Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 10. září 2015 - ŠtrasburkKonečné znění
Rusko, zejména případy Estona Kohvera, Olega Sencova a Olexandra Kolčenka
 Angola
 Ázerbájdžán
 Migrace a uprchlíci v Evropě
 Úloha EU v mírovém procesu na Blízkém východě
 Situace v Bělorusku
 Sociální podnikání a sociální inovace v boji proti nezaměstnanosti
 Vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století
 Třicátá a třicátá prvá výroční zpráva o sledování provádění právních předpisů EU (2012–2013)

Rusko, zejména případy Estona Kohvera, Olega Sencova a Olexandra Kolčenka
PDF 340kWORD 87k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o Rusku, zejména o případu Estona Kohvera, Olega Sencova a Olexandra Kolčenka (2015/2838(RSP))
P8_TA(2015)0314RC-B8-0845/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na ruskou ústavu, zejména na článek 118, který stanoví, že spravedlnost vykonávají v Ruské federaci pouze soudy, a na článek 120, který stanoví, že soudci jsou nezávislí a řídí se pouze ruskou ústavou a federálním právem,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o vraždě vedoucího představitele ruské opozice Borise Němcova a stavu demokracie v Rusku(1), s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na své usnesení ze dne 15. ledna 2015 o Rusku, zejména o případu Alexeje Navalného(2), na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o případu Nadiji Savčenkové(3) a usnesení ze dne 10. června 2015 o stavu vztahů mezi EU a Ruskem(4),

–  s ohledem na prohlášení o rozsudku nad estonským policistou Estonem Kohverem, které dne 19. srpna 2015 vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 25. srpna 2015 o rozhodnutí ruského soudu v případu ukrajinských občanů Olega Sencova a Olexandra Kolčenka,

–  s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na své doporučení Radě ze dne 23. října 2012 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(5), usnesení ze dne 13. června 2013 o právním státě v Rusku(6), usnesení ze dne 13. března 2014 o Rusku: rozsudky vynesené nad demonstranty účastnícími se protestů na Blatném náměstí(7), ze dne 23. října 2014 o zrušení nevládní organizace Memorial (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku(8) a na doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 2. dubna 2014 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(9),

–  s ohledem na sedmou pravidelnou zprávu o Ruské federaci(10), kterou na svém 3 136. a 3 137. zasedání(11) posoudil Výbor OSN pro lidská práva, která se konala ve dnech 16. a 17. března 2015,

–  s ohledem na konzultace mezi EU a Ruskem o lidských právech ze dne 28. listopadu 2013,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ruská federace se jako řádný člen Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a OSN zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu a k dodržování základních svobod a lidských práv; vzhledem k tomu, že v posledních měsících dochází v Rusku k řadě případů závažného porušování zásad právního státu a k přijímání restriktivních právních předpisů, panují vážné obavy ohledně dodržování mezinárodních a vnitrostátních závazků ze strany Ruska; a vzhledem k tomu, že Evropská unie Rusku opakovaně nabízela další pomoc a odborné poradenství při modernizaci jeho ústavního a právního řádu a při jeho dodržování, a to v souladu se standardy Rady Evropy;

B.  vzhledem k tomu, že estonský policista Eston Kohver byl v září 2014 násilím odveden z estonského území tajnou službou FSB a následně nezákonně zadržen v Rusku, což je čin, který představuje jasné a vážné porušení mezinárodního práva;

C.  vzhledem k tomu, že ukrajinský filmový tvůrce Oleg Sencov a občanský aktivista Olexandr Kolčenko, kteří se stavěli proti nezákonné anexi Krymského poloostrova Ruskem, byli v květnu 2014 zatčeni za údajnou činnost, kterou vykonávali na Krymu; vzhledem k tomu, že s nimi bylo nakládáno jako s ruskými občany, ačkoli mají ukrajinské občanství;

D.  vzhledem k tomu, že se tvrdí, že Oleg Sencov i Olexandr Kolčenko byli vystaveni mučení a krutému zacházení, které vedlo k nezákonnému získání výpovědí, kterým byla následně přisouzena právní hodnota;

E.  vzhledem k tomu, že Oleg Sencov a Olexandr Kolčenko byli souzeni před vojenským soudem za zločiny, které plně přísluší občanským soudům; vzhledem k tomu, že tento soudní proces vykazoval četná a vážná procesní pochybení;

F.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka Rady pro lidská práva o nezávislosti soudců a právníků Gabriela Knaulová ve své zprávě vydané v dubnu 2014 poté, co oficiálně navštívila Ruskou federaci, vyjádřila vážné znepokojení nad tvrzeními, že soudnictví je vystaveno přímým a nepřímým hrozbám a nepatřičnému vlivu, vměšování a nátlaku;

G.  vzhledem k tomu, že je stále více nezbytné přijmout vůči Rusku neústupnou, soudržnou a komplexní politiku EU, kterou by respektovaly všechny členské státy;

H.  vzhledem k tomu, že balíček opatření k realizaci minských dohod předpokládal propuštění a výměnu všech rukojmích a všech nezákonně zadržovaných osob na základě zásady „všechny za všechny“;

I.  vzhledem k tomu, že řada procesů a soudních řízení konaných v posledních letech, včetně případu Navalného, Magnitského a Khodorovského, vyvolala pochybnosti ohledně nezávislosti a nestrannosti soudních institucí Ruské federace;

J.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně nabídla další pomoc a odborné zkušenosti prostřednictvím „partnerství pro modernizaci“ s cílem podpořit Ruské snahy o demokratizaci a dodržování svého ústavního a právního řádu v souladu se standardy Rady Evropy;

1.  důrazně odsuzuje rozsudek, který vynesl pskovský regionální soud a rovněž celý soudní proces estonského policisty Estona Kohvera, který byl odsouzen na 15 let vězení poté, co byl v roce 2014 násilně odveden z území Estonska, které je součástí EU; považuje tento případ za porušení mezinárodního práva a základních justičních norem;

2.  naléhavě žádá Ruskou federaci, aby jednala v souladu se svými mezinárodními závazky a aby okamžitě propustila Estona Kohvera a zaručila jeho bezpečný návrat do Estonska;

3.  vyjadřuje své nejhlubší přesvědčení o tom, že Estonu Kohverovi nebylo poskytnuto právo na spravedlivý soud již od samotného počátku, neboť v případu nebylo umožněno žádné veřejné slyšení, estonskému konzulovi nebyla umožněna účast na slyšeních, Estonu Kohverovi nebyla poskytnuta odpovídající právní pomoc a že ho navíc nesměla navštívit žena a rodina a bylo mu přikázáno podstoupit neodůvodněné psychiatrické vyšetření, o němž chybí bližší informace;

4.  důrazně odsuzuje nezákonné odsouzení a uvěznění Olega Sencova a Olexandra Kolčenka; vyzývá Ruskou federaci, aby je okamžitě propustila a zajistila jejich bezpečný návrat na Ukrajinu; požaduje, aby ruské orgány okamžitě prošetřily tvrzení o tom, že obžalovaní byli vystaveni mučení, jak uvádí obžalovaní i svědci v případu, a které žalobce během procesu popřel, a aby tak učinily nestranným a účinným způsobem; žádá, aby toto vyšetřování bylo zpřístupněno také mezinárodním pozorovatelům;

5.  vyzývá k propuštění všech nezákonně zadržovaných ukrajinských občanů, včetně Nadiji Savčenkové, a to v souladu s dohodnutým „Balíčkem opatření k realizaci Minských dohod“ a závazkem propustit všechny rukojmí a všechny osoby zadržované v souvislosti s konfliktem na Ukrajině;

6.  vyslovuje politování nad tím, že právo a spravedlnost jsou v Ruské federaci používány jako politické nástroje v rozporu s mezinárodním právem a normami, což umožnilo odsouzení ukrajinského filmového tvůrce Olega Sencova na 20 a Olexandra Kolčenka na 10 let vězení za to, že vyjadřovali své názory, v nichž odráželi aktivní proukrajinské postoje vůči nezákonné anexi Krymu Ruskou federací; zdůrazňuje, že v žádném případě nemohli být souzeni vojenským soudem a že veškerá svědectví získaná mučením a dalšími nezákonnými prostředky byla nepřípustná;

7.  důrazně odsuzuje bezostyšné porušování územní celistvosti Ukrajiny a Estonska, k němuž došlo nezákonným únosem občanů těchto dvou zemí, aby mohli být obviněni před ruským soudem;

8.  zdůrazňuje, že ruské soudy nejsou příslušné pro souzení činů spáchaných mimo mezinárodně uznávané území Ruska a zdůrazňuje, že soudní proces by ve všech třech případech neměl být považován za legitimní; vyzývá Radu a Komisi, aby se těmito případy zabývaly v kontaktu s ruskými orgány a podaly o nich zprávu Parlamentu; vyzývá členské státy, aby se těmito případy zabývaly při dvojstranných jednáních;

9.  zdůrazňuje, že ruské orgány a soudní personál nesou bezvýhradnou odpovědnost za bezpečí a dobré podmínky zadržovaných osob a že musí být plně respektováno jejich právo na návštěvy rodin, kontaktování svých diplomatických zástupců, na odpovídající lékařskou péči, soudní a konzulární konzultace a na celistvý přístup jich samotných i jejich právních zástupců ke všem dokumentům a důkazům o jejich obviněních;

10.  opětovně odsuzuje pokračující státní zásahy proti opozici, při nichž je k zákrokům proti nezávislým nevládním organizacím používán takzvaný „zákon o zahraničních agentech“, a neustálé represe aktivistů, politických oponentů a kritiků režimu, které nabývají různých forem;

11.  připomíná Rusku důležitost naprostého souladu s mezinárodními právními závazky, a že soudní rozhodnutí musejí být přijímána účinným a nestranným způsobem, musejí být nezávislá a plně v souladu s právem a zakládat se na podložených důkazech a být oproštěny od jakéhokoli politického vměšování; domnívá se, že by Ruská federace jakožto člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě měla ctít povinnosti, k nimž se zavázala;

12.  vyzývá Radu, aby sestavila společný seznam EU obsahující jména úředníků odpovědných za únos, nezákonné zadržování a odsouzení Estona Kohvera, Nadiji Savčenkové, Olega Sencova a Olexandra Kolčenka, aby uvalila a uplatňovala v rámci celé EU zákaz udělování víz pro tyto úředníky a aby zmrazila veškeré finanční prostředky, které tyto osoby či jejich nejbližší příbuzní mohou mít v Evropské unii;

13.  vyzývá k intenzivnímu trvalému sledování porušování lidských práv v Rusku a na územích, která jsou v současné době k Rusku připojena; vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršováním stavu lidských práv a vyzývá ruské orgány, aby tato práva dodržovaly v Rusku a na Krymu po jeho nezákonné anexi, a to včetně práv na svobodu projevu, sdružování a shromažďování, a včetně zásady právního státu; konstatuje, že Rusko nadále porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech;

14.  naléhavě vyzývá předsedu Evropské rady a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby předložili komplexní politickou strategii, která EU umožní znovu se ujmout iniciativy a vůči Rusku vést aktivní politiku;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0074.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0006.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0186.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0225.
(5) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 13.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0284.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2014)0253.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2014)0039.
(9) Texts adopted, P7_TA(2014)0258.
(10) CCPR/C/RUS/7.
(11) CCPR/C/SR.3136 a 3137.


Angola
PDF 340kWORD 89k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o Angole (2015/2839(RSP))
P8_TA(2015)0315RC-B8-0846/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Angole,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva o Angole ze dne 12. května 2015,

–  s ohledem na společné prohlášení po 1. zasedání ministrů Angoly a Evropské unie ze dne 17. října 2014,

–  s ohledem na dokument EU–Angola „společně vpřed“ ze dne 23. července 2012,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv a svobody vyjadřování,

–  s ohledem na závěry Rady z června 2014 k 10. výročí obecných pokynů EU,

–  s ohledem na článek 21 SEU a strategický rámec EU pro lidská práva, v němž se EU zavazuje, že „bude i nadále plně uplatňovat svůj vliv a podporovat zastánce svobody, demokracie a lidských práv na celém světě“,

–  s ohledem na dohodu o partnerství z Cotonou podepsanou v červnu 2000,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že angolská vláda v uplynulých měsících zesílila své represe proti jakémukoli domnělému narušování své autority, čímž porušuje lidská práva zakotvená v angolské ústavě; vzhledem k tomu, že je v Angole i nadále potlačována svoboda shromažďování a sdružování a sílí obavy, že hnací silou stojící za zatýkáním a stíháním bojovníků za lidská práva jsou vojenské a zpravodajské služby;

B.  vzhledem k tomu, že dne 14. března 2015 byl bez zatýkacího rozkazu zatčen bojovník za lidská práva José Marcos Mavungo a dne 28. srpna 2015 požádal státní zástupce António Nito soud v angolské provincii Cabinda, aby byl Mavungo odsouzen na dvanáct let odnětí svobody na základě obvinění, že podněcoval ke vzpouře, navzdory předloženým důkazům, že žádný trestný čin nespáchal;

C.  vzhledem k tomu, že v tentýž den byl zatčen také právník Arão Bula Tempo pro údajné zapojení do organizace téhož protestu; vzhledem k tomu, že Arão Bula Tempo byl následně dne 13. května 2015 propuštěn a čeká jej soudní proces na základě obvinění z rozvratné činnosti;

D.  vzhledem k tomu, že novinář a bojovník za lidská práva Rafael Marques byl dne 28. května 2015 odsouzen na šest měsíců odnětí svobody s odkladem na dva roky za to, že v roce 2011 vydal knihu „Krvavé diamanty: korupce a mučení v Angole“, v níž podrobně popsal více než 100 případů zabití a stovky případů mučení údajně spáchaných hlídači a vojáky na diamantových polích v oblasti Lunda; vzhledem k tomu, že stížnosti na porušování lidských práv v oblasti Lunda, které Marques státnímu zástupci předložil, nebyly vyšetřeny;

E.  vzhledem k tomu, že mezi 20. a 24. červnem 2015 bylo v souvislosti se soukromou politickou diskusí zatčeno 15 aktivistů z řad mládeže; vzhledem k tomu, že dne 30. června 2015 byl následně zatčen kapitán Zenóbio Lázaro Muhondo Zumba kvůli údajným vazbám na 15 zatčených aktivistů;

F.  vzhledem k tomu, že všichni zadržovaní byli svévolně a nezákonně zatčeni a obviněni z přípravy vzpoury a pokusu o převrat namířených proti prezidentovi a ostatním členům vlády;

G.  vzhledem k tomu, že 15 zadržovaných aktivistů je drženo ve vazbě, nebylo proti nim vzneseno formální obvinění, nemají plný přístup k právnímu poradenství ani k návštěvám rodinných příslušníků, kteří se jim pokouší donést jídlo, a jsou drženi v samovazbě;

H.  vzhledem k tomu, že aktivisté byli zatčeni a jejich domy prohledány, aniž by orgány předložily jakýkoli soudní příkaz; vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že byli podrobeni fyzickému a psychologickému mučení a bylo jim vyhrožováno smrtí;

I.  vzhledem k tomu, že orgány vyhrožují matkám mladých vězňů, které se začaly organizovat, a že vládnoucí strana MPLA zakázala demonstrace jejich podporovatelů požadující propuštění vězňů; vzhledem k tomu, že pokojná demonstrace příbuzných vězňů, jež se konala dne 8. srpna 2015 v Luandě, se na místě setkala s útoky a násilným potlačením ze strany bezpečnostních sil;

J.  vzhledem k tomu, že v červenci 2015 byli během návštěvy ostatních aktivistů ve vězení v provincii Luanda dočasně zadrženi čtyři obhájci lidských práv a zpravodaj stanice Radio Deutsche Welle, a to na základě obvinění, že mají v úmyslu provádět ve vězení politiku;

K.  vzhledem k tomu, že právo na pokojný protest a svoboda shromažďování a projevu jsou zakotveny v angolské ústavě;

L.  vzhledem k tomu, že se objevily zprávy o masakru příslušníků náboženské sekty Luz do Mundo v Huambu, který měly v dubnu 2015 spáchat policejní síly; vzhledem k tomu, že různé zdroje hovoří o desítkách až tisících mrtvých a mnoha vysídlených osobách; vzhledem k tomu, že vláda nebyla po mnoho měsíců schopna urychleně provést nezávislé vyšetřování a důrazně odmítala vysoké počty obětí; vzhledem k tomu, že ombudsman v současnosti připravuje o těchto událostech zprávu;

M.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva vyzval k mezinárodnímu vyšetřování tohoto incidentu, což vládu podnítilo k zahájení soudního vyšetřování;

N.  vzhledem k tomu, že angolská vláda také v Luandě i dalších městech zintenzivnila nucené vystěhovávání osob v masovém i menším měřítku s cílem odstranit lidi žijící v neoficiálních osadách a vyhnat pouliční obchodníky, včetně těhotných žen a matek s dětmi;

O.  vzhledem k tomu, že byly v březnu 2015 přijaty nové právní předpisy vyžadující zvýšenou kontrolu nevládních organizací;

P.  vzhledem k tomu, že občanská společnost opakovaně odsuzuje vazbu mezi korupcí, úbytkem a zneužíváním přírodních zdrojů ze strany vládnoucí elity a porušování lidských práv osob, které současný stav ohrožují a kritizují;

Q.  vzhledem k tomu, že přes závazky angolské vlády, že zvýší úsilí o zlepšení jejího systému boje proti praní peněz a financování terorismu, a přes určitý dosažený pokrok, shledává Finanční akční výbor – mezivládní organizace zřízená v roce 1989 z iniciativy skupiny G7 k rozvoji politik v oblasti boje proti praní peněz – v angolském systému boje proti praní peněz a financování terorismu i nadále strategické nedostatky;

R.  vzhledem k tomu, že nezávislé zprávy uvádějí, že příjmy z ropy, tj. hlavní vládní zdroje, nejsou směřovány do udržitelného rozvoje nebo místních společenství, zatímco vládnoucí elita bohatne;

S.  vzhledem k tomu, že Angola má rozsáhlé nerostné a ropné zdroje a je jedním z nejrychleji rostoucích hospodářství na světě, zejména od konce občanské války; vzhledem k tomu, že její hospodářský růst je velmi nerovnoměrný a většina národního bohatství se soustřeďuje v rukou neúměrně malé skupiny populace;

T.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize v zemi následující po výrazném poklesu příjmů z ropy pravděpodobně vyvolá další sociální nepokoje a protivládní protesty;

U.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2014 potvrdila Angola své odhodlání k politickému dialogu a ke spolupráci dohodnutým v dokumentu EU-Angola „společně vpřed“, jehož hlavními pilíři jsou řádná správa, demokracie a lidská práva;

V.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 8 dohody z Cotonou mezi EU a Angolou se výměna informací o řádné správě a lidských právech koná v podobě formálního politického dialogu nejméně jednou ročně v rámci dokumentu EU-Angola „společně vpřed“ z roku 2012;

1.  je hluboce znepokojen tím, že v Angole se rychle zhoršuje situace v oblasti lidských práv, základních svobod a demokratického prostoru, dochází k závažnému porušování lidských práv ze strany bezpečnostních složek a soudy nejsou nezávislé;

2.  vyzývá angolské orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny obránce lidských práv, včetně Marcose Mavunga a skupiny aktivistů 15+1 zatčených v červnu 2015, a zprostily je všech obvinění; požaduje rovněž okamžité a bezpodmínečné propuštění všech ostatních aktivistů, vězňů svědomí a politických odpůrců svévolně zatčených a zadržovaných pouze kvůli svým politických názorům, novinářské práci nebo účasti na pokojných aktivitách;

3.  žádá orgány, aby zajistily, že zadržované osoby nebudou podrobeny mučení ani špatnému zacházení, a aby plně zaručily bezpečnost jejich rodin a právníků a styk zadržovaných osob s nimi;

4.  vyzývá angolské orgány, aby okamžitě učinily přítrž svévolnému zatýkání, protiprávnímu věznění a mučení ze strany policie a bezpečnostních složek; opakuje, že musí rychle proběhnout důkladné a objektivní vyšetřování veškerých případů porušování lidských práv a mučení, jehož se údajně dopouští policie a bezpečnostní složky, a že pachatelé těchto činů musí být postaveni před soud;

5.  je hluboce znepokojen tím, že se neustále objevují pokusy o omezování svobody projevu a sdělovacích prostředků a svobody pokojného shromažďování a sdružování a že zvýšenou měrou dochází k porušování těchto svobod státními orgány, a vyzývá angolské orgány, aby okamžitě zajistily bezpodmínečné dodržování těchto svobod; dále je vyzývá, aby plně uplatňovaly ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv OSN, Africké charty lidských práv a práv národů a ostatních mezinárodních a regionálních nástrojů na ochranu lidských práv, které Angola ratifikovala;

6.  žádá delegaci EU v Luandě, aby plnila závazky ESVČ, pokud jde o podporu a ochranu obránců lidských práv na celém světě, a to formou konkrétních, viditelných kroků, které by zejména zahrnovaly pozorování průběhu soudních procesů, poskytování politické a hmotné podpory obráncům lidských práv a jejich právníkům a rodinám a systematickou snahu Evropské unie a jejích členských států jednat s angolskými orgány o otázkách lidských práv na všech úrovních vzájemných vztahů, a to i na nejvyšší úrovni; dále delegaci žádá, aby v rámci veškerých politických, obchodních a rozvojových vztahů zintenzivnila politický dialog s angolskou vládou s cílem zajistit, aby Angola plnila své závazky v oblasti lidských práv na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, jak slíbila na prvním ministerském setkání EU a Angoly v říjnu 2014; žádá delegaci, aby k tomuto účelu využívala veškerých vhodných nástrojů včetně Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

7.  žádá EU a členské státy, aby vzaly na vědomí vysokou úroveň korupce v angolských státních orgánech, která vážným způsobem brání dodržování lidských práv a rozvoji, a aby před jakýmkoli jednáním s Angolou uplatnily zásady souboru nástrojů pro lidská práva a přezkoumaly prioritní sektory angolského národního orientačního programu v rámci 11. ERF;

8.  lituje, že navzdory tomu, že v roce 2007 byl dokončen celostátní průzkum a že proběhl rozsáhlý program odstraňování min, není dosud s jistotou znám rozsah hrozby, kterou představují protipěchotní miny a zbylé vojenské výbušniny; žádá EU, aby monitorovala, kontrolovala a hodnotila využívání finančních zdrojů a aby zajistila, že přidělené prostředky budou používány efektivně a cíleně, aby země byla výbušnin řádně zbavena;

9.  naléhavě vyzývá angolské justiční orgány, aby prosadily svou nezávislost na jakékoli politické instrumentalizaci a zajistily ochranu práv uznávaných právními nástroji, jako je přístup ke spravedlnosti a právo na spravedlivý proces;

10.  žádá angolskou vládu, aby neprodleně zahájila transparentní a věrohodné vyšetřování masakru v Huambu a aby poskytla podporu těm, kteří masakr přežili, ale museli opustit své domovy; připojuje se k výzvě OSN, aby paralelně proběhlo nezávislé mezinárodní vyšetřování;

11.  je nadále znepokojen tím, že nebyla uplatněna opatření proti násilí na ženách a dětech; vyzývá státní orgány, aby zintenzivnily boj proti nežádoucím tradičním zvyklostem, jako je stigmatizace dětí obviněných z provozování magie;

12.  připomíná závazek, který Angola přijala v rámci dohody z Cotonou, že totiž bude respektovat demokracii, právní stát a zásady lidských práv, které zahrnují svobodu projevu, svobodu sdělovacích prostředků, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost při výkonu politických funkcí; vyzývá angolskou vládu, aby dodržovala tato ustanovení v souladu s články 11b, 96 a 97 dohody z Cotonou, a pokud tak neučiní, žádá Komisi, aby zahájila příslušný postup v souladu s články 8, 9 a 96 dohody z Cotonou;

13.  žádá EU a členské státy, aby usilovaly o transparentnost obchodu se všemi přírodními zdroji včetně ropy a aby zejména plně uplatňovaly platné předpisy o podávání zpráv podle jednotlivých zemí a monitorovaly jejich dodržování; vyzývá angolské orgány a zahraniční společnosti, aby pomohly zlepšovat správu v těžebním odvětví tím, že se zapojí do iniciativy na podporu transparentnosti v těžebním průmyslu a budou hodnotit uplatňování Kimberleyského procesu; dále žádá angolskou vládu, aby předložila plán na přistoupení k Partnerství pro otevřené vládnutí a předložila konkrétní plán zaměřený na boj proti korupci, zvyšování transparentnosti a zlepšování kontroly veřejných orgánů;

14.  vybízí EU a USA ke spolupráci a koordinaci, pokud jde o uplatňování článku 1504 Dodd-Frankova zákona;

15.  vyzývá správní a dozorčí orgány členských států, aby zpřísnily dohled nad dodržováním evropských předpisů o praní špinavých peněz, včetně normativních zásad řádné péče a řádné analýzy rizik, zvláště za účasti tzv. politicky exponovaných osob z Angoly;

16.  vítá, že angolská vláda uznala, že kompenzace při zabírání půdy jsou spojeny s určitými problémy, a vítá zprávy ve sdělovacích prostředcích, podle nichž se rozdělování kompenzací a kompenzační mechanismy zlepšují; vybízí vládu k dalšímu úsilí v tomto směru;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, Africké komisi pro lidská práva a práva občanů, vládám zemí oblasti SADC, prezidentovi a parlamentu Angoly, vládě USA, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a SPS AKT-EU.


Ázerbájdžán
PDF 352kWORD 97k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o Ázerbájdžánu (2015/2840(RSP))
P8_TA(2015)0316RC-B8-0856/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Ázerbájdžánu, zejména na usnesení o situaci lidských práv a o právním státě,

–  s ohledem na vztahy navázané mezi EU a Ázerbájdžánem, které nabyly účinnosti v roce 1999, jak ukazuje uplatňování akčního plánu v rámci evropské politiky sousedství, vytvoření Východního partnerství, jednání o dohodě o přidružení mezi EU a Ázerbájdžánem a účast Ázerbájdžánu v parlamentním shromáždění Euronest,

–  s ohledem na zprávu o pokroku Ázerbájdžánu dosaženém v rámci evropské politiky sousedství v roce 2014 ze dne 25. března 2015 (SWD(2015)0064),

–  s ohledem na akční plán evropské politiky sousedství EU-Ázerbájdžán,

–  s ohledem na vyjádření, které dne 22. července 2015 učinil předseda Evropské rady Donald Tusk po setkání s prezidentem Ázerbájdžánu Ilhamem Alijevem,

–  s ohledem na návštěvu zvláštního zástupce EU pro lidská práva Stavrose Lambrinidise v Baku ve dnech 23.–26. února 2015,

–  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajda Raada Husajna ze dne 8. září 2015, v němž odsuzuje pokračování zásahů proti občanské společnosti a nezávislým hlasům v Ázerbájdžánu,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna v souvislosti s nedávným zadržováním, uvězněním, odsouzením a vraždami předních novinářů a obhájců lidských práv v Ázerbájdžánu,

–  s ohledem na prohlášení EU ze dne 19. srpna 2015 o lidských právech v Ázerbájdžánu učiněné na zvláštním zasedání Stálé rady OBSE č. 1064 ve Vídni,

–  s ohledem na nedávná prohlášení generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjørna Jaglanda o případu Chadídži Ismailové, o případu Lejly Junusové, ředitelky Institutu pro mír a demokracii v Ázerbájdžánu, a jejího manžela Arifa Junuse a o vraždě ázerbájdžánského novináře Rasima Alijeva,

–  s ohledem na Helsinskou deklaraci, kterou na svém výročním zasedání konaném ve dnech 5.–9. července 2015 přijalo Parlamentní shromáždění OBSE a která „odsuzuje pokračující pronásledování a věznění novinářů a obhájců lidských práv na základě politicky motivovaných obvinění v několika členských státech OBSE a vyjadřuje znepokojení nad pokračujícím zneužíváním daňových a správních předpisů k ospravedlnění těchto činů“,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 23. června 2015 o fungování demokratických institucí v Ázerbájdžánu,

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise Rady Evropy ze dne 15. prosince 2014, v němž se konstatuje, že nedávné změny zákona o nevládních organizacích „dále omezují činnost nevládních organizací v Ázerbájdžánu“,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv a na závěry Rady ze dne 23. června 2014 v souvislosti s desátým výročím těchto zásad,

–  s ohledem na ustanovení Deklarace OSN o zastáncích lidských práv, přijaté na Valném shromáždění OSN dne 9. prosince 1998,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace lidských práv v Ázerbájdžánu se v uplynulých několika letech celkově zhoršovala, rostl počet případů zastrašování a represí a stupňovalo se trestní stíhání vedoucích představitelů nevládních organizací, obhájců lidských práv, novinářů a dalších zástupců občanské společnosti;

B.  vzhledem k tomu, že Chadídža Ismailová, oceněná investigativní novinářka stanice RFE/RL, byla odsouzena k sedmi a půl rokům vězení na základě údajné zpronevěry a daňových úniků poté, co uveřejnila několik článků o korupci dotýkající se prezidentovy rodiny; vzhledem k tomu, že obhájci lidských práv Lejla a Arif Junusovi byli odsouzeni k osmi a půl letům a sedmi letům vězení na základě obvinění zahrnujících podvod a daňové úniky v procesu, jenž značně zaostával za mezinárodními standardy; vzhledem k tomu, že dobře známý bojovník za lidská práva Rasul Jafarov a respektovaný právník v oblasti lidských práv Intigam Alijev byli odsouzeni na základě podobných obvinění v procesech, během kterého došlo k závažným procesním porušením, a v současné době jsou ve výkonu trestu odnětí svobody na šest let a tři měsíce a sedm a půl roku; vzhledem k tomu, že řada dalších předních představitelů ázerbájdžánské občanské společnosti je nadále vězněna – např. Anar Mammadli, Rauf Mirkadirov, Ömar Mammadov, Tofiq Yaqublu, Ilgar Mammadov, Nijat Alijev, Araz Gulijev, Parviz Hašimli, Sejmur Hezi, Hilal Mammadov a Taleh Chasmammadov – a že zdravotní stav některých z nich se ve vězení postupně zhoršuje;

C.  vzhledem k tomu, že Lejla Junusová a Rasul Jafarov vedli před tím, než byli sami zadrženi, skupinu předních ázerbájdžánských obhájců lidských práv a odborníků, jež vypracovala seznam téměř jednoho sta Ázerbájdžánců, kteří splňují definici politického vězně, kterou v roce 2012 přijala Rada Evropy;

D.  vzhledem k tomu, že novináři a vedoucí představitelé občanské společnosti jsou vystavováni ustavičnému zastrašování a pronásledování, jako např. Emin Milli, ředitel stanice Meydan TV, kterému bylo vyhrožováno smrtí a jehož rodina byla na základě vykonstruovaných obvinění zadržena, a novináři pracující pro stanici Meydan TV v Ázerbájdžánu; vzhledem k tomu, že zakladatel Institutu pro svobodu a bezpečnost reportérů (IRFS) a obhájce lidských práv Emin Husejnov vyhledal útočiště ve Švýcarsku poté, co proti němu byla vznesena vykonstruovaná obvinění, a byl zbaven ázerbájdžánského občanství;

E.  vzhledem k tomu, že mnohem více novinářů a aktivistů občanské společnosti je v souvislosti se svou činností v oblasti lidských práv vystaveno soudním řízením, zákazům cestování a omezením svobody pohybu; vzhledem k tomu, že ázerbájdžánská vláda prostřednictvím nových restriktivních zákonů upravujících působení nevládních organizací potlačuje nezávislé skupiny; vzhledem k tomu, že mnoho skupin bylo na základě těchto zákonů nuceno ukončit činnost poté, co jim byly zmrazeny bankovní účty nebo jim byly zablokovány finanční zdroje, když vláda odmítla povolit nové příspěvky od zahraničních dárcovských organizací;

F.  vzhledem k tomu, že v centru Baku jsou pokojným protestujícím od roku 2006 v podstatě zakázány demonstrace, a vzhledem k tomu, že nedávno byly zavedeny přísné nové pokuty a delší lhůty správního zadržování osob, které se organizují nebo se účastní nepovolených veřejných shromáždění;

G.  vzhledem k tomu, že předseda IRFS, novinář Rasim Alijev, zemřel v nemocnici v Baku poté, co byl surově zbit, když se stal předtím terčem hrozeb a zastrašování poté, co kritizoval prezidenta Alijeva na sociálních sítích;

H.  vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán je jedním ze zakládajících členů Východního partnerství; vzhledem k tomu, že představitelé EU a zemí Východního partnerství při četných příležitostech potvrdili, že Východní partnerství je založeno na společenství hodnot a na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu; vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán usiluje o posílení a prohloubení svých vztahů s EU, s cílem uzavřít strategické partnerství;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 nemohla EU vyplatit 11 ze svých 13 grantů pro nevládní organizace kvůli restriktivním právním předpisům a že její možnosti financování nezávislých skupin občanské společnosti a aktivistů v Ázerbájdžánu jsou nadále závažně omezovány; vzhledem k tomu, že mnoho příjemců grantů EU je buď ve vězení – např. právník v oblasti lidských práv Intigam Alijev – nebo opustilo zemi a ukončilo svou činnost;

J.  vzhledem k tomu, že kancelář OBSE v Baku byla dne 4. července 2015 uzavřena poté, co se ázerbájdžánské orgány rozhodly vypovědět memorandum o porozumění mezi vládou Ázerbájdžánu a OBSE;

K.  vzhledem k tomu, že Freedom House považuje Ázerbájdžán za nesvobodný, jeho sdělovací prostředky za nesvobodné a jeho internet za částečně svobodný; vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán zaznamenal za uplynulých deset let největší pokles demokratické veřejné správy z celé Eurasie;

L.  vzhledem k tomu, že se v listopadu 2015 budou v Ázerbájdžánu konat parlamentní volby; vzhledem k tomu, že Evropský parlament odmítl vyslat na tyto volby misi pro sledování průběhu voleb, neboť dospěl k závěru, že neexistuje zázemí pro uspořádání svobodných a spravedlivých voleb a že omezení svobody vyjadřování, shromažďování a sdružování, jež v zemi panují, znemožňují vytvořit rovné podmínky pro kandidáty a uskutečnit opravdovou soutěž;

M.  vzhledem k tomu, že odvětvová spolupráce je vzájemně přínosná, zejména v oblasti energetiky; vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán má potenciál stát se jedním z hlavních obchodních partnerů EU;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad dalším zhoršováním situace v oblasti lidských práv v zemi, a připomíná, že pro EU má dodržování lidských práv a základních svobod v kontextu dvoustranné spolupráce zásadní význam, jelikož jsou to klíčové prvky Východního partnerství a základní pilíře, o něž se opírají mezinárodní organizace, jako je Rada Evropy a OBSE, jichž je Ázerbájdžán členem;

2.  vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech zadržovaných politických vězňů, obhájců lidských práv, novinářů a jiných aktivistů občanské společnosti, včetně Chadídži Ismailové, Lejly Junusové a Arifa Junuse, Anara Mammadliho, Rasula Jafarova, Intigama Alijeva, Raufa Mirkadirova, Omara Mammadova, Tofiqa Yaqubla, Nijata Alijeva, Araze Gulijeva, Parvize Hašimliho, Sejmura Heziho, Halila Mammadova, Taleha Chasmammadova a Ilgara Mammadova, v souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), a vyzývá k tomu, aby byli zproštěni všech obvinění a aby byla plně obnovena jejich politická a občanská práva a jejich jméno očištěno;

3.  rozhodně odsuzuje bezprecedentní utlačování občanské společnosti v Ázerbájdžánu; s ohledem na zprávy obhájců lidských práv a domácích a mezinárodních nevládních organizací o údajných vykonstruovaných obviněních proti politickým představitelům, aktivistům a novinářům znovu vyjadřuje hluboké znepokojení nad osudy kolegů uvězněných osob, kteří jsou sice stále na svobodě, je však proti nim vedeno trestní řízení; naléhavě žádá ázerbájdžánské orgány, aby ukončily praktiky selektivního trestního stíhání a věznění novinářů, obhájců lidských práv a dalších občanů, kteří kritizují vládu, a aby zajistily, že všechny zadržené osoby, včetně novinářů a politických a občanských aktivistů, budou během soudního řízení požívat plných práv, zejména práva na přístup k právníkovi dle vlastního výběru a možnost setkání s rodinami, a že se na ně budou vztahovat další standardy spravedlivého soudního řízení;

4.  vítá skutečnost, že ázerbájdžánské orgány umožnily, aby Lejlu a Arifa Junuse navštívil tým evropských lékařů, a vyzývá k jejich propuštění, a to i z humanitárních důvodů; upozorňuje na podmínky, za nichž jsou Lejla a Arif Junusovi a Intagim Alijev zadržováni a které vedly k závažnému zhoršení jejich zdravotního stavu s možným ohrožením života; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby umožnily týmu evropských lékařů vyšetřit Intigama Alijeva a zajistily, aby se všem vězňům v případě potřeby dostalo řádné lékařské péče;

5.  vyzývá k okamžitému vyšetření smrti novináře Rasima Alijeva, předsedy IFRS; s obavami bere na vědomí obvinění, které vznesla skupina novinářů, že Rasim Alijev údajně zemřel proto, že mu ošetřující lékař přidělený v nemocnici neposkytl náležitou péči;

6.  připomíná orgánům Ázerbájdžánu, že dobré životní podmínky obyvatel, mezi něž patří i dodržování práv a svobod, jsou základními prvky udržitelného hospodářského růstu;

7.  vyzývá Ázerbájdžán, aby dodržoval a prováděl své závazky, které jakožto člen Rady Evropy přijal; opakuje svou výzvu ázerbajdžánským orgánům, aby dodržovaly veškerá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva týkající se Ázerbájdžánu; požaduje, aby bylo dodržováno rozhodnutí ze dne 16. června 2015 a veškerá další rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva;

8.  naléhavě vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby plně spolupracovala s Benátskou komisí Rady Evropy a komisařem pro lidská práva, zmocněncem OSN pro zvláštní postupy a aby prováděla jejich doporučení, pokud jde o obhájce lidských práv, práva na svobodu sdružování a pokojného shromažďování a svobodu projevu a svévolné zadržování, s cílem změnit právní předpisy a přizpůsobit postupy v souladu se závěry odborníků;

9.  vyzývá vládu Ázerbájdžánu, aby okamžitě ukončila tvrdé zásahy namířené proti občanské společnosti a činnostem v oblasti lidských práv a zajistila, aby nezávislé skupiny občanské společnosti a aktivisté mohli vykonávat svou činnost bez překážek nebo strachu z pronásledování, a mimo jiné zrušila zákony, které výrazně omezují občanskou společnost, odblokovala bankovní účty nevládních skupin a jejich představitelů a umožnila jim přístup k zahraničním zdrojům;

10.  vyjadřuje politování nad dalšími kroky, které učinila ázerbájdžánská vláda k omezení kontaktů mezi občanskou společností a mladými aktivisty a intelektuály z Arménie a Ázerbájdžánu, které mají mimořádný význam pro překonání dlouhodobého nepřátelství mezi oběma zeměmi; v tomto ohledu připomíná důležitou činnost Lejly a Arifa Junusových v této oblasti;

11.  vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby dodržovaly svobodu tisku a sdělovacích prostředků, a to jak v právních předpisech, tak v praxi, online i offline, aby zaručily svobodu projevu v souladu s mezinárodními standardy a ukončily cenzura hlasů kritizujících vládu ve sdělovacích prostředcích;

12.  je velmi znepokojen situací osob LGBTI v Ázerbájdžánu; rozhodně odsuzuje politické verbální projevy nenávisti namířené proti osobám LGBTI, které přicházejí z nejvyšších úrovní; vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby přestala mařit činnost obhájců lidských práv obhajujících práva osob LGBTI a zastrašovat je;

13.  zdůrazňuje význam seriózního a ve vzájemném respektu vedeného dialogu mezi EU a vládou Ázerbájdžánu, opozičními silami a občanskou společností;

14.  připomíná, že jednání o dohodě o strategickém partnerství s Ázerbájdžánem by měla být neprodleně pozastavena, dokud vláda neučiní konkrétní kroky směřující k dodržování univerzálních lidských práv;

15.  vyzývá Radu, Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby důsledně uplatňovaly zásadu „více za více“, se zaměřením zejména na situaci obhájců lidských práv, v souladu se zásadami EU týkajícími se ochránců lidských práv, na nezávislost soudnictví, demokratické reformy a základní práva a svobody, a aby jasně stanovily důsledky plynoucí ze zaostávání v reformách; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s výše zmíněnými případy obhájců lidských práv, kteří jsou perzekuováni, jelikož dokumentují porušování lidských práv v Ázerbájdžánu, přezkoumala, a případně přechodně pozastavila veškeré financování, kromě prostředků vyčleněných na oblast lidských práv, občanské společnosti a spolupráci mezi konkrétními lidmi na základní úrovni, které bylo Ázerbájdžánu zaručeno v rámci evropského nástroje sousedství; vyzývá Komisi a členské státy, aby zachovaly financování kontaktů a spolupráce mezi konkrétními lidmi v oblastech jako je občanská společnost, vzdělávání a univerzity a také v oblasti výměn mládeže a studentů;

16.  vyzývá Radu, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby rozhodně a jednotně reagovaly na probíhající tvrdé zásahy v Ázerbájdžánu s cílem dát jasně najevo, že situaci, která zde panuje, nelze v žádném případě akceptovat a že v rozvíjení vztahů nelze pokračovat obvyklým způsobem, dokud vláda nepropustí všechny osoby uvězněné na základě politicky motivovaných obvinění a neukončí probíhající utlačování nezávislých skupin občanské společnosti;

17.  naléhavě vyzývá evropské podniky působící v Ázerbájdžánu, aby otevřeně vyžadovaly uplatňování standardů lidských práv a aby přijaly vysoké standardy sociální odpovědnosti podniků a braly v potaz dopad svých kroků na situaci lidských práv v zemi;

18.  vyjadřuje politování nad skutečností, že v dialogu o lidských právech mezi EU a Ázerbájdžánem, pokud jde o situaci v oblasti lidských práv v zemi, nebylo dosaženo významného pokroku; vyzývá ESVČ, aby zintenzívnila tento dialog s cílem zvýšit jeho účinnost a zaměřit jej na výsledky a aby o výsledcích Parlament pravidelně informovala;

19.  vyzývá orgány EU, aby zahájily řádné vyšetřování obvinění z korupce namířené proti prezidentu Alijevovi a členům jeho rodiny, jež vzešlo z vyšetřování investigativní novinářky Chadidži Ismailové;

20.  vyzývá Radu, aby se vyhnula uplatňování dvojích standardů v souvislosti se zeměmi Východního partnerství a zvážila v tomto ohledu cílené sankce a zákaz udělování víz všem politikům, úředníkům a soudcům zapojeným do politických perzekucí;

21.  vyzývá ázerbajdžánské orgány, aby spolupracovaly s představiteli regionálních organizací, jako je Rada Evropy a OBSE; důrazně odsuzuje rozhodnutí ázerbajdžánských orgánů uzavřít úřad OBSE v Baku;

22.  konstatuje, že nezávislé volební mise, mimo jiné dlouhodobé pozorovatelské mise OBSE a mise jednotlivých států, doložily rozsáhlé porušování volebních standardů v Ázerbájdžánu, a to ve všech prezidentských i parlamentních volbách, počínaje volbou prezidenta v říjnu roku 2003; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, zda jsou nastoleny podmínky pro svobodné a spravedlivé volby naplánované na 1. listopadu 2015, vzhledem k tomu, že představitelé opozičních stran jsou uvězněni, sdělovacím prostředkům a novinářům není umožněno svobodně a beze strachu vykonávat svou činnost a v zemi panuje atmosféra strachu;

23.  vyzývá ESVČ a členské státy EU, aby prozatím upustily od veškerých činností spojených se sledováním průběhu voleb; podotýká, že mise Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODHIR) se v současné době nachází na místě a bylo by zvláště důležité znát jeho analýzu situace v zemi;

24.  připomíná své rozhodnutí vyslat do Ázerbájdžánu delegaci Evropského parlamentu a zdůrazňuje, že je důležité tuto delegaci uskutečnit, jakmile to bude možné, s cílem jednat s ázerbajdžánskými orgány o naléhavých otázkách, jako jsou lidská práva a konflikt v Náhorním Karabachu;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské službě pro vnější činnost, Evropské radě, Komisi, vládě a parlamentu Ázerbájdžánské republiky, Radě Evropy, OBSE a Radě OSN pro lidská práva.


Migrace a uprchlíci v Evropě
PDF 350kWORD 98k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o migraci a uprchlících v Evropě (2015/2833(RSP))
P8_TA(2015)0317RC-B8-0832/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její dodatkový protokol,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2013 o opatřeních EU a členských států k řešení přílivu uprchlíků v důsledku konfliktu v Sýrii(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o migračních tocích ve Středomoří, se zvláštním důrazem na tragické události u Lampedusy(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU(4),

–  s ohledem na evropský program pro migraci, který přijala Komise dne 13. května 2015 (COM(2015)0240),

–  s ohledem na desetibodový akční plán pro migraci přijatý dne 20. dubna 2015 na společném zasedání Rady pro zahraniční věci a Rady pro vnitřní věci,

–  s ohledem na závěry zvláštního summitu Evropské rady věnovaného uprchlické krizi ve Středomoří, který se konal dne 23. dubna 2015,

–  s ohledem na zprávu Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) z dubna 2012 nazvanou „Ztráty na životech ve Středozemním moři“,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. července 2015,

–  s ohledem na společnou iniciativu EU – Africký roh zaměřenou na migrační trasy a známou jako chartúmský proces, kterou dne 28. listopadu 2014 přijaly Africká unie a členské státy a orgány EU,

–  s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN o lidských právech migrantů, zejména na zprávu „Spoléhání se na mobilitu v průběhu jedné generace: navázání na regionální studii o řízení vnějších hranic Evropské unie a jeho vlivu na lidská práva migrantů“, která byla zveřejněna v květnu 2015,

–  s ohledem na výroční zprávu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) o situaci v oblasti azylu v Evropské unii v roce 2014,

–  s ohledem na rozpravu o migraci a uprchlících v Evropě, která se konala v Evropském parlamentu dne 9. září 2015,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v důsledku přetrvávajících konfliktů, nestability v některých oblastech a porušování lidských práv hledá v EU ochranu nebývale vysoký počet osob; vzhledem k tomu, že počet žádostí o azyl týkajících se dětí se ve srovnání s předcházejícím rokem zvýšil o 75 %; vzhledem k tomu, že situace v létě 2015 opět ukázala, že se v případě migrace nejedná o dočasný problém a že velký nápor uprchlíků bude zřejmě pokračovat, což opět poukazuje na skutečnost, že je naléhavě třeba učinit vše, co je v našich silách, na záchranu životů lidí, kteří prchají ze svých zemí a jsou v nebezpečí, a že je nezbytné, aby členské státy dostály svým mezinárodním povinnostem, včetně záchranných povinností na moři;

B.  vzhledem k tomu, že podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v roce 2015 při pokusu dostat se do bezpečí v Evropě zahynulo nebo se pohřešuje na 2800 žen, mužů a dětí; vzhledem k tomu, že uprchlíci a migranti přicházejí o život rovněž během své cesty na souši v Evropě;

C.  vzhledem k tomu, že převaděči a obchodníci s lidmi mají z nelegální migrace prospěch a vystavují životy migrantů nebezpečí pro svůj vlastní finanční prospěch, nesou odpovědnost za tisíce ztracených lidských životů a představují vážný problém pro EU a pro členské státy; vzhledem k tomu, že obchodníci s lidmi dosahují prostřednictvím své trestné činnosti zisků ve výši 20 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že podle úřadu Europol mají organizované zločinecké skupiny, které aktivně napomáhají přepravování nelegálních migrantů přes Středozemní moře, přímé vazby na obchodování s lidmi, drogami a střelnými zbraněmi a na terorismus;

D.  vzhledem k tomu, že podle údajů agentury FRONTEX se v roce 2015 na předních místech podle země původu nalézají žadatelé o azyl ze Sýrie, Afghánistánu, Eritreje a Iráku; vzhledem k tomu, že podle Eurostatu je velké většině lidí prchající z těchto zemí do Evropy přiznána ochrana;

E.  vzhledem k tomu, že regionální nestabilita a konflikty a vzestup IS/Dá´iš v sousedních oblastech zasažených konfliktem mají dopad na hromadný příliv migrantů a přesuny vysídlených osob, a tudíž i na počet lidí, kteří se snaží dosáhnout území EU;

F.  vzhledem k tomu, že na posledním zasedání Evropské rady ve dnech 25. až 26. června 2015 a na po něm následujícím zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci konaném dne 20. července 2015 se nepodařilo dosáhnout dohody ohledně závazného distribučního mechanismu přemísťování a přesídlování uprchlíků a namísto toho byl dohodnut mechanismus založený na dobrovolnosti; vzhledem k tomu, že členské státy nedosáhly dohody o poskytnutí 40 000 míst pro přemístění uprchlíků z Řecka a Itálie a místo toho přislíbily pouze 32 256 míst;

G.  vzhledem k tomu, že předseda Evropské rady Donald Tusk vyzval dne 3. září 2015 k přerozdělení nejméně 100 000 uprchlíků;

H.  vzhledem k tomu, že namísto současného přijímání rozhodnutí ad hoc je třeba vypracovat dlouhodobější přístup k azylu a migraci;

I.  vzhledem k tomu, že mnoho občanů projevuje nebývalou míru solidarity s uprchlíky, vřele je vítá a poskytuje jim působivou míru podpory; vzhledem k tomu, že evropští občané tak dávají najevo, že ochrana lidí v nouzi a soucítění s nimi zůstávají ryzími evropskými hodnotami;

J.  vzhledem k tomu, že současná situace je ukázkou politováníhodného nedostatku solidarity vlád vůči žadatelům o azyl a také nedostatečné koordinace a soudržnosti opatření; vzhledem k tomu, že tato situace vede k chaosu a k porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že různé postoje, které jednotlivé členské státy přijaly, i nadále podtrhují skutečnost, že migrační politika EU je roztříštěná a má 28 různých podob; vzhledem k tomu, že neexistence jednotných postupů a standardů pro udělování azylu v členských státech vede k různým úrovním ochrany a v některých případech dokonce k nedostatečným zárukám pro žadatele o azyl;

K.  vzhledem k tomu, že některé členské státy a jejich vedoucí představitelé zaujali proaktivní přístup a prokázali připravenost a dobrou vůli k přijímání uprchlíků a k zavedení stálého a závazného mechanismu přerozdělování uprchlíků mezi všemi členskými státy; vzhledem k tomu, že by se tímto dobrým příkladem měly řídit i další členské státy;

L.  vzhledem k tomu, že Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci se bude ve své strategické zprávě o uceleném přístupu k migraci zabývat azylovou a migrační politikou EU v celém jejím rozsahu;

M.  vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (dále jen „Ženevská úmluva“) mohou osoby bez ohledu na zemi svého původu požádat v jiné zemi o azyl, pokud mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů;

1.  vyjadřuje hluboké politování a bolest nad tím, že i nadále tragicky umírají lidé, kteří chtěli požádat v EU o azyl; naléhavě vybízí Evropskou unii a členské státy, aby učinily vše, co je v jejich silách, s cílem předejít dalším ztrátám životů na moři i na souši;

2.  vyjadřuje svou solidaritu s vysokým počtem uprchlíků a migrantů, kteří jsou obětmi konfliktů, vážného porušování lidských práv, zjevného selhání veřejné správy a tvrdých represí;

3.  vítá úsilí skupin z řad občanské společnosti a jednotlivců po celé Evropě, kteří se ve velkém mobilizují, aby uprchlíky a migranty přivítali a poskytli jim pomoc; vybízí evropské občany, aby vytrvali ve své podpoře a angažovanosti ve prospěch humanitární reakce na uprchlickou krizi; je přesvědčen o tom, že tyto činy prokazují skutečnou věrnost evropským hodnotám a představují naději pro budoucnost Evropy;

4.  opětovně potvrzuje svůj postoj obsažený v usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU; opět připomíná, že je nutné, aby EU při své rychlé reakci na stávající situaci s uprchlíky vycházela ze zásad solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti, jak je stanoví článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a z uceleného přístupu zohledňujícího bezpečnou a legální migraci, který bude v plném rozsahu dodržovat základní práva a ctít základní hodnoty;

5.  opět připomíná, že si přeje, aby byly zachovány otevřené hranice v rámci Schengenského prostoru a současně zaručeno účinné řízení hranic vnějších; zdůrazňuje, že volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru je jedním z nejvýznamnějších úspěchů evropské integrace;

6.  vítá skutečnost, že Komise předložila podněty ve věci přemísťování a přesídlování osob a nový návrh na nouzové přemístění zvýšeného počtu žadatelů o azyl, kteří potřebují mezinárodní ochranu a kteří se nacházejí v Řecku, Itálii a Maďarsku; přijímá za své prohlášení Komise, podle nějž bude v nouzových situacích aktivován stálý mechanismus přerozdělování založený na čl. 78 odst. 2 SFEU, přičemž se zohlední počet uprchlíků, kteří se již nacházejí v daném členském státě; je připraven zabývat se novým programem pro nouzové přemísťování osob v rámci zrychleného postupu a prohlašuje, že hodlá souběžně podporovat veškerá další opatření navrhovaná Komisí s cílem zajistit, aby členské státy trvalý program přemísťování neodsouvaly; připomíná Radě, že Parlament důrazně podporuje závazný mechanismus přemísťování v podobě, která v rámci možností co nejvíce zohledňuje preference uprchlíků;

7.  vítá operativní podporu, kterou Komise poskytne členským státům, jež jsou nejvíce vystaveny přílivu migrantů, jako je Řecko, Itálie a Maďarsko, a to pomocí tzv. „ohniskového“ (Hotspot) přístupu, v jehož rámci budou využity odborné znalosti agentur EU, jako jsou FRONTEX, EASO a Evropský policejní úřad (Europol), s cílem pomáhat členským státům s registrací příchozích; připomíná členským státům, že úspěch takovýchto registračních středisek závisí na jejich vůli přemístit uprchlíky z ohniskových oblastí na vlastní území; je přesvědčen, že takový přístup by měl jednoznačně zavádět účinné mechanismy pro identifikaci osob se zvláštními potřebami a jejich následné předávání příslušným službám;

8.  bere na vědomí návrh Komise na posílení ustanovení o „bezpečné zemi původu“ obsaženého ve směrnici o azylovém řízení díky zavedení společného celounijního seznamu bezpečných zemí původu; chápe, že tento přístup by mohl omezit procesní práva občanů těchto zemí; připomíná, že míra úspěšnosti žádostí o azyl se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší, a to i pokud se jedná o konkrétní země původu; požaduje, aby byla přijata opatření, která zajistí, že tento přístup nepovede k vyprázdnění zásady nenavracení (tj. zákazu navracení do státu, v němž je daná osoba v ohrožení života nebo jí hrozí mučení) a právo daného člověka požádat o azyl, zejména u lidí ze zranitelných skupin obyvatelstva;

9.  opětovně vyzývá Komisi, aby pozměnila stávající dublinské nařízení a zapracovala do něj stálý závazný systém pro přerozdělování žadatelů o azyl mezi 28 členských států, jehož klíč pro povinné přidělování by byl spravedlivý a zohledňoval by vyhlídky na začlenění do společnosti a potřeby a specifické okolnosti spojené se samotnými žadateli;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rozpočtu na rok 2016 a ve víceletém finančním rámci (VFR) vytvořily významnou pohotovostní rezervu, která by umožnila poskytování rychlejší a výraznější podpory úřadu EASO a členským státům, pokud jde o jejich kroky související s přijímáním a začleňováním uprchlíků, a to i v rámci programů přemísťování a přesídlování;

11.  vyzývá k tomu, aby všechny zúčastněné členské státy rychle a v plném rozsahu provedly do svého vnitrostátního práva společný evropský azylový systém a účinně jej uplatňovaly; naléhavě vyzývá Komisi, aby se zasadila o to, aby všechny členské státy řádně prováděly právní předpisy EU, s cílem zajistit uplatňování účinných, soudržných a humánních společných norem v celé EU, které zohledňují nejlepší zájem dítěte;

12.  je přesvědčen, že provádění směrnice o navracení by mělo jít ruku v ruce s dodržováním postupů a standardů, které Evropě umožňují lidské a důstojné zacházení s navracenými osobami v souladu se zásadou nenavracení; připomíná, že dobrovolné návraty by měly mít přednost před návraty nucenými;

13.  připomíná, že možnosti lidí, kteří potřebují ochranu, legálně vstoupit do EU jsou značně omezené, a odsuzuje skutečnost, že se tito lidé musejí obracet na zločinné převaděče a používat nebezpečné trasy, aby v Evropě nalezli ochranu, což je kromě dalších faktorů způsobeno tím, že byly na vnějších hranicích vybudovány ploty a tyto hranice byly uzavřeny; považuje tudíž za velmi důležité, aby EU a její členské státy poskytovaly bezpečné a legální možnosti přístupu pro uprchlíky, jako jsou např. humanitární koridory a humanitární víza; zdůrazňuje, že kromě závazného programu pro přesídlování by se členské státy měly shodnout na zajišťování dalších nástrojů, k nimž patří větší využívání institutu sloučení rodiny, systémy soukromé sponzorské podpory a pružné způsoby udělování víz, včetně víz pro studijní a pracovní účely; je přesvědčen, že je třeba změnit vízový kodex tak, aby obsahoval konkrétnější společná ustanovení o humanitárních vízech; žádá členské státy, aby umožnily žádat o azyl na svých ambasádách a konzulátech;

14.  připomíná, že členské státy by měly zavést tvrdé trestní sankce postihující obchodování s lidmi a převaděčství, a to jak směrem do EU, tak i mezi jejími členskými státy; vyzývá členské státy, aby bojovaly proti zločinným sítím převaděčů, ale současně aby nepostihovaly osoby, které dobrovolně pomáhají migrantům z humanitárních důvodů, včetně lidí, kteří je převážejí, a žádá Komisi, aby zvážila revizi směrnice Rady 2001/51/ES; bere na vědomí operaci EUNAVFOR Med proti převaděčům a obchodníkům s lidmi ve Středomoří;

15.  s politováním konstatuje, že vedoucí představitelé některých členských států a strany krajní pravice využívají současné situace k podněcování antiimigračních nálad a činí EU zodpovědnou za tuto krizi a že tato situace má za následek rostoucí počet násilných činů namířených proti migrantům; vyzývá Komisi a členské státy, aby naléhavě přijaly opatření proti násilným trestným činům a slovním projevům nenávisti zaměřujícím se na migranty; vyzývá rovněž vedoucí představitele EU a členských států, aby zaujali jednoznačný postoj ve prospěch evropské solidarity a respektování lidské důstojnosti;

16.  připomíná, že migrace je globálním a komplexním jevem, který mimo jiné vyžaduje dlouhodobý přístup řešící jeho primární příčiny, jako je chudoba, nerovnost, nespravedlnost, změna klimatu, korupce, špatná správa věcí veřejných a ozbrojené konflikty; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby se na listopadovém summitu v roce 2015 ve Vallettě na tyto primární příčiny zaměřily; zdůrazňuje, že EU potřebuje komplexní strategii a musí posílit soudržnost svých vnitřních a vnějších politik, zejména společné zahraniční a bezpečnostní politiky, rozvojové politiky a migrační politiky; vyjadřuje pochybnosti nad plány na podmínění rozvojové pomoci třetím zemím zpřísněním hraničních kontrol či souhlasem s uzavřením readmisních dohod;

17.  žádá EU, její členské státy a další mezinárodní dárce, aby urychleně splnili závazky, které přijali na mezinárodní konferenci o financování rozvoje pořádané v červenci 2015 v Addis Abebě, a zdůrazňuje, že je třeba opět zaměřit rozvojovou politiku na budování mírumilovných společností, boj proti korupci a podporu řádné správy, jak uvádí cíl rámce celosvětového rozvoje po roce 2015 v oblasti udržitelného rozvoje č. 16;

18.  naléhavě vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby posílily svou úlohu při řešení konfliktů, a zejména aby pomáhaly nalézat udržitelná politická řešení v zemích, v nichž zuří konflikty, jako jsou Irák, Sýrie a Libye a obecněji Blízký východ, a aby posílily politický dialog, včetně politického dialogu s regionálními organizacemi, tím, že do něj zahrnou veškeré lidskoprávní prvky s cílem podpořit inkluzivní a demokratické instituce a právní stát, budovat odolnost místních komunit a posilovat sociální a demokratický rozvoj v zemích původu těchto lidí i mezi jejich národy; v tomto ohledu vyzývá k intenzivnější spolupráci se zeměmi v tomto regionu v rámci Ligy arabských států a Africké unie s cílem řídit související činnosti, přesídlovat osoby, které potřebují ochranu, a udělovat jim azyl;

19.  vyzývá Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby svolaly mezinárodní konferenci o uprchlické krizi za účasti EU, jejích členských států, agentur spojených s OSN, USA, příslušných mezinárodních nevládních organizací, arabských států a dalších aktérů s cílem vypracovat společnou celosvětovou strategii humanitární pomoci;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0414.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0448.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0105.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0176.


Úloha EU v mírovém procesu na Blízkém východě
PDF 341kWORD 87k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o úloze EU v mírovém procesu na Blízkém východě (2015/2685(RSP))
P8_TA(2015)0318RC-B8-0836/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o mírovém procesu na Blízkém východě,

–  s ohledem na závěry Rady o mírovém procesu na Blízkém východě ze dne 20. července 2015,

–  s ohledem na nedávná prohlášení učiněná místopředsedkyní, vysokou představitelkou Federicou Mogheriniovou a jejím mluvčím o Izraeli, okupovaném palestinském území, mírovém procesu na Blízkém východě a podpoře agentury UNRWA ze strany EU,

–  s ohledem na Evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé,

–  s ohledem na Evropsko-středomořskou prozatímní dohodu o přidružení týkající se obchodu a spolupráce mezi Evropským společenstvím na jedné straně a Organizací pro osvobození Palestiny ve prospěch palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy na straně druhé,

–  s ohledem na příslušné rezoluce Valného shromáždění OSN a Rady bezpečnosti OSN,

–  s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války z roku 1949,

–  s ohledem na obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dosažení míru na Blízkém východě je i nadále klíčovou prioritou mezinárodního společenství a nezbytným předpokladem pro stabilitu a bezpečnost v regionu; vzhledem k tomu, že v Radě bezpečnosti OSN se usiluje o obnovení mírového procesu;

B.  vzhledem k tomu, že na izraelsko-palestinský konflikt by se mělo nahlížet v širším kontextu izraelsko-arabského konfliktu; vzhledem k tomu, že se EU domnívá, že mír na Blízkém východě vyžaduje řešení pro celý region; vzhledem k tomu, že válečný konflikt v Sýrii, vzestup organizace Dá'iš, sílící radikalizace a šíření terorismu na Blízkém východě představují pro Izrael a celý region vážné bezpečnostní hrozby, dále zhoršují utrpení Palestinců, avšak zároveň také formují společné zájmy arabských států a Izraele, a to v době, kdy dohoda o jaderné otázce s Íránem, na které se EU významným způsobem podílela, nabízí výjimečnou příležitost pro mírový proces, které by se mělo využít,

C.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně potvrdila svou podporu řešení založenému na existenci dvou států, vycházejícímu z hranice v roce 1967, kdy hlavním městem obou států bude Jeruzalém, a v rámci kterého budou bok po boku v míru a bezpečí existovat bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, celistvý a životaschopný Stát Palestina, a vyzývala k pokračování přímých mírových jednání mezi Izraelem a palestinskou samosprávou;

D.  vzhledem k tomu, že EU je největším obchodním partnerem Izraele a největším poskytovatelem pomoci určené pro Palestince; vzhledem k tomu, že místopředsedkyně, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová při několika příležitostech vyjádřila své odhodlání obnovit a posílit úlohu EU v mírovém procesu na Blízkém východě; vzhledem k tomu, že Fernando Gentilini byl v dubnu 2015 jmenován novým zvláštním zástupcem EU pro mírový proces na Blízkém východě; vzhledem k tomu, že EU navzdory svým ambicím a odhodlání plnit v této oblasti významnou úlohu stále nemá komplexní a soudržnou vizi, pokud jde o její zapojení do mírového procesu na Blízkém východě, které by mělo zohledňovat rychle se měnící situaci v regionu;

1.  je hluboce znepokojen skutečností, že mírový proces na Blízkém východě neustále setrvává na mrtvém bodě, a žádá, aby bylo co nejdříve opětovně vyvíjeno důvěryhodné mírové úsilí; vyzývá izraelskou i palestinskou stranu, aby se zdržely kroků, které by mohly vyvolat další eskalaci násilí, včetně nenávistných verbálních projevů a podněcování ve veřejném prostoru a jednostranných opatření, která by mohla předjímat výsledek jednání a ohrozit životaschopnost řešení založeného na existenci dvou států; zdůrazňuje, že trvalého řešení konfliktu lze dosáhnout pouze v kontextu daného regionu, se zapojením všech příslušných regionálních zainteresovaných stran a s podporou mezinárodního společenství;

2.  znovu vyjadřuje svou jednoznačnou podporu řešení založenému na existenci dvou států, které vychází z hranic z roku 1967, zahrnuje stranami sjednané výměny území a počítá s Jeruzalémem jako hlavním městem obou států a v rámci kterého budou bok po boku v míru a bezpečí a za vzájemného uznávání existovat bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, celistvý a životaschopný palestinský stát, a to na základě práva na sebeurčení a plného dodržování mezinárodního práva; zdůrazňuje, že nenásilné prostředky a dodržování lidských práv a humanitárního práva jsou jedinou cestou, jak dosáhnout spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci;

3.  zdůrazňuje, že zachování životaschopnosti řešení založeného na existenci dvou států přijetím konkrétních opatření a zajištěním plného dodržování práv civilního obyvatelstva na obou stranách musí představovat pro EU a mezinárodní společenství nejvyšší prioritu; s nadějí očekává zahájení strukturovaného dialogu mezi EU a Izraelem ohledně situace na Západním břehu a zachování řešení v podobě dvou států, v rámci něhož by se mělo hovořit i o otázce osad;

4.  vítá pozitivní úlohu a nezbytnou podporu, kterou chce EU poskytnout, aby pomohla vyřešit izraelsko-palestinský konflikt a širší izraelsko-arabský konflikt mírovými a konstruktivními prostředky, které slouží zájmům EU v oblasti bezpečnosti, stability a prosperity na Blízkém východě; vyzývá však k přijetí zcela nového přístupu EU, který bude skutečně v zájmu míru a bezpečnosti jak palestinského, tak izraelského obyvatelstva; vítá osobní angažovanost místopředsedkyně, vysoké představitelky i jmenování nového zvláštního zástupce EU pro mírový proces na Blízkém východě a podporuje jejich úsilí v této oblasti;

5.  vítá odhodlání EU aktivně se zasazovat o obnovení vícestranného přístupu k mírovému procesu ve spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami a aktivně podporovat obě strany v jejich úsilí o obnovení důvěry a vytvoření atmosféry vzájemnosti nezbytné pro zahájení smysluplných jednání v co nejbližším časovém horizontu; poznamenává, že jednou z možností, jak přispět k tomuto cíli, je zřízení mezinárodní podpůrné skupiny; zdůrazňuje, že EU je připravena spolupracovat s regionálními partnery na základě arabské mírové iniciativy;

6.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku a zvláštního zástupce EU, aby lépe využívali politických vztahů a institucionální odbornosti EU a jejích členských států, jež jsou založeny na zeměpisné blízkosti, historických vazbách a intenzivní hospodářské výměně Evropy s blízkovýchodním regionem, s cílem zaujmout skutečnou politickou úlohu v mírovém procesu mezi Izraelci a Palestinci a v širším kontextu mezi arabskými státy a Izraelem; připomíná členským státům jejich povinnost aktivně přispívat k utváření jednotného evropského postoje k mírovému procesu na Blízkém východě a zdržet se jednostranných iniciativ oslabujících kroky na úrovni EU;

7.  podporuje úsilí Rady bezpečnosti OSN o obnovení mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci; naléhavě však žádá EU, aby plnila své povinnosti vlivného aktéra a zahájila ambiciózní a komplexní mírovou iniciativu pro tento region; domnívá se, že EU by měla hrát klíčovou úlohu při novém vymezování struktury Kvarteta pro Blízký východ a jeho cílů, které by měly být znovu zaměřeny na nalezení politického řešení konfliktu;

8.  odsuzuje pokračující rozšiřování izraelských osad, které porušuje mezinárodní humanitární právo, živí v Palestincích zášť a ničí představu o schůdnosti řešení spočívajícího v existenci dvou států a hatí naději na jeho uskutečnění, a vyzývá izraelské úřady, aby neprodleně zastavily a zásadně změnily svou politiku osidlování;

9.  vítá závazek EU – v duchu diferenciace mezi Izraelem a jeho aktivitami na okupovaném palestinském území – zajistit, aby všechny dohody mezi EU a Izraelem jednoznačně a explicitně uváděly, že je nelze uplatňovat na územích okupovaných Izraelem v roce 1967, jak bylo opětovně uvedeno v závěrech zasedání Rady pro zahraniční věci ze dne 20. července 2015; bere na vědomí pokyny Komise ze dne 19. července 2013 týkající se způsobilosti izraelských subjektů a jejich činností na územích okupovaných Izraelem od června roku 1967, pokud jde o granty, ceny a finanční nástroje financované EU počínaje rokem 2014, a dopis, jejž dne 13. dubna 2015 zaslalo místopředsedkyni, vysoké představitelce 16 ministrů zahraničních věcí členských států EU, kteří ji žádají, aby v rámci Komise převzala vedoucí úlohu a zasadila se tak o dokončení přípravy obecných pokynů ohledně označování produktů z izraelských osad v rámci celé EU;

10.  zdůrazňuje odpovědnost příslušných orgánů EU při pokračování v zajištění toho, aby žádné finanční prostředky EU nemohly být přímo či nepřímo převedeny na teroristické organizace nebo činnosti;

11.  zdůrazňuje, že nedávné raketové útoky militantních skupin na izraelské území jsou nepřijatelné, a znovu upozorňuje na nebezpečí eskalace; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby EU spolupracovala s Izraelem, palestinskou samosprávou, Egyptem a Jordánskem na tom, aby předešla opětovnému vyzbrojení teroristických skupin v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu a jejich činnosti spočívající v pašování zbraní, vyrábění raket a budování tunelů; opětovně zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby všechny teroristické skupiny v Gaze složily zbraně v souladu se závěry zasedání Rady pro zahraniční věci z července 2014;

12.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad rostoucím násilím osadníků na Západním břehu; vítá skutečnost, že izraelské vedení všeobecně odsoudilo nedávný žhářský útok namířený proti rodině Davabšáh ve vesnici Duma, avšak připomíná Izraeli, že nese plnou odpovědnost za ochranu palestinského lidu a za postavení všech pachatelů násilí z řad osadníků před soud;

13.  vítá práci mise v oblasti policie a podpory právního státu (EUPOL COPPS), která byla vykonána v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky na okupovaném palestinském území a spočívala v napomáhání palestinské samosprávě při budování institucí budoucího Státu Palestina v oblastech policejní práce a trestního soudnictví; vyzývá k opětovné aktivaci mise SBOP pro pomoc na hranicích (EUBAM Rafah), a to s ambicióznějším mandátem, odpovídajícími prostředky a personálem, aby mohla sehrát konkrétní úlohu při kontrole hranic Pásma Gazy s Egyptem a Izraelem;

14.  žádá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a Komisi, aby svá zjištění o zničení a poškození budov a projektů financovaných EU na okupovaných palestinských územích předložily Parlamentu;

15.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby poskytly finanční prostředky a ochranu nevládním organizacím v této oblasti, jejichž politické cíle jsou v souladu s obecnými cíli mírového procesu na Blízkém východě, a naléhavě žádá orgány EU, aby v této věci spolupracovaly s jejich příslušnými protějšky;

16.  znovu vyzývá k ukončení blokády Pásma Gazy a k bezodkladné rekonstrukci a obnově této oblasti po válce v létě 2014, která musí být prioritou v humanitární pomoci EU a mezinárodního společenství; vyjadřuje v této souvislosti uznání hrdinskému působení agentury UNRWA; naléhavě vyzývá dárce, aby dostáli co nejdříve svým finančním závazkům učiněným na zasedání káhirské Mezinárodní konference o Palestině („Obnova Gazy“) ze dne 12. října 2014;

17.  vítá kroky, které nedávno učinil Izrael s cílem uvolnit omezení platná v Gaze, lituje však dlouhodobých restrikcí ze strany Izraele, pokud jde o dovážení stavebního materiálu do Gazy; zdůrazňuje, že je důležité podniknout další pozitivní opatření – a zároveň řešit oprávněné obavy Izraele týkající se jeho bezpečnosti –, jež umožní neomezené dodávky humanitární pomoci, obnovu a hospodářské oživení; naléhavě vyzývá členské státy, aby splnily svůj slib podpořit třístranný mechanismus pro monitorování a kontrolu příslušného materiálu pro rekonstrukci;

18.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby usilovala o plné provádění doporučení obsažených ve zprávě nezávislé vyšetřovací komise OSN zabývající se konfliktem v Gaze v roce 2014, včetně doporučení aktivně podporovat činnost Mezinárodního trestního soudu; vítá jednomyslné hlasování členských států EU, jež jsou členy Rady OSN pro lidská práva, ve prospěch její rezoluce ze dne 3. července 2015 nazvané „Zajištění odpovědnosti a spravedlnosti v souvislosti se všemi případy porušování mezinárodního práva na okupovaném palestinském území včetně východního Jeruzaléma“;

19.  zdůrazňuje, že významným prvkem pro dosažení řešení spočívajícího v existenci dvou států je vnitropalestinské usmíření, a vyjadřuje politování nad dlouhodobou nejednotou Palestinců; podporuje v tomto ohledu výzvu EU palestinským frakcím, aby za jednu z hlavních priorit považovaly usmíření a návrat palestinské samosprávy do Gazy; naléhavě vyzývá všechny palestinské síly, aby opět začaly neprodleně usilovat o smíření, zejména tím, že uspořádají prezidentské a legislativní volby, které měly proběhnout již dávno; zdůrazňuje, že palestinská samospráva musí v této souvislosti přijmout větší odpovědnost a musí se ujmout v Gaze svých vládních funkcí, a to i v oblasti bezpečnosti, civilní správy a prostřednictvím své přítomnosti na hraničních přechodech;

20.  vyzývá všechny strany konfliktu, aby v plném rozsahu dodržovaly práva zadržených a vězňů, včetně osob držících hladovku;

21.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad skutečností, že se agentura UNRWA potýká s vážným nedostatkem finančních prostředků; žádá EU, aby tuto agenturu více finančně podporovala, a naléhavě žádá všechny ostatní dárce, aby dostáli svým slibům, které agentuře dali, a agenturu UNRWA, aby i nadále zlepšovala své řízení; vyzývá však rovněž k tomu, aby se řešila podstata problému palestinských uprchlíků; vyjadřuje uznání agentuře UNRWA za její mimořádné úsilí, které umožnilo, aby byl školní rok 2015/2016 otevřen i pro žáky z rodin palestinských uprchlíků, a k tomuto výsledku této agentuře blahopřeje;

22.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Knesetu, prezidentovi a vládě Izraele, Palestinské legislativní radě a palestinské samosprávě, generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států, příslušným parlamentům a vládám Egypta, Jordánska a Libanonu a generálnímu komisaři Agentury OSN pro pomoc a podporu palestinským uprchlíkům.


Situace v Bělorusku
PDF 332kWORD 81k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o situaci v Bělorusku (2015/2834(RSP))
P8_TA(2015)0319RC-B8-0866/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení o Bělorusku,

–  s ohledem na summit Východního partnerství, který se konal v Rize v květnu 2015, a na jeho prohlášení,

–  s ohledem na dialog o lidských právech mezi Evropskou unií a Běloruskou republikou, který se konal dne 28. července 2015,

–  s ohledem na propuštění šesti politických vězňů běloruskými orgány dne 22. srpna 2015 a na následné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannese Hahna ze dne 22. srpna 2015 o propuštění politických vězňů v Bělorusku,

–  s ohledem na nadcházející prezidentské volby, které jsou naplánovány na 11. října 2015,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že navzdory patrnému zintenzivnění kontaktů mezi Běloruskem a EU a USA dochází v Bělorusku nadále k porušování lidských práv, včetně mimo jiné zastrašování obránců lidských práv, policejních razií v organizacích na ochranu lidských práv a zabavování jejich majetku a násilného vystěhování z Běloruska, jak potvrdila zpráva zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku;

B.  vzhledem k tomu, že první oficiální návštěva delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Běloruskem od roku 2002 se uskutečnila v Minsku ve dnech 18. a 19. června 2015; vzhledem k tomu, že v současné době Evropský parlament neudržuje s běloruským parlamentem žádné oficiální styky;

C.  vzhledem k tomu, že k předpokladům lepších vztahů mezi EU a Běloruskem patří výrazné zlepšení svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, dodržování politických práv běžných občanů i opozičních aktivistů a dodržování zásad právního státu a základních práv; vzhledem k tomu, že Evropská unie je nadále pevně odhodlána hájit lidská práva v Bělorusku, včetně svobody projevu a sdělovacích prostředků;

D.  vzhledem k tomu, že v některých odvětvových politikách, například u vysokoškolského vzdělání, odborného vzdělávání, digitálního trhu, energetiky, zabezpečení potravin a kultury, bylo dosaženo pokroku ve spolupráci, což mělo pozitivní dopad na zahájení konstruktivní diskuse v běloruské společnosti o nezbytných reformách v zemi a na informovanost o EU; vzhledem k tomu, že EU se nicméně musí ujistit, že její prostředky nejsou využívány k potlačování organizací občanské společnosti, obránců lidských práv, nezávislých novinářů a vůdčích představitelů opozice;

E.  vzhledem k tomu, že v Bělorusku od roku 1994 neproběhly svobodné a spravedlivé volby podle právních předpisů upravujících volby, které by byly v souladu s mezinárodními normami, a vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy silně zvýhodňují úřadujícího prezidenta; vzhledem k tomu, že OBSE/ODIHR vyslala do celého Běloruska svou dlouhodobou pozorovatelskou misi a bude koordinovat činnost krátkodobých pozorovatelů;

F.  vzhledem k tomu, že dne 2. dubna 2015 podepsal prezident Lukašenko dekret č. 3 „o prevenci sociální závislosti“, který stanoví povinnost nezaměstnaných osob pracovat pod hrozbou uvalení zvláštního poplatku do státního rozpočtu nebo administrativního opatření ve formě pokuty či správní vazby;

G.  vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2015 byl zaveden nový právní předpis regulující veškeré sdělovací prostředky; vzhledem k tomu, že tento zákon vládě umožňuje ukončit činnost jakýchkoli hromadných sdělovacích prostředků, včetně on-line médií, pokud zveřejní obsah, který je považován za „nevhodný“;

H.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány konečně propustily všech šest politických vězňů, včetně bývalých kandidátů na prezidenta, a to poté, co několik let odmítaly uznat jejich existenci;

I.  vzhledem k tomu, že Rada dne 13. a 31. července 2015 revidovala restriktivní opatření vůči Bělorusku a změnila seznam osob, na které se vztahuje zákaz udělování víz a zmrazení majetku, přičemž z tohoto seznamu vypustila některé úředníky a společnosti; vzhledem k tomu, že zákaz vstupu se v současné době vztahuje na 175 osob, včetně Alexandra Lukašenka, a že všem těmto osobám a dalším 18 hospodářským subjektům byl v EU zmrazen majetek; vzhledem k tomu, že v nadcházejících měsících má být provedeno posouzení restriktivních opatření EU s přihlédnutím k nejnovějšímu vývoji a všem dalším faktorům, na jejichž základě byla tato opatření přijata;

J.  vzhledem k tomu, že dne 28. července 2015 proběhl v Bruselu dialog EU a Běloruské republiky o lidských právech zaměřený na celou řadu otázek, které zahrnovaly zřízení vnitrostátního orgánu pro lidská práva, svobodu projevu, shromažďování a sdružování, trest smrti, boj proti mučení a špatnému zacházení a dětská práva;

K.  vzhledem k tomu, že Bělorusko sehrálo konstruktivní roli při zprostředkování dohody o příměří na Ukrajině;

L.  vzhledem k tomu, že konflikt na Ukrajině zvýšil obavy běloruské společnosti z destabilizace vnitřní situace v důsledku změny vlády;

M.  vzhledem k tomu, že Bělorusko zůstává jedinou zemí v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti.

1.  je nadále hluboce znepokojen situací v oblasti lidských práv a základních svobod v Bělorusku, nedostatky, které během minulých voleb zjistili nezávislí mezinárodní pozorovatelé, a aktivním pronásledováním představitelů opozice v povolebním období;

2.  vítá nedávné propuštění zbývajících politických vězňů; vyzývá běloruskou vládu, aby rehabilitovala propuštěné politické vězně a v plném rozsahu jim navrátila jejich občanská a politická práva; zdůrazňuje, že by to mohl být případný první krok ke zlepšení vztahů mezi Evropskou unií a Běloruskem; zdůrazňuje však, že obdobné kroky v minulosti byly spíše symbolickými gesty a nepřispěly ke zlepšení situace v běloruské společnosti, ani ke zlepšení vztahů s EU;

3.  vyzývá Bělorusko, aby uspořádalo nadcházející prezidentské volby v souladu s mezinárodně uznávanými standardy a umožnilo opozici neomezený přístup ke všem sdělovacím prostředkům, které jsou v rukou vlády, a umožnilo rovnocennou účast opozice ve volbách, zejména tím, že vytvoří nezávislé volební komise a umožní opozici přiměřené zastoupení v těchto komisích na všech úrovních, jakož i transparentní sčítání hlasů;

4.  očekává od běloruských orgánů, že přestanou zastrašovat nezávislé sdělovací prostředky za jejich politické názory; naléhavě vyzývá k ukončení správního stíhání a svévolného využívání článku 22 odst. 9 části II správního zákona vůči nezávislým novinářům za jejich činnost se zahraničními sdělovacími prostředky bez akreditace, což omezuje právo na svobodu projevu a svobodné šíření informací;

5.  vyjadřuje své znepokojení nad nedávným zatčením i současným trestním stíhání mladých aktivistů Maksima Piakarského, Vadzima Zharomského a Viachaslaua Kasinerau pro podezření z „výtržnictví“, které považuje za nepřiměřené, a důrazně odsuzuje násilí, kterému byli vystaveni;

6.  připomíná, že od roku 2010 bylo v Bělorusku popraveno deset osob, přičemž jen v roce 2014 byly popraveny 3 osoby a dne 18. března 2015 byl vynesen další rozsudek smrti; v této souvislosti naléhavě vyzývá Bělorusku, které je jedinou zemí v Evropě, jež stále uplatňuje trest smrti, aby se připojilo k celosvětovému moratoriu na výkon trestu smrti, což by byl první krok na cestě k jeho úplnému zrušení;

7.  vyzývá vládu Běloruska, aby dodržovala doporučení Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva týkající se zrušení prvků nucené práce v zemi;

8.  upozorňuje na situaci národnostních menšin v této zemi a jejich kulturní organizace, jejich představitelé byli v minulosti nahrazeni podle vůle státních orgánů s nimi spřízněnými osobami, čímž je porušována jedna ze základních lidských svobod: svoboda sdružování;

9.  opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby za všech okolností zajistily dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv, které Bělorusko ratifikovalo;

10.  bere na vědomí šesté kolo konzultací mezi EU a Běloruskem o záležitostech modernizace, jež se odehrálo 3. září 2015 v Bruselu, v kterém delegace projednaly vyhlídky na spolupráci v klíčových odvětvích na základě dohod dosažených v letech 2014 a 2015; žádá ESVČ a Radu, aby zajistily, že jakákoli účast orgánů na dialogu o modernizaci bude vedena společně a na stejném základě jako účast demokratické opozice a občanské společnosti a při plném respektování demokratických zásad s cílem rozvíjet udržitelné konkurenceschopné hospodářství, zintenzivnit demokratické reformy a posilovat pluralitní společnost a právní stát;

11.  podporuje politiku Komise spočívající v kritické angažovanosti vůči běloruským orgánům a vyjadřuje svou připravenost k ní i nadále přispívat mimo jiné prostřednictvím Delegace EP pro vztahy s Běloruskem; připomíná však, že EU nesmí polevit ve sledování, kde jsou používány její zdroje a musí zajistit, že nebudou použity ke zhoršení situace opozice a občanské společnosti;

12.  znovu vyzývá Komisi, aby finančními i politickými prostředky podporovala úsilí běloruské občanské společnosti, nezávislých sdělovacích prostředků a nevládních organizací v Bělorusku k posílení demokratických ambicí běloruského lidu;

13.  vítá pokrok dosažený v odvětvové spolupráci s Běloruskem mimo jiné v oblastech vysokoškolského vzdělání, odborné přípravy, digitálního trhu, energetiky, bezpečnosti potravin a kultury;

14.  bere na vědomí zahájení rozhovorů o zjednodušení vízového režimu v lednu 2014 zaměřených na zlepšení kontaktů mezi lidmi a povzbuzování občanské společnosti; zdůrazňuje potřebu urychlit pokrok v tomto ohledu;

15.  konstatuje zvýšené používání běloruštiny ve veřejném životě; dále bere na vědomí plány běloruského Ministerstva vzdělání na podporu používání běloruštiny ve vzdělání i zveřejňování legislativních aktů Ústavního soudu jak rusky, tak bělorusky;

16.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby našly nové způsoby podpory občanské společnosti v Bělorusku; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu podporovat všechny nezávislé informační zdroje pro běloruskou společnost včetně vysílání sdělovacích prostředků v běloruském jazyce ze zahraničí;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Komisi a členským státům.


Sociální podnikání a sociální inovace v boji proti nezaměstnanosti
PDF 517kWORD 125k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o úloze sociálního podnikání a sociálních inovací v boji proti nezaměstnanosti (2014/2236(INI))
P8_TA(2015)0320A8-0247/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o přispění družstev k překonání krize(3),

–  s ohledem na článek 184 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 o iniciativě pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací(4),

–  s ohledem na své prohlášení ze dne 10. března 2011(5),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o podpoře podnikání mladých lidí v zájmu sociálního začlenění mladých lidí(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013 ze dne 11. prosince 2013 o programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace („EaSI“), které zavádí osu mikrofinancování a sociálního podnikání,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. října 2011 nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání“ (COM(2011)0682),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2013 nazvané „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (COM(2013)0083),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0247/2015),

A.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární ekonomika zaměstnává více než 14 milionů lidí, což představuje přibližně 6,5 % pracovníků EU; vzhledem k tomu, že podniky sociální a solidární ekonomiky, kterých jsou v EU 2 miliony, představují 10 % podniků Unie;

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku hospodářské a finanční krize se zvýšila míra chudoby a sociálního vyloučení, stejně jako dlouhodobá nezaměstnanost, nezaměstnanost mladých lidí a sociální nerovnost;

C.  vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize nejvíce zasáhla skupiny lidí, které jsou na trhu práce nejvyloučenější a nejvíce znevýhodněné, jako jsou osoby se zdravotním postižením, mladí lidé, starší lidé, ženy, dlouhodobě nezaměstnaní a znevýhodnění pracovníci;

D.  vzhledem k tomu, že hospodářskou a finanční krizi je třeba vidět jako příležitost k vytváření udržitelnějšího hospodářského modelu EU, jenž bude více zohledňovat sociální a územní soudržnost a udržitelnost životního prostředí; vzhledem k tomu, že každé zlepšení hospodářské a finanční situace by měla doprovázet silná podpora udržitelného vytváření kvalitních pracovních míst podporujících začlenění; vzhledem k tomu, že sociální a solidární ekonomika může k dosažení tohoto cíle přispět a že na ni lze rovněž pohlížet jako na motor tohoto přechodu, jenž umožní vyvážit sociální, environmentální a hospodářské otázky;

E.  vzhledem k tomu, že poskytovatelé sociální pomoci a zdravotnických služeb, z nichž mnozí jsou sociálními podniky, představují jednu z klíčových oblastí růstu zaměstnanosti v EU, neboť v letech 2009 až 2013 vytvořili 1,3 milionu pracovních míst; vzhledem k tomu, že toto prokazuje dvojí schopnost tohoto odvětví vytvářet nová pracovní místa, a to i v období krize, a zároveň posilovat sociální a územní soudržnost v Evropě, zejména tím, že příjemcům služeb pomáhá získat zaměstnání;

F.  vzhledem k tomu, že konference s názvem „Využití potenciálu sociální ekonomiky k růstu v EU“, která se konala v Římě ve dnech 17. a 18. listopadu 2014, uznala, že sociální a solidární ekonomika hraje v evropských zemích klíčovou úlohu a přispívá k plnění řady klíčových cílů EU, jako je tvorba a zachování pracovních míst, sociální soudržnost, sociální inovace, rozvoj venkova a regionální rozvoj či ochrana životního prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že zvýšení míry zaměstnanosti lidí ve věku 20–64 let z 69 % na alespoň 75 %, snížení počtu Evropanů žijících pod vnitrostátními hranicemi chudoby o 25 % tím, že se více než 20 milionů lidí z chudoby vymaní, patří k cílům strategie Evropa 2020, které dosud nebyly splněny;

H.  vzhledem k tomu, že ve štrasburském prohlášení z ledna 2014 se uvádí, že sociální podniky musí hrát v budoucí Evropě významnější úlohu;

I.  vzhledem k tomu, že EU je oblastí s největším podílem starší populace a nejnižším růstem obyvatel na světě; vzhledem k tomu, že podle předpovědí bude v roce 2050 průměrný věk občanů EU přesahovat 50 let; vzhledem k tomu, že stárnoucí populace a demografické změny přinášejí problémy pro systémy sociálního zabezpečení;

J.  vzhledem k tomu, že podniky sociální a solidární ekonomiky se nesnaží pouze zlepšit hospodářské a sociální podmínky, ale mohou také nabídnout pružné a inovační pracovní podmínky a mohou být lépe schopny přizpůsobit se hospodářským a sociálním okolnostem;

K.  vzhledem k tomu, že podniky sociální a solidární ekonomiky se vyznačují demokratickou správou, výrazným zapojením svých členů nebo partnerů do řízení podniku a vysokou mírou transparentnosti svých operací a že reagují na stupňující se požadavky občanů, pokud jde o etické, sociální a ekologické chování podniků;

L.  vzhledem k tomu, že podniky sociální a solidární ekonomiky zahrnují širokou škálu společností, že však právní rámec na evropské úrovni většinu těchto podniků neuznává a tyto podniky jsou uznávány pouze na vnitrostátní úrovni v některých členských státech, kde mají různou právní podobu;

M.  vzhledem k tomu, že družstva poskytují kvalitní pracovní místa, která nejsou ohrožena přemístěním, jsou otevřena všem a jsou odolná vůči krizi; vzhledem k tomu, že družstvům se díky jejich modelu družstevního podnikání podařilo během krize zvýšit obrat a růst a že musela méně často čelit úpadkům a propouštění;

N.  vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1296/2013 o programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace („EaSI“) definuje v čl. 2 odst. 1 a 5 pojmy „sociální podnik“ a „sociální inovace“;

O.  vzhledem k tomu, že sociální inovace odkazují na rozvoj a zavádění nových myšlenek, ať už se jedná o výrobky, služby nebo modely společenského uspořádání, které mají čelit novým sociálním, územním a environmentálním požadavkům a výzvám, jako je stárnutí obyvatelstva, vylidňování, slaďování pracovního a rodinného života, řízení rozmanitosti, řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí, začlenění nejvyloučenějších osob na trh práce a boj proti změně klimatu;

P.  vzhledem k tomu, že sociální investice jsou investice do lidí, jejichž cílem je posílit jejich dovednosti a schopnosti a podpořit je v tom, aby se plně zapojili do pracovního procesu a společenského života; vzhledem k tomu, že sociální investice se obecně vztahují na politiky v oblastech, jako je vzdělávání, péče o děti, zdravotnictví, odborná příprava, pomoc při hledání pracovního místa či rehabilitace;

Q.  vzhledem k nedostatečnému uznání podniků sociální a solidární ekonomiky, jež někdy nejsou ani uznávány jako hospodářské subjekty, mají tyto podniky ztížený přístup k veřejným i soukromým finančním prostředkům; vzhledem k tomu, že strukturální fondy a evropské programy by měly přispívat k modernizaci ekonomických struktur, včetně sociální a solidární ekonomiky, kterou zastupují odlišné druhy podniků různých velikostí (družstva, vzájemné organizace, nadace, sdružení či nové formy sociálních a solidárních podniků), přičemž většina z nich je malými či středními podniky nebo mikropodniky;

R.  vzhledem k tomu, že při podpoře podnikatelské kultury mladých lidí v EU je třeba věnovat prvořadou pozornost vzdělávání a odborné přípravě;

S.  vzhledem k tomu, že genderové rozdíly jsou v sociálním podnikání menší než u tradičních forem podnikání; vzhledem k tomu, že podnikatelky v sociální oblasti výrazně přispívají ke snižování sociálního vyloučení a k vytváření nových příležitostí rozvoje;

T.  vzhledem k tomu, že dlouhodobým nezaměstnaným je třeba poskytnout odbornou přípravu a rekvalifikaci v sociálním sektoru, a nabídnout jim tak nové příležitosti v inovativním prostředí, jako je sociální a solidární ekonomika;

U.  vzhledem k tomu, že podniky sociální a solidární ekonomiky, a zejména integrační podniky, nabízejí pracovní příležitosti především pro osoby, které jsou z trhu práce nejvíce vyloučeny, pro něž se nezaměstnanost často stává dlouhodobou nezaměstnaností; vzhledem k tomu, že členské státy by mohly zvážit podporu podniků sociální a solidární ekonomiky, které zaměstnávají nezaměstnané osoby nebo žadatele o podporu, mimo jiné v podobě případných úlev na daních a sociálních odvodech;

V.  vzhledem k tomu, že vedle jiných opatření na podporu zaměstnanosti je důležitý i doplňující a dodatečný dopad sociální a solidární ekonomiky; vzhledem k tomu, že je třeba se více zaměřit na řešení podporující opětovné začlenění osob, kterým chybí základní schopnosti a soutěživost, na trh práce, aby mohly mít později prospěch z výhod, které inovativnější řešení sociální a solidární ekonomiky nabízejí;

W.  vzhledem k tomu, že pro fungování sociálně tržního hospodářství EU a pro podporu hospodářské soutěže a spravedlnosti má zásadní význam sociální dialog; vzhledem k tomu, že sociální dialog a konzultace se sociálními partnery v rámci tvorby politik v EU představují významnou sociální inovaci;

X.  vzhledem k tomu, že zadávání veřejných zakázek má často podobu velkých jednorázových nabídek na služby nebo dodávky, což může vylučovat menší aktéry;

Úvod

1.  konstatuje, že podniky sociální a solidární ekonomiky – jež nemusí nutně být neziskovými organizacemi – jsou podniky, jejichž posláním je naplnění sociálního cíle, jímž může být vytváření pracovních míst pro zranitelné skupiny, poskytování služeb svým členům nebo v obecné rovině dosažení pozitivního sociálního a environmentálního dopadu, a které své zisky reinvestují především za účelem dosažení uvedených cílů; upozorňuje, že podniky sociální a solidární ekonomiky charakterizuje závazek prosazovat následující hodnoty:

   nadřazení individuálních a sociálních cílů nad zájmy kapitálu;
   demokratická správa uplatňovaná členy;
   spojení zájmů členů a uživatelů se všeobecným zájmem;
   ochrana a uplatňování zásad solidarity a odpovědnosti;
   reinvestování přebývajících finančních prostředků do dlouhodobých rozvojových cílů nebo poskytování služeb v zájmu svých členů nebo služeb všeobecného zájmu;
   dobrovolné a otevřené členství;
   soběstačná správa nezávislá na vnitrostátních veřejných orgánech;

2.  domnívá se, že by Komise měla uznat rozmanitost sociálních podniků a zajistit, aby byla na úrovni EU přijata opatření na podporu všech typů sociálních a solidárních podniků;

3.  žádá Komisi a členské státy, aby bezodkladně důsledně uplatňovaly veškerá opatření stanovená v iniciativě pro sociální podnikání z roku 2012; žádá Komisi, aby v partnerství s členskými státy a místními a regionálními orgány, organizacemi občanské společnosti a klíčovými aktéry v oblasti sociální ekonomiky co nejdříve předložila druhou fázi iniciativy, která by rozšířila a prohloubila její oblast působnosti;

4.  konstatuje, že sociální a solidární ekonomika nemůže nahradit sociální stát a veřejné služby;

5.  konstatuje, že model sociálního podnikání často oslovuje mladé lidi a poskytuje jim příležitost k nalézání inovativních řešení současných problémů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí;

6.  zdůrazňuje, že podniky sociální a solidární ekonomiky působí nejvíce na místní a regionální úrovni, což jim umožňuje lépe rozpoznat specifické potřeby a nabízet výrobky a služby, nejčastěji na úrovni komunit, které těmto potřebám odpovídají, a posilovat tak sociální a územní soudržnost; domnívá se, že je třeba podporovat spolupráci podniků sociální a solidární ekonomiky napříč státy a odvětvími, a umožnit tak výměnu poznatků a postupů s cílem především podpořit růst těchto podniků;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly plány a opatření ke zlepšení územní organizace, zejména v oblastech trvale znevýhodněných přírodními nebo demografickými podmínkami, jež přispějí nejen k zakládání a rozvoji podniků sociální a solidární ekonomiky a k podpoře sociálních inovací a podnikání, ale rovněž pomohou posílit sociální a územní soudržnost v EU a řešit demografické problémy, kterým Unie čelí;

8.  vřele vítá skutečnost, že roste počet tradičních podniků, které v rámci svých obchodních programů uplatňují strategie sociální odpovědnosti podniků; zdůrazňuje však, že uplatňování těchto strategie není samo o sobě dostatečným důvodem pro to, aby byl podnik považován za podnik sociální a solidární ekonomiky;

9.  domnívá se, že je třeba zjistit původ menších genderových rozdílů v sociálním podnikání, aby tvůrci politik mohli tyto faktory při podpoře sociálního a tradičního podnikání zohlednit;

10.  domnívá se, že sociální inovace se výrazným způsobem podílejí na vytváření základů pro růst, který slouží udržitelnější společnosti, jež podporuje začlenění, a přispívá k hospodářské, sociální a územní soudržnosti; konstatuje, že cílem sociálních inovací musí být účinné zlepšování kvality služeb, a nikoli prosté snižování nákladů;

11.  vítá skutečnost, že čtyři členské státy EU (Španělsko, Francie, Portugalsko a Belgie) mají vnitrostátní právní předpisy týkající se sociální a solidární ekonomiky, Polsko zahájilo strategii k rozvoji sociální a solidární ekonomiky a v Rumunsku probíhají diskuse o přijetí právních předpisů upravujících sociální a solidární ekonomiku;

12.  domnívá se, že by Komise měla uznat a podporovat úlohu neziskových poskytovatelů sociálních služeb, a to politicky i finančně;

13.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat výměny postupů mezi inovativními podniky sociální a solidární ekonomiky, školami, akademickou obcí a aktéry zapojenými do sociálních investic a přihlížet současně i ke společenským potřebám, s cílem posílit podnikatelské dovednosti, podmínky umožňující rozvoj a růst podniků sociální a solidární ekonomiky a vytvářet sociální inovační uskupení; považuje za důležité zohledňovat postoje zúčastněných stran včetně sociálních partnerů a spotřebitelských organizací; vyzývá členské státy, aby podporovaly model družstevních podniků;

14.  zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny členské státy vzájemně spolupracovaly na vytvoření nezbytných rámcových podmínek pro systém sociálních inovací ve všech členských státech, neboť sociální a solidární ekonomika nemůže sama o sobě bojovat proti projevům a příčinám nejnaléhavějších sociálních problémů;

Strategie Evropa 2020

15.  uznává, že EU zůstává daleko od dosažení cílů vytyčených ve strategii Evropa 2020, zejména pokud jde o cíle týkající se kvalitních pracovních míst, inovací a snížení chudoby a sociálního vyloučení; konstatuje, že sociální a solidární ekonomika přispívá nejen k udržitelnějšímu a inteligentnějšímu hospodářskému modelu, jenž podporuje začlenění, ale i k evropskému sociálnímu modelu a že je součástí jednotného trhu, a zaslouží si proto důsledné uznání a podporu ze strany EU a členských států, jež jsou již obsaženy v ústavách některých členských států a v některých klíčových dokumentech EU; žádá proto, aby se s ohledem na významný podíl, kterým může sociální a solidární ekonomika přispět k plnění cílů strategie Evropa 2020, při revizi této strategie zvážilo větší zohlednění této ekonomiky;

16.  zdůrazňuje, že demografické trendy přinášejí nové modely spotřeby a že stárnutí obyvatelstva v rozvinutých zemích klade zvyšující se nároky na sociální služby, ale poskytne i příležitosti k zakládání sociálně odpovědných podniků;

17.  zdůrazňuje, že sociální a solidární ekonomika vzhledem ke své sociální a inkluzivní povaze poskytuje pracovní příležitosti skupinám, které jsou z otevřeného pracovního trhu nejčastěji vyloučeny, a přispívá tak k solidárnosti, sociální soudržnosti i k hospodářskému růstu;

18.  je přesvědčen o tom, že podniky sociální a solidární ekonomiky mohou rozvíjet procesy, které umožní účinnější, odpovědnější a transparentnější řízení ubývajících zdrojů, a že mohou zlepšit provádění sociálně odpovědných opatření;

19.  žádá členské státy, aby více zahrnuly podniky sociální a solidární ekonomiky do akčních plánů týkajících se zaměstnanosti a sociálního začleňování i do národních programů reforem, s cílem pomoci odemknout a plně využít jejich potenciál pro vytváření pracovních míst a jejich příspěvek k dosažení hlavních cílů strategie Evropa 2020;

20.  vítá skutečnost, že předběžné financování z rozpočtu na evropskou iniciativu pro mládež bylo zvýšeno o 30 %; žádá členské státy, aby opatření na podporu sociálního podnikání koordinovaly se svými vnitrostátními plány provádění záruk pro mladé lidi; žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly sociální podnikání a inovace ve vnitrostátních operačních programech Evropského sociálního fondu; naléhavě vyzývá, aby byly systémy záruk pro mladé lidi prováděny účinně a účelně;

Veřejné zakázky

21.  zdůrazňuje, že podniky sociální a solidární ekonomiky se potýkají s obtížemi, pokud jde o přístup k veřejným zakázkám, jako jsou překážky související s jejich velikostí a finanční způsobilostí; žádá rychlé a účinné provedení nových směrnic o veřejných zakázkách a o koncesích (2014/24/EU, 2014/25/EU a 2014/23/EU) s cílem dosáhnout většího zapojení podniků sociální a solidární ekonomiky do postupů zadávání veřejných zakázek pro veřejné smlouvy, zlepšit vyhrazování veřejných zakázek pro tyto podniky, posílit jejich úlohu a podpořit sociální začlenění a sociální inovace; žádá, aby byly provedeny kroky, které usnadní účast těchto podniků na veřejných zakázkách tím, že jim bude poskytnuto vhodné poradenství, budou zjednodušeny postupy a výběrová řízení budou zpracována tak, aby byla přístupná pro menší subjekty; žádá, aby se při zadávání veřejných zakázek upřednostňovaly nabídky s větší ekonomickou a sociální hodnotou před nejnižší cenou a aby veřejné zakázky zahrnovaly sociální a environmentální kritéria;

22.  vítá revizi směrnic o zadávání veřejných zakázek a o koncesích, jež zahrnuje sociální doložky a kritéria s cílem podpořit sociální začlenění a sociální inovace a smlouvy vyhrazené na podporu zaměstnanosti osob, které jsou na trhu práce nejvíce znevýhodněny; vyzývá členské státy, aby tyto zásady zadávání veřejných zakázek řádně uplatňovaly ve všech nabídkových a výběrových řízeních a aby široce využívaly kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky, v souladu s environmentálními, sociálními a pracovněprávními povinnostmi; naléhavě vyzývá členské státy, aby do zadávání veřejných zakázek zahrnovaly sociální doložky a kritéria, jež posilují postavení znevýhodněných osob na trhu práce, omezují administrativní zátěž, zjednodušují postupy a zefektivňují protikorupční opatření;

23.  vyjadřuje politování nad skutečností, že strategie jednotného digitálního trhu pro Evropu, kterou předložila Komise, nezmiňuje podniky sociální a solidární ekonomiky a jejich potenciální přínos k dosahování cílů Unie; lituje, že tato strategie nezohledňuje potřebu zajistit úplný, rovný a neomezený přístup k novým digitálním technologiím, trhům a telekomunikacím pro všechny, zejména pokud jde o osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že podniky sociální a solidární ekonomiky založené na technologiích mohou hrát klíčovou úlohu, pokud jde o řešení společenských výzev přímočarým a nákladově efektivním způsobem;

Financování

24.  vyjadřuje politování nad skutečností, že ve srovnání s tradičními podniky se podniky sociální a solidární ekonomiky setkávají s ještě většími problémy při získávání finančních prostředků, a to veřejných i soukromých, a proto žádá veřejné orgány a poskytovatele finančních služeb, aby vytvořili širokou škálu vhodných finančních nástrojů, které budou sociální podniky účinně podporovat na všech úrovních jejich podnikatelského rozvoje, zejména při jejich zakládání, a aby vytvořili rámec s cílem sdružit potenciální investory a specializované fondy;

25.  upozorňuje, že přístup k finančním prostředkům komplikuje skutečnost, že finanční zprostředkovatelé neznají dostatečně reálnou situaci podniků sociální a solidární ekonomiky; zdůrazňuje, že je třeba v souvislosti s těmito podniky zlepšit odbornou přípravu těchto zprostředkovatelů a usnadnit tak přístup těchto podniků k finančním prostředkům; vyzývá proto k zavedení evropské značky důvěry pro „sociální podnikání“, která investorům umožní rozpoznat fondy s portfoliem, které zahrnuje sociální podniky, se zvláštním poukazem na evropský fond sociálního podnikání;

26.  zdůrazňuje, že je nezbytné poskytovat větší pobídky k vytváření a podpoře sítí sociálních podniků v zájmu prosazování součinností v organizaci, výměně a šíření technologií a rozvoje služeb mezi producenty v různých regionech;

27.  zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat strukturovanější dialog mezi malými a středními podniky, podniky sociální a solidární ekonomiky a finančními institucemi prostřednictvím specializovaných internetových platforem;

28.  vítá přijetí nařízení o evropském fondu sociálního podnikání;

29.  vítá skutečnost, že část finančních prostředků na program EaSI je vyhrazena na pomoc při poskytování finančních prostředků podnikům sociální a solidární ekonomiky; zdůrazňuje úlohu, kterou musí hrát osa sociálního podnikání programu EaSI, Evropského sociálního fondu a všech příslušných programů EU pro zlepšení fungování těchto podniků; zdůrazňuje, že je nezbytné zvyšovat informovanost o možnostech financování; vyzývá členské státy, aby zřídily národní kontaktní místa či jednotná kontaktní místa, která by pomáhala subjektům sociální a solidární ekonomiky dosáhnout na režimy financování EU;

30.  žádá Komisi, aby přezkoumala strop programu EaSI pro půjčky sociálním podnikům a určila, zda tato hodnota odráží tržní podmínky;

31.  zdůrazňuje, že je nezbytné poskytovat podnikům sociální a solidární ekonomiky dostatečné finanční prostředky na místní, regionální, státní i evropské úrovni a vytvářet mezi různými druhy podniků součinnost; žádá členské státy a EU, aby uznaly, že potřebné finanční prostředky musí být zpřístupněny; považuje proto za nezbytné zlepšit přístup sociální a solidární ekonomiky k finančním prostředkům prostřednictvím různých způsobů financování, jako jsou evropské fondy, fondy rizikového kapitálu, mikroúvěry a skupinové financování (crowdfunding);

32.  vyzývá členské státy, aby prostřednictvím místních orgánů posílily veřejné služby (např. zdravotnictví a vzdělávání) a využily je jako hnací sílu pro zlepšení kvality služeb s cílem poskytovat pracovní příležitosti a zvyšovat úroveň služeb poskytovaných v zájmu snižování chudoby a sociálního vyloučení;

33.  zdůrazňuje, že pravidla státní podpory by neměla být pro veřejné financování podniků sociální a solidární ekonomiky a sociálních služeb překážkou; v tomto smyslu žádá Komisi, aby byla při uplatňování pravidel státní podpory týkajících se těchto podniků a služeb flexibilní a aby místním a regionálním orgánům usnadňovala pochopení a správné uplatňování státních podpor, které jsou na ně zacílené;

34.  lituje, že nařízení, kterým se zřizuje Evropský fond pro strategické investice, se o sociální a solidární ekonomice zmiňuje pouze v bodech odůvodnění; žádá Komisi, aby dále podporovala přístup sociálních investic zahrnutý v balíčku sociálních investic a aby se při hodnocení projektů v rámci Evropského fondu pro strategické investice zohledňovaly investice související se sociální a solidární ekonomikou;

35.  kritizuje skutečnost, že integrační podniky, založené na partnerství mezi podniky sociální a solidární ekonomiky, obvykle nemají přístup k fondům určeným pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby navrhla novou výjimku v právní definici malých a středních podniků, obdobnou výjimkám, které se vztahují na veřejné investiční společnosti, firmy s rizikovým kapitálem a neziskové univerzity a výzkumná centra, aby mohl být integrační podnik klasifikován jako nezávislý podnik i v případě, že jiný podnik vlastní více než 25 % jeho kapitálu či hlasovacích práv v jeho správní radě, a to samostatně nebo spolu s dalšími podniky;

Odborná příprava

36.  žádá členské státy, aby podporovaly kulturu podnikání a model družstevních podniků a aby do osnov vzdělávání a odborné přípravy zahrnuly sociální podnikání a zásady sociální a solidární ekonomiky; dále je vybízí, aby podporovaly vytvoření podnikatelských inkubátorů pro podniky sociální a solidární ekonomiky na univerzitách;

37.  upozorňuje, že sociální a solidární ekonomika by mohla pomoci značně snížit v EU nezaměstnanost mladých lidí; vyzývá členské státy, aby prosazovaly větší účast podniků sociální a solidární ekonomiky ve vzdělávacích a školících programech členských států, zejména prostřednictvím duálních systémů odborné přípravy;

38.  vyzývá členské státy, aby vybavily střediska pro zaměstnanost tak, aby mohly zájemcům o práci v odvětví sociální a solidární ekonomiky poskytovat účinné informace;

39.  konstatuje, že některé podniky sociální a solidární ekonomiky jsou konkurenceschopné a zaujímají ve svém odvětví vedoucí pozici, zatímco jiné potřebují k tomu, aby mohly začít podnikat, rozvíjet a řídit své podnikání, specifické znalosti; žádá členské státy, aby vypracovaly vzdělávací programy, které by byly určeny a uzpůsobeny právě podnikatelům v sociálním odvětví, se zvláštním odkazem na skupiny s nižší mírou zaměstnanosti, jako jsou ženy a mladí lidé nebo znevýhodnění pracovníci, s cílem rozvíjet základní schopnosti a znalosti v oblasti řízení podniků;

40.  žádá členské státy, aby podporovaly celoživotní vzdělávání starších pracovníků, dlouhodobě nezaměstnaných a osob se zdravotním postižením prostřednictvím podniků sociální a solidární ekonomiky a tak jim pomohly vstoupit na trh práce;

41.  zdůrazňuje, že pro dosažení sociálních cílů podniků sociální a solidární ekonomiky je zásadně důležité náležité chápání lidských práv; vyzývá proto členské státy, aby vypracovaly programy odborné přípravy, které odborníky v sociální sféře seznámí s řádným uplatňováním zásad lidských práv v Evropě;

42.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly potenciál programů, jako je Erasmus+, a podporovaly tak výměnné programy studentů a učitelů, ale i dalších inovativních podnikatelů;

43.  zdůrazňuje, že odvětví s širokou rezervou pro růst a vytváření pracovních míst, jako jsou bílý sektor nebo zelený sektor, jsou odvětvími, v nichž je sociální a solidární ekonomika velmi silně zastoupená; naléhavě tudíž vyzývá členské státy, aby v těchto odvětvích podporovaly vzdělávání a odbornou přípravu;

Pomoc a podpora

44.  vyjadřuje hluboké politování nad nízkou mírou uznání sociální a solidární ekonomiky na evropské úrovni; domnívá se, že lepší shromažďování údajů rozdělených podle pohlaví, výměna informací a osvědčených postupů na evropské úrovni a lepší zviditelnění sociální a solidární ekonomiky a jejích úspěchů ve sdělovacích prostředcích by přispěly k většímu zapojení společnosti do sociální a solidární ekonomiky a zlepšily povědomí o tomto odvětví, jeho uznání a propagaci;

45.  podporuje vytvoření mnohojazyčné digitální platformy k výměně informací zaměřené na podniky, podnikatelské inkubátory a klastry a na investory v odvětví sociálního podnikání a podporuje usnadnění sdílení informací a přístupu k podpoře z programů EU; je přesvědčen o tom, že před vytvořením takové platformy musí předcházet konzultace se zúčastněnými stranami;

46.  žádá Komisi, aby vypracovala srovnávací studii o vnitrostátních systémech certifikace a zvláštních označení týkajících se sociální a solidární ekonomiky a aby v úzké spolupráci s podniky sociální a solidární ekonomiky usnadňovala výměnu osvědčených postupů;

47.  žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly vytváření podnikatelských inkubátorů pro podniky sociální a solidární ekonomiky a aby vytvořily a účinně propagovaly internetovou platformu pro výměnu údajů mezi sociálními investory a sociálními podnikateli (platforma Evropa sociálních inovací), přičemž podrobnosti týkající se této platformy již byly dohodnuty;

48.  žádá členské státy, aby posílily výměnu osvědčených postupů týkajících se možných způsobů podpory podniků sociální a solidární ekonomiky a sociálních investic, např. případných daňových úlev nebo pobídek pro podniky, které pracují se zranitelnými skupinami, jako jsou osoby se zdravotním postižením;

49.  vyzývá Komisi, aby důsledně dohlížela na praktická opatření členských států s cílem zajistit, aby lidé, kteří se rozhodli pro sociální podnikání a podnikání založené na solidaritě, měli v oblasti sociálního zabezpečení, ochrany zdraví a bezpečnosti práce stejná práva jako ostatní pracovníci;

50.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby žádná opatření členských států nebránila volnému pohybu pracovníků, neboť je třeba, aby lidé, kteří se rozhodli pro sociální podnikání a podnikání založené na solidaritě, mohli vykonávat svou činnost kdekoli na území Unie;

51.  podporuje myšlenku, podle níž by podniky sociální a solidární ekonomiky mohly tvořit zvláštní kategorii podniků s vlastním právním statusem, pro nějž by byly konstitutivní jiné cíle, než pouhý zisk pro akcionáře; vyzývá Komisi, aby v souladu s Římskou strategií, přijatou evropskými zástupci sociální a solidární ekonomiky, předložila právní rámec pro tyto podniky v podobě evropského statusu pro družstevní společnosti, sdružení, nadace a vzájemné společnosti;

52.  vyzývá Komisi, aby posílila sociální dialog v oblasti sociální a solidární ekonomiky s cílem usnadnit sociální inovace a zlepšování pracovních podmínek a zajistit plné uznání potenciálu tohoto odvětví pro vytváření pracovních míst;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0049.
(2) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 16.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0301.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0429.
(5) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 187.
(6) Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 18.


Vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století
PDF 486kWORD 170k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 o vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století: přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem jako cesta k překonání krize (2014/2235(INI))
P8_TA(2015)0321A8-0222/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2014 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2014(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 o tom, jak může Evropská unie přispět k vytvoření vstřícného prostředí pro podniky, podnikání a začínající podniky v zájmu vytvoření pracovních míst(2),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 29. dubna 2015 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, pokud jde o navýšení počáteční předběžné platby vyplácené na operační programy podporované z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. července 2014 o zaměstnanosti mladých lidí(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o dodržování základního práva na volný pohyb v EU(5),

–  s ohledem na jednu z priorit, na nichž se ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 26.–27. června 2014 shodla Evropská rada, a to: pomoci rozvíjet dovednosti a umožnit rozvíjet talent a realizovat životní změny všem lidem prostřednictvím podporování vhodných dovedností pro moderní ekonomiku a celoživotního učení,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce předložený Komisí dne 17. ledna 2014 (COM(2014)0006),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(6),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu 2006/962/ES a doporučení Rady ze dne 18. prosince 2006 ohledně klíčových kompetencí pro celoživotní učení(7),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0222/2015),

A.  vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy jsou značné rozdíly, pokud jde o profese, jejichž pracovní místa nelze z důvodu chybějících kvalifikovaných pracovníků obsadit;

B.  vzhledem k tomu, že podle Komise(8)je přibližně 12,4 milionu osob nezaměstnaných po dobu více než jednoho roku a z toho 6 milionů nezaměstnaných více než dva roky; vzhledem k tomu, že dlouhodobá nezaměstnanost má negativní vliv na ekonomický růst a udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a může se stát strukturálním problémem;

C.  vzhledem k tomu, že nepružnost na trhu práce a nedostatečná vnitřní poptávka a investice mají na vytváření pracovních míst negativní dopad, zatímco konkurenceschopný pracovní trh EU, který tyto tři faktory zohledňuje, může přispět k dosažení cílů zaměstnanosti a boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení strategie Evropa 2020;

D.  vzhledem k tomu, že poptávka po pracovnících s nižší kvalifikací klesá, zatímco poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících se značně zvýšila; vzhledem k tomu, že tento posun na trhu práce v EU si žádá, aby byla přijata opatření týkající se dovedností pracovníků a jejich úvodního vzdělávání a odborné přípravy;

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 každý třetí zaměstnanec v Evropě byl buď příliš kvalifikovaný, nebo měl příliš nízkou kvalifikaci pro své pracovní místo(9); vzhledem k tomu, že mladí zaměstnanci jsou častěji formálně příliš kvalifikovaní a je mezi nimi oproti starším pracovníkům i víc těch, kteří pracují na místech s potřebnou kvalifikací jinou, než je ta jejich;

F.  vzhledem k tomu, že některé studie uvádějí, že významná část stávajících pracovních míst vymizí nebo nastane výrazný úbytek jejich počtu v důsledku automatizace;

G.  vzhledem k tomu, že posun směrem k hospodářství s kvalifikovanějšími pracovními místy znamená, že mnohem více podniků očekává, že v průběhu příštích pěti let u nich dojde ke zvýšení počtu pracovních míst vyžadujících vůdčí schopnosti, schopnost řízení a větší znalosti;

H.  vzhledem k tomu, že mobilita evropských pracovníků posiluje jejich zaměstnatelnost a zlepšuje konkurenceschopnost na trhu práce v EU;

Hospodářská krize a její důsledky

1.  konstatuje, že několik členských států se v důsledku evropské hospodářské a finanční krize a následného ekonomického útlumu potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti (EU28: 9,8 %) a veřejným zadlužením, nízkým růstem a nedostatečnými investicemi; poukazuje na škrty ve veřejných výdajích; je dále znepokojen skutečností, že míra nezaměstnanosti mladých lidí je v mnoha členských státech mnohem vyšší (EU28: 20,9 %) a že případy zlepšení a poklesu úrovně nezaměstnanosti jsou vzácné;

2.  domnívá se, že ambiciózní hospodářské a sociální politiky a reformy trhu práce jsou potřebné k podpoře inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a vytváření většího počtu pracovních míst, jež by vedly ke kvalitnímu a udržitelnému zaměstnání; dále zdůrazňuje nezbytnost udržitelných systémů sociálního zabezpečení, které zahrnují zvyšování dovedností nezaměstnaných osob, podporu zaměstnanosti lidí, kteří mají skutečně nízkou kvalifikaci nebo nemají kvalifikaci vůbec žádnou, a rovněž nezbytnost pobídek a pracovních příležitostí;

Situace na trhu práce EU

3.  konstatuje, že i pokud je nabídka pracovních sil dostačující k tomu, aby odpovídala poptávce na trhu práce, může existovat kvalitativní nedostatek pracovní síly, neboť ti, kdo práci hledají, nemusí být vhodnými kandidáty na žádnou z volných pozic z důvodu nesouladu mezi požadavky daného odvětví, daného pracovního místa nebo požadavky na dovednosti uchazečů;

4.  je znepokojen skutečností, že míra nezaměstnanosti v EU zůstává poměrně vysoká (březen 2015, EU 28: 9,8 %) a že významně poklesla jen v několika málo zemích, a upozorňuje na značné rozdíly mezi členskými státy, kdy například v Německu a Rakousku je míra nezaměstnanosti nejnižší (kolem 5 %) a v Řecku a ve Španělsku je naopak míra nezaměstnanosti nejvyšší (26 % a 23 %)(10); vzhledem k tomu, že tyto obrovské rozdíly zvyšují nebezpečí roztříštěnosti na úrovni jednotlivých členských států a mezi nimi, což by mohlo podlomit hospodářskou stabilitu a sociální soudržnost EU;

5.  upozorňuje na to, že průměrná míra zaměstnanosti žen v EU je více než 10 procentních bodů pod úrovní zaměstnanosti mužů, a zdůrazňuje, že dosažení cíle 75% zaměstnanosti, stanoveného ve strategii Evropa 2020, je podmíněno zvýšením míry zaměstnanosti žen, především prostřednictvím politik zaměřených na sladění pracovních a rodinných povinností;

6.  konstatuje, že nezaměstnanost mladých lidí je v celé EU značně rozdílná, přičemž v některých členských státech je míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi ve věku od 16 do 25 let vyšší než 50 %; zdůrazňuje, že vysoké míry nezaměstnanosti mladých nejen postihují celou jednu generaci, ale ohrožují také rovnováhu mezi generacemi;

7.  zdůrazňuje, že stále přetrvává 26 % rozdíl v míře zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v porovnání s průměrnou mírou zaměstnanosti v EU, což znamená, že míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením je nižší než 50 %;

8.  je hluboce znepokojen mírami nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě; zdůrazňuje v tomto ohledu význam duálního vzdělávání, jako je např. odborná příprava a stáže, při slaďování dovedností mladých lidí s požadavky trhu práce;

9.  zdůrazňuje, že v zájmu vytvoření klimatu příznivého pro investice je nezbytná kvalifikovaná pracovní síla, schopnost inovace, zvyšování kupní síly a stabilní sociálně-hospodářské a politické prostředí;

10.  konstatuje vysokou míru dlouhodobé nezaměstnanosti a varuje, že je nutné proti ní bezodkladně bojovat, neboť je považována za obtížně odstranitelnou;

11.  konstatuje, že evropský trh práce je ovlivněn několika důležitými skutečnostmi, které se týkají globalizace, stárnoucí společnosti, rychlých změn v oblasti technologií, jako jsou digitalizace a robotizace, nesouladu mezi dovednostmi uchazečů a pracovními místy a zvyšující se poptávky po vysoce kvalifikované pracovní síle při nadbytku pracovních sil s nízkou kvalifikací, což vede k polarizaci v oblasti mezd;

12.  poukazuje nicméně na rizika zdůrazňovaná Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP), pokud jde o nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trhu práce a zastarávání získaných dovedností v důsledku nízké poptávky, která zapříčiňuje vysokou míru nezaměstnanosti;

13.  poukazuje na značné rozdíly mezi členskými státy v počtu nově vzniklých pracovních míst a zdůrazňuje v tomto ohledu, že vytváření pracovních míst je klíčovým prvkem dynamického trhu práce, který se vyznačuje souladem mezi dovednostmi uchazečů a pracovními místy a vytváří příležitosti pro podniky a zaměstnance, a je hluboce znepokojen statickou situací na trhu práce v některých členských státech; vybízí proto k tomu, aby byla vytvořena „evropská referenční úroveň“ pro nově vzniklá pracovní místa v členských státech; údaje pro tuto referenční úroveň by mohly být každoročně shromažďovány prostřednictvím Šetření pracovních sil a měly by sledovat přinejmenším tyto charakteristiky: počet nově vzniklých pracovních míst v členském státě; průměrnou dobu trvání nezaměstnanosti;

14.  poukazuje na to, že v Evropě je 24 milionů nezaměstnaných, což zahrnuje 7,5 milionu osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (tzv. NEET), a na druhé straně jsou zde 2 miliony volných pracovních míst, a dále poukazuje na to, že evropské společnosti se potýkají s obrovským nedostatkem kvalifikovaných osob a pracovní síly s přenositelnými dovednostmi;

15.  poukazuje na skutečnost, že navzdory vysoké míře nezaměstnanosti v některých členských státech a naopak neobsazeným pracovním místům ve státech jiných, je mobilita pracovníků v rámci EU stále nízká (EU27: 0,29 %), což je mimo jiné důsledkem existujících překážek, přičemž v mezinárodním srovnání je téměř desetkrát nižší než úroveň mobility ve Spojených státech a pětkrát nižší než v Austrálii; upozorňuje na 7 milionů občanů EU, kteří k roku 2013 žijí nebo pracují v jiném než ve svém domovském státě; připomíná, že v EU jsou v současné době 2 miliony neobsazených pracovních míst; zdůrazňuje proto, že pracovní mobilita je pro nápravu tohoto nedostatku v Unii nezbytná;

16.  konstatuje, že trh práce EU může pomáhat absorbovat vysokou míru nezaměstnanosti, jíž jsou zasaženy různé regiony Evropy;

17.  je přesvědčen o tom, že trh práce EU se přizpůsobí kultuře, výrobnímu modelu a podnikové struktuře v různých regionech Evropy a že rozdíly, které mezi nimi existují, je třeba zohlednit při přijímání opatření k zajištění flexibilnějšího trhu práce;

18.  připomíná, že v období hospodářského útlumu čelí jednotlivci větším výzvám při hledání zaměstnání a že někdy musí přijímat práci s nižšími požadavky na vzdělání, než kterého sami dosáhli; zdůrazňuje, že v zájmu snížení tzv. překvalifikování v ekonomikách EU je nezbytné podporovat růst vytvářením pracovních míst vyžadujících vysokou kvalifikaci a stimulovat vytváření pracovních míst prostřednictvím investic do nových odvětví;

Podpora konkurenceschopného trhu práce v EU

19.  je přesvědčen, že pro dosažení konkurenceschopného trhu práce v EU je nezbytné uskutečnit ambiciózní reformy, které zvýší začlenění, rychlou flexibilitu, inovace a mobilitu a posílí úlohu sociálního dialogu, podnítí vytváření většího počtu pracovních míst, která povedou ke kvalitní a udržitelné zaměstnanosti, podpoří produktivitu a přispějí k rozvoji lidského kapitálu, a to se zřetelem na neustále se měnící trhy práce a výrobní vzorce;

20.  zdůrazňuje, že je nezbytné nadále usilovat o propojení vzdělání, odborné přípravy a trhů práce a opakuje, že vytváření inteligentního, udržitelného růstu podporujícího začlenění a vytváření pracovních míst v Evropě by mělo být dosaženo prostřednictvím celostního přístupu, který odráží potřeby trhu práce a podporuje ohrožené skupiny tím, že zlepšuje pracovní podmínky a poskytuje pobídky;

21.  zdůrazňuje, že veřejné služby zaměstnanosti hrají významnou roli při zajišťování toho, aby návrat k růstu míry zaměstnanosti nebyl na úkor horšího souladu dovedností a kvalifikace s poptávkou a pracovními příležitostmi;

22.  připomíná, že je důležité zajistit, aby se pracovní právo stalo pro pracovníky a zaměstnavatele srozumitelnějším, odstranit překážky zaměstnanosti a prosazovat právní jistotu pro společnosti a zaměstnance;

23.  zdůrazňuje, že mladí lidé často čelí narůstajícím potížím při přechodu ze vzdělávacího do pracovního procesu, a proto jsou obvykle více ohroženi nezaměstnaností, a existuje větší pravděpodobnost, že budou mít nekvalitní a nejistá pracovní místa;

24.  zdůrazňuje důležitost iniciativy Evropská klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO), která popisuje a rozděluje do kategorií dovednosti, kompetence, kvalifikace a povolání relevantní pro trh práce EU a pro vzdělávání a odbornou přípravu ve 25 evropských jazycích;

25.  zdůrazňuje význam lidského rozvoje, profesní flexibility a osobního nasazení; připomíná v tomto ohledu, že profesní mobilita je zásadním faktorem a že je třeba vynakládat velké investice na aktivní podporu zaměstnanosti a přizpůsobivosti a předcházení úbytku dovedností u nezaměstnaných osob;

26.  zdůrazňuje význam sociálních investic, zaměřených na vytváření státu, který poskytuje pracovníkům nástroje, jež jim umožňují snadno se přizpůsobit měnícím se sociálním a hospodářským podmínkám a požadavkům trhů práce;

27.  domnívá se, že mezinárodně konkurenceschopná dovednostní základna členským státům umožní podchytit všechny vysoce hodnotné segmenty globálního trhu;

28.  zdůrazňuje, že oběhové hospodářství má potenciál vytvořit miliony pracovních míst po celé EU a vést k udržitelnému růstu podporujícímu začlenění;

29.  připomíná význam, jenž má pro konkurenceschopný trh práce geografická a odvětvová mobilita pracovníků, a zdůrazňuje, že je nezbytné snížit administrativní a jazykové bariéry, které mají tendenci mobilitu omezovat, a dále rozvíjet nástroje k usnadnění mobility, jako je okamžité uznávání formálních, neformálních a informálních kvalifikací mezi členskými státy, evropský rámec kvalifikací, evropský formát životopisu a Evropský znalostní pas, a rovněž poskytovat jazykové kurzy a odbornou přípravu v oblasti mezikulturní komunikace přizpůsobené jednotlivým odvětvím; vybízí k větší informovanosti a dalšímu vylepšení celounijního pracovního portálu EURES, čímž se především zajistí, aby dostatečný počet poradců EURES byl vyškolen a rovnoměrně rozdělen po celém území EU, aby se tak EURES mohl stát základním nástrojem na pracovním trhu EU; zdůrazňuje význam užší spolupráce mezi vnitrostátními veřejnými službami zaměstnanosti a budoucí začlenění soukromých služeb zaměstnanosti a dalších subjektů do sítě EURES; zdůrazňuje význam iniciativ EU zaměřených na podporování mobility a vytváření příležitostí, jako jsou Erasmus+, Evropský rámec kvalifikací, Europass-CV, Evropský znalostní pas, Evropský portál pracovní mobility (EURES), znalostní aliance a Evropská aliance pro učňovství; vyzývá k lepší propagaci těchto iniciativ, aby došlo ke zlepšení trhu práce v Evropě;

30.  opakuje, že v Evropě musí být uvolněn velký hospodářský potenciál žen a že je nezbytné vytvořit ženám odpovídající podmínky a umožnit jim sledovat profesní dráhu a zastávat vyšší pozice ve společnostech nebo zahájit vlastní podnikání; zdůrazňuje, že je nezbytné překlenout rozpor mezi dosaženým vzděláním žen a jejich účastí a postavením na trhu práce; připomíná důležitost rovnosti žen a mužů, což zahrnuje odstranění rozdílu v odměňování žen a mužů a zvyšování míry zaměstnanosti žen, a rovněž posílení politiky slaďování pracovního a osobního života, jakožto součásti dosahování cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti;

31.  vítá pozitivní výsledky dosažené projektem v oblasti mobility pracovních sil „Tvoje první práce přes EURES“, který může účinně oslovit mladé lidi a rozvíjet na míru uzpůsobené služby pro uchazeče o práci i zaměstnavatele; zdůrazňuje pozitivní vedlejší účinky mezi projekty „Tvoje první práce přes EURES“ a EURES;

32.  zdůrazňuje tudíž význam aktivních politik zaměstnanosti a nezbytnost celoživotního učení a zlepšování schopnosti občanů přizpůsobit se technologickým změnám; vybízí členské státy, aby zvětšily rozsah a zvýšily účinnost aktivních politik týkajících se trhu práce;

33.  domnívá se, že soudržná a komplexní strategie směřující k efektivnějším a vzájemně prospěšným formám organizace práce, založená na plném využití znalostního potenciálu pracovníků a zvyšování kvality jejich pracovních míst, pomůže zlepšit odolnost trhu; mohla by být rozvíjena participativnější forma organizace práce poskytující více práv s cílem posílit zapojení zaměstnaných osoby do inovací a podpořit zapojování pracovníků a rozvoj využívání dovedností, a tím zlepšit výsledky společností;

34.  zdůrazňuje, že vzhledem k předpokládaným rychlým změnám trhu práce je nutné investovat do oblasti vzdělávání a odborné přípravy dnešních mladých lidí; zdůrazňuje, že politiky týkající se dovedností by se neměly zaměřovat pouze na plnění potřeb trhu práce, ale i na průřezové dovednosti jednotlivců, které mohou uplatnit při svém rozvoji v aktivní a odpovědné občany; vyzývá Komisi a členské státy, aby respektovaly, že vzdělávání a odborná příprava nejsou pouze nástrojem trhu práce ani nemají pouze vzdělávat budoucí pracovníky, ale že se především jedná o základní právo a že mají hodnotu samy o sobě;

Předvídání budoucích požadavků na dovednosti

35.  je přesvědčen o tom, že pro předvídání budoucích požadavků na dovednosti je nezbytné velmi úzké zapojení subjektů trhu práce, včetně organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů a poskytovatelů vzdělávání a odborné přípravy, a sice na všech úrovních, zejména pak do fáze přípravy, provádění a hodnocení programů odborné kvalifikace, které zajišťují účinný přechod z formálního vzdělávání do učebních praxí založených na pracovní činnosti („učení s prací“);

36.  vyzývá k lepšímu pochopení současných i budoucích požadavků na dovednosti a na zlepšení stávajícího Přehledu dovedností EU, aby bylo možno lépe identifikovat mezery v dovednostech a nedostatky v určitých odvětvích, povoláních a regionech a aby se zajistilo shromažďování a zpracovávání informací o vývoji požadavků na dovednosti a jejich šíření mezi rozhodovací a veřejné orgány, vzdělávací instituce a instituce odborné přípravy a zaměstnavatele v zájmu účinnějšího předjímání budoucích trendů;

37.  domnívá se, že vzdělávání je klíčové pro podporu výzkumu a výsledků inovací, čímž dále posiluje možnost vytváření pracovních míst ve vysoce specializovaných oborech, a tím podporuje konkurenceschopnost evropské ekonomiky;

38.  zdůrazňuje význam integrovanějšího partnerství a důvěry mezi školami, vysokoškolskými institucemi, podniky a dalšími příslušnými orgány s cílem odhadnout budoucí potřeby trhu práce, přezkum a provádění nových programů odborné přípravy a podporovat spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy a regionálními a místními orgány, včetně sledování nerovnováhy na trhu práce na regionální a místní úrovni; připomíná, že je současně nezbytná společenská odpovědnost všech zúčastněných stran a jejich zapojení do dalšího rozvoje nástrojů pro monitorování a prognózy;

39.  je přesvědčen, že členské státy hrají důležitou roli v zajišťování toho, aby existoval dostatek učitelů přírodovědných předmětů a matematiky, kteří mohou u mladých lidí rozvíjet dovednosti a zájem o předměty týkající se přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM);

40.  zdůrazňuje, že je důležité zaměřit se na potřeby dětí ve školách od nejmladšího věku; doporučuje, aby členské státy přijaly inovativní opatření a začlenily je do vzdělávacího procesu ve školách i mimo ně, a aby uskutečnily reformu a modernizovaly školní prostředí, vyučovací metody a kompetence učitelů; navrhuje aktualizaci školních osnov v členských státech EU tak, aby zahrnovaly návštěvy dětí v jiných zemích během let školní docházky, aby tak jejich vzdělávání přesáhlo již na začátku jejich studijní dráhy hranice školní třídy;

Význam neustálého vzdělávání a odborné přípravy pro všechny aktéry trhu práce

41.  připomíná, že právo na vzdělání je základním právem, zdůrazňuje, že je třeba usilovat o pružnější a individuální přístup k profesnímu rozvoji a celoživotnímu vzdělávání a odborné přípravě v rámci osobní profesní dráhy, a uznává úlohu, kterou mohou v poskytování těchto hodnot sehrávat veřejné i soukromé subjekty, a současně uznává, že vedení a poradenství, které řeší potřeby jednotlivců a zaměřují se na hodnocení a rozšiřování jejich dovedností, musí představovat klíčový prvek politik týkajících se vzdělávání a kvalifikací již od rané fáze;

42.  uznává význam podpory učebních praxí založených na pracovní činnosti („učení s prací“) coby alternativní možnosti vstupu do zaměstnání;

43.  konstatuje, že evropské politiky týkající se celoživotního poradenství prokázaly, že mají významný dopad na vnitrostátní opatření v oblasti poradenství a že k účinnému celoživotnímu poradenství jsou nutné programy zajišťující průřezový pohled na všech úrovních;

44.  konstatuje, že mladí lidé musí mít k dispozici různé možnosti a že definice těchto možností (praxí, odborných stáží) se v rámci Evropy liší;

45.  je přesvědčen o tom, že nezaměstnaným osobám by měly být nabízeny rekvalifikační programy, zejména pak dlouhodobě nezaměstnaným osobám, a že by lidem měly být nabízeny rovněž programy v oblasti hodnocení dovedností, které budou posilovat jejich šance na trhu práce, a tyto programy by měly být navrhovány a prováděny v úzké spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a odborovými svazy, organizacemi zastupujícími nezaměstnané osoby a veřejnými a soukromými službami zaměstnanosti, tak aby bylo možné lépe spojit nové dovednosti pracovníků s budoucími potřebami trhu práce; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit a provádět zvláštní programy, které budou napomáhat opětovnému začlenění dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce;

46.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise posílila monitorování vnitrostátních prováděcích plánů záruky pro mladé lidi a jejich účinné uvádění do praxe; s ohledem na to vyzývá Komisi, aby pro členské státy vypracovala jasná a jednoznačná doporučení pro jednotlivé země, která by se týkala provádění záruky pro mladé lidi a kvality pracovních míst;

47.  zdůrazňuje obavy, které Evropský účetní dvůr vyjadřuje ve své zprávě „Mládež a nezaměstnanost v Evropě: překážky, které před námi stojí, pokud jde o záruku pro mladé lidi v EU“, zejména co se týče přiměřenosti celkového financování systému, definice „kvalitní nabídky“ a způsobu, jakým Komise monitoruje výsledky a informuje o nich;

48.  připomíná, že je velmi důležité poskytnout osobám, které hledají práci, individuálně přizpůsobené vodítko a rady ohledně způsobu, jak práci hledat nebo jaké absolvovat další vzdělání a odbornou přípravu, a zajistit si tak přenositelnost dovedností a schopností a jejich uznání a validaci prostřednictvím „průkazů gramotnosti“, jako je Europass, které dokládají dovednosti a schopnosti získané v rámci formálního, neformálního a informálního vzdělávání, a že vedení poskytované uchazečům o práci by se mělo konkrétně zaměřovat na optimalizaci jejich pracovních příležitostí;

49.  zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit adaptabilitu pracovní síly coby způsob, jak bojovat proti budoucímu nedostatku pracovních sil; vyzývá členské státy, aby za tím účelem využívaly strukturální fondy, zejména Evropský sociální fond;

50.  zdůrazňuje, že právo na vzdělání a odbornou přípravu má mimořádný význam pro dlouhodobě nezaměstnané; připomíná, že dlouhodobě nezaměstnaní mají největší prospěch z přístupu, který je zacílen na jejich specifické potřeby, a nikoli ze standardních opatření; zdůrazňuje, že dlouhodobě nezaměstnaní potřebují být informováni o svém právu na odbornou přípravu, že opatření na ně zacílená musí respektovat různé varianty využití a že odborná příprava musí být dostupná a důstojná a musí řešit skutečné potřeby těchto osob; připomíná, že pokud tyto podmínky budou splněny, nezaměstnaní budou schopni využít zvyšování kvalifikace jakožto příležitost ke zlepšení svých pracovních a životních podmínek;

51.  zdůrazňuje význam záruky pro mladé lidi jakožto nástroje, který může mladým lidem pomoci při přechodu ze vzdělávání do zaměstnání a k získání vzdělání, dovedností a zkušeností vyžadovaných k nalezení kvalitního pracovního místa prostřednictvím učňovské přípravy, stáže nebo dalšího vzdělávání;

52.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit rovné příležitosti a přístup ke vzdělávání a odborné přípravě, zejména pro znevýhodněné skupiny, a účinnou podporu v zájmu boje proti sociálnímu vyloučení a usnadnění přístupu k práci;

Posílení kontaktů mezi vzděláváním a zaměstnáním

53.  vyzdvihuje nutnost posílit a lépe zacílit opatření, jejichž cílem je do roku 2020 snížit míru předčasného ukončování školní docházky pod 10 %, jak je vytyčeno ve strategii Evropa 2020, a uvědomit si, že předčasné ukončování školní docházky představuje přetrvávající problém v EU, který má rozhodující dopad na zaměstnatelnost a sociální integraci těchto mladých lidí;

54.  je přesvědčen o tom, že by měla být věnována větší pozornost duální odborné přípravě prostřednictvím učňovského vzdělávání a pozornost podobným systémům učení založeného na pracovní činnosti („učení s prací“), měla by být upřednostňována kvalita bez akademické předpojatosti, neboť obvykle usnadňuje začleňování na trh práce a snazší přechod ze vzdělávání do zaměstnání a neboť se osvědčila jako účinná, pokud jde o podporu zaměstnanosti mladých pracovníků;

55.  je přesvědčen o tom, že systémy odborné přípravy, které existují v současnosti, jsou výsledkem určitých historických a kulturních vlivů a utvářely se působením převládajících právních norem, tradic, pedagogických zásad a v institucionálních struktur;

56.  poukazuje na silně znepokojivé údaje o míře mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (NEET), jež ve většině členských států překračuje 10 %; zdůrazňuje přímou vazbu mezi vysokou mírou nezaměstnanosti mladých lidí a předčasným ukončováním školní docházky; zdůrazňuje, že bez naléhavých a rozhodných kroků jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni hrozí u celé generace mladých Evropanů to, že nebudou disponovat dostatečnou úrovní vzdělání a odborné přípravy, a tudíž budou vyloučeni z trhu práce, což by mělo mimořádně nepříznivé důsledky na sociální struktury, sociální a územní soudržnost a udržitelnost evropského hospodářského modelu jako celku;

57.  zdůrazňuje, že každý vnitrostátní systém odborné přípravy je nástrojem k dosahování určitých cílů, které se mohou mezi jednotlivými zeměmi lišit, a že každý tento systém by tedy měl být posuzován pouze podle toho, jak úspěšný je v dosahování těchto konkrétních cílů; zdůrazňuje, že přenos systému odborné přípravy z jedné země do druhé je možný, pouze pokud podmínky v příslušných zemích jsou srovnatelné nebo je lze uzpůsobit;

58.  znovu poukazuje na důležitost odborného vzdělávání a přípravy pro podporu zaměstnatelnosti a získávání odborné kvalifikace mladých; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby posílily relevantnost odborného vzdělávání a přípravy vzhledem k potřebám pracovního trhu tak, že je začlení do vzdělávacího systému a zaručí vysoké standardy kvalifikace a kvality odborného vzdělávání a přípravy;

59.  poukazuje na to, že vedle 2 milionů neobsazených pracovních míst v EU existuje mnoho příliš kvalifikovaných nezaměstnaných mladých lidí, jejichž kvalifikace neodpovídá poptávce trhu práce; proto zdůrazňuje význam lepší součinnosti mezi vzdělávacími systémy a trhem práce, včetně seznámení se s pracovištěm, pracovních stáží a spolupráce s podniky, s cílem podporovat a významně zvýšit úroveň zaměstnanosti a vytvářet inovativní klastry; zdůrazňuje důležitou roli, kterou mohou hrát podniky díky zapojení do vzdělávacích systémů ve svých členských státech; zdůrazňuje, že má-li být systém vzdělávání na všech úrovních včetně odborného vzdělávání přizpůsoben současným a budoucím potřebám trhu práce, je nutné vypracovat komplexní dlouhodobou strategii, v jejímž rámci budou přijata bezprostřední opatření;

60.  vítá iniciativu Komise v rámci Evropské aliance pro učňovskou přípravu, která má za cíl propojit veřejné orgány, podniky a sociální partnery, poskytovatele veřejných služeb zaměstnanosti, zástupce mladých lidí a další klíčové aktéry při podpoře systémů učňovské přípravy a iniciativ v této oblasti napříč Evropou;

61.  poukazuje na důležitost duálního vzdělávání a vzdělávacích programů, které kombinují teorii s praktickou přípravou, jako klíčového prvku při rozvoji dovedností a kompetencí, které odpovídají potřebám trhu práce, a vybízí členské státy k začlenění těchto programů do jednotlivých studijních plánů tak, aby umožnily získat praktické zkušenosti, kterých je zapotřebí ke snadnějšímu přechodu od vzdělávání a odborné přípravy na trh práce;

62.  zdůrazňuje význam profesního zaměření a pracovních zkušeností pomocí hodnocení a profesního poradenství, které se zaměřuje na individuální dovednosti a potřeby a které poskytují vysoce kvalifikovaní poradci v oblasti zaměstnanosti pro zajištění toho, aby mladí lidé byli vybaveni správnými informacemi, radami a vedením nezbytnými ke správné volbě povolání;

63.  zdůrazňuje roli vzdělávacích institucí a institucí odborné přípravy v rozvoji dovedností a kompetencí studentů; vyzývá Komisi a členské státy k vývoji vysoce kvalitního a zacíleného profesního poradenství, které by mladým lidem během celého vzdělávacího cyklu pomohlo při rozhodování ohledně jejich vzdělání a volby povolání;

64.  konstatuje, že za účelem úspěšného přechodu do zaměstnání je velmi důležité učinit informovaná rozhodnutí, rozvíjet smysl pro iniciativu a zvýšit motivaci a sebevědomí, a že by v tomto ohledu měla být k dispozici rovněž odpovídající podpora; zdůrazňuje význam kvalitních přechodů, mezi něž může patřit přechod ze vzdělávání do zaměstnání, přechod na nové pracovní místo nebo přechod mezi zaměstnáním a přerušením kariéry;

65.  připomíná, že investice do vzdělání a rozvoje dovedností, které odpovídají poptávce trhu a společnosti, jsou zásadní pro růst a konkurenceschopnost a také pro evropské povědomí, osobní růst a sebedůvěru; zdůrazňuje, že podnikání vyžaduje rozvoj průřezových dovedností, jako je kreativita, kritické myšlení, týmová práce a iniciativa atd., které přispívají k osobnostnímu a profesnímu rozvoji mladých lidí a usnadňují jejich včasný vstup na trh práce; zdůrazňuje, že by tyto investice měly být podpořeny lepší součinností mezi různými evropskými a vnitrostátními iniciativami, které zahrnují nejen vzdělávání a odbornou přípravu, ale i další související oblasti, jako zaměstnanost, sociální politika, politika péče o mládež a kultura, jakož i užší spoluprací se všemi zainteresovanými subjekty, jako jsou sociální partneři a podniky, aby se osnovy studia sladily s potřebami trhu práce;

66.  připomíná závazek členských států investovat do vyššího vzdělávání a v tomto smyslu vyzývá k postupnému zvyšování standardů vzdělávání a odborné přípravy v evropském vzdělávacím systému; vyzývá členské státy, aby uznaly vzdělávání jako klíčovou investici a aby se zavázaly investovat do této oblasti alespoň 2 % HDP a dále aby zaručily, aby v tomto odvětví nedocházelo k rozpočtovým škrtům; vyzývá Komisi, aby nadále posilovala roli vzdělávání ve strategii Evropa 2020, a to tak, že spojí obecné cíle strategického rámce vzdělávání a odborné přípravy 2020 (ET 2020) s přezkumem strategie Evropa 2020;

67.  zdůrazňuje, že pro boj s dlouhodobou nezaměstnaností a zajištění širšího přístupu ke kvalitním pracovním místům je zásadní celoživotní investice do lidského kapitálu a do dovedností a zejména do zvyšování kvalifikace stávající pracovní síly a nekvalifikovaných pracovníků; vyzývá EU, aby stanovila jasné cíle celoživotního vzdělávání v případě chybějících dovedností a rozšířila odbornou přípravu a vzdělávání starších pracovníků a zejména pracovníků s nízkou kvalifikací ve věku nad 30 let a osob, které předčasně ukončily školní docházku, o komunikační, jazykové a digitální dovednosti;

68.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy, regionální a místní orgány a jednotliví zaměstnavatelé poskytovali na programy kvalitního odborného vzdělávání a učňovské přípravy a na učení ve škole dostatečné finanční prostředky a tyto programy uvedli do praxe; připomíná, že tyto programy by měly být v souladu s minimálními normami v oblasti sociální ochrany;

69.  je přesvědčen o tom, že je nezbytné na místní, regionální i vnitrostátní úrovni udržovat mezi zástupci veřejných orgánů, zaměstnavatelů a zaměstnanců, včetně veřejných a soukromých služeb zaměstnanosti a vzdělávacích institucí a institucí odborné přípravy úzké a soustavné partnerství s cílem rozvíjet dlouhodobé strategie pro příslušné vnitrostátní trhy práce a nalézt způsoby, jak problém nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi co nejlépe podchytit ve všech jeho ohledech, a vybízí členské státy, aby takovou spolupráci podporovaly;

70.  domnívá se, že iniciativa „záruka pro mladé lidi“ je prvním krokem směrem k takovému přístupu k potřebám mladých lidí v oblasti zaměstnání, který bude založen na právech; připomíná povinnost zaměstnavatelů podílet se na procesu poskytování programů přístupné odborné přípravy a kvalitních stáží mladým lidem; zdůrazňuje, že kvalitativní aspekt důstojné práce pro mladé lidi nesmí být oslabován a že hlavní pracovněprávní normy a jiné normy vztahující se ke kvalitě práce, jako je pracovní doba, minimální mzda, sociální zabezpečení a bezpečnost a ochrana zdraví při práci, musí být v rámci vynakládaného úsilí v centru pozornosti;

Podpora pracovní mobility

71.  připomíná, že v EU jsou v současné době dva miliony neobsazených pracovních míst; zdůrazňuje, že pracovní mobilita je pro nápravu tohoto nedostatku v Unii nezbytná, a opakuje v tomto ohledu význam programů ERASMUS+ a EURES;

72.  připomíná důležitost usnadnění mobility přeshraničních pracovníků tím, že bude poskytováno více informací o existenci přeshraničních partnerství EURES, která byla navržena za účelem motivace a k odstranění překážek mobility u přeshraničních pracovníků, a informováním těchto pracovníků a poskytováním poradenství ohledně pracovních příležitostí a podmínek pro bydlení a práci na obou stranách hranice; v tomto směru je EURES-T důležitým nástrojem, který umožní lépe kontrolovat potenciální zdroje nových pracovních míst a směřovat k integrovanějšímu trhu práce EU;

73.  připomíná, že mobilita pracovníků ze třetích zemí je jednou z možností, jak reagovat na demografické problémy, nedostatek a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trhu práce a na nutnost minimalizovat důsledky odlivu mozků;

74.  poukazuje na to, že EU byla vybudována na principu svobodného pohybu pracovníků; vybízí k podpoře studia a používání cizích jazyků v zájmu zvýšení mobility; zdůrazňuje, že je důležité, aby se výuka jazyků, zejména evropských jazyků, stala součástí celoživotního vzdělávání a aby byla podporována v zájmu usnadnění mobility pracovníků a rozšíření pracovních vyhlídek;

Výměna a validace osvědčených postupů v EU

75.  zdůrazňuje nezbytnost výměny a validace osvědčených postupů mezi členskými státy a regionálními a místními orgány, a rovněž srovnávání a měření jejich účinnosti, zejména v souvislosti s duálním učením a odborným vzděláváním, systémy učňovské přípravy a stáží, učebními osnovami, výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení a strategií celoživotního učení, a rovněž uznání zvláštností jednotlivých trhů práce a vzdělávacích systémů; poukazuje na evropskou platformu pro učňovskou přípravu jako na jeden z klíčových nástrojů pro rozvíjení evropských partnerství a výměnu osvědčených postupů týkajících se učňovského vzdělávání;

76.  zdůrazňuje, že významnou úlohu v rozvoji dovedností a kvalifikací zastává neformální a informální učení, dobrovolnictví a celoživotní vzdělávání, a to zejména v případě průřezových dovedností s širokým uplatněním, jako jsou podnikatelské dovednosti, IKT, jazyky a individuální kompetence; vyzývá EU k lepšímu zpřístupnění dalšího vzdělávání a tzv. vzdělávacích programů druhé šance dospělým; požaduje, aby zaměstnavatelé a vzdělávací instituce řádně validovali a uznávali neformální a informální učení;

77.  zdůrazňuje, že je důležité dát nový impuls boloňskému procesu a neprodleně využít příležitosti pro nové a pokročilejší formy spolupráce, které nabízí ministerská konference v Jerevanu z května 2015;

78.  věří, že je nezbytné, aby Komise dohlížela na správné uplatňování programu Erasmus+ ve všech jeho variantách, včetně části programu, která je věnována sportu; vnímá jako nezbytné zjednodušit podmínky přístupu, aby se program dostal k co největšímu množství občanů a subjektů;

Rozvíjení podnikatelského ducha mezi občany: malé a střední podniky a mikropodniky

79.  je přesvědčen o tom, že je nutné zlepšit vedoucí úlohu, finanční řízení a podporu výuky podnikatelství již v raném věku a podpůrné, rozsáhlé a kvalitní předškolní systémy pro znevýhodněné rodiny, aby se u mladých lidí realizoval potenciál, který jim umožní být připraven stát se nejen zaměstnanci, ale také zaměstnavateli a být schopni založit nový podnik a využít nových trhů;

80.  vítá programy, jako je Erasmus pro mladé podnikatele, jejichž cílem je pomoci začínajícím podnikatelům získat potřebné dovednosti pro řízení podniku, a je přesvědčen o tom, že tyto programy je nutné dále podporovat, a pomoci tak většímu počtu mladých podnikatelů etablovat se a dosáhnout úspěchu; je přesvědčen o tom, že pro mladé podnikatele by měla být zavedena podpůrná opatření, která jim usnadní získání přístupu k informacím i financování a zdroje finančních prostředků, včetně služeb jednotných kontaktních míst poskytujících informace a podporu zacílených na mladé lidi v rámci stávajících subjektů zajišťujících podporu podnikání;

81.  je přesvědčen o tom, že neformální vzdělávání, zejména je-li rozvíjeno v mládežnických organizacích, podporuje tvořivost, smysl pro iniciativu a odpovědnost za vlastní výsledky a může zvýšit šance mladých lidí na trhu práce;

82.  zdůrazňuje, že do všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy je třeba začlenit prvky podnikatelské přípravy, protože vštěpování podnikatelského ducha mladým lidem v rané fázi vzdělávání představuje účinný způsob boje proti nezaměstnanosti, zejména pak mezi mladými lidmi; naléhavě vyzývá k aktivnímu dialogu a spolupráci mezi akademickou sférou a podnikatelským prostředím za účelem vytvoření vzdělávacích programů, které vybaví mladé lidi požadovanými dovednostmi a kompetencemi;

83.  vyzývá, aby evropská strategie kvalifikace byla prozíravá a orientovaná na výsledek, aby byla vzorem pro vnitrostátní strategie kvalifikace a začlenila je do národních plánů zaměstnanosti a zároveň poskytovala komplexní rámec pro odvětvové akční plány navržené v balíčku zaměstnanosti;

84.  zdůrazňuje nutnost podpůrných opatření a pobídek pro začínající podniky, MSP, mikropodniky a účastníky sociální ekonomiky, který spočívá v usnadnění jejich zakládání a provozu, a nutnost zakotvit zásadu lepší regulace a podle této zásady jednat a usnadnit nábor kvalifikovaných pracovníků a odbornou přípravu zaměstnanců; za tímto účelem zdůrazňuje, že by se daňové zatížení mělo přesunout z práce na jiné zdroje zdanění, které méně poškozují zaměstnanost a růst, při zachování odpovídající sociální ochrany;

85.  vyzývá členské státy k tomu, aby snížily daňové zatížení práce;

86.  připomíná, že téměř 99 % evropských společností jsou MSP, a ty představují základní hybnou sílu, pokud jde o vytváření konkurenceschopného trhu práce v EU; v souvislosti s tím zdůrazňuje, že je důležité, aby právní předpisy EU vycházely ze zásady „zelenou malým a středním podnikům“, aby byly odstraněny byrokratické překážky, se kterými se malé a střední podniky setkávají, a aby bylo těmto podnikům umožněno plně využívat jejich potenciálu k vytváření pracovních míst;

87.  je přesvědčen o tom, že by měly být zavedeny pobídky pro podnikatele, aby investovali do odborného vzdělávání a učňovské přípravy pro zaměstnance a že by případně měly být za tímto účelem zavedeny a rozvíjeny pobídky, neboť jim to umožní rozšiřovat svou činnost a vytvářet nová pracovní místa; je přesvědčen o tom, že rozvoj sítí zaměstnavatelů může malým a středním podnikům a mikropodnikům pomoci získat přístup k poskytování odborné přípravy a k podpoře, kterou potřebují;

Inovace a digitalizace: nové dovednosti a pracovní místa

88.  zdůrazňuje význam inovací a digitalizace pro růst, produktivitu a spravedlivější, udržitelnější a inkluzivnější společnost a nezbytnost poskytovat v této souvislosti vědomosti, tvořivost a dovednosti, a dále motivaci a rozhodnost na straně zaměstnanců a potenciálních zaměstnanců a zaměstnavatelů z hlediska vytvoření inovativních, tvůrčích a digitálních produktů a služeb; zdůrazňuje, že je nezbytné odstranit digitální propast a rozvíjet digitální dovednosti v rámci celoživotního vzdělávání a začlenit do vzdělávacích programů nová média a technologie; dále poukazuje na potřebu rozvíjet inovativní způsoby učení a rozšiřovat dostupnost výuky online a na dálku skrze otevřené vzdělávací zdroje, které pomáhají zajistit rovný přístup ke vzdělání a odborné přípravě;

89.  zdůrazňuje, že je třeba určit širokou škálu nově se rozvíjejících odvětví a klíčových odvětví růstu, na které by se členské státy měly zaměřit při rozvíjení své dovednostní základny;

90.  zdůrazňuje potenciál pro vytvoření pracovních míst, který se nabízí dokončením jednotného digitálního trhu, vybudováním energetické unie, vytvořením pracovních míst pomocí investic do výzkumu, rozvoje a inovací, podporováním sociálního podnikání a sociální ekonomiky, zvyšováním kvalifikace pracovníků ve zdravotnictví a v odvětví sociální péče a podporou dopravních sítí;

91.  zdůrazňuje nový trend týkající se společností, které znovu přesouvají svou výrobu a služby do EU, a příležitosti, které to přináší v souvislosti s tvorbou pracovních míst, především pro mladé lidi; je přesvědčen o tom, že ekonomiky EU mají jedinečnou příležitost k urychlení tohoto trendu přesouvání pracovních míst zpět do EU tím, že zajistí, aby dovednosti pracovní síly odpovídaly potřebám podniků;

92.  zdůrazňuje význam studia v oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) a vyzdvihuje jejich význam v tom, aby Evropa dokázala hrát důležitou roli na celosvětové scéně, pokud jde o technologický pokrok;

93.  podporuje iniciativu Komise ve spolupráci s týmem složeným ze tří předsednictví zaměřenou na podporu podnikatelského myšlení v Evropě a rozvíjení přenositelných kompetencí pro život;

94.  zdůrazňuje, že se EU potýká s nedostatkem dovedností v oblasti přírodních věd, technologií, v inženýrských oborech a v matematice (tzv. STEM oborech), zatímco má příliš mnoho absolventů v oboru společenských věd; je toho názoru, že pro překonání nedostatku v oblasti pracovních míst a studií v oborech STEM jsou nezbytné doplňující iniciativy na evropské a vnitrostátní úrovni; doporučuje, aby Evropská komise a členské státy podporovaly atraktivitu a hodnotu oborů STEM a aby pobízely mladé lidi, včetně žen, aby se hlásili ke studiu na tyto obory;

95.  poukazuje na to, že ve 21. století je stále místo pro tradiční know-how, které vytváří stabilní práci, již nemohou zabezpečit externí dodavatelé, a které je základem odvětví, v nichž Evropa vyniká; vyzývá k tomu, aby byla těmto tradičním dovednostem poskytována podpora, aby se zachovaly a byly prostřednictvím odborného vzdělávání předávány dalším generacím a aby byly v zájmu maximalizace svého potenciálu vhodně kombinovány s novými druhy know-how, včetně digitálních dovedností;

Opatření týkající se mladších a starších pracovníků a pracovníků se zdravotním postižením

96.  zdůrazňuje potřebu a význam zvláštních opatření a podpory pro zaměstnavatele, zejména MSP, kvůli posílení kvalitní a udržitelné zaměstnanosti, zajistit odbornou přípravu na pracovišti a nabízet příležitosti k profesnímu rozvoji skupin znevýhodněných na trhu práce, jako jsou mladí lidé, starší pracovníci, ženy, migranti, osoby se zdravotním postižením a dlouhodobě nezaměstnaní; uznává a podporuje úlohu veřejných i soukromých služeb zaměstnanosti v podpoře konkurenceschopných trhů práce; připomíná význam společenské a ekonomické odpovědnosti na straně zaměstnavatelů a vzdělávacích institucí vůči všem zaměstnancům a společnosti; je přesvědčen o tom, že společenská odpovědnost by bylo vhodné vyžadovat rovněž od institucí odpovědných za vzdělávání a odbornou přípravu;

97.  uznává problémy, se kterými se mladí lidé potýkají, když vstupují na trh práce, a připomíná, že je pro ně důležité nabýt první pracovní zkušenosti během studia, aby tak získali dovednosti potřebné k získání zaměstnání a k tomu, aby se přechod ze vzdělávání do zaměstnání stal účinnějším a efektivnějším; poukazuje na potenciál podnikání mladých lidí, a proto vyzývá zaměstnavatele a členské státy k odpovědnosti za to, že poskytnou mladým lidem příležitost takovou zkušenost získat, a aby mladé lidi podporovaly v získávání odpovídajících dovedností; dále zdůrazňuje význam spolupráce v tomto ohledu mezi školami a zaměstnavateli a vyzývá instituce EU a členské státy, aby byly k podnikatelům vstřícnější a aby podporovaly mladé lidi v přetváření jejich myšlenek na úspěšné podnikatelské plány;

Politické návrhy a doporučení

98.   vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby investovaly do inovativních a nových slibných ekonomických odvětví s cílem zvýšit v EU investice za účelem posílení růstu a nové, kvalitní, udržitelné zaměstnanosti, která by vedla ke spravedlivější, udržitelné a inkluzivní společnosti; dále zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy prováděly opatření v hospodářské a finanční oblasti a reformy trhu práce na základě jasných a měřitelných ukazatelů založených na údajích, u nichž lze prokázat účinnost;

99.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že kromě podpory vytváření kvalitních pracovních míst budou navrženy reformy trhu práce, které sníží jeho roztříštěnost, přivedou na trh práce ohrožené skupiny, budou podporovat rovnost žen a mužů, sníží chudobu pracujících a poskytnou odpovídající sociální ochranu všem pracovníkům, včetně osob samostatně výdělečně činných;

100.  vybízí členské státy, aby investovaly do vzdělávání předškolních dětí a do výuky jazyků a informačních a komunikačních technologií v raném věku v rámci základních škol;

101.  vyzývá členské státy, aby náležitě zohlednily význam automatizace jakožto trendu, který může oslabit kvantitativní význam řady pracovních míst, a aby své programy odborné přípravy pro nezaměstnané zaměřily na učení se dovednostem užitečným na pracovních místech s nerutinní prací;

102.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby se informovaly o osvědčených postupech a rozhodly se přejít od těchto postupů k politickým krokům, jimiž zvýší míru zaměstnanosti a sníží chudobu a nerovnost, a aby uskutečnily reformy, které budou z těchto postupů vycházet; vyzývá dále členské státy, aby porovnávaly a měřily účinnost těchto postupů, zajistily rovnováhu mezi schopností přizpůsobit se a zabezpečením pracovníků a společností a aby zvážily specifika trhů práce a vzdělávacích systémů v jednotlivých členských státech;

103.  vyzývá města a regiony, aby se zaměřily na kvalitní vzdělávání a odbornou přípravu a bojovaly proti předčasnému ukončování školní docházky a nezaměstnanosti mladých lidí, protože mladí lidé naléhavě potřebují nové perspektivy a pro jejich podporu by mělo být učiněno maximum;

104.  vyzývá členské státy, aby rozvíjely kolektivní přístupy, jako jsou zaměstnanecké sítě, s cílem napomoci prolomení překážek, které brání zaměstnavatelům v uskutečňování ambicióznějších plánů týkajících se rozvíjení pracovní síly;

105.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily a podporovaly sociální podniky, které berou v potaz svou odpovědnost vůči životnímu prostředí, spotřebitelům a zaměstnancům;

106.  vyzývá členské státy k zavedení minimální mzdy, které bude řešit rozdíly v odměňování za použití základní úrovně pro každý členský stát, aby tak byly pomocí legislativních prostředků nebo na základě dohody – v souladu s vnitrostátní praxí – zajištěny důstojné příjmy;

107.   vyzývá členské státy, aby do svých vzdělávacích programů začlenily vzdělání v oblasti vedoucích schopností, řízení, podnikání a finančnictví, poradenství v oblasti zakládání podniků a komunikačních technologií, včetně strategií celoživotního učení a aby upřednostňovaly další rozvoj programů odborného vzdělávání a přípravy, včetně evropských řemesel, a to s přihlédnutím k rozdílům mezi členskými státy v trzích práce a ve vzdělávacích systémech, neboť jednotný přístup pro všechny není vhodný;

108.  žádá Komisi, aby vytvořila evropskou platformu pro uznávání a validaci kvalifikací pro konkrétní činnosti a profese, zahrnující uznávání kvalifikací získaných dobrovolnickou činností;

109.  vyzývá členské státy, aby provedly doporučení Rady z roku 2012 týkající se validace neformálního a informálního učení jakožto prostředku k uznávání kompetencí získaných v rámci neformálního vzdělávání, především v dobrovolnickém sektoru a v odvětví práce s mládeží, a aby podpořily provádění politik v oblasti celoživotního učení;

110.   vyzývá členské státy, aby podporovaly úzké a systematické zapojení subjektů trhu práce, včetně organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců, vzdělávacích institucí a veřejných a soukromých služeb zaměstnanosti na místní, regionální a národní úrovni, a to rovněž usnadněním komunikace a sdílením informací mezi těmito subjekty, s cílem pomáhat rozvoji užších vazeb mezi vzděláním a odbornou přípravou na jedné straně a pracovištěm na straně druhé, lépe přizpůsobovat nabídku poptávce a předvídat a plánovat, jaké dovednosti a kvalifikace budou v budoucnu žádané;

111.  vyzývá Komisi, členské státy a orgány na regionální a místní úrovni, aby poskytly finanční a ekonomické pobídky, které budou podporovat účast na neustálém vzdělávání a odborné přípravě s cílem zajistit do budoucna kvalifikovanou pracovní sílu; doporučuje vycházet v těchto pobídkách z měřitelných a na údajích založených ukazatelů, u nichž lze prokázat účinnost;

112.  vyzývá členské státy, aby učitelům a vedoucím osobnostem v oblasti vzdělávání poskytovaly náležitou odbornou přípravu a zajistily jim neustálý profesní rozvoj, jež těmto osobám pomohou využívat ty nejvhodnější výukové metody a umožnit tak evropské mládeži rozvoj dovedností a kompetencí pro 21. století; zdůrazňuje proto, že je důležité poskytovat učitelům know-how založené na zkušenostech, které kombinuje praxi s teorií, zvláště co se týče nových technologií a digitalizace, tak aby mohli předávat tyto znalosti studentům;

113.  vybízí členské státy a EU, aby přijaly rychlá konkrétní opatření k provedení politik a stávajících právních předpisů týkajících se vzájemného uznávání kvalifikací a akademických titulů v EU, jakožto prostředku k posílení řádné mobility pracovníků v EU a k řešení problému neobsazených pracovních míst;

114.  vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly prognózy týkající se měnících se trhů práce, zejména v souvislosti s problémy vyplývající z globalizace a prognózy pracovních míst a dovedností, které lze v jednotlivých členských státech a ve všech odvětvích očekávat;

o
o   o

115.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0038.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0394.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0110.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2014)0010.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0037.
(6) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.
(7) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
(8) Podle čtvrtletního přehledu Komise z března 2015 o zaměstnanosti a sociální situaci.
(9) Evropská komise, Zaměstnanost a sociální rozvoj v Evropě, 2013.
(10) Podle čtvrtletního přehledu Komise ze dne 13. dubna 2015 o zaměstnanosti a sociální situaci.


Třicátá a třicátá prvá výroční zpráva o sledování provádění právních předpisů EU (2012–2013)
PDF 368kWORD 122k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2015 k třicáté a třicáté první výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2012–2013) (2014/2253(INI))
P8_TA(2015)0322A8-0242/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na 30. výroční zprávu o kontrole uplatňování práva EU (2012) (COM(2013)0726),

–  s ohledem na 31. výroční zprávu o kontrole uplatňování práva EU (2013) (COM(2014)0612),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot““ (COM(2010)0070),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Druhá zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot““ (COM(2011)0930),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané „Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie“ (COM(2012)0154),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o 29. výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2011)(2),

–  s ohledem na studii nazvanou „Dopad krize na základní práva v členských státech EU – srovnávací analýza“(3),

–  s ohledem na balíček předpisů týkající se zlepšování právní úpravy přijatý Komisí dne 19. května 2015;

–  s ohledem na články 52 a 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A8-0242/2015),

A.  vzhledem k tomu, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 1 SEU Listina základních práv Evropské unie má stejnou právní sílu jako Smlouvy a je určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie (čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv);

C.  vzhledem k tomu, že podle čl. 258 odst. 1 a 2 SFEU má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj ze Smluv vyplývá, vydá o tom odůvodněné stanovisko a může předložit věc Soudnímu dvoru, pokud daný členský stát nevyhoví stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí;

D.  vzhledem k tomu, že rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí stanoví sdílení informací o veškerých řízeních pro porušení povinnosti zasláním formálního dopisu, ale nepokrývá neformální postup EU-Pilot, který předchází zahájení formálního řízení pro porušení povinností;

E.  vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na uspokojivé správní řízení jako právo každého na to, aby jeho záležitost byla projednána nestranně a spravedlivě a v přiměřené lhůtě institucemi a orgány Unie, a článek 298 SFEU stanoví, že při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

F.  vzhledem k tomu, že článek 51 Listiny základních práv Evropské unie omezuje povinnost členských států postupovat v souladu s Listinou na situace, kdy aplikují právo EU, ale nestanoví podobné omezení na povinnosti, které z listiny vyplývají pro orgány, instituce a jiné subjekty EU;

G.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s nedávnou finanční krizí musely členské státy přijmout opatření primárně ohrožující právní předpisy EU, zejména ustanovení o ochraně sociálních a hospodářských práv;

1.  bere na vědomí, že v souladu se společným politickým prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 27. října 2011 o informativních dokumentech podala Komise oběma spoluzákonodárcům zprávu o naplňování tohoto prohlášení;

2.  vítá 30. a 31. výroční zprávu Komise o uplatňování práva EU a konstatuje, že podle těchto zpráv členské státy v roce 2012 nejvíce neplnily povinnosti týkající se provedení v oblasti dopravy, ochrany zdraví a spotřebitelů, ochrany životního prostředí a otázek souvisejících s vnitřním trhem a službami, zatímco v roce 2013 byly nejvíce problematickými oblastmi životní prostředí, ochrana zdraví a spotřebitelů, vnitřní trh a služby a oblast dopravy; připomíná však, že toto hodnocení ex-post nenahrazuje povinnost Komise monitorovat efektivně a včas uplatňování a provádění právních předpisů EU, a konstatuje, že by Evropský parlament mohl napomáhat při přezkumu provádění právních předpisů prostřednictvím své kontroly Komise;

3.  poukazuje na to, že v Evropské unii, jež je založená na zásadách právního státu, na právní jistotě a předvídatelnosti, musí být občanům EU umožněno, a je to jejich právo, jako prvním vědět, jaké vnitrostátní právní předpisy byly přijaty v rámci transpozice práva EU a které vnitrostátní orgány jsou zodpovědné za jejich správné provedení, a to jasným, přístupným, transparentním a včasným způsobem (prostřednictvím internetu a jinými prostředky);

4.  poznamenává, že občané a podniky očekávají jednoduchý, předvídatelný a spolehlivý regulační rámec;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby při navrhování a posuzování právních předpisů měla více na zřeteli zátěž, kterou mohou představovat pro malé a střední podniky;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby koordinovaly své úsilí již v rané fázi legislativního procesu s cílem zajistit, aby mohl být konečný výsledek efektivněji uplatňován;

7.  konstatuje, že v důsledku pozdního nebo nesprávného provedení ve vnitrostátním právu a špatného uplatňování práva EU může vzniknout rozdílná situace v různých členských státech a mohou být narušeny rovné podmínky v celé EU;

8.  žádá Komisi, aby přistupovala stejným způsobem ke všem členským státům bez ohledu na jejich velikost či na to, kdy vstoupily do EU;

9.  konstatuje, že uplatňování a provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu zůstává ve členských státech nestejné; konstatuje, že občané, kteří si přejí žít, pracovat nebo podnikat v jiném členském státě, čelí v každodenní realitě stálým obtížím vyplývajícím z nestejného provádění právních předpisů EU v právních systémech členských států;

10.  připomíná, že podle článku 17 SEU Komise odpovídá za zajištění provádění právních předpisů Unie včetně Listiny základních práv Evropské unie (čl. 6 odst. 1 SEU), jejichž ustanovení jsou určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie (čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv EU); připomíná, že Komise má podle článků 258 až 260 SFEU pravomoc uplatnit řízení o neplnění povinnosti, s cílem zajistit dodržování práva EU; vyzývá nicméně Komisi, aby Parlamentu usnadnila plnění této úlohy jakožto spoluzákonodárce tím, že mu bude poskytovat odpovídající informace a bude mu nadále odpovědná;

11.  konstatuje, že celkem bylo uzavřeno 731 případů nesplnění povinnosti, protože dotčený členský stát prokázal soulad s právními předpisy EU; poukazuje na to, že Soudní dvůr v roce 2013 vydal 52 rozsudků podle článku 258 SFEU, z nichž 31 (59,6 %) bylo vyneseno proti členským státům; připomíná, s cílem uvést tyto statistiky do příslušných souvislostí, že až dosud 3 274 (87,3 %) rozsudků vynesených Soudním dvorem v souvislosti s řízením o nesplnění povinností vyznělo ve prospěch Komise; vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost skutečnému vymáhání všech těchto rozsudků;

12.  vítá, že Komise ve zvýšené míře využívá prováděcí plány pro nové právní předpisy EU určené členským státům, neboť se tak zvyšuje pravděpodobnost, že tyto právní předpisy nebudou provedeny včas a řádně, předchází problémům s prováděním a uplatňováním a na druhé straně má dopady na počet příslušných předložených petic;

13.  znovu opakuje, že je třeba, aby se Komise soustředila na účinné řešení problémů, efektivní řízení a preventivní opatření, avšak navrhuje, aby rovněž promýšlela nové způsoby, jiné než jsou formální řízení pro nesplnění povinností, jak zlepšit provádění a vymáhání právních předpisů EU;

14.  je přesvědčen, že právo EU musí být řádně a rychle provedeno v právním řádu každého členského státu; naléhavě vyzývá orgány členských států, aby se vystříhaly tzv. „gold-platingu“, protože tato praxe často vede k výrazným rozdílům v procesu provádění práva Unie na úrovni členských států, a to následně oslabuje respekt k právním předpisům Unie, když se občané dozvídají o významných odlišnostech v různých částech EU; poukazuje na to, že je třeba ještě zintenzívnit spolupráci mezi poslanci Evropského parlamentu a výbory pro evropské záležitosti vnitrostátních a regionálních parlamentů; vřele vítá novinku v Lisabonské smlouvě, která spočívá v tom, že Soudní dvůr má na žádost Komise možnost uložit členským státům sankce za pozdní provedení, aniž by se muselo čekat na druhý rozsudek; vyzývá orgány EU (Radu, Komisi a ECB), aby při stanovování norem sekundárního práva nebo přijímání politik týkajících se hospodářských a sociálních věcí, jež mají dopad na lidská práva a všeobecné blaho, respektovaly primární právo EU (Smlouvy a Listinu základních práv);

15.  konstatuje, že Komise používá výraz „gold-plating“, který se vztahuje k závazkům přesahujícím požadavky EU, to znamená přemíru standardů, pokynů a postupů nahromaděných na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, které zasahují do očekávaných politických cílů; vyzývá Komisi, aby tento výraz jednoznačně definovala; zdůrazňuje, že tato definice musí vyjasnit, že členské státy mají právo zavést přísnější normy v případech, kdy je to nezbytné, přičemž je nutno mít na zřeteli, že lepší harmonizace při uplatňování právních předpisů EU týkajících se životního prostředí je důležitá pro fungování vnitřního trhu

16.  konstatuje, že snížení počtu případů opožděného provedení v roce 2012 ve srovnání s předchozím rokem bylo způsobeno zejména tím, že v roce 2012 bylo ve srovnání s předchozími lety zapotřebí provést transpozici méně směrnic; uznává však, že statistiky za rok 2013 prokazují skutečný pokles případů opožděného provedení, neboť počet těchto případů dosáhl na konci tohoto roku pětiletého minima, což lze vnímat jako kladný výsledek zavedení zrychleného postupu u sankcí v případě neprovedení do čl. 260 odst. 3 SFEU;

17.  konstatuje, že pokles v porušení povinnosti při pozdním provádění v letech 2013, 2012 a za posledních pět let lze vysvětlit využíváním pilotních a dalších mechanismů EU (včetně SOLVIT 2) a zavedením zrychleného postupu u sankcí v případě neprovedení do čl. 260 odst. 3 SFEU; zdůrazňuje, že včasné provádění směrnic by mělo zůstat jednou z hlavních priorit Komise a že je nutné prosazovat dodržování lhůt pro provedení;

18.  upozorňuje na to, že zvýšení počtu nových dokumentů EU Pilot týkajících se zvláště životního prostředí, daní, spravedlnosti a cel, v průběhu zkoumaného období, i pokles počtu otevřených případů neplnění povinnosti, naznačuje pozitivní trend v členských státech, pokud jde o provádění práva EU, neboť to dokládá, že se EU Pilot prokázal jako účinný při dosahování brzkých rozhodnutí o potenciálním porušení; domnívá se však, že by se mělo vyvinout větší úsilí v oblasti vymáhání práva EU s cílem posílit jeho transparentnost a dohled nad ním ze strany stěžovatelů a zainteresovaných stran, a vyjadřuje politování nad tím, že bez ohledu na své opakované žádosti má Parlament stále nedostatečný přístup k informacím o pilotním postupu a o nedořešených případech; konstatuje, že je zapotřebí posílit právní status a legitimitu programu EU Pilot, a domnívá se, že toho lze dosáhnout pomocí větší transparentnosti a větší účasti stěžovatelů a Evropského parlamentu;

19.  vyzývá proto opětovně Komisi, aby navrhla závazná pravidla ve formě nařízení, vycházela přitom z nového právního základu, tj. článku 298 SFEU, a zajistila tak plné dodržování práva občanů na řádnou správu ve smyslu článku 41 Listiny základních práv;

20.  uznává, že primární odpovědnost za řádné provádění a uplatňování práva EU nesou členské státy, a zdůrazňuje povinnost evropských orgánů a institucí dodržovat primární právo EU při vytváření sekundárního práva EU nebo při rozhodování o sociální, hospodářské nebo jiné politice, při jejím provádění a ukládání členským státům, a zdůrazňuje také jejich povinnost napomáhat členským státům všemi dostupnými prostředky v jejich úsilí o dodržování demokratických a sociálních hodnot a o provádění právních předpisů EU v dobách úsporných opatření a hospodářských omezení; připomíná, že orgány a instituce EU jsou vázány zásadou subsidiarity a výsadami členských států;

21.  vyjadřuje obavy, že úsporná opatření uložená vysoce zadluženým členským státům EU, která byla následně ještě před provedením ve vnitrostátním právu včleněna do aktů sekundárního práva EU v období, k němuž se obě posuzované výroční zprávy vztahují, a zejména radikální škrty v oblasti veřejných výdajů vedou ke značnému snížení schopnosti veřejné správy a soudních orgánů členských států převzít odpovědnost za správné provádění práva EU;

22.  domnívá se, že členské státy, v nichž probíhají ekonomické ozdravné programy, by měly stále mít možnost plnit své závazky dodržovat sociální a hospodářská práva;

23.  připomíná, že orgány a instituce EU jsou vázány Smlouvami a Listinou základních práv Evropské unie, i když jednají jako členové skupin mezinárodních věřitelů (v rámci tzv. trojky);

24.  zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby orgány a instituce EU dodržovaly Smlouvy; konstatuje, že Komise musí členským státům pomoci řádně provádět právo EU, s cílem posílit podporu pro EU a důvěru v její legitimitu; vybízí Komisi, aby zveřejňovala připomínky členských států vznesené během procesu provádění do vnitrostátního práva; zdůrazňuje, že pro zlepšení uplatňování práva EU je zásadní podpora vnitrostátních parlamentů při provádění právních předpisů do vnitrostátního práva, a vyzývá proto k posílení dialogu s vnitrostátními parlamenty, a to i tehdy, zaznívají-li obavy ohledně dodržování zásady subsidiarity; je si vědom toho, jak zásadní je provádění pravidelných hodnocení ex-post a jak je důležité žádat o stanovisko vnitrostátních parlamentů, neboť tímto způsobem lze najít a řešit problémy či komplikované otázky právních předpisů, které nebyly na první pohled patrné;

25.  konstatuje, že právo na podávání petic Parlamentu je jedním z pilířů evropského občanství, jak stanoví článek 44 Listiny základních práv Evropské unie a článek 227 SFEU; poukazuje na to, že toto právo poskytuje nástroje, které jsou nezbytné, avšak nikoli dostatečné ke zvýšení účasti veřejnosti na rozhodovacím procesu EU, a že hraje důležitou úlohu při zjišťování a posuzování možných mezer a porušení při provádění právních předpisů EU členskými státy a při informování orgánů EU o tomto provádění; s ohledem na výše uvedené zdůrazňuje klíčovou úlohu Petičního výboru jako efektivního propojení mezi občany EU, Parlamentem, Komisí a vnitrostátními parlamenty;

26.  vítá, že Komise uznává klíčovou úlohu, kterou hrají stěžovatelé, neboť pomáhají odkrývat porušování právních předpisů EU;

27.  připomíná, že evropské instituce, a zejména Komise a Rada, musí plně uplatňovat právo EU a judikaturu v oblasti transparentnosti a přístupu k dokumentům a být s nimi v souladu; požaduje v tomto ohledu účinné uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(4) a souvisejících rozsudků Soudního dvora Evropské unie;

28.  zdůrazňuje, že EU byla vytvořena jakožto unie založená na zásadách právního státu a dodržování lidských práv (článek 2 SEU); opakuje, že pozorné monitorování jednání a opomenutí členských států a orgánů a institucí EU je nanejvýš důležité, a zdůrazňuje, že počet peticí zaslaných Parlamentu a stížností zaslaných Komisí, které se týkají problémů, jež Komise údajně vyřešila, dokazují, že občané věnují stále větší pozornost potřebě lepšího uplatňování práva EU; vyzývá Komisi, aby rychleji a jasněji reagovala na oznámení občanů týkající se porušování práva Unie;

29.  konstatuje, že v roce 2013 byl uzavřen vysoký počet případů řízení pro nesplnění povinnosti, dříve než byly projednány Soudním dvorem, přičemž pouze přibližně 6,6 % případů bylo uzavřeno soudním rozhodnutím; domnívá se proto, že je nezbytné pokračovat v důsledném sledování kroků členských států, neboť některé petice stále poukazují na problémy, které přetrvávají i poté, co byla záležitost uzavřena;

30.  vítá skutečnost, že Komise věnuje stále větší pozornost peticím jakožto zdroji informací jak o stížnostech občanů na veřejné orgány, včetně orgánů samotné EU, tak možnému porušování právních předpisů EU v souvislosti s jejich skutečným prováděním, jak o tom svědčí skutečnost, že ve svých posledních dvou výročních zprávách věnuje peticím zvláštním pozornost; bere na vědomí, že tato skutečnost je doprovázena odpovídajícím zvýšením počtu petic, které Petiční výbor postoupil Komisi se žádostí o informace; vyjadřuje však politování nad zpožděním Komise při podávání odpovědí, když je u řady petic požádána o stanovisko;

31.  konstatuje rovněž potřebu konstruktivního dialogu s členskými státy v rámci Petičního výboru a vyzývá členské státy, jichž se týkají příslušné petice, aby vyslaly své zástupce, kteří by se obraceli na petiční výbor během jeho schůzí;

32.  poukazuje na to, že petice předložené občany EU nebo osobami usazenými ve členských státech se týkají porušování práva EU zejména v oblasti základních práv, vnitřních věcí, spravedlnosti, vnitřního trhu, zdraví, spotřebitelů, dopravy, daní, zemědělství a rozvoje venkova a životního prostředí; domnívá se, že petice prokazují, že dosud často a široce dochází k nekompetentnímu provádění a nedostatečnému vhodnému vymáhání, což skutečně vede k špatnému uplatňování právních předpisů EU; zdůrazňuje, že tato situace vyzývá k většímu úsilí členských států a ke stálému monitorování ze strany Komise. Poukazuje zejména na velký počet předkládaných petic, které zpravují o diskriminaci a překážkách vůči osobám se zdravotním postižením;

33.  poukazuje na pokračující obtíže v dialogu s některými členskými státy a regiony, které se zdráhají poskytovat požadované dokumenty a vysvětlení;

34.  vítá, že se útvary Komise zavázaly posílit výměnu informací s Petičním výborem, a rád by zopakoval své požadavky:

   a) lepší komunikace mezi oběma stranami, zejména s ohledem na zahájení a průběh řízení pro nesplnění povinnosti, které zajišťuje Komise, včetně pilotního postupu EU, aby bylo zajištěno plné informování Parlamentu, s cílem neustále zlepšovat jeho legislativní činnost;
   b) je třeba vyvinout úsilí s cílem poskytnout veškeré relevantní informace o peticích týkajících se postupů šetření a řízení pro nesplnění povinnosti Petičnímu výboru, a to v přiměřené době, aby tak mohl účinněji odpovídat na žádosti občanů;
   c) souhlas Komise s tím, že zohlední zprávy Petičního výboru, a zejména zjištění a doporučení obsažená v těchto zprávách, při vypracovávání svých sdělení a přípravě změn právních předpisů;

35.  vyjadřuje politování nad tím, že Parlament, který přímo zastupuje evropské občany a je plnohodnotným spolutvůrcem právních předpisů, který je stále těsněji zapojen do postupů podávání stížností, zejména prostřednictvím parlamentních otázek nebo skrze činnosti Petičního výboru, ještě nedostává automaticky transparentní a včasné informace o provádění právních předpisů EU, i když jsou tyto informace nezbytné nejen ke zlepšování přístupnosti a právní jistoty pro evropské občany, nýbrž i za účelem přijetí změn zaměřených na zlepšení těchto právních předpisů; je toho názoru, že v tomto ohledu by mohlo být přínosným krokem zlepšení komunikace mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty; naléhavě vyzývá k účinnější a účelnější spolupráci mezi orgány EU a očekává, že Komise bude v dobré víře uplatňovat ustanovení revidované rámcové dohody o vztazích s Parlamentem, ve které se Komise zavazuje, že „poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká“;

36.  žádá, aby byl na příslušných generálních ředitelstvích Evropského parlamentu (GŘ IPOL, GŘ EXPO a GŘ EPRS) vytvořen nezávislý systém hodnocení dopadu ex-post hlavních právních předpisů EU přijatých Parlamentem v rámci postupu spolurozhodování a v souladu s řádným legislativním postupem, a to i ve spolupráci s vnitrostátními parlamenty;

37.  bere na vědomí, že Soudní dvůr poukázal na to, že „za škodu způsobenou vnitrostátními orgány mohou nést odpovědnost pouze tyto orgány a že je ve výlučné pravomoci vnitrostátních soudů nařídit odškodnění za takovou škodu“(5); zdůrazňuje proto, že je důležité posílit opravné prostředky dostupné na vnitrostátní úrovni, jež by měly umožnit stěžovatelům přímo a osobněji uplatňovat svá práva;

38.  konstatuje, že většina stížností občanů v oblasti spravedlnosti se týká svobody pohybu a ochrany osobních údajů; opakuje, že právo na volný pohyb je jednou ze čtyř základních svobod EU zakotvených ve Smlouvě o fungování Evropské unie a je zaručeno všem evropským občanům; připomíná, že jako jedna ze základních svobod Evropské unie musí být právo občanů EU volně se pohybovat a mít trvalý pobyt a pracovat v jiných členských státech zaručeno a chráněno;

39.  podtrhuje, že plné provedení společného evropského azylového systému do vnitrostátního práva a jeho účinné provádění je absolutní prioritou; vyzývá členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí a provedly nový „azylový balíček“ správně, včas a v plném rozsahu;

40.  konstatuje, že v oblasti vnitřních věcí bylo v roce 2012 zahájeno 22 řízení o porušení povinnosti a v roce 2013 proběhlo 44 těchto řízení; vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2013 byla většina řízení z důvodu opožděného provedení zahájena kvůli opožděnému provedení směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi a boji proti němu; konstatuje, že udělování azylu zůstává oblastí, v jejímž rámci bylo podáno velké množství stížností;

41.  konstatuje, že v oblasti spravedlnosti bylo v roce 2012 zahájeno 61 řízení o porušení povinnosti a v roce 2013 proběhlo 67 těchto řízení; upozorňuje na skutečnost, že se většina těchto řízení týkala občanství a volného pohybu osob; lituje skutečnosti, že většina řízení z důvodu opožděného provedení byla zahájena kvůli opožděnému provedení směrnice 2010/64/EU o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení; vyjadřuje znepokojení nad výrazným nárůstem počtu stížností v oblasti spravedlnosti v roce 2013;

42.  vítá významný pokrok, jehož bylo v posledních letech dosaženo v oblasti posilování práv na obhajobu podezřelých a obviněných osob v EU; zdůrazňuje, že je zásadně důležité, aby byla včas, úplně a správně provedena všechna opatření stanovená v cestovní mapě Rady pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení; upozorňuje, že tato opatření jsou klíčová pro řádné fungování justiční spolupráce EU v trestních věcech;

43.  zdůrazňuje, že obchodování s lidmi je závažným trestným činem a porušením lidských práv a lidské důstojnosti, které Unie nemůže tolerovat; hluboce lituje skutečnosti, že narůstá objem obchodu s lidmi mezi EU a třetími zeměmi v obou směrech; upozorňuje na skutečnost, že ačkoli je právní rámec vyhovující, jeho konkrétní uplatňování ze strany členských států je stále nedostatečné; zdůrazňuje, že současná situace ve Středomoří zvyšuje pravděpodobnost obchodování s lidmi, a žádá členské státy, aby postupovaly maximálně tvrdě proti pachatelům takovýchto trestných činů a co nejefektivněji chránily oběti;

44.  připomíná, že přechodné období stanovené v protokolu 36 k Lisabonské smlouvě skončilo dne 1. prosince 2014; zdůrazňuje, že po skončení tohoto přechodného období musí následovat postup důkladného hodnocení opatření v rámci bývalého třetího pilíře a jejich provádění ve vnitrostátních právních předpisech členských států; upozorňuje, že k dubnu 2015 nebyl Parlament informován o aktuální situaci každého z právních nástrojů předcházejících Lisabonské smlouvě v oblasti justiční a policejní spolupráce v každém členském státě; vyzývá Komisi, aby dodržela zásadu loajální spolupráce a dané informace Parlamentu co nejdříve poskytla;

45.  připomíná, že závěry Evropské rady z června 2014 označily za celkovou prioritu v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva v příštích pěti letech důsledné provedení již přijatých právních nástrojů a politických opatření do vnitrostátního práva a jejich účinné provádění a konsolidaci; žádá Komisi, aby kladla větší důraz na dohled a na zajištění konkrétního provádění právních předpisů EU členskými státy; domnívá se, že tento požadavek musí být politickou prioritou s ohledem na velké rozdíly, které jsou často vypozorovány mezi politikami přijímanými na úrovni Unie a jejich prováděním na úrovni členských států; podněcuje vnitrostátní parlamenty k tomu, aby se více zapojily do evropské rozpravy a do monitorování uplatňování práva EU, zejména v oblasti vnitřních věcí;

46.  zdůrazňuje, že ve svém usnesení ze dne 11. září 2013 o ohrožených evropských jazycích a jazykové rozmanitosti v Evropské unii(6), Parlament připomněl, že by se Komise měla zaměřit na to, že některé členské státy a regiony svými politikami snižují šanci na přežití jazyků používaných na jejich území, ačkoli jim zánik v celoevropském kontextu nehrozí, a vyzval Komisi, aby zvážila administrativní a legislativní překážky kladené projektům týkajícím se ohrožených jazyků z důvodu malé velikosti dotčených jazykových společenství; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby při posuzování uplatňování práva EU brala pečlivě v úvahu práva příslušníků menšin;

47.  zdůrazňuje, že je nutné, aby byl nejen v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ale i v ostatních oblastech politik posílen přístup občanů k informacím a dokumentům, pokud jde o uplatňování práva EU; vyzývá Komisi, aby zjistila nejlepší možné způsoby, jak tohoto cíle dosáhnout, aby využívala stávajících komunikačních nástrojů za účelem větší transparentnosti a aby zajistila, že budou informace a dokumenty o uplatňování práva EU řádně přístupné; vyzývá Komisi, aby navrhla právně závazný nástroj pro administrativní postup vyřizování stížností občanů;

48.  připomíná, že hladké fungování skutečného evropského prostoru spravedlnosti na základě dodržování různých právních systémů a tradic členských států je pro EU životně důležité a že úplné, správné a včasné provádění právních předpisů EU je nezbytným předpokladem pro dosažení tohoto cíle.

49.  zdůrazňuje, že zlepšení provádění je jednou z priorit sedmého akčního plánu pro životní prostředí;

50.  vyjadřuje politování nad tím, že legislativu EU v oblasti ochrany životního prostředí a zdraví nadále narušuje velký počet případů jejího opožděného či nesprávného provedení ve vnitrostátních předpisech nebo její nesprávné uplatňování ze strany členských států; konstatuje, že 31. výroční zpráva Komise o uplatňování práva EU ukazuje, že v roce 2013 nejvíce řízení o porušení povinnosti souviselo se životním prostředím; připomíná, že náklady na nedostatečné provádění politiky v oblasti životního prostředí – včetně nákladů na řízení pro porušení povinností – jsou vysoké a odhadují se na přibližně 50 miliard EUR ročně (COWI aj., 2011); zdůrazňuje mimoto, že provádění politiky v oblasti životního prostředí by mělo socioekonomické přínosy, které nejsou vždy zaznamenány v analýzách nákladů a přínosů;

51.  vyzývá Komisi, aby byla důslednější ve věci uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a prováděla rychlejší a účinnější vyšetřování případů porušení povinností týkajících se znečištění životního prostředí;

52.  vyzývá Komisi, aby postupovala důrazněji v případech pozdního provedení směrnic z oblasti životního prostředí a více využívala možnosti ukládat pokuty;

53.  vyzývá Komisi, aby předložila nový návrh na zlepšení přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí a návrh týkající se inspekcí životního prostředí, pokud možno bez zvyšování byrokratické zátěže a administrativních nákladů;

54.  zdůrazňuje, že je třeba udržovat vysokou míru ochrany životního prostředí, a varuje před tím, aby se vysoká míra porušování povinností dávala do spojitosti s potřebou snížit úroveň ambicióznosti právních předpisů v oblasti životního prostředí.

55.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že informační politika Komise, pokud jde o Program Komise pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), nadhodnocuje obtížnost provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a zdraví; zdůrazňuje, že by v rámci programu REFIT neměly být sníženy standardy ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a zdraví; uznává, že je zapotřebí lepší právní úprava, a zastává názor, že zjednodušení právní úpravy by mělo mimo jiné řešit problémy, které nastaly při uplatňování právních předpisů; zastává názor, že program REFIT by měl přinášet výsledky pro občany a podniky tím nejméně zatěžujícím způsobem;

56.  vítá novou praxi, kdy Komise může v odůvodněných případech požádat členské státy, aby připojily vysvětlující dokumenty, když oznamují Komisi svá opatření k provedení určité směrnice; znovu však připomíná svou výzvu k zavedení povinných korelačních tabulek o transpozici směrnic, jež by měly být veřejně přístupné ve všech jazycích EU, a vyjadřuje politování nad tím, že program REFIT byl výsledkem jednostranného rozhodnutí Komise bez skutečného sociálního dialogu a dialogu s Parlamentem;

57.  poukazuje na to, že v souvislosti s iniciativou REFIT Komise potřebuje rozvinout širší dialog o účelnosti předpisů s občany, členskými státy, podniky a občanskou společností, aby bylo zajištěno, že budou zachovány kvalita a sociální aspekty právních předpisů EU a že jeden ideál nebude prosazován na úkor jiného;

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0051.
(3) Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (2015).
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
(5) Viz rozsudek ve věci 175/84.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0350.

Právní upozornění