Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 17. prosince 2015 - ŠtrasburkKonečné znění
Zřízení vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, jeho působnost, početní složení a funkční období
 Ibrahim Halawa, jemuž potenciálně hrozí trest smrti
 Situace na Maledivách
 Malajsie
 Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (protokol s ohledem na přistoupení Chorvatska) ***
 Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (souhlas)***
 Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (usnesení)
 Dokončení evropské hospodářské a měnové unie
 Výroční zpráva o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2014 a politika EU v této oblasti
 20.výročí Daytonské mírové dohody
 Vývoz zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP
 Patenty a práva šlechtitelů rostlin
 Situace v Burundi
 Ochrana národního parku Virunga v Demokratické republice Kongo

Zřízení vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, jeho působnost, početní složení a funkční období
PDF 397kWORD 72k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o zřízení vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, jeho působnosti, početním složení a funkčním období (2015/3037(RSO))
P8_TA(2015)0462B8-1424/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, kterou předložilo 283 poslanců, o zřízení vyšetřovacího výboru, který by prošetřil údajná porušení právních předpisů Unie a údajný nesprávný úřední postup při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s měřením emisí v automobilovém průmyslu,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Konference předsedů,

–  s ohledem na článek 226 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise 95/167/ES, Euratom, ESUO ze dne 19. dubna 1995 o podrobných ustanoveních o výkonu vyšetřovacího práva Evropského parlamentu(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu(4) a na probíhající řízení o nesplnění povinnosti,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2015 o měření emisí v automobilovém průmyslu(6), v němž vyzývá k důkladnému prošetření úlohy a odpovědnosti Komise a orgánů členských států s přihlédnutím mj. k problémům zjištěným ve zprávě Společného výzkumného střediska Komise z roku 2011,

–  s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (D042120),

–  s ohledem na stanovisko Technického výboru – motorová vozidla zřízeného podle čl. 40 odst. 1 směrnice 2007/46/ES, které bylo doručeno dne 28. října 2015,

–  s ohledem na článek 198 jednacího řádu,

1.  se rozhodl zřídit vyšetřovací výbor, který prošetří údajná porušení právních předpisů Unie a údajný nesprávný úřední postup při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s měřením emisí v automobilovém průmyslu, aniž by tím byly dotčeny pravomoci vnitrostátních soudů a soudů Unie;

2.  rozhodl, že vyšetřovací výbor:

   prošetří údajné selhání Komise při plnění povinnosti podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007, tj. přezkoumávat zkušební cykly používané pro měření emisí a, pokud již nejsou přiměřené nebo neodrážejí skutečné emise, upravovat je tak, aby přiměřeně odrážely emise vznikající při skutečném provozu na silnici, a to i přes informace týkající se závažného a přetrvávajícího překračování mezních hodnot emisí pro vozidla při běžném použití v rozporu s povinnostmi stanovenými v čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2007, včetně zpráv Společného výzkumného střediska Komise z roku 2011 a 2013 a výzkumu Mezinárodní rady pro čistou dopravu (International Council on Clean Transportation – ICCT), jehož výsledky byly k dispozici v květnu 2014;
   prošetří údajné selhání Komise a orgánů členských států přijmout náležitá a účinná opatření pro dohled nad prosazováním a k prosazení výslovného zákazu odpojovacích zařízení, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007;
   prošetří údajné selhání Komise zavést včas zkoušky odrážející skutečné jízdní podmínky a přijmout opatření týkající se používání odpojovacích mechanismů, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007;
   prošetří údajné selhání členských států přijmout předpisy, které stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení ustanovení nařízení (ES) č. 715/2007 ze strany výrobců, přičemž k typům porušení ustanovení patří používání odpojovacích zařízení, odmítnutí zpřístupnit informace a padělání výsledků zkoušek pro schvalování typu nebo shodnosti v provozu, jak je požadováno v čl. 13 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení;
   prošetří údajné selhání členských států přijmout všechna nezbytná opatření pro zajištění toho, aby byla prováděna ustanovení týkající se sankcí za porušení nařízení (ES) č. 715/2007, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení;
   shromáždí a zanalyzuje informace s cílem zjistit, zda Komise a členské státy měly důkazy týkající se používání odpojovacích mechanismů před oznámením o porušení, které vydala Agentura pro ochranu životního prostředí Spojených států amerických dne 18. září 2015;
   shromáždí a zanalyzuje informace o provádění ustanovení směrnice 2007/46/ES, zejména čl. 12 odst. 1 a čl. 30 odst. 1, 3 a 4, členskými státy;
   shromáždí a zanalyzuje informace s cílem zjistit, zda Komise a členské státy měly důkazy o používání odpojovacích zařízení při zkouškách emisí CO2;
   vydá v této věci doporučení, která uzná za nezbytná;

3.  rozhodl, že vyšetřovací výbor předloží průběžnou zprávu do šesti měsíců od zahájení své činnosti a konečnou zprávu do 12 měsíců od zahájení své činnosti;

4.  rozhodl, že vyšetřovací výbor bude mít 45 členů;

5.  pověřuje svého předsedu, aby zajistil zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie.

(1) Úř. věst. L 113, 19.5.1995, s. 1.
(2) Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1
(3) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.
(4) Úř. věst. L 152, 11.6.2008, s. 1.
(5) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0375.


Ibrahim Halawa, jemuž potenciálně hrozí trest smrti
PDF 341kWORD 82k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o Ibrahimovi Halawovi, kterému potenciálně hrozí trest smrti (2015/3016(RSP))
P8_TA(2015)0463RC-B8-1402/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptě, zejména na usnesení ze dne 15. ledna 2015 o situaci v Egyptě(1) a ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(2),

–  s ohledem na závěry Rady EU pro zahraniční věci o Egyptě ze srpna 2013 a února 2014,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a byla posílena akčním plánem z roku 2007,

–  s ohledem na zprávu o pokroku Egypta v rámci evropské politiky sousedství v roce 2014 ze dne 25. března 2015,

–  s ohledem na nedávná prohlášení Evropské služby pro vnější činnost k Egyptu, včetně prohlášení ze dne 16. června 2015 o soudních rozsudcích v Egyptě a ze dne 4. února 2015 o rozsudcích nad aktivisty v Egyptě;

–  s ohledem na společné prohlášení vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové jménem EU a generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjørna Jaglanda o Evropském a Světovém dni boje proti trestu smrti ze dne 10. října 2015,

–  s ohledem na obecné zásady EU ohledně trestu smrti a obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, Úmluvu OSN o právech dítěte a Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, mezi jejichž smluvní strany Egypt patří; s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN, zejména na rezoluci ze dne 18. prosince 2014 o moratoriu na používání trestu smrti (69/186),

–  s ohledem na ústavu Egyptské arabské republiky,

–  s ohledem na egyptský zákon č. 107 ze dne 24. listopadu 2013 upravující právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace,

–  s ohledem na prezidentský výnos z listopadu 2014 (zákon č. 140), který umožňuje, aby cizinci obvinění z trestního činu, byli vráceni do své domovské země,

–  s ohledem na zásady a pokyny Africké komise pro lidská práva a práva národů týkající se práva na spravedlivý proces a právní pomoc v Africe; s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že irský občan Ibrahim Halawa je již přes dva roky zadržován na základě obvinění, že se v době rodinné dovolené v Káhiře účastnil nezákonných protestů ve dnech 16. a 17. srpna 2013, během nichž protestující údajně způsobili smrt a poškodili cizí majetek; vzhledem k tomu, že při těchto protestech zahynulo 97 osob, většinou v důsledku nadměrného použití síly bezpečnostními složkami; vzhledem k tomu, že Ibrahim Halawa měl v době zatčení 17 let, a proto byl podle egyptského i mezinárodního práva ještě mladistvým;

B.  vzhledem k tomu, že Ibrahim Halawa byl zatčen spolu se svými třemi sestrami, když hledali útočiště v mešitě al-Fátih po propuknutí násilností během demonstrace; vzhledem k tomu, že orgány později jeho tři sestry propustily;

C.  vzhledem k tomu, že státní zástupce nedokázal předložit důkazy, že se Ibrahim Halawa podílel během protestů na jakémkoli aktu násilí; vzhledem k tomu, že se státní zástupce opíral výlučně o policejní svědky a zprávy a o šetření zpravodajských služeb; vzhledem k tomu, že egyptský soud opakovaně odkládal a přesouval soudní řízení s ním, naposledy na 15. prosince 2015; vzhledem k tomu, že ani rok po svém zatčení nebyl obviněn; vzhledem k tomu, že Ibrahima Halawu čeká spolu s dalšími 493 osobami, z nichž je většina dospělých, kolektivní soudní řízení, které se má konat dne 19. prosince 2015, aniž by existovala jakákoli záruka uplatnění minimálních norem svobodného a spravedlivého soudního procesu, a v případě odsouzení mu bude potenciálně hrozit trest smrti; vzhledem k tomu, že v květnu 2015 bylo v Egyptě popraveno 6 osob, z nichž jedna byla stejně stará, jako je v současnosti Ibrahim Halawa;

D.  vzhledem k tomu, že od roku 2013 byl při kolektivních soudních řízeních proti údajným členům Muslimského bratrství a údajným stoupencům sesazeného prezidenta Mursího vynesen vysoký počet rozsudků smrti; vzhledem k tomu, že tyto postupy jsou v rozporu se závazky Egypta podle mezinárodního práva;

E.  vzhledem k tomu, že v článku 10 Všeobecné deklarace lidských práv se uvádí, že každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu;

F.  vzhledem k tomu, že Ibrahim Halawa byl zadržen za pokojné uplatňování svých práv na svobodu projevu a svobodu shromažďování a že je podle Amnesty International vězněm svědomí; vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou nezbytnými pilíři každé demokratické a pluralitní společnosti; vzhledem k tomu, že v článku 73 egyptské ústavy je stanoveno, že občané mají právo organizovat veřejná shromáždění, pochody, demonstrace a všechny formy pokojného protestu;

G.  vzhledem ke zprávám o tom, že od vojenského převratu v červnu 2013 došlo v Egyptě k zadržení velkého počtu demonstrantů a politických vězňů svědomí; vzhledem k tomu, že svoboda sdružování, svoboda shromažďování a svoboda projevu jsou i nadále oblastmi, které vyvolávají zvláštní znepokojení již od července 2013;

H.  vzhledem k tomu, že Ibrahim Halawa čelí nesmírně tvrdým vězeňským podmínkám, které zahrnují údajné mučení a jiné kruté, nelidské a ponižující zacházení při zatčení a zadržování, a byla mu odepřena lékařská péče a právní pomoc; vzhledem k tomu, že podle informací jeho rodiny a právních zástupců drží Ibrahim Halawa od 21. října 2015 hladovku na protest proti svému pokračujícímu zadržování, čímž je jeho zdravotní stav vážně ohrožen;

I.  vzhledem k tomu, že egyptské státní zastupitelství a soud pro severní Káhiru neuznaly, že Ibrahim Halawa byl v době svého zatčení mladistvým, a to v rozporu se závazky, které pro egyptské orgány vyplývají z Úmluvy o právech dítěte, jejíž smluvní stranou Egypt je;

J.  vzhledem k tomu, že jakýkoli rozsudek vedoucí k trestu smrti a popravě osoby, které bylo v době trestného činu méně než 18 let, je v rozporu s mezinárodními závazky Egypta;

K.  vzhledem k tomu, že irský ministr zahraničních věcí a obchodu Charles Flanagan vyjádřil zklamání kvůli neustálému odročování případu Ibrahima Halawy v Egyptě; vzhledem k tomu, že se irští konzulární úředníci dosud zúčastnili všech slyšení a vykonali 48 konzulárních návštěv Ibrahima Halawy, a vzhledem k tomu, že se tím podtrhuje význam, jaký irská vláda tomuto případu připisuje;

L.  vzhledem k tomu, že Egypt propouští cizí státní příslušníky podle prezidentského výnosu vydaného v listopadu 2014, který umožňuje, aby cizinci obvinění z trestného činu byli deportováni do své domovské země;

M.  vzhledem k tomu, že Egypt dosud neuplatnil dočasná opatření požadovaná Africkou komisí pro lidská práva a práva národů v březnu 2015 k zajištění integrity Ibrahima Halawy a ostatních mladistvých zapojených do tohoto případu tím, že by je okamžitě propustil na kauci;

N.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy usilují o navázání bližších vztahů s Egyptem a jeho obyvateli, jakožto významným sousedem a partnerem, v celé řadě oblastí; vzhledem k tomu, že Egypt je s více než 80 miliony obyvatel nejlidnatější arabskou zemí a je klíčovou zemí v jižním Středomoří; vzhledem k tomu, že se potýká se závažnými bezpečnostními problémy s ohledem na dopad situace v sousedních zemích; vzhledem k tomu, že politický, hospodářský a sociální vývoj v Egyptě se výrazně odráží nejen v situaci celého regionu, ale i za jeho hranicemi;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepřijatelným porušováním základních lidských práv, jež je důsledkem svévolného zadržování irského občana Ibrahima Halawy, a vyzývá egyptské orgány, aby jej okamžitě a bezpodmínečně předaly irským orgánům podle prezidentského výnosu vydaného v listopadu 2014 v rámci egyptského zákona 140;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršujícím se stavem Ibrahima Halawy vyplývajícím z jeho hladovky a údajně špatných podmínek ve vězení; vyzývá egyptské orgány, aby prioritně zajistily zachování dobrého zdraví a životních podmínek Ibrahima Halawy během jeho pobytu ve vězení; žádá, aby veškerá obvinění z mučení a špatného zacházení v souvislosti s Ibrahimem Halawou byla důkladně a nezávisle vyšetřena;

3.  žádá egyptské orgány, aby zajistily dodržování článku 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který stanoví, že „se všemi osobami zbavenými osobní svobody se jedná lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti“;

4.  připomíná egyptským orgánům, že je Egypt vázán nezpochybnitelnými mezinárodními závazky podle Úmluvy o právech dítěte, které se na Ibrahima Halawu vztahují; žádá, aby egyptské orgány kategoricky vyloučily hrozbu trestu smrti, pokud by byl Ibrahim Halawa odsouzen, vzhledem k tomu, že byl zadržen jako nezletilý;

5.  znovu připomíná, že EU absolutně odmítá trest smrti za všech okolností, a vyzývá k úplnému moratoriu na vynášení trestu smrti v Egyptě; naléhavě vyzývá Egypt, aby ratifikoval druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1996, jehož cílem je zrušení trestu smrti;

6.  je extrémně znepokojen tím, že egyptské orgány nejsou schopny zajistit právo Ibrahima Halawy a jeho 493 spoluobžalovaných na spravedlivý proces, a zejména tím, že neexistuje možnost přezkoumat nebo zpochybnit jejich dlouhodobé zadržování ani obvinění, jež proti nim byla vznesena, je jim opakovaně bráněno v setkávání s právníky a jsou nepřiměřeně dlouho drženi ve vazbě, což je v rozporu s egyptskými vnitrostátními i mezinárodními závazky;

7.  je nadále přesvědčen, že pro právníky Ibrahima Halawy bude extrémně obtížné připravit individuální obhajobu, pokud bude jeho případ projednáván jako součást kolektivního soudního řízení se všemi obžalovanými zadrženými v souvislosti s protesty ze srpna 2013;

8.  rozhodně odsuzuje využití kolektivního řízení v tomto soudním procesu a vyzývá egyptské orgány, aby dodržovaly mezinárodní právo a zajišťovaly nejvyšší mezinárodní normy týkající se práva na spravedlivý a řádný proces; vyzývá egyptské orgány, aby propustily osoby zadržované kvůli tomu, že pokojně uplatňovaly svou svobodu projevu, shromažďování a sdružování, jež jsou zakotveny v egyptské ústavě a dalších mezinárodních úmluvách, jichž je Egypt smluvní stranou; vyjadřuje hluboké znepokojení nad vážným zhoršením situace v souvislosti se sdělovacími prostředky; odsuzuje procesy vedené proti egyptským a zahraničním novinářům v jejich nepřítomnosti i rozsudky, jež nad nimi byly vyneseny;

9.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby prostřednictvím delegace EU v Káhiře a členských států, zejména Irska, monitorovala všechna slyšení v soudním procesu s Ibrahimem Halawou a jeho spoluobžalovaných; očekává, že ESVČ na tento případ upozorní na nejvyšší úrovni v rámci svého dialogu s Egyptem a že bude Parlamentu podávat pravidelné zprávy o monitorování tohoto procesu; vyzývá irské orgány i delegaci EU, aby Ibrahimu Halawovi a jeho příbuzným i nadále poskytovaly svou plnou právní, konzulární a jinou podporu a aby jej pravidelně navštěvovaly ve vězení; vyzývá egyptské orgány, aby s ohledem na evropské občanství Ibrahima Halawy i nadále umožňovaly irské vládě konzulární přístup;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, parlamentům a vládám členských států a prezidentovi Egyptské arabské republiky a jeho prozatímní vládě.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0012.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.


Situace na Maledivách
PDF 249kWORD 81k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o situaci na Maledivách (2015/3017(RSP))
P8_TA(2015)0464RC-B8-1409/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Maledivách, zejména na usnesení ze dne 16. září 2004(1) a ze dne 30. dubna 2015(2),

−  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU ze dne 22. března 2014 o parlamentních volbách v Maledivské republice,

−  s ohledem na společné místní prohlášení ze dne 30. září 2014 o hrozbách pro občanskou společnost a lidská práva na Maledivách, které vydala delegace EU a velvyslanectví členských států EU, Norska a Švýcarska v Kolombu s pověřením pro Maledivy,

−  s ohledem na prohlášení předsedy delegace EP pro vztahy se zeměmi jižní Asie ze dne 12. března 2015 k zatčení bývalého prezidenta Muhammada Našída na Maledivách a na dopis předsedy Výboru pro zahraniční věci ministrovi zahraničních věcí Maledivské republiky ze dne 10. dubna 2015,

−  s ohledem na prohlášení tiskového mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 14. března 2015 k odsouzení bývalého prezidenta Muhammada Našída,

−  s ohledem na prohlášení tiskového mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 5. listopadu 2015 k rozhodnutí prezidenta Malediv vyhlásit výjimečný stav,

−  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), mezi jehož smluvní strany patří i Maledivy,

−  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajda Raada al-Husajna ze dne 18. března 2015 o procesu s bývalým prezidentem Muhammadem Našídem,

−  s ohledem na stanovisko pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování č. 33/2015 (Maledivy) ze dne 4. září 2015,

−  s ohledem na dokumentaci k poslednímu všeobecnému pravidelnému přezkumu v Radě OSN pro lidská práva týkající se Malediv ze dne 6. května 2015,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prezidentské volby v roce 2013, které vynesly k moci Abdulláha Yameena Abdula Gajúma, byly poznamenány nesrovnalostmi;

B.  vzhledem k tomu, že dne 13. března 2015 byl první demokraticky zvolený prezident Malediv Muhammad Našíd odsouzen ke třinácti letům odnětí svobody na základě politicky motivovaných obvinění a že tento rozsudek odsoudila pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování; vzhledem k tomu, že soudní proces s ním byl poznamenán nesrovnalostmi; vzhledem k tomu, že byli zatčeni a uvězněni i další bývalí vysocí představitelé, mj. bývalý viceprezident Ahmed Adeeb a bývalí ministři obrany Muhammad Nazim a Tholhath Ibrahím;

C.  vzhledem k tomu, že se se znepokojením hovořilo o značně zpolitizované maledivské soudní moci, která po léta zneužívala své pravomoci a rozhodovala ve prospěch strany, která je právě u moci, a proti opozičním politikům;

D.  vzhledem k tomu, že dne 4. listopadu 2015 vyhlásila vláda Malediv výjimečný stav a po šesti dnech jej zrušila, přičemž podle všeho sáhla k tomuto prostředku, aby zabránila masovým protivládním protestům, a že si vláda vysloužila z mnoha stran odsouzení za to, že pozastavila možnost uplatňovat základní občanská práva a dala armádě a policii pravomoc svévolně provádět domovní prohlídky a zatýkání;

E.  vzhledem k tomu, že ve dnech 27. a 28. listopadu 2015 rozprášila policie na Maledivách s použitím slzného plynu a pepřových sprejů protestující přívržence a zadržela téměř dvě desítky demonstrantů požadujících propuštění bývalého prezidenta a dalších uvězněných politických vůdců;

F.  vzhledem k tomu, že Mahfúz Saíd, právník zabývající se porušováním lidských práv a člen týmu právníků bývalého prezidenta Muhammada Našída, se stal dne 4. září 2015 terčem útoku;

G.  vzhledem k tomu, že moratorium na trest smrti na Maledivách (jehož součástí byl odklad výkonu rozsudků nad mladistvými), které bylo vyhlášeno v roce 1953, bylo v dubnu 2014 zrušeno;

H.  vzhledem k tomu, že parlament přijal právní předpisy, podle nichž může být souzen za vlastizradu každý, kdo bude požadovat restriktivní opatření proti vládě Malediv a jejím členům a další související sankce;

I.  vzhledem k tomu, že podle zjištění výboru Meziparlamentní unie pro lidská práva poslanců jsou Maledivy jednou ze zemí s nejhorší situací na světě, pokud jde o útoky na opoziční poslance parlamentu, protože jsou tamní opoziční politici běžně zastrašováni, zatýkáni a vězněni; vzhledem k tomu, že svoboda projevu (včetně svobody sdělovacích prostředků), svoboda sdružování a demokratický pluralismus jsou stále více v ohrožení, neboť došlo k zatčení a obvinění stovek účastníků protivládních protestů;

J.  vzhledem k tomu, že panuje také znepokojení nad rostoucí militantností radikálních islamistů a nad množstvím zradikalizovaných mladých mužů a žen, kteří údajně vstoupili do řad ISIS; vzhledem k tomu, že Maledivy mají podle odhadů v přepočtu na hlavu ze všech zemí nejvíce lidí, kteří vstoupili do řad ISIS;

K.  vzhledem k tomu, že novinář kritizující vládu Ahmed Rilwan, který „zmizel“ v srpnu 2014, se stále pohřešuje a nyní jsou obavy, že je mrtev;

L.  vzhledem k tomu, že gangy a skupiny radikálních islamistů – údajně ve spolupráci s policií – často útočí na instituce, organizace a jednotlivce kritizující činnost vlády nebo nařčené z propagace bezvěrectví, a že se tak vytváří atmosféra zastrašování;

M.  vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti a obhájci lidských práv čelí ve stále větší míře pronásledování, ohrožování a útokům, a to i bývalá Maledivská komise pro lidská práva, kterou nejvyšší soud kritizoval za to, že předložila Radě OSN pro lidská práva zprávu pro všeobecný pravidelný přezkum;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, jak se na Maledivách postupně zhoršují demokratické standardy a narůstají autoritářské tendence, které vytvářejí atmosféru strachu a politického napětí, a mohlo by být ohroženo vše, čeho se podařilo v posledních letech dosáhnout ve snaze zavést v zemi lidská práva, demokracii a právní stát;

2.  vyslovuje politování nad zákroky proti politickým oponentům; vyzývá vládu Malediv, aby byli okamžitě a bezpodmínečně propuštěni bývalý prezident Muhammad Našíd, bývalý viceprezident Ahmed Adeeb a bývalí ministři obrany Tholhath Ibrahím a Muhammad Nazim, společně se Šejkem Imránem Abdulláhem a dalšími politickými vězni, a aby byli zproštěni všech obvinění; je také znepokojen zhoršujícím se zdravotním stavem bývalého prezidenta;

3.  opakuje, že je hrubě nespokojen s tím, jak závažné nedostatky vykazoval soudní proces s bývalým prezidentem Muhammadem Našídem;

4.  vyzývá maledivskou vládu, aby zaručila naprostou nestrannost soudů a respektovala pravidla řádného soudního procesu a právo na spravedlivé, nestranné a nezávislé soudní řízení; zdůrazňuje, že je třeba odpolitizovat justici a bezpečnostní služby v zemi;

5.  vyjadřuje v této souvislosti značné znepokojení nad propuštěním nejvyššího státního zástupce a připomíná vládě, že úřad nejvyššího státního zástupce je podle ústavy Malediv nezávislým ústavním orgánem a že nejvyšší státní zástupce musí mít možnost vykonávat svůj legitimní ústavní mandát bez svévolných politických zásahů nebo zastrašování ze strany jiných vládních složek;

6.  je hluboce znepokojen tím, že se neustále snižuje úcta k lidským právům, což se projevilo mj. zneužitím výjimečného stavu výkonnou mocí na Maledivách, a tím, že hrozí, že se tato situace bude dále zhoršovat; připomíná Maledivské republice její mezinárodní závazky, pokud jde o dodržování lidských práv, včetně práv dětí a základních svobod;

7.  vyzývá k tomu, aby všechny politické strany začaly vést skutečný dialog o budoucnosti tohoto křehkého ostrovního státu;

8.  vyzývá vládu Malediv, aby respektovala a plně podporovala právo protestovat a právo na svobodu projevu, sdružování a shromažďování, a aby se nesnažila tato práva omezovat; vyzývá také vládu Malediv, aby ukončila beztrestnost samozvaných „strážců zákona“, kteří používali násilí proti lidem zasazujícím se o náboženskou toleranci, proti poklidným demonstrantům, kritickým sdělovacím prostředkům a občanské společnosti; vyzývá Maledivy, aby plně dodržovaly své mezinárodní závazky;

9.  vyzývá maledivskou vládu, aby zabezpečila práva prodemokratických aktivistů, umírněných muslimů, zastánců sekularismu a všech, kteří jsou proti prosazování ideologie salafistů wahhábistické školy na Maledivách, a aby jim zajistila právo angažovat se ve všech oblastech veřejného života na Maledivách;

10.  připomíná, že svoboda sdělovacích prostředků je základním pilířem fungující demokracie; vyzývá maledivskou vládu a orgány, aby zajistily odpovídající ochranu novinářům a obhájcům lidských práv, kteří čelí hrozbám a útokům kvůli tomu, že dělají svou práci, a aby v této souvislosti umožnily řádné vyšetřování zmizení Ahmeda Rilwana, útoku na Mahfúze Saída a útoků a hrozeb, jejichž terčem se stali novináři, příslušníci občanské společnosti a nezávislé instituce;

11.  vyzývá se vší naléhavostí k obnovení moratoria na trest smrti s perspektivou jeho zrušení a k novelizaci trestního zákoníku s cílem ukončit používání tělesných trestů;

12.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pro turisty, kteří plánují tuto zemi navštívit, vydaly podrobná varování s poukazem na situaci v oblasti lidských práv na Maledivách; vyzývá také Evropskou službu pro vnější činnost, aby bedlivě sledovala stav dodržování lidských práv a politickou situaci na Maledivách;

13.  vyzývá EU a její členské státy, aby v současné situaci pokračujícího úpadku demokracie a zhoršování situace v oblasti lidských práv na Maledivách zavedly omezující opatření v podobě cílených sankcí s cílem zmrazit aktiva některých členů maledivské vlády a jejich předních zastánců z řad maledivské obchodní komunity uložená v zahraničí a zakázaly jim vstup do EU;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, členským státům a vládě a parlamentu Malediv.

(1) Úř. věst. C 140 E, 9.6.2005, s. 165.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0180.


Malajsie
PDF 251kWORD 83k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o Malajsii (2015/3018(RSP))
P8_TA(2015)0465RC-B8-1412/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Malajsii,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o budoucnosti vztahů mezi EU a ASEAN(1),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 15. dubna 2015 o nedávno přijaté změně zákona o rozvratné činnosti v Malajsii,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 17. března 2015 o zatčení Nurula Izzaha, opozičního poslance malajského parlamentu,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 10. února 2015 o odsouzení malajského opozičního politika Anwara Ibrahima,

–  s ohledem na strategický rámec EU pro lidská práva,

–  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 9. dubna 2015 o návrzích protiteroristického zákona a zákona o rozvratné činnosti,

–  s ohledem na společnou tiskovou zprávu ESVČ ze dne 23. října 2015 o politickém dialogu mezi EU a ASEAN o lidských právech,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum OSN z října 2013,

–  s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro otázky obchodování s lidmi z června 2015,

–  s ohledem na druhý všeobecný pravidelný přezkum Malajsie, který provedla Rada OSN pro lidská práva v říjnu 2013, a na doporučení v něm obsažená,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv z roku 1998,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

–  s ohledem na deklaraci lidských práv Sdružení národů jihovýchodní Asie,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU považuje Malajsii za klíčového politického a hospodářského partnera v jihovýchodní Asii; vzhledem k tomu, že EU a Malajsie v současné době jednají o dohodě o partnerství a spolupráci a o dohodě o volném obchodu;

B.  vzhledem k tomu, že se v Malajsii rychle zužuje prostor pro veřejnou debatu a svobodu projevu, neboť vláda se uchyluje k neurčitě formulovaným trestním zákonům, aby umlčela své kritiky a potlačila nespokojenost veřejnosti a pokojné vyjadřování názorů, včetně diskuse o záležitostech veřejného zájmu; vzhledem k tomu, že k takovým zákonům patří mj. zákon o rozvratné činnosti, zákon o tiskárnách a publikacích, zákon o komunikacích a multimédiích a zákon o pokojném shromažďování;

C.  vzhledem k tomu, že dne 3. prosince 2015 přijal malajský parlament většinovým hlasováním zákon o Radě národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že tento zákon uděluje Radě národní bezpečnosti, vedené předsedou vlády, rozsáhlé pravomoci vyhlásit v jakékoli oblasti, v níž má existovat bezpečnostní riziko, nouzový stav, který dává široké pravomoci k zatýkání, prohledávání a zabavování bez soudního příkazu;

D.  vzhledem k tomu, že jen na základě zákona o rozvratné činnosti bylo od počátku roku 2014 vyšetřováno nebo obviněno nejméně 78 lidí;

E.  vzhledem k tomu, že bývalý vůdce opozice Anwar Ibrahim byl v politicky motivovaném procesu, který vyústil v trestní stíhání, jež nesplňovalo mezinárodní standardy spravedlivého procesu, v únoru 2015 odsouzen na základě obvinění ze sodomie; vzhledem k tomu, že mu byla odepřena náležitá lékařská péče;

F.  vzhledem k tomu, že osoby LGBTI jsou v Malajsii podle celostátního zákona proti sodomii a podle regionálních zákonů zakazujících nošení oblečení typického pro opačné pohlaví (tzv. „cross-dressing“) kriminalizovány a jsou vystaveny politickým verbálním projevům nenávisti, svévolnému zatýkání, fyzickým a sexuálním útokům, věznění a dalšímu pronásledování;

G.  vzhledem k tomu, že malajský karikaturista Zulkiflee Anwar Ulhaque (známý jako „Zunar“) čelí obvinění podle zákona o rozvratné činnosti poté, co uveřejnil v souvislosti s odsouzením Anwara Ibrahima kritické tweety zaměřené proti vládě; vzhledem k tomu, že podobným obviněním čelí blogger Khalid Ismath a člen akademické obce Azmi Sharom;

H.  vzhledem k tomu, že předsedu vlády vyslechla malajská protikorupční komise v souvislosti s nařčeními z korupce vznesenými poté, co bylo na jeho bankovním účtu objeveno více než 600 milionů EUR, aniž bylo podáno jakékoli vysvětlení jejich zdroje a účelu, a rovněž v souvislosti se samostatnými nařčeními, že zmizely stovky milionů EUR z dohod, na nichž se podílela státní společnost 1Malaysia Development Berhad (1MDB), kterou sám založil;

I.  vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky a vydavatelé čelí od doby, co o těchto nařčeních informovali, omezením na základě zákona o tiskárnách a publikacích, a vzhledem k tomu, že právník Matthias Chang a politik Khairuddin Abu Hassan byli poté, co začali uvedená nařčení prošetřovat, zatčeni;

J.  vzhledem k tomu, že vysoká představitelka vyjádřila během své návštěvy Malajsie ve dnech 5.–6. srpna 2015 znepokojení nad zneužíváním trestních zákonů;

K.  vzhledem k tomu, že podle OSN a nevládních organizací se malajské policejní síly stále více uchylují k mučení, zatýkání uprostřed noci, neodůvodnitelným požadavkům a selektivnímu stíhání;

L.  vzhledem k tomu, že Malajsie nadále vykonává trest smrti a že v současné době čeká na popravu až 1 000 vězňů;

M.  vzhledem k tomu, že Malajsie je členem Rady bezpečnosti OSN a v současné době předsedá ASEAN, přičemž 27. summit ASEAN se konal ve dnech 18.–22. listopadu 2015 v Kuala Lumpuru;

1.  znovu potvrzuje pevné odhodlání EU pomáhat malajskému lidu, s nímž EU pojí silné a dlouhodobé politické, ekonomické a kulturní vazby;

2.  vyjadřuje politování nad zhoršující se situací lidských práv v Malajsii, a zejména nad pronásledováním aktérů občanské společnosti, členů akademické obce, sdělovacích prostředků a politických aktivistů; vyjadřuje znepokojení nad prudkým nárůstem počtu lidí, kteří čelí obvinění nebo byli zatčeni na základě zákona o rozvratné činnosti;

3.  je zvláště znepokojen přijetím zákona o Radě národní bezpečnosti a naléhavě vyzývá k jeho stažení; žádá vládu, aby udržela náležitou rovnováhu mezi potřebou zajistit národní bezpečnost a požadavkem chránit občanská a politická práva;

4.  naléhavě vyzývá malajskou vládu, aby okamžitě propustila všechny politické vězně, včetně bývalého opozičního vůdce Anwara Ibrahima, a poskytla jim řádnou lékařskou péči a aby stáhla politicky motivovaná obvinění, mj. obvinění, kterým čelí karikaturista Zulkiflee Anwar Haque („Zunar“), blogger Khalid Ismath, člen akademické obce Azmi Sharom, političtí disidenti Khairuddin Abu Hassan a Matthias Chang a lidskoprávní aktivistky Lena Hendry a Maria Chin Abdullah;

5.  naléhavě vyzývá malajské orgány, aby zrušily zákon o rozvratné činnosti a aby veškerou legislativu – včetně zákona o předcházení terorismu, zákona o tiskárnách a publikacích, zákona o komunikacích a multimédiích, zákona o pokojném shromažďování a dalších příslušných ustanovení trestního zákoníku – uvedly do souladu s mezinárodními standardy v oblasti svobody vyjadřování a shromažďování a ochrany lidských práv; žádá malajské orgány, aby usnadňovaly pokojné shromažďování a v celé zemi zaručily bezpečnost všech účastníků a jejich svobodu vyjadřování;

6.  naléhavě vyzývá ke zřízení nezávislé komise pro stížnosti na policii a nesprávné chování policie, jež v roce 2005 doporučila policejní vyšetřovací komise, s cílem vyšetřit údajné mučení a úmrtí v policejní vazbě;

7.  zdůrazňuje význam nezávislého a transparentního vyšetření nařčení z korupce a úplné spolupráce s vyšetřovateli; naléhavě vyzývá malajskou vládu, aby se vyvarovala vyvíjení tlaku na malajskou protikorupční komisi a na sdělovací prostředky;

8.  hluboce lituje posilování skupin přesvědčených o své nadřazenosti, což dále přispívá ke vzniku etnického napětí;

9.  vybízí malajskou vládu, aby zahájila dialog s opozičními stranami a aktéry občanské společnosti;

10.  žádá malajskou vládu, aby ratifikovala klíčové mezinárodní úmluvy v oblasti lidských práv, jako jsou Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, úmluva MOP č. 169, Římský statut Mezinárodního trestního soudu a Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a její opční protokol;

11.  žádá malajskou vládu, aby rozšířila stálé pozvání na všechny zvláštní postupy OSN, což umožní zvláštním zpravodajům navštívit Malajsii bez nutnosti žádat o pozvání;

12.  opakuje své stanovisko, že trest smrti je krutým, nelidským a ponižujícím zacházením, a žádá Malajsii, aby jako první krok k jeho zrušení pro všechny trestné činy zavedla moratorium na jeho vykonávání a aby všechny tresti smrti zmírnila na tresty odnětí svobody;

13.  žádá EU a její členské státy, aby v souladu se strategickým rámcem EU pro lidská práva koordinovaly politiky vůči Malajsii s cílem podnítit všemi dostupnými prostředky reformy výše uvedených znepokojivých otázek, a to i na úrovni OSN, kde je Malajsie v letech 2015–2016 nestálým členem Rady bezpečnosti;

14.  naléhavě vyzývá Delegaci EU v Malajsii, aby vystupňovala úsilí o financování projektů týkajících se svobody vyjadřování a reforem represivních zákonů a aby využívala vhodné nástroje na ochranu obhájců lidských práv, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva; naléhavě vyzývá ke stažení zákona proti sodomii a žádá ESVČ, aby v souladu s pokyny EU pro podporu a ochranu uplatňování všech lidských práv osob LGBTI vystupňovala svou činnost, pokud jde o práva osob LGBTI v Malajsii, neboť tyto osoby jsou vystaveny násilí a pronásledování, a aby se zvláště zaměřila na dekriminalizaci homosexuality a transgenderismu;

15.  znovu potvrzuje význam politického dialogu mezi EU a ASEAN o lidských právech, jenž je užitečným nástrojem k výměně osvědčených postupů a k podpoře iniciativ, jejichž cílem je budování kapacit;

16.  žádá Komisi, aby zajistila, aby byly otázky lidských práv řádně zohledňovány při budoucích jednáních o dohodě o volném obchodu a dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Malajsií;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, parlamentu a vládě Malajsie, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vládám členských států ASEAN.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0022.


Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (protokol s ohledem na přistoupení Chorvatska) ***
PDF 317kWORD 62k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu k Rámcové dohodě o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (13079/2014 – C8-0282/2014 – 2014/0222(NLE))
P8_TA(2015)0466A8-0340/2015

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13079/2014),

–  s ohledem na návrh Protokolu k Rámcové dohodě o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (13078/2014),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 207 a 209 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0282/2014),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0340/2015),

1.  uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Vietnamské socialistické republiky.


Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (souhlas)***
PDF 318kWORD 63k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé jménem Unie (05432/2015 – C8-0062/2015 – 2013/0440(NLE))
P8_TA(2015)0467A8-0339/2015

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05432/2015),

–  s ohledem na návrh Rámcové dohody o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé (18204/2010),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 207 a 209 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8‑0062/2015),

–  s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 17. prosince 2015(1) o návrhu rozhodnutí,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0339/2015),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Vietnamské socialistické republiky.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0468.


Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (usnesení)
PDF 439kWORD 126k
Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o podpisu Rámcové dohody o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé, jménem Unie (05432/2015 – C8-0062/2015 – 2013/0440(NLE)2015/2096(INI))
P8_TA(2015)0468A8-0342/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05432/2015),

–  s ohledem na návrh Rámcové dohody o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé (18204/2010),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 207 a článkem 209 Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 17. prosince 2015(1) o návrhu rozhodnutí,

–  s ohledem na to, že diplomatické vztahy mezi Vietnamem a EU (v té době Evropským společenstvím) byly zahájeny dne 22. října 1990,

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci mezi EU a Vietnamem, která vstoupila v platnost dne 1. června 1996(2),

–  s ohledem na to, že Komise dne 4. srpna 2015 oznámila, že EU a Vietnam dosáhly dohody o komplexní dohodě o volném obchodu, o níž bylo jednáno od 26. června 2012,

–  s ohledem na návrh doporučení ze dne 26. března 2015, které vypracovala evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová a v němž vyzvala, aby bylo bezodkladně vypracováno hodnocení dopadu v oblasti lidských práv, který by měla plánovaná dohoda o volném obchodu s Vietnamem,

–  s ohledem na víceletý orientační program Evropské unie pro Vietnam na období 2014–2020,

–  s ohledem na dialog mezi EU a Vietnamem o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 2003, a na čtvrté kolo posíleného dialogu o lidských právech mezi EU a Vietnamem, které se konalo v Bruselu dne 19. ledna 2015,

–  s ohledem na jednání o dobrovolné dohodě o partnerství s Vietnamem v souvislosti s akčním plánem pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT), která byla zahájena v listopadu 2010,

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1440/80 ze dne 30. května 1980 o uzavření Dohody o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Indonésií, Malajsií, Filipínami, Singapurem a Thajskem – členskými zeměmi Sdružení národů jihovýchodní Asie(3) a na Protokol o rozšíření Dohody o spolupráci mezi Evropským společenstvím a členskými zeměmi ASEAN na Vietnamskou socialistickou republiku, který byl podepsán dne 14. února 1997(4),

–  s ohledem na společné sdělení Parlamentu a Rady ze dne 18. května 2015 nazvané „EU a ASEAN: partnerství se strategickým záměrem“,

–  s ohledem na 10. vrcholnou schůzku ASEM konanou v Miláně ve dnech 16.–17. října 2014 a nadcházející vrcholnou schůzku, která se má konat v mongolském Ulánbátaru v roce 2016,

–  s ohledem na návštěvu Delegace Parlamentu pro vztahy se zeměmi jihovýchodní Asie ve Vietnamu v říjnu 2013,

–  s ohledem na meziparlamentní schůzi EP–Vietnam, která se konala v Hanoji dne 30. října 2013,

–  s ohledem na návštěvu Vietnamu, kterou v srpnu 2014 vykonal předseda Komise José Manuel Barroso;

–  s ohledem na návštěvu Evropské unie, kterou v říjnu 2014 vykonal předseda vietnamské vlády Nguyen Tan Dung,

–  s ohledem na 22. schůzi společného výboru pro spolupráci ASEAN–EU, která se konala v Jakartě dne 5. února 2015,

–  s ohledem na svá nedávná usnesení o Vietnamu, a zejména na své usnesení ze dne 12. července 2007 o lidských právech ve Vietnamu(5), usnesení ze dne 22. října 2008 o demokracii, lidských právech a nové dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem(6), usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o situaci v Laosu a Vietnamu(7), usnesení ze dne 18. dubna 2013 o Vietnamu, zejména o svobodě projevu(8), usnesení ze dne 15. ledna 2014 o budoucnosti vztahů mezi EU a ASEAN(9) a usnesení ze dne 17. dubna 2014 současném stavu jednání o dohodě o volném obchodě mezi EU a Vietnamem(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě(12),

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline přijaté Radou pro zahraniční věci dne 12. května 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o lidských právech a technologiích: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích,(13)

–  s ohledem na to, že se dne 28. července 1995 Vietnam stal plnohodnotným členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN),

–  s ohledem na to, že je Vietnam zakládajícím členem Komise pro řeku Mekong, která byla vytvořena 5. dubna 1995 s cílem posílit spolupráci v zájmu udržitelného rozvoje povodí řeky Mekong,

–  s ohledem na 26. vrcholnou schůzku Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), která se konala v malajsijském Kuala Lumpuru a Langkawi ve dnech 26.–28. dubna 2015,

–  s ohledem na 14. asijský bezpečnostní summit (ISS dialog Shangri-La), který se konal v Singapuru ve dnech 29.–31. května 2015,

–  s ohledem na hlavní prohlášení z Hanoje (HCS), vietnamskou vnitrostátní strategii pro provádění Pařížské deklarace o účinnosti pomoci,

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum týkající se Vietnamu ze dne 9. října 2009 a na doporučení obsažená ve zprávě všeobecného pravidelného přezkumu o Vietnamu z 26. zasedání Rady bezpečnosti OSN ze dne 20. června 2014 a na členství Vietnamu v Radě pro lidská práva OSN v období 2014–2016,

–  s ohledem na to, že Vietnam nedávno ratifikoval Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, a na dlouho očekávanou návštěvu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství a vyznání, která proběhla v červenci 2014;

–  s ohledem na to, že si letos připomínáme výročí ukončení války ve Vietnamu (40 let),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 druhý pododstavec jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0342/2015),

A.  vzhledem k tomu, že si v roce 2015 připomínáme 25 let od zahájení vztahů mezi EU a Vietnamem; vzhledem k tomu, že se tyto vztahy rychle rozvinuly nad rámec obchodu a pomoci v komplexnější vztah,

B.  vzhledem k tomu, že cílem dohody o partnerství a spolupráci je vytvořit moderní, široce založené a vzájemně výhodné partnerství vycházející ze společných zájmů a zásad, jako jsou rovnost, vzájemný respekt, právní stát a lidská práva,

C.  vzhledem k tomu, že EU je pro Vietnam největším exportním trhem; vzhledem k tomu, že je EU spolu se svými členskými státy největším poskytovatelem oficiální rozvojové pomoci pro Vietnam a v období 2014–2020 dojde k výraznému navýšení v rozpočtu EU za tímto účelem, a sice o 30 % na 400 milionů EUR;

D.  vzhledem k tomu, že vietnamské orgány oznámily zrušení zákazu zahraničních investic ve 45 odvětvích a přijaly opatření, která uvolní regulaci obchodu v zemi, s cílem podpořit zahraniční investice;

E.  vzhledem k tomu, že Vietnam v posledních desítkách let důsledně zaujímal výrazně proevropský přístup a s EU aktivně spolupracoval jakožto člen sdružení ASEAN v roli koordinátora dialogu o vztazích mezi EU-ASEAN v letech 2012–2015 a jakožto hostitel 132. shromáždění Meziparlamentní unie (IPU) v Hanoji ve dnech 28. března až 1. dubna 2015; vzhledem k tomu, že koordinační úloha této země se projevila tím, že výrazně narostl počet setkání mezi EU a ASEAN a zvýšila se i úroveň těchto schůzek; vzhledem k tomu, že Vietnam se stal členem Asijské banky pro investice do infrastruktury (AIIB), v jejímž čele stojí Peking;

F.  vzhledem k tomu, že vztahy EU-ASEAN jsou komplexní a pokrývají širokou řadu odvětví, včetně obchodu a investic, rozvoje, hospodářství a politických otázek; vzhledem k tomu, že akční plán z Bandar Seri Begawanu pro období od roku 2012 byl přijat, aby se posílilo strategické zaměření na regionální spolupráci mezi EU a ASEAN v těchto odvětvích;

G.  vzhledem k tomu, že dohoda o transpacifickém partnerství mezi dvanácti tichomořskými státy, včetně Vietnamu, byla uzavřena dne 5. října 2015, čímž byl vytvořen nový obchodní blok zahrnující 36 % celosvětového HDP, což by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro světový obchod;

H.  vzhledem k tomu, že za posledních dvacet let Vietnam dosáhl velkého pokroku při plnění rozvojových cílů tisíciletí, snižování chudoby, v oblasti hospodářského rozvoje, sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, vzdělávání a zdravotní péče;

I.  vzhledem k tomu, že v důsledku politiky doi moi (renovace) a opatření zaměřených na budování tržního hospodářství došlo rovněž k nárůstu rozdílů mezi chudými a bohatými; vzhledem k tomu, že protesty proti zabírání půdy a majetku vládou narůstají; avšak vzhledem k tomu, že celosvětová recese poškodila vietnamský vývoz a v roce 2014 byl růst HDP nejpomalejší od skončení asijské hospodářské krize; vzhledem k tomu, že Vietnam čelí problémům v oblasti pracovní síly, která každoročně roste o více než jeden milion osob;

J.  vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 1 dohody o komplexním partnerství a spolupráci potvrzuje závazek týkající se obecných zásad mezinárodního práva a stanoví, že dodržování demokratických zásad a lidských práv patří k základním prvkům dohody a obě strany jsou povinny usilovat o vysoké standardy právního státu a dodržování základních práv, které tvoří základ vnitřních i mezinárodních politik obou stran; vzhledem k tomu, že i nadále dochází k zatýkání aktivistů v oblasti lidských práv za velmi nejasných okolností, a vzhledem k tomu, že sjezd Komunistické strany Vietnamu, který je naplánován na leden 2016, bude opravdovou zkouškou, pokud jde o skutečné dodržování demokratických zásad ve Vietnamu;

K.  vzhledem k tomu, že omezování svobody projevu online i offline, svobody tisku a sdělovacích prostředků, přístupu k informacím a svobody shromažďování a sdružování i svobody náboženství ve Vietnamu, o němž podal zprávu zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu náboženství a vyznání, vzbuzuje i nadále vážné obavy;

L.  vzhledem k tomu, že Vietnam je pro EU ceněným partnerem v rámci jednání o změně klimatu a zavázal se, že ve srovnání s rokem 2010 sníží emise o 8 až 10 % a sníží spotřebu energie na HDP o 1 a 1,5 % ročně v období do Konference OSN o změně klimatu, která se bude konat v listopadu 2015 v Paříži;

M.  vzhledem k tomu, že řada evropských občanů je vietnamského původu, což vyplývá z historických vazeb, a vzhledem k tomu, že Česká republika uznala své občany vietnamského původu jakožto etnickou menšinu;

N.  vzhledem k tomu, že mezi Čínou a sousedními zeměmi, včetně Vietnamu, se v poslední době vyhrotilo napětí v důsledku jednostranných akcí ve sporných oblastech v Jihočínském moři, které nejsou v souladu s mezinárodním právem; vzhledem k tomu vyostření sporů o území v tomto regionu má dopady na celosvětové otázky a představuje závažnou hrozbu pro mír, bezpečnost, stabilitu a mezinárodní obchod; vzhledem k tomu, že vyřešení této napjaté situace představuje pro EU zásadní strategický zájem, a to s ohledem na zajištění celosvětové bezpečnosti a zabezpečení stability na hlavních námořních trasách v Jihočínském moři, které mají zásadní význam pro obchod EU; vzhledem k tomu, že Vietnam oficiálně podporuje to, že se Filipíny právně podřídily Stálému rozhodčímu soudu v Haagu dne 16. března 2015 na základě Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS);

O.  vzhledem k tomu, že současně Vietnam posílil strategickou, bezpečnostní a energetickou spolupráci se svými asijskými sousedy a posiluje své dvoustranné vztahy s klíčovými mezinárodními hráči, jako je USA a Rusko, v souvislosti se znovu oživujícím napětím v Jihočínském moři;

P.  vzhledem k tomu, že Vietnam je doposud silně kontaminován výbušnými zbytky z války ve Vietnamu a lidé i životní prostředí stále trpí v důsledku asi 20 000 000 galonů látky Agent Orange (dioxinu), kterými bylo území zamořeno;

1.  vítá uzavření dohody o komplexním partnerství a spolupráci s Vietnamem, která zdůrazňuje zásadní strategický význam, který má Vietnam jakožto stěžejní partner EU v jihovýchodní Asii a v rámci organizace ASEAN; zdůrazňuje, že dohoda definuje budoucí vztahy v široké řadě otázek s cílem dále posilovat spolupráci v oblasti celosvětových i regionálních záležitostí, jako je řádná správa a boj proti korupci a hospodářský a sociální pokrok, přičemž zohledňuje zásadu udržitelného rozvoje, odzbrojování a otázky zbraní masového ničení a boje proti terorismu; vyzývá vlády a parlamenty členských států, aby urychlily ratifikační proces s cílem zajistit rychlý vstup dohody v platnost;

2.  doufá, že jak EU, tak Vietnam budou hospodářsky těžit z ratifikace dohody o komplexním partnerství a spolupráci; zdůrazňuje případný dopad budoucí dohody o obchodu a investicí na tvorbu pracovních míst a snižování chudoby; vítá hospodářské a finanční reformy, které přijaly vietnamské orgány s cílem podpořit další integraci Vietnamu do světového hospodářství, a vyzývá Vietnam, aby v těchto reformách pokračoval; vyzývá vietnamskou vládu a EU, aby pokračovaly ve spolupráci v oblasti hospodářství, obchodu a nových technologií v rámci mnohostranného fóra; vítá skutečnost, že od roku 2010 se vietnamské HDP na obyvatele téměř zdvojnásobilo;

3.  zdůrazňuje význam dohod o komplexním partnerství a spolupráci ve vztazích EU-ASEAN; je přesvědčen, že spolupráci EU-ASEAN by bylo možno posílit v různých oblastech, jako je rozvoj finančního sektoru, transparentnost a makro hospodářské politiky;

4.  vyzývá členské stát, aby v úsilí o dosažení politické soudržnosti v maximální možné míře sjednotily své individuální cíle týkající se jejich vlastní rozvojové spolupráce s cíli stanovenými v komplexní dohodě o partnerství a spolupráci;

5.  vítá okamžité provádění dohody o komplexním partnerství a spolupráci zatímco stále probíhá proces ratifikace, a to v oblasti obchodu, lidských práv, migrace, regionální bezpečnosti, energetiky, vědy a technologie;

6.  zdůrazňuje význam, který má stanovení jednoznačných ukazatelů a závazných lhůt pro provádění komplexní dohody o partnerství a spolupráci;

7.  vítá články obsažené v návrhu dohody o komplexním partnerství a spolupráci, které se týkají společného závazku a spolupráce v oblasti lidských práv; vyjadřuje naději, že vzájemně smluvené dodržování demokratických zásad a lidských práv dále posílí dlouhodobý dialog s vietnamskou vládou týkající se především podpory svobody vyjadřování, shromažďování, sdružování a náboženství, jak stanoví samotná vietnamská ústava v článku 69 a také Evropská úmluva o lidských právech v článcích 9, 10 a 11;

8.  poukazuje na potenciál otevřeného internetu a informačních a komunikačních technologií, který skýtá tvůrčí a stimulující možnosti, pokud jde o budování komunit, občanské společnosti a celosvětový hospodářský, sociální, vědecký, kulturní a politický rozvoj; zdůrazňuje proto význam neomezeného přístupu ke svobodnému a otevřenému internetu, a to z hlediska hospodářského a sociálního i z hlediska lidských práv;

9.  vítá rozhodnutí vietnamských orgánů o uvolnění vízového režimu pro občany pěti evropských zemí a je přesvědčen, že toto rozhodnutí podpoří větší spolupráci v oblasti cestovního ruchu;

10.  vítá, že předseda vlády představil tzv. hlavní plán, na jehož základě budou prováděna doporučení obsažená ve všeobecném pravidelném přezkumu Rady OSN pro lidská práva, a také strategii reforem soudnictví, která by měla být provedena do roku 2020;

11.  vítá navýšení rozpočtu EU v oblasti oficiální rozvojové pomoci pro Vietnam v období 2014–2020 na 400 milionů EUR; naléhavě vyzývá Komisi, aby investovala do zvýšení viditelnosti činností v EU ve Vietnamu a její podpory této země s cílem maximalizovat strategický potenciál těchto zdrojů;

12.  vybízí EU, aby i nadále pokračovala v podpoře rozvoje kapacity Vietnamu v oblasti dodržování zásad řádné správy a právního státu, a vítá, že se spolupráce EU zaměřuje mimo jiné na reformy státní správy včetně zdanění, což má zásadní význam pro zajištění maximálního využití možností v oblasti vytváření interních příjmů, boje proti daňovým únikům a korupci a v oblasti vědy a technologií, dopravy a městského a územního plánování a rozvoje;

13.  vyzývá Parlament a Komisi, aby v rámci úzkých konzultací posuzovaly veškerá porušení lidských práv s cílem zajistit řádný demokratický dohled nad prováděním dohody o komplexním partnerství a spolupráci; žádá Komisi, aby zajistila, aby byly Evropskému parlamentu souběžně, včas a náležitým způsobem poskytovány příslušné dokumenty;

14.  vítá, že byla uzavřena jednání o dohodě o volném obchodu; pevně věří, že dohoda o komplexním partnerství a spolupráci a dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem musí přispět k posílení lidských práv ve Vietnamu;

15.  všímá si toho, že do budoucí dohody o volném obchodu bude začleněna kapitola o obchodu a udržitelném rozvoji, závazky k základním pracovním standardům a úmluvám MOP, dodržování základních práv pracujících oběma stranami, závazky, které podpoří zachování a udržitelné řízení přírodních zdrojů, přičemž bude zvláštní pozornost věnována sociální odpovědnosti podniků a spravedlivým a etickým obchodním systémům;

16.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby dostála očekáváním, která nová dohoda vyvolala, a zajistila, aby politiky EU a jejích členských států přispívaly v souvislosti s dohodou o partnerství a spolupráci a dohodou o volném pohybu s Vietnamem k prosazování pokroku v oblasti dodržování lidských práv, právního státu a řádné správy; vyzývá k úsilí v oblasti budování kapacit, aby se podpořilo řešení stížností dotčených jednotlivců a komunit v souvislosti s článkem 35 komplexní dohody o partnerství a spolupráci; vyzývá vietnamskou vládu, aby posílila zapojení občanské společnosti prostřednictvím účasti sdružení a nevládních organizací na politickém, hospodářské a sociálním rozvoji země;

17.  vyzývá vietnamskou vládu, aby dosáhla konkrétního pokroku v provádění doporučení všeobecného pravidelného přezkumu Rady OSN pro lidská práva, přičemž prvním krokem by mělo být vytvoření nezávislého celostátního úřadu pro lidská práva; naléhavě vyzývá Komisi, aby Vietnamu poskytla potřebnou podporu při budování kapacit; vítá financování EU prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a naléhavě vyzývá k pokračování těchto iniciativ, aby se tak podpořilo úsilí vlády:

18.  vyzývá 12. sjezd Komunistické strany Vietnamu, aby v souvislosti s volbami v roce 2016 umožnil větší zapojení občanů do demokratického fungování státu, především tím, že umožní vytvoření opozičních stran, hnutí občanské společnosti a nevládních organizací;

19.  vyjadřuje hluboký nesouhlas s tím, že se podle odhadů v cele smrti nachází více než 500 vězňů; vyzývá vietnamskou vládu, aby vyhlásila okamžité moratorium na popravy a přijala příslušné právní předpisy ke zrušení trestu smrti; oceňuje uvolnění systému, nicméně vyjadřuje politování nad vězněním bojovníků za lidská práva; v této souvislosti vítá to, že je vláda připravena omezit počet trestných činů trestaných smrtí, a vyzývá vládu, aby byla transparentní, pokud jde o to, zda stále probíhají popravy, a v případě, že ano, na základě jakých obvinění;

20.  připomíná význam, který má dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem jakožto klíčový nástroj, který by měl být využíván účinným a pragmatickým způsobem k tomu, aby se Vietnamu poskytla podpora a povzbuzení při provádění nezbytných reforem;

21.  naléhavě vyzývá k ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu;

22.  konstatuje, že oděvní a textilní průmysl, který zaměstnává ve Vietnamu více než 2 miliony pracovníků, je největším vývozním odvětvím Vietnamu, a vyjadřuje obavy nad tím, že pracovníci nemají k dispozici mechanismus na ochranu svých práv; zdůrazňuje pozitivní signál, který by byl vyslán některým aktérům v případě, že by vietnamské orgány ratifikovaly úmluvu č. 87 Mezinárodní organizace práce (MOP) o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a úmluvu č. 98 MOP o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat;

23.  vyzývá orgány, aby se zdržely potlačování pokojného uplatňování práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování; v této souvislosti naléhavě vyzývá, aby byla provedena revize trestního zákoníku, především jeho článků 79, 87, 88 a 258; všímá si amnestie, která byla nedávno udělena více než 18 000 vězňům, a vyjadřuje politování nad tím, že se nevztahovala na politické vězně; vyjadřuje i nadále obavy o přibližně 60 vězňů svědomí, včetně ochránců lidských práv, novinářů, blogerů a aktivistů zasazujících se o práva týkající se půdy, pracujících a aktivistů v oblasti životního prostředí, kteří jsou zadržováni ve vietnamských věznicích na základě zjednodušených soudních procesů, které proti nim byly vedeny z různých důvodů, především v souvislosti se svobodou projevu a kvůli zločinům proti státu, a vyzývá k jejich propuštění; vyzývá k reformám systému trestního soudnictví, především trestního řádu včetně ustanovení týkajících se kriminalizace pokojných činností v zájmu národní bezpečnosti; vyzývá orgány, aby zřídily nezávislý systém trestního soudnictví;

24.  vyzývá k dodržování náboženské svobody a k ukončení diskriminace a útlaku etnických a náboženských menšin, včetně obtěžování, sledování, zastrašování, zadržení, domácích vězení, fyzických útoků a zákazu cestování, jejichž obětí jsou křesťané, budhisté a stoupenci Hoa Hoa a Cao Dai, a zejména k ukončení pronásledování neregistrovaných náboženských komunit, jako je Sjednocená buddhistická církev Vietnamu, etnických křesťanských menšin a buddhistické menšiny Khmer Krom; naléhavě vyzývá k provedení reforem ke zlepšení socio-ekonomických podmínek etnických a náboženských menšin; vyzývá k přezkumu právních předpisů, které upravují registraci náboženských skupin; připomíná tragický osud ctihodného Thicha Quanga Doa, 87letého buddhistického disidenta, který je ve svém klášteře již přes 30 let zadržován v domácím vězení, aniž by proti němu bylo vznešeno konkrétní obvinění, a vyzývá k jeho propuštění;

25.  vyzývá k nutné reformě soudního systému, aby se zajistily mezinárodní standardy spravedlivých soudních řízení v souladu s článkem 10 Všeobecné deklarace lidských práv;

26.  vyjadřuje obavy v souvislosti s tím, že Vietnam je jednou ze zemí, odkud pochází nejvíce obětí obchodování s lidmi, a se zprávami o vysokém počtu dětí, které jsou obětí dětské prostituce, obchodu s lidmi nebo špatného zacházení, zejména chlapců, kteří nejsou chráněni zákony proti sexuálnímu zneužívání; naléhavě vyzývá Vietnam, aby vytvořil silné a účinné zákony na ochranu dětí, které ochrání všechny děti bez ohledu na jejich pohlaví; vyzývá Komisi, aby podpořila Vietnam při posilování jeho kapacit v oblasti migračních politik a boje proti obchodování s lidmi a organizovanému zločinu, a to i v rámci jeho pracovních a migračních politik; vyjadřuje znepokojení v souvislosti se zprávami o zneužívání vietnamských obětí obchodování s lidmi, včetně nezletilých osob, v členských státech; naléhavě vyzývá Komisi k zajištění toho, aby byla v plném rozsahu provedena klíčová ustanovení týkající se ochrany stanovená ve strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi; vybízí vládu Vietnamu a Komisi, aby zvážily vytvoření podvýboru nebo zvláštní pracovní skupiny pro otázku obchodu s lidmi v rámci dohody o komplexním partnerství a spolupráci;

27.  zdůrazňuje socio-ekonomické problémy, kterým Vietnam čelí a které souvisí s mladou populací země a stále silnější vnitřní migrací do měst;

28.  vítá, že byl v roce 2013 přijat novelizovaný zákon o půdě, avšak i nadále vyjadřuje vážné obavy v souvislosti s porušeními pozemkových práv, nucenými vystěhováními a konfiskacemi půdy státem pro účely developerských projektů, které vedou k vyvlastnění majetku stovek tisíců zemědělců; vyzývá vládu, aby přestala zabírat půdu a aby zřídila náležité mechanismy pro vyřizování stížností;

29.  vítá rozsáhle právní závazky, které učinily vietnamské orgány v oblasti podpory rovnosti mužů a žen a boje proti diskriminaci, avšak obává se, že domácí násilí, obchodování se ženami a dětmi, rostoucí problém HIV/AIDS v ženské populaci a porušování sexuálních a reprodukčních práv představují i nadále závažné problémy; naléhavě vyzývá vietnamskou vládu, aby pokračovala v reformě svého rodinného rejstříku a zrušila diskriminační postupy, které jsou v některých případech důsledkem zvláštností systému „Hộ khẩu“ (rodinný registr), který mnoha rodinám, a zejména dětem, znemožňuje registraci, a tedy i přístup ke vzdělání a sociálním službám;

30.  oceňuje Vietnam za jeho vedoucí úlohu v Asii, pokud jde rozvoj práv osob LGBTI, především nedávno přijatý zákon o sňatcích a rodině, který umožňuje svatební obřady osob stejného pohlaví;

31.  sdílí obavy vietnamské vlády, že korupce představuje jeden z hlavních problémů Vietnamu; vyzývá k podrobnějšímu prošetření případů, kdy se občané, kteří odsuzují korupci, stávají terčem orgánů; naléhavě vyzývá vietnamské orgány, aby důkladně prošetřily případy zneužití moci vůči novinářům, blogerům a občanům, kteří na korupci upozornili; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že vietnamská vláda využívá svévolně článku 258 trestního zákoníku, který trestá „zneužití demokratických svobod“ tresty až ve výši sedmi let odnětí svobody; poukazuje na to, že jen velmi málo případů korupce bylo navzdory protikorupčnímu zákonu úspěšně stíháno, a apeluje na vietnamskou vládu, aby tento zákon uplatňovala s větší intenzitou;

32.  vyzývá vietnamské orgány, aby provedly intenzivnější protikorupční opatření, která by vyslala pozitivní signál směrem k zahraničním investorům; poukazuje na to, že slabá právní infrastruktura a zkorumpovanost systému znamenají finanční nepředvídatelnost a vážnou překážku pro investice a obchodní operace;

33.  vyjadřuje vážné obavy v souvislosti se škodami na životním prostředí ve Vietnamu, především pokud jde o znečištění a neudržitelné těžební činnosti, které ničí celé regiony, vodní cesty, narušují život místních komunit a způsobují odlesňování, a v souvislosti se zahraničními aktivitami vietnamských společností, které přispívají ke zhoršování stavu životního prostředí a podílejí se na zabírání půdy;

34.  naléhavě vyzývá vietnamskou vládu, aby na základě jasných, časově vymezených a na výsledky orientovaných cílů zavedla opatření k zajištění účinného prosazování právních předpisů na ochranu životního prostředí a biologické rozmanitosti, a to zejména před negativními vlivy odlesňování a těžby surovin; vyzývá Komisi, aby pro tyto účely zajistila nezbytnou podporu budování kapacit;

35.  zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise pro řeku Mekong nejdříve vedla podrobné konzultace a poté vypracovala komplexní posouzení plánů na budování vodních elektráren na toku řeky Mekong z hlediska jejich dopadu na životní prostředí, rybolov a obživu obyvatel, a to i v přeshraničním měřítku;

36.  bere na vědomí, že ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí přijalo strategii pro přizpůsobení se změně klimatu; vítá, že se země zapojila do rozvoje energie z biomasy a solární energie, a rovněž vítá, že se balíček pomoci EU (2014–2020) silně zaměřuje na rozvoj energie z obnovitelných zdrojů;

37.  s ohledem na zdravotní a environmentální dědictví války ve Vietnamu vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily možnost vytvoření fondu podpory pro oběti války a válečné veterány a aby zintenzívnily svá opatření a vyslaly v jejich rámci speciální mise zaměřené na odstraňování nebezpečných látek a min na příslušná území, jelikož jejich kontaminace a zaminování si stále, i po čtyřiceti letech od ukončení konfliktu, na svědomí další oběti;

38.  vyzývá vládu, aby přehodnotila své rozhodnutí vybudovat a provozovat v provincii Ninh první vietnamskou jadernou elektrárnu;

39.  vítá, že Vietnam přijal konkrétní opatření zaměřená na rozvoj znalostí a výzkumu v oblasti vědy a technologií, na odstranění nedostatků ve vyšším vzdělávání a na přilákání Vietnamců žijících za mořem, jakož i opatření v zájmu spolupráce s evropskými a americkými akademickými institucemi, kterou se má tento proces podpořit;

40.  vyzývá Čínu a dotčené sousední země včetně Vietnamu, aby zintenzivnily úsilí o zmírnění napětí ve sporných oblastech v Jihočínském moři; domnívá se, že tato situace ohrožuje důležité zájmy EU v tomto regionu, a to i v souvislosti s celosvětovou bezpečností a volným pohybem na hlavních námořních trasách, které mají zásadní význam pro obchod EU; zdůrazňuje nutnost řešit spory mírovou cestou, budováním důvěry a v rámci dvoustranných a regionálních diskusí a v souladu s mezinárodním právem, včetně mořského práva, a s pomocí nezávislých mezinárodních zprostředkovatelů, např. v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu; připomíná význam společného hledání řešení, na němž se budou podílet všechny strany; naléhavě vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby situaci aktivně monitorovaly a podporovaly řešení sporu v souladu s mezinárodním právem; vítá společné prohlášení čínských a vietnamských představitelů z dubna 2015, v němž přislíbili, že budou usilovat o mírové řešení těchto sporů týkajících se ostrovů;

41.  oceňuje úlohu sdružení ASEAN, které usiluje o mírové zvládání sporů, a to zejména na základě vytvoření regionálního kodexu chování;

42.  vyzývá k posílení parlamentní spolupráce a úlohy Parlamentu a meziparlamentních jednání jakožto prostředku kontroly nad prováděním dohody o komplexním partnerství a spolupráci;

43.  domnívá se, že dohoda o komplexním partnerství a spolupráci s Vietnamem je pro EU příležitostí k posílení její pozice v Asii a k získání významnější úlohy v tomto regionu; zdůrazňuje, že tato dohoda představuje pro EU rovněž možnost, jak prosazovat své cíle v oblasti budování míru, právního státu, demokracie a lidských práv, námořní bezpečnosti a sdílení zdrojů;

44.  zdůrazňuje, že podle čl. 218 odst. 10 SFEU musí být Parlament neprodleně a plně informován o všech fázích postupu, který se týká dohody o partnerství a spolupráci; trvá na tom, že Parlamentu by tak měly být písemně poskytovány zevrubné informace o cílech, o jejichž splnění EU usiluje prostřednictvím svých opatření a postojů, zejména o vývoji situace v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu ve Vietnamu; dále vyzdvihuje zásadní úlohu, kterou sehrávají kontaktní místa delegace EU při monitorování stavu lidských práv v této zemi;

45.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Vietnamu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0467.
(2) Úř. věst. L 136, 7.6.1996, s. 28.
(3) Úř. věst. L 144, 10.6.1980, s. 1.
(4) Úř. věst. L 117, 5.5.1999, s. 31.
(5) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 615.
(6) Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 58.
(7) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 76.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2013)0189.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2014)0022.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2014)0458.
(11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2013)0274.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2015)0288.


Dokončení evropské hospodářské a měnové unie
PDF 399kWORD 75k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o dokončení evropské hospodářské a měnové unie (2015/2936(RSP))
P8_TA(2015)0469B8-1347/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. října 2015 o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie (COM(2015)0600),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2015 o zřízení nezávislé poradní Evropské fiskální rady (C(2015)8000),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 21. října 2015 pro doporučení Rady ke zřízení vnitrostátních rad pro konkurenceschopnost v rámci eurozóny (COM(2015)0601),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. října 2015 o plánu na vytvoření jednotnějšího vnějšího zastoupení eurozóny v mezinárodních fórech (COM(2015)0602),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví opatření s cílem vytvořit postupně jednotné zastoupení eurozóny v Mezinárodním měnovém fondu (COM(2015)0603), který předložila Komise dne 21. října 2015,

–  s ohledem na zprávu o dokončení evropské hospodářské a měnové unie („zpráva pěti předsedů“),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy(1),

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1173/2011(2), (EU) č. 1174/2011(3), (EU) č. 1175/2011(4), (EU) č. 1176/2011(5) a (EU) č.  1177/2011(6), směrnici 2011/85/EU(7) a nařízení (EU) č. 472/2013(8) a (EU) č. 473/2013(9) (balíček šesti a dvou legislativních aktů),

–  s ohledem na směrnici 2014/49/EU o systémech pojištění vkladů(10),

–  s ohledem na otázku položenou Komisi týkající se dokončení hospodářské a měnové unie (O-000152/2015 – B8-1113/2015),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že zpráva pěti předsedů o dokončení evropské hospodářské a měnové unie stanovila návrhy na dokončení evropské hospodářské a měnové unie;

B.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy zdůraznil, že je zapotřebí ambiciózní a rychlý pokrok v oblasti posilování eurozóny;

C.  vzhledem k tomu, že Komise jako součást fáze 1 plánu obsaženého ve zprávě pěti předsedů zveřejnila dne 21. října 2015 balíček, v němž jsou uvedeny kroky k dokončení hospodářské a měnové unie (HMU) a který sestává ze dvou sdělení, doporučení pro doporučení Rady, návrh rozhodnutí Rady a rozhodnutí Komise;

Obecné posouzení

1.  bere na vědomí návrh Komise posílit HMU a ačkoli uznává, že byly uskutečněny určité kroky správným směrem, konstatuje, že v zájmu vyřešení současných nedostatků v institucionálním rámci eurozóny bude zapotřebí vynaložit další úsilí;

2.  jak je uvedeno v jeho usnesení rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy, trvá na provedení ustanovení balíčku šesti a dvou legislativních aktů a současně zdůrazňuje, že stávající Smlouvy a nástroje umožňují, aby byly v zájmu dokončení HMU přijaty některé nezbytné dodatečné kroky;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že balíček, který zveřejnila Komise, neponechává dostatečný prostor pro parlamentní dohled a diskusi na evropské úrovni, neboť tyto prvky jsou nezbytné k zajištění demokratické odpovědnosti rozhodnutí přijatých v kontextu HMU a následně k zajištění vlastní odpovědnosti občanů za správu eurozóny;

4.  žádá Komisi, aby v souladu s tím, jak stanoví zpráva pěti předsedů, včas konzultovala parlament v souvislosti s přípravou Bílé knihy o přechodu z první fáze do druhé fáze reforem HMU;

Evropský semestr

5.  naléhavě žádá Komisi, aby s Parlamentem, Radou a Euroskupinou zahájila jednání o interinstitucionální dohodě (IIA) o evropské správě ekonomických záležitostí, včetně evropského semestru a přezkumu provádění makroekonomického ozdravného programu, jak stanoví zpráva pěti předsedů; trvá na tom, že IIA by měla v rámci Smluv zajistit, aby struktura evropského semestru umožňovala smysluplný a řádný parlamentní dohled nad tímto procesem, zejména pokud jde o doporučení eurozóny;

Evropská fiskální rada a vnitrostátní rady pro konkurenceschopnost

6.  vyjadřuje politování nad tím, že se Komise rozhodla nevyužít řádný legislativní postup ve věci rozhodnutí týkajících se vnitrostátních rad pro konkurenceschopnost a vyzývá Komisi, aby pro tento účel vypracovala legislativní návrh;

7.  zdůrazňuje, že Evropská fiskální rada jako poradní rada Komise by se měla odpovídat Parlamentu, a že její hodnocení by proto měla být veřejná a transparentní;

Vnější zastoupení eurozóny

8.  žádá Komisi, aby zajistila, že mezinárodní zastoupení eurozóny bude podléhat demokratickému dohledu Parlamentu;

o
o   o

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0238.
(2) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 1.
(3) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 8.
(4) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12.
(5) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25.
(6) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 33.
(7) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 41.
(8) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 1.
(9) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 11.
(10) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149.


Výroční zpráva o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2014 a politika EU v této oblasti
PDF 657kWORD 273k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti (2015/2229(INI))
P8_TA(2015)0470A8-0344/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv, zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly přijaty v New Yorku dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 k 25. výročí přijetí této úmluvy(1),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán EU pro lidská práva a demokracii přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012(2),

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline přijaté Radou pro zahraniční věci dne 12. května 2014(3),

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení(4),

–  s ohledem na Obecné zásady pro meziparlamentní delegace Evropského parlamentu o prosazování lidských práv a demokracie při návštěvách mimo Evropskou unii(5),

–  s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2014, kterou Rada přijala dne 22. června 2015(6),

–  s ohledem na akční plán pro lidská práva a demokracii (2015–2019) přijatý Radou dne 20. července 2015(7),

–  s ohledem na akční plán EU s názvem Rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen: proměna životů žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů EU na období 2016–2020 (GAPII) přijatý Radou dne 26. října 2015(8),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. května 2012 na téma „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“(9),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 5. prosince 2014 o prosazování a ochraně práv dětí(10),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/260 ze dne 17. února 2015 o prodloužení mandátu zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva(11),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce(12),

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 ze dne 31. října 2000 o ženách a míru a bezpečnosti(13),

–  s ohledem na svá naléhavá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 ke strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o diskriminaci na základě příslušnosti ke kastě(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2015(21),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 týkající se 69. zasedání Valného shromáždění OSN(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o celosvětovém vymýcení mučení(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o lidských právech a technologiích: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích(26),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o migraci a uprchlících v Evropě(27),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(29),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. října 2014 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“(30),

–  s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise adresované Evropské radě, Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. března 2011 s názvem Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím(31),

–  s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise adresované Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. května 2011 s názvem Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami(32),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. dubna 2014 nazvaný „Přístup založený na lidských právech týkající se všech lidských práv v zájmu rozvojové spolupráce EU“(SWD(2014)0152,

–  s ohledem na usnesení Rady OSN pro lidská práva ze dne 26. června 2014 vyzývající k vytvoření mezivládní pracovní skupiny s neomezeným složením, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků(33),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o novém přístupu EU k lidským právům a demokracii: vyhodnocení činnosti Evropské nadace pro demokracii (EED) od jejího založení(34),

–  s ohledem na výroční zprávu fondů UNFPA a UNICEF za rok 2014 o společném programu o mrzačení ženských pohlavních orgánů(35),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0344/2015),

A.  vzhledem k tomu, že článek 21 SEU zavazuje EU k rozvoji společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), jež má spočívat na zásadách demokracie, právním státě, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úctě k lidské důstojnosti, zásadě rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů, Listiny základních práv Evropské unie a mezinárodního práva;

B.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 6 SEU Evropská unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že úcta k všeobecně platným lidským právům a jejich podpora, nedělitelnost a ochrana musí být jádrem vnější činnosti EU;

D.  vzhledem k tomu, že nezbytným předpokladem pro úspěšnou a účinnou politiku EU v oblasti lidských práv je větší soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a také mezi jednotlivými vnějšími politikami EU; vzhledem k tomu, že větší soudržnost by měla EU umožnit rychleji reagovat v raných fázích porušování lidských práv;

E.  vzhledem k tomu, že závazek EU prosazovat účinný multilateralismus, v němž hraje ústřední roli OSN, je nedílnou součástí vnější politiky Unie a vychází z přesvědčení, že multilaterální systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách je nejvhodnějším nástrojem k řešení celosvětových krizí, náročných úkolů a hrozeb;

F.  vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv je zpochybňováno a je celosvětově v ohrožení; vzhledem k tomu, že univerzálnost lidských práv je vážně ohrožena řadou autoritářských režimů, zejména na mnohostranných fórech;

G.  vzhledem k tomu, že více než polovina světového obyvatelstva stále žije v nedemokratických a represivních režimech a že svoboda na celém světě v posledních letech stále více upadá; vzhledem k tomu, že nedodržování lidských práv přináší ztráty společnosti i jednotlivci;

H.  vzhledem k tomu, že na celém světě existuje mnoho pokusů o omezení prostoru pro občanskou společnost, a to i v Radě OSN pro lidská práva;

I.  vzhledem k tomu, že kromě pořádání svobodných voleb patří mezi charakteristické rysy demokratických režimů transparentní řízení, dodržování právního státu, svoboda projevu, dodržování lidských práv, existence systému nezávislého soudnictví a dodržování mezinárodního práva a mezinárodních dohod a obecných zásad pro dodržování lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku při předložení návrhu nového akčního plánu pro lidská práva a demokracii uvedla, že lidská práva budou jednou z ústředních priorit jejího mandátu a budou určovat veškeré vztahy s orgány EU, jakož i s třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi a občanskou společností; vzhledem k tomu, že v roce 2017 má být proveden přezkum akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii v polovině období, který proběhne souběžně s přezkumem nástrojů pro financování vnější činnosti v polovině období, což by mělo přispět k větší soudržnosti vnější činnosti EU;

K.  vzhledem k tomu, že odpovědnost za provádění nového akčního plánu nesou Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), Komise, Rada a členské státy; vzhledem k tomu, že mise EU a zastoupení EU v třetích zemích mohou sehrávat významnou doplňkovou úlohu při dosahování úspěchu akčního plánu;

L.  vzhledem k tomu, že je třeba zajistit odpovídající zdroje a že tyto zdroje musí být vynaloženy tím nejefektivnějším způsobem za účelem posílení podpory lidských práv a demokracie ve třetích zemích;

M.  vzhledem k tomu, že EU musí vynaložit větší úsilí při posuzování dopadu vlastních politik na lidská práva, maximalizaci pozitivních dopadů a předcházení a zmírňování dopadů negativních a při zlepšování přístupu dotčeného obyvatelstva k opravným prostředkům;

N.  vzhledem k tomu, že jedním z nejúčinnějších nástrojů, pokud jde o řešení otázek lidských práv ve třetích zemích, je spolupráce s vedoucími představiteli a orgány třetích zemí, a to na všech dvoustranných i mnohostranných fórech; vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti ve třetích zemích představují klíčové partnery při formování a provádění politiky EU v oblasti lidských práv;

O.  vzhledem k tomu, že EU považuje úzkou spolupráci s občanskou společností a obhájci lidských práv ve třetích zemích za jednu ze svých hlavních priorit při potírání porušování lidských práv;

P.  vzhledem k tomu, že při prosazování dodržování základních práv a účinného parlamentního dohledu nad zpravodajskými službami, které využívají digitální technologie v oblasti sledování, by významnější úlohu měla hrát mezinárodní spolupráce;

Q.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou od prvopočátku blízkými spojenci Mezinárodního trestního soudu, jemuž poskytují finanční, politickou, diplomatickou a logistickou podporu, prosazují všeobecnou platnost Římského statutu a hájí bezúhonnost tohoto soudu v zájmu posílení jeho nezávislosti;

R.  vzhledem k tomu, že politika na podporu lidských práv a demokracie by se měla stát součástí všech dalších politik EU s vnějším rozměrem, jako je politika v oblasti rozvoje, migrace, bezpečnosti, boje proti terorismu, rozšíření a obchodu, aby bylo možné pokračovat v prosazování dodržování lidských práv;

S.  vzhledem k tomu, že článek 207 SFEU stanoví, že obchodní politika EU je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Evropské unie;

T.  vzhledem k tomu, že různé formy migrace představují důležitou výzvu v oblasti vnější politiky EU, která vyžaduje okamžitá, efektivní a udržitelná řešení, s cílem zajistit, aby lidská práva osob v nouzi, např. osob na útěku před válkou a násilím, byla dodržována v souladu s evropskými hodnotami a s mezinárodními lidskoprávními normami;

U.  vzhledem k tomu, že světové hospodářství prochází krizí, která může mít dopad na hospodářská a sociální práva, na životní podmínky obyvatel (růst nezaměstnanosti a chudoby, nerovnosti a nejistých pracovních míst, nižší kvalita služeb a omezený přístup ke službám), a tím i na blahobyt obyvatel;

V.  vzhledem k tomu, že by se svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání a přesvědčení měla stát na základě univerzálních a nedělitelných hodnot jednou z priorit EU, která musí být bezpodmínečně podporována; vzhledem k tomu, že tato práva jsou nadále z velké míry ohrožena, protože případů s nimi souvisejícího násilí výrazně roste;

W.  vzhledem k tomu, že všeobecné zrušení trestu smrti zůstává pro EU jednou z priorit v rámci její vnější politiky v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že v červnu 2016 se v norském Oslu uskuteční 6. světový kongres proti trestu smrti;

X.  vzhledem k tomu, že děti, ženy a osoby patřící k menšinám čelí stále větším a konkrétním hrozbám, násilným činům a sexuálnímu násilí, zejména ve válečných oblastech;

Y.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 byla Sacharovova cena udělena dr. Denisovi Mukwegemu za jeho dlouhodobé úsilí, které jako lékař a obhájce lidských práv věnoval obětem sexuálního násilí a mrzačení ženských pohlavních orgánů; vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje zásadní porušení práv žen a dívek, a vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně nutné, aby boj proti mrzačení pohlavních ženských orgánů a sexuálnímu násilí hrál v rámci vnější politiky EU a politiky EU v oblasti lidských práv ústřední úlohu;

Z.  vzhledem k tomu, že podle odhadů bylo v roce 2014 vystaveno extrémnímu násilí, nuceným náborům a traumatům 230 milionů dětí žijících v zemích a oblastech zasažených ozbrojenými konflikty, přičemž byly násilně rekrutovány nebo se staly záměrným cílem násilných skupin;

AA.  vzhledem k tomu, že článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv OSN stanoví právo každého „na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny“, v níž mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči, počítajíc v to zejména lékařskou péči; vzhledem k tomu, že usnesení Rady OSN pro lidská práva č. 26/28(36) vyzývá k tomu, aby se následující zasedání sociálního fóra Rady OSN pro lidská práva věnovalo dostupnosti léků v souvislosti s právem každého člověka na dosažení co nejvyšší úrovně tělesného a duševního zdraví; vzhledem k tomu, že Ústava Světové zdravotnická organizace (WHO) stanoví, že „dosažení co nejvyšší úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez ohledu na rasu, náboženství a hospodářské nebo společenské postavení“;

AB.  vzhledem k tomu, že změny klimatu mají dopad na přístup k vodě, přírodním zdrojům a k potravinám;

AC.  vzhledem k tomu, že cílem úmyslného a systematického ničení cenných archeologických nalezišť, která jsou součástí světového dědictví, jehož se dopouštějí teroristické organizace a válčící skupiny, je destabilizovat místní obyvatelstvo a podkopat jeho kulturní identitu, a proto by se na něj mělo pohlížet nejen jako na válečný zločin, ale jako na zločin proti lidskosti;

Obecné úvahy

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že lidská práva a demokratické hodnoty, jako jsou svoboda projevu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání a svoboda shromažďování a sdružování, jsou v mnoha částech světa, včetně autoritářských režimů, stále více ohroženy; dále vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že se veřejný prostor pro občanskou společnost omezuje a že na celém světě se stále větší počet obhájců lidských práv stává terčem útoků;

2.  vyzývá EU a její členské státy, aby prohloubily své úsilí o efektivní umístění lidských práv a demokratických hodnot do centra svých vztahů s okolním světem, jak se zavázaly v SEU; podotýká, že by EU měla přijmout odpovídající opatření v případě závažného porušování lidských práv v třetích zemích, zejména v případě autoritářských režimů, a to i prostřednictvím vztahů týkajících se obchodu, energie nebo bezpečnosti;

3.  opakuje, že je zásadně důležité zajistit větší soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami EU, pokud jde o dodržování lidských práv a demokratických hodnot; v této souvislosti zdůrazňuje, že zatímco se tato zpráva zabývá vnějšími politikami EU usilujícími o posilování lidských práv, přijímá Parlament rovněž výroční zprávu o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii, kterou vypracovává Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci; stejně tak zdůrazňuje význam větší konzistentnosti, soudržnosti a zamezení dvojích norem v oblasti vnější politiky EU a všech jejích nástrojů;

4.  vyzývá EU a její členské státy, aby se účinně věnovaly vnitřním problémům v oblasti lidských práv, jako je situace Romů, nakládání s uprchlíky a migranty, diskriminace LGBTI osob, rasismus, násilí na ženách, vazební podmínky a svoboda sdělovacích prostředků v členských státech, s cílem zachovat důvěryhodnost a soudržnost své vnější politiky v oblasti lidských práv;

5.  trvá na tom, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území; připomíná, že ve všech obdobných situacích by se politika EU měla řídit mezinárodním humanitárním právem;

6.  vyjadřuje zásadní nesouhlas s anexí, okupací a osídlováním území a vyžaduje, aby bylo respektováno nezcizitelné právo národů na sebeurčení;

7.  domnívá se, že má-li dostát svému závazku prosazovat ve světě lidská práva a demokracii, musí EU a její členské státy vystupovat konzistentně a jednohlasně a zajistit, aby byl jejich názor brán na vědomí;

8.  zdůrazňuje navíc význam posílené spolupráce mezi Komisí, Radou, ESVČ, Parlamentem a delegacemi EU pro zlepšení celkové soudržnosti politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie a jejího ústředního postavení mezi všemi politikami EU s vnějším rozměrem, a to zejména v oblastech týkajících se rozvoje, bezpečnosti, zaměstnanosti, migrace, obchodu a technologií;

9.  vyzývá EU ke zlepšení a k systematizaci možných dopadů jejích vlastních politik na lidská práva a k zajištění toho, aby tyto analýzy byly v konečném důsledku použity k přeformulování jejích politik; vyzývá EU, aby vyvinula účinnější mechanismy pro dosažení co nejpozitivnějšího dopadu svých politik na lidská práva, pro předcházení a zmírňování dopadů negativních a pro zlepšení přístupu postiženého obyvatelstva k opravným prostředkům;

10.  upozorňuje na svůj dlouhodobý závazek k podpoře lidských práv a prosazování demokratických hodnot, který se mimo jiné odráží v každoročním udělování Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, v práci podvýboru pro lidská práva a v měsíčních plenárních rozpravách a usneseních zabývajících se případy porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

11.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že teroristické organizace a válčící skupiny úmyslně a systematicky ničí a rabují cenná archeologická naleziště, která jsou součástí světového dědictví, s cílem destabilizovat místní obyvatelstvo a podkopat jeho kulturní identitu, přičemž finanční prostředky na své násilné činy tyto organizace a skupiny získávají ilegálním obchodem s ukradenými uměleckými díly; vyzývá proto Komisi, aby ve spolupráci s OSN a UNESCO potírala nelegální obchod s cennými uměleckými díly z válečných zón a aby navrhla iniciativy na ochranu kulturního dědictví v takových zónách; vyzývá Komisi, aby úmyslné ničení společného dědictví lidstva klasifikovala jako zločin proti lidskosti a aby proti němu podnikla odpovídající právní kroky;

Nástroje politik EU pro prosazování lidských práv a demokracie na celém světě

Výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě

12.  vítá přijetí výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2014; domnívá se, že výroční zpráva je nezbytným nástrojem kontroly, komunikace a diskuse týkající se politiky EU v oblasti lidských práv, demokracie a zásad právního státu ve světě; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily komplexní následná opatření týkající se problémů uvedených ve výroční zprávě, včetně konkrétních návrhů zaměřených na řešení těchto problémů, stejně jako větší provázanost různých zpráv o vnější politice EU v oblasti lidských práv a demokracie;

13.  opakuje své pozvání určené místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce, aby se dvakrát ročně zúčastnila diskuse s poslanci Evropského parlamentu na plenárním zasedání – první diskuse by proběhla v době představení výroční zprávy EU, druhá v reakci na zprávu Parlamentu; zdůrazňuje, že písemné odpovědi Komise a ESVČ na usnesení Parlamentu o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie hrají významnou úlohu v interinstitucionálních vztazích, neboť umožňují systematickou a hloubkovou reakci na všechny body předložené Parlamentem;

14.  vyjadřuje ESVČ a Komisi uznání za jejich vyčerpávající informace o činnosti EU v oblasti lidských práv a demokracie v roce 2014; domnívá se však, že by stávající podoba výroční zprávy o lidských právech a demokracii mohla být zlepšena tím, že bude čitelnější a bude poskytovat lepší přehled konkrétních dopadů opatření EU na lidská práva a demokracii ve třetích zemích a o dosaženém pokroku; požaduje dále podávání zpráv o opatřeních přijatých v reakci na usnesení Parlamentu o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

15.  v tomto ohledu doporučuje, aby ESVČ zaujala při vypracovávání návrhu výroční zprávy analytičtější přístup, avšak nadále poskytovala informace o provádění strategického rámce a akčního plánu EU; domnívá se, že by výroční zpráva neměla pouze vyzdvihovat úspěchy EU a osvědčené postupy v dané oblasti, ale rovněž uvádět, jakým výzvám a omezením EU při vynakládaném úsilí o prosazování lidských práv a demokracie ve třetích zemích čelí a jak se lze poučit v souvislosti s konkrétními opatřeními, jež budou uskutečňována v nadcházejících letech;

16.  zachovává i nadále názor, že by zprávy o jednotlivých zemích předkládané ve výroční zprávě měly být méně popisné a méně statické, ale spíše více odrážet provádění strategií těchto zemí v oblasti lidských práv a poskytovat přehled o dopadech opatření ze strany EU v daných zemích;

Strategický rámec EU a (nový) akční plán EU pro lidská práva a demokracii

17.  opakuje svůj názor, že přijetí strategického rámce EU a prvního akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii v roce 2012 bylo pro Unii velkým milníkem, neboť bez výjimky začlenilo lidská práva a demokracii do jejích vztahů s okolním světem;

18.  vítá skutečnost, že Rada přijala v červenci roku 2015 nový akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019; oceňuje, že ESVČ v průběhu vyhodnocování prvního akčního plánu a vypracovávání návrhu plánu nového konzultovala Komisi, Parlament, členské státy, občanskou společnost a regionální a mezinárodní organizace;

19.  vítá obnovený závazek EU prosazovat a chránit lidská práva a podporovat demokracii na celém světě; bere na vědomí, že akční plán si klade za cíl, aby byla EU schopna zaujmout soustředěnější, systematičtější a koordinovanější přístup v oblasti lidských práv a demokracie a posilovat dopad svých politik a nástrojů na místě; v tomto ohledu podporuje označení pěti strategických oblastí činnosti za prioritní;

20.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, ESVČ, Komisi, Radu a členské státy, aby zajistily účinné a soudržné provádění nového akčního plánu; upozorňuje zejména na skutečnost, že je důležité zefektivnit a maximalizovat místní dopad nástrojů, které EU používá na podporu dodržování lidských práv a demokracie ve světě; zdůrazňuje, že je třeba rychle a odpovídajícím způsobem reagovat na porušování lidských práv; opakuje, že je důležité posílit úsilí o začlenění lidských práv a demokracie do veškeré vnější činnosti EU, a to i na vysoké politické úrovni;

21.  zdůrazňuje, že EU musí vyčlenit dostatečné zdroje a zajistit odborné znalosti za účelem splnění ambiciózních cílů stanovených v novém akčním plánu, a to jak pokud jde o specializované lidské zdroje v delegacích a na ústředí, tak o finančních prostředky, které jsou k dispozici na jednotlivé projekty;

22.  opakuje svůj názor, že má-li být v oblasti lidských práv a demokracie dosaženo soudržných a soustavných pokroků, je zapotřebí, aby mezi členskými státy a orgány EU existoval pevný konsenzus a fungovala posílená spolupráce; připomíná, že akční plán se týká jak EU, tak členských států; rozhodně proto zdůrazňuje, že by členské státy měly bez výjimky převzít více odpovědnosti za provádění akčního plánu a strategického rámce EU a využít je jako svůj vlastní projekt pro prosazování lidských práv a demokracie na dvoustranné i mnohostranné úrovni; s uspokojením bere na vědomí plánované průběžné hodnocení nového akčního plánu a zdůrazňuje význam inkluzivních konzultací s cílem důsledně tyto výsledky dosažené při prosazování lidských práv zohledňovat;

23.  v této souvislosti požaduje, aby Rada pro zahraniční věci pravidelně projednávala témata týkající se demokracie a lidských práv; opakuje svou výzvu adresovanou Radě pro zahraniční věci, aby pořádala každoroční veřejnou rozpravu o činnosti EU v oblasti lidských práv a demokracie;

24.  vyjadřuje uznání ESVČ a Komisi za podávání zpráv o provádění prvního akčního plánu a očekává, že tyto zprávy budou podávány i v rámci plánu nového; připomíná navíc své odhodlání být k novému akčnímu plánu úzce přidružen a konzultován o jeho provádění;

25.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby ve spolupráci se všemi členy Komise vypracovala návrh programu, který začlení lidská práva do různých činností EU, zejména do oblasti rozvoje, migrace, životního prostředí, zaměstnanosti, ochrany údajů na internetu, obchodu, investic, technologií a podnikání;

Přehled dalších politických nástrojů EU

Mandát zvláštního zástupce EU pro lidská práva

26.  připomíná význam mandátu zvláštního zástupce EU pro lidská práva, pokud jde o posilování viditelnosti a efektivity EU při ochraně a podpoře lidských práv a demokratických zásad po celém světě; oceňuje stávajícího držitele tohoto mandátu za jeho významné úspěchy a pravidelné výměny názorů s Parlamentem i s občanskou společností;

27.  vítá prodloužení mandátu zvláštního zástupce EU pro lidská práva do února 2017 a opakuje svůj požadavek, aby se z této funkce stal mandát stálý; vyzývá proto k přepracování mandátu tak, aby zvláštní zástupce EU pro lidská práva měl právo iniciativy, přiměřené lidské a finanční zdroje a možnost vyjadřovat se veřejně, podávat zprávy o výsledcích návštěv ve třetích zemích a sdělovat postoj EU k záležitostem v oblasti lidských práv, s cílem posílit úlohu zvláštního zástupce pro lidská práva zvýšením jeho viditelnosti a účinnosti jeho úřadu;

28.  opakovaně vyzývá Radu, aby v mandátech zvláštních zástupců EU pro jednotlivé zeměpisné oblasti stanovila, že jsou povinni úzce spolupracovat se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva;

Strategie pro oblast lidských práv v jednotlivých zemích a úloha delegací EU

29.  konstatuje, že Politický a bezpečnostní výbor v návaznosti na společné úsilí delegací EU, orgánů a institucí EU a členských států schválil 132 strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; opakovaně vyjadřuje svou podporu cíli strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, jímž je přizpůsobit činnost EU v každé zemi její konkrétní situaci a potřebám; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země nepřetržitě hodnoceny a v případě potřeby upraveny, a vyzývá k dalšímu zlepšení spolupráce, komunikace a výměny informací mezi delegacemi EU, velvyslanectvími členských států a orgány a institucemi EU při vypracovávání a provádění strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země;

30.  opakuje svůj požadavek, aby měli k obsahu strategií ve správném formátu přístup poslanci Evropského parlamentu, aby mohli řádně a transparentně vykonávat své povinnosti; doporučuje, aby ESVČ a Komise navenek sdělovaly cíl každé strategie s cílem zvýšit transparentnost strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; trvá na tom, aby ESVČ zařadila do každé jednotlivé strategie jasné a měřitelné ukazatele pokroku;

31.  důrazně upozorňuje na skutečnost, že je důležité přihlížet ke strategiím v oblasti lidských práv pro jednotlivé země na všech úrovních tvorby politik, jež se konkrétních třetích zemí týkají, a to i při přípravě politických dialogů na vysoké úrovni, dialogů o lidských právech, strategických dokumentů pro jednotlivé země a ročních akčních programů;

32.  vítá, že všechny delegace a mise společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) jmenovaly kontaktní osoby pro otázky lidských práv nebo rovnosti žen a mužů; konstatuje však, že informace, jež jsou k dispozici veřejnosti on-line, jsou v mnoha případech zastaralé, a vyzývá proto k jejich rychlé revizi;

33.  připomíná své doporučení adresované vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby vypracovaly jasné operační pokyny, pokud jde o úlohu kontaktních osob v rámci delegací, aby tyto osoby byly oprávněny skutečně vykonávat funkci poradců pro otázky lidských práv a aby měly možnost účinně vykonávat svou činnost konzistentním a inkluzivním způsobem s cílem zlepšit práci delegací; domnívá se, že by práce kontaktních osob pro otázky lidských práv měla být rovněž podporována diplomatickým personálem členských států; zastává názor, že činnost kontaktních osob pro otázky lidských práv by měla být zcela nezávislá, neměla by podléhat politickým vlivům a neměla by být znemožňována vnitrostátními orgány třetích zemí, zejména pokud jde o jejich kontakty s bojovníky za lidská práva a občanskou společnost;

Dialogy a konzultace na téma lidských práv

34.  uznává, že dialogy o lidských právech se třetími zeměmi mohou být účinným nástrojem dvoustranných vztahů a spolupráce v rámci prosazování a ochrany lidských práv, pokud nejsou cílem samy o sobě, ale prostředkem k zajištění konkrétních závazků a výkonů protistrany; vítá a podporuje proto zahájení dialogu o lidských právech s rostoucím počtem zemí, například s Myanmarem/Barmou; v této souvislosti pozitivně vnímá například šesté kolo dialogu o lidských právech mezi EU a Moldavskem;

35.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby byly dialogy o lidských právech a příslušné semináře pro občanskou společnost jasně orientovány na výsledky a odrážely strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; naléhavě vyzývá ESVČ, aby do tohoto procesu soustavně zařazovala přípravný dialog s organizacemi občanské společnosti, který by měl automaticky přispívat k samotnému dialogu o lidských právech; dále trvá na tom, aby vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise, zvláštní zástupce EU pro lidská práva a ESVČ v průběhu dialogů o lidských právech odpovědným a transparentním způsobem systematicky upozorňovali na jednotlivé případy ohrožených nebo vězněných obhájců lidských práv a politických vězňů a porušování lidských práv; považuje za zásadní, aby ESVČ systematicky zajišťovala dodržování všech závazků přijatých v průběhu každého z dialogů o lidských právech;

36.  opakuje svou výzvu adresovanou ESVČ, aby ve spolupráci s občanskou společností a organizacemi na ochranu lidských práv vytvořila komplexní mechanismus pro monitorování a přezkum fungování dialogů o lidských právech s cílem zlepšit jejich dopad; domnívá se, že pokud jsou tyto dialogy soustavně neúspěšné, je nutné z toho vyvodit politické závěry a v dotčené zemi použít jiné nástroje na podporu prosazování lidských práv; konstatuje v této souvislosti, že dialog o lidských právech s Ruskem byl v roce 2014 pozastaven, a rovněž konstatuje, že dialogy o lidských právech, jako např. dialog s Čínou a Běloruskem, ani nadále nevedou k žádoucím výsledkům; naléhavě proto ESVČ vyzývá, aby důkladně přepracovala svou strategii v oblasti lidských práv vůči Rusku a Číně;

37.  vyzývá EU a její delegace, společně s občanskou společností, k posílení politického dialogu s vládami, které porušují lidská práva a zásady demokracie a právního státu, a trvá na tom, že politický dialog o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi musí pokrývat širší a komplexnější definici zákazu diskriminace, mimo jiné pokud jde o diskriminaci osob LGBTI, diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, pohlaví, rasového nebo etnického původu, věku, postižení nebo sexuální orientace; zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by měla být zachována, nebo dokonce posílena zejména v zemích, které v oblasti rozvoje a dodržování lidských práv vykazují slabé výsledky, měla by však být poskytována přednostně prostřednictvím organizací občanské společnosti a místních nevládních partnerů a měla by být soustavně sledována, a to souběžně se závazky vlád ke zlepšování stavu lidských práv v dané oblasti;

38.  uznává význam doplňujících opatření vůči jednotlivcům (cílené sankce, jako je zmrazení majetku nebo zákaz cestování) při jednání s autoritářskými režimy v případě, že dialogy jsou soustavně neúspěšné;

Obecné zásady EU týkající se lidských práv

39.  vítá skutečnost, že Rada v květnu 2014 přijala obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline; připomíná však, že ESVČ požádala o to, aby vyjasnila postup výběru témat, na která se obecné zásady EU vztahují, a aby v této věci před výběrem daných témat rovněž konzultovala Parlament a občanskou společnost;

40.  opakovaně vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby účinně a vytrvale uplatňovaly obecné zásady EU týkající se mezinárodního humanitárního práva(37), a to i v souvislosti s konflikty a humanitárními krizemi v zemích, jako je Sýrie, Irák, Libye a Ukrajina; doporučuje v této souvislosti, aby ESVČ podporovala organizace občanské společnosti, které prosazují dodržování obecných zásad EU týkajících se mezinárodního humanitárního práva státními i nestátními subjekty; naléhavě navíc vyzývá, aby EU aktivně používala všechny nástroje, jež má k dispozici, s cílem posílit dodržování těchto zásad výše uvedenými subjekty; vyzývá EU a její členské státy, aby se podílely na probíhající iniciativě Švýcarska a Mezinárodního výboru Červeného kříže, jejímž cílem je zlepšit dodržování mezinárodního humanitárního práva;

41.  důrazně upozorňuje na význam systematického posuzování provádění obecných zásad EU v oblasti lidských práv, včetně provádění obecných zásad EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte, prostřednictvím řádně definovaných měřítek; domnívá se, že za účelem zajištění řádného provádění těchto obecných zásad je nezbytné přijmout další opatření zaměřená na zvyšování povědomí o jejich obsahu mezi zaměstnanci ESVČ a delegací EU a na zastoupeních členských států v zahraničí; znovu opakuje svou výzvu určenou organizacím občanské společnosti a lidskoprávním organizacím, aby se aktivněji zapojily do výběru, vypracovávání, hodnocení a přezkumu obecných zásad;

Lidská práva a demokracie ve vnějších politikách a nástrojích EU

42.  připomíná, že se EU zavázala k tomu, že lidská práva a demokracie budou v jejích vztazích se třetími zeměmi zaujímat ústřední místo; zdůrazňuje tudíž, že prosazování lidských práv a demokratických zásad je nutné podporovat prostřednictvím všech politik EU a vhodných finančních nástrojů, jež mají vnější rozměr, jako jsou politika rozšíření a politika sousedství, společná bezpečnostní a obranná politika a politiky v oblasti rozvoje, obchodu, migrace a spravedlnosti a vnitřních věcí; zdůrazňuje v této souvislosti nedávné snahy EU o to, aby se porušování lidských práv začlenilo mezi ukazatele systému včasného varování propojeného s přijímáním protikrizových opatření;

43.  zdůrazňuje, že podle Smlouvy je EU povinna zajistit, aby všechny její vnější politiky a činnosti byly koncipovány a prováděny s cílem konsolidovat a podporovat lidská práva a právní stát;

44.  vnější finanční nástroje EU považuje za důležitý nástroj podpory a ochrany hodnot demokracie a lidských práv v zahraničí; připomíná své výzvy ke zlepšení soudržnosti rozmanitých tematických a zeměpisných nástrojů;

45.  bere na vědomí úsilí Komise o splnění svého závazku zařazovat ustanovení o lidských právech do svých posouzení dopadů týkajících se legislativních a nelegislativních návrhů, prováděcích opatření a obchodních dohod; naléhavě vyzývá Komisi, aby zlepšila kvalitu a komplexnost posouzení dopadů a následná opatření a zajistila, že do nich budou systematicky začleňovány otázky lidských práv; zdůrazňuje úlohu, kterou by v tomto procesu mohla hrát občanská společnost;

Rozšíření a politika sousedství

46.  připomíná, že politika rozšíření EU je jedním z nejsilnějších nástrojů pro posilování dodržování lidských práv a demokratických zásad; konstatuje, že proces rozšiřování bude pokračovat navzdory tomu, že do roku 2019 nemůže dojít k žádnému dalšímu rozšíření vzhledem k aktuálnímu stavu jednání a k situaci v dotčených zemích, a vítá skutečnost, že byl v rámci přístupových jednání o kapitolách vztahujících se na soudní a základní práva a spravedlnost, svobodu a bezpečnost zaujat nový přístup, který náležitě přihlíží k tomu, kolik času je pro řádné provedení těchto reforem zapotřebí;

47.  vyjadřuje znepokojení nad zhoršením svobody projevu a sdělovacích prostředků v některých zemích procesu rozšíření a v několika zemích evropského sousedství; zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí posílit nezávislost sdělovacích prostředků a transparentnost jejich vlastnictví v těchto zemích a zabývat se otázkou politického a ekonomického tlaku na novináře, který často vede k cenzuře a autocenzuře; vyzývá Komisi, aby i nadále monitorovala dodržování svobody projevu a sdělovacích prostředků a aby tato otázka zůstala v rámci procesu přístupových jednání hlavní prioritou;

48.  hluboce lituje skutečnosti, že řádné provádění právních rámců na ochranu menšin i nadále zůstává problémem, jak uvádí Komise ve své strategii rozšíření na roky 2014–2015(38); vyzývá země procesu rozšíření, aby zvýšily své úsilí o vytvoření kultury přijímání menšin zlepšením začleňování menšin do rozhodovacího procesu a vzdělávacího systému, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost romským dětem; naléhavě žádá EU, aby v celém procesu rozšiřování důsledně sledovala provádění opatření na ochranu lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám, a opatření zaměřená na odstranění všech forem diskriminace, včetně trestných činů páchaných z nenávisti na základě sexuální orientace;

49.  se znepokojením bere na vědomí úpadek demokratické politické kultury v některých kandidátských a potenciálních kandidátských zemích a v řadě zemí evropského sousedství; připomíná, že řádná správa věcí veřejných, dodržování zásad právního státu, svobody přesvědčení a lidských práv, politický dialog, nalézání kompromisů a zapojení všech zúčastněných stran do rozhodovacího procesu tvoří jádro demokratických režimů; se stejným znepokojením bere na vědomí, že země procesu rozšíření dosáhly při prosazování nezávislosti soudnictví a potírání korupce pouze malého pokroku; spolu s Komisí naléhavě vyzývá země procesu rozšíření, aby usilovaly o dosažení věrohodných výsledků v oblasti vyšetřování, stíhání a vynášení pravomocných rozsudků;

50.  připomíná v souvislosti s probíhajícím přezkumem evropské politiky sousedství, že SEU stanoví, že Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy založené na hodnotách EU, k nimž patří dodržování lidských práv a demokracie(39); rovněž připomíná, že po arabském jaru v roce 2011 EU nově definovala svou politiku sousedství na základě zásady „víc za víc“, jejímž cílem je posílit demokratické instituce a dosáhnout pokroku v oblasti lidských práv; zdůrazňuje skutečnost, že závažné výzvy, kterým sousedství EU v posledních letech čelilo – jako je šířící se nestabilita a konflikt na Blízkém východě a v severní Africe tvořící živnou půdu pro extremistické a džihádistické skupiny a rovněž lidské utrpení v důsledku počínání Ruska – měly značný dopad na dodržování lidských práv a demokratických zásad;

51.  vyjadřuje proto své přesvědčení o tom, že jádrem revidované evropské politiky sousedství by mělo i nadále být úsilí o prosazování lidských práv a demokratických zásad; připomíná, že podpora lidských práv a demokracie jsou jak v zájmu partnerských zemí, tak v zájmu EU;

52.  zdůrazňuje, že by EU měla pokračovat v aktivní podpoře demokratických a účinných institucí zabývajících se lidskými právy, občanské společnosti a svobodných sdělovacích prostředků v sousedních zemích; v této souvislosti bere s uspokojením na vědomí pokračující výraznou podporu v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a nástroje pro občanskou společnost; stejně tak vítá soustavné a účinné úsilí Evropské nadace pro demokracii (EED) o prosazování demokracie a dodržování základních práv a svobod v rámci východního a jižního sousedství, jak se uvádí v první hodnotící zprávě Parlamentu týkající se činnosti EED(40); důrazně vybízí EU a její členské státy, aby i nadále poskytovaly pobídky a sdílely zkušenosti s procesy přechodu s cílem podpořit demokratické reformy ve svém sousedství;

53.  domnívá se, že je naprosto nezbytné ukončit ruskou agresi na Ukrajině a zajistit stabilitu a dodržování lidských práv;

Obchod ve službách lidských práv

54.  opětovně vyjadřuje svou podporu systematickému začleňování doložek o lidských právech do všech mezinárodních dohod mezi EU a třetími zeměmi, přičemž je třeba zohlednit mimo jiné evropský sociální dialog a pracovní normy Mezinárodní organizace práce; vyzývá Komisi, aby účinně a systematicky sledovala a hodnotila provádění doložek o lidských právech a pravidelně informovala Parlament o dodržování lidských práv v partnerských zemích; vítá skutečnost, že Rada systematičtěji uplatňuje restriktivní opatření vůči třetím zemím, které svévolně porušují své závazky v oblasti lidských práv; v této souvislosti doporučuje, aby ve všech případech, kdy dojde k hrubému porušení lidských práv ve třetí zemi, s níž byla uzavřena dohoda, učinila EU konkrétní kroky k přijetí vhodných opatření, jak stanoví doložky o lidských právech;

55.  vítá, že dne 1. ledna 2014 vstoupil v platnost nový všeobecný systém referencí (GSP) (nařízení (EU) č. 978/2012); vítá skutečnost, že 14 zemím byly na konci roku 2014 uděleny preference GSP+, a připomíná, že tyto země jsou povinny zachovat ratifikaci 27 základních mezinárodních úmluv a rovněž sledovat jejich účinné provádění v souladu s kritérii stanovenými těmito úmluvami a EU; se zájmem očekává, že Komise řádně a transparentně posoudí  situaci ohledně ratifikace a účinného uplatňování dohod ze strany zemí požívajících systém preferencí GSP+ a podá o tom do konce roku 2015 Parlamentu a Radě zprávu; znovu doporučuje, aby byl Římský statut v budoucnu doplněn na uvedený seznam úmluv;

Podnikání a lidská práva

56.  zastává názor, že obchod může jít ruku v ruce s dodržováním lidských práv a že obec podnikatelů může hrát významnou úlohu v oblasti podpory lidských práv a demokracie; je přesvědčen, že podpora lidských práv by se měla opírat o spolupráci mezi vládou a soukromým sektorem; znovu v této souvislosti opakuje, že evropské podniky by měly učinit náležitá opatření, která zajistí, aby při jejich činnosti ve třetích zemích byla dodržována lidská práva; kromě toho opakuje, že je důležité, aby EU prosazovala sociální odpovědnost podniků a aby evropské podniky převzaly při prosazování mezinárodních standardů v oblasti obchodu a lidských práv klíčovou úlohu; kromě toho vyzývá EU, aby se aktivně zapojila do 12. zasedání pracovní skupiny OSN pro problematiku lidských práv a nadnárodních korporací a jiných podnikatelských subjektů a aby podporovala úsilí o sladění svých politik se směrnicí OECD pro nadnárodní podniky; doporučuje EU a jejím členským státům, aby se zapojily do diskuse o právně závazném mezinárodním nástroji pro podnikání a lidská práva v rámci systému OSN;

57.  je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že ESVČ by měla požadovat, aby delegace EU spolupracovaly se společnostmi EU, které působí ve třetích zemích, s cílem zajistit dodržování lidských práv v rámci jejich obchodní činnosti; dále připomíná svůj požadavek, aby delegace EU stanovily dodržování lidských práv v rámci obchodní činnosti jako prioritu v místních výzvách k předkládání návrhů, které probíhají v rámci Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, a aby delegace EU podnikaly veškeré nezbytné kroky na ochranu obhájců lidských práv v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se obhájců lidských práv;

58.  opakuje svou výzvu, aby Komise do konce roku 2015 předložila zprávu o uplatňování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv(41) v členských státech EU;

59.  vyzývá EU ke spojenému úsilí o vyřešení problému zabírání půdy tím, že v dotčených zemích a u podniků EU a dalších evropských podniků, které jsou v dotčených zemích přítomny, bude prosazovat vhodné záruky, jež by zabírání půdy zabraňovaly;

60.  vyzývá EU, aby vytvořila pilotní projekt týkající se nedělitelnosti lidských práv, otázek spojených s půdou (zabírání půdy a nuceného vystěhování) a soudržnosti politik EU v této oblasti; vyzývá EU, aby podala zprávu o svém posuzování možnosti přistoupit k Opčnímu protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech v souladu se závazkem přijatým v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii na rok 2015;

Lidská práva a rozvoj

61.  zastává názor, že by rozvojová spolupráce měla jít ruku v ruce s prosazováním lidských práv a demokratických zásad; připomíná v této souvislosti, že OSN uvedla, že pokud nebude uplatňován přístup založený na dodržování lidských práv, nebude možné plně dosáhnout rozvojových cílů; připomíná rovněž, že se EU zavázala k podpoře partnerských zemí s přihlédnutím k jejich situaci v oblasti rozvoje a k jejich pokroku, pokud jde o lidská práva demokracii; žádá zahrnutí jasně definovaných výsledkových rámců do všech nástrojů s cílem zajistit začlenění marginalizovaných a ohrožených skupin a systematicky uplatňovat přístup založený na lidských právech;

62.  vítá pracovní dokument útvarů Komise o přístupu založeném na lidských právech týkajícím se všech lidských práv, včetně práv žen a dívek, v zájmu rozvojové spolupráce EU, který byl zveřejněn v dubnu 2014 a který Rada uvítala; vybízí Komisi, aby sledovala uplatňování přístupu založeného na dodržování práv a zajistila, aby lidská práva a rozvojová spolupráce se v dané oblasti vzájemně podporovaly; vyzývá Komisi, aby podávala transparentní a veřejné hodnocení toho, jakým způsobem je soubor opatření EU prosazující přístup k rozvojové spolupráci založený na dodržování práv prováděn; naléhavě vyzývá EU, aby prostřednictvím účinného, důsledného a uváženého využívání všech dostupných nástrojů na podporu a ochranu lidských práv a jejich zastánců a v zájmu účinnosti své politiky rozvojové pomoci posilovala své přední postavení světového podporovatele lidských práv, v souladu s novými cíli udržitelného rozvoje (tzv. SDG 16);

63.  vítá přijetí ambiciózního programu pro udržitelný rozvoj do roku 2030 na zvláštním summitu OSN v New Yorku a rovněž vedoucí úlohu EU v tomto procesu, zejména pokud jde o zahrnutí základních hodnot EU, jako jsou lidská práva a řádná správa; vnímá pozitivně, že tento nový program zřetelně vychází ze závazků v oblasti lidských práv a že jeho 17 záměrů a 169 cílů usiluje o dosažení lidských práv pro všechny; sdílí vizi tohoto dokumentu, jíž je všeobecné dodržování lidských práv a lidské důstojnosti, zásad právního státu, spravedlnosti, rovnosti a zákazu diskriminace, respektu k rase, etniku a kulturní rozmanitosti a rovných příležitostí, jež umožňují plné využití lidského potenciálu a přispívají ke sdílené prosperitě; zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030, monitorovací opatření v jejím rámci a její budoucí provádění všemi zúčastněnými stranami, a to i občanskou společností a soukromým sektorem, vycházely z přístupu založeného na lidských právech a rovnosti žen a mužů, a rovněž z cílů v oblasti vymýcení chudoby, snížení nerovnosti a sociálního vyloučení a demokratizace hospodářství;

64.  zdůrazňuje význam soudržnosti politik ve prospěch rozvoje pro naplňování nové agendy pro udržitelný rozvoj; upozorňuje na to, že přístup založený na lidských právech by měl vést k hlubšímu pochopení konceptu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, neboť bez odstranění překážek, jež brání naplňování práv, nelze v oblasti udržitelného rozvoje a odstraňování chudoby dosáhnout pokroku;

65.  znovu opakuje, že je třeba se bezodkladně zabývat celosvětovým břemenem nemocí souvisejících s chudobou a zanedbávaných nemocí; žádá vypracování ambiciózní dlouhodobé politické strategie a akčního plánu pro celosvětové zdraví, inovace a přístup k léčivům, jež bude mimo jiné zahrnovat investice do výzkumu a vývoje, s cílem zabezpečit právo na náležitou životní úroveň z hlediska zdraví a dobrých životních podmínek pro každého člověka bez diskriminace na základě rasy, náboženského vyznání, politického přesvědčení, ekonomické či sociální situace, pohlavní identity či sexuální orientace;

66.  trvá na tom, že akční program z Addis Abeby představuje závazek k poskytování všeobecné minimální úrovně sociální ochrany, všeobecné zdravotní péče a základních veřejných služeb pro všechny, včetně zdravotní péče a vzdělávání;

67.  bere s uspokojením na vědomí pokyny týkající se boje proti terorismu vypracované ESVČ a Komisí a schválené Radou, jejichž cílem je zajištění dodržování lidských práv při plánování a provádění projektů pomoci v boji proti terorismu ve třetích zemích; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily účinné uplatňování těchto pokynů, přičemž je nutné začít jejich všeobecným rozšířením; v této souvislosti připomíná, že dodržování základních práv a svobod je nezbytným předpokladem úspěšnosti protiteroristických politik, což se týká i využívání digitálních technologií v oblasti sledování; podporuje mezinárodní úsilí o zastavení porušování lidských práv, kterého se dopouští ISIS/DÁ'IŠ;

Práva původního obyvatelstva

68.  vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby v souladu s výsledným dokumentem Světové konference o původním obyvatelstvu (rezoluce Valného shromáždění OSN č. 69/2(42)) podpořily přezkum mandátu mechanismu odborníků pro práva původního obyvatelstva s cílem monitorovat, vyhodnocovat a zlepšovat uplatňování Deklarace o právech původních obyvatel; naléhavě vyzývá členské státy, aby požadovaly, aby všichni zmocněnci pro zvláštní postupy věnovali mimořádnou pozornost otázkám týkajícím se žen a dívek z řad původního obyvatelstva a aby o svých zjištěních systematicky informovaly Radu OSN pro lidská práva; naléhavě žádá ESVČ a členské státy, aby aktivně podporovaly celosystémový akční plán pro původní obyvatelstvo, o jehož vypracování požádalo Valné shromáždění OSN ve své rezoluci ze září 2014, zejména co se týče organizace pravidelných konzultací s původním obyvatelstvem coby součásti tohoto procesu; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že v některých oblastech západní Afriky jsou osoby trpící duševními poruchami připoutávány ke stromům v lesích nebo zanechávány v ulicích, přičemž se jedná o obecně rozšířenou praxi, která má souhlas místních komunit;

Činnost EU v oblasti migrace a uprchlíků

69.  vyjadřuje hluboké znepokojení a solidaritu, pokud jde o velký počet uprchlíků a migrantů, kteří trpí v důsledku závažného porušování lidských práv jakožto oběti konfliktů, pronásledování, selhání státní správy a sítí nezákonné imigrace, obchodu s lidmi, pašování, extremistických skupin a zločineckých gangů; vyjadřuje rovněž hluboké politování nad tragickými ztrátami na životech lidí, kteří se snaží dostat k hranicím EU;

70.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné řešit základní příčiny migračních toků, a zabývat se tudíž vnějším rozměrem uprchlické krize, včetně nalezení udržitelných řešení konfliktů v našem sousedství, a to rozvíjením spolupráce a partnerství s dotčenými třetími zeměmi a prostřednictvím vnějších politik EU; zdůrazňuje, že je nutné zaujmout k migraci komplexní přístup založený na dodržování lidských práv, a vyzývá EU, aby posílila svou spolupráci s OSN, včetně jejích agentur, jakož i s regionálními organizacemi, vládami a nevládními organizacemi s cílem řešit základní příčiny migračních toků a zlepšit situaci v uprchlických táborech v blízkosti oblastí konfliktu; znovu vyzývá EU, aby zajistila, že veškeré dohody o spolupráci v oblasti migrace a zpětném přebírání osob se státy, které nejsou členy EU, budou v souladu s mezinárodním právem; připomíná, že globální strategie v oblasti migrace úzce souvisí s rozvojovými a humanitárními politikami, včetně vytváření humanitárních koridorů a udělování víz z humanitárních důvodů, jakož i s jinými vnějšími politikami; bere na vědomí operaci námořních sil pod vedením Evropské unie – Středomoří (EUNAVFOR) zaměřenou proti převaděčům lidí a obchodníkům s lidmi ve Středomoří; zdůrazňuje rovněž, že je naléhavě zapotřebí vypracovat na úrovni Unie důraznější politiky, aby bylo možné řešit naléhavé problémy spojené s migranty a uprchlíky a nalézt efektivní, spravedlivý a udržitelný mechanismus sdílení zátěže mezi členskými státy; vyzdvihuje opatření navržená Komisí dne 9. září 2015 za účelem řešení uprchlické krize, jako je např. plánovaná revize dublinského nařízení;

71.  vyzývá EU a členské státy, aby prostřednictvím vnějších politik zvýšily svou podporu boji proti obchodování s lidmi, se zvláštním důrazem na ochranu obětí, zejména nezletilých; je pevně přesvědčen, že by EU měla posílit spolupráci se třetími zeměmi a dalšími relevantními subjekty, která by se zaměřila na výměnu osvědčených postupů a přispěla k rozbití mezinárodních sítí obchodníků; znovu opakuje, že je třeba, aby všechny členské státy EU prováděly směrnici EU 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí(43) a strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi na období let 2012–2016(44);

72.  upozorňuje, že v roce 2014 bylo v důsledku katastrof vyvolaných výkyvy počasí vysídleno 17,5 milionu osob; připomíná, že tato vysídlení se týkají především jižních regionů, které jsou nejvíce vystaveny dopadům změny klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje, že z 85 % dochází k těmto vysídlením v rozvojových zemích, především v rámci jedné země či v rámci regionů určitých zemí; připomíná, že v rámci rozvojových cílů tisíciletí se členské státy EU zavázaly k tomu, že na financování rozvojové pomoci vyčlení 0,7 % HDP;

73.  žádá, aby se EU aktivně podílela na diskusi o pojmu „klimatický uprchlík“, a to včetně možného právního vymezení tohoto pojmu v mezinárodním právu či v jakékoli právně závazné mezinárodní dohodě;

74.  opakuje svou výzvu k vypracování společného postoje EU týkajícího se používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, který by podporoval dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a řešil by takové otázky, jako je právní rámec, proporcionalita, odpovědnost, ochrana civilního obyvatelstva a transparentnost; znovu naléhavě vyzývá EU, aby zakázala vývoj, výrobu a používání plně autonomních zbraní, které umožňují vést útoky bez zásahu lidí; vyzývá EU, aby se postavila proti mimosoudnímu a cílenému zabíjení a tyto praktiky zakázala a aby se zavázala k zajištění přijetí vhodných opatření v souladu se svými domácími a mezinárodními právními povinnostmi, existují-li oprávněné důvody se domnívat, že jednotlivec nebo subjekt v její jurisdikci může být zapojen do nezákonného cíleného zabíjení v zahraničí;

Mezinárodní kulturní a sportovní akce a lidská práva

75.  je vážně znepokojen skutečností, že některé velké sportovní akce jsou pořádány autoritativními státy, ve kterých dochází k porušování lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby mezi širokou veřejností probíhaly osvětové kampaně zaměřené na nutnost zajistit dodržování lidských práv v souvislosti se sportovními akcemi, včetně problému nucené prostituce a obchodování s lidmi; vyzývá EU a členské státy, aby spolupracovaly s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a jinými mnohostrannými fóry, jakož i s vnitrostátními sportovními federacemi, podnikovými subjekty a organizacemi občanské společnosti s cílem zajistit plné dodržování lidských práv na těchto akcích, včetně toho, aby dodržování lidských práv bylo jedním z rozhodujících kritérií pro přidělení pořadatelství velkých mezinárodních sportovních událostí; v této souvislosti věnuje zvláštní pozornost nadcházejícím mistrovstvím světa ve fotbale v Rusku v roce 2018 a v Kataru v roce 2022 a olympijským hrám v Pekingu v roce 2022;

Činnost EU v rámci mnohostranných organizací

76.  opakovaně vyjadřuje svou plnou podporu pevnému závazku EU prosazovat pokrok v oblasti lidských práv a demokratických zásad prostřednictvím spolupráce se strukturami Organizace spojených národů a jejích specializovaných agentur, Radou Evropy, OBSE a OECD v souladu se články 21 a 220 SEU; vítá proto přijetí cílů udržitelného rozvoje;

77.  dále opakuje, že je důležité, aby se EU aktivně a důsledně angažovala ve všech mechanismech OSN v oblasti lidských práv, zejména ve Třetím výboru Valného shromáždění OSN a v Radě OSN pro lidská práva; oceňuje úsilí, jež ESVČ, delegace EU v New Yorku a Ženevě a členské státy vynakládají za účelem dosažení jednotnějšího postupu EU v oblasti lidských práv na úrovni OSN; vybízí EU k vyvíjení většího úsilí o prosazení svých názorů, a to i prostřednictvím intenzivnějšího uplatňování stále rozšířenější praxe meziregionálních iniciativ a spolusponzorování a iniciování rezolucí;

78.  požaduje, aby byla dodržována základní práva obyvatel Západní Sahary, a to včetně svobody sdružování, svobody projevu a práva shromažďování; požaduje propuštění všech sahrawských politických vězňů; požaduje, aby poslanci, nezávislí pozorovatelé, nevládní organizace a tisk měli přístup na území Západní Sahary; naléhavě vyzývá OSN, aby poskytla Misi OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO) mandát týkající se lidských práv, a to v souladu se všemi ostatními mírovými misemi OSN po celém světě; podporuje spravedlivé a trvalé řešení konfliktu v oblasti Západní Sahary založené na právu západosaharského lidu na sebeurčení v souladu s příslušnou rezolucí OSN;

79.  připomíná, že je důležité zachovat institucionalizovaný postup vysílání parlamentních delegací na schůze Valného shromáždění OSN; vítá obnovení této praxe v roce 2015 při příležitosti 28. zasedání Rady OSN pro lidská práva;

80.  zdůrazňuje, že v zájmu posílení věrohodnosti a legitimity Rady OSN pro lidská práva musí všichni její členové dodržovat nejpřísnější normy v oblasti lidských práv a plnit své závazky v této oblasti; domnívá se, že lidská práva je třeba prosazovat, rozvíjet a konsolidovat na všech mezinárodních fórech; žádá Komisi, aby veřejně informovala o činnosti a akcích, které uskutečňuje na podporu agendy v oblasti lidských práv, a aby posílila odpovědnost a závazky mezinárodních organizací, jako je WTO a Světová banka (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, mezinárodní finanční korporace, Multilaterální agentura pro investiční záruky), v oblasti lidských práv;

81.  potvrzuje své pevné odhodlání ukončit beztrestnost nejzávažnějších trestných činů, jež se dotýkají mezinárodního společenství, a zjednávat spravedlnost pro oběti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy, a opakovaně tak vyjadřuje svou důraznou podporu práci Mezinárodního trestního soudu; považuje za politováníhodné, že v roce 2014 neratifikoval Římský statut žádný stát; zdůrazňuje odpovědnost za ukončení beztrestnosti a trestní stíhání osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, včetně zločinů souvisejících se sexuálním násilím; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že některé z příkazů k zatčení nebyly dosud vykonány; naléhavě žádá EU, aby pokračovala ve své důrazné diplomatické a politické podpoře posilování a rozšiřování vztahů mezi Mezinárodním trestním soudem a OSN, zejména v Radě bezpečnosti OSN, jakož i v rámci dvoustranných vztahů a na všech ostatních fórech; vyzývá EU, včetně jejích delegací, jakož i členské státy, aby vyvíjely větší úsilí při prosazování všeobecné platnosti Římského statutu a jeho ratifikace a efektivního uplatňování; vyzývá členské státy, aby Mezinárodnímu trestnímu soudu poskytly nezbytné zdroje a aby posílily svou podporu systému mezinárodního trestního soudnictví mimo jiné prostřednictvím finanční podpory subjektů občanské společnosti, jež bude pocházet např. z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva; vyzývá k provádění souboru nástrojů EU týkajícího se komplementarity mezinárodního a vnitrostátního soudnictví z roku 2013;

82.  vyzývá EU a členské státy, aby aktivně podporovaly Mezinárodní trestní soud a prosazovaly jeho rozhodnutí ve všech formách dialogu se třetími zeměmi;

Zlepšování dodržování lidských práv ve světě

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání či přesvědčení

83.  připomíná, že svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání a přesvědčení patří mezi základní lidská práva a je uznána Všeobecnou deklarací lidských práv a zaručena článkem 18 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech; připomíná rovněž, že tato svoboda úzce souvisí s jinými lidskými právy a základními svobodami, k nimž patří právo být věřící či nevěřící, svoboda rozhodnout se pro teistické, neteistické či ateistické přesvědčení a vykonávat související obřady a právo přijmout, změnit a opustit víru nebo se k ní navrátit dle vlastní volby; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že některé země nadále nedodržuje standardy OSN a používají státní represi, jejíž součástí mohou být tělesné tresty, odnětí svobody, horentní pokuty či dokonce trest smrti, což je v rozporu se svobodou náboženského vyznání či přesvědčení; je znepokojen rostoucím pronásledováním náboženských menšin či menšin vyznávajících určité přesvědčení, včetně křesťanských společenství, jakož i nezákonným poškozováním míst, kde se tyto menšiny setkávají;

84.  vyzývá EU a členské státy, aby vynakládaly větší úsilí o přispění k odstranění všech forem diskriminace na základě náboženského vyznání a aby při jednáních se třetími zeměmi podporovaly mezináboženský dialog; žádá o přijetí konkrétních opatření na ochranu náboženských menšin, nevěřících, odpadlíků a ateistů, kteří jsou oběťmi zákonů o rouhání, a vyzývá EU a členské státy, aby se angažovaly ve snaze o zrušení těchto zákonů; vítá závazek EU, že bude prosazovat svobodu náboženského vyznání či přesvědčení na mezinárodních fórech, a to i podporou mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; v plné míře podporuje praxi EU ujímat se iniciativy při přijímání tematických rezolucí Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN, jež se týkají tohoto tématu; žádá, aby byla přijata konkrétní opatření zaměřená na účinné provádění a zlepšení pokynů EU týkajících se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; domnívá se, že by jak na mezinárodních, tak na regionálních fórech měla být přijata opatření v podobě udržování otevřeného, transparentního a pravidelného dialogu s náboženskými sdruženími a společenstvími podle článku 17 SFEU, a to i prostřednictvím delegací EU; zároveň upozorňuje na potřebu zajistit systematickou a konzistentní odbornou přípravu zaměstnanců EU, v ústředí i v delegacích;

Opatření EU proti trestu smrti

85.  vítá společné prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise a generálního tajemníka Rady Evropy(45) z října 2014, v němž obě strany potvrzují svůj důrazný a absolutní nesouhlas s trestem smrti, a to ve všech případech a za všech okolností; je i nadále přesvědčen, že zrušení trestu smrti všude ve světě by mělo být jedním ze stěžejních cílů EU v oblasti lidských práv; konstatuje, že by v rámci podpory třetích zemí v oblasti protidrogové politiky mělo být usilováno o zrušení trestu smrti za trestné činy související s drogami; žádá EU a členské státy, aby v souvislosti s 6. světovým kongresem proti trestu smrti, který se uskuteční v červnu 2016 v norském Oslu, proti tomuto trestu jednoznačně vystoupily, zintenzivnily své úsilí o jeho zrušení a podporovaly osvětové kampaně na toto téma;

86.  vyjadřuje své znepokojení nad přibývajícím počtem rozsudků trestu smrti a poprav na celém světě; hluboce lituje skutečnosti, že trest smrti je i nadále součástí právních předpisů některých třetích zemí; považuje za politováníhodné, že Bělorusko vykonávání trestu smrti po dvou letech obnovilo; vyzývá proto znovu Bělorusko, aby přijalo moratorium na trest smrti, které by v konečném důsledku mělo vést k jeho zrušení; poznamenává, že právní předpisy v osmi státech ukládají trest smrti za homosexualitu;

87.  naléhavě vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby s ohledem na desítky evropských státních příslušníků, jimž hrozí ve třetích zemích poprava, stanovily pokyny určující komplexní a efektivní evropskou politiku v oblasti trestu smrti, jejíž součástí by měly být důkladné a posílené mechanismy, pokud jde o identifikaci, poskytování právní pomoci a diplomatické zastoupení;

88.  vyzývá EU, aby pokračovala v jednáních se zeměmi, které trest smrti nadále uplatňují, a využila při nich veškeré diplomatické nástroje a nástroje spolupráce s cílem zajistit jeho zrušení; znovu opakuje svou výzvu adresovanou EU, aby i nadále monitorovala podmínky, za nichž jsou popravy v těchto zemích, které dodnes trest smrti uplatňují, vykonávány;

Boj proti mučení a špatnému zacházení

89.  domnívá se, že by EU měla při příležitosti 30. výročí Úmluvy OSN proti mučení a vzhledem ke skutečnosti, že praxe mučení a špatného zacházení na celém světě nadále přetrvává, zintenzivnit své úsilí o vymýcení těchto případů závažného porušování lidských práv; zdůrazňuje, že je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost příslušníkům zranitelných skupin, jako jsou děti a ženy nebo etnické, jazykové či náboženské menšiny, kteří bývají při zadržení vystavováni mučení a špatnému zacházení; naléhavě proto vyzývá ESVČ a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se prostřednictvím většího počtu diplomatických počinů a systematičtějšího zaujímání postojů na veřejnosti, jež by odrážely hodnoty a zásady, k nimž se EU zavázala, výrazněji zapojily do boje proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; doporučuje, aby ESVČ, delegace EU a členské státy v plné míře využívaly veškerých stávajících nástrojů, jako jsou např. obecné zásady EU týkající se mučení(46); v této souvislosti doporučuje neustálé zlepšování mechanismů kontroly vývozu u léčiv, která mohou být použita k popravám či mučení, včetně ustanovení o zboží určeném ke zvláštnímu použití, které by pozastavilo či zastavilo převod zboží souvisejícího s bezpečností, jež zjevně neslouží k žádnému jinému praktickému účelu než k výkonu trestu smrti nebo mučení;

90.  zdůrazňuje, že existují země, které dosud nepřijaly žádná opatření k řešení naléhavé potřeby vytvoření plně financovaných plánů na zlepšení podmínek ve věznicích; konstatuje, že bylo dosaženo jen velmi malého pokroku ve snaze o zajištění souladu vězeňských zařízení s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a ochrany práv vězňů na život, fyzickou integritu a důstojnost; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit podmínky ve věznicích za účelem dodržování lidských práv a že by vězněné osoby neměly být vystaveny nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání;

Diskriminace

91.  zdůrazňuje, že žádá forma diskriminace, násilí, potrestání odvetou, mučení, sexuálního zneužívání žen a dívek, mrzačení ženských pohlavních orgánů, sňatků v dětském věku, nucených sňatků, obchodování se ženami, diskriminace a sociálního vyloučení na základě sociální třídy či původu a domácího násilí nemůže být za žádných okolností odůvodněna sociálním, náboženským či kulturním přesvědčením nebo tradicemi;

92.  co nejostřeji odsuzuje všechny formy diskriminace, včetně diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, pohlavní identity, jazyka, kultury, náboženského vyznání nebo přesvědčení, sociálního původu, kasty, rodu, věku, zdravotního postižení nebo jiného postavení; naléhavě vyzývá EU, aby zintenzivnila své úsilí o vymýcení veškerých forem diskriminace, rasismu a xenofobie prostřednictvím prosazování lidských práv a vedení politických dialogů, činnosti delegací EU a veřejné diplomacie; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby EU nadále podporovala ratifikaci a plné provádění všech úmluv OSN, které tento cíl podporují, jako jsou Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace či Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením;

Práva osob LGBTI

93.  domnívá se, že by EU měla pokračovat v úsilí o zlepšení situace v oblasti dodržování práv lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob (LGBTI) v souladu s obecnými zásadami EU na toto téma(47); doporučuje provádění těchto zásad, včetně odborné přípravy zaměstnanců EU ve třetích zemích; vyjadřuje politování nad skutečností, že 75 zemí stále kriminalizuje homosexualitu, včetně osmi z nich, jejichž právní předpisy trestají homosexualitu trestem smrti, a je přesvědčen, že by praktiky i násilné činy vůči jednotlivcům kvůli jejich sexuální orientaci neměly zůstat nepotrestány; podporuje pokračující úsilí vysokého komisaře OSN pro lidská práva o boj s těmito diskriminačními zákony, jakož i činnost dalších orgánů OSN; je znepokojen omezením základních svobod obhájců lidských práv osob LGBTI a vyzývá EU, aby je více podporovala; konstatuje, že základní práva osob LGBTI budou pravděpodobně více dodržována, budou-li mít přístup k právním institucím, např. prostřednictvím registrovaného partnerství nebo manželství;

94.  zdůrazňuje, že menšinové komunity ve třetích zemích mají zvláštní potřeby a že je třeba podporovat jejich plnou rovnost ve všech oblastech hospodářského, sociálního, politického a kulturního života;

Diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě

95.  s velkým znepokojením bere na vědomí rozsah a důsledky diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě a pokračující porušování lidských práv z těchto důvodů, včetně odepření přístupu k právnímu systému nebo zaměstnání, pokračující segregace, chudoby a stigmatizace; vyzývá k přijetí nástroje EU pro prevenci a odstranění diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě; doporučuje, aby bylo toto téma začleňováno do pokynů a akčních plánů ESVČ a Komise, zejména v souvislosti s bojem EU proti všem formám diskriminace, a aby bylo zohledňováno v rámci úsilí o boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách a všem formám diskriminace žen a dívek;

Práva osob se zdravotním postižením

96.  vítá ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; opakuje význam jejího efektivního provádění jak ze strany členských států, tak orgánů a institucí EU; zdůrazňuje zejména, že je zapotřebí důvěryhodně začleňovat zásadu univerzální dostupnosti a veškerá práva osob se zdravotním postižením do všech relevantních politik EU, včetně oblasti rozvojové spolupráce, a zdůrazňuje normativní a horizontální charakter této otázky;

97.  vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby nadále podporovala proces ratifikace a provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením těmi zeměmi, které ji dosud neratifikovaly nebo neprovádí;

98.  zdůrazňuje, že mezinárodní společenství označilo situaci zdravotně postižených žen za prioritní otázku; připomíná závěry Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který uvedl, že politiky a programy k řešení násilí páchaného na zdravotně postižených ženách a dívkách by měly být rozvíjeny v úzké spolupráci se zdravotně postiženými lidmi, čímž se zohlední jejich autonomie, a s organizacemi zdravotně postižených osob; zdůrazňuje, že je nezbytné provádět pravidelný dohled nad ústavy a poskytovat odpovídající odbornou přípravu pečovatelům; vyzývá EU, aby boj proti diskriminaci zdravotně postižených osob začlenila do svých politik v oblasti vnější činnosti, spolupráce a rozvojové pomoci, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

Práva žen a dívek

99.  připomíná, že Sacharovova cena za rok 2014 byla udělena dr. Denisovi Mukwegemu za jeho odhodlanou práci s oběťmi sexuálního násilí a trvalou podporu práv žen, což vedlo ke zvýšení povědomí o používání násilí a mrzačení pohlavních orgánů žen, dívek a dětí coby prostředku války; důrazně odsuzuje všechny formy zneužívání a násilí páchaného na ženách, dívkách a dětech, zejména používání sexuálního násilí coby válečné zbraně, mrzačení ženských pohlavních orgánů, dětské, předčasné a vynucené sňatky, sexuální otroctví, znásilňování v manželství a jiné formy škodlivých zvyklostí; zdůrazňuje, že je třeba, aby ženy, dívky a děti zneužívané během konfliktů měly přístup ke zdravotní a psychologické péči v souladu s mezinárodním právem; v této souvislosti bere na vědomí dopis místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který se týká politiky v oblasti humanitární pomoci, zejména pokud jde o předcházení sexuálnímu násilí a poskytování vhodné podpory a přístupu ke zdravotní a psychologické péči ženám, které byly znásilněny během konfliktů; vyzývá členské státy Rady Evropy, aby podepsaly a ratifikovaly Istanbulskou úmluvu o předcházení a boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí;

100.  zdůrazňuje potřebu výměny osvědčených postupů ze strany ESVČ s cílem bojovat proti nedostatečnému přístupu obětí trestných činů souvisejících se sexuálním násilím ke spravedlnosti; důrazně odsuzuje skutečnost, že ženy ve třetích zemích, a zejména oběti násilí na základě pohlaví, nemají odpovídající přístup ke spravedlnosti; žádá Komisi, aby se ujala aktivní úlohy při stíhání těchto zločinů, k nimž dochází ve třetích zemích a v některých případech i v členských státech; naléhavě vyzývá Komisi, aby spolupracovala s ESVČ na zlepšení podpory poskytované obětem, aby začleňovala zásahy proti násilí na základě pohlaví do humanitární činnosti EU a aby na přední místo kladla humanitární činnosti zaměřené na násilí na základě pohlaví a sexuální násilí páchané během konfliktů; vítá závazek EU navázat na globální summit o skoncování se sexuálním násilím páchaným během konfliktů, který se konal v červnu 2014 v Londýně, a naléhavě proto vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření;

101.  odsuzuje skutečnost, že neexistují přiměřené politiky pro předcházení násilí na základě pohlaví ani dostatečná podpora pro oběti a že mnoho pachatelů v řadě zemí zůstává nepotrestáno; žádá ESVČ, aby si vyměňovala osvědčené postupy se třetími zeměmi v oblasti tvorby právních předpisů a školících programů pro pracovníky policie, soudní zaměstnance a státní zaměstnance; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala organizace občanské společnosti usilující o obranu lidských práv a prosazování rovnosti žen a mužů ve třetích zemích a aby úzce spolupracovala s mezinárodními organizacemi činnými v oblasti rovnosti žen a mužů, například s MOP, OECD, OSN a Africkou unií s cílem dosáhnout součinnosti a prosazovat silnější postavení žen;

102.  je hluboce znepokojen nárůstem násilí na základě pohlaví v mnoha částech světa a vzrůstajícím počtem případů vražd žen a dívek (feminicidy) v Latinské Americe, k nimž dochází na pozadí všeobecného násilí a strukturální diskriminace; důrazně odsuzuje veškeré podoby násilí páchaného na základě pohlaví a otřesný zločin feminicidy, jakož i běžně se vyskytující beztrestnost těchto zločinů, jež může povzbuzovat k dalšímu násilí a zabíjení;

103.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad možnými případy porušování lidských práv žen a dívek v uprchlických táborech na Blízkém východě a v Africe, včetně hlášených případů sexuálního násilí vůči ženám a dívkám a nerovného zacházení s nimi; žádá ESVČ, aby prosazovala přísnější pravidla a osvědčené postupy ve třetích zemích s cílem zabránit nerovnostem mezi uprchlíky bez ohledu na jejich pohlaví;

104.  vyjadřuje politování nad tím, že polovina světové populace čelí platové diskriminaci, jelikož ženy celosvětově pobírají pouze 60 až 90 % průměrné mzdy mužů;

105.  vyzývá Komisi, ESVČ a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby nadále usilovaly o posílení politického a hospodářského postavení žen a dívek začleněním hlediska rovnosti žen a mužů do všech svých vnějších politik a programů, a to i prostřednictvím strukturovaných dialogů se třetími zeměmi, veřejným upozorňováním na genderové otázky a zajištěním dostatečných prostředků pro tento účel; pozitivně vnímá nový rámec pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen na období 2016–2020(48); zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na horizontální pilíř, aby Komise a ESVČ účinněji plnily závazky EU v oblasti posílení práv žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů;

106.  vyjadřuje politování nad tím, že v politickém prostředí nepanuje genderová rovnost; připomíná, že ženy a muži jsou si rovni a měli by požívat týchž politických práv a občanských svobod, a také lituje skutečnosti, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v hospodářském, společenském a politickém rozhodování; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí účinné ochranné mechanismy pro obhájkyně lidských práv; doporučuje, aby byl zaveden systém kvót, který by poskytl způsob, jak podporovat účast žen v politických orgánech a demokratických procesech, a to zejména jako kandidátek;

107.  vyzývá EU, aby i nadále podporovala posilování ekonomického, sociálního a politického postavení žen jakožto nástroj, který přispěje k tomu, aby ženy mohly řádně požívat svých práv a základních svobod, a aby přikládala prvořadý význam přístupu dívek ke kvalitnímu vzdělávání, a to včetně dívek z nejchudších a nejmarginalizovanějších komunit; požaduje, aby bylo podporováno odborné vzdělávání žen, aby byla více rozvíjena odborná příprava v oblastech vědy a technologie, aby byly vytvořeny školící programy zaměřené na rovnost žen a mužů pro pedagogické pracovníky ve třetích zemích a aby byla přijata opatření, jež by zabránila předávání stereotypů prostřednictvím vzdělávacích materiálů; naléhavě vyzývá EU, aby tuto prioritu zahrnula do všech svých diplomatických a obchodních činností a činností v oblasti rozvojové spolupráce;

108.  zdůrazňuje, že je třeba zaručit kontinuální vzdělávání dívek v uprchlických táborech, v oblastech konfliktu a v oblastech postižených extrémní chudobou a extrémními výkyvy počasí, jako jsou sucha a záplavy;

109.  vybízí EU, aby i nadále začleňovala podporu žen a dívek do operací SBOP a do struktury OSN pro budování míru a pokračovala ve svém úsilí, pokud jde o provádění aposílení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325(2000)(49) a č. 1820(2008)(50) o ženách, míru a bezpečnosti; v tomto ohledu vyzývá EU, aby na mezinárodní úrovni usilovala o to, aby byl uznán přínos, který má zapojení žen do prevence a řešení konfliktů, ale i jejich zapojení do mírových operací, humanitární pomoci a procesů obnovy po skončení konfliktu a přechodu k demokracii, které vedou k trvalým a stabilním politickým řešením; rovněž podtrhuje, že je důležité ženám zajistit veškerá lidská práva a přispět k posilování jejich postavení, a to i v rámci agendy na období po roce 2015 a podporou Pekingské akční platformy a Istanbulské úmluvy; vítá podporu, kterou EU vyjadřuje rezolucím OSN o genderových otázkách, zejména co se týče role svobody projevu a mínění v oblasti posílení postavení žen; s uspokojením bere na vědomí závěry 59. zasedání Komise OSN pro postavení žen(51);

110.  vyzývá Komisi, aby systematicky začleňovala konkrétní opatření na zvýšení účasti žen ve volebních procesech do všech volebních pozorovatelských misí EU v souladu s pokyny EU v této oblasti a s ohledem na závěry, k nimž dospěl seminář vedoucích odborníků o volbách, jenž se konal v dubnu 2014 v Bruselu, a poučila se ze zkušeností shromážděných v minulých misích;

111.  vítá činnost, kterou ve třetích zemích vyvíjí ESVČ ve snaze o dosažení pokroku při plnění povinností a závazků v oblasti práv žen vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, Pekingské akční platformy, Káhirského prohlášení o populaci a rozvoji a z programu pro rozvoj po roce 2015;

112.  zdůrazňuje, že je důležité nezpochybňovat „acquis“ Pekingské akční platformy, pokud jde o přístup ke vzdělávání a zdraví jakožto základnímu lidskému právu a o ochranu sexuálních a reprodukčních práv; zdůrazňuje skutečnost, že všeobecné respektování sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a přístup k souvisejícím službám přispívá ke snižování kojenecké a mateřské úmrtnosti; zdůrazňuje, že plánované rodičovství, zdraví matek a snadný přístup k antikoncepci a bezpečnému umělému přerušení těhotenství jsou důležitými součástmi strategie, která má chránit životy žen a pomoci jim začít nový život, pokud se staly oběťmi znásilnění; zdůrazňuje, že je třeba, aby se tyto politiky staly středobodem rozvojové spolupráce s třetími zeměmi;

113.  domnívá se, že sňatky v útlém věku představují porušení základních lidských práv a ovlivňují veškeré aspekty života dotyčných dívek: ohrožují jejich vzdělávání a omezují tak jejich vyhlídky, ohrožují jejich zdraví a zvyšují riziko, že se stanou oběťmi násilí a zneužívání;

114.  s velkým znepokojením konstatuje, že od osmdesátých let minulého století se alarmující rychlostí rozšiřuje odvětví tzv. „zásilkových nevěst“; se znepokojením připomíná, že existuje řada zdokumentovaných případů napadení nebo vražd žen, které se vdaly za muže jakožto „zásilkové nevěsty“; lituje skutečnosti, že se na „zásilkových“ internetových stránkách objevuje řada nezletilých dívek, a zdůrazňuje, že případy, kdy jsou pro sexuální účely využívány děti, je nutné považovat za zneužívání dětí;

115.  odsuzuje používání náhradního mateřství, které znevažuje lidskou důstojnost ženy, neboť její tělo a jeho reprodukční funkce jsou využívány jakožto komodita; zastává názor, že by se mělo zakázat a bezodkladně v rámci nástrojů v oblasti lidských práv řešit využívání gestačního náhradního mateřství, které spočívá v reprodukčním vykořisťování a využívání lidského těla pro finanční nebo jiný zisk, zejména v případě zranitelných žen v rozvojových zemích;

Práva dětí

116.  znovu zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby byla všeobecně ratifikována a účinně prováděna Úmluva OSN o právech dítěte a její opční protokoly; vyzývá všechny státy, aby se zavázaly potírat nejhorší formy dětské práce, jak je stanoveno v článku 3 úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 182, jimiž je dětské otroctví, obchodování s dětmi, prostituce a nebezpečná práce ohrožující fyzické a duševní zdraví dětí;

117.  vítá závěry Rady týkající se prosazování a ochrany práv dítěte(52) přijaté v prosinci 2014 a vyzývá EU, aby nadále podporovala partnerské země v boji proti všem formám násilí páchaného na dětech, včetně sexuálního vykořisťování, a posilovala jejich kapacity na ochranu práv dětí; vítá skutečnost, že v roce 2014 byl celosvětově prezentován soubor společných opatření EU-UNICEF pro oblast dětských práv(53); bere na vědomí prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva z května 2014 týkající se práv intersexuálních dětí;

118.  opakuje svou žádost Komisi, aby navrhla komplexní strategii a akční plán v oblasti práv dětí pro následujících pět let s cílem učinit z práv dětí prioritu v rámci vnějších politik EU, čímž podpoří úsilí EU o prosazování práv dětí, zejména tím, že pomůže zajistit přístup dětí k vodě, sanitárním zařízením, zdravotní péči a vzdělávání, dále tím, že zajistí rehabilitaci a znovuzačlenění dětí, které byly zařazeny do ozbrojených skupin, do společnosti, a tím, že ukončí dětskou práci, mučení dětí, obviňování dětí z čarodějnictví, obchod s dětmi, sňatky dětí a jejich sexuální vykořisťování, poskytnou pomoc dětem v ozbrojených konfliktech a zajistí přístup ke vzdělání dětem, které se nacházejí v oblastech zasažených konfliktem nebo uprchlických táborech; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby každoročně Parlamentu podávala zprávu o výsledcích dosažených ve vnějších činnostech EU zaměřených na děti; oceňuje kampaň „Děti, ne vojáci“ a vyzývá EU a členské státy, aby zvýšily svou podporu s cílem do roku 2016 vymýtit nábor a využívání dětí v konfliktech ze strany vládních ozbrojených sil;

119.  vítá spolupráci EU a UNICEF, která přinesla soubor opatření k začleňování otázky dětských práv do rozvojové spolupráce a podporu klíčových rozvojových cílů tisíciletí a programů na ochranu dětí s cílem zajistit dodržování práv dětí především v nestabilních situacích, a také spolupráci s UNRWA;

120.  vítá aktivní spolupráci EU s několika zvláštními zpravodaji OSN, kteří se zabývají hospodářskými, sociálními a kulturními právy, včetně zvláštního zpravodaje pro lidské právo na nezávadnou pitnou vodu a sanitární zařízení, zvláštního zpravodaje pro právo na vzdělání, zvláštního zpravodaje pro právo na potraviny, zvláštního zpravodaje pro extrémní chudobu a lidská práva a zvláštního zpravodaje pro adekvátní bydlení; s uspokojením bere na vědomí, že v rámci víceletého orientačního programu nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv (EIDHR) pro období 2014–2017 bylo podpořeno prosazování hospodářských, sociálních a kulturních práv s cílem mj. přispět k posílení odborových organizací, ke zvýšení informovanosti o mzdových záležitostech, k ochraně krajinného dědictví, podpoře sociální integrace posílením hospodářského postavení a k omezení hospodářské diskriminace a násilí na pracovišti;

Posílení demokracie ve světě

121.  zdůrazňuje skutečnost, že EU se ve vztazích s okolním světem angažuje v podpoře a prosazování dodržování lidských práv a demokratických hodnot; připomíná, že k charakteristickým prvkům demokratických režimů nepatří pouze svobodné a spravedlivé volební procesy, ale i svoboda slova, tisku a sdružování, právní stát, odpovědnost, nezávislost soudnictví a nestranná správa a další aspekty; zdůrazňuje, že demokracie a lidská práva jsou neoddělitelně spojeny a vzájemně se posilují, jak připomněla Rada ve svých závěrech o podpoře demokracie v rámci vnějších vztahů EU ze dne 18. listopadu 2009; vítá fakt, že nový akční plán pro lidská práva a demokracii věnuje zvýšenou pozornost činnostem zaměřeným na podporu demokracie;

Ochrana svobody projevu a upevňování občanské společnosti

122.  připomíná, že svoboda projevu je klíčovým prvkem každé demokratické společnosti, neboť stimuluje kulturu plurality, která občanskou společnost a občany zmocňuje k tomu, aby svou vládu a subjekty s rozhodovacími pravomocemi hnaly k odpovědnosti, a podporuje dodržování zásad právního státu; naléhavě proto EU vyzývá k tomu, aby zintenzivnila své úsilí o prosazování svobody projevu svými vnějšími politikami a nástroji;

123.  opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy zintenzivnily sledování všech forem omezování svobody projevu a sdělovacích prostředků ve třetích zemích a aby tato omezování urychleně a systematicky odsuzovaly, a to i v případech, kdy jsou využívány k legitimním cílům, jako je boj proti terorismu, bezpečnost státu nebo vymáhání práva; zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné uplatňování obecných zásad EU ohledně svobody projevu online a off-line a pravidelné sledování jejich dopadu; připomíná cíl EU týkající se zajištění a ochrany nediskriminačního přístupu k informacím a svobody projevu pro jednotlivce, a to jak online, tak off-line;

124.  domnívá se, že informační a komunikační technologie poskytují příležitost k posílení lidských práv, demokratických postupů a sociálního a hospodářského začlenění díky tomu, že v maximální možné míře zpřístupňují informace; zdůrazňuje navíc příspěvek IKT k úsilí občanské společnosti, zejména v nedemokratických režimech; vyjadřuje znepokojení nad využíváním IKT některými autoritářskými režimy, což v rostoucí míře ohrožuje aktivisty bojující za lidská práva a demokracii; zdůrazňuje, že je třeba více podporovat svobodu médií, ochranu nezávislých novinářů a bloggerů, omezení „digitální propasti“ a usnadnění neomezeného přístupu k informacím; vyzývá Komisi, aby se v rámci přezkumu systému kontroly vývozu EU soustředila zejména na lidskoprávní aspekty zboží dvojího užití;

Podpora EU pro obránce lidských práv

125.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že občanská společnost, včetně obránců lidských práv, se na celém světě stává stále častěji terčem útoků; je značně znepokojen skutečností, že roste počet zemí, jako je Rusko a některé země Střední Asie, které přijímají tvrdé zákony s cílem potlačit činnost nevládních organizací tím, že omezují jejich přístup k financování ze zahraničí a zavádějí zatěžující informační povinnosti a tvrdé sankce při jejich nedodržování; připomíná, že svoboda sdružování a shromažďování patří k základním znakům demokratické, otevřené a tolerantní společnosti; vyzývá k obnovení úsilí, jehož cílem je protestovat proti omezením a zastrašování, jimž lidé pracující pro organizace občanské společnosti čelí na celém světě, a žádá, aby EU šla v oblasti ochrany a podpory příslušných práv příkladem;

126.  s potěšením konstatuje, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka v novém akčním plánu zopakovala závazek EU posilovat postavení místních aktérů a organizací občanské společnosti, a zdůrazňuje, že občanská společnost a zejména obhájci lidských práv vyžadují – s ohledem na výrazně se zmenšující prostor pro jejich činnost – větší pozornost a úsilí EU; naléhavě žádá, aby EU a její členské státy proto připravily konzistentní a komplexní reakci na hlavní problémy, s nimiž se potýká občanská společnost, včetně obhájců lidských práv, v různých koutech světa;

127.  žádá, aby EU a její členské státy na všech úrovních politického dialogu neustále sledovaly případy porušování svobody shromažďování a sdružování a upozorňovaly na ně, včetně těch porušení, k nimž dochází formou různých zákazů a omezování organizací občanské společnosti a jejich činnosti;

128.  dále žádá, aby EU a její členské státy využívaly všechny dostupné prostředky k systematickému poukazování na případy obhájců lidských práv a aktivistů občanské společnosti, jimž hrozí nebezpečí, a zejména těch, kteří jsou v současnosti ve vězení; vybízí delegace EU a diplomatické sbory členských států, aby i nadále aktivně podporovaly obhájce lidských práv systematickým sledováním soudních procesů, navštěvováním zadržovaných aktivistů a vydáváním prohlášení o individuálních případech a rovněž řešením případů porušení lidských práv s jejich příslušnými protějšky; trvá na tom, že by se vrcholní představitelé EU, zejména vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise, komisaři, zvláštní zástupci EU a představitelé vlád členských států, měli systematicky setkávat s obránci lidských práv při svých cestách do zemí, kde je občanská společnost vystavena tlaku;

129.  vítá podporu, kterou EU poskytuje obhájcům lidských práv a organizacím občanské společnosti na celém světě financováním z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR); zdůrazňuje, že je obzvlášť důležité používat tento nástroj k ochraně obhájců lidských práv, kterým hrozí největší nebezpečí; podtrhuje rovněž skutečnost, že podpora obhájců lidských práv v nebezpečí by měla brát předně ohled na kritéria účinnosti a neměla by být podmíněna příliš striktními podmínkami; vyzývá Komisi, ESVČ a delegace EU, aby zajistily řádné využívání finančních prostředků poskytovaných pro potřeby obhájců lidských práv;

Podpora volebních procesů a posilování zásad právního státu, nezávislosti soudnictví a nestranné správy ve třetích zemích

130.  vítá osm misí pro sledování voleb a osm volebních misí odborníků, které EU vyslala v roce 2014 do různých zemí světa; opakuje svůj vstřícný postoj k pokračující podpoře EU poskytované volebním procesům a k zajišťování volební podpory i asistence místním pozorovatelům;

131.  poukazuje na význam kroků náležitě navazujících na zprávy a doporučení misí pro sledování voleb coby způsobu, jak zvýšit jejich vliv a posílit podporu, kterou EU v dotčených zemích poskytuje demokratickým normám;

132.  doporučuje, aby EU zvýšila své úsilí o komplexnější přístup k procesům demokratizace, v nichž svobodné a spravedlivé volby představují pouze jeden z aspektů, a na celém světě tak přispěla k posílení demokratických institucí a důvěry veřejnosti ve volební procesy;

133.  v tomto kontextu vítá druhou generaci pilotních projektů zaměřených na podporu demokracie, které byly v roce 2014 zahájeny ve 12 vybraných delegacích EU v návaznosti na závazek, který byl přijat Radou v závěrech z jejího zasedání v listopadu 2009 a formulován v akčním plánu pro lidská práva a demokracii z roku 2012; důrazně poukazuje na význam, jaký tyto pilotní projekty mají pro větší soudržnost při podpoře demokracie prostřednictvím vnějších politik a nástrojů EU;

134.  vítá příslib Komise, ESVČ a členských států, které se v novém akčním plánu pro lidská práva a demokracii zavázaly k větší a důslednější interakci s volebními orgány, parlamentními institucemi, místními nevládními organizacemi, obránci lidských práv a organizacemi občanské společnosti v třetích zemích s cílem zapojit je ve větší míře do sledování voleb a zajistit posílení jejich úlohy, a tím i upevnění demokratických procesů;

135.  připomíná, že zkušenosti a ponaučení Evropské unie, politiků, akademických pracovníků, médií, nevládních organizací a občanské společnosti získané při procesech přechodu na demokracii v rámci politiky rozšíření a sousedství by mohly kladně přispívat k nalezení osvědčených postupů, které by bylo možné využít k podpoře a posílení dalších demokratických procesů ve světě;

136.  připomíná, že korupce ohrožuje rovnoprávné uplatňování lidských práv a oslabuje demokratické procesy, jako je prosazování právního státu a nestranný výkon spravedlnosti; rovněž připomíná, že EU požaduje výlučnou pravomoc, pokud jde o podpis Úmluvy OSN proti korupci;

137.  vyjadřuje názor, že EU by měla klást na všech platformách využívaných k dialogu s třetími zeměmi důraz na transparentnost, dostupnost, bezúhonnost, zodpovědnost a řádnou správu věcí veřejných, veřejných financí a veřejného majetku, jak stanoví Úmluva OSN proti korupci; je přesvědčen, že korupce ve všech svých podobách oslabuje demokratické zásady a negativně ovlivňuje sociální a hospodářský rozvoj; žádá, aby byla přijata následná opatření v souvislosti s jeho žádostí o lepší sledování provádění Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC) a aby byla také řádně zohledněna doporučení OECD; domnívá se, že EU by měla důsledněji a systematičtěji podporovat třetí země v boji proti korupci, a to poskytováním odborných znalostí a pomoci při zakládání a upevňování nezávislých a efektivních institucí potírajících korupci, a to i proaktivní spoluprací se soukromým sektorem; rovněž doporučuje, aby byly vytvořeny inovační finanční mechanismy k posílení boje proti všem druhům korupce; v této souvislosti bere na vědomí výzvu ke zlepšení regulace finančních transakcí na mezinárodní úrovni;

138.  je toho názoru, že EU by měla při mnohostranných i dvoustranných jednáních vyvinout více úsilí na podporu právního státu a nezávislosti soudnictví; vybízí EU, aby přispívala k provádění legislativních a institucionálních reforem ve třetích zemích, a na celém světě tak podporovala nestranný výkon spravedlnosti; vyzývá rovněž delegace EU a velvyslanectví členských států, aby systematicky sledovaly soudní procesy v zájmu podpory nezávislosti soudnictví;

Posílení činnosti Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

139.  vítá přezkum obecných zásad pro meziparlamentní delegace Evropského parlamentu o prosazování lidských práv a demokracie, který ve spolupráci s podvýborem pro lidská práva provedla Konference předsedů delegací; v této souvislosti doporučuje systematičtější a transparentnější praxi, co se týče upozorňování na lidskoprávní otázky, především v konkrétních případech uvedených v usneseních Parlamentu, v průběhu cest delegací do třetích zemí a podávání písemných zpráv o přijatých krocích podvýboru pro lidská práva, případně – je-li to z politického hlediska možné – v rámci konkrétních informačních schůzek;

140.  zdůrazňuje potřebu průběžného zvažování toho, jaké jsou nejvhodnější způsoby, jak maximalizovat věrohodnost, viditelnost a efektivitu usnesení Parlamentu o porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

141.  podporuje diskusi o začlenění různých nástrojů, jež má Parlament k dispozici ohledně podpory a prosazování lidských práv, do konkrétního strategického dokumentu přijatého Parlamentem na plenárním zasedání;

o
o   o

142.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 70. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a vedoucím delegací EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.
(2) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11855-2012-INIT/cs/pdf
(3) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16827-2014-INIT/cs/pdf
(4) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16827-2014-INIT/cs/pdf
(5) http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201203/20120329ATT42170/20120329ATT42170EN.pdf
(6) http://www.consilium.europa.eu/en/policies/pdf/st10152-en15_pdf/
(7) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10897-2015-INIT/cs/pdf
(8) http://www.consilium.europa.eu/en/meetings/fac/2015/10/st13201-en15_pdf/
(9) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/130243.pdf
(10) http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&f=ST%2016081%202009%20INIT
(11) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?uri=CELEX:32015D0260
(12) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9242-2015-INIT/cs/pdf
(13) http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1325(2000)
(14) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 69.
(15) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 165.
(16) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.
(17) Přijaté texty, P7_TA(2013)0274.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2013)0394.
(19) Přijaté texty, P7_TA(2013)0420.
(20) Přijaté texty, P7_TA(2014)0252.
(21) Přijaté texty, P8_TA(2015)0079.
(22) Přijaté texty, P7_TA(2014)0259.
(23) Přijaté texty, P7_TA(2014)0206.
(24) Přijaté texty, P8_TA(2015)0076.
(25) Přijaté texty, P8_TA(2015)0272.
(26) Přijaté texty, P8_TA(2015)0288.
(27) Přijaté texty, P8_TA(2015)0317.
(28) Přijaté texty, P8_TA(2015)0350.
(29) Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.
(30) http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2014/20141008-strategy-paper_cs.pdf
(31) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52011DC0200
(32) http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0303:FIN:cs:PDF.
(33) http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G14/082/52/PDF/G1408252.pdf?OpenElement
(34) Přijaté texty, P8_TA(2015)0274.
(35) http://www.unfpa.org/sites/default/files/pub-pdf/Joint%20Programme%20on%20FGMC%20Summary%20Report.pdf
(36) http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G14/086/06/PDF/G1408606.pdf?OpenElement
(37) ttps://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/hr/news53.pdf
(38) http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2014/20141008-strategy-paper_cs.pdf
(39) http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2014:077:0027:0043:CS:PDF
(40) Přijaté texty, P8_TA(2015)0274.
(41) http://www.ohchr.org/Documents/Publications/GuidingPrinciplesBusinessHR_EN.pdf
(42) http://wcip2014.org/wp-content/uploads/2013/03/N1446828.pdf
(43) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(44) https://ec.europa.eu/anti-trafficking/sites/antitrafficking/files/eu_strategy_towards_the_eradication_of_trafficking_in_human_beings_2012-2016_1.pdf
(45) http://www.coe.int/en/web/portal/10-october-against-death-penalty
(46) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/8590.cs08.pdf
(47) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/foraff/137584.pdf
(48) http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-5690_cs.htm
(49) http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1325(2000)
(50) http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1820(2008)
(51) http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=E/2015/27
(52) http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&f=ST%2016081%202009%20INIT
(53) http://www.unicef.org/eu/crtoolkit/downloads/Child-Rights-Toolkit-Web-Links.pdf


20.výročí Daytonské mírové dohody
PDF 401kWORD 66k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o 20. výročí Daytonské mírové dohody (2015/2979(RSP))
P8_TA(2015)0471RC-B8-1362/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Daytonskou mírovou dohodu a na obecný rámec a dvanáct příloh této dohody,

–  s ohledem na svá usnesení o Srebrenici ze dnů 7. července 2005(1), 15. ledna 2009(2) a 9. července 2015(3),

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise ze dne 11. března 2005 o ústavní reformě v Bosně a Hercegovině,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podpisem Daytonské mírové dohody v Paříži dne 14. prosince 1995 byl ukončen nejkrvavější válečný konflikt, k němuž v Evropě došlo od 2. světové války;

B.  vzhledem k tomu, že Daytonská mírová dohoda sice ukončila válku, ale nevytvořila fungující a životaschopný stát, a vzhledem k tomu, že institucionální systém této země je příliš složitý a  – jak se ukázalo – neefektivní;

1.  připomíná význam podpisu Daytonské mírové dohody a památku všech tragických obětí války v Bosně a Hercegovině a vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám pozůstalých;

2.  s politováním konstatuje, že dvacet let po ukončení války a vypracování všeobecné rámcové dohody, která stanovila hlavní aspekty mírového urovnání a budoucí podobu země, se střídajícím vládám nepodařilo vybudovat plně fungující a životaschopný stát;

3.  vítá výsledky, jichž bylo dosaženo v otázce návratu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, rekonstrukce a restituce nemovitostí v souladu s ustanoveními přílohy VII Daytonské mírové dohody; trvá na tom, že je nezbytné tuto přílohu a související strategii plně provést a zajistit tak udržitelný návrat vnitřně vysídlených osob, uprchlíků a dalších osob postižených konfliktem a taktéž spravedlivé, komplexní a trvalé řešení jejich situace; v této souvislosti poukazuje na nutnost udržitelného návratu Chorvatů, Bosňáků a dalších etnik do Republiky srbské; zdůrazňuje, že je třeba více pokročit s kvalitní sociální a ekonomickou integrací navrátivších se osob; žádá, aby bylo toto úsilí na všech úrovních lépe koordinováno a aby bylo více pozornosti věnováno nejzranitelnějším vysídleným osobám, včetně Romů a žen, jež se staly obětí násilí; s lítostí konstatuje, že podle Mezinárodního výboru Červeného kříže se stále pohřešuje asi 7 000 osob, o jejichž osudu není nic známo;

4.  uznává, že Bosna a Hercegovina prošla v uplynulých dvaceti letech pozitivní přeměnou z válkou zdevastované země ve stát usilující o členství v Evropské unii;

5.  potvrzuje závazek EU ohledně evropské perspektivy a dalšího procesu přistoupení Bosny a Hercegoviny a všech zemí západního Balkánu; je přesvědčen o tom, že oblastní spolupráce a evropský integrační proces jsou nejlepší cestou k podpoře usmíření a překonání nenávisti a rozporů;

6.  vyzývá příslušné orgány, aby 20. výročí Daytonské mírové dohody využily jako podnět k aktivnějšímu provádění nezbytných reforem – zejména s ohledem na připravovanou žádost Bosny a Hercegoviny o členství v EU; připomíná, že prioritou musí být řešení společenských a hospodářských potřeb občanů a také vytvoření účinného mechanismu pro koordinaci záležitostí souvisejících s EU; opakuje, že je rovněž velmi důležité souběžně pokračovat v ústavních a politických reformách a demokratizaci politického systému, aby bylo časem zajištěno rovné postavení a demokratické zastoupení všech tří konstitutivních národů a všech občanů této země; zdůrazňuje, že všichni občané Bosny a Hercegoviny musí mít rovné příležitosti ke zvolení do rozhodovacích orgánů na všech úrovních;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Bosny a Hercegoviny a jejím subjektům a také vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.

(1) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 468.
(2) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 111.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0276.


Vývoz zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP
PDF 542kWORD 141k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o vývozu zbraní: provádění společného postoje Rady 2008/944/SZBP (2015/2114(INI))
P8_TA(2015)0472A8-0338/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanovují společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (dále jen „společný postoj“)(1),

–  s ohledem na přezkum tohoto společného postoje, který provedla Pracovní skupina Rady EU pro vývoz konvenčních zbraní (COARM),

–  s ohledem na šestnáctou výroční zprávu Rady, jež byla vypracována v souladu s čl. 8 odst. 2 společného postoje Rady 2008/944/SZBP a která stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/711/SZBP ze dne 19. listopadu 2012 na podporu činností Unie za účelem prosazování kontroly vývozu zbraní a zásad a kritérií společného postoje 2008/944/SZBP ve třetích zemích,

–  s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, která byla přijata dne 9. prosince 2003,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

–  s ohledem na Smlouvu o obchodu se zbraněmi, kterou dne 2. dubna 2013 přijalo Valné shromáždění OSN(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2014 o ratifikaci Smlouvy o obchodu se zbraněmi(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2015 o dopadu vývoje evropských trhů s obranným vybavením na bezpečnostní a obrannou schopnost v Evropě(5), zejména na body 4, 10, 18, 19, 20, a 21 tohoto usnesení,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/768/SZBP ze dne 16. prosince 2013 o činnostech Unie v rámci Evropské bezpečnostní strategie na podporu provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi(6),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití(7), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 599/2014 a na seznam zboží a technologií dvojího užití uvedený v jeho příloze I,

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 24. dubna 2014 s názvem „Přezkum politiky v oblasti kontrol vývozu: zajištění bezpečnosti a konkurenceschopnosti v měnícím se světě“ (COM(2014)0244),

–  s ohledem na společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise ze dne 12. června 2014 o přezkumu systému kontrol vývozu zboží dvojího užití,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. listopadu 2014 o přezkumu politiky kontrol vývozu zboží,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 na téma „Lidská práva a technologie: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích“(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství(9),

–  s ohledem na strategii EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi, kterou přijala Evropská rada ve dnech 15.–16. prosince 2005, a na společnou akci Rady 2002/589/SZPB ze dne 12. července 2002 o příspěvku Evropské unie k boji proti destabilizujícímu hromadění a šíření ručních palných a lehkých zbraní a o zrušení společné akce 1999/34/SZBP,

–  s ohledem na společný postoj Rady 2003/468/SZBP ze dne 23. června 2003 o kontrole zprostředkování obchodu se zbraněmi(10),

–  s ohledem na aktualizovaný Společný vojenský seznam Evropské unie přijatý Radou dne 9. února 2015,

–  s ohledem na uživatelskou příručku ke společnému postoji Rady 2008/944/SZBP, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu,

–  s ohledem na Wassenaarské ujednání o kontrole vývozu konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití ze dne 12. května 1996 a na seznamy tohoto zboží, technologií a střeliva aktualizované v roce 2015(11),

–  s ohledem na rozhodnutí 19. plenárního zasedání Wassenaarského ujednání o vývozních kontrolách konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití, které se konalo ve dnech 3.–4. prosince 2013 ve Vídni,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 28. dubna 2015 o Evropském programu pro bezpečnost (COM(2015)0185),

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji přijatý dne 24. února 2006,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 13. října 2011 nazvané „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637),

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje, a zejména na cíl č. 16: dílčí cíl 16.4, který vyzývá státy k výraznému snížení nezákonných přesunů zbraní,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině,

–  s ohledem na článek 42 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článek 346 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Smlouvu OSN o obchodu se zbraněmi, která vstoupila v platnost dne 24. prosince 2014,

–  s ohledem rezoluci na Rady OSN pro lidská práva č. 24/35 ze dne 8. října 2013 o dopadu převodů zbraní na lidská práva v ozbrojených konfliktech(12),

–  s ohledem na článek 52 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0338/2015),

A.  vzhledem k tomu, že globální bezpečnostní situace v okolí EU se dramaticky změnila, zejména v jejím jižním a východním sousedství;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 51 Charty OSN existuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu;

C.  vzhledem k tomu, že v zájmu mezinárodní stability je důležité zajistit odrazující prostředky na základě individuálního posouzení, a to v plném souladu s článkem 51 Charty OSN a se čtvrtým kritériem společného postoje k zachování míru, bezpečnosti a stability v regionu;

D.  vzhledem k tomu, že nekontrolované šíření zbraní představuje závažné nebezpečí pro mír a bezpečnost, lidská práva a udržitelný rozvoj; vzhledem k tomu, že každou minutu někde na světě zemře jedna osoba v důsledku ozbrojeného násilí a je vyrobeno 15 nových zbraní;

E.  vzhledem k tomu, že regulace mezinárodního obchodu se zbraněmi je již ze své podstaty globální ambicí; vzhledem k tomu, že EU musí v rámci svých vnějších vztahů zajistit konzistentnost svých vnějších činností jako celku, aby tak podpořila demokracii a právní stát, předcházela konfliktům, vymýtila chudobu, podporovala mezikulturní dialog a udržela mezinárodní stabilitu a bezpečnost; vzhledem k tomu, že v období let 2010–2014 se podíl členských států EU na objemu skutečných celosvětových dodávek hlavních konvenčních zbraní rovnal 25,4 %(13);

F.  vzhledem k tomu, že v souladu s Lisabonskou smlouvou je vymýcení chudoby primárním cílem rozvojové politiky EU a že je to také jedna z priorit vnější činnosti EU s cílem budovat stabilnější svět s větší prosperitou; vzhledem k tomu, že dodávky zbraní zemím, v nichž probíhá konflikt, nejen zvyšují pravděpodobnost eskalace násilí, ale mají také negativní dopad na rozvojový potenciál těchto zemí, jak jasně ukazují zprávy humanitárních organizací, v nichž je tento dopad číselně vyjádřen(14);

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 vyvezly členské státy EU zbraně v celkové hodnotě 36,7 miliardy EUR, z toho zbraně za 26 miliard EUR do třetích zemí; vzhledem k tomu, že pro srovnání celkový rozpočet evropského nástroje sousedství na léta 2014–2020 činí 15,4 miliardy EUR; vzhledem k tomu, že 30 % z celkového objemu vývozu zbraní pocházelo z členských států EU a lze jen těžko tvrdit, že tyto obchodní toky jsou v přímém bezpečnostním zájmu EU;

H.  vzhledem k tomu, že společný postoj 2008/944/SBOP je právně závazným rámcem, který stanoví osm kritérií pro vývoz konvenčních zbraní, která mají členské státy EU uplatňovat při rozhodování o udělení licencí; vzhledem k tomu, že tento společný postoj by se měl řádně zohlednit konkrétně v souvislosti s vývojem evropského obranného trhu a evropské technologické a průmyslové základny obrany;

I.  vzhledem k tomu, že ke kritériím a zásadám zakotveným ve společném postoji se oficiálně připojily i tyto třetí země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Island, Kanada, Černá Hora a Norsko;

Globální bezpečnostní situace a vývoz zbraní

1.  je hluboce znepokojen šířením ozbrojených konfliktů, zejména na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi a Jemenu, i všemi mezinárodními konflikty, které ve stále více globalizovaném světě představují ohrožení světové stability a bezpečnosti a mají za následek méně stabilní a méně bezpečné sousedství EU; poznamenává, že převody zbraní do států zasažených konfliktem mohly k těmto konfliktům přispět;

2.  považuje za politováníhodné, že vývoj v posledních dvou letech ukázal, že zbraně někdy končí v rukou teroristů, represivních režimů, zemí, kde mohou být verbovány nebo v nepřátelských akcích využívány děti, nebo režimů, které mají pochybné vztahy s mezinárodním terorismem či agresivní domácí a zahraniční politiku, a je přesvědčen, že je proto nutné přijmout účinné režimy kontroly vývozu zbraní; odsuzuje využívání zbraní s cílem podrývat bezpečnost a podněcovat k ozbrojeným konfliktům uvnitř zemí i v zahraničí nebo s cílem přispívat k vnitřní represi, regionálním konfliktům nebo závažnému porušování lidských práv a základních svobod; rovněž pokládá za politováníhodné, že nelegální obchod se zbraněmi zůstává velkým a výnosným byznysem;

3.  vyjadřuje politování nad skutečností, že kolem půl milionu osob(15) každoročně zemře následkem ozbrojeného násilí, a to jak v ozbrojených konfliktech, tak ve spojení s trestnou činností;

4.  opětovně zdůrazňuje, že dodržování společného postoje má zásadní význam pro dodržování zásad a hodnot EU, zejména v oblasti mezinárodního práva týkajícího se lidských práv a v oblasti mezinárodního humanitárního práva, a pro plnění závazků Unie jako takových ve vztahu k regionální a celosvětové bezpečnosti;

5.  konstatuje, že členské státy EU jsou hlavními světovými vývozci zbraní a podle 16. výroční zprávy vyvezly v roce 2013 zbraně do celého světa v hodnotě 36,711 miliardy EUR, z čehož část odpovídající 10,735 miliardy EUR byla vyvezena do členských států a zbraně za 25,976 miliardy EUR putovaly do třetích zemí; opakuje, že článek 10 společného postoje stanoví, že úvahy členských států o hospodářských, obchodních a průmyslových zájmech neovlivní uplatňování osmi kritérií upravujících vývoz zbraní;

6.  vyjadřuje však politování nad tím, že článek 10 se často opomíjí, zvláště proto, že evropské podniky v oblasti obrany stále častěji vyrovnávají svůj klesající evropský obrat vývozem mimo EU; je vážně znepokojen následky, které má pro bezpečnost a obranu EU převod citlivých znalostí a technologií do třetích zemí, což představuje zvýšené riziko závislosti na třetích zemích s odlišnými strategickými zájmy, jako je Rusko;

7.  připomíná, že obranný průmysl by měl být nástrojem pro realizaci obranné a bezpečnostní politiky členských států, který zajistí systém zabezpečení dodávek v EU a zároveň přispěje k provádění posílené SZBP a SBOP, což je důležité pro úsilí o zajištění celosvětové stability a bezpečnosti; uznává, že vývozy zbraní pomáhají posilovat a dále rozvíjet průmyslovou a technologickou základnu evropské obrany, což je důležité pro širokou škálu inovací a technologický rozvoj;

8.  uznává oprávněnost vývozů, které zcela splňují kritéria stanovená v čl. 4 písm. c) společného postoje 2008/944/SZBP a jsou uskutečňovány v reakci na žádosti předložené EU v souladu s právem na sebeobranu; podporuje dodávky zbraní pro obranné účely v případě legitimní sebeobrany; bere na vědomí rozhodnutí některých členských států dodávat zbraně pro obranné účely kurdským ozbrojeným milicím (pešmerga) v iráckém Kurdistánu a na Ukrajinu; bere na vědomí, že členské státy v této souvislosti vzájemně nekoordinují svůj postup;

9.  poukazuje na to, že přestože odepření a pozastavení licencí následkem embarga nebo konfliktů jsou pozitivním signálem, ukazují, že povaha vývozní politiky EU je pouze reaktivní; domnívá se, že podle společného postoje by před udělením licence bylo nezbytné provést důkladnější posouzení specifických rizik spojených se zeměmi dovozu a bezpečnostních zájmů EU;

10.  konstatuje, že rizika pramenící z přesměrování obchodu, pašování a hromadění zbraní a výbušnin narůstají a zůstávají problémem, který je třeba řešit; zdůrazňuje riziko, že zbraně ze třetích zemí s vysokou mírou korupce mohou být dovezeny do Evropy, vzhledem ke zvýšené míře pašování zbraní a obchodování s nimi a nedostatku kontrol na místech vstupu, např. v přístavech, což ohrožuje bezpečnost občanů, jak zdůrazňuje nedávná zpráva Europolu(16);

11.  zdůrazňuje, že vývozní kontroly zbraní jsou nedílnou součástí zahraniční a bezpečnostní politiky EU a musí se řídit se zásadami zakotvenými v článku 21 Smlouvy o EU, zejména pokud jde o podporu demokracie a právního státu a zachování míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti; připomíná, že je zásadně důležité zajistit soulad mezi vývozy zbraní a důvěryhodností EU jako globálního obhájce lidských práv; je hluboce přesvědčen o tom, že účinnější provádění osmi kritérií společného postoje by bylo významným přínosem k rozvoji SZBP a SBOP; vyzývá, aby nová globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku řádně posoudila otázky spojené s vývozy zbraní, vzhledem ke změnám v oblasti bezpečnosti a s nimi spojeným rizikům a hrozbám pro evropskou bezpečnost;

12.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že nezákonné, nedovolené a neregulované převody zbraní nadále brání politické stabilitě a demokratickému sociálnímu a/nebo hospodářskému rozvoji v určitých částech světa; uznává, že konzistentní výklad a účinné provádění osmého kritéria společného postoje 2008/944/SZBP by rozhodujícím způsobem přispělo k cílům soudržnosti politik ve prospěch rozvoje EU; žádá, aby se nadále věnovala pozornost osmému kritériu s cílem posoudit případný negativní dopad zbrojních výdajů na rozvojové příležitosti chudších přijímajících zemí;

Smlouva o obchodu se zbraněmi

13.  vítá skutečnost, že Smlouva o obchodu se zbraněmi vstoupila v platnost; vítá informační činnosti, které EU podnikla s cílem podpořit všeobecnou ratifikaci a provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi, a vyzývá k vynakládání trvalého úsilí v této oblasti, zejména pokud jde o země, které jsou významnými obchodníky se zbraněmi; naléhavě vyzývá členské státy, které dosud Smlouvu o obchodu se zbraněmi neratifikovaly, aby tak co nejdříve učinily; uznává, že Smlouva o obchodu se zbraněmi představuje úspěch, nicméně v souvislosti s ní ještě přetrvávají některé nedostatky a nejasnosti (nejasné pojmy, výjimka z povinnosti podávat zprávy, chybějící režim sankcí);

14.  vítá úspěch první konference smluvních států, která se konala v Cancúnu ve dnech 24. až 27. srpna 2015, ale poukazuje na to, že nebylo dosaženo žádné dohody ohledně vzoru pro výroční zprávy; vyjadřuje přesvědčení, že smlouva bude skutečně úspěšná, pouze pokud budou přijaty příslušné kroky, aby se stala všeobecně použitelnou, a budou-li zavedeny závazné nebo sankční mechanismy použitelné v případě jakéhokoli nedodržení pravidel;

15.  vítá požadavek, aby smluvní státy Smlouvy o obchodu se zbraněmi v rozhodovacím procesu o udělení licence zohledňovaly riziko, že zbraně, jichž se transfer týká, by mohly být použity k páchání závažných násilných činů na základě pohlaví nebo závažných násilných činů na ženách a dětech či k napomáhání jejich páchání; vyzývá členské státy, aby zpřísnily ustanovení společného postoje, pokud jde o násilí na základě pohlaví nebo závažné násilné činy páchané na ženách a dětech;

16.  vítá skutečnost, že EU má právně závazný rámec, ve světovém měřítku jedinečný, prostřednictvím kterého prosazuje kontrolu vývozu zbraní, a to i v krizových regionech a zemích s problematickou situací v oblasti dodržování lidských práv; vítá v této souvislosti skutečnost, že některé evropské i  třetí země se na základě společného postoje zapojily do systému pro kontrolu vývozu zbraní;

17.  vítá skutečnost, že Albánie, Bosna a Hercegovina, Kanada, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Island, Černá Hora a Norsko se samy podřídily kritériím a zásadám společného postoje 2008/944/SZBP; konstatuje, že od roku 2012 existuje zvláštní systém pro výměnu informací mezi EU a třetími zeměmi, jež se připojily ke společnému postoji;

Společný postoj

18.  připomíná, že společný postoj by měl vést ke koordinovanému přístupu k obchodu se zbraněmi, kterým není dotčeno právo členských států uplatňovat přísnější vnitrostátní politiky, jak se stanoví v článku 3 společného postoje; dále připomíná, že v každém případě zůstává ve výlučné působnosti členských států odmítnutí předat jakoukoli vojenskou technologii nebo zbraně a že společné standardy stanovené společným postojem by měly být považovány za minimální standard pro řízení transferů vojenských technologií podle 3. bodu odůvodnění; poukazuje na to, že harmonizace na evropské úrovni by neměla být využita jako záminka pro zmírnění přísnějších vnitrostátních pravidel;

19.  vyzývá členské státy, aby ve všech případech konzistentně vykládaly a striktně uplatňovaly kritéria společného postoje a nepřipouštěly, aby rozhodovací proces řídily politické a hospodářské úvahy; dále vyzývá členské státy, aby zrušily již dohodnuté zakázky, pokud jsou v důsledku radikální změny situace v rozporu se společným postojem;

20.  zastává názor, že skutečným problémem je to, že společný postoj je členskými státy uplatňován nedostatečně a nekonzistentně interpretován a považuje proto za zásadní, aby se přistoupilo ke konzistentnímu a ambicióznímu uplatňování všech osmi kritérií; poukazuje v této souvislosti na to, že v případě porušení těchto kritérií nejsou stanoveny žádné sankce, a považuje za žádoucí přijmout opatření na provádění nezávislých kontrol a uvalení sankcí v případě jakéhokoli porušení společného postoje;

21.  bere na vědomí přezkum společného postoje 2008/944/SZBP Pracovní skupiny pro vývoz konvenčních zbraní a závěr, že společný postoj náležitě plní cíle stanovené Radou a je v souladu se Smlouvou o obchodu se zbraněmi; konstatuje, že nebyly učiněny žádné změny navzdory závažné situaci v Sýrii a Iráku, zvýšené aktivitě teroristických skupin, konfliktům a nestabilitě, které jsou široce rozšířené na Blízkém východě a v severní Africe a mohly by ohrozit bezpečnost samotné Unie;

22.  bere na vědomí aktualizaci uživatelské příručky pro společný postoj Rady a vojenského seznamu EU; s napětím očekává, až Pracovní skupina pro vývoz konvenčních zbraní přijme nový mechanismus pro sdílení informací online; vítá nové odkazy na aspekty Smlouvy o obchodu se zbraněmi, které ještě nejsou součástí společného postoje, a na změny v podrobných pokynech k sedmému kritériu; žádá, aby se vynakládalo úsilí zejména v souvislosti s pokyny pro účinné provádění osmého kritéria;

23.  vyzývá členské státy, aby zajistily přísnější uplatňování osmi kritérií; domnívá se, že členské státy by měly rozšířit svá hodnocení o sledování situace v zemi doručení a dotčených specifických vojenských technologií, a to i na evropské úrovní v rámci Pracovní skupiny pro vývoz konvenčních zbraní; vybízí členské státy, aby uplatňovaly přísnější vnitrostátní kritéria;

24.  je znepokojen účinky, které mohou mít hrozby společností právními kroky v některých členských státech, ať již skutečné či pociťované, na zvažování žádostí o vývozní licence; připomíná členským státům, že přísné a pečlivé uplatňování osmi kritérií vytváří nezbytný základ pro zamítání žádostí o licenci;

25.  bere na vědomí, že druhé kritérium požaduje po členských státech, aby odmítly udělit vývozní licenci, pouze pokud existuje „jasné riziko“, že vyvážená vojenská technologie nebo vybavení mohou být použity pro interní represe; domnívá se, že toto kritérium vytváří prostor pro nekonzistentní uplatňování společných pravidel; vyzývá ke spolupráci se zástupci Rady Evropy, Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva a lidskoprávních organizací za účelem dalšího vyjasnění druhého kritéria;

26.  zastává kritický postoj k tomu, že různé členské státy osm kritérií často porušují; vyjadřuje politování nad tím, že nejsou k dispozici sankční mechanismy pro případ porušování osmi kritérií členskými státy a že v tomto směru neexistují žádné plány; je toho názoru, že by měly být určeno, jakým způsobem a jakými prostředky by měla probíhat nezávislá kontrola a jak by měly fungovat mechanismy pro udílení sankcí v případech porušování společného postoje;

27.  naléhavě žádá všechny členské státy, aby se v souladu se zásadou předběžné opatrnosti zabývaly pojmem rizika spojeného s postupy udělování licence k převodu zbraní, což je běžný postup při řešení jiných oblastí, jako jsou terorismus, praní peněz a environmentální hrozby;

28.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit ucelenější politiku v oblasti embarg a uplatňovat je s okamžitým účinkem; vyzývá členské státy, aby upřesnily vnitrostátní a mezinárodní ustanovení týkající se vývozu ,,vojenských“ a ,,nevojenských“ zbraní, která by mohla umožnit obcházení systémů regulace a vést k převodům malých zbraní pod označením „nevojenské“;

29.  připomíná, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, je zaměřeno na účinnou kontrolu převodu střelných zbraní pro civilní účely; uznává legitimnost vývozu loveckých a sportovních zbraní k civilnímu využití podle uvedeného nařízení; vítá přezkum právních předpisů EU v oblasti střelných zbraní (včetně předpisů o deaktivaci, správních sankcích a signálních zbraních) a záměr posílit policejní spolupráci s okolními zeměmi v boji proti pašování zbraní; žádá proto Komisi, aby posílila kapacity Europolu;

30.  vyzývá členské státy, aby do společného postoje zahrnuly mechanismus, který by automaticky zmrazil stávající licence na vývoz zbraní do zemí, vůči nimž bylo po udělení vývozní licence přijato evropské zbrojní embargo;

31.  navrhuje prozkoumat možnost, aby bylo osm kritérií rozšířeno a uplatňováno také na převod služeb týkajících se vývozu zbraní, jako je poradenství, a na činnosti soukromých vojenských společností se sídlem v EU ve třetích zemích; žádá, aby EU zaujala jednotný přístup k otázce „plovoucích zbrojnic“;

32.  vyzývá členské státy, které dosud nedodržují v plném rozsahu společný postoj Rady 2003/468/SZBP ze dne 23. června 2003 o kontrole zprostředkování obchodu se zbraněmi, aby vysvětlily, proč jej nedodržují a jaké kroky navrhují a kdy k nim přistoupí, aby dostály svým závazkům podle tohoto společného postoje; vybízí členské státy, aby zařadily služby dopravy a financování zbraní do svých právních předpisů týkajících se zprostředkovatelské činnosti při prodeji zbraní;

33.  je znepokojen možným odkloněním vyváženého zboží a vyzývá členské státy, aby zavedly účinný systém kontroly (systém monitorování, klauzule o nezneužívání v certifikátech konečných uživatelů a inspekce konečných uživatelů prováděné na místě), včetně zvýšení stavu zaměstnanců vyčleněných k tomuto účelu; je přesvědčen, že by měla být navázána posílená spolupráce mezi členskými státy navzájem, mezi členskými státy a Europolem a Eurojustem i se třetími zeměmi, aby se usnadnilo stíhání zprostředkovatelů a pašeráků provádějících nezákonné převody zbraní; vyzývá Radu, aby zlepšila soulad mezi sedmým kritériem a článkem 11 Smlouvy o obchodu se zbraněmi;

34.  je hluboce znepokojen možným obcházením vývozních kontrol EU prostřednictvím licencované výroby ve třetích zemích nebo prostřednictvím zámořských poboček společností sídlících v EU; vyzývá Pracovní skupinu pro vývoz konvenčních zbraní (COARM), aby se ve své příští výroční zprávě touto otázkou podrobně zabývala;

35.  vyzývá k posílené koordinaci na pracovní úrovni v rámci Rady a ESVČ s cílem zajistit, aby aspekty spojené s předcházením konfliktům, rozvojem a lidskými právy byly řádně vzaty v úvahu; vyzývá k vedení pravidelných konzultací mezi Pracovní skupinou pro vývoz konvenčních zbraní (COARM) a Pracovní skupinou pro lidská práva (COHOM) i k tomu, aby se pracovní skupina COARM spojila se všemi příslušnými aktéry EU, jako jsou Intcen, protiteroristický koordinátor EU a delegace EU, s cílem zlepšit koherentnost a sdílení informací, jež mohou mít význam pro rozhodování o udělení licencí na převod zbraní, zejména s ohledem na rizika v navrhovaných zemích příjemců, aby se tak zlepšila kvalita rozhodnutí přijímaných v rámci společného postoje;

Transparentnost

36.  lituje toho, že šestnáctá výroční zpráva byla přijata pozdě, přičemž se jednalo o největší zpoždění v historii vůbec;

37.  poznamenává, že předání úplných údajů znamená předání údajů o finanční hodnotě jak vydaných licencí na vývoz zbraní, tak vlastních vývozů, rozepsaných podle zemí určení a kategorie ve vojenském seznamu EU; vyzývá zbývající členské státy, aby splnily svou povinnost předkládat výroční zprávu a dodatečně poskytly údaje pro 16. výroční zprávu a v souvislosti s budoucími výročními zprávami aby tak činily včas;

38.  konstatuje, že zpráva obsahuje standardizované informace o vydaných vývozních licencích, ale neobsahuje úplné informace o skutečném vývozu zbraní; naléhavě žádá Radu a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby hledaly způsoby, jak zlepšit dodržování oznamovací povinnosti a zvýšit transparentnost a veřejnou kontrolu rámce pro kontrolu vývozu, a zejména zajistit, aby členské státy podávaly zprávy o všech vývozech zbraní; žádá, aby byl tento nedostatek napraven a na základě toho byla stanovena taková podoba výroční zprávy, v níž budou jasně uvedeny údaje o skutečných vývozech rozdělené podle typu a země určení;

39.  vyzývá k zavedení standardizovaného postupu podávání zpráv a předkládání informací o skutečném vývozu zbraní a licenčních údajích, včetně lhůty pro podání, který by byl uplatňován a dodržován jednotně ve všech členských státech; vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu informovaly o zamítnutých žádostech o licence a aby podávaly informace k jednotlivým licencím mj. o zemi dovozu a konkrétním orgánu, popisu a množství položek, které jsou předmětem převodu, s ohledem na podkategorie vojenského seznamu a uváděly též důvod zamítnutí; navrhuje změnit formát výroční zprávy tak, aby fungovala jako veřejně přístupná a interaktivní on-line databáze, v níž lze vyhledávat;

40.  vyzývá k intenzivnějším konzultacím mezi členskými státy s ohledem na převody do oslabených a nestabilních regionů a zemí, zejména těch, které se chovají agresivně ve svém sousedství; vyzývá k důkladné a systematické kontrole uplatňování režimu sankcí EU vůči proti Rusku v oblasti vývozu zbraní a prodeje technologií dvojího užití; vyzývá členské státy, aby vypracovaly seznam osob (včetně právnických osob a jednotlivců) odsouzených za porušení právních předpisů v oblasti vývozu zbraní a v souvislosti s případy zjištěného odklonu a osob, které nebyly odsouzeny, ale o nichž je známo, že jsou zapojeny do nelegálního obchodu se zbraněmi nebo do činností, které představují hrozbu pro mezinárodní bezpečnost; vyzývá členské státy, aby poskytly podrobné informace o postupech pro pozastavení platnosti nebo zrušení udělených licencí, pokud jde o země, na které bylo uvaleno embargo;

41.  pokládá za zásadní, aby si země, které jsou kandidáty na přistoupení k EU, počínaly v souladu s postoji a principy EU ve věci vývozů zbraní a obchodu se zbraněmi;

42.  vyzývá k monitorování ilegálního obchodu se zbraněmi a ke spolupráci při boji proti němu, a to postupy spolupráce se zapojením policejních sil a pohraničních orgánů na základě výměny informací a databází, s cílem minimalizovat bezpečnostní rizika pro EU a její občany;

Veřejná kontrola

43.  připomíná, že vlády nesou politickou odpovědnost za rozhodnutí, zda vyvážet vojenský materiál nebo zboží dvojího užití, či ne; vyzývá členské státy, aby poskytovaly podrobné informace o každé z vydaných licencí, a umožnily tak provádění kontrol na úrovni EU s cílem zajistit, aby se nestalo, že země nedodrží kritéria ze společného postoje vedeny ekonomickými, politickými nebo osobními zájmy; žádá, aby se ESVČ a Pracovní skupina pro vývoz konvenčních zbraní (COARM) chopily úkolu kontrolovat licence, u nichž se zdá, že nesplňují kritéria ze společného postoje;

44.  je pevně přesvědčen, že občané a parlamenty mají v zájmu transparentnosti a větší míry veřejné kontroly právo být informováni o rozhodnutích svých vlád týkajících se vývozu zbraní, jelikož tato rozhodnutí mají dopad na bezpečnost a životní podmínky jejich země i jiných zemí; žádá, aby zprávy byly přístupné veřejnosti;

45.  vyzývá Radu a ESVČ, aby rovněž zlepšily přístup k informacím o sankcích a zbrojních embargách, neboť tyto informace často nejsou zcela aktuální nebo se nepodávají ve snadno přístupné podobě;

46.  vyzývá k posílení parlamentního dohledu na vnitrostátní i na evropské úrovni prostřednictvím výročních zpráv předkládaných parlamentům; vyzývá k diskusi o evropském vývozu zbraní a evropské obranné průmyslové politice na příští meziparlamentní konferenci o SZBP/SBOP;

47.  vítá pravidelné konzultace s občanskou společností, neboť přispívají ke zvýšení transparentnosti; vyzývá Komisi, ESVČ a Pracovní skupinu pro vývoz konvenčních zbraní (COARM), aby pokračovaly v tomto dialogu s občanskou společností, nevládními organizacemi a expertními skupinami; vybízí občanskou společnost a akademickou obec, aby nezávisle kontrolovaly obchod se zbraněmi;

Nové technologie a otázka zboží dvojího užití

48.  domnívá se, že v důsledku technologického vývoje je čím dál těžší rozlišovat mezi čistě vojenským a čistě civilním užitím, a že by proto měla být věnována zvláštní pozornost seznamu zboží dvojího užití s ohledem na Wassenaarské ujednání; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, členské státy a Komisi, aby zajistily, že ve Wassenaarském ujednání ani mezi vojenským seznamem a přílohami nařízení o zboží dvojího užití nebudou existovat mezery, a aby věnovaly zvláštní pozornost novým technologiím strategického významu, jako jsou dálkově řízené letadlové systémy, aplikovaná robotika a technologie sledování;

49.  připomíná, že šíření některých technologií sledování a narušování po celém světě nejenže může být na újmu lidským právům, ale mohlo by být také značnou hrozbou pro evropské strategické zájmy a naši digitální infrastrukturu;

50.  oceňuje probíhající iniciativu Komise s cílem modernizovat kontroly vývozu zboží dvojího užití v EU a její úmysl předložit v první polovině roku 2016 nový legislativní návrh účinných a inteligentních politik k regulaci komerčního vývozu služeb v oblasti provádění a používání technologií dvojího užití, jehož součástí by zároveň byly účinné záruky zabraňující tomu, aby tyto vývozní kontroly poškodily vědecký výzkum a výzkum v oblasti bezpečnosti IT; zdůrazňuje, že návrh by se měl rovněž zaměřit na zlepšení soudržnosti a transparentnosti režimu kontroly vývozů a měl by plně zohlednit proměnlivost bezpečnostních výzev a překotnost technologického vývoje, zejména u softwaru a zařízení pro sledování a narušování; vítá dohodu, které dne 4. prosince 2013 dosáhly signatářské státy ve Wassenaarském ujednání, o zavedení kontrol v oblastech nástrojů pro sledování, prosazování práva a shromažďování zpravodajských informací a systémů pro sledování sítí; připomíná, že je naléhavě nutné zabývat se potenciálně nebezpečnými vývozy produktů a služeb IKT, které lze použít v souvislosti s porušováním lidských práv v některých třetích zemích, jak bylo ujednáno ve společném prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise v dubnu 2014;

51.  vyzývá členské státy, aby poskytly dostatečné zdroje na účinné provádění a vymáhání kontrol vývozů zboží dvojího užití, jeho zprostředkovávání a tranzitu; vítá probíhající Unií financované programy budování kapacit, které mají podpořit systémy kontroly vývozu zboží dvojího užití ve třetích zemích; vyzývá členské státy, aby také daly k dispozici školicí kapacity v EU;

52.  zdůrazňuje, že Komise by měla být schopna co nejrychleji poskytnout společnostem, které váhají, zda požádat o vývozní licenci, přesné a aktuální informace o legalitě a potenciálních negativních důsledcích případných obchodních transakcí;

53.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na přezkum toho, jak by mohly být využity normy EU pro IKT v rámci prevence potenciálních negativních dopadů vývozu těchto technologií nebo dalších služeb do třetích zemí, kde význam pojmů jako „zákonný odposlech“ nelze považovat za rovnocenný tomu v EU nebo které mají například špatnou pověst v oblasti lidských práv či kde neexistuje právní stát;

54.  opětovně uvádí, že při posuzování případů, kdy jsou technologie dvojího užití použity způsobem, který by mohl omezit lidská práva, by měly nad jinými hledisky převážit normy EU, a zejména normy stanovené v Listině základních práv Evropské unie;

55.  lituje, že některé evropské i mezinárodní společnosti, které obchodují s technologiemi dvojího užití, aktivně spolupracují s režimy porušujícími lidská práva, ačkoli jim jsou známy škodlivé dopady tohoto obchodu na lidská práva;

56.  naléhavě žádá Komisi, aby veřejně vyloučila společnosti zapojené do těchto činností z veřejných zakázek EU a z řad příjemců finančních prostředků na výzkum a vývoj a všech dalších druhů finanční podpory;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce / místopředsedkyni Komise a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.
(2) Úř. věst. C 103, 27.3.2015, s. 1.
(3) Smlouva o obchodu se zbraněmi, OSN, 13–27217.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0081.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0215.
(6) Úř. věst. L 341, 18.12.2013, s. 56.
(7) Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0288.
(9) Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1.
(10) Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 79.
(11) http://www.wassenaar.org/controllists/, „seznam zboží a technologií dvojího užití a seznam střeliva“, Wassenaarské ujednání o vývozních kontrolách konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití, 25. března 2015.
(12) Dokument A/HRC/RES/24/35.
(13) „Trends in international arms transfers“, 2014, (Trendy v mezinárodních transferech zbraní, 2014), SIPRI Fact Sheet, březen 2015.
(14) IANSA, Oxfam International a Saferworld: „Africa’s missing billions – International arms flows and the cost of conflict“ (Africe chybějí miliardy – mezinárodní toky zbraní a náklady konfliktu), 2007.
(15) „Global Burden of Armed Violence 2015: Every Body Counts“ („Celosvětové zatížení v důsledku ozbrojeného násilí 2015: každý život se počítá“), zpráva Ženevské deklarace o ozbrojeném násilí a rozvoji.
(16) „Exploring Tomorrow’s Organised Crime“ („Zkoumání organizované trestné činnosti zítřka“), Europol (2015).


Patenty a práva šlechtitelů rostlin
PDF 406kWORD 72k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o patentech a právech šlechtitelů rostlin (2015/2981(RSP))
P8_TA(2015)0473RC-B8-1394/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o patentování v podstatě biologických způsobů šlechtění(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů(2), zejména na její článek 4, v němž se stanoví, že produkty získané v podstatě biologickými způsoby patentovatelné nejsou;

–  s ohledem na Evropskou patentovou úmluvu ze dne 5. října 1973, zejména na čl. 53 písm. b) této úmluvy,

–  s ohledem na rozhodnutí Velkého stížnostního senátu Evropského patentového úřadu ze dne 25. března 2015 ve věci G2/12 (o rajčatech) a G2/13 (o brokolici),

–  s ohledem na prováděcí předpisy Evropského patentového úřadu, zejména na článek 26 těchto předpisů, který stanoví, že pro evropské patentové přihlášky a patenty týkající se biotechnologických vynálezů se jako doplňující prostředek výkladu použije směrnice 98/44/ES,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin ze dne 2. prosince 1961, pozměněnou v Ženevě dne 10. listopadu 1972, dne 23. října 1978 a 19. března 1991 (dále jen „úmluva UPOV z roku 1991“),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství(3) (dále jen „nařízení Rady (ES) č. 2100/94“), zejména na čl. 15 písm. c) a d) tohoto nařízení,

–  s ohledem na Dohodu Rady o Jednotném patentovém soudu ze dne 19. února 2013(4) (dále jen „dohoda o JPS“), zejména na čl. 27 písm. c) této dohody,

–  s ohledem na Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, včetně obchodu s padělky (dohoda TRIPS), zejména na čl. 27 odst. 3 této dohody, který stanoví, že členové dohody mohou zamezit patentovatelnosti v podstatě biologických způsobů šlechtění,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že biologický rostlinný materiál zahrnující znaky rostlin je naprosto nezbytný k podpoře inovací a získávání nových odrůd, aby bylo možno zaručit v celosvětovém měřítku dodávky potravin, čelit změně klimatu, předcházet monopolům v rámci šlechtitelského odvětví a zároveň zajistit více příležitostí pro malé a střední podniky;

B.  vzhledem k tomu, že práva duševního vlastnictví jsou důležitá pro zajištění hospodářských pobídek pro vývoj nových rostlinných produktů a pro konkurenceschopnost;

C.  vzhledem k tomu, že patenty produktů pocházejících z konvenčního šlechtění nebo patenty genetických materiálů nezbytných pro konvenční šlechtění mohou oslabit výjimku ohledně vyloučení patentovatelnosti stanovenou v čl. 53 písm. b) Evropské patentové úmluvy a v článku 4 směrnice 98/44/ES;

D.  vzhledem k tomu, že produkty získané v podstatě biologickými způsoby, jako jsou rostliny, semena, původní znaky a geny, by patentovatelné být neměly;

E.  vzhledem k tomu, že šlechtění rostlin je inovativní proces, který využívali zemědělci a zemědělské komunity od počátků zemědělství, a vzhledem k tomu, že nepatentované druhy a metody šlechtění jsou důležité pro genetickou diverzitu;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice 98/44/ES upravuje biotechnologické vynálezy, zejména genetické inženýrství, avšak jak je naznačeno v bodech odůvodnění 52 a 53 této směrnice, nebylo úmyslem zákonodárce umožnit v rámci působnosti této směrnice patentování produktů získaných v podstatě biologickými způsoby;

G.  vzhledem k tomu, že na rozhodnutí Evropského patentového úřadu čeká v současné době řada žádostí týkajících se produktů získaných v podstatě biologickými způsoby šlechtění, a že je proto naléhavě třeba vyjasnit oblast působnosti a výklad směrnice 98/44/ES, a zejména jejího článku 4;

H.  vzhledem k tomu, že směrnice 98/44/ES implicitně uznává právo volného nakládání s materiálem spadajícím do působnosti patentu pro experimentální účely, jak vyplývá z čl. 12 odst. 3 písm. b) a čl. 13 odst. 3 písm. b);

I.  vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 27 písm. c) dohody o JPS, podle kterého se práva vyplývající z patentu nevztahují na šlechtitele, se bude týkat jen patentů udělených na základě jednotného patentového systému a nebude se týkat automaticky všech vnitrostátních patentů v EU, což povede k nejednotné situaci, pokud jde o možnost šlechtění za použití materiálu získaného v podstatě biologickými způsoby, který spadá do působnosti patentu;

J.  vzhledem k tomu, že základní zásadou mezinárodního sytému odrůdových práv založeného na úmluvě UPOV z roku 1991 a systému EU vycházejícím z nařízení Rady (ES) č. 2100/94 je to, že držitel odrůdových práv nesmí bránit dalším osobám v užívání chráněné odrůdy pro další šlechtění;

1.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že by nedávné rozhodnutí Velkého stížnostního senátu Evropského patentového úřadu ve věci G2/12 (o rajčatech) a G2/13 (o brokolici) mohlo vést k vyššímu počtu patentů udělených EPÚ, pokud jde o charakteristické znaky, které se do nových odrůd zavádějí v podstatě biologickými postupy, jako je křížení a selekce;

2.  naléhavě vyzývá Komisi, aby objasnila oblast působnosti a výklad směrnice 98/44/ES, a zejména jejího článku 4 a také čl. 12 odst. 3 písm. b) a čl. 13 odst. 3 písm. b), s cílem zajistit právní jednoznačnost, pokud jde o zákaz patentovatelnosti produktů získaných v podstatě biologickými způsoby, a také aby objasnila, že je dovoleno provádět šlechtění za použití biologického materiálu spadajícího do oblasti působnosti patentu;

3.  vyzývá Komisi, aby své vysvětlující prohlášení týkající se patentovatelnosti produktů získaných v podstatě biologickými způsoby sdělila EPÚ, aby bylo možno jej používat jako doplňující prostředek výkladu;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že Unie bude garantovat přístup a možnost použití materiálu získaného v podstatě biologickými způsoby pro účely šlechtění rostlin, tak aby nedošlo k případné interferenci s postupy členských států, pokud jde o zajištění šlechtitelské výjimky;

5.  vyzývá Komisi, aby v rámci mnohostranných diskusí o harmonizaci patentového práva usilovala o zamezení patentovatelnosti v podstatě biologického způsobu šlechtění;

6.  vyzývá Komisi, aby podala zprávu o vývoji a dopadech patentového práva v oblasti biotechnologie a genetického inženýrství, jak je požadováno v čl. 16 písm. c) směrnice 98/44/ES a jak Parlament požadoval ve svém usnesení ze dne 10. května 2012 o patentování v podstatě biologických způsobů šlechtění;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropskému patentovému úřadu.

(1) Úř. věst. C 261 E, 10.9.2013, s. 31.
(2) Úř. věst. L 213, 30.7.1998, s. 13.
(3) Úř. věst. L 227, 1.9.1994, s. 1.
(4) Úř. věst. C 175, 20.6.2013, s. 1.


Situace v Burundi
PDF 272kWORD 103k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o situaci v Burundi (2015/2973(RSP))
P8_TA(2015)0474RC-B8-1348/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou v Aruše dne 28. srpna 2000,

–  s ohledem na ústavu Burundi, a zejména její článek 96,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných (ACDEG),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Nevena Mimici ze dne 13. prosince 2015 o zhoršující se situaci v Burundi,

–  s ohledem na závěry Rady o konzultacích mezi EU a Burundi podle článku 96 dohody z Cotonou, které byly přijaty dne 8. prosince 2015,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2248 (2015) ze dne 12. listopadu 2015 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na společné prohlášení zástupce generálního tajemníka OSN Jana Eliassona, předsedkyně Africké unie Nkosazany Dlamini-Zumaové a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové o Burundi ze dne 12. listopadu 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady pro mír a bezpečnost Africké unie (AU) ze dne 13. června, 17. října a 13. listopadu 2015 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na prohlášení Východoafrického společenství ze dne 31. května a 6. července 2015 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o situaci v Burundi ze dne 9. prosince 2015,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Burundi,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března, 18. května, 22. června a 16. listopadu 2015 o Burundi,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o situaci v Burundi(1),

–  s ohledem na dopis s žádostí o zahájení konzultací s burundskými orgány podle článku 96 dohody z Cotonou, který dne 26. října 2015 schválila Rada,

–  s ohledem na prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudové ze dne 6. listopadu 2015,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Burundi se v posledních dnech výrazně zhoršila poté, co došlo k útokům na tři vojenské tábory v Bujumbuře; vzhledem k tomu, že burundské bezpečnostní složky zabily ve dnech 11. a 12. prosince 2015 nejméně 87 osob; vzhledem k tomu, že v mnoha z těchto případů zabití se zřejmě jedná o nahodilou popravu;

B.  vzhledem k tomu, že článek 96 ústavy Burundi a čl. 7 odst. 3 protokolu II k arušské dohodě o míru a usmíření stanoví, že prezident nemůže zastávat svůj úřad déle než dvě funkční období; vzhledem k tomu, že Pierre Nkurunziza zastává úřad prezidenta od roku 2005 a v roce 2010 byl do své funkce zvolen podruhé;

C.  vzhledem k tomu, že dne 29. června 2015 se v Burundi konaly volby do zákonodárných orgánů a místních zastupitelstev a dne 21. července 2015 volby prezidentské; vzhledem k tomu, že oba volební procesy označilo mezinárodní společenství za netransparentní, nedostatečně inkluzivní, nesvobodné a nevěrohodné; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu Africká unie (AU) odmítla vyslat do země pozorovatele, kteří měli sledovat průběh voleb, EU pozastavila svou volební pozorovatelskou misi v Burundi a velká část burundské opozice se rozhodla volby bojkotovat;

D.  vzhledem k tomu, že kandidatura prezidenta Nkurunzizy pro třetí funkční období a jeho následné znovuzvolení ve volbách konaných dne 21. července 2015 uvrhly zemi do nejhlubší politické krize od konce občanské války;

E.  vzhledem k tomu, že burundská vláda ignorovala rozhodnutí, která dne 13. června 2015 přijala Africká unie, a doporučení, která dne 6. července 2015 přijalo Východoafrické společenství, jejichž úplné provedení by otevřelo cestu k důvěryhodným a inkluzivním volbám;

F.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a dalších lidskoprávních organizací docházelo v Burundi v době před volbami i po nich k případům politicky motivovaného i jiného porušování lidských práv a k násilným činům, jejichž terčem se stávali především opoziční aktivisté, obránci lidských práv a novináři, mezi nimi např. Pierre Claver Mbonimpa, jehož syn byl nalezen mrtev poté, co jej zatkla policie, Marguerite Barankitseová, Antoine Kaburahe a Bob Rugurika; vzhledem k tomu, že panuje všeobecný názor, že tyto činy mají většinou, nikoli však výlučně, souvislost se státními institucemi; vzhledem k tomu, že hlavní odpovědnost za zajišťování bezpečnosti v Burundi a ochranu burundských obyvatel při současném dodržování právního státu, lidských práv a mezinárodního humanitárního práva nese burundská vláda;

G.  vzhledem k tomu, že v důsledku zhoršující se politické situace v Burundi bylo více než 200 000 osob vnitřně vysídleno nebo vyhledalo útočiště v sousedních zemích; vzhledem k tomu, že v červenci 2015 zvýšila EU svou humanitární pomoc a vyčlenila dodatečných 4,5 milionu EUR na pomoc vysídleným osobám;

H.  vzhledem k tomu, že Burundi je jednou z nejméně rozvinutých zemí na světě; vzhledem k tomu, že takřka polovina (45 %) z jeho 10,6 milionů obyvatel je ve věku 15 let nebo mladších (děti pod 5 let představují 19,9 %); vzhledem k tomu, že Burundi se nachází na prvním místě na globálním indexu hladu (Global Hunger Index, GHI), přičemž tři z pěti dětí v této zemi trpí nedostatečným růstem; vzhledem k tomu, že mezi lety 2013 a 2014 kleslo Burundi o dvě příčky (ze 178. na 180. místo) v indexu lidského rozvoje Rozvojového programu OSN; vzhledem k tomu, že v Burundi žijí čtyři lidé z pěti s méně než 1,25 US dolary na den a 66,9 % obyvatel žije pod úrovní chudoby;

I.  vzhledem k tomu, že dne 26. října 2015 vyzvala EU k zahájení konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou s cílem prověřit nedodržování základních bodů dohody, zejména pokud jde o lidská práva, demokratické zásady a právní stát; vzhledem k tomu, že tyto konzultace byly zahájeny dne 8. prosince 2015;

J.  vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2015 uvedla EU, že postoje, jež Burundi vyjádřilo v průběhu konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou, by znemožnily vyřešit problém, který představuje nedodržování zásadních prvků partnerství s EU ze strany Burundi; vzhledem k tomu, že EU dále uvedla, že postoje vyjádřené Burundi nepředstavují uspokojivou odpověď na rozhodnutí Rady pro mír a bezpečnost Africké unie ze dne 17. října a 13. listopadu 2015, obzvláště pokud jde o potřebu zavést neprodleně upřímný a inkluzivní dialog, který se bude zakládat na dohodě z Aruši;

K.  vzhledem k tomu, že patová politická situace v Burundi, kterou charakterizuje nedostatečný dialog mezi burundskými zúčastněnými stranami, v důsledku čehož dochází ke zhoršování bezpečnostní a hospodářské situace, má závažné důsledky pro obyvatele země a představuje vážné riziko pro stabilitu v regionu, v němž se v nadcházejících dvou letech má konat několik voleb (Uganda, Demokratická republika Kongo, Rwanda);

L.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství zastává významnou úlohu garanta dohod z Aruši; vzhledem k tomu, že veškeré dosavadní snahy o překonání krize a obnovení dialogu mezi všemi politickými silami, které byly vyvinuty na regionální a nižší úrovni, dosud nepřinesly pozitivní výsledky;

M.  vzhledem k tomu, že dne 1. srpna 2015 se politická opozice a občanská společnost sešly v Addis Abebě, aby vytvořily Národní radu pro obnovení dohod z Aruši a právního státu;

N.  vzhledem k tomu, že dne 23. září 2015 prezident podepsal dekret, kterým byla vytvořena národní komise pro vnitřní burundský dialog, jež by měla v příštích šesti měsících vést jednání; vzhledem k tomu, že občanská společnost se vyjádřila velmi skepticky k potenciálním výsledkům této komise, neboť většina představitelů opozice či občanské společnosti, kteří vystupují proti třetímu mandátu prezidenta Nkurunzizy, čelí stíhání na základě obvinění z vyvolávání nepokojů a účasti na neúspěšném pokusu o převrat z 13. a 14. května 2015; vzhledem k tomu, že předseda nově zvoleného národního shromáždění Pascal Nyabenda uvedl, že „do tohoto dialogu (…) nebudou přizvány osoby, které se podílely na přípravě a realizaci pokusu o převrat“;

O.  vzhledem k tomu, že Africká unie, EU a Spojené státy přijaly opatření, která spočívají ve zmrazení majetku a zákazu cestování a týkají se předních představitelů vlády i opozice, jejichž činy a prohlášení napomáhají pokračování násilí a brání hledání politického řešení krize v Burundi;

P.  vzhledem k tomu, že Spojené státy a mnoho dalších zemí doporučily svým občanům, aby vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci neprodleně opustili Burundi;

Q.  vzhledem k tomu, že dne 17. října 2015 požádala Rada míru a bezpečnosti Africké unie o dokončení plánování pro nepředvídané události, aby v případě, že si to situace vyžádá, mohla být do Burundi vyslána mise pod africkým velením, která by měla za úkol zabránit násilí v zemi, a dohodla se na zahájení důkladného vyšetřování případů porušování lidských práv a dalších činů páchaných na civilním obyvatelstvu Burundi;

R.  vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2015 předložil generální tajemník OSN Pan Ki-mun Radě bezpečnosti tři návrhy doporučující přezkum mandátu pro přítomnost OSN v Burundi v závislosti na vývoji situace s cílem umožnit v nejzazším případě, pokud by se krize dále zhoršila, vyslání mírové mise;

S.  vzhledem k tomu, že bude vyslán podpůrný tým OSN, jehož úkolem bude podpořit vnitřní dialog v Burundi, radit vládě ve věci posilování institucí právního státu a odzbrojování, koordinovat práci s regionálními aktéry, monitorovat situaci na místě a podávat o ní zprávy a usnadňovat plánování OSN pro posílenou přítomnost v Burundi;

T.  vzhledem k tomu, že Africká unie a další mezinárodní aktéři opakovaně volají po skutečném inkluzivním dialogu za účasti všech zainteresovaných stran, založeném na dodržování dohody z Aruši a burundské ústavy a směřujícím k nalezení konsensuálního řešení konfliktu v Burundi; vzhledem k tomu, že tento postoj podporují také EU a OSN;

U.  vzhledem k tomu, že za plné podpory Africké unie, EU a OSN i nadále probíhá zprostředkovatelské úsilí, jehož cílem je podpořit vnitřní burundský dialog v zájmu nalezení konsensuálního a mírového řešení krize v Burundi;

V.  vzhledem k tomu, že EU významným způsobem přispívá k ročnímu rozpočtu Burundi, jenž je přibližně z jedné poloviny tvořen prostředky pocházejícími z mezinárodní pomoci, a v nedávné době Burundi poskytla z Evropského rozvojového fondu na období 2014–2020 částku 432 miliony EUR;

W.  vzhledem k tomu, že burundské orgány pozastavily prostřednictvím dekretu č. 530/1597 činnost deseti organizací pro lidská práva, a to organizací následujících: ACAT-Burundi, APRODH, AMINA, FOCODE, FORSC, FONTAINE-ISOKO, Maison Shalom, PARCEM, RCP a SPPDF, a zablokovaly jejich bankovní účty;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad vážnou bezpečnostní a politickou situací v Burundi, rychle se zhoršující humanitární situací a důsledky, které tato situace může mít pro bezpečnost a stabilitu v celém regionu;

2.  důrazně odsuzuje nedávné násilné útoky a zvýšený počet případů porušování lidských práv, včetně vražd, mimosoudních poprav, narušení fyzické integrity osob, mučení a dalšího krutého, nelidského či ponižujícího zacházení, svévolného zatýkání a nezákonného zadržování, a to i dětí, obsazení škol vojenskými a policejními jednotkami, porušování svobody tisku a projevu, a běžného výskytu beztrestnosti; vyzývá k důslednému a nezávislému vyšetření poprav a jiných zabití a případů porušení práv a k postavení pachatelů těchto činů před soud;

3.  vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno násilí, porušování lidských práv a politické zastrašování oponentů a aby v naprostém souladu s mezinárodním právem a lidskými právy byly okamžitě odzbrojeny všechny ozbrojené skupiny spřízněné s politickými stranami;

4.  naléhavě žádá všechny strany, aby vytvořily nezbytné podmínky pro obnovení důvěry a posílení národní jednoty, a vyzývá k okamžitému obnovení inkluzivního a transparentního národního dialogu za účasti vlády, opozičních stran a zástupců občanské společnosti;

5.  zdůrazňuje, že takovýto dialog, jehož cílem je dosáhnout trvalého míru, bezpečnosti a stability a obnovit demokracii a právní stát v zájmu obyvatel Burundi, by měl vycházet z dohody z Aruši a z burundské ústavy, což vyžaduje soulad s mezinárodními právními předpisy a smlouvami;

6.  poukazuje zejména na skutečnost, že v ozbrojených skupinách působících v Burundi je zastoupeno mnoho mladých lidí, včetně dětí mladších osmnácti let, a vyzývá mezinárodní společenství, aby věnovalo zvláštní pozornost jejich reintegraci a podpoře jejich účasti na mírovém politickém procesu;

7.  žádá, aby všechny strany v Burundi upustily od jakýchkoli činností, které by mohly ohrozit mír a bezpečnost v zemi; jednoznačně odsuzuje veškerá veřejná prohlášení, jejichž cílem je podněcovat k násilí a nenávisti vůči různým skupinám burundské společnosti a která by mohla ještě zvýšit stávající napětí, a vyzývá všechny aktéry, aby se zdrželi takovýchto prohlášení;

8.  připomíná burundským orgánům, že jsou povinny zajistit bezpečnost na území své země a zaručit dodržování lidských, občanských a politických práv a základních svobod v souladu s burundskou ústavou, Africkou chartou lidských práv a práv národů a dalšími mezinárodními a regionálními lidskoprávními nástroji;

9.  v této souvislosti připomíná, že partnerství mezi EU a Burundi se řídí dohodou z Cotonou a že všechny strany této dohody jsou povinny dodržovat podmínky v ní stanovené, zejména pokud jde o dodržování lidských práv; připomíná zejména skutečnost, že článek 96 dohody z Cotonou stanoví, že v případě nedodržování lidských práv, demokratických zásad a principů právního státu lze zahájit postup konzultací, a vítá v tomto ohledu rozhodnutí EU požádat o zahájení konzultací v souladu s uvedeným článkem;

10.  důrazně odsuzuje skutečnost, že prezident Nkurunziza porušil dohodu z Aruši tím, že byl zvolen do funkce prezidenta již potřetí;

11.  naléhavě žádá burundské orgány, aby přijetím soudních i mimosoudních opatření, jako je zřízení komise a zvláštních tribunálů pro pravdu a usmíření, podpořily objasnění masových zločinů spáchaných mezi lety 1962 a 2008, a přispěly tak k národnímu usmíření;

12.  vítá zprostředkovatelské úsilí zaměřené na podporu dialogu mezi burundskými stranami, v jehož čele stojí Východoafrické společenství a které podporují Africká unie a OSN; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby toto úsilí rovněž podpořila; naléhavě žádá vládu Burundi a další zúčastněné strany, aby s mediátorem plně spolupracovaly;

13.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad počtem obětí a případů závažného porušování lidských práv, které jsou hlášeny od počátku krize; naléhavě žádá příslušné orgány, aby bezodkladně zahájily důkladné prošetření okolností těchto zločinů a motivů, které k nim vedly, a aby zajistily, že osoby, které jsou za ně odpovědné, budou postaveny před soud; znovu opakuje, že ti, kteří nesou odpovědnost za porušování lidských práv nebo za závažné zásahy do těchto práv, nesmí zůstat nepotrestáni; vyzývá orgány, aby zajistily, že školy budou i nadále bezpečným místem výuky; vyzývá žalobkyni Mezinárodního trestního soudu, aby situaci v Burundi bedlivě sledovala, a podporuje její prohlášení z 6. listopadu 2015;

14.  požaduje zrušení dekretu č. 530/1597, který stanoví prozatímní pozastavení činnosti 10 lidskoprávních organizací, a žádá o okamžité ukončení zmrazení jejich bankovních účtů, aby tyto organizace mohly svobodně vykonávat svoji činnost;

15.  žádá bezpečný návrat novinářů a obránců lidských práv z exilu, opětovné zahájení činnosti sdělovacích prostředků, které musely po neúspěšném pokusu o puč dne 13. a 14. května 2015 svou činnost ukončit, a žádá, aby novináři obvinění z přímé či nepřímé účasti na nezdařeném puči byli tohoto obvinění zproštěni;

16.  je obzvláště znepokojen značně vysokou úrovní diskriminace a kriminalizace osob LGBTI v Burundi; znovu zdůrazňuje, že sexuální orientace patří ke svobodě projevu a je součástí individuálního práva na soukromý život zaručeného mezinárodními právními předpisy v oblasti lidských práv, podle nichž je nutné hájit zásady rovnosti a nediskriminaci a zároveň zaručit svobodu projevu; žádá proto parlament a vládu Burundi, aby zrušily ustanovení trestního zákoníku diskriminující osoby LGBTI;

17.  poukazuje na vážný dopad, jaký má tato krize na děti, a žádá Komisi, aby se společně s mezinárodními partnery i nadále angažovala v úsilí o poskytování služeb zdravotní péče, včetně základních léků, zajištění bezpečného přístupu ke vzdělání a ochrany dětí před násilím v jakékoli podobě a o zaručení přístupu k ostatním sociálním službám;

18.  vítá vyslání lidskoprávních pozorovatelů a odborníků Africké unie, kteří budou situaci lidských práv sledovat, a zdůrazňuje, že je důležité s nimi spolupracovat, a umožnit jim tak plnění jejich mandátu; mimoto vyzývá Mezinárodní trestní soud, aby v rámci své působnosti vyšetřil porušování lidských práv, k němuž údajně došlo během poslední krize;

19.  vítá cílené sankce, které schválila EU a které jsou v souladu s obdobným rozhodnutím Africké unie, mezi něž patří zákaz cestování a zmrazení účtů a jež se týkají těch občanů Burundi, jejichž jednání nebo prohlášení přispívají k přetrvávajícímu násilí a brání v úsilí o politické urovnání krize; vyzývá EU, aby tyto sankce rozšířila na všechny osoby, jejichž jednání podněcující k nenávisti a porušující dohodu z Aruši ohrožuje mír a stabilitu v regionu;

20.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby vzhledem k tomu, jak se vyvinula veřejná konzultace vycházející z článku 96 dohody z Cotonou, posoudily možnost zmrazit veškerou nehumanitární pomoc, která je poskytována burundské vládě, a to až do té doby, než bude nepřiměřené násilí a porušování lidských práv ze strany vládních sil, které zaznamenal vysoký komisař OSN pro lidská práva, zastaveno a než bude nalezeno politické řešení na základě skutečně celonárodního dialogu v Burundi, a aby přesměrovaly svou pomoc tak, aby byla podpořena občanská společnost; domnívá se, že pomoc EU by měla řešit základní problémy nerovnosti, chudoby a chronické podvýživy s cílem dosáhnout nedávno schválených cílů udržitelného rozvoje;

21.  vyjadřuje hluboké politování nad pokračujícím exodem burundských uprchlíků do sousedních zemí; připomíná svou podporu všem humanitárním organizacím, které jsou v zemi činné, i sousedním hostitelským zemím; vyzývá mezinárodní společenství a humanitární agentury, aby i nadále poskytovaly pomoc všem lidem, z nichž jsou v důsledku konfliktu uprchlíci a vysídlené osoby; vítá závazek EU zvýšit finanční podporu a humanitární pomoc na řešení naléhavých potřeb těchto skupin lidí;

22.  vyzývá Africkou unii, OSN a EU, aby se vážně zabývaly regionálním rozměrem událostí a zabránily jakékoli další destabilizaci regionu, a to posílením své přítomnosti v této oblasti a zejména udržováním neustálého politického dialogu mezi zeměmi tohoto regionu; v této souvislosti naléhavě žádá Africkou unii, aby v případě, že se bezpečnost a stav lidských práv budou v Burundi nadále zhoršovat, zvážila možnost vyslat – v koordinaci s Radou bezpečnosti OSN – mírovou misi pod africkým velením;

23.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie Federiku Mogheriniovou, aby pokračovala ve svém úsilí o okamžité propuštění Richarda Spirose Hagabimany, burundského policisty řeckého původu, který byl protiprávně uvězněn a mučen, jelikož coby příslušník policie dne 28. července 2015 odmítl střílet do davu obyvatelstva;

24.  je toho názoru, že problémy Burundi jsou spjaty se spory souvisejícími s ovládáním úrodné zemědělské půdy, s nerovností v příjmech a diskriminací; v tomto kontextu vyzývá k zavedení odpovědného regulačního rámce, na jehož základě by byl ošetřen způsob, jak podniky dodržují lidská práva a plní své závazky týkající se sociálních a environmentálních norem;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Burundi, Radě ministrů AKT-EU, Komisi, Radě, Východoafrickému společenství a vládám jeho členských států, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0275.


Ochrana národního parku Virunga v Demokratické republice Kongo
PDF 354kWORD 98k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2015 o ochraně národního parku Virunga v Demokratické republice Kongo (2015/2728(RSP))
P8_TA(2015)0475B8-1346/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, která byla přijata v Paříži dne 16. listopadu 1972 na generální konferenci UNESCO,

–  s ohledem na skutečnost, že UNESCO v roce 1979 zapsalo národní park Virunga na seznam světového dědictví a v roce 1994 na seznam světového dědictví v ohrožení,

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti přijatou na „summitu Země“ v Riu de Janeiro dne 5. června 1992,

–  s ohledem na Úmluvu o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, která byla přijata v roce 1971 v Ramsaru,

–  s ohledem na pokyny OECD pro nadnárodní podniky z roku 1976 (a jejich aktualizace) a na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv přijaté v roce 1971,

–  s ohledem na konečné prohlášení následující po dohodě dosažené v červenci 2014 ve stížnosti Světového fondu na ochranu přírody (WWF International) na společnost SOCO International plc,

–  s ohledem na právní a smluvní rámec pro odvětví uhlovodíků v Demokratické republice Kongo včetně zákonů „Ordonnance-Loi n° 81-013 portant législation générale sur les mines et les hydrocarbures“, „Code minier“ a jakéhokoli budoucího zákona „Code congolais des hydrocarbures“, jakož i „Contrats de Partage et de Production des hydrocarbures“ (CPPs),

–  s ohledem na otázku položenou Komisi o ochraně národního parku Virunga v Demokratické republice Kongo (O-000108/2015 – B8-1111/2015),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že národní park Virunga, který se rozkládá v provinciích Severní Kivu a „Province Orientale“ Demokratické republiky Kongo při hranicích se Rwandou a Ugandou, je nejstarším národním parkem v Africe, památkou světového dědictví UNESCO a je světově proslulý svými jedinečnými biotopy a bohatou biologickou rozmanitostí, která z něj činí biologicky nejrozmanitější park v Africe; vzhledem k tomu, že park je proslulý zejména svými horskými gorilami, což je kriticky ohrožený druh, který byl zařazen na seznam v příloze I Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) z roku 1973;

B.  vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o biologické rozmanitosti, kterou Demokratická republika Kongo podepsala a ratifikovala, je zachování biologické rozmanitosti společným zájmem celého lidstva a nedílnou součástí rozvojového procesu; vzhledem k tomu, že Úmluva je právně závazná a své signatáře zavazuje k provádění jejích ustanovení;

C.  vzhledem k tomu, že národní park Virunga je rovněž chráněn Ramsarskou úmluvou a zákony Demokratické republiky Kongo; vzhledem k tomu, že Evropská komise a některé členské státy EU podporují posledních 25 let zachování parku;

D.  vzhledem k tomu, že národní park Virunga je v Demokratické republice Kongo jedním ze tří míst (č. 787), na něž se vztahuje Ramsarská úmluva; vzhledem k tomu, že podle Ramsarské úmluvy má Demokratická republika Kongo vůči místům zapsaným na seznamu této úmluvy řadu povinností, například musí připravovat a následně provádět územní plánování tak, aby podporovala zachování mokřadů zapsaných na seznamu, a využívat mokřady na svém území co možná nejuvážlivěji (čl. 3 odst. 1 Ramsarské úmluvy);

E.  vzhledem k tomu, že podle zprávy organizace WWF z roku 2013 nazvané „Ekonomická hodnota parku Virunga“ generuje v současnosti národní park Virunga ročně 48,9 milionu USD; vzhledem k tomu, že park by mohl za stabilní situace přispět k hospodářskému růstu a vyššímu objemu cestovního ruchu a generovat hodnotu v roční výši jedné miliardy USD a zajistit 45 000 pracovních míst;

F.  vzhledem k tomu, že park je i přes svůj status chráněné divoké přírody desítky let ohrožován ozbrojenými skupinami, které zde provozují pytláctví a jsou zodpovědné za odlesňování a další neudržitelné a nezákonné způsoby využívání místních zdrojů; vzhledem k tomu, že park Virunga byl proto zařazen na seznam lokalit ohroženého světového dědictví; vzhledem k tomu, že v kontextu masové chudoby, slabého státu, neúčinné veřejné správy a regionální nestability by masová těžba ropy měla velmi vážné sociální důsledky a narušila by životní prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2007 udělila vláda Demokratické republiky Kongo koncese na těžbu ropy pro oblast zahrnující 85 % plochy parku; vzhledem k tomu, že společnost SOCO International plc (SOCO) zatím jako jediná zahájila v parku průzkumné práce;

H.  vzhledem k tomu, že ačkoli zákony Demokratické republiky Kongo zakazují v chráněných oblastech činnost, která je škodlivá pro životní prostředí, povolení k průzkumu udělené společnosti SOCO využívá zákonnou výjimku, která v chráněných oblastech povoluje „vědeckou činnost“;

I.  vzhledem k tomu, že společnost SOCO International již není držitelem licence na blok V v národním parku Virunga;

J.  vzhledem k tomu, že výsledky systémové studie ukazují, že se v parku Virunga vyskytuje ropa; připomíná, že těžba (a průzkum) jsou neslučitelné se zachováním parku, jenž je památkou světového dědictví;

K.  vzhledem k tomu, že ode všech společností se standardně očekává, že bez ohledu na místo provozování své činnosti dodržují na celém světě lidská práva, jak připomínají zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv a pokyny OECD pro nadnárodní podniky;

L.  vzhledem k tomu, že v národním parku Virunga a jeho okolí se po dvě desetiletí odehrávají násilné konflikty; vzhledem k tomu, že vzbouřenci i oficiální vojenské síly jsou financováni zejména z prostředků získávaných z nezákonné těžby, nezákonného využívání jeho přírodních zdrojů (dřeva, dřevěného uhlí atd.), pytláckého lovu ohrožených zvířat a dalších forem nezákonného obchodu s přírodními zdroji a že průzkum potenciálních nalezišť ropy a její těžba pravděpodobně dále podnítí násilí a případy závažného porušování lidských práv a způsobí znečištění v této oblasti;

M.  vzhledem k tomu, že mezi nejvážnější environmentální rizika spojená s rozvojem těžby ropy v oblastech bez řádné veřejné správy patří velkoplošné odstraňování vegetace, zavádění invazivních rostlin, fragmentace přírodních stanovišť, větší pravděpodobnost pytláctví a znečištění způsobeného únikem ropy, spalováním plynu a vznikem skládek; vzhledem k tomu, že riziko „ropné kletby“ by mohlo zvýšit chudobu a nerovnost, jak to ukázaly případové studie, např. studie vypracovaná pro deltu Nigeru;

N.  vzhledem k tomu, že udržitelná správa půdy, vodních zdrojů a divoké přírody v parku Virunga bude mít přímé i nepřímé ekonomické přínosy pro komunity, které jsou velmi závislé na přírodních zdrojích parku; vzhledem k tomu, že podle WWF by jen cestovní ruch spojený s horskými gorilami mohl každoročně přinést zisky ve výši 30 milionů USD a dát vzniknout tisícům pracovních míst;

1.  zdůrazňuje, že je absolutně nutné zabránit nenávratnému poškození národního parku Virunga, který UNESCO v roce 1979 zapsalo na seznam světového dědictví a v roce 1994 na seznam světového dědictví v ohrožení;

2.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že národní park Virunga se stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě, pokud jde o zachování volně žijících druhů; s hlubokým znepokojením konstatuje, že na nezákonném využívání přírodních zdrojů parku se podílejí ozbrojené skupiny, které jsou zapojeny do těžební činnosti a výroby dřevěného uhlí, aby mohly financovat své vojenské operace a osobně se obohatily; s politováním rovněž konstatuje, že se ozbrojené skupiny účastní rozsáhlého pytláctví, jednak aby si obstaraly obživu, jednak aby získaly slonovinu a zvěřinu, jejichž prodej slouží k financování války; dále je znepokojen tím, že kvůli slabé disciplíně, nepravidelnému platu a nedostatku potravin se do nezákonných aktivit – jež zahrnují řemeslnou těžbu, výrobu dřevěného uhlí a pytlácký lov divokých zvířat – stále častěji zapojují příslušníci armády; konstatuje, že vzhledem k tomu, že park je rozsáhlou divočinou, jeho dva miliony akrů (790 000 hektarů) je velmi obtížné chránit, zejména z důvodu omezených vládních zdrojů; konstatuje, že dne 15. dubna 2014 tři ozbrojenci vážně zranili hlavního správce parku belgického prince Emmanuela de Merode a že v posledním desetiletí bylo více než 140 správců parku zabito během aktivní služby;

3.  zdůrazňuje, že v důsledku průzkumu nalezišť ropy a její těžby a dalších nelegálních činností by mohlo dojít k nenávratnému poškození národního parku Virunga; považuje za nepřijatelné, že byly v roce 2007 uděleny koncese na průzkum nalezišť ropy a její těžbu v národním parku Virunga francouzské ropné společnosti TOTAL a britské ropné společnosti SOCO International, což představuje porušení Pařížské úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Úmluvy o biologické rozmanitosti z roku 1992, Ramsarské úmluvy a konžských právních předpisů; připomíná, že společnost TOTAL sice souhlasila s tím, že průzkum na území národního parku Virunga nikdy provádět nebude (a to ani v případě, že konžská vláda změní hranice parku), společnost SOCO International však v národním parku provedla průzkum ropných nalezišť a v červenci 2014 dokončila seizmický průzkum, jehož výsledky byly předány konžské vládě a potvrzují přítomnost ropy; žádá vládu Demokratické republiky Kongo, aby neudělovala licenci jinému subjektu;

4.  upozorňuje, že vláda Ugandy v současné době jedná o udělení licence pro blok Ngaji, který sousedí s parkem Virunga a zahrnuje část Edwardova jezera, a zdůrazňuje, že park Virunga by také mohl být nenávratně poškozen v důsledku průzkumu nalezišť a těžby;

5.  bere na vědomí dohodu, kterou v červnu 2014 uzavřela společnost SOCO International se skupinou pro ochranu přírody WWF ve věci stížnosti, již WWF podala u národního kontaktního místa Spojeného království kvůli nedodržování pokynů OECD pro nadnárodní podniky ze strany SOCO – v této dohodě se dotčená společnost zavázala, že v národním parku Virunga nebude podnikat ani zadávat žádné průzkumné ani vrtné práce, pokud UNECSO a vláda Demokratické republiky Kongo nedospějí k závěru, že tato činnost není neslučitelná se statusem parku coby lokality zapsané na seznamu světového dědictví; konstatuje, že tato podmíněná dohoda neposkytuje žádné záruky ohledně ukončení jakýchkoli činností souvisejících s těžbou ropy v národním parku; zdůrazňuje, že nejednoznačný postoj společnosti SOCO International ponechává otevřenou možnost, aby byla zcela nebo částečně zrušena klasifikace parku jako chráněného území za účelem těžby ropy; konstatuje, že oblast, kde společnost SOCO provádí průzkum na základě koncese, se nachází v Edwardově jezeře a jeho okolí, což je území, kde žijí desítky věhlasných (a několik ohrožených) druhů, jako jsou šimpanzi, sloni, krokodýli a lvi; vyzývá proto společnost SOCO International PLC a její dceřinou společnost registrovanou v Demokratické republice Kongo, aby trvale ukončily veškeré průzkumné a těžební práce na území parku Virunga a respektovaly jeho současné hranice; dále vyzývá vládu Demokratické republiky Kongo, aby uposlechla žádost Výboru pro světové dědictví a zrušila všechna povolení pro průzkum ropných nalezišť udělená na území národního parku Virunga;

6.  zdůrazňuje, že rybolov v Edwardově jezeře vynáší podle odhadů kolem 30 milionů USD ročně, z čehož profituje místní komunita, která žije v okolí národního parku Virunga, a že navíc, jak vyplývá z nezávislé analýzy, kterou nechala vypracovat organizace WWF, se více než 50 000 rodin spoléhá na Edwardovo jezero jako na zásobárnu sladké vody;

7.  zdůrazňuje, že podle zprávy mezinárodní nevládní organizace Global Witness, která byla v září 2014 zveřejněna v týdeníku Spiegel a denících The Telegraph a New York Times, společnost SOCO International a její dodavatelé údajně provedli nezákonné platby, kdy zřejmě podplatili ozbrojené vzbouřence a využili strachu a násilí, kterému napomáhají vládní bezpečnostní síly ve východní části země, aby získali přístup do nejstaršího národního parku v Africe za účelem průzkumu ropných nalezišť;

8.  oceňuje strategické posouzení vlivu průzkumu ropných nalezišť a její těžby v severní části Velké příkopové propadliny, včetně národního parku Virunga, na životní prostředí; domnívá se, že na základě tohoto posouzení by měly být dotčené vlády, včetně vlády Demokratické republiky Kongo, schopny přijímat informovaná rozhodnutí založená na řádné analýze dopadu průzkumu ropných nalezišť a těžby ropy; vyjadřuje však politování nad tím, že v procesu strategického posuzování vlivů na životní prostředí došlo k velkému zpoždění a že průzkum ropných nalezišť v národním parku Virunga již začal, ačkoli strategické posouzení vlivů na životní prostředí dosud nebylo dokončeno;

9.  zdůrazňuje, že těžba ropy v Demokratické republice Kongo se vyznačuje nedostačujícím a neúčinným legislativním a regulačním systémem; vyzývá vládu Demokratické republiky Kongo, aby prosazovala a dodržovala vnitrostátní právní předpisy a ustanovení, které v chráněných oblastech, mezi něž patří i park Virunga, zakazují činnost škodlivou pro životní prostředí, jako je průzkum ropných nalezišť a těžba ropy, a aby odstranila mezery v návrzích zákona o uhlovodících a zákona o ochraně životního prostředí, které v národních parcích a lokalitách zapsaných na seznamu světového dědictví umožňují provádět průzkum a těžbu přírodních zdrojů;

10.  vyjadřuje uznání správě parku za její úsilí o zajištění udržitelného příjmu z výroby solární a vodní energie, díky níž se zlepšily i příjmy mnoha místních obyvatel a která neničí přírodní oblast a je provozována v rámci rozvojových činností povolených v lokalitách zařazených na seznam světového dědictví;

11.  zdůrazňuje, že od začátku 90. let minulého století vedly konflikty s ozbrojenými vzbouřeneckými skupinami žijícími uvnitř parku a v jeho okolí k případům závažného porušování lidských práv a velké části násilí; zdůrazňuje, že Demokratické síly pro osvobození Rwandy (FDLR), ozbrojenecká skupina obviňovaná z páchání krutostí během genocidy ve Rwandě na jaře 1994, která se rozšířila také do východní části Demokratické republiky Kongo, sídlí uvnitř národního parku od roku 1996 a stále se ukrývá na druhé straně hranice ve Virunze, a že uvnitř hranic parku působí rovněž milice Mai-Mai, které údajně zabily, znásilnily a zranily mnoho lidí a zničily celé vesnice; naléhavě vyzývá vládu Demokratické republiky Kongo, aby rebely odzbrojila a na území parku znovu nastolila bezpečnost; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že se v Demokratické republice Kongo stupňují represe proti aktivistům bojujícím za lidská práva a novinářům; opětovně naléhá na vládu Demokratické republiky Kongo, aby uznala a dodržovala svobodu tisku a sdělovacích prostředků a aby prosazovala zásady právního státu a lidská práva;

12.  připomíná, že podle Pařížské úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví nejsou průzkum ropných nalezišť a těžba ropy slučitelné se statusem lokality zapsané na seznam světového dědictví; dále zdůrazňuje, že v národním parku Virunga žije mnoho ohrožených druhů, například věhlasné gorily horské (ty patří k posledním na světě) a okapi, a že přírodní stanoviště ohrožených druhů by se měla přísně chránit; vítá rozhodnutí vlády Demokratické republiky Kongo zřídit zvláštní protipytlácký útvar, vyzývá ji však, aby ve spolupráci se sekretariátem CITES stanovila a podnikla dodatečné právní kroky na potírání zločineckých sítí zapojených do nezákonného obchodu; v širším kontextu pak na vládu Demokratické republiky Kongo naléhá, aby posílila úlohu správců parku a trestala nezákonnou činnost páchanou na území parku;

13.  zdůrazňuje, že konžská vláda se společností SOCO International údajně jedná o změně hranice národního parku Virunga za účelem zrušení klasifikace částí nebo celého národního parku jako chráněného území, což by umožnilo legální vznik ropných vrtů, ačkoli vláda v této fázi UNESCO o příslušnou změnu zřejmě oficiálně nepožádala;

14.  vyzývá Evropskou službou pro vnější činnost, aby koordinovala diplomatickou reakci členských států EU a dalších potenciálních dárců působících v Demokratické republice Kongo s cílem pomoci konžské vládě zamítnout průzkum ropných nalezišť a těžbu ropy v národním parku, zrušit povolení k průzkumu ropných nalezišť udělená na území národního parku Virunga – jak to žádá Výbor pro světové dědictví – i v ostatních konžských oblastech zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO a zamítnout změny a zmenšení hranic parku;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zachovaly celistvost parku a za tímto účelem například zvýšily své závazky k financování udržitelné ochrany životního prostředí a udržitelného hospodářského rozvoje a diverzifikace přilehlého regionu; zejména vyzývá EU, aby podporovala vládu Demokratické republiky Kongo při vývoji udržitelných energetických a ekonomických alternativ k těžebnímu průmyslu, při zlepšování mobilizace domácích zdrojů – zejména prostřednictvím spravedlivých a progresivních daňových systémů –, ve správě věcí veřejných a v boji proti pytláctví, nezákonné těžbě dřeva, nezákonné těžbě nerostných surovin a korupci, což jsou přetrvávající problémy, kterou mohou park nenávratně poškodit;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá vhodná opatření s cílem učinit z projektu strategického posuzování vlivů na životní prostředí skutečný nástroj rozhodování;

17.  zdůrazňuje, že členské státy EU jsou podle mezinárodních a evropských právních předpisů v oblasti lidských práv povinny zajistit, aby společnosti fungující v jejich jurisdikcích neporušovaly lidská práva nebo k takovému porušování přímo či nepřímo nepřispívaly prostřednictvím svých obchodních činností a aby jednaly v souladu s přijatými kodexy chování, které podrobně stanoví normy pro sociální a environmentální chování, i s nástroji, jako je Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 169, směrnice OECD pro nadnárodní podniky a obecné zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly právně závazná opatření s cílem účinně pohnat k odpovědnosti ty společnosti, které prokazatelně obcházejí vnitrostátní právní předpisy a mezinárodní smlouvy;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly účinná opatření k dalšímu řešení základních příčin ozbrojených konfliktů a korupce a podporovaly udržitelný rozvoj a strategie zaměřené na budování míru v národním parku Virunga a přilehlém regionu;

19.  naléhavě vyzývá Komisi, členské státy, Demokratickou republiku Kongo a ropné společnosti zainteresované na těžbě, aby chránily stávající hranice a příhraniční území parku Virunga před těžbou fosilních paliv;

20.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby zahájila všechny iniciativy potřebné k tomu, aby přesvědčila vládu Demokratické republiky Kongo, že má prošetřit násilné činy proti obhájcům lidských práv v Demokratické republice Kongo, a zejména v národním parku Virunga, včetně správců národního parku, a aby ji přiměla vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby se do budoucna zabránilo opakování těchto krutých činů;

21.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby přijala veškerá nezbytná opatření, kterými zajistí, aby Úřad pro boj se závažnými podvody ve Spojeném království, jenž je v této věci přednostně příslušný, a každý další příslušný orgán v plném rozsahu vyšetřil veškerá předložená nařčení z úplatků a korupce týkající se společnosti SOCO International PLC a její dceřiné společnosti registrované v Demokratické republice Kongo pod názvem SOCO Exploration and Production DRC SPRL;

22.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států, Demokratické republiky Kongo, Ugandské republiky a Republiky Rwanda, Výboru pro světové dědictví UNESCO, Programu OSN pro životní prostředí a sekretariátu Ramsarské úmluvy.

Právní upozornění