vyzývá EU, aby se připojila k celosvětovému fondu pro inovace, jehož návrh byl předložen v rámci „přezkumu rezistence na antibiotika“ provedeného ve Velké Británii, s cílem podpořit základní výzkumu;

84.  žádá Komisi a členské státy, aby prosazovaly snadno použitelné diagnostické nástroje, a zajistily tak, aby bylo před předepsáním nebo podáním antibiotika možné snadněji provést náležitou diagnostiku, především v oblasti ambulantní péče;

85.  vyzývá EU, aby prosazovala veškeré globální iniciativy, jež umožňují zlepšit možnosti boje proti rezistenci na antibiotika, a podílela se na nich a aby podpořila výzkum v této oblasti;

86.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vypracovala doporučení týkající se norem bezpečnosti potravin, jež by měly být uplatňovány s ohledem na přítomnost (multi)rezistentních patogenů nebo konkrétních determinantů rezistence;

87.  zdůrazňuje, že antimikrobiální rezistence se stala závažným problémem, který musí být naléhavě řešen; vyzývá Komisi, aby v případě, že do pěti let od zveřejnění těchto doporučení nezaznamenají členské státy žádný nebo jen velmi malý pokrok, zvážila, zda není nutné předložit legislativní návrh týkající se uvážlivého používání antimikrobiálních látek;

o
o   o

88.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů a členským státům.

(1) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 395.
(2) Úř. věst. C 151, 3.7.2009, s. 1.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0483.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0435.
(5) „Tackling antibiotic resistance from a food safety perspective in Europe, WHO Europe, 2011“ (Řešení problematiky antibiotické rezistence z pohledu bezpečnosti potravin v Evropě)
(6) „Antibiotic use in livestock: Time to act“ („Používání antibiotik v živočišné výrobě: čas konat“), dokument vyjadřující stanovisko Evropské organizace spotřebitelů BEUC
(7) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 116.


Příležitosti v oblasti zeleného růstu pro MSP
PDF 544kWORD 131k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2015 o příležitostech v oblasti zeleného růstu pro MSP (2014/2209(INI))
P8_TA(2015)0198A8-0135/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 „Nová industrializace Evropy na podporu konkurenceschopnosti a udržitelnosti“(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o revizi pokynů Komise k posouzení dopadů právních předpisů a úloze testu dopadů na malé a střední podniky(3),

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zelenou malým a středním podnikům – Small Business Ac“ pro Evropu“ (COM(2008)0394),

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Přezkum iniciativy ‚Small Business Act‛ pro Evropu“ (COM(2011)0078),

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Účinné využívání zdrojů ve stavebnictví“ (COM(2014)0445),

—  s ohledem na průzkum Eurobarometru na téma malé a střední podniky, účinné využívání zdrojů a zelené trhy (bleskový průzkum Eurobarometru 381) a na průzkum Eurobarometru na téma úlohy veřejné podpory při uvádění inovací na trh (bleskový průzkum Eurobarometru 394),

—  s ohledem na stanovisko Výboru regionů k balíčku opatření v oblasti průmyslové politiky (přijaté na 109. plenárním zasedání ve dnech 3.–4. prosince 2014),

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem Zelený akční plán pro malé a střední podniky (COM(2014)0440),

—  s ohledem na prohlášení a politická doporučení Evropské platformy pro účinné využívání zdrojů z března 2014,

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu(COM(2014)0398),

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Inovace pro udržitelnou budoucnost – Akční plán pro ekologické inovace“ (COM(2011)0899),

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0135/2015),

A.  vzhledem k tomu, že více než 98 % evropských podniků patří do kategorie malých a středních podniků (MSP), které zajišťují více než 67 % celkové zaměstnanosti v Unii a 58 % hrubé přidané hodnoty; vzhledem k tomu, že tvoří páteř hospodářství Evropské unie a jsou hlavními hybateli dlouhodobého hospodářského růstu v Evropě a udržitelné tvorby pracovních míst ve 28 členských státech; vzhledem k tomu, že bez ohledu na krizi se zaměstnanost v oblasti environmentálních produktů a služeb v letech 2007–2011 zvýšila o 20 % a dává malým a středním podnikům stále více příležitostí vytvářet hospodářskou činnost a pracovní místa, a to včetně oblastí zasažených vylidňováním a stárnutím obyvatelstva; vzhledem k tomu, že tedy hrají významnou úlohu v průmyslovém ekosystému spolu se středně velkými a s nadnárodními firmami; vzhledem k tomu, že devět z deseti malých a středních podniků jsou malými podniky s méně než 10 zaměstnanci a že tyto mikropodniky vytvářejí 53 % všech pracovních míst v Evropě;

B.  vzhledem k tomu, že v současnosti se hodnota světového trhu s environmentálními produkty a službami odhaduje na 1 000 miliard EUR ročně a předpokládá se, že do roku 2020 se jeho objem zdvojnásobí, či dokonce ztrojnásobí, čímž vzniknou obrovské příležitosti pro evropské MSP a pro hospodářský růst v EU obecně; vzhledem k tomu, že Evropská unie má ve světě vedoucí postavení, pokud jde o dovoz i vývoz environmentálních produktů; vzhledem k tomu, že s těmito produkty jsou neoddělitelně spjaty služby, přesto však pro poskytovatele environmentálních služeb nadále existují necelní překážky;

C.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se zavázala k opětovné industrializaci Evropy prostřednictvím investic do udržitelnosti, konkurenceschopnosti a inovací a prostřednictvím podpory jejich principů, za účelem dosažení podílu průmyslové výroby ve výši alespoň 20 % HDP členských států EU do roku 2020; vzhledem k tomu, že Evropská rada se zavázala snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů alespoň o 40 %, zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů alespoň na 27 % a zvýšit energetickou účinnost nejméně o 27 % s cílem zvýšit tento cíl na 30 %; vzhledem k tomu, že MSP by měly nadále hrát důležitou úlohu při dosahování těchto cílů, protože 93 %(4) z nich již přijímají opatření na účinnější využívání zdrojů; vzhledem k tomu, že podle Komise lepší ekodesign, předcházení vzniku odpadů, recyklace a opětovné použití by mohly podnikům v EU přinést čisté úspory odhadované na 600 miliard EUR ročně, tj. 8 % ročního obratu, a zároveň snížit celkové roční emise skleníkových plynů o 2–4 %;

D.  vzhledem k tomu, že jednou ze zásad iniciativy Small Business Act je umožnit MSP přeměnit environmentální výzvy na hospodářské příležitosti při zajištění udržitelnosti, nicméně vzhledem k tomu, že v této oblasti nedošlo k výraznějšímu pokroku a MSP se při zahájení své činnosti a při plnění environmentálních norem často potýkají s nejednotností politiky;

E.  vzhledem k tomu, že jak trh, tak právní úprava podpoří dodržování environmentálních norem ze strany malých a středních podniků; vzhledem k tomu, že EU a členské státy by měly minimalizovat administrativní zátěž spojenou s novými a stávajícími předpisy a měly by usilovat o to, aby nevytvářely další náklady pro podniky řídící se těmito předpisy; vzhledem k tomu, že byly navrženy nové iniciativy na snížení regulační zátěže pro malé a střední podniky a jiná odvětví a že tyto iniciativy by měly být provedeny Komisí a členskými státy;

F.  vzhledem k tomu, že 90 % podniků EU jsou mikropodniky; vzhledem k tomu, že navzdory úsilí vyvíjenému v poslední době se MSP a mikropodniky nadále potýkají s obtížným přístupem k dovednostem, informacím a finančním prostředkům a k dostatečně diverzifikovanému výběru kapitálových a dluhových nástrojů potřebných pro růst společnosti, a vzhledem k tomu, že programům EU se stále nedaří významně přispět k inovacím; vzhledem k tomu, že postupy pro podávání žádostí o finanční prostředky EU určené pro malé a střední podniky jsou stále příliš byrokratické, a přesahují tudíž možnosti mnohých malých a středních podniků;

G.  vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit potenciál rozpočtu EU jako proinvestičního rozpočtu k usnadnění přístupu evropských MSP k financování díky omezení byrokracie a prostřednictvím vyčleněných finančních nástrojů a navýšením financování LEO (místních podnikatelských kanceláří); zdůrazňuje, že je nutné posílit vývoj uživatelsky vstřícných postupů pro různé druhy podpory;

H.  vzhledem k tomu, že malé firmy získávají proporčně více než velké subjekty z opatření zaměřených na účinnější využívání zdrojů a mělo by se jim dostávat více politické pozornosti; vzhledem k tomu, že potenciální hrubý zisk plynoucí z účinnějšího využívání zdrojů činí v závislosti na oboru činnosti 10–17 % obratu;

I.  vzhledem k tomu, že digitální technologie jsou důležitým prostředkem pro malé a střední podniky, pokud jde o dosažení přínosů očekávaných z optimálního využívání zdrojů, a současně příhodným odvětvím pro vznik a rozvoj nových malých a středních podniků;

J.  vzhledem k tomu, že důraz je kladen především na technicky vyspělé MSP, které přímo produkují zelené inovace, nicméně je třeba podporovat další firmy, aby dodržovaly předpisy v oblasti ochrany životního prostředí, zaváděly inovativní ekologická opatření a zlepšovaly svou environmentální výkonnost; vzhledem k tomu, že ekoinovace mohou být nejen pohnutkou k založení nové firmy, ale také zlepšovacím opatřením ve firmách, které již v rámci zelené ekonomiky působí;

K.  vzhledem k tomu, že ačkoli neexistuje žádná mezinárodně dohodnutá definice pojmu zelený růst, panuje shoda na tom, že se jedná o spojení hospodářského růstu a environmentální udržitelnosti; vzhledem k tomu, že zvyšování dovedností a odborná příprava jsou hlavním problémem pro malé a střední podniky, jemuž je třeba věnovat zvláštní pozornost, zejména pokud jde o inovace a účinné využívání zdrojů; vzhledem k tomu, že nedostatečný přístup k rizikovému kapitálu, zejména v počátečních fázích, je nadále jednou z hlavních překážek pro vytváření a rozvoj podniků zaměřených na růst;

L.  vzhledem k tomu, že mikropodniky vytvářejí tisíce pracovních míst a více než 53 % zaměstnanosti v celé Evropě a jejich fungování proto vyžaduje odlišný rámec, je naléhavě nutné konzistentně používat definici mikropodniků; vzhledem k tomu, že mikropodniky narážejí na několik hlavních těžkostí, jako jsou překážky obsažené v pravidlech pro zadávací řízení, nadměrná regulační zátěž a přístup k financím;

Obecné otázky

1.  podporuje koncepci zeleného růstu a kruhového hospodářství a konstatuje, že příležitosti, které přináší, souvisejí s různými značně důležitými oblastmi, jako jsou obnovitelné zdroje energie a především hospodářsky životaschopné využití větrné, solární a geotermální energie, energetická účinnost, účinné využívání zdrojů, odpadové hospodářství snižování emisí, elektrifikace či princip „od kolébky ke kolébce“; upozorňuje na značný ekonomický potenciál a potenciál pro zaměstnanost, který tyto oblasti mají pro různé sektory; konstatuje, že zelený růst by měl být součástí širší strategie na podporu vytváření pracovních míst a hospodářského růstu mezi malými a středními podniky;

2.  zdůrazňuje, že na zelený růst je třeba nahlížet z širší perspektivy a že by tato koncepce měla zahrnovat úsilí vynaložené v průběhu celého hodnotového řetězce a napříč celým podnikatelským ekosystémem, včetně úsilí průmyslových výrobních subjektů ke snížení ekologické stopy svých výrobků, výrobních procesů, obchodních postupů a služeb; připomíná doporučení Evropské platformy pro účinné využívání zdrojů, která zdůraznila, že účinné využívání zdrojů vyžaduje dynamický regulační rámec, který vyšle náležité signály pro výrobce a spotřebitele, aby se zlepšila výkonnost produktů během celého životního cyklu; vyzývá Komisi, aby ustavila komplexní politický rámec, který zahrne konkrétní politické cíle a lépe začlení a zjednoduší stávající politické nástroje pro zajištění příležitostí pro MSP a jejich účasti na zeleném a oběhovém hospodářství;

3.  poukazuje na to, že světové hospodářství bude muset uživit stále početnější populaci, která do roku 2050 dosáhne počtu 9 miliard osob, a že naše přírodní zdroje jsou omezené, a proto by měly být využívány udržitelně a velmi účinně; vyzdvihuje nová, inovativní, ekologická a udržitelná řešení těchto výzev, jako jsou nové produkty, výrobní procesy, obchodní postupy a služby, například začleněním inovativních digitálních technologií, a nový podpůrný právní rámec;

4.  připomíná Komisi a členským státům, že MSP jsou v Evropě velmi různorodé, od velmi tradičních rodinných firem k rychle rostoucím podnikům, technologicky vyspělým firmám, mikropodnikům, sociálním podnikům a začínajícím podnikům, a že se stejnou různorodostí musí být přistupováno i k jejich podpoře;

5.  domnívá se, že EU musí radikálně změnit svou podnikatelskou kulturu tak, aby přispívala k hospodářskému růstu díky většímu počtu lidí, kteří si založí vlastní firmu a hledají další podnikatelské příležitosti, zejména v oblasti zeleného růstu, a kteří přijmou riziko neúspěchů i krachu; zdůrazňuje, že tato otázka by měla být ústředním bodem tvorby politiky; vyzývá členské státy, aby ve svých příslušných právních rámcích podnikům zajistily „hladší přistání“, když zkrachují, tak, aby mohli lidé brzy po úpadku jedné firmy znovu začít podnikat, především v nových a inovativních odvětvích; vyzývá Komisi, aby zmírnila obavy z krachu prostřednictvím informačních kampaní a vzdělávání;

6.  zdůrazňuje přidanou hodnotu rozpočtu EU v tom, jak pomáhá MSP, mikropodnikům, sociálním podnikům a družstvům získat přístup k financování a k mezinárodním trhům, zejména prostřednictvím programu COSME a v rámci programu Horizont 2020 a Evropského strukturálního a investičního fondu (ESIF); zdůrazňuje, že je nutné, aby vnitrostátní regulační orgány interpretovaly předpisy jasně a v celé EU jednotně, a že je zapotřebí zavést transparentní pravidla pro zadávání veřejných zakázek,

7.  konstatuje, že mnoho evropských malých a středních podniků v současnosti soupeří na mezinárodní úrovni v oblasti řešení, která zahrnují jak produkty, tak takzvané zelené služby, jako jsou stavebnictví, montáž, opravy a řízení; konstatuje, že tyto služby jsou ústředním bodem pro rozvoj, prodej a vývoz zelených produktů; vyzývá Komisi, aby zahrnula zelené služby do probíhajících jednání o dohodě o environmentálních produktech a do dvoustranných obchodních dohod, jako je transatlantické obchodní a investiční partnerství, s cílem snížit překážky pro evropské malé a střední podniky a poskytovatele služeb, kteří chtějí působit na mezinárodní úrovni;

8.  zdůrazňuje význam řádné správy věcí veřejných, nezávislého soudnictví, transparentnosti a právního státu v celé EU pro vytvoření prostředí příznivého pro podnikatelskou činnost a trhu s rovnými podmínkami pro malé a střední podniky;

Financování zelených iniciativ

9.  poukazuje na to, že za současných okolností, kdy jednou z největších překážek pro zakládání a rozvoj firem orientovaných na růst je nadále nedostatečný přístup k vhodným zdrojům rizikového kapitálu, zejména v raných fázích, klade akční plán Komise pro zlepšení přístupu MSP k financování značný důraz na rizikový kapitál jako možný zdroj prostředků k růstu; podtrhuje však, že tento druh financování je vhodný pouze pro malou část MSP a důležitý zdroj finančních prostředků stále tvoří bankovní úvěry a že soukromý sektor by měl tyto možnosti rozvíjet; konstatuje v této souvislosti, že je důležité podporovat alternativní formy poskytování úvěrů malým a středním podnikům, jako jsou úvěrová družstva; poukazuje na potenciální příležitosti k získání financování, které by měly být prověřeny prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice;

10.  vybízí členské státy, aby motivovaly zahraniční investory tím, že odstraní jazykové překážky; konstatuje, že přijímání žádostí a poskytování údajů nejen v úředním jazyce či jazycích daného členského státu, ale také v angličtině, je krokem tímto směrem;

11.  zdůrazňuje, že neexistuje žádný univerzální způsob financování, a vyzývá Komisi, aby zohlednila zájmy malých a středních podniků ve všech stávajících a možných budoucích programech, nástrojích a iniciativách, zejména pro nové modely podnikání v zelené ekonomice, od kapitálových nástrojů (jako jsou business angels, crowd funding a mnohostranné obchodní systémy), přes kvazikapitálové nástroje (jako je mezaninové financování) a dluhové nástroje (jako jsou malé emise podnikových dluhopisů, záruční prostředky a platformy) až po partnerství mezi bankami a dalšími subjekty zapojenými do financování MSP (odborníky na účetnictví, sdruženími podniků nebo MSP či obchodními komorami), s cílem podpořit podniky v jejich počáteční fázi, ve fázi růstu a ve fázi převodu, a to při zohlednění jejich velikosti, obratu a finančních potřeb; vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby zajistily odpovídající pobídky a pro tyto modely financování poskytly fiskální pobídky; zdůrazňuje, že je důležité provést přezkum stávajících nástrojů na podporu MSP, aby zahrnovaly další příležitosti v oblasti zeleného růstu;

12.  poukazuje na to, že je třeba zajistit koordinaci a komplementaritu mezi finančními nástroji v rozpočtu Unie, zejména nástroji evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), evropského programu pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI) a programu LIFE;

13.  vyzývá Komisi a členské státy, aby monitorovaly výsledky dosahované malými a středními podniky, které získaly přístup k financování zelených inovací, s cílem vyhodnotit jeho účinnost; naléhavě vyzývá Komisi, aby v případě, že výsledky nebudou uspokojivé, urychleně provedla změny požadované pro zvýšení efektivity tohoto financování;

14.  konstatuje, že vzhledem k vysoce technické povaze řady plánů zelených investic je zásadní zdůrazňovat význam standardizovaných modelů rizika a výnosů a vytváření nových modelů pro nové výzvy a nová odvětví;

15.  připomíná, že lze předpokládat, že malé a střední podniky budou hrát důležitou úlohu v oběhovém hospodářství, v němž budou zajišťovat udržitelné služby s vysokým podílem lidské práce, jako jsou opravy, renovace a recyklace; konstatuje, že Komise, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní měnový fond (MMF), Mezinárodní organizace práce (MOP), Parlament a Euroskupina široce podporují zásadu přesunu daňového zatížení z oblasti práce do oblasti využívání přírodních zdrojů a spotřeby; žádá, aby Komise posoudila dopad přesunu daňového zatížení z oblasti práce do oblasti využívání přírodních zdrojů;

16.  zdůrazňuje, že podnikatelé, MSP, sdružení podniků a organizace zajišťující podporu by měli mít větší povědomí o možnostech financování výkonnějších technologií či smluvních služeb, jako jsou konzultační služby, koučink a vzdělávání v oblasti ekodesignu, řízení zdrojů a zeleného podnikání, a o dostupnosti zelených technologií, výrobků a služeb, které by mohly být přínosné pro jejich podnikání; vyzývá členské státy, aby posílily poskytování služeb pro malé a střední podniky v těchto oblastech, a rovněž zdůrazňuje potřebu jednoduchých a dostupných zdrojů informací a databází pro tyto produkty a služby, připomíná Komisi a členským státům, že tyto informace je třeba sdělovat způsobem, jenž nejlépe odpovídá logice a pracovním metodám MSP;

17.  konstatuje, že programy EU dostatečně nepřispívají v ekologické inovaci a k oběhovému hospodářství, a vyzývá tudíž Komisi, aby finanční prostředky z programů COSME a Horizont 2020 více zaměřovala na rozvoj ekologicky inovativních řešení ze strany malých a středních podniků a pro tyto podniky a podporovala financování určené na zdokonalení designu výrobků a výkonnosti postupů, které bude vycházet z úspěšných zkušeností v minulém VFR; obzvláště se domnívá, že musí být plně proveden nástroj pro MSP v rámci programu Horizont 2020;

18.  vyzývá Komisi a EIB, aby zajistily, že při provádění „investičního plánu pro Evropu“ budou klíčovými příjemci podpory poskytované na základě tohoto návrhu malé a střední podniky, včetně zelených a inovativních MSP; trvá na tom, že k dosažení tohoto cíle je třeba vytvořit jasná kritéria, včetně evropské přidané hodnoty, a posílit poskytování poradenských služeb pro malé a střední podniky ohledně účinného využívání zdrojů a ekologických inovací; žádá EIB a Komisi, aby všechny kategorie uvedené v doporučení Komise týkajícím se vymezení mikropodniků a malých a středních podniků (C(2003)1422) měly z této podpory dostatečný prospěch; poukazuje na význam programů Horizont 2020 a COSME pro podporu MSP a na potřebu plného provedení nástroje pro MSP v rámci programu Horizont 2020;

19.  domnívá se, že v zájmu zajištění komplementarity programů financování pro MSP je nezbytné koordinovat opatření přijatá v rámci politiky soudržnosti a programu Horizont 2020, a to jak celostátně, tak regionálně; zdůrazňuje, že je důležité přijímat taková legislativní opatření, která by MSP umožňovala udržet si konkurenceschopnost;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby nalezly rychlé a trvalé řešení mimořádného nahromadění nevyřízených plateb souvisejících s regionální politikou a řízením pomoci z evropských strukturálních a investičních fondů za minulé programové období, a zajistily tak, že MSP jako projektoví partneři nebudou z důvodu zpoždění v platbách odrazeni od účasti v programech a projektech podpory;

Správa poznatků

21.  zdůrazňuje význam aktivní spolupráce napříč jednotlivými obory, hodnotovými řetězci a zeměpisnými oblastmi, která má potenciál nastartovat inovace a nové příležitosti k růstu prostřednictvím vzájemné výměny nápadů a inovativních koncepcí; vítá akci v rámci programu Horizont 2020 „Projekty zprostředkované klastry pro nové průmyslové hodnotové řetězce“, jejímž cílem je ještě více uvolnit inovační potenciál MSP, včetně inovativních ekologických řešení a řešení pro účinné využívání zdrojů, které nabízejí;

22.  vítá zřízení Evropského střediska excelence pro účinnost využívání zdrojů, které bude poskytovat poradenství a pomoc malým a středním podnikům usilujícím o zlepšení své výkonnosti, pokud jde o účinné využívání zdrojů; zdůrazňuje, že je třeba ustavit toto středisko jako pevnou síť partnerů ze všech regionů EU a vycházet z osvědčených zkušeností v členských státech; je přesvědčen, že by mělo nasměrovat malé a střední podniky k evropským, vnitrostátním a regionálním programům v této oblasti činnosti a poskytnout přístup k odborným znalostem, sítím a infrastruktuře;

23.  zdůrazňuje význam přenosu znalostí a sdílení znalostí mezi více subjekty, včetně jejich přeshraničního přenosu a sdílení, prostřednictvím neformálních sítí, zejména MSP a mikropodniků, pro zvyšování povědomí o existujících a nových inovativních technikách, osvědčených postupech, způsobech získávání potřebného financování, možných programech státní podpory a příslušných legislativních rámcích, které představují nejméně zatěžující administrativu, a připomíná, že do podpory malých a středních podniků je třeba plně zapojit stávající vnitrostátní kontaktní místa pro programy financování ze strany EU a síť Enterprise Europe Network (EEN), která budou proaktivně informovat, vést a podporovat malé a střední podniky při zjišťování možností financování na úrovni EU a na vnitrostátní a regionální úrovni; podporuje uspořádání evropské kampaně věnované účinnosti využívání zdrojů, která má informovat malé a střední podniky o přínosech a příležitostech, které jim nabízí účinné využívání zdrojů, i jak vytvářet průmyslové synergie v oblasti recyklování; vyzývá Komisi a síť EEN, aby v oblasti účinného využívání zdrojů spolupracovaly s průmyslovými sdruženími, odborovými svazy, malými a středními podniky, nevládními organizacemi a akademickou obcí, a rovněž s regionálními iniciativami; vítá v tomto směru zaměření Komise na symbiózy a klastry a vybízí Komisi, aby předložila konkrétní iniciativy, které usnadní meziodvětvovou spolupráci a řízení zdrojů;

24.  naléhavě vyzývá odvětvové svazy, aby hrály výraznější úlohu při poskytování užitečných informací a doporučení o zelených technologiích, možnostech financování a příslušných postupech; vyzývá Komisi a členské státy, aby tam, kde tato podpora chybí, zajistily nápravu a ve spolupráci s odvětvovými svazy a společnostmi dále prozkoumaly, jaké existují příležitosti, urychlily udržitelná řešení a investovaly do technologií šetrných k životnímu prostředí, účinného využívání zdrojů a hospodářství založeného na recyklaci; konstatuje rostoucí mezeru mezi potřebami malých a středních podniků a dovednostmi zaměstnanců; konstatuje, že pro 26 % zaměstnavatelů v Evropě je obtížné nalézt zaměstnance s vhodnými dovednostmi;

Výzkum, vývoj, inovace a dovednosti

25.  zdůrazňuje, že je třeba účinněji rozvíjet základní výzkum a vývoj, plně do tohoto procesu zapojit MSP a aktivně podporovat další přeměnu výsledků základního výzkumu a vývoje v technický pokrok; zdůrazňuje význam nové industrializace Evropy, neboť výrobní průmysl je důležitý pro výzkum, vývoj a inovace, a představuje tedy budoucí konkurenční výhodu EU; domnívá se, že netechnologickým, organizačním a systémovým inovacím a inovacím ve veřejném sektoru je třeba věnovat dostatečnou pozornost spolu s technologickými řešeními;

26.  zdůrazňuje, že je důležité, aby evropské firmy uváděly výsledky výzkumu a vývoje na trh a aby je zhodnocovaly; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily stabilnější regulační rámec a vhodné programy financování s cílem podpořit hospodářskou iniciativu a podnikání a omezit dobu pro uvedení nových výrobků, služeb a obchodních postupů na trh, zejména v odvětví zelené ekonomiky;

27.  zdůrazňuje potenciál, který představují nové evropské vesmírné infrastruktury pro inovace a zelený růst; vyzývá Komisi, aby podpořila využití údajů získaných z těchto infrastruktur malými a středními podniky v rámci podnikatelských inkubátorů; vyzývá Komisi, aby malým a středním podnikům zajistila příznivý režim, pokud jde o přístup k údajům získaným z těchto infrastruktur ve fázi výzkumu, vývoje a uvádění na trh;

28.  podotýká, že v průzkumu Innobarometer , který proběhl v květnu 2014, pouze 9 % všech firem uvedlo, že od roku 2011 čerpaly veřejnou finanční podporu na svou činnost v oblasti výzkumu, vývoje a inovací; zdůrazňuje, že je nutné vytvořit uživatelsky vstřícné postupy pro různé druhy podpory;

29.  bere na vědomí výhody, které přinesl evropský jednotný patent malým a středním podnikům, zejména v oblasti zelených technologií; vyzývá všechny členské státy, aby se připojily k evropskému jednotnému patentu; vyzývá členské státy, aby urychleně přistoupily k ratifikaci dohody o Jednotném patentovém soudu, která je nezbytná k uplatňování evropského jednotného patentu; vyzývá Komisi, aby navrhla zjednodušený postup pro malé a střední podniky sloužící k podání žaloby ohledně padělání u Jednotného patentového soudu;

30.  požaduje lepší politický rámec pro oběhové hospodářství, jehož součástí bude přijetí a provedení inteligentních předpisů, norem a kodexů chování a který bude zaměřen na internalizaci externalit, řešení výrobků náročných na zdroje, vytvoření rovných podmínek pro všechny, ocenění předních subjektů a urychlení přechodu k udržitelnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje;

31.  vyzývá Komisi, aby do balíčku týkajícího se oběhového hospodářství zahrnula rozšíření nástroje ekodesignu o rozměr účinného využívání zdrojů; domnívá se, že ekodesign by se měl zabývat trvanlivostí, opravitelností a recyklovatelností výrobků, včetně norem pro zaručenou minimální životnost a demontáž;

32.  vybízí k rozšíření režimů inovační podpory, například k zeleným inovačním poukázkám, které mohou přispět k tomu, aby byly zavedeny udržitelné technologie a řešení šetrná k životnímu prostředí a odolná proti změně klimatu; pokud jde o žádosti o podporu, domnívá se, že pravidla musí být jednoduchá a jasná a že by neměla představovat administrativní zátěž; vyzývá dále Komisi a členské státy, aby nalezly inovační řešení v oblasti financování na podporu MSP a aby poskytly plně dostupné finanční nástroje; připomíná, že udržitelný růst a inovační kapacity evropských MSP jsou jednou z hlavních konkurenčních výhod, jimiž EU disponuje na globalizovaných trzích;

(De)regulace jako motor růstu

33.  vyzývá členské státy, aby se vyvarovaly tvorby vnitrostátních právních předpisů přesahujících rámec požadavků EU (tzv. gold-plating), které mohou bránit fungování vnitřního trhu, aby přezkoumaly své současné regulační režimy a odstranily veškeré nadbytečné nebo neúčinné regulace, které vytvářejí překážky pro trh, a aby zajistily důsledné provádění evropských právních předpisů ve svém vnitrostátním právu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že test malých a středních podniků bude plně uplatněn při všech posouzeních dopadů; vyzývá Komisi, aby s větším úsilím vystupovala proti tomuto jevu rozšiřování požadavků nad rámec požadavků EU v jednotlivých členských státech; zdůrazňuje, že je nutné, aby vnitrostátní regulační orgány interpretovaly předpisy jednoznačně a v celé EU jednotně, a že je zapotřebí zavést otevřená pravidla pro zadávání veřejných zakázek, včetně zelených veřejných zakázek a elektronického zadávání zakázek, neboť ve své současné podobě představují závažnou překážku pro MSP, které chtějí působit v mezinárodním měřítku, a současně skvělou příležitost pro časnou úpravu v členských státech, včetně produktů a řešení účinných z hlediska využití zdrojů a energie;

34.  vítá rozhodnutí Komise stáhnout zastaralé nebo nadměrně zatěžující legislativní návrhy; očekává, že Komise předloží ambicióznější návrh právního předpisu o odpadech, jak oznámil její místopředseda Timmermans na plenárním zasedání Parlamentu v prosinci 2014; vyzývá Komisi, aby se zdržela předkládání legislativních návrhů, které by vedly ke zbytečné administrativní zátěži pro firmy a MSP, a aby průběžně přezkoumávala existující právní předpisy s cílem snížit stávající administrativní zátěž, zlepšit kvalitu a efektivitu právních předpisů a přizpůsobit je novým obchodním modelům; zdůrazňuje však, že je třeba přijmout ambiciózní opatření, náležitě a včasně provést již existující právní předpisy a včas zapojit zúčastněné strany z příslušných odvětví a MSP, včetně hodnocení dopadů, s cílem dosáhnout environmentálních cílů EU;

35.  připomíná, že právní úprava by měla být technologicky neutrální a podporovat inovace, aby mohly být testovány a zhodnoceny na trhu různé nové technologie; vítá rozvoj systému ověřování environmentálních technologií coby nového nástroje, který pomůže inovativním environmentálním technologiím proniknout na trh; vyzývá členské státy, aby ve svých programech veřejné podpory náležitě využily tržní nástroje a aby se zdržely poskytování dotací, které mají negativní vliv na životní prostředí a narušují trh; připomíná, že veřejné zásah by měly být použity k nápravě nedostatků trhu, jako je nezapočítání externalit do ceny; vyzývá Komisi, aby vypracovala společné pokyny pro vnitrostátní programy veřejné podpory projektů zelených investic s cílem vytvořit jednotnější soubor opatření;

36.  podotýká, že průlomové obory a technologie často ukazují na nedostatky stávající právní úpravy; zdůrazňuje, že je nutné soustavně monitorovat a aktualizovat stávající právní předpisy i jejich provádění, aby udržitelné a ekologicky inovativní technologie a nový technologický rozvoj nenarážely na překážky;

Různá opatření podpory

37.  domnívá se, že součástí základních i vyšších vzdělávacích systémů a dále pak i mimopracovních aktivit a celoživotního učení by měly být rozvoj podnikatelských dovedností, programy, v nichž se žáci naučí, jak fungují trh, hospodářství a finanční systém a jak jsou vzájemně propojeny, spolu s environmentální výchovou; i jak nové technologie mohou podnítit efektivní, inovativní a ekologické příležitosti; domnívá se, že prvním krokem k lepšímu přístupu k finančním prostředkům a životaschopnosti podniku je dobře připravený podnikatelský plán; vyzývá Komisi a členské státy, aby do svých vzdělávacích programů neprodleně zařadily vzdělávání týkající se podnikání, financí, hospodářství a životního prostředí; podporuje v této souvislosti program „Erasmus pro mladé podnikatele“, jehož cílem je prosazovat kulturu podnikání a rozvíjet jednotný trh a konkurenceschopnost;

38.  zdůrazňuje, že pomoc a odborné vedení při přechodu k udržitelnému zelenému růstu by měly být poskytovány také mikropodnikům a začínajícím podnikům; vyzývá Komisi, aby zajistila, že na tyto podniky se budou v dostatečné míře vztahovat nové iniciativy zaměřené na příležitosti k zelenému růstu pro malé a střední podniky;

39.  konstatuje, že program Erasmus+ umožňuje studentům a mladým lidem rozvíjet podnikatelské dovednosti mimo jiné tím, že poskytuje finanční prostředky na stáže; podporuje program „Erasmus pro mladé podnikatele“, jehož cílem je prosazovat kulturu podnikání a rozvíjet jednotný trh a konkurenceschopnost;

40.  podotýká, že je důležité zabývat se neudržitelnými spotřebními návyky a prosazovat změnu chování spotřebitelů; poukazuje na nutnost vhodného vzdělávání spotřebitelů a na to, že je třeba podporovat pobídky k udržitelnější spotřebě; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily opatření na straně poptávky, jako je využití zadávání veřejných zakázek, za účelem většího zavádění výrobků a řešení, které efektivně využívají zdroje a jsou energeticky účinné; zdůrazňuje, že je důležité zahrnout využití zdrojů do informací o výrobku a ekoznaček a posílit tak postavení spotřebitelů;

41.  zdůrazňuje, že je důležité usnadňovat zakládání nových podniků a osamostatňování podniků prostřednictvím spolupráce s výzkumnými technologickými ústavy, vysokými školami a institucemi odborné přípravy;

42.  poukazuje na význam vývozu pro vytváření pracovních míst a růstu v Evropě. Vyzývá Komisi, aby urychlila přijetí dosud neuzavřených obchodních dohod s našimi partnery a usnadnila tak evropským malým a středním podnikům přístup na nové trhy;

43.  je přesvědčen, že podnikání žen je dosud nedostatečně oceňovaným bohatstvím pro růst a konkurenceschopnost EU, které by mělo být podporováno a rozšiřováno, a že veškeré překážky, kterým ženy čelí na trhu práce, a to i v zeleném hospodářství, zejména platová diskriminace, by měly být odstraněny s cílem zajistit rovný prospěch pro muže i ženy; domnívá se, že pravidelný sběr harmonizovaných statistických údajů, včetně údajů o dopadu právních předpisů rozčleněných pro obě pohlaví, i genderově rozdělené údaje spojené se zaměstnáním by usnadnily lépe podloženou tvorbu politik a monitorování a zaplnily mezery ve znalostech ohledně témat spojených se zeleným hospodářstvím;

44.  vyzývá Komisi, aby provedla šetření s cílem určit odvětví evropského průmyslu a zeměpisné oblasti, které splňují podmínky pro vytvoření nových klastrů a uzlů, a podpořit jejich rozvoj;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vzaly obzvláště na vědomí příležitosti a výzvy, které venkovské oblasti vykazují s ohledem na MSP, zelený růst a ekologické inovace, a aby na ně reagovaly;

46.  vyzývá členské státy (na úrovni představitelů národních, regionálních a místních politik a řídících orgánů), aby neustále prosazovaly udržitelný růst na základě strategií inteligentní specializace a se zapojením nejvýznamnějších zainteresovaných stran, který podporuje vytváření skupin, součinnosti a sítí kolem činností v oblasti zelené ekonomiky; žádá Komisi, aby Parlamentu podávala zprávy o provádění strategií inteligentní specializace na národní, případně regionální úrovni, a zejména pokud jde o různé modely následné akce uplatňované v EU a členských státech; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytovaly informace o praktických opatřeních, která byla přijata k rozvoji kompetencí ekologicky inovativních MSP na základě propojení regionálních center inovací a klíčových podpůrných sítí;

47.  vyzývá Komisi, aby v rámci regionální politiky vypracovala zvláštní programy, které budou zastupovat všechny podstatné prvky zeleného růstu pro MSP; zdůrazňuje, že v kontextu zeleného růstu MSP je důležité plně využít podnikatelského potenciálu mladých lidí; vyzývá Komisi, aby připravila opatření, která by propojila vzdělávací zařízení a evropské programy a opatření na podporu zelené ekonomiky; žádá Komisi a členské státy, aby využily všech prostředků, které mají k dispozici, k poskytování poradenství pracovníkům MSP a zvýšily jejich informovanost s cílem zlepšit jejich znalosti a dovednosti; žádá, aby se podpora odborné přípravy zaměřila na mládež a na nejvíce znevýhodněné skupiny.

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0036.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0032.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0069.
(4) http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_381_en.pdf

Právní upozornění