Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/0135(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0191/2016

Předložené texty :

A8-0191/2016

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/06/2016 - 12.7
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0259

Přijaté texty
PDF 419kWORD 90k
Středa, 8. června 2016 - Štrasburk Konečné znění
Ratifikace Protokolu z roku 2010 k Úmluvě o přepravě nebezpečných a škodlivých látek a přistoupení k němu s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech
P8_TA(2016)0259A8-0191/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. června 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o ratifikaci členskými státy a jejich přistoupení v zájmu Evropské unie k Protokolu z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech (13806/2015 – C8-0410/2015 – 2015/0135(NLE))

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13806/2015),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou Rada předložila v souladu s čl. 100 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0410/2015),

–  s ohledem na čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014(1),

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 („úmluva HNS z roku 1996“),

–  s ohledem na Protokol z roku 2010 k úmluvě HNS z roku 1996 („úmluva HNS z roku 2010“),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2015)0304),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/971/ES ze dne 18. listopadu 2002, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Společenství ratifikovaly úmluvu HNS z roku 1996 nebo aby k této úmluvě přistoupily(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(3) („směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“),

–  s ohledem na prohlášení Komise k zápisům ze schůzí Výboru stálých zástupců a Rady konaných dne 20. listopadu a 8. prosince 2015(4),

–  s ohledem na dokument odvětví námořní dopravy ze dne 18. září 2015, v němž jsou členské státy naléhavě vyzvány k co nejrychlejší ratifikaci Protokolu z roku 2010 k úmluvě HNS nebo k přistoupení k tomuto protokolu v souladu s přístupem navrhovaným Komisí(5),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu ze dne 19. února 2014 vypracovanou společností BIO Intelligence Service pro Evropskou komisi nazvanou „Studie účinnosti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: oblast působnosti a výjimky“(6),

–  s ohledem na informativní poznámku právní služby Evropského parlamentu ze dne 11. února 2016 týkající se právního základu výše uvedeného návrhu rozhodnutí Rady (SJ-0066/16) a na následné stanovisko ve formě dopisu o vhodném právním základu pro daný návrh rozhodnutí, jež bylo přijato Výborem pro právní záležitosti dne 19. února 2016(7) a jež je připojeno ke zprávě A8-0191/2016,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0191/2016),

A.  vzhledem k tomu, že cílem úmluvy HNS z roku 2010 je zajistit odpovědnost a poskytnout přiměřenou, rychlou a účinnou náhradu ztrát či škody způsobené osobám, na majetku či na životním prostředí v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři prostřednictvím zvláštního mezinárodního kompenzačního fondu HNS;

B.  vzhledem k tomu, že úmluva na jedné straně usiluje o zavedení zásady „znečišťovatel platí“ a rovněž zavedení zásad prevence a obezřetnosti, podle nichž je třeba přijmout preventivní opatření v případě možné škody na životním prostředí, a spadá tak do rámce obecných zásad a působnosti politiky Unie v oblasti životního prostředí, a na druhé straně usiluje o regulaci otázek souvisejících se škodami způsobenými námořní dopravou a o předcházení těmto škodám a jejich minimalizaci, a tudíž spadá do oblasti působnosti dopravní politiky Unie;

C.  vzhledem k tomu, že podle návrhu Komise (COM(2015)0304) by tak v důsledku uzavření úmluvy HNS z roku 2010 došlo k překrytí oblasti působnosti této úmluvy s pravidly směrnice o odpovědnosti za životní prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že se oblast působnosti úmluvy HNS z roku 2010 překrývá s oblastí působnosti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, pokud jde o škodu na životním prostředí, jež byla způsobena na území a v námořních vodách spadajících do soudní příslušnosti smluvního státu, dále o škodu způsobenou znečištěním životního prostředí ve výlučné ekonomické zóně nebo v rovnocenné oblasti (do 200 námořních mil od základních linií) smluvního státu nebo o preventivní opatření, která mají takové škodě předcházet nebo ji minimalizovat;

E.  vzhledem k tomu, že úmluva HNS z roku 2010 stanoví objektivní odpovědnost vlastníka lodi za jakoukoli škodu, jež vznikne v důsledku přepravy nebezpečných a škodlivých látek po moři a na niž se vztahuje tato úmluva, stejně jako povinnost uzavřít pojištění nebo mít jinou finanční záruku k pokrytí odpovědnosti za škodu podle této úmluvy, a zakazuje za tímto účelem jakékoli další nároky vůči vlastníkovi lodi vyjma nároků vznesených v souladu s touto úmluvou (čl. 7 odst. 4 a 5);

F.  vzhledem k tomu, že tak existuje mezi směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí a úmluvou HNS z roku 2010 riziko možného konfliktu, přičemž toto riziko lze odvrátit prostřednictvím čl. 4 odst. 2 této směrnice, který stanoví, že „tato směrnice se nevztahuje na škody na životním prostředí ani na jakoukoli bezprostřední hrozbu takových škod, které vznikly při události, za kterou spadá odpovědnost a náhrada škody do oblasti působnosti některé mezinárodní úmluvy uvedené v příloze IV, včetně jejich případných změn, platných v dotčeném členském státě“;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí tak ze své oblasti působnosti vylučuje škody na životním prostředí či bezprostřední nebezpečí těchto škod, na které se vztahuje úmluva HNS z roku 2010, jakmile tato úmluva vstoupí v platnost, a pokud všechny členské státy neratifikují ve stejném časovém rámci úmluvu HNS z roku 2010 či k ní nepřistoupí, hrozí vznik roztříštěného právního prostředí, v němž některé členské státy budou podléhat úmluvě HNS z roku 2010 a jiné směrnici o odpovědnosti za životní prostředí; tato situace povede k rozdílným podmínkám pro oběti znečištění, např. pobřežní komunity, rybáře atd., a byla by rovněž v rozporu se smyslem úmluvy HNS z roku 2010;

H.  vzhledem k tomu, že základní zásady, na nichž jsou vystavěny úmluvy Mezinárodní námořní organizace, jsou rovněž základem úmluvy HNS z roku 2010, přičemž těmito zásadami jsou objektivní odpovědnost vlastníka lodi, povinné pojištění k pokrytí škod způsobených třetím stranám, právo osob, které utrpěly škodu, vznést nárok přímo proti pojistiteli, omezení odpovědnosti a v případě ropných a nebezpečných a škodlivých látek zvláštní fond náhrad, který se využívá k náhradě škod, pokud překročí meze odpovědnosti vlastníka lodi;

I.  vzhledem k tomu, že je v zájmu Unie jako celku, aby měla homogenní režim odpovědnosti, jenž by se vztahoval na škody způsobené přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři;

J.  vzhledem k tomu, že není zcela jasné, zda čl. 4 odst. 2 směrnice o odpovědnosti za životní prostředí znamená, že v členském státě, který ratifikoval úmluvu HNS z roku 2010, je uplatňování výše uvedené směrnice znemožněno, či zda se toto znemožnění omezuje na rozsah, ve kterém spadá odpovědnost či náhrada škody do oblasti působnosti dané úmluvy;

K.  vzhledem k tomu, že úmluva HNS z roku 2010 představuje režim pro poskytování náhrad, a má tak méně dalekosáhlé důsledky než směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, pokud jde o zřízení režimu, který ukládá provozovatelům povinnost, aby předcházeli bezprostředním hrozbám škod na životním prostředí nebo napravovali škody, ke kterým již došlo, a nařizuje příslušným orgánům, aby tyto povinnosti provozovatelům ukládaly;

L.  vzhledem k tomu, že na rozdíl od směrnice o odpovědnosti za životní prostředí nelze podle úmluvy HNS z roku 2010 přiznat žádnou náhradu za škodu neekonomického charakteru;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí neukládá provozovatelům povinnost finanční záruky s cílem zajistit, aby měli finanční prostředky na prevenci a nápravu škod na životním prostředí, pokud členský stát nepřijal přísnější ustanovení, než jsou obsažena v této směrnici;

N.  vzhledem k tomu, že úmluva HNS z roku 2010 stanoví pro vlastníka jasnou povinnost uzavřít pojištění nebo mít jinou finanční záruku k pokrytí jeho odpovědnosti za škodu spadající do oblasti působnosti této úmluvy;

O.  vzhledem k tomu, že úmluvy Mezinárodní námořní organizace obsažené v příloze IV směrnice o odpovědnosti za životní prostředí prokázaly svou účinnost, neboť se jim podařilo vytvořit rovnováhu mezi environmentálními a obchodními zájmy prostřednictvím jednoznačného stanovení odpovědnosti tak, že v podstatě nejsou pochybnosti o tom, která ze stran je odpovědná, a prostřednictvím vytvoření mechanismů povinného pojištění a rychlého odškodnění, které se neomezují pouze na škody na životním prostředí;

1.  žádá Radu a Komisi, aby zohlednily následující doporučení:

   i) zaručit dodržování zásady svěření pravomocí Unie podle čl. 5 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii a ustálené judikatury Soudního dvora, která stanoví, že se „volba právního základu aktu Evropské unie musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah aktu“(8);
   ii) přijmout proto stanovisko ve formě dopisu ze dne 19. února 2016 přijaté Výborem pro právní záležitosti, v němž se uvádí, že:

„u navrhovaného rozhodnutí Rady, jehož cílem je zmocnit členské státy k ratifikaci protokolu z roku 2010 k úmluvě HNS nebo k přistoupení k němu jménem Unie, a tudíž jim umožnit, aby byly touto úmluvou vázány, a vzhledem dále k tomu, že tato úmluva nepokrývá jen případy škody na životním prostředí (které vedou k uplatnění zásady, podle níž by měla být učiněna preventivní opatření, a zásady „znečišťovatel platí“), ale také škody jiné než environmentální povahy, přičemž se vždy jedná o škodu vzniklou v souvislosti s přepravou určitých látek po moři, představují vhodný právní základ čl. 100 odst. 2, čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 písm. a) bod v) Smlouvy o fungování Evropské unie.“;

   iii) zajistit, aby jednotnost, úplnost a účinnost společných pravidel Unie nebyla negativně ovlivněna mezinárodními závazky přijatými na základě ratifikace úmluvy HNS z roku 2010 či přistoupení k této úmluvě v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora(9);
   iv) věnovat v tomto ohledu větší pozornost skutečnosti, že se oblast působnosti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí překrývá s oblastí působnosti úmluvy HNS z roku 2010, pokud jde o škodu na životním prostředí, jež byla způsobena na území a v námořních vodách spadajících do soudní příslušnosti smluvního státu, dále o škodu způsobenou znečištěním životního prostředí ve výlučné ekonomické zóně nebo v rovnocenné oblasti (do 200 námořních mil od základních linií) smluvního státu nebo o preventivní opatření, která mají takové škodě předcházet nebo ji minimalizovat (preventivní opatření, primární náprava a doplňková náprava);
   v) zajistit, aby možnost konfliktu mezi směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí a úmluvou HNS z roku 2010 byla omezena na minimum, a to přijetím veškerých vhodných opatření k zajištění toho, aby členské státy, které úmluvu ratifikovaly či k ní přistoupily, v souladu s čl. 4 odst. 2 a přílohou IV směrnice o odpovědnosti za životní prostředí plně dodržovaly ustanovení o výlučnosti podle čl. 7 odst. 4 a 5 úmluvy HNS z roku 2010, na základě kterých nelze vůči vlastníkovi lodi uplatňovat žádné další nároky vyjma nároků vznesených v souladu s touto úmluvou;
   vi) zajistit snížení rizika vytvoření a upevnění znevýhodnění v hospodářské soutěži pro státy, které jsou připraveny přistoupit k úmluvě HNS z roku 2010, oproti státům, které si přejí tento proces odložit a řídit se nadále pouze směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí;
   vii) zajistit odstranění trvalé souběžné existence dvou režimů odpovědnosti v námořní dopravě – režimu Unie a mezinárodního režimu –, která by vedla k roztříštěnosti právních předpisů Unie a mimoto ohrozila jednoznačné stanovení odpovědnosti a mohla vést ke zdlouhavým a nákladným soudním řízením na úkor obětí a odvětví námořní dopravy;
   viii) zajistit v této souvislosti, aby byly členské státy jasně povinovány přijmout všechna opatření nezbytná k dosažení konkrétního výsledku, totiž ratifikovat úmluvu HNS z roku 2010 nebo k ní přistoupit v přiměřeném časovém rámci, který by neměl být delší než dva roky od data vstupu rozhodnutí Rady v platnost;

2.  uzavírá, že by toto usnesení bylo další možností pro Radu a Komisi, jak se zabývat doporučeními uvedenými v bodě 1;

3.  pověřuje svého předsedu, aby požádal o další projednání s Komisí a Radou;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.
(2) Úř. věst. L 337, 13.12.2002, s. 55.
(3) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.
(4) Poznámka k bodu 13142/15.
(5) Dostupný na internetu na adrese: http://www.ics-shipping.org/docs/default-source/Submissions/EU/hazardous-and-noxious-substances.pdf.
(6) Dostupná na internetu na adrese: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/BIO%20ELD%20Effectiveness_report.pdf.
(7) PE576.992
(8) Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. července 2012, Evropský parlament v. Rada Evropské unie, C-130/10, ECLI:EU:C:2012:472, bod 42.
(9) Stanovisko Soudního dvora ze dne 19. března 1993, 2/91, ECLI:EU:C:1993:106, bod 25; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2002, Komise Evropských společenství v. Dánské království, C-467/98, ECLI:EU:C:2002:625, bod 82; stanovisko Soudního dvora ze dne 7. února 2006, 1/03, ECLI:EU:C:2006:81, body120 a 126; stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.

Právní upozornění