Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2014/2252(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0301/2015

Předložené texty :

A8-0301/2015

Rozpravy :

PV 11/04/2016 - 16
CRE 11/04/2016 - 16

Hlasování :

PV 12/04/2016 - 5.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0103

Přijaté texty
PDF 355kWORD 107k
Úterý, 12. dubna 2016 - Štrasburk Konečné znění
Výroční zprávy o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013
P8_TA(2016)0103A8-0301/2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o výročních zprávách o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013 (2014/2252(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů(1),

–  s ohledem na praktická opatření pro provádění ustanovení čl. 294 odst. 4 SFEU v případě dohod v prvním čtení schválená dne 22. července 2011 příslušnými útvary Evropského parlamentu a Rady,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o účelnosti právních předpisů Evropské unie a subsidiaritě a proporcionalitě – 19. zpráva o zdokonalení tvorby právních předpisů za rok 2011(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2012 o 18. zprávě o zlepšení právních předpisů – používání zásad subsidiarity a proporcionality (2010)(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci(4),

–  s ohledem na výroční zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 (COM(2013)0566) a na výroční zprávu Komise za rok 2013 o subsidiaritě a proporcionalitě (COM(2014)0506),

–  s ohledem na závěry Rady o inteligentní regulaci ze dne 4. prosince 2014,

–  s ohledem na závěry konference předsedů parlamentů Evropské unie ze dne 21. dubna 2015,

–  s ohledem na pololetní zprávy konference COSAC o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dnů 27. září 2012, 17. května 2013, 4. října 2013, 19. června 2014 a 14. listopadu 2014,

–  s ohledem na konečnou zprávu skupiny nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže ze dne 14. října 2014 nazvanou „Boj proti byrokracii v Evropě: dědictví minulosti a výhledy do budoucna“(5),

–  s ohledem na články 52 a 132 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0301/2015),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 Komise obdržela odůvodněná stanoviska vztahující se k 83 legislativním návrhům; vzhledem k tomu, že celkový počet příspěvků předložených v roce 2012 dosáhl 292, započteme-li do tohoto součtu také příspěvky, které nebyly považovány za odůvodněná stanoviska;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 Komise obdržela odůvodněná stanoviska vztahující se k 99 legislativním návrhům; vzhledem k tomu, že celkový počet příspěvků předložených v roce 2013 dosáhl 313, započteme-li do tohoto součtu také příspěvky, které nebyly považovány za odůvodněná stanoviska;

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 předložily vnitrostátní parlamenty 12 odůvodněných stanovisek ohledně návrhu nařízení Monti II(6), což představovalo 19 hlasů (přičemž prahová hodnota činí 18 hlasů), čímž byl poprvé zahájen postup tzv. „žluté karty“, který po orgánu, jenž předložil návrh, požaduje, aby jej přezkoumal a odůvodnil své rozhodnutí tento návrh stáhnout, pozměnit či zachovat;

D.  vzhledem k tomu, že Komise návrh nařízení Monti II stáhla, přičemž však uvedla, že je přesvědčena, že je tento návrh v souladu se zásadou subsidiarity a že byl tento návrh stažen z důvodu nedostatečné podpory v Evropském parlamentu a Radě ministrů(7);

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 přijaly vnitrostátní parlamenty 13 odůvodněných stanovisek ve věci návrhu Komise předkládajícího nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(8), což představuje 18 hlasů, a vedlo tudíž k zahájení druhého postupu „žluté karty“;

F.  vzhledem k tomu, že Komise nakonec dospěla k závěru, že tento návrh je v souladu se zásadou subsidiarity a že není třeba jej stahovat nebo měnit; vzhledem k tomu, že Komise prohlásila, že tato odůvodněná stanoviska řádně zohlední v legislativním procesu(9);

G.  vzhledem k tomu, že několik vnitrostátních parlamentů vyjádřilo znepokojení ohledně přístupu Komise a uvedlo, že odůvodnění a argumenty Komise považuje za nedostatečné; vzhledem k tomu, že Výbor pro právní záležitosti a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu uspořádaly na toto téma rozpravy;

H.  vzhledem k tomu, že v následných jednáních s Radou na téma evropského veřejného žalobce byly oblast působnosti a pracovní metodologie ve srovnání s původním návrhem, jehož se týkala předložená odůvodněná stanoviska, zúženy;

I.  vzhledem k tomu, že Komise nese v důsledku svého práva iniciativy odpovědnost za zajištění toho, aby se správná rozhodnutí o tom, zda a jakým způsobem navrhnout opatření na úrovni EU, činila v rané fázi přípravy politik;

J.  vzhledem k tomu, že Komise provádí revizi pokynů pro proces posuzování dopadů, což zahrnuje také vyhodnocování souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament vytvořil své vlastní oddělení pro posuzování dopadů, které v roce 2013 vypracovalo 50 prvotních vyhodnocení posouzení dopadů, která vypracovala Komise, a dvě podrobná vyhodnocení posouzení dopadů Komise;

L.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty uvedly, že začlenění významných a početných přenesení pravomoci způsobuje, že je obtížné účinně vyhodnotit, zda budou konečná pravidla v souladu se zásadou subsidiarity;

M.  vzhledem k tomu, že se kontrola subsidiarity a proporcionality a také posouzení dopadu provádějí pouze na začátku legislativního procesu;

1.  konstatuje, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou základními zásadami, jimiž se řídí Evropská unie;

2.  zdůrazňuje, že uplatňování pravomocí Evropské unie by se mělo řídit zásadami subsidiarity a proporcionality v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii; vítá skutečnost, že v letech 2012 a 2013 bylo dodržování těchto dvou zásad důsledně sledováno orgány Evropské unie i vnitrostátními parlamenty;

3.  vítá užší a výraznější zapojení vnitrostátních parlamentů do evropského legislativního procesu v posledních letech, které vedlo k růstu povědomí o zásadách, na nichž se EU zakládá, včetně zásady subsidiarity a proporcionality v interinstitucionálním kontextu; podotýká nicméně, že je třeba učinit v této oblasti ještě více práce; jako první krok navrhuje, aby Komise vedla s každým vnitrostátním parlamentem každoročně jednání s cílem posílit dialog mezi Komisí a vnitrostátními parlamenty;

4.  je rovněž přesvědčen, že zásady subsidiarity a proporcionality představují výchozí bod pro utváření politik; zdůrazňuje tudíž, že je důležité vyhodnotit na počátku legislativního procesu, zde je možné daných politických cílů dosáhnout lépe na evropské úrovni než prostřednictvím celostátních nebo regionálních iniciativ;

5.  všímá si významu parlamentů a jejich územního dopadu a blízkosti k občanům a vyzývá k tomu, aby byly ve vhodných případech více zapojovány do systému včasného varování;

6.  konstatuje nicméně, že většina stanovisek vnitrostátních parlamentů je předkládána pouze několika málo vnitrostátními parlamentními komorami; vybízí ostatní parlamentní komory, aby se více zapojovaly do evropské diskuse;

7.  zdůrazňuje, že evropské orgány musí dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality zakotvené v článku 5 Smlouvy o Evropské unii a v protokolu č. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, které jsou obecné povahy a jsou pro orgány vykonávající pravomoci Unie závazné, s výjimkou těch oblastí, jež spadají do výlučné pravomoci Unie, ve kterých se zásada subsidiarity neuplatňuje;

8.  domnívá se, že pro spolupráci mezi evropskými a vnitrostátními orgány má zásadní význam mechanismus ověřování zásady subsidiarity;

9.  konstatuje, že výroční zprávy, jež předkládá Komise, jsou poněkud formální, a vyzývá Komisi, aby zvážila přípravu podrobnějších zpráv o tom, jak jsou v unijním politickém rozhodování dodržovány zásady subsidiarity a proporcionality;

10.  bere na vědomí metodiku Komise ve výročních zprávách z let 2012 a 2013, která v příslušných statistikách klasifikuje odůvodněná stanoviska předložená vnitrostátními parlamenty ohledně balíčku návrhů jako jediné odůvodněné stanovisko, a nikoli jako odůvodněná stanoviska předložená ke každému z návrhů v balíčku;

11.  konstatuje, že jsou-li brána jako celek, poměr odůvodněných stanovisek vyjádřený v procentním podílu všech příspěvků ve srovnání s lety 2010 a 2011 výrazně vzrostl a že v roce 2012 představovala odůvodněná stanoviska 25 % všech příspěvků, přičemž v roce 2013 již představovala 30 % všech příspěvků vnitrostátních parlamentů na základě postupu podle protokolu č. 2; v této souvislosti bere na vědomí konzultaci vnitrostátních parlamentů v legislativním procesu;

12.  upozorňuje na skutečnost, že v roce 2012 se v systému kontroly subsidiarity poprvé uplatnil tzv. postup žluté karty vnitrostátních parlamentů, a to v reakci na návrh Komise předkládající nařízení o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb (nařízení Monti II); konstatuje, že ačkoli Komise dospěla k závěru, že zásada subsidiarity nebyla porušena, kvůli nedostatku politické podpory návrh stáhla; podotýká, že druhá tzv. žlutá karta byla vystavena v roce 2013 ve věci návrhu Komise předkládajícího návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce; konstatuje, že Komise nakonec dospěla k závěru, že tento návrh je v souladu se zásadou subsidiarity, a rozhodla se jej zachovat;

13.  konstatuje, že odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentů uvádějí, že existuje několik výkladů zásad subsidiarity a proporcionality; v této souvislosti připomíná, že zásada subsidiarity, jak ji stanoví Smlouvy, umožňuje Unii jednat v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze „tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie“; připomíná rovněž, že „podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv“; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby při vyhodnocování toho, zda byly dodrženy zásady subsidiarity a proporcionality, byly věrné liteře Smlouvy o EU; důrazně vnitrostátním parlamentům a evropským orgánům doporučuje, aby si vyměňovaly názory a praktické postupy ve věci dohledu nad plněním zásad subsidiarity a proporcionality.

14.  konstatuje, že odůvodněná stanoviska předkládaná vnitrostátními parlamenty se značně liší, pokud jde o typy vznášených argumentů a jejich formu; vyjadřuje politování nad skutečností, že tato stanoviska nejsou vypracovávána podle společných „vzorů“, což ztěžuje vyhodnocování důvodů, na jejichž základě vnitrostátní parlamenty zasahují;

15.  připomíná znepokojení, jež bylo obsaženo v předchozích zprávách Evropského parlamentu ohledně případů, kdy posouzení dopadů vypracovaná Komisí dostatečně nevyhodnocovala otázku subsidiarity; připomíná dále, že výroční zprávy Výboru pro posuzování dopadů (IAB) se touto otázkou také zabývaly; konstatuje, že výbor IAB uvedl, že více než 30 % posouzení dopadů přezkoumávaných v letech 2012–2013 obsahovalo neuspokojivou analýzu souladu se zásadou subsidiarity; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že toto číslo se zvýšilo na 50 % v roce 2014, a naléhavě vybízí Komisi, aby se v rámci své revize pokynů pro posuzování dopadů touto otázkou zabývala a zvrátila tento trend;

16.  bere na vědomí význam posuzování dopadů coby nástrojů, jež napomáhají rozhodování v rámci legislativního procesu, a zdůrazňuje, že je v této souvislosti zapotřebí náležitě zvážit otázky týkající se subsidiarity a proporcionality;

17.  zdůrazňuje, že důkladná posouzení dopadů, která podrobně vyhodnotí soulad se zásadou subsidiarity, jsou zásadní pro posílení důvěry občanů, kteří zásadu subsidiarity často považují za klíčový aspekt demokratického procesu; zdůrazňuje tudíž, že posílená kontrola subsidiarity může být považována za důležitý nástroj pro snížení tzv. „demokratického deficitu“;

18.  opakuje výzvu, kterou vyslovil ve výše uvedeném usnesení ze dne 14. září 2011, aby jako doplněk k posouzením dopadů prováděným Komisí, jejichž reforma je v současné době projednávána, byla používána vnitrostátní posouzení dopadů s cílem podpořit navrhované právní předpisy; je přesvědčen o tom, že nedávno vytvořená oddělení pro posuzování dopadů v Parlamentu budou konstruktivním způsobem doplňovat práci Komise;

19.  vyjadřuje zklamání nad odpovědí, kterou Komise poskytla vnitrostátním parlamentům v případech, kdy byla vystavena „žlutá karta“; je přesvědčen, že je nezbytné, aby Komise na veškeré obavy, jež vyjádří vnitrostátní parlamenty, odpovídala komplexním způsobem a individuálně a že by se mělo jednat o součást dialogu, který by měl doplňovat veškerá zveřejněná stanoviska; je přesvědčen, že je rovněž nezbytné, aby se zástupci Komise účastnili slyšení příslušného výboru nebo výborů Parlamentu a aby jim postoj Komise podrobně vysvětlili;

20.  zdůrazňuje, že postup „žluté karty“, tedy nástroj na ovlivňování přijímání rozhodnutí na úrovni EU, by byl účinně posílen, pokud by docházelo k včasnější výměně informací o postojích vnitrostátních parlamentů, a vyzývá proto vnitrostátní parlamenty, aby si vzájemně vyměňovaly názory na rozsah a metody posuzování používané pro hodnocení souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality;

21.  je přesvědčen, že politický dialog je čím dál tím důležitější pro zajištění toho, aby byla dodržována zásada subsidiarity; je přesvědčen, že je třeba zdokonalit politický dialog, a to nikoli jen v případech „žluté“ či „oranžové karty“, ale jakožto obecné pravidlo; v této souvislosti vítá závazek Junckerovy Komise, že se bude častěji účastnit jednání vnitrostátních parlamentů, a vyzývá Parlament, aby zvážil, zda by nebylo vhodné přijmout obdobnou iniciativu; je přesvědčen, že zpravodajové by mohli být vybízeni k tomu, aby se častěji zapojovali do diskuse s vnitrostátními parlamenty, a to tím spíše, že videokonference a další metody komunikace on-line jsou dnes dostupnější a efektivnější;

22.  zdůrazňuje, že evropské orgány a vnitrostátní parlamenty by měly i nadále pokračovat v úsilí o prosazení „kultury subsidiarity“ v celé EU; obzvláště doporučuje dvě konkrétní iniciativy, které napomohou lepšímu zohledňování zásady subsidiarity ve stávajícím legislativním procesu, a to konkrétně: usnadnění důslednějšího začleňování postojů, přístupů a dalších návrhů vnitrostátních parlamentů do politického dialogu, zejména ve fázi přípravné práce, např. vypracovávání zelených či bílých knih ze strany Komise, a zvážení toho, zda by nebylo vhodné prodloužit období vyhrazené na konzultaci vnitrostátních parlamentů v rámci kontroly subsidiarity, pokud o to vnitrostátní parlamenty požádají z důvodu časové tísně způsobené důvodnými a objektivními faktory, jako jsou např. přírodní pohromy nebo období parlamentních prázdnin, a to na základě dohody mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí; je přesvědčen, že by toho mohlo být dosaženo v první fázi prostřednictvím politické dohody unijních orgánů a vnitrostátních parlamentů, aniž by vzniklo zpoždění při přijímání příslušných právních předpisů;

23.  pokud se členské státy dohodnou na prodloužení lhůty poskytnuté vnitrostátním parlamentům k vydání odůvodněného stanoviska podle článku 6 protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, mělo by to být zahrnuto do příští revize Smlouvy; takováto prodloužená lhůta by pak rovněž mohla být stanovena v sekundárních právních předpisech;

24.  považuje za důležité, aby byl postup „žluté karty“ pro parlamenty snadno uplatnitelný, a současně opět zdůrazňuje zásadu subsidiarity, jak je uvedena ve Smlouvách;

25.  konstatuje, že několik vnitrostátních parlamentů v rámci konference COSAC vyjádřilo svůj zájem o zavedení postupu „zelené karty“ jakožto nástroje na zlepšení politického dialogu, který by vnitrostátním parlamentům umožnil – poté, co získají podporu Parlamentu – předkládat konstruktivní návrhy ke zvážení Komisi, přičemž se řádně zohlední právo iniciativy Komise;

26.  konstatuje, že legislativní návrhy se mohou zásadním způsobem změnit v průběhu postupu jejich přijímání ze strany orgánů EU; připomíná, že kontrola jejich souladu se zásadou subsidiarity je prováděna pouze na počátku, a nikoli v závěru legislativního procesu; připomíná dále, že posouzení dopadů obecně jsou obvykle vypracovávána pouze v počátečních fázích legislativního procesu, a nikoli v jeho fázích konečných; zdůrazňuje, že je třeba provést hodnocení v polovině období poté, co byl zahájen postup přijímání návrhu, a na konci legislativního procesu, což v některých případech umožní vydat varování členským státům, které nedodržují zásadu subsidiarity;

27.  vyzývá tudíž k tomu, aby na konci legislativních jednání a před přijetím konečného znění byla prováděna ještě jedna kontrola subsidiarity a plnohodnotné posouzení dopadů s cílem zaručit soulad se zásadou subsidiarity a vyhodnotit mj. i proporcionalitu aktu; je přesvědčen, že takovéto období „vychladnutí“ by tvůrcům politiky napomohlo vyhodnotit, zda je dotyčný předpis v souladu se zásadami Unie, a posílilo by transparentnost, pokud se jedná o výsledky období často poměrně intenzivních jednání;

28.  bere na vědomí nové politické cíle Komise týkající se iniciativ a návrhů právních předpisů EU, zejména: minimální náklady, přínos pro občany, podniky a pracovníky a zamezení nadbytečné regulační zátěži;

29.  domnívá se, že programy víceletého finančního rámce by měly posuzovat a prokazovat dodržení zásady subsidiarity, pokud jde o prokazatelnou přidanou hodnotu v přijímajících členských státech;

30.  žádá Komisi, aby v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity zjednodušila postup předkládání žádostí o finanční prostředky EU, a to tak aby byl tento postup efektivnější a více zaměřený na výsledky;

31.  zdůrazňuje své odhodlání zaručit dodržování zásad subsidiarity a proporcionality díky vyhodnocování v rámci svých zpráv z vlastního podnětu, ex-ante hodnocením posouzení dopadu předkládaných Komisí a setrvalému vyhodnocování potenciální přidané hodnoty EU a potenciálních nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu;

32.  bere na vědomí nedávné diskuse o mechanismech řešení sporů mezi investory a státem (ISDS) a návrhy Evropské komise nahradit stávající model; připomíná, že článek 3 Smlouvy o fungování EU označuje společnou obchodní politiku za nedílnou oblast ve výlučné pravomoci Unie, která se zakládá na jednotných zásadách; konstatuje, že na společnou obchodní politiku se tudíž nevztahuje zásada subsidiarity;

33.  vyzývá členské státy, aby přestaly blokovat Úmluvu UNCITRAL o transparentnosti v rozhodčím řízení mezi investorem a státem, aby Komise mohla tuto úmluvu podepsat jménem celé Unie; vyjadřuje politování nad současnou situací, kdy některé členské státy EU jsou smluvními stranami úmluvy, zatímco jiné smluvními stranami nejsou; domnívá se, že tento příklad zdůrazňuje nutnost zlepšit na všech stranách jednoznačnost, pokud se jedná o rozsah výlučné pravomoci Unie v oblasti přímých zahraničních investic; připomíná, že různé politiky prováděné členskými státy v oblasti ochrany investic vedly k nynější situaci, kdy jsou členské státy EU stranami přibližně 1 400 dvoustranných investičních smluv, jejichž ustanovení se v některých případech navzájem liší, což by mohlo vést k odlišnostem v zacházení s investory z EU v zahraničí závisejících na tom, odkud daná investice pochází;

34.  s ohledem na finanční pomoc EU poskytovanou třetím zemím, obzvláště na makrofinanční pomoc, vyzývá k podrobnějšímu ex ante a ex post hodnocení dopadů, pokud se jedná o proporcionalitu navrhovaných opatření, s cílem dosáhnout toho, aby byla pomoc účinná a skutečně užitečná pro naše partnery, kteří ji potřebují; zdůrazňuje, že je nezbytné zavést podmíněnost pro vyplácení pomoci a řádnou kontrolu využívání prostředků, včetně opatření na předcházení a boj proti podvodům a korupci, a také důslednou kontrolu ze strany Parlamentu; vyzývá k rozhodné integraci vnějších nástrojů EU kombinující obchodní, rozvojovou a zahraniční a bezpečnostní politiku; zdůrazňuje, že členské státy musejí v tomto ohledu prokázat větší odhodlání;

35.  upozorňuje na zásadní význam řádné konzultace a dialogu s občany, podniky (obzvláště MSP) a občanskou společností a jejich zapojení v rámci rozhodovacího procesu EU týkajícího se obchodní politiky;

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0061.
(3) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 117.
(4) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 87.
(5) http://ec.europa.eu/smart-regulation/refit/admin_burden/docs/08-10web_ce-brocuttingredtape_en.pdf
(6) Návrh nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb (COM(2012)0130).
(7) Dopis místopředsedy Šefčoviče ze dne 12. září 2012 adresovaný vnitrostátním parlamentům.
(8) Návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce předložený Evropskou komisí (COM(2013)0534).
(9) Sdělení ze dne 27. listopadu 2013 Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům o přezkumu návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce s ohledem na zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem č. 2 (COM(2013)0851).

Právní upozornění