Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2116(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0225/2016

Předložené texty :

A8-0225/2016

Rozpravy :

PV 15/09/2016 - 6
CRE 15/09/2016 - 6

Hlasování :

PV 15/09/2016 - 11.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0360

Přijaté texty
PDF 574kWORD 71k
Čtvrtek, 15. září 2016 - Štrasburk Konečné znění
Uplatňování „směrnice o rovnosti v zaměstnání“
P8_TA(2016)0360A8-0225/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. září 2016 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání („směrnice o rovnosti v zaměstnání“) (2015/2116(INI))

Evropský parlament

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (dále jen „SEU“), a zejména na články 2 a 5 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), a zejména na články 6, 8, 10, 19 a 153 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na články 20, 21, 23 a 26 uvedeného aktu,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu, kterou přijala Rada Evropy, a na sociální a zaměstnanecká práva v ní zakotvená,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k první zprávě Evropské unie (říjen 2015),

–  s ohledem na průběžnou zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení Hanse Bielefeldta předloženou v souladu s rezolucí Valného shromáždění č. 68/170 o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1),

–  s ohledem na směrnici o rovnosti pohlaví (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(2)),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice“)(3),

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ze dne 24. června 2013, které vydala Rada,

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb (COM(2015)0615),

–  s ohledem na zprávu Komise s názvem Společná zpráva o uplatňování směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ („směrnice o rasové rovnosti“), a směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání („směrnice o rovnosti v zaměstnání“) (COM(2014)0002),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (COM(2010)0636),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Nediskriminace a rovné příležitosti pro všechny – rámcová strategie“ (COM(2005)0224),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí z roku 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století: přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem jako cesta k překonání krize(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o úloze sociálního podnikání a sociálních inovací v boji proti nezaměstnanosti(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 ke stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2013–2014)(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 nazvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“(7),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 8. července 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2015(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadech krize na přístup zranitelných skupin k péči(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o demografické výzvě a mezigenerační solidaritě(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o podpoře přístupu mladých lidí na trh práce, posílení statusu praktikantů, stáží a odborné přípravy(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2008 o pokroku v oblasti rovných příležitostí a nediskriminace v EU (provádění směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES)(15),

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu o provádění směrnice 2000/78/ES s ohledem na zásadu nediskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení,

–  s ohledem na hloubkovou analýzu výzkumné služby Evropského parlamentu s názvem „Směrnice o rovnosti v zaměstnání – hodnocení jejího provádění“,

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu s názvem „Přiměřená úprava a chráněné dílny pro osoby se zdravotním postižením: náklady a výnosy investic“,

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu s názvem „Rozdílné zacházení s pracovníky mladšími 25 let s ohledem na jejich přístup na trh práce“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora s názvem „Systém záruk pro mladé lidi: první kroky jsou za námi, ale rizika související s jeho uplatňováním na nás teprve čekají“,

–  s ohledem na stanovisko Agentury Evropské unie pro základní práva k situaci rovnosti v Evropské unii deset let po počátečním provádění směrnic o rovnosti,

–  s ohledem na srovnávací právní analýzu Agentury Evropské unie pro základní práva týkající se ochrany před diskriminací na základě sexuální orientace, pohlavní identity a sexuálních znaků v EU,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0225/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle SEU je Unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv a měla by bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci;

B.  vzhledem k tomu, že SFEU stanoví, že při vymezování a provádění svých politik a činností se Unie zaměřuje na boj proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

C.  vzhledem k tomu, že všech 28 členských států provedlo směrnici o rovnosti v zaměstnání a navzdory rozdílům při jejím provádění získalo cenné zkušenosti;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice o rovném zacházení zakazují přímou i nepřímou diskriminaci, jakož i obtěžování či navádění k diskriminaci;

E.  vzhledem k tomu, že Komise ve své druhé prováděcí zprávě (COM(2014)0002) uvedla, že k dosažení úplné rovnosti nestačí právní předpisy a že je třeba zvýšit informovanost o stávající potřebě ochrany a využití finančních prostředků EU a posílit vnitrostátní subjekty pro rovné zacházení;

F.  vzhledem k tomu, že zákaz diskriminace v oblasti povolání a zaměstnání je účinný pouze tehdy, jestliže je diskriminace potírána komplexně ve všech oblastech života a jestliže jsou rovněž odstraňovány překážky, které omezují svobodu a rovnost, a tím brání plnému rozvoji člověka a skutečnému zapojení pracovníků do politického, sociálního a hospodářského života jejich členského státu;

G.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie ve věci Römer(16) zdůraznil, že v samotné směrnici o rovnosti v zaměstnání není stanovena zásada rovného zacházení v oblasti zaměstnání a povolání, nýbrž obecný rámec pro boj proti diskriminaci na základě různých důvodů;

H.  vzhledem k tomu, že ačkoli se zvýšilo vnímání diskriminace, mnohé z jejích obětí si stále nejsou vědomy svých práv nebo se neodvažují podniknout právní kroky proti diskriminačním postupům, a to z různých důvodů, např. nedostatečné důvěry v orgány členských států či složitých a zdlouhavých právních postupů;

I.  vzhledem k tomu, že důkazy shromážděné Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA) ukazují, že rasismus, xenofobie, homofobie a transfobie a související podoby nesnášenlivosti jsou všeobecně rozšířeny navzdory opatřením, jež přijaly vlády a občanská společnost v celé EU, a vzhledem k tomu, že společenské a politické klima stále více toleruje extremistické, rasistické a xenofobní programy, jež využívají obav ohledně nezaměstnanosti, uprchlické krize, odcizení částečně v důsledku migračních toků a bezpečnosti tváří v tvář terorismu a dalším geopolitickým problémům, což ohrožuje základní hodnoty EU;

J.  vzhledem k průzkumu agentury FRA o osobách LGBT(17), jakož i ke zprávě této agentury nazvané „Být trans v Evropě“(18), v nichž je zdůrazněna přetrvávající diskriminace osob LGBT na trhu práce i v otázce přístupu na tento trh;

K.  vzhledem k tomu, že směrnice o rovnosti v zaměstnání stanovuje pouze minimální požadavky, ale členské státy mohou zajistit vyšší míru ochrany a přijmout v rámci svých vnitrostátních právních předpisů pozitivní opatření v této oblasti; vzhledem k tomu, že samotné právní předpisy k zajištění úplné rovnosti nestačí a musí je doprovázet odpovídající politická opatření;

L.  vzhledem k tomu, že nezaměstnaností jsou nejvíce postiženy ženy, které také trpí negativní diskriminací v zaměstnání, zejména těhotné ženy a matky, včetně kojících matek;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o rovnosti v zaměstnání se vztahuje pouze na svobodu náboženského vyznání a přesvědčení, zdravotní postižení, věk a sexuální orientaci, nicméně členské státy jsou podle směrnice o rasové rovnosti povinny bojovat proti diskriminaci v zaměstnání na základě rasového a etnického původu; vzhledem k tomu, že náboženské vyznání bývá při diskriminaci v zaměstnání založené na skutečné či domnělé příslušnosti osoby k určitému náboženství někdy používáno jako zástupný důvod za rasový původ;

N.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením je v členských státech výrazně nižší než 50 % oproti více než 70 % v případě celkového obyvatelstva a míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením (18,3 %) je oproti nezaměstnanosti celkového obyvatelstva (9,9 %) téměř dvojnásobná; vzhledem k tomu, že za průměrnými hodnotami EU se skrývají výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi;

O.  vzhledem k tomu, že primární odpovědnost za péči o děti, starší osoby, další závislé osoby, rodinu a domácnost mají obvykle ženy a že tato odpovědnost je větší, pokud mají dítě se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že to má přímý dopad na přístup žen k pracovním místům a na jejich profesní rozvoj a může to negativně ovlivnit jejich podmínky zaměstnávání, například v mnoha případech, kdy ženy nedobrovolně pracují na částečný úvazek nebo jsou nuceny přijmout nejisté zaměstnání, a všechny tyto faktory vedou k rozdílům v platech a důchodech;

P.  vzhledem k tomu, že neúplné rodiny s jedním rodičem, především matky samoživitelky, lze mnohem častěji nalézt mezi chudými pracujícími, a že by se všechna přijatá opatření měla zaměřit na rodiče samoživitele;

Q.  vzhledem k tomu, že široká škála dovedností a schopností, které ženy získávají při plnění rodinných povinností, obohacuje jejich osobní a profesní rozvoj; vzhledem k tomu, že tyto schopnosti by proto měly být uznány ze strany společnosti a zaměstnavatelů;

R.  vzhledem k tomu, že Evropská unie čelí významné hospodářské, finanční a sociální krizi, která na pracovním trhu a v osobním životě postihuje obzvláště ženy, neboť se pravděpodobněji nacházejí v nejistém zaměstnání, bývají častěji nezaměstnané a ocitají se bez sociálního zabezpečení;

S.  vzhledem k tomu, že absence skutečně účinných právních předpisů týkajících se vyvážení osobního a pracovního života vede k diskriminaci pracujících rodičů;

T.  vzhledem k tomu, že Parlament již přijal politická opatření, jako je směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních, a vzhledem k tomu, že tato opatření mohou pomoci zajistit ženám větší rovnost v zaměstnání a zlepšit jejich přístup k vedoucím pozicím; vzhledem k tomu, že právní předpisy je třeba považovat za zásadní nástroj pro dosahování rovnosti žen a mužů, je však třeba je zkombinovat s normativními postupy a kampaněmi, aby se rovnost žen a mužů uplatnila nejen v právních předpisech, ale i ve veřejném mínění;

U.  vzhledem k tomu, že navzdory teoretickému uplatňování rovného zacházení v členských státech jsou ženy stále oběťmi vícenásobné, přímé a nepřímé diskriminace na pracovním trhu; vzhledem k tomu, že existuje mnoho různých typů nepřímé diskriminace a na všechny z nich se musí vztahovat standardní definice, podle níž k diskriminaci dochází tehdy, pokud se na srovnatelné situace uplatňují různá pravidla nebo je totéž pravidlo uplatněno na různé situace; vzhledem k tomu, že ženy nejsou vždy informovány o svých právech podle stávajících evropských a vnitrostátních právních předpisů o rovnosti a diskriminaci nebo mají pochybnosti o tom, zda nahlášení případů diskriminace bude mít nějaký dopad; poukazuje v této souvislosti na to, že je důležité, aby existovaly informační dokumenty a pokyny, informační kampaně a informační portály;

V.  vzhledem k tomu, že proti sociálním nerovnostem, zejména pokud jde o rovnost v zaměstnání, lze bojovat pouze prostřednictvím politik, jež zaručí lepší přerozdělování bohatství a které budou založeny na zvýšení reálných mezd, opatřeních na podporu regulace práce a pracovní doby a ochrany práce, především prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zaručení bezplatného přístupu ke kvalitním veřejným službám v oblasti zdravotní péče a vzdělávání pro všechny;

W.  vzhledem k tomu, že téměř každý pátý mladý člověk v EU hledá práci a že celkové finanční náklady na nezaměstnanost mladých lidí se odhadují na 153 miliard EUR ročně(19) a další společenské náklady jsou velmi znepokojivé;

X.  vzhledem k tomu, že údaje z šestého průzkumu pracovních podmínek v Evropě(20), který vypracoval Eurofound, potvrzují, že v posledních deseti letech bylo při snižování počtu případů diskriminace oznamovaných pracovníky dosaženo jen malého pokroku;

Y.  vzhledem k tomu, že údaje z šestého průzkumu pracovních podmínek v Evropě, který vypracoval Eurofound, ukazují, že 7 % pracovníků oznamuje případy diskriminace z nejméně jednoho důvodu, a potvrzují, že pracovníci oznamují i případy, kdy je doložena diskriminace vícenásobná;

Z.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen se zdravotním postižením v EU (44 %) je výrazně nižší než míra zaměstnanosti mužů se zdravotním postižením (52 %), a vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen ve věkové skupině 55–65 let činí v některých členských státech přibližně 30 % nebo i méně a že v této věkové skupině je rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů největší (14,5 procentního bodu) ve srovnání s rozdílem mezi ženami a muži ve středním věku (30–54 let), který činí 12,4 procentního bodu, a u mladších lidí (20–29 let) dosahujícím 8,3 procentního bodu; domnívaje se, že dlouhodobá nezaměstnanost postihuje zejména mladší a starší pracovníky, zejména ženy, a vzhledem k tomu, že bylo posouzeno uplatňování a provedení směrnice 2006/54/ES a Parlament ve svém usnesení ze dne 8. října 2015(21) vyjádřil vážné pochybnosti ohledně uplatňování ustanovení směrnice o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání v praxi;

AA.  vzhledem k tomu, že starší pracovníci se stále často potýkají s diskriminací na základě věku, stereotypy a překážkami; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě věku postihuje všechny věkové skupiny, a vzhledem k jejím důsledkům humánní společnost, která usiluje o splnění svých sociálních a hospodářských záměrů, potřebuje zkušenosti, myšlenkový vklad a bohatství všech generací a současně se musí opírat o zásadu mezigenerační solidarity;

1.  vítá skutečnost, že téměř všechny členské státy zahrnuly obecnou zásadu rovného zacházení na základě konkrétních důvodů diskriminace do své ústavy; lituje však, že pouze několik členských států systematicky zajišťuje, aby všechny stávající právní texty byly v souladu se zásadou rovného zacházení, a ještě méně z nich je systematicky provádí(22), a že diskriminace je i nadále součástí každodenního života mnoha Evropanů;

2.  doufá, že všechny členské státy odstraní přirozené, sociální a hospodářské překážky, které brání skutečnému naplnění zásady rovnosti a omezují svobodu evropských občanů;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že myšlenka, že lidská práva jsou univerzální, nedělitelná a vzájemně spolu souvisí, zůstává jako právní zásada spíše teorií, než že by platila v praxi, a to vzhledem k tomu, že různé aspekty lidské existence jsou ve stávajících právních nástrojích EU upraveny odděleně;

4.  vyjadřuje politování nad nárůstem případů diskriminace a obtěžování, a to i na pracovišti, zejména v souvislosti s pohlavím, státní příslušností, sociálním původem, zdravotním postižením, diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity, etnického původu a náboženství, zejména pokud jde o muslimské ženy a osoby LGBTI; současně lituje, že obecně nejsou všechny formy diskriminace, zejména diskriminace na základě zdravotního postižení a diskriminace proti osobám LGBTI, dostatečně hlášeny; vyzývá proto Komisi, aby při dohledu nad uplatňováním směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, věnovala zvláštní pozornost všem formám diskriminace, a zdůrazňuje, že je třeba zvýšit informovanost mezi osobami LGBTI o jejich právech, např. prostřednictvím orgánů pro rovné zacházení, odborů a organizací zaměstnavatelů;

5.  zdůrazňuje, že je nesmírně důležité, aby bylo co nejdříve dosaženo dohody, a vyzývá Radu, aby prolomila patovou situaci ve prospěch pragmatického řešení a bezodkladně urychlila přijetí horizontální směrnice EU proti diskriminaci, kterou navrhla Komise v roce 2008 a kterou odhlasoval Parlament; domnívá se, že předpokladem je zajištění konsolidovaného a soudržného právního rámce EU, jenž chrání před diskriminací na základě náboženského vyznání a přesvědčení, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace mimo zaměstnání; konstatuje, že by nemělo být přijato žádné neodůvodněné omezení oblasti působnosti směrnice; domnívá se, že zásadním krokem je i konsolidace legislativního rámce EU pro boj proti trestným činům z nenávisti, neboť podobné trestné činy jsou rozšířeny i v pracovním prostředí;

6.  upozorňuje, že podle Agentury EU pro základní práva brání všechny formy diskriminace, včetně vícenásobné diskriminace a diskriminace, v níž se prolíná více důvodů, do značné míry využití lidského kapitálu a představují překážku v rozvoji kariéry; zdůrazňuje skutečnost, že osoby se zdravotním postižením se často stávají oběťmi těchto druhů diskriminace;

7.  s obavami bere na vědomí neexistenci judikatury, která by poskytla výklad „nepřímé diskriminace“, v některých členských státech a obtíže, které definování tohoto pojmu přineslo při provádění této směrnice v některých členských státech; navrhuje, aby Komise členským státům při takovýchto obtížích s výkladem radila;

8.  konstatuje, že zákaz diskriminace v oblasti povolání a zaměstnání je účinný pouze tehdy, jestliže je diskriminace potírána komplexně ve všech oblastech života, například prostřednictvím podpory komunit, legislativních a koordinačních nástrojů, jakými jsou strategie a rámce na úrovni členských států i EU, včetně možnosti zavést pozitivní akční opatření;

Náboženské vyznání a přesvědčení

9.  konstatuje, že zákaz diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení byl proveden ve všech členských státech, ačkoli směrnice samotné pojmy nevymezuje(23);

10.  konstatuje, že diskriminace z důvodu náboženského vyznání a přesvědčení a diskriminace z důvodu rasového či etnického původu se prolínají, a domnívá se, že s diskriminací v zaměstnání na základě náboženského vyznání se obzvláště potýkají některé skupiny obyvatelstva z náboženských menšin, jak dokládají výzkumy na úrovni členských států i evropské úrovni, zejména pak výzkum Agentury pro základní práva;

11.  domnívá se, že ochranu před diskriminací z důvodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v Evropské unii v současnosti zajišťuje právo v oblasti lidských práv a antidiskriminační právní úprava, které se vzájemně ovlivňují;

12.  zdůrazňuje, že na základě studií jsou v oblasti zaměstnání nejčastěji diskriminovanými náboženskými skupinami židé, sikhové a muslimové (a zejména ženy); doporučuje přijetí evropských rámců pro vnitrostátní strategie boje proti antisemitismu a islamofobii;

13.  uznává rozsáhlou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v oblasti zákazu diskriminace z důvodu náboženského vyznání či přesvědčení, vítá úlohu, kterou sehrává prostřednictvím svých rozhodnutí ve výkladu směrnice v celém jejím rozsahu, a se zájmem očekává budoucí první rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v této záležitosti; vyjadřuje politování nad malým počtem případů předkládaných soudům, což kontrastuje s vysokým počtem případů diskriminace, které jsou patrné ze studií týkajících se viktimizace, které však nejsou řešeny soudní cestou;

14.  domnívá se, že soustavné uplatňování antidiskriminačních právních předpisů je třeba chápat jako důležitý prvek strategií pro předcházení radikalizaci, vzhledem k tomu, že v atmosféře stupňujících se xenofobních a islamofobních nálad by mohla diskriminace náboženských společenství včetně uprchlíků a migrantů přispět k náboženské radikalizaci osob, negativně ovlivnit začlenění uprchlíků a migrantů na trhu práce a znesnadnit jejich přístup ke spravedlnosti, pokud jde o jejich pobytový status;

15.  domnívá se, že soudy by se měly více zaměřit na to, aby praktikování náboženského vyznání probíhalo v dobré víře, a neposuzovaly oprávněnost či správnost náboženského vyznání či přesvědčení;

16.  domnívá se, že v návaznosti na rozhodnutí jak vnitrostátních soudů, tak i ESLP je při posuzování zásady sekulárního charakteru státu podle ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice o rovnosti v zaměstnání zapotřebí další harmonizace ohledně etiky;

17.  na základě judikatury dostupné na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni se domnívá, že v právu EU a ve vnitrostátním právu by měla být stanovena povinnost přiměřené úpravy pro všechny důvody diskriminace, tedy včetně náboženského vyznání a přesvědčení, za předpokladu, že to nezpůsobí nepřiměřenou zátěž zaměstnavatelům nebo poskytovatelům služeb;

18.  vyzývá členské státy, aby uznaly základní právo na svobodu svědomí;

19.  domnívá se, že je třeba vzít v úvahu, že v souladu s judikaturou ESLP zajišťuje směrnice ochranu před diskriminací z důvodu náboženského vyznání nebo přesvědčení zaměstnavatele;

20.  domnívá se, že všeobecná výjimka uvedená v čl. 2 odst. 5 je navržena obecně a že je třeba dosáhnout pokroku v jejím uplatňování, což je obzvláště důležité v souvislosti s uprchlickou a migrační krizí; a doufá, že soudy budou posuzovat její hranice velmi pečlivě v souladu se zásadou proporcionality;

21.  trvá na tom, že náboženská svoboda je důležitým principem, který by měl zaměstnavatel respektovat; nicméně zdůrazňuje, že uplatňování tohoto principu je otázkou subsidiarity;

Zdravotní postižení

22.  zdůrazňuje, že „diskriminací na základě zdravotního postižení“ se rozumí jakékoli odlišování, vyloučení nebo omezení na základě zdravotního postižení, jehož účelem či dopadem je oslabit či zrušit uznání, požívání či výkon všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jiné oblasti; poznamenává, že zahrnuje všechny formy diskriminace, včetně odepření přiměřené úpravy(24);

23.  vybízí členské státy, aby vykládaly právo EU tak, aby byl zajištěn základ pro koncepci zdravotního postižení, která bude v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, bude kombinovat prvky, jež zajišťují osobám se zdravotním postižením rovnost, a odepření přiměřené úpravy v ní bude považováno za formu diskriminace, jak stanoví uvedená úmluva; lituje toho, že v některých členských státech stále existují právní předpisy, které vyžadují hranici 50% neschopnosti a výhradně oficiální lékařské potvrzení;

24.  konstatuje, že samotná směrnice 2000/78/ES neobsahuje žádnou definici koncepce zdravotního postižení; zdůrazňuje, že Evropský soudní dvůr byl vyzván, aby koncepci zdravotního postižení nezávisle vymezil pro účely věci Chacón Navas; připomíná, že i další věci vyžadují upřesnění této koncepce, jakož i významu, který má být připisován přiměřené úpravě pro osoby se zdravotním postižením, kterou musí zaměstnavatelé podle článku 5 směrnice zajistit (HK Danmark C-335/11 a C 337/11);

25.  vyjadřuje politování nad skutečností, že míra zaměstnanosti žen se zdravotním postižením je méně než 50 %, což poukazuje na dvojí diskriminaci, které čelí a v jejímž důsledku je pro ně obtížné plně se zapojit do společnosti;

26.  domnívá se, že smrtelná nemoc či nemoc nebo fyzický stav, které mohou podle odůvodněných očekávání vést k úmrtí během 24 měsíců nebo i v kratší době od vydání potvrzení od lékaře, mohou být považovány za zdravotní postižení, pokud brání dotčené osobě v účasti v pracovním životě;

27.  upozorňuje na povinnost zaměstnavatele poskytnout všem pracovníkům se zdravotním postižením, a to i případně pracovníkům se smrtelnou nemocí, přiměřenou úpravu;

28.  zdůrazňuje, že charakter některých smrtelných nemocí může vést k výkyvům v projevech fyzických, mentálních i psychologických obtíží, a že zaměstnavatelé proto mají povinnost pravidelně revidovat přiměřenou úpravu a postarat se, aby zaměstnance plně podporovali v jejich práci;

29.  zdůrazňuje, že je důležité chránit pracovníky se zdravotním postižením, včetně osob se smrtelnou nemocí, před jakoukoli diskriminací na pracovišti; zdůrazňuje zejména nutnost chránit tyto pracovníky před neoprávněným propuštěním;

30.  konstatuje, že důkazy svědčí o tom, že investice do vhodné přiměřené úpravy pro osoby se zdravotním postižením jsou z nákladového hlediska prospěšné a zajišťují návratnost nejen z hlediska sociálního začlenění, ale také zvýšené produktivity a nižšího absentismu(25); vyjadřuje politování nad tím, že mnoho členských států nezajišťuje vhodnou přiměřenou úpravu;

31.  zdůrazňuje, že práce je pro osoby se zdravotním postižením a osoby trpící závažnou chronickou nebo nevyléčitelnou nemocí důležitá, a doporučuje přístupy spočívající v začleňování na trh práce, které zaručí bezpečnost a práva obou skupin;

32.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, aby práva a služby spjaté se zaměstnáním, včetně přiměřené úpravy v souvislosti se směrnicí o rovnosti v zaměstnání, byly přenositelné a v souladu s volným pohybem osob se zdravotním postižením;

33.  vítá skutečnost, že všechny členské státy nabízejí např. granty, dotace či daňové úlevy zaměstnavatelům, kteří poskytují přiměřenou úpravu, a tím motivují zaměstnavatele k náležitému uzpůsobení pracoviště s cílem přizpůsobit a otevřít trh práce osobám se zdravotním postižením a zajistit, aby všechny osoby požívaly nebo vykonávaly všechna lidská práv a základní svobody na rovnoprávném základě s ostatními; doporučuje, aby členské státy zajistily – a Komise aby je v tom podpořila – pro vnitrostátní, regionální a místní orgány odbornou přípravu ohledně přiměřené úpravy, aby byly schopny navrhnout pokyny pro přiměřenou úpravu a prevenci vyloučení konkrétních zranitelných skupin; vyzývá k dialogu s příslušnými sociálními partnery, např. odborovými svazy a zaměstnavateli, jehož cílem by bylo stanovit pokyny pro postupy týkající se přiměřené úpravy, jež mají být zavedeny;

34.  zdůrazňuje, že v rámci postupů pro zadávání veřejných zakázek je třeba uznat sociální doložky jakožto možný nástroj k naplnění cílů sociální politiky; domnívá se, že sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek by se mohlo stát nástrojem k začlenění osob se zdravotním postižením a dalších zranitelných skupin na trh práce;

35.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly rámce pro kvalitu stáží s cílem zajistit přiměřenou úpravu a přístupnost pro osoby se zdravotním postižením;

36.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit normu univerzálního designu pro veřejné prostory a pracovní prostředí, která by zohledňovala potřeby osob se zdravotním postižením v souladu s obecnou připomínkou k přístupnosti(26), kterou dne 11. dubna 2014 přijal výbor OSN, a připomíná závazky EU v oblasti přístupnosti s cílem dosáhnout trvalého zlepšení pracovních podmínek pro všechny evropské pracovníky;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly inteligentní pracovní modely, které osobám se zdravotním postižením umožňují pracovat z domova, což s sebou nese všechny výhody z hlediska kvality života a produktivity;

38.  podotýká, že osoby se zdravotním postižením jsou pro společnost jako celek značným přínosem, a vyzývá členské státy, aby využívaly strukturální fondy, zejména Evropský sociální fond, k přizpůsobení pracovišť a poskytování nezbytné pomoci osobám se zdravotním postižením v práci a aby zkvalitnily vzdělávání a odbornou přípravu s cílem zvýšit jejich zaměstnanost na otevřeném trhu práce a bojovat proti nezaměstnanosti, chudobě a sociálnímu vyloučení osob se zdravotním postižením; poukazuje na článek 7 a čl. 96 odst. 7 nařízení o společných ustanoveních(27), které podporují rovné příležitosti, zákaz diskriminace a začlenění osob se zdravotním postižením do provádění evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) obecně a konkrétně pak do provádění operačních programů, a zdůrazňuje, že hodnocení ex ante by mělo posuzovat přiměřenost plánovaných opatření na podporu rovných příležitostí a předcházení jakékoli diskriminaci; domnívá se, že evropské a vnitrostátní finanční prostředky by rovněž mohly být poskytovány např. malým a středním podnikům, které pracovníky vybízejí k tomu, aby absolvovali kurzy, které jim umožní si udržet zaměstnání;

39.  vyzývá členské státy, aby revidovaly systémy zaměstnaneckého pojištění s cílem zabránit diskriminaci osob se zdravotním postižením;

40.  vybízí členské státy, aby zvážily přínosy zavedení opatření v podobě pozitivní diskriminace, například propojením pasivní politiky trhu práce, jako jsou daňové úlevy a peněžní pobídky, s aktivními politikami trhu práce – tj. s odborným vedením a poradenstvím, odbornou přípravou a vzděláváním a umístěním do zaměstnání – s cílem podporovat zaměstnávání osob se zdravotním postižením;

41.  vybízí členské státy, aby vytvořily a provedly univerzální rámec pro opatření, jež umožní osobám se zdravotním postižením přístup ke kvalitnímu zaměstnání, včetně např. možnosti využití pokut udělovaných v případě nesplnění právních předpisů proti diskriminaci k financování začleňování na otevřeném trhu práce a dalších opatření v této oblasti;

42.  vybízí členské státy, aby trvale podporovaly zaměstnavatele, kteří nabírají osoby se zdravotním postižením, a vytvářely tak příznivé podmínky a zajistily přiměřenou podporu ve všech fázích zaměstnání: náboru, udržení a postupu v kariéře;

43.  vyzývá všechny zapojené strany, aby věnovaly zvláštní pozornost integraci osob s intelektuálním a psychosociálním postižením a vypracovaly komplexní kampaň s cílem zvýšit informovanost o právech osob se zdravotním postižením a bojovat proti předsudkům vůči osobám se zdravotním postižením, zejména osobám s psychosociálním postižením, s mentálním postižením, osobám trpícím poruchami autistického spektra a starším osobám se zdravotním postižením na pracovišti; žádá, aby všechny materiály týkající se budování kapacit, odborné přípravy a zvyšování povědomí a veřejná prohlášení mimo jiné byly k dispozici v přístupných formátech;

44.  je znepokojen prodlevou, k níž došlo ve věci hodnocení Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 v polovině období; naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto strategii přezkoumala na základě závěrečných připomínek k první zprávě Evropské unie přijatých Výborem OSN pro práva osob se zdravotním postižením dne 7. září 2015 a aby do tohoto procesu zapojila organizace zastupující osoby se zdravotním postižením;

45.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise se při provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) a strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením doposud nezabývala nerovností související s věkem; vyzývá tudíž Komisi, aby zvyšovala povědomí o právech osob se zdravotním postižením a jejich diskriminaci a zabývala se jimi;

Věk

46.  zdůrazňuje významný přínos starších pracovníků pro společnost a konkurenceschopnost podniků; zdůrazňuje, že starší pracovníky je důležité zapojit, aby mohli v rámci aktivního stárnutí předávat své znalosti a zkušenosti mladším pracovníkům, a lituje skutečnosti, že věk je významným důvodem diskriminace v zaměstnání; považuje za politováníhodné, že se starší osoby stále často potýkají se stereotypy a překážkami na trhu práce, a volá po mezigenerační spravedlnosti, která by se zakládala na solidaritě, vzájemném respektu, odpovědnosti a ochotě pečovat o sebe navzájem;

47.  vyzývá členské státy, aby podporovaly přístup všech pracovníků k zaměstnání a začlenění na trh práce bez ohledu na jejich věk a aby zavedly opatření, která chrání všechny pracovníky na pracovišti, pokud jde o odměňování, odbornou přípravu, rozvoj kariéry, zdraví a bezpečnost atd.;

48.  konstatuje, že jednostranné omlazení pracovní síly nevede k více inovacím, ale představuje plýtvání zkušenostmi, znalostmi a schopnostmi;

49.  vyzývá členské státy, aby vybízely zaměstnavatele k náboru mladých lidí, současně však, aby zajistily a respektovaly rovné zacházení z hlediska odměňování a sociální ochrany, včetně nezbytné odborné přípravy související s prací;

50.  je znepokojen skutečností, že Soudní dvůr Evropské unie považuje mezigenerační solidaritu za jediný nejdůležitější legitimní cíl ospravedlňující rozdílné zacházení na základě věku(28); neboť členské státy, které mají vyšší míru zaměstnanosti starších pracovníků, mají také mnohem lepší výsledky v začleňování mladých lidí na trh práce;

51.  připomíná, že právní předpisy EU týkající se politik stárnutí musí být v zájmu boje proti diskriminaci na základě věku a předcházení této diskriminaci účinně prováděny;

52.  konstatuje, že díky zavedeným politikám se ve všech členských státech EU zvýšil podíl pracovníků ve věku 55 až 64 let; lituje však toho, že míra zaměstnanosti v této skupině se v EU-28 zvyšuje příliš pomalu a zůstává pod 50 %; zdůrazňuje proto, že digitalizace má podstatný dopad na trh práce, neboť vytváří nové pracovní příležitosti a flexibilnější pracovní podmínky, např. práci z domova nebo na dálku, které by se mohly stát efektivním nástrojem proti vyloučení osob starších 50 let a nekvalifikovaných osob ve středním věku; zdůrazňuje v této souvislosti, že předpokladem pro využívání přínosů digitalizace je trvalé zlepšování digitálních dovedností tím, že budou zaměstnancům nabízeny příležitosti k odborné přípravě, k dalšímu vzdělávání a rekvalifikaci po celou dobu jejich profesionální dráhy; domnívá se rovněž, že možnosti budoucí tvorby pracovních míst na digitálním trhu budou vyžadovat další úsilí členských států o odstranění nesouladu mezi dostupnými a potřebnými dovednostmi, zejména u osob starších 50 let;

53.  zdůrazňuje, že opatření k boji proti diskriminaci na základě věku nesmí ze zásady rozlišovat mezi dětmi a staršími osobami a že jakákoli forma neoprávněné diskriminace na základě věku musí být řešena vhodným způsobem;

54.  konstatuje, že starší pracovníci mají nejistější podmínky, a vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zkoumala rostoucí problém nezaměstnanosti lidí starších 50 let a vypracovala efektivní nástroje, jako je odborná příprava a pobídky nebo dotace pro zaměstnavatele, které by umožnily je znovu začlenit na trh práce a ochránit je proti nespravedlivému propuštění;

55.  zdůrazňuje, že je nutné zvyšovat u pracujícího obyvatelstva digitální dovednosti, a zdůrazňuje, že digitalizace přispěje k sociálnímu začleňování a pomůže starším osobám a pracovníkům se zdravotním postižením udržet se na pracovním trhu po delší dobu tím, že jim umožní těžit z příležitostí, které skýtá umělá inteligence; považuje za důležité formovat dopady digitálního trhu na zaměstnanost sociálně spravedlivým a udržitelným způsobem; poukazuje na skutečnost, že mnoho zaměstnavatelů nenabírá starší pracovníky kvůli stereotypním názorům ohledně nedostatečných nebo zastaralých dovedností; vyzývá tudíž k začlenění celoživotního učení a vzdělávání dospělých určeného pro pracovníky všech věkových skupin do úvah o nadcházející evropské strategii v oblasti dovedností, kterou oznámila Komise;

56.  připomíná, že nejdůležitějším zdrojem EU a členských států jsou jejich lidské zdroje; domnívá se, že digitální dovednosti mají zásadní význam pro starší pracovníky nad 55 let, neboť zaručí, že nebudou vyloučeni z trhu práce, a usnadní jim hledání nového zaměstnání; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery vypracovaly strategie v oblasti dovedností, které propojí vzdělávání a práci, a aby proto investovaly do celoživotního učení a podporovaly jej a zajistily přístupné, finančně dostupné a komplexní systémy odborné přípravy, jakož i rekvalifikací pro rozvoj digitálních a sociálních dovedností, včetně přizpůsobení se virtuálnímu prostředí (umocněná realita), které stárnoucí populaci pomohou lépe se přizpůsobit rostoucí poptávce po digitálních dovednostech v mnoha různých odvětvích; zdůrazňuje proto, že starší pracovníci nad 55 let, zejména pak ženy, by měli mít stálý přístup k odborné přípravě v oblasti IKT; vybízí také členské státy a Komisi, aby zavedly strategie ke zmírnění digitální propasti a prosazovaly rovný přístup k novým informačním a komunikačním technologiím;

57.  vítá pracovní program evropských sociálních partnerů na období 2015–2017, který je zaměřen na aktivní stárnutí; vyzývá sociální partnery, aby se důkladně zabývali otázkami spojenými s diskriminací na základě věku, vzděláváním dospělých, bezpečností a ochranou zdraví při práci, jakož i sladěním pracovního a rodinného života s cílem vytvořit evropský rámec, který podporuje zaměstnatelnost a zdraví všech pracovníků;

58.  zdůrazňuje, že pro vývoj lépe zaměřených a účinnějších strategií aktivního stárnutí jsou potřebné spolehlivé statistiky týkající se situace starších osob a demografických změn; vyzývá Komisi, aby zajistila komplexní sběr dat vysoké kvality o společenském postavení starších osob, jejich zdraví, právech a životní úrovni;

59.  poukazuje na to, že podpora prostředí vstřícného ke stárnutí je zásadním nástrojem na podporu starších pracovníků a uchazečů o zaměstnání a na podporu společností podporujících začlenění, které poskytují rovné příležitosti všem lidem; v této souvislosti vítá projekt společně řízený Komisí a WHO zaměřený na přizpůsobení celosvětového průvodce WHO po městech vstřícných k seniorům evropskému kontextu;

60.  vítá kampaň EU-OSHA nazvanou „Zdravé pracoviště pro všechny věkové skupiny“; zdůrazňuje význam účinných právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pobídek pro to, aby podniky přijímaly preventivní postupy; žádá, aby byla kampaň výrazně zaměřena na podniky všech velikostí;

61.  vyzývá členské státy, aby posílily veřejné důchodové systémy s cílem zaručit důstojný příjem v důchodu;

62.  vítá iniciativu Komise pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem; zdůrazňuje, že otázku rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem řeší také starší pracovníci, neboť 18 % mužů a 22 % žen ve věku od 55 do 64 let pečuje o rodinné příslušníky, kteří potřebují péči, zatímco více než polovina prarodičů pravidelně pečuje o vnoučata; doporučuje, aby budoucí iniciativa pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem v plné míře zahrnovala opatření na podporu neformálních pečovatelů a prarodičů v produktivním věku, jakož i mladých rodičů;

63.  vyzývá členské státy, aby podporovaly bezplatné kvalitní veřejné služby, které poskytují řádnou a nezbytnou péči a pomoc dětem, nemocným a starším osobám;

Sexuální orientace

64.  konstatuje, že vnitrostátní soudy a Soudní dvůr Evropské unie projednaly pouze omezený počet případů diskriminace založené na sexuální orientaci;

65.  připomíná, že navzdory skutečnosti, že počet členských států, které rozšířily zákaz diskriminace na základě sexuální orientace na všechny oblasti, na něž se vztahuje směrnice o rasové rovnosti, vzrostl z deseti v roce 2010 na třináct v roce 2014, ochrana před diskriminací z důvodu sexuální orientace a pohlavní identity je stále omezená(29);

66.  připomíná, že rozsah ochrany před diskriminací, jež je k dispozici transgender osobám, zejména v oblasti zaměstnávání, vzdělávání a zdravotní péče, zůstává v mnoha členských státech nejistý; požaduje opatření pro účinné provedení vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici o rovnosti pohlaví; zdůrazňuje, že takováto opatření by mohla zlepšit právní definice, aby se zajistilo, že se ochrana bude vztahovat na všechny transgender osoby, a nikoli pouze na transsexuální osoby, které podstupují nebo podstoupily změnu pohlavní příslušnosti(30);

67.  je znepokojen tím, že informovanost o právech v oblasti diskriminace a o existenci orgánů a organizací nabízejících podporu obětem diskriminace je malá, přičemž větší míra existuje mezi osobami LGBTI; zastává názor, že vnitrostátní, regionální a místní orgány by spolu s organizacemi všech příslušných zúčastněných stran měly významně zesílit činnost v oblasti zvyšování informovanosti jak obětí, tak zaměstnavatelů a dalších skupin; upozorňuje, že vnitrostátní organizace osob LGBTI jsou v tomto úsilí klíčovými partnery;

68.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily vzájemné uznávání partnerského stavu, majetkových poměrů v manželství a rodičovských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily zvláštní diskriminaci, s níž se intersexuální osoby potýkají v zaměstnání, a aby přezkoumaly právní předpisy a postupy s cílem zabránit diskriminaci intersexuálních jedinců;

Horizontální aspekty a doporučení

69.  vyjadřuje znepokojení nad nedostatečnou právní jistotou a jednoznačností, jde-li o vícečetnou diskriminaci, často v důsledku existence nejednotných a odlišných předpisů a norem v jednotlivých členských státech; bere na vědomí významnou činnost, již vykonává síť Equinet tím, že pomáhá vytvářet společné normy, a je přesvědčen o tom, že tuto činnost je třeba náležitě podporovat;

70.  vyjadřuje politování nad skutečností, že směrnice 2000/78/ES neobsahuje žádná zvláštní ustanovení ohledně vícenásobné diskriminace, i když alespoň uvádí, že ženy jsou často obětí vícenásobné diskriminace, a konstatuje také, že kombinace dvou a více forem diskriminace může představovat problémy vyplývající z rozdílů, jež existují v úrovni ochrany zaručené pro jednotlivé formy diskriminace; vyzývá členské státy a Komisi, aby bojovaly proti všem formám vícenásobné diskriminace a aby zajistily uplatňování zásady nediskriminace a rovného zacházení na trhu práce a v přístupu k zaměstnání; doporučuje, aby vnitrostátní, regionální a místní orgány, donucovací orgány, včetně inspektorů práce, vnitrostátní subjekty pro rovné zacházení a organizace občanské společnosti intenzivněji sledovaly případy a praktiky diskriminace, v nichž se prolínají genderové důvody a další důvody;

71.  zdůrazňuje, že nedostatek objektivních, srovnatelných a rozčleněných údajů o rovnosti týkajících se případů diskriminace a nerovnosti znesnadňuje prokázání diskriminace, zejména té nepřímé; upozorňuje na to, že článek 10 směrnice 2000/78/ES přesouvá důkazní břemeno a stanoví jeho obrácení v případě, že lze na základě skutečností předpokládat, že došlo k přímé či nepřímé diskriminaci; vyzývá Komisi a členské státy, aby údaje o rovnosti v mezích působnosti směrnice shromažďovaly přesným a systematickým způsobem a se zapojením sociálních partnerů, vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení a vnitrostátních soudů;

72.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby – také v rámci vnitrostátního postupu podávání zpráv a každoroční společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění – vypracovaly harmonizované a jednotné statistiky, jež doplní veškeré mezery, které se objevují při sběru údajů o rovnosti pohlaví; vyzývá Komisi, aby přijala iniciativy k podpoře takového shromažďování údajů, a to prostřednictvím doporučení pro členské státy a pověřením Eurostatu přípravou konzultací, jejichž cílem je zohledňovat členění údajů o všech důvodech diskriminace podle ukazatelů evropských sociálních šetření, aby bylo možné jednat a přijmout praktická opatření proti všem formám diskriminace v oblasti náboru pracovníků a trhu práce;

73.  doporučuje, aby členské státy při shromažďování statistických údajů o aspektech zaměstnání začlenily do šetření pracovních sil i nepovinné otázky, které by mohly odhalit případnou diskriminaci na základě pohlaví, rasového či etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace;

74.  zdůrazňuje, že legislativní proces na všech úrovních by měl zohlednit byrokratickou zátěž mikropodniků a malých a středních podniků a že by u navržených opatření mělo být provedeno posouzení jejich přiměřenosti;

75.  bere na vědomí důležitou úlohu, kterou při provádění směrnice o rovnosti v zaměstnání hrají vnitrostátní subjekty pro rovné zacházení, jež přispívají ke zvýšení informovanosti a shromažďování údajů, spolupracují se sociálními partnery a dalšími zainteresovanými stranami, řeší nedostatečné vykazování a zaujímají vedoucí úlohu při zjednodušování a usnadňování podávání stížností ze strany obětí diskriminace; požaduje, aby byla posílena úloha vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení, zajištěna jejich nestrannost, rozvíjena jejich činnost a posíleny jejich kapacity, mimo jiné zajištěním náležitých finančních prostředků;

76.  žádá členské státy, aby prokázaly větší odhodlání při uplatňování zásady rovnosti mužů a žen v politikách zaměstnanosti; vyzývá k aktivnímu zohledňování rovnosti žen a mužů při sestavování rozpočtu, a to i podporou výměny osvědčených postupů ze strany Komise, a k zavedení opatření, která by podpořila zaměstnávání žen za spravedlivých podmínek bez nejistých forem zaměstnání, s dobrou rovnováhou mezi pracovním a osobním životem a s celoživotním učením, a také opatření, která sníží rozdíly v platech a důchodech a obecně zlepší postavení žen na trhu práce;

77.  žádá členské státy, aby vypracovaly klasifikace práce a hodnotící systémy, které budou neutrální z hlediska pohlaví, coby nezbytná opatření na podporu rovného zacházení;

78.  zdůrazňuje skutečnost, že politiky v oblasti rovného zacházení by měly usilovat o řešení otázky stereotypních postojů k mužským a ženským povoláním a úlohám;

79.  zdůrazňuje, že sociální partneři hrají klíčovou úlohu při informování pracovníků i zaměstnavatelů a zvyšování jejich informovanosti o boji proti diskriminaci;

80.  domnívá se, že je nutné zaměřit se více na hledání rovnováhy mezi soupeřícími právy, např. mezi svobodou náboženského vyznání a přesvědčení a svobodou slova v případech obtěžování z těchto důvodů;

81.  vyzývá členské státy, aby rozvinuly a posílily vnitrostátní orgány inspekce práce a zajistily jim podmínky a finanční a lidské zdroje, které jim umožní účinné fungování v terénu, s cílem bojovat proti nejistému zaměstnání, neregulovanému zaměstnání a diskriminaci v oblasti práce a mezd, zejména z hlediska rovnosti žen a mužů;

82.  vyzývá Komisi a členské státy, aby soulad mezi pracovním a soukromým životem zvýšily konkrétními opatřeními, například novými návrhy o mateřské dovolené, aby ženám po těhotenské a mateřské dovolené a po rodičovské dovolené zaručily právo na návrat do práce, právo na účinnou míru bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, aby chránily jejich nárok na dávky v mateřství a přijaly opatření, která by zabránila nespravedlivému propouštění pracovnic v průběhu těhotenství atd., a rovněž o pečovatelské dovolené a posílením právních předpisů upravujících otcovskou dovolenou;

83.  konstatuje, že přístup ke spravedlnosti je v mnoha případech diskriminace omezený; zdůrazňuje význam přístupu obětí diskriminace k informacím; považuje za nezbytné, aby členské státy přijaly vhodné kroky, které zajistí, aby vnitrostátní subjekty pro rovné zacházení nebo vhodní zprostředkovatelé nabídli a poskytovali obětem přiměřené, dostupné a přístupné právní poradenství a pomoc ve všech fázích právního procesu, včetně důvěrného a osobního poradenství a emoční, osobní a morální podpory; dále vyzývá členské státy, aby bojovaly proti obtěžování a násilí na pracovišti, které ohrožuje důstojnost osob nebo vytváří agresivní prostředí na pracovišti;

84.  domnívá se, že mechanismy pro podávání stížností je na vnitrostátní úrovni nutné zlepšit tím, že budou posíleny vnitrostátní orgány pro rovné zacházení, aby se zlepšil přístup k soudním i mimosoudním mechanismům, zvýší se důvěra v orgány, bude poskytována právní podpora, bude nabízeno právní poradenství a podpora a dojde ke zjednodušení často zdlouhavých a složitých právních postupů; vybízí členské státy, aby vytvořily platformy pro přijímání stížností a poskytování bezplatné pomoci při podání žaloby v případech diskriminace a obtěžování na pracovišti;

85.  žádá, aby byla pro případy diskriminace, psychického obtěžování nebo pronásledování na pracovišti přijata pravidla k ochraně oznamovatelů a jejich soukromí;

86.  připomíná, že podání soudní žaloby a zajištění náležitého zastoupení je v některých případech stále problematické, a naléhavě žádá členské státy, aby nalezly způsoby, jak v tomto ohledu pomoci obětem, mimo jiné osvobozením od soudních poplatků a jejich snížením, zajištěním právní pomoci a podpory ze strany specializovaných nevládních organizací a zajištěním soudní nápravy a náležitého zastoupení; zdůrazňuje význam aktivní legitimace nevládních organizací s oprávněným zájmem na příslušných soudních nebo správních řízeních;

87.  vítá skutečnost, že sankce, které stanovují antidiskriminační právní předpisy členských států, jsou obecně v souladu se směrnicí o rovnosti v zaměstnání; rovněž poukazuje na významnou úlohu specializovaných veřejných subjektů pro boj proti diskriminaci při řešení problémů spojených se sankcemi a odvoláním; je však znepokojen tím, že pokud jde o míru a výši poskytnutých odškodnění, vnitrostátní soudy obvykle uplatňují nižší míru sankcí stanovených právními předpisy(31); zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise bedlivě sledovala pravidla použitelná v případě sankcí a náhrad v členských státech, aby se – jak upozornil Soudní dvůr Evropské unie – zabránilo tomu, aby vnitrostátní právní předpisy stanovovaly v případě diskriminace čistě symbolické sankce nebo zajišťovaly pouze výstrahu;

88.  vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že jen velmi málo příslušníků romské komunity je aktivních na trhu práce; upozorňuje, že je nutné posílit úlohu nevládních organizací, které pracují s touto etnickou menšinou, a povzbuzovat Romy k účasti na trhu práce; rovněž upozorňuje, že nevládní organizace hrají důležitou úlohu při informování Romů o jejich právech nebo při poskytování pomoci s ohlašováním případů diskriminace, což v konečném důsledku povede k lepšímu shromažďování údajů;

89.  vyzývá členské státy, aby využily možnosti stanovené ve směrnici, a sice zavést pozitivní opatření, pokud jde o skupiny, které se potýkají se závažnou a strukturální diskriminací, např. o Romy;

90.  vítá skutečnost, že velká většina členských států vzala v potaz některá z pozitivních opatření v oblasti působnosti této směrnice;

91.  zdůrazňuje, že je třeba šířit příslušná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a provádět výměnu rozhodnutí vnitrostátních soudů v souladu s judikaturou Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva týkajících se ustanovení směrnice o rovnosti v zaměstnání;

92.  je třeba zajistit podporu pro neformální pečovatele umožňující kombinovat pracovní a pečovatelské povinnosti (např. flexibilní pracovní dobu, respitní péče), aby tito pečovatelé (většinou ženy) mohli poskytovat péči, čímž výrazně pomáhají svým rodinám a společnosti, a nebyli nyní či později v životě sankcionováni za tento přínos;

93.  považuje za nezbytné, aby byla zaměstnancům vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, donucovacích orgánů a inspektorátů práce poskytnuta náležitá odborná příprava; domnívá se, že zásadní význam má odborná příprava všech příslušných zúčastněných stran, jako jsou soudci, žalobci, soudní zaměstnanci, právníci a vyšetřovatelé, příslušníci policie a vězeňské služby, v oblasti nediskriminačních pracovních právních předpisů a judikatury spolu s jejich odbornou přípravou v oblasti kulturního porozumění a nevědomé předpojatosti;

94.  považuje za nezbytné, aby Komise stanovila pro soukromé společnosti, včetně malých a středních podniků a mikropodniků, modely rovnosti a rámce pro diverzitu, které mohou v pozdější fázi přejímat a uzpůsobovat podle svých potřeb; vyzývá zúčastněné strany z řad podniků, aby nezůstaly jen u závazků týkajících se respektování rovnosti a diverzity a mimo jiné aby, budou-li chtít, každý rok s pomocí subjektů pro rovné zacházení podávaly zprávy o svých iniciativách v této oblasti;

95.  vyzývá zaměstnavatele, aby pro své zaměstnance vytvářeli antidiskriminační pracovní prostředí tím, že budou dodržovat a uplatňovat stávající směrnice o zákazu diskriminace na základě zásady rovného zacházení bez ohledu na pohlaví, rasový či etnický původ, náboženské vyznání či přesvědčení, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci; žádá Komisi, aby monitorovala provádění souvisejících opatření;

96.  připomíná důležitou úlohu, kterou hrají sociální partneři, nevládní organizace a občanská společnost při poskytování pomoci obětem, a zdůrazňuje, že pro oběti diskriminace je často jednodušší obrátit se na ně než na jiné subjekty; požaduje proto, aby organizacím občanské společnosti činným v této oblasti byla poskytnuta podpora;

97.  požaduje vzdělávání v oblasti lidských práv a občanské výchovy, které posílí informovanost o diverzitě a její přijetí a jež bude usilovat o vytvoření začleňujícího prostředí tím, že podpoří nové vymezení standardů a odstranění urážlivých označení;

98.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly občanskou výchovu a vzdělávání v oblasti lidských práv v primárním a sekundárním školství;

99.  považuje za nezbytné, aby Komise přijala evropský rámec pro vnitrostátní strategie boje proti antisemitismu, islamofobii a dalším formám rasismu;

100.  naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvořily vhodné systémy, které vězňům po výkonu trestu umožní vrátit se znovu na trh práce;

101.  vyzývá Komisi a členské státy, aby příslušným zúčastněným stranám, včetně organizací občanské společnosti a subjektů pro rovné zacházení, usnadnily přístup k financování pro účely informačních a vzdělávacích kampaní týkajících se diskriminace v zaměstnání; vyzývá soukromý sektor, aby přispěl k vytváření nediskriminačního pracovního prostředí;

102.  vyzývá členské státy, aby usilovaly o zavedení výměny osvědčených postupů, které přispějí k boji proti diskriminaci na pracovišti;

103.  vyzývá organizace sociálních partnerů, aby rozvíjely interní povědomí o nerovnosti v zaměstnání a vypracovaly návrhy, jak řešit tyto otázky na úrovni organizací či podniků, v rámci kolektivního vyjednávání v jednotlivých odvětvích, pomocí odborné přípravy a kampaní cílených na členy či pracovníky;

104.  vyzývá členské státy a Komisi, aby do účinného uplatňování rovnosti v zaměstnání a povolání zapojily sociální partnery (odbory a zaměstnavatele) a občanskou společnost, včetně subjektů pro rovné zacházení, s cílem podpořit rovné zacházení; také vyzývá členské státy, aby zlepšily sociální dialog a výměnu zkušeností a osvědčených postupů;

o
o   o

105.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(3) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0321.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0320.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0286.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2015)0293.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0261.
(9) Přijaté texty, Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 83.
(10) Přijaté texty, Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 130.
(11) Přijaté texty, Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 9.
(12) Přijaté texty, Úř. věst. C 74 E, 13.3.2012, s. 19.
(13) Přijaté texty, Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 29.
(14) Přijaté texty, Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 23.
(15) Přijaté texty, Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 23.
(16) Věc C-147/08, Römer [2011] Sb. rozh. I-3591.Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. května 2011, Römer, C-147/08, ECLI, EU:C:2011:286.
(17) http://fra.europa.eu/en/publication/2014/eu-lgbt-survey-european-union-lesbian-gay-bisexual-and-transgender-survey-main
(18) http://fra.europa.eu/en/publication/2014/being-trans-eu-comparative-analysis-eu-lgbt-survey-data
(19) http://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR15_03/SR15_03_CS.pdf.
(20) http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1568cs.pdf.
(21) Přijaté texty, P8_TA(2015)0351.
(22) Výzkumná služba Evropského parlamentu, „Směrnice o rovnosti v zaměstnání – hodnocení jejího provádění“.
(23) Tamtéž.
(24) Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, 13. prosince 2006, článek 2.
(25) Evropský parlament, Tematická sekce A: Hospodářská politika a politika v oblasti vědy, „Přiměřená úprava a chráněné dílny pro osoby se zdravotním postižením: náklady a výnosy investic“.
(26) Obecná připomínka č. 2 (2014) k článku 9: Přístupnost https://documentsddsny. un.org/doc/UNDOC/GEN/G14/033/13/ PDF/G1403313.pdf?OpenElement
(27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013.
(28) Pracovní dokument útvarů Komise „Přílohy ke společné zprávě o uplatňování směrnice o rasové rovnosti (2000/43/ES) a směrnice o rovnosti v zaměstnání (2000/78/ES)“ (SWD(2014)0005).
(29) Agentura Evropské unie pro základní práva (2015), „Ochrana proti diskriminaci na základě sexuální orientace, genderové identity a pohlavních znaků v Evropské unii – srovnávací právní analýza“.
(30) Tamtéž.
(31) Výzkumná služba Evropského parlamentu, op. cit.

Právní upozornění