Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 8. října 2015 - ŠtrasburkKonečné znění
Středoafrická republika
 Situace v Thajsku
 Hromadné přesídlování dětí v Nigérii jako důsledek útoků sekty Boko Haram
 Případ Alího Muhammada an-Nimra
 Platební služby na vnitřním trhu ***I
 Právní předpisy v oblasti hypoték a rizikové finanční nástroje v EU: případ Španělska
 Trest smrti
 Poučení z nehody odkalovací nádrže v Maďarsku pět let po katastrofě
 Obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce
 Rovné příležitosti a rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání

Středoafrická republika
PDF 352kWORD 99k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o Středoafrické republice (2015/2874(RSP))
P8_TA(2015)0342RC-B8-1000/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Středoafrické republice,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2015 o činnosti Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU(1),

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o situaci ve Středoafrické republice z 19. června 2013, 19. března 2014 a 17. června 2015,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o situaci ve Středoafrické republice, a zejména na její prohlášení ze dne 13. října 2014,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnitřní činnost (ESVČ) o násilí ve Středoafrické republice ze dne 28. září 2015,

–  s ohledem na závěry Rady o Středoafrické republice ze dne 9. února 2015 a ze dne 20. července 2015,

–  s ohledem na připomínky nezávislé expertky OSN na situaci v oblasti lidských práv ve Středoafrické republice paní Marie-Therese Keity Bocoumové ze dne 1. října 2015,

–  s ohledem na výzvu generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna a Rady bezpečnosti ze dne 28. září 2015 k okamžitému ukončení náhlého výbuchu násilí ve Středoafrické republice,

–  s ohledem na rezoluci OSN 2217 (2015), která obnovuje mandát mise MINUSCA a zachovává počet povolených jednotek na stávající úrovni do 30. dubna 2016, přijatou Radou bezpečnosti na jejím 7434. zasedání dne 28. dubna 2015,

–  s ohledem na rezoluci OSN 2196 (2015), která obnovuje režim sankcí pro Středoafrickou republiku do 29. ledna 2016 a mandát skupiny odborníků zapojených do Výboru pro sankce zřízeného podle rezoluce 2127 do 29. února 2016,

–  s ohledem na hodnotící zprávu OSN ze dne 15. května 2015 o úsilí o prosazování práva a nápravu sexuálního vykořisťování a zneužívání ze strany zaměstnanců Organizace spojených národů a přidružených pracovníků během mírových operací (UN Evaluation Report on Enforcement and Remedial Assistance Efforts for Sexual Exploitation and Abuse by the United Nations and Related Personnel in Peacekeeping Operations),

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o doporučeních nezávislého panelu na vysoké úrovni pro mírové operace ze dne 11. září 2015,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu mezinárodní vyšetřovací komise pro Středoafrickou republiku ze dne 19. prosince 2014,

–  s ohledem na mezinárodní konferenci na vysoké úrovni o Středoafrické republice nazvanou „Od humanitární pomoci k odolnosti“, která se konala dne 26. května 2015 v Bruselu,

–  s ohledem na dohodu o odzbrojení, demobilizaci, repatriaci a znovuzačlenění, kterou dne 10. května 2015 podepsal během fóra z Bangui velký počet ozbrojených skupin,

–  s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na dohodu z Libreville (Gabon) ze dne 11. ledna 2013 o řešení politicko-vojenské krize ve Středoafrické republice, která byla podepsána pod záštitou nejvyšších státních představitelů Hospodářského společenství států střední Afriky a která stanoví podmínky pro ukončení krize ve Středoafrické republice,

–  s ohledem na mimořádné summity nejvyšších státních představitelů Hospodářského společenství států střední Afriky, které se konaly ve dnech 21. prosince 2012, 3. dubna 2013 a 18. dubna 2013 v čadské N’Djameně, a na jejich rozhodnutí zřídit Národní přechodnou radu s legislativními a ústavními pravomocemi a přijmout pro Středoafrickou republiku plán postupného přechodu,

–  s ohledem na setkání mezinárodní kontaktní skupiny konané dne 3. května 2013 v Brazzaville (Konžská republika), jež potvrdila platnost plánu postupného přechodu a zřídila zvláštní fond pro pomoc Středoafrické republice,

–  s ohledem na dohodu o ukončení nepřátelských akcí podepsanou v červenci 2014,

–  s ohledem na závěry sedmé schůze mezinárodní kontaktní skupiny pro Středoafrickou republiku, která se konala dne 16. března 2015 v Brazzaville,

–  s ohledem na prohlášení, která vydala Rada pro mír a bezpečnost Africké unie ve dnech 17. září 2014 a 26. března 2015,

–  s ohledem na ústavu Středoafrické republiky, kterou přijala Přechodná rada na konci srpna 2015,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu z roku 1998, který Středoafrická republika ratifikovala v roce 2001,

–  s ohledem na Opční protokol OSN k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, který Středoafrická republika podepsala,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že na konci září 2015 došlo k novým střetům, v jejichž důsledku 42 osob zemřelo a přibližně 37 000 jich bylo nuceno opustit své domovy;

B.  vzhledem k tomu, že na konci září 2015 uniklo z vězení Ngaragba v Bangui a z Bouaru přes pět set vězňů, včetně dobře známých pachatelů činů porušujících lidská práva; vzhledem k tomu, že to představuje závažnou hrozbu pro civilisty a ochranu obětí a svědků; vzhledem k tomu, že tento únik z vězení představuje krok zpět pro ochranu veřejného pořádku a boj proti beztrestnosti ve Středoafrické republice;

C.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí se podmínky pro humanitární organizace v Bangui zhoršily; vzhledem k tomu, že několik kanceláří a sídel organizací poskytujících pomoc bylo vyrabováno a došlo k omezování svobody pohybu jejich pracovníků, zejména zdravotníků v nemocnicích;

D.  vzhledem k tomu, že humanitární pomoc je ztěžována boji a řadou silničních zátarasů, které státním orgánům brání v přístupu k tisícům vnitřně vysídlených osob a v posouzení jejich potřeb; vzhledem k tomu, že obavy o bezpečný přístup do čtvrtí Bangui potvrdila i organizace Médecins sans Frontières (MSF), která uvedla, že zranění lidé v mnoha případech přicházejí pěšky a že sanitky této organizace nemohou vyjíždět, protože hlavní město se stalo příliš nebezpečným;

E.  vzhledem k tomu, že se OSN rozhodla prodloužit mandát mise MINUSCA do 30. dubna 2016 a stanovila maximální povolenou kapacitu na 10 750 příslušníků vojenského personálu, včetně 480 vojenských pozorovatelů a armádních důstojníků a 2080 příslušníků policie, včetně 400 jednotlivých policejních důstojníků a 40 vězeňských dozorců;

F.  vzhledem k tomu, že podle mírové mise OSN v této zemi (MINUSCA) se sice bezpečnostní situace v poslední době uklidnila, avšak v Bangui, které bylo svědkem útoků na civilisty, násilí mezi komunitami i útoků na humanitární pracovníky, stále přetrvává napětí;

G.  vzhledem k tomu, že hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudová vyzvala všechny, kteří jsou do střetů zapojeni, „aby okamžitě ukončili násilí a upustili od něho“, a dodala, že veškeré spáchané válečné zločiny budou potrestány; vzhledem k tomu, že dne 24. září 2014 bylo zahájeno druhé vyšetřování konfliktu ve Středoafrické republice;

H.  vzhledem k tomu, že nedávné střety by mohly ohrozit počínající mírový proces a vrátit tuto zemi zpět do temných dnů v letech 2013 a 2014, kdy byly zabity tisíce lidí a desetitisíce jich bylo nuceno opustit své domovy; vzhledem k tomu, že kriminalita představuje závažnou hrozbu; vzhledem k tomu, že situace žen ve Středoafrické republice je velmi závažná a že znásilňování je všemi stranami konfliktu často používáno jako válečná zbraň;

I.  vzhledem k tomu, že převrat v roce 2013 a následné odstavení od moci prozatímní hlavy státu Michela Djotodii a prozatímního předsedy vlády Nicolase Tiangayeho doprovázelo hromadné a závažné porušování lidských práv s jasným rizikem genocidy, včetně mimosoudního zabíjení, mučení, drancování, rozsáhlého znásilňování a sexuálního zneužívání, únosů žen a dětí a násilného náboru dětských vojáků;

J.  vzhledem k tomu, že dne 4. října 2015 měli obyvatelé Středoafrické republiky v referendu rozhodnout o přijetí nové ústavy a během prezidentských a legislativních voleb, které byly původně plánovány na 18. října 2015 (první kolo) a 22. listopadu 2015 (druhé kolo) současně zvolit své zástupce; vzhledem k tomu, že přechodné orgány několik týdnů pracují na posunutí voleb, avšak národní volební agentura stále neoznámila nový harmonogram, nebyly sestaveny seznamy voličů ani rozdány volební lístky;

K.  vzhledem k tomu, že tato země čelí nejhorší humanitární krizi od své nezávislosti v roce 1960 a že tato krize postihuje všech 4,6 milionu obyvatel, z nichž polovinu tvoří děti; vzhledem k tomu, že 2,7 milionu lidí potřebuje pomoc, včetně potravinové pomoci, ochrany a přístupu ke zdravotní péči, pitné vodě, sanitárním zařízením a bydlení; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že více než 100 000 dětí čelilo sexuálnímu zneužívání a náboru do ozbrojených skupin v zemi, a vzhledem k tomu, že podle odhadů znemožnila tato krize školní docházku pro jeden milion dětí;

L.  vzhledem k tomu, že dne 5. května 2015 dosáhly ozbrojené skupiny ve Středoafrické republice dohody o propuštění 6 000 až 10 000 dětských vojáků;

M.  vzhledem k tomu, že mírová operace byla poznamenána tvrzeními o sexuálním zneužívání dětí a dívek vojáky OSN a francouzskými příslušníky mírových sil;

N.  vzhledem k tomu, že ozbrojené skupiny Séléka a Anti-Balaka profitují z obchodu se dřevem a diamanty tím, že kontrolují místa těžby a vymáhají od horníků a obchodníků „daně“ nebo peníze za „ochranu“, a vzhledem k tomu, že obchodníci ze Středoafrické republiky nakoupili diamanty v hodnotě několika milionů dolarů, aniž by dostatečně zjišťovali, zda nefinancují ozbrojené skupiny;

O.  vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv je základní hodnotou Evropské unie a představuje zásadní prvek dohody z Cotonou, a zejména článku 8 této dohody;

P.  vzhledem k tomu, že spravedlnost a stíhání případů závažného porušování lidských práv patří k nejdůležitějším úkolům nezbytným k ukončení porušování práv a obnově Středoafrické republiky;

Q.  vzhledem k tomu, že násilí je i nadále charakterizováno beztrestností, bez ohledu na to, že Přechodná rada přijala a prozatímní prezident podepsal zákon o zřízení zvláštního trestního soudu složeného z vnitrostátních i mezinárodních soudců a žalobců, který bude vyšetřovat a stíhat závažné případy porušování lidských práv spáchané ve Středoafrické republice od roku 2003;

R.  vzhledem k tomu, že v září 2014 zahájila EU první tři rozvojové projekty ze svěřenského fondu EU sdružujícího více dárců pro Středoafrickou republiku v oblasti zdravotnictví, tvorby pracovních míst, obnovy poškozené infrastruktury v Bangui a posilování postavení žen a jejich hospodářského začleňování;

S.  vzhledem k tomu, že v březnu 2015 zahájila Evropská rada ve Středoafrické republice vojenskou poradní misi EU (EUMAM RCA) s cílem podpořit středoafrické orgány při přípravě reformy bezpečnostního odvětví v souvislosti s ozbrojenými silami;

T.  vzhledem k tomu, že od května 2015 zvýšila EU svou pomoc Středoafrické republice o celkem 72 milionů EUR, včetně zdrojů pro humanitární pomoc (10 milionů EUR čerstvého financování), rozpočtové podpory (dodatečných 40 milionů EUR) a nového příspěvku do svěřenského fondu EU pro Středoafrickou republiku (dodatečných 22 milionů EUR);

U.  vzhledem k tomu, že dne 15. července 2014 založila EU na podporu Středoafrické republiky svůj vůbec první rozvojový svěřenský fond sdružující více dárců, jehož cílem je umožnit přechod od bezprostřední reakce na krizi k dlouhodobější rozvojové pomoci;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací ve Středoafrické republice, která by tuto zemi mohla dovést až na pokraj občanské války, pokud nebude ukončeno stávající násilí; lituje ztrát na životech a vyjadřuje spoluúčast rodinám obětí a všem obyvatelům Středoafrické republiky;

2.  rozhodně odsuzuje útoky na humanitární organizace a jejich sídla, k nimž došlo během posledního výbuchu násilí; vyzývá k volnému pohybu humanitárních pracovníků, aby se mohli dostat k civilistům, kteří potřebují pomoc, a zejména k vysídleným osobám; připomíná, že téměř půl milionu vnitřně vysídlených osob naléhavě potřebuje potraviny, zdravotní péči, vodu, sanitární a hygienické zázemí, přístřeší a základní domácí potřeby;

3.  vyzývá orgány Středoafrické republiky, aby se zaměřily na boj proti beztrestnosti a na znovuzavedení právního státu a aby pohnaly k odpovědnosti osoby odpovědné za násilnosti; vítá zřízení zvláštního trestního soudu pro vyšetřování a stíhání závažných porušování lidských práv, ke kterým v zemi došlo od roku 2003, a zdůrazňuje, že je naléhavé, aby soud začal fungovat; zdůrazňuje, že pro fungování soudu je nezbytná mezinárodní finanční a technická podpora; vyzývá k tomu, aby byla co nejdříve uspořádána dárcovská konference; vybízí orgány Středoafrické republiky, aby přijaly účinné a transparentní postupy pro přijímání zaměstnanců soudu;

4.  vyzdvihuje klíčovou úlohu, kterou sehrálo Hospodářské společenství států střední Afriky při zavádění plánu postupného přechodu, a chválí jej za pevný postoj při konzultacích dne 31. ledna 2015 v Addis Abebě, pokud jde o případnou paralelní iniciativu, která by mohla ohrozit současné úsilí mezinárodního společenství o obnovení míru, bezpečnosti a stability ve Středoafrické republice;

5.  vítá úsilí, které až doposud vynaložila přechodná vláda, vyzývá však přechodné orgány Středoafrické republiky a mezinárodní společenství, aby řešily hlavní příčiny krize, kterými jsou všeobecně rozšířená chudoba, ekonomické rozdíly a hospodářské nerovnosti, růst nezaměstnanosti a skutečnost, že nedochází k přerozdělování bohatství z přírodních zdrojů v rámci státního rozpočtu; vyzývá ke komplexnímu přístupu zaměřenému na bezpečnost, humanitární pomoc, stabilizaci a hospodářskou obnovu;

6.  vyzývá mezinárodní společenství, aby podporovalo politický proces ve Středoafrické republice v tomto kritickém období a posílilo společné úsilí s cílem usnadnit politický dialog, budovat důvěru a zajistit mírové soužití náboženských komunit v zemi; naléhá na vládu Středoafrické republiky, aby si jako prioritu stanovila obnovu vzdělávacího systému s cílem usnadnit dlouhodobé mírové soužití;

7.  vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory embargu na zbraně, které vyhlásila OSN, i nadále pokračuje vyzbrojování milic; vyzývá všechny strany, aby dodržovaly dohodu o odzbrojení podepsanou dne 10. května 2015; zdůrazňuje, že odzbrojení ozbrojených skupin musí být absolutní prioritou, zejména před prezidentskými a všeobecnými volbami, které by se ve Středoafrické republice měly do konce roku konat;

8.  naléhá na Africkou unii a Evropskou unii, aby využily veškerá vhodná opatření a nástroje k tomu, aby přechodné vládě pomohly překonat kolaps již tak oslabeného státu, eskalaci násilí mezi etnickými skupinami a rostoucí vliv soupeřících milic a zajistit přechod k fungujícímu, inkluzívnímu a demokratickému státu, zejména pomocí nástroje stability a míru, afrického mírového projektu a africké pohotovostní síly;

9.  vítá zřízení fóra z Bangui pro usmíření a mír a vyzývá všechny politické, vojenské a náboženské lídry a rovněž místní komunity a občanskou společnost k bezpodmínečné účasti; trvá na tom, že se musí konat demokratické volby;

10.  vyzývá Komisi, členské státy a další mezinárodní aktéry k tomu, aby v co největší míře podporovaly konání voleb, jak je stanoveno v plánu postupného přechodu, a to zejména tím, že přispějí do programu pomoci při volbách spravovaného Rozvojovým programem OSN, což umožní, aby se volby konaly do konce tohoto roku, čímž bude splněn jeden z klíčových prvků plánu postupného přechodu;

11.  opakovaně podporuje nezávislost, jednotu a územní celistvost Středoafrické republiky; připomíná význam práva národů na sebeurčení bez jakýchkoli vnějších zásahů;

12.  znovu vyjadřuje podporu OSN, mírovým silám MINUSCA a francouzskému vojenskému kontingentu Sangaris před volbami, které by se měly konat do konce roku; důrazně odsuzuje každou snahu ochromit probíhající úsilí o dosažení stability;

13.  připomíná, že přechodné období skončí dne 30. prosince 2015; naléhá na vnitrostátní orgány, aby s pomocí mise MINUSCA a sil Sangaris obnovily klid v zemi, a zejména v Bangui, aby byl co nejlépe dodržen harmonogram voleb;

14.  vítá vojenskou poradní misi EU (EUMAM RCA) a zavádění projektů, jejichž cílem je vrácení policejních a četnických kapacit pro policejní práci v komunitách a zvládání nepokojů do původního stavu, obnovení společného operačního řídícího centra, posílení soudní moci a obnova vězeňských kapacit;

15.  důrazně odsuzuje všechny formy násilí vůči dětem a ženám a vyzývá všechny milice a nevládní ozbrojené skupiny, aby složily zbraně, upustily od všech forem násilí a okamžitě propustily děti, které bojují v jejich řadách; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se zavázaly chránit práva dětí a předcházet dalšímu porušování jejich práv a jejich zneužívání; naléhavě vyzývá, aby byly dívkám a ženám, které byly v průběhu ozbrojeného konfliktu znásilněny, poskytnuty veškeré služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

16.  naléhá na obchodníky s diamanty ve Středoafrické republice, aby prokázali náležitou péči, a mezinárodní společnosti obchodující s diamanty, aby řešily nedostatky kimberleyského procesu v souvislosti s dodavatelským řetězcem diamantů ze Středoafrické republiky; vyzývá orgány Středoafrické republiky a zahraniční společnosti, aby dodržováním iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu pomohly posílit správu těžařského odvětví;

17.  vyzývá mezinárodní společnosti obchodující s diamanty, aby věnovaly pozornost původu diamantů a aby nenakupovaly nelegálně vytěžené a prodávané diamanty ze Středoafrické republiky, čímž by přispívaly ke zostřování konfliktu; vyzývá evropské společnosti, které obchodují se společnostmi ze Středoafrické republiky, aby dodržovaly nařízení EU o dřevě, a vyzývá EU, aby ve vztahu k dovozcům dřeva ze Středoafrické republiky nařízení o dřevě důrazně prosazovala;

18.  vyzývá orgány Středoafrické republiky, aby vypracovaly národní strategii boje proti sítím, které nezákonně využívají přírodní zdroje a obchodují s nimi;

19.  naléhavě vyzývá země, aby pohnaly k odpovědnosti a postavily před soud své vojáky, kteří se v rámci mírových misí ve Středoafrické republice dopustili sexuálního zneužívání, jelikož beztrestnost nelze tolerovat; zdůrazňuje, že je nezbytné reformovat mírové struktury a nahradit je fungujícím a transparentním mechanismem dohledu a odpovědnosti; je přesvědčen o tom, že tyto závažné trestné činy lze omezit a lze jim předejít prostřednictvím školení a vzdělávání;

20.  naléhavě vyzývá Středoafrickou republiku, sousední státy a další členské státy mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer (ICGLR), aby spolupracovaly na regionální úrovni s cílem vyšetřovat regionální zločinecké sítě a ozbrojené skupiny zapojené do nelegální těžby a pašování přírodních zdrojů, včetně pytlačení a pašování volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zlata a diamantů, a bojovaly proti nim;

21.  vyzývá EU, aby učinila vše, co je v jejich silách s cílem poskytnout lépe koordinovanou a účinnější pomoc obyvatelům Středoafrické republiky; zároveň vítá posílení humanitární činnosti EU a členských států ve Středoafrické republice s ohledem na měnící se potřeby; zdůrazňuje, že lidem v nouzi ve Středoafrické republice a rovněž uprchlíkům v sousedních zemích by měla být poskytnuta pomoc při záchraně životů;

22.  vyjadřuje politování nad skutečností, že milice zničily veřejné archivy a rejstříky; naléhá na EU, aby podpořila obnovení veřejného rejstříku ze strany Středoafrické republiky a rovněž aby předcházela jakýmkoli volebním nesrovnalostem;

23.  vyzývá členské státy a rovněž další dárce, aby zvýšily své příspěvky do fondu EU pro Středoafrickou republiku (svěřenecký fond Bêkoua), jehož cílem je podporovat stabilizaci a obnovu Středoafrické republiky a zároveň zohledňovat potřebu lepšího propojení programů obnovy nebo rozvoje s humanitární pomocí;

24.  vyzývá EU, AU a mezinárodní společenství, aby podpořily uprchlíky ze Středoafrické republiky v sousedních zemích;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení přechodným vládním orgánům Středoafrické republiky, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federice Mogheriniové, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, orgánům Africké unie, ECCAS, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU a členským státům EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0035.


Situace v Thajsku
PDF 339kWORD 89k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o situaci v Thajsku (2015/2875(RSP))
P8_TA(2015)0343RC-B8-1002/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Thajsku, zejména na usnesení ze dne 20. května 2010(1), ze dne 6. února 2014(2) a ze dne 21. května 2015(3),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 2. dubna 2015 k vývoji v Thajsku,

–  s ohledem na prohlášení vydaná delegací Evropské unie ve shodě s vedoucími mise EU v Thajsku dne 14. listopadu 2014, 30. června 2015 a 24. září 2015,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 23. června 2014 týkající se Thajska,

–  s ohledem na odpověď, kterou dala dne 15. května 2013 místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová jménem Komise na otázku, v jaké situaci je Andy Hall,

–  s ohledem na tiskovou zprávu, kterou vydal dne 1. dubna 2015 zvláštní zpravodaj OSN pro prosazování a ochranu práva na svobodný projev,

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum, který v Thajsku provádí Rada OSN pro lidská práva, a na její doporučení ze dne 5. října 2011,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv z roku 1998,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966, mezi jehož smluvní strany patří i Thajsko,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

–  s ohledem na deklaraci lidských práv Sdružení národů jihovýchodní Asie,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 20. května 2014 sesadila thajská armáda vládu Thajska a vyhlásila v celé zemi stanné právo, přičemž si vynutila rozpuštění prozatímního Centra pro udržování míru a pořádku;

B.  vzhledem k tomu, že vojenské síly následně vytvořily Národní radu pro mír a pořádek (National Council for Peace and Order, NCPO), v jejímž čele stojí generál Prajut Džan Očá, který bude vykonávat veškeré pravomoci a bude mít neomezenou moc vydávat rozkazy a provést ústavní reformu;

C.  vzhledem k tomu, že klíčové ústavní orgány vytvořené NCPO kontrolují armádní důstojníci a že všichni členové NCPO mají plnou imunitu, pokud jde o jakékoli přečiny, odpovědnost nebo povinnost nést následky, po dobu, kdy jsou nasazeni na základě oddílů 44 a 47 prozatímní ústavy;

D.  vzhledem k tomu, že dne 29. srpna 2015 dokončil ustavující výbor práci na návrhu nové ústavy, který byl zamítnut Národní radou pro reformu dne 6. září 2015; vzhledem k tomu, že nový ustavující výbor musí vypracovat nový návrh ústavy do 180 dnů a že nejnovější odmítnutí návrhu může znamenat prodloužení vojenské vlády v zemi;

E.  vzhledem k tomu, že hlavní internetové servery, které se věnují politické situaci a stavu lidských práv v Thajsku, byly obviněny NCPO z ohrožování národní bezpečnosti podle oddílu 44 ústavy a že v zemi panuje přísná cenzura televizních programů a komunitních rozhlasových stanic spojených se všemi domácími politickými uskupeními;

F.  vzhledem k tomu, že nedávno přijatý zákon o veřejném shromažďování, který vstoupil v platnost dne 14. srpna 2015, zásadním způsobem omezuje svobodu shromažďování a ukládá přísné tresty odnětí svobody až na 10 let za přečiny typu narušení chodu veřejných služeb;

G.  vzhledem k tomu, že příslušníci armády byli jmenováni „zmocněnci pro udržování míru a pořádku“, aby mohli svévolně zatýkat, vést vyšetřování a provádět domovní prohlídky bez příslušného povolení;

H.  vzhledem k tomu, že účastníci poklidných demonstrací byli opakovaně obviněni z podněcování ke vzpouře a z porušování zákonů, a že bylo zatčeno 14 aktivistů z hnutí Neodemokracie (NDM);

I.  vzhledem k tomu, že se v Thajsku i nadále vynáší trest smrti a že nové právní předpisy rozšířily okolnosti, za nichž může být uložen;

J.  vzhledem k tomu, že od provedení puče prudce vzrostl počet osob uvězněných na základě zákona o urážce majestátu;

K.  vzhledem k tomu, že Národní komisi pro lidská práva (NHRC) byl odepřen přístup k jednotlivcům, kteří byli mučeni nebo s nimi bylo špatně zacházeno a jsou drženi v trvalé vazbě bez obžaloby nebo soudního procesu a o jejich osudu rozhodují vojenské soudy;

L.  vzhledem k tomu, že se od provedení puče zhoršila bezpečnost v místních komunitách a bezpečnost aktivistů zabývajících se pozemkovými právy;

M.  vzhledem k tomu, že Thajsko není signatářem Úmluvy o uprchlících z roku 1951 a protokolu k této úmluvě z roku 1967 a formálně nemá jako stát žádný rámec pro udělování azylu; vzhledem k tomu, že thajské orgány i nadále vracejí uprchlíky a žadatele o azyl do zemí, v nichž jim s největší pravděpodobností hrozí perzekuce;

N.  vzhledem k tomu, že Thajsko má podle mezinárodních smluv, jejichž je smluvní stranou, povinnost vyšetřovat a patřičně stíhat případy mučení, úmrtí ve vězení nebo jiná oznámená vážná porušení lidských práv;

O.  vzhledem k tomu, že případ trestního řízení pro pomluvu vedeného proti obránci práv pracujících Andy Hallovi, občanu EU, byl odložen, ale že Andy Hall stále čelí obvinění v případech počítačového zločinu a pomluvy a ve dvou případech pomluvy, které mu mohou vynést až sedmiletý trest odnětí svobody a pokutu ve výši mnoha milionů dolarů, poté, co se podílel na zprávě organizace Finnwatch informacemi o údajném vykořisťování pracovníků thajským velkoobchodním prodejcem ananasu, a to i přesto, že porušování práv pracovníků ze strany této společnosti potvrdilo při dřívějších soudních stáních thajské ministerstvo práce a jeden ze zaměstnanců společnosti; vzhledem k tomu, že jeho případ bude projednáván dne 19. října 2015;

P.  vzhledem k tomu, že ačkoli Thajsko ratifikovalo úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 29, dostává se pracovníkům z řad migrantů jen malé ochrany; vzhledem k tomu, že pašeráctví pracovních sil je zásadním problémem; vzhledem k tomu, že obzvláště znepokojující je situace v odvětví rybolovu;

Q.  vzhledem k tomu, že EU pozastavila rozbíhající se jednání s Thajskem o dvoustranné dohodě o volném obchodu, která byla zahájena v roce 2013, a že odmítá podepsat dohodu o partnerství a spolupráci, jejíž znění bylo dokončeno v listopadu 2013, dokud nebude u moci demokraticky zvolená vláda; vzhledem k tomu, že EU je pro Thajsko třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem;

1.  vítá pevné odhodlání EU pomoci thajskému lidu, se kterým pojí EU silné a dlouhodobé politické, ekonomické a kulturní vazby; zdůrazňuje, že EU jako přítel a partner Thajska opakovaně vyzývala k obnovení demokratického procesu;

2.  je však hluboce znepokojen zhoršujícím se stavem dodržování lidských práv v Thajsku v době po protiprávním puči z května 2014;

3.  naléhavě vyzývá thajské orgány, aby zrušily represivní omezení práva na svobodné počínání si a poklidného uplatňování dalších lidských práv, zejména těch, která souvisejí s poklidným zapojením se do politických aktivit;

4.  vyzývá thajské orgány, aby zrušily odsuzující rozsudky a uložené tresty, stáhly obvinění a propustily jednotlivce a provozovatele sdělovacích prostředků, kteří byli odsouzeni k trestu nebo obžalováni za to, že poklidným způsobem uplatňovali svá práva na svobodný projev nebo shromažďování; vyzývá vládu, aby okamžitě zrušila oddíl 44 prozatímní ústavy a s ním související ustanovení, o něž se thajské orgány opírají při potlačování základních svobod a při beztrestném porušování lidských práv;

5.  vyzývá thajské orgány, aby pomohly předcházet bezpečnostním hrozbám pro běžné obyvatelstvo a lépe řešily problémy, které trápí příslušníky místních komunit a aktivisty zabývající se pozemkovými právy;

6.  vyzývá thajské orgány, aby co nejdříve zahájily proces politického přenosu pravomocí z vojenských na civilní orgány; bere na vědomí jasný plán vypsání svobodných a spravedlivých voleb a žádá, aby byl jeho časový rozvrh dodržen;

7.  vybízí k přenesení veškerých soudních pravomocí nad civilisty z vojenských na civilní soudy, k ukončení svévolného zatýkání za podmínek stanného práva a k přijetí opatření, která omezí, nikoli zvýší pravomoci armády zadržovat civilisty;

8.  vybízí orgány, aby přehodnotily zákon o urážce majestátu, aby nedocházelo k tomu, že na jeho základě budou trestány poklidné projevy politických postojů, a aby bylo zrušeno extenzivní uplatňování tohoto zákona i na nesouvisející záležitosti;

9.  žádá, aby bylo dodržováno a chráněno právo na bezpečnost, včetně obhájců lidských práv, a aby všechna porušení práv obhájců lidských práv byla rychle, účinně a nezávisle vyšetřena;

10.  bere na vědomí, že thajská vláda jmenovala nový výbor pro vypracování ústavy s cílem vypracovat novou ústavu co nejdříve; požaduje, aby ústava byla založena na demokratických zásadách, jako je rovnost, svoboda, spravedlivé zastoupení, transparentnost, odpovědnost, lidská práva, právní stát a veřejný přístup ke zdrojům;

11.  vyzývá thajskou vládu, aby dodržovala své ústavní a mezinárodní závazky, pokud jde o nezávislost soudnictví, právo na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování a politický pluralismus, zejména vzhledem k rostoucí závažnosti thajských právních předpisů „proti pomluvě“;

12.  bere na vědomí opatření přijatá thajskou vládou v zájmu dodržování minimálních norem pro odstranění obchodování s lidmi a ukončení endemického soudobého otroctví v dodavatelském řetězci thajského odvětví rybolovu; vybízí vládu, aby tato opatření provedla urgentně a aby zvýšila své úsilí;

13.  vyzývá Thajsko, aby podepsalo a ratifikovalo Úmluvu o uprchlících z roku 1951 nebo její protokol z roku 1967;

14.  naléhavě žádá Thajsko, aby podniklo konkrétní kroky ke zrušení trestu smrti;

15.  jednoznačně vítá schválení thajského zákona o rovnosti žen a mužů, což signalizuje otevřenější budoucnost pro právní zacházení země s komunitou leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT);

16.  vítá rozhodnutí o odvolání trestního činu pomluvy proti Andymu Hallovi a jeho následné propuštění; žádá, aby bylo rovněž zastaveno trestní stíhání za počítačovou trestnou činnost a za trestný čin pomluvy, které proti němu zahájil trestní soud v jižním Bangkoku, vzhledem k tomu, že cílem jeho akcí coby obhájce lidských práv bylo odhalovat případy obchodování s lidmi a zlepšit právní situaci migrujících pracovníků v Thajsku, což potvrzuje jeho právo zkoumat a podporovat bez obavy z represí; vyjadřuje své znepokojení ohledně občanskoprávních řízení pro pomluvu, že jeho soud nemusí být zcela nestranný, protože se objevily zprávy o vlastnických vazbách mezi žalující společnosti a vysoce postavenými thajskými politiky; žádá delegaci EU, aby i nadále pozorně sledovala jeho právní situaci a účastnila se soudního řízení;

17.  vítá skutečnost, že novináři Chutima „Oi“ Sidasathianová a Alan Morison byli dne 1. září 2015 u oblastního soudu v Phuketu zproštěni obvinění;

18.  naléhavě žádá mezinárodní společenství, a zejména EU, aby vyvinuly veškeré úsilí na boj proti obchodování s lidmi, otrocké práci a nucené migraci prostřednictvím podpory mezinárodní spolupráce při sledování a prevenci porušování lidských práv týkajících se pracovní problematiky;

19.  vybízí EU a thajskou vládu, aby se zapojily do konstruktivního dialogu o záležitostech týkajících se ochrany lidských práv a demokratizačních procesů v Thajsku a v regionu; znovu potvrzuje svou podporu procesu demokratizace v Thajsku;

20.  podporuje Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) při udržování hospodářského a politického nátlaku s cílem zajistit návrat Thajska k demokratické správě věcí veřejných; upozorňuje v této souvislosti thajskou vládu, že nelze očekávat žádný pokrok v jednáních o dohodě o volném obchodu a dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Thajskem, dokud zůstává u moci vojenská junta;

21.  vítá novou úlohu Thajska v roli koordinátora pro vztahy ASEAN a EU v období 2015–2018; poukazuje na vzájemný prospěch zemí ASEAN a EU z jejich spolupráce;

22.  žádá ESVČ a delegaci EU, jakož i delegace členských států, aby využily všech dostupných nástrojů k zajištění dodržování lidských práv a právního státu v Thajsku, zejména tím, že budou nadále sledovat vyšetřování a soudní řízení týkající se vedoucích představitelů opozice;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, vládě a parlamentu Thajska, parlamentům a vládám členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vládám členských zemí Sdružení národů jihovýchodní Asie.

(1) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 152.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0107.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0211.


Hromadné přesídlování dětí v Nigérii jako důsledek útoků sekty Boko Haram
PDF 429kWORD 91k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o masovém vysídlování dětí v Nigérii v důsledku útoků skupiny Boko Haram (2015/2876(RSP))
P8_TA(2015)0344RC-B8-1003/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nigérii, zejména na usnesení ze dne 17. července 2014(1) a ze dne 30. dubna 2015(2),

–  s ohledem na dřívější prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, včetně jejích prohlášení ze dnů 8. ledna, 19. ledna, 31. března a 14. a 15. dubna a 3. července 2015,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 28. července 2015,

–  s ohledem na projev, který dne 28. září 2015 pronesl prezident Muhammadu Buhari před Valným shromážděním OSN, a na summit OSN o boji proti terorismu,

–  s ohledem na Dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti přijatou dne 31. října 2000,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na Chartu práv a blaha dítěte Organizace africké jednoty (1990),

–  s ohledem na zákon o právech dítěte z roku 2003, který přijala nigerijská federální vláda,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu Africké unie o předcházení terorismu a boji proti němu, kterou Nigérie ratifikovala dne 16. května 2003 a na dodatečný protokol k této úmluvě, který Nigérie ratifikovala dne 22. prosince 2008,

–  s ohledem na Nouzový svěřenecký fond EU pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe,

–  s ohledem na zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 29. září 2015 ohledně porušování lidských práv a pronásledování, kterých se dopouští skupina Boko Haram, a jejich dopadů na lidská práva v postižených zemích; s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva ohledně možnosti, že by členové skupiny Boko Haram mohli být obviněni z válečných zločinů;

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Nigérie, nejlidnatější a největší ekonomika Afriky, která je etnicky rozmanitá a je poznamenána regionálními a náboženskými rozpory a nepoměrem mezi severem a jihem se závažnými ekonomickými a sociálními nerovnostmi, se od roku 2009 stala bitevním polem pro islamistickou teroristickou skupinu Boko Haram, která přísahala věrnost organizaci Dá'iš; vzhledem k tomu, že tato teroristická skupina představuje rostoucí hrozbu pro stabilitu Nigérie a západní Afriky; vzhledem k tomu, že nigerijské bezpečnostní složky v průběhu vojenských operací v rámci boje proti tomuto povstání často používají nepřiměřenou sílu a dopouštějí se porušování práv;

B.  vzhledem k tomu, že Boko Haram zavraždila za poslední čtyři měsíce nejméně 1 600 civilistů, což znamená, že celkový počet civilních obětí jen v roce 2015 již dosáhl nejméně 3 500;

C.  vzhledem k tomu, že od počátku povstání skupiny Boko Haram její činy, které byly cíleně namířeny proti školákům a školačkám, dětem v postižené oblasti znemožnily přístup k vzdělání a že podle odhadů UNESCO 10,5 milionu dětí v Nigérii, které jsou ve věku, kdy by měly navštěvovat základní školu, do školy nechodí, což je největší počet na světě; vzhledem k tomu, že – podobně jako skupiny al-Šabáb v Somálsku, al-Káida islámského Maghrebu (AQMI), Hnutí pro jednotu a džihád v západní Africe (MUJAO) a Ansar Dine v severním Mali a Tálibán v Afghánistánu a Pákistánu – se i Boko Haram zaměřuje na děti a ženy, kterým se dostává vzdělání;

D.  vzhledem k tomu, že navzdory postupu nigerijských a regionálních ozbrojených sil ohrožují čím dál tím častější útoky a sebevražedné bombové atentáty, k nimž dochází i za hranicemi Nigérie v sousedních zemích, stabilitu a živobytí milionů lidí v celém regionu; vzhledem k tomu, že děti jsou kvůli zhoršující se humanitární situaci, čím dál tím obtížnějšímu zásobování potravinami a současně špatnému přístupu ke vzdělání, nezávadné pitné vodě a zdravotnickým službám ve velkém nebezpečí;

E.  vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN vedlo násilí ve státech Borno, Yobe a Adamawa v poslední době k drastickému zvýšení počtu vnitřně vysídlených osob na 2,1 milionu, z nichž 58 % tvoří podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) děti; vzhledem k tomu, že celkem více než 3 miliony lidí byly zasaženy povstáním a v povodí Čadského jezera potřebuje humanitární pomoc 5,5 milionu osob;

F.  vzhledem k tomu, že Nigérii se podařilo uspořádat poměrně mírumilovné prezidentské volby a volby guvernérů, a to navzdory hrozbám Boko Haram, že tyto volby zkomplikuje; vzhledem k tomu, že Nigérie a země, které s ní sousedí, zřídila dne 11. června 2015 ve městě Abuja mnohonárodnostní smíšené jednotky (MNJTF), čímž naplnila rozhodnutí o boji proti Boko Haram přijaté v Niamey v lednu 2015;

G.  vzhledem k tomu, že Boko Haram v Nigérii unesla od roku 2009 více než 2 000 žen s dívek, započítáme-li do tohoto součtu únos 276 školaček na severovýchodě země v Čiboku, k němuž došlo dne 14. dubna 2014 a které šokovalo celý svět a zapříčinilo spuštění mezinárodní kampaně na jejich záchranu (pod názvem „Vraťte nám naše dívky!“); vzhledem k tomu, že téměř rok a půl poté nebylo doposud nalezeno více než 200 dívek, které byly při tomto incidentu uneseny;

H.  vzhledem k tomu, že od té doby zmizely nebo byly uneseny či odvedeny mezi bojovníky nebo jakožto domácí pracovní síla mnohé další děti, přičemž dívky byly znásilněny a násilně provdány nebo přinuceny konvertovat k islámu; vzhledem k tomu, že od dubna 2015 popsalo organizaci Human Rights Watch (HRW) svůj život v zajetí přibližně 300 dalších dívek, které byly zachráněny nigerijskými bezpečnostními složkami z útočišť teroristů, a asi 60 dalších, kterým se podařilo uprchnout svým únoscům v jiných oblastech, a že uvedly, že tento život zahrnoval každodenní násilí a teror, jakož i fyzické a psychologické týrání; vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro děti a ozbrojené konflikty byl ozbrojený konflikt v severovýchodní Nigérii v minulém roce pro děti jedním z nejvražednějších, přičemž docházelo k zabíjení, čím dál tím rozšířenějšímu náboru a využívání dětí, nespočetným únosům a sexuálnímu zneužívání dívek; vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF bylo více než 23 000 dětí odděleno od svých rodičů a násilím přinuceno uprchnout ze svého domova, přičemž tyto děti si zachránily život jen díky útěku do nigerijského vnitrozemí nebo do sousedního Kamerunu, Čadu a Nigeru;

I.  vzhledem k tomu, že většina dětí, které žijí v táborech pro vysídlené osoby a pro uprchlíky, přišla o jednoho nebo oba rodiče (kteří byli buď zabiti, nebo se pohřešují), ale také o sourozence a další rodinné příslušníky; vzhledem k tomu, že ačkoli v těchto táborech působí mnoho mezinárodních a vnitrostátních humanitárních organizací, přístup k základním právům – včetně potravin, přístřeší (přeplněného nebo zdravotně závadného), zdravotních služeb a vzdělání – je pro mnoho z těchto dětí katastrofálně špatný;

J.  vzhledem k tomu, že v širším regionu (Nigérie, Kamerun, Čad a Niger) nemá nejméně 208 000 dětí přístup ke vzdělání a 83 000 dětí nemá přístup k nezávadné vodě a že v severovýchodní Nigérii bylo 23 000 dětí odděleno od rodiny;

K.  vzhledem k tomu, že roste počet útoků skupiny Boko Haram v Nigérii, ale i v sousedním Kamerunu, Čadu a Nigeru; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram i nadále unáší děti a ženy a využívá je jako nosiče výbušných zařízení, čímž z nich činí sebevražedné atentátníky, aniž by si toho byly vědomy; vzhledem k tomu, že některé z osob, které uprchly na čadskou stranu Čadského jezera, se na území Čadu staly cílem útoků identických teroristů;

L.  vzhledem k tomu, že v červnu 2015 poskytla EU humanitární pomoc ve výši 21 milionu EUR s cílem pomoci vysídleným osobám v Nigérii a sousedních zemích postižených násilím, jehož se dopouštějí teroristické organizace;

M.  vzhledem k tomu, že UNICEF spolu s vládami Nigérie, Kamerunu, Čadu a Nigeru a s partnery v těchto zemích zintenzivňuje své úsilí o pomoc tisícům dětí a jejich rodinám v regionu tím, že jim umožňuje přístup k nezávadné vodě, vzdělání, poradenství a psychologické podpoře, jakož i k očkování a léčbě vážné akutní podvýživy; vzhledem k tomu, že organizace UNICEF obdržela pouze 32 % z 50,3 milionů požadovaných pro tento rok na humanitární opatření v oblasti Čadského jezera;

N.  vzhledem k tomu, že řada unesených žen a dívek, které svým únoscům uprchly nebo byly zachráněny či osvobozeny, je podle organizace HRW při návratu domů těhotných a zoufale potřebuje zdravotní péči při porodu a v poporodním období, přičemž jiné z nich zase nemají přístup k základnímu zdravotnímu vyšetření prováděnému po znásilnění, k post-traumatické péči, sociální podpoře ani k poradenským službám, které by měly být obětem znásilnění poskytovány; vzhledem k tomu, že Komise stanovila, že pokud těhotenství způsobuje nesnesitelné utrpení, musí mít ženy v závislosti na svém zdravotním stavu přístup k veškerým zdravotnickým službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, čímž potvrdila, že v každém případě je v této situaci směrodatné mezinárodní humanitární právo;

1.  ostře odsuzuje zločiny páchané skupinou Boko Haram, včetně teroristických útoků a sebevražedných bombových atentátů v Čadu, Kamerunu a Nigeru; vyjadřuje svou solidaritu s obětmi a svou soustrast se všemi rodinami, které ztratily své blízké; odsuzuje další neuhasínající násilnosti páchané v nigerských oblastech Borno, Yobe a Adamawa a v dalších městech této země;

2.  odsuzuje činy, které vedly k masovému vysídlení nevinných dětí, a vyzývá k okamžité koordinované mezinárodní akci, která by podpořila práci agentur OSN a nevládních organizací, jež se snaží zabránit tomu, aby se vysídlené děti a mládež staly obětí sexuálního zotročování či jiných forem sexuálního násilí a únosů nebo aby byly teroristickými sektami skupiny Boko Haram přinuceny k účasti na ozbrojených zásazích proti civilnímu obyvatelstvu, či vládním a vojenským cílům v Nigérii; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné chránit práva dětí v Nigérii, jejíž celkové obyvatelstvo tvoří z více než čtyřiceti procent osoby ve věku 0 až 14 let;

3.  je přesvědčen, že v případě dětí, které původně pracovaly pro Boko Haram či jiné ozbrojené skupiny, by měla být alternativou jejich stíhání a věznění mimosoudní opatření;

4.  vítá nedávné sdělení Komise o uvolnění dalších finančních prostředků na zintenzivnění naléhavě nutné humanitární pomoci v regionu; vyjadřuje však své vážné obavy ohledně toho, zda mezinárodní komunita jako taková zajistí finanční překlenutí rozdílu mezi finančními závazky, které v souvislosti s operacemi organizace UNICEF v oblasti přijala, a skutečně provedenými platbami; vyzývá dárce, aby bezodkladně své závazky splnili, a vyřešili tak chronické nedostatky v zajišťování základních potřeb, jako je pitná voda, základní zdravotnické služby a vzdělání;

5.  vyzývá nigerijského prezidenta a jeho nově jmenovanou federální vládu k tomu, aby přijali razantní opatření na ochranu civilního obyvatelstva se zvláštním důrazem na ochranu žen a dívek, aby v boji proti extremismu přednostně chránili práva žen a dětí, aby poskytovali pomoc obětem a stíhali zločince a aby zajistili ženám účast na rozhodovacích procesech na všech úrovních;

6.  vyzývá nigerijskou vládu, aby v rámci mezinárodního práva, jak prezident Buhari přislíbil, zahájila bezodkladné, nezávislé a důkladně šetření zločinů a dalších případů vážného porušení lidských práv, ať už k němu došlo ze strany kteréhokoli účastníka konfliktu;

7.  vítá změnu ve vedení vojenských sil a požaduje, aby veškeré případy porušení lidský práv a zločiny, ať už spáchané teroristy nebo nigerijskými bezpečnostními složkami, byly vyšetřeny a aby jejich pachatelé byly povoláni k odpovědnosti, což se za minulého vedení nedělo; oceňuje slib prezidenta Buhariho, že prošetří důkazy o tom, že nigerijské vojenské síly se dopustily vážného porušování lidských práv, válečných zločinů a činů, které mohou být klasifikovány jako zločiny proti lidskosti;

8.  naléhavě vyzývá prezidenta federativní republiky, aby řešil problémy spojené s plněním všech předvolebních slibů a s jeho posledními prohlášeními, z nichž hlavní je jeho závazek potírat teroristické hrozby, zajistit dodržování lidských práv a humanitárního práva jakožto základního pilíře vojenských operací, zasadit se o to, aby se čibocké dívky a všechny další unesené ženy a děti vrátily živy a zdrávy, řešit stále rostoucí problém podvýživy a bojovat proti korupci a beztrestnosti, a odrazovat tak případné budoucí pachatele, a sjednat spravedlnost pro všechny oběti;

9.  naléhavě vyzývá nigerijské orgány a mezinárodní komunitu, aby úzce spolupracovaly a zintenzivnily své úsilí o zvrácení přetrvávajícího trendu vysídlování obyvatel; vítá odhodlání, které na regionální vrcholné schůzce, jež se konala dne 20. a 21. ledna 2015 v Niamey, vyjádřilo 13 účastnících se zemí, zejména závazek Čadu spolu s Kamerunem a Nigérií zúčastnit se boje proti teroristickým hrozbám skupiny Boko Haram; vyzývá mnohonárodnostní smíšené jednotky (MNJTF), aby při svých operacích proti skupině Boko Haram důsledně dodržovaly mezinárodní lidská práva a humanitární právo; opakuje, že samotný vojenský zásah nebude k potlačení povstání skupiny Boko Haram stačit;

10.  připomíná, že původ skupiny Boko Haram lze hledat v nespokojenosti se špatnou vládou, všudypřítomnou korupcí a značnými nerovnostmi v nigerijské společnosti; naléhavě vyzývá nigerijské orgány k tomu, aby vymýtily korupci a odstranily nedostatky ve správě a efektivnosti veřejných orgánů a armády a aby se zasadily o spravedlivé daně; vyzývá k tomu, aby se ve spolupráci se sousedními zeměmi přijala opatření, kterými se zničí zdroje nezákonných příjmů skupiny Boko Haram, zejména příjmů z pašování a nedovoleného obchodu;

11.  naléhavě vyzývá mezinárodní komunitu, aby Nigérii a jejím sousedním zemím, které přijaly nigerijské uprchlíky (Kamerun, Čad a Niger) pomohla při poskytování veškeré nutné lékařské a psychologické péče těm, kteří ji potřebují; apeluje na orgány tohoto regionu, aby zajistily, že znásilněné ženy a dívky budou mít volný přístup k veškerým zdravotnickým službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, tak jak je stanoveno ve společném článku 3 Ženevských úmluv; poukazuje na nutnost zavést obecně platné normy péče o oběti znásilnění při válečných konfliktech a zajistit nadřazenost mezinárodního humanitárního práva v situacích ozbrojeného konfliktu; vyjadřuje svou naprostou soustrast ženám a dětem, které útoky motivované zaslepeným terorismem skupiny Boko Haram přežily; vyzývá k vytvoření specializovaných vzdělávacích programů zaměřených na ženy a děti, které se staly obětmi války, a na společnost jako takovou, jejichž smyslem bude poskytovat pomoc obětem při překonávání traumat, zajišťovat jim náležité a kompletní informace, bojovat proti stigmatizaci a sociálnímu vyloučení a napomáhat k získání společenské vážnosti;

12.  naléhavě vyzývá Komisi, aby přednostně poskytovala pomoc vykořeněným dětem a mládeži v Nigérii, Kamerunu, Čadu a Nigeru a aby přitom věnovala zvláštní pozornost jejich ochraně před všemi formami ubližování, genderově motivovaného násilí, jakož i jejich přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a nezávadné pitné vodě, a to v souladu s Nouzovým svěřeneckým fondem EU pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe;

13.  vyzývá nigerijskou vládu, aby přijala opatření usnadňující návrat vysídlených osob, zejména dětí, aby zajistila jejich bezpečnost a aby v táborech pro osoby vysídlených v důsledku konfliktu pomáhala nevládním organizacím zlepšit podmínky mj. zkvalitněním hygienických a sanitárních zařízení za účelem prevence případného šíření nemocí;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Nigerijské federativní republiky, zástupcům společenství ECOWAS a Africké unii.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0008.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0185.


Případ Alího Muhammada an-Nimra
PDF 332kWORD 78k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o případu Alího Mohameda an-Nimra (2015/2883(RSP))
P8_TA(2015)0345RC-B8-0997/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na své předchozí usnesení ze dne 12. února 2015 o případu Ráifa Badawího v Saúdské Arábii(1) a na usnesení ze dne 11. března 2014 o Saúdské Arábii, jejích vztazích s EU a její úloze na Blízkém východě a v severní Africe(2),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, které byly přijaty v červnu 1998 a zrevidovány a aktualizovány v dubnu 2013,

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN, zejména na rezoluci ze dne 18. prosince 2014 o moratoriu na používání trestu smrti (A/RES/69/186),

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN na lidská práva ze dne 22. září 2015 o případu Alího Mohameda an-Nimra,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie, v němž je stanoveno, že právo na svobodu projevu má každý, a na článek 4, v němž je zakázáno mučení,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv, které byly přijaty v červnu 2004 a zrevidovány v roce 2008,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, jíž je Saúdská Arábie smluvní stranou,

–  s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 a na článek 19 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na arabskou Listinu lidských práv, jíž je Saúdská Arábie smluvní stranou, zejména na čl. 32 odst. 1 této listiny, který zaručuje právo na informace a svobodu přesvědčení a projevu, a na její článek 8, v němž je zakázáno tělesné nebo psychické mučení a kruté, pokořující, ponižující či nelidské zacházení,

–  s ohledem na nedávný další případ, kdy byl druhý nezletilý, Dáúd al-Marhún, který byl ve věku 17 let údajně mučen a donucen k podepsání přiznání, jež státní úředníci použili k jeho usvědčení poté, co byl při protestech v saúdskoarabské východní provincii v květnu 2012 zatčen, odsouzen k trestu smrti stětím;

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Alího Mohameda an-Nimra, 21letého synovce významného disidenta, odsoudil saúdskoarabský Nejvyšší soud v květnu 2015 k nejvyššímu trestu, který má být údajně proveden stětím a následným ukřižováním, a to na základě obvinění z trestných činů zahrnujících podvratnou činnost, výtržnictví, protestní loupení a příslušnost k teroristické buňce, a vzhledem k tomu, že Alímu an-Nimrovi bylo v době zatčení, kdy demonstroval za demokracii a rovná práva v Saúdské Arábii, 18 let, a byl tudíž stále nezletilý; vzhledem k tomu, že byl odsouzen k trestu smrti na základě protestů v převážně šíitské východní provincii Saúdské Arábie; vzhledem k tomu, že spolehlivé zdroje tvrdí, že Alí an-Nimr byl mučen a donucen k podepsání svého přiznání; vzhledem k tomu, že mu nebyly poskytnuty žádné záruky ohledně bezpečného soudního řízení a řádného soudního procesu v souladu s mezinárodním právem;

B.  vzhledem k tomu, že uvalení trestu smrti na někoho, kdo byl v době činu ještě dítětem, a následné údajné mučení je v rozporu s mezinárodními závazky Saúdské Arábie;

C.  vzhledem k tomu, že zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestání je součástí všech mezinárodních a regionálních nástrojů v oblasti lidských práv a představuje pravidlo mezinárodního obyčejového práva, které je tak pro všechny státy závazné nehledě na to, zda ratifikovaly příslušné mezinárodní dohody;

D.  vzhledem k tomu, že nárůst počtu trestů smrti je úzce spjat s rozhodnutími, která specializovaný trestní soud Saúdské Arábie vydává v rámci soudních řízení v reakci na trestné činy spojené s terorismem; vzhledem k tomu, že podle mezinárodních organizací působících v oblasti lidských práv bylo v Saúdské Arábii od srpna 2014 do června 2015 popraveno 175 osob;

E.  vzhledem k tomu, že tento případ je jedním z mnohých, kdy byly vůči saúdskoarabským aktivistům pronásledovaným za projev svých názorů vydány tvrdé tresty a kdy byli pronásledováni, přičemž několik z nich bylo odsouzeno v rámci řízení, která nesplňují mezinárodní normy týkající se spravedlivého procesu, jak v červenci 2014 potvrdila bývalá Vysoká komisařka OSN pro lidská práva;

F.  vzhledem k tomu, že v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv se uvádí, že právo na svobodu přesvědčení a projevu, a to jak na internetu, tak i mimo něj, má každý; vzhledem k tomu, že toto právo nepřipouští, aby někdo utrpěl pro své přesvědčení újmu, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice;

G.  vzhledem k tomu, že velvyslanec Saúdské Arábie při OSN v Ženevě, Jeho Excelence Fajsal bin Hasan at-Tarrad byl jmenován předsedou skupiny nezávislých expertů v Radě OSN pro lidská práva;

H.  vzhledem k tomu, že zahájení dialogu o lidských právech mezi Saúdskoarabským královstvím a EU by mohlo být konstruktivním krokem při zvyšování vzájemného pochopení a propagování reforem v této zemi, včetně reformy soudnictví;

I.  vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie je vlivným a důležitým politickým a hospodářským činitelem v oblasti Blízkého východu a severní Afriky;

1.  rozhodně odsuzuje odsouzení Alího Mohameda an-Nimra k trestu smrti; znovu odsuzuje používání trestu smrti a vyjadřuje svou silnou podporu zavedení moratoria na trest smrti coby prvního kroku k jeho zrušení;

2.  vyzývá saúdskoarabské orgány, zejména Jeho Veličenstvo krále Saúdské Arábie Salmána bin Abd al-Azíze ál-Saúda, k zastavení popravy Alího Mohameda an-Nimra a k udělení milosti nebo ke zmírnění uloženého trestu; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby využily všech svých diplomatických nástrojů a snah k okamžitému zastavení této popravy;

3.  připomíná Saúdskoarabskému království, že je smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte, která přísně zakazuje ukládat trest smrti za trestné činy spáchané osobou mladší 18 let;

4.  naléhavě vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zrušily specializovaný trestní soud existující od roku 2008 pro projednávání případů terorismu, který je však stále více používán ke stíhání pokojných disidentů na základě zjevně politicky motivovaných obvinění v řízeních, která porušují základní právo na spravedlivý proces;

5.  vyzývá vládu Saúdské Arábie, aby zajistila okamžité nestranné vyšetřování údajného mučení a zajistila, aby se Alímu Mohamedovi an-Nimrovi dostalo veškeré nezbytné zdravotní péče a aby mu byla zajištěna možnost pravidelného kontaktu s rodinou a právníky;

6.  připomíná Saúdské Arábii její závazky coby člena Rady OSN pro lidská práva; podotýká, že Saúdská Arábie byla nedávno jmenována předsedou skupiny nezávislých expertů v Radě OSN pro lidská práva; naléhavě vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zajistily, aby byly standardy dodržování lidských práv a základních svobod v jejich zemi v souladu s touto mezinárodní úlohou;

7.  vyzývá k prohloubení dialogu mezi EU a Saúdskou Arábií týkajícího se problematiky lidských práv a k výměně odborných zkušeností v oblasti spravedlnosti a právních záležitostí, s cílem posílit ochranu jednotlivých práv v Saúdskoarabském království, v souladu s procesem reformy soudnictví, která byla v této zemi zahájena; vyzývá saúdskoarabské orgány, aby pokračovaly v nezbytných reformách v oblasti lidských práv, zejména v těch, které se týkají omezení trestu smrti a nejvyššího trestu;

8.  vybízí Saúdskou Arábii k podepsání a ratifikaci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který vstoupil v platnost v roce 1976 a v jehož článku 6 se uvádí, že „každá lidská bytost má přirozené právo na život“;

9.  vyjadřuje své vážné znepokojení nad uváděným nárůstem počtu trestů smrti v Saúdskoarabském království v roce 2014 a nad znepokojující mírou udělování trestu smrti v rámci soudních řízení v roce 2015;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, Jeho Veličenstvu královi Salmánovi bin Abd al-Azízovi ál-Saúdovi, vládě Saúdskoarabského království, Vysokému komisaři OSN pro lidská práva a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0037.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0207.


Platební služby na vnitřním trhu ***I
PDF 404kWORD 99k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2013/36/EU a 2009/110/ES a kterou se zrušuje směrnice 2007/64/ES (COM(2013)0547 – C7-0230/2013 – 2013/0264(COD))
P8_TA(2015)0346A8-0266/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2013)0547),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování EU, podle kterého Komise konzultovala s Parlamentem (C7‑0230/2013),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování EU,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 5. února 2014(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. prosince 2013(2),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 4. června 2015 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 a čl. 61 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0169/2014),

–  s ohledem na pozměňovací návrhy, které přijal na svém zasedání dne 3. dubna 2014(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 18. září 2014 o nevyřízených záležitostech ze sedmého volebního období,

–  s ohledem na doplňující zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0266/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 8. října 2015 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/... o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2015/2366.)

(1) Úř. věst. C 224, 15.7.2014, s. 1.
(2) Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 78.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0280.


Právní předpisy v oblasti hypoték a rizikové finanční nástroje v EU: případ Španělska
PDF 338kWORD 84k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o právních předpisech v oblasti hypoték a rizikových finančních nástrojů ve Španělsku (na základě obdržených petic) (2015/2740(RSP))
P8_TA(2015)0347B8-0987/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na petici 626/2011 a dalších 15 petic týkajících se právních předpisů v oblasti hypoték ve Španělsku (179/2012, 644/2012, 783/2012, 1669/2012, 0996/2013, 1345/2013, 1249/2013, 1436/2013, 1705/2013, 1736/2013, 2120/2013, 2159/2013, 2440/2013, 2563/2013 a 2610/2013),

–  s ohledem na petici 513/2012 a dalších 21 petic týkajících se právních předpisů v oblasti rizikových finančních nástrojů ve Španělsku (548/2012, 676/2012, 677/2012, 785/2012, 788/2012, 949/2012, 1044/2012, 1247/2012, 1343/2012, 1498/2012, 1662/2012, 1761/2012, 1851/2012, 1864/2012, 169/2013, 171/2013, 2206/2013, 2215/2013, 2228/2013, 2243/2013 a 2274/2013),

–  s ohledem na jednání vedená Petičním výborem s dotčenými předkladateli, naposledy dne 16. dubna 2015,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU(2),

–  s ohledem na směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách(3),

–  s ohledem na prohlášení Komise (ve společné rozpravě o insolvenčních řízeních dne 19. května 2015) týkající se přezkumu a rozšíření doporučení Komise ze dne 12. března 2014 o novém postoji k neúspěchu v podnikání a k platební neschopnosti, pokud jde o platební neschopnost rodin a druhou šanci pro jednotlivce a domácnosti,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii(4),

–  s ohledem na otázku Parlamentu Komisi, která se týká právních předpisů v oblasti hypoték a rizikových finančních nástrojů ve Španělsku a vychází z obdržených petic (O-000088/2015 – B8-0755/2015),

–  s ohledem na návrh usnesení Petičního výboru,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že značný počet obdržených petic odhalil tisíce osobních tragédií, při nichž občané pozbyli zčásti či zcela svých celoživotních úspor, a vzhledem k tomu, že tyto petice upozornily na překážky, kterým spotřebitelé čelí při získávání přesných a nezbytných informací ohledně finančních nástrojů;

B.  vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti ve Španělsku nadále protestují proti statisícům případů vystěhovávání, nepřiměřeným podmínkám hypotéčních smluv a nedostatečné ochraně dlužníků; vzhledem k tomu, že podle jedné z těchto organizací, Platformy pro oběti hypoték (Plataforma de Afectados por la Hipoteca – PAH) došlo ve Španělsku v prvním čtvrtletí roku 2015 k 19 261 případům vystěhování (6% nárůst oproti prvnímu čtvrtletí roku 2014); vzhledem k tomu, že PAH odhaduje, že od roku 2008 došlo ve Španělsku k 397 954 případům vystěhování; vzhledem k tomu, že více než 100 000 domácností přišlo o svůj dům;

C.  vzhledem k tomu, že dopad krize ještě dále zhoršil situaci vystěhovaných rodin, které musí nadále splácet svůj hypotéční dluh a rostoucí úroky z tohoto dluhu; vzhledem k tomu, že španělská vláda zavedla zákonem 6/2012 možnost „datio in solutum“ jakožto mimořádné opatření; připomíná, že podle oficiálních údajů za druhé čtvrtletí roku 2014 bylo schváleno použití opatření „datio in solutum“ pouze u 1 467 z 11 407 žádostí, což představuje 12,86 % všech případů;

D.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní a evropské soudy zjistily řadu případů nepřiměřených smluvních ustanovení ve španělském hypotéčním sektoru (viz rozsudky Soudního dvora C-243/08 Pannon GSM; C-618/10, Banco Español de Crédito; a C-415/11, Catalunyacaixa), kterým by měly zabránit směrnice 93/13/EHS, 2004/39/ES a 2005/29/ES, pokud by byly ve Španělsku plně provedeny a uplatňovány;

E.  vzhledem k tomu, že se směrnice 2014/17/ЕU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (dále jen „směrnice o hypotéčním úvěru) použije od 21. března 2016 na existující hypotéční úvěry, přičemž stanoví poskytovatelům úvěrů povinnost informovat spotřebitele o podstatných náležitostech úvěrové smlouvy;

F.  vzhledem k tomu, že španělské orgány přijaly v důsledku rozhodnutí ve věci Aziz (C-415/11) v rámci zrychleného postupu zákon 1/2013 ze dne 14. května 2013 o opatřeních posilujících ochranu zástavních dlužníků, restrukturalizaci dluhu a sociální bydlení (Ley 1/2013 de medidas para reforzar la protección a los deudores hipotecarios, restructuración de la deuda y alquiler social);

G.  vzhledem k tomu, že španělské orgány změnily v důsledku rozhodnutí ve věci C-169/14 vnitrostátní systém opravných prostředků v oblasti hypoték, a to závěrečným ustanovením zákona 9/2015 ze dne 25. května 2015 o naléhavých opatřeních týkajících se úpadku (Ley 9/2015 de medidas urgentes en material concursal), aby jej uvedly do souladu se směrnicí 93/13/EHS;

H.  vzhledem k tomu, že španělský parlament přijal „Kodex osvědčených postupů pro úspěšnou restrukturalizaci dluhů týkajících se hypoték k nemovitostem pro vlastní bydlení“, který kvůli jeho dobrovolné povaze většina finančních institucí ignorovala a který měl jen velmi omezené výsledky při předcházení vystěhovávání nebo uplatnění opatření „datio in solutum“, protože požadavky na způsobilost vyřazují více než 80 % dotčených osob;

I.  vzhledem k tomu, že v mnoha případech nebyli spotřebitelé bankami řádně informováni o rozsahu rizik spojených s nabízenými investicemi, a vzhledem k tomu, že v těchto případech banky rovněž neprováděly testy vhodnosti, které by určily, zda měli zákazníci dostatečné vědomosti nezbytné k tomu, aby porozuměli finančním rizikům, kterým se vystavili; vzhledem k tomu, že mnoho občanů, kterých se tato situace týká, jsou starší lidé, kteří vložili své celoživotní úspory do toho, co mělo být investicí bez rizika;

J.  vzhledem k tomu, že podle odhadů se stalo za uplynulých několik let obětí finančních podvodů 700 000 občanů Španělska, neboť jim byly bankami, které nejednaly v dobré víře, prodány rizikové finanční nástroje a oni nebyli informováni o rozsahu rizik a skutečných důsledcích toho, že nebudou mít přístup ke svým úsporám;

K.  vzhledem k tomu, že rozhodčí mechanismus zavedený španělskými orgány byl mnoha obětmi finančních podvodů odmítnut;

L.  vzhledem k tomu, že směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) (směrnice 2004/39/ES) reguluje poskytování investičních služeb investičními podniky a úvěrovými institucemi v souvislosti s finančními nástroji, včetně preferenčních akcií; vzhledem k tomu, že článek 19 směrnice MiFID stanovuje povinnosti podniků při poskytování investičních služeb zákazníkům;

1.  vyzývá Komisi, aby sledovala uplatňování rozsudku ve věci C-415 (Aziz) a směrnice 93/13/EHS o právních předpisech v oblasti hypoték ve všech členských státech s cílem zaručit, že je vnitrostátní orgány budou v plném rozsahu dodržovat;

2.  vyzývá finanční subjekty v celé Unii, aby upustily od nepřípustného chování vůči zákazníkům v oblasti hypoték, sofistikovaných finančních produktů a úvěrových karet, včetně uplatňování nepřiměřených úrokových měr a svévolného ukončování služeb;

3.  vyzývá finanční subjekty v celé Unii, aby upustily od vystěhovávání rodin žijících v jejich jediném obydlí a aby místo toho přistupovaly k restrukturalizaci dluhu;

4.  vyzývá španělskou vládu, aby využila všech dostupných nástrojů k nalezení komplexního řešení vedoucího k výraznému snížení neúměrně vysokého počtu obětí;

5.  vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala provádění směrnice 2014/17/ЕU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (směrnice o hypotéčním úvěru) ve všech členských státech;

6.  vyzývá Komisi, aby umožnila sdílení osvědčených postupů při provádění opatření „datio in solutum“ v určitých členských státech a aby posoudila jeho dopad na spotřebitele a podniky;

7.  upozorňuje Komisi na pochybnosti, které vyjádřil generální advokát EU, pokud jde o legalitu opatření přijatých španělskou vládou k řešení případů porušení právních předpisů, na něž upozornil Soudní dvůr dne 14. března 2013, a k ukončení nepřípustných postupů v hypotéčním sektoru;

8.  vyzývá Komisi, aby důsledně sledovala účinné provádění nových opatření, která přijala španělská vláda v zájmu řešení stávajících problémů a zamezení nekalým bankovním a obchodním praktikám;

9.  vyzývá Komisi, aby zahájila informační kampaně o finančních produktech a podporovala finanční gramotnost prostřednictvím vzdělávání s cílem zajistit, aby byli evropští občané lépe informování o rizicích, která jsou spojena s investicemi do finančních produktů;

10.  vyzývá Komisi, aby umožnila sdílení osvědčených postupů posilujících ochranu občanů, kteří se ocitnou ve finančně obtížné situaci; domnívá se, že základní finanční vzdělání by mělo být považováno za doplňující aktivum předcházející důsledkům nadměrného zadlužení;

11.  vyzývá Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a Evropskou centrální banku (ECB), aby zahájily kampaň propagující osvědčené postupy s cílem povzbudit banky a jejich zaměstnance, aby poskytovali jasné, srozumitelné a správné informace; zdůrazňuje, že spotřebitelé musí činit informovaná rozhodnutí na základě důkladného pochopení rizik, kterým se mohou vystavit, a že obchodníci a banky nesmí spotřebitele klamat;

12.  vyzývá EBA a ECB, aby s cílem chránit sílu finančního sektoru EU přijaly další opatření a vyžadovaly, aby banky oddělovaly potenciálně rizikové obchodování od přijímání vkladů, pokud tato činnost ohrožuje finanční stabilitu;

13.  vyzývá Komisi a ECB, aby posoudily španělský rozhodčí mechanismus, jenž byl zaveden pro občany, kteří se stali oběťmi finančních podvodů;

14.  vyzývá Komisi, aby sledovala, zda Španělsko v souvislosti s finančními nástroji, včetně preferenčních akcií, řádně provádí a uplatňuje právní předpisy EU;

15.  vyzývá Komisi, aby přijala kroky v návaznosti na obdržené stížnosti a aby provedla nezbytné šetření;

16.  žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh o platební neschopnosti rodin;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení španělské vládě, Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34.
(2) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349.
(3) Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0246.


Trest smrti
PDF 344kWORD 88k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o trestu smrti (2015/2879(RSP))
P8_TA(2015)0348RC-B8-0998/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o zrušení trestu smrti, zejména na usnesení ze dne 7. října 2010(1),

–  s ohledem na společné prohlášení, které vydali místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová a generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland dne 10. října 2014, v Evropský a Světový den proti trestu smrti,

–  s ohledem na protokoly 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech,

–  s ohledem na článek 2 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na obecné pokyny EU týkající se trestu smrti,

–  s ohledem na to, že v současnosti se provádí aktualizace režimu EU pro kontrolu vývozu zboží, které může být použito pro výkon trestu smrti;

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) a jeho druhý opční protokol,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přijatou v roce 1984,

–  s ohledem na studii o dopadu celosvětového drogového problému na požívání lidských práv, kterou v září 2015 vydal Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN, zejména na rezoluci ze dne 18. prosince 2014 o moratoriu na používání trestu smrti (A/RES/69/186),

–  s ohledem na závěrečné prohlášení, jež bylo přijato na 5. světovém kongresu proti trestu smrti konaném ve dnech 12.–15. června 2013 v Madridu,

–  s ohledem na Světový a Evropský den proti trestu smrti, které každoročně připadají na 10. října,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že zrušení trestu smrti v celém světě je jedním z hlavních cílů politiky EU týkající se lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že Světový den proti trestu smrti, který připadá na 10. října 2015, je zaměřen na „zvyšování povědomí o uplatňování trestu smrti za drogové trestné činy“;

C.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva více než 160 členských zemí OSN s různými právními systémy, tradicemi, kulturami a náboženstvími buď trest smrti zrušilo, nebo jej nepoužívá;

D.  vzhledem k tomu, že podle aktuálních údajů byl v roce 2014 vynesen v 55 zemích trest smrti nad minimálně 2 466 osobami, což oproti roku 2013 představuje nárůst o téměř 23 %; vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo na celém světě vykonáno nejméně 607 poprav; vzhledem k tomu, že tato čísla nezahrnují počet osob, které byly údajně popraveny v Číně, jež nadále popravuje více lidí než zbytek světa dohromady, přičemž další tisíce osob odsuzuje k smrti; vzhledem k tomu, že tresty smrti jsou udělovány a popravy vykonávány ve znepokojující míře i v roce 2015; vzhledem k tomu, že vyšší počet trestů smrti úzce souvisí s rozsudky vynášenými v hromadných procesech s osobami obviněnými ze spáchání trestného činu v souvislosti s terorismem v zemích, jako je např. Egypt a Nigérie; vzhledem k tomu, že v Čadu a Tunisku se zvažuje možnost opětovného zavedení trestu smrti; vzhledem k tomu, že k trestu smrti jsou lidé i nadále odsuzováni a tyto rozsudky vykonávány v některých státech USA;

E.  vzhledem k tomu, že existují zprávy o rozsudcích trestu smrti ukamenováním, který se používá v Pákistánu, Nigérii, Afghánistánu, Íránu, Iráku, Súdánu, Somálsku a v Saúdské Arábii, a že v posledních letech byly stovky žen ukamenovány za cizoložství; vzhledem k tomu, že coby způsob výkonu trestu smrti je kamenování považováno za formu mučení;

F.  vzhledem k tomu, že osm států (Mauritánie, Súdán, Írán, Saúdská Arábie, Jemen, Pákistán, Afghánistán a Katar) má trest smrti zakotven ve svých právních předpisech trestajících homosexualitu a že provincie Nigérie a Somálska oficiálně vykonávají trest smrti za sexuální akty mezi osobami stejného pohlaví;

G.  vzhledem k tomu, že trest smrti je často používán především proti znevýhodněným jedincům, psychicky nemocným osobám a příslušníkům národnostních a kulturních menšin;

H.  vzhledem k tomu, že 33 států uplatňuje trest smrti na drogové trestné činy, které jsou každoročně trestány přibližně 1 000 poprav; vzhledem k tomu, že je známo, že v roce 2015 byly v souvislosti s takovými trestnými činy vykonány popravy v Číně, Íránu, Indonésii a Saúdské Arábii; vzhledem k tomu, že i v roce 2015 byly za drogové trestné činy ukládány tresty smrti v Číně, Indonésii, Íránu, Kuvajtu, Malajsii, Saúdské Arábii, na Srí Lance, ve Spojených arabských emirátech a ve Vietnamu; vzhledem k tomu, že tyto trestné činy mohou zahrnovat různá obvinění z obchodování s drogami nebo jejich držení;

I.  vzhledem k tomu, že během posledních 12 měsíců došlo celosvětově k „renesanci“ využívání trestu smrti za drogové trestné činy a že několik států vykonává v této souvislosti mnohem více poprav, usiluje o obnovení trestu smrti za drogové trestné činy nebo ruší dlouhodobá moratoria na uplatňování trestu smrti;

J.  vzhledem k tomu, že Írán během prvních šesti měsíců roku 2015 údajně popravil 394 pachatelů drogových trestných činů oproti 367 vykonaným trestům smrti za celý rok 2014; vzhledem k tomu, že polovina všech poprav, které byly v letošním roce vykonány v Saúdské Arábii, se týkala drogových trestných činů oproti pouhým 4 % z celkového počtu poprav vykonaných v roce 2010; vzhledem k tomu, že v pákistánských celách smrti nyní čeká na popravu nejméně 112 pachatelů drogových trestných činů;

K.  vzhledem k tomu, že několik občanů členských států EU bylo za drogové trestné činy v třetích zemích buď popraveno, nebo čeká na popravu;

L.  vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 6 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech může být trest smrti uplatněn pouze v případě „nejtěžších trestných činů“; vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva a zvláštní zpravodajové OSN pro otázky mimosoudních, sumárních a svévolných poprav a pro otázky mučení konstatovali, že za drogové trestné činy by neměl být ukládán trest smrti; vzhledem k tomu, že povinné ukládání trestu smrti a jeho uplatňování u drogových trestných činů je v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodními normami;

M.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek vybízí státy, které ukládají trest smrti, aby jej u drogových trestných činů zrušily;

N.  vzhledem k tomu, že Komise a členské státy poskytly nejméně 60 milionů EUR na protidrogové programy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) zaměřené na boj proti drogám v zemích, které v případě trestných činů souvisejících s drogami ukládají a vykonávají trest smrti; vzhledem k tomu, že nevládní organizace vyjádřily ve svých posledních zprávách znepokojení nad tím, že programy zaměřené na boj s omamnými látkami financované z evropských prostředků ve státech, které stále uplatňují trest smrti, mohou vést k častějšímu ukládání a výkonu trestu smrt, a vzhledem k tomu, že je nutné takové zprávy posoudit;

O.  vzhledem k tomu, že Komise v rámci nástroje EU přispívajícího ke stabilitě a míru (IcSP) a jeho předchůdce, nástroje stability (IfS), zavedla dvě rozsáhlá regionální protidrogová opatření – programy zaměřené na kokainovou a heroinovou trasu, do nichž jsou zahrnuty země ukládající trest smrti za drogové trestné činy; vzhledem k tomu, že podle článku 10 nařízení o IcSP je Komise povinna používat operativní pokyny, aby se při provádění opatření na potírání organizované trestné činnosti zajistilo dodržování lidských práv a humanitárního práva;

1.  znovu odsuzuje používání trestu smrti a rozhodně podporuje zavedení moratoria na trest smrti jakožto prvního kroku k jeho zrušení; opětovně zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti přispívá k upevnění lidské důstojnosti a že konečným cílem EU je všeobecné zrušení tohoto trestu;

2.  odsuzuje všechny popravy bez ohledu na to, kde k nim dochází; je nadále hluboce znepokojen ukládáním trestu smrti nezletilým osobám a osobám s mentálním postižením či retardací a vyzývá k okamžitému a definitivnímu ukončení této praxe, která porušuje mezinárodní normy v oblasti lidských práv; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedávnými hromadnými soudními procesy, v jejichž důsledku bylo uloženo velké množství trestu smrti;

3.  vyjadřuje velké znepokojení nad trestem kamenování, který je v několika zemích stále používán, a naléhavě vyzývá vlády dotčených zemí, aby okamžitě uzákonily právní předpisy, které kamenování zakážou;

4.  naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby pokračovaly v boji proti uplatňování trestu smrti a rozhodně podporovaly moratorium na trest smrti jako krok směrem k jeho zrušení, aby nadále prosazovaly zrušení trestu smrti na celém světě a aby důrazně vyzývaly země, které trest smrti stále vykonávají, aby dodržovaly minimální mezinárodní normy, omezily rozsah trestných činů, za které je tento trest ukládán, i jeho používání a aby zveřejnily jasné a přesné údaje o počtu rozsudků a poprav; naléhavě vyzývá ESVČ, aby i nadále pozorně sledovala vývoj ve všech zemích světa, zejména v Bělorusku, které jako jediná evropská země doposud ukládá trest smrti, a aby využila veškeré nátlakové prostředky, které má k dispozici;

5.  vítá zrušení trestu smrti v některých státech USA a vybízí EU, aby pokračovala v dialogu se Spojenými státy s cílem dosáhnout jeho úplného zrušení, aby tak mohly společně řešit otázku trestu smrti na celosvětové úrovni;

6.  vyzývá Komisi, aby v rámci poskytování pomoci a politické podpory věnovala zvláštní pozornost zemím, které učinily pokrok na cestě ke zrušení trestu smrti nebo které podporují všeobecné moratorium na trest smrti; vybízí k dvoustranným a mnohostranným iniciativám mezi členskými státy, EU, OSN, třetími zeměmi a dalšími regionálními organizacemi v souvislosti s otázkami týkajícími se trestu smrti;

7.  připomíná, že trest smrti není slučitelný s hodnotami, jako je úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, na nichž je Unie založena, a že každý členský stát, který by trest smrti opětovně zavedl, by tedy porušil Smlouvy a Listinu základních práv Evropské unie;

8.  je obzvláště znepokojen narůstajícím uplatňováním trestu smrti v řadě zemí v souvislosti s bojem proti terorismu a možností, že by v dalších zemích mohl být trest smrti znovu zaveden;

9.  odsuzuje především používání trestu smrti k potlačování opozice nebo z důvodů náboženského vyznání, homosexuality nebo cizoložství, případně z jiných důvodů, které lze buď považovat za banální, nebo je za trestné činy nelze považovat vůbec; vyzývá proto státy, které kriminalizují homosexualitu, aby ji nesankcionovaly trestem smrti;

10.  je i nadále pevně přesvědčen o tom, že ukládání trestu smrti neodrazuje od obchodování s drogami ani nebrání tomu, aby se lidé stávali obětí zneužívání drog; vyzývá země, které trest smrti doposud uplatňují, aby za drogové trestné činy zavedly jiné tresty, jež se zaměří zejména na drogovou prevenci a programy na zmírňování škod;

11.  opakuje své doporučení Komisi a členským státům, aby byly poskytování finanční a technické pomoci, budování kapacit a jiné druhy podpory protidrogové politiky podmíněny zrušením trestu smrti za drogové trestné činy;

12.  vyzývá Komisi a členské státy, aby opakovaně potvrdily kategorickou zásadu, že evropská pomoc a podpora, a to ani protidrogové programy UNODC, nesmí napomáhat operacím donucovacích orgánů, které vedou k rozsudkům trestu smrti a k popravám zatčených osob;

13.  naléhá na Komisi, aby posílila kontroly vyvážených produktů, které mohou být použity k vykonání trestu smrti;

14.  je hluboce znepokojen nedostatkem transparentnosti, pokud jde o protidrogovou pomoc a podporu poskytovanou Komisí a členskými státy na protidrogové operace v zemích, které v souvislosti s drogovými trestnými činy ukládají a vykonávají trest smrti; požaduje, aby Komise zveřejňovala roční přehled prostředků, které vynaložila na protidrogové programy v zemích uplatňujících trest smrti za drogové trestné činy, a v něm uváděla, jaké lidskoprávní záruky byly uplatněny s cílem zajistit, že tyto prostředky neumožní vynesení rozsudků trestu smrti;

15.  naléhá na Komisi, aby bez dalších průtahů provedla operativní pokyny stanovené v článku 10 nařízení o IcSP a aby je striktně uplatňovala na programy zaměřené na kokainovou a heroinovou trasu;

16.  naléhavě vyzývá Komisi, aby splnila doporučení obsažené v protidrogovém akčním plánu EU na období let 2013–2016, a sice aby „vypracovala a uplatňovala pokyny v oblasti lidských práv a vytvořila příslušný nástroj pro posouzení dopadu“, aby se zajistilo „účinné začlenění lidských práv do vnější činnosti EU v oblasti drog“;

17.  naléhavě vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby s ohledem na desítky evropských státních příslušníků, jimž hrozí ve třetích zemích poprava, poskytly pokyny určující komplexní a efektivní evropskou politiku v oblasti trestu smrti, jejíž součástí by měly být důkladné a posílené mechanismy, pokud jde o identifikaci, poskytování právní pomoci a diplomatické zastoupení;

18.  vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že se zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN věnované problému drog ve světě konané v dubnu 2016 bude zabývat ukládáním trestu smrti za drogové trestné činy a že jeho uplatňování odsoudí;

19.  podporuje všechny agentury OSN, mezivládní regionální orgány a nevládní organizace v jejich nepřetržitém úsilí přesvědčit státy o nezbytnosti zrušení trestu smrti; vyzývá Komisi, aby nadále financovala projekty v této oblasti prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

20.  vítá nedávné ratifikace druhého opčního protokolu ICCPR, který usiluje o zrušení trestu smrti, neboť se tak počet signatářských států zvýšil na 81; vyzývá všechny státy, které nejsou stranami protokolu, aby jej neprodleně ratifikovaly;

21.  vyzývá členské státy Rady Evropy, které dosud neratifikovaly protokoly 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech, aby tak učinily v zájmu zajištění skutečného zrušení trestu smrti v celém regionu států Rady Evropy;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN a vládám členských států OSN.

(1) Úř. věst. C 371 E, 20.12.2011, s. 5.


Poučení z nehody odkalovací nádrže v Maďarsku pět let po katastrofě
PDF 428kWORD 90k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o poučení z nehody odkalovací nádrže v Maďarsku pět let po katastrofě (2015/2801(RSP))
P8_TA(2015)0349B8-0989/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na zásady politiky Unie v oblasti životního prostředí stanovené v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, zejména na zásadu prevence a zásadu „znečišťovatel platí“,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří (dále jen „Barcelonská úmluva“) a na její protokoly,

–  s ohledem na směrnici Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanovuje seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanovuje seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech(2) (Evropský seznam odpadů),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2014/955/EU ze dne 18. prosince 2014, kterým se mění rozhodnutí 2000/532/ES o seznamu odpadů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES(3),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko o zdokonalení environmentálních norem v dalším odkališti červeného kalu, které Komise zaslala Maďarsku v červnu 2015(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES(5) (směrnice o důlních odpadech),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2001/331/ES ze dne 4. dubna 2001, kterým se stanovují minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2008 o přezkoumání doporučení 2001/331/ES, kterým se stanovují minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(8) (7. akční program Unie pro životní prostředí),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(9) (směrnice o odpovědnosti za životní prostředí),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2009/335/ES ze dne 20. dubna 2009 o technických pokynech pro finanční záruku v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu(10),

–  s ohledem na studii proveditelnosti koncepce celounijního nástroje pro sdílení rizika průmyslových havárií(11), kterou zadala Evropská komise,

–  s ohledem na zprávu s názvem „Výzvy a překážky v provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“ (závěrečná zpráva určená GŘ pro životní prostředí Evropské komise z roku 2013),

–  s ohledem na otázky týkající se poučení z nehody odkalovací nádrže v Maďarsku pět let po katastrofě položené Radě a Komisi (O-000096/2015 – B8‑0757/2015 a O-000097/2015 – B8‑0758/2015),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že při nehodě odkalovací nádrže v Maďarsku dne 4. října 2010 unikl téměř jeden milion metrů krychlových vysoce alkalického červeného kalu, několik vesnic bylo zaplaveno, deset osob přišlo o život, téměř 150 jich bylo zraněno a došlo k zamoření rozsáhlého území, včetně čtyř oblastí sítě NATURA 2000;

B.  vzhledem k tomu, že červený kal v této odkalovací nádrži byl nebezpečným odpadem podle směrnice Rady 91/689/EHS;

C.  vzhledem k tomu, že se v rozhodnutí Komise 2014/955/EU výslovně uvádí, že není-li prokázán opak, má být červený kal zařazen mezi nebezpečný odpad; vzhledem k tomu, že toto platí od 1. června 2015;

D.  vzhledem k tomu, že existuje riziko, že v minulosti byl červený kal nesprávně zařazován mezi jiný než nebezpečný odpad i v dalších členských státech, a na základě toho byla udělena chybná povolení;

E.  vzhledem k tomu, že červený kal je podle směrnice o odpadech z těžebního průmyslu, která stanovuje požadavky na bezpečnost nakládání s těžebním odpadem vycházející mj. z nejlepších dostupných postupů, těžebním odpadem;

F.  vzhledem k případům závažného znečištění životního prostředí vlivem jiných těžebních činností (např. používáním kyanidu při těžbě zlata) nebo nesprávně zpracovaného nebezpečného odpadu v mnoha členských státech;

G.  vzhledem k tomu, že cílem doporučení 2001/331/ES je zlepšit dodržování práva Evropské unie v oblasti životního prostředí a přispět k jeho důslednějšímu uplatňování a prosazování;

H.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2008 popisuje uplatňování práva v oblasti životního prostředí v členských státech jako neúplné a nedůsledné a že naléhavě vybízí Komisi, aby do konce roku 2009 předložila legislativní návrh týkající se inspekcí v oblasti životního prostředí;

I.  vzhledem k tomu, že v 7. akčním programu Unie pro životní prostředí je stanoveno, že EU rozšíří požadavky týkající se inspekce a dohledu na větší okruh právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí a dále rozšíří kapacitu pro podporu inspekcí na úrovni Unie;

J.  vzhledem k tomu, že účelem směrnice o odpovědnosti za životní prostředí je vytvoření rámce odpovědnosti za životní prostředí založeného na zásadě „znečišťovatel platí“ a že tato směrnice vyžaduje, aby členské státy podpořily rozvoj nástrojů a trhů finančního zajištění prostřednictvím vhodných hospodářských a finančních subjektů; vzhledem k tomu, že se v čl. 18 odst. 2 vyžaduje, aby Komise předložila Evropskému parlamentu a Radě do 30. dubna 2014 zprávu, která však dosud nebyla předložena;

K.  vzhledem k tomu, že zpráva o uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí z roku 2013 určená Evropské komisi dospěla k závěru, že „provedení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí ve vnitrostátních právních předpisech členských států ve výsledku nevytvořilo pro předcházení a napravování škod na životním prostředí rovné podmínky, nýbrž nesourodé množství systémů odpovědnosti“;

L.  vzhledem k tomu, že Komise v roce 2010 v reakci na katastrofu způsobenou únikem červeného kalu prohlásila, že znovu zváží zavedení harmonizovaného povinného finančního zajištění ještě před přezkumem směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v roce 2014;

1.  poukazuje na to, že katastrofa způsobená únikem červeného kalu byla nejhorší průmyslovou havárií, k níž v Maďarsku došlo, a u příležitosti pátého výročí této tragické události si připomíná její oběti;

2.  oceňuje rychlý a účinný zásah maďarských orgánů v reakci na toto neštěstí i značné úsilí, které během této nehody, jež neměla obdoby, vyvinula občanská společnost;

3.  připomíná, že Maďarsko spustilo mechanismus civilní ochrany Evropské unie a přijalo tým evropských odborníků, kteří měli za úkol vypracovat doporučení týkající se mj. nalezení optimálních řešení pro odstranění či zmírnění škod;

4.  podotýká, že katastrofa způsobená únikem červeného kalu může být spojena s nedostatečným uplatňováním právních předpisů EU, nedostatky při provádění inspekcí, mezerami v příslušných právních předpisech EU a s činností provozovatele daného objektu;

5.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že v posledních pěti letech nedošlo k téměř žádné nápravě, jelikož stále dochází k nedostatečnému uplatňování unijních právních předpisů a mezinárodních dohod, kvalita inspekcí je i nadále neuspokojivá a nebyly odstraněny téměř žádné mezery v příslušných právních systémech EU;

6.  považuje směrnici o odpadech z těžebního průmyslu a Evropský seznam odpadů za oblast zvláštního zájmu;

7.  má obavy z toho, že se podobné nádrže nacházejí v několika dalších členských státech; vyzývá členské státy, aby zajistily provádění odpovídajících inspekcí;

8.  vyzývá všechny členské státy, na jejichž území se nacházejí odkalovací nádrže na červený kal, aby prověřily, zda byl červený kal správně zařazen mezi nebezpečný odpad, a aby co nejdříve zkontrolovaly veškerá povolení, která byla udělena na základě nesprávného zařazení kalu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že členské státy podniknou příslušné kroky a podají Komisi příslušnou zprávu, a žádá Komisi, aby do konce roku 2016 vydala zprávu o opatřeních učiněných členskými státy;

9.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že k podobným ekologickým haváriím došlo i v dalších členských státech, je nezbytné klást větší důraz na předcházení katastrofám;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily úsilí s cílem zajistit řádné uplatňování a používání veškerých příslušných právních předpisů EU a veškerých příslušných mezinárodních dohod, a to nejen s ohledem na výrobu hliníku a ekologické nakládání s červeným kalem, ale obecně také s ohledem na ekologické nakládání s nebezpečným odpadem;

11.  zdůrazňuje, že při nakládání s těžebním odpadem je třeba přísně uplatňovat nejlepší dostupné technologie, a požaduje úplný přechod k používání „suchých“ technologií k odstraňování odpadu do konce roku 2016 a záruku toho, že tyto praktiky nebudou přispívat ke znečišťování ovzduší nebo vody;

12.  vyzývá Komisi, aby kladla větší důraz na výzkum a vývoj v oblasti prevence a zacházení s nebezpečným odpadem;

13.  vybízí Komisi, aby vypracovala pokyny k provádění zátěžových testů ve stávajících dolech s rozsáhlými odkališti;

14.  je přesvědčen, že účinné předcházení znečištění vyžaduje přísnější pravidla pro inspekce v oblasti životního prostředí a odpovídající opatření, která by zajistila jejich provádění;

15.  vyzývá členské státy, aby posílily své vnitrostátní kontrolní orgány v oblasti životního prostředí s cílem umožnit jim vykonávat transparentní, pravidelné a systematické kontroly průmyslových objektů mj. tím, že jim zajistí nezávislost, poskytnou náležité zdroje, stanoví jasné povinnosti a budou prosazovat prohloubenou spolupráci a koordinovanou činnost;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby na základě stávajících závazných a nezávazných nástrojů zlepšily dozor, aby však zamezily zbytečné administrativní zátěži;

17.  znovu opakuje svou žádost adresovanou Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se inspekcí v oblasti životního prostředí, který by pro průmysl nepředstavoval dodatečné finanční zatížení;

18.  naléhavě vybízí Komisi, aby rozšířila závazná kritéria pro kontroly v členských státech, tak aby pokrývala větší okruh právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, a aby na úrovni Unie vytvořila kapacitu pro podporu inspekcí v oblasti životního prostředí;

19.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že rozdíly v systémech odpovědnosti v rámci EU mohou podkopat společné standardy a vystavit některé členské státy a regiony většímu riziku ekologických katastrof a jejich finančnímu dopadu;

20.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nepředložila svou zprávu podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí; vyzývá Komisi, aby tak učinila do konce roku 2015;

21.  vyzývá Komisi, aby v průběhu probíhající revize směrnice o odpovědnosti za životní prostředí zajistila, aby byla do návrhu přepracované směrnice bez omezení začleněna zásada „znečišťovatel platí“;

22.  naléhavě vybízí Komisi, aby prošetřila, jakým způsobem se v členských státech uplatňuje rozhodnutí Komise 2009/335/ES a zda jsou stropy pro vytvořené nástroje finančního zajištění dostatečné; naléhavě vybízí Komisi, aby předložila návrh harmonizovaného povinného finančního zajištění;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily transparentnost v oblasti finančních aspektů nápravy škod po ekologických haváriích, včetně poskytování finančního odškodnění obětem;

24.  vybízí Komisi, aby v souladu s ustanoveními 7. akčního programu pro životní prostředí předložila legislativní návrh týkající přístupu ke spravedlnosti v záležitostech životního prostředí; vyzývá Komisi, aby tak učinila do konce roku 2016;

25.  zdůrazňuje význam zapojení místních orgánů, občanů a občanské společnosti do rozhodovacího procesu týkajícího se likvidace nebezpečného odpadu a do procesu plánování opatření ke snížení rizik;

26.  vyzývá odpovědné orgány, aby veřejnost pravidelně informovaly o stavu znečištění a jeho možných dopadech na živočichy a rostliny i na zdraví místního obyvatelstva;

27.  vybízí Komisi, aby v plném souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ podrobněji rozpracovala koncepci celounijního nástroje pro sdílení rizika průmyslových havárií, tak aby se pokryly případné náklady na nápravu škod, které jdou nad rámec vysoké úrovně povinného finančního zajištění;

28.  domnívá se, že nástroj pro sdílení rizika průmyslových havárií v EU by se měl vztahovat také na řešení staré ekologické zátěže, která pro společnost stále představuje nebezpečí a u níž podle stávajícího právního rámce neexistuje žádný subjekt objektivně zodpovědný za pokrytí nákladů spojených s jejím odstraněním;

29.  zdůrazňuje, že v případě ekologických a průmyslových katastrof je důležité spolupracovat a prokazovat solidaritu na celounijní úrovni;

30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a také vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20.
(2) Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3.
(3) Úř. věst. L 370, 30.12.2014, s. 44.
(4) Evropská komise – Informativní přehled: Červnový balíček opatření týkající se porušování předpisů: klíčová rozhodnutí; http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-15-5162_en.htm
(5) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 15.
(6) Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s. 41.
(7) Úř. věst. C 16 E, 22.1.2010, s. 67.
(8) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.
(9) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.
(10) Úř. věst. L 101, 21.4.2009, s. 25.
(11) Studie s cílem zjistit možnost vytvoření fondu na pokrytí odpovědnosti za životní prostředí a ztrát, ke kterým došlo v důsledku průmyslových havárií. Závěrečná zpráva. Evropská komise, GŘ ENVI, 17. dubna 2013; http://ec.europa.eu/environment/archives/liability/eld/eldfund/pdf/Final%20report%20ELD%20Fund%20BIO%20for%20web2.pdf


Obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce
PDF 431kWORD 106k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (2015/2754(RSP))
P8_TA(2015)0350B8-0988/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), které stanovují rovnost žen a mužů jako jednu z hlavních zásad, na kterých je EU založena,

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), jenž zavádí zásadu politické soudržnosti ve prospěch rozvoje, která vyžaduje, aby se při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, přihlíželo k cílům rozvojové spolupráce,

–  s ohledem na čtvrtou světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, na Pekingskou deklaraci a akční platformu a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 dne 9. června 2000, Peking +10 dne 11. března 2005, Peking +15 dne 2. března 2010, Peking +20 dne 9. března 2015 o návazných opatřeních a iniciativách pro provádění Pekingské deklarace a akční platformy,

–  s ohledem na provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD), která se konala v Káhiře v roce 1994, kdy světové společenství uznalo a potvrdilo, že sexuální a reprodukční zdraví a reprodukční práva jsou základním předpokladem udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na strategii EU pro rovnost mezi muži a ženami 2010–2015 (COM(2010)0491),

–  s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (2010–2015), na zprávu o provádění z roku 2013 (SWD(2013)0509), závěry Rady ze dne 19. května 2014 o této zprávě a na zprávu o provádění (SWD(2015)0011),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce a o novém globálním partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015(1),

–  s ohledem na zprávu o hodnocení podpory EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v partnerských zemích(2),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen přijatou dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a č. 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na otázky adresované Radě a Komisi ohledně obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (O-000109/2015 – B8‑0762/2015 a O-000110/2015 – B8‑0763/2015),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se zavázala k tomu, že bude podporovat rovnost žen a mužů a že ve všech svých činnostech bude zohledňovat hledisko rovnosti pohlaví; vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů a posílení postavení žen jsou základním předpokladem pro naplnění cílů udržitelného rozvoje po roce 2015 a jsou zároveň samostatnou otázkou v oblasti lidských práv, kterou je třeba se zabývat bez ohledu na přínos pro rozvoj a růst; vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je vážným porušením lidských práv a v žádném případě by nemělo být odůvodněno vyznáním, kulturou nebo tradicemi;

B.  vzhledem k tomu, že při přezkumu uplatňování Pekingské deklarace a provádění akční platformy po dvaceti letech se zjistilo, že pokrok směrem k dosažení rovnosti žen a mužů a k posílení postavení žen je pomalý a nerovnoměrný a že v žádné zemi nedošlo k úplnému odstranění rozdílů mezi ženami a muži; vzhledem k tomu, že při zmíněném přezkumu bylo zjištěno, že tento nedostatečný pokrok ještě zhoršuje vytrvalý a chronický nedostatek investic v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen;

C.  vzhledem k tomu, že dva z rozvojových cílů tisíciletí, které se explicitně zabývají právy žen, konkrétně cíl 3 (prosazování rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen) a cíl 5 (zlepšování mateřského zdraví), zůstávají do velké míry nenaplněny; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že každý den na světě zemře 800 žen v důsledku komplikací během těhotenství či porodu; vzhledem k tomu, že kolem 222 milionů žen v rozvojových zemích stále nemá přístup k bezpečným a moderním metodám plánování rodičovství, zatímco se podíl rozvojové pomoci zaměřené na plánování rodičovství v rámci celosvětové pomoci na podporu zdraví snižuje;

D.  vzhledem k tomu, že většina osob na světě žijících pod hranicí chudoby jsou ženy nebo se jedná o členy domácností vedených ženami; vzhledem k tomu, že dochází ke zvyšování zranitelnosti marginalizovaných žen; vzhledem k tomu, že 62 milionů dívek na světě neabsolvuje školní docházku;

E.  vzhledem k tomu, že každá třetí žena na světě se někdy během svého života stane obětí tělesného a sexuálního násilí; vzhledem k tomu, že každoročně je ke sňatku donuceno 14 milionů dívek; vzhledem k tomu, že EU je zavázaná myšlence, že každý jedinec má právo mít plnou kontrolu nad záležitostmi svého pohlavního života a sexuálního a reprodukčního zdraví a právo o nich svobodně rozhodovat a žít bez diskriminace, nátlaku a násilí;

F.  vzhledem k tomu, že Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ve své zprávě uvádí(3), že investice jsou „výrazně nedostatečné pro dosažení rovnosti žen a mužů“ navzdory tomu, že její členové v roce 2012 příslušnou pomoc ztrojnásobili, takže dosáhla výše 28 miliard USD; vzhledem k tomu, že zatímco se financování na podporu rovnosti žen a mužů soustřeďuje většinou v sociálních odvětvích, trpí hospodářská a výrobní odvětví nedostatkem investic, přičemž však z analýzy OECD vyplývá, že investice uskutečněné v oblasti rovnosti žen a mužů mají ze všech rozvojových investic největší návratnost;

G.  vzhledem k tomu, že 2,5 miliardy lidí, většinou žen a mládeže, nadále nemají přístup k oficiálnímu finančnímu sektoru;

Zásadní změna v druhém akčním plánu pro rovnost žen a mužů

1.  domnívá se, že závěry zprávy o hodnocení akčního plánu pro rovnost žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce upozorňují na naléhavou potřebu zásadní změny při přijímání opatření EU v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen, jakož i potřebu nového politického závazku Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a Komise ke zlepšení výsledků; zdůrazňuje, že je důležité, aby se v rámci plánu, který bude navazovat na současný akční plán pro rovnost žen a mužů, prováděla hlavní doporučení uvedeného hodnocení, počínaje plnohodnotnou reakcí v oblasti řízení;

2.  vítá záměr Komise zahájit zásadní proměnu pomocí nového akčního plánu pro rovnost žen a mužů, a proto se domnívá, že by druhý akční plán měl mít formu sdělení Komise; lituje, že byl druhý akční plán vypracován jako společný pracovní dokument a nikoliv jako sdělení Komise; naléhá na Komisi a ESVČ aby začaly neodkladně provádět nový plán, aby mohlo být dosaženo konkrétních výsledků, jako součásti širšího závazku EU v rámci Pekingské deklarace a provádění akční platformy v rámci cílů udržitelného rozvoje a aby zapojily Parlament do konzultací během celého tohoto procesu.

3.  domnívá se, že druhý akční plán by se měl v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zaměřit na všechny aspekty vnější politiky EU (rozvojovou spolupráci, humanitární pomoc, obchod, lidská práva a zahraniční věci, problematiku migrace a azylu) a měl by se stejnou měrou vztahovat na rozvojové země, země zapojené do politiky sousedství a do procesu rozšíření;

4.  domnívá se, že rovnost žen a mužů a posílení postavení žen by měly být jednou ze stěžejních činností orgánů a institucí EU při jasném vymezení odpovědnosti za řízení v ústřední správě i v delegacích EU; zdůrazňuje, že vedoucí delegací, vedoucí oddělení a vrcholné vedení musí nést odpovědnost za podávání zpráv, monitorování a hodnocení politik v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen a že hledisko rovnosti žen a mužů musí být zahrnuto do popisů pracovní náplně a odborné přípravy poskytované všem pracovníkům;

5.  domnívá se, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku by měla zajistit, aby všichni komisaři zodpovědní za vnější činnost poskytli nezbytné vedení k zajištění úspěšného provádění druhého akčního plánu; vítá závěry Rady z května 2015, které zdůrazňují závazek členských států provádět transformační program zaměřený na práva žen a dívek; zdůrazňuje, že je třeba, aby se opatření Komise, ESVČ a dotčených členských států navzájem doplňovala;

6.  vyjadřuje politování nad skutečností, že se výroční zpráva GŘ DEVCO za rok 2014 nezabývá otázkami rovnosti žen a mužů, a vyzývá k tomu, aby otázky rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen byly v budoucnu zahrnuty do výročních zpráv ESVČ a všech generálních ředitelství (GŘ) Komise, jež se podílejí na vnější činnosti; vyzývá veškeré delegace EU, aby předkládaly výroční zprávy o provádění akčního plánu pro rovnost žen a mužů a představily shrnutí výsledků v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen ve svých výročních zprávách, v přezkumech v polovině období a v hodnoceních na úrovni států; domnívá se, že výsledky by měly být zahrnuty do systému kontrol orientovaných na výsledky;

7.  konstatuje, že přezkum programových dokumentů finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci v polovině období roku 2017 představuje dobrou příležitost vyhodnotit dopad programů pro ženy a dívky, které jsou financovány z nástroje pro rozvojovou spolupráci, jasně určit podíl programů financovaných z nástroje pro rozvojovou spolupráci, ze kterých mají ženy a dívky prospěch, a přerozdělit prostředky, ukáže-li se to jako nezbytné;

8.  připomíná zásadu EU o soudržnosti politik v zájmu rozvoje a zdůrazňuje význam soudržnosti vnitřních a vnějších politik EU a potřebu zajistit soudržnost politik mezi novým akčním plánem pro rovnost žen a mužů a příštím akčním plánem pro lidská práva a demokracii; zdůrazňuje, že rovnost mezi ženami a muži musí být trvalou a nedílnou součástí veškerých dialogů o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi; vyzývá ESVČ, aby kromě dialogů o lidských právech navázala s třetími zeměmi dialogy o rovnosti mezi ženami a muži;

9.  připomíná, že pro úspěšné provádění druhého akčního plánu pro rovnost žen a mužů na základě využívání profilů jednotlivých zemí v oblasti rovnosti žen a mužů a jiných nástrojů je nezbytná úzká koordinace mezi ústředními útvary, delegacemi a velvyslanectvími členských států; v tomto ohledu zdůrazňuje, že přezkum programů Evropského rozvojového fondu pro jednotlivé země je příležitostí k zajištění toho, aby byl druhý akční plán pro rovnost žen a mužů prováděn v plném rozsahu, a k provedení jeho nutných úprav;

Sběr údajů a cíle

10.  vyzývá k účinnějšímu provádění strategie a trvá na využívání kvantitativních a kvalitativních ukazatelů zohledňujících rovnost pohlaví a v rámci pozorování a vyhodnocení trvá dále na systematickém a včasném sběru údajů o příjemcích a účastnících v rámci všech opatření rozdělených podle pohlaví; žádá, aby všechny údaje byly dostupné veřejnosti s cílem zajistit finanční odpovědnost a transparentnost; domnívá se, že do již zavedených systémů pro monitorování a hodnocení, jako je například rámec pro výsledky rozvoje a spolupráce generálního ředitelství Komise pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (DEVCO), je třeba zapracovat a začlenit podávání zpráv; zdůrazňuje potřebu investovat do národních statistik a vyzývá všechny členské státy, aby zavedly systémy sledování zohledňující rovnost žen a mužů;

11.  vyzývá delegace EU a ambasády členských států, aby upřednostňovaly vysoce kvalitní analýzy otázek rovnosti žen a mužů jakožto podklad pro strategie na úrovni jednotlivých států a programové plánování a aby do těchto analýz investovaly; domnívá se, že by EU měla z hlediska nového akčního plánu pro rovnost žen a mužů provádět přezkum orientačních vnitrostátních plánů;

12.  uznává, že obzvláště dívky a mladé ženy jsou znevýhodněny a vytaveny riziku, a že je tedy třeba zaměřit se především na to, aby byl zajištěn jejich přístup ke vzdělání, aby nebyly vystaveny násilí, aby byly odstraněny diskriminující právní předpisy a postupy a aby bylo v globálním měřítku posíleno postavení žen a dívek;

13.  zdůrazňuje, že je třeba, aby byly stanoveny jasné cíle a ukazatele, které budou měřeny a rozdělovány podle pohlaví, věku, zdravotního postižení a dalších faktorů, a aby byla zdokonalena technologie monitorování rozpočtových přídělů; zdůrazňuje, že cíle a metodika monitorování by měly být v souladu s rámcem celosvětového rozvoje po roce 2015 a dalšími příslušnými mezinárodními rámci;

14.  zdůrazňuje, že ke splnění svých závazků v oblasti rovnosti mužů a žen a posílení postavení žen musí EU vyčlenit a zajistit dostatečné finanční a lidské zdroje; zdůrazňuje, že je třeba usilovat o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do veřejných financí prostřednictvím rozpočtového plánování, které zohledňuje hledisko rovnosti pohlaví a řeší nerovnosti;

Základní aspekty nového akčního plánu pro rovnost žen a mužů

15.  domnívá se, že akční plán pro rovnost žen a mužů musí odstraňovat překážky bránící plnému uplatňování obecných zásad EU týkajících se násilí páchaného na ženách a dívkách a zabývat se vymýcením veškerých forem násilí; vyzývá k tomu, aby byl vytvořen komplexní přístup EU k násilí páchanému na ženách a dívkách spolu se zvýšeným úsilím a zdroji zaměřenými na předcházení a odstranění všech diskriminačních praktik vůči ženám a rovněž na boj a stíhání veškerých forem násilí, včetně obchodování s lidmi, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sterilizace, nuceného těhotenství, zabíjení na základě pohlaví, domácího násilí, znásilnění v manželství, předčasných, dětských a nucených sňatků a násilí na základě pohlaví během konfliktu nebo po jeho skončení; vyzývá k tomu, aby byla rozvíjena zvláštní opatření EU zaměřená na posílení práv různých skupin žen, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat mladým lidem, migrantům, ženám s HIV, lesbickým, homosexuálním, bisexuálním, transsexuálním a intersexuálním osobám (LGBTI) a osobám se zdravotním postižením;

16.  zdůrazňuje, že je důležité zlepšit přístup dívek ke všem úrovním vzdělávání a odstranit genderové překážky vzdělávání;

17.  zdůrazňuje skutečnost, že znásilňování žen, které je využíváno jako válečná zbraň a nástroj útlaku, je třeba vymýtit a že EU musí vyvíjet tlak na vlády třetích zemí a všechny aktéry působící v oblastech, kde k násilí na základě pohlaví dochází, s cílem skoncovat s touto praktikou, postavit pachatele před soud a pomoci těm, kteří přežili, a dotčeným ženám a společenstvím, aby se zotavili a aby se s tímto traumatem vyrovnali;

18.  zdůrazňuje zranitelnost přistěhovalkyň, žen z řad uprchlíků a žadatelek o azyl a potřebu jejich zvláštní ochrany; vyzývá k tomu, aby byla přijata konkrétní opatření k posílení a plnému zajištění práv žadatelek o azyl; žádá, aby bylo na evropské úrovni přijato rázné opatření, které by řešilo přetrvávající migraci a uprchlickou krizi, včetně holistického přístupu k migraci a azylu, který zohledňuje rovnost žen a mužů a je důsledně uplatňován ve všech členských státech;

19.  považuje zdraví za jedno z lidských práv; zdůrazňuje, že je důležité zajistit všeobecný přístup ke zdravotní péči, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, jak bylo dohodnuto v souladu s akčním programem Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a Pekingskou akční platformou; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby bylo vynaloženo další úsilí o zvýšení přístupu žen ke zdravotní péči a vzdělávání v oblasti zdraví, k plánovanému rodičovství, předporodní péči a sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví, zejména s cílem dosáhnout rozvojového cíle tisíciletí č. 5 v oblasti zdraví matek, včetně snížení kojenecké a dětské úmrtnosti, který zůstává do velké míry nenaplněn; zdůrazňuje, že tento přístup přispívá k dosažení všech rozvojových cílů v oblasti zdraví; v tomto ohledu vítá zejména závěry Rady z května 2015;

20.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit příznivé prostředí, a to zejména odstraněním společenských a právních překážek, které brání ženám v přístupu k výrobním prostředkům, včetně půdy a jiných přírodních a hospodářských zdrojů, podporou finančního začleňování, standardů důstojné práce, sociální ochrany uplatňující rovnost žen a mužů a stejné odměny za stejnou práci;

21.  domnívá se, že podniky plní důležitou úlohu v dosahování pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů prostřednictvím opatření, která přispívají k posílení hospodářského postavení žen a posílení jejich hospodářských práv, například zajištěním důstojné práce žen, rovnosti mezd, přístupu k financování a bankovnictví a příležitostí podílet se na vedení a rozhodování, jakož i jejich ochranou před diskriminací a zneužíváním na pracovišti prostřednictvím sociální odpovědnosti podniků, jež zohledňuje rovnost pohlaví; v této souvislosti vyzývá k poskytnutí větší podpory místním malým a středním podnikům, zejména podnikatelkám, aby mohly vytěžit z růstu stimulovaného soukromým sektorem; zdůrazňuje pozitivní úlohu, kterou v oblasti posilování hospodářského postavení a začleňování žen sehrávají mikrofinancování, sociální podnikání a alternativní modely podnikání, jako například vzájemná sdružení a družstva;

22.  uznává, že je nezbytné předcházet diskriminaci vůči ženám z důvodu manželství či mateřství a zajistit jejich účinné právo na práci;

23.  konstatuje, že posílení postavení žen a zajišťování potravin se vzájemně podporují; zdůrazňuje, že je třeba posílit postavení žen žijících na venkově bojem proti diskriminaci v souvislosti s přístupem k půdě, vodě, vzdělávání, odborné přípravě, trhům a finančním službám; vyzývá k tomu, aby se výrazně navýšily veřejné investice do zemědělství a rozvoje venkova s důrazem na drobné zemědělce, zemědělská družstva a sítě zemědělců;

24.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby ženy byly začleňovány do nově vznikajících hospodářských oblastí důležitých pro udržitelný rozvoj, včetně odvětví zelené ekonomiky a oběhového hospodářství, odvětví obnovitelných energií a IKT, a aby v nich měly zastoupení;

25.  připomíná, že v sociální, hospodářské, kulturní a politické oblasti má pro posilování postavení žen a dívek klíčovou úlohu formální a informální vzdělání; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby strategie EU pro vzdělávání v oblasti rozvoje zahrnovala silné genderové hledisko, zejména v oblasti vzdělávání týkajícího se udržitelnosti, usmíření po ukončení konfliktu, celoživotního učení a odborného vzdělávání, v oblasti přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematiky (STEM), a zdůrazňuje úlohu společenských věd v rámci mezikulturní výměny;

26.  zdůrazňuje význam vyšší účasti žen na utváření a uplatňování rámce po roce 2015; požaduje zvýšení finanční podpory pro organizace hájící práva žen a opatření pro budování politik a kapacit zaměřených na začlenění a zvýšení účasti základních organizací občanské společnosti, a to zejména ženských organizací, na veškerých konzultacích se zúčastněnými stranami na místní, regionální, celostátní a mezinárodní úrovni.

27.  konstatuje, že akční plán pro rovnost žen a mužů musí řešit situaci osob LGBTI ve třetích zemích a zahrnovat prosazování a ochranu práv osob LGBTI;

28.  zdůrazňuje, že je důležité posílit zákonná práva žen a jejich přístup ke spravedlnosti prostřednictvím právní reformy zohledňující rovnost žen a mužů; domnívá se, že účelové finanční prostředky vyčleněné na rovnost žen a mužů v oblasti právní pomoci pomůže posílit právní stát;

29.  vyzývá EU, aby podpořila větší zapojení žen do procesů budování a udržování míru a do vojenských i civilních misí EU pro řešení krizí; v této souvislosti opakuje svou výzvu, aby EU podpořila rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325(2000) a č. 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti, a žádá, aby do všech mírových a bezpečnostních iniciativ bylo začleněno hledisko rovnosti žen a mužů a práva žen;

30.  vyzývá EU, aby prosazovala základní lidská práva žen a dívek, jak je zaručuje Všeobecná deklarace lidských práv; trvá v této souvislosti na tom, že je nezbytné zajistit ochranu práva na život a důstojnost všem ženám a dívkám, a sice aktivním potíráním škodlivých praktik, jako je zabíjení na základě pohlavní příslušnosti;

31.  zdůrazňuje význam opatření, která posilují vedoucí postavení žen a účast žen a organizací hájících ženská práva ve veřejné i soukromé sféře; žádá, aby bylo vyvinuto větší úsilí o zvýšení účasti žen a organizací hájících ženská práva na politickém životě, zejména začleněním tohoto úsilí do veškerých programů na podporu demokracie a také pomocí komplexního přístupu Parlamentu k poskytování demokratické podpory;

32.  zdůrazňuje, že je třeba zapojit muže a chlapce a podpořit jejich aktivní zapojení a odpovědnost tím, že se bude řešit problematika diskriminujících společenských norem a bojovat proti genderovým stereotypům a proti násilí páchanému na ženách a dívkách;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států a orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0059.
(2) https://ec.europa.eu/europeaid/evaluation-eu-support-gender-equality-and-womens-empowerment-partner-countries-final-report_en
(3) https://europa.eu/eyd2015/sites/default/files/users/Madara.Silina/from_commitment_to_action_financing_for_gewe_in_sdgs_oecd.pdf


Rovné příležitosti a rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání
PDF 546kWORD 151k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (2014/2160(INI))
P8_TA(2015)0351A8-0213/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 10, 19 a 157 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(1) (přepracované znění),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 7. března 2014 týkající se posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2013 nazvané „Zpráva o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)“ (COM(2013)0861),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 s názvem „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů: Charta žen“ (COM(2010)0078),

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020), který přijala Rada dne 7. března 2011,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie založenou na článku 157 SFEU,

–  s ohledem na zprávu o ukazatelích rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů;

–  s ohledem na ustanovení Úmluvy o práci na částečný úvazek, kterou v roce 1994 přijala Mezinárodní organizace práce (ILO) a podle níž mají státy do svých smluv o veřejných zakázkách začlenit pracovněprávní ustanovení, včetně ustanovení o stejné odměně,

–  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce o rovnosti v odměňování z roku 1951,

–  s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro základní práva z prosince 2014 nazvanou „Být trans v Evropské unii“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(3),

–  s ohledem na posouzení uplatňování směrnice 2006/54/ES v Evropské unii, které vypracovalo generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0213/2015),

A.  vzhledem k tomu, že rovné zacházení s muži i ženami je jednou z hlavních zásad práva EU;

B.  vzhledem k tomu, že podle práva EU je diskriminace na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace zakázána;

C.  vzhledem k tomu, že ekonomická nezávislost je pro evropské občany, a to ženy i muže, nezbytným předpokladem k tomu, aby mohli mít vliv a mohli autenticky rozhodovat o svém životě;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice 2006/54/ES výslovně odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, která stanovuje, že zásadu rovného zacházení s muži a ženami nelze omezit na zákaz diskriminace založené na tom, že osoba je jednoho či druhého pohlaví, ale že se vztahuje rovněž na diskriminaci plynoucí ze změny pohlaví určité osoby;

E.  vzhledem k tomu, že zásada stejné odměny byla ve Smlouvách zakotvena od samotného počátku v roce 1957; vzhledem k tomu, že zásada stejné odměny za rovnocennou práci je nyní uznána článkem 157 SFEU a včleněna do přepracovaného znění směrnice 2006/54/ES (dále jen „přepracované znění směrnice“);

F.  vzhledem k tomu, že účelem přepracovaného znění směrnice bylo upravit právní předpisy EU v této oblasti tak, aby byly konzistentnější a v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, a zjednodušit a aktualizovat příslušné právní předpisy členských států v oblasti rovnosti žen a mužů, a přispět tak ke zlepšení situace žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že podíl žen ve vyšších řídících funcích ve společnostech provozujících činnost v EU byl v roce 2014 stále nižší než 18 %;

G.  vzhledem k tomu, že přepracované znění směrnice přineslo několik novinek, jako je zavedení zásady rovných příležitostí, definice nepřímé diskriminace a ochrana před diskriminací plynoucí ze změny pohlaví osoby, a výslovně odkazuje na sladění pracovního, soukromého a rodinného života; vzhledem k tomu, že hlavní výzvou pro všechny členské státy je správné uplatňování a prosazování předpisů o stejné odměně, jak je stanoveno ve směrnici 2006/54/ES, a vzhledem k tomu, že tyto novinky mají v členských státech i nadále velmi omezený dopad; vzhledem k tomu, že navzdory nezanedbatelnému množství právních předpisů, které platí již téměř 40 let, a navzdory přijatým opatřením a vynaloženým finančním prostředkům je pokrok v této oblasti nesmírně pomalý a rozdíly v odměňování žen a mužů, které v EU činí průměrně 16,4 %, stále přetrvávají, přičemž mezi členskými státy existují značné rozdíly;

H.  vzhledem k tomu, že se kromě jiných faktorů mzda nyní častěji dohaduje individuálně, což vede k nedostatku informací a nedostatečné transparentnosti ve struktuře zaměstnaneckých mezd a k vytváření prostředí, kdy je genderová předpojatost a diskriminační struktura platů před zaměstnanci, příp. jejich zástupci i nadále skryta, a proto je nesmírně obtížné ji prokázat, což brání účinnému uplatňování zásady stejného odměňování za rovnocennou práci, kterou omezuje také nedostatek právní jistoty, pokud jde o pojem „práce stejné hodnoty“, a procesní překážky;

I.  vzhledem k tomu, že z větší rovnosti mužů a žen má prospěch ekonomika a vůbec celá společnost, a vzhledem k tomu, že vyrovnávání rozdílů v odměňování žen a mužů pomáhá snižovat chudobu a zvyšovat celoživotní výdělky žen a je velmi důležité z hlediska růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a hospodářského oživení;  vzhledem k tomu, že rozdíl v odměňování je ještě výraznější u žen s vícečetným znevýhodněním, např. u zdravotně postižených žen, příslušnic menšin a žen bez kvalifikace; vzhledem k tomu, že rodiny s jedním rodičem se mnohem častěji vyskytují v kategorii chudých pracujících a poměr rodičů samoživitelů je vyšší v případě žen, než v případě mužů; vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování mezi oběma pohlavími mají tudíž vážný dopad na životní podmínky a životní příležitosti mnoha evropských rodin;

J.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen je zpravidla nižší než míra zaměstnanosti mužů: v roce 2013 činila míra zaměstnanosti mužů v EU-28 69,4 % oproti 58,8 % v případě žen(4);

K.  vzhledem k tomu, že v oblasti zaměstnanosti žen bylo dosaženo malého pokroku, avšak míra profesní a odvětvové segregace žen a mužů zůstává u různých druhů práce relativně vysoká a některé profesní kategorie jsou obsazeny převážně ženami, přičemž tato odvětví a zaměstnání jsou nehledě na stávající rámec na úrovni EU a členských států zpravidla méně placena či hodnocena; vzhledem k tomu, že tato situace má vliv i na rozdíly v odměňování žen a mužů v průběhu života; vzhledem k tomu, že k rozdílům v odměňování přispívá rovněž vertikální segregace, při níž ženy představují většinu pracovníků pracujících na částečný úvazek a na hůře placených místech nebo zaujímají nižší pozice v hierarchii; vzhledem k tomu, že v důsledku horizontální a vertikální segregace dochází k vytváření překážek profesního rozvoje žen a k jejich menší viditelnosti a nižšímu zastoupení ve společenské a veřejné sféře a že tato segregace se jako taková podílí obecněji na prohlubování nerovností mezi pohlavími, a vzhledem k tomu, že překonání těchto různých typů segregace a docílení toho, aby větší počet žen dosáhl na vyšší pozice v organizační hierarchii, by mladým ženám a dívkám poskytlo pozitivní vzory;

L.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti je nižší ve venkovských oblastech a že mnoho žen kromě toho nepracuje na oficiálním trhu práce, pročež nejsou vedeny jako uchazečky o zaměstnání, ani započítány ve statistikách nezaměstnanosti, což působí specifické finanční a právní problémy, pokud jde o nárok na mateřskou dovolenou a pracovní neschopnost, nabývání důchodových práv i přístup k sociálnímu zabezpečení, ale také problémy v případě rozvodu; vzhledem k tomu, že venkovské oblasti jsou znevýhodněny nedostatkem kvalitních pracovních příležitostí;

M.  vzhledem k tomu, že posílení postavení žen a dívek skrze vzdělávání, zejména v oblasti přírodních věd, techniky, inženýrství a matematiky, a pobízení žen k tomu, aby se zapojily do programů odborné přípravy a celoživotního vzdělávání v nejrůznějších odvětvích, jsou důležitým prvkem podpory rovného zacházení a rovných příležitostí v zaměstnání; vzhledem k tomu, že schopnosti a dovednosti žen, stejně jako zaměstnání, kde ženy převažují, jsou často podceňovány, aniž by to bylo nutně podloženo objektivními kritérii;

N.  vzhledem k tomu, že směrnice 2006/54/ES stanovuje, že členské státy mohou za účelem zajištění plné a skutečné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě v praxi zachovat nebo přijmout opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení nevýhodám v profesní kariéře a pro jejich vyrovnávání(5);

O.  vzhledem k tomu, že mateřství a péče o děti, starší, nemocné nebo invalidní rodinné příslušníky a další závislé osoby představuje další práci, často na plný úvazek, kterou vykonávají téměř výhradně ženy; vzhledem k tomu, že tato práce je zřídkakdy placená a není společensky dostatečně ceněna, přestože má obrovský sociální význam, přispívá k sociálnímu blahobytu a lze ji měřit ekonomickými ukazateli, jako je HDP; vzhledem k tomu, že tato situace vede k prohlubování rozdílů v příjmech mezi ženami a muži a má negativní dopad na profesní dráhu žen kvůli době, kterou žena poskytující péči strávila mimo trh práce, nebo kvůli menšímu počtu odpracovaných hodin v důsledku práce na částečný úvazek, což ve svém důsledku vede také k vyšším rozdílům mezi důchodem mužů a žen; vzhledem k tomu, že dopad těchto skutečností na celoživotní výdělky se v jednotlivých členských státech liší v závislosti na úrovni podpory poskytované rodičům, včetně zajištění péče o děti, ať už na základě legislativních opatření nebo kolektivní smlouvy;

P.  vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování žen a mužů se po odchodu do důchodu dále prohlubují, takže rozdíly ve výši důchodů žen a mužů jsou podstatně vyšší než rozdíly v platech; vzhledem k tomu, že ženy dostávají v průměru o 39 % menší důchod než muži; vzhledem k tomu, že tato situace je způsobena sociálními a ekonomickými faktory, jako jsou profesně vysoce segregované trhy práce, podhodnocení práce žen, vyšší podíl žen pracujících na částečný úvazek, nižší hodinová mzda a menší počet odpracovaných let; vzhledem k tomu, že se tím zvyšuje riziko chudoby žen v důchodu; vzhledem k tomu, že více než třetina starších žen v EU nepobírá vůbec žádný důchod;

Q.  vzhledem k tomu, že některé kategorie žen jsou v oblasti zaměstnání a povolání ohroženy vícenásobnou diskriminací, např. ženy příslušející k etnickým menšinám, lesbické, bisexuální a transgenderové ženy, ženy samoživitelky, ženy se zdravotním postižením a starší ženy;

R.  vzhledem k tomu, že se v přepracovaném znění směrnice jasně uvádí, že jakékoli méně příznivé zacházení v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou představuje diskriminaci; vzhledem k tomu, že se v něm také jednoznačně uvádí, že žena má po skončení mateřské dovolené nárok vrátit se na stejné nebo rovnocenné pracovní místo, a že toto její přepracované znění poskytuje mužům a ženám, kteří uplatňují své právo na rodičovskou dovolenou či dovolenou v případě osvojení dítěte, ochranu před propuštěním;

S.  vzhledem k tomu, že velmi důležitou roli při podpoře rovného zacházení a prosazování koncepce práce založené na stejném odměňování hrají sociální partneři (odborové svazy a zaměstnavatelé) a občanská společnost;

T.  vzhledem k tomu, že ve všech členských státech jsou zřízeny orgány pro rovné zacházení, ale jejich činnost a vliv se značně liší v závislosti na míře jejich nezávislosti a na tom, jaké mají pravomoce a zdroje; vzhledem k tomu, že orgány pro rovné zacházení by měly být při vykonávání svých úkolů dostatečně podporovány a posíleny, pokud jde o podporu, sledování a prosazování rovného zacházení, a to nezávisle a účinně;

U.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzval Komisi, aby přezkoumala existující právní předpisy s cílem řešit rozdíly v odměňování žen a mužů; vzhledem k tomu, že odstranění těchto rozdílů by představovalo jeden ze způsobů, jak zvýšit zaměstnanost mezi ženami, čímž by se zlepšila situace mnoha evropských rodin, a zároveň snížit riziko chudoby žen, zejména v důchodovém věku;

V.  vzhledem k tomu, že odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů by představovalo jeden ze způsobů, jak splnit cíle strategie Evropa 2020, pokud jde o zaměstnanost a snižování chudoby, a jak zajistit volný pohyb pracovníků jakožto základní evropskou svobodu; vzhledem k tomu, že podle závěrů posouzení evropského přínosu(6) povede snížení rozdílu v platech žen a mužů o jeden procentní bod ke zvýšení hospodářského růstu o 0,1 %;

W.  vzhledem k tomu, že tradiční genderové role a stereotypy mají stále velký vliv na rozdělení práce v domácnosti, v oblasti vzdělávání, v profesním růstu, na pracovišti a ve společnosti obecně;

Celkové hodnocení

1.  konstatuje, že členské státy povětšinou uvedly své právní předpisy do souladu s právem EU(7); upozorňuje na to, že se ukázalo, že správné provedení ustanovení přepracovaného znění směrnice ve vnitrostátním právu samo o sobě nepostačuje k tomu, aby byla směrnice uplatňována v plném rozsahu a účinně, a že rozdíly v odměňování mužů a žen stále přetrvávají;

2.  s politováním konstatuje, že ačkoli měly členské státy ve svém právu provést pouze „podstatné změny“ z přepracovaného znění směrnice, bylo provedení směrnice ve vnitrostátním právu dostatečně jasné a správné pouze ve dvou členských státech, zatímco ve zbývajících 26 členských státech zůstávají některé aspekty stále nedořešené; poukazuje však na to, že nebylo jasně stanoveno, o které změny se jedná; zdůrazňuje, že úsilí Komise vynakládané na monitorování jejího provedení se nesetkalo zcela s úspěchem, pokud jde o zajištění jednotného přístupu a nezbytné pomoci, díky nimž by bylo možné směrnici účinně provádět na úrovni jednotlivých členských států;

3.  zdůrazňuje, že členské státy nevyužily příležitosti umožňující zjednodušit a modernizovat své právní předpisy o rovných příležitostech a rovném zacházení s ženami a muži v oblasti zaměstnání a povolání; upozorňuje, že od členských států se neočekává pouze provedení směrnice, ale také zajištění monitorování toho, jak je uplatňována zásada stejné odměny a jak jsou prosazovány veškeré dostupné prostředky nápravy diskriminace v této oblasti;

4.  s politováním konstatuje, že Komise doposud nepřijala legislativní iniciativu, k jejímuž předložení se zavázala minulý rok, s cílem podpořit a usnadnit účinné uplatňování zásady rovné odměny v praxi; vyzývá proto Komisi, aby zjistila nedostatky přepracovaného znění směrnice a urychleně vypracovala legislativní návrh, který by tuto směrnici nahradil a který by obsahoval ustanovení o účinnějších prostředcích dohledu nad provedením směrnice v právu členských států a nad jejím prosazováním;

5.  poukazuje dále na to, že strach přijít o zaměstnání vede k tomu, že mnoho žen se vzdalo možnosti sladit pracovní a rodinný život prostřednictvím kratšího pracovního dne nebo podobných ujednání, což ztížilo dosahování vyrovnaného rodinného života, a vedlo tudíž k dalšímu snížení míry porodnosti v některých členských státech; žádá Komisi, aby vyhodnotila tento trend a opatření, jež přijaly různé vlády s cílem bojovat proti tomuto fenoménu, a aby předložila opatření na omezení dopadů krize na rovné zacházení na pracovišti a na rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem;

Uplatňování ustanovení o stejném odměňování

6.  upozorňuje, že i když v posledních letech došlo k mírnému snížení rozdílů v míře zaměstnanosti a výši mezd mezi muži a ženami, nestalo se tak v důsledku zlepšení postavení žen, ale proto, že během hospodářské krize došlo k poklesu míry zaměstnanosti a výše mezd u mužů;

7.  zdůrazňuje, že v souladu s judikaturou Soudního dvora EU musí být zásada stejného odměňování dodržována ve všech složkách odměny poskytované mužům a ženám;

8.  připomíná, že je nutné vytvořit jasnou a harmonizovanou definici pojmů, jako jsou rozdíly v odměňování žen a mužů, rozdíly ve starobním důchodu žen a mužů, odměna, přímá a nepřímá diskriminace v odměňování a zejména „rovnocenná“ práce a práce stejné hodnoty, aby bylo možné provádět srovnávání na úrovni EU; domnívá se, že v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie by hodnota práce měla být posuzována a srovnávána na základě objektivních kritérií, např. požadavků na vzdělání, odbornou kvalifikaci a přípravu, dovedností, úsilí a odpovědnosti, vykonané práce a povahy příslušných úkolů; upozorňuje na to, že vzhledem k různým druhům pracovních smluv (a to jak rozdílů na základě zákonné úpravy, tak i rozdílů smluvní povahy) může současný způsob určování rozdílů v odměňování žen a mužů vést ke zkreslenému vnímání problematiky stejné odměny; vyzývá Komisi, aby analyzovala tyto možné zkreslující faktory a navrhla odpovídající řešení, včetně zavedení povinných auditů odměňování u společností kotovaných na burze v členských státech EU, s výjimkou malých a středních podniků, a možnosti sankcí v případě neplnění těchto povinností;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zmapovala používání stávajících systémů hodnocení a klasifikace práce, které se do značné míry liší; vyzývá Komisi, aby zavedla pokyny pro genderově neutrální systémy hodnocení a klasifikace práce, včetně konkrétních opatření, jako je poměrné zastoupení žen a mužů v hodnotících výborech, vytvoření genderově neutrálních popisů práce a hodnotících tabulek a vymezení jasných kritérií pro posuzování hodnoty práce; vyzývá členské státy, aby zavedly a využívaly jednoznačné a genderově neutrální systémy hodnocení a klasifikace práce vycházející z obecných pokynů vypracovaných Komisí, což jim umožní odhalovat nepřímou diskriminaci v odměňování spojenou s podceňováním hodnoty práce, kterou typicky vykonávají ženy;

10.  je i nadále přesvědčen, že systémy hodnocení a klasifikace práce by měly být pokud možno založeny na kolektivním vyjednávání;

11.  zdůrazňuje, že jasný a harmonizovaný systém klasifikace práce a větší transparentnost v oblasti mezd zlepší přístup ke spravedlnosti; bere na vědomí, že některé členské státy konkrétní opatření na zajištění transparentnosti v oblasti mezd už zavedly; upozorňuje na nepoměr mezi těmito opatřeními a bere na vědomí doporučení, které v roce 2014 k transparentnosti mezd vydala Komise, lituje však, že nejsou závazná; vyzývá členské státy, aby tato doporučení Komise aktivně uplatňovala na základě transparentnosti a pokračující pozitivní diskriminace prováděné prostřednictvím právních předpisů, protože se tento přístup ukázal jako úspěšný, a to tím, že by zavedly doporučená individuální opatření v oblasti transparentnosti mezd; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, jaký je skutečný dopad těchto doporučení, včetně povinnosti pravidelně informovat o průměrné odměně rozčleněné podle kategorií zaměstnanců či zastávané pozice a podle pohlaví; vyzývá Komisi, aby do svého nového legislativního návrhu začlenila opatření uvedená v doporučeních Komise z roku 2014, která se týkají transparentnosti mezd, rozdílů v odměňování žen a mužů a pravomocí orgánů zaručujících rovnost mezi muži a ženami; vyzývá členské státy, aby vyvíjely tlak na zrušení praxe nerovného odměňování a propagovaly transparentnost mezd, jak požadují odbory a orgány zaručující rovnost mezi muži a ženami, mj. zainteresované subjekty;

Uplatňování ustanovení o rovném zacházení

12.  zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti nepřímé diskriminaci v rámci systémů důchodového zabezpečení, a to nejen v rámci zaměstnaneckého penzijního pojištění, ale také v postupech zákonných systémů důchodového pojištění; zdůrazňuje, že Soudní dvůr Evropské unie jasně konstatoval, že systémy zaměstnaneckého penzijního pojištění mají být považovány za platbu, a tudíž se zásada rovného zacházení vztahuje i na ně, a to i přesto, že v některých členských státech je rozlišení mezi zákonným systémem důchodového pojištění a zaměstnaneckým penzijním pojištěním problematické a v jiných členských státech pojem zaměstnaneckého penzijního pojištění vůbec neznají, což může na trhu práce vést k nepřímé diskriminaci; je si vědom toho, že přístup žen k zaměstnaneckému penzijnímu pojištění je v důsledku kratší pracovní doby, menšího počtu odpracovaných let, horizontální a vertikální genderové segregaci na pracovním trhu a rozdílům v odměňování žen a mužů omezenější a že příspěvkové systémy málokdy přihlížejí k přerušením v důsledku péče o závislé osoby a nedobrovolné práci na zkrácený úvazek; vyzývá Komisi, aby přezkoumala dopady přechodu ze zákonem definovaných státních důchodů na zaměstnanecké a soukromé systémy na rozdíly v důchodech mezi ženami a muži; vyzývá Komisi, aby uplatňování této zásady pozorně sledovala a podala o něm zprávu, jelikož se ukázalo, že její provedení v právu členských států je v některých případech nejasné;

13.  vyzývá členské státy, aby chránily nárok na mateřskou dovolenou a přijaly opatření, která by zabránila nespravedlivému propouštění pracovnic v průběhu těhotenství a chránila je při návratu z mateřské dovolené do práce; vyzývá Radu, aby konečně přijala společný postoj k revizi směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu a kojících žen při práci (směrnice o mateřské dovolené); vyzývá Radu, aby co nejdříve přijala společný postoj k návrhu směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčích rad / nevýkonnými členy správních rad společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních;

14.  konstatuje, že pokud jde o provádění ustanovení o ochraně před diskriminací v souvislosti s mateřskou dovolenou a otcovskou dovolenou či dovolenou v případě osvojení dítěte, existují mezi jednotlivými členskými státy značné rozdíly; upozorňuje, že je třeba, aby se konkrétní problémy, včetně odvětvových rozdílů (mezi veřejným a soukromým sektorem) a organizačních rozdílů (mezi společnostmi a mezi velkými, malými a středně velkými společnostmi), situace týkající se netypických a částečných úvazků a postupů spočívajících v ukončování smluv na dobu určitou v ochranné lhůtě a vedoucích k dobrovolnému ukončení pracovního poměru, řešily na úrovni členských států uceleným způsobem;

15.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podnikly kroky proti všem formám několikanásobné diskriminace s cílem zajistit uplatňování zásady zákazu diskriminace a rovnosti na trhu práce a v přístupu k zaměstnání, včetně diskriminace národnostních menšin a osob s postiženími a diskriminace na základě pohlaví, věku, náboženského vyznání nebo víry, sexuální orientace a pohlavní identity, a aby přijaly zejména opatření v oblasti sociální ochrany, která by zajistila, aby byl plat žen a jejich nárok na sociální zabezpečení, včetně důchodů, roven platu a nárokům mužů se stejnými nebo podobnými zkušenostmi, kteří vykonávají stejnou nebo rovnocennou práci;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořením účinných monitorovacích systémů přijaly opatření zaměřená na dohled a kontrolu za účelem zlepšení shromažďování údajů o případech obtěžování a diskriminace na základě pohlaví, včetně diskriminace související s těhotenstvím a mateřskou či jinou dovolenou; domnívá se, že pro tyto případy by měla být vytvořena také ustanovení ohledně systému sankcí, přičemž by však mělo být vyvíjeno úsilí především v oblasti prevence a zpřístupňování služeb těhotným ženám nebo ženám, které nedávno porodily, a to služeb, které by jim umožnily sladit těhotenství nebo mateřství se svým povoláním, aniž by byly nuceny vybrat si mezi zaměstnáním a rodinou, jak tomu dodnes příliš často bývá; vyzývá Komisi, aby ke své hodnotící zprávě o uplatňování směrnice 2006/54/ES připojila hodnocení uplatňování článku 26 (týkajícího se sexuálního obtěžování);

17.  vyzývá Komisi, aby navrhla jasná opatření k účinnějšímu boji proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti; vyjadřuje politování nad tím, že i přesto, že právní předpisy EU chrání jednotlivce před diskriminací v zaměstnání, s diskriminací při hledání zaměstnání se setkalo 30 % uchazečů o zaměstnání z řad transsexuálních osob a že podle průzkumu zabývajícího se situací lesbických, gay, bisexuálních či transsexuálních osob, který provedla Agentura EU pro základní práva, byla v roce předcházejícím průzkumu největší pravděpodobnost výskytu diskriminace u transsexuálních žen; poukazuje na to, že se jedná o porušení Listiny základních práv Evropské unie; vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala efektivnost vnitrostátních orgánů zabývajících se vyřizováním stížností a jejich postupy v souvislosti s uplatňováním směrnic o rovnosti žen a mužů v otázkách pohlavní identity, jejího vyjádření a změny pohlavní příslušnosti; vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla odborné znalosti o tom, jak postupovat při řešení diskriminace v oblasti zaměstnání z důvodu „pohlavních znaků“; vyzývá Komisi, aby podporovala a povzbuzovala členské státy při začleňování transsexuálních a intersexuálních osob do školení na podporu rozmanitosti a aby společně se zaměstnavateli vytvořila opatření pro pracoviště, jako je např. podpora anonymních výběrových řízení; vyzývá členské státy, aby využily finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) k aktivnímu boji proti diskriminaci transsexuálních osob v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora;

18.  považuje za politováníhodné, že mnoho členských států doposud v rámci provádění směrnice nezavedlo aktivní ochranu před diskriminací plynoucí ze změny pohlaví osoby, a vyzývá Komisi, aby členské státy pohnala k odpovědnosti; opakuje, že je důležité, aby členské státy do svých právních předpisů jasně začlenily zákaz jakékoli diskriminace na základě sexuální orientace nebo pohlavní identity; je přesvědčen, že stávající právní ochrana, již směrnice poskytuje osobám, které hodlají podstoupit, podstupují nebo podstoupily změnu pohlaví, by měla být rozšířena na všechny transgenderově orientované osoby; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby do ní byl při případné budoucí revizi začleněn výslovný zákaz diskriminace na základě genderové identity;

19.  poukazuje na to, že přístup ke spravedlnosti je v této oblasti z několika důvodů omezen, mj. z důvodu zdlouhavosti a nákladnosti řízení, problémů, jimž čelí orgány pro rovné zacházení v některých členských státech, nedostatečné transparentnosti mezd, chybějící bezplatné právní pomoci a obav obětí ze stigmatizace nebo z represálií v případě, že by promluvily o diskriminaci na pracovišti; zdůrazňuje, že další problémy způsobuje v několika členských státech uplatňování pravidla důkazního břemene, které ztěžuje obranu pracujících žen, neboť často nemají přístup k příslušným informacím nebo je jejich přístup omezený a kromě toho se bojí, že přijdou o zaměstnání; vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby hrály aktivní úlohu při poskytování pomoci obětem diskriminace, a to buď přímo, nebo prostřednictvím podpory poskytované orgánům pro rovné zacházení, odborům, obecním organizacím a nevládním organizacím, které v této oblasti působí; poukazuje na to, že vhodným řešením, které by zlepšilo přístup ke spravedlnosti v této oblasti, by bylo udělit orgánům pro zajištění rovnosti pravomoc poskytovat pomoc obětem diskriminace, včetně bezplatné právní pomoci, a také právo zastupovat jednotlivé osoby v případech platové diskriminace; navrhuje v této souvislosti, aby byl v členských státech zaveden důvěrný systém hlášení, jehož prostřednictvím by ženy mohly hlásit možné případy nerovného zacházení na pracovišti;

20.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila a porovnala stávající osvědčené postupy a vyměňovala si je a aby šířila výsledky tohoto hodnocení, pokud jde o účinná opatření, která by členské státy mohly přijmout na podporu zaměstnavatelů, odborů a organizací zapojených do odborného vzdělávání, aby se zabránilo všem formám genderové diskriminace, zejména pokud jde o sexuální a jiné obtěžování na pracovišti, a to prostřednictvím zlepšení přístupu k zaměstnání, poskytování dalšího odborného vzdělávání a prosazování osvědčených postupů;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na usnadnění a zdokonalení přístupu žen k sítím celoživotního a odborného vzdělávání a poradenství v celé Evropě, a to zejména v odvětvích, v nichž dominují muži, a aby šířily osvědčené postupy;

Podpora sejného zacházení a sociálního dialogu

22.  připomíná, že orgány pro rovné zacházení by měly mít pravomoci, odpovídající zdroje a personál umožňující monitorovat právní předpisy, které podporují rovné postavení žen a mužů, a účinně o nich podávat zprávy; zdůrazňuje, že ve všech členských státech je nutné zajistit nezávislost orgánů pro rovné zacházení a že za přesnou institucionální formu těchto orgánů odpovídají členské státy;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vybízely sociální partnery (odbory a zaměstnavatele), občanskou společnost a orgány pro rovné zacházení k podpoře sledování, jak se uplatňuje zásada rovnosti žen a mužů na pracovišti, včetně flexibilních pracovních možností, s cílem usnadnit sladění práce a rodinného života a další posuzování kolektivních smluv, platných mzdových tarifů a systémů klasifikace práce, aby se zabránilo jakékoli přímé či nepřímé diskriminaci žen; zdůrazňuje také význam dalších nástrojů, jako jsou kodexy chování, výzkum a výměna zkušeností a osvědčené praxe v oblasti rovnosti pohlaví, s cílem zajistit lepší ochranu před diskriminací;

24.  je toho názoru, že ochrana údajů nesmí být používána jako omluva pro nezveřejňování ročních zpráv o mzdách na úrovni pracovišť;

25.  vyzývá členské státy, aby zpřísnily povinnost velkých a středních podniků zajistit systematické prosazování rovného zacházení a pravidelně zaměstnancům poskytovat příslušné informace, včetně informací o otázkách stejného odměňování; znovu zdůrazňuje, že relevantním nástrojem k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů by pravděpodobně bylo zavedení finančních postihů pro zaměstnavatele, kteří nedodržují rovnost v odměňování;

26.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily institucionální mechanismy pro zohledňování rovnosti žen a mužů například tak, že zaručí, že pokud jde o zásadu stejné odměny, budou donucovací a kontrolní orgány mít potřebné technické, lidské a peněžní zdroje, a aby pobízely sociální partnery k posuzování kolektivních smluv z hlediska zásad rovného postavení žen a mužů;

27.  upozorňuje na to, že je nutné posílit veřejné mechanismy v oblasti inspekce práce a přijmout metody pro měření hodnoty práce, například tím, že by se přesně zjistilo, ve kterých zaměstnáních je nízký plat a zaměstnanci jsou především ženy, což tedy představuje formu nepřímé mzdové diskriminace;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely větší úsilí, pokud jde o opatření na zvýšení informovanosti o právech obětí diskriminace na základě pohlaví; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby na změně stereotypů týkajících se práce žen a mužů a vlivu těchto stereotypů na hodnotu práce a nízkou mzdu, a to i pokud jde o přístup k zaměstnání, spolupracovaly všechny zúčastněné subjekty, včetně orgánů odpovědných za prosazování rovnosti mezi muži a ženami, sociálních partnerů (odborů a zaměstnavatelů) a nevládních organizací, a aby společnosti  vybíralynejkvalifikovanější kandidáty na základě srovnávací analýzy kvalifikace každého z nich za použití předem stanovených, jasných, neutrálně formulovaných, nediskriminačních a jednoznačných kritérií;

29.  zdůrazňuje, že jednou z novinek zavedených přepracovaným zněním směrnice je odkaz na sladění profesního, soukromého a rodinného života; vyzývá Komisi, aby po konzultaci s členskými státy a sociálními partnery (odbory a zaměstnavateli) vypracovala konkrétní opatření na zajištění větších práv mužů a žen v této oblasti; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je obzvláště potřebný rozvoj veřejných zařízení péče o děti, který by probíhal v souladu s barcelonskými cíli;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby na evropské, státní, regionální a místní úrovni rozšiřovaly a zvyšovaly povědomí veřejnosti o stejné odměně pro muže a ženy, o rozdílech v důchodech žen a mužů a o přímé i nepřímé diskriminaci žen v práci; vyzývá Komisi, aby stanovila Evropský rok boje proti rozdílům v odměňování žen a mužů;

31.  se zájmem konstatuje, že řada žen volí samostatnou výdělečnou činnost, neboť to je jediný způsob práce, který jim umožňuje skloubit rodinný a pracovní život; poznamenává však, že v mnoha členských státech se jejich sociální ochrana a dávky, které dostávají jako OSVČ, nevyrovnají sociální ochraně a dávkám zaměstnanců;

Doporučení

32.  připomíná, že členské státy vyzval, aby důsledně uplatňovaly a prosazovaly přepracované znění směrnice 2006/54/ES, s cílem povzbudit sociální partnery (odbory a zaměstnavatele) a nevládní organizace k tomu, aby hrály aktivnější úlohu při podpoře rovného zacházení, a to i prostřednictvím akčních plánů, které by řešily veškeré rozdíly v odměňování žen a mužů, a konkrétních opatření a monitorování výsledků na úrovni společností a odvětví a na úrovni členských států a EU;

33.  vyzývá Komisi, aby na základě své zprávy o uplatňování přepracovaného znění směrnice a tohoto usnesení přepracovanou směrnici 2006/54/ES přezkoumala, jak požadoval Parlament zejména ve svém usnesení ze dne 24. května 2012, které obsahuje konkrétní a jasná doporučení;

34.  zdůrazňuje, že genderově neutrální klasifikace práce a systémy hodnocení tvoří spolu s platovou transparentností opatření, která jsou nezbytná pro podporu rovného zacházení; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby tato opatření zahrnula do svého návrhu nové směrnice, která by měla nahradit uvedené přepracované znění směrnice; zdůrazňuje, že se základní evropskou svobodou – volným pohybem pracovníků – se slučuje pouze harmonizovaný přístup;

35.  poukazuje na to, že je třeba nalézt metodu hodnocení práce bez předsudků založených na pohlaví, což umožní srovnávat pracovní místa na základě jejich rozsahu a složitosti, s cílem stanovit postavení jednoho pracovního místa ve vztahu k jinému místu v rámci určitého odvětví nebo organizace bez ohledu na to, zda dotyčné práce vykonávají ženy nebo muži;

36.  vyzývá k povinnosti zajišťovat vyvážené zastoupení žen a mužů ve správních radách;

37.  vyzývá Komisi, aby do nové směrnice zavedla v případě společností kotovaných na burze v členských státech EU, s výjimkou malých a středních podniků, povinné audity odměňování, aby tak byly zdůrazněny rozdíly v odměňování žen a mužů, a aby zavedla sankce na úrovni EU, které by společnosti, jež neplní své povinnosti týkající se rovnosti pohlaví, vyloučily z veřejných výběrových řízení na zboží a služby financované z rozpočtu EU; vyzývá členské státy, aby stejně postupovaly u společností financovaných z veřejných dotací;

38.  vyzývá členské státy, aby samy šly příkladem při odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů ve vládních institucích, veřejných orgánech a státních podnicích obecně;

39.  vyzývá Komisi, aby zavedla společné normy a kontroly k zajištění nezávislosti a účinnosti vnitrostátních orgánů zabývajících se rovností žen a mužů;

40.  vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění toho, aby oběti nerovného zacházení a diskriminace, zejména oběti více forem diskriminace, měly nárok na přiměřené odškodnění v souladu s platnými právními ustanoveními;

41.  vyzývá členské státy, aby přijaly nutná opatření pro obrácení důkazního břemena tak, aby se zajistilo, že to vždy bude zaměstnavatel, kdo bude muset prokázat, že zjištěné rozdílné zacházení nevede k žádné diskriminaci;

42.  zdůrazňuje, že je třeba zvýšit úsilí na úrovni členských států a EU v boji proti přetrvávajícím stereotypům prostřednictvím kampaní na podporu informovanosti, které by se zaměřovaly na všechny skupiny společnosti, většího zapojení sdělovacích prostředků, strategií povzbuzujících ženy k výběru profesní dráhy a povolání, ve kterých jsou méně zastoupeny, a začlenění otázek rovnosti žen a mužů do vzdělávání a odborné přípravy;

43.  zdůrazňuje, že ke skutečnému zlepšení situace žen na trhu práce povede pouze účinné uplatňování zásady rovného zacházení a že je k tomu zapotřebí skutečné politické vůle a strategické spolupráce mezi různými aktéry na evropské a vnitrostátní úrovni a na úrovni odvětví a organizací; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala aktivní strategii včetně referenčních bodů, cílů a časově vymezených cílů za účelem snižování ukazatelů nerovnosti v oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti, jak již bylo úspěšně provedeno v jiných oblastech, jako je například snížení počtu obětí dopravních nehod v EU;

44.  vyzývá členské státy, aby aktivně uplatňovaly hledisko rovnosti pohlaví při přípravě rozpočtů, s cílem podpořit zlepšení situace žen na trhu práce; vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu příkladů osvědčených postupů týkajících se zohledňování rovnosti žen a mužů při přípravě rozpočtu;

45.  zdůrazňuje, že je důležité přijmout pozitivní opatření, která by podporovala zapojení žen do politického a hospodářského rozhodování; poukazuje na to, že jedním z nejlepších způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, se ukázaly závazné kvóty;

46.  poukazuje na to, že jsou rovněž zapotřebí pozitivní opatření k vytvoření pobídek pro nedostatečně zastoupené pohlaví, pokud jde o přístup k některým profesím, kde je patrná horizontální segregace podle pohlaví;

47.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala faktory vedoucí k rozdílům v důchodech a aby posoudila, zda je třeba na úrovni EU a členských států přijmout konkrétní opatření na snížení tohoto rozdílu, mj. prostřednictvím legislativních i nelegislativních opatření;

48.  vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly vhodná opatření ke snížení rozdílů v důchodech mezi ženami a muži, které jsou přímým důsledkem mzdových rozdílů mezi nimi, a aby posoudily dopad nových důchodových systémů na různé kategorie žen a věnovaly přitom zvláštní pozornost smlouvám na částečný úvazek a atypickým zaměstnáním;

49.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se postavily proti nestejnému odměňování žen a mužů ve všech příslušných oblastech politiky Unie a programech členských států, zejména v těch, které jsou zaměřeny na boj proti chudobě;

50.  vyzývá Komisi, aby vypracovala studii, která by srovnala příslušnou situaci pracujících matek, matek, jež se rozhodnou zůstat doma, a žen bez dětí, aby bylo možno objasnit postavení každé z těchto skupin žen na trhu práce, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat míře zaměstnanosti, rozdílům v odměňování a v důchodech a profesnímu rozvoji;

51.  zdůrazňuje význam spolehlivých, srovnatelných a dostupných kvantitativních i kvalitativních ukazatelů a význam statistik rozlišených podle pohlaví z hlediska zajištění řádného uplatňování výše uvedené směrnice a monitorování jejího uplatňování a připomíná v této souvislosti úlohu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů; vyzývá členské státy, aby Eurostatu poskytly každoroční kvalitní statistické údaje týkající se rozdílů v odměňování žen a mužů, aby bylo možné posoudit vývoj situace v celé EU;

52.  vyzývá Komisi, aby provedla studii o tom, jak postupy týkající se oficiálního uznání změny pohlaví člověka nebo absence takových postupů ovlivňují postavení transgenderových osob na pracovním trhu, obzvláště jejich přístup k zaměstnání, úroveň mezd, vývoj kariéry a důchody;

53.  zdůrazňuje, že doporučení pro jednotlivé země, která jsou vypracovávána v rámci evropského semestru, by měla zahrnovat cíle zaměřené na snížení rozdílů v odměňování a v důchodech žen a mužů, diskriminace a rizika chudoby starých žen a na účinné uplatňování zásad rovného zacházení;

54.  vyzývá Komisi, aby pečlivě studovala situaci zaměstnanosti žen v terciárním sektoru, v sociální ekonomice a v kooperativní ekonomice a aby bez prodlení navrhla strategii zaměřenou na podporu pracovních míst v tomto sektoru a situace žen v něm a ochranu těchto pracovních míst;

55.  vyzývá členské státy, aby zvýšily úsilí v boji proti nehlášené práci a nejistým pracovním místům; upozorňuje na vysoký počet případů nehlášené práce vykonávané ženami, což má negativní dopad na jejich příjmy, úhradu sociálního zabezpečení a jejich ochranu a nepříznivý vliv na úroveň HDP v EU; zdůrazňuje zejména potřebu řešit problematiku práce v domácnostech vykonávané především ženami, která představuje zvláštní výzvu, protože se jedná především o práci v neformálním sektoru, specifickou a ze své podstaty neviditelnou, jejíž účinné řešení si vyžaduje vypracování cílených opatření; odsuzuje navíc případy zneužívání atypických pracovních smluv, mezi něž patří smlouvy na nulový počet hodin, jejichž účelem je obejít povinnosti související se zaměstnáním a sociální ochranou; vyjadřuje politování nad tím, že roste počet žen, které jsou postiženy chudobou, přestože pracují;

56.  zdůrazňuje, že Komise by měla navrhnout opatření zaměřená na a) omezení rozdílů v odměňování podle pohlaví, b) zvýšení hospodářské nezávislosti žen, c) zlepšení přístupu žen na trh práce a jejich kariérního postupu, d) maximální posílení rovnosti v řídicích pozicích a e) na odstranění diskriminačních struktur a praxe diskriminace na základě pohlaví;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0375.
(3) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 75.
(4) http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Employment_statistics
(5) Článek 3 směrnice 2006/54/ES a čl. 157 odst. 4 SFEU.
(6) Studie Evropského parlamentu z roku 2013 „Posouzení evropského přínosu uplatňování zásady stejného odměňování mužů a žen za stejnou práci stejné hodnoty“.
(7) Na základě zprávy Komise o uplatňování přepracovaného znění směrnice (COM(2013)0861).

Právní upozornění