Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2814(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-1043/2016

Předložené texty :

B8-1043/2016

Rozpravy :

PV 05/10/2016 - 19
CRE 05/10/2016 - 19

Hlasování :

PV 06/10/2016 - 5.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0383

Přijaté texty
PDF 483kWORD 62k
Čtvrtek, 6. října 2016 - Štrasburk Konečné znění
Konference OSN o změně klimatu, která se bude konat v roce 2016 v Marrákeši (Maroko) (COP 22)
P8_TA(2016)0383B8-1043/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne6. října 2016 o provádění Pařížské dohody a o konferenci OSN o změně klimatu konající se v roce 2016 v marockém Marrákeši (COP22) (2016/2814(RSP))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran (COP 21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži, Francie,

–  s ohledem na osmnáctou konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a na 8. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá a s ohledem na přijetí změny protokolu, kterou se stanoví druhé kontrolní období Kjótského protokolu, které začíná 1. ledna 2013 a končí dne 31. prosince 2020,

–  s ohledem na otevření k podpisu Pařížské dohody na úrovni Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku dne 22. dubna 2016, která zůstane otevřena až do 21. dubna 2017 a na 180 států, které Pařížskou dohodu podepsaly, a 27 států, které připravily nástroje pro její ratifikaci, což představuje celkem 39,08 % celkových emisí skleníkových plynů (ke dni 7. září 2016),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. října 2015 nazvané „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. března 2016 nazvané „Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody“ (COM(2016)0110),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. dubna 2013 nazvané „Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2013)0216) a na k němu přiložené pracovní dokumenty útvarů Komise,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. října 2014,

–  s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu a na souhrnnou zprávu obsaženou v této hodnotící zprávě,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2014 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2014“ a na zprávu programu UNEP o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2014,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v německém Schloss Elmau ve dnech 7. až 8. června 2015, s názvem „Mysleme dopředu. Konejme spolu“ (Think Ahead. Act together), v němž znovu potvrdili svůj záměr dodržet závazek, jímž je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 40 až 70 % oproti úrovním z roku 2010, přičemž je třeba zajistit, aby se snížení blížilo spíše 70 % než 40 %,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v japonském Ise-Šima ve dnech 26. až 27. května 2016, které všechny strany vyzývá, aby se zasazovaly o vstup Pařížské dohody v platnost v roce 2016,

–  s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika z února 2016 nazvanou „Příliš pozdě, příliš náhle: přechod na nízkouhlíkové hospodářství a systémové riziko“,

–  s ohledem na encykliku „Laudato Si“,

–  s ohledem na „10 klíčových sdělení v souvislosti se změnou klimatu“ Mezinárodního panelu pro zdroje z prosince 2015,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda vstoupí v platnost třicátý den od data, kdy nejméně 55 smluvních stran rámcové úmluvy, které celkově představují alespoň 55 % celkových emisí skleníkových plynů, uloží své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení do úschovy OSN;

B.  vzhledem k tomu, že způsob snižování představený v návrzích Komise pro rámec politiky v oblasti klimatu do roku 2030 není v souladu s cíli, které byly stanoveny v Pařížské dohodě; vzhledem k tomu, že tyto cíle by měly být v první řadě upraveny směrem k vyšší hranici současného rozpětí pro rok 2050, tj. na úroveň 95 % do roku 2050;

C.  vzhledem k tomu, že úsilí o zmírňování globálního oteplování by nemělo být považováno za překážku úsilí o hospodářský růst, ale naopak za hnací sílu pro realizaci nového a udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti;

D.  vzhledem k tomu, že změna klimatu může zintenzivnit soupeření o zdroje, jako jsou potraviny, voda nebo pastviny, může zhoršit ekonomické problémy a politickou nestabilitu a může se stát největší hnací silou přesunů obyvatelstva jak v rámci států, tak přes vnitrostátní hranice, a to v nepříliš vzdálené budoucnosti; vzhledem k tomu, že problematika klimatické migrace by proto měla být jednou z priorit mezinárodní agendy;

E.  vzhledem k tomu, že nejvážnější dopady změny klimatu budou pociťovat rozvojové země, zejména ty nejméně rozvinuté země a rozvíjející se malé ostrovní státy, které mají nedostatek zdrojů na to, aby se připravily na probíhající změny a přizpůsobily se jim; vzhledem k tomu, že Afrika je podle Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) obzvláště zranitelná vůči této výzvě a tudíž vystavena nedostatku vody, extrémně silným meteorologickým jevům a nedostatku potravin způsobenému suchem a desertifikací;

F.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy předložily dne 6. března 2015 Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) své plánované vnitrostátně stanovené příspěvky, které je oproti úrovním pro rok 1990 zavazují k závaznému cíli spočívajícímu v nejméně 40% snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030, jak je stanoveno v závěrech ze zasedání Evropské rady ze dne 23. října 2014 týkajících se politického rámce v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030;

Opatření v oblasti klimatu na pevném vědeckém základě

1.  připomíná, že podle vědeckých důkazů předložených v  5. hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) za rok 2014 je oteplování klimatického systému nepochybné, dochází ke změně klimatu a lidské činnosti jsou hlavní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20. století; vyjadřuje znepokojení nad tím, že rozsáhlé a závažné dopady změny klimatu se projevují v přírodních a lidských systémech všech kontinentů a oceánů již nyní;

2.  bere na vědomí závěry sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) spočívající v tom, že pokračování v současných úrovních celosvětových emisí skleníkových plynů vyčerpá zbývající uhlíkový rozpočet, který je nastavený tak, aby omezoval nárůst průměrné globální teploty nejvýše na 1,5°C, do 5 let; zdůrazňuje, že, má-li se zabránit nejhorším dopadům globálního oteplování, měly by všechny země urychlit přechod na nulové čisté emise skleníkových plynů a odolnost vůči změněně klimatu, jak bylo dohodnuto v pařížské dohodě;

3.  naléhavě žádá vyspělé země, zejména EU, aby markantně snížily své emise skleníkových plynů pod hranici stávajících závazků s cílem zabránit v co největší míře tomu, aby bylo nezbytné sáhnout ve velké míře po negativních emisích, neboť technologie nejsou v této oblasti dosud prokazatelně úspěšné, sociálně přijatelné, nákladově efektivní a bezpečné;

Nevyhnutelnost ratifikovat a uplatňovat Pařížskou dohodu

4.  vítá Pařížskou dohodu o klimatu jako zásadní úspěch v boji proti změně klimatu i pro multilateralismus; domnívá se, že se jedná o ambiciózní, vyváženou, spravedlivou a právně závaznou dohodu a že její přijetí a skutečnost, že před koncem COP 21 vzrostl počet jejích stran, jež oznámily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky, na 187, což znamenalo rozhodující obrat směrem ke komplexním a společným celosvětovým opatřením, která – budou-li zrealizována – definitivně a nevratně zrychlí přechod k celosvětové ekonomice odolné vůči změně klimatu a neutrální z hlediska změny klimatu;

5.  jednoznačně vítá odhodlání všech zemí udržet nárůst průměrné celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotě než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a snažit se omezit zvýšení teploty na 1,5°C, jakož i cíl na spravedlivém základě zabezpečit rovnováhu mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a záchyty skleníkových plynů („nulových čistých emisí“) v druhé polovině tohoto století;

6.  připomíná, že omezení nárůstu celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotu než 2°C nezaručuje, že se zabrání významným negativním dopadům na klima; uznává, že je třeba jasně pochopit konkrétní politické důsledky omezení zvýšení celosvětové teploty na průměrnou úroveň 1,5°C; vítá proto, že v roce 2018 má být za tímto účelem vypracována zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu; zdůrazňuje, že potenciál záchytů jakožto přínosu k neutrální bilanci emisí by neměl být přeceňován;

7.  připomíná, že v zájmu omezení nárůstu průměrné globální teploty pod 2°C a při současném úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C, je nezbytné včas zahájit dekarbonizaci a že celosvětové emise skleníkových plynů by měly co nejdříve dosáhnout svého maxima; připomíná, že do roku 2050 nebo krátce po tomto termínu by mělo dojít k postupnému ukončení celosvětových emisí; vyzývá všechny strany, které jsou schopny uskutečnit své vnitrostátní cíle a strategie v oblasti dekarbonizace, aby tak učinily, s tím že budou upřednostňovat ukončení emisí z uhlí, které je nejvíce znečišťujícím zdrojem energie, a vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala se svými mezinárodními partnery a poskytovala jim příklady osvědčených postupů;

8.  zdůrazňuje, že právně závazná pařížská dohoda a nastíněná cesta k dekarbonizaci poskytnou spolehlivé vodítko pro rozhodování, zabrání nákladné závislosti na investicích spojených s vysokými emisemi uhlíku, poskytnou podnikům a investorům jistotu a předvídatelnost a podnítí posun investic od fosilních paliv k investicím do nízkouhlíkových technologií;

9.  zdůrazňuje, že ačkoli chybí vědecké důkazy o tom, co omezení globálního oteplování na hodnotu 1,5°C znamená pro jednotlivá odvětví nebo regiony, je jasné, že současné úsilí zemí není dostatečné k tomu, aby těchto bezpečných limitů dosáhly nejzranitelnější země; naléhavě žádá všechny země, zejména vyspělé země, aby v kontextu facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018, společně zintenzivnily úsilí a navýšily své vnitrostátně stanovené příspěvky; vyzývá EU, aby se v této souvislosti zavázala k dalšímu snížení emisí ve svém zamýšleném vnitrostátně stanoveném příspěvku do roku 2030; připomíná, že opatření, která se omezí jen na Evropskou unii, nebudou postačovat, a proto vyzývá Komisi a Radu, aby důrazněji vybízely ostatní partnery k témuž;

10.  vítá závazek pařížské dohody snížit v průběhu druhé poloviny století celosvětové emise na nulové čisté emise; uznává, že toto znamená, že většina odvětví v EU musí dosáhnout nulových emisí podstatně dříve; zdůrazňuje, že EU musí vyvinout nátlak na smluvní strany, které nesměřují ke splnění Pařížské dohody;

11.  naléhavě vyzývá ke včasnému vstupu Pařížské dohody v platnost, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily včasnou a rychlou ratifikaci s cílem nezdržovat vstup této dohody v platnost; vyzývá proto Komisi, aby pravidelně podávala Parlamentu a příslušným výborům zprávu o stupni, jehož bylo v procesu ratifikace dosaženo, a zejména o důvodech případných přetrvávajících překážek; vítá, že řada členských států své vnitrostátní postupy ratifikace již zahájila a že několik členských států tyto postupy již dokončilo;

12.  vyjadřuje však politování nad tím, že ani souhrn všech zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků nepřibližuje svět k dosažení cíle 2°C; poukazuje na nezbytnost stanovení dalších cílů a vyzývá ke spojenému úsilí EU a dalších velkých znečišťovatelů o uvedení svých zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků v soulad se závazky přijatými v rámci Pařížské dohody; zdůrazňuje naléhavost a klíčový význam toho, aby všechny strany, včetně EU, každých pět let zvýšily své závazky ke snížení emisí ve svých vnitrostátně stanovených příspěvcích v souladu s ambiciózním mechanismem pařížské dohody; domnívá se, že vnitrostátně stanovené příspěvky jsou spolu s cíli udržitelného rozvoje klíčovými nástroji plánování vnitrostátního rozvoje;

13.  zdůrazňuje, že je důležité, aby EU dávala najevo své odhodlání dodržet Pařížskou dohodu, a to mj. tím, že přezkoumá své střednědobé a dlouhodobé cíle a politické nástroje, a aby tento proces začal co nejdříve, a umožnil tak komplexní diskusi, v níž by klíčovou úlohu hrál Parlament ve spolupráci se státními, regionálními a místními orgány, občanskou společností a podnikovou sférou; vyzývá Komisi, aby připravila pro EU strategii nulových emisí v polovině století, která nabídne nákladově účinnou cestu k dosažení cíle nulových emisí přijatého v rámci Pařížské dohody;

COP 22 v Marrákeši

14.  domnívá se, že by měla pokročit jednání týkající se dosažení pokroku v otázce klíčových prvků Pařížské dohody, včetně posíleného rámce pro transparentnost, detailů globálního přezkumu, dalších pokynů týkajících se zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, pochopení diferenciace, ztráty a škody, podpory financování a možností v otázce klimatu, včetně inkluzivní víceúrovňové správy, stejně jako mechanismů usnadňujících provádění a podporujících dodržování této dohody; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby dodržely závazky dohodnuté v rámci Pařížské dohody, zejména pokud jde o příspěvek EU ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, o její podporu, pokud jde o finanční prostředky, transfer technologií a budování kapacit, bez ohledu na jakékoli změny ve statusu členských států EU;

15.  zdůrazňuje, že čas je důležitým faktorem společného úsilí o boj se změnou klimatu a dodržení Pařížské dohody; zdůrazňuje, že EU má kapacitu i odpovědnost jít příkladem a okamžitě začít pracovat na sladění svých klimatických a energetických cílů s dohodnutým mezinárodním cílem omezit vzrůst světové průměrné teploty na hodnotu pod 2°C a pokračovat v úsilí o omezení vzrůstu této teploty na 1,5°C;

16.  vybízí EU a členské státy, aby se nadále aktivně zapojovaly do tzv. vysoce ambiciózní koalice a aby se zavázaly urychlit pokrok jednání a podpořit marocké předsednictví v jeho zaměření se na příspěvek obnovitelných energií a na opatření na přizpůsobení se změně klimatu v globálním boji proti této změně;

17.  zdůrazňuje, že je třeba začít rozpravu o utváření facilitativního dialogu pro rok 2018, jež bude klíčovou příležitostí pro překlenutí mezery v ambicióznosti zmírňování změny klimatu vzhledem k současným zamýšleným vnitrostátně stanoveným příspěvkům; je přesvědčen, že EU by měla hrát aktivní úlohu v tomto prvním facilitativním dialogu s cílem zhodnotit kolektivní úsilí a pokrok v provádění závazků; vyzývá |Komisi a členské státy, aby v dostatečném časovém předstihu před konáním facilitativního dialogu předložily další snížení skleníkových plynů nad rámec současných závazků podle Pařížské dohody, jež by odpovídajícím způsobem přispěly k odstranění rozdílů v přístupu ke zmírňování změny klimatu v souladu s kapacitami EU;

18.  připomíná, že posílení opatření na zmírňování změny klimatu v období před rokem 2020 je absolutně nezbytné pro dosažení dlouhodobých cílů Pařížské dohody a je klíčovým prvkem pro dosažení úspěchu konference COP 22 v Marrákeši;

Cíle do roku 2020 a Kjótský protokol

19.  konstatuje, že EU je nyní na dobré cestě k překonání svých cílů stanovených na období do roku 2020 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a k dosažení svých cílů do roku 2020 v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie a že byla učiněna výrazná zlepšení, pokud jde o intenzitu využívání energie, díky účinnějším budovám, výrobkům, průmyslovým postupům a vozidlům, zatímco evropské hospodářství zaznamenalo skutečný nárůst o 45 % od roku 1990; zdůrazňuje však, že je třeba být ambicióznější a přijmout další opatření, aby byly zachovány dostatečné pobídky pro požadované snížení emisí skleníkových plynů s cílem dosáhnout emisních a energetických cílů EU do roku 2050; zdůrazňuje, že ve snižování emisí skleníkových plynů nebylo dosaženo dostatečného pokroku v odvětví dopravy a zemědělství, pokud jde o cíle do roku 2020, a že je třeba zvýšit úsilí, pokud jde o příspěvek těchto odvětví ke snížení emisí do roku 2030;

20.  zdůrazňuje, že cíle „20/20/20“ pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a úspory energie hrály klíčovou úlohu v tomto procesu a vedly k zachování pracovních míst více než 4,2 milionu osob zaměstnaných v různých ekologických odvětvích a k nepřetržitému růstu během hospodářské krize;

21.  upřesňuje, že ačkoli druhé kontrolní období Kjótského protokolu bude ve svém rozsahu omezeno, mělo by být považováno za velmi důležitý mezikrok, a proto vyzývá smluvní strany, včetně EU a členských států, aby druhé kontrolní období urychleně ratifikovaly; poukazuje na skutečnost, že Parlament svou část povinností splnil vyjádřením souhlasu a vítá, že některé členské státy již ukončily své vnitřní postupy;

Komplexní úsilí všech odvětví

22.  vítá rozvoj systémů pro obchodování s emisemi na celosvětové úrovni, včetně 17 systémů pro obchodování s emisemi, které fungují napříč čtyřmi kontinenty, představují 40 % celosvětového HDP a přispívají ke snížení celosvětových emisí nákladově efektivním způsobem; vybízí Komisi, aby podpořila vazby mezi systémem EU pro obchodování s emisemi a jinými systémy pro obchodování s emisemi s cílem vytvořit mechanismy mezinárodního trhu s uhlíkem, který by zvýšil ambice v oblasti boje proti změně klimatu a současně přispěl ke snížení nebezpečí úniku uhlíku vytvořením rovnocenných podmínek pro všechny; požaduje, aby bylo vynaloženo intenzivní úsilí o zachování jakéhokoli členského státu, jehož status se změnil, v systému pro obchodování s emisemi EU; vyzývá Komisi, aby přijala záruky, které zajistí, že propojení se systémem ETS EU bude trvale přispívat ke zmírňování změny klimatu a neohrozí domácí cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

23.  zdůrazňuje, že podle zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu mají půdní emise (využívání půdy pro účely zemědělství, chovatelství, lesnictví a další) významný potenciál nákladové účinnosti pro zmírňování dopadu změny klimatu a posilování odolnosti vůči ní, a že je tedy zapotřebí posílit opatření EU a prohloubit mezinárodní spolupráci, aby se mohl lépe odhadnout a optimalizovat potenciál půdních emisí zachycovat uhlík a aby se zajistilo bezpečné a trvalé pohlcování CO2; poukazuje v této souvislosti na mimořádné možnosti spojené s agrolesnictvím; poukazuje na důležitou dohodu o nepřímé změně ve využívání půdy, které se dosáhlo na začátku parlamentního období, a doufá, že příspěvek Parlamentu k jednáním při této příležitosti může být základem náročného řešení, které má být přijato při nadcházející revizi příslušných pravidel;

24.  poznamenává, že 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů vzniká v důsledku úbytku a znehodnocování lesů, a zdůrazňuje úlohu lesů a aktivního udržitelného lesního hospodářství pro zmírňování změny klimatu a potřebu posílit schopnost lesů přizpůsobit se změně klimatu a jejich odolnost vůči této změně; zdůrazňuje potřebu úsilí o zmírňování změny klimatu zaměřeného na oblast tropických lesů (REDD +); zdůrazňuje, že bez tohoto úsilí se pravděpodobně nepodaří dosáhnout cíle, kterým je omezit oteplování Země na méně než 2°C; dále vyzývá EU, aby zvýšila mezinárodní financování v souvislosti s odlesňováním v rozvojových zemích;

25.  poukazuje na to, že je důležité, aby otázka lidských práv zůstala v centru opatření přijímaných v důsledku změny klimatu, a trvá na tom, že je nutné, aby Komise a členské státy zajistily, aby byla v rámci jednání o opatřeních na přizpůsobení se změně klimatu uznána nutnost dodržovat, chránit a prosazovat lidská práva, mezi něž patří mimo jiné rovnost mezi muži a ženami, plné a rovné zapojení žen do společnosti a aktivní podpora spravedlivého přechodu pracovní síly, který by vytvořil důstojnou práci a kvalitní pracovní místa pro všechny;

26.  vyzývá k tomu, aby byla problematika využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví začleněna do klimatického a energetického rámce na rok 2030, s přihlédnutím k tomu, že emise pocházející z tohoto odvětví je nutné počítat samostatně, aby nedošlo k tomu, že by možnost ukládání CO2 v rámci tohoto odvětví vedla k omezení snah o zmírnění změny klimatu v rámci jiných odvětví;

27.  připomíná, že doprava je odvětvím produkujícím druhé největší množství emisí skleníkových plynů; vyjadřuje politování nad tím, že se v Pařížské dohodě neuvádí mezinárodní letecká a lodní doprava; trvá na tom, že je nutné zavést celou řadu opatření, jejichž cílem by bylo snížit emise v tomto odvětví; opakuje, že je zapotřebí, aby v souladu s potřebami a naléhavostí situace vedla činnost stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu k účinné regulaci a omezení emisí pocházejících z mezinárodní letecké a lodní dopravy; vyzývá všechny smluvní strany dohody, aby prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Mezinárodní námořní organizace (IMO) vytvořily celosvětový rámec politik, které by umožňovaly účinnou reakci, a aby přijaly opatření ke stanovení odpovídajících cílů do konce roku 2016 pro dosažení nezbytného snížení s ohledem na cíl, jímž je mnohem nižší oteplení než 2°C;

28.  připomíná, že emise skleníkových plynů z letecké dopravy byly zahrnuty do systému obchodování s emisemi EU dne 1. ledna 2012, podle něhož všem provozovatelům letadel v rámci systému obchodování s emisemi vznikla povinnost získat povolenky na emise uhlíku; bere na vědomí, že byla v letech 2013 a 2014 přijata dvě rozhodnutí o „pozastavení času“, jimiž se dočasně omezí oblast působnosti systému obchodování s emisemi EU tak, aby byly vyloučeny mezinárodní lety s cílem umožnit Mezinárodní organizaci pro civilní letectví získat čas na vypracování celosvětového tržního opatření pro snížení emisí z mezinárodní letecké dopravy, a že tato výjimka přestane platit od roku 2017;

29.  požaduje, aby bylo na právě probíhajícím 39. zasedání Shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví vytvořeno spravedlivé a účinné celosvětové tržní opatření, jež bude na mezinárodní úrovni zavedeno od roku 2020; vyjadřuje své hluboké zklamání nad stávajícím návrhem projednávaným v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví, a připomíná, že jakákoli změnu stávajících právních předpisů týkajících se začlenění letectví do systému EU pro obchodování s emisemi lze zvažovat pouze tehdy, bude-li dané celosvětové tržní opatření ambiciózní, a že v každém případě vnitroevropské lety budou i nadále zahrnuty do systému EU pro obchodování s emisemi;

30.  poukazuje na varování Evropské rady pro systémová rizika, že pokud si včas neuvědomíme, nakolik je omezování emisí důležité, mohlo by to vést k náhlému zavedení kvantitativních omezení týkajících se využívání energetických zdrojů s vysokými emisemi CO2 a že náklady na tento přechod by byly odpovídajícím způsobem vyšší, což by mohlo mít vliv na hospodářskou činnost a finanční ústavy; vyzývá Evropskou komisi, aby pokračovala v hodnocení potenciálních systémových rizik spojených s náhlým přechodem na energetické zdroje s nízkými emisemi a aby v případě potřeby navrhla požadavky týkající se transparentnosti finančních trhů a opatření k co největšímu omezení systémových rizik;

31.  poukazuje na hlavní úlohu, kterou bude hrát oběhové hospodářství při přechodu na nízkouhlíkovou společnost; konstatuje, že opatřením, která by se zaměřovala pouze na snižování emisí, aniž by se přihlíželo k podílu zavádění obnovitelných zdrojů energie a účinnému využívání zdrojů, se nepodaří dosáhnout svého cíle; domnívá se, že vzhledem k vlivu emisí skleníkových plynů využívání surovin a nakládání s odpadem se bude muset konference OSN o změně klimatu (COP22) řádně zabývat přechodem na model celosvětového oběhového hospodářství;

32.  zdůrazňuje důležitost holistického, systematického přístupu k návrhu a provádění politik na snižování emisí skleníkových plynů a poukazuje zejména na to, že je třeba oddělit hospodářský růst a lidský blahobyt od spotřebování zdrojů, protože účinné využívání zdrojů snižuje emise skleníkových plynů i další tlaky na životní prostředí a současně napomáhá udržitelnému růstu, zatímco politika zaměřená pouze na snižování emisí skleníkových plynů současně nezaručuje účinné využívání zdrojů; zdůrazňuje skutečnost, že účinné využívání zdrojů umožnuje hospodářský zisk a přínos pro životní prostředí; zdůrazňuje, že oběhové hospodářství a řádná správa přírodních zdrojů může přinést kýžený pákový efekt pro otázku klimatu; například je názoru, že těžba, zpracování, doprava, přepracování a využívání přírodních zdrojů a likvidace odpadů z nich přímo odpovídá za značnou část spotřeby energie; zastává názor, že zvýšení produktivity ve využití zdrojů prostřednictvím zvýšení účinnosti a snížení plýtvání se zdroji prostřednictvím jejich opětovného využití, přepracování a recyklace rovněž pomáhá přispět k významnému snížení spotřeby zdrojů a současně ke snížení emisí skleníkových plynů; poukazuje v této souvislosti na činnost Mezinárodního panelu pro zdroje;

Snížení emisí látek jiných než CO2

33.  vítá prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v japonském Ise-Šima, který se konal ve dnech 26. a 27. května 2016, v němž se zdůrazňuje význam snižování emisí znečišťujících látek s krátkou životností ovlivňujících klima, včetně černého uhlíku, fluorovaných uhlovodíků a metanu s cílem pomoci zpomalit míru krátkodobého oteplování;

34.  vyzývá k přijetí ambiciózního postupného globálního omezování výskytu částečně fluorovaných uhlovodíků podle Montrealského protokolu v roce 2016; připomíná, že EU přijala ambiciózní právní předpisy na postupné snižování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků do roku 2030 o 79%, neboť jejich náhražky šetrné ke klimatu jsou široce dostupné a jejich potenciál je třeba plně využít; konstatuje, že postupné ukončování využívání částečně fluorovaných uhlovodíků představuje snadno dosažitelný cíl v oblasti opatření na zmírňování důsledků změny klimatu v rámci EU i mimo ni;

Průmysl a konkurenceschopnost

35.  zdůrazňuje skutečnost, že boj proti změně klimatu je prioritou a mělo by se v něm pokračovat po celém světě při současném zajištění energetické bezpečnosti a rozvoji udržitelného hospodářského růstu a tvorby pracovních míst;

36.  zdůrazňuje, investice související s otázkou klimatu vyžadují stabilní a předvídatelný právní rámec a jasné politické signály;

37.  vítá, že Čína a další hlavní konkurenti energeticky intenzivních odvětví EU zavádějí obchodování s uhlíkem nebo další mechanismy oceňování; domnívá se, že dokud nebude dosaženo rovných podmínek, měla by EU zachovat odpovídající a přiměřená opatření k zajištění konkurenceschopnosti svého průmyslu a bránit se v případě potřeby úniku uhlíku a zohledňovat přitom, že energetická, průmyslová a klimatická politika jdou ruku v ruce;

38.  zdůrazňuje, že je nutné lépe využívat stávajících programů/nástrojů, jako je Horizont 2020, které jsou otevřeny účasti třetích zemí, a to zejména v oblastech energetiky, změny klimatu a udržitelného rozvoje a zdůrazňuje význam začlenění hlediska udržitelnosti do příslušných programů;

Energetická politika

39.  vyzývá EU, aby přiměla mezinárodní společenství, aby bezodkladně přijalo konkrétní opatření včetně časového harmonogramu na postupné odstraňování dotací škodlivých pro životní prostředí nebo ekonomicky škodlivých dotací včetně dotací na fosilní paliva;

40.  zdůrazňuje, že pokud si Evropská unie stanoví náročnější cíl energetické účinnosti, podaří se jí nejen splnit její náročný cíl v oblasti ochrany klimatu, ale současně také snížit riziko úniku uhlíku;

41.  zdůrazňuje význam energetické účinnosti a obnovitelné energie pro snižování emisí i pro ekonomické úspory, energetickou bezpečnost a předcházení energetické chudobě a pro zmírňování této chudoby, pro ochranu a pomoc pro zranitelné a chudé domácnosti; vyzývá k celosvětové podpoře opatření na prosazování energetické účinnosti a na rozvoj obnovitelných zdrojů (například stimulací samovýroby a spotřeby z obnovitelných zdrojů energie) a připomíná, že energetická účinnost a obnovitelné zdroje jsou dva z hlavních cílů energetické unie EU;

Výzkum, inovace a digitální technologie

42.  zdůrazňuje, že výzkum a inovace v oblasti změny klimatu a politik přizpůsobení a účinného využívání zdrojů a nízkoemisních technologií je klíčem k boji proti změně klimatu nákladově efektivním způsobem, snižuje závislost na fosilních palivech, a by měly podporovat využívání druhotných surovin; vyzývá proto k posílení globálních závazků a zaměření investic v této oblasti;

43.  připomíná, že výzkum, inovace a konkurenceschopnost je jedním z pěti pilířů strategie EU pro energetickou unii; konstatuje, že EU je odhodlána i nadále zůstat globálním lídrem v těchto oblastech a zároveň rozvíjet úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery; zdůrazňuje význam budování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích pro zavádění čistých a udržitelných energetických technologií;

44.  připomíná, že digitální technologie mohou při transformaci energetického systému sehrávat úlohu katalyzátoru; zdůrazňuje, že je důležité vyvíjet technologie pro uchovávání energie, které přispějí k dekarbonizaci energie a odvětví vytápění a chlazení domácností;

45.  zdůrazňuje, že je důležité zvýšit počet kvalifikovaných pracovníků působících v tomto odvětví a podporovat znalosti a osvědčené postupy pro účely podpory vytváření kvalitních pracovních míst, a zároveň podporovat případnou transformaci pracovní síly;

46.  požaduje lepší využívání technologií, jako např. vesmírných družic, pro přesný sběr údajů o emisích, teplotě a změně klimatu; zdůrazňuje zejména přínos programu Copernicus; vyzývá také k transparentní spolupráci a sdílení informací mezi státy a zpřístupnění údajů vědecké obci;

Úloha nestátních subjektů

47.  zdůrazňuje, že opatření na dekarbonizaci a zvýšení odolnosti vůči změně klimatu přijímá stále širší škála nestátních subjektů; podtrhuje proto význam strukturovaného a konstruktivního dialogu mezi vládami, podniky, včetně malých a středních podniků, městy, regiony, mezinárodními organizacemi, občanskou společností a akademickými institucemi s cílem mobilizovat výraznou celosvětovou aktivitu směřující k nízkouhlíkovým a odolným společnostem; vítá vytvoření akčního programu v oblasti klimatu, který navazuje na akční program Lima-Paříž zahrnující sedmdesát mnohostranných iniciativ v různých odvětvích.

48.  zdůrazňuje, že do rámce UNFCCC by měla být plně integrována zóna nestátních subjektů pro opatření v oblasti klimatu (NAZCA); konstatuje, že k akčnímu programu Lima-Paříž nejvíce přispívají místní a regionální orgány a že NAZCA již prokázala své odhodlání přispět k provádění Pařížské dohody, pokud jde o zmirňování změny klimatu i o přizpůsobování se této změně, zajišťování horizontální koordinace a prosazovaní politiky v oblasti změny klimatu ve všech oborech činnosti, zvyšování schopností místních komunit a občanů, prosazování procesu společenských změn a inovací zejména prostřednictvím iniciativ jako globální pakt starostů a primátorů a iniciativ v rámci memoranda o porozumění týkajícího se udržení změny klimatu pod 2 C (Under 2 MOU);

49.  vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty občanské společnosti (instituce, soukromý sektor, nevládní organizace a místní společenství) na rozvoji iniciativ týkajících se snižování emisí v klíčových odvětvích (energetika, technologie, města, doprava) a také iniciativ na přizpůsobení se a na zvýšení odolnosti, a tím reagovaly na otázky přizpůsobení, zejména v souvislosti s přístupem k vodě, potravinovým zabezpečením a prevencí rizik; vyzývá všechny vlády a subjekty občanské společnosti, aby tento akční program opatření podpořily a posílily;

50.  považuje za důležité zajistit, aby byl legitimní lobbing vedený během jednání o budoucí COP22 charakterizován co nejvyšší transparentností a aby všechny oficiálně uznané zúčastněné strany měly rovný přístup ke všem nezbytným informacím;

51.  připomíná smluvním stranám i OSN, že činnost jednotlivců je stejně důležitá jako činnosti vlád a institucí; vyzývá tedy k větší snaze o vedení kampaní či vyvíjení činnosti za účelem zvýšení povědomí veřejnosti a informování veřejnosti o malých i velkých gestech, která mohou přispět k boji proti změně klimatu ve vyspělých i rozvojových zemích;

Odolnost vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

52.  zdůrazňuje, že opatření pro přizpůsobování se změně klimatu jsou zcela nezbytná pro všechny země, aby mohly minimalizovat negativní dopady a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji; vyzývá proto, aby byly stanoveny dlouhodobé cíle přizpůsobení se; připomíná, že rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, přispěly ke změně klimatu nejméně, ale jsou nejzranitelnější vůči nepříznivým dopadům změny klimatu a mají nejnižší schopnost se jim přizpůsobit;

53.  vyzývá Komisi, aby přehodnotila strategii EU týkající se přizpůsobování se změně klimatu, která byla přijata v roce 2013; vybízí Komisi, aby v případě, že bude činnost členských států považovat za nedostatečnou, navrhla právně závazný nástroj;

54.  zdůrazňuje, že nečinnost bude mít vážné negativní a často nevratné důsledky, a připomíná, že změna klimatu se týká všech regionů světa různým, avšak velmi ničivým způsobem, což vede k migračním vlnám a ztrátám na životech, jakož i k hospodářským, ekologickým a sociálním ztrátám; zdůrazňuje, že máme-li dosáhnout našich klimatických cílů a usnadnit růst, je velmi důležité začít z politického i finančního hlediska společně na celém světě prosazovat inovace v oblasti čisté energie a obnovitelných energetických zdrojů;

55.  vyzývá k vážnému uznání problematiky klimatických uprchlíků a jejího rozsahu v důsledku klimatických katastrof způsobených globálním oteplováním; se znepokojením konstatuje, že mezi roky 2008 a 2013 muselo 166 milionů lidí opustit své domovy kvůli povodním, větrným bouřím, zemětřesením a jiným katastrofám; upozorňuje zejména na to, že vývoj v některých částech Afriky a Blízkého východu související s klimatem by mohl přispět k politické nestabilitě, ekonomickému strádání a vystupňování uprchlické krize ve Středomoří;

56.  vítá snahu projevovanou v rámci varšavského mezinárodního mechanismu pro řešení ztrát a škod, jenž má být přepracován na COP22; žádá tento mechanismus, aby nadále pracoval na shromažďování poznatků o tom, jak změna klimatu ovlivňuje migrační cesty a způsobuje, že lidé opouští své domovy, a jaký má vůbec dopad na pohyb obyvatelstva, a dále jej žádá, aby přispíval k praktickému uplatňování těchto poznatků a zkušeností;

57.  vyzývá EU a všechny další země, aby se zabývaly otázkou lidských práv a sociálním dopadem změny klimatu, aby zajistily ochranu a prosazování lidských práv a solidarity a poskytovaly podporu chudším zemím, jejichž možnosti se dopadem změny klimatu vyčerpávají;

Podpora rozvojových zemí

58.  zdůrazňuje, že významnou úlohu při dosahování cílů pařížské dohody hrají také rozvojové země, kterým se musí dostat pomoci při plnění jejich klimatických plánů, přičemž je nutné plně využívat synergických účinků s relativními cíli udržitelného rozvoje implementovaných klimatických opatření, akčního plánu z Addis Abeby a Agendy 2030;

59.  zdůrazňuje, že je nutné na základě většího využívání obnovitelných zdrojů energie podporovat všeobecný přístup k udržitelné energii v rozvojových zemích, zejména v Africe; poukazuje na to, že Afrika má obrovské zdroje nerostných surovin, které mohou jí zajistit energetickou bezpečnost; upozorňuje na to, že podaří-li se nakonec úspěšně zajistit propojení elektrických sítí, mohla by část evropské energie pocházet z Afriky;

60.  zdůrazňuje, že EU má zkušenosti, kapacitu a globální dosah, aby mohla mít vůdčí postavení při vytváření inteligentnější, ekologičtější a odolnější infrastruktury potřebné k dosažení celosvětového přechodu, který byl podnícen Paříží; vyzývá EU, aby podporovala úsilí rozvojových zemí při přechodu na nízkouhlíkové společnosti, které jsou inkluzivnější, sociálně a environmentálně udržitelné, prosperující a bezpečnější;

Financování opatření v oblasti klimatu

61.  konstatuje, že je třeba vyvinout další úsilí s cílem zajistit mobilizaci prostředků na financování opatření v oblasti klimatu, aby se do roku 2020 splnil cíl, jímž je částka 100 miliard USD; vítá jeho pokračování v období do roku 2025; naléhavě vyzývá EU a všechny strany, které tak mohou učinit, aby vzhledem k rozsahu a naléhavosti problému splnily své povinnosti poskytovat finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu, na jejichž základě by se podpořila opatření zaměřená na snižování emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se vlivům změny klimatu; je si vědom toho, že k omezení nebezpečného dopadu změny klimatu budou zapotřebí podstatně vyšší nízkouhlíkové investice odolné vůči změně klimatu a větší úsilí zaměřené na postupné ukončení dotací na fosilní paliva; poukazuje na význam poskytování pobídek zaměřených na vytváření většího toku financí, a to na základě zpoplatnění uhlíku a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

62.  vyzývá k přijetí konkrétních závazků EU a mezinárodních závazků, které by pomohly získat další finanční prostředky k financování opatření v oblasti klimatu, mj. k zavedení daně z finančních transakcí, k vyčlenění části emisních povolenek v rámci systému EU ETS v období 2021–2030 a k vyčlenění příjmů získaných na základě unijních a mezinárodních opatření týkající se emisí z letecké a lodní dopravy na financování mezinárodních opatření ve prospěch klimatu a na Zelený klimatický fond, který je určen mj. na projekty na podporu technických inovací;

63.  vítá závazek přijatý v Pařížské dohodě zajistit konzistenci všech finančních toků s nižšími emisemi skleníkových plynů a s rozvojem odolnosti vůči změně klimatu; domnívá se, že to vyžaduje, aby EU urychleně odklonila finanční toky od fosilních paliv a vysoce uhlíkově náročné infrastruktury;

64.  se zájmem očekává facilitační dialog s cílem identifikovat příležitosti na navýšení finančních zdrojů a podpory s cílem posílit zmírňování změny klimatu ze strany všech smluvních stran; uznává odpovědnost všech stran, dárců a příjemců, aby spolupracovali s cílem zvýšit podporu a zlepšit její dostupnost a účinnost;

65.  vyzývá Komisi, aby provedla zevrubné hodnocení možných dopadů Pařížské dohody na rozpočet EU a aby vypracovala účelový automatický finanční mechanismus EU, na základě něhož by bylo možné poskytnout další přiměřenou podporu, tak aby EU byla schopna přispět svým spravedlivým dílem k dosažení mezinárodních cíle, kterým je získat prostředky ve výši 100 mld. USD na financování opatření v oblasti klimatu;

66.  vyzývá k rozsáhlému zpoplatnění uhlíku, což představuje celosvětově použitelný nástroj řízení emisí, a vyčlenění příjmů z obchodování s emisemi a příjmů ze zpoplatnění uhlíku v palivech v mezinárodní dopravě na investice v oblasti klimatu; vyzývá dále k částečnému využívání zemědělských dotací na zajištění investic do výroby a používání energie z obnovitelných zdrojů zemědělskými podniky; zdůrazňuje význam mobilizace kapitálu soukromého sektoru a odblokování požadovaných investic do nízkouhlíkových technologií; vyzývá k přijetí ambiciózního závazku vlád, veřejných a soukromých finančních institucí, včetně bank, penzijních fondů a pojišťoven ve prospěch uvedení úvěrových a investičních postupů do souladu s cílem 2°C a odvrácení investic od fosilních paliv, včetně postupného ukončování exportních úvěrů na investice do fosilních paliv; vyzývá k přijetí veřejných záruk pro ekologické investice, k zavedení ochranných značek a daňových výhod pro fondy pro ekologické investice a k vydávání ekologických dluhopisů;

67.  upozorňuje na to, že je důležité sdílet osvědčené postupy týkající se začleňování problematiky udržitelnosti do finančního sektoru na mezinárodní a evropské úrovni, a požaduje, aby byla věnována náležitá pozornost označování finančních produktů, k čemuž je třeba vypracovat hodnocení a zprávu o jejich expozici rizikům souvisejícím se změnou klimatu a o jejich příspěvku k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, takže investorům bude možné stručnou formou poskytovat spolehlivé informace o nefinančních otázkách;

Diplomacie v oblasti klimatu

68.  vítá pokračující zaměření EU v oblasti klimatu, která je nezbytná pro větší zviditelnění opatření v oblasti klimatu v partnerských zemích a v očích světové veřejnosti; zdůrazňuje skutečnost, že EU, její členské státy a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) mají nesmírnou kapacitu zahraniční politiky a že musí prokázat svou vůdčí roli na fórech zaměřených na změnu klimatu; zdůrazňuje, že ambiciózní a naléhavá opatření v oblasti klimatu a provádění závazků COP 21 musejí zůstat jednou z priorit EU v rámci dvoustranných a biregionálních dialogů na vysoké úrovni mezi EU a partnerskými zeměmi, v G7, G20, OSN a na dalších mezinárodních fórech.

69.  vyzývá EU, aby znásobila své úsilí, pokud jde o diplomacii v oblasti klimatu, která by zajistila, že vznikne solidní struktura Pařížské dohody;

Evropský parlament

70.  se zavazuje co nejdříve ratifikovat Pařížskou dohodu, aby využil svou mezinárodní úlohu a členství v mezinárodních parlamentních sítích k důsledné snaze o pokrok směrem k urychlené ratifikaci a provádění Pařížské dohody;

71.  je přesvědčen, že Evropský parlament musí být rovněž začleněn do delegace EU, protože bude třeba, aby s mezinárodní dohodou vyjádřil souhlas; očekává proto, že mu bude umožněno účastnit se koordinačních schůzek EU v Marrákeši a bude mu zaručen přístup ke všem přípravným dokumentům od okamžiku zahájení jednání;

o
o   o

72.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0359.

Právní upozornění