Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2353(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0224/2016

Předložené texty :

A8-0224/2016

Rozpravy :

PV 05/07/2016 - 9
CRE 05/07/2016 - 9

Hlasování :

PV 06/07/2016 - 6.9
CRE 06/07/2016 - 6.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0309

Přijaté texty
PDF 599kWORD 194k
Středa, 6. července 2016 - Štrasburk Konečné znění
Příprava povolební revize VFR na období 2014–2020: příspěvek Parlamentu předcházející návrhu Komise
P8_TA(2016)0309A8-0224/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2016 o přípravě povolební revize VFR na období 2014–2020: náměty Parlamentu předcházející návrhu Komise (2015/2353(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 311, 312 a 323 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(1), a zejména na článek 2 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/623 ze dne 21. dubna 2015, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014‒2020(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(3),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 nazvané „Jednání o VFR na období 2014–2020: poučení a budoucí směřování“(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o vztazích Evropského parlamentu s orgány zastupujícími vlády jednotlivých států(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. listopadu 2013 o VFR na období 2014–2020(8) a o interinstitucionální dohodě o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o politické dohodě o víceletém finančním rámci na období 2014–2020(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2013 o víceletém finančním rámci(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 v zájmu dosažení kladného výsledku postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 nazvané „Investice do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“(13),

–  s ohledem na společné interinstitucionální prohlášení o genderovém mainstreamingu, které bylo připojeno k VFR,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 15. června 2016 o přezkumu víceletého finančního rámce (VFR) v polovině období,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0224/2016),

A.  vzhledem k tomu, že stávající víceletý finanční rámec (VFR) byl přijat poprvé na základě nových ustanovení Lisabonské smlouvy, podle nichž Rada přijímá nařízení o VFR jednomyslně zvláštním legislativním postupem poté, co obdržela souhlas Evropského parlamentu;

B.  vzhledem k tomu že stávající VFR je výsledkem dohody z roku 2013 a odráží priority Unie v době svého přijetí; vzhledem k tomu, že EU bude v následujících letech nadále čelit výzvám, s nimiž se v době, kdy byl VFR schvalován, nepočítalo; vzhledem k tomu, že priority EU v oblasti financování se několikanásobně zvýšily, zatímco VFR zůstal beze změny;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament žádal o to, aby VFR obsahoval ustanovení o povolební revizi, která by zajistila demokratickou legitimitu nového VFR a poskytla nové Komisi i nově zvolenému Parlamentu příležitost, aby mohly potvrdit nebo případně přehodnotit politické a rozpočtové priority EU a provést ve VFR patřičné úpravy;

D.  vzhledem k tomu, že dohoda o VFR na období 2014–2020 je výsledkem dlouhého a náročného procesu jednání, který probíhal za velmi složitých sociálních, ekonomických a finančních okolností; vzhledem k tomu, že celkový objem VFR se tak ve srovnání s předchozím programovým obdobím značně snížil;

E.  vzhledem k tomu, že politická situace neumožňovala Parlamentu měnit celkové částky VFR, o nichž rozhodla Evropská rada, podařilo se mu vyjednat, že do VFR byl vložen zvláštní článek o povinném celkovém přezkumu/revizi VFR, byla přijala nová, širší ustanovení o flexibilitě a byla zřízena skupina na vysoké úrovni pro vlastní zdroje;

Právní rámec a rozsah přezkumu/revize v polovině období

1.  připomíná, že v souladu s článkem 2 nařízení o VFR předloží Komise do konce roku 2016 povinný přezkum fungování víceletého finančního rámce, při němž plně zohlední nynější ekonomickou situaci a poslední makroekonomické prognózy, a že tento přezkum bude případně doplněn legislativním návrhem na revizi nařízení o VFR;

2.  v této souvislosti zastává názor, že zatímco účelem přezkumu je posoudit a zhodnotit fungování VFR, pokud jde o jeho uplatňování, nové ekonomické podmínky a další nový vývoj, což znamená, že by mohla být zachována stávající legislativní situace, smyslem revize je změna nařízení o VFR, takže kromě změny kromě legislativních ustanovení může dojít ke změně stropů VFR s ohledem na ustanovení článku 312 SFEU a na omezení rozsahu revize VFR podle poslední věty článku 2 nařízení o VFR; připomíná, že v tomto článku je uvedeno, že při revizi nebudou sníženy předem stanovené národní příděly; zdůrazňuje, že žádná jiná omezení pro revizi VFR nebyla stanovena, takže navýšení stropů VFR je možné; v tomto kontextu zdůrazňuje, že podle článku 323 SFEU musí být zajištěny finanční prostředky potřebné ke splnění právních závazků Unie vůči třetím stranám;

3.  připomíná, že podle článku 311 SFEU si Unie zajišťuje prostředky, které potřebuje k dosažení svých cílů a úspěšnému provádění svých politik; domnívá se proto, že pokud bude při přezkumu učiněn závěr, že stávající stropy jsou příliš nízké, primární právo vyžaduje, aby byly stropy navýšeny;

4.  zdůrazňuje, že článek 17 nařízení o VFR stanoví možnost revize VFR v případě nepředvídaných okolností; poukazuje na to, že po přijetí současného VFR v roce 2013 postihla EU krize obrovských rozměrů;

5.  zdůrazňuje, že cílem tohoto usnesení je analyzovat čistě rozpočtové aspekty fungování VFR a že zpráva se nebude zabývat právním základem odvětvových právních předpisů; poznamenává nicméně, že řada politik a programů EU obsahuje samostatné požadavky na přezkum/revizi, z nichž má většina proběhnout v roce 2017;

I.Přezkum VFR – hodnocení prvních let provádění VFR

6.  domnívá se, že při přezkumu VFR v roce 2016 je třeba vzít v potaz celou řadu závažných krizí a nových politických iniciativ, s nimiž se v době schvalování VFR nepočítalo, a vyhodnotit jejich rozpočtové důsledky; mimo jiné poukazuje na migrační a uprchlickou krizi, krizové události v zahraničí, vnitřní bezpečnostní problémy, krizi v zemědělství, financování Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), platební krizi v rozpočtu EU, trvale vysokou nezaměstnanost, zvláště mladých lidí, a chudobu a sociální vyloučení; poukazuje dále na nedávno přijatou mezinárodní dohodu o změně klimatu a rostoucí tlak na rozvojovou politiku; poznamenává, že aby bylo možné tyto nové a naléhavé potřeby financovat, bylo považováno za nutné využít v nebývalé míře mechanismy flexibility a zvláštní nástroje VFR, neboť se ukázalo, že stropy VFR jsou v některých okruzích příliš nízké; domnívá se, že v posledních dvou letech došlo k tomu, že VFR byl v zásadě využit až po svůj limit;

7.  zdůrazňuje, že rozpočet EU musí odpovídat politickým a strategickým prioritám EU a zajistit rovnováhu mezi dlouhodobými prioritami a novými výzvami; zdůrazňuje, že v této souvislosti musí rozpočet EU hrát klíčovou úlohu při plnění společné dohodnuté strategie EU 2020, která představují hlavní cíle a priority Unie; domnívá se proto, že mezi úkoly přezkumu VFR by měla patřit i kvalitativní analýza toho, zda a do jaké míry bylo dosaženo cílů stanovených v této strategii; trvá na tom, že spolu s tímto posouzením je třeba provést prognózu, zda finanční zdroje vyčleněné na podporu uvedené strategie na zbývající roky současného VFR budou dostatečně vysoké, aby bylo zajištěno její úspěšné provedení;

A.Hlavní události a výzvy

Migrační a uprchlická krize

8.  zdůrazňuje, že konflikty v Sýrii, na Blízkém východě a v různých afrických regionech mají bezprecedentní humanitární a migrační dopady; připomíná, že příchod velkého počtu uprchlíků měl na EU bezprostřední dopad – jen v průběhu roku 2015 přišel do Evropy více jeden milion uprchlíků a očekává, že v dalších letech jich přijde ještě více; připomíná, že EU na tuto krizi reagovala rozsáhlou finanční intervencí, takže krize měla značný dopad na rozpočet EU, zejména na okruhy 3 (bezpečnost a občanství) a 4 (globální Evropa);

9.  připomíná, že v průběhu roku 2015 se v rozpočtu bezprostředně projevila další opatření, jež byla schválena v souladu s evropským programem pro migraci a která se odrazila zejména v opravných rozpočtech 5 a 7/2015; dále připomíná, že bylo schváleno, aby z rozpočtu EU na rok 2016 byla prostřednictvím nástroje flexibility čerpána dodatečná částka ve výši 1 506 milionů EUR, kterou měla být použita k navýšení prostředků na opatření týkající se migrace a uprchlíků v rámci okruhu 3 (bezpečnost a občanství) – konkrétně měly být navýšeny prostředky v Azylovém, migračním a integračnín fondu (AMIF) a Fondu pro vnitřní bezpečnost (ISF) – a měly být poskytnuty zdroje třem agenturám, které působí v oblasti migrace, totiž Frontexu, Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu (EASO) a Europolu;

10.  konstatuje, že výše uvedená rozpočtová rozhodnutí zcela vyčerpala malé rozpětí, jež bylo v tomto okruhu k dispozici, a vedla de facto k revizi stropů okruhu 3; dále upozorňuje na nové návrhy Komise, které budou mít pravděpodobně vliv na rozpočet EU, zejména návrh na přepracování nařízení Dublin III, s celkovým dopadem na rozpočet po zbývající období platnosti VFR ve výši 1 829 milionů EUR, návrh na zřízení evropské pohraniční a pobřežní stráže, jejíž celkový rozpočet by po zbývající období platnosti VFR měl činit 1 212 milionů EUR, a návrh na zavedení mechanismu mimořádné podpory, který se v rozpočtu v letech 2016 až 2018 podle odhadů odrazí částkou 700 milionů EUR; zdůrazňuje, že situace je tak kritická, že dodatečné prostředky určené Azylovému, migračnímu a integračnímu fondu (AMIF), jež byly schváleny v listopadu 2015, musely být v březnu 2016 sníženy, aby mohly být financovány ještě naléhavější potřeby, které řešil výše uvedený mechanismus mimořádné podpory, například poskytování humanitární pomoci v EU;

11.  je přesvědčen, že řešení evropské migrační a uprchlické krize vyžaduje evropský přístup založený na solidaritě a spravedlivém sdílení zátěže; zdůrazňuje v této souvislosti, že rozpočet EU by měl členským státům pomáhat zmírňovat zátěž spojenou s přijímáním uprchlíků, aby se snížil tlak na rozpočty těch členských států, do nichž přichází zvláště velký počet uprchlíků; zdůrazňuje, že tento přístup bude vytvářet synergie a bude účinný a nákladově efektivní pro všechny členské státy;

12.  zdůrazňuje, že díky posílení zvláštních programů v rámci okruhu 4 byly vynaloženy značné rozpočtové prostředky na řešení základních příčin uprchlické a migrační krize, i když tyto prostředky stále nejsou dostatečné; připomíná přijatá opatření, jako bylo přesunutí prostředků ve výši 170 milionů EUR na opatření související s migrací a uprchlíky a schválení dalších 130 milionů EUR v okruhu 4 na činnosti spjaté s migrací a uprchlíky, spolu s přesuny prostředků v rámci nástroje předvstupní pomoci, nástroje pro rozvojovou spolupráci a evropského nástroje sousedství ve výši 430 milionů EUR; dále připomíná, že s cílem řešit vnější rozměr migrační a uprchlické krize předložila Komise několik dalších návrhů, které ovlivňují rozpočet EU, například zřízení svěřenských fondů EU (fond Madad, jehož původní dopad na rozpočet se odhaduje na 570 milionů EUR, a nouzový svěřenský fond pro Afriku s původním dopadem na rozpočet přibližně 405 milionů EUR) a uprchlického nástroje pro Turecko, na který má být z rozpočtu EU vyčleněna 1 miliarda EUR, a to nepočítaje další případné financování; zdůrazňuje, že rozpočet Unie může být zatížen i dalšími plánovanými kroky, které oznámila Komise, například tzv. londýnským příslibem, a různými událostmi, např. summitem EU a Turecka pořádaným dne 18. března 2016; zdůrazňuje, že další budoucí rozpočtové potřeby musí rovněž umožňovat, aby byla pozornost věnována nejohroženějším migrantům, zejména ženám, dětem a LGBTI; obává se nicméně, že s ohledem na rozsah problémů, s nimiž se EU potýká, budou nutná další opatření;

13.  soudí, že v době schvalování VFR na období 2014–2020 nebylo možné předpovědět, jak velký rozsah bude mít migrační a uprchlické krize a jaký bude finanční dopad opatření, které Komise iniciovala v zájmu řešení tohoto problému; podtrhuje skutečnost, že kvůli nedostatku zdrojů musela EU zřídit ad hoc „satelitní“ nástroje, společně financované členskými státy, rozpočtem EU a Evropským rozvojovým fondem, konkrétně svěřenské fondy EU (svěřenský fond Madad a svěřenský fond pro Afriku) a uprchlický nástroj pro Turecko; připomíná, že neexistence celkové rozpočtové strategie na řešení migrační a uprchlické krize způsobila, že Parlament byl vyřazen z rozhodování o využití prostředků z rozpočtu EU; zdůrazňuje, že vznik mnoha těchto nástrojů znamená, že EU bude muset problém demokratické kontroly v EU; zdůrazňuje nicméně, že členské státy zatím neposkytly očekávané příspěvky do svěřenských fondů, takže tyto fondy možná dosáhnou svých cílů; znovu vyzývá členské státy, aby neprodleně splnily své závazky a dostály svým povinnostem;

Nízké investice

14.  připomíná, že EU trpí od vypuknutí celosvětové hospodářské a finanční krize nízkou a nedostatečnou úrovní investic; obzvláště konstatuje, že celkový objem investic byl v roce 2014 o 15 % nižší než v roce 2007, což znamená, že investice klesly o 430 miliard EUR; domnívá se, že nízká míra investic zpomaluje hospodářské oživení a má přímý vliv na růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost;

15.  zdůrazňuje, že v reakci na tento naléhavý problém předložila nová Komise v roce 2014 investiční plán pro Evropu a návrh na zřízení EFSI s cílem získat nové investice do reálné ekonomiky ve výši 315 miliard EUR; opakuje, že jednoznačně podporuje myšlenku zřízení fondu EFSI, který poskytne silný a cílený impuls hospodářským odvětvím, která přispívají k růstu a zaměstnanosti; podotýká, že řada projektů již byla schválena a je ve fázi provádění; konstatuje, že záruku, kterou Unie poskytuje fondu EFSI, zajišťuje záruční fond v hodnotě 8 miliard EUR zřízený v rámci rozpočtu EU;

16.  připomíná, že tyto dodatečné finanční prostředky byly získány snížením částek vyčleněných na dva významné programy EU, tj. na Horizont 2020 (snížení o 2,2 miliardy EUR) a na Nástroj pro propojení Evropy (o 2,8 miliardy EUR), a že zbývající 3 miliardy EUR byly pokryty z nepřidělených prostředků z rozpětí VFR; poukazuje na to, že v průběhu jednání o EFSI Parlament usiloval o to, aby negativní dopady na tyto dva programy byly co nejmenší, protože jejich finanční příděly, o nichž bylo rozhodnuto až v roce 2013, byly výrazně sníženy oproti návrhu Komise již při jednáním o VFR 2014–2020;

17.  lituje toho, že část rozpočtu vyčleněná na výzkum a inovace je často první z těch, které jsou postiženy rozpočtovými škrty; konstatuje, že programy výzkumu a inovací vytvářejí evropskou přidanou hodnotu, a vyzdvihuje důležitou úlohu těchto programů při zvyšování konkurenceschopnosti a tím i zajištění budoucího růstu a dlouhodobé prosperity Unie;

18.  v této souvislosti zdůrazňuje, že v souladu s článkem 15 nařízení o VFR byly v letech 2014 a 2015 předsunuty prostředky na program Horizont 2020 (200 milionů EUR na Evropskou radu pro výzkum a akce Marie Curie) a program COSME (50 milionů EUR), aby tak bylo částečně kompenzováno snížení přidělených částek z let 2013 a 2014; konstatuje, že tímto předsunutím prostředků se nemění celkový objem finančních prostředků v těchto programech, takže bude k dispozici méně prostředků v druhé polovině VFR; zdůrazňuje ovšem, že toto předsunuté financování programu Horizont 2020 a COSME bylo beze zbytku využito, což dokládá značnou výkonnost těchto programů a jejich schopnost absorbovat ještě vyšší částky;

19.  s velkými obavami rovněž konstatuje, že úspěšnost programu Horizont 2020 klesla z hodnoty 20–22 %, které se těšil předchůdce tohoto programu (7. rámcový program) v předchozím programovém období, na 13 %; vyslovuje politování nad tím, že v důsledku tohoto poklesu je prostředky EU financováno méně kvalitních projektů z oblasti výzkumu a inovací; rovněž poukazuje na to, že kvůli nedostatku rozpočtových prostředků bylo nutné odmítnout řadu vysoce kvalitních žádostí v rámci Nástroje pro propojení Evropy;

Nezaměstnanost mladých lidí

20.  zdůrazňuje, že nezaměstnanost mladých lidí je stále mimořádně vysoká a představuje jeden z nejpalčivějších a nejzávažnějších problémů, kterým EU dnes čelí; poukazuje na to, že v únoru 2016 byly v celé Unii bez práce 4,4 milionu lidí mladších 25 let, což v některých členských státech představuje více než 40 % a v některých regionech EU dokonce více než 60 % obyvatelstva; zdůrazňuje, že míra zaměstnanosti v EU dnes dosahuje hodnot, které jsou výrazně pod cílem stanoveným ve strategii Evropa 2020; poukazuje na to, že příliš mnoho mladých lidí je proto ohroženo sociálním vyloučením, takže by měla být přijata konkrétní opatření pro začleňování mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET); upozorňuje na to, že na konkurenceschopnost Evropy, její schopnost inovovat a její produktivitu má velký vliv to, kolik je k dispozici vysoce vzdělaných a kvalifikovaných lidských zdrojů, a zdůrazňuje, že je nutné investovat do vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a kultury; poukazuje dále na význam strategie EU pro mládež 2010–2018;

21.  zdůrazňuje, že rozpočet EU značnou měrou přispívá na boj proti nezaměstnanosti, zejména prostřednictvím Evropského sociálního fondu (ESF) a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI); upozorňuje na to, že Komise uvádí, že hlavním problémem v souvislosti s finančními toky programy bylo určení výkonných orgánů; podtrhuje skutečnost, že ze současných čísel vyplývá, že navzdory počátečním zpoždění při určování výkonných orgánů a provádění YEI bylo dosaženo jeho plné absorpční kapacity (zčásti díky výraznému zvýšení míry předběžného financování u tohoto programu); poznamenává, že Evropská komise brzy dokončí hodnocení této iniciativy, a očekává, že budou zavedeny nezbytné změny, které by zajistily její úspěšné provádění; domnívá se, že navržený program na podporu strukturálních reforem by mohl cenným způsobem přispět ke zlepšení příslušné administrativní kapacity v členských státech; zdůrazňuje, že je důležité, aby relevantní zúčastněné strany a mimo jiné i mládežnické organizace průběžně hodnotily výkonnost YEI;

22.  je obzvláště znepokojen tím, že od roku 2016 chybí nové prostředky na závazky iniciativy YEI, neboť celý její původní příděl financí bylo uvolněn s předstihem v letech 2014–2015 (článek 15 nařízení o VFR); zdůrazňuje, že když Parlament podpořil toto uvolnění prostředků s předstihem, jeho záměrem nebylo dosáhnout toho, aby tato iniciativa skončila pouze po dvou letech financování, a podtrhuje, že v zájmu pokračování iniciativy byly zavedeny jiné mechanismy VFR, například celkové rozpětí pro závazky; připomíná nicméně, že celkové rozpětí pro závazky bylo již využito, a to pouze pro financování EFSI; bere rovněž na vědomí, že na základě téhož článku byly s předstihem uvolněny prostředky na program Erasmus+ (150 milionů EUR), což je další program, který značně pomáhá zlepšovat zaměstnatelnost mladých lidí a jenž byl plně prováděn v prvních dvou letech tohoto období; připomíná, že podle Mezinárodní organizace práce by systém záruk pro mladé lidi na úrovni Evropské unie, pokud by měl být účinný, vyžadoval 21 miliard EUR ročně pro země eurozóny;

Vnitřní bezpečnost

23.  připomíná teroristické útoky, k nimž nedávno došlo ve Francii a Belgii, a vyšší stupeň ohrožení členských států, což si žádá koordinovanější a důraznější kroky a prostředky na úrovni EU; zdůrazňuje, že Unie disponuje Fondem pro vnitřní bezpečnost, který je přiměřeným nástrojem, a rovněž několika agenturami působícími v této oblasti, které podléhají stále většímu tlaku; zastává názor, že má-li být zajištěna náležitá reakce na toto ohrožení, budou na tomto poli nutná další evropská opatření, a tedy i více finančních prostředků; zdůrazňuje, že posílená spolupráce v této oblasti vyžaduje lepší personální zajištění příslušných agentur, což by ovšem vedlo k dalšímu zvýšení tlaku na rozpočet EU, a připomíná, že došlo k mírnému navýšení stavů v Evropském centru pro boj proti terorismu zřízeného v rámci Europolu, které bylo financováno převedením prostředků z Fondu pro vnitřní bezpečnost;

24.  zdůrazňuje, že vzhledem k současným opatřením a legislativním návrhům zaměřeným na posílení soudní spolupráce budou postupně nutné další finanční a lidské zdroje pro Eurojust, což bude mít dopad na rozpočet Unie;

Krize v zemědělství

25.  zdůrazňuje, že nízké stropy společné zemědělské politiky (SZP) do roku 2020 znamenají, že je k dispozici mnohem menší rozpětí než v předchozím VFR, ačkoli toto odvětví nyní čelí více problémům; připomíná, že tato politika má zásadní význam pro příjmy mnoha zemědělců, a to zejména v krizovém období, a že roční míra čerpání dosahuje téměř 100 %; připomíná řadu krizí, se kterými se evropští zemědělci potýkali od počátku současného VFR, zejména krizi v odvětví mléka a mléčných výrobků, vepřového a hovězího masa a ovoce a zeleniny, na ztráty spojené s ruským embargem na zemědělské produkty, které mají na evropské zemědělce dlouhodobě nepříznivý dopad; poukazuje na to, že v roce 2017 budou zrušeny kvóty na cukr, což bude mít pravděpodobně značný dopad na odvětví výroby cukru, a že bude třeba věnovat patřičnou pozornost také zvláštním potřebám nejvzdálenějších regionů; připomíná, že mimořádná opatření, která byla přijata v reakci na tyto krize, se v rozpočtu na rok 2016 projevila částkou 500 milionů EUR a v rozpočtu na rok 2015 částkou 300 milionů EUR a byla financována z rozpětí v okruhu 2; zdůrazňuje, že snižování prostředků v této oblasti by ohrozilo územní soudržnost EU, zejména pokud jde o venkovské oblasti; je proti veškerým krokům vedoucím k renacionalizaci zemědělské politiky, neboť ta by způsobovala deformace na trhu a nekalou soutěž mezi zemědělci;

Životní prostředí

26.  je znepokojen tím, že dosud nebylo dosaženo cíle vynakládat nejméně 20 % rozpočtu EU (v rámci současného (VFR) na opatření v oblasti změny klimatu a že podle speciálních výpočtů Komise směřuje na změnu klimatu pouze 12,7 % ročního rozpočtu EU; poukazuje na to, že k financování opatření v oblasti změny klimatu, ochrany biologické rozmanitosti a udržitelného využívání přírodních zdrojů jsou zapotřebí značné prostředky a že finanční potřeby v této oblasti dále porostou, jak se bude postupně projevovat změna klimatu; poukazuje zejména na dohodu o klimatu uzavřenou na konferenci COP 21 v Paříži v roce 2015;

Hospodářská, sociální a územní soudržnost

27.  připomíná, že politika soudržnosti je jednou z hlavních investičních politik Unie, jejichž cílem je snižovat hospodářské, sociální a územní rozdíly mezi všemi regiony EU a tím zlepšovat kvality života evropských občanů; poukazuje na to, že je důležité dosáhnout cílů strategie EU 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, zejména pomocí jednoznačného vyčlenění prostředků na opatření v oblasti změny klimatu a na sociální cíle, zejména s cílem zmírňovat chudobu, včetně chudoby dětí, snižovat nerovnosti a bránit sociálnímu vyloučení a na opatření podporující zaměstnanost; vyzývá Komisi, aby sledovala plnění těchto cílů; dále se domnívá, že k řešení narůstajících problémů, jako jsou například důsledky uprchlické krize, mohou cenným způsobem přispívat také strukturální fondy, přičemž ovšem musí být dodržovány předem stanovené národní příděly;

Rostoucí tlak na politiky v oblasti rozvoje a sousedství

28.  konstatuje, že v důsledku konfliktů a válek je zapotřebí poskytovat více humanitární pomoci a vynakládat více prostředků na snižování rizika katastrof; poukazuje na dohody z Addis Abeby, v níž čelní představitelé států potvrdili své jednoznačné politické odhodlání dosáhnout cílů udržitelného rozvoje, a uvědomuje, že k tomuto účelu budou zapotřebí další výdaje; připomíná, že EU nedávno obnovila svůj kolektivní příslib zvýšit svůj oficiální rozvojovou pomoc (ODA) na 0,7 HND a vynakládat nejméně 20 % této pomoci na základní sociální služby se zvláštním zaměřením na vzdělávání a zdraví; je proti tomu, aby byla rozvojová pomoc využívána k jiným než rozvojovým účelům;

29.  připomíná vratkost geopolitické situace také ve východním sousedství; zdůrazňuje, že rozpočet EU významnou měrou přispívá ke stabilizaci situaci v jižním i východním sousedství EU a pomáhá řešit tyto výzvy tím, že zemím, které provádějí dohody o přidružení, poskytuje podporu při provádění reforem a prohlubování vztahů s EU;

Začleňování hlediska rovnosti žen a mužů (gender mainstreaming)

30.  vítá přezkum VFR v polovině období jako příležitost k významnému pokroku v účinnějším začleňování uplatňování hlediska rovnosti pohlaví ve VFR a v provádění a monitorování příslušného společného prohlášení připojeného k VFR;

Zpožďování plateb

31.  připomíná, že v době platnosti předchozího VFR (2007–2013) se nahromadily nevyřízené žádosti o platby, jejichž objem se z úrovně pěti miliard EUR, které dosahoval na konci roku 2010, zvýšil na bezprecedentních 11 miliard EUR na konci roku 2011, 16 miliard EUR na konci roku 2012 a 23,4 miliardy EUR na konci roku 2013; upozorňuje, že tyto nevyřízené žádosti o platby se přesunuly do stávajícího VFR (2014–2020) a na konci roku 2014 dosáhly dosud největšího objemu: 24,7 miliardy EUR; zdůrazňuje, že na soustavné naléhání Parlamentu byl dohodnut platební plán, jehož cílem je snížit do konce roku 2016 objem nevyřízených žádostí o platby v politice soudržnosti na období 2007–2013 na „běžnou“ úroveň 2 miliard EUR; poukazuje na to, že na konci roku 2015 byly v oblasti politiky soudržnosti na období 2007–2013 zjištěny neuhrazené platby přinejmenším ve výši 8,2 miliardy EUR, a očekává se, že do konce roku 2016 tento objem klesne na méně než 2 miliardy EUR; konstatuje, že toto snížení poskytuje pouze dočasnou úlevu, neboť je pouze výsledkem toho, že předložené žádosti o splacení za programy na období 2007–2013 a 2014–2020 činily méně, než bylo původně ohlášeno; vyjadřuje politování nad tím, že nebyly učiněny žádné kroky k vyřešení „skrytých“ neuhrazených žádostí o platby, které byly zjištěny v rámci dalších okruhů; upozorňuje na to, že pokud nebudou přijata žádná konkrétní opatření, situace z let 2012–2014 se pravděpodobně bude na konci současného VFR opakovat;

32.  lituje závažných důsledků této platební krize, které ovlivňují příjemce prostředků z rozpočtu EU, jako jsou studenti, vysoké školy, malé a střední podniky, výzkumní pracovníci, nevládní organizace, místní a regionální orgány a jiné subjekty; připomíná především dramatický nedostatek prostředků na platby v oblasti humanitárních operací v roce 2014, který měl nepříznivý dopad na operace, při nichž šlo o záchranu životů; připomíná, že Komise musela přistoupit dokonce ke „zmírňujícím opatřením“, jako je snižování procentní sazby předběžného financování, odkládání výzev k předkládání návrhů a zadávacích řízení a uzavírání souvisejících smluv; připomíná, že provádění nových programů na období 2014–2020 bylo v důsledku obecného nedostatku prostředků na platby uměle zpožděno; jako příklad lze uvést umělé zpoždění z roku 2014 v hodnotě 1 miliardy EUR týkající se výzev k předkládání návrhů v rámci programu Horizont 2020, které mělo zajistit, aby žádosti o platby byly splatné až v roce 2015 a nikoliv v roce 2014; mimoto zdůrazňuje, že z rozpočtu EU byly čerpány prostředky na penále za zpoždění, které v letech 2014 a 2015 dosáhly přibližně 3 milionů EUR;

B.Značné využívání ustanovení VFR o pružnosti

33.  zdůrazňuje, že s cílem zajistit dodatečné prostředky potřebné od roku 2014 ke zvládání krizí nebo k financování nových politických priorit souhlasil rozpočtový orgán s tím, že po vyčerpání veškerých rozpětí budou ve velké míře využívána ustanovení o pružnosti a zvláštní nástroje stanovené nařízením o VFR; připomíná, že některá z těchto ustanovení pramení přímo z návrhů Evropského parlamentu, který jedním při jednáních o VFR jako jeden ze svých hlavních požadavků prosazoval maximální možnou flexibilitu;

34.  obzvláště bere na vědomí, že zvláštní nástroje byly použity k řešení uprchlické a migrační krize (celý objem nástroje pružnosti byl vyčerpán v roce 2016: 1 530 milionů EUR; rezerva na pomoc při mimořádných událostech v roce 2016: 150 milionů EUR), k řešení problému nedostatku prostředků na platby (aktivováno rozpětí pro nepředvídané události: 3,16 miliardy EUR) a k financování záručního fondu EFSI (zcela využito celkové rozpětí pro závazky na rok 2014: 543 milionů EUR); připomíná, že rozhodnutí o uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události je spjato se snížením stropů plateb na léta 2018 až 2020;

35.  předpokládá, že jakékoli další potřeby, které vyvstanou v souvislosti s migrační a uprchlickou krizí v roce 2016, včetně tranše ve výši 200 milionů EUR na nový nástroj k zajištění podpory v mimořádných situacích v rámci Unie, by měly co nejdříve vést k uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události; připomíná, že v rámci okruhu 3 není k dispozici žádné další rozpětí, neboť nástroj pružnosti byl již na rok 2016 plně využit; navrhuje prozkoumat další příležitosti pro flexibilitu v případě nově se objevujících výzev;

36.  připomíná, že legislativní pružnost zakotvená v bodě 17 interinstitucionální dohody umožňuje zvýšit celkový příděl prostředků na programy přijaté řádným legislativním postupem až o +/- 10 % na období sedmi let; konstatuje, že „nové, objektivní a dlouhodobé okolnosti“ umožňují rozpočtovému orgánu odchýlit se ještě více od původního přídělu; vítá skutečnost, že toto ustanovení již bylo využito, a umožnilo tak Unii reagovat na nepředvídané události a výrazně zvýšit původní roční příděl na programy, jako je AMIF;

II.Přezkum VFR v polovině období – naléhavá potřeba

37.  na základě výše uvedené analýzy je přesvědčen, že z přezkumu fungování stávajícího VFR vyplývá, že má-li Unie efektivně řešit řadu výzev a plnit přitom své politické cíle, je skutečný přezkum VFR v polovině období, jak je stanoveno v nařízení o VFR, naprostou nezbytností; připomíná, že plnění strategie Evropa 2020 je i nadále hlavní prioritou, kterou je třeba podporovat z rozpočtu EU; zdůrazňuje, že je nutné, aby měl rozpočet EU odpovídající zdroje, aby mohl účinně zajišťovat investice přispívající k růstu a zaměstnanosti, dosahovat hospodářské, sociální a územní soudržnosti a podporovat solidaritu;

38.  naléhavě vyzývá Komisi, aby při přípravě svého legislativního návrhu zohlednila následující požadavky Parlamentu týkající se změn nařízení o VFR, pokud jde o částky i některá ustanovení v souvislosti s fungováním VFR, která musí být uplatnitelná již u stávajícího VFR;

39.  zdůrazňuje, že na podzim 2016 se očekávají dva legislativní návrhy se značnými rozpočtovými dopady, konkrétně prodloužení EFSI a zavedení plánu vnějších investic; očekává, že veškeré informace týkající se financování těchto dvou návrhů budou zpřístupněny co nejdříve s cílem umožnit, aby byly řádně zohledněny při jednání o přezkumu VFR v polovině období; opakuje, že zastává postoj, podle nějž by ze zásady nové politické iniciativy neměly být financovány na úkor stávajících programů a politik EU;

40.  zdůrazňuje, že změny, které byly dohodnuty v průběhu přezkumu VFR v polovině období, měly být neprodleně provedeny a začleněny již do unijního rozpočtu na rok 2017; vyzývá proto Komisi, aby co nejdříve předložila svůj legislativní návrh na revizi nařízení o VFR s cílem umožnit souběžné jednání o revizi VFR a o rozpočtu EU na rok 2017 a také včasnou dohodu o těchto otázkách;

41.  bere na vědomí výsledek referenda ve Spojeném království ze dne 23. června 2016; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby rozpočtovému orgánu poskytla veškeré relevantní informace o možných rozpočtových dopadech tohoto referenda, aniž by tím byl dotčen výsledek nadcházejících jednání mezi Spojeným královstvím a EU;

42.  bere na vědomí významný příspěvek, kterým EU podpořila mír a usmíření v Irsku, zejména prostřednictvím programů PEACE, které se zaměřují na Severní Irsko a na hraniční okresy na jihu; konstatuje, že výsledek referenda ve Spojeném království může v souvislosti s mírovým procesem způsobit závažné problémy a ohrozit mírový proces a Velkopáteční dohodu; vyzývá Komisi, aby i nadále podporoval mírový proces prostřednictvím pokračujícího financování programu PEACE;

A.Požadavky Parlamentu pro druhou polovinu VFR

Částky VFR (závazky)

43.  je přesvědčen, že z rozpočtu EU by neměly být financovány nové iniciativy na úkor stávajících programů a politik Unie; vyjadřuje politování nad skutečností, že škrty související s EFSI mají zásadní dopad na program Horizont 2020 a Nástroj pro propojení Evropy, a zdůrazňuje potřebu umožnit jim splnit své cíle vytyčené před pouhými dvěma roky a umožnit Unii dosáhnout svých cílů v oblasti výzkumu a inovací; v této souvislosti zdůrazňuje, že úroveň financování dalších programů v podokruhu 1a („konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost“) by neměla být touto kompenzací ovlivněna, přičemž poukazuje na nesporný jejich přínos k růstu, k tvorbě pracovních míst a ke konkurenceschopnosti; je přesvědčen, že rozpětí v podokruhu 1a nejsou s ohledem na tyto potřeby dostatečná, a vybízí tedy k navýšení stropu v tomto podokruhu;

44.  důrazně podporuje pokračování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) jakožto prostředku umožňujícího uplatnit rychlé řešení v rámci boje proti nezaměstnanosti mladých lidí, poté, co budou provedeny nezbytné úpravy vyplývající z probíhajícího hodnocení; domnívá se, že toho lze dosáhnout jedině tím, že bude na YEI do konce stávajícího VFR vyčleněno nejméně tolik prostředků na závazky, kolik jich bylo na tento program vyčleněno každoročně v průběhu prvních dvou let tohoto období (6 miliard EUR uvolněných s předstihem v letech 2014–2015), s výhradou výsledku nadcházejícího posouzení Komise; konstatuje, že za tímto účelem by měly být zvýšeny stropy podokruhu 1b („Hospodářská, sociální a územní soudržnost“), neboť není k dispozici žádné rozpětí;

45.  je pevně přesvědčen, že celkové rozpočtové prostředky a předem stanovené národní příděly pro SZP, včetně prostředků na přímé platby, by v průběhu revize VFR měly zůstat beze změny; zdůrazňuje také význam toho, aby bylo zajištěno, že prostředky vyčleněné na Evropský námořní a rybářský fond nebudou sníženy, s cílem umožnit splnění cílů nedávné reformy společné rybářské politiky (SRP);

46.  domnívá se, že rozsah migrační a uprchlické krize, způsobené válkami a změnou klimatu, ukazuje, že v příštích letech lze v okruhu 3 („bezpečnost a občanství“) očekávat dodatečné potřeby, které budou mít výrazný dopad na rozpočet; dále zdůrazňuje, že si potřeba zajištění vnitřní bezpečnosti v EU a boj proti terorismu rovněž vyžádají dodatečné prostředky v tomto okruhu na podporu posílené činnosti na úrovni EU; žádá Komisi, aby urychleně vypracovala aktualizovaný odhad nezbytných rozpočtových prostředků, které budou do konce stávajícího víceletého finančního rámce nutné k řešení celé řady problémů v těchto oblastech;

47.  je tudíž pevně přesvědčen, že i když dojde k mobilizaci malých rozpětí, která jsou k dispozici v rámci okruhu 3, a stávajících ustanovení o flexibilitě, nebudou dostupné zdroje dostačující k uspokojení rostoucích potřeb tohoto okruhu; vyzývá proto k výraznému navýšení prostředků pro EMIF a Fond pro vnitřní bezpečnost, jakož i prostředků pro agentury Unie působící v dotyčné oblasti (Frontex, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO), Europol, Eurojust a Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA)), kterým byly svěřeny nové praktické operační úkoly, a také prostředků na další iniciativy, které bude možné přijmout; domnívá se, že je třeba zvýšit stropy v rámci okruhu 3;

48.  očekává, že koordinovaná činnost, která umožní účinně řešit vnější rozměr migrační a uprchlické krize, zejména politickou stabilizaci zemí evropského sousedství a subsaharské Afriky a řešením humanitárních a hospodářských příčin migrace, bude v nadcházejících letech dále posilována a bude také doprovázena vyššími požadavky na financování v rámci okruhu 4 („Globální Evropa“); zdůrazňuje, že je potřeba, aby těmto požadavkům o financování nebylo vyhověno na úkor stávající vnější činnosti EU včetně její rozvojové politiky; vyzývá proto ke zvýšení stropů v rámci okruhu 4;

49.  požaduje vyšší finanční podporu třem evropským programům zaměřeným přímo na občany (Kreativní Evropa, Evropa pro občany a Erasmus+), neboť tyto programy vytvářejí nové položky dotací, které umožní reagovat na současnou situaci v souvislosti s integrací uprchlíků a jejich vzděláváním, a jsou předvojem akcí vedených Unií a členskými státy s cílem zlepšit celkovou sociální situaci, vzájemné porozumění a společné soužití v našich rozmanitých společnostech;

Částky VFR (platby)

50.  domnívá se, že přednostně je třeba přijmout opatření k prevenci nové platební krize, k níž by mohlo dojít ke konci stávajícího VFR; pevně věří, že je třeba všemi možnými prostředky zabránit nahromadění nevyřízených neuhrazených plateb, k němuž došlo v předchozím období; nicméně zdůrazňuje, že již dnes lze očekávat, že ve druhé polovině VFR dojde k výraznému tlaku na platby, přičemž potřeby prostředků na platby by měly současně dosáhnout svého normálního maxima; domnívá se, že dodatečný tlak je způsoben mimo jiné kompenzací rozpětí pro nepředvídané události vůči beztak omezeným stropům plateb na období 2018–2020, značným zpožděním, pokud jde o zahájení nových programů v rámci sdíleného řízení, včetně YEI, profilem plateb EFSI a dodatečnými platbami odpovídajícími nedávnému zvýšení závazků v souvislosti s migrační a uprchlickou krizí;

51.  připomíná, že položky na platby jsou řádným důsledkem dřívějších závazků; očekává proto, že nové navýšení prostředků na závazky bude doprovázeno odpovídajícím navýšením prostředků na platby, včetně zvýšení stropů plateb; dále se domnívá, že přezkum/revize VFR v polovině období je skvělou příležitostí zkontrolovat provádění plateb a aktualizovaných předpovědí, pokud jde o očekávaný vývoj plateb do konce stávajícího VFR; domnívá se, že všechny tři orgány by měly vytvořit a schválit závazný společný platební plán na období 2016–2020; trvá na tom, že by tento nový platební plán měl být založen na řádném finančním řízení a měla by v něm být stanovena jasná strategie pro splnění všech potřeb plateb v každém z okruhů až do konce stávajícího VFR, a je důležité se vyhnout situaci „skrytých“ neuhrazených žádostí o platby, v důsledku umělého zpoždění provádění určitých víceletých programů a dalších zmírňujících opatření, například snížení měr předběžného financování;

52.  je odhodlán jednoznačně vyřešit otázku zařazení plateb zvláštních nástrojů VFR do rozpočtu; připomíná nevyřešený spor ohledně výkladu mezi Komisí a Parlamentem na jedné straně a Radou na straně druhé, který byl v uplynulých letech v centru rozpočtových jednání; připomíná svůj dlouhodobý postoj, podle něhož by prostředky na platby vyplývající z mobilizace zvláštních nástrojů v prostředcích na závazky měly být rovněž započítávány nad rámec ročních stropů pro platby VFR;

Podmíněnost s cílem zajistit základní právo EU

53.  trvá na tom, že všechny země by na sebe měly vzít plný podíl odpovědnosti v kontextu uprchlické krize a měly jednat v souladu s rozhodnutím, které se zabývá mechanismy přemísťování; vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismus finančních bonusů a malusů týkající se plnění či případného neplnění závazků členských států v rámci opatření přijatých EU; obhajuje zásadu, že jakákoli finanční částka získaná z pokut uložených členskému státu, který tato opatření nedodržuje, by měla plynout zpět do rozpočtu EU jako mimořádný příjem;

Mimořádné příjmy

54.  pevně věří, že přebytek – vzniklý v důsledku nevyčerpání prostředků z rozpočtu EU či získaný z pokut uložených společnostem za porušování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže by měl být zapsán do rozpočtu EU jako mimořádný příjem, aniž by byly příslušným způsobem upravovány příspěvky z HND; domnívá se, že by toto opatření významně přispělo ke zmírnění problémů plateb v rámci rozpočtu EU; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu předložila vhodné legislativní návrhy;

55.  je přesvědčen, že závazky, které byly zrušeny, napříč všemi okruhy, protože akce, na níž byly prostředky vyčleněny, nebyla provedena nebo byla provedena jen částečně, by měly být v rozpočtu EU znovu uvolněny a zapojeny rozpočtovým orgánem v rámci ročního rozpočtového procesu; je hluboce přesvědčen o tom, že vzhledem k současným omezením ovlivňujícím rozpočet EU a dodatečným finančním potřebám, kterým Unie čelí, by se takové ustanovení mohlo vztahovat i na zrušené závazky vyplývající z provádění programů na období 2007–2013, včetně uzavření programů politiky soudržnosti; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu předložila vhodné legislativní návrhy;

Ustanovení o pružnosti a zvláštní nástroje

56.  zdůrazňuje, že jen četnost a míra mobilizace zvláštních nástrojů VFR za poslední dva roky svědčí nade vší pochybnost o významu ustanovení a mechanismů pružnosti zakotvených v nařízení o VFR; zdůrazňuje dlouhodobý postoj Parlamentu, podle něhož by pružnost měla umožnit maximální využití obecných stropů VFR na závazky a platby;

57.  domnívá se proto, že přezkum nařízení o VFR v polovině období by měl vést k odstranění řady omezení, která v souvislosti s ustanoveními o pružnosti zavedla při přijímání VFR Rada; domnívá se, že je především třeba zrušit omezení v souvislosti s přenosem nevyužitých prostředků a rozpětí, spočívající ve stanovení ročních stropů (celkové rozpětí pro platby) či zavedení lhůt (celkové rozpětí pro závazky); je přesvědčen, že vzhledem k současné situaci rozpočtových omezení napříč několika okruhy by neměl být stanoven žádný konkrétní rozsah, pokud jde o využívání zdrojů v rámci celkového rozpětí pro závazky;

58.  poukazuje zejména na mobilizaci celé částky nástroje pružnosti v roce 2016; konstatuje, že tento nástroj umožňuje financování jasně vymezených výdajů, které nelze financovat v rámci stropu jednoho či více okruhů a které nesouvisí se specifickou politikou EU; domnívá se proto, že tento nástroj zavádí skutečnou pružnost v rozpočtu EU, zejména v případě závažné krize; vyzývá proto k výraznému navýšení finančních prostředků pro tento nástroj, a to až do výše 2 miliard EUR ročně, s tím, že tato částka bude do rozpočtu zahrnuta pouze v případě, že rozpočtový orgán přijme rozhodnutí o mobilizaci tohoto nástroje; připomíná, že nástroj pružnosti není spojen s žádnou zvláštní politickou oblastí a může být mobilizován za jakýmkoli účelem, který je považován za nezbytný;

59.  poukazuje na význam rezervy na pomoc při mimořádných událostech, která umožňuje rychle reagovat na konkrétní požadavky pomoci třetích zemí v souvislosti s nepředvídatelnými událostmi, a zdůrazňuje její mimořádný význam ve stávajícím kontextu; vyzývá k výraznému navýšení finančních prostředků pro tuto rezervu, a to až do výše 1 miliardy EUR ročně;

60.  bere na vědomí různá platná pravidla, pokud jde o období pro přenos nevyužitých prostředků zvláštních nástrojů VFR, zejména nástroje pružnosti, rezervy na pomoc při mimořádných událostech, Fondu solidarity a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci; vyzývá k harmonizaci těchto pravidel s cílem umožnit uplatnění obecného pravidla N+3 na tyto nástroje;

61.  přikládá mimořádný význam rozpětí pro nepředvídané události coby krajnímu nástroji umožňujícímu reagovat na nepředvídané události; zdůrazňuje, že se podle Komise jedná o jediný zvláštní nástroj, který lze mobilizovat pouze pro prostředky na platby, a zabránit tak platební krizi v rozpočtu EU tak jako v roce 2014; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že na rozdíl od předchozího období je povinná kompenzace prostředků stanovena v nařízení o VFR; pevně věří, že tento požadavek vede k neudržitelné situaci, která ve skutečnosti sníží roční stropy VFR v posledních letech dotyčného období, a povede tudíž k dalšímu tlaku na rozpočet EU; zdůrazňuje, že rozpětí pro nepředvídané události je v každém případě krajním nástrojem, o jehož mobilizaci rozhodují společně obě složky rozpočtového orgánu; vyzývá proto k okamžitému zrušení pravidla povinné kompenzace se zpětnou účinností, jakož i k navýšení jeho maximální roční částky na 0,05 % HND EU;

Opatření přijatá v návaznosti na mezinárodní dohody o změně klimatu

62.  konstatuje, že dohoda z konference COP 21 konané v Paříži je univerzální, dynamickou a diferencovanou dohodou zaměřenou na řešení problému změny klimatu; zdůrazňuje, že na základě této dohody je nutné vyčlenit finanční prostředky EU na podporu klimatických opatření v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že veškeré finanční prostředky vyčleněné na případná opatření na základě dohody COP 21 by se měla dodatečně připojit ke stávajícím prostředkům vyčleněným na činnosti týkající se změny klimatu a vyzývá Komisi, aby představila svou strategii provádění a své první hodnocení možného dopadu dohody COP 21 na rozpočet EU dříve, než dojde k jeho přezkumu; zdůrazňuje dále, že revize VFR skýtá vynikající příležitost zajistit, aby bylo dosaženo cílových 20 % rozpočtových prostředků na opatření spojená s klimatem a připravit možné zvýšení této hodnoty v souladu s mezinárodními závazky EU přijatými na konferenci COP 21; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byl mechanismus systematického začleňování kritéria změny klimatu plně funkční a byla zdokonalena stávající metoda sledování takového financování; připomíná dále, že EU se rovněž zavázala provádět strategický plán pro podporu biologické rozmanitosti v rámci odpovídající úmluvy OSN, a zdůrazňuje, že by měla vyčlenit dostatečné zdroje na splnění svých závazků v této oblasti;

Zjednodušení

63.  je přesvědčen, že přezkum/revize v polovině období je skvělou příležitostí pro vůbec první posouzení fungování dotyčných politik a programů EU a fungování ustanovení VFR o flexibilitě a zvláštních nástrojů, a očekává, že Komise předloží analýzu, v níž vymezí nedostatky stávajícího systému provádění; věnuje zvláštní pozornost hodnocení dopadů ohledně procesu provádění nových prvků, které zavádí stávající programové období, jako jsou předběžné podmínky v rámci politiky soudržnosti; domnívá se, že přezkum/revize VFR v polovině období by měl/měla také zhodnotit výkonnost přidělených prostředků, aby se zjistilo, zda dosahují svých cílů; vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na řešení možných nedostatků a zlepšení a racionalizaci podmínek provádění ve zbývajících letech stávajícího VFR s cílem umožnit co nejlepší využití omezených finančních prostředků a snížit administrativní zátěž pro příjemce;

Sestavování rozpočtu podle výkonnosti / Rozpočet zaměřený na výsledky

64.  zdůrazňuje, že je důležité ukázat přidanou hodnotu financování z rozpočtu EU, a podporuje zavedení kultury zaměřené na výsledky jakožto klíčového prvku financování EU; zdůrazňuje, že tam, kde je to vhodné, a zejména v programech zaměřených na inovace, by se posouzení výkonnosti a orientace na výsledky mělo stát hlavní zásadou; uznává práci Komise v souvislosti s iniciativou „Rozpočet EU zaměřený na výsledky“, kterou je třeba ještě více rozvinout, a očekává výsledky práce interinstitucionální pracovní skupiny odborníků pro sestavování rozpočtu založeného na výkonnosti; je přesvědčen, že tento přístup může být způsobem, jak posílit výkonnost programů, které nejsou dostatečně efektivní; zdůrazňuje nicméně, že technické nebo programové nedostatky nemohou vést ke snížení rozpočtu EU nebo k opuštění politických priorit a že zkvalitnění financování samo o sobě nevyřeší problém nedostatečných finančních prostředků pro naplnění naléhavých a rostoucích potřeb; připomíná Komisi, že Parlament jakožto jedna složka rozpočtového orgánu musí být zapojen do vytváření strategie Komise v této oblasti;

Finanční nástroje

65.  uznává rostoucí význam finančních nástrojů v rozpočtu Unie, které jsou formy financování doplňující dotace a granty; uznává potenciál těchto nástrojů, pokud jde o zvyšování finančního – a tedy politického – dopadu rozpočtu Unie; nicméně zdůrazňuje, že přechod od tradičního financování k inovativnějším nástrojům není žádoucí ve všech oblastech politiky, jelikož ne všechny politiky jsou tržně orientované; zdůrazňuje, že finanční nástroje poskytují alternativní a doplňkový způsob financování a neměly by být uplatňovány u projektů, které mohou mít prospěch jen z využívání grantů a které jsou obzvláště důležité pro méně rozvinuté regiony;

66.  vyzývá Komisi, aby při přezkumu/revizi v polovině období provedla hloubkovou analýzu využívání finančních nástrojů od počátku stávajícího programového období; zdůrazňuje, že při posuzování finančního nástroje nemůže být použit pákový efekt jako jediné kritérium; v této souvislosti připomíná důležitost kritéria doplňkovosti a posouzení přínosu k plnění politických cílů EU;

67.  vybízí Komisi, aby označila všechny oblasti politik EU, kde by granty mohly být kombinovány s finančními nástroji a aby se zabývala otázkou vhodné rovnováhy mezi nimi; pevně věří, že by možnost kombinovat různé zdroje EU v rámci harmonizovaných pravidel řízení pomohla optimalizovat součinnost mezi dostupnými zdroji financování na úrovni EU; zdůrazňuje, že častější využívání finančních nástrojů by nemělo vést ke snížení rozpočtu Unie; připomíná opakovanou výzvu Parlamentu k větší transparentnosti a demokratické kontrole, pokud jde o provádění finančních nástrojů podporovaných z rozpočtu Unie;

B.Úvahy Parlamentu týkající se VFR po roce 2020

68.  připomíná, že podle článku 25 nařízení o VFR je Komise povinna předložit návrh nového víceletého finančního rámce před 1. lednem 2018; zdůrazňuje proto, že o řadě klíčových prvků pro příští VFR by se mělo diskutovat již v rámci nastávajícího přezkumu/revize;

69.  domnívá se, že k hlavním prioritám, jimiž je třeba se zabývat, patří přizpůsobení trvání VFR, důkladná reforma systému vlastních zdrojů, větší důraz na jednotnost rozpočtu a větší rozpočtová pružnost; je dále přesvědčen, že je třeba přezkoumat způsoby rozhodovacího procesu s cílem zajistit demokratickou legitimitu a soulad s ustanoveními Smlouvy;

70.  připomíná rozpočtové zásady jednotnosti, správnosti rozpočtu, ročního rozpočtu, vyrovnanosti, obecnosti, specifikace, řádného finančního řízení a transparentnosti, jež je třeba při sestavování a provádění rozpočtu Unie respektovat;

71.  zdůrazňuje, že hlavním zdrojem potíží při schvalování víceletého finančního rámce mezi členskými státy je to, že se v první řadě zaměřují na čisté rozpočtové bilance; znovu opakuje svůj postoj, podle něhož není rozpočet Unie pouhou hrou s nulovým součtem, ale spíše významným stimulátorem konvergence a výrazem společných politik, které vytvářejí společnou přidanou hodnotu; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby změnily pohled na rozpočet Unie a přístup k němu a aby tedy výši rozpočtu stanovily na základě důkladného posouzení finančních potřeb vyplývajících z právních závazků Unie, jejích politických cílů stanovených v jejích programech a politikách a také z jejích mezinárodních závazků, aby výsledkem nebyla další patová situace, která ještě více oddělí Unii od jejích občanů; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala studii o úsporách dosažených na vnitrostátní úrovni členskými státy v důsledku politických opatření financovaných na úrovni EU;

72.  poukazuje na politickou nutnost stanovit takový postup rozhodování, který zaručí dostupnost nezbytných finančních prostředků, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni vnitrostátní, aby se zajistilo plné uplatňování politických rozhodnutí přijatých Evropskou radou;

Doba trvání

73.  připomíná, že podle bodu odůvodnění 3 nařízení o VFR se všechny tři orgány dohodly na tom, že v rámci přezkumu/revize společně posoudí otázku nejvhodnější doby trvání; znovu opakuje svůj postoj, podle něhož by měla být doba trvání VFR sladěna s politickým cyklem Parlamentu i Komise tak, aby se evropské volby staly fórem pro rozpravu o budoucích prioritách v oblasti výdajů;

74.  nicméně zdůrazňuje, že zejména u programů v oblasti politiky soudržnosti a rozvoje venkova, které jsou uskutečňovány v rámci sdíleného řízení, je velmi důležitá předvídatelnost, vzhledem k tomu, že trvá dlouho, než se na celostátní a regionální úrovni podaří dohodnout na odvětvových právních předpisech a operačních programech;

75.  domnívá se, že vzhledem k rychle se měnícímu politickému prostředí a v zájmu zajištění větší pružnosti by některé prvky VFR měly být odsouhlaseny na dobu 5 let, zatímco jiné, zejména ty, které se týkají programů vyžadujících dlouhodobější plánování či politik řídících se složitými postupy pro zřizování systémů provádění, by měly být dohodnuty na období 5+5 let s tím, že v polovině období by měly být povinně přezkoumány;

Reforma systému vlastních zdrojů

76.  zdůrazňuje, že je třeba provést plnohodnotnou reformu systému vlastních zdrojů, která by se měla řídit zásadami jednoduchosti, spravedlnosti a transparentnosti; očekává proto, že Skupina na vysoké úrovni pro vlastní zdroje předloží do konce roku 2016 ambiciózní závěrečnou zprávu a že Komise do konce roku 2017 předloží stejně ambiciózní soubor předpisů týkajících se vlastních zdrojů od roku 2021;

77.  zdůrazňuje, že je třeba snížit podíl příspěvků z HND do rozpočtu Unie s cílem upustit od přístupu „spravedlivého vyrovnání“, kterým se řídí členské státy; zdůrazňuje, že díky tomu by se snížila zátěž na vnitrostátní pokladny a dotyčné zdroje by měly členské státy k dispozici ve svých vnitrostátních rozpočtech; připomíná, že stávající vlastní zdroj z DPH je příliš složitý a je v podstatě druhým příspěvkem z HND, a vyzývá proto k výrazné reformě tohoto vlastního zdroje či k jeho úplnému zrušení; nicméně se domnívá, že příspěvky z HND by měly být i nadále součástí rozpočtu, vzhledem k tomu, že by měly fungovat jako vyrovnávací příspěvek;

78.  vyzývá k zavedení jednoho či více nových vlastních zdrojů, v ideálním případě s jednoznačnou vazbou na evropské politiky, které vytvářejí přidanou hodnotu; konstatuje, že Skupina na vysoké úrovni o celé řadě možných nových vlastních zdrojů již diskutovala a zabývala se v této souvislosti např. reformou DPH, daní z finančních transakcí, měnovým příjmem ECB, reformou systému EU pro obchodování s emisemi a uhlíkovou daní, zdaněním v oblasti dopravy, daní z příjmu právnických osob, daní z elektřiny a digitální daní; nedočkavě očekává doporučení Skupiny na vysoké úrovni, na jejichž základě bude moci pokračovat v zahájené práci a připravit postoj Parlamentu v této věci; v této souvislosti vyzývá k postupnému odstranění všech forem slev;

Jednotnost rozpočtu

79.  zdůrazňuje význam zásady jednotnosti rozpočtu a připomíná, že podle čl. 310 odst. 1 SFEU musí být veškeré příjmy a výdaje Unie zahrnuty do rozpočtu; je znepokojen nedávným přechodem od metody Společenství k mezivládnímu rozhodování, který lze pozorovat od roku 2014 a v rámci kterého došlo ke zřízení svěřeneckého fond Bêkou pro Středoafrickou republiku, regionálního svěřeneckého fondu Madad, který vznikl v reakci na krizi v Sýrii, a svěřeneckého krizového fondu EU pro Afriku, jakož i uprchlického nástroje pro Turecko; zdůrazňuje, že tento způsob financování obnáší přerozdělení fondů v rámci stávajících víceletých finančních programů vyjednaných a schválených mezi třemi orgány; upozorňuje na to, že tato skutečnost ohrožuje demokratickou kontrolu, jelikož Evropský parlament byl ze zřízení těchto fondů vyloučen;

80.  zdůrazňuje, že podle smlouvy sestavují Parlament a Rada rozpočet Unie za rovných podmínek jako dvě složky rozpočtového orgánu; dále se domnívá, že úplný dohled Parlamentu nad veškerými výdaji je základním prvkem vynakládání prostředků EU; vyzývá Komisi, aby zachovala jednotnost rozpočtu a aby ji při navrhování nových politických iniciativ považovala za základní zásadu;

81.  znovu opakuje svůj dlouhodobý postoj, podle něhož by měl být Evropský rozvojový fond (ERF) začleněn od roku 2021 do rozpočtu Unie, přičemž je třeba zajistit financování afrického mírového projektu a operací týkajících se bezpečnosti;

82.  zdůrazňuje, že jakékoli budoucí začlenění Evropského rozvojového fondu (EDF) nebo dalších podobných ad hoc nástrojů do rozpočtu EU obnáší připojení příslušných finančních prostředků k prostředkům VFR, jehož stropy proto bude třeba příslušným způsobem změnit, aby nebylo ohroženo financování jiných politik a programů EU;

Větší pružnost

83.  zdůrazňuje, že rigidní struktura rozpočtu Unie připravuje rozpočtový orgán o možnost přiměřeně reagovat na měnící se okolnosti; vyzývá proto k zavedení větší pružnosti v příštím VFR, zejména co se týče pružnosti mezi okruhy ve formě pružnosti využívání nevyužitých rezerv a mezi roky s cílem plně využívat stropy VFR;

84.  zdůrazňuje, že kromě toho, že by Unie měla mít možnost pružně reagovat na měnící se okolnosti, aniž by bylo dotčeno dohodnuté plánování, je třeba, aby mohla rychle reagovat na rozvíjející se krize, jakou je např. současná migrační krize; vyzývá proto, aby v rozpočtu Unie byla – nad rámec již existujících zvláštních nástrojů VFR – vytvořena stálá krizová rezerva s cílem zabránit řešením ad hoc, jako je zřizování svěřeneckých fondů; zdůrazňuje, že takový mechanismus, jímž se má reagovat na krize a nepředvídané situace, by měl ze své podstaty fungovat jako nový zvláštní nástroj VFR a prostředky na něj by měly být vyměřovány nad rámec stropů VFR;

Rozhodovací proces

85.  připomíná kritický postoj Parlamentu, co se týče způsobu, jakým probíhal postup přijímání nařízení o VFR na období 2014–2020; připomíná, že pro přijetí dotyčného nařízení je potřeba souhlas Parlamentu; zdůrazňuje proto, že je třeba, aby Parlament byl od počátku zcela zapojen do příslušných jednání; domnívá se, že orgány EU by měly formalizovat pravidla pro příští jednání o VFR v dohodě dosažené při přezkumu/revizi VFR v polovině období, v níž by měly být zohledněny nedostatky předchozích jednání a plně zachována úloha a výsady Parlamentu, jak je stanoveno ve Smlouvách; domnívá se, že tato pravidla by měla být v konečném důsledku zakotvena v interinstitucionální dohodě, jak je tomu v případě ročního rozpočtového procesu;

86.  domnívá se, že pravidlo, které vyžaduje, aby nařízení o VFR bylo přijímáno jednomyslně, představuje skutečnou procedurální překážku; vyzývá v této souvislosti Evropskou Radu, aby uplatnila ustanovení čl. 312 odst. 2 SFEU (tzv. „passerelle“), a umožnila tak přijetí nařízení o VFR kvalifikovanou většinou; připomíná rovněž, že pro použití řádného legislativního postupu je možno uplatnit i obecné ustanovení téhož typu v čl. 48 odst. 7 SEU; zdůrazňuje, že posun směrem k hlasování o přijetí nařízení o VFR kvalifikovanou většinou by byl v souladu nejen s rozhodovacím procesem používaným pro přijetí prakticky všech víceletých programů EU, ale také s ročním postupem pro přijetí rozpočtu EU;

87.  připomíná, že Evropská rada podle Smlouvy nemá právo vykonávat legislativní funkce; opětovně a důrazně v této souvislosti kritizuje zásahy Evropské rady do legislativy v průběhu jednání o posledním VFR; žádá Evropskou radu, aby se omezila na výkon svých úkolů vymezených Smlouvou a aby se zdržela předjímání politických změn, o nichž má být rozhodováno řádným legislativním postupem, a respektovala legislativní výsady Parlamentu v procesu spolurozhodování;

88.  trvá na tom, že legislativní proces přijímání nového VFR by měl být uzavřen do konce roku 2018 na základě důkladných jednání mezi Parlamentem a Radou; zdůrazňuje, že bude-li dohody ohledně VFR dosaženo včas, bude možné rychle přijmout všechny odvětvové předpisy a umožní se také, aby byly nové programy zahájeny bez odkladu k 1. lednu 2021; zdůrazňuje, že je důležité lépe informovat vnitrostátní parlamenty a evropské občany o výzvách nového VFR, ve vhodných případech prostřednictvím pořádání interinstitucionálních meziparlamentních konferencí;

o
o   o

89.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotyčným orgánům a institucím a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(2) Úř. věst. L 103, 22.4.2015, s. 1.
(3)Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.
(4) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(5) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2014)0378.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2013)0599.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2013)0455.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2013)0456.
(10) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 47.
(11) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 49.
(12) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 1.
(13) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89.

Právní upozornění