Seznam 
Přijaté texty
Středa, 25. listopadu 2015 - ŠtrasburkKonečné znění
Návrh opravného rozpočtu č. 8/2015: vlastní zdroje a evropský inspektor ochrany údajů
 Uvolnění prostředků z nástroje pružnosti na okamžitá rozpočtová opatření k řešení uprchlické krize
 Uvolnění prostředků z Fondu solidarity EU: výplaty záloh v rámci rozpočtu na rok 2016
 Rozpočtový proces na rok 2016: společný návrh
 Daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem
 Udělení povolení k používání bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP)
 Předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů teroristickými organizacemi
 Strategický rámec EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020

Návrh opravného rozpočtu č. 8/2015: vlastní zdroje a evropský inspektor ochrany údajů
PDF 394kWORD 70k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 8/2015 na rozpočtový rok 2015, vlastní zdroje a evropský inspektor ochrany údajů (13439/2015 – C8-0341/2015 – 2015/2269(BUD))
P8_TA(2015)0404A8-0337/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1), a zejména na článek 41 tohoto nařízení,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2015 přijatý s konečnou platností dne 17. prosince 2014(2),

–  s ohledem na opravný rozpočet č. 1/2015 přijatý s konečnou platností dne 28. dubna 2015(3),

–  s ohledem na opravné rozpočty č. 2/2015, č. 3/2015, č. 4/2015 a č. 5/2015 přijaté s konečnou platností dne 7. července 2015(4),

–  s ohledem na opravné rozpočty č. 6/2015 a č. 7/2015 přijaté s konečnou platností dne 14. října 2015,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/623 ze dne 21. dubna 2015, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanovuje víceletý finanční rámec na období 2014‒2020(6),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(8),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 8/2015, který Komise přijala dne 19. října 2015 (COM(2015)0545),

–  s ohledem na postoj k návrhu opravného rozpočtu č. 8/2015, který Rada přijala dne 10. listopadu 2015 a postoupila téhož dne Evropskému parlamentu (13439/2015 – C8-0341/2015),

–  s ohledem na články 88 a 91 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0337/2015),

A.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 se týká revize prognózy objemu tradičních vlastních zdrojů (cla), zapsání zbývajících zůstatků vlastních zdrojů z DPH a HND za rok 2014 do rozpočtu a zapsání zůstatků vlastních zdrojů z DPH a HND za rok 2015 do rozpočtu;

B.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 také aktualizuje prognózy jiných příjmů;

C.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 dále předpokládá snížení jak prostředků na závazky, tak prostředků na platby v rozpočtu evropského inspektora ochrany údajů o 123 474 EUR;

D.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 má za důsledek snížení příspěvků členských států založených na HND o 9,4 miliardy EUR;

1.  bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 v podobě předložené Komisí a postoj Rady k tomuto návrhu;

2.  konstatuje, že návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 má v celém svém rozsahu dopad v podobě snížení příspěvků členských států do rozpočtu Unie o 9 403,4 milionu EUR;

3.  zdůrazňuje, že k řešení současné uprchlické krize jsou nutné další finanční prostředky ve značné výši;

4.  konstatuje, že členské státy dosud nedostály svým finančním příslibům pro svěřenský fond pro Afriku, pro svěřenský fond pro Sýrii a pro agentury OSN poskytující podporu uprchlíkům, které byly znovu potvrzeny na neformální schůzce hlav států a předsedů vlád členských států EU věnované migraci dne 23. září 2015, na zasedání Evropské rady dne 15. října 2015 a na summitu ve Vallettě ve dnech 11.–12. listopadu 2015; vyjadřuje politování nad tím, že podle údajů Komise chybělo začátkem listopadu 2015 z prostředků přislíbených členskými státy 2,3 miliardy EUR;

5.  konstatuje, že bude třeba vynaložit ještě další finanční prostředky na humanitární pomoc poskytovanou na tranzitních trasách a na zvládání problémů, které vyvstaly s přijímáním bezprecedentního množství uprchlíků v evropských městech a regionech;

6.  hluboce lituje toho, že se při dohodovacím jednání nepodařilo dosáhnout žádného spolehlivého kompromisu ve věci možného použití prostředků, které mají členské státy získat podle návrhu opravného rozpočtu č. 8/2015 zpět, na řešení uprchlické krize; očekává nicméně, že členské státy v plném rozsahu dostojí svým předchozím závazkům;

7.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 8/2015;

8.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 8/2015 za schválený s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Účetnímu dvoru a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(2) Úř. věst. L 69, 13.3.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. L 190, 17.7.2015, s. 1.
(4) Úř. věst. L 261, 7.10.2015.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(6) Úř. věst. L 103, 22.4.2015, s. 1.
(7) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(8) Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17.


Uvolnění prostředků z nástroje pružnosti na okamžitá rozpočtová opatření k řešení uprchlické krize
PDF 427kWORD 71k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z nástroje pružnosti na okamžitá rozpočtová opatření k řešení uprchlické krize podle bodu 12 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (COM(2015)0514 – C8-0308/2015 – 2015/2264(BUD))
P8_TA(2015)0405A8-0336/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0514 – C8-0308/2015),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(1), a zejména na článek 11 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/623 ze dne 21. dubna 2015, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014‒2020(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3), a zejména na článek 12 této dohody,

–  s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016, který přijala Komise dne 24. června 2015 (COM(2015)0300), ve znění návrhů na změnu č. 1/2016 (COM(2015)0317) a 2/2016 (COM(2015)0513),

–  s ohledem na postoj k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016, který přijala Rada dne 4. září 2015 a postoupila Evropskému parlamentu dne 17. září 2015 (11706/2015 – C8–0274/2015),

–  s ohledem na svůj postoj k návrhu souhrnného rozpočtu na rozpočtový rok 2016 přijatý dne 28. října 2015(4),

–  s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 14. listopadu 2015 (14195/2015 – C8-0353/2015),

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0336/2015),

A.  vzhledem k tomu, že po prozkoumání všech možností pro přerozdělení prostředků na závazky v rámci okruhů 3 a 4 se zdá být nutné uvolnit prostředky na závazky z nástroje pružnosti;

B.  vzhledem k tomu, že Komise navrhla uvolnit prostředky z nástroje pružnosti, aby doplnila financování souhrnného rozpočtu Unie na rozpočtový rok 2016 nad rámec stropu okruhu 3 o 1 504 milionů EUR v prostředcích na závazky na financování opatření v rámci Evropského programu pro migraci;

C.  vzhledem k tomu, že kromě konečné částky 1 506 milionů EUR nad rámec stropu okruhu 3 dohodovací výbor svolaný k projednávání rozpočtu na rok 2016 souhlasil s návrhem delegace Parlamentu uvolnit z nástroje pružnosti další částku ve výši 24 milionů EUR nad rámec stropu okruhu 4 s cílem řešit vnější rozměr problémů, které vyvolává uprchlická krize;

D.  vzhledem k tomu, že celková částka nástroje pružnosti na rozpočtový rok 2016, která zahrnuje nevyužité prostředky z rozpočtových roků 2014 a 2015, je tím plně vyčerpána;

1.  konstatuje, že stropy okruhů 3 a 4 na rok 2016 neumožňují odpovídajícím způsobem financovat naléhavá opatření v oblasti migrace a uprchlíků;

2.  souhlasí proto s tím, aby byly z nástroje pružnosti uvolněny prostředky ve výši 1 530 milionů EUR v prostředcích na závazky;

3.  souhlasí dále s navrhovaným přidělením odpovídajících prostředků na platby ve výši 734,2 milionu EUR v roce 2016, 654,2 milionu EUR v roce 2017, 83 milionů EUR v roce 2018 a 58,6 milionu EUR v roce 2019;

4.  opakuje, že uvolnění prostředků z tohoto nástroje v souladu s článkem 11 nařízení o VFR znovu dokazuje, že je klíčové, aby byl rozpočet Unie flexibilnější; poznamenává, že tyto dodatečné prostředky je možné získat pouze díky převodu nepoužitých prostředků z nástroje pružnosti z rozpočtových roků 2014 a 2015; zdůrazňuje, že do rozpočtového roku 2017 nebude převedena žádná částka, a jakékoli uvolňování prostředků z nástroje pružnosti tak bude omezeno na jeho roční strop ve výši 471 milionů EUR (v cenách roku 2011);

5.  opakuje svůj dlouhodobý postoj, že – aniž by byla dotčena možnost uvolnit prostředky na platby pro specifické rozpočtové položky prostřednictvím nástroje pružnosti bez předchozího uvolnění prostředků na závazky – prostředky na platby vyplývající z prostředků na závazky, které byly dříve uvolněny prostřednictvím nástroje pružnosti, mohou být započítávány pouze nad rámec stropů;

6.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

7.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z nástroje pružnosti na okamžitá rozpočtová opatření k řešení uprchlické krize

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2016/253.)

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(2) Úř. věst. L 103, 22.4.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0376.


Uvolnění prostředků z Fondu solidarity EU: výplaty záloh v rámci rozpočtu na rok 2016
PDF 401kWORD 66k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie podle bodu 11 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení na výplaty záloh v rámci rozpočtu na rok 2016 (COM(2015)0281 – C8-0133/2015 – 2015/2123(BUD))
P8_TA(2015)0406A8-0335/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0281 – C8-0133/2015),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 10 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3), a zejména na článek 11 této dohody,

–  s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 14. listopadu 2015 (14195/2015 – C8-0353/2015),

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0335/2015),

A.  vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 4a odst. 4 nařízení (ES) č. 2012/2002 je v souhrnném rozpočtu Unie vyčleněna částka 50 000 000 EUR na vyplácení záloh prostřednictvím prostředků;

1.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie na výplaty záloh

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2016/252.)

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


Rozpočtový proces na rok 2016: společný návrh
PDF 570kWORD 193k
Usnesení
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o společném návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016 schváleném dohodovacím výborem v rámci rozpočtového procesu (14195/2015 – C8-0353/2015 – 2015/2132(BUD))
P8_TA(2015)0407A8-0333/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem a prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise (14195/2015 – C8‑0353/2015),

–  s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016, který Komise přijala dne 24. června 2015 (COM(2015)0300),

–  s ohledem na postoj k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016, který přijala Rada dne 4. září 2015 a předala Evropskému parlamentu dne 17. září 2015 (11706/2015 – C8-0274/2015),

–  s ohledem na návrhy na změnu č. 1/2016 (COM(2015)0317) a 2/2016 (COM(2015)0513) k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o postoji Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016(1) a návrhy změn rozpočtu, které jsou jeho součástí,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(4),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(5),

–  s ohledem na články 90 a 91 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu delegace v dohodovacím výboru (A8-0333/2015),

1.  schvaluje společný návrh, na kterém se dohodl dohodovací výbor a který se skládá z těchto dokumentů:

   seznam rozpočtových položek, které se ve srovnání s návrhem rozpočtu nebo postojem Rady nemění;
   souhrnné číselné údaje podle jednotlivých okruhů finančního rámce;
   číselné údaje pro všechny rozpočtové body;
   konsolidovaný dokument obsahující částky a konečné znění všech položek změněných během dohodovacího jednání;

2.  potvrzuje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  potvrzuje své prohlášení o uplatňování bodu 27 interinstitucionální dohody;

4.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2016 za přijatý s konečnou platností a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím, jakož i vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA

KONEČNÉ ZNĚNÍ ze dne 14.11.2015

Rozpočet na rok 2016 – Společné závěry

Tyto společné závěry se dělí na následující oddíly:

1.  Rozpočet na rok 2016

2.  Rozpočet na rok 2015 – opravný rozpočet č. 8/2015

3.  Společná prohlášení

Celkový přehled

A.  Rozpočet na rok 2016

Podle společných závěrů platí tyto skutečnosti:

—  Celková výše prostředků na závazky v rozpočtu na rok 2016 je stanovena na 155 004,2 milionu EUR. Celkově tak zbývá pod stropem VFR na rok 2016 rozpětí ve výši 2 331,4 milionu EUR v prostředcích na závazky.

—  Celková výše prostředků na platby v rozpočtu na rok 2016 je stanovena na 143 885,3 milionu EUR.

—  Z nástroje flexibility na rok 2016 bude uvolněna částka 1 506,0 milionů EUR v prostředcích na závazky do okruhu 3 Bezpečnost a občanství a částka 24,0 milionů EUR v prostředcích na závazky do okruhu 4 Globální Evropa.

—  Výši prostředků na platby na rok 2016 související s uvolněním prostředků z nástroje flexibility v letech 2014, 2015 a 2016 odhaduje Komise na 832,8 milionu EUR.

B.  Rozpočet na rok 2015

Podle společných závěrů platí:

—  Návrh opravného rozpočtu č. 8/2015 je přijat ve znění navrženém Komisí.

1.  Rozpočet na rok 2016

1.1.  „Uzavřené“ položky

Pokud není v těchto závěrech uvedeno jinak, všechny rozpočtové položky, v nichž Rada ani Parlament nenavrhují žádné změny, a položky, u kterých ve svém čtení Parlament přijal změny provedené Radou v jejím čtení, se potvrzují.

Pokud jde o ostatní rozpočtové položky, dohodovací výbor se dohodl na závěrech uvedených níže v oddílech 1.2 až 1.6.

1.2.  Horizontální aspekty

Decentralizované agentury

Příspěvek EU pro všechny decentralizované agentury (v prostředcích na závazky a v prostředcích na platby) a počet jejich pracovních míst se stanoví ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016, a to s následujícími úpravami, na nichž se dohodl dohodovací výbor:

—  zvýšení počtu stálých pracovních míst (financovaných z poplatků) v Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA – biocidy, + 3 pracovní místa) a snížení prostředků o 1 350 000 EUR;

—  zvýšení počtu stálých pracovních míst (financovaných z poplatků) v Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA, + 6 pracovních míst)

—  zvýšení počtu stálých pracovních míst (financovaných z poplatků) v Evropské agentuře pro léčivé přípravky (EMA, + 3 pracovní místa)

—  zvýšení počtu stálých pracovních míst a příslušných prostředků pro Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER, + 5 pracovních míst a + 325 000 EUR);

—  zvýšení počtu stálých pracovních míst a příslušných prostředků pro Agenturu pro základní práva (FRA, + 2 pracovní místa a + 130 000 EUR);

—  zvýšení počtu stálých pracovních míst a příslušných prostředků pro Eurojust (+ 2 pracovní místa a + 130 000 EUR);

—  zvýšení prostředků pro Evropský orgán pro bankovnictví (EBA, + 928 000 EUR);

—  snížení prostředků pro Evropskou agenturu pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu.LISA, – 260 000 EUR).

Výkonné agentury

Příspěvek EU pro výkonné agentury (v prostředcích na závazky a v prostředcích na platby) a počet jejich pracovních míst se stanoví ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016.

Pilotní projekty / přípravné akce

Byl dohodnut komplexní soubor 89 pilotních projektů / přípravných akcí navržených Parlamentem, s částkou 64,9 milionu EUR v prostředcích na závazky.

Pokud se ukáže, že určitý pilotní projekt nebo přípravná akce spadá pod již existující právní základ, může Komise navrhnout převod prostředků pod odpovídající právní základ, aby se tak usnadnilo provádění příslušné činnosti.

Tento soubor je plně v mezích stropů pro pilotní projekty a přípravné akce podle finančního nařízení.

1.3.  Výdajové okruhy finančního rámce – prostředky na závazky

S ohledem na výše uvedené závěry týkající se „uzavřených“ rozpočtových položek, agentur a pilotních projektů a přípravných akcí dospěl dohodovací výbor k těmto závěrům:

Okruh 1a

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016, a to s následujícími úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor:

—  Prostředky na závazky pro „H2020“ se zvyšují takto:

v EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

02 04 02 01

Vedoucí postavení v kosmu

158 446 652

159 792 893

1 346 241

02 04 02 03

Zvyšování inovací v malých a středních podnicích

35 643 862

35 738 414

94 552

02 04 03 01

Dosažení ekonomiky, která účinně využívá zdroje a je odolná vůči změně klimatu, a udržitelných dodávek surovin

74 701 325

75 016 498

315 173

05 09 03 01

Zajištění dostatečných dodávek bezpečných a vysoce kvalitních potravin a jiných biologických produktů

212 854 525

214 205 269

1 350 744

06 03 03 01

Dosažení evropského dopravního systému, který účinně využívá zdroje, je šetrný k životnímu prostředí, bezpečný a bezproblémový

109 250 820

110 916 737

1 665 917

08 02 01 03

Posílení evropských výzkumných infrastruktur, včetně elektronických infrastruktur

183 108 382

183 905 321

796 939

08 02 02 01

Vedoucí postavení v nanotechnologiích, pokročilých materiálech, laserových technologiích, biotechnologiích a vyspělé výrobě a zpracování

502 450 912

504 175 361

1 724 449

08 02 02 03

Zvyšování inovací v malých a středních podnicích

35 967 483

36 120 567

153 084

08 02 03 01

Zlepšování celoživotního zdraví a dobrých životních podmínek

522 476 023

524 745 272

2 269 249

08 02 03 02

Zajištění dostatečných dodávek bezpečných, zdravých a vysoce kvalitních potravin a jiných biologických produktů

141 851 093

142 233 804

382 711

08 02 03 03

Přechod na spolehlivou, udržitelnou a konkurenceschopnou energetickou soustavu

333 977 808

335 369 074

1 391 266

08 02 03 04

Dosažení evropského systému dopravy, který účinně využívá zdroje a je šetrný k životnímu prostředí, bezpečný a bezproblémový

330 992 583

331 555 393

562 810

08 02 03 05

Dosažení ekonomiky, která účinně využívá zdroje a je odolná vůči změně klimatu, a udržitelných dodávek surovin

283 265 173

284 530 369

1 265 196

08 02 03 06

Podpora inovativních a přemýšlivých evropských společností podporujících začlenění

111 929 624

112 411 389

481 765

08 02 06

Věda se společností a pro společnost

53 267 640

53 497 266

229 626

09 04 01 01

Posílení výzkumu v oblasti budoucích a vznikajících technologií

213 825 023

215 400 890

1 575 867

09 04 01 02

Posílení evropských výzkumných infrastruktur, včetně elektronických infrastruktur

97 173 367

97 889 261

715 894

09 04 02 01

Vedoucí postavení v informačních a komunikačních technologiích

718 265 330

723 681 812

5 416 482

09 04 03 01

Zlepšování celoživotního zdraví a dobrých životních podmínek

117 323 526

118 188 002

864 476

09 04 03 02

Podpora inovativních a přemýšlivých evropských společností podporujících začlenění

36 289 820

36 564 471

274 651

09 04 03 03

Podpora bezpečných evropských společností

45 457 909

45 791 092

333 183

10 02 01

Horizont 2020 – Vědecká a technická podpora tvorbě politik Unie iniciovaná zákazníky

24 646 400

25 186 697

540 297

15 03 05

Evropský inovační a technologický institut — integrace znalostního trojúhelníku tvořeného výzkumem, vzděláváním a inovacemi

219 788 046

224 938 881

5 150 835

18 05 03 01

Podpora bezpečných evropských společností

134 966 551

136 092 171

1 125 620

32 04 03 01

Přechod na spolehlivou, udržitelnou a konkurenceschopnou energetickou soustavu

322 875 370

324 676 361

1 800 991

Celkem

31 828 018

—  Prostředky na závazky pro „COSME“ se zvyšují takto:

v EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

02 02 01

Podpora podnikání a zlepšení konkurenceschopnosti unijních podniků a jejich přístupu na trhy

108 375 000

110 264 720

1 889 720

02 02 02

Zlepšení přístupu malých a středních podniků ke kapitálovému nebo dluhovému financování

160 447 967

172 842 972

12 395 005

Celkem

14 284 725

—  Prostředky na závazky pro „Erasmus+“ se zvyšují takto:

v EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

15 02 01 01

Podpora špičkové kvality a spolupráce v evropském prostoru vzdělávání a odborné přípravy a její význam pro trh práce

1 451 010 600

1 457 638 273

6 627 673

Celkem

6 627 673

Po započtení prostředků pro decentralizované agentury a pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků na závazky 19 010,0 milionů EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 1a nezbývá žádný prostor a bylo využito celkové rozpětí pro závazky ve výši 543 milionů EUR.

Okruh 1b

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016.

Po započtení prostředků na pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků na závazky 50 831,2 milionu EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 1b zbývá rozpětí ve výši 5,8 milionu EUR.

Okruh 2

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016 s dalším snížením o 140,0 milionů EUR v důsledku zvýšení účelově vázaných příjmů EZZF a navýšení prostředků v rozpočtové položce 11 06 62 01. Dohodovací výbor se proto dohodl na této výši prostředků:

v EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

05 03 01 10

Režim základní platby (RZP)

16 067 000 000

15 927 000 000

-140 000 000

11 06 62 01

Vědecké poradenství a znalosti

8 485 701

8 680 015

194 314

Celkem

-139 805 686

Po započtení prostředků na decentralizované agentury a pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků 62 484,2 milionu EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 2 zbývá rozpětí ve výši 1 777,8 milionu EUR.

Okruh 3

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016, a to s následujícími úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor:

In EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

09 05 05

Opatření v multimediální oblasti

24 186 500

26 186 500

2 000 000

17 04 01

Lepší nákazový status a vyšší úroveň ochrany zvířat v Unii

177 000 000

171 925 000

-5 075 000

17 04 02

Včasné zjištění škodlivých organismů rostlin a jejich eradikace

14 000 000

12 000 000

-2 000 000

17 04 03

Zajištění účinných, účelných a spolehlivých kontrol

50 401 000

47 401 000

-3 000 000

17 04 04

Fond pro mimořádná opatření týkající se zdraví zvířat a rostlin

20 000 000

19 000 000

-1 000 000

Celkem

-9 075 000

Po započtení prostředků pro decentralizované agentury, pilotní projekty a přípravné akce a uvolnění prostředků z nástroje flexibility v souvislosti s migrací činí dohodnutá výše prostředků na závazky 4 052,0 milionů EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 3 nezbývá žádný prostor a prostřednictvím nástroje flexibility bylo uvolněno 1506,0 milionů EUR.

Okruh 4

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016, a to s následujícími úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor:

In EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

13 07 01

Finanční podpora na posílení hospodářského rozvoje tureckého společenství na Kypru

31 212 000

33 212 000

2 000 000

21 02 07 03

Lidský rozvoj

161 633 821

163 633 821

2 000 000

21 02 07 04

Zajišťování potravin a výživy a udržitelné zemědělství

187 495 232

189 495 232

2 000 000

21 02 07 05

Migrace a azyl

45 257 470

57 257 470

12 000 000

22 02 01 01

Podpora politických reforem a souvisejícího postupného sbližování s acquis Unie

188 000 000

190 000 000

2 000 000

22 02 01 02

Podpora hospodářského, sociálního a územního rozvoje a souvisejícího postupného sbližování s acquis Unie

326 960 000

327 960 000

1 000 000

22 02 03 01

Podpora politických reforem a souvisejícího postupného sbližování s acquis Unie

240 300 000

255 300 000

15 000 000

22 02 03 02

Podpora hospodářského, sociálního a územního rozvoje a souvisejícího postupného sbližování s acquis Unie

321 484 000

340 484 000

19 000 000

22 04 01 01

Středomořské státy – Řádná správa, lidská práva a mobilita

135 000 000

144 000 000

9 000 000

22 04 01 02

Středomořské státy – Potírání chudoby a udržitelný rozvoj

636 900 000

640 900 000

4 000 000

22 04 01 03

Středomořské státy – Budování důvěry, bezpečnost, předcházení konfliktům a jejich řešení

116 000 000

131 000 000

15 000 000

22 04 01 04

Podpora mírového procesu a finanční pomoc Palestině a Agentuře OSN pro pomoc a podporu palestinským uprchlíkům (UNRWA)

272 100 000

290 100 000

18 000 000

22 04 02 03

Východní partnerství – Budování důvěry, bezpečnost, předcházení konfliktům a jejich řešení

8 000 000

9 300 000

1 300 000

22 04 03 03

Podpora spolupráce zahrnující více zemí v sousedství – zastřešující program

189 500 000

193 500 000

4 000 000

23 02 01

Poskytování rychlé a účinné humanitární a potravinové pomoci odvíjející se od skutečných potřeb

1 035 818 000

1 061 821 941

26 003 941

Celkem

132 303 941

Po započtení prostředků na pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků na závazky 9 167,0 milionů EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 4 nezbývá žádný prostor a bylo využito 24,0 milionů EUR prostřednictvím nástroje flexibility.

Okruh 5

Počet pracovních míst v plánu pracovních míst orgánů a prostředky byly schváleny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016 s těmito výjimkami:

—  Dohodovací výbor schválil výsledek čtení rozpočtu Evropského parlamentu v Parlamentu se snížením počtu pracovních míst o 9;

—  Dohodovací výbor schválil výsledek čtení rozpočtu Rady v Radě;

—  Dohodovací výbor schválil zvýšení počtu pracovních míst o 7 u Soudního dvora (+ 300 000 EUR);

—  Dohodovací výbor schválil výsledek čtení rozpočtu Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů v Parlamentu.

Očekává se, že dne 26. listopadu 2015 schválí Komise zprávu o rozpočtovém dopadu zvýšení platů pracovníků všech orgánů EU a zvýšení důchodů v roce 2015, které bude provedeno se zpětnou účinností od 1. července 2015

Po započtení prostředků na pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků 8 935,2 milionu EUR, přičemž pod stropem výdajů okruhu 5 zbývá rozpětí ve výši 547,8 milionu EUR.

Fond solidarity Evropské unie

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016, a to včetně uvolnění 50 milionů EUR z Fondu solidarity Evropské unie na platbu záloh.

1.4.  Prostředky na platby

Celková výše prostředků na platby v rozpočtu na rok 2016 je stanovena ve výši 143 885,3 milionů EUR, včetně 832,8 milionu EUR souvisejících s uvolněním prostředků z nástroje flexibility.

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016, a to s následujícími úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor:

1.  Zaprvé je zohledněna dohodnutá výše prostředků na závazky u nerozlišených výdajů, u nichž je výše prostředků na platby stejná jako výše prostředků na závazky. To platí rovněž pro decentralizované agentury, u nichž je příspěvek EU v prostředcích na platby stanoven ve výši navržené v oddílu 1.2. Celkově tak dochází ke snížení prostředků o 140,0 milionů EUR.

2.  Výše prostředků na platby u všech nových pilotních projektů a přípravných akcí se stanoví na úrovni 50 % odpovídajících prostředků na závazky nebo ve výši navržené Parlamentem, pokud EP navrhuje úroveň nižší. Pokud jde o prodloužení stávajících pilotních projektů a přípravných akcí, rovná se výše prostředků na platby výši stanovené v návrhu rozpočtu, navýšené o 50 % odpovídajících nových prostředků na závazky, nebo výši navržené Parlamentem, pokud Parlament navrhuje úroveň nižší. Celkově tak dochází ke zvýšení prostředků o 29,5 milionu EUR.

3.  Výše prostředků na platby se snižuje o 460,1 milionu EUR, a to takto:

In EUR

Rozpočtová položka

Název

NR 2016 (NZ č. 1 a 2/2016)

Rozpočet na rok 2016

Rozdíl

02 05 01

Vývoj a poskytování infrastruktury a služeb globální družicové navigace (Galileo) do roku 2020

308 000 000

297 000 000

-11 000 000

02 05 02

Poskytování satelitních služeb umožňujících zlepšit výkonnost systému GPS tak, aby postupně pokryl celý prostor Evropské konference civilního letectví (ECAC), do roku 2020 (EGNOS)

215 000 000

207 000 000

-8 000 000

02 05 51

Dokončení evropských programů družicové navigace (EGNOS a Galileo)

17 000 000

16 000 000

-1 000 000

02 06 01

Poskytování operačních služeb závislých na vesmírných pozorováních a údajů in situ (Kopernikus)

125 000 000

121 000 000

-4 000 000

02 06 02

Vybudování schopnost Unie k nezávislému pozorování Země (Kopernikus)

475 000 000

459 000 000

-16 000 000

04 02 19

Dokončení Evropského sociálního fondu (ESF) – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (2007–2013)

1 130 000 000

1 109 595 811

-20 404 189

04 02 61

Evropský sociální fond – přechodové regiony – cíl Investice pro růst a zaměstnanost

930 000 000

927 965 850

-2 034 150

04 02 62

Evropský sociální fond – rozvinutější regiony – cíl Investice pro růst a zaměstnanost

2 200 000 000

2 178 091 258

-21 908 742

04 02 63 01

Evropský sociální fond (ESF) – Provozně-technická pomoc

12 000 000

7 200 000

-4 800 000

05 04 05 01

Programy pro rozvoj venkova

3 268 000 000

3 235 000 000

-33 000 000

05 04 60 01

Podpora udržitelného rozvoje venkova a územně a environmentálně vyváženějšího a inovativnějšího odvětví zemědělství v Unii, které je šetrnější vůči klimatu

8 574 000 000

8 487 000 000

-87 000 000

13 03 18

Dokončení Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost

2 345 348 000

2 302 998 509

-42 349 491

13 03 61

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) – Přechodové regiony – Cíl Investice pro růst a zaměstnanost

1 863 122 000

1 860 036 800

-3 085 200

13 03 62

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) – Více rozvinuté regiony – Cíl Investice pro růst a zaměstnanost

2 775 630 000

2 750 605 336

-25 024 664

13 03 64 01

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) — Evropská územní spolupráce

328 430 000

284 930 000

-43 500 000

13 03 65 01

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) – Provozní technická pomoc

66 215 941

57 415 941

-8 800 000

13 03 66

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) – Inovační opatření v oblasti udržitelného rozvoje měst

53 149 262

48 649 262

-4 500 000

13 04 01

Dokončení projektů Fondu soudržnosti (před rokem 2007)

90 000 000

70 000 000

-20 000 000

13 04 60

Fond soudržnosti – Cíl Investice pro růst a zaměstnanost

4 100 000 000

4 077 806 436

-22 193 564

13 04 61 01

Fond soudržnosti – Provozní technická pomoc

22 106 496

20 606 496

-1 500 000

32 05 01 02

Výstavba, provoz a využívání zařízení ITER — Společný evropský podnik pro ITER — Fusion for Energy (F4E)

150 000 000

131 000 000

-19 000 000

32 05 51

Dokončení společného evropského podniku pro ITER – Fusion for Energy (F4E) (2007–2013)

350 000 000

289 000 000

-61 000 000

Celkem

-460 100 000

4.  Souhrnná výše prostředků na platby uvedená výše v bodech 1 až 3 je o 570,6 milionu EUR nižší ve srovnání s příslušnými výdajovými položkami návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016.

1.5.  Rozpočtové poznámky

Změny, které Evropský parlament a Rada provedly v textu rozpočtových poznámek, jsou schváleny, pokud nemění nebo nerozšiřují stávající právní základy, nedotýkají se administrativní autonomie orgánů, nezpůsobují provozní obtíže a nemohou být pokryty stávajícími zdroji (jak je uvedeno v příloze k dopisu o proveditelnosti).

1.6.  Nové rozpočtové položky

Není-li v těchto společných závěrech dohodnutých dohodovacím výborem nebo dohodnutých společně oběma složkami rozpočtového orgánu v rámci jejich čtení rozpočtu stanoveno jinak, zůstává rozpočtová nomenklatura navržená Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhů na změnu č. 1 a 2/2016 beze změny, s výjimkou pilotních projektů a přípravných akcí a rozdělení článku 18 04 01 (Evropská občanská iniciativa) do dvou bodů: 18 04 01 01 Evropa pro občany – Posilování paměti a zvyšování příležitostí k účasti na občanském životě na úrovni Unie a 18 04 01 02 Evropská občanská iniciativa.

2.  Rozpočet na rok 2015

Návrh opravného rozpočtu (NOR) č. 8/2015 je schválen ve znění navrženém Komisí.

3.  Společná prohlášení

3.1.  Společné prohlášení týkající se Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí

Evropský parlament, Rada a Komise připomínají, že snížení nezaměstnanosti mladých lidí představuje nadále vysokou a společnou politickou prioritu, a za tímto účelem znovu potvrzují své odhodlání optimálně využívat rozpočtové zdroje, které jsou na boj proti nezaměstnanosti tohoto druhu k dispozici, a to zejména v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI).

Připomínají, že v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 „rozpětí pod stropy, které víceletý finanční rámec stanoví u prostředků na závazky pro roky 2014–2017, představuje celkové rozpětí víceletého finančního rámce pro závazky, jež má být k dispozici nad rámec stropů stanovených ve víceletém finančním rámci pro roky 2016 až 2020 pro cíle politiky týkající se růstu a zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti mladých lidí“.

V rámci přezkumu/revize víceletého finančního rámce v polovině období Komise vyhodnotí závěry vyplývající z výsledků hodnocení Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, a případně k nim přiloží návrhy na pokračování iniciativy až do roku 2020.

Rada a Evropský parlament se zavazují, že návrhy předložené v tomto ohledu Komisí urychleně projednají.

3.2.  Společné prohlášení o odhadu plateb v období 2016–2020

Na základě stávající dohody o platebním plánu na období 2015–2016 berou Evropský parlament, Rada a Komise na vědomí opatření přijatá za účelem ukončení nahromaděných nevyřízených žádostí o platby v rámci programů soudržnosti z období 2007–2013 i opatření v zájmu lepšího sledování veškerých nedoplatků na fakturách ve všech okruzích. Znovu opakují své odhodlání předcházet podobnému nahromadění nevyřízených případů v budoucnosti, a to i prostřednictvím vytvoření systému včasného varování.

Evropský parlament, Rada a Komise budou v průběhu roku aktivně monitorovat plnění rozpočtu na rok 2016 v souladu s dohodnutým plánem plateb; především jsou to prostředky poskytnuté v rámci rozpočtu na rok 2016, které umožní Komisi snížit do konce roku 2016 nahromaděné nevyřízené žádosti o platby v rámci programů soudržnosti z období 2007–2013 na úroveň zhruba 2 miliard EUR.

Evropský parlament, Rada a Komise budou pokračovat v hodnocení provádění plateb a aktualizovaných předpovědí v rámci zvláštních, k tomu určených interinstitucionálních zasedání podle bodu 36 přílohy interinstitucionální dohody, která by se v roce 2016 měla konat alespoň třikrát na politické úrovni.

V této souvislosti Evropský parlament, Rada a Komise připomínají, že tato zasedání by měla rovněž řešit dlouhodobější předpovědi očekávaného vývoje plateb do konce víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

3.3.  Prohlášení Evropského parlamentu o uplatňování bodu 27 interinstitucionální dohody

Evropský parlament je odhodlán pokračovat ve snižování celkového počtu pracovních míst ve svém plánu pracovních míst a dokončit jej do roku 2019, a to podle následujícího harmonogramu, s přihlédnutím k tomu, že v roce 2016 dojde k čistému snížení o 18 pracovních míst:

Roční čistá snížení celkového počtu schválených pracovních míst v plánu pracovních míst Evropského parlamentu oproti předchozímu roku

Zbývající počet pracovních míst, o která se má snížit stav zaměstnanců, aby bylo dosaženo 5% cíle(6)

2017

2018

2019

2017–2019

179

-60

-60

-59

-179

(1) Příjaté texty, P8_TA(2015)0376.
(2) Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17.
(3) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(5) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(6) Podle přístupu Evropského parlamentu jsou z působnosti 5% snížení stavu zaměstnanců vyňata dočasná pracovní místa v politických skupinách uvedená v plánu pracovních míst.


Daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem
PDF 891kWORD 492k
Usnesení
Příloha
Příloha
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (2015/2066(INI))
P8_TA(2015)0408A8-0317/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 4 a 13 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 107, 108, 113, 115, 116, 175 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 12. února 2015 o zřízení, působnosti, složení a funkčním období zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem(1),

–  s ohledem na odhalení Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) ohledně daňových rozhodnutí a dalších škodlivých praktik v Lucembursku, která vstoupila ve známost jako tzv. „LuxLeaks“,

–  s ohledem na výsledky summitů G7, G8 a G20 zabývajících se daňovými otázkami, zejména summitu v Elmau (7.–8. června 2015), v Brisbane (15.–16. listopadu 2014), v Petrohradu (5.–6. září 2013), v Lough Erne (17.–18. června 2013) a v Pittsburghu (24.–25. září 2009),

–  s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 1998 nazvanou „Škodlivá daňová soutěž. Nový celosvětový problém“,

–  s ohledem na zprávu OECD z roku 2013 nazvanou „Řešení problému eroze daňové základny a přesouvání zisků“, na akční plán OECD týkající se eroze daňové základny a přesouvání zisků a na následné zveřejněné dokumenty této organizace,

–  s ohledem na nedávné závěry ze zasedání Evropské rady ohledně společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob (14. března 2013), zdanění (22. května 2013), automatické výměny informací (18. prosince 2014), eroze daňové základny a přesouvání zisků, automatické výměny informací na celosvětové úrovni a škodlivých opatření v oblasti daní (18. prosince 2014) a daňových úniků (27. června 2014),

–  s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) a na její zprávu o daňových záležitostech ze dne 22. června 2015 určenou Evropské radě,

–  s ohledem na pololetní zprávy Skupiny pro kodex chování určené Radě o kodexu chování (zdanění podniků),

–  s ohledem na směrnici o správní spolupráci(2), směrnici o úrocích a licenčních poplatcích(3) a na poslední legislativní návrhy Komise na jejich změnu,

–  s ohledem na směrnici Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států(4) (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech) v aktuálním znění z roku 2015,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU(6),

–  s ohledem na směrnici Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES(8),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 26. února 2007 o práci společného fóra EU o převodních cenách v oblasti předcházení sporů a postupů při řešení sporů a o obecných zásadách pro předběžné cenové dohody v EU (COM(2007)0071),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. prosince 1998 o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. června 2015 nazvané „Spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii: pět klíčových oblastí, kde je třeba jednat“ (COM(2015)0302),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. března 2015 o daňové transparentnosti v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti (COM(2015)0136),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 nazvané „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (COM(2011)0121), který Komise předložila v roce 2011, a na postoj Parlamentu ze dne 19. dubna 2012 k tomuto návrhu(10),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

–  s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států ze dne 1. prosince 1997 o kodexu chování pro zdaňování podniků(11) a na pravidelné zprávy, které Radě podává skupina pro kodex chování (zdaňování podniků),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 30. dubna 2014 o ochraně oznamovatelů,

–  s ohledem na zprávu o správních postupech, kterou vypracovala společnost Simmons & Simmons v roce 1999 a která je zmíněna v odstavci 26 zprávy Skupiny pro kodex chování z roku 1999, a na zprávu paní Primarolové (SN 4901/99) a její aktualizované znění z roku 2009,

–  s ohledem na pozměňovací návrhy, které dne 8. července 2015 přijal Parlament k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů, a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o některé prvky výkazu o správě a řízení společnosti(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2015 o výroční zprávě o daních(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 k výroční zprávě za rok 2013 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2012 o výzvě k nalezení konkrétních způsobů, jak bojovat proti daňovým podvodům a daňovým únikům(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – spolupráci s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti(20),

–  s ohledem na rozmanitá parlamentní slyšení a následné zprávy k témuž tématu, které uspořádaly vnitrostátní parlamenty, mj. Dolní sněmovna Spojeného království, Senát Spojených států a francouzské Národní shromáždění,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem (A8-0317/2015),

LuxLeaks: Fakta a čísla

A.  vzhledem k tomu, že skandál nazvaný LuxLeaks vypukl 5. listopadu 2014, když Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) zveřejnilo přibližně 28 000 stran důvěrných dokumentů obsahujících více než 500 soukromých daňových dohod uzavřených mezi lucemburskou daňovou správou a více než 300 nadnárodních společností v letech 2002–2010, což odhalilo, v jakém rozsahu jsou uplatňovány tajné dohody obsahující komplexní finanční struktury, jejichž cílem je radikálně omezit daňovou povinnost; vzhledem k tomu, že v mnoha případech mají dceřiné společnosti v Lucembursku, jimiž procházejí obchody za stovky milionů eur, v této zemi jen omezené zastoupení a vyvíjejí tam jen malou hospodářskou činnost;

B.  vzhledem k tomu, že otázky týkající se oslabování daňové základny právnických osob a agresivního daňového plánování jsou na mezinárodní úrovni známy a analyzovány přinejmenším několik desítek let; vzhledem k tomu, že skandál LuxLeaks na tyto otázky zaměřil pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků, přičemž odhalil problematické daňové praktiky auditorských společností v jednom konkrétním členském státě; vzhledem k tomu, že vyšetřování Komise a práce Parlamentu prostřednictvím jeho zvláštního výboru ukázaly, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale že přijímání daňových opatření zaměřených na snížení celkové daňové zátěže některých velkých společností tím, že se uměle zvýší určitý vnitrostátní daňový základ na úkor ostatních zemí, z nichž některé uplatňují úsporná opatření, byla široce rozšířenou praxí v Evropě i mimo ni;

C.  vzhledem k tomu, že takové jednání, které často vede k přerušení spojení mezi místem, kde je vytvářena hodnota, a místem, kde jsou zisky daněny, se neomezuje na daňová rozhodnutí, ale zahrnuje širokou škálu škodlivých daňových praktik, které uplatňují vnitrostátní daňové správy v zemích EU i mimo ni;

D.  vzhledem k tomu, že veřejné zkoumání těchto praktik je součástí výkonu demokratické kontroly; vzhledem k tomu, že s ohledem na jejich negativní dopady na společnost jako celek mohou být tyto praktiky uplatňovány jen tak dlouho, dokud o nich veřejnost neví, nebo jsou tolerovány; vzhledem k tomu, že se investigativní novináři, nevládní sektor a akademická obec podíleli na odhalování případů vyhýbání se daňovým povinnostem a řádně o nich informovali veřejnost; vzhledem k tomu, že – dokud jim nelze zcela předcházet – jejich odhalování by nemělo záviset na odvaze a mravním postoji jednotlivých oznamovatelů, ale mělo by spíše vyplývat ze systematičtějších mechanismů podávání zpráv a výměny informací;

Přístup členských států ke zdaňování právnických osob

E.  vzhledem k tomu, že příjem ze zdanění právnických osob ve 28 členských státech Unie činil v roce 2012 průměrně 2,6% HDP(21);

F.  vzhledem k tomu, že podle Smlouvy jsou přímé daně převážně v pravomoci členských států; vzhledem k tomu, že výkon pravomocí EU v oblasti zdanění obvykle podléhá v rozsahu, ve kterém jsou tyto pravomoci EU přiznány, požadavku na jednomyslné schválení Radou; vzhledem k tomu, že tato situace vedla k tomu, že na úrovni EU nebyla doposud přijata žádná významná rozhodnutí v oblasti zdanění právnických osob navzdory nedávnému vývoji unijní integrace v souvislosti s vnitřním trhem a dalšími oblastmi spadajícími do působnosti Smluv, jako jsou např. mezinárodní obchodní dohody, jednotná měna a správa ekonomických a daňových záležitostí a zásady a právní předpisy proti praní peněz; vzhledem k tomu, že členské státy musí dodržovat evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže a zajistit, aby byly jejich daňové právní předpisy v souladu se zásadami vnitřního trhu a nenarušovaly hospodářskou soutěž; vzhledem k tomu, že pravidlo jednomyslnosti v Radě dává každému členskému státu právo veta, čímž snižuje motivaci k postoupení od stávající situace k řešení, které by bylo více založené na spolupráci; vzhledem k tomu, že pokud se nepoužije postup stanovený v článku 116 SFEU a jestliže by měl být změněn požadavek jednomyslného přijímání rozhodnutí v otázkách přímého zdanění, byla by nutná změna Smlouvy;

G.  vzhledem k tomu, že stávající situace, kdy má každý členský stát právo veta, znamená, že všechny členské státy musí při potírání celoevropského problému daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem jednat rozhodně a vzájemně spolupracovat;

H.  vzhledem k tomu, že až na některé chvályhodné výjimky nebyli až dosud političtí představitelé jednotlivých členských států dostatečně vstřícní, pokud jde o řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem, včetně daňových rozhodnutí;

I.  vzhledem k tomu, že na evropském vnitřním trhu proudí kapitál volně a velké společnosti vykazují svou činnost na konsolidovaném základě, ale daně jsou vybírány daňovými úřady v jednotlivých členských státech, které si mezi sebou vyměňují minimum informací;

J.  vzhledem k tomu, že na dokončeném vnitřním trhu by na investiční rozhodnutí a rozhodnutí o umístění podniku neměla mít vliv žádná umělá narušení trhu; vzhledem k tomu, že globalizace, digitalizace a volný pohyb kapitálu ovšem vytvářejí podmínky pro intenzivnější daňovou soutěž mezi členskými státy a s třetími zeměmi za účelem přilákání investic a podniků; vzhledem k tomu, že udržovat podniky v Evropě a přilákat je na tento kontinent je důležité, avšak tyto snahy nemohou mít podobu potenciálně škodlivých daňových režimů, které jsou zaměřeny především na podněcování investic a přilákání další hospodářské aktivity a reagují na obdobná opatření zavedená v sousedních zemích nebo mají napravit stávající domnělou nerovnováhu mezi členskými státy, pokud jde o relativní bohatství, velikost či umístění na periferii; vzhledem k tomu, že v některých jurisdikcích může kromě toho panovat domnělá provázanost mezi atraktivním systémem zdanění právnických osob a vysokou úrovní národního bohatství; vzhledem k tomu, že optimální nastavení daňových systémů závisí na mnoha faktorech, a proto se mezi jednotlivými zeměmi liší; vzhledem k tomu, že škodlivá daňová soutěž mezi členskými státy snižuje potenciál jednotného trhu;

K.  vzhledem k tomu, že místo toho, aby se země jednoduše zaměřovaly na propagaci atraktivního podnikatelského prostředí, například poskytováním dobré infrastruktury a vysoce kvalitní pracovní síly a mimo jiné prostřednictvím výdajů na zvýšení produktivity, a zajišťovaly stabilitu a předvídatelnost daňových systémů, využívají v rámci své role v daňové soutěži vnitrostátní právní předpisy v kombinaci se svou sítí daňových úmluv s cílem propagovat samy sebe jako země, v nichž je dobré investovat, jako centra, kam směrovat finanční toky nebo v nichž vykazovat zisk, čímž přitahují podniky nebo krycí společnosti (s fiktivním sídlem na základě poštovní schránky) na úkor partnerských zemí a vytváří mezi partnery prostředí nekalých praktik; vzhledem k tomu, že nahlíží-li se na jednotlivé země izolovaně, pak má každá jasný zájem zaujmout pozici „černého pasažéra“, tj. být tím prvním, kdo vypracuje a zavede specifické daňové režimy a ustanovení přitahující daňový základ, a posledním, kdo se bude podílet na jakékoli spolupráci a koordinaci zaměřené na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem;

L.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy probíhá daňová soutěž; vzhledem k tomu, že v článku 4 SEU je zakotvena zásada loajální spolupráce mezi členskými státy Unie; vzhledem k tomu, že členské státy by zásadu loajální spolupráce měly plně uplatňovat v záležitostech týkajících se daňové soutěže;

M.  vzhledem k tomu, že některé členské státy mají k vyhýbání se daním rozpolcený postoj, přičemž na jedné straně si stěžují na oslabování své vnitrostátní daňové základny, ale na straně druhé odpovídají za stávající podobu vnitrostátních a mezinárodních daňových systémů, které toto oslabování umožnily, a dosud brání v přechodu ze svých daňových systémů směrem ke koordinovanějšímu řešení; vzhledem k tomu, že v rámci plné mobility kapitálu v EU a s cílem deklarovaným Komisí, kterým je zavedení unie kapitálových trhů, by měla být plně zohledňována vzájemná závislost a vzájemné dopady vnitrostátních daňových systémů, přičemž se současně v plném rozsahu přihlédne k pozitivním a negativním přeshraničním vedlejším dopadům daňových rozhodnutí jednotlivých členských států, protože daňová pobídka jedné země představuje oslabení daňové základny druhé země;

N.  vzhledem k tomu, že jsme svědky paradoxu, kdy volná hospodářská soutěž mezi členskými státy v daňových otázkách vedla k jednání jdoucímu proti duchu hospodářské soutěže a k jejímu narušení;

O.  vzhledem k tomu, že zavedení evropského jednotného trhu se pro ekonomiky členských států ukázalo jako velmi prospěšné, neboť se tyto ekonomiky staly v kontextu globalizovaného hospodářství konkurenceschopnějšími a atraktivnějšími, a vzhledem k tomu, že sbližování členských států v oblasti daní bude mít nakonec stejný účinek;

P.  vzhledem k tomu, že zákonodárce a daňová správa trpící často nedostatkem zdrojů nemohou předvídat inovativní způsoby vyhýbání se daním, které jsou vypracovány a propagovány některými daňovými poradci, zejména z opravdu velkých účetních firem, právníky a zprostředkovatelskými podniky, ale pouze na ně reagovat, a to často s velkým zpožděním; obzvláště vzhledem k tomu, že zkušenost ukazuje, že subjekty EU, které by měly předcházet zavádění škodlivých daňových opatření (např. skupina pro kodex chování založená členskými státy v roce 1998 nebo Komise coby strážkyně Smluv), se projevily jako neschopné tomuto nežádoucímu vývoji čelit, neboť někdy reagovaly neefektivně nebo na základě příliš omezeného mandátu, a že v EU byl zaveden velký počet nových a často agresivních opatření či dohod zaměřených na vyhýbání se daním, jako např. zvláštní daňové režimy pro příjmy z duševního vlastnictví (tzv. patent box); vzhledem k tomu, že pro účely vypracovávání systémů vyhýbání se daním spoléhají nadnárodní společnosti v EU a na celém světě na odborné znalosti dobře organizovaného a profesionálního odvětví daňového poradenství, jakož i bank a dalších poskytovatelů finančních služeb; vzhledem k tomu, že toto odvětví je současně zastoupeno v orgánech poskytujících poradenství vládám a veřejným institucím v daňových otázkách, jako je např. platforma EU pro řádnou správu daní; vzhledem k tomu, že existují obavy ze střetů zájmů, k nimž by mohlo dojít, jestliže stejné firmy poskytují poradenství jak veřejným orgánům, tak soukromým nadnárodním společnostem;

Q.  vzhledem k tomu, že veškeré daňové plánování by se mělo odehrávat v mezích práva a platných smluv; vzhledem k tomu, že nejvhodnější odpovědí na agresivní daňové plánování jsou tudíž kvalitní právní předpisy a koordinace v mezinárodním měřítku, pokud jde o požadované výsledky;

R.  vzhledem k tomu, že provádění právních předpisů má rozhodující vliv na dosažení zamýšlených cílů; vzhledem k tomu, že toto provádění je věcí vnitrostátních správních orgánů, které jsou často málo motivovány k tomu, aby vzájemně spolupracovaly na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že tato situace ještě zesiluje a zhoršuje rozpory, které již tak plynou z rozdílů v právních předpisech platných v rámci Unie;

S.  vzhledem k tomu, že trojka institucí (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) dohlížejících na finanční a fiskální ozdravné programy v členských státech, jako je Portugalsko a Řecko, se nepokusila zabránit daňovým amnestiím, daňovým rozhodnutím, daňovým zvýhodněním a režimům daňových výjimek, které byly a jsou nespravedlivě diskriminační, neboť upřednostňují korporace a jednotlivce vyhýbající se daňovým povinnostem, způsobují masivní krvácení státních příjmů a zvyšují zatížení malých a středních podniků a občanů, jejichž zdanění je již tak nadměrné;

T.  vzhledem k tomu, že vyšetřování a stíhání daňových trestných činů a praní peněz, které často zahrnují finanční operace a právnické osoby v několika jurisdikcích, je nesmírně náročné; vzhledem k tomu, že pracovníci členských států pověření vyšetřováním a vedením trestních stíhání pachatelů daňových trestných činů a dalších finančních trestných činů, jsou často nedostatečně odborně vyškoleni a nemají k dispozici dostatek vybavení;

U.  vzhledem k tomu, že politika úsporných opatření a omezování rozpočtů v posledních několika letech významně snížila schopnosti daňových správ vyšetřovat daňovou trestnou činnost a škodlivé daňové praktiky; vzhledem k tomu, že tyto škrty měly obzvláště škodlivý dopad v zemích, na něž se vztahují programy finanční pomoci řízené trojkou, kde zvýšení státních příjmů bylo dosaženo na úkor daňově nadměrně zatížených malých a středních podniků a občanů, zatímco velké korporace a bohatí neplatiči daní často těžili z daňových amnestií, daňových rozhodnutí a dalších režimů daňových výjimek a zvýhodnění, což byl případ Portugalska a Řecka;

Daňová rozhodnutí a škodlivé daňové praktiky

V.  vzhledem k tomu, že pojem daňových rozhodnutí pokrývá širokou škálu praktik v členských státech, od ad hoc politiky až po jasně stanovené uplatňování právních předpisů, pokud se jedná o možnou oblast působnosti a příslušné otázky, závaznou povahu, frekvenci uplatňování, publicitu, dobu trvání a hrazení poplatků; vzhledem k tomu, že neexistuje žádná obecně přijímaná definice daňového rozhodnutí na mezinárodní úrovni, s výjimkou definice Komise, podle níž se jedná o „jakékoli sdělení nebo jiný nástroj či jednání se srovnatelným účinkem ze strany členského státu nebo jeho jménem, které se týká výkladu či uplatňování daňových předpisů“;

W.  vzhledem k tomu, že daňová rozhodnutí nejsou sama o sobě sporná, neboť jejich původním smyslem je poskytnout daňovému poplatníkovi právní jistotu a snížit finanční riziko pro poctivé firmy v případech, kdy jsou daňové předpisy nebo jejich konkrétní uplatňování za určitých podmínek nejasné, nebo jsou předmětem rozdílných výkladů, zejména jedná-li se o složité transakce, a zabránit tak budoucím sporům mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem;

X.  vzhledem k tomu, že praxe daňových rozhodnutí se rozvinula – v rámci užší a intenzivnější spolupráce mezi daňovou správou a daňovými poplatníky – jakožto nástroj umožňující řešit problém čím dál tím složitějšího daňového zpracovávání určitých transakcí v čím dál tím komplikovanějším, globalizovanějším a digitalizovanějším hospodářství; vzhledem k tomu, že navzdory tvrzením členských států, že tato rozhodnutí nepředstavují diskreční ujednání, ale pouze nástroj k vyjasnění stávajících právních předpisů v oblasti daní, činnost zvláštního výboru Parlamentu ukázala, že daňová rozhodnutí mohou být vydávána bez jakéhokoli právního rámce prostřednictvím neformálních nebo diskrečních dohod podporujících struktury motivované daněmi, které se opírají o nástroje daňového plánování typicky využívané nadnárodními společnostmi, jejichž cílem je snížit daňové odvody; vzhledem k tomu, že to se zřejmě týká především – nikoli však výhradně – rozhodnutí ohledně stanovování převodních cen v rámci společností (tzv. předběžné posouzení převodních cen); vzhledem k tomu, že tím, že poskytují právní jistotu jen vybraným subjektům, mohou daňová rozhodnutí vést k určité nerovnosti mezi společnostmi, kterým byla udělena, a společnostmi ze stejného odvětví, jež k nim nemají přístup;

Y.  vzhledem k tomu, že OECD ani Evropská komise nevyzvaly k ukončení praxe daňových rozhodnutí jako takové;

Z.  vzhledem k tomu, že předběžná daňová rozhodnutí by v zásadě neměla žádným způsobem ovlivnit daňový přístup k jakékoli transakci ani zvýhodnit jednoho daňového poplatníka před jiným, ale měla by (za stejných podmínek) mít tentýž dopad jako uplatnění příslušných daňových ustanovení ex post; vzhledem k tomu, že tato zpráva proto není zaměřena výhradně na daňová rozhodnutí v úzkém smyslu slova, ale v souladu s mandátem, který byl udělen zvláštnímu výboru (TAXE), se zabývá veškerými daňovými opatřeními, která jsou jim podobná svojí povahou nebo účinkem, v rámci obecného pojmu „škodlivých daňových praktik“, tj. opatření zaměřených na přilákání podniků se sídlem v jiném státě či transakcí na úkor jiných daňových jurisdikcí, v nichž by tyto transakce měly být za normálních podmínek daněny, nebo opatření zaměřených na upřednostnění některých společností, a narušujících tak hospodářskou soutěž;

AA.  vzhledem k tomu, že škodlivé daňové praktiky mohou být do určité míry spojeny s jedním nebo několika nežádoucími dopady: nedostatečná transparentnost, svévolná diskriminace, narušení hospodářské soutěže a nerovné podmínky na vnitřním trhu a mimo něj, vliv na integritu jednotného trhu a na spravedlnost, stabilitu a legitimitu daňového systému, zvýšení daňového zatížení méně mobilních ekonomických faktorů, vyšší ekonomická nerovnost, nekalá hospodářská soutěž mezi státy, oslabování daňové základny, nespokojenost ve společnosti, nedůvěra a demokratický deficit;

AB.  vzhledem k tomu, že je třeba uznat, že ačkoliv hybnou silou hospodářství a zaměstnanosti v Evropě jsou stále malé a střední podniky, nicméně i nadnárodní společnosti hrají klíčovou úlohu při vytváření investic, hospodářského růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že spravedlivý podíl na daních v zemích, v nichž je hospodářská činnost skutečně provozována a v nichž jsou vytvářeny hodnoty, je i nadále hlavním příspěvkem těchto podniků k blahobytu a udržitelnosti společností v Evropě;

Práce zvláštního výboru

AC.  vzhledem k tomu, že příslušný zvláštní výbor EP, který byl zřízen dne 26. února 2015, uspořádal 14 schůzí, během nichž vyslechl předsedu Komise Jeana-Clauda Junckera, komisařku pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerovou, komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti, daně a cla Pierra Moscoviciho, úřadujícího předsedu Rady Pierra Gramegnu, ministra financí Francie Michela Sapina, ministra financí Německa Wofganga Schäubleho, ministra financí Itálie Piera Carla Padoana a ministra financí Španělska Luise de Guindose, zástupce OECD, ale také oznamovatele, investigativní novináře, experty, univerzitní odborníky, zástupce nadnárodních společností, profesních sdružení, odborů a nevládních organizací a poslance vnitrostátních parlamentů států EU (viz příloha 1); vzhledem k tomu, že delegace výboru TAXE navštívila Švýcarsko s cílem prozkoumat určité aspekty rozměru jeho mandátu týkajícího se třetích zemí a dále navštívila tyto členské státy (v rámci pracovních cest ke zjištění potřebných údajů): Belgie, Lucembursko, Irsko, Nizozemsko a Spojené království; vzhledem k tomu, že byla rovněž uspořádána setkání se zástupci vlád Gibraltaru a Bermud; vzhledem k tomu, že tyto činnosti, byť poskytly různé a cenné poznatky o daňových systémech a postupech v rámci EU, nevyjasnily veškeré příslušné otázky, včetně přetrvávajících nesrovnalostí v prohlášeních, která učinil předseda Komise Jean-Claude Juncker ve vztahu k dlouhodobě utajované části tzv. Kreckého zprávy;

AD.  vzhledem k tomu, že práci výboru částečně narušila skutečnost, že několik členských států a Rada včas neodpověděly (viz příloha 2) a nakonec nepředaly všechny požadované dokumenty nebo zaslaly pouze zdvořilostní odpověď, jež se předmětu žádosti téměř netýkala; vzhledem k tomu, že ze 17 pozvaných nadnárodních společností jen čtyři souhlasily s tím, že se dostaví na slyšení výboru v červnu a červenci 2015 při první výzvě; vzhledem k tomu, že dalších 11 nadnárodních společností souhlasilo, že se dostaví na slyšení výboru až poté, co ve výboru TAXE proběhlo hlasování o zprávě a po opakovaných výzvách, takže musela být svolána nová mimořádná schůze krátce před hlasováním na plenárním zasedání (viz příloha 3); vzhledem k tomu, že ani Komise plně nespolupracovala a nezaslala veškeré pracovní dokumenty a poznámky z neformálních setkání týkajících se kodexu chování, pouze s ohledem na neústupnost některých členských států nabídla omezený postup konzultace; vzhledem k tomu, že funkční období výboru proto muselo být prodlouženo;

AE.  vzhledem k tomu, že v době přijímání této zprávy Komise pracovala na vyšetřování několika případů poskytování státní podpory týkající se režimů převodních cen, jež byly schváleny prostřednictvím daňových rozhodnutí a dalších opatření podobné povahy či s podobným účinkem, která ovlivnila zdanitelný zisk přidělený některým dceřiným společnostem nadnárodních společností;

Přehled praktik při zdaňování právnických osob v členských státech

1.  připomíná, že modely zdaňování právnických osob, které se uplatňují v průmyslových zemích, byly vypracovány v první polovině dvacátého století, což bylo období, v němž byla přeshraniční aktivita omezená; konstatuje, že globalizace a digitalizace hospodářství radikálně změnily globální hodnotový řetězec a způsob, jímž trhy fungují, a že většina velkých společností má v současné době nadnárodní strukturu, a proto je potřeba v oblasti daní přejít nad úroveň vnitrostátních pravidel; zdůrazňuje, že vnitrostátní a mezinárodní pravidla v oblasti daní nebyla aktualizována souběžně s vývojem podnikatelského prostředí;

2.  zdůrazňuje, že je nutné zformulovat vyváženou a spravedlivou daňovou politiku jakožto nedílnou součást strukturálních reforem v členských státech;

3.  konstatuje, že dodržování různých daňových systémů se pro společnosti činné napříč hranicemi sice stalo čím dál tím složitějším, globalizace a digitalizace jim však současně usnadnily organizaci své činnosti prostřednictvím off-shore finančních center a vytváření důmyslných struktur s cílem snížit své globální daňové příspěvky; je znepokojen skutečností, že kvůli hospodářské a dluhové krizi a rozpočtové konsolidaci většina členských států výrazně omezila počet zaměstnanců své daňové správy; zdůrazňuje, že vnitrostátní daňové správy by měly mít dostatek zdrojů, včetně lidských zdrojů, aby mohly účinně pracovat na předcházení agresivnímu daňovému plánování, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, na jejich odhalování a boji proti těmto praktikám, které výrazně oslabují daňovou základnu a aby zajistily lepší a spravedlivější výběr daní a důvěryhodnost daňového systému; konstatuje, že podle výsledků studií přináší kvalifikovaný personál v daňové správě výrazně více příjmů pro stát, než kolik činí související výdaje na tyto zaměstnance, neboť efektivita daňových správ má přímý dopad na daňové příjmy;

4.  zdůrazňuje, že existuje rozdíl mezi na jedné straně škodlivými praktikami některých daňových a vnitrostátních správ, které umožňují nadnárodním společnostem přesouvat zisky tak, aby se vyhnuly daňovým povinnostem na územích, kde byly tyto zisky vytvořeny, a na straně druhé soutěžením vlád, které usilují o přilákání přímých zahraničních investic nebo o zachování hospodářské činnosti v zemi zcela v souladu s právními předpisy EU;

5.  zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity umožňuje Smlouva členským státům stanovit si vlastní sazby a základ daně z příjmu právnických osob, než budou přijata důraznější opatření v oblasti harmonizace daní, která budou odpovídat Smlouvě; zdůrazňuje nicméně také, že příliš složitá pravidla vnitrostátních daňových systémů společně s rozdíly mezi těmito systémy vytvářejí mezery, jichž využívají nadnárodní společnosti pro účely agresivního daňového plánování, což vede k oslabování daňové základny, přesouvání zisků, „závodu ke dnu“ a v konečném důsledku k neoptimálnímu ekonomickému výsledku; zdůrazňuje skutečnost, že tento typ vyhýbání se daňovým povinnostem je hrou s celkovým negativním výsledkem pro všechny vnitrostátní rozpočty jakožto celek, neboť zvýšení daňových příjmů vyplývající ze škodlivých praktik v jednom členském státě (prostřednictvím výjimek, specifických odpisů či mezer) nevyrovnává snížení daňových příjmů v jiných členských státech; upozorňuje na skutečnost, že jedině lépe koordinovaný společný přístup členských států, který by měl vyústit ve společný rámec, uvnitř kterého by členské státy stanovovaly své daňové sazby, může zabránit dalšímu oslabování daňového základu a „závodu ke dnu“ ve snižování daní;

6.  připomíná, že některé členské státy mají oficiálně vyšší daň z příjmu právnických osob než jiné státy, avšak ve skutečnosti jsou sazby v důsledku odpisů a mezery v právní úpravě, které jsou výhodné pro domácí podniky, výrazně nižší, takže efektivní daňové sazby mohou být ve výsledku nižší než v členských státech s oficiálně nižší sazbou;

7.  poukazuje na to, že nižší sazby daně z příjmu právnických osob v některých členských státech mohou zajistit relativně vyšší daňové výnosy, než když jsou stanoveny sazby vyšší;

8.  konstatuje, že podle Komise(22) se zákonem stanovené daňové sazby z příjmů právnických osob v EU mezi lety 1995 a 2014 snížily o 12 procentních bodů (z 35 % na 23 %); zdůrazňuje, že toto snížení daňových sazeb doprovází rozšíření daňové základny zaměřené na zmírnění odpovídající ztráty příjmu a že poměrně stabilní příjem plynoucí ze zdanění právnických osob v tomtéž období může být rovněž vysvětlen významným trendem zakládání specifických právnických osob, tj. přechodu od určitých právních forem podnikání, jako je vlastnictví či podnik jednotlivce, na status společnosti, což vede k obdobnému posunu od daňové základny fyzické osoby k daňové základně osoby právnické;

9.  konstatuje, že většina členských států vydává velké částky na daňové pobídky, které mají poskytnout malým a středním podnikům konkurenční výhody, ale že podle Komise(23) je toto úsilí oslabováno vlivem mezinárodního daňového plánování, jak tomu bylo ve třech ze čtyř členských států, které zkoumala nedávná studie; konstatuje, že tento vliv malé a střední podniky konkurenčně znevýhodňuje, a to navzdory vysokým nákladům spojeným s daňovými výdaji na podporu těchto podniků, a že takové důsledky oslabují záměry tvůrců vnitrostátní politiky;

10.  zdůrazňuje prohlubující se propast mezi zákonem stanovenými a efektivními daňovými sazbami, především u společností působících na celosvětové úrovni, tedy propast, která přinejmenším částečně odráží různé výjimky z obecného daňového režimu, ať už díky nim chtěl zákonodárce dosáhnout konkrétních cílů, nebo jsou výsledkem agresivního daňového plánování, tj. vytváření umělých opatření pouze pro účely zdanění;

11.  zdůrazňuje, že nesoulad mezi daňovými systémy sice na celosvětové úrovni přispívá ke značnému oslabování daňové základny a vyhýbání se daňovým povinnostem, ale že kroky učiněné pouze na úrovni EU tyto problémy nevyřeší;

12.  konstatuje, že mezi 28 daňovými systémy v EU panuje velká rozmanitost, a to jak pokud jde o definici daňového základu, tak sazbu daně z příjmu právnických osob, a že tato rozmanitost je ještě větší, zohlední-li se ty zvláštní jurisdikce s autonomními daňovými systémy, které jsou napojeny na členské státy EU (zámořská území a královská závislá území); s politováním konstatuje, že základní pojmy a prvky, jako jsou např. rovnováha mezi zdaněním u zdroje a v místě pobytu, definice stálé provozovny a zdanitelných osob, ekonomická podstata, pravidla proti zneužívání, definice úroku a licenčních poplatků, zacházení s nehmotnými aktivy, zacházení s kapitálem a dluhy a to, co lze a nelze odepsat z daňového základu, nejsou v současné době předmětem žádné společné definice či obecných pokynů v EU, takže jsou daňové systémy členských států nekoordinované; podtrhuje nutnost tyto definice harmonizovat;

13.  zdůrazňuje, že vnitrostátní preferenční režimy a nesoulad mezi jednotlivými daňovými systémy v rámci jednotného trhu vytvářejí příležitosti pro vyhýbání se daňovým povinnostem; konstatuje, že tyto nežádoucí účinky dále zhoršuje existence velkého počtu dvoustranných daňových dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi a fakt, že tyto dohody neobsahují dostatečná ustanovení proti zneužívání daňového systému;

14.  konstatuje, že tento nekoordinovaný daňový rámec v EU rovněž trpí evidentním nedostatkem spolupráce mezi členskými státy; v této souvislosti zdůrazňuje, že členské státy ne vždy zohledňují dopady svých daňových opatření na ostatní členské státy, a to nejen při vypracovávání svých daňových opatření, ale také při sdílení informací o provádění těchto opatření, což de facto vede k daňové politice podle hesla „ožebračuj svého souseda“, a to je v rozporu se samotnými základy evropského projektu; upozorňuje na skutečnost, že automatická, systematická a účinná výměna informací mezi členskými státy by umožnila zohledňovat daňové zacházení se specifickými toky příjmů nebo transakcemi v jiných členských státech; zdůrazňuje, že výše uvedené také přispívá ke vzniku nepřijatelné situace, v níž zisky vytvářené nadnárodními společnostmi v jednom členském státě jsou často zdaněny velmi nízkými sazbami nebo v EU nejsou zdaněny vůbec;

15.  domnívá se, že na fiskální politiku a politiku hospodářské soutěže je třeba v rámci vnitřního trhu nahlížet jako na dvě strany téže mince, a vyzývá Komisi, aby znovu posoudila a posílila dostupné nástroje a zdroje politiky hospodářské soutěže a státní podpory;

16.  zdůrazňuje, že sbližování vnitrostátních daňových systémů v EU bylo doposud jen velmi omezené navzdory bezprecedentnímu prohlubování unijního integračního procesu v průběhu posledních třiceti let, a to zejména ve vztahu k jednotnému trhu a k hospodářské a měnové unii; s politováním konstatuje, že koordinace vnitrostátních daňových systémů velmi výrazně zaostává, srovnáme-li ji se snahami o koordinaci v jiných oblastech na úrovni EU, a to obzvláště v rámci evropského semestru, ačkoli kromě významných opatření v oblasti výdajů se významná část kombinace politik umožňující zaručit fiskální konsolidaci týká příjmové stránky; domnívá se, že tento aspekt měl být uveden ve zprávě pěti předsedů z června 2015 nazvané „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“;

17.  zdůrazňuje, že nedostatek politické vůle ke sbližování vnitrostátních fiskálních politik způsobuje, že členské státy volí dvoustranný přístup, ačkoli společný přístup by byl mnohem účinnější; připomíná, že na fiskálním sbližování lze pracovat prostřednictvím posílené spolupráce; vítá v této souvislosti úsilí některých členských států o zavedení daně z finančních transakcí;

Nástroje agresivního daňového plánování a jejich dopady

18.  zdůrazňuje, že pokud se některé nadnárodní společnosti budou vyhýbat daním, může to vést k efektivním daňovým sazbám uplatňovaným na zisky vytvářené v evropských jurisdikcích blízkým nule, přičemž rovněž podtrhuje, že takové nadnárodní společnosti využívají rozmanité veřejné statky a služby v místech, kde působí, nepřispívají však svým spravedlivým dílem, čímž napomáhají k oslabování vnitrostátní daňové základny a větší nerovnosti; zdůrazňuje také, že možnost přesouvat zisky existuje pouze pro společnosti provozující přeshraniční činnost, což znevýhodňuje konkurenty působící pouze v jedné zemi;

19.  s velkým znepokojením konstatuje, že vyhýbání se dani z příjmu právnických osob má přímý dopad na vnitrostátní rozpočty a na rozložení daňového úsilí mezi jednotlivými kategoriemi daňových poplatníků a mezi ekonomickými faktory (a to ve prospěch nejmobilnějších faktorů, jako je např. kapitál v podobě přímých zahraničních investic); s politováním konstatuje, že kromě narušení hospodářské soutěže a nerovným podmínkám to vede také k mimořádně znepokojivé situaci, v níž – v souvislosti s úsilím o podstatnou fiskální konsolidaci a o strukturální reformy – někteří z daňových poplatníků s nejlepšími možnostmi platit daně přispívají nesrovnatelně méně než daňoví poplatníci, kteří jsou nejvíce postiženi hospodářskou, finanční a dluhovou krizí, jako jsou řadoví občané a společnosti nevyužívající agresivní daňové plánování, jež často patří k malým a středním podnikům a které v důsledku tohoto komparativního daňového znevýhodnění nejsou schopny konkurovat nadnárodním společnostem; zdůrazňuje, že hrozí, že tato situace bude posilovat nedůvěru v demokracii a bude mít dopady na obecné dodržování daňových povinností, zejména v zemích, v nichž probíhají ozdravné programy; konstatuje, že oznamovatelé, kteří ve veřejném zájmu poskytují vnitrostátním orgánům klíčové informace o pochybeních, protiprávním jednání, podvodech či nezákonných činnostech nebo praktikách, mohou být trestně stíháni a může to pro ně mít nepříznivé osobní i ekonomické důsledky; se značným znepokojením konstatuje, že s podobnými důsledky se v určitých případech potýkali i novináři, kteří odhalili protiprávní nebo nelegitimní praktiky;

20.  konstatuje, že výzkum provedený MMF(24) a pokrývající 51 zemí dospěl k názoru, že přesouvání zisků mezi daňovými jurisdikcemi způsobuje průměrnou ztrátu příjmů přibližně ve výši 5 % stávajícího příjmu ze zdanění právnických osob, přičemž v zemích mimo OECD je to téměř 13%; konstatuje dále, že podle Komise ekonometrické údaje ukazují, že se citlivost přímých zahraničních investic vůči dani z příjmu právnických osob v průběhu času zvyšovala; zdůrazňuje skutečnost, že podle odhadů uvedených v jedné studii přijde EU každý rok o 1 bilion EUR potenciálních daňových příjmů kvůli kombinovanému dopadu daňových podvodů, daňových úniků, včetně aktivit stínové ekonomiky, a vyhýbání se daním(25), a že každoroční ztráty příjmů vnitrostátních rozpočtů způsobené vyhýbáním se daním se odhadují na zhruba 50 až 70 miliard EUR, avšak že tyto ztráty příjmů by v EU mohly ve skutečnosti představovat přibližně 160 až 190 miliard EUR, pokud by se zohlednila zvláštní daňová ujednání, neefektivita výběru daní a další podobné faktory(26); vzhledem k tomu, že Konference OSN o obchodu a rozvoji vyčíslila, že kvůli nadnárodním společnostem, které se vyhýbají daňovým povinnostem, přicházejí rozvojové země o příjmy v přibližné výši 100 miliard USD ročně; zdůrazňuje, že k těmto údajům je třeba přistupovat s určitou opatrností a že mohou podceňovat skutečné ztráty příjmu vnitrostátních rozpočtů vzhledem k omezené transparentnosti a k rozdílným účetním a koncepčním rámcům panujícím v různých zemích světa, které ovlivňují dostupnost srovnatelných a smysluplných údajů a spolehlivost jakýchkoli odhadů;

21.  konstatuje, že strategie daňového plánování může být založena na struktuře společností, finančních dohodách pro jejich dceřiné společnosti nebo stanovování převodních cen bez jakékoli vazby na skutečnou hospodářskou činnost, což umožňuje umělé převádění zisku mezi jurisdikcemi s cílem snížit celkové daňové odvody podniků; se znepokojením konstatuje, že roste počet krycích společností, které jsou využívány v EU, ale jsou to „společnosti“ jen podle jména, které jsou využívány pouze k daňovým únikům; poukazuje na specifický příklad společnosti McDonalds, o jejíchž daňových praktikách informovala zpráva koalice odborových organizací, kde se uvádí, že v důsledku ztrát na daních přišly evropské země v letech 2009 až 2013 o více než 1 miliardu EUR(27);

22.  má za to, že vnitrostátní preferenční režimy a nízká úroveň koordinace či sbližování daňových systémů členských států vedou navzdory skutečné hospodářské propojenosti a vzájemným vztahům v rámci vnitřního trhu k častému nesouladu umožňujícímu agresivní daňové plánování, dvojí odpočet od daně a dvojí absenci zdanění, například prostřednictvím jedné či kombinace několika následujících praktik: nesprávné převodní ceny, umístění odpočtů do jurisdikcí s vysokým zdaněním, převádění finančních prostředků získaných úvěrem přes společnosti-prostředníky, převod rizika, hybridní finanční produkty, využívání nesourodosti systémů, daňová arbitráž, licenční dohody, výběr umístění v závislosti na uzavřených dohodách a provádění prodeje aktiv v jurisdikcích s nízkým zdaněním;

23.  zdůrazňuje, že v průběhu pracovních cest podniknutých do pěti členských států a Švýcarska s cílem zjistit potřebné údaje si zvláštní výbor EP povšiml, že některá vnitrostátní daňová opatření, často kombinovaně používaná nadnárodními společnostmi, mohou představovat škodlivé daňové praktiky, a to zejména tato opatření (tento seznam nelze považovat za vyčerpávající):

   případy zneužití daňových rozhodnutí nebo dohod o narovnání, kdy se projevují snahy překročit rámec prostého vyjasnění stávající právní úpravy a dosáhnout preferenčního daňového zacházení;
   rozdílné definice stálé provozovny a daňové rezidence;
   málo zohledněná nebo zcela nezohledněná ekonomická podstata, což umožňuje vytváření subjektů pro zvláštní účely (např. krycích společností, „prázdných“ společností aj.) s příznivějším daňovým zacházením;
   odpočet tzv. pomyslného úroku (který společnostem umožňuje odečíst si ze svého zdanitelného příjmu fiktivní úrok vypočítaný na základě vlastního kapitálu);
   přehnané praktiky při rozhodování o zisku (jejichž prostřednictvím může společnost od daňové správy získat písemné potvrzení o tom, že její zdanitelný příjem nezahrnuje zisk, který by nebyl realizován v případě situace samostatnosti („stand-alone“));
   nejednoznačná nebo nekoordinovaná ustanovení o převodních cenách;
   řada preferenčních režimů, zejména ve vztahu k nehmotným aktivům (patenty, znalosti či zvláštní daňový režim pro příjmy z patentů známý jako IP-Box);
   vrácení srážkové daně nebo výjimky ze srážkové daně z úroků, dividend a licenčních poplatků, přičemž tato vrácení či výjimky se zakládají na dvoustranných daňových dohodách nebo ustanoveních vnitrostátních právních předpisů;
   rozdíly v právní kvalifikaci mezi jednotlivými členskými státy (hybridní subjekty nebo hybridní půjčky, kdy se úrokové výdaje mění na osvobozené dividendy);
   v případě Švýcarska, speciální daňové režimy na úrovni jednotlivých kantonů pro společnosti kontrolované zahraničními subjekty, jichž nemohou využívat společnosti kontrolované domácími subjekty (tzv. režimy oddělení);
   absence účinných obecných či specifických pravidel zabraňujících zneužívání daňového systému či slabé vymáhání nebo výklad takovýchto pravidel;
   struktury, které dokážou zatajit skutečného majitele aktiv a nelze na ně aplikovat režimy výměny informací, jako jsou svěřenské fondy a tzv. „svobodné přístavy“ (freeports);

24.  konstatuje, že podle Komise(28) dochází v EU k přesouvání zisku v 72 % případů prostřednictvím kanálů převodních cen a umístění práv duševního vlastnictví;

25.  zdůrazňuje, že určitý počet členských států v posledních letech zavedl specifické systémy na snižování daně z příjmu právnických osob s cílem přitáhnout mobilní nehmotná aktiva společností, jako je např. příjem z práv duševního vlastnictví; bere na vědomí rozmanitost, která panuje mezi různými sníženími daňové sazby a příspěvky a oblastmi působnosti nabízených systémů (režim pro inovace, režim pro práva duševního vlastnictví, režim pro znalosti, režim pro patenty atd.); zdůrazňuje, že v některých členských státech nemusejí daňoví poplatníci vyprodukovat duševní vlastnictví sami nebo v dané zemi k tomu, aby jim byl umožněn přístup k daňovým zvýhodněním, ale stačí jim získat odpovídající práva prostřednictvím podniku, jehož sídlo se nachází v této jurisdikci; zdůrazňuje proto, že jakákoli fiskální zvýhodnění pro účely výzkumu a vývoje musí být navázána na skutečné výdaje v příslušné jurisdikci;

26.  zdůrazňuje navíc, že náklady na výzkum a vývoj mohou být v rámci vnitrostátních daňových systémů uplatňovány za účelem snížení daně i bez zvláštního režimu pro příjmy z duševního vlastnictví, a že tento zvláštní režim tedy přispívá k vyhýbání se daním způsobem, který je v rozporu se systémem;

27.  domnívá se, že takovéto systémy jsou příkladem škodlivé daňové soutěže mezi státy, neboť ačkoli většinou nemají žádnou vazbu ani dopad na reálnou ekonomiku, způsobují snížení daňových příjmů ostatních zemí, včetně členských států; konstatuje, že Komise při svém přezkumu daňových pobídek na podporu výzkumu a vývoje(29) shledala, že „režim pro příjmy z duševního vlastnictví se spíše jeví jako nástroj k přesouvání zisků právnických osob než k podněcování inovací“;

28.  zdůrazňuje, že v ekonomickém prostředí, které se vyznačuje větším počtem nehmotných aktiv, trpí stanovování převodních cen často nedostatkem srovnatelných transakcí a referenčních ukazatelů, v důsledku čehož je značně náročné řádně uplatňovat zásadu obvyklých tržních podmínek, podle které by měly být transakce mezi subjekty náležejícími téže korporátní skupině oceňovány stejným způsobem jako transakce mezi nezávislými subjekty;

29.  konstatuje, že stávající pokyny pro stanovování převodních cen ponechávají nadnárodním společnostem značný prostor pro rozhodování při výběru a uplatňování metod vyhodnocování; zdůrazňuje, že nadnárodní společnosti, v rozporu s duchem těchto pokynů, zneužívají neexistenci účinného společného standardu pro stanovování převodních cen a různé výjimky a alternativy pro přesné vymezení svých zdanitelných zisků v závislosti na jurisdikci a snižování své celkové daňové zátěže, mj. prostřednictvím přirážky k nákladům, svévolného stanovování ziskové marže nebo pochybného vylučování určitých nákladů ze svých výpočtů; zdůrazňuje, že nejlepším způsobem, jak řešit problém převodních cen na úrovni EU, je konsolidace společného základu daně, který problém s těmito cenami odstraní;

30.  zdůrazňuje skutečnost, že údaje o stanovování převodních cen předkládané nadnárodními společnostmi nebo jejich zástupci nemohou daňové správy, které často nedisponují dostatečným vybavením a dostatkem personálu pro kritický a důkladný přezkum těchto analýz a jejich výsledku či dopadu, řádně monitorovat;

31.  s politováním konstatuje, že v hospodářské situaci, v níž 60 % světového obchodu probíhá uvnitř skupiny(30), jsou pokyny pro uplatňování tohoto čistě ekonomického konceptu roztříštěny na úrovně jednotlivých států, a jsou tedy nepříznivě ovlivňovány nesouladem mezi členskými státy a právními spory;

32.  dále zdůrazňuje, že navzdory značnému počtu právních sporů v EU způsobených rozdílným výkladem identických zásad stanovování převodních cen, nebyl na evropské úrovni zaveden žádný účinný mechanismus řešení sporů; konstatuje, že urovnávání sporů na základě úmluvy EU o arbitráži ve věci převodních cen může trvat až osm let, což zvyšuje právní nejistotu podniků a daňových správ;

33.  zdůrazňuje klíčovou úlohu velkých auditorských firem, včetně tzv. velké čtyřky, při vypracovávání a prodeji daňových rozhodnutí a systémů sloužících k vyhýbání se daním, které využívají nesoulad mezi jednotlivými vnitrostátními právními úpravami; zdůrazňuje, že tyto firmy, které zřejmě získávají značnou část svých příjmů z daňových služeb, dominují auditorským trhům většiny členských států a mají nejsilnější postavení ve službách daňového poradenství na celosvětové úrovni, představují úzký oligopol; domnívá se, že takováto kartelová situace nemůže dál pokračovat, aniž by poškozovala fungování jednotného trhu v oblastech, v nichž působí „velká čtyřka“; upozorňuje na střet zájmů způsobený tím, že v téže firmě probíhají souběžně aktivity v oblasti daňového poradenství a konzultantské služby, které se zaměřují na jedné straně na daňové správy a na straně druhé na služby daňového plánování nadnárodních společností využívající slabá místa vnitrostátních daňových předpisů; je toho názoru, že v této věci je třeba prosazovat osvědčené postupy a že stávající kodexy chování je případně zapotřebí zdokonalit; pochybuje nicméně o tom, zda jsou kodexy chování podniků a politika sociální odpovědnosti podniků účinnými nástroji k řešení tohoto problému; zdůrazňuje skutečnost, že daňová rozhodnutí se jak v EU, tak na celém světě, stala v podnikání běžnou praxí, která je využívána nejen k získání právní jistoty nebo výhodných daňových ujednání, ale také v případech, kdy ustanovení právních předpisů neponechávají žádný prostor pro výklad; je znepokojen odhady z odvětví daňového poradenství, podle nichž lze klientům doporučit již takový systém daňového plánování, u něhož je pouze 50% šance, že je v souladu se zákonem(31);

34.  vyzývá daňové orgány, aby zlepšily a diverzifikovaly své zdroje know-how a podstatně zdokonalily postup hodnocení dopadů s cílem omezit rizika neočekávaných důsledků nových daňových opatření; připomíná členským státům, že nejenom rozdíly mezi daňovými systémy, ale také přílišná složitost vnitrostátních daňových systémů a nízká stabilita s příliš častými změnami významně přispívají ke vzniku daňových mezer, nespravedlnosti daňového systému a nízké důvěryhodnosti daňové politiky; zdůrazňuje v tomto ohledu, že daňová roztříštěnost je překážkou pro vytvoření evropské unie kapitálových trhů;

Aktuální situace a vyhodnocení činností na úrovni EU, na mezinárodní úrovni a na úrovni jednotlivých států

35.  uznává, že po hospodářské krizi a ještě více po vypuknutí skandálu LuxLeaks získal problém agresivního daňového plánování nadnárodních společností vysokou politickou prioritu v členských státech, EU, OECD a v G20; s politováním však konstatuje, že v praxi nebylo doposud dosaženo žádného výrazného pokroku vyjma projektu OECD, který financovala skupina G20, jenž se týkal oslabování daňové základny a přesouvání zisku a byl právě dokončen, ale země jeho výsledky dosud neuplatnily;

36.  v této souvislosti konstatuje, že mnoho členských států zavedlo či hodlá zavést opatření k boji proti vyhýbání se daním, a to především s ohledem na omezování odpočtu úroků, pravidla zabraňující zneužívání systému, lepší definici pojmu stálé provozovny (včetně vypracování testovacích metod pro účely vymezení ekonomické podstaty, které by účinněji vymezovaly zdanitelnou přítomnost podniků), možné vyloučení podniků porušujících pravidla z účasti na veřejných zakázkách nebo zveřejňování systémů daňového plánování, neboť tato opatření by mohla napomoci obnovit důvěryhodnost celého daňového systému a zkrátit prodlevu mezi zavedením specifických systémů a přijetím nápravných opatření, a to i na legislativní úrovni;

37.  je nicméně znepokojen skutečností, že jestliže chybí přístup založený na spolupráci, pak mohou jednostranná opatření přijímaná členskými státy proti oslabování daňové základny přispívat ke zvyšování složitosti a vytváření nových ohnisek nesouladu, a tudíž i vytvářet nové příležitosti pro vyhýbání se daňovým povinnostem na vnitřním trhu; zdůrazňuje, že jakékoli nesourodé provádění mezinárodních či unijních pokynů na úrovni členských států může mít tytéž důsledky;

38.  vítá různé iniciativy a legislativní návrhy, které Komise předložila v průběhu posledních 20 let (včetně těch nejnovějších) a jež směřují k posílení koordinace systémů zdanění právnických osob v členských státech s cílem posílit vnitřní trh, vyřešit problém dvojího zdanění či dvojího nezdanění a zachovat právo členských států na účinné zdaňování; s politováním nicméně konstatuje, že Rada dodnes schválila jen malý počet těchto iniciativ, a v důsledku požadavku jednomyslnosti a skutečnosti, že některé členské státy jsou stále přesvědčeny, že je pro ně samotné výhodnější zachovat určité mezery v nekoordinovaném daňovém systému, než kdyby bylo dosaženo společně koordinovaného systému;

39.  vítá zveřejnění nového souboru fiskálních politik a vyzývá Komisi, aby usilovala o zajištění spravedlivého daňového systému založeného na zásadě zdanění v tom členském státě, kde dochází k vytváření zisku, čímž se zamezí narušování vnitřního trhu a nespravedlivé hospodářské soutěži;

40.  zdůrazňuje, že skupina pro kodex chování při zdaňování podniků (dále jen „skupina“), kterou v roce 1998 zřídily členské státy, dosáhla na konci devadesátých let a na počátku nového tisíciletí toho, že byly odstraněny v té době nejškodlivější individuální daňové praktiky prostřednictvím dvojího přístupu na bázi tzv. měkkého práva (soft law), a to díky zrušení stávajících daňových opatření, která způsobovala škodlivou daňovou soutěž, a závazku nepřijímat takováto opatření ani do budoucna;

41.  s politováním konstatuje, že činnost této skupiny zřejmě ztratila na intenzitě; konstatuje, že některá z více než stovky opatření, která byla v důsledku této činnosti zrušena, byla v členských státech nahrazena daňovými opatřeními s obdobnými škodlivými dopady; konstatuje, že daňové orgány zareagovaly na doporučení skupiny tím, že vytvořily nové struktury se škodlivými dopady, které jsou stejné jako dopady opatření, jejichž zrušení skupina dosáhla; s politováním konstatuje, že minulé snahy posílit její řízení a mandát a přizpůsobit a rozšířit pracovní metody a kritéria stanovené v kodexu s cílem bojovat proti novým formám škodlivých daňových praktik v rámci stávajícího ekonomického prostředí nebyly úspěšné; podporuje nedávné návrhy Komise v této věci, které jsou uvedeny v jejím akčním plánu pro spravedlivé a účinné zdaňování podniků v EU ze dne 17. června 2015;

42.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory ambiciózním cílům, vyhlašovaným od roku 1997, přetrvává mezi státy nadále daňová soutěž, která není ani tak dána rozdíly v daňové sazbě jako spíše různorodostí vnitrostátních pravidel, podle nichž se určuje, co je považováno za zdanitelný zisk, což již několik desetiletí ilustrují rozdíly mezi nominální a skutečnou sazbou daně z příjmu právnických osob uplatňovanou členskými státy;

43.  s politováním konstatuje, že původní status skupiny a ujednání o jejím řízení ponechaly příliš mnoho místa pro politická vyjednávání a kompromisy při hledání „širokého konsensu“ (v praxi tedy téměř jednomyslnosti s možností vyjádřit nesouhlas v poznámkách pod čarou), pokud jde o hodnocení škodlivých daňových praktik, což snížilo spolehlivost a celistvost její práce a někdy to vedlo k záměrnému nezveřejňování zpráv nebo nepřijímání opatření navazujících na tyto zprávy, například zprávy společnosti Simmons & Simmons z roku 1999 o administrativních postupech; považuje za politováníhodné, že rušení stávajících opatření narazilo na politické prodlevy a v některých případech umožnilo začlenění nových příjemců po vypršení lhůty, což je rovněž provázáno s velmi slabými mechanismy odpovědnosti a monitorování, které ve skupině panují;

44.  zdůrazňuje především, že přístup kodexu, který funguje případ od případu, sice vedl k tomu, že členské státy v současnosti více soutěží na základě obecných opatření, avšak neřeší systémový nedostatek spočívající v roztříštěném rámci danění podniků v EU, který vyžaduje důslednější reformu;

45.  bere také na vědomí úsilí, které se konkretizovalo vytvořením Platformy pro řádnou správu daní, která přivedla k témuž jednacímu stolu různé zúčastněné strany s cílem dosáhnout konsensu ohledně otázky vyhýbání se daním, zejména na mezinárodní úrovni, a Společného fóra pro převodní ceny, které vydalo mnoho obecných pokynů týkajících se technických otázek spojených s převodními cenami; zdůrazňuje, že tyto subjekty přispěly k realizaci částečných oprav rámce pro zdaňování právnických osob; vyjadřuje politování nad tím, že pokyny vydané Společným fórem pro převodní ceny dosud dostatečně neřešily otázku vyhýbání se daním; lituje skutečnosti, že složení Společného fóra pro převodní ceny je stále nevyvážené, byť bylo nedávno obměněno; mimoto kritizuje fakt, že na pokynech k převodním cenám se podílejí daňoví odborníci, kteří mohou současně radit svým klientům se strategiemi agresivního daňového plánování, a mohou se tak dostat do střetu zájmů;

46.  zdůrazňuje, že právní předpisy EU (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, o úrocích a licenčních poplatcích, o fúzích a o správní spolupráci) sice pokrývají jen omezené aspekty týkající se zdanění podniků, podařilo se jim však vyřešit určité konkrétní problémy, kterým čelí členské státy a podniky působící v několika zemích; zdůrazňuje, že tato opatření, která měla původně odstranit dvojí zdanění, mají určité neplánované a kontraproduktivní dopady na vyhýbání se daním a někdy vedou k dvojímu nezdanění; vítá změny ve směrnici o mateřských a dceřiných společnostech, které nedávno schválila Rada, jejichž cílem je zavést obecné ustanovení proti zneužívání a řešit problém hybridních úvěrových nástrojů využívajících nesouladu mezi daňovými systémy a které vstoupí v platnost na konci roku 2015, přičemž očekává, že to pomůže odstranit některé příležitosti k vyhýbání se daním v EU;

47.  připomíná ustanovení směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci zaměřená na posílení výměny všech relevantních daňových údajů; domnívá se, že automatická, okamžitá a komplexní výměna a účinné zpracovávání daňových údajů by silně odrazovaly od vyhýbání se daním a od zavádění škodlivých daňových praktik a zpřístupnily by členským státům a Komisi veškeré relevantní informace, které by jim umožnily proti těmto praktikám zasahovat;

48.  s politováním konstatuje, že stávající legislativní rámec a rámec týkající se sledování pro účely výměny informací o daňových opatřeních nejsou efektivní, neboť se ukázalo, že stávající požadavky na spontánní výměnu informací či výměnu informací na vyžádání se neplní; s politováním konstatuje, že v podstatě ani jeden z členských států neposkytuje informace, které by mohly mít nějaký dopad na partnerské země v EU; vyjadřuje politování nad nedostatkem koordinace mezi Komisí a příslušnými orgány členských států;

49.  s politováním konstatuje, že členské státy si informace jen málokdy vyměňují spontánně; vítá automatickou výměnu informací, která již není založena na vzájemnosti; upozorňuje na strukturální problémy celého systému založeného na diskrečních rozhodnutích o tom, co by mělo být sdělováno a co nikoli, s nímž jsou spojeny slabé systémy monitorování, které způsobují, že je velmi obtížné přesně vymezit případná porušování požadavku na výměnu informací;

50.  vítá závazek Komise, že bude podporovat automatickou výměnu informací v oblasti daní jakožto budoucí evropský a mezinárodní standard transparentnosti; naléhavě vyzývá k tomu, aby Komise začala tím, že bude plnit svou úlohu strážkyně Smluv a přijala veškerá nezbytná opatření s cílem zajistit, aby byly dodržovány stávající právní předpisy EU a zásada loajální spolupráce mezi členskými státy, jak je stanovena ve Smlouvách; vítá návrh skupiny odborníků pro automatickou výměnu informací o finančních účtech, který spočívá v hledání možností podpory rozvojových zemí pomocí mechanismu automatické výměny informací na základě toho, že s nimi budou uzavřeny dohody o výměně na nerecipročním základě;

51.  konstatuje, že pravidla a sankce v oblasti státní podpory jsou užitečné jakožto prostředek k řešení nejhorších a nejvíce narušujících škodlivých daňových praktik a že tato pravidla a sankce mohou mít značný odrazující účinek;

52.  vítá balíček z oblasti daňové transparentnosti, který se týká automatické výměny informací o daňových rozhodnutích mezi členskými státy a jenž předložila Komise v březnu 2015, a rovněž vítá akční plán pro zavedení spravedlivého a efektivního systému daně z příjmů právnických osob v EU z června 2015; zdůrazňuje nicméně, že tyto texty lze považovat pouze za první kroky správným směrem a že je třeba urychleně zavést soudržný rámec legislativních ustanovení a správní koordinace, a to i ve prospěch malých a středních podniků a těch nadnárodních společností, které napomáhají ke skutečnému hospodářskému růstu a spravedlivě se podílí na výběru daní na vnitřním trhu;

53.  vítá nedávnou dohodu na akčním plánu OECD týkajícím se oslabování daňové základny a přesouvání zisku, který se po opakovaných výzvách k přijetí opatření u příležitosti summitů G7 a G20 pokouší řešit jednotlivé problémy ohrožující fungování mezinárodního systému zdanění právnických osob, neboť v zájmu jejich vyřešení navrhuje celosvětové a systematické kroky; s politováním bere na vědomí opožděné a doposud nevyrovnané začlenění rozvojových zemí do postupů OECD v souvislosti s řešením problému oslabování daňové základny a přesouvání zisku, na nichž by se měly spravedlivě podílet; lituje rovněž faktu, že některé výstupy akčního plánu pro problém oslabování daňové základny a přesouvání zisku nezabíhají do podrobností, pokud jde o škodlivé daňové režimy, digitální ekonomiku a transparentnost;

54.  konstatuje, že na základě systematického rozboru „bodů největšího tlaku“ mezinárodního daňového systému byl akční plán pro problém oslabování daňové základny a přesouvání zisku rozdělen do 15 akčních bodů, z nichž sedm přijal za své summit G20 v listopadu 2014 a u ostatních bylo dosaženo určitých výsledků v říjnu 2015; zdůrazňuje, že v souvislosti s vyvíjejícím se podnikatelským prostředím se uvedené kroky snaží o vyřešení problémů v oblasti transparentnosti, např. vydáváním pokynů ve věci zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí, řešením problému nedostatečného konkrétního obsahu některých opatření vůči systémům vyhýbání se daním a posilováním soudržnosti mezinárodních pravidel;

55.  varuje však před kompromisy, které by nedosáhly úrovně původních cílů nebo by vedly k rozmanitým výkladům na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje dále, že doposud nebylo zavedeno v podstatě žádné účinné sledování toho, jak jsou prováděny pokyny OECD v zemích, které je přijaly za své, a že ani nejlépe naplánované řešení nemůže být účinné, není-li jeho uplatňování monitorováno a není-li prováděno řádně;

56.  zdůrazňuje, že aktivity EU a OECD v této oblasti se navzájem doplňují; domnívá se, že vzhledem k úrovni dosažené integrace musí jít EU nad rámec návrhů akčního plánu pro problém oslabování daňové základny a přesouvání zisku, pokud se jedná o koordinaci a sbližování v zájmu boje proti všem formám škodlivé daňové soutěže na vnitřním trhu; je přesvědčen, že EU by mohla zavést účinnější nástroje pro zajištění spravedlivé daňové soutěže a práva členských států účinně danit zisky, které vznikly na jejich území, přičemž současně zajistí, aby nebyla negativně ovlivněna její konkurenceschopnost;

Šetření případů státní podpory ze strany Komise: celkový přehled a výsledky

57.  zdůrazňuje, že na vnitřním trhu jsou noví účastníci a nové firmy, a to i malé a střední podniky, které nepoužívají agresivní daňové plánování, znevýhodněni vůči nadnárodním společnostem, jež jsou schopny přesouvat zisky nebo uplatňovat jiné formy agresivního daňového plánování prostřednictvím celé škály rozhodnutí a nástrojů, které mají k dispozici pouze díky své velikosti a schopnosti podnikat na mezinárodní úrovni; se znepokojením konstatuje, že ačkoli jsou všechny ostatní podmínky stejné, vede výsledná nižší daňová zátěž k tomu, že nadnárodní společnosti vykazují vyšší zisk po zdanění a vznikají tudíž nerovné podmínky vůči jejich konkurentům na jednotném trhu, kteří nevyužívají agresivní daňové plánování a zachovávají vazbu mezi místem, kde jim vzniká zisk, a místem, kde platí daně; poukazuje na to, že toto narušování rovných podmínek ve prospěch nadnárodních společností je v rozporu se základní zásadou jednotného trhu;

58.  zdůrazňuje, že OECD(32) upozorňuje na strategie uplatňované některými nadnárodními společnostmi, které jim umožňují odvádět daň z příjmu ve výši pouhých 5 %, přičemž menší podniky musí odvádět až 30 %, a je značně znepokojen faktem, že podle některých studií(33) je zdanění příjmů přeshraničních podniků v průměru až o 30 % nižší než daň z příjmu domácích společností působících jen v jedné zemi; považuje za nepřijatelné, aby v důsledku těchto strategií mohly určité nadnárodní společnosti platit velmi nízkou efektivní daň z příjmu právnických osob, zatímco některé malé a střední podniky musí platit daně v plné výši;

59.  zdůrazňuje, že takto deformovaná rozhodnutí hospodářských subjektů, která jsou přijímána na základě očekávané návratnosti po zdanění, vedou k neoptimálnímu umisťování zdrojů v EU a mají tendenci oslabovat hospodářskou soutěž, což má dopady na růst a zaměstnanost;

60.  zdůrazňuje, že některé škodlivé daňové praktiky mohou spadat do oblasti působnosti pravidel státní podpory v podobě daňových opatření, především pokud mohou (stejně jako státní podpora) poskytovat příjemci „selektivní“ výhody a narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu; konstatuje, že v minulosti se procesy týkající se státní podpory a skupiny pro kodex chování navzájem podporovaly, obzvláště v roce 1999 a v letech 2000 až 2005; zdůrazňuje, že prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže vytvořilo dodatečný právní tlak na rozhodovací procesy ve skupině, jež dosud probíhaly na základě tzv. „měkkého práva“, čímž se částečně kompenzoval nedostatek jiných účinných nástrojů umožňujících řešit problém vyhýbání se daňovým povinnostem na úrovni EU;

61.  je si vědom důležitého vývoje, k němuž došlo v posledních 20 letech s ohledem na analytický rámec Komise pro státní podporu poskytovanou na základě daňových opatření, který umožnil dosáhnout větší jasnosti, pokud jde o definici a analýzu státní podpory poskytované na základě daňových opatření i pokud jde o systematičtější kroky zaměřené proti těmto opatřením; poukazuje zejména na pokyny Komise z roku 1998 ohledně uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na opatření v oblasti přímého zdanění podnikatelské činnosti, na zprávu o této problematice z roku 2004 a na nejrůznější důležitá rozhodnutí v rámci judikatury z prvních deseti let 21. stol.; vítá zahájení veřejných konzultací o návrhu pokynů zaměřených na ujasnění pojmu „státní podpora“ podle článku 107 SFEU, které zahrnují prvky státní podpory poskytované formou daňových opatření, a zejména daňová rozhodnutí, a které byly zahájeny v roce 2014 v rámci procesu modernizace státní podpory propagovaného Komisí;

62.  konstatuje, že v nedávných desetiletích se vytvořila stále ustálenější judikatura Evropského soudního dvora týkající se uplatňování pravidel státní podpory na daňová opatření členských států, naposledy v případu Gibraltar v roce 2011(34);

63.  konstatuje, že ESD zdůraznil zásadu „přednosti obsahu před formou“ a že tudíž referenčním kritériem pro hodnocení určitého opatření je jeho ekonomický dopad;

64.  konstatuje proto, že ESD vyvodil ze zákazu státní podpory dalekosáhlé požadavky týkající se legislativní odpovědnosti členských států v daňových záležitostech;

65.  podotýká, že pojem „povahy a obecné struktury daného systému v členských státech“ je základním pojmem, pokud jde o posuzování, zda jsou přímá nebo nepřímá daňová opatření selektivní, a tím i slučitelná s vnitřním trhem, a že veškerou státní podporu je nutné posuzovat s ohledem na předchozí rovnovážný stav; zdůrazňuje, že jelikož je referenční hodnota EU používaná k posuzování případného narušování trhu součástí referenčního systému členských států(35), nelze na všechny případy narušování trhu a škodlivé daňové postupy v rámci vnitřního trhu vztahovat stávající pravidla hospodářské soutěže; poukazuje proto na to, že problém vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany podniků v EU nebude možné vyřešit pouze na základě plného prosazování těchto předpisů;

66.  podotýká, že na základě údajů, které získal příslušný zvláštní výbor Komise(36), vyšetřovala Komise od roku 1991 pouze 65 případů státní podpory poskytované na základě daňových opatření, z nichž se v sedmi případech jednalo o daňová rozhodnutí a pouze 10 případů se vyšetřovalo na základě formálního nahlášení ze strany členských států;

67.  zdůrazňuje, že Komise se v letech 2005–2010 zabývala pouze malým počtem případů v oblasti státní podpory poskytované na základě daňových opatření a že nedávná jednání týkající se státní podpory zahrnovala:

   zahájení šetření v oblasti praxe přijímání daňových rozhodnutí v sedmi členských státech v červnu 2013, přičemž toto šetření bylo v prosinci 2014 rozšířeno na všechny členské státy,
   vyšetřování zahájené v říjnu 2013 ohledně toho, zda daňový režim právnických osob na Gibraltaru zvýhodňuje některé společnosti, které bylo v říjnu 2014 rozšířeno tak, aby zkoumalo také daňová rozhodnutí na uvedeném území;
   souběžné zahájení samostatného šetření týkajícího se daňových režimu v oblasti duševního vlastnictví (daňové zvýhodnění týkající se patentů),
   zahájení formálního šetření tří případů v červnu 2014: společnosti Apple v Irsku, financí a obchodování společnosti Fiat v Lucembursku a společnosti Starbucks v Nizozemsku, jež bylo ukončeno v říjnu 2015, po kterém následovalo v říjnu 2014 šetření společnosti Amazon v Lucembursku,
   zahájení formálního šetření daňového systému v Belgii (systému, kterým se řídí nadměrný zisk) v únoru 2015;

68.  zdůrazňuje, že probíhající a dokončená šetření ze strany Komise a případy, které pronikly na veřejnost prostřednictvím stránky LuxLeaks, ukazují, že některé členské státy neplní svou zákonnou povinnost(37) hlásit Komisi veškeré potenciální případy poskytování státní podpory;

69.  zdůrazňuje, že tato šetření vnesla světlo pouze do velmi omezeného vzorku typických postupů, které mají vliv na zdanitelný zisk přidělený některým dceřiným společnostem nadnárodních společností na základě převodních cen; je znepokojen tím, že stávající zdroje příslušných útvarů Komise mohou omezit její schopnost zvládat výrazně vyšší počet případů a provádět systematické kontroly s cílem zjistit, zda i další postupy (vedle těch, které jsou založeny na převodních cenách) v oblasti zdanění právnických osob mohou porušovat pravidla státní podpory;

70.  jednoznačně podporuje postup Komise spočívající v tom, že si při důkladném posuzování stávajících případů dává načas a provádí jej s veškerou náležitou péčí; domnívá se, že výsledek šetření přispěje k zavedení přesnějších a účinnějších pokynů týkajících se státní podpory poskytované na základě daňových opatření a převodních cen a že přiměje členské státy k příslušné úpravě jejich postupů; vyzývá však Komisi, aby probíhající vyšetřování státní podpory poskytované formou daňových opatření dokončila, jakmile to bude prakticky možné, aniž by tím utrpěla kvalita a důvěryhodnost šetření, a očekává s velkým zájmem jeho výsledky;; vyzývá Komisi, aby o tomto vyšetřování pravidelně podávala zprávy Evropskému parlamentu; vyzývá Komisi, aby požadovala vrácení každého chybějícího eura, pokud se během probíhajících šetření potvrdí nelegální státní podpora;

71.  zdůrazňuje, že probíhající šetření by mohlo v případě porušování právních předpisů EU vést k tomu, že by členské státy, které dotčené daňové opatření schválily, vymáhaly částky odpovídající výši státní podpory nezákonně poskytnuté příslušným podnikům; zdůrazňuje, že přestože tento postup může velmi negativně ovlivnit pověst konkrétních členských států, představuje de facto bonus za nedodržování předpisů, což v případě pochybností členské státy neodradí od poskytování nelegální státní podpory a nepatřičných daňových úlev a naopak je to zbaví odpovědnosti za dodržování pravidel státní podpory, aniž by se snížila finanční ztráta v rozpočtech dotčených členských států; obecněji se domnívá, že pravidla státní podpory by měla stanovit sankce, které budou před nezákonnou státní podporou účinně odrazovat;

72.  poukazuje na možnost, že v případě nekalých převodních cen mezi dceřinými společnostmi nacházejícími se na různých stranách hranice dochází k úpravě daňových příjmů (vymáhání státní podpory) nejen v členském státě se zvýhodněným daňovým systémem, ale také v dalších zemích, v nichž transakce proběhla (následná úprava převodních cen, a tím i zdanitelného příjmu); zdůrazňuje, že v některých případech by to mohlo vést k dvojímu zdanění;

73.  připomíná, že daňová rozhodnutí by se měla zaměřovat na zajištění právní jistoty a umožnit, aby příjemci mohli mít legitimní očekávání; zdůrazňuje, že v situaci, kdy soudní rozhodnutí členských států mohou být zpochybněna pravidly EU v oblasti státní podpory, existuje riziko, že členské státy budou Komis hromadně žádat o předběžné vyjasnění jednotlivých daňových rozhodnutí, aby v případě daňových úřadů a podniků nedocházelo ke vzniku právní nejistoty; zdůrazňuje, že zvýšení kapacity v Komisi a zlepšení postupů pro předávání informací jsou vhodnými způsoby, jak řešit zvýšený příliv žádostí a zajistit zvýšení transparentnosti v daňových záležitostech, již členské státy požadují;

Třetí země

74.  je znepokojen tím, že negativní vedlejší účinky škodlivých daňových postupů některých nadnárodních společností jsou podle všeho mnohem významnější v případě rozvojových než rozvinutých zemí(38), protože rozvojové země získávají daleko větší část svých příjmů z daně z příjmu právnických osob a mají méně rozvinuté systémy veřejných financí, regulační systémy a administrativní kapacitu k tomu, aby zajistily dodržování daňových zákonů a bojovaly s těmito škodlivými daňovými postupy; konstatuje, že MMF(39) uvádí, že rozvojové země přicházejí v důsledku agresivního daňového plánování v relativním měřítku o třikrát více příjmů než rozvinuté země; zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva v článku 208 zavazuje členské státy, aby uzpůsobily své politiky s ohledem na podporu rozvoje v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že komplexní následné analýzy vedlejších účinků daňových postupů členských států, jejichž zjištění by měla být veřejná, by pomohly směřovat tvorbu politik k zajištění toho, aby tyto postupy neoslabily daňový základ ostatních členských států nebo třetích zemí;

75.  zdůrazňuje, že několik málo „vítězů“ v rámci celosvětové hospodářské soutěže v oblasti daní, což jsou země s velmi atraktivní daňovou politikou týkající se právnických osob, a to jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni, představuje zároveň některé z neúměrných základních hospodářských ukazatelů ve srovnání se svou velikostí a skutečnou hospodářskou činností, zejména podíváme-li se např. na počet společností se sídlem v dané zemi na jednoho obyvatele, množství zaznamenaných zahraničních zisků, přímé zahraniční investice nebo finanční toky směřující ze země ve srovnání s HDP apod.; konstatuje, že to poukazuje na umělou povahu jejich daňového základu a finančních toků směřujících do země a na nedostatečné propojení místa, kde dochází k vytváření hodnoty, a místa, kde dochází ke zdanění, což současné daňové systémy umožňují;

76.  zdůrazňuje, že daňová soutěž se zdaleka neomezuje pouze na členské státy, včetně jejich závislých nebo přidružených území, a že většina posuzovaných postupů má v důsledku přesouvání zisků do jurisdikcí s žádnými nebo jen nízkými daněmi nebo do tajných jurisdikcí, kde často nedochází k žádné významnější hospodářské činnosti, mezinárodní rozměr; s politováním konstatuje, že členské státy nepostupují vůči všem těmto jurisdikcím koordinovaně, nejen pokud jde o společné kroky nebo reakci na tuto škodlivou praxi, ale také pokud jde o jejich zjišťování a o příslušná kritéria, a to navzdory snahám Komise; jednoznačně proto podporuje návrh Komise z roku 2012, který obsahuje podstatná kritéria, která mají kromě transparentnosti a výměny informací zajistit spravedlivou soutěž, a dále podporuje nedávné zveřejnění seznamu nespolupracujících jurisdikcí v rámci daňového balíčku Komise ze dne 17. června 2015, který byl sestaven po zavedení postupu „společného jmenovatele“ na základě seznamů existujících na úrovni členských států; zdůrazňuje, že vytvoření tohoto seznamu je základní podmínkou k přijetí vhodných kroků proti těmto jurisdikcím; je přesvědčen, že tento seznam by měl být první částí postupu, který vyústí v důslednou a objektivní definici „daňových rájů“, z níž pak mohou vycházet budoucí seznamy založené na jasných kritériích, která by měla být známa předem; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda evropské jurisdikce tato kritéria splňují;

77.  zdůrazňuje, že se na základě činnosti OECD v této oblasti podařilo dosáhnout řady pozoruhodných výsledků, pokud jde o transparentnost a výměnu informací; vítá zejména podepsání mnohostranné Úmluvy OECD o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech (tzv. „společné úmluvy“), kterou k červnu 2015 podepsalo téměř 100 zemí a kterou se řídí správní spolupráce mezi státy při vyměřování a výběru daní, zejména s ohledem na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým únikům;

78.  zdůrazňuje však, že práce OECD na jejím předchozím seznamu nespolupracujících jurisdikcí byla založena na politickém procesu, který vedl ke svévolným kompromisům již při stanovování kritérií pro sestavení seznamu, jako např. požadavek na uzavření daňových dohod s 12 dalšími zeměmi, což vedlo k tomu, že se na seznam jako nespolupracující daňový ráj nedostala žádná jurisdikce; zdůrazňuje, že stávající přístup této organizace je stále založen na kritériích, která se týkají daňové transparentnosti a výměny informací a nejsou dostatečně komplexní na to, aby postihly škodlivost určitých daňových praktik; podotýká, že bez ohledu na zásluhy OECD se tímto přístupem omezuje její význam při postupu zjišťování daňových jurisdikcí, které jsou nejvíce využívány pro vyhýbání se daňovým povinnostem a škodlivou daňovou konkurenci na celém světě; zdůrazňuje zejména, že tento přístup nezahrnuje žádné kvalitativní ukazatele pro objektivní posuzování dodržování postupů řádné správy ani se nezabývá kvantitativními údaji, jako jsou zaznamenané zisky, příchozí a odchozí finanční toky a jejich spojitost nebo nedostatek spojitosti s reálnou hospodářskou situací v dané jurisdikci;

79.  zdůrazňuje však, že tyto seznamy lze používat na úrovni členských států za účelem uplatňování vlastních předpisů na ochranu hospodářství a proti vyhýbání se daňovým povinnostem vůči třetím zemím (jako omezení výhod, uplatňování testu hlavního účelu, předpisy pro ovládané zahraniční firmy apod.) a že omezení těchto seznamů může proto vést také k omezení působnosti a účinnosti opatření členských států zaměřených na boj proti škodlivým daňovým praktikám;

80.  je přesvědčen o tom, že zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu a ochrana daňového základu členských států závisí do velké míry na vyřešení nejslabšího článku, pokud jde o interakce s jurisdikcemi s nízkými nebo žádnými daněmi či tajnými jurisdikcemi, přičemž je třeba mít na paměti, že daňové sazby spadají do pravomoci členských států, jelikož možnost úniků daní do třetích zemí (tj. např. neexistence srážkové daně) podstatným způsobem rozšiřuje možnosti vyhýbání se daňovým povinnostem v rámci EU, a to bez ohledu na daňovou praxi;

81.  zdůrazňuje, že koordinovaný postup členských států vůči rozvojovým i rozvinutým zemím by se mohl v boji proti škodlivým praktikám a při podpoře větší reciprocity v daňových záležitostech ukázat jako daleko účinnější;

82.  zdůrazňuje, že v reakci na tlak ze strany EU a skupiny G20 na zajištění větší daňové transparentnosti a v souvislosti s finanční, hospodářskou a dluhovou krizí některé třetí země nakonec s EU podepsaly dohody o výměně informací o daních, což by mělo zlepšit spolupráci s těmito zeměmi; poukazuje na to, že v případě Švýcarska byla dohoda podepsána v květnu 2015, po dlouhém „přechodném“ období, po které tento důležitý obchodní partner EU využíval zvýhodněný přístup k jednotnému trhu, avšak zároveň odmítal spolupráci v jiných oblastech, zejména v oblasti daní;

83.  konstatuje, že navzdory pokračujícím jednáním je pokrok při podepisování podobných dohod o spolupráci se San Marinem, Monakem, Lichtenštejnskem a Andorrou pomalý; vyjadřuje politování nad tím, že Komise nemá podobný evropský mandát k vyjednávání dohod o automatické výměně informací se zámořskými územími, na něž se v současnosti vztahuje směrnice EU o zdanění příjmů z úspor;

84.  se znepokojením konstatuje, že u mnoha rozvojových zemí existuje nebezpečí, že v nich bude docházet k vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany právnických osob a že hlavní příčinou nevybraných příjmů v rozpočtu rozvojových zemí je využívání převodních cen ze strany nadnárodních společností(40); zdůrazňuje navíc, že tyto země mají vůči některým nadnárodním společnostem nebo přímým zahraničním investorům, kteří hledají nejsnazší možnost, jak ve světě získat daňové subvence a možnost osvobození od daní, velmi slabou vyjednávací pozici; odsuzuje skutečnost, že každoroční ztráty daňových příjmů pro vnitrostátní rozpočty se odhadují v rozmezí 91 mld. EUR(41) až 125 mld. EUR(42);

85.  připomíná členským státům, že jsou vázány zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotvenou v Lisabonské smlouvě a musí zajistit, aby jejich daňové politiky neoslabovaly cíle EU v oblasti rozvoje; vybízí členské státy, aby podle doporučení MMF provedly analýzu vedlejších účinků svých daňových politik a jejich dopadu na rozvojové země;

Závěry a doporučení

86.  s ohledem na mandát, který udělil svému zvláštnímu výboru, a nehledě na nejrůznější omezení a překážky ze strany dalších orgánů a institucí EU, některých členských států a nadnárodních společností, s nimiž se setkal při svých pracovních cestách ke zjištění potřebných údajů, dospěl k závěru, že:

   aniž jsou dotčeny výsledky probíhajícího šetření Komise ve věci státní podpory, ukazují zjištěné informace, že v některých případech členské státy nedodržovaly ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU, protože zavedly daňová rozhodnutí a jiná opatření, která jsou ve své podstatě nebo svým účinkem podobná a která tím, že byla výhodná pro některé podniky, vedla k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu;
   některé členské státy plně neprosazovaly článek 108 SFEU, protože formálně neohlásily Komisi všechny své plány týkající se poskytování podpory v oblasti daní, a tím porušily i odpovídající ustanovení nařízení Rady (ES) č. 659/1999; zdůrazňuje, že Komise v důsledku toho nebyla schopna neustále kontrolovat všechny systémy podpory, jak je uvedeno v článku 108 SFEU, protože alespoň před rokem 2010, což je období, na něž se nevztahuje probíhající vyšetřování, neměla přístup k veškerým důležitým informacím;
   členské státy neplnily povinnosti stanovené ve směrnicích Rady 77/799/EHS a 2011/16/EU, jelikož si spontánně nevyměňovaly a ani nadále nevyměňují informace o daních, a to ani v případech, kde k tomu byly jasné důvody, nehledě na prostor k vlastnímu uvážení, který obě směrnice nabízejí, a to kvůli předpokladu, že v jiných členských státech mohou existovat daňové ztráty nebo že daňové úspory mohou pocházet z umělých převodů zisků v rámci skupin;
   některé členské státy nedodržely zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU, protože nepřijaly veškerá patřičná opatření, ať už obecná nebo konkrétní, k zajištění plnění svých povinností;
   analýzu jednotlivých případů porušení práva Společenství týkajícího se výše uvedených bodů nebylo možné provést vzhledem k tomu, že členské státy, Rada a Komise neposkytly dostatek podrobných informací;
   Komise nesplnila svou úlohu strážkyně Smluv stanovenou v čl. 17 odst. 1 SEU, jelikož v této věci nejednala a nepřijala veškeré nezbytné kroky k zajištění toho, aby členské státy splnily své povinnosti, a to zejména ty, jež jsou stanoveny ve směrnicích Rady 77/799/EHS a 2011/16/EU, navzdory tomu, že měla důkazy o jejich neplnění; Komise porušila své povinnosti podle článku 108 Lisabonské smlouvy o fungování vnitřního trhu tím, že v minulosti nezahájila vyšetřování ve věci státní podpory;

87.  odsuzuje skutečnost, že několik požadovaných daňových dokumentů ze schůzí Skupiny pro kodex chování nebylo výboru poskytnuto vůbec nebo byla poskytnuta jen jejich část, přestože některé z nich již byly předtím poskytnuty jednotlivým občanům, kteří si o ně požádali prostřednictvím postupu pro přístup k dokumentům, což vedlo k tomu, že Evropský parlament je o postoji členských států k daňovým záležitostem hůře informován než evropští občané; dále vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise poskytla méně než 5 % z celkového počtu požadovaných dokumentů, jichž bylo zřejmě kolem 5 500; lituje, že Komise a Rada s výborem v dostatečné míře nespolupracovaly, čímž mu bránily v plnění jeho úlohy;

88.  s ohledem na to, že Parlament v současnosti nemá pravomoci k vyšetřování, vyzývá Radu a Komisi, aby přednostně odsouhlasily projednávaný návrh nařízení Evropského parlamentu o podrobných ustanoveních pro výkon vyšetřovacího práva Evropského parlamentu(43), který by Parlamentu udělil skutečné vyšetřovací pravomoci, které jsou nezbytné pro výkon vyšetřovacího práva Parlamentu;

89.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda lze ve věci výše uvedených porušení předpisů stále ještě podat žalobu u Soudního dvora;

90.  vyzývá členské státy, aby dodržovaly zásadu zdanění zisků v místě, kde byly vytvořeny;

91.  vyzývá členské státy a orgány EU, které sdílí politickou odpovědnost za současnou situaci, aby ukončily škodlivou daňovou soutěž a plně spolupracovaly s cílem odstranit zásadní rozdíly mezi daňovými systémy a škodlivá daňová opatření, která vytvářejí podmínky k masivnímu vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany nadnárodních společností a k oslabování daňové základny v rámci vnitřního trhu, a aby nevytvářely další takové rozdíly; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby Komisi a ostatní členské státy uvědomily o veškerých významných změnách právních předpisů v oblasti zdanění právnických osob, které by mohly mít podstatný dopad na jejich efektivní daňovou sazbu nebo na daňové příjmy kteréhokoli jiného členského státu; zdůrazňuje, že členské státy, které hrají klíčovou úlohu při usnadňování daňových úniků, by měly přijmout odpovědnost a postavit se do čela úsilí o zlepšení daňové spolupráce v rámci EU;

92.  vyzývá hlavy států a vlád členských států EU, aby přijaly nové jasné politické závazky, že učiní naléhavá opatření k řešení této situace, kterou už nelze tolerovat, v neposlední řadě pro její dopad na rozpočty členských států, které už jsou předmětem opatření fiskální konsolidace, a na daňové odvody ostatních daňových poplatníků, včetně malých a středních podniků a občanů; v této souvislosti zdůrazňuje, že hodlá zcela dostát své úloze a je připraven zavést v úzké spolupráci s parlamenty členských států účinnější politickou kontrolu;

93.  naléhavě vyzývá Komisi, aby plnila svou úlohu strážkyně Smluv tím, že zajistí plné dodržování právních předpisů EU a zásady loajální spolupráce mezi členskými státy; naléhavě vyzývá Komisi k tomu, aby byla přijata další právní opatření v souladu s pravomocemi, které jí uděluje Smlouva; vyzývá proto Komisi, aby posílila své vnitřní kapacity, např. vytvořením zvláštního daňového útvaru, který by se zabýval zvýšeným počtem oznámení o státní podpoře v oblasti politiky hospodářské soutěže a měl také větší odpovědnost za koordinaci nových opatření souvisejících s daňovou transparentností;

94.  vyzývá členské státy, aby Komisi poskytovaly veškeré informace potřebné k tomu, aby mohla bez potíží vykonávat svou úlohu strážkyně Smluv;

95.  vyzývá Komisi, aby prosazovala osvědčené postupy při stanovování převodních cen, cen úvěrů a poplatků v rámci transakcí uvnitř skupin a aby je uvedla do souladu s převládajícími tržními cenami;

96.  zdůrazňuje, že členské státy mají i nadále plnou pravomoc stanovovat vlastní sazby daně z příjmů právnických osob; trvá však na tom, že daňová soutěž v EU vůči třetím zemím by měla probíhat v rámci jasného souboru předpisů, tak aby byla zajištěna spravedlivá soutěž mezi firmami na vnitřním trhu; vyzývá členské státy, aby především vytvořily prostředí příznivé pro podnikání, pro něž by byla mimo jiné charakteristická hospodářská, finanční a politická stabilita, právní jistota i jednoduché daňové předpisy; vzhledem k zásadní úloze při zajišťování fiskální udržitelnosti vyzývá Komisi k tomu, aby se v rámci evropského semestru důkladněji zabývala otázkami zdanění právnických osob, včetně škodlivých daňových praktik a jejich dopadu, a aby byly do postupu při makroekonomické nerovnováze zahrnuty příslušné ukazatele, včetně odhadu daňového deficitu vyplývajícího z vyhýbání se daňové povinnosti a daňových úniků;

97.  vyzývá členské státy, zejména ty, které jsou příjemci finanční pomoci, aby prováděly strukturální reformy, bojovaly proti daňovým podvodům a prosazovaly kroky namířené proti agresivnímu daňovému plánování;

98.  v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby zajistila náležitou rovnováhu mezi fiskální a ekonomickou konvergencí a aby zaručila, že účelem těchto opatření bude podpora růstu, investic a zaměstnanosti;

99.  domnívá se, že komplexní, transparentní a účinná automatická výměna informací o daních a povinný společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob patří k základním podmínkám pro dosažení takového daňového systému na úrovni EU, který by splňoval základní zásady vnitřního trhu a umožnil jejich zachování;

100.  vzhledem ke složitosti této problematiky vyzývá členské státy a orgány EU, aby přijaly nejrůznější soubory doplňujících opatření, s cílem zlepšit stávající situaci, a aby zároveň přihlédly k tomu, že je nutné omezit jejich složitost z hlediska všech zainteresovaných stran a minimalizovat náklady podniků a daňových správ spojené s dodržováním předpisů; zdůrazňuje proto, že zjednodušení daňových systémů by mělo být prvním krokem při snaze o zajištění transparentnosti nejen pro členské státy, ale i pro občany, kteří jsou v současné době z výměny informací vyloučeni;

101.  vyzývá Komisi, aby dále empiricky prověřovala, zda není možné omezit odečítání licenčních poplatků hrazených spřízněným korporacím ze základu daně z příjmů právnických osob, a potírat tak přesouvání zisku uvnitř skupiny;

102.  velmi lituje skutečnosti, že přes opakované výzvy původně souhlasily pouze čtyři nadnárodní společnosti(44) z celkového počtu 17, že se dostaví do výboru k projednání otázek mezinárodního daňového plánování; domnívá se, že počáteční odmítnutí 13 nadnárodních společností – z nichž některé jsou veřejně velmi viditelné – spolupracovat s parlamentním výborem, je nepřijatelné a velmi poškozuje důstojnost Evropského parlamentu i občanů, které zastupuje; konstatuje však, že 11 nadnárodních společností(45) nakonec souhlasilo, že se dostaví do výboru až poté, co ve výboru TAXE proběhlo hlasování o zprávě a krátce před hlasováním na plenárním zasedání, zatímco dvě nadnárodní společnosti(46) se nadále odmítaly dostavit; doporučuje proto, aby jeho příslušné orgány zvážily, zda dotčeným společnostem odejmout možnost přístupu do prostor Parlamentu, a aby se vážně uvažovalo o vytvoření jasného rámce a zpřísnění povinností stanovených pro organizace v kodexu chování, který je součástí rejstříku transparentnosti(47), pokud jde o spolupráci s výbory Evropského parlamentu a dalšími politickými orgány;

103.  vyzývá k prošetření úlohy, jakou hrají finanční instituce při napomáhání škodlivým daňovým praktikám;

Spolupráce v oblasti předběžných daňových rozhodnutí a jejich koordinace

104.  lituje obsahu politické dohody v rámci Rady ze dne 6. října 2015, která nesplňuje očekávání legislativního návrhu Komise z března 2015, kterým se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní; zdůrazňuje, že tento návrh obsahoval vedle společného rámce pro registraci a automatickou výměnu informací o daňových rozhodnutích také ustanovení, která Komisi umožňovala účinně sledovat jeho provádění ze strany členských států a zajišťovat, aby daňová rozhodnutí neměla negativní dopad na vnitřní trh; zdůrazňuje, že přijetí postoje Rady by znemožnilo plně využívat všechny přínosy vyplývající z automatické výměny informací o daňových rozhodnutích, zejména pokud jde o účinné provádění, a vyzývá proto Radu, aby zachovala návrh Komise a řádně zohlednila související stanovisko Parlamentu, obzvláště v souvislosti s působností směrnice (do její působnosti by spadala veškerá daňová rozhodnutí, nikoli pouze ta přeshraniční), obdobím zpětné účinnosti (výměna informací o všech dosud platných daňových rozhodnutích) a informacemi poskytovanými Komisi, která by měla mít k daňovým rozhodnutím přístup;

105.  vyzývá členské státy, aby v rámci všech mezinárodních fór podporovaly automatickou výměnu informací mezi daňovými správami jakožto novou globální normu; vyzývá zejména Komisi, OECD a skupinu G20, aby tuto myšlenku podporovaly prostřednictvím nejvhodnějších a nejúčinnějších nástrojů v rámci inkluzivního celosvětového postupu, zdůrazňuje, že je třeba přijmout konkrétní kroky k zajištění toho, aby se automatická výměna informací stala skutečně globální, a tedy i účinnou, a zároveň respektovala požadavky na důvěrnost, a to na základě podpory úsilí rozvojových zemí o budování kapacit za účelem plné účasti na automatické výměně informací; zdůrazňuje, že automatická výměna informací v EU by se mohla uskutečňovat prostřednictvím centrálního rejstříku na úrovni celé EU, do něhož by měla přístup Komise a příslušné vnitrostátní orgány;

106.  vyzývá členské státy, aby uvažovaly o tom, že by veškerá daňová rozhodnutí, a to zejména v případě, že obsahují převodní ceny, byla stanovována ve spolupráci se všemi zúčastněnými zeměmi, že by si tyto země příslušné informace vyměňovaly automaticky, komplexně a bez prodlení a že by se veškerá opatření členských států zaměřená na omezování případů vyhýbání se daňovým povinnostem a oslabování daňové základny v rámci EU, včetně auditů, realizovala společně, s řádným přihlédnutím ke zkušenostem získaným na základě programu FISCALIS 2020; znovu opakuje svůj názor, že nejenže by mělo mezi daňovými správami a Komisí docházet k výměně informací o základních prvcích daňových rozhodnutí, která mají vliv na jiné členské státy, ale že by tyto prvky měly nadnárodní společnosti uvádět také ve svých zprávách podávaných podle jednotlivých zemí;

107.  poukazuje v této souvislosti na to, že nejen přeshraniční, ale i vnitrostátní daňová rozhodnutí mohou mít vliv na ostatní členské státy, a vyzývá proto k rozšíření automatické výměny informací na veškerá tato rozhodnutí, která byla vydána vládou či daňovou správou členského státu nebo jeho nižšími územními či správními celky a jež jsou k datu vstupu této směrnice v platnost stále aktivní; důrazně trvá na tom, že zapojení Komise do procesu shromažďování a analýzy údajů týkajících se daňových rozhodnutí má klíčový význam;

108.  dále vyzývá k vytvoření rámce, který bude účinně kontrolovat provádění automatické výměny informací, ke shromažďování a vydávání statistických údajů o předaných informacích a zejména k tomu, aby Komise do 31. prosince 2016 zřídila bezpečný centrální rejstřík usnadňující výměnu informací mezi zúčastněnými daňovými správami; připomíná, že zřízení systému pro automatickou výměnu informací o daňových rozhodnutích povede ke shromáždění významného objemu informací, což by mohlo znesnadňovat zjišťování skutečně problematických případů; zdůrazňuje, že kvůli existenci 28 členských států s různými jazyky a administrativními postupy je nezbytné, aby Komise a členské státy zvážily inteligentní možnosti – včetně informačních technologií –, jak zvládat objem a různorodost získaných údajů, aby byla automatická výměna informací v Unii skutečně účinná a přínosná;

109.  vyzývá Komisi, aby zkoumala podmínky k tomu, aby byl v dlouhodobém výhledu vytvořen clearingový systém, jehož prostřednictvím by Komise systematicky kontrolovala daňová rozhodnutí s cílem zvýšit právní jistotu, důslednost, jednotnost a transparentnost tohoto systému, a sledovala, zda tato rozhodnutí mají škodlivý dopad na ostatní členské státy;

110.  zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení transparentnosti pro občany by Komise měla zveřejňovat výroční zprávu shrnující hlavní případy obsažené v bezpečném centrálním rejstříku a že by přitom měla vzít v úvahu ustanovení směrnice o vzájemné pomoci týkající se důvěrnosti;

111.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření společného rámce EU pro daňová rozhodnutí, včetně společných kritérií, zejména:

   požadavku, aby byla vytvářena na základě komplexní analýzy vedlejších účinků, která by zahrnula dopad daňových rozhodnutí na daňové základny jiných zemí, se zapojením všech zúčastněných stran a zemí,
   jejich zveřejnění, ať už úplného nebo ve zjednodušené formě, avšak s dodržováním veškerých požadavků na zachování důvěrnosti,
   povinnosti zveřejňovat kritéria pro udělení, zamítnutí a odvolání daňových rozhodnutí,
   rovnocenného zacházení a dostupnosti pro všechny daňové poplatníky,
   neexistence prostoru pro vlastní rozhodování a plného dodržování všech souvisejících ustanovení v oblasti daní;

112.  žádá Komisi, aby definovala společné pokyny EU pro uplatňování zásady obvyklých tržních podmínek organizace OECD s cílem harmonizovat postupy členských států EU v oblasti stanovování převodních cen takovým způsobem, aby vnitrostátní správní orgány měly při uzavírání dohod o stanovování převodních cen k dispozici nástroje pro srovnávání podobných podniků, a nikoli jen podobných transakcí;

113.  domnívá se, že pro dosažení spravedlivého a účinného daňového systému je zapotřebí odpovídající míra transparentnosti a důvěrnosti; je proto přesvědčen o tom, že daňové správy členských států a případně i Komise by měly mít přístup k informacím o konečných příjemcích všech právních nástrojů nebo daňových rozhodnutí;

114.  vyzývá Komisi, aby se při určování konečných příjemců některých konkrétních právních nástrojů opírala mj. o směrnici (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, která „daňový trestný čin“ zahrnuje do široké definice „trestné činnosti“;

115.  vyzývá Komisi, aby ve svém rámci zavedla centrální veřejný rejstřík všech zákonných osvobození, odpočtů a daňových dobropisů v souvislosti s daněmi z příjmu právnických osob spolu s kvantitativním posouzením dopadu na rozpočet každého členského státu;

Společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob (CCCTB)

116.  vítá akční plán, který navrhla Komise dne 17. června 2015 za účelem řešení problematiky vyhýbání se daňovým povinnostem a podpory spravedlivého a účinného zdanění právnických osob v EU; vyzývá Komisi, aby co nejrychleji předložila legislativní změny s cílem bezodkladně zavést povinný celounijní společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, který by řešil nejen otázku preferenčních režimů a značných rozdílů mezi daňovými systémy jednotlivých členských států, ale také většinu problémů vedoucích k oslabování daňové základny na evropské úrovni (zejména problematiku převodních cen); vyzývá Komisi, aby bez prodlení znovu zahájila činnost ukončenou v roce 2011 na návrhu směrnice Rady, kterou se zavádí společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, a vzala v úvahu postoj Parlamentu k této věci i nové prvky, které se od té doby objevily, a zohlednila nejnovější závěry činnosti OECD, zejména normy vyplývající z akčního plánu v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisku (BEPS), aby bylo možné v roce 2016 vypracovat konsolidované znění;

117.  vyzývá Komisi, aby do svých návrhů začlenila ustanovení zaměřená na ujasnění definice investic do výzkumu a vývoje a definice stálé provozovny v souladu s ekonomickou podstatou, které by se vztahovaly také na digitální ekonomiku; zdůrazňuje význam investic do výzkumu a vývoje i potřebu usnadňovat investice a růst digitální ekonomiky, spíše než jim bránit, což vznikající ekonomice EU v této oblasti poskytne konkurenční výhodu vůči ostatním subjektům ve Spojených státech i jinde; zdůrazňuje, že existují důkazy o tom, že zvláštní daňové režimy pro příjmy z duševního vlastnictví nepřispívají k podněcování inovací a mohou vést k závažnému oslabování daňové základny v důsledku přesouvání zisků; zároveň zdůrazňuje, že je nutné minimalizovat zneužívání nebo nesprávné využívání těchto systémů prostřednictvím koordinované činnosti členských států a společných norem a definic týkajících se toho, co lze považovat za podporu výzkumu a vývoje, a co nikoli; zdůrazňuje, že tzv. modifikovaný přístup ke zvláštním daňovým režimům pro příjmy z duševního vlastnictví podle kauzálního nexu doporučený iniciativou v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisku (BEPS) nebude stačit k tomu, aby omezil problémy spojené se zvláštními daňovými režimy pro příjmy z duševního vlastnictví;

118.  zdůrazňuje, že k tomu, aby se obnovila spojitost mezi zdaněním a ekonomickou podstatou a aby se zajistilo, že daně budou odváděny v zemích, v nichž dochází ke skutečné hospodářské činnosti a tvorbě hodnot, a aby se napravil stávající nesoulad, by měl „vzorec pro rozdělování daní“ rozlišovat mezi jednotlivými odvětvími a zohledňovat jejich charakteristické rysy, zejména pokud jde o digitální podniky, protože v případě digitální ekonomiky je pro daňové orgány složitější určovat, kde byla hodnota vytvořena; vyzývá Komisi, aby pečlivě zvážila postoj Parlamentu ke společnému konsolidovanému základu daně právnických osob a přijala vzorec pro rozdělování daní, který bude odrážet skutečné hospodářské činnosti společností; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své práci na konkrétních možnostech, jak by měl tento přídělový klíč vypadat, zejména s ohledem na předpokládaný dopad na daňové příjmy každého členského státu v jednotlivých odvětvích, a to v závislosti na struktuře jejich hospodářství; zdůrazňuje dále, že společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob je užitečným nástrojem v boji proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku a při vytváření evropského přínosu nehledě na to, zda bude možné daňové příjmy částečně využít jako nové vlastní zdroje pro rozpočet EU;

119.  podporuje co nejrychlejší zavedení úplného a povinného společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob; oceňuje přístup Komise, která ve svém akčním plánu z června 2015 předložila nejprve společný základ daně právnických osob (bez konsolidace), poukazuje však na to, že řada otázek zůstává nevyřešena, zejména pokud jde o podniky působící na jednotném trhu, a to vzhledem k tomu, že společný základ daně právnických osob neumožňuje kompenzaci škod prostřednictvím konsolidace ani neřeší otázku byrokracie a nejistoty spojené s převodními cenami, což je jeden z hlavních nástrojů, které nadnárodní podniky používají k tomu, aby se vyhnuly daňové povinnosti, ani účinně nebrání přesouvání daňové základny v rámci Unie; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby stanovila konkrétní a brzký termín pro začlenění „prvku konsolidace“ do iniciativy pro společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob; vyzývá Komisi, aby se obešla bez dalšího posuzování dopadu tohoto opatření, které je na programu jednání EU už několik desítek let, které už bylo předmětem rozsáhlé přípravné činnosti a je nyní od svého formálního předložení v roce 2011 blokováno v Radě;

120.  vyzývá Komisi, aby předtím, než bude přijat skutečný společný konsolidovaný základ daně právnických osob a před jeho neomezeným uplatňováním na úrovni EU přijala okamžité kroky s cílem zajistit účinné zdanění, omezit přesouvání zisků (především prostřednictvím převodních cen), vypracovat přechodný režim pro kompenzaci přeshraničních zisků (než začne fungovat konsolidace), který by měl být dočasný a obsahovat dostatečné záruky, že neposkytne žádné další příležitosti k agresivnímu daňovému plánování, a dále zavést ve všech příslušných směrnicích přiměřená a účinná ustanovení proti jejich zneužívání; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda stávající směrnice i návrhy směrnic v oblasti daní a práva společností přiměřeně prosazují účinné zdanění; vyzývá Komisi, aby se připravila na urychlené schválení všech těchto ustanovení; zdůrazňuje, že aby mohlo být dosaženo jednoho z cílů, tj. omezení byrokracie, mělo by zavedení společné konsolidované daňové základny probíhat souběžně s uplatňováním společných účetních pravidel a přiměřené harmonizace správních postupů v daňové oblasti;

121.  vyzývá Komisi, aby vydala jasné právní předpisy týkající se definice ekonomické podstaty, vytváření hodnot a stálé provozovny, s cílem vyřešit zejména problematiku společností s fiktivním sídlem na základě „poštovní schránky“, a aby vypracovala kritéria a právní předpisy EU, kterými by se řídila oblast výzkumu a vývoje a které by byly v souladu s činností OECD v dané oblasti, jelikož členské státy v současnosti reformují své příslušné strategie, často společně s dotacemi; zdůrazňuje, že tyto právní předpisy by měly jasně uvádět, že musí existovat přímé propojení mezi preferenčními režimy udělenými daňovou správou a souvisejícími činnostmi v oblasti výzkumu a vývoje; vyzývá Komisi, aby přezkoumala právní předpisy EU pro ovládané zahraniční společnosti a jejich provádění v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ve věci Cadbury Schweppes (C-196/04), s cílem zajistit plné využití ovládaných zahraničních společností mimo situace zcela uměle vytvořených opatření a zamezit případům dvojího nezdanění; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na harmonizaci předpisů pro ovládané zahraniční společnosti v EU;

122.  dále vyzývá Komisi, aby vzhledem k neexistenci obecně přijímané definice prováděla další analýzy a studie s cílem definovat agresivní daňové plánování a škodlivé daňové praktiky, a zejména se zaměřila na zneužívání smluv o zamezení dvojího zdanění a hybridních opatření využívajících nesouladu v daňových režimech, a to s přihlédnutím k nejrůznějším negativním dopadům, které mohou mít na společnost, aby zajistila jejich sledování a přesněji určila dopad vyhýbání se daňovým povinnostem v EU a v rozvojových zemích; dále vyzývá Komisi, aby – jak oznámila ve svém návrhu z března 2015 – definovala metodiku pro měření daňového deficitu vyplývajícího z vyhýbání se daňové povinnosti a daňových úniků, a aby zajistila, že toto měření bude probíhat pravidelně s cílem monitorovat pokrok a připravit vhodné politické reakce; vyzývá Komisi, aby přijala nezbytné kroky k vyjasnění přesného statusu všech „závislých jurisdikcí“ členských států a toho, jakými prostředky by bylo možno jejich praxi změnit, s cílem zabránit oslabování daňové základny v rámci EU;

123.  připomíná, že vedle daňových podvodů právnických osob existují rozsáhlé přeshraniční podvody s DPH, tj. s daní, která je pro všechny státní pokladny zásadní; vyzývá Komisi, aby rozvíjela opatření k řešení tohoto problému, včetně lepší koordinace této otázky mezi vnitrostátními daňovými úřady;

Kodex chování pro zdaňování podniků

124.  vyzývá k urychlené reformě kodexu chování pro zdaňování podniků i skupiny odpovědné za jeho prosazování, vzhledem k tomu, že dosud byl její přínos sporný, aby bylo možno zabývat se skutečnými překážkami, které v současnosti brání účinnému potírání škodlivých daňových praktik, a napomoci celounijní koordinaci a spolupráci v oblasti daňové politiky;

125.  žádá členské státy, aby v duchu dobré spolupráce podpořily návrhy začleněné do akčního plánu Komise pro spravedlivé a účinné zdaňování podniků v EU ze dne 17. června 2015; domnívá se, že pro legitimitu této skupiny by byla přínosná zvýšená transparentnost a odpovědnost; zasazuje se proto o změnu vedení a mandátu této skupiny, mj. tím, že bude jmenován stálý předseda s politickou odpovědností, budou zdokonaleny její pracovní metody včetně případného mechanismu k prosazování jejích rozhodnutí, její činnosti se budou pravidelně účastnit ministři financí nebo vyšší úředníci, čímž se posílí její význam, a bude docházet k rozsáhlejší výměně informací v rámci skupiny, s cílem účinně řešit problematiku oslabování daňové základny a přesouvání zisku; vyzývá také k aktualizaci a rozšíření kritérií stanovených v kodexu, tak aby se vztahovala na nové formy škodlivých daňových praktik, a to i ve třetích zemích; vyzývá předsedu skupiny a Radu, aby pravidelně podávali zprávy příslušnému výboru a vyměňovali si s ním názory o činnosti této skupiny, zejména pokud jde o prezentaci pololetních zpráv Rady výboru ECOFIN;

126.  v obecnější rovině vyzývá Radu, aby podporovala propagaci skutečné demokratické kontroly v přeshraničních daňových záležitostech na úrovni EU v souladu s tím, čeho již bylo dosaženo v ostatních oblastech, v nichž mají členské státy nebo jiné nezávislé instituce, jako je Evropská centrální banka nebo dozorčí rada jednotného mechanismu dohledu, výlučnou pravomoc; vyzývá Radu a členské státy, aby zvážily možnost zřídit skupinu na vysoké úrovni pro daňovou politiku, jak to také navrhl předseda Komise; zdůrazňuje, že takovýto „daňový výbor“, který by byl odpovědný Parlamentu, by podle vzoru Hospodářského a finančního výboru zahrnoval odborníky z Rady, Komise i nezávislé odborníky a obecněji by vykonával dozor nad legislativní i nelegislativní daňovou politikou a podával by zprávy radě ECOFIN; žádá, aby Parlamentu bylo poskytnuto právo podnětu a mohl Skupině pro kodex chování nahlásit každé vnitrostátní opatření, které podle něj naplňuje kritéria škodlivé daňové soutěže uvedená v kodexu chování;

127.  vyzývá Komisi, aby provedla druhou aktualizaci zprávy o správních postupech, kterou firma Simmons & Simmons vypracovala v roce 1999 a která je zmíněna v odstavci 26 zprávy Skupiny pro kodex chování z roku 1999 - zpráva paní Primarolové (SN 4901/99);

128.  naléhavě žádá Radu a členské státy, aby s řádným přihlédnutím ke Smlouvám a k působnosti členských států v oblasti přímých daní zlepšila činnost skupiny, pokud jde o transparentnost, odpovědnost a sledování, a vyzývá Komisi, aby iniciovala rámcové právní předpisy v rámci metody Společenství; považuje za zásadně důležité, aby bylo širší veřejnosti poskytnuto více informací o činnosti skupiny;

129.  vyzývá Komisi, aby plně uplatňovala doporučení veřejného ochránce práv EU týkající se složení expertních skupin a aby přijala plán pro zajištění toho, že expertní skupiny budou sestavovány vyváženým způsobem; trvá na tom, že zatímco se na tomto cíli bude postupně pracovat, reformy stávající struktury a složení skupin by měly být zahájeny okamžitě; zdůrazňuje, že takovéto reformy by neměly za následek nedostatek dostupných odborných znalostí pro tvorbu právních předpisů, neboť tyto znalosti by mohly být poskytovány prostřednictvím veřejných konzultací nebo veřejných odborných slyšení, jež by byla otevřena zástupcům všech zájmů; vyzývá Komisi, aby přijala jednoznačnou definici střetu zájmů a rozhodnou politiku, která zabrání aktérům, u nichž hrozí nebezpečí takovýchto střetů zájmů, i zástupcům organizací odsouzených za daňové úniky nebo jinou trestnou činnost, aby se stali aktivními členy jakéhokoliv odborného či poradního orgánu;

Státní podpora

130.  jednoznačně vítá a podporuje klíčovou úlohu Komise, která je v probíhajícím šetření v oblasti státní podpory zabývajícím se daňovými rozhodnutími příslušným orgánem v oblasti hospodářské soutěže; považuje za nevhodný opakující se přístup některých členských států, které zachovávají mlčenlivost v případě projektů, jež získávají státní podporu; vybízí Komisi, aby zájmu boje proti škodlivým daňovým praktikám plně využila své pravomoci v rámci pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže a udělovala sankce členským státům a společnostem, u nichž se zjistí, že se těchto praktik dopouští; zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise vyčlenila více zdrojů – finančních i personálních – na posílení své okamžité schopnosti provádět veškerá nezbytná šetření v oblasti daňové státní podpory; zdůrazňuje, že je nutné, aby se členské státy plně podřídily vyšetřování a žádostem o informace ze strany Komise;

131.  vyzývá Komisi, aby nejpozději do poloviny roku 2017 v rámci své iniciativy zaměřené na modernizaci státní podpory přijala nové obecné směry, které by jasně stanovily, co představuje státní podporu v oblasti daní a „vhodné“ stanovování převodních cen, s cílem odstranit právní nejistotu v případě daňových poplatníků i daňových správ plnících své povinnosti, aby byl vytvořen příslušný rámec pro daňové postupy členských států a aby nedocházelo k odrazování od přijímání legitimních daňových rozhodnutí; zpochybňuje užitečnost úmluvy o arbitráži, která není schopna účinně řešit spory, zejména v oblasti stanovování převodních cen; domnívá se, že tento nástroj by měl být přepracován a zefektivněn nebo by měl být nahrazen mechanismem EU pro řešení sporů, který by obsahoval účinnější postupy pro dosahování vzájemných dohod;

132.  vyzývá Komisi, aby své vyšetřování rozšířila na další nadnárodní společnosti zmíněné v rámci skandálu Luxleaks a na opatření podobná svou povahou či účinkem převodním cenám;

133.  vyzývá Komisi, aby v souladu s širší odpovědností, která byla členským státům udělena v rámci iniciativy zaměřené na modernizaci státní podpory, zvážila vytvoření sítě daňových správ jednotlivých členských států, v jejímž rámci by si vyměňovaly osvědčené postupy a důsledněji přispívaly k tomu, aby nebyla přijímána žádná daňová opatření, která by mohla představovat nezákonnou státní podporu; vyzývá Komisi, aby rozšířila strategickou součinnost mezi (reformovanou) skupinou pro kodex chování a vlastním prosazováním pravidel hospodářské soutěže v oblasti státní podpory poskytované na základě daňových opatření;

134.  bere na vědomí skutečnost, že stávající pravidla pro kontrolu státní podpory usilují o řešení praktik narušujících hospodářskou soutěž tím, že požadují navrácení neoprávněných výhod poskytnutých společnostem; vyzývá Komisi, aby posoudila možnost úpravy stávajících pravidel, s cílem umožnit návrat finančních prostředků získaných kvůli porušení pravidel EU v oblasti poskytování státní podpory těm členským státům, které utrpěly oslabení své daňové základny, a nikoli členským státům, které poskytly nezákonnou podporu v podobě daňových opatření, jako je tomu v současnosti, anebo aby byly přiděleny do rozpočtu EU; vyzývá Komisi, aby změnila stávající pravidla a zajistila tak, aby bylo možno příslušným zemím nebo společnostem v případě porušení pravidel státní podpory udělit sankce;

Transparentnost

135.  je toho názoru, že Unie má potenciál stát se vzorem a zastávat celosvětově vedoucí postavení v oblasti daňové transparentnosti;

136.  zdůrazňuje zásadní význam transparentnosti s cílem zvýšit odpovědnost nadnárodních společností vůči veřejnosti a podpořit daňové správy při jejich vyšetřování; poukazuje na to, že to může mít silný odrazující účinek a vést ke změně chování, a to jak v důsledku rizika, že dojde k pošpinění pověsti firem, které nedodržují zákon, tak v důsledku poskytování informací příslušným orgánům, které poté budou moci přijmout vhodná nápravná opatření a sankce; zdůrazňuje, že je třeba nalézt rovnováhu mezi potřebou transparentnosti a potřebou chránit citlivé obchodní zájmy a dodržovat předpisy v oblasti ochrany údajů;

137.  domnívá se, že zvýšená transparentnost ohledně činností nadnárodních společností je zásadní pro zajištění toho, aby daňové správy byly schopny účinně bojovat proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku; opakuje proto svůj postoj, že nadnárodní společnosti ve všech odvětvích by měly ve svých finančních výkazech jasným a komplexním způsobem zveřejňovat celou řadu souhrnných informací rozčleněných podle jednotlivých členských států a třetích zemí, v nichž mají své provozovny, včetně svého zisku a ztrát před zdaněním, výše daně ze zisku nebo ztráty, počtu zaměstnanců, držených aktiv a základních informací o daňových rozhodnutích (v rámci zpráv o jednotlivých zemích); zdůrazňuje význam zveřejňování těchto informací, např. prostřednictvím centrálního rejstříku EU; dále zdůrazňuje, že malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací, které nejsou nadnárodními společnostmi, by měly být z této povinnosti vyňaty; vyzývá Radu, aby do konce roku 2015 přijala postoj Parlamentu ve znění odhlasovaném v souvislosti se směrnicí o právech akcionářů v červenci 2015; zdůrazňuje, že požadavky na transparentnost by měly být stanovovány a prováděny způsobem, který podniky EU nebude znevýhodňovat vůči konkurenci;

138.  dále vyzývá členské státy, aby uplatňovaly extenzivnější systém podávání zpráv podle jednotlivých zemí, který by byl k dispozici daňovým správám, byl založen na normách OECD a obsahoval podrobnější informace, jako jsou daňová přiznání a transakce v rámci skupiny; zdůrazňuje, že pokud mají firmy poskytovat daňové informace jiným daňovým správám, musí dojít ke zlepšení rámce pro řešení sporů s cílem vyjasnit příslušná práva každé ze stran a vyhnout se veškerým negativním vedlejším účinkům; zdůrazňuje, že v případě daňových správ třetích zemí by měly být informace předávány pouze orgánům těch zemí, které zavedly opatření rovnocenná těm, jež byla stanovena v úmluvě o arbitráži EU; vyzývá také k vytvoření harmonizovaných účetních norem, které zejména umožní získat podrobnější informace týkající se licenčních poplatků;

139.  vyzývá Komisi, aby v souladu se svými dřívějšími posudky a postoji podpořila tento postoj a učinila veškeré kroky nezbytné k tomu, aby byla jeho působnost rozšířena na všechny nadnárodní společnosti působící na vnitřním trhu, a vyzývá OECD, aby podpořila jeho rozšíření po celém světě, s cílem zajistit, aby se na všechny firmy, které se zapojují do přeshraničních operací, vztahovaly podobné povinnosti; zdůrazňuje, že jakkoli je činnost zaměřená na zvýšení transparentnosti nezbytná, ke komplexnímu řešení této problematiky nepostačuje, a že je také nutné provést zásadní reformu daňových systémů členských států, EU i mezinárodních daňových systémů;

140.  zdůrazňuje, že současná neprůhlednost mezinárodních daňových systémů umožňuje nadnárodním společnostem vyhýbat se daním, obcházet vnitrostátní daňové předpisy a přesouvat své zisky do daňových rájů; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby příslušné orgány měly úplný přístup k centrálním rejstříkům skutečných vlastníků jak v případě společností, tak svěřenských fondů, v souladu se čtvrtou směrnicí o boji proti praní peněz; vyzývá členské státy, aby se zasadily o urychlené provedení čtvrté směrnice o boji proti praní peněz ve svých vnitrostátních právních předpisech a zajistily rozsáhlý a zjednodušený přístup k informacím obsaženým v centrálních rejstřících skutečných vlastníků; opakuje svůj postoj, že by tyto rejstříky měly být veřejné;

141.  oceňuje práci, kterou Komise vykonala za účelem vytvoření evropského daňového identifikačního čísla (TIN); vyzývá Komisi, aby předložila návrh evropského daňového identifikačního čísla (TIN), který by vycházel z návrhu evropského daňového identifikačního čísla v akčním plánu Komise pro boj proti daňovým podvodům a únikům z roku 2012 (akce 22); připomíná, že lze předpokládat, že evropská daňová identifikační čísla poskytují nejlepší prostředek ke zjištění daňových poplatníků, a proto naléhavě vyzývá k tomu, aby byl tento projekt urychlen; vyzývá Komisi, aby ze stejného důvodu aktivně usilovala o vytvoření podobných identifikačních čísel na celosvětové úrovni, jako je např. celosvětový systém identifikačních kódů právnických osob Výboru pro regulatorní dohled;

142.  zdůrazňuje dále, že transparentnost je rovněž důležitá při probíhajících šetřeních týkajících se státní podpory v oblasti daňových rozhodnutí;

143.  vyzývá Komisi, aby zkoumala možnosti zavést v EU podobná ustanovení, jako je předpis vládní rady USA pro účetní standardy (GASB)(48), který od vlád jednotlivých států a místních vlád požaduje informace o tom, o kolik příjmů přicházejí v důsledku daňových úlev poskytnutých společnostem na hospodářský rozvoj;

Ochrana informátorů

144.  vyzývá Komisi, aby do června 2016 navrhla legislativní rámec EU pro účinnou ochranu informátorů a podobných osob; zdůrazňuje, že není přijatelné, aby občané nebo novináři mohli být trestně stíháni, namísto toho, aby jim byla poskytnuta právní ochrana, pokud ve veřejném zájmu zveřejní informace nebo upozorní na domnělé pochybení, přestupek, podvod nebo nezákonnou činnost, zejména v oblasti vyhýbání se daňovým povinnostem, daňových úniků a praní peněz, nebo na jakékoli jiné jednání, které je v rozporu se základními principy EU, jako je zásada loajální spolupráce;

145.  vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení řady nástrojů, které by zajistily tuto ochranu před bezdůvodným trestním stíháním, hospodářskými sankcemi nebo diskriminací a které by zároveň zajistily ochranu důvěrnosti informací a obchodních tajemství; upozorňuje v této souvislosti na případ amerického Doddova-Frankova zákona, který jednak odměňuje informátory za to, že orgánům poskytují původní informace, a jednak je chrání před trestním stíháním a ztrátou zaměstnání, s ohledem na to, že takové odměny by neměly být podnětem ke zveřejňování citlivých obchodních informací; navrhuje vytvoření nezávislého evropského orgánu odpovědného za shromažďování těchto informací a provádění vyšetřování, jakož i společného celoevropského fondu na ochranu informátorů, který zajistí, aby informátoři získali dostatečnou finanční pomoc, jež by byla financována z odvodů ze zpětně získaných prostředků nebo z uložených sankcí; domnívá se, že by ochrana měla být informátorům poskytována také v případě, že informují veřejnost poté, co upozornili příslušné orgány na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU a neobdrželi do jednoho měsíce žádnou reakci;

Sociální odpovědnost podniků

146.  je přesvědčen, že provádění odpovědné strategie v daňové oblasti je nutné považovat za jeden z pilířů sociální odpovědnosti podniků, zejména v souladu s aktualizovanou definicí sociální odpovědnosti jako „odpovědnosti podniků za dopad jejich činnosti na společnost“(49); lituje, že většina firem se této problematice ve svých zprávách o sociální odpovědnosti nevěnuje; zdůrazňuje, že agresivní daňové plánování není slučitelné se sociální odpovědností podniků; vyzývá Komisi, aby tento prvek zařadila do aktualizované strategie EU o sociální odpovědnosti podniků a aby řádně definovala jeho obsah;

Otázka třetích zemí

OECD

147.  jednoznačně podporuje akční plán OECD týkající se problematiky oslabování daňové základny a přesouvání zisku, ale současně poukazuje na to, že tento plán je výsledkem kompromisu, který je nedostatečný k tomu, aby řešil problém vyhýbání se daňovým povinnostem, a že tyto návrhy by měly být základem pro další opatření na unijní i globální úrovni; vyzývá OECD, její členské státy a všechny další příslušné země, aby vytvořily solidní nástroj ke sledování a hodnocení pokroku při uplatňování uvedených pokynů, získaly důkaz o jejich účinnosti a případně přijaly nápravná opatření;

148.  doporučuje, aby došlo k upevnění institucionálních vazeb mezi OECD a Komisí a k prohloubení spolupráce mezi nimi, s cílem i nadále zajistit kompatibilitu obou těchto procesů a zabránit používání dvojího měřítka; vyzývá členské státy, aby urychleně provedly veškeré právní předpisy EU založené na pokynech OECD do svých vnitrostátních právních předpisů, aby tak EU šla příkladem, pokud jde o plnění doporučení OECD; zdůrazňuje však, že přístup OECD se stále zakládá na „měkkém“ právu a že její činnost musí být na úrovni EU doplněna řádný legislativním rámcem, který bude zaměřen na potřeby jednotného trhu, tj. ve formě směrnice proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku, která bude přísnější než iniciativa OECD v oblastech, které nejsou dostatečně pokryty;

Daňové ráje

149.  vyzývá ke společnému postoji EU vůči daňovým rájům; vyzývá Komisi zejména k tomu, aby na základě svého doporučení z prosince 2012 týkajícího se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (tj. jít nad rámec výměny informací a transparentnosti, tak aby tato opatření zahrnovala spravedlivou soutěž v oblasti daní a účinné zdanění), pokračovala v činnosti zaměřené na vypracování a přijetí evropské definice, společného souboru kritérií k určení daňových rájů bez ohledu na jejich umístění a vhodných sankcí vůči zemím, které s nimi spolupracují, i vůči společnostem, které je využívají za účelem agresivního daňového plánování, na definování vhodných společných opatření, která by se na tyto jurisdikce vztahovala; pokud jde o demonstrativní seznam těchto možných opatření, poukazuje na své shora uvedené usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(50); znovu opakuje, že skutečně evropské seznamy, které by byly pravidelně aktualizovány a které by se zakládaly na komplexních, transparentních, solidních, objektivně ověřitelných a obecně přijímaných ukazatelích, by působily jako účinnější prostředek k podpoře řádné daňové správy a ke změně chování k těmto jurisdikcím i v jejich rámci;

150.  vyzývá Komisi, aby na evropskou černou listinu zařadila ta území, která subjektům přiznávají daňová zvýhodnění, aniž by vyžadovala významnou hospodářskou činnost v dané zemi, umožňují velmi nízké účinné zdanění a nezaručují automatickou výměnu daňových informací s ostatními jurisdikcemi;

151.  zejména zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby finanční toky směřující z EU byly alespoň jednou zdaněny, např. tím, že se na ně uvalí srážková daň nebo podobná opatření, aby nedocházelo k nezdaněnému úniku zisků z EU, a vyzývá EU, aby v tomto smyslu předložila legislativní návrh, například prostřednictvím revize směrnic o mateřské společnosti a o úroku a licenčních poplatcích; trvá na tom, že je nutné zavést systém, který by zajistil, aby se vnitrostátním daňovým správám povinně předkládaly doklady, které by potvrdily tuto operaci, a aby o nich byla informována Komise, s cílem chránit jednotný trh a zachovat spojitost mezi místem, kde dochází k vytváření zisku a ekonomických hodnot, a místem, kde jsou zdaněny; zdůrazňuje, že takovýto systém je třeba pečlivě připravit, aby se zabránilo dvojímu zdanění a sporům; vyzývá Komisi, aby podporovala propagaci mnohostranného přístupu OECD k daňové problematice zaměřeného na zjednodušení mezinárodních daňových dohod a zajistila, aby byly zisky daněny v místě, kde vzniká hodnota, a aby zároveň posílila úlohu EU na mezinárodní scéně tím, že bude vystupovat jednotně, a aby usilovala o vypracování společného rámce EU pro dvoustranné dohody týkající se daňových záležitostí a o postupné nahrazení značného počtu dvoustranných daňových dohod dohodami mezi EU a jurisdikcemi ve třetích zemích; zdůrazňuje, že to by představovalo nejrychlejší možnost, jak ukončit praxi vyhledávání možností uzavření nejvýhodnějších smluv; v mezidobí vyzývá členské státy, aby do svých daňových dohod okamžitě vložily ustanovení zabraňující zneužívání v souladu s návrhy v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisků;

152.  domnívá se, že uzavírání dohod o volném obchodu musí doprovázet prohloubení spolupráce v daňové oblasti, která by zabránila tomu, aby se společnosti konkurující si na stejných trzích vyhýbaly daňové povinnosti, a zajistila rovné podmínky pro všechny; žádá proto Komisi, aby do všech dohod EU o volném obchodu začlenila daňová ustanovení, která by partnerské země zavazovala k uplatňování řádné daňové správy a k zjištění reciprocity v daňových záležitostech; zdůrazňuje, že práce provedená platformou pro řádnou daňovou správu je dobrým základem pro uplatňování této koncepce; poukazuje na to, že totéž by mohlo platit pro dohody EU o spolupráci;

153.  žádá orgány EU, aby nespolupracovaly s těmi jurisdikcemi, které jsou považovány za neochotné spolupracovat v daňových záležitostech, ani se společnostmi usvědčenými z daňových úniků, vyhýbání se daňové povinnosti nebo agresivního daňového plánování; žádá instituce, jako je Evropská investiční banka (EIB) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), aby prostřednictvím svých finančních zprostředkovatelů nadále nespolupracovaly s nespolupracujícími daňovými jurisdikcemi; dále žádá orgány EU, aby se zavázaly, že společnostem usvědčeným z daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo agresivního daňového plánování nebudou poskytovat finanční prostředky EU;

154.  vyzývá Komisi, aby využívala veškeré nástroje, které má k dispozici, na podporu koordinovanějšího přístupu k rozvinutým zemím, s cílem propagovat větší reciprocitu v daňových záležitostech, zejména pokud jde o výměnu informací se Spojenými státy americkými poté, co vstoupil v platnost zákon o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely; dále vyzývá Komisi, aby vzhledem k uzavření dohody mezi EU a Švýcarskem dne 27. května 2015 o automatické výměně informací o finančních účtech pečlivě sledovala – v souladu s pokyny týkajícími se oslabování daňové základny a přesouvání zisku a s cílem zachovat jednotný trh – dohodnuté postupné ukončování některých škodlivých daňových praktik ve Švýcarsku i to, aby už v budoucnu další škodlivá daňová opatření nebyla zaváděna; vyzývá Komisi, aby v rámci probíhajících jednání se Švýcarskem navrhla, aby byla do švýcarského práva zavedena pravidla vztahující se na ovládané zahraniční společnosti; trvá na tom, že Komise musí zajistit, aby Švýcarsko následovalo přístup EU v oblasti zdanění a předkládalo Parlamentu zprávy;

155.  připomíná, že všechny členské státy si prostřednictvím Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech a prostřednictvím přezkumu příslušných směrnic EU z roku 2014 zvolily mnohostranný přístup k automatické výměně informací(51); zdůrazňuje, že tyto dvě iniciativy jsou klíčovými prvky v boji proti daňovým únikům a bankovnímu tajemství, neboť finančním institucím ukládají povinnost předkládat daňovým správám celou škálu informací týkajících se rezidentů s příjmy pocházejícími z aktiv držených v zahraničí;

Rozvojové země

156.  poukazuje na to, že na úrovni členských států a EU i na mezinárodní úrovni je třeba při navrhování opatření a koncepcí zaměřených na boj proti vyhýbání se daňové povinnosti věnovat zvláštní pozornost situaci rozvojových zemí a zejména nejméně rozvinutých zemí, které bývají nejvíce postiženy tím, že se právnické osoby vyhýbají svým daňovým povinnostem, a mívají velmi omezené daňové základny a nízký poměr mezi daněmi a HDP; zdůrazňuje, že tato opatření a koncepce by měly přispívat k tvorbě veřejných příjmů, které by odpovídaly přidané hodnotě vytvářené na jejich území, tak aby tyto země mohly vhodným způsobem financovat své rozvojové strategie, dosahovat rozvojových cílů tisíciletí a cílů rozvojové agendy po roce 2015; v této souvislosti vítá činnost Odborného výboru OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech; žádá Komisi, aby v rámci stávajících mezinárodních iniciativ podporovala zájmy rozvojových zemí a aby do své platformy pro řádnou daňovou správu začlenila zástupce z rozvojových zemí;

157.  vyzývá EU a členy OECD a Akčního plánu v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisku, aby zajistily, že nový „globální standard pro automatickou výměnu informací“ vyvinutý OECD bude zahrnovat přechodné období pro rozvojové země, které vzhledem ke své nedostatečné administrativní kapacitě nemohou v současnosti splnit požadavky na reciproční automatickou výměnu informací;

158.  vyzývá Komisi, aby navrhla další opatření, která pomohou rozšířit správní kapacitu v rozvojových zemích, zejména v daňové oblasti, aby bylo možné zajistit účinnou výměnu informací s jejich daňovými správami; vyzývá k vytvoření platformy pro rozvojové země na základě provádění pilotních projektů týkajících se automatické výměny informací; vyzývá rozvojové země, aby podporovaly regionální dohody a další formy spolupráce v daňové oblasti, čímž by upevnily svou vyjednávací pozici vůči přímým zahraničním investorům a nadnárodním společnostem a mohly řešit problémy společného zájmu;

159.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich agentury pro rozvojovou pomoc budou mít k dispozici dostatečné odborné znalosti pro řešení daňových otázek v rámci svých rozvojových politik, zejména z ministerstev financí a daňových správ;

160.  poukazuje na akční plán, který představil ve svém usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích; vybízí všechny země a mezinárodní organizace, jako je OSN, aby se staly součástí inkluzivního procesu a aby přispěly k daňové agendě skupiny G20/OECD tím, že se budou zabývat problémem oslabování daňové základny a přesouvání zisku, budou podporovat daňovou transparentnost na mezinárodní úrovni a celosvětovou výměnu informací o daních, například prostřednictvím vypracování jednotné společné normy pro podávání zpráv v rámci automatické výměny informací nebo zveřejňováním informací o skutečných majitelích; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly větší úlohu OSN při budoucích mezinárodních jednáních o daňových otázkách, například tím, že podpoří vytvoření celosvětového daňového orgánu pod záštitou OSN;

Daňoví poradci

161.  poukazuje na problematickou a spornou koexistenci daňového poradenství a auditní a konzultační činnosti v rámci týchž firem, jejichž účelem je na jedné straně sloužit daňovým správám, např. při tvorbě daňových systémů nebo zlepšování výběru daní, a na druhé straně poskytovat nadnárodním společnostem služby daňového plánování, jež mohou využívat slabé stránky daňových zákonů v jednotlivých zemích;

162.  zdůrazňuje existenci evropského právního rámce, který zahrnuje nejnovější balíček reforem trhu s auditorskými službami, jenž byl schválený Parlamentem dne 3. dubna 2014(52); vyzývá Komisi, aby zajistila, že příslušná právní ustanovení budou v členských státech uplatňována v přiměřené lhůtě a v souladu se sledovanými cíli;

163.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na pokyny pro odvětví daňového poradenství a pro vytvoření unijního režimu neslučitelnosti poskytovaných služeb pro daňové poradce, a případně pro banky, čímž by byl zřízen rámec účinně předcházející střetům zájmů mezi službami poskytovanými veřejnému a soukromému sektoru;

164.  dále vyzývá Komisi, aby zahájila šetření, které by posoudilo míru koncentrace v tomto odvětví a případné vyplývající narušení hospodářské soutěže; doporučuje, aby toto vyšetřování také konkrétně zohlednilo, zda kombinace daňového poradenství a auditní činnosti v rámci téže firmy může vést ke střetům zájmů, a aby byla navržena přiměřená opatření, včetně zavedení mechanismů pro oddělení útvarů v rámci konzultačních firem;

165.  žádá, aby Komise naléhavě posoudila možnost zavedení legislativního rámce stanovujícího dostatečné sankce pro firmy, banky, účetní firmy a finanční poradce usvědčené z toho, že byli zapojeni do provádění nebo podpory nelegálního vyhýbání se daňovým povinnostem nebo agresivního daňového plánování; zdůrazňuje, že tyto sankce by měly mít odrazující účinek a mohou mimo jiné zahrnovat pokuty, zamezení přístupu k financování z rozpočtu EU, zákaz jakékoli poradní úlohy v orgánech a institucích EU a – v extrémních a opakovaných případech – odejmutí obchodních licencí;

Další opatření na úrovni členských států

166.  vybízí k dalším opatřením na úrovni členských států, která by byla součástí rámce EU a OECD a která by se zaměřovala na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem, jelikož nekoordinovaná činnost vede k další nejednotnosti a k možnostem, jak se vyhnout placení daní; zdůrazňuje, že nejlepším nástrojem v boji proti oslabování daňové základny je spíše než jednostranné zavádění preferenčních režimů, které mají přilákat investice, spolupráce;

167.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny pro daňové amnestie udělované členskými státy, aby byly vymezeny okolnosti, za nichž by tyto amnestie představovaly porušení ustanovení Smlouvy o EU týkající se volného pohybu kapitálu a služeb, předpisů v oblasti poskytování státní pomoci a boje proti praní peněz nebo společného přístupu EU k boji proti daňovým rájům; připomíná, že je třeba využívat takových postupů s maximální obezřetností, aby nedocházelo k tomu, že by daňoví neplatiči vyčkávali další amnestii;

168.  vyzývá členské státy, aby zavedly systém srážkových daní z licenčních poplatků s cílem zajistit, aby licenční poplatky hrazené třetím zemím, na které se nevztahují dvoustranné daňové dohody, byly rovněž zdaněny;

169.  naléhavě vyzývá členské státy, aby před zavedením jakéhokoli daňového opatření, které by mohlo mít vliv v zahraničí, prováděly posuzování jeho dopadu, jež by se zabývalo vedlejším vlivem na jiné země, v případě nutnosti i za technické podpory ze strany Komise; vyzývá k důkladnému zapojení parlamentů členských států do problematiky vyhýbání se daňovým povinnostem, jelikož řádnému posouzení a demokratické kontrole ze strany zákonodárce by se neměl vyhnout žádný daňový režim ani daňové zacházení;

170.  naléhavě žádá členské státy, aby ukončily omezování zdrojů své daňové správy a toto omezování přehodnotily, aby posílily investice a zvýšily efektivnost své daňové správy a zajistily účinné využívání technických prostředků a pracovníků a zvyšovaly jejich odbornou kvalifikaci, a to s cílem bojovat proti rozvoji škodlivých daňových praktik, které se stávají čím dál propracovanější, a proti jejich dopadům; vyzývá Komisi, aby těmto snahám poskytla odbornou pomoc, zejména v souvislosti s programem FISCALIS 2020; vyzývá členské státy, aby v zájmu členských států, občanů a podniků pracovaly na zjednodušení systémů zdanění a na zvýšení jejich účinnosti a transparentnosti;

171.  připomíná, že veřejné zakázky představují 16 % HDP na území EU; žádá posouzení možnosti zavést do zadávání veřejných zakázek kritéria týkající se daní, transparentnosti nebo spolupráce v průběhu příštího kola pozměňovacích návrhů ke směrnici o zadávání veřejných zakázek; vyzývá také členské státy, aby zvážily možnost vyloučení společností, jimž bylo prokázáno agresivní daňové plánování a využívání systémů vyhýbání se daňovým povinnostem, z účasti na veřejných zakázkách;

172.  a konečně zdůrazňuje, že pravidlo jednomyslnosti v Radě, v jehož rámci má každý členský stát právo veta, omezuje motivaci přejít od stávajícího stavu k řešení, které by zahrnovalo hlubší spolupráci; vyzývá Komisi, aby se ve vhodných případech nevyhýbala uplatňování článku 116 SFEU, v němž se uvádí, že: „Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými členskými státy. Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné směrnice [...]“;

173.  zavazuje se k tomu, že bude pokračovat v činnosti zahájené jeho zvláštním výborem a řešit překážky, které zvláštnímu výboru brání ve výkonu mandátu v plném rozsahu, a k tomu, že zajistí patřičná navazující opatření týkající se jeho doporučení; pověřuje své příslušné orgány, aby s ohledem na dosažení tohoto cíle stanovily nejvhodnější institucionální rámec;

174.  opětovně žádá zpřístupnění všech relevantních dokumentů EU; vyzývá předsedu EP, aby tento požadavek předal Komisi a Radě, a ujišťuje, že Parlament je připraven použít veškeré možné prostředky, které má k dispozici, aby dosáhl tohoto cíle;

175.  vyzývá svůj příslušný výbor, aby ve své nadcházející legislativní zprávě z vlastního podnětu týkající se stejného tématu sledovala, jak jsou tato doporučení plněna;

176.  vyzývá příslušný výbor odpovědný za ústavní záležitosti, aby sledoval plnění těchto doporučení, zejména pokud jde o začlenění doložky o závazné spolupráci do kodexu chování pro organizace, které jsou zapsány v rejstříku transparentnosti, a o změny pravidel pro zajištění přístupu k dokumentům mezi orgány a institucemi EU, aby se tak zajistil soulad se zásadou loajální spolupráce stanovenou v SEU;

o
o   o

177.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, členským státům, parlamentům členských států, skupině G20 a OECD.

PŘÍLOHA Č. 1

SEZNAM OSOB, S NIMIŽ SE ČLENOVÉ VÝBORU SETKALI

(SCHŮZE VÝBORU A DELEGACE)

Datum

Vystoupili

30.3.2015

—  Pierre Moscovici, komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, daně a cla

16.4.2015

—  Serge Colin, předseda Odborového svazu zaměstnanců finančního sektoru

—  Fernand Müller, předseda fiskálního výboru Odborového svazu zaměstnanců finančního sektoru

—  Paulo Ralha, předseda portugalského odborového svazu pracovníků daňové správy

—  François Goris, předseda UNSP-NUOD Evropské konfederace nezávislých odborových svazů v odvětví obchodu (CESI)

—  Nadja Salsonová, Evropská federace odborových svazů zaměstnanců veřejné správy

—  Henk Koller, předseda Evropské federace daňových poradců (CFE)

—  Olivier Boutellis-Taft, výkonný ředitel Federace evropských účetních (FEE)

—  Ravi Bhatianiová, ředitelka pro právní záležitosti uskupení Independent Retail Europe

5.5.2015

—  Margrethe Vestager, komisařka pro hospodářskou soutěž

—  Wolfgang Nolz, předseda Skupiny pro kodex chování

—  Jane McCormick, hlavní daňová partnerka, vedoucí oddělení pro daně v regionu EMA, KPMG

—  Chris Sanger, partner, vedoucí oddělení pro daňovou politiku, Ernst&Young

—  Stef van Weeghel, partner společnosti PwC, vedoucí oddělení pro globální daňovou politiku

—  Bill Dodwell, vedoucí oddělení pro daňovou politiku, Deloitte UK

11.5.2015

Veřejné slyšení na téma daňových rozhodnutí a škodlivých daňových praktik

—  Stephanie Gibaud, informátorka a bývalá zaměstnankyně společnosti UBS

—  Lutz Otte, informátor a bývalý dodavatel v oblasti IT u společnosti Julius Baer

—  Kristof Clerix, Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ)

—  Edouard Perrin, člen konsorcia ICIJ

—  Richard Brooks, člen konsorcia ICIJ

—  Lars Bové, člen konsorcia ICIJ

—  Xavier Counasse, novinář deníku „Le Soir“

—  Dominique Berlin, Collège européen de Paris, univerzita Panthéon-Assas (Paris 2)

—  Gabriel Zucman, docent, London School of Economics and Political Sciences

—  Achim Doerfer, právník v oblasti daní, autor a filozof v oblasti práva

12.5.2015

Delegace do Belgie

—  Jacques Malherbe, Katolická univerzita v Lovani (UCL)

—  Axel Haelterman, Katolická univerzita v Lovani (KUL)

—  Werner Heyvaert, odborník v oblasti daní, Jones Day

—  Wim Wuyts, vedoucí daňového oddělení – předseda daňového výboru FEB-VBO a Hilde Wampers, viceprezidentka pro daně a finance skupin, FEB-VBO

—  Christophe Quintard, (odborník společnosti FGTB, bývalý daňový auditor)

—  Eric van Rompuy (předseda) a další členové finančního a rozpočtového výboru federálního parlamentu

—  Steven Van den Berghe, vedoucí oddělení pro daňová rozhodnutí

—  Johan Van Overtveld, ministr financí (schůzka se konala dne 17. června)

18.5.2015

Delegace do Lucemburska

—  Wim Piot, vedoucí daňového oddělení, PWC Luxembourg

—  Nicolas Mackel, ředitel agentury Luxembourg for Finance

—  Christine Dahm, ředitelka, a Mike Mathias, člen organizace Cercle de Coopération des ONG du développement

—  Eugène Berger (předseda) a další členové finančního výboru parlamentu

—  Pierre Gramegna, ministr financí

—  Pascale Toussing, ředitel pro daňové otázky, Ministerstvo financí, a členové daňové správy

22.5.2015

Delegace do švýcarského Bernu

—  Markus R. Neuhaus, předseda správní rady společnosti PwC Switzerland, člen úřadu předsedy správní rady PwC

—  Frank Marty, člen výkonné rady, vedoucí oddělení finančních služeb a daní, Economie Suisse

—  François Baur, stálý delegát v Bruselu, vedoucí oddělení pro evropské záležitosti, Economie Suisse

—  Martin Zogg, člen výkonného výboru, vedoucí oddělení pro tuzemské a mezinárodní daně, Swiss Holdings

—  Urs Kapalle, ředitel pro finanční politiku a daně, Švýcarská asociace bankéřů

—  Mark Herkenrath, Alliance Sud, člen celosvětové aliance pro spravedlivé daně

—  Olivier Longchamp, nevládní organizace Prohlášení z Bernu (Erklärung von Bern – EvB)

—  Jacques de Watteville, státní tajemník pro mezinárodní finanční záležitosti (SIF)

—  velvyslanec Christoph Schelling, vedoucí oddělení daňové politiky

—  Adrian Hug, ředitel Švýcarské federální daňové správy

—  Ruedi Noser, člen Národní rady, člen výboru pro hospodářské a daňové záležitosti

—  Urs Schwaller, člen Rady kantonů (švýcarské dolní sněmovny)

—  Ulrich Trautmann, vedoucí oddělení pro obchod a ekonomické záležitosti, delegace Evropské unie ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku

—  Marco Salvi, samostatný výzkumný pracovník, Avenir Suisse

27.5.2015

Setkání s vládou Jejího Veličenstva na Gibraltaru (za přítomnosti koordinátorů výboru TAXE)

—  Fabian Picardo, hlavní ministr (předseda vlády)

—  Joseph Garcia, místopředseda vlády

28.5.2015

Delegace do irského Dublinu

—  Martin Lambe, ředitel irského vzdělávacího zařízení v oblasti daní (Irish Tax Institute)

 Michael Noonan, ministr financí

—  Niall Cody, předseda státní agentury pro cla a daně (Revenue Commission)

—  Liam Twomy (předseda) a další členové finančního výboru parlamentu (Oireachtas) + společného výboru dolní sněmovny a senátu pro evropské záležitosti

—  Frank Barry, Trinity College Dublin (TCD)

—  Seamus Coffey, University College Cork (UCC)

—  Feargal O’Rourke, vedoucí oddělení daní, PWC

—  Conor O’Brien, vedoucí oddělení daní, KPMG

—  Jim Clarken, ředitel společnosti Oxfam Ireland

—  Micheál Collins, Nevinův ústav pro ekonomický výzkum (NERI)

29.5.2015

Delegace do nizozemského Haagu

—  Sjoera Dikkers, poslankyně a další členové finančního výboru nizozemského parlamentu

—  Bartjan Zoetmulder, nizozemské sdružení daňových poradců

—  Hans Van den Hurk, univerzita v Maastrichtu

—  Indra Römgens, výzkumné středisko SOMO, nezávislá pracovnice, nezisková výzkumná organizace a síťová organizace

—  Francis Weyzig, Oxfam

—  Pieterbas Plasman, vedoucí oddělení pro daňová rozhodnutí

—  Eric Wiebes, nizozemský státní tajemník pro daňové záležitosti

1.6.2015

Veřejné slyšení o mezinárodním rozměru daňových rozhodnutí a dalších opatřeních

—  senátor Mario Monti, bývalý komisař pro hospodářskou soutěž, daně a mezinárodní obchod

—  Tove Maria Ryding, manažerka v oblasti politiky a lobbingu, Evropská síť pro zadlužení a rozvoj (EURODAD)

—  Antoine Deltour, informátor, bývalý auditor, Pwc Luxembourg

17.6.2015

Meziparlamentní schůze na téma „Agresivní daňové plánování a úloha parlamentů v oblasti daňové kontroly“

Třicet sedm poslanců z osmnácti parlamentů členských států:

AT, BE, CY, CZ, FR, DE, GR, HU, IE, IT, LT, LU, MT, PL, PT, RO, ES, SV

Heinz Zourek, generální ředitel DG TAXUD

—  Pascal Saint-Amans, ředitel střediska OECD pro daňovou politiku a správu

18.6.2015

Delegace do Spojeného království, Londýna

—  David Gauke, poslanec, finanční tajemník Ministerstva financí

—  Jim Harra, generální ředitel pro daně právnických osob, daňová a celní správa

—  Fergus Harradence, zástupce vedoucího oddělení pro daně právnických osob, skupina pro daně právnických osob a mezinárodní daně, Ministerstvo financí

—  Andrew Dawson, vedoucí skupiny pro daňové dohody, vedoucí vyjednávač v oblasti britských daňových dohod

—  Maura Parsons, zástupkyně ředitele, vedoucí oddělení pro převodní ceny, odbor pro mezinárodní obchod v rámci daňové a celní správy, a předsedkyně Rady pro převodní ceny, daňová a celní správa

—  Meg Hillier (předsedkyně), Margaret Hodge (bývalá předsedkyně) a Guto Bebb, člen výboru pro veřejné účty Dolní sněmovny

—  Prem Sikka, profesor účetnictví, obchodní katedra (Essex Business School), University of Essex

—  Frank Haskew, vedoucí Fakulty daní ústavu ICAEW (Institute of Chartered Accountants in England and Wales), a Ian Young, vedoucí pracovník v oblasti mezinárodních daní

—  Will Morris, předseda daňového výboru a daňového výboru BIAC (Poradního výboru OECD v oblasti podnikání a průmyslu), konfederace britského průmyslu (CBI)

—  Richard Collier, hlavní daňový partner, PwC

—  Joseph Stead, rozvojová agentura Christian Aid

—  Meesha Nehru, programová ředitelka, značka Fair Tax (spravedlivá daň)

23.6.2015

Výměna názorů s nadnárodními společnostmi

—  Nathalie Mognetti, daňová ředitelka, Total S.A.

—  Martin McEwen, vedoucí daňového oddělení, SSE plc

—  Christian Comolet-Tirman, ředitel pro fiskální záležitosti, BNP Paribas Group

25.6.2015

Setkání se zástupci vlády Bermud (za přítomnosti koordinátorů výboru TAXE)

—  Everard Bob Richards, místopředseda vlády a ministr financí

—  Alastair Sutton, právní poradce vlády Bermud pro otázky EU

2.7.2015

—  Richard Murphy, Tax Research LLP a zakládající člen lobbistické skupiny Tax Justice Network

—  Guillaume de la Villeguérin, vedoucí daňového oddělení, Airbus S.A.S.

17.9.2015

—  Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise

—  Pierre Moscovici, evropský komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, daně a cla

—  Margrethe Vestager, evropská komisařka pro hospodářskou soutěž

22.9.2015

—  Pierre Gramegna, předseda Rady ECOFIN, ministr financí, Lucembursko

—  Dr. Wolfgang Schäuble, federální ministr financí, Německo

—  Luis de Guindos, ministr pro hospodářské otázky a konkurenceschopnost, Španělsko

—  Michel Sapin, ministr financí a veřejných účtů, Francie

—  Pier Carlo Padoan, ministr hospodářství a financí, Itálie

16.11.2015

Výměna názorů s nadnárodními společnostmi

—  Monique Mecheová, viceprezidentka, styk s celosvětovou veřejností, Amazon

—  Malte Lohan, ředitel pro globální podnikové záležitosti, Anheuser-Busch InBev SA

—  Mark Hubbard, globální vedoucí daňového oddělení, Barclays Bank Group

—  Delphine Reyreová, ředitelka pro styk s veřejností – jižní Evropa, Facebook

—  Iain McKinnon, vedoucí skupiny pro daňové záležitosti, HSBC

—  Krister Mattsson, vedoucí oddělení pro podnikové finance, pojištění, daňové a účetní záležitosti, IKEA Group

—  Irene Yatesová, viceprezidentka pro daně z příjmu právnických osob, McDonald’s Europe

—  Werner Schuster, viceprezident, daňové záležitosti, Philip Morris International

—  Nicklas Lundblad, vrchní ředitel pro styk s veřejností a vztahy s vládami, Google

—  John Stowell, senior viceprezident, daně z příjmů právnických osob, The Walt Disney Company

—  Robert Jordan, viceprezident, všeobecné daňové poradenství, Coca-Cola Company

PŘÍLOHA Č. 2

SEZNAM ODPOVĚDÍ PODLE ZEMĚ/ORGÁNU

(situace ke dni 16. listopadu 2015)

Země

Odpověď

1. žádost ze dne 23.4. 2015 - lhůta: do 31.5.2015

Švédsko

29/05/2015

Jersey

29/05/2015

Guernsey

31/05/2015

Lucemburk

01/06/2015

Finsko

02/06/2015

Slovensko

03/06/2015

Irsko

05/06/2015

Nizozemsko

08/06/2015

Spojené království

08/06/2015

Francie

10/06/2015

Česká republika

11/06/2015

Lotyšsko

16/06/2015

Belgie

16/06/2015

Malta

18/06/2015

1. upomínka ze dne 29.6. 2015 - lhůta: do 9.7.2015

Portugalsko

30/06/2015

Polsko

02/07/2015

Litva

03/07/2015

Maďarsko

07/07/2015

Chorvatsko

08/07/2015

Estonsko

10/07/2015

Řecko

10/07/2015

Španělsko

10/07/2015

Gibraltar

13/08/2015

Německo

26/08/2015

Dánsko

02/09/2015

Rumunsko

03/09/2015

Itálie

17/09/2015

Poslední upomínka dne 21.9.2015

Rakousko

21/09/2015

Kypr

22/09/2015

Bulharsko

28/09/2015

Slovinsko

28/09/2015

ORGÁNY

Odpověď

Komise

29.4.2015

03.6.2015

31.8.2015

23.10.2015

09.11.2015

Rada

29.5.2015

15.6.2015

27.7.2015

PŘÍLOHA Č. 3

NADNÁRODNÍ SPOLEČNOSTI,

KTERÉ BYLY POZVÁNY NA SCHŮZE VÝBORŮ

Název

Pozvané osoby / zástupci

Situace ke dni 16. listopadu 2015

Airbus

Guillaume de La Villeguérin,

viceprezident, daně a cla

zúčastnil se – 2.7.15

BNP Paribas

Christian Comolet-Tirman,

ředitel pro fiskální záležitosti

zúčastnil se – 23.6.2015

SSE plc

Martin McEwen, vedoucí daňového oddělení

zúčastnil se – 23.6.2015

Total S.A.

Nathalie Mognettiová,

ředitelka pro daně

zúčastnila se – 23.6.2015

Amazon

Monique Mecheová, viceprezidentka, styk s celosvětovou veřejností

zúčastnila se – 16.11.15

Anheuser-Busch InBev

Malte Lohan, ředitel pro globální podnikové záležitosti

zúčastnil se – 16.11.15

Barclays Bank Group

Mark Hubbard, globální vedoucí daňového oddělení

zúčastnila se – 16.11.15

Coca-Cola Company

Robert Jordan, viceprezident, všeobecné daňové poradenství

zúčastnil se – 16.11.15

Facebook

Delphine Reyreová, ředitelka pro styk s veřejností – jižní Evropa

zúčastnila se – 16.11.15

Google

Nicklas Lundblad, vrchní ředitel pro styk s veřejností a vztahy s vládami

zúčastnil se – 16.11.15

HSBC Bank plc

Iain McKinnon, vedoucí skupiny pro daňové záležitosti

zúčastnil se – 16.11.15

IKEA Group

Krister Mattsson, vedoucí oddělení pro podnikové finance, pojištění, daňové a účetní záležitosti, IKEA Group

zúčastnil se – 16.11.15

McDonald’s Europe

Irene Yatesová, viceprezidentka, daně z příjmu právnických osob

zúčastnila se – 16.11.15

Philip Morris

International

Werner Schuster, viceprezident, daňové záležitosti

zúčastnil se – 16.11.15

The Walt Disney Company

John Stowell, senior viceprezident, daně z příjmů právnických osob

zúčastnil se – 16.11.15

Fiat Chrysler Automobiles

Sergio Marchionne,

generální ředitel

z důvodu probíhajícího vyšetřování účast odmítl

Walmart

Shelley Broaderová,

prezidentka a ředitelka společnosti pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky

účast odmítla

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0039.
(2) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1) o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného.
(3) Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49).
(4) Úř. věst. L 225, 20.08.1990, s. 6.
(5) Úř. věst. L 158, 27.05.2014, s. 196.
(6) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.
(7) Úř. věst. L 336, 27.12.1977, s. 15.
(8) Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73.
(9) Úř. věst. C 384, 10.12.1998, s. 3.
(10) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 134.
(11) Úř. věst. C 2, 6.1.1998, s. 2.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2015)0257.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2015)0265.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0089.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2015)0062.
(16) Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
(17) Přijaté texty, P7_TA(2013)0205.
(18) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 53.
(19) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 37.
(20) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 29.
(21) „Tendence v oblasti daní v Evropské unii“, vydání z roku 2014, Eurostat.
(22) „Trendy zdanění v Evropské unii“, statistické ročenky Eurostatu, vydání z roku 2014.
(23) Evropská komise (2015), „Zdanění malých a středních podniků v Evropě – empirická studie uplatňované daně z příjmu právnických osob u malých a středních podniků ve srovnání s velkými podniky“.
(24) Politické studie MMF nazvané „Vedlejší vlivy mezinárodních systémů zdanění právnických osob“ (Spillovers in international corporate taxation), 9. května 2014, a „Oslabování daňové základny, přesouvání zisku a rozvojové země“ (Base Erosion, Profit Shifting and Developing Countries), 29. května 2015.
(25) Zpráva ze dne 10. února 2012, kterou vypracoval Richard Murphy (člen Institutu diplomovaných účetních Anglie a Walesu, FCA) pod názvem „Zaplnění evropské daňové mezery“ (Closing the European Tax Gap).
(26) „Evropská přidaná hodnota legislativní zprávy pro zavedení transparentnosti, koordinace a sbližování daňových politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Evropské unii“, Dr. Benjamin Ferrett, Daniel Gravino a Silvia Merlerová, Evropský parlament.
(27) „Unhappy meal – na jídelníčku v McDonaldu neuhrazené daně za miliardu“ (Unhappy meal – €1 Billion in Tax Avoidance on the Menu at McDonald’s), Evropská federace odborových svazů veřejných služeb a kol., únor 2015.
(28) Pracovní dokument útvarů Komise ze dne 17. června 2015 o zdanění příjmu právnických osob v Evropské unii (SWD(2015)0121).
(29) Studie o daňových pobídkách na podporu výzkumu a vývoje, studie o daních č. 52–2014, Evropská komise
(30) „Převodní ceny: zachovávání obvyklých tržních podmínek“ (Transfer pricing: Keeping it at arm´s length), OECD Observer č. 230, leden 2002 (opravená verze z roku 2008).
(31) Dolní sněmovna, ústní výpověď před výborem pro veřejné účty, 31. ledna 2013.
(32) Tisková zpráva OECD ze dne 12. 2. 2013: „OECD vybízí k posílení mezinárodní spolupráce ve věci daně z příjmu právnických osob“.
(33) Zdanění malých a středních podniků v Evropě – empirická studie uplatňované daně z příjmu právnických osob u malých a středních podniků ve srovnání s velkými podniky, Evropská komise, květen 2015, a P. Egger, W. Eggert a H. Winner (2010), „Snižování daňové zátěže díky zahraničnímu vlastnictví závodu (Saving taxes through foreign plant ownership), Journal of International Economics 81, str. 99–108.
(34) C-106/09 P a C-107/09 P, Komise v. Government of Gibraltar a Spojené království, rozsudek ze dne 15. listopadu 2011.
(35) Jestliže se opatření přijatá členskými státy vztahují na celý daňový systém, představují úpravu obecné daňové politiky, nikoli úpravu v oblasti státní podpory.
(36) Sdělení, které dne 29. dubna 2015 zaslala výboru TAXE komisařka Vestagerová.
(37) Jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU, pokud jde o povinnost spolupracovat a poskytovat veškeré nezbytné dokumenty.
(38) Politický dokument MMF „Vedlejší vlivy mezinárodních systémů zdanění právnických osob“ („Spillovers in international corporate taxation“), 9. května 2014.
(39) Pracovní dokument MMF „Oslabování daňové základny, přesouvání zisku a rozvojové země“ („Base erosion, profit shifting and developing countries“), květen 2015.
(40) Studie „Mobilizace daňových příjmů v rozvojových zemích: problémy a výzvy“, Evropský parlament, duben 2014.
(41) Zpráva o světových investicích Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (World Investment Report of the United Nations Conference on Trade and Development) z roku 2009.
(42) Zpráva organizace Christian Aid, 2008.
(43) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 41.
(44) Airbus, BNP Paribas, SSE plc, Total S.A.
(45) Amazon, Anheuser-Busch InBev, Barclays Bank Group, Coca-Cola Company, Facebook, Google, HSBC Bank plc, IKEA, McDonald’s Corporation, Philip Morris, Walt Disney Company.
(46) Fiat Chrysler Automobiles, Walmart.
(47) Kodex chování tvoří přílohu III interinstitucionální dohody o rejstříku transparentnosti z roku 2014.
(48) „Sledování daňových úlev: v USA vzniká nová, vítaná forma transparentnosti („Tracking corporate tax breaks: a welcome new form of transparency emerges in the US“), Tax Justice Network.
(49) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681), s. 6.
(50) Abychom jmenovali alespoň některá: pozastavit nebo ukončit platnost stávajících úmluv o zamezení dvojímu zdanění v případě jurisdikcí, které jsou na tomto černém seznamu; zakázat společnostem, které sídlí v jurisdikcích uvedených na černé listině, přístup k veřejným zakázkám EU na poskytování zboží a služeb a zamítnout jejich žádosti o státní podporu; zakázat finančním institucím a finančním poradcům EU zakládat nebo zachovávat dceřinné společnosti a pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a zvážit možnost odnětí licencí evropských finančním institucím a finančním poradcům, kteří zachovávají pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a nadále v nich působí; zavést zvláštní daň na veškeré transakce směřující do jurisdikcí uvedených na černé listině a na transakce odcházející z těchto jurisdikcí; zvážit různé možnosti neuznávat v EU právní status společností založených v jurisdikcích uvedených na černé listině; uplatňovat celní překážky při obchodování se třetími zeměmi uvedenými na černé listině.
(51) Směrnice EU o zdanění příjmů z úspor a směrnice o správní spolupráci.
(52) Přijaté texty, P7_TA(2014)0283 a P7_TA(2014)0284.


Udělení povolení k používání bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP)
PDF 363kWORD 105k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise XXX, kterým se uděluje povolení k používání bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (D041427 – 2015/2962(RSP))
P8_TA(2015)0409B8-1228/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se uděluje povolení k používání bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (D041427),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006(1), a zejména na čl. 64 odst. 8 tohoto nařízení,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro posuzování rizik (RAC) a Výboru pro socioekonomickou analýzu (SEAC)(2) v souladu se třetím pododstavcem čl. 64 odst. 5 nařízení (ES) č. 1907/2006,

–  s ohledem na článek 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(3),

–  s ohledem na směrnici 2008/98/ES(4) , zejména na článek 4 této směrnice,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU(5) , zejména na bod 43 písm. viii) přílohy tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na směrnici Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/863(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(7),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že DEHP byl zařazen do přílohy XIV nařízení (ES) č. 1907/2006 (nařízení REACH), neboť byl klasifikován jako látka kategorie 1B, která je toxická pro reprodukci; vzhledem k tomu, že DEHP byl zařazen na kandidátský seznam látek podle nařízení REACH z důvodu svých reprotoxických vlastností;

B.  vzhledem k tomu, že Komise prostřednictvím návrhu prováděcího rozhodnutí, kterým vymezuje bis(2-ethylhexyl)-ftalát (DEHP), dibutyl-ftalát (DBP), benzyl-butyl-ftalát (BBP) a diisobutyl-ftalát (DIBP) jako látky vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, usiluje o vymezení DEHP jako látky vzbuzující mimořádné obavy;

C.  vzhledem k tomu, že již v roce 2000 byl DEHP na základě sdělení Komise určeného Radě a Evropskému parlamentu o strategii Společenství týkající se chemických látek způsobujících endokrinní poruchy (COM(1999)0706) zařazen do přílohy 1 seznamu 553 látek pro případné zahrnutí v rámci kategorie I chemických látek, které při použití u zdravých jedinců prokazatelně vyvolaly endokrinní poruchu alespoň u jednoho živočišného druhu(8);

D.  vzhledem k tomu, že DEHP patřil mezi prvních šest sloučenin, jejichž používání mělo být na základě nařízení REACH postupně ukončeno, jak oznámila Komise dne 17. února 2011(9);

E.  vzhledem k tomu, že Výbor členských států (MSC) dne 12. prosince 2014 jednomyslně souhlasil s vymezením DEHP jako látky, která vzbuzuje stejné obavy, neboť v životním prostředí působí jako látka narušující činnost žláz s vnitřní sekrecí(10); vzhledem k tomu, že Výbor členských států jednomyslně uznal, že v případě DEHP existují vědecké důkazy o tom, že narušuje činnost žláz s vnitřní sekrecí, a o příčinné souvislosti mezi jeho působením a negativními dopady na lidské zdraví;

F.  vzhledem k tomu, že Komise bere na vědomí, že Výbor členských států dosáhl jednomyslné shody, pokud jde o tvrzení, že čtyři ftaláty, včetně DEHP, narušují činnost žláz s vnitřní sekrecí a že negativní účinky vyvolané jejich působením jsou stejné jako účinky, které vedly k jejich zařazení mezi látky toxické pro reprodukci a látky vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. c) nařízení REACH; vzhledem k tomu, že Komise rovněž konstatuje, že většina členů Výboru členských států se domnívala, že tyto účinky vzbuzují stejné obavy;

G.  vzhledem k tomu, že Komise dne 21. října 2015 předložila návrh prováděcího aktu s cílem vymezit DEHP jako látku, která narušuje činnost žláz s vnitřní sekrecí a jejíž účinky na lidské zdraví vzbuzují stejné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH;

H.  vzhledem k tomu, že Výbor pro posuzování rizik ve svém stanovisku uznává působení DEHP na endokrinní systém, avšak rovněž připouští, že do přílohy XIV byl DEHP zařazen z toho důvodu, že je klasifikován jako toxický pro reprodukci (čl. 57 písm. c)), a nikoli z důvodu vlastností, které vedou k narušení endokrinní činnosti (čl. 57 písm. f)); vzhledem k tomu, že v důsledku toho se stávající hodnocení DEHP omezuje na jeho toxicitu pro reprodukci;

I.  vzhledem k tomu, že DEHP by měl být vymezen jako látka vyvolávající mimořádné obavy, protože splňuje kritéria uvedená v čl. 57 písm. f) nařízení REACH tím, že se jedná o látku s vlastnostmi, které vedou k narušení endokrinní činnosti, pro něž existuje vědecký důkaz o možných vážných účincích na lidské zdraví, jež vzbuzují stejné obavy jako účinky jiných látek uvedených v písmenech a) až e) článku 57 nařízení REACH;

J.  vzhledem k tomu, že žadatel předložil žádost o povolení prostřednictvím náležité kontroly podle čl. 60 odst. 2 nařízení REACH; vzhledem k tomu, že podle čl. 60 odst. 3 písm. a) nařízení REACH se však náležitá kontrola nevztahuje na látky splňující kritéria klasifikace látek karcinogenních, mutagenních nebo toxických pro reprodukci (CMR) nebo kritéria stanovená v čl. 57 písm. f) nařízení, u nichž není možné určit prahovou hodnotu podle bodu 6.4 přílohy I uvedeného nařízení;

K.  vzhledem k tomu, že negativní působení DEHP na endokrinní systém savců bylo prokázáno především na základě poznatků in vivo o snížené hladině testosteronu plodu; vzhledem k tomu, že tyto poznatky dále potvrzují mechanistická zjištění, rovněž in vivo, o down-regulaci genů v biosyntéze steroidních hormonů; vzhledem k tomu, že mezi negativní účinky zaznamenané u krys patří vyšší výskyt retenční mléčné cysty, menší anogenitální vzdálenosti, deformace genitálií, nižší počet spermatocytů a změny varlat včetně mnohojaderných gonocytů, tubulární atrofie a hyperplazie Leydigových buněk;

L.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s DEHP existují vědecké důkazy o tom, že působení této látky během citlivého období vývoje může způsobit nevratné poškození vývojových předpokladů, které může vést k vážným důsledkům v oblasti vývoje a reprodukce, považovaným v souvislosti s lidským zdravím a volně žijícími živočichy za obzvláště závažné, a to i z toho důvodu, že tyto negativní účinky se mohou projevit teprve v pozdějších fázích života jako důsledek působení DEHP v raných životních stádiích;

M.  vzhledem k tomu, že podle stanoviska Výboru pro posuzování rizik, které se opírá o informace uvedené v žádostech, žadatelé v souladu s čl. 60 odst. 2 nařízení REACH neprokázali, že byla náležitě kontrolována zdravotní rizika hrozící pracovníkům v důsledku způsobů použití, o jejich povolení se žádá; vzhledem k tomu, že podle Výboru pro posuzování rizik není proto na základě tohoto ustanovení vhodné povolit používání DEHP;

N.  vzhledem k tomu, že Výbor pro socioekonomickou analýzu navzdory stanovisku Výboru pro posuzování rizik dospěl k závěru, že povolení používání DEHP by bylo přiměřené, a že tedy socioekonomické přínosy vyplývající z jeho používání, na něž se vztahuje žádost, převažují nad riziky, které toto používání představuje pro lidské zdraví; vzhledem k tomu, že Výbor pro socioekonomickou analýzu ve svém stanovisku potvrdil, že socioekonomická analýza, kterou žadatel předložil, se vyznačovala výraznými nedostatky, mj. že postrádala posouzení dopadu na zdraví, které by zjistilo zbývající zdravotní riziko hrozící pracovníkům;

O.  vzhledem k tomu, že Výbor pro socioekonomickou analýzu je vědeckým výborem, který je podle čl. 64 odst. 4 písm. b) nařízení REACH pověřen posuzováním socioekonomických faktorů a dostupnosti a technické proveditelnosti alternativ, které jsou spojeny s použitím látky popsaným v žádosti, a vzhledem k tomu, že jeho úkolem není poskytovat závěry o přiměřenosti povolení, jestliže společenské riziko není náležitě kontrolované;

P.  vzhledem k tomu, že žadatel je odpovědný za posouzení a řízení rizik spojených s chemickými látkami a za poskytování náležitých informací o bezpečnosti jejich uživatelům; vzhledem k tomu, že Výbor pro socioekonomickou analýzu nemohl z kvantitativního hlediska dospět k závěru ohledně přiměřenosti dalšího používání této látky, neboť informace o zbývajících zdravotních rizicích pro pracovníky nemohly být kvantifikovány;

Q.  vzhledem k tomu, že účelem nařízení REACH je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik souvisejících s látkami, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovací;

R.  vzhledem k tomu, že žádosti se týkají řady různých způsobů použití, mezi něž by mj. patřilo používání při formulaci recyklovaného měkčeného PVC obsahujícího DEHP ve směsích a suchých směsích a průmyslové využití recyklovaného měkčeného PVC obsahujícího DEHP při zpracování polymerů za účelem výroby produktů z PVC; vzhledem k tomu, že takto široký rozsah povolení by byl do značné míry v rozporu s náhradou DEHP, k čemuž směřovalo zařazení této látky do přílohy XIV nařízení REACH;

S.  vzhledem k tomu, že DEHP obsažený v PVC je běžně používán ve výrobcích každodenní spotřeby, jako jsou oděvy, nábytek a stavební materiály; vzhledem k tomu, že není chemicky vázán na umělé hmoty, a tím se snadno uvolňuje do ovzduší;

T.  vzhledem k tomu, že žádost o povolení by měla být zaměřena na použití látky, a vzhledem k tomu, že skutečnost, že se tato látka nachází v recyklovaných materiálech, není směrodatným kritériem pro udělení povolení;

U.  vzhledem k tomu, že Výbor pro socioekonomickou analýzu (SEAC) konstatoval, že průmyslový odpad s nízkým obsahem bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) je možné používat jako alternativní vstupní surovinu, která zvýší kvalitu recyklovaných produktů, avšak že zpracovatelé odpadu pravděpodobně nebudou schopni větší náklady na kvalitnější recyklované výrobky promítnout do ceny pro následného uživatele, protože většinou vyrábějí produkty na nižším konci hodnotového spektra; vzhledem k tomu, že SEAC uvedl, že nebral v úvahu možnost, že by zpracovatelé plastů používali pro surové PVC místo recyklovaných materiálů jako vstupní suroviny jiná změkčovadla, která neobsahují látky vzbuzující mimořádné obavy, protože žadatelé uvedli, že by zpracovatelé plastů mohli kvůli dodatečným nákladům spojeným s používáním surového PVC ztratit konkurenceschopnost;

V.  vzhledem k tomu, že nelze akceptovat riziko vysokého počtu případů mužské neplodnosti v důsledku toho, že se zpracovatelům měkkého PVC a následným uživatelům jednoduše povolí ušetřit výrobní náklady produktů s nízkou hodnotou, aby mohli konkurovat dováženému nekvalitnímu zboží;

W.  vzhledem k tomu, že ačkoli existuje řada různých náhražek DEHP, neprovedli žadatelé komplexní analýzu alternativ dostupných na trhu, kterými by bylo možné nahradit používání DEHP v případech, o které žádali;

X.  vzhledem k tomu, že SEAC udělení povolení obhajuje mimo jiné tím, že „představuje politický a společenský stimul k podpoře recyklace, která představuje udržitelný způsob hospodaření s přírodními zdroji“; vzhledem k tomu, že tento zjednodušující argument ignoruje zásadu hierarchického nakládání s odpady podle článku 4 směrnice 2008/98/ES, která staví prevenci před recyklaci; vzhledem k tomu, že tento zjednodušující argument taktéž opomíjí explicitní ustanovení sedmého akčního programu pro životní prostředí, která požadují vytvoření koloběhu netoxických materiálů, tak aby recyklovaný odpad mohl být v Unii používán jako hlavní a spolehlivý zdroj surovin;

Y.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 9. července 2015 o „účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství“ zdůraznil, že recyklace by neměla ospravedlňovat další používání látek s nebezpečnými dopady; vzhledem k tomu, že mezi takové nebezpečné látky patří i DEHP a že jej jako nebezpečnou látku klasifikuje i příslušné průmyslové odvětví(11);

Z.  vzhledem k tomu, že směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/863 zakazuje používání DEHP v elektrických a elektronických zařízeních; vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bylo podloženo mimo jiné posouzením dostupných bezpečnějších alternativ k DEHP i pozitivním socio-ekonomickým hodnocením(12);

AA.  vzhledem k tomu, že Výbor pro socioekonomickou analýzu shledává, že na základě informací poskytnutých žadatelem nemůže dospět k závěru, že zamítnutí povolení by s sebou neslo čisté společenské náklady; vzhledem k tomu, že žadatelé tedy neprokázali socioekonomické přínosy související s použitím této látky a socioekonomické dopady v případě zamítnutí povolení, jak je uvedeno v čl. 60 odst. 4 písm. c) nařízení REACH;

AB.  vzhledem k tomu, že udělení povolení v případě žádosti plné nedostatků by vytvořilo velmi nebezpečný precedens pro budoucí rozhodnutí o udělení povolení v rámci nařízení REACH;

AC.  vzhledem k tomu, že v čl. 1 odst. 3 nařízení REACH se uvádí, že nařízení se opírá o zásadu předběžné opatrnosti, a vzhledem k tomu, že v případě nejasností by nad obecnými ekonomickými zájmy měla převážit kritéria související s ochranou lidského zdraví a životního prostředí;

AD.  vzhledem k tomu, že Komise se evropské veřejnosti zodpovídá z ochrany občanů a životního prostředí před nebezpečnými chemickými látkami a zároveň podporuje inovace, mj. v oblasti bezpečnějších chemikálií a produktů, za účelem posílení odolné ekonomiky;

1.  domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené v nařízení (ES) č. 1907/2006;

2.  vyzývá Komisi, aby stáhla svůj návrh prováděcího rozhodnutí a předložila nový návrh, kterým by zamítla žádosti o povolení formulace recyklovaného měkčeného PVC obsahujícího DEHP;

3.  vyzývá Komisi, aby urychleně zakázala všechny ostatní způsoby používání DEHP, a to tím spíše, že jsou běžně dostupné bezpečnější alternativy k měkčenému PVC a DEHP;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).
(2) http://echa.europa.eu/documents/10162/b50d9fc3-f6db-4e91-8a95-c8397bb424d2http://echa.europa.eu/documents/10162/8d9ee7ac-19cf-4b1a-ab1c-d8026b614d7a
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).
(5) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171).
(6) Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/863 ze dne 31. března 2015, kterou se mění příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU, pokud jde o seznam omezených látek (Úř. věst. L 137, 4.6.2015, s. 10).
(7) Přijaté texty, P8_TA(2015)0266.
(8) http://ec.europa.eu/environment/archives/docum/pdf/bkh_annex_01.pdf
(9) http://europa.eu/rapid/press-release_IP-11-196_en.htm?locale=en
(10) http://echa.europa.eu/view-article/-/journal_content/title/the-member-state-committee-unanimously-agreed-to-identify-the-phthalate-dehp-as-an-svhc-because-of-its-endocrine-disrupting-properties-in-the-environm
(11) http://www.vinylplus.eu/uploads/docs/VinylPlus_Progress_Report_2015_English.pdf
(12) http://www.umweltbundesamt.at/fileadmin/site/umweltthemen/abfall/ROHS/finalresults/Annex6_RoHS_AnnexII_Dossier_DEHP.pdf


Předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů teroristickými organizacemi
PDF 527kWORD 198k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů do teroristických organizací (2015/2063(INI))
P8_TA(2015)0410A8-0316/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na články 2, 3, 5, 6, 7, 8, 10 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 4, 8, 10, 16, 67, 68, 70, 71, 72, 75, 82, 83, 84, 85, 86, 87 a 88 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na publikace „Šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii –Focus Report 2: Muslimové “ a „Přehled zkušeností židovského národa a vnímání trestného činu z nenávisti a diskriminace v členských státech Evropské unie“, obě vydané Agenturou Evropské unie pro základní práva,

—  s ohledem na rezoluci přijatou Radou bezpečnosti OSN dne 8. října 2004 o „hrozbách pro mezinárodní mír a bezpečnost v důsledku terorismu“,

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její články 6, 7 a 8, na její čl. 10 odst. 1 a články 11, 12, 21, 48, 49, 50 a 52,

—  s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie, kterou přijala Rada dne 25. února 2010,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2010 nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti EU: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě (COM(2010)0673) a vytvoření sítě EU pro zvyšování povědomí o radikalizaci,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU(1),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. ledna 2014 nazvané „Předcházení radikalizaci vedoucí k terorismu a násilnému extremismu: silnější reakce EU“ (COM(2013)0941),

—  s ohledem na revidovanou strategii EU pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů, již přijala Rada pro spravedlnost a vnitřní věci na svém zasedání dne 19. května 2014 a schválila Rada na své schůzi ve dnech 5. a 6. června 2014 (9956/14),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. června 2014 nazvané „Závěrečná zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU pro období 2010–2014“ (COM(2014)0365),

—  s ohledem na zprávu Europolu o situaci a vývoji terorismu v EU (TE-SAT) v roce 2014,

—  s ohledem na rezoluci, kterou dne 24. září 2014 přijala Rada bezpečnosti OSN a jež se týká hrozeb mezinárodnímu míru a bezpečnosti, které jsou důsledkem teroristických činů (rezoluce 2178 (2014)),

—  s ohledem na zprávu protiteroristického koordinátora EU předloženou Evropské radě dne 24. listopadu 2014 (15799/14),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o obnovení strategie vnitřní bezpečnosti EU(2),

—  s ohledem na závěry zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, jež se konala ve dnech 9. října a 5. prosince 2014,

—  s ohledem na prohlášení neformálního zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 11. ledna 2015,

—  s ohledem na svou rozpravu v plénu o protiteroristických opatřeních, která proběhla dne 28. ledna 2015,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2015 o protiteroristických opatřeních(3),

—  s ohledem na neformální zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci v Rize ve dnech 29.–30. ledna 2015,

—  s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci přijaté ve dnech 12. a 13. března 2015,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“(COM(2015)0185),

—  s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora týkající se směrnice o uchovávání údajů,

—  s ohledem na dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o předcházení terorismu a na akční plán Rady Evropy týkající se boje proti násilnému extremismu a radikalizaci vedoucí k terorismu přijatý dne 19. května 2015,

—  s ohledem na zelenou knihu Komise nazvanou „Posilování vzájemné důvěry v evropském soudním prostoru – Zelená kniha o uplatňování právních předpisů EU souvisejících s trestním soudnictvím v oblasti zadržení“ (COM(2011)0327),

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0316/2015),

A.  vzhledem k tomu, že více než 5 000 evropských občanů se připojilo k teroristickým organizacím a jiným vojenským uskupením, a zejména k organizaci Islámský stát v Iráku a v Sýrii, Džabhat an-Nusra a dalším organizacím mimo Evropskou unii, zejména v oblasti Blízkého východu a severní Afriky; vzhledem k tomu, že se tento jev neustále rozšiřuje a nabývá značných rozměrů;

B.  vzhledem k tomu, že radikalismus se stal termínem používaným k popisu fenoménu osob zastávajících netolerantní názory, mínění a myšlenky, které mohou vést k násilnému extremismu;

C.  vzhledem k tomu, že nedávné teroristické útoky ve Francii, Belgii, Tunisku a Kodani ozřejmují bezpečnostní hrozbu, již představuje přítomnost a pohyb těchto „zahraničních“ bojovníků, kteří jsou často státní příslušníci EU, na evropském území a v okolních zemích; vzhledem k tomu, že EU tyto útoky co nejdůrazněji odsoudila a zavázala se bojovat proti terorismu po boku členských států na území EU i mimo něj;

D.  vzhledem k tomu, že strašlivé teroristické útoky, při nichž byly dne 13. listopadu 2015 v Paříži zabity a zraněny stovky lidí, opět poukázaly na naléhavě nutný koordinovaný postup členských států a Evropské unie za účelem předcházení radikalizaci a boje proti terorismu;

E.  vzhledem k tomu, že teroristická hrozba v EU je značná, zejména v těch členských státech, které byly nebo stále jsou vojensky zapojeny do zámořských operací na Blízkém východě a v Africe;

F.  vzhledem k tomu, že radikalizace těchto „evropských bojovníků“ představuje složitý a dynamický fenomén, který je založen na řadě globálních, sociologických a politických faktorů; vzhledem k tomu, že neodpovídá jedinému profilu a postihuje muže, ženy a zejména mladé evropské občany ze všech sociálních skupin, jejichž společným rysem je pocit odcizení od společnosti; vzhledem k tomu, že příčiny radikalizace mohou být sociálně-ekonomické, ideologické, osobní nebo psychologické, a z tohoto důvodu je třeba je posuzovat s ohledem na minulost každé dotčené osoby;

G.  vzhledem k tomu, že terorismus a radikalizace vedou ke stereotypním názorům na náboženství, což naopak vede k nárůstu zločinů z nenávisti a nenávistné rétorice motivované rasismem, xenofobií nebo netolerancí vůči názorům, víře nebo náboženství; vzhledem k tomu, že je nutné poukázat na to, že jednou z příčin radikalizace je zvrácené zneužívání náboženství, nikoli náboženství samo o sobě;

H.  vzhledem k tomu, že radikalizaci nelze spojovat s jakoukoli jedinou ideologií nebo vírou, ale že se může projevit v rámci každé z nich;

I.  vzhledem k tomu, že jedním z argumentů, které násilní extremisté používají při náboru mladých lidí, je, že po letech války proti teroru narůstá islamofobie a Evropa už není místem, kde by byli muslimové vítáni či kde by mohli žít rovnoprávně a praktikovat svou víru bez diskriminace a stigmatizace; vzhledem k tomu, že tato skutečnost může vést k pocitu zranitelnosti, agresivnímu hněvu, frustraci, osamocení a izolaci ze společnosti;

J.  vzhledem k tomu, že boj proti radikalizaci nelze omezit na islámskou radikalizaci; vzhledem k tomu, že náboženská radikalizace a násilný extremismus postihují také celý africký kontinent; vzhledem k tomu, že v roce 2011 postihla politická radikalizace také Evropu, když Anders Behring Breivik spáchal útoky v Norsku;

K.  vzhledem k tomu, že velkou většinu teroristických útoků v zemích EU po léta páchaly separatistické organizace;

L.  vzhledem k tomu, že podle údajů Europolu došlo v EU v roce 2013 ke 152 teroristickým útokům, z nichž dva byly „nábožensky motivované“ a 84 bylo motivováno etnicko-nacionalistickým nebo separatistickým přesvědčením, zatímco v roce 2012 došlo v EU k 219 teroristickým útokům, z nichž šest bylo „nábožensky motivovaných“;

M.  vzhledem k tomu, že boj proti terorismu a předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů teroristickými organizacemi nadále spadají hlavně do působnosti členských států, avšak k účelné a účinné výměně informací mezi donucovacími orgány je nezbytná evropská spolupráce, aby bylo možné bojovat proti přeshraniční povaze hrozby, již teroristé představují; vzhledem k tomu, že harmonizovaný evropský přístup je tudíž nezbytný a poskytne přidanou hodnotu, pokud jde o koordinaci nebo případnou harmonizaci právních předpisů uplatňovaných v prostoru, v němž mají evropští občané svobodu pohybu, nebo pokud jde o účinnost prevence a protiteroristických opatření; vzhledem k tomu, že boj proti obchodování se střelnými zbraněmi by měl být jednou z priorit EU při potírání závažné a organizované mezinárodní trestné činnosti;

N.  vzhledem k tomu, že lidská práva musí být ústředním prvkem politik Unie v oblasti potírání terorismu a předcházení radikalizaci a že je třeba zajistit dosažení vhodné rovnováhy mezi veřejnou bezpečností a dodržováním základních práv, včetně práva na bezpečnost, soukromí a na svobodu projevu, náboženského vyznání a sdružování;

O.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů těchto teroristických a antisemitských útoků jsou židovské obce, což vede v těchto komunitách v Evropě ke zvýšenému pocitu nejistoty a strachu;

P.  vzhledem k tomu, že vzestup terorismu a nábor zahraničních bojovníků přispívá ke zvyšování nesnášenlivosti vůči etnickým a náboženským komunitám v několika zemích Evropy; vzhledem k tomu, že ucelený přístup k boji proti diskriminaci obecně, a proti islamofobii a antisemitismu konkrétně, se v rámci snahy o specifickou prevenci teroristického extremismu vzájemně doplňují;

Q.  vzhledem k tomu, že v Evropě již existuje řada nástrojů, jejichž cílem je čelit radikalizaci evropských občanů, a že by EU a její členské státy měly tyto nástroje plně využívat a snažit se je posílit tak, aby odrážely stávající výzvy, jimž EU a členské státy čelí; vzhledem k tomu, že u části členských států přetrvává neochota ke spolupráci v citlivých oblastech, jako je výměna zpravodajských a jiných informací; vzhledem k tomu, že s ohledem na narůst významu teroristické radikalizace, která je v naprostém rozporu s evropskými hodnotami, je nutné uplatňovat nové prostředky, přičemž se tak musí dít v souladu s Listinou základních práv;

R.  vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby se v rámci každého opatření, které podniká Evropská unie a členské státy, dodržovala základní práva a občanské svobody, zejména právo na respektování soukromého života, právo na bezpečnost, právo na ochranu údajů, presumpce neviny, právo na spravedlivé soudní řízení a právo na řádný proces, svoboda projevu a svoboda náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že při zajišťování bezpečnosti občanů EU je nutné dodržovat jejich práva a svobody; vzhledem k tomu, že tyto dvě zásady představují dvě strany téže mince;

S.  vzhledem k tomu, že rozsah potlačování rizika radikalizace a prevence náboru teroristickými organizacemi se mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie mnohdy výrazně liší; vzhledem k tomu, že některé členské státy již podnikly účinná opatření, zatímco jiné zůstávají v této oblasti pozadu;

T.  vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné přijmout koordinovaná opatření na evropské úrovni k předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů teroristickými organizacemi, a to s cílem tento narůstající jev omezit a zastavit vlnu odjezdů evropských občanů do oblastí konfliktu, zmírnit radikalizaci osob, které zůstanou doma, a zabránit páchání dalších teroristických činů;

U.  vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní jev a že související zkušenosti lze získat v mnoha částech světa;

V.  vzhledem k tomu, že je v souvislosti s radikalizací evropských občanů a jejich náborem teroristickými organizacemi třeba klást větší důraz na posílení preventivních, spíše než reaktivních opatření; vzhledem k tomu, že strategie v oblasti boje proti extremismu, radikalizaci a náboru ze strany teroristů v rámci EU může fungovat pouze tehdy, pokud k ní bude souběžně vypracována také strategie v oblasti integrace a sociální inkluze, jakož i opětovného začleňování a deradikalizace tzv. „zahraničních bojovníků“, kteří se vrátili;

W.  vzhledem k tomu, že některé formy používání internetu napomáhají radikalizaci, umožňují fanatikům po celém světě, aby se vzájemně propojovali a rekrutovali zranitelné jednotlivce bez jakéhokoli fyzického kontaktu a navíc obtížně dohledatelným způsobem;

X.  vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné jasně rozlišovat mezi chováním zaměřeným na přípravu nebo podporu teroristických útoků a akty či názory extremistů, jimž chybí „mens rea“ a „actus reus“;

Y.  vzhledem k tomu, že teroristická radikalizace vyplývá z příčin, které leží uvnitř i vně EU;

Z.  vzhledem k tomu, že boj proti teroristické radikalizaci musí být součástí globálního přístupu, jehož cílem je zajistit otevřenou Evropu a který je založen na souboru společných hodnot;

AA.  vzhledem k tomu, že radikalizace mládeže by neměla být odtržena od svých sociálních a politických souvislostí a musí být zkoumána v rámci širší oblasti působnosti sociologie konfliktu a studia násilí;

AB.  vzhledem k tomu, že příčiny teroristické radikalizace nebyly prostudovány do dostatečné hloubky; vzhledem k tomu, že nedostatečnou integraci nelze považovat za hlavní příčinu teroristické radikalizace;

AC.  vzhledem k tomu, že podle Soudního dvora Evropské unie nepředstavuje skutečnost, že ta která osoba byla členem organizace, jež se vzhledem ke svému zapojení do teroristické činnosti nachází na seznamu tvořícímu přílohu ke společnému postoji 2001/931/SZBP, a že tato osoba aktivně podporovala ozbrojený boj vedený touto organizací, automaticky vážný důvod se domnívat, že tato osoba spáchala „závažný nepolitický zločin“ nebo že „je vinna činy proti cílům a zásadám Organizace spojených národů“; na druhé straně pokud existují vážné důvody se domnívat, že daná osoba takový zločin spáchala nebo je takovými činy vinna, je nezbytné posoudit konkrétní skutečnosti na individuálním základě a vyhodnotit, zda této osobě může být přisouzena individuální odpovědnost za spáchání těchto aktů;

AD.  vzhledem k tomu, že aby bylo možné odejmout povolení k pobytu udělené uprchlíkovi na základě toho, že uprchlík podporuje takovouto teroristickou organizaci, mají příslušné orgány navíc povinnost provést pod dohledem vnitrostátních soudů individuální hodnocení konkrétních skutečností týkajících se jak činnosti organizace, tak i činnosti daného uprchlíka;

I.Evropská přidaná hodnota v předcházení radikalizaci

1.  s ohledem na dramatické události v Paříži odsuzuje vražedné útoky a vyjadřuje soustrast obětem a jejich rodinám, stejně jako svou solidaritu s nimi, a potvrzuje, že je zapotřebí se násilí postavit; odsuzuje rovněž stereotypy, jakož i xenofobní a rasistická vyjádření a jednání jednotlivců i kolektivních orgánů, jež, ať již přímo, či nepřímo, spojují teroristické útoky s uprchlíky, kteří v současnosti opouští své země ve snaze nalézt bezpečnější místo a prchají před násilnostmi, ke kterým v jejich domovských státech každodenně dochází;

2.  zdůrazňuje, že terorismus nesmí a neměl by být spojován s žádným konkrétním náboženstvím, národností nebo civilizací;

3.  vyjadřuje obavu, že pokud nebudou řešeny podmínky vedoucí k šíření terorismu, bude se patrně v následujících letech zhoršovat jev, kdy občané EU cestují do jiných zemí s cílem připojit se k džihádistickým nebo jiným extrémistickým skupinám, i konkrétní bezpečnostní riziko, které představují při svém návratu do EU a do sousedních zemí, zejména vzhledem k přetrvávající vojenské eskalaci v regionu Blízkého východu a severní Afriky; vyzývá k vypracování komplexní studie o účinnosti vnitrostátních opatření a opatření na úrovni EU zaměřených na předcházení terorismu a boj proti němu;

4.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve zavedla akční plán pro provádění a hodnocení strategie EU v oblasti boje proti radikalizaci a náboru k terorismu na základě výměny osvědčených postupů a shromažďování dovedností v rámci Evropské unie, hodnocení opatření přijatých v jednotlivých členských státech a spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, a plně přitom dodržovala mezinárodní úmluvy v oblasti lidských práv a uplatňovala participativní a konzultační přístup mnoha zúčastněných stran a odvětví; domnívá se, že by Evropská komise měla podporovat členské státy a přispívat k tomu, aby rozvíjely účinné a intenzivní komunikační strategie k předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů i občanů třetích zemí, kteří bydlí v EU, teroristickými organizacemi;

5.  vyzývá členské státy, aby koordinovaly své strategie a vyměňovaly si informace a zkušenosti, jimiž disponují, za účelem zavedení osvědčených postupů na vnitrostátní i evropské úrovni a aby spolupracovaly s cílem podniknout nové kroky v boji proti radikalizaci a náboru teroristů a to tím, že na základě deseti prioritních oblastí činnosti stanovených ve strategii EU pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů aktualizují své politiky v oblasti prevence a zřídí sítě odborníků na místě; podtrhuje význam podpory a posilování přeshraniční spolupráce mezi donucovacími orgány v této oblasti, a zdůrazňuje, že je klíčové poskytovat policejním silám působícím na místě dostatečné zdroje a školení;

6.  požaduje úplné zveřejňování akčních plánů a pokynů Rady týkajících se stávající strategie EU pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů;

7.  domnívá se, že dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu i úmluvu 2178 Rady bezpečnosti OSN by měly členské státy a evropské orgány a instituce používat za účelem stanovení společné definice pro účely trestního stíhání osob považovaných za „zahraniční bojovníky“; vyzývá Komisi, aby provedla hloubkové studie primárních příčin, procesů, různých vlivů a faktorů, které vedou k radikalizaci, a to s podporou nového špičkového střediska, které je součástí evropské sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci;

8.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s Europolem a koordinátorem boje proti terorismu připravila výroční zprávu o bezpečnostní situaci v Evropě, v níž budou zohledněna i rizika radikalizace a jejich důsledky pro bezpečnost lidských životů a tělesnou nedotknutelnost v EU, a aby Parlament každoročně v této souvislosti informovala;

9.  zdůrazňuje, že při předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů teroristickými organizacemi a boji proti nim je důležité plně využívat již existujících nástrojů; zdůrazňuje význam uceleného a komplexního používání všech příslušných vnějších i vnitřních nástrojů; doporučuje, aby Komise a členské státy využívaly dostupných prostředků, zejména prostřednictvím nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí, zejména v rámci Fondu pro vnitřní bezpečnost, s cílem podpořit projekty a opatření zaměřené na předcházení radikalizaci; zdůrazňuje hlavní úlohu, již může hrát evropská síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci a její špičkové středisko při plnění cíle, který spočívá v komplexním boji proti radikalizaci evropských občanů; požaduje, aby se této síti dostalo lepší publicity a viditelnosti mezi subjekty, které bojují proti radikalizaci;

II.Předcházení násilnému extremismu a teroristické radikalizaci ve věznicích

10.  zdůrazňuje, že věznice jsou i nadále jedním z míst, kde se snadno šíří radikální a násilné ideologie a teroristická radikalizace; vyzývá Komisi, aby podporovala výměny osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem čelit nárůstu teroristické radikalizace v evropských věznicích; vybízí členské státy, aby přijaly okamžitá opatření proti přeplněným věznicím, které jsou v mnoha členských státech naléhavým problémem, jenž podstatně zvyšuje riziko radikalizace a snižuje možnosti nápravy; připomíná, že místy radikalizace nezletilých, kteří představují zvláště zranitelný cíl, se mohou stát také veřejné instituce pro ochranu mládeže nebo detenční či nápravná zařízení;

11.  vybízí Komisi, aby na základě osvědčených postupů předložila návrh pokynů týkajících se opatření, která by měla být při plném dodržování lidských práv uplatňována v evropských věznicích s cílem předcházet radikalizaci a násilnému extremismu; zdůrazňuje, že oddělování vězňů, u kterých se zjistí, že byli stoupenci násilného extremismu nebo že již prošli náborem teroristických organizací, od ostatních zadržovaných představuje jedno z účinných opatření, jak předcházet tomu, aby byla teroristická radikalizace na vězních vynucována jinými vězni prostřednictvím zastrašování, a jak zabránit šíření radikalizace ve věznicích; varuje však, že by tato opatření měla být zaváděna pouze v jednotlivých případech a měla by se zakládat pouze na soudním rozhodnutí a podléhat přezkumu ze strany příslušných soudních orgánů; dále doporučuje Komisi a členským státům, aby přezkoumaly svědectví a zkušenosti týkající se separace zadržovaných ve věznicích prováděné s cílem zamezit šíření radikalizace; je toho názoru, že toto posouzení určitě přispěje k rozšíření těchto postupů v národních vězeňských systémech; připomíná však, že tato opatření by měla být přiměřená a v plném souladu se základními právy zadržovaných;

12.  podporuje zavedení speciálního vzdělávání pro všechny zaměstnance věznic, ale také pro partnery působící v trestním systému, náboženské pracovníky a pracovníky nevládních organizací, kteří jsou v kontaktu s vězni, aby se naučili rozpoznávat hned v zárodku chování směřující k radikalismu a extremismu, předcházet mu a zvládat je; zdůrazňuje, že je důležité zajistit vhodné školení a nábor náboženských, filosofických a světských představitelů nejen s cílem odpovídajícím způsobem zajistit kulturní a duchovní potřeby osob v nápravných zařízeních, ale také s cílem přispívat k potírání radikálních projevů;

13.  vybízí k zavedení a odpovídajícímu financování vzdělávacích programů v evropských věznicích, které budou podporovat kritické myšlení, náboženskou toleranci a opětovné začlenění vězňů do společnosti, ale také poskytovat speciální pomoc těm, kteří jsou mladí, zranitelní a více náchylní podlehnout radikalizaci a náboru teroristických organizací, a to vše při plném dodržování lidských práv zadržovaných; domnívá se, že by měla být také poskytována doprovodná opatření po propuštění z vězení;

14.  je si vědom toho, že součástí tohoto úsilí musí být také vytvoření vězeňského prostředí, kde jsou plně dodržována lidská práva zadržených a které je v souladu s mezinárodními a regionálními standardy, včetně Standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni;

III.Předcházení teroristické radikalizaci na internetu

15.  konstatuje, že internet vzhledem ke svému globálnímu a přeshraničnímu charakteru přináší specifické výzvy, které mohou vést k mezerám v právních předpisech a k právním konfliktům, což osobám provádějícím nábor, a těm, kdo jsou radikalizováni, umožňuje snadnou komunikaci na dálku ze všech koutů světa bez fyzických hranic, aniž by potřebovali vytvářet základnu a vyhledávat útočiště v konkrétní zemi; připomíná, že internet a sociální sítě jsou využívány jako významná platforma pro urychlení radikalizace a fundamentalismu, neboť umožňují masivní a rychlé šíření nenávistných zpráv a teroristické propagandy; vyjadřuje své znepokojení nad dopadem těchto zpráv propagujících terorismus zejména na mladé lidi, kteří představují zvláště zranitelnou skupinu obyvatelstva; zdůrazňuje úlohu vzdělávacích a veřejných osvětových kampaní při předcházení radikalizaci na internetu; potvrzuje, že je zastáncem svobody projevu nejen v prostředí mimo internet, ale i v jeho rámci, a je přesvědčen o tom, že tato svoboda by měla být zohledňována v rámci veškerých regulačních opatření zaměřených na předcházení radikalizaci, k níž dochází prostřednictvím internetu a sociálních médií; bere na vědomí dialog zahájený na evropské úrovni s internetovými společnostmi s cílem předcházet šíření nelegálního obsahu on-line a urychleně jej odstraňovat v souladu s právem EU a vnitrostátními právními předpisy a při důsledném dodržování svobody projevu; vyzývá k přijetí účinné strategie, která by odhalovala a odstraňovala nelegální obsah podněcující k násilnému extrémismu, přičemž by měla být dodržována základní práva a svoboda projevu, a která by zejména přispívala k šíření účinných projevů zaměřených na vyvážení teroristické propagandy;

16.  připomíná, že internetové společnosti, společnosti provozující sociální média a poskytovatelé služeb na internetu mají ze zákona povinnost spolupracovat s orgány členských států při odstraňování nelegálního obsahu šířícího násilný extremismus, přičemž by tak měly činit neprodleně a při důsledném dodržování právního státu a základních práv, včetně svobody projevu; je přesvědčen, že by členské státy měly zvážit možnost přijetí právních kroků, včetně trestního stíhání, proti internetovým společnostem a společnostem provozujícím sociální média, které odmítají vyhovět požadavku správních či právních orgánů, tj. odstranit ze své internetové platformy nelegální obsah nebo obsah, v němž je vychvalován terorismus; domnívá se, že v případě odmítnutí či záměrného maření spolupráce ze strany internetových platforem, v jehož důsledku se nelegální obsah bude moci šířit, je třeba takovéto počínání považovat za napomáhání srovnatelné se zločinným úmyslem či nedbalostí, a že v takových případech je třeba postavit viníky před soud;

17.  vyzývá příslušné orgány, aby zajistily přísnější monitorování internetových stránek podněcujících k nenávisti;

18.  je přesvědčen, že internet představuje účinnou platformu pro šíření projevů o dodržování lidských práv a vzdorování násilí; domnívá se, že evropský internetový průmysl a poskytovatelé internetových služeb by měli spolupracovat s orgány členských států a občanskou společností na prosazování silných a zajímavých argumentů proti nenávistným projevům a radikalismu objevujícím se na internetu a vycházet při tom z Listiny základních práv Evropské unie; vyzývá digitální platformy, aby spolupracovaly s členskými státy, občanskou společností a s organizacemi, které se zaměřují na snižováním nebezpečí teroristické radikalizace či na vyhodnocování nenávistných projevů, s cílem podílet se na šíření preventivních zpráv vyzývajících k rozvíjení kritického uvažování a k procesu zmírňování radikalizace a na hledání zákonných způsobů boje proti teroristické propagandě a nenávistným projevům, a znesnadňovaly tak šíření radikalizace v internetovém prostředí; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvíjení takovéto zpochybňující argumentace v internetovém prostředí a úzce spolupracovaly s organizacemi občanské společnosti za účelem posílení kanálů pro distribuci a propagaci demokratických projevů a projevů odsuzujících násilí;

19.  podporuje zavádění programů pro zvyšování povědomí mladých lidí o nenávistných on-line projevech a rizicích, která představují, a o programech podporujících mediální a internetové vzdělávání; podporuje zavádění vzdělávacích programů s cílem mobilizovat, školit a vytvářet sítě mladých aktivistů za účelem obrany lidských práv on-line;

20.  zastává názor, že příprava protiargumentů, a to i v třetích zemích, je jedním z klíčových způsobů, jak bojovat proti atraktivitě teroristických skupin v regionu Blízkého východu a severní Afriky; vyzývá Unii, aby zvýšila svou podporu iniciativám, jako je SSCAT (poradenský tým pro strategickou komunikaci v Sýrii), a aby prosazovala provádění a financování projektů tohoto typu v třetích zemích;

21.  domnívá se, že internetový průmysl a poskytovatelé internetových služeb by měli od nynějška umožňovat podporu zpráv zabraňujících radikalizaci, které musí tvořit protipól zpráv propagujících terorismus; domnívá se, že by se v rámci Europolu měla zřídit zvláštní jednotka pro evropskou spolupráci s cílem zajistit sdílení osvědčených postupů v členských státech za trvalé spolupráce s internetovými operátory, jejímž úkolem by bylo zveřejňovat obsah, který umožní vyvážit nenávistné projevy a teroristickou propagandu, a tím ztížit radikalizaci prostřednictvím internetu; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly účinné využívání argumentace zpochybňující propagandu a zmírňujících opatření prostřednictvím internetu;

22.  podporuje zavedení opatření, díky nimž bude mít každý uživatel možnost snadno a rychle upozorňovat na nezákonný obsah na internetu a sociálních sítích a oznamovat tuto skutečnost, mj. prostřednictvím horkých linek, příslušným orgánům, a to při dodržování lidských práv, zejména svobody projevu, a právních předpisů EU a jednotlivých členských států;

23.  vyjadřuje značné znepokojení nad stále častějším využíváním technologií šifrování teroristickými organizacemi, neboť v jejich důsledku nejsou donucovací orgány schopny odhalovat komunikaci mezi těmito organizacemi a jejich materiály propagující radikalizaci a zjišťovat jejich obsah, a to ani se soudním příkazem; vyzývá Komisi, aby se těmito obavami bezodkladně zabývala v rámci svých rozhovorů s internetovými společnostmi a společnostmi z odvětví IT;

24.  domnívá se, že by každý členský stát měl zřídit specializované oddělení, jehož úkolem by bylo upozorňovat na nezákonný obsah na internetu a usnadňovat zjišťování a odstraňování takového obsahu; vítá skutečnost, že Europol vytvořil jednotku pro oznamování internetového obsahu, jejímž úkolem je odhalovat nezákonný obsah a podporovat v tom také členské státy, a to při plném dodržování základních práv všech zúčastněných stran; doporučuje, aby tyto jednotky spolupracovaly s protiteroristickým koordinátorem EU, s evropským centrem pro boj proti terorismu zřízeným v rámci Europolu a s organizacemi občanské společnosti činnými v této oblasti; dále vybízí členské státy, aby v této věci spolupracovaly mezi sebou a s příslušnými agenturami;

25.  vítá, že s účinností od 1. ledna 2016 bude zřízeno evropské centrum pro boj proti terorismu, jehož součástí bude evropská jednotka odpovědná za označování nezákonného obsahu; zdůrazňuje potřebu zajistit finanční prostředky nutné pro provádění těchto dodatečných úkolů, které byly Europolu v souvislosti se zřízením evropského centra pro boj proti terorismu svěřeny; vyzývá k tomu, aby se Evropský parlament na vytváření tohoto centra náležitě podílel, a to pokud jde o jeho pracovní náplň, úkoly i financování;

26.  domnívá se, že radikalizaci na internetu lze zabránit pouze posílením evropských nástrojů pro boj proti kyberkriminalitě; doporučuje, aby se posílil mandát a zdroje Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě, ale i Europolu a Eurojustu, aby mohlo toto centrum hrát faktickou úlohu při účinnějším odhalování internetových hrozeb a zasahování proti nim a při účinnějším odhalování metod využívaných teroristickými organizacemi; připomíná, že má-li se na tuto specifickou hrozbu náležitě reagovat, je nutné, aby v Europolu i v členských státech působili dostatečně fundovaní odborníci; vyzývá rovněž vysokou představitelku / místopředsedkyni, aby reorganizovala Situační středisko EU (SitCen) a Středisko EU pro analýzu zpravodajských informací (IntCen) a aby zajistila jejich koordinaci s protiteroristickým koordinátorem v zájmu efektivnějšího sledování internetové trestné činnosti a šíření nenávistných projevů souvisejících s radikalizací a terorismem; naléhavě vyzývá členské státy, aby významným způsobem zvýšily míru sdílení informací, jak mezi sebou navzájem, tak s příslušnými subjekty a agenturami EU;

27.  domnívá se, že v rámci veškerých opatření EU a členských států zaměřených na prevenci šíření násilného extremismu mezi evropskými občany a jejich náboru ze strany teroristických organizací je nutné dodržovat základní práva EU a respektovat příslušnou judikaturu Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva, včetně zásady presumpce neviny, zásady právní jistoty, práva na spravedlivý a nestranný proces, práva na odvolání a zásady zákazu diskriminace;

IV.Předcházení radikalizaci pomocí vzdělávání a sociálního začleňování

28.  zdůrazňuje významnou úlohu školy a vzdělávání v předcházení radikalizaci; připomíná, že školy hrají ústřední úlohu tím, že pomáhají podporovat začleňování do společnosti, rozvíjet kritické uvažování a prosazovat zákaz diskriminace; vyzývá členské státy, aby vybízely vzdělávací zařízení k tomu, aby nabízely kurzy a akademické programy se zaměřením na upevňování porozumění a tolerance, zejména s ohledem na různá náboženství, dějiny náboženství, filozofie a ideologie; zdůrazňuje, že je třeba vyučovat základní hodnoty a demokratické principy Unie, jako jsou lidská práva; zdůrazňuje, že povinností členských států je rovněž zajistit, aby se v rámci školního vzdělávání respektovaly a podporovaly základní hodnoty a zásady Unie a aby jejich fungování nebylo v rozporu se zásadou zákazu diskriminace a začleňování;

29.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že v každé škole budou existovat vzdělávací programy týkající se používání internetu (a to na úrovni základního i středního školství), jejichž smyslem bude vzdělávat a vychovávat odpovědné, kriticky uvažující a zákon dodržující uživatele internetu;

30.  zdůrazňuje, že je důležité zmocnit učitele k tomu, aby zaujali aktivní postoj proti všem formám diskriminace a rasismu; zdůrazňuje, že vzdělávání a kompetentní učitelé ochotní poskytovat podporu hrají zásadní úlohu, nejen pokud jde o posilování sociálních vazeb, vytváření pocitu sounáležitosti, rozvíjení znalostí, dovedností a schopností, vštěpování základních hodnot, prohlubování sociálních, občanských a mezikulturních dovedností, kritického myšlení a mediální gramotnosti, ale také pokud jde o pomoc poskytovanou ve spolupráci s rodiči a rodinnými příslušníky, jejímž cílem je umožnit mladým lidem, aby se stali aktivními a odpovědnými členy společnosti, kteří jsou otevřeni jiným názorům; zdůrazňuje, že školy mohou posilovat odolnost studentů vůči radikalizaci tím, že jim poskytnou bezpečné prostředí a čas na prozkoumávání kontroverzních a citlivých témat a debatování o nich; poukazuje na skutečnost, že jednou z nejohroženějších skupin jsou dospívající mladí lidé, neboť se nacházejí v citlivé životní fázi, kdy formují své hodnotové ukotvení, hledají smysl svého života a jsou zároveň velice snadno ovlivnitelní a náchylní k manipulaci; připomíná, že radikalizováni mohou být jednotlivci i skupiny, a uznává, že rozvoj radikalizace jednotlivců a skupin a reakce na ni mohou nabývat různých podob; připomíná, že společnost musí mladým lidem nabízet lepší životní perspektivu a uplatnění, zejména prostřednictvím kvalitního vzdělávání a odborné přípravy; zdůrazňuje, že úlohou vzdělávacích institucí je učit mladé lidi rozpoznávat rizikové situace, zvládat je a volit bezpečnější řešení, ale také podporovat silný pocit sounáležitosti, jednoty společenství, péče, podpory a odpovědnosti za jiné; zdůrazňuje potřebu využívat různých příležitostí v rámci nabídky odborné přípravy a studijních programů k seznamování studentů s různými národnostními, regionálními, náboženskými a etnickými identitami v Evropě;

31.  zdůrazňuje, že rozmanitost Evropy a její multikulturní společenství jsou nedílnou součástí její společenské struktury a jsou nepostradatelnou kulturní hodnotou; zastává názor, že všechny politiky zabývající se bojem proti radikalizaci musí být ohleduplné a přiměřené a musí respektovat a posilovat různorodou společenskou strukturu komunit;

32.  zdůrazňuje, že je důležité doplňovat programy na potírání radikalizace opatřeními, jako je např. vytváření partnerství se zástupci komunit, investování do sociálních projektů a projektů na podporu dobrého sousedství, jejichž cílem je odstranit ekonomickou a zeměpisnou marginalizaci, a poradenské programy zaměřené na odcizenou a vyloučenou mládež, u níž se předpokládá nebezpečí radikalizace; připomíná, že všechny členské státy mají v rámci strategie proti radikalizaci povinnost důsledně provádět antidiskriminační nástroje EU a přijímat účinná opatření proti diskriminaci, nenávistným projevům a trestným činům z nenávisti;

33.  vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy ve vedení komunikační kampaně s cílem zvýšit povědomí mladých lidí, ale také učitelů a vychovatelů o otázkách radikalizace; zdůrazňuje, že v zájmu poskytování ochrany jednotlivcům a prevence jakéhokoli rizika radikalizace by se měly při vzdělávání a osvětových kampaních upřednostňovat včasné intervence; vybízí členské státy, aby učitelům a vychovatelům poskytovaly specializovaná školení a vhodné nástroje, které by jim umožňovaly odhalovat případné podezřelé změny v chování, identifikovat skupiny stejně smýšlejících osob, v nichž se riziko radikalizace znásobuje snahou napodobovat druhé, a mít pod kontrolou mladé lidi, u nichž hrozí riziko náboru ze strany teroristických organizací; vyzývá rovněž členské státy k tomu, aby investovaly a finančně podporovaly specializovaná zařízení v blízkosti škol, která slouží jako kontaktní místa umožňující nejen mládeži, ale i jejich rodinám, učitelům a dalším příslušným profesionálním pracovníkům věnovat se mimoškolním činnostem, k nímž mají přístup i rodiny a mezi něž patří např. i psychologické poradenství; zdůrazňuje, že je důležité, aby v této oblasti existovaly jasné pokyny, aby se nenarušovala primární úloha učitelů, pracovníků s mládeží a ostatních osob, jejichž hlavním zájmem je zajistit dobré podmínky jednotlivců, neboť nadměrné zasahování ze strany veřejných orgánů by mohlo být kontraproduktivní;

34.  poukazuje na příležitosti, které členským státům a odborníkům na mediální vzdělávání nabízí program Kreativní Evropa; upozorňuje na to, že programy EU v oblasti vzdělávání, kultury, společenských aktivit a sportu představují základní pilíře, na nichž stojí opatření členských států zaměřená na boj proti nerovnostem a prevenci marginalizace; zdůrazňuje význam rozvoje nových opatření na podporu evropských hodnot ve vzdělávání jakožto součásti evropského strategického rámce pro spolupráci ve vzdělávání a odborné přípravě; trvá proto mj. na tom, že občanské hodnoty je třeba cíleně předávat a uplatňovat v rámci všech programů Evropa pro všechny, Erasmus + a Kreativní Evropa;

35.  zdůrazňuje, že je nezbytné zahájit mezikulturní dialog s různými společenstvími, vůdčími osobnostmi a odborníky, a přispět tak k lepšímu chápání fenoménu radikalizace a k jeho předcházení; poukazuje na odpovědnost a důležitou roli, kterou mohou náboženská společenství hrát v boji proti fundamentalismu, nenávistným projevům a teroristické propagandě; upozorňuje členské státy na otázku vzdělávání náboženských představitelů (které by mělo probíhat pokud možno v Evropě) s cílem zabránit působení šiřitelů nenávisti a násilného extremismu na kultovních místech na evropském území a zajistit, aby tito představitelé sdíleli evropské hodnoty; upozorňuje rovněž na potřebu vzdělávání představitelů církví, zastánců různých filozofií a zástupců sekulární společnosti, kteří působí ve věznicích; poznamenává však, že ačkoli kultovní místa slouží k navazování kontaktů, podstatná část indoktrinačního a náborového procesu se odehrává v neformálním prostředí nebo na internetu;

36.  podtrhuje, že je velmi důležité zajistit, aby si byl každý subjekt vědom své odpovědnosti při předcházení radikalizaci, ať již na místní, celostátní, evropské nebo mezinárodní úrovni; vybízí k zavedení úzké spolupráce s každým subjektem občanské společnosti na státní a místní úrovni, ale také větší spolupráce mezi subjekty na místě, jako jsou sdružení a nevládní organizace, v zájmu podpory obětí terorismu a jejich rodin, ale také osob, které se radikalizovaly, a jejich rodin; žádá v této souvislosti o zavedení odpovídajícího vzdělávání subjektů na místě a o dodatečnou finanční podporu pro tyto subjekty; zdůrazňuje však, že financování nevládních organizací a dalších subjektů občanské společnosti by mělo být odděleno od financování programů boje proti terorismu;

37.  domnívá se, že občanská společnost a místní subjekty mohou hrát zásadní úlohu v rozvoji projektů odpovídajících situaci v jejich městě nebo jejich struktuře a také jako faktory začleňování evropských občanů, kteří jsou na okraji společnosti a jsou náchylní k teroristické radikalizaci; zastává názor, že je velmi důležité zvyšovat povědomí pracovníků v přední linii (učitelů, pedagogických pracovníků, policistů, pracovníků v oblasti ochrany dětí a zdravotnictví), poskytovat jim informace a školit je, s cílem rozšířit místní možnosti v boji proti radikalizaci; domnívá se, že členské státy by měly podporovat vytváření struktur umožňujících pracovat zejména s mladými lidmi, které by však také byly v kontaktu s rodinami, školami, nemocnicemi, univerzitami apod.; připomíná, že tato opatření lze zavádět pouze na základě dlouhodobých sociálních investičních programů; konstatuje, že organizace a sdružení v této oblasti, které nejsou vázány na vládu, mohou dosahovat vynikajících výsledků při opětovném začleňování radikalizujících se občanů do společnosti;

38.  domnívá se, že je nezbytné zavést v každém členském státě systém včasné pomoci a poradenství, který by rodinám a členům komunity poskytoval podporu nebo jim usnadňoval neprodleně informovat o náhlé změně chování, která může signalizovat, že dochází k teroristické radikalizaci, nebo o odjezdu určité osoby, která se hodlá přidat k teroristickým organizacím; poznamenává, že se v tomto ohledu osvědčují „horké linky“, které umožňují upozornit na přátele či rodinné příslušníky podezřelé z radikalizace, ale které rovněž pomáhají přátelům a rodinám se s touto nelehkou situací vyrovnat; žádá členské státy,aby se zabývaly možností vytvoření tohoto systému;

39.  připomíná, že nárůst islamofobie v Evropské unii přispívá k vyloučení muslimů ze společnosti, což by mohlo být živnou půdou pro to, aby zranitelní jednotlivci vstupovali do násilných extremistických organizací; domnívá se, že islamofobii v Evropě pak využívají takové organizace, jako je Dá'iš, k účelům propagandy a náboru bojovníků; doporučuje proto, aby byl přijat evropský rámec pro přijetí vnitrostátních strategií, které by se zaměřovaly na boj s islamofobií, aby bylo možné rovněž vyřešit otázku diskriminace, která brání v přístupu ke vzdělání, zaměstnání a bydlení;

40.  zdůrazňuje, že nedávný výzkum poukazuje na zvyšující se počet žen, které se radikalizovaly a přidaly se k teroristickým organizacím, a poskytuje důkazy o jejich úloze v rámci násilného extremismu; domnívá se, že EU a členské státy by měly při vypracovávání strategií zaměřených na prevenci radikalizace alespoň do určité míry přihlédnout k genderové otázce; vyzývá proto Komisi, aby podpořila rozsáhlé programy, jejichž cílem by bylo zapojit mladé ženy do snah o dosažení větší rovnosti a vytvořit podpůrné sítě, jejichž prostřednictvím by mohly být tyto ženy bezpečně vyslyšeny;

41.  zdůrazňuje význam úlohy žen v předcházení radikalizaci;

V.Posilovat výměnu informací o teroristické radikalizaci v Evropě

42.  znovu potvrzuje svůj závazek usilovat o dokončení směrnice EU o jmenné evidenci cestujících (PNR) do konce roku 2015 a zaručit, že bude tato směrnice v souladu se základními právy, nebude obsahovat diskriminační praktiky založené na ideologické, náboženské a etnické stigmatizaci a bude plně respektovat práva občanů EU na ochranu údajů; připomíná však, že směrnice EU o jmenné evidenci cestujících bude pouze dílčím opatřením v boji proti terorismu a že k tomu, aby se zabránilo náboru evropských občanů ze strany teroristických organizací, je zapotřebí celostní, ambiciózní a komplexní strategie pro boj proti terorismu a organizované trestné činnosti, která obsáhne zahraniční politiku, sociální politiku, politiku v oblasti vzdělávání, prosazování zákonů a soudnictví;

43.  vyzývá Komisi, aby posílila odborné znalosti EU týkající se předcházení radikalizaci tím, že vytvoří evropskou síť, která by obsahovala informace získávané ze sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci a sítě plánovačů politiky pro oblast polarizace a radikalizace, jakož i informace pocházející od odborníků se specializací na širokou škálu oborů v oblasti sociálních věd;

44.  trvá na tom, že je naprosto nezbytné zintenzivnit rychlou a účinnou výměnu příslušných informací mezi donucovacími orgány členských států a mezi členskými státy a příslušnými agenturami, zejména optimalizovaným využíváním informací z Schengenského informačního systému (SIS) a Vízového informačního systému (VIS), aplikace sítě Europolu pro bezpečnou výměnu informací (SIENA) a z kontaktního místa Europolu „Focal Point Travellers“ zaměřeného na evropské občany, kteří se radikalizovali, a taktéž optimalizovaným poskytováním informací do těchto systémů; zdůrazňuje, že zintenzivnění výměny informací mezi donucovacími orgány si vyžádá také vybudování větší důvěry mezi členskými státy a posílení úlohy subjektů EU, jako je Europol, Eurojust a Evropská policejní akademie (CEPOL), a jejich účinného zajištění z hlediska zdrojů;

45.  vyzývá EU, aby do odborné přípravy, kterou poskytuje CEPOL, začlenila problematiku teroristické radikalizace;

46.  zdůrazňuje význam zavedení specializovaného evropského programu odborné přípravy pro osoby pracující v soudnictví, s cílem zvýšit jejich povědomí o různých formách radikalizace;

47.  zdůrazňuje, že lepší spolupráce členských států zaměřená na boj proti radikalizaci a náborům evropských občanů se také vyznačuje intenzivní výměnou mezi justičními orgány a Eurojustem a jejich vzájemnou spoluprací; poukazuje na to, že lepší informování na evropské úrovni ohledně záznamů v rejstříku trestů osob podezřelých z terorismu by umožnilo urychlit jejich vypátrání a napomohlo jejich řádnému sledování buď při jejich odjezdu z EU, nebo když se do EU vracejí; vybízí proto k reformě Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) a k jeho lepšímu využívání; naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila možnost zavedení evropského indexového systému policejních záznamů (EPRIS) a jeho přínos; zdůrazňuje, že při takovéto výměně informací by měly být dodržovány mezinárodní dohody a právní předpisy EU a také základní práva, zejména ochrana osobních údajů a že zásadní důležitost má účinný demokratický dohled;

48.  domnívá se, že v rámci boje proti závažné a organizované mezinárodní trestné činnosti by prioritou EU mělo být potírání nezákonného obchodování se zbraněmi; je zejména přesvědčen, že je zapotřebí více prohloubit spolupráci v souvislosti s mechanismy pro výměnu informací a s vysledovatelností a likvidací zakázaných zbraní;

VI.Posílení odrazujících prvků ve vztahu k teroristické radikalizaci

49.  domnívá se, že preventivní opatření ve vztahu k radikalizaci evropských občanů a k jejich náboru ze strany teroristických organizací budou plně účinná, pouze pokud je ve všech členských státech doplní účinný, odrazující a strukturovaný soubor opatření trestního soudnictví; domnívá se, že budou-li teroristické činy, jež jsou páchány v cizině v rámci teroristických organizací, účinně kriminalizovány, získají členské státy nástroje nezbytné k odstranění radikalizace evropských občanů, přičemž budou plně využívat stávající nástroje EU v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech; domnívá se, že donucovací a justiční orgány (soudci a státní zástupci) by měly mít dostatečnou kapacitu k prevenci, zjišťování a stíhání těchto činů a měly by být dostatečně a soustavně proškolovány v oblasti trestných činů spojených s terorismem;

50.  vyzývá k posílení kapacit koordinačního střediska Eurojustu, které by mělo hrát zásadní úlohu při prosazování společných opatření justičních orgánů členských států při shromažďování důkazů a zvyšovat účinnost stíhání trestních činů spojených s terorismem; domnívá se v této souvislosti, že by se měl více využívat nástroj, kterým jsou společné vyšetřovací týmy, a to jak v rámci členských států, tak i mezi členskými státy a třetími zeměmi, s nimiž má Eurojust dohodu o spolupráci;

51.  poukazuje na to, že stíhání teroristických činů, které byly spáchány evropskými občany nebo cizinci s pobytem v EU ve třetích zemích, vyžaduje, aby bylo možné shromažďovat důkazy ve třetích zemích, při plném dodržování lidských práv; vyzývá proto EU, aby se věnovala přípravě dohod o justiční spolupráci a spolupráci v oblasti prosazování práva se třetími zeměmi, které by v těchto zemích usnadnily shromažďování důkazů, a to za předpokladu, že všechny strany budou dodržovat přísné zákonné normy a postupy, zásady právního státu, mezinárodní právo a základní práva, a to za dohledu soudních orgánů; připomíná proto, že shromažďování důkazů, výslechy a další způsoby vyšetřování je nutné provádět v rámci přísných zákonných norem a že musejí splňovat zákony, zásady a hodnoty EU a standardy v oblasti mezinárodních lidských práv; v této souvislosti varuje, že kruté, nelidské a ponižující zacházení, mučení, mimosoudní navracení a únosy jsou podle mezinárodního práva zakázány a nesmějí se používat pro účely shromažďování důkazů o trestných činech spáchaných na území EU nebo mimo její území státními příslušníky EU;;

52.  vítá vyslání odborníků na bezpečnost a boj proti terorismu do řady klíčových delegací EU s cílem posílit schopnost těchto delegací přispět k evropskému úsilí v boji proti terorismu a v zájmu účinnější součinnosti s příslušnými místními orgány, a současně další posílení kapacity pro boj proti terorismu v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ);

53.  vybízí proto k vytvoření dohod o spolupráci mezi Eurojustem a třetími zeměmi podle vzoru již uzavřených dohod s USA, Norskem a Švýcarskem, zdůrazňuje však zároveň, že je nutné zajistit plné dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a předpisů EU o ochraně osobních údajů a soukromí; poukazuje na to, že při uzavírání těchto dohod by měly být upřednostněny země, které jsou rovněž mimořádně zasaženy terorismem, jako jsou země Blízkého východu a severní Afriky; domnívá se navíc, že vyslání styčných státních zástupců Eurojustu do příslušných zemí, především do zemí jižního sousedství, by podpořilo intenzivnější výměnu informací a umožnilo lepší spolupráci zaměřenou na účinný boj proti terorismu při současném dodržování lidských práv;

VII.Předcházení odjezdu a předjímání návratu radikalizovaných evropských občanů rekrutovaných teroristickými organizacemi

54.  opakuje, že EU musí bezodkladně zpřísnit kontroly na svých vnějších hranicích, a to při plném dodržení základních práv; zdůrazňuje, že vstupy do EU a výstupy z EU bude možné účinně odhalovat, pouze pokud členské státy budou na vnějších hranicích EU provádět plánované systematické a povinné kontroly; vyzývá členské státy, aby řádně uplatňovaly stávající nástroje, jako jsou systémy SIS a VIS, a to i v případech ukradených, ztracených a falešných cestovních pasů; domnívá se také, že za tímto účelem musí být jednou z priorit EU lepší prosazování schengenského kodexu;

55.  vyzývá členské státy, aby poskytly příslušníkům své pohraniční stráže systematický přístup k informačnímu systému Europolu, který může obsahovat informace o osobách podezřelých z terorismu, zahraničních bojovnících a šiřitelích nenávisti;

56.  vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy, pokud jde o kontroly výjezdů a návratů a zmrazování finančních aktiv občanů v rámci snahy zabránit občanům v účasti na teroristických aktivitách v oblastech konfliktu ve třetích zemích a v souvislosti s tím, jak postupovat při jejich návratu do EU; zdůrazňuje zejména, že členským státům by mělo být umožněno zabavovat na žádost příslušného justičního orgánu podle vnitrostátních právních předpisů a v plném souladu se zásadou proporcionality cestovní pasy svých občanů, kteří se hodlají připojit k teroristickým organizacím; domnívá se, že rozhodnutí o omezení svobody pohybu určité osoby, která je základním právem, může být přijato pouze tehdy, jestliže nezbytnost a přiměřenost tohoto opatření řádně posoudí justiční orgán; dále podporuje vedení trestního řízení proti osobám podezřelým z terorismu, které se zapojí do teroristické činnosti po svém návratu do Evropy;

57.  žádá o mezinárodní příspěvky k mechanismu financování schválenému v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP) s cílem usnadnit okamžitou stabilizaci oblastí osvobozených od Islámského státu;

58.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni a Radu, aby jasně odsoudily desetiletí trvající finanční a ideologickou podporu extremistických islamistických hnutí poskytovanou některými vládami a vlivnými jednotlivci v zemích Perského zálivu; vyzývá Komisi, aby přezkoumala vztahy EU s třetími zeměmi s cílem efektivněji bojovat proti hmotné i nehmotné podpoře terorismu; připomíná, že v rámci současného přezkumu evropské politiky sousedství (EPS) musí být posílen bezpečnostní aspekt a schopnost nástrojů EPS přispívat ke zlepšování odolnosti a kapacit partnerů, pokud jde o zajišťování jejich vlastní bezpečnosti, při dodržování zásad právního státu;

59.  připomíná, že řádné uplatňování stávajících nástrojů, jako jsou systémy SIS, SIS II a VIS a databáze Interpolu SLDT a kontaktní místo Europolu TRAVELLERS, představuje první krok k posílení ochrany vnějších hranic s cílem odhalovat případy evropských občanů a cizinců žijících v EU, kteří odjíždějí do některé z oblastí konfliktu nebo se z ní vracejí, přičemž účelem jejich cesty může být páchání teroristických činů, absolvování teroristického výcviku nebo účast v nekonvenčním ozbrojeném konfliktu jménem teroristických organizací; naléhavě žádá členské státy, aby zlepšily spolupráci a sdílení informací o podezřelých „zahraničních bojovnících“ s členskými státy na vnějších hranicích EU;

60.  vyzývá členské státy, aby zajistily soudní kontrolu nad všemi zahraničními bojovníky, kteří se vrací do Evropy, případně zajištění těchto bojovníků, do té doby, než dojde k řádnému trestnímu stíhání;

61.  je vážně přesvědčen o tom, že jakákoli tvorba politiky v oblasti terorismu a radikalizace musí sdružovat odborné poznatky a zdroje z vnitřních a vnějších rozměrů politiky EU; v této souvislosti se domnívá, že adekvátní reakce v rámci boje proti terorismu a náboru teroristů uvnitř EU a v jejím sousedství může vycházet právě z takovéhoto holistického přístupu; vyzývá proto Komisi a ESVČ, aby pod vedením a za poradenství vysoké představitelky / místopředsedkyně a prvního místopředsedy Komise a s podporou koordinátora pro boj proti terorismu spolupracovaly při koncipování politického přístupu, který účinně kombinuje nástroje sociální politiky (včetně zaměstnanosti, začleňování a boje proti diskriminaci), humanitární pomoci, rozvoje, řešení konfliktů, krizového řízení, obchodu, energetiky a jakékoli jiné oblasti politiky, které by mohly mít vnitřní i vnější rozměr;

VIII. Posílení propojení vnitřní a vnější bezpečnosti v EU

62.  zdůrazňuje, že je klíčové, aby EU navázala úzkou spolupráci se třetími zeměmi, zejména s tranzitními a cílovými zeměmi, jak je to jen možné, při dodržení právních předpisů, zásad a hodnot EU a mezinárodních lidských práv, aby byla schopna odhalovat případy občanů EU a cizinců žijících v EU, kteří odcházejí bojovat po boku teroristických organizací nebo se poté vracejí; rovněž zdůrazňuje, že je třeba posílit politický dialog a společné akční plány v oblasti boje proti radikalizaci a terorismu, a to v rámci dvoustranných vztahů a vztahů s regionálními organizacemi, jako je Africká unie a Liga arabských států;

63.  bere na vědomí ochotu vysoké představitelky, místopředsedkyně Mogheriniové podpořit projekty zaměřené na boj proti radikalizaci ve třetích zemích, včetně Jordánska, Libanonu a Iráku a v oblasti Sahelu a Maghrebu, jak je uvedeno ve zprávě o provádění opatření v návaznosti na zasedání Evropské rady ze dne 12. února 2015; zdůrazňuje, že nyní je třeba zajistit, aby tyto projekty co nejdříve získaly potřebné financování;

64.  vyzývá EU, aby zintenzivnila svou spolupráci s regionálními partnery s cílem zamezit obchodování se zbraněmi a zaměřila se zejména na země, v nichž se terorismus rodí, a aby pečlivě sledovala vývoz zbraní, jež by mohli zneužít teroristé; vyzývá také k posílení nástrojů zahraniční politiky a spolupráce s třetími zeměmi s cílem bojovat proti financování teroristických organizací; upozorňuje na závěry summitu G20, který se konal dne 16. listopadu 2015 a vyzval pracovní skupinu pro finanční činnost (FATF), aby při odstřihování teroristických organizací od financování konala pohotověji a efektivněji;

65.  vybízí EU k vedení cíleného a aktualizovaného dialogu o bezpečnosti a boji proti terorismu s Alžírskem, Egyptem, Irákem, Izraelem, Jordánskem, Marokem, Libanonem, Saúdskou Arábií, Tuniskem a Radou pro spolupráci v Zálivu, mimo jiné o minulém i současném zapojení států do podpory teroristických aktivit; rovněž je přesvědčen o tom, že je zapotřebí posílit spolupráci s Tureckem v souladu se závěry Rady pro obecné záležitosti z prosince roku 2014;

66.  vyzývá Radu, aby spolu s preventivními a dalšími iniciativami, jako je síť Komise RAN, zajišťovala průběžný přezkum a rozvoj regionální strategie EU pro Sýrii a Irák a protiteroristické strategie, se zvláštním důrazem na zahraniční bojovníky, přijaté dne 16. března 2015, a to s ohledem na vývoj bezpečnostní situace v jižním sousedství EU; vyzývá dále členské státy, aby prosazovaly společnou úctu a porozumění jako zásadní prvky v rámci boje proti terorismu jak uvnitř EU a v jejích členských státech, tak v třetích zemích;

67.  je přesvědčen, že zahájení této posílené spolupráce vyžaduje zvýšené úsilí Komise, a zejména ESVČ, pokud jde o zvýšení a zlepšení odborných znalostí v otázkách týkajících se boje proti terorismu, nekonvenčních ozbrojených konfliktů a radikalizace, a také posílení a diverzifikaci jazykových dovedností, jako je arabština, urdština, ruština a mandarínská čínština, jichž je v současnosti v evropských informačních a zpravodajských službách vážný nedostatek; považuje za nezbytné, aby výzvu EU k boji proti terorismu, radikalizaci a násilí bylo s pomocí důrazné a účinné strategické komunikace slyšet i za jejími hranicemi;

68.  podporuje hlubší mezinárodní spolupráci a sdílení informací ze strany vnitrostátních zpravodajských služeb s cílem identifikovat občany EU, u nichž hrozí riziko, že se budou radikalizovat, budou rekrutováni a vycestují, aby se přidali k džihádistickým a dalším extremistickým skupinám; zdůrazňuje, že je nutné podpořit země Blízkého východu, severní Afriky a západního Balkánu v jejich úsilí o zastavení přílivu zahraničních bojovníků a předcházet tomu, aby džihádistické organizace využívaly politické nestability na hranicích těchto zemí;

69.  uznává, že radikalizace a nábor jednotlivců teroristickými sítěmi představuje celosvětový fenomén; je přesvědčen o tom, že reakce na tento fenomén tudíž nesmí být pouze místní nebo evropská, ale mezinárodní; považuje proto za nezbytné posílit spolupráci se třetími zeměmi s cílem identifikovat náborové sítě a zvýšit bezpečnost na hranicích dotčených zemí; opakuje také, že je zapotřebí zintenzivnit spolupráci s klíčovými partnery, kteří čelí podobným výzvám, a to prostřednictvím diplomatického a politického dialogu a spolupráce zpravodajských služeb;

70.  opakuje, že globální dosah terorismu vyžaduje efektivní a jednotnou mezinárodní reakci, aby se úspěšně předcházelo prodeji zbraní zemím, které ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost;

71.  vítá fakt, že Komise v dubnu 2015 přidělila v rozpočtu 10 milionů EUR na financování programu pomoci partnerským zemím v boji proti radikalizaci v regionu Sahelu a Maghrebu a zastavení přílivu zahraničních bojovníků ze severní Afriky, Blízkého východu a západního Balkánu (první tranše ve výši 5 milionů EUR je určena na financování technické pomoci za účelem posílení kapacit úředníků z oblasti trestního soudnictví k vyšetřování, stíhání a rozhodování případů zahraničních bojovníků nebo potenciálních zahraničních bojovníků; druhá tranše ve výši 5 milionů EUR je určena na financování programů boje proti radikalizaci v regionu Sahelu a Maghrebu); podtrhuje význam bedlivého sledování řádného využití těchto prostředků, aby bylo zajištěno, že z nich nejsou financovány projekty spjaté s prozelytizmem, indoktrinací a jinými extremistickými záměry;

IX.Podpora výměny osvědčených postupů ve věci deradikalizace

72.  domnívá se, že zavedení komplexní politiky k předcházení radikalizaci a náboru občanů EU teroristickými organizacemi může být úspěšné jedině tehdy, jestliže je doplní proaktivní politiky deradikalizace a začleňování; vyzývá tudíž EU, aby usnadnila výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a se třetími zeměmi, které již v této oblasti nabyly zkušeností a dosáhly kladných výsledků, pokud jde o zřizování struktur pro deradikalizaci, s cílem zabránit občanům EU a cizincům legálně pobývajícím v EU v odjezdu z EU nebo mít kontrolu nad jejich návratem do ní; připomíná potřebu nabídnout podporu také rodinám takových osob;

73.  navrhuje, aby se členské státy zaměřily na začlenění funkce kurátorů nebo poradních asistentů do procesu deradikalizace občanů EU, kteří se z oblastí konfliktu vrátili rozčarováni tím, co tam zažili, aby jim pomocí vhodných programů byla poskytnuta podpora při jejich opětovném začlenění do společnosti; zdůrazňuje v této souvislosti nutnost lepší výměny osvědčených postupů mezi členskými státy; zdůrazňuje, že kurátoři by měli být ochotni se podílet na konkrétních programech prostřednictvím vhodné odborné přípravy;

74.  požaduje zahájení strukturované komunikační kampaně na úrovni EU s využitím případů bývalých evropských „zahraničních bojovníků“, kteří úspěšně prošli deradikalizací a jejichž traumatické zážitky pomáhají odhalit hluboce perverzní a falešný náboženský rozměr připojení se k teroristickým organizacím, jako je Islámský stát; vybízí proto členské státy, aby vyvinuly platformy umožňující přímou konfrontaci a dialog s bývalými bojovníky; zdůrazňuje dále, že zajištění kontaktu s oběťmi terorismu se rovněž jeví jako účinná metoda, jak zbavit radikální rétoriku jejího náboženského nebo ideologického významu; navrhuje, aby byla tato kampaň využita jako podpůrný nástroj v procesu deradikalizace ve věznicích, na školách a ve všech zařízeních se zaměřením na prevenci a rehabilitaci; vyzývá dále Komisi, aby vnitrostátní komunikační kampaně podpořila, zejména finančně, a aby je koordinovala;

X.Rozbíjení teroristických sítí

75.  zdůrazňuje, že praní špinavých peněz, daňové úniky a další daňové trestné činy jsou v některých případech hlavními zdroji financování terorismu, které ohrožují naši vnitřní bezpečnost, a že tudíž musí být sledování a boj proti trestné činnosti poškozující finanční zájmy EU prioritou;

76.  zdůrazňuje, že teroristické organizace, jako je IS, Dá´iš a Džabhat an-Nusra získaly v Iráku a Sýrii značné finanční prostředky z pašování ropy, prodeje kradeného zboží, únosů a vydírání, zmocnění se bankovních účtů a pašování starožitností; vyzývá proto k tomu, aby bylo zjištěno které země a kteří prostředníci tento černý trh podporují a aby tato jejich činnost byla okamžitě ukončena;

77.  podporuje opatření, jejichž cílem je oslabit teroristické organizace zevnitř a zmenšit jejich stávající vliv na občany EU a na státní příslušníky třetích zemí s legálním pobytem v EU; naléhavě vyzývá Komisi a příslušné agentury, aby hledaly metody rozbíjení teroristických sítí a odhalování jejich financování; za tímto účelem vyzývá k lepší spolupráci finančních zpravodajských jednotek členských států a k rychlému provedení a uplatnění souboru opatření proti praní špinavých peněz; vybízí Komisi, aby předložila návrh nařízení o odhalování a blokování finančních zdrojů terorismu a boje proti způsobům, jimiž jsou financovány; vyzývá proto Komisi, aby přehodnotila vytvoření společného evropského systému sledování financování terorismu; vybízí členské státy, aby zavedly nejpřísnější normy transparentnosti týkající se přístupu k informacím o skutečných vlastnících všech podnikových struktur v EU a v netransparentních jurisdikcích, které mohou být nástroji k financování teroristických organizací;

78.  vítá nedávné přijetí evropského programu pro bezpečnost obsahujícího návrhy důležitých kroků, jež mají posílit boj proti terorismu a radikalizaci, jako je vytvoření evropského střediska pro boj proti terorismu v rámci Europolu; vyzývá členské státy, aby plně využily stávajících opatření, a vyzývá Komisi, aby vyčlenila dostatečné finanční a lidské zdroje na účinné plnění svých navrhovaných akcí;

79.  opakuje svou výzvu Komisi, aby okamžitě přehodnotila právní předpisy EU o střelných zbraních tím, že zreviduje směrnici Rady 91/477/EHS, a aby tak usnadnila vnitrostátním policejním a vyšetřovacím orgánům jejich úlohu při odhalování a potírání nedovoleného obchodu se zbraněmi na černém trhu a prostřednictvím „temné sítě“, a vyzývá Komisi, aby navrhla společné normy pro znehodnocení střelných zbraní, které zajistí, aby znehodnocené zbraně byly nevratně neschopné střelby;

80.  požaduje, aby byl harmonizován přístup k definování trestného činu verbálního projevu nenávisti on-line a off-line, jimiž radikálové podněcují ostatní k neúctě vůči základním právům a k jejich porušování; navrhuje přidat tento konkrétní trestný čin do příslušných rámcových rozhodnutí Rady;

81.  vyzývá členské státy, aby se zapojily do úsilí o sledovatelnost vnějších finančních toků a aby zajistily a prokázaly transparentnost svých vztahů s některými zeměmi Perského zálivu, čímž by se posílila spolupráce s cílem osvětlit financování terorismu a fundamentalismu v Africe a na Blízkém východě, ale také ze strany některých organizací v Evropě; podněcuje členské státy ke vzájemné spolupráci při potírání černého trhu s ropou, který je pro teroristické organizace klíčovým zdrojem příjmů; domnívá se, že členské státy by neměly váhat použít restriktivní opatření vůči jednotlivcům a organizacím v případech, kdy existují věrohodné důkazy o financování nebo jiném napomáhání terorismu;

82.  důrazně by odmítl jakékoli snahy o odstranění prvků zprávy, které se týkají boje proti samotným teroristickým a extremistickým činům; zastává názor, že je zbytečné a kontraproduktivní rušit vazbu mezi bojem proti radikalizaci a bojem proti jejím projevům; vyzývá Radu, aby sestavila černou listinu evropských džihádistů a osob podezřelých z džihádistického terorismu;

o
o   o

83.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU a kandidátských zemí, Organizaci spojených národů, Radě Evropy, Africké unii, členským státům Unie pro Středomoří, Ligy arabských států a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0384.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2014)0102.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0032.


Strategický rámec EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020
PDF 565kWORD 161k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020 (2015/2107(INI))
P8_TA(2015)0411A8-0312/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na preambuli a články 3 a 6 této smlouvy,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 3, 6, 9, 20, 151, 152, 153, 154, 156, 159 a 168 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 27, 31, 32 a 33 této listiny,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu ze dne 3. května 1996, a zejména na část I a článek 3 části II této charty,

–  s ohledem na Filadelfskou deklaraci ze dne 10. května 1944, týkající se cílů a účelů Mezinárodní organizace práce (MOP),

–  s ohledem na úmluvy a doporučení MOP týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 27. února 2015 o strategickém rámci EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2014–2020 (6535/15) a na závěry Rady ze dne 5. října 2015 o nové agendě týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměřené na prosazování lepších pracovních podmínek,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 ze dne 16. prosince 2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci(1),

–  s ohledem na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (rámcová směrnice) a na jednotlivé směrnice, které ji dále upřesňují(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/30/ES ze dne 20. června 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/391/EHS, její samostatné směrnice a směrnice Rady 83/477/EHS, 91/383/EHS, 92/29/EHS a 94/33/ES za účelem zjednodušení a racionalizace zpráv o jejím praktickém uplatňování(5),

–  s ohledem na sdělení Komise o strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci na období 2014–2020 (COM(2014)0332),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012“ (COM(2007)0062),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století“ (COM(2008)0412),

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování rámcové dohody o stresu při práci, kterou přijali sociální partneři (SEC(2011)0241),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020) a na jeho hlavní cíl, jímž je zvýšení míry zaměstnanosti v Evropské unii do konce tohoto desetiletí na 75 %, mj. prostřednictvím většího zapojení žen a starších pracovníků a lepší integrace migrantů do pracovního procesu,

–  s ohledem na bílou knihu Komise „Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“ (COM(2012)0055),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Jak pokračuje Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2014)0130),

–  s ohledem na roční analýzu růstu na rok 2015 (COM(2014)0902) a na společnou zprávu o zaměstnanosti (COM(2014)0906),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 2001 o obtěžování na pracovišti(6),

–  s ohledem na sdělení Komise adresované Radě a Evropskému parlamentu, kterým jim předala Evropskou rámcovou dohodu proti obtěžování a násilí v práci (COM(2007)0686),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. února 2005 o podpoře bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006, obsahující doporučení Komisi o ochraně zaměstnanců ve zdravotnictví Evropské unie před krví přenosnými nákazami způsobenými poraněním o jehlu(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2008 o strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2009 o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o ohrožení zdraví při práci v souvislosti s azbestem a výhledech na odstranění veškerého použitého azbestu(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě(14),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. prosince 2014 a na stanovisko Výboru regionů ze dne 12. února 2015 o sdělení Komise o strategickém rámci EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (na období 2014–2020),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanovuje obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,

–  s ohledem na společnou akci pro duševní zdraví a pohodu, která byla zahájena v roce 2013,

–  s ohledem na zásadu „Zelenou malým a středním podnikům “ a na iniciativu „Small Business Act pro Evropu“,

–  s ohledem na současnou kampaň Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci nazvanou „Zdravá pracoviště: zvládání stresu“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0312/2015),

A.  vzhledem k tomu, že dobré pracovní podmínky, které chrání dobrý fyzický a duševní stav, jsou základním(15) právem jednotlivých pracovníků, které má samo o sobě pozitivní hodnotu;

B.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize vedla k větší nejistotě ohledně práce a k atypickému zaměstnávání a také k menším ziskům společnosti, zejména malých a středních podniků; vzhledem k tomu, že to by nemělo vést k tomu, abychom ztratily ze zřetele význam bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a také vysoké sociální i individuální náklady vznikající ve spojitosti s nehodami na pracovišti v důsledku nedodržování předpisů;

C.  vzhledem k tomu, že bezpečnost a ochrana zdraví jsou základním zájmem společnosti a také investicí, která má příznivý vliv na produktivitu a konkurenceschopnost firem, a že zlepšuje také udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a umožňuje lidem pracovat do zákonného důchodového věku a těšit se přitom dobrému zdraví; vzhledem k tomu, že pracovní úrazy a nemoci z povolání jsou pro společnost vážnou zátěží a že zlepšení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v celé Evropě může přispět k hospodářskému oživení a k dosažení cílů iniciativy Evropa 2020, zatímco dosud byl v oblasti dosažení cíle, kterým je 75% zaměstnanost osob ve věku 20–64 let, učiněn jen malý pokrok;

D.  vzhledem k tomu, že prevence rizik spojených s prací, podpora bezpečnosti a ochrany zdraví a ochrana pracovníků na pracovišti má z hlediska zlepšování pracovních podmínek, a tím i z hlediska zlepšování zdraví pracovníků zásadní význam, což na druhou stranu představuje významnou sociální a hospodářskou výhodu pro daného pracovníka a pro společnost jako celek; vzhledem k tomu, že 9 z 10 zařízení v EU-28, která provádějí pravidelné posuzování rizik, je považují za užitečný způsob řešení problematiky BOZP(16);

E.  vzhledem k tomu, že v článku 153 SFEU je stanoveno, že Unie bude podporovat a doplňovat činnost členských států zejména při zlepšování pracovního prostředí k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

F.  vzhledem k tomu, že jednou z hlavních výzev pro členské státy je stárnutí obyvatel EU; vzhledem k nerovnoměrné střední délce života v závislosti na sociální a profesní skupině a na obtížnosti práce; vzhledem k tomu, že pracující ve věku nad 55 let jsou vedle onemocnění pohybového aparátu více ohroženi nádorovými onemocněními, srdečními chorobami, respiračními obtížemi a poruchami spánku(17); vzhledem k tomu, že v letech 2010 až 2013 došlo ke snížení ukazatele týkajícího se života prožitého ve zdraví o 1,1 roku u žen a o 0,4 roku u mužů a že to poukazuje na nutnost zvýšit očekávanou délku života prožitého ve zdraví, což by mj. umožnilo více lidem zůstat na pracovním trhu až do skutečného dosažení zákonného důchodového věku;

G.  vzhledem k tomu, že nejčastější příčinou úmrtí souvisejících s prací jsou nádorová onemocnění(18), po nichž následují kardiovaskulární a respirační nemoci, zatímco pracovní úrazy jsou příčinou úmrtí jen ve velmi malém počtu případů; vzhledem k rozšířenosti chronických zdravotních problémů, jako jsou onemocnění pohybového aparátu, v EU, která mohou omezovat schopnost osob provozovat placené zaměstnání nebo v něm zůstat(19), a vzhledem k tomu, že je velmi důležité včas rozpoznat rizikové pracovníky;

H.  vzhledem k tomu, že administrativní zátěž a přímé náklady, které společnosti nesou v důsledku programů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), jež propagují dobré životní podmínky, kvalitní pracovní prostředí a produktivitu, jsou výrazně nižší než náklady související s nemocemi z povolání a pracovními úrazy, jimž se regulační rámec EU snaží předcházet(20); vzhledem k tomu, že podle některých studií by mohla být „návratnost prevence“ v případě podniků značná(21);

I.  vzhledem k tomu, že míra smrtelných úrazů na pracovišti a podíl pracovníků, kteří uvádějí, že jejich bezpečnost a fyzické a duševní zdraví jsou v souvislosti s prací ohroženy, se v různých členských státech(22) a v různých odvětvích hospodářské činnosti významně liší, což poukazuje na to, že je nutné se více zaměřit na uplatňování a prosazování právních předpisů v oblasti BOZP jakožto významného prvku při zajišťování zdraví a produktivity pracovníků;

J.  vzhledem k tomu, že psychosociální rizika obecně, a zejména stres spojený s prací jsou v případě zaměstnanců a zaměstnavatelů v celé EU rostoucím problémem a že téměř polovina všech pracovníků se domnívá, že je na jejich pracovišti přítomen; vzhledem k tomu, že stres spojený s prací přispívá k absencím, negativně ovlivňuje produktivitu a je příčinou téměž poloviny počtu každoročně proměškaných pracovních dnů; vzhledem k tomu, že se opatření přijatá s cílem zvládnout psychosociální rizika v jednotlivých členských státech různí(23);

K.  vzhledem k tomu, že přísné, správně uplatňované a prosazované právní předpisy v oblasti BOZP jsou důležitým předpokladem dodržování požadavků v dané oblasti, které zajišťují zdraví a produktivitu pracovníků v průběhu jejich pracovního života; vzhledem k tomu, že inspekce práce hrají důležitou úlohu při uplatňování politiky v oblasti BOZP na regionální a místní úrovni, a vzhledem k tomu, že plnění zákonných povinností je hlavní příčinou toho, že některé společnosti se zabývají problematikou BOZP a zavádějí preventivní opatření(24);

L.  vzhledem k tomu, že z hlediska úspěšné prevence rizik na pracovišti je velmi důležité komplexní zapojení pracovníků, jejich účast a zastoupení na úrovni společnosti a angažovanost vedení(25), a vzhledem k tomu, že pracoviště, kde existují odbory, mají nižší míru úrazovosti a nemocnosti;

M.  vzhledem k tomu, že v boji proti pracovním úrazům lze zcela uspět pouze tehdy, bude-li se prosazovat takový přístup k výrobnímu procesu, v jehož centru stojí ve všech ohledech jednotlivec;

N.  vzhledem k tomu, že k tomu, aby bylo možné se řádně zabývat novými, nově vznikajícími i tradičními riziky v oblasti BOZP, včetně azbestu, nanomateriálů a psychosociálních rizik, jsou nutné dostatečné zdroje; vzhledem k tomu, že azbestu je potenciálně vystaveno mnoho pracovníků, včetně pracovníků ve stavebnictví;

O.  vzhledem k tomu, že nejisté zaměstnání má negativní vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a podrývá stávající struktury v dané oblasti; vzhledem k tomu, že nejisté zaměstnání může vést k vyloučení pracovníků ze školení a z přístupu ke službám spojenými s BOZP, přičemž se důsledku nejistoty zaměstnání pojí s duševním stresem(26); vzhledem k tomu, že rámcová směrnice 89/391/EHS přenáší odpovědnost za vytvoření systematické politiky prevence vztahující se na veškerá rizika na zaměstnavatele; vzhledem k tomu, že externalizace práce prostřednictvím outsourcingu a agenturní práce může znesnadnit určování zodpovědnosti ve vztahu k ustanovením týkajícím se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; vzhledem k tomu, že nehlášená práce a nepravá samostatně výdělečná činnost představují vážnou výzvu uplatňování opatření v oblasti BOZP a bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků;

P.  vzhledem k tomu, že sociální partneři hrají důležitou úlohu při vytváření a uplatňování koncepce BOZP jak na úrovni členských států a EU, tak i na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že v článcích 153 a 155 Smlouvy o fungování Evropské unie je stanoven význam a rozsah pravomocí sociálních partnerů při vyjednávání a prosazování dohod v oblasti BOZP;

Q.  vzhledem k tomu, že cílem regulačního rámce EU je prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání u všech pracovníků; vzhledem k tomu, že čím je společnost menší, tím méně jsou její zaměstnanci informováni o rizicích z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; vzhledem k tomu, že nebyla prokázána žádná spojitost mezi počtem úrazů a velikostí podniku; vzhledem k tomu, že úrazovost skutečně závisí na druhu výroby a odvětví činnosti(27);

R.  vzhledem k nedostatečné dostupnosti a srovnatelnosti údajů o nemocech z povolání na úrovni EU(28);

S.  vzhledem k tomu, že je nutné potírat sexuální obtěžování v práci a pocit nejistoty, který vyvolává;

T.  vzhledem k tomu, že mezi faktory, jež mohou ovlivňovat pracovní podmínky žen, patří segregace zaměstnání, rozdíly v odměňování, pracovní doba, pracoviště, nejisté pracovní podmínky, sexismus a diskriminace na základě pohlaví, ale také rozdíly související se specifickými fyzickými aspekty mateřství;

U.  vzhledem k tomu, že existuje určitý stereotyp, podle něhož mají ženy méně riziková zaměstnání; vzhledem k tomu, že v Evropě panuje všeobecný názor, že rozdělení práce mezi muže a ženy není nikdy neutrální a že v důsledku tohoto rozdělení jsou zastírány zdravotní potíže žen, což vede k menšímu počtu preventivních opatření přijímaných v souvislosti s ženskými zaměstnáními;

V.  vzhledem k tomu, že v EU je mnohem více žen zaměstnáno ve službách než v průmyslu, neboť ženy většinou pracují ve zdravotnictví, sociální oblasti, maloobchodu, ve zpracovatelských odvětvích, v oblasti vzdělávání a v oblastech, v nichž se soustřeďuje stále více žen pracujících na částečný pracovní úvazek a v příležitostných zaměstnáních, což má značný dopad na bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

W.  vzhledem k tomu, že v důsledku některých druhů zaměstnání, která vykonávají převážně ženy, jsou ženy vystaveny specifickým rizikům, zejména onemocněním pohybového aparátu nebo určitým druhům nádorových onemocnění, jako je například rakovina prsu nebo děložní sliznice(29);

X.  vzhledem k tomu, že nehledě na druh práce trpí ženy většími problémy spojenými s prací než muži(30) a snadno podléhají chorobám spojeným s věkem; vzhledem k tomu, že je tudíž třeba, aby opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci brala v úvahu pohlaví a celý životní cyklus;

Y.  vzhledem k tomu, že vystavování budoucích rodičů nebo ještě nenarozených dětí účinkům znečištěného životního prostředí a rizikovým faktorům přítomným na pracovišti může způsobit zdravotní problémy ohrožující schopnost reprodukce;

Z.  vzhledem k tomu, že z empirického výzkumu vyplývá, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v procesech rozhodování o bezpečnosti a ochraně zdraví;

AA.  vzhledem k tomu, že ženy žijící ve venkovských oblastech se potýkají s většími potížemi, chtějí-li uplatňovat svá pracovní práva a práva týkající se zdraví, a že pro ně není zajištěn dostatečný přístup k základním službám veřejného zdravotnictví, k odborným léčebným postupům a k vyšetřením prováděným za účelem včasného odhalení nádorových onemocnění;

Strategický rámec EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

1.  zdůrazňuje, že všichni zaměstnanci, včetně zaměstnanců ve veřejném sektoru, mají právo na nejvyšší úroveň ochrany v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, která musí být zaručena bez ohledu na velikost zaměstnavatele, druh práce nebo příslušnou smlouvu či členský stát, v němž jsou zaměstnáni; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro oblast zaměstnávání, která by se vztahovala na všechny druhy zaměstnání v rámci regulačního rámce pro oblast BOZP; zdůrazňuje, že v oblasti BOZP je nutné vytvořit jasné a účinné předpisy;

2.  vítá skutečnost, že strategický rámec EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci vymezuje řadu důležitých oblastí činnosti; s politováním však konstatuje, že Komise v daném rámci nestanovila konkrétní cíle; v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě, že to je doloženo vědecky nebo na základě výsledků následného hodnocení právních předpisů v oblasti BOZP, je nutné v návaznosti na přepracování tohoto rámce, které proběhne v roce 2016, do něj začlenit konkrétnější legislativní, příp. nelegislativní opatření a také nástroje k jejich uplatňování a prosazování;

3.  vyzývá Komisi a členské státy, aby po provedení přezkumu strategického rámce pro bezpečnost a ochranu zdraví v roce 2016 stanovila orientační cíle pro snížení počtu nemocí z povolání a pracovních úrazů a aby při přepracovávání tohoto rámce vycházela z nejnovějších recenzovaných vědeckých poznatků; naléhavě žádá Komisi, aby upřednostnila především ta odvětví, v nichž jsou pracovníci vystaveni největším rizikům, a aby vypracovala pokyny a podpořila výměnu osvědčených postupů při uplatňování koncepce v oblasti BOZP;

4.  s politováním konstatuje, že při vypracovávání současného strategického rámce pro oblast BOZP došlo ke zpoždění; domnívá se, že mnoho problémů, kterým čelí evropští pracovníci, podniky a trhy práce, včetně problémů, které zjistila Komise, vyžaduje včasné a účinné uplatňování příslušných opatření;

5.  zdůrazňuje, že pro dosažení cíle, kterým je aktivní a zdravé stárnutí všech pracovníků, je nezbytné zajistit bezpečné a zdravé pracovní prostředí z hlediska tělesného a duševního zdraví v průběhu celého produktivního věku; domnívá se, prevence nemocí z povolání a pracovních úrazů a větší pozornost zaměřená na kumulativní účinky pracovních rizik je pro pracovníky a společnost jako celek přínosem;

6.  zdůrazňuje, že je nutné přijmout konkrétní opatření k boji proti následkům krize, která by pomohla firmám, jež přijímají opatření na podporu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

Strategie členských států

7.  zdůrazňuje, že strategie členských států v oblasti BOZP má zásadní význam a napomáhá zlepšovat situaci v této oblasti v členských státech; poukazuje na to, že je nutné podporovat poskytování pravidelných zpráv o dosaženém pokroku; domnívá se, že je nezbytné i nadále podněcovat a koordinovat politiku na úrovni EU s cílem zaručit všem pracovníkům vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s tím, že je zároveň nutné více se zaměřit na uplatňování a prosazování stávajících předpisů v oblasti BOZP; domnívá se, že politika v oblasti BOZP na úrovni EU a členských států by měla odpovídat dalším oblastem veřejné politiky a že by měly být stanoveny jasné požadavky, tak aby je mohly firmy, zejména malé a střední podniky, snadněji dodržovat; zastává názor, že by v zájmu lepšího zohlednění specifických rizik, jimž čelí pracující muži a ženy, mělo docházet k začleňování genderového hlediska;

8.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, aby strategie členských států v oblasti BOZP odrážela příslušný strategický rámec EU a aby byla zcela transparentní a přístupná návrhům sociálních partnerů a občanské společnosti, mj. zainteresovaným stranám v oblasti zdravotnictví, a to v souladu se zvyky a praxí v členských státech; domnívá se, že výměna osvědčených postupů a sociální dialog jsou důležitým prostředkem při zdokonalování situace v oblasti BOZP;

9.  vyzývá členské státy, aby do své strategie zapracovaly cíle vhodné v daném kontextu, které by byly srovnatelné a měřitelné; domnívá se, že je nutné podpořit pravidelné a transparentní mechanismy podává zpráv o dosaženém pokroku; poukazuje na význam spolehlivých údajů;

Uplatňování a dodržování právních předpisů

10.  uznává, že při provádění opatření v oblasti BOZP na úrovni společností je důležité zohlednit situaci, konkrétní potřeby a problémy s dodržováním příslušných předpisů ze strany mikropodniků a malých podniků a také některých odvětví veřejných služeb; zdůrazňuje, že zvyšování informovanosti, výměna osvědčených postupů, konzultace, jednoduché pokyny a internetové platformy mají při zajišťování toho, aby malé a střední podniky a mikropodniky účinněji plnily požadavky regulačního rámce v oblasti BOZP, mimořádný význam; vyzývá Komisi, Evropskou agenturu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) a členské státy, aby pokračovaly ve vypracovávání praktických nástrojů a pokynů, které by podpořily, usnadnily a zlepšily dodržování požadavků týkajících se BOZP ze strany malých a středních podniků a mikropodniků;

11.  vyzývá Komisi, aby při přezkumu strategického rámce přihlédla ke specifické povaze a situaci malých a středních podniků a mikropodniků s cílem pomoci jim lépe plnit cíle v oblasti BOZP; poukazuje na to, že koncepce malých a středních podniků se ve své současné podobě vztahuje přibližně na 99 % všech podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily úsilí zaměřené na shromažďování spolehlivých údajů o skutečném uplatňování předpisů v oblasti BOZP v mikropodnicích a malých podnicích;

12.  vítá zavedení interaktivního posuzování rizik on-line ze strany Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a také další elektronické nástroje v členských státech, které umožňují posuzovat rizika a jejichž cílem je podpora dodržování předpisů a kultury prevence, zejména v mikropodnicích a malých podnicích; naléhavě vyzývá členské státy, aby s cílem podpořit malé a střední podniky obecně využívaly evropské financování činnosti v oblasti BOZP, a zejména rozvoj elektronických nástrojů; zdůrazňuje význam informačních kampaní v oblasti BOZP, jako je kampaň „Zdravá pracoviště“, a poukazuje na význam zvyšování povědomí o základních právech a povinnostech v oblasti BOZP mezi zaměstnavateli a zaměstnanci;

13.  vybízí členské státy a sociální partnery, aby v souladu se svými předpisy a svou praxí vypracovali iniciativy ke zlepšení dovedností zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví a vedoucích pracovníků; vyzývá členské státy, aby podpořily aktivní účast zaměstnanců na uplatňování preventivních opatření v oblasti BOZP a zajistily, aby se zástupci pro danou oblast mohli účastnit školení na vyšší než základní úrovni;

14.  zdůrazňuje význam podporování kultury vzájemné důvěry, jistoty a vzdělávání, kdy jsou zaměstnanci vybízeni k tomu, aby přispívali k vytváření bezpečného a zdravého pracovního prostředí, což podporuje také sociální začleňování pracovníků a konkurenceschopnost firem; poukazuje v této souvislosti na to, že pracovníkům by neměla v důsledku upozorňování na problémy v oblasti BOZP vzniknout žádá újma;

15.  poukazuje na to, že hlavním prvkem řízení a dosahování výsledků v oblasti BOZP jsou správně uplatňované a vymahatelné předpisy a také plně zdokumentované hodnocení rizik za účasti pracovníků a jejich zástupců, což umožňuje zavedení vhodných preventivních opatření na pracovišti;

16.  vyzývá Komisi, aby přijala všechny nezbytné kroky za účelem sledování uplatňování a prosazování právních předpisů v oblasti BOZP v členských státech; domnívá se, že následné hodnocení praktického uplatňování směrnic EU v oblasti BOZP v členských státech k tomu skýtá vhodnou příležitost, a očekává, že jako součást přezkumu strategického rámce budou zohledněny výsledky týkající se uplatňování stávajících právních předpisů;

Prosazování právních předpisů

17.  domnívá se, že zásadní význam má zajištění rovných podmínek v celé EU a odstraňování nekalé soutěže a sociálního dumpingu; zdůrazňuje, že inspektoráty práce hrají při prosazování práv pracovníků na fyzicky a psychicky bezpečné a zdravé pracovní prostředí a při poskytování konzultací a poradenství pro zaměstnavatele, zejména malé a střední podniky a mikropodniky, velmi důležitou úlohu; vybízí členské státy, aby sledovaly normy Mezinárodní organizace práce a pokyny týkající se inspekcí práce, aby bylo zajištěno, že inspektoráty práce budou mít dostatečný personál a přiměřené zdroje a že dojde ke zlepšení školení poskytovaných inspektorům práce, jak doporučuje Evropský hospodářský a sociální výbor(31); vítá spolupráci mezi inspektoráty práce členských států v rámci Výboru vrchních inspektorů práce;

18.  upozorňuje na problém se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u pracovníků, kteří provozují nehlášenou činnost; připomíná, že inspektoráty práce hrají při odrazování od nehlášené práce významnou úlohu; vyzývá členské státy, aby prováděly přísné inspekce a aby zaměstnavatelům, kteří využívají nehlášenou práci, ukládaly přiměřené pokuty; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření nutná v boji proti nehlášené práci; poukazuje na to, že k většině smrtelných úrazů dochází v odvětvích náročných na pracovní sílu, v nichž se častěji setkáváme s případy nehlášené práce než v jiných sektorech;

19.  domnívá se, že účinné uplatňování právních předpisů v oblasti BOZP závisí do značné míry také na inspekcích práce; je toho názoru, že zdroje by měly být cíleně poskytovány na ta odvětví, v nichž bylo zjištěno nejvyšší riziko pro pracovníky; naléhavě žádá příslušné orgány, aby i nadále prováděly namátkové inspekce, aby však zároveň vykonávaly dozor na základě rizik a zaměřovaly se na subjekty, které opakovaně porušují předpisy, a přiměly zaměstnavatele, kteří nedodržují požadavky v oblasti BOZP, k odpovědnosti; vyzývá členské státy, aby zajistily výměnu informací a zlepšení koordinace mezi inspektoráty práce s cílem zdokonalit přeshraniční spolupráci;

Regulační rámec

20.  vítá snahu o zlepšení kvality regulačního rámce a očekává v této oblasti dosažení dalšího pokroku; připomíná však Komisi, že předkládání směrnic týkajících se BOZP za účelem uplatnění programu REFIT a úpravy právních předpisů by měly respektovat demokratická pravidla, být transparentní a zapojovat sociální partnery a v žádném případě nesmějí vést ke snižování úrovně BOZP; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné přihlédnout ke změnám na pracovištích, které jsou výsledkem technického vývoje; poukazuje na to, že členské státy mají při přijímání přísnějších norem, než jsou minimální požadavky v oblasti BOZP, volnou ruku; domnívá se nicméně, že stávající předpisy je nutné zdokonalit mj. tím, že se zabrání jejich překrývání a prosadí větší začlenění oblasti BOZP do jiných oblastí politiky, a zároveň zachovat stávající míru bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců a snažit se o její další zvýšení;

21.  zdůrazňuje, že základní podmínkou účinného uplatňování předpisů v oblasti BOZP je účast pracovníků a sociálních partnerů na všech úrovních v souladu s předpisy a praxí členských států a že zapojení sociálních partnerů na úrovni EU může zajistit, aby byl strategický rámec v oblasti BOZP relevantní z hlediska zaměstnavatelů a zaměstnanců; vyzývá sociální partnery a Komisi, aby se zapojili do konstruktivního dialogu týkajícího se možností zdokonalení stávajícího regulačního rámce, a domnívá se, že je nezbytné posílit úlohu sociálních partnerů;

Prevence nemocí z povolání a vznikající rizika

22.  poukazuje na to, že je důležité chránit pracovníky před působením karcinogenních a mutagenních látek a látek toxických z hlediska reprodukce; zdůrazňuje v této souvislosti, že ženy jsou často vystaveny působení směsi látek, které mohou zvyšovat zdravotní rizika, včetně životaschopnosti jejich potomků; znovu s veškerým přesvědčením opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila návrh na přepracování směrnice 2004/37/ES na základě vědeckých důkazů a přidala v případě nutnosti závaznější limitní hodnoty expozice na pracovišti a ve spolupráci s Poradním výborem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci vypracovala hodnotící systém, který by se zakládal na jasných a explicitně stanovených kritériích; domnívá se, že v této souvislosti je nutné zabývat se možným překrýváním předpisů, které vedou k jejich neúmyslnému nedodržování;

23.  zdůrazňuje, že je nutné zavést přísnější normy na ochranu pracovníků a zohlednit přitom nejen dobu expozice, ale také směs chemických či toxických látek, jimž jsou vystaveni; poukazuje na to, že mnoho pracovníků ve zdravotnictví je na pracovišti vystaveno nebezpečným chemikáliím; vyzývá Komisi, aby přijala opatření v souvislosti s chemickými rizikovými faktory ve zdravotnictví a aby do strategie EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci začlenila zvláštní ustanovení o vystavení zdravotnických pracovníků nebezpečným léčivým přípravkům; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila řádnou ochranu všech pracovníků, kteří jsou přímo či nepřímo zapojeni do používání ostrých zdravotnických nástrojů a jejich likvidace; poukazuje na to, že by to v případě nutnosti mohlo vyžadovat přepracování směrnice 2010/32/EU o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních;

24.  poukazuje na to, že řada pracovníků je na pracovišti stále vystavena azbestu; vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala se sociálními partnery a s členskými státy s cílem podpořit a koordinovat úsilí členských států o vypracování národních akčních plánů, poskytování přiměřených finančních zdrojů a přijímání vhodných opatření pro bezpečné odstranění azbestu a zacházení s ním;

25.  opakuje svou výzvu(32) adresovanou Komisi, aby v souladu s článkem 11 směrnice 2009/148/ES navrhla a zavedla možnost vyhledávání a registrace azbestu; vyzývá k zahájení evropské kampaně o azbestu a naléhavě žádá členské státy, aby poskytly pracovníkům vystaveným působení azbestu odškodnění;

26.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření v souvislosti s onemocněními pohybového ústrojí, která představují jeden z nejrozšířenějších zdravotních problémů v Evropě souvisejících s prací, a aby bezodkladně předložila návrh komplexního právního nástroje týkajícího se onemocnění pohybového ústrojí s cílem zlepšit účinnou prevenci a řešit příčiny těchto onemocnění a aby zároveň přihlédla k problému jejich mnohostranné příčiny a ke specifickým rizikům, jimž čelí ženy; poukazuje na to, že upevnění právních předpisů EU, které stanovují minimální požadavky na ochranu pracovníků před působením ergonomických rizikových faktorů, může být tím, že povede ke zjednodušení regulačního rámce z hlediska jeho uplatňování a dodržování, ku prospěchu pracovníků i zaměstnavatelů; zdůrazňuje rovněž význam výměny osvědčených postupů a nutnost zajistit, aby si byli pracovníci více vědomi těchto ergonomických rizikových faktorů a byli o nich lépe informováni;

27.  vyzývá členské státy, aby co nejrychleji provedly směrnici 2002/44/ES ze dne 25. června 2002 týkající se minimálních požadavků na BOZP ve vztahu k vystavení pracovníků rizikům způsobeným fyzikálními činiteli;

28.  žádá Komisi, aby věnovala pozornost tomu, že je nutné zajistit lepší prevenci expozice pracovníků endokrinním disruptorům, které mají mnohočetné škodlivé dopady na zdraví pracovníků, pracovnic a jejich potomků(33); žádá Komisi, aby bez prodlení stanovila komplexní strategii boje proti endokrinním disruptorům, která by v případě nutnosti zahrnovala zejména uplatňování evropské legislativy týkající se uvádění pesticidů a biocidů na trh a která by zpřísnila pravidla prevence rizik pro zaměstnance; zdůrazňuje, že pro uplatňování zásady předběžné opatrnosti a zásady náhrady je nepostradatelná podpora EU v oblasti výzkumu bezpečnějších alternativ;

29.  vítá závazek přijatý Komisí v rámci strategického rámce EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2014–2020, kterým je zlepšení prevence onemocnění souvisejících s prací, zejména v oblastech nanotechnologií a biotechnologií; poukazuje na možnou nejistotu, která panuje ohledně šíření a používání nanotechnologií, a zastává názor, že je třeba pokračovat ve výzkumu rizik, která s sebou nesou nové technologie z hlediska BOZP; domnívá se v této souvislosti, že je nutné používat zásadu obezřetnosti, aby bylo možné omezit potenciální rizika z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků pracujících s nanotechnologiemi;

30.  upozorňuje Komisi na rostoucí počet pracovníků postižených chronickými nemocemi z povolání; domnívá se, že pro lidi, kteří trpí nemocemi v posledním stadiu, chronickými a dlouhodobými onemocněními a postiženími by měly být k dispozici bezpečná pracovní místa; naléhavě vyzývá členské státy, aby se soustředily na udržení a začleňování osob trpících chronickými onemocněními do pracovního procesu a aby rovněž podporovaly vhodné přizpůsobování pracovišť, které by zajistilo jejich včasný návrat do práce; vyzývá Komisi, aby podporovala opatření na začlenění pracovníků s postiženími do pracovního procesu a na jejich rehabilitaci a aby podpořila snahu členských států tím, že bude zvyšovat povědomí o dané problematice a zjišťovat a šířit osvědčené postupy týkající se ubytovacích možností a úprav na pracovišti; naléhavě vyzývá nadaci Eurofound, aby se dále zabývala pracovními možnostmi a mírou zaměstnatelnosti osob s chronickými onemocněními a analyzovala je;

31.  poukazuje na to, že technické inovace by se pro společnost jako celek mohly stát přínosem; je však znepokojen novými riziky, která s sebou tyto změny přinášejí; vítá v této souvislosti záměr Komise vytvořit síť profesionálů a vědců působících v oblasti BOZP, aby bylo možné účinněji řešit budoucí problémy; zdůrazňuje, že jsou stále více využíváni inteligentní spolupracující roboti, např. v průmyslové výrobě, nemocnicích a domovech důchodců; vyzývá Komisi a členské státy, aby odhalovaly možná rizika z hlediska BOZP vyplývající z technických inovací a přijímaly odpovídající opatření k jejich omezování;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a uplatňovaly program systematického monitorování, řízení a podpory pracovníků vystavených psychosociálním rizikům, včetně stresu, depresí a syndromu vyhoření, tak aby bylo mj. možné vypracovat účinná doporučení a pokyny k boji proti těmto rizikům; zdůrazňuje, že pracovní stres je pokládán za významnou překážku produktivity a kvality života; podotýká v této souvislosti, že duševní zdraví a psychosociální rizika lze ovlivnit mnoha faktory, z nichž ne všechny mají souvislost s prací; poukazuje však na to, že psychosociální rizika a stres spojený s prací jsou strukturálním problémem, který má spojitost s organizací práce, a že je možné docílit jejich prevence a omezení;  zdůrazňuje, že při přehodnocování strategického rámce v oblasti BOZP v roce 2016 je nutné provádět studie, zlepšit prevenci a uvažovat o nových opatřeních založených na výměně osvědčených postupů a o nástrojích k opětovnému začleňování pracovníků na pracovní trh;

33.  vítá kampaň s názvem „Zdravá pracoviště: zvládání stresu“; zdůrazňuje, že součástí iniciativ zaměřených na zvládání pracovního stresu musí být hledisko pohlaví, neboť ženy potřebují specifické pracovní podmínky;

34.  poukazuje na problematiku šikany a její možné důsledky z hlediska psychosociálního zdraví; zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti obtěžování a násilí na pracovišti, a vyzývá proto Komisi, aby v úzké spolupráci se sociálními partnery zvážila možnost předložení návrhu právního aktu založeného na rámcové dohodě o obtěžování a násilí na pracovišti; naléhavě kromě toho členské státy žádá, aby vypracovaly účinnou celostátní strategii boje proti násilí na pracovišti;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly cílený přístup k odstranění nejistých forem práce a aby vzaly v úvahu negativní dopady nejistých forem práce na BOZP; zdůrazňuje, že pracovníci s atypickými pracovními smlouvami mají obtížnější přístup ke školením a službám v oblasti BOZP; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví všech pracovníků ve všech druzích zaměstnání, včetně pracovníků, kteří mohou být více ohroženi, jako jsou mladí lidé a lidé postižení předchozí dlouhodobou nezaměstnaností; vyzývá členské státy, aby za účelem boje proti sociálnímu dumpingu dodržovaly požadavky stanovené směrnicí 96/71/ES a aby v této souvislosti přijaly veškerá opatření nutná k vymáhání a ochraně práv vyslaných pracovníků na rovné zacházení v oblasti BOZP;

36.  zdůrazňuje, že v rámci úvah o možnostech zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci by se měla vzít v úvahu práce v domácnosti; naléhavě vyzývá zaměstnavatele a politické činitele, aby zajistili a umožňovali dosáhnout zdravé rovnováhy mezi prací a rodinným životem a přihlíželi přitom k rostoucímu počtu zaměstnanců, kteří potřebují mít možnost kombinovat práci s poskytováním péče; zdůrazňuje, že je nutné zabývat se problematikou nadměrného počtu pracovních hodin, aby bylo možné zajistit rovnováhu mezi pracovním a rodinnými životem; vyzývá členské státy, aby bez omezení uplatňovaly směrnici 2003/88/ES, a poukazuje v této souvislosti na to, že je důležité sledovat dodržování ustanovení týkajících se maximálního počtu pracovních hodin;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly vhodnou politiku, která by se zabývala stárnutím pracovní síly; domnívá se, že regulační rámec v oblasti BOZP by měl podporovat udržitelný pracovní život a zdravé stárnutí; vyzývá členské státy, aby propagovaly rehabilitační a reintegrační opatření pro starší pracovníky tím, že budou uplatňovat výsledky pilotního projektu EU týkajícího se bezpečnosti a ochrany zdraví starších pracovníků;

38.  zdůrazňuje význam opatření v oblasti BOZP, pokud se máme vypořádat s konkrétními problémy a riziky v případě žen na pracovišti, včetně sexuálního obtěžování; vyzývá Komisi a sociální partnery, aby zajistili rovnější zastoupení žen a mužů v rámci všech postupů sociálního dialogu; naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci přehodnocení strategického rámce v oblasti BOZP v roce 2016 přihlédla k problematice rovnosti mužů a žen; vyzývá Komisi, aby vypracovala evropskou strategii zaměřenou na boj proti násilí vůči ženám na pracovišti a aby v rámci tohoto procesu posoudila, zda by nebylo zapotřebí přehodnotit směrnici 2006/54/ES s cílem rozšířit její působnost tak, aby zahrnovala nové formy násilí a obtěžování; vyzývá členské státy, aby uplatnily doporučení Komise 92/131/EHS s cílem prosazovat povědomí o sexuálním obtěžování a jiných formách nevhodného sexuálního chování;

39.  upozorňuje Komisi na úlohu, kterou mohou hrát výbory pro odvětvový sociální dialog při odstraňování rizik v oblasti BOZP specifických pro jednotlivá odvětví a při zajišťování možného přínosu prostřednictvím dohod uzavřených mezi sociálními partnery za využití jejich komplexní znalosti situace v jednotlivých odvětvích;

40.  zdůrazňuje, že Komise by měla shromažďovat údaje, zajišťovat výzkum a vypracovat statistické metody hodnocení prevence, které by zohledňovaly specifickou situaci mužů a žen a jednotlivé věkové kategorie, s cílem věnovat se konkrétním problémům, kterým čelí ohrožené skupiny, včetně žen, na pracovišti;

41.  zdůrazňuje, že je důležité více investovat do politiky prevence rizik a také do propagace, vypracování a podpory kultury prevence, pokud jde o oblast BOZP; vyzývá členské státy, aby podporovaly informační kampaně a aby věnovaly větší pozornost prevenci a problematice bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve školních osnovách na všech úrovních, včetně učňovských oborů; domnívá se, že je důležité se co nejdříve zaměřit na prevenci ve výrobním procesu a podporovat programy zaměřené na uplatňování systematické prevence, které by byly založeny na hodnocení rizik a které by zaměstnavatele a zaměstnance přiměly k tomu, aby přispívaly k zajištění bezpečného a zdravého pracovního prostředí; poukazuje na to, že v mnoha členských státech má kvalita služeb v oblasti prevence zásadní význam pro podporu společností, a to zejména malých a středních podniků, při posuzování rizik a přijímání vhodných preventivních opatření; vyzývá Komisi, aby prozkoumala úkoly a požadavky preventivních služeb týkajících se školení, které členské státy stanovily ve svých právních předpisech;

42.  zdůrazňuje, že ženy musí být zapojeny do rozhodovacích procesů souvisejících s rozvojem lepších postupů bezpečnosti a ochrany zdraví ve svém pracovním prostředí;

43.  vyzývá Komisi, aby nepřehlížela otázku rozvoje specifických typů nádorových onemocnění souvisejících s povoláním, jako jsou například nádory v nosní dutině, jejichž počet je vyšší v případě nedostatečné ochrany dýchacích cest pracovníků, kteří tak mohou vdechovat některé poměrně často se vyskytující prachové částice, které vznikají při zpracování dřeva, kůže, při práci s moukou, tkaninami, niklem a s dalšími materiály;

44.  vybízí členské státy, aby zajistily všem svým občanům stejné možnosti uplatňování pracovních práv a rovný přístup ke službám veřejného zdravotnictví, a to zejména v případě žen žijících na venkově a jiných ohrožených skupin obyvatelstva;

Statistické údaje

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily shromažďování spolehlivých a srovnatelných údajů o nemocech z povolání a o expozici a rizicích na pracovišti ve všech odvětvích, včetně veřejného sektoru, s cílem nalézt nejlepší postupy, podpořit srovnávání a vytvořit společnou databázi týkající se expozice na pracovišti, aniž by to představovalo neúměrné náklady; zdůrazňuje význam zapojení národních odborníků a neustálé aktualizace této databáze; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby shromáždily větší množství údajů o rizicích spojených s digitalizací, bezpečností silničního provozu v souvislosti s výkonem povolání a s účinky, které mohla mít krize na oblasti BOZP;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby shromažďovaly kvalitní statistické údaje o onemocněních souvisejících s prací rozdělené podle pohlaví a věku, které by sloužily k nepřetržitému zdokonalování a případně k úpravě legislativního rámce v souladu s novými a nově vznikajícími riziky;

47.  vyzývá členské státy k provedení studií, které by se zabývaly incidencí onemocnění pohybového aparátu souvisejících s prací u pracovně činné populace na úrovni členských států, a to podle pohlaví, věku a odvětví ekonomické činnosti, aby bylo možné zajistit prevenci a boj proti výskytu těmto onemocnění;

48.  zdůrazňuje, že je důležité stanovit a aktualizovat společné zdravotní ukazatele a definice onemocnění souvisejících s prací, včetně stresu na pracovišti, a shromažďovat statistické údaje za celou EU, aby bylo možné stanovit cíle v oblasti snižování výskytu nemocí z povolání;

49.  upozorňuje na potíže se shromažďováním údajů v mnoha členských státech; vyzývá k rozšíření činnosti Evropské agentury pro oblasti BOZP a nadace Eurofound; naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly všechna opatření, která jsou nutná k zajištění toho, aby zaměstnavatelé hlásili pracovní úrazy;

Mezinárodní úsilí

50.  vyzývá Radu a Komisi k zajištění toho, aby veškeré obchodní dohody se třetími zeměmi vedly ke zlepšení pracovního prostředí s cílem zajistit bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků;

51.  zdůrazňuje, že EU má zájem a zároveň je její povinností zpřísnit pracovní normy, včetně úrovně BOZP na celém světě;

52.  naléhavě žádá Komisi, aby v otázkách BOZP intenzivněji spolupracovala s mezinárodními organizacemi, jako jsou MOP, OECD, G20 a WHO;

53.  vyjadřuje politování nad tím, že úmluvu MOP č. 187 o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci ratifikovaly jen některé členské státy; vyzývá všechny členské státy k ratifikaci této úmluvu;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 70.
(2) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.
(3) Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9.
(4) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(5) Úř. věst. L 165, 27.6.2007, s. 21.
(6) Úř. věst. C 77 E, 28.3.2002, s. 138.
(7) Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, s. 400.
(8) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 754.
(9) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 321.
(10) Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 14.
(11) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 101.
(12) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 102.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2013)0093.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2014)0012.
(15) Listina základních práv Evropské unie, čl. 31 odst. 1: Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.
(16) Druhý evropský průzkum mezi podniky týkající se nových a nově vznikající rizik (ESENER-2), Evropská agentura pro BOZP (2015).
(17) Eurofound: „Pracovní podmínky stárnoucí pracovní síly“, nadace Eurofound (2008).
(18) Prohlášení ředitelky Evropské agentury pro BOZP, 18.11.2014.
(19) Zpráva o možnostech zaměstnávání osob s chronickými onemocněními, nadace Eurofound (2014).
(20) Posouzení evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012, Evropská komise (2013) a sociálně ekonomické náklady spojené s pracovními úrazy a nemocemi z povolání, Evropská komise (2012).
(21) Výpočet mezinárodní „návratnosti prevence“ v případě podniků: Náklady a výhody investic do podnikových ochranných opatření týkajících se pracovních podmínek a zdraví (Berechnung des internationalen „Return on Prevention“ für Unternehmen: Kosten und Nutzen von Investitionen in den betrieblichen Arbeits- und Gesundheitsschutz), DGUV (2013).
(22) Pátý průzkum pracovních podmínek, souhrnná zpráva, nadace Eurofound (2012).
(23) Druhý evropský průzkum mezi podniky týkající se nových a nově vznikající rizik (ESENER-2), Evropská agentura pro BOZP (2015).
(24) Druhý evropský průzkum mezi podniky týkající se nových a nově vznikající rizik (ESENER-2), Evropská agentura pro BOZP (2015).
(25) Zastoupení zaměstnanců a konzultace s nimi v oblasti zdraví a bezpečnosti, Evropská agentura pro BOZP (2012).
(26) Flexibilní formy zaměstnání: „velmi atypická“ smluvní ujednání, nadace Eurofound (2010) a Zdraví a dobré pracovní podmínky: zpráva založená na výsledcích 5. průzkumu pracovních podmínek v Evropě, nadace Eurofound (2012).
(27) Pátý průzkum pracovních podmínek, souhrnná zpráva, nadace Eurofound (2012) a 3. evropský průzkum prováděný podniky, nadace Eurofound (2015).
(28) Zpráva o současné situaci v oblasti systémů nemocí z povolání v členských státech EU a zemích ESVO/EHP, Evropská komise (2013).
(29) Evropská agentura pro BOZP, 2013: Nová rizika a trendy v oblasti bezpečnosti a zdraví žen při práci.
(30) Zdravotní a bezpečnostní rizika, jimž jsou na pracovišti vystaveni nejohroženější pracovníci, EP: Tematická sekce A, Hospodářská politika a politika v oblasti vědy, 2011, s. 40.
(31) Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 82.
(32) Přijaté texty, P7_TA(2013)0093.
(33) Náklady v případě nečinnosti, Nordon (2014) a Zpráva o endokrinních disruptorech, čas na opatrnost (Rapport sur les perturbateurs endocriniens, le temps de la précaution), Gilbert Barbier (2011).

Právní upozornění