Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2065(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0173/2016

Předložené texty :

A8-0173/2016

Rozpravy :

PV 06/06/2016 - 17
CRE 06/06/2016 - 17

Hlasování :

PV 07/06/2016 - 5.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0250

Přijaté texty
PDF 470kWORD 151k
Úterý, 7. června 2016 - Štrasburk Konečné znění
Nekalé obchodní praktiky v rámci potravinového řetězce
P8_TA(2016)0250A8-0173/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci (2015/2065(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 15. července 2014 nazvané „Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce“ (COM(2014)0472),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce (COM(2016)0032),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 28. října 2009 nazvané „Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě” (COM(2009)0591),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 31. ledna 2013 o „nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží“ (COM(2013)0037),

–  s ohledem na své prohlášení ze dne 19. února 2008 o (1)„Šetření a náprava zneužívání síly, kterého se dopouštějí velké supermarkety působící v Evropské unii“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech pro zemědělce: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě(2),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2012 o nerovnováze v potravinovém řetězci(3),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. listopadu 2013 k zelené knize Komise o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v dodavatelském řetězci v oblasti potravinářského a nepotravinářského zboží,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sektor velkých maloobchodních řetězců – trendy a dopady na zemědělce a spotřebitele(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU(5), především na jeho bod 104,

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 30. července 2010, kterým se zřizuje fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o účinnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu(7),

–  s ohledem na studii s názvem „Sledování provádění zásad osvědčených postupů ve vertikálních vztazích v rámci potravinového řetězce“, kterou vypracovala společnost Areté srl pro Evropskou komisi (leden 2016),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o evropském akčním plánu pro obchod, jenž je přínosem pro všechny zúčastněné strany(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě(9),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích(10),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu(11),

–  s ohledem na šetření orgánu Spojeného království Groceries Code Adjudicator v podniku Tesco PLC ze dne 26. ledna 2016,

–  s ohledem na směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách(12),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 261/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o smluvní vztahy v odvětví mléka a mléčných výrobků(13),

–  s ohledem na zprávu o pokroku ve věci Iniciativy dodavatelského řetězce z července 2015,

–  s ohledem na zprávu organizace Consumers International z roku 2012 s názvem „The relationship between supermarkets and suppliers: what are the implications for consumers?“ (Vztahy mezi supermarkety a dodavateli: jaké jsou dopady na spotřebitele?),

–  s ohledem na univerzální rámec pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA) vytvořený FAO,

–  s ohledem na mimořádně kritickou situaci zemědělců a zemědělských družstev, zejména v odvětví mléčných výrobků, vepřového masa, hovězího masa, ovoce, zeleniny a obilovin,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0173/2016),

A.  vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky jsou závažným problémem, který se vyskytuje v mnoha odvětvích hospodářství; vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě ze dne 29. ledna 2016 o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce (COM(2016)0032) potvrzuje, že tyto praktiky se mohou vyskytnout v kterékoliv fázi potravinářského dodavatelského řetězce; vzhledem k tomu, že problém je zvláště patrný v potravinářském dodavatelském řetězci, přičemž nekalé obchodní praktiky mají nepříznivé účinky na nejslabší článek v řetězci; vzhledem k tomu, že existenci tohoto problému potvrzují všechny subjekty v potravinářském dodavatelském řetězci a rovněž mnoho vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, a že Komise, Parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor již na problém nekalých obchodních praktik mnohokrát poukazovaly;

B.  vzhledem k tomu, že „nekalost“ potravinářském dodavatelském řetězci lze stěží považovat za porušení platných právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, jelikož stávající nástroje jsou účinné pouze ve vztahu k některým formám protisoutěžního jednání;

C.  vzhledem k velikosti a strategickému významu potravinářského dodavatelského řetězce pro Evropskou unii; vzhledem k tomu, že tento řetězec zaměstnává více než 47 milionů osob v Evropské unii a na úrovni EU představuje přibližně 7 % hrubé přidané hodnoty, přičemž celková hodnota trhu produktů spojených s maloobchodním prodejem potravin v Unii se odhaduje na 1,05 miliard EUR; vzhledem k tomu, že odvětví maloobchodních služeb vytváří 4,3 % HDP Evropské unie a působí v něm 17 % malých a středních podniků EU(14); vzhledem k tomu, že 99,1 % podniků v potravinářském a nápojovém odvětví jsou malé a střední podniky a mikropodniky;

D.  vzhledem k tomu, že jednotný trh přinesl subjektům v rámci potravinářského dodavatelského řetězce značné výhody a že obchod s potravinářským zbožím má stále častěji přeshraniční rozměr a také značný význam pro fungování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že přeshraniční obchod mezi členskými státy Evropské unie představuje 20 % celkové produkce potravin a nápojů v EU; vzhledem k tomu, že 70 % z celkového vývozu potravin z členských států je určeno do jiných členských států Evropské unie;

E.  vzhledem k tomu, že důležité změny ve struktuře potravinářského dodavatelského řetězce na úrovni mezi podniky (business-to-business (B2B)), ke kterým v posledních letech dochází, spočívají ve vysoké míře koncentrace a vertikální přeshraniční integraci subjektů činných ve výrobě, především ve zpracovávání a maloobchodě, ale i v činnostech předcházejících výrobě;

F.  vzhledem k tomu, že subjekty zapojené do potravinářského dodavatelského řetězce ohlásily nekalé obchodní praktiky zahrnující zejména:

   prodlení při úhradě plateb;
   omezený přístup na trh;
   jednostranné nebo retroaktivní změny smluvních podmínek;
   neposkytnutí dostatečně podrobných informací o smluvních podmínkách nebo jejich nejednoznačná formulace;
   odmítnutí uzavřít písemnou smlouvu;
   náhlé a neodůvodněné zrušení smlouvy;
   nespravedlivý převod obchodního rizika;
   požadování plateb za zboží nebo služby, které pro jednu smluvní stranu nemají žádnou hodnotu;
   zpoplatnění fiktivní služby;
   přenášení nákladů na dopravu a skladování na dodavatele;
   vynucovanou účast na propagačních akcích, účtování poplatků za umístění zboží na předních pozicích v obchodech a dalších dodatečných poplatků;
   přenášení nákladů na propagaci zboží v prodejních místech na dodavatele;
   vynucování bezpodmínečného vrácení neprodaného zboží;
   vyvíjení tlaku na snižování cen;
   zabraňování obchodním partnerům v zajišťování zdrojů z jiných členských států (teritoriální omezení nabídky);

G.  vzhledem k tomu, že zahájenou zemědělskou výrobu je nemožné zastavit a že její produkty podléhají zkáze, jsou zemědělci nekalými obchodními praktikami v potravinářském dodavatelském řetězci obzvláště zranitelní;

H.  vzhledem k tomu, že výrobci jsou někdy proděleční v důsledku jednání s dalšími účastníky potravinářského dodavatelského řetězce, jež je staví do nevýhodné pozice, například při výprodejích a snižování cen v supermarketech;

I.  vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky se objevují v případě nerovnosti ve vztazích mezi smluvními stranami v rámci potravinářského dodavatelského řetězce a v důsledku různých vyjednávacích pozic v obchodních vztazích, které jsou výsledkem rostoucí koncentrace tržní síly mezi malým počtem nadnárodních skupin, a vzhledem k tomu, že tyto rozdíly mají tendenci poškodit malé a střední výrobce;

J.  vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou mít škodlivé důsledky pro jednotlivé subjekty potravinářského dodavatelského řetězce, zejména v případě zemědělců a malých a středních podniků, což zase může mít dopad na celé hospodářství EU a na konečné spotřebitele, neboť se tak omezuje jejich výběr a přístup k novému a inovativnímu zboží; vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou mít dopad na vyjednávání o cenách mezi podniky, odrazovat od přeshraničního obchodu v EU a narušovat řádné fungování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že důsledky nekalých praktik se mohou projevit v omezení investic a inovací podniků, a to i v oblasti ochrany životního prostředí, pracovních podmínek nebo zajišťování dobrých životních podmínek zvířat, a to v souvislosti se snížením příjmů a nedostatkem jistoty, nebo mohou vést k tomu, že podniky svou výrobní, zpracovatelskou či obchodní činnost zcela ukončí;

K.  vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky představují překážku pro rozvoj a hladké fungování vnitřního trhu a představují závažné narušení řádného fungování trhu;

L.  vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou vést k nadměrným nákladům nebo nižším než očekávaným příjmům pro podniky se slabší vyjednávací silou, k nadprodukci a plýtvání potravinami;

M.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé mohou v důsledku nekalých obchodních praktik přijít o rozmanitou nabídku produktů, kulturní dědictví a maloobchodní prodejny;

N.  vzhledem k tomu, že nekalé praktiky ohrožují zejména malé a střední podniky a mikropodniky, které tvoří více než 90 % evropského hospodářství, a že tyto subjekty rovněž ve větší míře pociťují důsledky nekalých praktik, které negativně ovlivňují jejich schopnost udržet se na trhu, nově investovat do produktů a technologií, inovovat a rozvíjet svou činnost, a to i v přeshraničním rozměru na vnitřním trhu; vzhledem k tomu, že malé a střední podniky se obávají kvůli riziku nekalých obchodních praktik, které mohou být vůči nim uplatněny, zapojit do obchodních vztahů;

O.  vzhledem k tomu, k nekalým obchodním praktikám nedochází pouze v rámci potravinářského řetězce, ale stejně často v nepotravinářském řetězci, jako je oděvní průmysl nebo automobilový průmysl;

P.  vzhledem k tomu, že mnoho členských států učinilo opatření zaměřená na potírání nekalých obchodník praktik pomocí různých metod, kdy v některých případech uplatňují dobrovolné a samoregulační mechanismy, v jiných zavádějí příslušné vnitrostátní regulace; vzhledem k tomu, že to vedlo k vysokému stupni divergence a diverzifikace mezi zeměmi z hlediska úrovně, povahy a formy právní ochrany; vzhledem k tomu, že některé země nepodnikly v této oblasti žádné kroky;

Q.  vzhledem k tomu, že některé členské státy, které se původně rozhodly bojovat proti nekalým obchodním praktikám prostřednictvím dobrovolných režimů, se následně rozhodly řešit tyto praktiky prostřednictvím právních předpisů;

R.  vzhledem k tomu, že otázka nekalých praktik je částečně spojena s právem hospodářské soutěže;

S.  vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže by měly spotřebitelům umožnit využívat širokou škálu kvalitních výrobků za konkurenceschopné ceny a zároveň zajistit, aby měly společnosti motivaci k investicím a inovacím tím, že se jim poskytne spravedlivá šance propagovat výhody svých výrobků, aniž by byly v důsledku nekalých obchodních praktik nepřiměřeně vytlačovány z trhu;

T.  vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy pro hospodářskou soutěž musí konečnému spotřebiteli umožnit nakupovat zboží za konkurenceschopné ceny, ale musí také zajistit volnou a spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podniky a povzbuzovat je tak k inovacím;

U.  vzhledem k tzv. „faktoru strachu“, který způsobuje, že slabší strana není schopna fakticky využít svých práv a není ochotna vznést námitku proti uplatňování nekalých praktik silnější strany v obavách, že jejich vzájemné obchodní vztahy se naruší;

V.  vzhledem k tomu, že výkonnost potravinářského dodavatelského řetězce ovlivňuje každodenní život občanů EU, neboť přibližně 14 % výdajů domácností se týká potravin;

W.  vzhledem k tomu, že v potravinářském dodavatelském řetězci působí mnoho subjektů včetně zpracovatelů, maloobchodníků, zprostředkovatelů a výrobců a k nekalým obchodním praktikám může docházet na různých úrovních řetězce;

X.  vzhledem k tomu, že pokud získají malí dodavatelé právo obracet se na soud, kvůli „faktoru strachu“ nebudou schopni tohoto práva fakticky využívat a že jejich zájmům lépe poslouží jiné, levné a dostupné mechanismy, jako je mediace prostřednictvím nezávislého rozhodce;

Y.  vzhledem k tomu, že iniciativa dodavatelského řetězce je velmi omezená – například neexistují žádné sankce za nedodržení a neexistuje možnost podání důvěrných stížností – a nemůže být tedy použita jako účinný nástroj v boji proti nekalým obchodním praktikám;

1.  oceňuje dosavadní kroky Komise zaměřené na boj proti nekalým obchodním praktikám, které směřují k dosažení větší rovnováhy na trhu a vyřešení současné roztříštěné situace vyplývající z rozdílných vnitrostátních přístupů k řešení nekalých obchodních praktik v EU; zdůrazňuje však, že tyto kroky nejsou pro potření nekalých obchodních praktik dostatečné; vítá výše uvedenou zprávu Komise ze dne 29. ledna 2016 i dlouho očekávanou doprovodnou studii o sledování provádění zásad správné praxe ve vertikálních vztazích v rámci potravinářského dodavatelského řetězce, nicméně si všímá, že její závěry nepřipravují půdu pro vytvoření unijního rámce pro boj proti nekalým obchodním praktikám na úrovni EU;

2.  vítá opatření přijatá v rámci fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinářského dodavatelského řetězce a ustavení platformy odborníků pro smluvní praxi mezi podniky, která vypracovala seznam, popis a hodnocení obchodních praktik, které je nutné považovat za evidentně nespravedlivé;

3.  bere na vědomí zahájení a rozvoj iniciativy dodavatelských řetězců (SCI), která hraje důležitou roli při prosazování změny kultury a zvyšování etických standardů v obchodním prostředí a v jejímž rámci byl sjednán soubor zásad správné praxe ve vertikálních vztazích v rámci potravinářského dodavatelského řetězce a dobrovolný rámec uplatňování těchto postupů, do něhož, ačkoliv funguje teprve druhý rok, se již zapojilo více než tisíc zejména malých a středních podniků z celé EU; oceňuje dosud dosažený pokrok, ale domnívá se, že ačkoli by snahy o prosazování spravedlivých obchodních postupů v potravinářském dodavatelském řetězci měly mít reálný dopad, nelze je považovat za dostatečné k vyřešení problému nekalých obchodních praktik v potravinářském dodavatelském řetězci; zdůrazňuje, že jak bylo shledáno nedávné zprávě Komise a externím hodnocení, je efektivita SCI narušována velkou řadou nedostatků, jako jsou chyby v oblasti řízení, malá transparentnost a absence donucovacích opatření a sankcí, nedostatek účinných prostředků odrazujících od uplatňování nekalých obchodních praktik a neumožnění individuálních anonymních stížností ze strany potenciálních obětí nekalých obchodních praktik nebo šetření z vlastního podnětu ze strany nezávislého subjektu, což následně vede k nedostatečnému zastoupení MSP, a zejména zemědělců, kteří se mohou domnívat, že SCI je pro tyto účely nepřiměřeným řešením; doporučuje, aby se podobné iniciativy dodavatelských řetězců zaváděly i v dalších nepotravinářských odvětvích;

4.  lituje nicméně, že některé z možností řešení sporů, které podporuje iniciativa SCI, nebyly dosud použity v praxi, což znamená, že posouzení jejich účinnosti se zakládá spíše na teoretických úvahách; je znepokojen tím, že za účelem posouzení úlohy iniciativy SCI v boji proti nekalým obchodním praktikám nebyl přezkoumán žádný konkrétní případ a že nebyla provedena podrobnější analýza, pokud jde o shromažďování údajů týkajících se obdržených a vyřešených stížností; je přesvědčen, že neprovedení takového hloubkového posouzení ohrožuje celkové posouzení iniciativy; je zklamán prohlášením uvedeným ve výše uvedené studii, v níž společnost Areté posuzovala efektivitu SCI, totiž, že „se výsledky zdají být velmi skromné v porovnání se skutečným nebo vnímaným rozsahem a závažností problematiky nekalých obchodních praktik“;

5.  bere na vědomí vytvoření vnitrostátních platforem SCI sdružujících organizace a podniky z potravinářského dodavatelského řetězce, které podporují dialog mezi stranami, prosazují zavádění a výměnu spravedlivých obchodních praktik a usilují o odstranění těch nekalých, ale má pochybnost o jejich skutečné účinnosti; zdůrazňuje však, že některé vnitrostátní platformy tyto cíle nesplnily a že zemědělci například ve Finsku platformu opustili; hodlá podporovat a podněcovat členské státy, aby se za využití vhodných nástrojů věnovaly všem stížnostem nebo neshodám, které tyto vnitrostátní platformy oznámí;

6.  zastává názor, že zásady správné praxe a seznam příkladů řádných postupů a nekalých praktik ve vertikálních obchodních vztazích v rámci potravinářského dodavatelského řetězce by měly být rozšířeny a účinným způsobem prosazovány;

7.  vítá studii Komise, která probíhá v současnosti a týká se možností výběru a inovací v odvětví maloobchodu; věří, že tato studie by mohla mít klíčový význam pro objasnění toho, jak se vyvíjí výběr a inovace na úrovni celého trhu a co je jejich hybnou silou;

8.  oceňuje rozvoj alternativních a neformálních mechanismů řešení sporů i nápravných opatření, zejména prostřednictvím mediace nebo smírčího řízení;

9.  konstatuje, že pokud v potravinářském dodavatelském řetězci probíhají nekalé obchodní praktiky, odporuje to základním právním zásadám;

10.  odsuzuje postupy, kdy je zneužívána nerovnováha sil hospodářských subjektů a které mají dopad na skutečnou svobodu při uzavírání smluv;

11.  zdůrazňuje, že nekalé obchodní praktiky, jsou-li uplatňovány stranami v silnější vyjednávací pozici, mají negativní dopad na celý potravinářský dodavatelský řetězec, a to i na zaměstnanost, což vede k omezení spotřebitelského výběru, kvality, pestrosti a inovativnosti dostupných produktů; zdůrazňuje, že nekalé obchodní praktiky mohou omezovat obchodní konkurenceschopnost a investice a nutit společnosti k úsporným opatřením na úkor mezd, pracovních podmínek či surovin;

12.  opětovně zdůrazňuje, že klíčové pro správné fungování potravinářského dodavatelského řetězce a pro zaručení dodávek potravin jsou svobodná a spravedlivá hospodářská soutěž, vyrovnané vztahy mezi všemi aktéry, svobodné uzavírání smluv a přísné a účinné uplatňování příslušných právních předpisů, což umožní chránit všechny ekonomické aktéry v potravinářském řetězci bez ohledu na jejich zeměpisnou polohu;

13.  poukazuje na to, že je třeba vybudovat vzájemnou důvěru mezi partnery v dodavatelském řetězci na základě zásady smluvní svobody a vzájemně výhodného vztahu; zdůrazňuje společenskou odpovědnost větší smluvní strany omezit při jednání svou výhodu a pracovat se slabší stranou na řešení, které je pozitivní pro obě strany;

14.  vítá, že Komise uznala ve své Zelené knize ze dne 31. ledna 2013, že tam, kde dochází k očividné nerovnosti mezi stranami, neexistuje smluvní svoboda;

15.  uznává, že nekalé obchodní praktiky jsou v prvé řadě výsledkem nerovností v příjmech a vyjednávací síle v potravinářském dodavatelském řetězci, a zdůrazňuje, že se tyto nerovnosti musí neprodleně řešit, aby se situace zemědělců v potravinářském průmyslu zlepšila; poukazuje na to, že velcí maloobchodní prodejci – s cílem stimulovat prodej jiného zboží – prodávají základní zemědělské potraviny, jako jsou mléčné výrobky, ovoce a zelenina, za nižší cenu, než jsou výrobní náklady, a závažným způsobem tak tyto produkty zneužívají, což ohrožuje dlouhodobou udržitelnost jejich produkce v EU; vítá úsilí o pomoc zemědělcům k tomu, aby měli v hospodářské soutěži postavení odpovídající hodnotě jejich produktů, jako je například Tierwohl Initiative v Německu;

16.  poukazuje na to, že nekalé obchodní praktiky mají závažné negativní důsledky pro zemědělce, mezi něž patří nižší zisky, vyšší náklady, než předpokládají, nadprodukce potravin, plýtvání potravinami a obtíže při finančním plánování; zdůrazňuje, že tyto negativní dopady v konečném důsledku omezují možnosti výběru pro spotřebitele;

17.  pozastavuje se nad neochvějnou podporou, kterou Komise ve své zprávě vyjadřuje navzdory jejím omezením iniciativě SCI; znovu poukazuje na neochotu zemědělců k účasti z důvodu nízké důvěry, omezené možnosti podávat stížnosti anonymně, neexistence zákonných pravomocí, nemožnosti uplatňovat smysluplné sankce, absence účelných mechanismů boje proti zdokumentovaným nekalým obchodním praktikám a problémů spojených s nevyvážeností donucovacích mechanismů, jež nejsou dostatečně zohledňovány; lituje, že Komise není ochotná zajistit anonymitu a přiměřené sankce;

18.  domnívá se, že iniciativu SCI a další dobrovolné systémy členských států a Unie (kodexy osvědčených postupů, dobrovolné mechanismy řešení sporů) je třeba dále rozvíjet a prosazovat jako doplněk k efektivním a pevným mechanismům vymáhání práva na úrovni členských států, přičemž je třeba zajistit, aby bylo možno podávat stížnosti anonymně, a stanovit odrazující sankce a koordinaci na úrovni EU; vyzývá výrobní i obchodní podniky včetně organizací zemědělců k účasti na těchto iniciativách; domnívá se, že tyto iniciativy by měly být k dispozici všem dodavatelům, kteří se neobávají o svou anonymitu, a mohou se z něj vyvinout užitečné platformy pro vzdělávání a sdílení osvědčených postupů; konstatuje, že Komise ve své nedávné zprávě uvádí, že je třeba zlepšit iniciativu SCI a zejména vzít v úvahu důvěrné stížnosti a udělit nezávislým subjektům vyšetřovací a sankční pravomoci;

19.  žádá Komisi, aby přijala opatření k zajištění účinných donucovacích mechanismů, jako je například vytvoření a koordinace sítě vnitrostátních orgánů, které budou vzájemně uznávány na úrovni EU; poukazuje v této souvislosti na orgán Spojeného království Groceries Code Adjudicator, který by mohl být brán jako možný vzor pro řešení situace na úrovni EU s cílem vytvořit skutečně odrazující prostředek proti nekalým obchodním praktikám a pomoci eliminovat faktor strachu;

20.  vítá nedávný krok iniciativy SCI, která malým a středním podnikům a mikropodnikům umožňuje připojit se k ní v rámci zjednodušeného postupu; všímá si, že počet registrovaných malých a středních podniků se zvýšil; zdůrazňuje však, že SCI musí být ještě více posílena řadou opatření, která Komise určila ve své zprávě ze dne 29. ledna 2016, a že Komise by měla v této souvislosti sledovat pokrok, pokud jde o:

   zvýšení úsilí o propagaci a zvýšení informovanosti o iniciativě SCI, zejména mezi malými a středními podniky;
   zajištění nestrannosti řídicí struktury, např. jmenováním nezávislého předsedy, který nebude spojen s žádnou konkrétní stranou zúčastněných subjektů;
   umožnění údajným obětem nekalých obchodních praktik podávat stížnosti důvěrně;
   zlepšení interních postupů ověřování, zda jednotlivé hospodářské subjekty plní své závazky v rámci procesu, a sledování výskytu a výsledků dvoustranných sporů na důvěrné bázi;

21.  bere na vědomí zjištění Komise, že se zástupci zemědělců rozhodli nevstupovat do iniciativy SCI, protože podle jejich názoru není zajištěna dostatečná důvěrnost stěžovatelů, neexistují statutární pravomoci pro nezávislé vyšetřování, smysluplné sankce ani mechanismy pro boj proti zdokumentovaným nekalým obchodním praktikám a řádně se nepřihlédlo k jejich obavám ohledně nevyvážené povahy donucovacích mechanismů; je přesvědčen, že účast zemědělců je zásadní a že jejich nižší účast není důsledkem nedostatku povědomí, ale spíše nedostatku důvěry v současné postupy a řízení iniciativy SCI; navrhuje proto, že zlepšení fungování SCI mimo jiné prostřednictvím nezávislého řízení, zajištění diskrétnosti a anonymity a vytvoření účinného donucovacího a odrazujícího mechanismu, by mohlo být prvním krokem pro zvýšení zájmu, podpory a tím i účasti zemědělců;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadňovaly producentům vstup do organizací producentů a sdružení organizací producentů s cílem zvýšit svou vyjednávací pozici a postavení v potravinářském dodavatelském řetězci, a aby je ve vstupu do těchto organizací podporovaly;

23.  je si nicméně vědom toho, že dobrovolné systémy a samoregulace podpořené nezávislými a účinnými donucovacími mechanismy mohou nabídnout nákladově efektivní způsob zajištění etického chování na trhu, řešení sporů a ukončení nekalých obchodních praktik; zdůrazňuje ovšem, že takové systémy přinášely dosud jen omezené výsledky, a to kvůli tomu, že nezahrnují donucovací mechanismy, zemědělci v nich jsou zastoupeni v nedostatečné míře, chybí v nich struktury nestranného řízení, mezi dotčenými stranami dochází ke střetům zájmů, jejich mechanismy pro urovnávání sporů nejsou schopny zohledňovat faktor strachu na straně dodavatele, a také proto, že tyto systémy nejsou uplatňovány pro celý dodavatelský řetězec; vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy;

24.  konstatuje, že již existují právní předpisy EU pro boj proti nekalým obchodním praktikám vůči spotřebitelům (směrnice 2005/29/ES), ale poukazuje na to, že neexistuje žádný právní předpis EU pro boj proti nekalým praktikám mezi různými účastníky zemědělsko-potravinářského řetězce;

25.  poukazuje na to, že seriózní analýza nekalých obchodních praktik musí vycházet z nového ekonomického paradigmatu, které se objevilo v posledních několika letech, tj. paradigmatu maloobchodního prodeje ve velkém, v němž se přístup k odbytu stal předmětem tvrdé konkurence pod kontrolou supermarketů; poukazuje na to, že podle zjištění některých orgánů pro hospodářskou soutěž dochází k převodu nadměrného rizika na dodavatele, což může oslabit jejich konkurenceschopnost; poukazuje na to, že tyto orgány rovněž dospěly k závěru, že vlastní značky přináší prvek horizontální hospodářské soutěže vůči průmyslovým značkám, kterému nebyla dosud věnována dostatečná pozornost;

26.  zdůrazňuje, že boj proti nekalým obchodním praktikám je krokem k zajištění řádného fungování vnitřního trhu a podmínkou rozvoje přeshraniční obchodní výměny v EU a s třetími zeměmi; poukazuje na to, že kvůli roztříštěnosti trhů a rozdílům mezi vnitrostátními právními předpisy o nekalých obchodních praktikách jsou dodavatelé vystaveni řadě různých tržních podmínek a že tato situace může vést ke spekulativnímu výběru jurisdikce, což zase může způsobit regulační nejistotu;

27.  žádá Komisi a členské státy, aby plně a důsledně uplatňovaly právo hospodářské soutěže, pravidla o nekalého hospodářské soutěži a antimonopolní pravidla, a zejména aby tvrdě postihovaly zneužívání dominantního postavení v potravinářském dodavatelském řetězci;

28.  domnívá se, že je nezbytné zajistit, aby právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže zohledňovaly specifika zemědělství a byly ku prospěchu producentů a spotřebitelů, kteří hrají významnou roli v dodavatelském řetězci; je přesvědčen, že právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže musí vytvářet podmínky pro efektivnější trh, který umožní spotřebitelům těžit z široké nabídky kvalitních výrobků za konkurenční ceny a současně zajistí, aby byli prvovýrobci motivováni k investicím a inovacím, aniž by byli vytlačováni z trhu v důsledku nekalých obchodních praktik;

29.  konstatuje, že výroba a prodej zboží pod privátní značkou sice může přinášet spotřebitelům větší hodnotu, možnost výběru a produkty vzešlé ze „spravedlivého obchodu“, ale ve střednědobém a dlouhodobém horizontu představuje strategický problém, jelikož zavádí do hospodářské soutěže horizontální rozměr vůči průmyslovým značkám, na který nebylo nikdy předtím třeba brát zřetel a v důsledku něhož může docházet k nekalým a hospodářskou soutěž narušujícím praktikám na straně maloobchodníků, neboť se stávají současně zákazníky a konkurenty; upozorňuje na existenci „prahu rizika“, po jehož překročení by se mohly pozitivní účinky pronikání vlastních značek na trh v dané kategorii výrobku změnit na negativní a mohly by být brzdou inovativního úsilí mnoha podniků; trvá proto na tom, že otázka privátních značek vyžaduje zvláštní pozornost ze strany Komise a orgánů pro hospodářskou soutěž, a to zejména s ohledem na nutnost řešit potenciální dlouhodobé důsledky pro dodavatelský řetězec a postavení zemědělců v rámci tohoto řetězce při zohlednění toho, že spotřebitelské návyky se v jednotlivých členských státech liší;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně a důsledně prosazovaly směrnici 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, tak aby podniky platily věřitelům do 60 dnů, jinak aby byly povinny platit věřitelům úroky a přiměřené náklady spojené s vymáháním;

31.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh nebo návrhy jednotného rámce EU, který bude definovat obecné zásady a bude brát ohled na vnitrostátní okolnosti a osvědčené postupy v boji proti nekalým obchodním praktikám v rámci celého potravinářského dodavatelského řetězce, s cílem zaručit spravedlivé konkurenční prostředí napříč všemi členskými státy, jež umožní, aby trhy fungovaly tak, jak mají, a aby byly zachovány spravedlivé a transparentní vztahy mezi výrobci, dodavateli a distributory;

32.  je pevně přesvědčen, že při předkládání návrhu unijního rámce je třeba zohlednit definici nekalých obchodních praktik, kterou vypracovala Komise a příslušné zainteresované subjekty v dokumentu „Vertikální vztahy v potravinářském dodavatelském řetězci: zásady správné praxe“ z 29. listopadu 2011(15), a otevřený seznam nekalých obchodních praktik;

33.  kromě toho doporučuje, aby byl do všech budoucích legislativních iniciativ v této oblasti začleněn princip anonymity a důvěrnosti;

34.  domnívá se, že členské státy by měly, pokud tak ještě neučinily, zřídit nebo jmenovat státní agentury či subjekty zabývající se těmito záležitostmi, které budou mít jakožto rozhodčí orgán na vnitrostátní úrovni odpovědnost za provádění opatření v boji proti nekalým praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci; domnívá se, že takové státní agentury mohou dodržování předpisů zajišťovat např. na základě toho, že budou mít pravomoc zahajovat a vést šetření z vlastní iniciativy, nebo na základě neformálních informací a stížností přijímaných na základě zachování důvěrnosti (což by umožnilo eliminovat „faktor strachu“), a mohou rovněž působit jako zprostředkovatelé mezi zainteresovanými stranami; zdůrazňuje, že má-li se zajistit sdílení relevantních informací, zejména pokud jde o správnou praxi, a odborných poznatků ohledně nových typů nekalých obchodních praktik, je třeba, aby byly mezi sebou vnitrostátní orgány vzájemně uznávány a aby spolu účinně spolupracovaly na úrovni EU, a to za plného dodržování zásady subsidiarity;

35.  vyzývá Komisi, členské státy a další příslušné zúčastněné strany, aby v návaznosti na zprávu Komise usnadnily začlenění organizací zemědělců, včetně organizací producentů a jejich sdružení, do vnitrostátních donucovacích orgánů příslušných pro potravinářský dodavatelský řetězec, v první řadě zajištěním anonymity stížností a účinného mechanismu sankcí;

36.  je přesvědčen, že nekalé obchodní praktiky lze omezit pouze, bude-li existovat rámcová právní úprava na úrovni EU, která evropským zemědělcům a spotřebitelům poskytne možnost využívat spravedlivých podmínek při prodeji a nákupu;

37.  upozorňuje na to, že evropská rámcová právní úprava však nesmí vést k nižší míře ochrany v zemích, které již přijaly vlastní předpisy k boji proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky;

38.  vyzývá členské státy, v nichž nefunguje příslušný donucovací orgán, aby zvážily zřízení takového orgánu a přidělily mu pravomoci, pokud jde o sledování a prosazování opatření nutných k boji proti nekalým obchodním praktikám;

39.  zdůrazňuje, že donucovací orgány by měly mít k dispozici řadu různých donucovacích opatření a sankcí, aby mohly v závislosti na závažnosti případů pružně reagovat; domnívá se, že tyto opatření a sankce by měly mít odrazující efekt a jejich smyslem by mělo být změnit chování;

40.  připomíná, že všechny členské státy již mají regulační rámce, které se zabývají nekalými obchodními praktikami; bere na vědomí současná regulační opatření přijatá některými členskými státy, která spočívají v zavedení právních předpisů doplňujících vnitrostátní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, v rozšíření oblasti působnosti směrnice týkající se nekalých obchodních praktik také na vztahy mezi podniky a v ustavení nezávislých orgánů prosazování práva; poukazuje však na to, že různé přístupy přijaté příslušnými členskými státy v tomto ohledu vedly k tomu, že ochrana proti nekalým obchodním praktikám má různou intenzitu a podoby;

41.  poukazuje na to, že při přijímání opatření v boji proti nekalým obchodním praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci je nutno náležitě přihlížet ke specifickým rysům jednotlivých trhů, právním požadavkům, které jsou v nich uplatňovány, k odlišné situaci a odlišnému přístupu v jednotlivých členských státech a k míře konsolidace nebo fragmentace trhů a k dalším významným faktorům, a to při současném využití opatření, která již byla v některých členských státech přijata a která prokazují svou účinnosti; domnívá se, že v rámci regulační iniciativy je nutné stanovit poměrně značnou svobodu při výběru prostředku v závislosti na charakteru trhu, aby se předešlo přijímání univerzálních řešení, a že je třeba zachovat obecnou zásadu účinnějšího prosazování právních předpisů na základě zapojení příslušných orgánů veřejné správy spolu s koncepcí soukromého dohledu nad dodržováním pravidel, čímž se rovněž přispěje ke zlepšení stávající roztříštěné a omezené spolupráce jednotlivých vnitrostátních donucovacích orgánů a k řešení přeshraničních problémů týkajících se nekalých obchodních praktik;

42.  poukazuje na to, že stávající roztříštěná a omezená spolupráce jednotlivých vnitrostátních donucovacích orgánů k řešení přeshraničních problémů týkajících se nekalých obchodních praktik nestačí;

43.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost a dopad regulačních a neregulačních opatření, a to s náležitým zřetelem ke všem možným důsledkům pro různé zainteresované subjekty a spotřebitele, a také účinnost a dopad kombinace politik, na niž poukázali respondenti ve výše uvedené studii společnosti Areté a která spočívá v kombinaci dobrovolných iniciativ a státem řízeného vymáhání dodržování předpisů (33 % z celkových odpovědí) a konkrétní legislativy na úrovni EU (32 %);

44.  je přesvědčen, že mají-li se vyřešit problémy vyplývající z nerovnováhy v potravinovém dodavatelském řetězci, včetně nekalých obchodních praktik, je velmi důležité zvyšovat povědomí spotřebitelů o zemědělských produktech; vyzývá všechny subjekty zapojené do řízení potravinářského dodavatelského řetězce, aby zvýšily transparentnost celého potravinářského dodavatelského řetězce a zlepšily informovanost spotřebitelů vhodnějším označováním výrobků a lepšími systémy certifikace, aby měli spotřebitelé možnost činit plně informovaná rozhodnutí o dostupných produktech a podle toho jednat;

45.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy podporovala iniciativy, jejichž prostřednictvím mohou být spotřebitelé upozorňováni na rizika cenového dumpingu u prvovýrobců, a důrazně podporuje kampaně zaměřené na zvyšování povědomí pro tyto účely ve školách a vzdělávacích zařízeních;

46.  konstatuje, že od roku 2009 přijal pět usnesení, která se týkala problémů v maloobchodním řetězci v EU, včetně tří usnesení konkrétně věnovaných nevyváženosti a nekalým praktikám v rámci potravinářského dodavatelského řetězce; dále konstatuje, že ve stejném období vydala Komise tři sdělení a zelenou knihu a zadala vypracování dvou závěrečných zpráv na podobná témata; proto prohlašuje, že další analýzy situace v potravinářském dodavatelském řetězci by spíše dále zdržely přijetí opatření na pomoc zemědělcům v boji proti nekalým obchodním praktikám, kterou naléhavě potřebují;

47.  naléhavě vyzývá všechny strany potravinářského dodavatelského řetězce, aby uvažovaly o standardních smlouvách a také o smlouvách nové generace, kde jsou rizika a výhody rozděleny;

48.  uznává, že prostřednictvím reformy společné zemědělské politiky (SZP) a nové organizace jednotného trhu byla zavedena řada opatření, jejichž cílem je vyvážit vyjednávací sílu zemědělců, maloobchodníků, velkoobchodníků a MSP v potravinářském dodavatelském řetězci, a to zejména podporou zavedení a rozšíření organizací producentů; zdůrazňuje význam spolupráce na straně dodavatelů;

49.  konstatuje, že nařízení (EU) č. 1308/2013, které vytvoření organizací producentů upravuje, je podpořeno finančními pobídkami v rámci druhého pilíře SZP; poukazuje na to, že tento právní rámec rozšiřuje kolektivní vyjednávání (v některých odvětvích) a smluv o dodávkách (ve všech odvětvích) na organizace producentů, jejich sdružení a mezioborové organizace a rovněž zavádí přechodné výjimky z některých pravidel hospodářské soutěže v obdobích vyznačujících se závažnou nerovnováhou na trhu, na základě záruk;

50.  naléhavě vyzývá Komisi, aby důrazně podporovala tento přístup s cílem zvýšit vyjednávací sílu prvovýrobců a motivovat je k členství v organizacích producentů a jejich sdruženích; poukazuje zejména na znevýhodněné postavení malých a rodinných zemědělských podniků, které mají potenciál vytvářet pracovní místa a podporovat zaměstnanost v izolovaných, odlehlých a horských regionech;

51.  domnívá se, že vedle posílení a zakládání organizací producentů musí být zvýšena vyjednávací síla zemědělců v potravinářském řetězci, zejména tím, že získají právo na kolektivní vyjednávání svých smluv;

52.  vyzývá k vyšší transparentnosti a větší informovanosti v dodavatelském řetězci a k posílení subjektů a nástrojů pro informování o trhu, jako jsou evropský nástroj pro sledování cen potravin a středisko pro sledování trhu s mlékem, aby bylo možné zemědělcům a organizacím producentů poskytovat přesné a včasné údaje o trhu;

53.  zastává názor, že ceny v celém potravinářském dodavatelském řetězci by měly lépe odrážet hodnotu generovanou prvovýrobci; požaduje proto, aby proces tvorby maloobchodních cen byl co možná nejtransparentnější;

54.  poukazuje na to, že zemědělci v některých členských státech si v rámci potravinářského dodavatelského řetězce zajistili silnou pozici tím, že vytvořili družstva, která zajišťují, aby se přidaná hodnota vznikající ve fázi zpracování dostávala zpět k zemědělcům, a pokládá za nezbytné zajistit, aby tato družstva nebyla zatěžována dalšími náklady, jež jsou důsledkem nákladné povinné byrokracie;

55.  požaduje, aby producenti a zpracovatelé spolupracovali s cílem investovat do inovací a zvyšovat přidanou hodnotu svých produktů;

56.  připomíná Komisi, že v prosinci 2013 přijal Parlament zprávu z vlastního podnětu, v níž Komisi vyzval, aby prověřila možnost nezávislého vymáhání dodržování předpisů s cílem řešit „faktor strachu“ mezi prvovýrobci; požaduje, aby Komise zvážila tuto možnost ve své vlastní zprávě;

57.  zastává názor, že profesní organizace by mohly působit jako platforma, v jejímž rámci by prvovýrobci mohli beze strachu podávat k příslušným orgánům stížnosti ohledně podezření na nekalé obchodní praktiky;

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal tuto zprávu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 184 E, 6.8.2009, s. 23.
(2) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 22.
(3) Úř. věst. C 227 E, 6.8.2013, s. 11.
(4) Úř. věst. C 255, 14.10.2005, s. 44.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0004.
(6) Úř. věst. C 210, 3.8.2010, s. 4.
(7) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 9.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2013)0580.
(9) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.
(10) Úř. věst. L 48, 23.2.2011, s.1.
(11) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s.22.
(12) Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s.29.
(13) Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s.38.
(14) Eurostat, 2010.
(15) https://ec.europa.eu/digital-single-market/sites/digital-agenda/files/discussions/Vertical%20relationships%20in%20the%20Food%20Supply%20Chain%20-%20Principles%20of%20Good%20Practice.pdf.

Právní upozornění