Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 12. dubna 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny států AKT ***I
 Rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu s Dánskem a Grónskem ***
 Dohoda EU-Macao o některých aspektech leteckých služeb ***
 Minimální základní sazba daně z přidané hodnoty *
 Dohoda o strategické spolupráci mezi Brazílií a Europolem *
 Žádost, aby byl Hermann Winkler zbaven imunity
 Aspekty rybolovu v rámci mezinárodní dohody o mořské biologické rozmanitosti
 Plemenná zvířata a jejich zárodečné produkty ***I
 Situace ve Středomoří a potřeba uceleného přístupu EU k migraci
 Výroční zprávy o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013
 Program pro účelnost a účinnost právních předpisů
 Cesta k lepší regulaci jednotného trhu
 Vyučování o EU ve škole
 Erasmus + a další nástroje na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy
 Úloha EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí
 Drobný pobřežní rybolov v oblastech, které jsou na rybolovu závislé
 Společná pravidla s ohledem na uplatňování vnějšího rozměru společné rybářské politiky, včetně dohod o rybolovu

Produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny států AKT ***I
PDF 404kWORD 86k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování režimu stanoveného v dohodách zakládajících hospodářské partnerství nebo vedoucích k jeho založení na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) (přepracované znění) (COM(2015)0282 – C8-0154/2015 – 2015/0128(COD))
P8_TA(2016)0094A8-0010/2016

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0282),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0154/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 8. října 2015(1),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 16. září 2015 zaslal Výbor pro právní záležitosti Výboru pro mezinárodní obchod podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0010/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá svůj postoj v prvním čtení ve znění návrhu předloženého Komisí a upraveného podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. dubna 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/... o uplatňování režimu, stanoveného v dohodách zakládajících dohody o hospodářském partnerství nebo vedoucích k jejich založení, na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) (přepracované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2016/1076.)

(1) Úř. věst. C 32, 28.1.2016, s. 23.
(2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu s Dánskem a Grónskem ***
PDF 318kWORD 61k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropským společenstvím na jedné straně a vládou Dánska a místní vládou Grónska na straně druhé o partnerství v odvětví rybolovu, jménem Evropské unie (11634/2015– C8-0377/2015 – 2015/0152(NLE))
P8_TA(2016)0095A8-0067/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11634/2015),

–  s ohledem na návrh Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropským společenstvím na jedné straně a vládou Dánska a místní vládou Grónska na straně druhé o partnerství v odvětví rybolovu (11633/2015),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0377/2015),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov a stanoviska Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru (A8-0067/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Grónska.


Dohoda EU-Macao o některých aspektech leteckých služeb ***
PDF 315kWORD 61k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a vládou Zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky Macao o některých aspektech leteckých služeb (05255/2014 – C8-0040/2015 – 2012/0015(NLE))
P8_TA(2016)0096A8-0072/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05255/2014),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a vládou Zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky Macao o některých aspektech leteckých služeb (08179/2012),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0040/2015),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0072/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládě Zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky Macao.


Minimální základní sazba daně z přidané hodnoty *
PDF 391kWORD 64k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o trvání povinnosti dodržovat minimální základní sazbu (COM(2015)0646 – C8-0009/2016 – 2015/0296(CNS))
P8_TA(2016)0097A8-0063/2016

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2015)0646),

–  s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0009/2016),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0063/2016),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise zveřejnila svůj návrh tak pozdě, což znamená, že bude třeba uplatňovat minimální základní sazbu DPH retroaktivně;

3.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

4.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

5.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise,

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Čl. 1 – bod 1
Směrnice 2006/112/ES
Článek 97
Od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2017 nesmí být základní sazba nižší než 15%.
Od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2018 nesmí být základní sazba nižší než 15%.

Dohoda o strategické spolupráci mezi Brazílií a Europolem *
PDF 321kWORD 63k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření dohody Evropským policejním úřadem (Europol) o strategické spolupráci mezi Brazilskou federativní republikou a Europolem (13980/2015 – C8-0010/2016 – 2016/0801(CNS))
P8_TA(2016)0098A8-0070/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (13980/2015),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0010/2016),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol)(1), a zejména na čl. 23 odst. 2 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/934/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se přijímají prováděcí pravidla upravující vztahy Europolu s partnery, včetně výměny osobních údajů a utajovaných informací(2), a zejména na články 5 a 6 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/935/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví seznam třetích zemí a organizací, se kterými Europol uzavře dohody(3),

–  s ohledem na článek 59 a čl. 50 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0070/2016),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  vyzývá Komisi, aby po vstupu nového nařízení o Europolu (2013/0091(COD)) v platnost přezkoumala ustanovení obsažená v dohodě o spolupráci; vyzývá Komisi, aby informovala Parlament a Radu o výsledku tohoto přezkumu a v případě potřeby předložila doporučení ohledně oprávnění zahájit nové mezinárodní vyjednávání této dohody;

5.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a Europolu.

(1) Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37.
(2) Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 6.
(3) Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 12.


Žádost, aby byl Hermann Winkler zbaven imunity
PDF 400kWORD 67k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o žádosti, aby byl Hermann Winkler zbaven imunity (2016/2000(IMM))
P8_TA(2016)0099A8-0062/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost o zbavení Hermanna Winklera imunity, kterou dne 25. září 2015 zaslal úřad státního zástupce v Lipsku v souvislosti s předběžným šetřením ve věci dopravní nehody (ref. č. 600 AR 3037/15) a která byla dne 14. prosince 2015 oznámena na plenárním zasedání,

–  s ohledem na skutečnost, že Hermann Winkler se vzdal svého práva vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2  aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách ze dne 20. září 1976,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 46 německé ústavy (Grundgesetz),

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0062/2016),

A.  vzhledem k žádosti státního zástupce v Lipsku (Německo), aby byl poslanec Evropského parlamentu Hermann Winkler zbaven poslanecké imunity v souvislosti se zahájením vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci EP na území vlastního státu imunit přiznávaných poslancům parlamentu tohoto státu;

C.  vzhledem k tomu, že na základě čl. 46 odst. 2 německé ústavy nelze poslance stíhat za trestný čin bez souhlasu parlamentu, pokud nebyl přistižen při činu nebo zadržen během následujícího dne;

D.  vzhledem k tomu, že se žádost týká vyšetřování vážné dopravní nehody s účastí Hermanna Winklera, která se odehrála dne 23. září 2015;

E.  vzhledem k tomu, že se trestní řízení netýká ani názoru vyjádřeného při výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, ani hlasování během výkonu této funkce ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

F.  vzhledem k tomu, že z informací, jež má výbor k dispozici, nevyplývá žádný důvod k předpokladu, že trestní řízení bylo zahájeno se záměrem poškodit politickou činnost poslance (fumus persecutionis);

G.  vzhledem k tomu, že domnělý trestný čin tedy zjevně nemá žádnou spojitost s výkonem poslaneckého mandátu Hermanna Winklera v Evropském parlamentu;

H.  vzhledem k tomu, že je tudíž v tomto případě vhodné doporučit, aby bylo žádosti o zbavení imunity vyhověno;

1.  rozhodl, aby byl Hermann Winkler zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru německým orgánům a Hermannu Winklerovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner vs. Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot vs. Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote vs. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra vs. De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch vs. Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch vs. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Aspekty rybolovu v rámci mezinárodní dohody o mořské biologické rozmanitosti
PDF 360kWORD 111k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o aspektech rybolovu v rámci mezinárodní dohody o mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu (2015/2109(INI))
P8_TA(2016)0100A8-0042/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu a její dvě prováděcí dohody: dohodu o provádění části XI a dohodu OSN o rybích populacích,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o tom, že má být v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu vytvořen právně závazný mezinárodní nástroj pro zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci,

–  s ohledem na výsledný dokument konference OSN o udržitelném rozvoji konané v Riu de Janeiru v roce 2012 nazvaný „Budoucnost, jakou chceme“,

–  s ohledem na zprávy otevřené neformální ad hoc pracovní skupiny OSN,

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti a na cíle z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti přijaté smluvními stranami této úmluvy, zejména cíle 6, 10 a 11,

–  s ohledem na azorská vědecká kritéria a pokyny z roku 2009 pro určení ekologicky či biologicky významných mořských oblastí a vytvoření reprezentativních sítí chráněných mořských oblastí ve vodách otevřeného oceánu a v hlubinných stanovištích Úmluvy o biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na proces plnění Úmluvy o biologické rozmanitosti, pokud jde o popis ekologicky či biologicky významných mořských oblastí, který již vedl k popisu 204 oblastí splňujících daná kritéria, z nichž se mnohé nachází v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci,

–  s ohledem na skutečnost, že zatímco ekologicky či biologicky významné mořské oblasti již byly popsány v jižním Indickém oceánu, v tropickém pásmu východní části Tichého oceánu a v mírném podnebném pásmu Tichého oceánu, v severním Tichém oceánu, v jihovýchodním Atlantském oceánu, v Arktidě, v severozápadním Atlantském oceánu, ve Středozemním moři, v západní části jižního Tichého oceánu, v širším Karibiku a v západní části středního Atlantského oceánu, další regiony dosud pokryty nejsou,

–  s ohledem na Deklaraci z Ria de Janeira o životním prostředí a rozvoji, Agendu 21, program dalšího provádění Agendy 21 a prováděcí plán světového summitu o udržitelném rozvoji (Deklarace z Johannesburgu o udržitelném rozvoji a prováděcí plán),

–  s ohledem na kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) přijatý na konferenci FAO v říjnu 1995 a přidružené nástroje, zejména na Dohodu k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři z roku 1995,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 (UNGA A/RES/70/1 přijatou v roce 2015) a na cíl udržitelného rozvoje č. 14, kterým je zachovat a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro účely udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na cíl č. 14 programu OSN pro udržitelný rozvoj,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0042/2016),

A.  vzhledem k tomu, že moře pokrývá 71 % zemského povrchu a obsahuje 97 % vody na naší planetě; vzhledem k tomu, že moře je domovem značné části světové biologické rozmanitosti, jejíž velké procento zůstává stále neprozkoumáno;

B.  vzhledem k tomu, že podle odhadů se 64 % mořské plochy, zejména volného moře a hlubinného mořského dna, nachází v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci států a je řízeno mezinárodním právem;

C.  vzhledem k tomu, že oceán hraje nenahraditelnou úlohu v mnoha systémech naší planety, včetně klimatu a povětrnostních podmínek, a je místem, kde probíhá široká škála lidských činností, jako je rybolov, energetická produkce, doprava a obchod;

D.  vzhledem k tomu, že méně než 1 % oblastí mimo vnitrostátní jurisdikci je chráněno vytvářením chráněných mořských oblastí, a vzhledem k tomu, že ve velké většině oceánských regionů neexistuje žádný řídící rámec, jenž by měl právní mandát tyto oblasti vytvářet;

E.  vzhledem k tomu, že ochrana a zachování mořské biologické rozmanitosti je společným zájmem celého lidského rodu, a mělo by k nim tudíž být tak přistupováno;

F.  vzhledem k tomu, že udržování zdravých mořských stanovišť a udržitelných rybích populací je nezbytné pro dlouhodobou udržitelnost rybolovu;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 pokrývaly na celém světě chráněné ekosystémy 15,2 % pevniny a pouze 8,4 % mořských oblastí;

H.  vzhledem k tomu, že změna klimatu a acidifikace zhoršují negativní dopad nadměrného využívání zdrojů, znečištění, odpadu v mořích a ničení mořských stanovišť a ekosystémů;

I.  vzhledem k tomu, že výsledný dokument konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio de Janeiro, 2012) nazvaný „Budoucnost, jakou chceme“ vyzdvihl, že ochrana a řízení přírodních zdrojů jako základu pro hospodářský a sociální rozvoj je ústředním cílem a nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje;

J.  vzhledem k tomu, že moře a oceány mají potenciál modrého růstu, který je dosud z velké části nevyužíván, např. v oblastech energie z obnovitelných zdrojů a farmaceutických výrobků, a na který by mohlo být nahlíženo jako na smysluplnou cestu rozvoje dnešních rozvojových zemí; vzhledem k tomu, že základním předpokladem námořního rozvoje a jeho potenciálu modrého růstu je rozvoj znalostí v oblasti mořských živočišných druhů a mořského prostředí, batymetrie a mapování zranitelných mořských ekosystémů;

K.  vzhledem k tomu, že zachování mořské biologické rozmanitosti a její udržitelné využívání přímo souvisí s dlouhodobým udržitelným rozvojem, a má tudíž sociální, ekonomický a environmentální význam pro všechny země a území;

L.  vzhledem k tomu, že stávající příslušný právní rámec pro oblasti mimo vnitrostátní jurisdikci, jenž byl vytvořen před více než 30 lety a opírá se o doktrínu svobody volného moře, vyžaduje další rozpracování, má-li v oblastech mimo jurisdikci úspěšně prosazovat zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti;

M.  vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích došlo k nárůstu v počtu činností rozvíjených v mořském prostředí; vzhledem k tomu, že bereme na vědomí dynamiku mezi různými činnostmi, jež se odehrávají na volném moři, jakož i způsob, kterým ovlivňují mořskou biologickou rozmanitost;

N.  vzhledem k tomu, že bereme na vědomí vzájemné působení a kumulativní účinky různých činností, které se odehrávají na volném moři, a vzhledem k tomu, že tyto činnosti ovlivňují mořskou biologickou rozmanitost;

O.  vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN ustavilo za účelem studia a analýzy zachování a udržitelného využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci v roce 2004 otevřenou neformální ad hoc pracovní skupinu;

P.  vzhledem k tomu, že tato pracovní skupina v roce 2011 doporučila, aby byl zahájen proces, jenž by odhalil existující mezery i možnosti dalšího postupu, včetně případného vypracování mnohostranné dohody v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, a že by se tento proces měl souhrnně zabývat mořskými genetickými zdroji (včetně otázek sdílení výnosů), opatřeními, jako jsou nástroje správy jednotlivých oblastí (včetně chráněných mořských oblastí), procesy posuzování vlivů na životní prostředí, budováním kapacit a transferem námořní technologie;

Q.  vzhledem k tomu, že spolupředsedové pracovní skupiny z roku 2011 ve společném shrnutí uznávají existenci nepoměru mezi vědeckými postupy pro popsání ekologicky a biologicky významných oblastí a určováním/stanovováním těchto oblastí v praxi, neboť v dané době nemělo pro tuto činnost formální mandát žádné celosvětové fórum a existující regionální a odvětvová fóra čelila v tomto ohledu otázkám legitimity;

R.  vzhledem k tomu, že spolupředsedové pracovní skupiny z roku 2011 ve svém shrnutí konstatovali, že jsou obecně uznávány omezení a nedostatky stávající situace;

S.  vzhledem k tomu, že se hlavy států a předsedové vlád ve výsledném dokumentu z konference Rio+20 v červnu 2012 zavázali, že se v návaznosti na činnost pracovní skupiny a před ukončením 69. zasedání Valného shromáždění OSN budou neprodleně zabývat otázkou zachování a udržitelného využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, a to včetně přijetí rozhodnutí o vytvoření mezinárodního nástroje podle Úmluvy OSN o mořském právu;

T.  vzhledem k tomu, že rybolov má, sám o sobě i ve spojení se změnou klimatu, znečištěním moří či s jinými lidskými činnostmi v mořském prostředí, velký dopad na mořskou biomasu a biologickou rozmanitost, a proto by se všechna opatření pro zachování a řízení mořských zdrojů měla komplexně zabývat dopadem rybolovu na mořskou biologickou rozmanitost v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci s cílem tomuto dopadu zabránit nebo jej minimalizovat; vzhledem k tomu, že rybolov není jediným faktorem vznikajícím lidským působením, který ovlivňuje úmrtnost oceánských zdrojů, a proto by neměl být pouze on vystaven mezinárodním postihům;

U.  vzhledem k tomu, že jinými faktory, které dnes ovlivňují úmrtnost rybolovných zdrojů, jsou mimo jiné těžba nerostných surovin, vrtné práce za účelem získávání energií a využívání pozemního prostoru městskými platformami a budoucí námořní rozvoj by mohl vést k dalším nepředvídaným faktorům úmrtnosti, vůči jejichž vzniku je nutné zachovávat obezřetnost;

V.  vzhledem k tomu, že již došlo k významnému poklesu mořské biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že existuje úzká vazba mezi uchováním možností rybolovu pro budoucí generace a ochranou mořské biologické rozmanitosti a zachováním mořských ekosystémů;

W.  vzhledem k tomu, že udržitelné a selektivní rybolovné techniky jsou klíčovým nástrojem pro udržitelné řízení rybolovných zdrojů a minimalizaci náhodných úlovků, a přispívají tak k zachování mořské biologické rozmanitosti;

X.  vzhledem k tomu, že pro zachování mořské biologické rozmanitosti a pro udržitelné využívání zdrojů je klíčová koordinace mezi všemi aktéry zapojenými do námořních činností, jakož i jejich vzájemná konzultace;

Y.  vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony EU se ze své podstaty nacházejí ve zvláštních geografických a někdy i geopolitických podmínkách a jsou zahrnuty do zvláštních regionálních mechanismů spolupráce;

Z.  vzhledem k tomu, že rybolov je velmi významnou činností, která se odehrává jak v oblastech s vnitrostátní jurisdikcí, tak v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci;

AA.  vzhledem k tomu, že EU hraje klíčovou úlohu v celosvětové správě moří a oceánů a uplatňuje na mezinárodní scéně velký vliv v oblasti rybolovu, a to rovněž z důvodu svého zapojení do 17 regionálních organizací pro řízení rybolovu; vzhledem k tomu, že z této vedoucí úlohy vyplývá, že je EU odpovědná za přijetí proaktivní politiky, pokud jde o ochranu mořské biologické rozmanitosti na celém světě;

AB.  vzhledem k tomu, že dohoda OSN o rybích populacích, která stanoví práva a povinnosti smluvních stran, pokud jde o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací, je komplexním a kupředu hledícím dokumentem, který by neměl být měněn, narušován či oslabován a jehož plné provedení musí být zajištěno prostřednictvím postupů posílené spolupráce, jež budou přijaty v rámci nového mezinárodního nástroje;

AC.  vzhledem k tomu, že je třeba poučit se z nedávných neshod mezi EU a Faerskými ostrovy a Islandem, aby bylo možné řídit v celosvětovém měřítku populace udržitelným způsobem;

AD.  vzhledem k tomu, že každá země má právo mít užitek ze zachování a udržitelného využívání svých zdrojů, jak stanoví Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu;

AE.  vzhledem k tomu, že uznáváme povinnost států chránit a zachovávat mořské prostředí, včetně ochrany vzácných a křehkých ekosystémů a přírodních stanovišť druhů, jejichž populace jsou zranitelné, vyčerpané nebo vystavené ohrožení a nebezpečí, jakož i ostatních forem života v moři;

AF.  vzhledem k tomu, že dohoda OSN o rybích populacích stanoví rámec pro uplatnění přístupu předběžné opatrnosti a ekosystémové přístupy k řízení rybolovu, pro opatření pro zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací a pro mezinárodní spolupráci, konkrétně prostřednictvím regionálních a subregionálních organizací pro řízení rybolovu a příslušných ujednání; vzhledem k tomu, že by mělo být zlepšeno faktické provádění této dohody;

AG.  vzhledem k tomu, že rezoluce Valného shromáždění OSN č. 61/105 a 64/72 vyzývají státy a regionální organizace pro řízení rybolovu k přijetí série opatření, která by zajistila skutečné zachování hlubinných mořských zdrojů a zabránila významným nepříznivým dopadům rybolovu při dně na zranitelné mořské ekosystémy v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci;

AH.  vzhledem k tomu, že uznáváme a podporujeme práva a zvláštní požadavky rozvojových států v oblasti budování kapacit, aby mohly mít užitek ze zachování a udržitelného využívání zdrojů, jakož i tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací;

AI.  vzhledem k tomu, že postup v rámci tzv. „procesu zahájeného v Kóbe“ uznává úsilí, které již vynaložily ty regionální organizace pro řízení rybolovu, jež řídí populace tuňáka a podrobily se nezávislé kontrole výkonnosti, a vyzývá tyto organizace, aby tyto kontroly podstupovaly pravidelně, jejich výsledky zpřístupňovaly veřejnosti a v plné míře prováděly jejich doporučení; vzhledem k tomu, že orgány, jako např. Valné shromáždění OSN a Výbor pro rybolov, vyzvaly k témuž i ostatní regionální organizace pro řízení rybolovu, a vzhledem k tomu, že tyto kontroly byly provedeny;

AJ.  vzhledem k tomu, že regionální organizace pro řízení rybolovu jsou přímo na místě a některé z nich pracují na vytvoření chráněných mořských oblastí za účelem zachování rybích populací a jejich obnovy na udržitelnou úroveň;

AK.  vzhledem k tomu, že Úmluva o biologické rozmanitosti usnadnila uskutečnění řady seminářů, jejichž cílem bylo popsat ekologicky a biologicky významné mořské oblasti, a to i v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, a výsledky těchto seminářů jsou nyní obecně k dispozici na internetových stránkách Úmluvy o biologické rozmanitosti pro účely konzultací v oblasti řízení zdrojů;

AL.  vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité shromažďovat a sdílet vědecké údaje a poznatky, aby bylo možné přijímat rozhodnutí v dobré víře a na základě těch nejlepších vědeckých doporučení, jež jsou k dispozici;

AM.  vzhledem k tomu, že environmentální problém plastového odpadu v moři představuje přímou hrozbu pro mořskou rozmanitost; vzhledem k tomu, že dosud nebyl proveden odpovídající výzkum, pokud jde o rozsah tohoto problému a prostředky pro jeho potírání, a vzhledem k tomu, že překonání tohoto problému může být ekonomickou příležitostí;

AN.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina ve svém dokumentu ze dne 23. ledna 2015 zdůraznila, že je zapotřebí, aby existoval komplexní celosvětový režim, jenž by umožňoval lepší řešení problematiky zachování a řízení mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci;

AO.  vzhledem k tomu, že EU aktivně vyvíjí a podporuje osvědčené postupy za účelem dosažení udržitelného využívání rybích populací a prostřednictvím svých programů, jako je např. program Horizont 2020, podporuje a financuje sběr údajů, výzkum a udržitelný rozvoj;

AP.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina vyjádřila dne 23. ledna 2015 podporu doporučení vytvořit v rámci úmluvy právně závazný mezinárodní nástroj;

AQ.  vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN přijalo dne 19. června 2015 rezoluci v tom smyslu, že má být v rámci Úmluvy OSN o mořském právu vytvořen právně závazný mezinárodní nástroj pro zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci;

1.  vítá rozhodnutí Valného shromáždění OSN, aby byl v rámci Úmluvy OSN o mořském právu vytvořen právně závazný mezinárodní nástroj pro zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, jenž by mimo jiné řešil stávající nedostatky; zdůrazňuje, že tento proces neoslabí stávající relevantní nástroje a rámce ani relevantní celosvětové, regionální a odvětvové subjekty (např. regionální organizace pro řízení rybolovu); zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout rychlého, ale opatrného pokroku při vytváření tohoto nového nástroje, a splnit cíl finalizovat návrh textu do konce roku 2017;

2.  vyzdvihuje vizi za tímto nástrojem, příležitost, kterou představuje, i jeho důsledky pro dobré vztahy mezi státy i pro udržitelné využívání zdrojů v rámci Úmluvy OSN o mořském právu, a zároveň bere na vědomí, že nový tlak a příležitosti vyžadují provedení úprav;

3.  zdůrazňuje význam zachování a udržitelného využívání oceánů a moří a jejich zdrojů; vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti podporovaly mimo jiné uplatňováním moderních a udržitelných koncepcí řízení mořských ekosystémů a zásad správy oceánů, řízením využívání mořských zdrojů (ať již jde o těžbu nerostných surovin, vrtné práce za účelem získávání energií atd.) a rybolovu, začleněním správy moří založené na vědeckých poznatcích, obnovou populací nad úrovně, jež jsou schopny poskytovat maximální udržitelný výnos, a jejich udržováním nad těmito úrovněmi, ekosystémovým řízením a zachováním mořské biologické rozmanitosti, vymáháním stávajících právních předpisů a přístupem předběžné opatrnosti;

4.  upozorňuje, že mají-li se členské státy vyrovnat s tlakem na mořskou biologickou rozmanitost do roku 2020, budou muset přijmout opatření na provedení plánů řízení, monitorovat uplatňování pravidel, prohloubit svou znalostní základnu a posílit výzkumné sítě a koordinaci informací o mořské biologické rozmanitosti;

5.  uznává a podporuje pozitivní a vedoucí úlohu EU a Komise, přičemž přihlíží k postavení EU coby významného aktéra v odvětví rybolovu a na trhu s rybolovnými produkty i ke skutečnosti, že evropská politika rybolovu je zaměřena na dosažení udržitelnosti;

6.  uznává významnou úlohu, kterou hraje EU při zajišťování udržitelného řízení živých mořských zdrojů, zejména v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu; zdůrazňuje, že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov ze své podstaty ohrožuje mořskou biologickou rozmanitost a vážně poškozuje zachování mořských ekosystémů; upozorňuje, že EU označila boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu za svou prioritu a že, má-li být tento boj úspěšný, je nevýslovně důležitá mezinárodní spolupráce; vybízí FAO a regionální organizace pro řízení rybolovu, aby zintenzivnily své úsilí o zlepšení mnohostranné spolupráce;

7.  zdůrazňuje pozitivní úlohu environmentálního označování v odvětví potravin z mořských živočichů, které spotřebitelům umožňuje, aby přispívali k udržitelnosti zdrojů a zachování mořské biologické rozmanitosti a zároveň činili informovanou volbu;

8.  vybízí Komisi, aby dále prosazovala, koordinovala a zajišťovala, aby byl v rámci této nové mezinárodní dohody efektivně řešen dopad lidské činnosti, včetně rybolovu a všech forem využívání mořského dna a oceánů, na biologickou rozmanitost v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci; konstatuje, že je proto zapotřebí dále prosazovat vymáhání stávajících právních předpisů a rozvíjet nezbytné nástroje řízení s cílem zajistit soudržnost a soulad;

9.  vybízí regionální organizace pro řízení rybolovu, aby zajistily plné provádění svých doporučení a uskutečňovaly nadále pravidelná a nezávislá hodnocení a zajistily jejich řádné provádění;

10.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala a prosazovala holistický a komplexní přístup k chráněným mořským oblastem, neboť není možné, aby docházelo ke skutečné koordinaci a spolupráci v oblasti konzervačního úsilí, pokud nebude zahrnovat co nejširší okruh zúčastněných stran zapojených do komplexní škály lidských činností probíhajících v oceánech a mořích;

11.  vybízí a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly označování a provádění ekologicky a biologicky významných mořských oblastí v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci;

12.  naléhavě vyzývá Komisi, aby se všemi příslušnými zúčastněnými stranami spolupracovala na tom, aby v rámci nové mezinárodní dohody podle Úmluvy OSN o mořském právu nadále podporovaly a prosazovaly vytváření institucionálního mechanismu pro označování, řízení a zavádění nutných ustanovení týkajících se monitorování a prosazování propojených, soudržných, realizovatelných a reprezentativních sítí chráněných mořských oblastí coby nezbytných nástrojů pro zajištění ekologické a biologické propojenosti;

13.  vyzývá Komisi, aby zpracovala soubor komplexních údajů o mořské biologické rozmanitosti v evropských regionálních mořích; zastává názor, že sběr těchto údajů je nutnou výzvou, neboť 80 % druhů a stanovišť, na které se vztahuje rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí, je klasifikováno jako neznámých;

14.  vyzývá EU, aby se ujala vedoucí úlohy v boji proti plastovému odpadu v mořích a aby byl v rámci modré ekonomiky financován relevantní výzkum;

15.  zdůrazňuje, že tato nová mezinárodní dohoda by měla zajistit rovné podmínky pro všechny zúčastněné strany; domnívá se, že by se tato nová mezinárodní dohoda měla mimo jiné zabývat konkrétními potřebami rozvojových zemí, zejména malých ostrovních států, pokud jde o budování kapacit, a to s cílem dosáhnout mimo jiné cílů mezinárodního společenství týkajících se chráněných mořských oblastí;

16.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prosazovala posílenou spolupráci, koordinaci, transparentnost a odpovědnost mezi všemi zúčastněnými stranami, včetně dohodnutých nových nástrojů, stávajících nástrojů v rámci dohody OSN o rybích populacích a FAO, regionálních organizací pro řízení rybolovu a dalších odvětvových subjektů, mimo jiné např. Mezinárodního úřadu pro mořské dno a Mezinárodní námořní organizace;

17.  vyzývá OSN, aby spolupracovala s jednotlivými státy na efektivnějším provádění stávajících pravidel a aby v případě nutnosti vytvořila další pravidla, která by mohla nepřímo napomoci ochraně biologické rozmanitosti na volném moři a zlepšit sociální, bezpečnostní a monitorovací podmínky, jako je např. zřizování celosvětových nástrojů řízení, tj. centralizovaného nástroje pro registraci plavidel, např. celosvětové evidence rybářských plavidel, jež je vyvíjena pod záštitou organizace FAO, přičemž se však vyhnula zvýšení byrokratické zátěže pro rybáře;

18.  zdůrazňuje, že bude nutné, aby mandáty organizací pro řízení rybolovu zahrnovaly dopady rybolovu na mořskou biologickou rozmanitost v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci;

19.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci mandátu nové mezinárodní dohody podle Úmluvy OSN o mořském právu podporovaly a prosazovaly vytvoření institucionálního mechanismu, spočívajícího v maximální možné míře na pevném vědeckém základě, pro provádění předběžného posouzení dopadů na životní prostředí v případě činností, jež mají potenciální významný dopad na mořské prostředí, jak požaduje článek 206 Úmluvy OSN o mořském právu, včetně využívání mořských zdrojů, a aby tyto činnosti doprovázelo podrobné monitorování jejich environmentálních a sociálně-ekonomických dopadů;

20.  vyzývá Komisi, aby v rámci nové mezinárodní dohody usilovala o uznávání environmentálních škod na moři a o určení řetězce odpovědnosti za tyto škody;

21.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vyzvala státy, které tak dosud neučinily, k ratifikaci Úmluvy OSN o mořském právu nebo k přistoupení k této úmluvě;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Valnému shromáždění OSN a přípravnému výboru odpovědnému za vypracování návrhu znění budoucí mezinárodní dohody.


Plemenná zvířata a jejich zárodečné produkty ***I
PDF 458kWORD 97k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zootechnických a genealogických podmínkách pro obchod s plemennými zvířaty a jejich zárodečnými produkty v Unii a jejich dovoz do Unie (COM(2014)0005 – C7-0032/2014 – 2014/0032(COD))
P8_TA(2016)0101A8-0288/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2014)0005 - 2014/0032(COD)),,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2014)00042014/0033(COD)),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, článek 42 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0032/2014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. března 2014(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 18. prosince 2015 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0288/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  domnívá se, že legislativní postup 2014/0033(COD) zanikl v důsledku začlenění obsahu návrhu Komise COM(2014)0004 do tohoto postoje;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. dubna 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/... o zootechnických a genealogických podmínkách pro plemenitbu čistokrevných plemenných zvířat, hybridních plemenných prasat a jejich zárodečných produktů v Unii, pro obchod s nimi a pro jejich vstup do Unie, o změně nařízení (EU) č. 652/2014 a směrnic Rady 89/608/EHS a 90/425/EHS a o zrušení některých aktů v oblasti plemenitby zvířat („nařízení o plemenných zvířatech“)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2016/1012.)

(1) Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 70.


Situace ve Středomoří a potřeba uceleného přístupu EU k migraci
PDF 556kWORD 239k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci (2015/2095(INI))
P8_TA(2016)0102A8-0066/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 a na její dodatkový protokol, a zejména na právo na nenavracení,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989 a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 k 25. výročí přijetí této úmluvy(1),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o mořském právu z roku 1982, Mezinárodní úmluvu o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 a Mezinárodní úmluvu o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 v platném znění,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014)“ (COM(2010)0213) a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob bez doprovodu v EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o migraci a uprchlících v Evropě(4),

–  s ohledem na rozpravy pořádané v roce 2015 Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu: dne 14. dubna za účasti komisaře Avramopoulose, dne 6. května o solidaritě a spravedlivém rozdělení odpovědnosti, včetně povinnosti pátrání a záchrany, dne 26. května o strategii spolupráce s třetími zeměmi, dne 4. června o vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro uchazeče o azyl a uprchlíky a o uplatňování společného evropského azylového systému, dne 25. června o boji proti nezákonnému převaděčství, obchodování s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů, rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci, správě hranic a vízové politice, dne 2. července o vynakládání prostředků na vnitřní záležitosti v kontextu migrace a rozvoje, dne 6. července o prvním balíčku návrhů Komise, které vycházejí z programu pro migraci, o solidaritě, spravedlivém rozdělení odpovědnosti, včetně závazků týkajících se pátracích a záchranných akcí, a o vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro uchazeče o azyl a uprchlíky, dne 16. července za přítomnosti odborníků na fondy EU určené na politiku v oblasti migrace o politikách, postupech a aktuálních údajích, které se týkají nezletilých osob bez doprovodu v členských státech EU a v Norsku, o spolupráci EU s třetími zeměmi v oblasti migrace a o hledání nových cest právní úpravy ekonomické migrace, dne 22. září o druhém balíčku návrhů Komise, které vycházejí z programu pro migraci, dne 23. září s vnitrostátními parlamenty o hotspotech a o řešení migrace na vnitrostátní a místní úrovni, dne 19. října o boji proti nezákonnému převaděčství, obchodování s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů, dne 10. listopadu o sdělení Komise nazvaném „Řešení uprchlické krize: Aktuální stav provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci“ (COM(2015)0510), dne 19. listopadu o vnitřním a vnějším financování EU v souvislosti s její migrační a azylovou politikou, dne 10. prosince o spolupráci EU s třetími zeměmi v oblasti migrace a dne 21. prosince o správě hranic a vízové politice, o účinném uplatňování společného evropského azylového systému a o rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci,

–  s ohledem na rozpravy uspořádané na společných schůzích Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro rozvoj dne 1. dubna 2015 o provázanosti otázek rozvoje a migrace a na společné schůzi Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zahraniční věci a podvýboru pro lidská práva dne 15. září 2015o dodržování lidských práv v souvislosti s migračními toky ve Středomoří;

–  s ohledem na zprávy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o cestě jeho delegace na Lampedusu, která se týkala pátracích a záchranných akcí, v září 2015 a o cestě jeho delegace do Tuniska, která se týkala spolupráce se třetími zeměmi v oblasti migrace, azylu a kontroly hranic, v říjnu 2015 a s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o cestě jejich společné delegace na Sicílii, která se týkala možností, jak řešit migrační tlaky v tomto regionu, a to i z pohledu rozpočtu, v červenci 2015;

–  s ohledem na desetibodový akční plán pro migraci, který předložila Komise na společném zasedání Rady pro zahraniční věci a Rady pro vnitřní věci konaném dne 20. dubna 2015 v Lucemburku,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/778 ze dne 18. května 2015 o vojenské operaci Evropské unie v jižní části středního Středomoří,

–  s ohledem na rozhodnutí zahájit druhou fázi operace EUNAVFOR Med, přejmenované na Operaci Sophia, které přijali velvyslanci EU na zasedání Politického a bezpečnostního výboru,(5) a s ohledem na operace pod vedením NATO v Egejském moři,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2240 (2015) ze dne 9. října 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán EU proti převaděčství migrantů (2015–2020)“(COM(2015)0285),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o provádění nařízení o systému Eurodac, pokud jde o povinnost snímat otisky prstů (SWD(2015)0150),

–  s ohledem na doporučení Komise k Evropskému programu znovuusídlování (C(2015)3560) a na závěry zástupců vlád členských států zasedajících v Radě k přesídlení 20 000 osob, které potřebují mezinárodní ochranu, prostřednictvím mnohostranných a vnitrostátních programů, jež byly předloženy dne 20. července 2015 na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na vysvětlující informace Komise týkající se hotspotů a na zprávy o aktuální situaci v Řecku a Itálii ze dne 10. února 2016 a na zprávu o pokroku Řecka ze dne 4. března 2016,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí, kterým se zřizuje krizový relokační mechanismus a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (COM(2015)0450),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí, kterým se vytváří společný seznam EU bezpečných zemí původu pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a mění směrnice 2013/32/EU (COM(2015)0452),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Akční plán EU v oblasti navracení“ (COM(2015)0453),

–  s ohledem na doporučení Komise, kterým se zavádí společná „příručka k navracení osob“, jež by měla být používána příslušnými orgány členských států při provádění činností souvisejících s navracením osob (C(2015)6250), a jeho přílohu,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „O pravidlech pro zadávání veřejných zakázek v souvislosti s nynější azylovou krizí“ (COM(2015)0454),

–  s ohledem na společné sdělení Evropské Komise a Vysoké představitelky s názvem „Řešení uprchlické krize v Evropě: Úloha vnější činnosti EU (JOIN(2015)0040),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise o zřízení Nouzového svěřenského fondu EU pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe (C(2015)7293),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Řešení uprchlické krize: okamžitá operativní, rozpočtová a právní opatření v rámci Evropského programu pro migraci“ (COM(2015)0490) a jeho přílohy,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Řešení uprchlické krize: Aktuální stav provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci“ (COM(2015)0510) a jeho přílohy,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Evropská pohraniční a pobřežní stráž a účinná správa evropských vnějších hranic“ (COM(2015)0673), na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (ES) č. 2007/2004, nařízení (ES) č. 863/2007 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES (COM(2015)0671), na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropském cestovním dokladu pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (COM(2015)0668), na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází (COM(2015)0670), na návrh rozhodnutí Rady předložený Komisí, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Švédska v souladu s článkem 9 rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a článkem 9 rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601, kterými se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (COM(2015)0677), a na doporučení Komise o dobrovolném programu přijímání osob z humanitárních důvodů s Tureckem (C(2015)9490),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o aktuálním stavu provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci (COM(2016)0085),

–  s ohledem na doporučení Komise určené Řecké republice o naléhavých opatřeních, která má Řecko přijmout s ohledem na obnovení přemisťování podle nařízení (EU) č. 604/2013 (C(2016)0871),

–  s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Rady o dočasném pozastavení relokace v rozsahu 30 % žadatelů přidělených Rakousku podle rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (COM(2016)0080),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě s názvem „Plán návratu k Schengenu“ (COM(2016)0120),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Druhá zpráva o pokroku Turecka při plnění požadavků stanovených v plánu pro uvolnění vízového režimu“ (COM(2016)0140) a průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0097),

–  s ohledem na návrh nařízení Rady o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (COM(2016)0115) a připravovaný opravný rozpočet č. 1/2016, v němž bude vytvořena rozpočtová položka pro tento nástroj,

–  s ohledem na závěry Evropské rady, které byly přijaty na mimořádném zasedání konaném dne 23. dubna 2015, na zasedání konaném ve dnech 25. a 26. června 2015, na neformální schůzce hlav států a předsedů vlád členských států EU věnované migraci dne 23. září 2015, na zasedání konaném dne 15. října 2015, na zasedání konaném ve dnech 17. a 18. prosince 2015 a na zasedání konaném ve dnech 18. a 19. února 2016,

–  s ohledem na závěry přijaté na zasedání Rady dne 20. července 2015 o bezpečných zemích původu, dne 20. července 2015 o migraci, dne 8. října 2015 o budoucnosti návratové politiky, dne 12. října 2015 o migraci, dne 9. listopadu 2015 o opatřeních pro řešení uprchlické a migrační krize, dne 4. prosince 2015 o problematice osob bez státní příslušnosti a dne 10. března 2016 o převaděčství migrantů,

–  s ohledem na závěry předsednictví přijaté dne 14. září 2015,

–  s ohledem na závěry zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 20. července 2015 o přesídlení 20 000 osob, které nezbytně potřebují mezinárodní ochranu, prostřednictvím mnohostranných a vnitrostátních programů,

–  s ohledem na společný akční plán EU a Turecka ze dne 15. října 2015 a zprávy o jeho provádění ze dne 10. února a 4. března 2016,

–  s ohledem na prohlášení hlav států a předsedů vlád členských států EU ze dne 7. března 2016,

–  s ohledem na prohlášení konference na vysoké úrovni o trase přes východní Středomoří a západní Balkán přijaté dne 8. října 2015 a na prohlášení vrcholných představitelů o uprchlických tocích přes západní Balkán přijaté na zasedání dne 25. října 2015 a na zprávu o pokroku ze dne 10. února 2016,

–  s ohledem na akční plán a politické prohlášení, které byly přijaty na summitu Evropské unie a Afriky věnovaném migraci, jenž se konal ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015,

–  s ohledem na činnost a zprávy Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), a zejména na jeho výroční zprávu o situaci v oblasti azylu v Evropské unii (2014) a na měsíční trendy v oblasti azylu,

–  s ohledem na činnost a zprávy agentury Frontex, a zejména na její výroční analýzu rizik na rok 2015 a na čtvrtletní zprávy její sítě pro analýzu rizik,

–  s ohledem na činnost a zprávy Europolu, zejména společného operativního týmu MARE, a na založení Evropského střediska pro boj proti převaděčství (EMSC),

–  s ohledem na činnost a zprávy Eurojustu, a zejména na jeho zprávy o obchodování s lidmi,

–  s ohledem na činnost, výroční zprávy a studie Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), a zejména na její studie o závažném vykořisťování pracovní síly a o kriminalizaci nelegálních migrantů a osob, které jsou s nimi ve styku,

–  s ohledem na studie tematické sekce C o uplatňování článku 80 SFEU, o novém pojetí, alternativních cestách a možnostech přístupu k azylovému řízení pro osoby usilující o mezinárodní ochranu, o možnostech nové právní úpravy migrace pracovních sil do EU, o zlepšení společného evropského azylového systému a alternativách k dublinskému režimu, o spolupráci EU se třetími zeměmi v oblasti migrace a o přijímání uprchlic a žadatelek o azyl v EU a s ohledem na studii tematické sekce D „Prostředky EU na migrační politiku: analýza efektivity a osvědčené postupy do budoucna“ a na studii tematické sekce EXPO „Migranti ve Středomoří: ochrana lidských práv“,

–  s ohledem na studie Evropské migrační sítě (EMS), a zejména na její studii o politikách, postupech a údajích týkajících se nezletilých osob bez doprovodu,

–  s ohledem na činnost a zprávy vysokého komisaře OSN pro uprchlíky,

–  s ohledem na činnost a zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů,

–  s ohledem na činnost, zprávy a rezoluce Rady Evropy,

–  s ohledem na činnost a zprávy Mezinárodní organizace pro migraci,

–  s ohledem na činnost a zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu,

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů k Evropskému programu pro migraci přijaté na jeho 115. plenárním zasedání ve dnech 3. a 4. prosince 2015,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Evropskému programu pro migraci a k akčnímu plánu EU proti převaděčství migrantů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(6),

–  s ohledem na pracovní dokument k článku 80 nazvaný „Solidarita a spravedlivé rozdělení odpovědnosti, včetně závazků týkajících se pátracích a záchranných akcí“,

–  s ohledem na pracovní dokument o boji proti nezákonnému převaděčství, obchodování s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů,

–  s ohledem na pracovní dokument o správě hranic a vízové politice, včetně úlohy agentury Frontex a dalších příslušných agentur,

–  s ohledem na pracovní dokument o vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro žadatele o azyl a uprchlíky, včetně politiky Unie pro přesídlování a souvisejících politik integrace,

–  s ohledem na pracovní dokument o rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci,

–  s ohledem na pracovní dokument o vnitřním a vnějším financování EU v souvislosti s její migrační a azylovou politikou,

–  s ohledem na pracovní dokument o účinném provádění společného evropského azylového systému (CEAS), včetně úlohy úřadu EASO,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A8-0066/2016),

A.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2014 Evropský parlament pověřil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby posoudil celou škálu příslušných politik, vypracoval soubor doporučení a podal o tom plenárnímu zasedání zprávu v podobě strategické zprávy z vlastního podnětu;

B.  vzhledem k tomu, že podle údajů agentury Frontex(7) bylo v roce 2015 odhaleno 1,83 milionu osob při pokusu o nelegální překročení vnější hranice EU, což je bezprecedentní nárůst oproti 282 500 migrantům, kteří vstoupili do Unie za celý rok 2014; a vzhledem k tomu, že podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a Dětského fondu OSN (UNICEF) bylo mezi migranty přicházející přes moře přibližně 20 % dětí(8);

C.  vzhledem k tomu, že podle údajů úřadu EASO(9) bylo v roce 2015 podáno v EU+(10) přes 1,4 milionu žádostí o mezinárodní ochranu, přičemž počty podaných žádostí od dubna průběžně narůstaly a zároveň klesal podíl opakovaných žádostí; a vzhledem k tomu, že 6 % žadatelů uvedlo, že je nezletilou osobou bez doprovodu; vzhledem k tomu, že v únoru 2016 bylo mezi osobami, které přišly do Řecka přes moře, 22 % žen a 40 % dětí(11);

D.  vzhledem k tomu, že pro účely Úmluvy OSN o právech dítěte se dítětem rozumí každý člověk mladší osmnácti let;

E.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace pro migrace uvádí, že ve Středozemním moři v roce 2015 zahynulo či je pohřešováno více než 3 771 osob(12); a vzhledem k tomu, že ke dni 8. března 2016 bylo ve Středomoří hlášeno 444 utonulých; vzhledem k tomu, že za prvních devět týdnů roku 2016 zahynulo 77 dětí, což je v průměru více než jedno za den; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších údajů agentury Europol po příchodu do Evropy zmizelo nejméně 10 000 dětí bez doprovodu;

F.  vzhledem k tomu, že 3. říjen by měl být vyhlášen Dnem památky všech mužů, žen a dětí, kteří zahynuli při pokusu uniknout před pronásledováním, konfliktem a válkou ve svých zemích, a mužů a žen, kteří každý den nasazují své životy, aby je zachránili;

G.  vzhledem k tomu, že některé části světa sužuje válka a násilí ve spojení s extrémní chudobou, ničením životního prostředí a nedostatkem příležitostí pro mladé lidi, což s sebou může nést další stupňování násilí a zhoršování bezpečnosti a vést k dalším přesunům obyvatelstva;

Článek 80 – solidarita a spravedlivé rozdělení odpovědnosti včetně povinnosti pátrání a záchrany

H.  vzhledem k tomu, že podle článku 80 SFEU je zásada solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti základem celého unijního řádu a vytváří právní základ pro uplatnění těchto zásad v rámci unijních politik v oblasti azylu, migrace a kontroly hranic;

I.  vzhledem k tomu, že solidarita může být vnitřní i vnější; a vzhledem k tomu, že přemisťování, vzájemné uznávání rozhodnutí o udělení azylu, opatření na podporu operativní spolupráce, proaktivní výklad stávajícího dublinského nařízení a směrnice o dočasné ochraně jsou nástroji vnitřní solidarity, zatímco přesídlování, humanitární přijímání a pátrací a záchranné operace na moři podporují solidaritu vnější, přičemž mechanismy civilní ochrany mohou cílit na obojí;

J.  vzhledem k tomu, že ke dni 3. března 2016 bylo z celkového počtu 39 600 žadatelů o azyl, kteří čekají v italských zařízeních na přemístění do jiných členských států, fakticky přemístěno pouhých 338 osob a v Řecku proběhlo pouhých 322 relokací z celkového plánovaného počtu 66 400;

Boj proti nezákonnému převaděčství, obchodu s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů

K.  vzhledem k tomu, že převaděčství migrantů, obchodování s nimi a jejich pracovní vykořisťování představuje z právního pohledu odlišné jevy, jejichž potírání podléhá různým právním rámcům na unijní i mezinárodní úrovni a které vyžadují, aby pro ně bylo nalezeno odpovídající individuální řešení, byť se v praxi tyto jevy často překrývají; a vzhledem k tomu, že sítě nezákonného převaděčství a obchodování mohou velmi rychle měnit způsob svého fungování, což vyžaduje, aby se reakce na ně velmi rychle přizpůsobila podle co nejaktuálnějších a nejpřesnějších údajů; vzhledem k tomu, že snaha o potírání nezákonného převaděčství migrantů by neměla mít negativní dopady na ty, kdo nelegálním migrantům poskytují humanitární pomoc;

L.  vzhledem k tomu, že boj proti nezákonnému převaděčství, obchodu s lidmi a pracovnímu vykořisťování migrantů vyžaduje, aby bylo nalezeno řešení v krátkodobém, střednědobém, ale i dlouhodobém horizontu, včetně opatření usilujících o rozbití sítí trestné činnosti a trestní stíhání pachatelů, sběru a analýzy údajů, opatření na ochranu obětí a navracení neoprávněně pobývajících migrantů, a dále i spolupráci se třetími zeměmi a dlouhodobější strategie, jež se zaměří na poptávku po osobách, které jsou předmětem převaděčství či obchodu s lidmi, a na základní příčiny migrace, které lidi nutí, aby se vydali do rukou zločinných převaděčů;

Správa hranic a vízová politika včetně úlohy agentury pro ochranu hranic a dalších příslušných agentur

M.  vzhledem k tomu, že řada návrhů Komise, které se týkají ochrany hranic a vízové politiky, zejména návrh nařízení o kodexu Unie o vízech (přepracované znění (2014/0094(COD), návrh nařízení o zavedení cestovních víz (2014/0095(COD), návrh nařízení, kterým se mění nařízení o stanovení jednotného vzoru víz, pokud jde o bezpečnost (2015/0134(COD), je v současnosti projednávána v rámci řádného legislativního postupu; a vzhledem k tomu, že Komise v poslední době předložila v této oblasti nové návrhy, které budou projednávány řádným legislativním postupem;

N.  vzhledem k tomu, že zrušení kontrol na vnitřních hranicích musí být prováděno současně s účinnou správou vnějších hranic, přičemž je zapotřebí zajistit vysoké společné standardy, účinnou výměnu informací mezi členskými státy a v plném rozsahu dodržovat základní práva všech osob;

O.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyzval agenturu Unie pro ochranu hranic, aby posílila své kapacity pro řešení případů porušování základních práv, a to i v rámci svých pracovních ujednání uzavřených s příslušnými orgány třetích zemí, a vzhledem k tomu, že návrh Komise na vytvoření nové agentury Unie pro ochranu hranic obsahuje mechanismus pro podávání stížností;

P.  vzhledem k tomu, že stávající vízový kodex umožňuje, aby se členské státy odchýlily u žádosti o „humanitární“ vízum od obvyklých kritérií přípustnosti (články 19 a 25);

Vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro žadatele o azyl a uprchlíky, včetně politiky Unie pro přesídlování a souvisejících politik integrace

Q.  vzhledem k tomu, že 86 % světové populace uprchlíků se nachází v zemích s nerozvinutým průmyslem; a vzhledem k tomu, že zločinecké sítě a převaděči využívají zoufalství lidí, kteří se chtějí dostat do Unie, neboť prchají před pronásledováním či válkou;

R.  vzhledem k tomu, že není k dispozici mnoho bezpečných a legálních cest, kterými by se mohli uprchlíci dostat do Unie, a proto na sebe řada z nich nadále bere značné riziko a vydává se na nebezpečnou pouť; a vzhledem k tomu, že by vytvoření bezpečných a legálních cest do Unie pro žadatele o azyl a uprchlíky, které by vycházelo ze stávajících právních předpisů a postupů, umožnilo Unii a členským státům získat lepší přehled o potřebách ochrany a toku do Unie a zabránilo by nedovolené činnosti převaděčů;

Strategie spolupráce s třetími zeměmi, zejména na regionálních programech ochrany, přesídlování, návratu a řešení základních příčin migrace

S.  vzhledem k tomu, že spolupráce EU se třetími zeměmi je budována prostřednictvím politických nástrojů, jako jsou např. regionální a dvoustranné dialogy, společné programy pro migraci a mobilitu nebo partnerství pro mobilitu, prostřednictvím právních nástrojů, jako jsou například doložky o migraci v „komplexních dohodách“, dohody o zpětném přebírání, dohody o zjednodušení vízového režimu nebo dohody o zrušení vízové povinnosti, a prostřednictvím nástrojů operativní spolupráce, jako jsou například regionální programy ochrany, regionální programy rozvoje a ochrany, pracovní ujednání agentury Frontex a spolupráce úřadu EASO se třetími zeměmi;

T.  vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy i nadále vyvíjejí v oblasti migrace intenzivní vnější činnost na dvoustranné úrovni;

U.  vzhledem k tomu, že Unie posílila svou vnější spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu s cílem reagovat odpovídajícím způsobem na stávající uprchlickou krizi a zahájila nové iniciativy spolupráce, jako je například společný akční plán EU a Turecka, závazky přijaté ohledně cest přes západní Balkán a akční plán přijatý na summitu ve Vallettě;

Vytvoření přiměřených legálních cest pro ekonomickou migraci

V.  vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2020 poklesne počet obyvatel Unie v produktivním věku o 7,5 milionu; vzhledem k tomu, že prognózy vývoje potřeb trhu práce v Unii upozorňují na již nyní patrný i budoucí nedostatek pracovních sil v určitých odvětvích; a vzhledem k tomu, že státní příslušníci třetích zemí se potýkají s řadou obtíží při uznávání odbornosti, kterou nabyli v zahraničí, a proto mají často příliš vysokou kvalifikaci pro práci, kterou vykonávají;

W.  vzhledem k tomu, že stávající přístup Unie k pracovní migraci je roztříštěný, když celá řada směrnic upravuje zvláštní kategorie pracovníků a příslušníků třetích zemí, kteří jsou oprávněni k výkonu pracovní činnosti, splňují-li určité podmínky; a vzhledem k tomu, že tento přístup lze využít pouze k naplnění krátkodobých zvláštních potřeb;

Analýza vynakládání prostředků na vnitřní záležitosti v kontextu migrace a rozvoje, včetně fondů pro mimořádné události

X.  vzhledem k tomu, že pro financování opatření členských států a třetích zemí v oblasti migrace, azylu a správy hranic je k dispozici několik finančních nástrojů Unie; vzhledem k tomu, že prostředky pro členské státy jsou přidělovány zejména prostřednictvím Azylového, migračního a integračního fondu a Fondu pro vnitřní bezpečnost, avšak pro financování činnosti souvisejících s migrací lze využít i řadu dalších programů a fondů; a vzhledem k tomu, že prostředky určené třetím zemím jsou spravovány řadou generálních ředitelství Komise a Evropskou službou pro vnější činnost, přestože jsou přidělovány zejména prostřednictvím nástroje pro rozvojovou spolupráci;

Y.  vzhledem k tomu, že kvůli stávající roztříštěnosti rozpočtových položek a odpovědnosti nelze jednoduše získat komplexní přehled o způsobu využití prostředků ani přesně vyčíslit objem prostředků, které Unie vynakládá na oblast migrace;

Účinné provádění společného evropského azylového systému včetně role Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu

Z.  vzhledem k tomu, že společný evropský azylový systém (CEAS) zahrnuje soubor společných pravidel pro společnou azylovou politiku, jednotný azylový status a společné azylové postupy, které jsou platné v celé Unii; vzhledem k tomu, že přesto řada varování, včetně rozhodnutí o porušení právních předpisů, která přijala Komise, ukazuje na to, že CEAS v řadě členských států není dosud uplatňován v plném rozsahu; vzhledem k tomu, že jeho uplatňování je nezbytné, aby byly sjednoceny vnitrostátní právní předpisy a aby byla podpořena solidarita mezi členskými státy, a vzhledem k tomu, že členské státy mohou využívat podpůrnou pomoc úřadu EASO, aby splnily normy vyžadované v rámci CEAS; vzhledem k tomu, že harmonizace podmínek pro přijímání a azylových postupů může zamezit tlaku na země, které nabízejí lepší podmínky, a je nezbytným předpokladem pro sdílení odpovědnosti;

AA.  vzhledem k tomu, že stávající mechanismy dublinského systému neuspěly, pokud jde o zajištění objektivity, zavedení spravedlivých kritérií pro rozdělení odpovědnosti za žádosti o mezinárodní ochranu a zajištění rychlého přístupu k ochraně; vzhledem k tomu, že tento systém není v praxi používán a dvě rozhodnutí Rady o dočasných výjimkách zavedly výslovné odchylky od tohoto systému; a vzhledem k tomu, že Komise oznámila, že do března 2016 předloží svůj návrh na důkladnou revizi nařízení Dublin III;

AB.  vzhledem k tomu, že článek 3 Ženevské úmluvy z roku 1951 stanoví, že členské státy nesmí diskriminovat uprchlíky na základě jejich rasy, náboženství nebo země původu;

Solidarita

1.  upozorňuje na skutečnost, že činnost Unie v oblasti migrace se musí zakládat na principu solidarity; konstatuje, že do zásady solidarity, jak ji stanoví článek 80 SFEU, spadají politiky v oblasti azylu, přistěhovalectví a kontroly hranic; domnívá se, že článek 80 poskytuje „ve spojení“ s články 77–79 SFEU právní základ umožňující uvést zásadu solidarity v těchto oblastech do praxe;

Pátrání a záchrana

2.  vychází ze zásady, že hlavní prioritou musí být záchrana životů a že je klíčové dostatečné financování pátracích a záchranných akcí na úrovni Unie i členských států; konstatuje, že vzrostl počet nedovolených příjezdů po moři a že došlo k alarmujícímu nárůstu počtu úmrtí na moři a je třeba, aby Evropa na tuto situaci náležitě zareagovala;

3.  připomíná, že záchrana životů je činem solidárním s těmi, jimž hrozí nebezpečí, ale že je také právní povinností na základě mezinárodního práva, neboť článek 98 Úmluvy OSN o mořském právu, který byl ratifikován všemi členskými státy a samotnou Unií, vyžaduje, aby byla poskytnuta pomoc jakékoli osobě na moři, která se ocitne v tísni;

4.  domnívá se, že pro předcházení nárůstu počtu úmrtí mezi migranty, kteří se snaží přeplout Středozemní moře, má zásadní význam trvalá, rázná a účinná reakce Unie ve věci pátracích a záchranných akcí na moři;

5.  v této souvislosti navrhuje, aby byly posíleny pátrací a záchranné kapacity a aby členské státy vynakládaly více zdrojů – v podobě finanční i technické pomoci – v rámci celounijní humanitární operace zaměřené na pátrání po migrantech, kteří jsou v nebezpečí, jejich záchranu, poskytnutí nezbytné pomoci a jejich přesun na nejbližší bezpečné místo;

6.  upozorňuje na skutečnost, že jednotlivým kapitánům a nevládním organizacím, kteří na moři skutečně pomáhají osobám v nouzi, by neměl hrozit trest za poskytování takovéto pomoci; je přesvědčen, že obchodní lodní doprava by neměla nahrazovat členské státy a Unii při plnění jejich povinností, pokud se jedná o pátrání a záchranu;

Boj proti obchodování s lidmi a nezákonnému převaděčství

7.  vyzývá k jednoznačnému rozlišování mezi osobami, které jsou nezákonně převedeny do Unie, a osobami, které jsou přivedeny do Unie v rámci obchodu s lidmi, neboť politická reakce na situaci musí být nejen patřičně ucelená, ale také řádně zacílená; konstatuje, že v obecné rovině nezákonné převaděčství zahrnuje usnadnění nedovoleného vstupu určité osoby do členského státu a obchodování s lidmi naproti tomu obnáší nábor, přepravu nebo přijetí osoby za využití násilných, zavádějících nebo nekalých prostředků za účelem jejího vykořisťování;

8.  domnívá se, že ucelený přístup k migraci musí nezbytně zahrnovat opatření zaměřená na boj proti aktivitám zločineckých sítí zapojených do obchodování s lidmi a nezákonného převaděčství;

9.  vítá pozitivní úlohu, kterou doposud hrála vojenská plavidla při záchraně životů na moři a rozrušování zločineckých sítí; podporuje cíle operací vojenského námořnictva, jako je např. operace SOPHIA, a zdůrazňuje, že je třeba chránit lidské životy a že by všechny aspekty dané operace měly zaručovat, že budou ochráněny životy migrantů;

10.  zdůrazňuje, že vojenské operace by neměly být hlavní složkou jakéhokoli uceleného přístupu k migraci, a opakuje, že operace SOPHIA nesmí být na úkor prostředků, které již byly ve Středomoří nasazeny na záchranu životů na moři;

Úloha agentur Unie v boji proti nezákonnému převaděčství

11.  upozorňuje na skutečnost, že jelikož zločinci mohou změnit svůj způsob fungování velmi rychle a také tak činí, politické reakce se musí přizpůsobovat nejnovějším a nejpřesnějším údajům; bere na vědomí a považuje za krok správným směrem, že Komise přijala dne 27. května 2015 akční plán Unie proti převaděčství migrantů („akční plán proti převaděčství migrantů“), který předpokládá vytvoření kontaktní skupiny agentur Unie pro otázky převaděčství migrantů za účelem posílení jejich operativní spolupráce a výměny informací;

12.  zdůrazňuje, že by měly být plně využity stávající nástroje, jako jsou např. analýzy rizik vypracované agenturami; poznamenává, že agentury Unie by měly navzájem plně spolupracovat, ale musí také posílit spolupráci s členskými státy; konstatuje, že lepší koordinace úsilí by měla umožnit sběr údajů na vnitrostátní úrovni a jejich následné předávání agenturám;

Relokace

13.  připomíná, že proces relokace, tj. přesun žadatele o mezinárodní ochranu nebo osoby, které již byla přiznána, z jednoho členského státu do druhého, je praktickým příkladem solidarity v rámci Unie; připomíná dále, že Parlament od roku 2009 vyzývá k zavedení závazného mechanismu pro rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy;

14.  konstatuje, že v minulém roce Rada přijala dvě rozhodnutí o dočasných relokačních opatřeních („relokační rozhodnutí“)(13) a že tato rozhodnutí zahrnují přesun žadatelů o mezinárodní ochranu z Řecka a Itálie do jiných členských států; poznamenává, že ačkoli relokační rozhodnutí neukončují platnost stávajících dublinských pravidel vymezujících odpovědnost jednotlivých států, představují „dočasnou odchylku“ od dublinských pravidel;

15.  je přesvědčen, že zavedení naléhavých relokačních opatření je krokem správným směrem, a vyzývá členské státy, aby co nejdříve splnily své povinnosti týkající se těchto opatření;

16.  připomíná, že pro účely relokačních rozhodnutí se relokace bude týkat pouze těch žadatelů, kteří jsou státními příslušníky zemí, u nichž představuje v předcházejících třech měsících na základě údajů Eurostatu poměr kladně vyřízených rozhodnutí o poskytnutí mezinárodní ochrany v Unii 75 % nebo více; konstatuje, že relokační rozhodnutí budou mít dopady na poměrně malý počet osob a nebudou se týkat velkého počtu žadatelů pocházejících z jiných třetích zemí, kteří nemohou být relokováni na základě těchto rozhodnutí;

17.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že na základě stávajících relokačních rozhodnutí budou muset členské státy prvního vstupu stále řešit komplikovanější žádosti o mezinárodní ochranu (a odvolání), budou muset zorganizovat delší období přijímání a budou muset koordinovat návraty těch osob, kterým nárok na mezinárodní ochranu nakonec nevznikne; znovu opakuje, že jakýkoli nový systém řízení společného evropského azylového systému se musí opírat o solidaritu a spravedlivé sdílení odpovědnosti;

18.  domnívá se, že kromě kritérií obsažených v relokačních rozhodnutích, tj. HDP členského státu, jeho populace, míra nezaměstnanosti a počet již přijatých žadatelů o azyl, by měla být vzata v potaz další dvě kritéria, a to velikost území státu a hustota obyvatel v tomto státě;

19.  je přesvědčen, že by měly být při provádění relokace v maximální možné míře zohledněny preference žadatele; uvědomuje si, že se jedná o jeden ze způsobů, jak odradit od sekundárních přesunů a přispět k tomu, aby samotní žadatelé relokační rozhodnutí akceptovali, avšak že by to nemělo relokační proces zastavit;

Přesídlování

20.  domnívá se, že přesídlení je jednou z upřednostňovaných možností poskytnutí bezpečného a legálního přístupu do Unie pro uprchlíky a osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, v případech, kdy se uprchlíci nemohou ani vrátit do své země původu, ani obdržet účinnou ochranu nebo být integrováni v hostitelské zemi;

21.  poznamenává dále, že přesídlování pod záštitou Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je zavedeným humanitárním programem a užitečným nástrojem pro řízení organizovaných příchodů osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na území členských států;

22.  upozorňuje na skutečnost, že vzhledem k bezprecedentním tokům migrantů, kteří přišli a nadále přicházejí na vnější hranice Unie, a k rychlému nárůstu počtu osob, jež žádají o mezinárodní ochranu, potřebuje Unie závazný a povinný legislativní přístup k přesídlování, jak uvádí Komise ve svém programu pro migraci; domnívá se, že má-li být program účinný, musí zajistit přesídlení takového počtu uprchlíků, který bude smysluplný vzhledem k celkovému počtu uprchlíků usilujících o mezinárodní ochranu v Unii a vzhledem k celosvětovým potřebám přesídlení, které každoročně zveřejňuje UNHCR;

23.  zdůrazňuje, že je třeba zavést stálý program přesídlování na úrovni Unie s povinnou účastí členských států, který by umožňoval přesídlení významného počtu uprchlíků s ohledem na celkový počet uprchlíků žádajících o mezinárodní ochranu v Unii;

Přijímání osob z humanitárních důvodů

24.  upozorňuje na skutečnost, že přijímání osob z humanitárních důvodů může být používáno jako doplněk k přesídlení za účelem poskytnutí naléhavé (a často přechodné) ochrany osobám, které jsou nejvíce ohroženy, např. nezletilým bez doprovodu, uprchlíkům se zdravotním postižením nebo osobám, které naléhavě potřebují evakuaci ze zdravotních důvodů;

25.  zdůrazňuje, že dokud nebude možnost přesídlení pro příslušníky třetích zemí dostupná, měly by být členské státy vybízeny k zavádění a realizaci programů humanitárního přijímání osob;

Humanitární víza

26.  poukazuje na skutečnost, že humanitární víza umožňují osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, vstoupit do třetí země, aby v ní mohly požádat o azyl; vyzývá členské státy, aby využívaly veškeré stávající možnosti vydávat humanitární víza, zejména ohroženým osobám, na velvyslanectvích a konzulárních zastoupeních Unie v zemích původu nebo tranzitu;

27.  domnívá se, že osoby žádající o mezinárodní ochranu by měly mít možnost požádat o evropské humanitární vízum přímo na kterémkoli konzulátu nebo velvyslanectví členských států, a po udělení a posouzení by takové humanitární vízum mělo umožnit svému držiteli vstoupit na území členského státu, který vízum vydal, a to pouze za účelem podání žádosti o mezinárodní ochranu v tomto státě; proto je přesvědčen, že je nezbytné změnit vízový kodex Unie a začlenit do něj konkrétnější ustanovení o humanitárních vízech;

Společný evropský azylový systém (CEAS)

28.  upozorňuje na skutečnost, že má-li být zajištěno, že se z CEAS stane skutečně jednotný systém, musí být učiněny další kroky;

29.  připomíná, že v zájmu jeho větší jednotnosti je zcela nezbytné vypracovat komplexní hodnocení provádění tohoto balíčku (v podobě hodnotících zpráv Komise), po němž musí neprodleně následovat návazná opatření, nebude-li provádění v některých členských státech uspokojivé;

30.  konstatuje například, že nepřípustné žádosti, následné žádosti, zrychlená řízení a řízení na hranicích představují specifické případy, u nichž se v rámci přepracování směrnice o azylovém řízení usilovalo o dosažení citlivé rovnováhy mezi účinností celého systému a právy žadatelů, zejména pokud jde o ohrožené osoby, a zdůrazňuje, že tuto rovnováhu lze nastolit pouze při plném a řádném provádění příslušných právních předpisů;

31.  zdůrazňuje význam soudní kontroly všech podob zadržování na základě právních předpisů o imigraci a azylu; připomíná, že jak mezinárodní právo, tak Listina základních práv Unie vyžadují, aby členské státy prověřovaly alternativy k zadržení; vyzývá členské státy, aby pokud jde o přístup do zajišťovacích zařízení, řádně uplatňovaly směrnice o podmínkách azylových řízení a přijímání migrantů;

32.  připomíná, že je důležité snížit počet osob bez státní příslušnosti, a vybízí členské státy, aby zavedly postupy pro určování absence státní příslušnosti a aby vzájemně sdílely osvědčené postupy pro získávání spolehlivých údajů o těchto osobách a o postupech pro určování absence státní příslušnosti;

Revize nařízení Dublin III

33.  konstatuje, že fungování nařízení Dublin III(14) je doprovázeno mnoha otazníky ohledně spravedlnosti a solidarity při vymezování členského státu zodpovídajícího za přezkum žádosti o mezinárodní ochranu; konstatuje, že stávající systém dostatečně nezohledňuje specifický migrační tlak, jemuž čelí členské státy nacházející se na vnějších hranicích Unie; je přesvědčen, že členské státy musí vzít v potaz pokračující obtíže s dublinskou logikou a že by Unie měla vytvořit možnosti pro solidaritu jak mezi svými členskými státy, tak i dotčenými migranty;

34.  upozorňuje na skutečnost, že tlak, který na systém zavedený dublinským nařízením vytváří rostoucí počet migrantů přicházejících do Unie, ukázal, že tak, jak byl prováděn, nebyl tento systém do značné míry schopen dosáhnout svých dvou hlavních cílů, tedy stanovení objektivních a spravedlivých kritérií pro vymezení odpovědnosti a poskytování rychlého přístupu k mezinárodní ochraně; opakuje své výhrady vůči kritériu, podle kterého je to v současné době členský stát prvního vstupu, jenž je určen jako příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, a domnívá se, že by toto kritérium mělo být revidováno;

35.  zdůrazňuje dále, že napříč Unií dochází i nadále k rozsáhlému výskytu sekundárních přesunů osob; považuje za evidentní, že od svého vytvoření nebyl dublinský systém určen ke sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, ale že jeho hlavním cílem bylo rychle rozhodovat o tom, který členský stát bude odpovídat za zpracování dané žádosti o azyl;

36.  doporučuje, aby kritéria, na nichž se zakládají relokační rozhodnutí, byla začleněna přímo do standardních pravidel Unie pro určování odpovědnosti za zpracování žádosti o mezinárodní ochranu; zdůrazňuje, že při přezkumu dublinského nařízení je důležité podrobit přezkumu koncepci „žadatelů s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany“, neboť migranty a uprchlíky, kteří do této kategorie nespadají, by se pak stejně musel zabývat členský stát prvního vstupu do Unie;

37.  domnívá se, že Evropská unie by měla podporovat členské státy, které dostávají nejvíce žádostí o azyl, přiměřenými finančními a technickými prostředky v odpovídající výši a rozsahu; domnívá se, že důvodem pro uplatňování solidarity a opatření na sdílení odpovědnosti je zvýšit kvalitu a zdokonalit fungování CEAS;

38.  upozorňuje na skutečnost, že jedna z možností, jak zásadně transformovat dublinský systém, by spočívala v zavedení centrálního sběru žádostí na úrovni Unie (kdy by byl každý žadatel o azyl chápán jako osoba usilující o získání azylu v Unii jako celku, a nikoli v jednotlivém členském státě) a ve zřízení centrálního systému pro přidělování odpovědnosti za osoby žádající o azyl v Unii; domnívá se, že by takovýto systém mohl pro každý členský stát stanovit určité prahové hodnoty podle počtu přicházejících osob, což by mohlo napomoci ve snaze odrazovat od sekundárních přesunů, neboť by všechny členské státy byly plně zapojeny do centralizovaného systému a nenesly by již individuální odpovědnost za přidělování žadatelů jiným členským státům; je přesvědčen, že by takovýto systém mohl fungovat na základě určitého počtu hotspotů Unie, z nichž by se žadatelé dále přidělovali do Unie; zdůrazňuje, že jakýkoli nový systém pro přidělování odpovědnosti musí zohledňovat klíčové pojmy celistvosti rodiny a zájmu dítěte;

Vzájemné uznávání

39.  konstatuje, že členské státy v současnosti vzájemně uznávají rozhodnutí o udělení azylu z jiného členského státu pouze v případě, že je zamítavé; opakuje, že vzájemné uznávání kladných rozhodnutí o udělení azylu ze strany členských států je logickým krokem směrem k řádnému uplatňování čl. 78 odst. 2 písm. a) SFEU, který vyzývá, aby byl vytvořen „jednotný azylový status ... platný v celé Unii“;

Směrnice o dočasné ochraně

40.  upozorňuje na skutečnost, že v případě hromadného přílivu osob může Komise, jednající z vlastního podnětu nebo na základě posouzení žádosti členského státu, navrhnout uplatnění směrnice Rady 2001/55/ES o dočasné ochraně (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“)(15); konstatuje, že ke skutečnému spuštění tohoto mechanismu je nezbytné rozhodnutí Rady přijaté kvalifikovanou většinou; konstatuje, že by směrnice měla být uplatněna, existuje-li riziko, že azylový systém Unie nebude schopen hromadný nebo hrozící hromadný příliv vysídlených osob zvládnout; zdůrazňuje však, že od svého přijetí v roce 2001 nebyla dosud směrnice o dočasné ochraně nikdy uplatněna;

41.  konstatuje, že směrnice o dočasné ochraně rovněž stanoví možnost evakuovat vysídlené osoby ze třetích zemí a že takováto evakuace by umožnila využít ve spolupráci s UNHCR humanitární koridory, přičemž by členské státy – v případě nutnosti – měly povinnost poskytnout veškeré potřebné prostředky k získání víz;

42.  je přesvědčen, že azylové systémy v některých členských státech v přední linii jsou již dnes jednoznačně přetížené a že směrnice o dočasné ochraně již měla být podle své vlastní logiky uplatněna; vyzývá, aby při revizi této směrnice byl v každém případě jasně definován „hromadný příliv“; vyrozuměl, že takováto revize směrnice o dočasné ochraně může být součástí přezkumu dublinského systému;

Integrace

43.  konstatuje, že je klíčové, aby byli všichni aktéři zapojeni do společnosti, a navrhuje proto, aby byla, aniž jsou dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o integrační opatření, posílena výměna osvědčených postupů v této oblasti; zdůrazňuje, že by integrační opatření vztahující se na všechny oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí měla prosazovat začlenění, nikoli izolaci; poznamenává, že klíčovou úlohu v integračním procesu hrají místní a regionální orgány, včetně měst;

44.  zdůrazňuje, že hostitelské členské státy musejí uprchlíkům pomáhat a nabízet jim příležitost začlenit se a budovat si život v nové společnosti; konstatuje, že by tato opatření měla v každém případě zahrnovat ubytování, gramotnost a jazykové kurzy, mezikulturní dialog, vzdělávání a odbornou přípravu, jakož i skutečný přístup k demokratickým strukturám společnosti, jak stanoví směrnice o podmínkách přiznání azylu(16); poznamenává, že tak jako občané Unie, mají i uprchlíci v hostitelských členských státech jak práva, tak povinnosti; zdůrazňuje proto, že integrace je obousměrný proces a že nedílnou součástí tohoto integračního procesu musí být dodržování hodnot, na nichž je Unie postavena, stejně jako dodržování základních práv uprchlíků;

45.  připomíná, že podle článku 15 směrnice o podmínkách přijímání mají členské státy vymezit podmínky pro poskytnutí přístupu na své trhy práce žadatelům o mezinárodní ochranu, přičemž tento přístup musí být účinný a v souladu s časovým rámcem, který stanoví odstavec 1 uvedeného článku; vyrozuměl, že na základě čl. 15 odst. 2 mohou z důvodu politiky na trhu práce členské státy upřednostňovat občany Unie a státní příslušníky států, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, jakož i oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí;

46.  zastává názor, že pokud obdrží osoby, kterým byla v Unii přiznána mezinárodní ochrana, nabídku zaměstnání v jiném členském státě, než je stát, v němž jim byla tato ochrana přiznána, měly by mít možnost tuto nabídku využít;

47.  opět uvádí, že lepší uznávání zahraničních kvalifikací je jednou z praktických metod, jak zajistit, aby se státní příslušníci třetích zemí, kteří se již v Unii nacházejí, mohli lépe začlenit, a vyzývá Komisi, aby předložila v této věci vhodné návrhy;

48.  podporuje soukromé a komunitní integrační programy pro osoby, které byly přijaty k přesídlení, prováděné ve spolupráci s členskými státy a místními orgány, z jejichž osvědčených postupů vycházejí;

Celistvost rodiny

49.  vybízí členské státy, aby se snažily udržet rodiny pohromadě, což posílí dlouhodobé vyhlídky na začlenění, neboť to dotčeným lidem umožní soustředit se na budování nového života, namísto obav o rodinné příslušníky, kteří se doposud nacházejí v nejisté situaci;

50.  zdůrazňuje, že členské státy by měly překonat veškeré právní a praktické překážky, aby urychlily rozhodování o případech sloučení rodiny;

51.  domnívá se, že do doby, než bude dublinské nařízení zásadním způsobem přepracováno, je důležité, aby členské státy lépe využívaly diskreční ustanovení týkající se dodržování zásady celistvosti rodiny;

Děti

52.  upozorňuje na zranitelné postavení dětí přicházejících do Unie a připomíná právo každého dítěte na to, aby s ním bylo zacházeno v prvé řadě jako s dítětem; vyzývá členské státy, aby v plné míře uplatňovaly zvláštní ustanovení systému CEAS týkající se nedoprovázených nezletilých osob, včetně přístupu k právní pomoci, poručenství, přístupu k lékařské péči, ubytování a vzdělávání a práva používat v komunikaci jazyk, jemuž rozumí, a mít pohovor s úředníkem, který byl řádně vyškolen; opakuje, že by členské státy neměly zadržovat děti kvůli tomu, že jsou migranti;

53.  připomíná, že by se podpora, poskytování informací a ochrana měly rozšířit i na nedoprovázené a od rodiny oddělené děti v souladu s jejich zájmy, a že žádosti o opětovné sloučení rodiny podané dětmi, které jsou bez doprovodu nebo oddělené od rodiny, by měly být vyřizovány zrychleně;

54.  podotýká, že fungující systém poručenství a citlivé ochrany dětí je klíčovým předpokladem pro to, jak zamezit zneužívání, zanedbávání a vykořisťování dětí bez rodičovské péče; zdůrazňuje, že je důležité stanovit pokyny Unie pro poručenský systém zaměřený na poskytování přiměřené podpory a ochrany a zajistit, aby se s cizími i tuzemskými dětmi zacházelo stejným způsobem;

55.  domnívá se, že by posouzení věku měla být prováděna co nejméně invazivním způsobem, měla by být víceoborová, bezpečná a respektovat fyzickou integritu dítěte a jeho lidskou důstojnost, se zvláštním přihlédnutím k dívkám, a že by měla být prováděna nezávislými a kvalifikovanými praktickými lékaři a odborníky;

56.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly rozčleněné údaje o situaci dětí z řad uprchlíků a migrantů s cílem zlepšit schopnost systémů děti z řad uprchlíků a migrantů integrovat;

Navracení

57.  chápe, že v rámci řádného provádění systému CEAS musí být zajišťován bezpečný návrat osob, u nichž bylo na základě individuálního posouzení žádosti o azyl rozhodnuto, že nejsou způsobilé k ochraně v Unii;

58.  uznává, že je třeba zvýšit účinnost unijního systému navracení s ohledem na skutečnost, že v roce 2014 bylo skutečně navráceno jen 36 % ze státních příslušníků třetích zemí, kterým bylo nařízeno opustit území Unie;

59.  má za to, že pokud má být zvýšena účinnost zpětného přebírání a zajištěna soudržnost přístupu k navracení na evropské úrovni, bude nezbytné přijmout nové dohody EU o zpětném přebírání osob, jež by měly být nadřazeny dvoustranným dohodám mezi členskými státy a třetími zeměmi;

60.  je přesvědčen, že navracení migrantů by mělo být prováděno pouze bezpečně, v plném souladu se základními a procesními právy dotčeného migranta a v případě, že země, do níž je navracen, je pro něj bezpečná; opakuje, že v tomto ohledu by měly být dobrovolné návraty upřednostňovány před návraty nucenými;

61.  připomíná, že jakýkoli pokus ze strany členských států „zatlačit zpět“ migranty, kterým nebylo umožněno podat žádost o azyl, je v rozporu s unijním a mezinárodním právem a že by Komise měla podniknout odpovídající kroky proti kterémukoli z členských států, který se o takovéto „zatlačení zpět“ pokusí;

Seznam bezpečných zemí původu

62.  bere na vědomí nedávný návrh Komise obsahující unijní seznam bezpečných zemí původu, kterým se mění směrnice o azylovém řízení(17); upozorňuje na skutečnost, že pokud by se takový unijní seznam stal pro členské státy závazným, mohl by v zásadě představovat důležitý nástroj pro usnadnění azylového řízení, včetně navracení;

63.  vyjadřuje politování nad stávající situací, kdy členské státy uplatňují rozdílné seznamy obsahující odlišné bezpečné země, což ohrožuje jednotné uplatňování pravidel a podněcuje sekundární přesuny;

64.  zdůrazňuje, že v každém případě by žádný seznam bezpečných zemí původu neměl oslabovat zásadu, že každému člověku musí být umožněno náležité individuální posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu;

Řízení o nesplnění povinnosti

65.  konstatuje, že v září 2015 musela Komise přijmout 40 rozhodnutí o nesplnění povinnosti týkajících se provádění CEAS proti 19 členským státům, což je třeba přičíst k 34 případům, které již probíhaly; opakuje, že Parlament by měl být v plném rozsahu informován o řízeních, jež Komise zahájila proti členským státům, které neprovedly nebo provedly nesprávně právní předpisy Unie v této oblasti;

66.  opětovně zdůrazňuje, že je klíčové, aby poté, co byly právní předpisy Unie schváleny a přijaty, členské státy dostály svým závazkům a dané právní předpisy prováděly;

67.  dále konstatuje, že není možné vyhodnotit řádně výhody a nevýhody některých prvků systému CEAS vzhledem k tomu, že mnoho členských států dosud příslušné právní předpisy v plné míře neprovedlo;

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO)

68.  doporučuje, aby byl úřad EASO postupně a v dlouhodobém horizontu transformován na hlavního koordinátora systému CEAS s cílem zaručit jednotné uplatňování pravidel tohoto systému; opakuje, že souběžně s vývojem CEAS směrem ke skutečně evropskému systému by se měl úřad EASO přeměnit z uskupení shromažďujícího odborníky z členských států na plnohodnotnou agenturu Unie poskytující operativní podporu členským státům a na vnějších hranicích; v tomto ohledu zdůrazňuje, že úřadu EASO musí být poskytovány nezbytné finanční a lidské zdroje, a to v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu;

69.  konstatuje, že rozpočet úřadu EASO v roce 2015 na relokaci, přesídlování a vnější rozměr činil pouhých 30 000 EUR; opakuje, že takto nízký rozpočet nemůže být ve světle současných událostí ve Středomoří a četných odkazů na úřad EASO v relokačních rozhodnutích brán vážně; připomíná, že rozpočet úřadu EASO, jeho lidské zdroje i částky, které s ohledem na relokaci a přesídlování přiděluje, bude v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém výhledu nutné výrazně navýšit;

Frontex a navrhovaná nová Evropská pohraniční a pobřežní stráž

70.  bere na vědomí důležitou úlohu, kterou hraje agentura Frontex při poskytování pomoci plavidlům či osobám v tísni na moři, a uznává její přínos, prostřednictvím společných operací Triton a Poseidon, k záchranným operacím a k záchraně mnoha životů ve Středozemním moři;

71.  je si vědom toho, že nedávno navržená evropská pohraniční a pobřežní stráž má nahradit agenturu Frontex a zajistit evropskou integrovanou pohraniční správu vnějších hranic s cílem účinně řídit migraci a zajistit vysokou úroveň bezpečnosti uvnitř Unie, přičemž bude zároveň zabezpečen volný pohyb osob v jejím rámci; v souladu se Smlouvami a jejich protokoly konstatuje, že členské státy, jež jsou smluvními stranami Schengenských dohod, ale nepatří dosud do schengenského prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, se mohou podílet na všech opatřeních podle nového návrhu nebo mít z těchto opatření prospěch;

72.  těší se na jednání o tomto návrhu, která proběhnou v rámci obou legislativních orgánů i mezi nimi v souladu s řádným legislativním postupem podle článku 294 SFEU;

Schengen a správa a bezpečnost vnějších hranic

73.  připomíná, že od zavedení schengenského prostoru je Unie prostorem bez vnitřních hranic, že členské státy Schengenu vypracovaly společnou politiku vůči vnějším hranicím tohoto prostoru postupující krok za krokem a že interní logikou tohoto systému bylo vždy konstatování, že zrušení kontrol na vnitřních hranicích musí být doprovázeno kompenzačními opatřeními na posílení vnějších hranic schengenského prostoru a sdílení informací prostřednictvím Schengenského informačního systému (SIS);

74.  uznává, že integrita schengenského prostoru a zrušení kontrol na vnitřních hranicích závisí na účinné správě vnějších hranic, přičemž je zapotřebí, aby všechny členské státy uplatňovaly na vnějších hranicích vysoké společné standardy a účinně si mezi sebou vyměňovaly informace;

75.  souhlasí s tím, že Unie by měla posílit ochranu svých vnějších hranic a dále rozvíjet systém CEAS a že je nezbytné přijmout opatření na posílení schopnosti schengenského prostoru čelit novým výzvám, které před Evropou stojí, a ochránit základní zásady bezpečnosti a volného pohybu osob;

76.  upozorňuje na skutečnost, že přístup na území schengenského prostoru je obvykle kontrolován na vnějších hranicích podle Schengenského hraničního kodexu a že občané mnoha třetích zemí navíc potřebují pro vstup do schengenského prostoru vízum;

77.  opakuje výzvu UNHCR, podle níž lze dodržování základních práv a mezinárodních závazků zaručit pouze tehdy, pokud operativní postupy a plány tyto závazky odrážejí v rámci praktických a jednoznačných pokynů personálu pohraniční stráže, a to na pozemních i námořních hranicích i na hranicích vzdušného prostoru; poukazuje na potřebu dalšího posílení mechanismu civilní ochrany Unie, aby bylo možné reagovat na události s rozsáhlými dopady, které zasáhnou významný počet členských států;

78.  opět zdůrazňuje, že pokud se jedná o specifickou právní úpravu azylu a migrace, mají-li být právní předpisy upravující vnitřní a vnější hranice účinné, je nezbytné, aby byla opatření dohodnutá na úrovni Unie členskými státy řádně prováděna; zdůrazňuje, že kvalitnější provádění opatření na vnějších hranicích ze strany členských států je v návaznosti na větší tlak klíčové a do určité míry napomůže zmírnění obav občanů o bezpečnost;

79.  bere na vědomí, že dne 15. prosince 2015 předložila Komise návrh cílené revize Schengenského hraničního kodexu navrhující zavést systematické kontroly všech státních příslušníků Unie (a nikoli pouze státních příslušníků třetích zemí) podle příslušných databází na vnějších hranicích schengenského prostoru;

80.  domnívá se, že schengenský prostor je jedním z hlavních úspěchů evropské integrace; konstatuje, že konflikt v Sýrii a další konflikty jinde v regionu způsobují, že do Unie přichází rekordní počet uprchlíků a migrantů, což odhalilo nedostatky na některých úsecích vnějších hranic Unie; je znepokojen skutečností, že některé členské státy považovaly v reakci na tuto situaci za nutné uzavřít své vnitřní hranice či zavést dočasné hraniční kontroly, a zpochybnily tak řádné fungování schengenského prostoru;

Hotspoty

81.  připomíná, že v přístupu založeném na hotspotech, který popsala Komise ve svém Evropském programu pro migraci, je úkolem agentury pro ochranu hranic, systému EASO, Europolu a Eurojustu poskytovat operativní podporu členským státům v souladu se svými mandáty;

82.  v této souvislosti zdůrazňuje, že agentury Unie potřebují k tomu, aby mohly plnit jim svěřené úkoly, patřičné zdroje; trvá na tom, aby agentury Unie a členské státy Parlament průběžně a v plném rozsahu informovaly o činnosti prováděné v hotspotech;

83.  konstatuje, že podle obou relokačních rozhodnutí má být Itálii a Řecku poskytována operativní podpora v hotspotech při prověřování migrantů po jejich prvním příchodu, registraci jejich žádostí o mezinárodní ochranu, poskytování informací žadatelům o relokaci, organizaci operací spojených s návratem osob, které o mezinárodní ochranu nepožádaly a nemají ani z jiného titulu právo zůstat na území EU, resp. osob, jejichž žádost byla zamítnuta, a provádění všech kroků spojených s vlastním relokačním postupem;

84.  požaduje, aby byly hotspoty zřízeny co nejdříve, aby mohla být těmto členským státům poskytována konkrétní operativní podpora; vyzývá k tomu, aby byly členským státům prvního vstupu, jako jsou Itálie a Řecko, přiděleny technické a finanční prostředky a podpora s cílem umožnit rychlou a účinnou registraci všech migrantů přicházejících do Unie, jakož i jejich předání příslušným orgánům, při plném dodržení jejich základních práv; domnívá se, že poskytování rychlé a efektivní podpory členským státům ze strany Unie, jakož i přijímání této podpory je důležité pro vzájemnou důvěru;

85.  uznává, že jedním z hlavních cílů hotspotů je to, aby Unie mohla rychle poskytovat ochranu a humanitární pomoc osobám, které ji potřebují; zdůrazňuje, že je třeba věnovat velkou pozornost tomu, aby byla při rozdělování migrantů v hotspotech do jednotlivých kategorií plně dodržována práva každého z nich; uznává nicméně, že řádná identifikace žadatelů o mezinárodní ochranu v místě prvního příchodu do Unie by měla přispět ke zlepšení celkového fungování reformovaného systému CEAS;

Trestní právo týkající se migrace

86.  poukazuje na skutečnost, že Komise ve svém akčním plánu týkajícím se převádění uvádí, že zvažuje revizi směrnice Rady 2004/81/ES o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány;

87.  je přesvědčen, že revize této směrnice je nezbytná a že je třeba též zvážit vytvoření systému, který by umožnil obětem obchodování s lidmi a nezákonného převaděčství, aby se přihlásily jako svědci a pomohly při účinném stíhání obchodníků s lidmi nebo převaděčů bez obav z toho, že budou samy stíhány;

88.  konstatuje, že Komise zvažuje revizi směrnice Rady 2002/90/ES, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu; zastává názor, že nikdo, kdo poskytuje různé formy humanitární pomoci lidem v nouzi, by neměl být trestně stíhán a že by se tato zásada měla odrazit v právních předpisech Unie;

89.  zdůrazňuje, že dalším důležitým krokem v úsilí o rozbití sítí pro nezákonné převaděčství a obchod s lidmi je upřednostnění finančních vyšetřování, neboť chceme-li tyto zločinecké sítě oslabit a nakonec rozbít, je klíčové sledování a konfiskace jejich příjmů; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby ve svých právních předpisech rychle a účinně provedly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz;

90.  připomíná, že má-li být zaručeno účinné vedení trestních vyšetřování, je nezbytné vyšetřovatele řádně proškolit, aby v plném rozsahu rozuměli jevu, který chtějí potírat, a uměli jej rozpoznat již v rané fázi;

Spolupráce se třetími zeměmi

91.  zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet globální přístup k migraci a mobilitě (GAMM) jako jeden z pilířů azylu a mezinárodní ochrany, a to za větší účasti třetích zemí; konstatuje, že stávající opatření v této oblasti prováděná v rámci regionálních programů ochrany a regionálních programů rozvoje a ochrany se zaměřují na budování kapacit za účelem potírání sítí nezákonného převaděčství a obchodování s lidmi uvnitř třetích zemí, které jsou zeměmi původu nebo tranzitními zeměmi; upozorňuje současně na to, že složka těchto programů zaměřená na přesídlování zůstává slabá; je přesvědčen, že činnosti týkající se budování kapacit a přesídlování je třeba posílit a provádět spolu se třetími zeměmi, v nichž se nachází velké množství uprchlíků;

92.  konstatuje, že základním nástrojem, který stanovuje cíle vnější politiky Unie v oblasti migrace, azylu a hranic, je GAMM; bere na vědomí, že pod hlavičkou GAMM existují různé nástroje, jako jsou regionální dialogy, dvoustranné dialogy, partnerství v oblasti mobility, společné programy migrace a mobility, dohody o zpětném přebírání osob, dohody o usnadnění vízového styku, dohody o výjimkách z vízové povinnosti, regionální programy ochrany a regionální programy rozvoje a ochrany;

93.  je si vědom toho, že vnější dimenze by se měla zaměřovat na spolupráci se třetími zeměmi, pokud jde o řešení problému toků nelegálních přistěhovalců do Evropy a odstranění jeho hlubších příčin; uvědomuje si, že je třeba se nadále zaměřovat na partnerství a spolupráci s klíčovými zeměmi původu a tranzitními a cílovými zeměmi, např. prostřednictvím chartúmského a rabatského procesu, dialogu o migraci a mobilitě mezi Afrikou a EU, budapešťského procesu a pražského procesu;

94.  zdůrazňuje, že Unie a její členské státy musí svou podporu donucovacím orgánům třetích zemí poskytovat selektivně s ohledem na to, zda se tyto orgány dopouštěly či dopouštějí porušování lidských práv migrantů;

95.  doporučuje, aby se v rámci spolupráce se třetími zeměmi rovněž prověřovalo, jaké mají tyto země azylové systémy, jakou podporu poskytují uprchlíkům a zda jsou schopny a ochotny bojovat proti obchodování s lidmi a nezákonnému převaděčství směřujícímu do těchto zemí nebo přes ně;

96.  vyzývá Unii, aby pomáhala třetím zemím budovat jejich azylové systémy a integrační strategie, aby v nich mohli státní příslušníci jiných třetích zemí, kteří potřebují mezinárodní ochranu, tuto ochranu hledat; je přesvědčen, že Unie musí ke spolupráci se třetími zeměmi zaujmout přístup, který bude výhodný pro všechny strany, tj. přístup výhodný pro Unii, danou třetí zemi i uprchlíky a migranty, kteří se v této třetí zemi nacházejí;

97.  připomíná, že Unie zintenzivnila svou vnější spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu, aby bylo možné adekvátně reagovat na současnou uprchlickou krizi, a zahájila v rámci této spolupráce nové iniciativy, jako je například společný akční plán EU a Turecka; v této souvislosti zdůrazňuje, že všechny strany musí plnit závazky plynoucí z tohoto společného akčního plánu, k nimž patří také řešení hlubších příčin masivního přílivu syrských občanů a prohloubení spolupráce při poskytování podpory syrským občanům, kteří požívají dočasné ochrany, a jejich hostitelským komunitám v Turecku, a dále klade důraz na to, že Turecko musí plnit své závazky týkající se zamezení nezákonných migračních toků ze svého území do Evropské unie;

Osvětové kampaně

98.  poukazuje na skutečnost, že mnoho převáděných osob si je do určité míry vědomo rizik, kterým budou na své potenciálně nebezpečné cestě do Evropy čelit, ale bez ohledu na to se rozhodnou na tuto cestu vydat, neboť rizika vyhodnotí jako nižší než ta, kterým by byly vystaveny, pokud by se rozhodly zůstat;

99.  vítá skutečnost, že akční plán týkající se převádění podmiňuje zahájení nových osvětových kampaní vyhodnocením těch, které již probíhají; doporučuje, aby byly v rámci těchto kampaní vždy poskytovány informace o kritériích používaných k určení ochranného statusu v Unii, protože tyto informace mohou některé migranty – kteří riskují, že se vydají na nebezpečnou cestu, aby byli posléze vráceni zpět, nebude-li jim přiznána ochrana – přesvědčit, aby se na cestu vůbec nevydávali;

Řešení hlubších příčin

100.  opakuje, že Unie musí přijmout dlouhodobou strategii, která by pomohla potlačit faktory, které ve třetích zemích motivují k migraci (konflikty, pronásledování, etnické čistky, široce rozšířené násilí nebo další faktory, jako je extrémní chudoba, změna klimatu či přírodní katastrofy) a způsobují, že se lidé vydávají do rukou nezákonných převaděčských sítí, které považují za jedinou možnost, jak se dostat do Evropské unie;

101.  připomíná, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky lidských práv migrantů také vyzval Unii, aby otevřela legální migrační cesty, a umožnila tak migrantům využívat oficiální systémy vstupu a odchodu namísto toho, aby se museli uchylovat k nezákonným převaděčským sítím;

102.  zdůrazňuje, že nedávný nárůst v počtu uprchlíků přicházejících do Unie ukázal, že preventivní opatření sama o sobě ke zvládnutí současných migračních jevů nestačí;

103.  uvědomuje si, že z dlouhodobého hlediska je třeba poskytnout větší podnět k řešení geopolitických problémů, jež se dotýkají hlavních příčin migrace, neboť pokud se nebude Unie zabývat tím, jak pomoci tyto země znovu vybudovat, povedou válka, chudoba, korupce, hlad a nedostatek příležitostí i nadále k tomu, že se lidé budou domnívat, že útěk do Evropy je jejich jedinou možností; poukazuje na to, že v důsledku těchto skutečností budou muset Komise a členské státy navýšit prostředky určené na pomoc při budování kapacit ve třetích zemích, např. usnadněním investic a vzdělávání, posilováním a řádným uplatňováním azylových systémů, pomocí při lepší správě hranic a posilováním místních právních a justičních systémů;

Finanční podpora třetích zemí

104.  konstatuje, že hlavním nástrojem finanční podpory třetích zemí je nástroj pro rozvojovou spolupráci, který obsahuje jediné globální tematické financování migrace v Unii poskytované z programu Globální veřejné statky a výzvy, jenž je spravován generálním ředitelstvím (GŘ) pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (DEVCO); dále konstatuje, že jako je tomu u prostředků přidělovaných přímo členským státům, jsou do správy tohoto nástroje zapojena také jiná generální ředitelství Komise a unijní instituce, takže pomoc Unie sousedním zemím je poskytována generálním ředitelstvím pro politiku sousedství a jednání o rozšíření prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci, humanitární pomoc poskytuje GŘ pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO) a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) spravuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru; připomíná, že jelikož dva fondy spravované GŘ pro migraci a vnitřní věci (HOME), tj. fondy AMIF a ISF, rovněž obsahují vnější rozměr, vstupuje na scénu vnějšího financování nový účastník;

105.  vítá nedávno zřízený nouzový svěřenský fond pro Afriku a příslib dotace ve výši 1,8 miliardy EUR coby nový, dodatečný prvek financování poskytovaného třetím zemím; vyzývá členské státy, aby nadále poskytovaly do fondu prostředky;

106.  doporučuje, aby byl v souladu s GAMM čtyřem tematickým pilířům, jimiž jsou i) legální migrace a mobilita, ii) nelegální migrace a obchodování s lidmi, iii) mezinárodní ochrana a iv) dopad migrace na rozvoj, přiznán v rámci vnější politiky a financování Unie stejný význam;

Transparentnost při financování

107.  konstatuje, že migrační politika Unie je prováděna prostřednictvím různých politických nástrojů, z nichž každý má své vlastní cíle, jež nejsou vždy nutně vzájemně propojeny, a že mezi různými zúčastněnými subjekty nefunguje v rámci financování dostatečná koordinace; poukazuje na skutečnost, že v důsledku roztříštěnosti rozpočtových položek a úkolů vznikla řídicí struktura, která by mohla komplikovat získání celkového přehledu o tom, jak jsou různé dostupné prostředky přidělovány a využívány; dále upozorňuje na to, že tato roztříštěnost ztěžuje přesné vyčíslení toho, kolik Unie celkem vydává na migrační politiku;

108.  zastává názor, že takovýto celkový přehled finančních prostředků, které EU poskytuje na migraci uvnitř i vně Unie, musí být vypracován, protože jeho neexistence je jasnou překážkou transparentnosti a řádné tvorby politik; v této souvislosti poznamenává, že jednou z možností by bylo vytvoření webových stránek obsahujících databázi všech projektů týkajících se migrační politiky, které Unie financuje; zdůrazňuje, že transparentnost je nutné zaručit také ve vztahu k různým rozpočtovým položkám, aby bylo zajištěno adekvátní financování všech cílů migrační politiky Unie;

109.  připomíná, že pozitivní dopad migračních fondů EU je závislý na postupech na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, jejichž cílem je zajistit transparentnost, účinné sledování a odpovědnost; domnívá se, že by mělo být zváženo, jak učinit ze sledování a hodnocení průběžné postupy, a nikoli pouze postupy následné, a že by v tomto ohledu měla být posílena úloha Účetního dvora; konstatuje, že by měly být stanoveny srovnatelné kvalitativní a kvantitativní ukazatele, aby bylo možné měřit dopad fondů EU a přispět k posouzení toho, zda tyto fondy plní své cíle;

Další financování migrace

110.  vítá dodatečné financování poskytnuté v rozpočtu Unie na rok 2016, aby bylo možné začít řešit současné migrační jevy; upozorňuje, že většina z těchto nově poskytnutých prostředků představuje finanční prostředky z víceletého finančního rámce 2014–2020 (VFR), které byly využity předčasně, takže Unie dnes utrácí prostředky, které měly být využity teprve v příštích letech;

111.  souhlasí s tím, že ačkoli je třeba uvítat nedávno předložené rozpočtové návrhy a dodatečné financování v rozpočtu Unie na rok 2016, včetně využití nástroje flexibility, zůstává problémem střednědobé a dlouhodobé financování; je znepokojen skutečností, že navrhované navýšení částek v rozpočtových položkách v rámci fondu AMIF na rok 2016 není provázeno návrhem na revizi celkových zdrojů, jež jsou v rámci tohoto fondu k dispozici na období 2014–2020; bere na vědomí, že pokud nedojde ke změně, budou finanční prostředky v rámci fondu AMIF vyčerpány dlouho před rokem 2020;

112.  vybízí členské státy, aby plně využily možností, které nabízejí prostředky, jež mohou být použity k financování činností v oblasti migrace (například integračních opatření), ačkoli nemají na migrační politiku přímou vazbu – příkladem jsou prostředky v rámci Evropského sociálního fondu, Fondu evropské pomoci nejchudším osobám, programu Horizont 2020, Evropského fondu pro regionální rozvoj a programu Práva a občanství;

113.  doporučuje, aby u příležitosti přezkumu VFR, který má proběhnout na konci roku 2016, byl z rozpočtu Unie, konkrétně z okruhu 3 „Občanství, svoboda, bezpečnost a právo“, poskytnut velký objem dodatečných zdrojů, aby mohlo být na základě migračních trendů a souvisejících finančních potřeb spojených s azylovými, migračními a integračními politikami Unie a členských států poskytováno adekvátní financování;

Zapojení občanské společnosti

114.  zdůrazňuje, že pro nevládní organizace je jedním z hlavních problémů financování běžného provozu, protože financování je většinou vázáno na projekty; konstatuje, že Komise a členské státy by měly podporovat a ve vhodných případech i financovat dobrovolnické iniciativy a iniciativy občanské společnosti, které pomáhají migrantům; vyzývá členské státy a Komisi, aby se tam, kde je to vhodné a možné, snažily financovat projekty organizací občanské společnosti, jež působí v oblasti migrace, integrace a azylu;

115.  opakuje, že je nutné zajistit zapojení občanské společnosti do vývoje činností Unie a vnitrostátních programů v souladu se zásadou partnerství stanovenou v AMIF; navrhuje, aby byla na úrovni Unie zvážena pravidelná konzultace mezi Komisí a příslušnými organizacemi z občanské společnosti, které se věnují otázkám migrace, azylu a integrace;

Demografické trendy

116.  poukazuje na skutečnost, že podle studie OECD a Komise z roku 2014, vypracované ještě před zvýšenými migračními toky do Unie, k nimž došlo v roce 2015, dojde mezi roky 2013 až 2020 ke snížení počtu obyvatel v produktivním věku (15–64 let) o 7,5 milionu; pokud by byla z této prognózy vyloučena čistá migrace, bylo by toto číslo ještě vyšší – počet obyvatel v produktivním věku by poklesl o 11,7 milionu;

117.  upozorňuje nicméně na to, že v listopadu 2015 činila míra nezaměstnanosti mládeže napříč všemi členskými státy 20 %;

118.  dále konstatuje, že podle nedávných prognóz Eurostatu se poměr osob ve věku 65 a více let vůči osobám ve věku 15 až 64 let zvýší ze 27,5 % na počátku roku 2013 na téměř 50 % v roce 2050; poukazuje na to, že dnešní poměr čtyř osob v produktivním věku na jednu osobu ve věku 65 a více let by se tak změnil na poměr pouhých dvou osob v produktivním věku na jednu osobu ve věku 65 a více let;

Legální migrace pracovníků

119.  prohlašuje, že právní základ pro řízení legální migrace na úrovni Unie je obsažen v článku 79 SFEU;

120.  chápe čl. 79 odst. 5 tak, že specificky vyhrazuje členským státům právo stanovit, kolik státních příslušníků třetích zemí, kteří z třetích zemí přicházejí na jejich území hledat práci, přijmou;

121.  poukazuje na to, že ve strategii Evropa 2020 bylo stanoveno, že je zapotřebí komplexní politiky v oblasti migrace pracovníků a lepší integrace migrantů, aby byly splněny cíle Unie v oblasti inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

122.  konstatuje, že současný legislativní rámec Unie upravující přístup státních příslušníků třetích zemí k práci v Unii je poněkud roztříštěný, neboť se zaměřuje na specifické kategorie pracovníků, a nikoli na všeobecnou regulaci všech migrujících pracovníků;

123.  zastává názor, že pokud chce Unie zacelit mezery na svém trhu práce, bude muset v dlouhodobém horizontu stanovit obecnější pravidla pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí, kteří v Unii hledají zaměstnání;

Lepší údaje

124.  požaduje vytvoření ucelené vize trhu práce v Unii, která je nezbytnou podmínkou vývoje politik v oblasti trhu práce; zdůrazňuje, že je nezbytné vyvinout nástroje, které umožní lépe zjišťovat současné potřeby trhu práce v Unii a vytvářet prognózy potřeb budoucích; navrhuje proto, aby byly stávající nástroje, jako jsou například nástroje vyvinuté Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) nebo OECD, zlepšeny použitím mezinárodních statistik o potenciální nabídce pracovní síly ze třetích zemí, popřípadě s nimi byly přímo sloučeny, aby bylo možné utvořit si přesnější představu o situaci;

125.  je přesvědčen, že pokud budou k dispozici kvalitnější údaje a lepší nástroje pro jejich analýzu, budou příslušní činitelé moci lépe utvářet budoucí politiky v oblasti migrace pracovní síly, a je rovněž přesvědčen, že Unie a členské státy by měly zjišťovat mezery na svých trzích práce s cílem obsazovat místa, která by jinak zůstala neobsazená;

Vykořisťování pracovní síly

126.  poukazuje na skutečnost, že vykořisťování pracovní síly se může objevit v důsledku obchodování s lidmi či převaděčství nebo dokonce tam, kde k ani jednomu jevu nedochází, takže výsledkem je beztrestnost těch, kteří nelegální migranty vykořisťují v těch členských státech, kde toto jednání jako takové není trestným činem;

127.  lituje skutečnosti, že za jeden z významných faktorů vykořisťování pracovní síly se označuje to, že zaměstnavatelé vykořisťující nelegální migranty čelí jen nízkému riziku odhalení a stíhání, což platí zejména v odvětvích, v nichž je tento jev nejvíce rozšířen (tj. v zemědělství, stavebnictví, hotelových a restauračních službách, práci v domácnosti a v pečovatelských službách); doporučuje, aby bylo v zájmu řešení této beztrestnosti zaprvé zajištěno, že všechny případy závažného vykořisťování pracovní síly budou trestně stíhány a přiměřeně trestány podle vnitrostátního práva, a zadruhé byla posílena pracovní inspekce v odvětvích s vysokým rizikem vykořisťování;

128.  bere na vědomí, že v současnosti je vykořisťování pracovní síly v mnoha členských státech trestné pouze tehdy, dochází-li k němu ve formě obchodování s lidmi, takže vzniká značná mezera v případech, kdy vykořisťovatelé nebyli do obchodování s lidmi zapojeni nebo jim toto zapojení není možné prokázat;

129.  opakuje, že je třeba plně provést a správně v praxi uplatňovat zvláštní postupy k usnadnění podávání stížností podle směrnice 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí („směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům“); je přesvědčen, že je nezbytné poskytovat větší ochranu obětem obchodování s lidmi a osobám „propašovaným“ do Unie, pokud tyto osoby spolupracují a umožňují trestní stíhání obchodníků s lidmi a nezákonných převaděčů; navrhuje, aby byla rovněž poskytnuta podpora zřízení „evropské obchodní koalice proti obchodu s lidmi“, která byla navržena v rámci strategie proti obchodování s lidmi z roku 2014, za účelem rozvoje dodavatelských řetězců, které se neúčastní obchodování s lidmi;

130.  závěrem je přesvědčen, že snahy o vymýcení vykořisťování pracovní síly se musí vždy soustředit současně na účinné stíhání vykořisťujících zaměstnavatelů a na ochranu obětí tohoto vykořisťování;

Revize modré karty

131.  připomíná, že v Evropském programu pro migraci oznámila Komise svůj záměr provést revizi směrnice o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci („směrnice o modré kartě“), v rámci které by se zaměřila zejména na otázku oblasti působnosti, jež by případně mohla být rozšířena i na podnikatele, kteří jsou ochotni v Evropě investovat, a na zlepšení pravidel pro mobilitu uvnitř Unie;

132.  opakuje, že Komise ve své zprávě o provádění směrnice o modré kartě klade důraz na její nedostatky, k nimž patří velmi nízká úroveň harmonizace z důvodu širokých implementačních pravomocí členských států, zejména pokud jde o jejich právo zachovávat paralelní vnitrostátní systémy;

133.  je dále přesvědčen, že je zjevné, že by se tato směrnice měla zaměřovat nejen na vysoce kvalifikované pracovníky, nýbrž také na povolání vyžadující vysokou úroveň kvalifikace, v nichž je prokázán nedostatek pracovní síly; je dále přesvědčen, že revize směrnice o modré kartě by měla být ambiciózní i cílená a měla by usilovat o odstranění rozporů ve stávající směrnici, zejména pokud jde o paralelní vnitrostátní systémy; doporučuje, aby bylo zváženo rozšíření oblasti působnosti této směrnice i na ty státní příslušníky třetích zemí, kteří by mohli pomoci odstranit zjištěné mezery na trzích práce v Unii;

o
o   o

134.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, parlamentům a vládám členských států, agenturám EASO, Frontex, Europol, Eurojust, FRA a eu-LISA, Radě Evropy, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.
(2) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 165.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0176.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0317.
(5) http://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2015/09/28-eunavfor/.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2014)0105.
(7) Frontex news, http://frontex.europa.eu/news/number-of-migrants-arriving-in-greece-dropped-by-half-in-november-cITv3V.
(8) Údaje Mezinárodní organizace pro migraci a UNICEF: Migration of Children to Europe, http://www.iom.int/sites/default/files/press_release/file/IOM-UNICEF-Data-Brief-Refugee-and-Migrant-Crisis-in-Europe-30.11.15.pdf.
(9) Oběžník úřadu EASO, listopad–prosinec 2015, https://easo.europa.eu/wp-content/uploads/EASO-Newsletter-NOV-DEC_-20151.pdf.
(10) EU+ je tvořena státy EU-28, Norskem a Švýcarskem.
(11) UNHCR – údaje za Řecko – 7. března 2016.
(12) Mezinárodní organizace pro migraci, projekt pro pohřešované migranty, http://missingmigrants.iom.int/.
(13) Rady (EU) 2015/1523 a rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601.
(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).
(15) Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).
(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).
(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60).


Výroční zprávy o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013
PDF 355kWORD 107k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o výročních zprávách o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013 (2014/2252(INI))
P8_TA(2016)0103A8-0301/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů(1),

–  s ohledem na praktická opatření pro provádění ustanovení čl. 294 odst. 4 SFEU v případě dohod v prvním čtení schválená dne 22. července 2011 příslušnými útvary Evropského parlamentu a Rady,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o účelnosti právních předpisů Evropské unie a subsidiaritě a proporcionalitě – 19. zpráva o zdokonalení tvorby právních předpisů za rok 2011(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2012 o 18. zprávě o zlepšení právních předpisů – používání zásad subsidiarity a proporcionality (2010)(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci(4),

–  s ohledem na výroční zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 (COM(2013)0566) a na výroční zprávu Komise za rok 2013 o subsidiaritě a proporcionalitě (COM(2014)0506),

–  s ohledem na závěry Rady o inteligentní regulaci ze dne 4. prosince 2014,

–  s ohledem na závěry konference předsedů parlamentů Evropské unie ze dne 21. dubna 2015,

–  s ohledem na pololetní zprávy konference COSAC o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dnů 27. září 2012, 17. května 2013, 4. října 2013, 19. června 2014 a 14. listopadu 2014,

–  s ohledem na konečnou zprávu skupiny nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže ze dne 14. října 2014 nazvanou „Boj proti byrokracii v Evropě: dědictví minulosti a výhledy do budoucna“(5),

–  s ohledem na články 52 a 132 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0301/2015),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 Komise obdržela odůvodněná stanoviska vztahující se k 83 legislativním návrhům; vzhledem k tomu, že celkový počet příspěvků předložených v roce 2012 dosáhl 292, započteme-li do tohoto součtu také příspěvky, které nebyly považovány za odůvodněná stanoviska;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 Komise obdržela odůvodněná stanoviska vztahující se k 99 legislativním návrhům; vzhledem k tomu, že celkový počet příspěvků předložených v roce 2013 dosáhl 313, započteme-li do tohoto součtu také příspěvky, které nebyly považovány za odůvodněná stanoviska;

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 předložily vnitrostátní parlamenty 12 odůvodněných stanovisek ohledně návrhu nařízení Monti II(6), což představovalo 19 hlasů (přičemž prahová hodnota činí 18 hlasů), čímž byl poprvé zahájen postup tzv. „žluté karty“, který po orgánu, jenž předložil návrh, požaduje, aby jej přezkoumal a odůvodnil své rozhodnutí tento návrh stáhnout, pozměnit či zachovat;

D.  vzhledem k tomu, že Komise návrh nařízení Monti II stáhla, přičemž však uvedla, že je přesvědčena, že je tento návrh v souladu se zásadou subsidiarity a že byl tento návrh stažen z důvodu nedostatečné podpory v Evropském parlamentu a Radě ministrů(7);

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 přijaly vnitrostátní parlamenty 13 odůvodněných stanovisek ve věci návrhu Komise předkládajícího nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(8), což představuje 18 hlasů, a vedlo tudíž k zahájení druhého postupu „žluté karty“;

F.  vzhledem k tomu, že Komise nakonec dospěla k závěru, že tento návrh je v souladu se zásadou subsidiarity a že není třeba jej stahovat nebo měnit; vzhledem k tomu, že Komise prohlásila, že tato odůvodněná stanoviska řádně zohlední v legislativním procesu(9);

G.  vzhledem k tomu, že několik vnitrostátních parlamentů vyjádřilo znepokojení ohledně přístupu Komise a uvedlo, že odůvodnění a argumenty Komise považuje za nedostatečné; vzhledem k tomu, že Výbor pro právní záležitosti a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu uspořádaly na toto téma rozpravy;

H.  vzhledem k tomu, že v následných jednáních s Radou na téma evropského veřejného žalobce byly oblast působnosti a pracovní metodologie ve srovnání s původním návrhem, jehož se týkala předložená odůvodněná stanoviska, zúženy;

I.  vzhledem k tomu, že Komise nese v důsledku svého práva iniciativy odpovědnost za zajištění toho, aby se správná rozhodnutí o tom, zda a jakým způsobem navrhnout opatření na úrovni EU, činila v rané fázi přípravy politik;

J.  vzhledem k tomu, že Komise provádí revizi pokynů pro proces posuzování dopadů, což zahrnuje také vyhodnocování souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament vytvořil své vlastní oddělení pro posuzování dopadů, které v roce 2013 vypracovalo 50 prvotních vyhodnocení posouzení dopadů, která vypracovala Komise, a dvě podrobná vyhodnocení posouzení dopadů Komise;

L.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty uvedly, že začlenění významných a početných přenesení pravomoci způsobuje, že je obtížné účinně vyhodnotit, zda budou konečná pravidla v souladu se zásadou subsidiarity;

M.  vzhledem k tomu, že se kontrola subsidiarity a proporcionality a také posouzení dopadu provádějí pouze na začátku legislativního procesu;

1.  konstatuje, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou základními zásadami, jimiž se řídí Evropská unie;

2.  zdůrazňuje, že uplatňování pravomocí Evropské unie by se mělo řídit zásadami subsidiarity a proporcionality v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii; vítá skutečnost, že v letech 2012 a 2013 bylo dodržování těchto dvou zásad důsledně sledováno orgány Evropské unie i vnitrostátními parlamenty;

3.  vítá užší a výraznější zapojení vnitrostátních parlamentů do evropského legislativního procesu v posledních letech, které vedlo k růstu povědomí o zásadách, na nichž se EU zakládá, včetně zásady subsidiarity a proporcionality v interinstitucionálním kontextu; podotýká nicméně, že je třeba učinit v této oblasti ještě více práce; jako první krok navrhuje, aby Komise vedla s každým vnitrostátním parlamentem každoročně jednání s cílem posílit dialog mezi Komisí a vnitrostátními parlamenty;

4.  je rovněž přesvědčen, že zásady subsidiarity a proporcionality představují výchozí bod pro utváření politik; zdůrazňuje tudíž, že je důležité vyhodnotit na počátku legislativního procesu, zde je možné daných politických cílů dosáhnout lépe na evropské úrovni než prostřednictvím celostátních nebo regionálních iniciativ;

5.  všímá si významu parlamentů a jejich územního dopadu a blízkosti k občanům a vyzývá k tomu, aby byly ve vhodných případech více zapojovány do systému včasného varování;

6.  konstatuje nicméně, že většina stanovisek vnitrostátních parlamentů je předkládána pouze několika málo vnitrostátními parlamentními komorami; vybízí ostatní parlamentní komory, aby se více zapojovaly do evropské diskuse;

7.  zdůrazňuje, že evropské orgány musí dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality zakotvené v článku 5 Smlouvy o Evropské unii a v protokolu č. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, které jsou obecné povahy a jsou pro orgány vykonávající pravomoci Unie závazné, s výjimkou těch oblastí, jež spadají do výlučné pravomoci Unie, ve kterých se zásada subsidiarity neuplatňuje;

8.  domnívá se, že pro spolupráci mezi evropskými a vnitrostátními orgány má zásadní význam mechanismus ověřování zásady subsidiarity;

9.  konstatuje, že výroční zprávy, jež předkládá Komise, jsou poněkud formální, a vyzývá Komisi, aby zvážila přípravu podrobnějších zpráv o tom, jak jsou v unijním politickém rozhodování dodržovány zásady subsidiarity a proporcionality;

10.  bere na vědomí metodiku Komise ve výročních zprávách z let 2012 a 2013, která v příslušných statistikách klasifikuje odůvodněná stanoviska předložená vnitrostátními parlamenty ohledně balíčku návrhů jako jediné odůvodněné stanovisko, a nikoli jako odůvodněná stanoviska předložená ke každému z návrhů v balíčku;

11.  konstatuje, že jsou-li brána jako celek, poměr odůvodněných stanovisek vyjádřený v procentním podílu všech příspěvků ve srovnání s lety 2010 a 2011 výrazně vzrostl a že v roce 2012 představovala odůvodněná stanoviska 25 % všech příspěvků, přičemž v roce 2013 již představovala 30 % všech příspěvků vnitrostátních parlamentů na základě postupu podle protokolu č. 2; v této souvislosti bere na vědomí konzultaci vnitrostátních parlamentů v legislativním procesu;

12.  upozorňuje na skutečnost, že v roce 2012 se v systému kontroly subsidiarity poprvé uplatnil tzv. postup žluté karty vnitrostátních parlamentů, a to v reakci na návrh Komise předkládající nařízení o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb (nařízení Monti II); konstatuje, že ačkoli Komise dospěla k závěru, že zásada subsidiarity nebyla porušena, kvůli nedostatku politické podpory návrh stáhla; podotýká, že druhá tzv. žlutá karta byla vystavena v roce 2013 ve věci návrhu Komise předkládajícího návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce; konstatuje, že Komise nakonec dospěla k závěru, že tento návrh je v souladu se zásadou subsidiarity, a rozhodla se jej zachovat;

13.  konstatuje, že odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentů uvádějí, že existuje několik výkladů zásad subsidiarity a proporcionality; v této souvislosti připomíná, že zásada subsidiarity, jak ji stanoví Smlouvy, umožňuje Unii jednat v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze „tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie“; připomíná rovněž, že „podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv“; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby při vyhodnocování toho, zda byly dodrženy zásady subsidiarity a proporcionality, byly věrné liteře Smlouvy o EU; důrazně vnitrostátním parlamentům a evropským orgánům doporučuje, aby si vyměňovaly názory a praktické postupy ve věci dohledu nad plněním zásad subsidiarity a proporcionality.

14.  konstatuje, že odůvodněná stanoviska předkládaná vnitrostátními parlamenty se značně liší, pokud jde o typy vznášených argumentů a jejich formu; vyjadřuje politování nad skutečností, že tato stanoviska nejsou vypracovávána podle společných „vzorů“, což ztěžuje vyhodnocování důvodů, na jejichž základě vnitrostátní parlamenty zasahují;

15.  připomíná znepokojení, jež bylo obsaženo v předchozích zprávách Evropského parlamentu ohledně případů, kdy posouzení dopadů vypracovaná Komisí dostatečně nevyhodnocovala otázku subsidiarity; připomíná dále, že výroční zprávy Výboru pro posuzování dopadů (IAB) se touto otázkou také zabývaly; konstatuje, že výbor IAB uvedl, že více než 30 % posouzení dopadů přezkoumávaných v letech 2012–2013 obsahovalo neuspokojivou analýzu souladu se zásadou subsidiarity; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že toto číslo se zvýšilo na 50 % v roce 2014, a naléhavě vybízí Komisi, aby se v rámci své revize pokynů pro posuzování dopadů touto otázkou zabývala a zvrátila tento trend;

16.  bere na vědomí význam posuzování dopadů coby nástrojů, jež napomáhají rozhodování v rámci legislativního procesu, a zdůrazňuje, že je v této souvislosti zapotřebí náležitě zvážit otázky týkající se subsidiarity a proporcionality;

17.  zdůrazňuje, že důkladná posouzení dopadů, která podrobně vyhodnotí soulad se zásadou subsidiarity, jsou zásadní pro posílení důvěry občanů, kteří zásadu subsidiarity často považují za klíčový aspekt demokratického procesu; zdůrazňuje tudíž, že posílená kontrola subsidiarity může být považována za důležitý nástroj pro snížení tzv. „demokratického deficitu“;

18.  opakuje výzvu, kterou vyslovil ve výše uvedeném usnesení ze dne 14. září 2011, aby jako doplněk k posouzením dopadů prováděným Komisí, jejichž reforma je v současné době projednávána, byla používána vnitrostátní posouzení dopadů s cílem podpořit navrhované právní předpisy; je přesvědčen o tom, že nedávno vytvořená oddělení pro posuzování dopadů v Parlamentu budou konstruktivním způsobem doplňovat práci Komise;

19.  vyjadřuje zklamání nad odpovědí, kterou Komise poskytla vnitrostátním parlamentům v případech, kdy byla vystavena „žlutá karta“; je přesvědčen, že je nezbytné, aby Komise na veškeré obavy, jež vyjádří vnitrostátní parlamenty, odpovídala komplexním způsobem a individuálně a že by se mělo jednat o součást dialogu, který by měl doplňovat veškerá zveřejněná stanoviska; je přesvědčen, že je rovněž nezbytné, aby se zástupci Komise účastnili slyšení příslušného výboru nebo výborů Parlamentu a aby jim postoj Komise podrobně vysvětlili;

20.  zdůrazňuje, že postup „žluté karty“, tedy nástroj na ovlivňování přijímání rozhodnutí na úrovni EU, by byl účinně posílen, pokud by docházelo k včasnější výměně informací o postojích vnitrostátních parlamentů, a vyzývá proto vnitrostátní parlamenty, aby si vzájemně vyměňovaly názory na rozsah a metody posuzování používané pro hodnocení souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality;

21.  je přesvědčen, že politický dialog je čím dál tím důležitější pro zajištění toho, aby byla dodržována zásada subsidiarity; je přesvědčen, že je třeba zdokonalit politický dialog, a to nikoli jen v případech „žluté“ či „oranžové karty“, ale jakožto obecné pravidlo; v této souvislosti vítá závazek Junckerovy Komise, že se bude častěji účastnit jednání vnitrostátních parlamentů, a vyzývá Parlament, aby zvážil, zda by nebylo vhodné přijmout obdobnou iniciativu; je přesvědčen, že zpravodajové by mohli být vybízeni k tomu, aby se častěji zapojovali do diskuse s vnitrostátními parlamenty, a to tím spíše, že videokonference a další metody komunikace on-line jsou dnes dostupnější a efektivnější;

22.  zdůrazňuje, že evropské orgány a vnitrostátní parlamenty by měly i nadále pokračovat v úsilí o prosazení „kultury subsidiarity“ v celé EU; obzvláště doporučuje dvě konkrétní iniciativy, které napomohou lepšímu zohledňování zásady subsidiarity ve stávajícím legislativním procesu, a to konkrétně: usnadnění důslednějšího začleňování postojů, přístupů a dalších návrhů vnitrostátních parlamentů do politického dialogu, zejména ve fázi přípravné práce, např. vypracovávání zelených či bílých knih ze strany Komise, a zvážení toho, zda by nebylo vhodné prodloužit období vyhrazené na konzultaci vnitrostátních parlamentů v rámci kontroly subsidiarity, pokud o to vnitrostátní parlamenty požádají z důvodu časové tísně způsobené důvodnými a objektivními faktory, jako jsou např. přírodní pohromy nebo období parlamentních prázdnin, a to na základě dohody mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí; je přesvědčen, že by toho mohlo být dosaženo v první fázi prostřednictvím politické dohody unijních orgánů a vnitrostátních parlamentů, aniž by vzniklo zpoždění při přijímání příslušných právních předpisů;

23.  pokud se členské státy dohodnou na prodloužení lhůty poskytnuté vnitrostátním parlamentům k vydání odůvodněného stanoviska podle článku 6 protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, mělo by to být zahrnuto do příští revize Smlouvy; takováto prodloužená lhůta by pak rovněž mohla být stanovena v sekundárních právních předpisech;

24.  považuje za důležité, aby byl postup „žluté karty“ pro parlamenty snadno uplatnitelný, a současně opět zdůrazňuje zásadu subsidiarity, jak je uvedena ve Smlouvách;

25.  konstatuje, že několik vnitrostátních parlamentů v rámci konference COSAC vyjádřilo svůj zájem o zavedení postupu „zelené karty“ jakožto nástroje na zlepšení politického dialogu, který by vnitrostátním parlamentům umožnil – poté, co získají podporu Parlamentu – předkládat konstruktivní návrhy ke zvážení Komisi, přičemž se řádně zohlední právo iniciativy Komise;

26.  konstatuje, že legislativní návrhy se mohou zásadním způsobem změnit v průběhu postupu jejich přijímání ze strany orgánů EU; připomíná, že kontrola jejich souladu se zásadou subsidiarity je prováděna pouze na počátku, a nikoli v závěru legislativního procesu; připomíná dále, že posouzení dopadů obecně jsou obvykle vypracovávána pouze v počátečních fázích legislativního procesu, a nikoli v jeho fázích konečných; zdůrazňuje, že je třeba provést hodnocení v polovině období poté, co byl zahájen postup přijímání návrhu, a na konci legislativního procesu, což v některých případech umožní vydat varování členským státům, které nedodržují zásadu subsidiarity;

27.  vyzývá tudíž k tomu, aby na konci legislativních jednání a před přijetím konečného znění byla prováděna ještě jedna kontrola subsidiarity a plnohodnotné posouzení dopadů s cílem zaručit soulad se zásadou subsidiarity a vyhodnotit mj. i proporcionalitu aktu; je přesvědčen, že takovéto období „vychladnutí“ by tvůrcům politiky napomohlo vyhodnotit, zda je dotyčný předpis v souladu se zásadami Unie, a posílilo by transparentnost, pokud se jedná o výsledky období často poměrně intenzivních jednání;

28.  bere na vědomí nové politické cíle Komise týkající se iniciativ a návrhů právních předpisů EU, zejména: minimální náklady, přínos pro občany, podniky a pracovníky a zamezení nadbytečné regulační zátěži;

29.  domnívá se, že programy víceletého finančního rámce by měly posuzovat a prokazovat dodržení zásady subsidiarity, pokud jde o prokazatelnou přidanou hodnotu v přijímajících členských státech;

30.  žádá Komisi, aby v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity zjednodušila postup předkládání žádostí o finanční prostředky EU, a to tak aby byl tento postup efektivnější a více zaměřený na výsledky;

31.  zdůrazňuje své odhodlání zaručit dodržování zásad subsidiarity a proporcionality díky vyhodnocování v rámci svých zpráv z vlastního podnětu, ex-ante hodnocením posouzení dopadu předkládaných Komisí a setrvalému vyhodnocování potenciální přidané hodnoty EU a potenciálních nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu;

32.  bere na vědomí nedávné diskuse o mechanismech řešení sporů mezi investory a státem (ISDS) a návrhy Evropské komise nahradit stávající model; připomíná, že článek 3 Smlouvy o fungování EU označuje společnou obchodní politiku za nedílnou oblast ve výlučné pravomoci Unie, která se zakládá na jednotných zásadách; konstatuje, že na společnou obchodní politiku se tudíž nevztahuje zásada subsidiarity;

33.  vyzývá členské státy, aby přestaly blokovat Úmluvu UNCITRAL o transparentnosti v rozhodčím řízení mezi investorem a státem, aby Komise mohla tuto úmluvu podepsat jménem celé Unie; vyjadřuje politování nad současnou situací, kdy některé členské státy EU jsou smluvními stranami úmluvy, zatímco jiné smluvními stranami nejsou; domnívá se, že tento příklad zdůrazňuje nutnost zlepšit na všech stranách jednoznačnost, pokud se jedná o rozsah výlučné pravomoci Unie v oblasti přímých zahraničních investic; připomíná, že různé politiky prováděné členskými státy v oblasti ochrany investic vedly k nynější situaci, kdy jsou členské státy EU stranami přibližně 1 400 dvoustranných investičních smluv, jejichž ustanovení se v některých případech navzájem liší, což by mohlo vést k odlišnostem v zacházení s investory z EU v zahraničí závisejících na tom, odkud daná investice pochází;

34.  s ohledem na finanční pomoc EU poskytovanou třetím zemím, obzvláště na makrofinanční pomoc, vyzývá k podrobnějšímu ex ante a ex post hodnocení dopadů, pokud se jedná o proporcionalitu navrhovaných opatření, s cílem dosáhnout toho, aby byla pomoc účinná a skutečně užitečná pro naše partnery, kteří ji potřebují; zdůrazňuje, že je nezbytné zavést podmíněnost pro vyplácení pomoci a řádnou kontrolu využívání prostředků, včetně opatření na předcházení a boj proti podvodům a korupci, a také důslednou kontrolu ze strany Parlamentu; vyzývá k rozhodné integraci vnějších nástrojů EU kombinující obchodní, rozvojovou a zahraniční a bezpečnostní politiku; zdůrazňuje, že členské státy musejí v tomto ohledu prokázat větší odhodlání;

35.  upozorňuje na zásadní význam řádné konzultace a dialogu s občany, podniky (obzvláště MSP) a občanskou společností a jejich zapojení v rámci rozhodovacího procesu EU týkajícího se obchodní politiky;

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0061.
(3) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 117.
(4) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 87.
(5) http://ec.europa.eu/smart-regulation/refit/admin_burden/docs/08-10web_ce-brocuttingredtape_en.pdf
(6) Návrh nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb (COM(2012)0130).
(7) Dopis místopředsedy Šefčoviče ze dne 12. září 2012 adresovaný vnitrostátním parlamentům.
(8) Návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce předložený Evropskou komisí (COM(2013)0534).
(9) Sdělení ze dne 27. listopadu 2013 Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům o přezkumu návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce s ohledem na zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem č. 2 (COM(2013)0851).


Program pro účelnost a účinnost právních předpisů
PDF 452kWORD 124k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT): Současný stav a výhled do budoucnosti (2014/2150(INI))
P8_TA(2016)0104A8-0208/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů(1),

–  s ohledem na praktická ujednání dohodnutá dne 22. července 2011 mezi příslušnými službami Evropského parlamentu a Radou v souvislosti s prováděním čl. 294 odst. 4 SFEU v případě dohod v prvním čtení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o účelnosti právních předpisů EU a subsidiaritě a proporcionalitě – 19. zpráva o zdokonalení tvorby právních předpisů za rok 2011(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o revizi pokynů Komise k posouzení dopadů právních předpisů a úloze testu dopadů na malé a střední podniky(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 o opatřeních v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2012 o 18. zprávě o zlepšení právních předpisů – používání zásad subsidiarity a proporcionality (2010)(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o zajištění nezávislých posouzení dopadu(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 4. prosince 2014 o inteligentní regulaci,

–  s ohledem na zprávu Komise o programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT): Současný stav a výhled do budoucnosti (COM(2014)0368),

–  s ohledem na předchozí sdělení Komise o účelnosti právních předpisů EU (COM(2012)0746 a COM(2013)0685),

–  s ohledem na zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě (19. zpráva o zlepšení právních předpisů za rok 2011) (COM(2012)0373),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Inteligentní regulace – reakce na potřeby malých a středních podniků“ (COM(2013)0122),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o sledování a konzultacích v oblasti inteligentní regulace pro malé a střední podniky (SWD(2013)0060),

–  s ohledem na sdělení Komise o inteligentní regulaci v Evropské unii (COM(2010)0543),

–  s ohledem na obecné zásady Komise z roku 2014 pro konzultace zúčastněných stran,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu skupiny nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro administrativní zátěž ze dne 24. července 2014 nazvanou „Omezování byrokracie v Evropě – odkaz a výhled“, a zejména na nesouhlasné stanovisko v příloze 12 od čtyř členů skupiny na vysoké úrovni z oblasti podpory pracovníků, veřejného zdraví, životního prostředí a spotřebitelů,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. prosince 2014(8),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „ Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ (COM(2015)0215),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Návrh interinstitucionální dohody o lepší právní úpravě“ (COM(2015)0216),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise o zřízení platformy REFIT (C(2015)3261) a sdělení Komise nazvané „Platforma REFIT – struktura a způsob fungování“ (C(2015)3260),

–  s ohledem na rozhodnutí předsedy Evropské komise o zřízení nezávislého regulačního kontrolního výboru (C(2015)3263) a sdělení Komisi nazvané „Regulační kontrolní výbor – účel, úkoly a zaměstnanci“ (C(2015)3262) a rovněž s ohledem na sdělení Komise nazvané „Standardní vysvětlující memorandum“ (C(2015)3264/2),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Pokyny k lepší tvorbě právních předpisů“ (SWD(2015)0111),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0208/2015),

A.  vzhledem k tomu, že program REFIT je ústřední složkou nové strategie Komise pro zdokonalení tvorby právních předpisů;

B.  vzhledem k tomu, že cílem programu REFIT je upevnit postupy pro zlepšování právní úpravy, zjednodušit právní předpisy EU a snížit správní nebo regulační zátěž a připravit cestu k řádné správě na základě tvorby politik založené na důkazech, v níž hrají důležitou úlohu posouzení dopadu a hodnocení ex-post, aniž by nahrazovala politická rozhodnutí;

C.  vzhledem k tomu, že Komise v rámci programu REFIT zřídila na podporu své činnosti novou platformu REFIT, která sestává ze dvou skupin: „skupiny zástupců vlád“, která se skládá z odborníků na vysoké úrovni z veřejné správy každého členského státu, a „skupiny zúčastněných stran“, jež se skládá až z 20 odborníků, přičemž dva odborníci zastupují Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů a ostatní odborníci jsou zástupci hospodářského sektoru, mj. malých a středních podniků, sociálních partnerů a organizací občanské společnosti;

D.  vzhledem ke každoročnímu srovnávacímu přehledu REFIT, s jehož pomocí lze vyhodnotit pokroky ve všech oblastech politiky a u každé jednotlivé iniciativy Komise, včetně opatření Parlamentu a Rady;

E.  vzhledem k tomu, že interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 je v současném právním prostředí vytvořeném Lisabonskou smlouvou již zastaralá;

F.  vzhledem k tomu, že agenda pro zlepšování právní úpravy v uplynulých letech přesto přispěla ke zlepšení legislativních postupů; vzhledem k tomu, že velký počet různých názvů a programů, které Komise v této oblasti zavedla, jako je „zdokonalení právních předpisů“, „zdokonalení tvorby právních předpisů“, „inteligentní regulace“, „účelnost právních předpisů“, „zelenou malým a středním podnikům“, „kontroly účelnosti“ a „ABR+“, neposkytuje zejména občanům dostatek přehlednosti a transparentnosti ohledně cílů opatření, a proto by měly být lépe kombinovány;

G.  vzhledem k tomu, že Komise nyní prostřednictvím svého sdělení ze dne 19. května 2015 nazvaného „Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ předložila soudržný, celistvý přístup ke zlepšování právní úpravy, který bere v úvahu celý politický legislativní cyklus a vyžaduje cílenou interakci všech orgánů, a proto jej Parlament důkladně prověří, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků v zájmu občanů Unie;

H.  vzhledem k tomu, že cíle a úkoly Unie formulované v článku 3 SEU jsou všechny stejně významné; vzhledem k tomu, že Komise zdůrazňuje, že program REFIT nezpochybňuje stávající politické cíle ani by neměl mít negativní dopad na zdraví a bezpečnost občanů, spotřebitelů, pracovníků nebo na životní prostředí;

I.  vzhledem k tomu, že ve druhé polovině roku 2014 vedla Komise veřejné konzultace na téma revize svých obecných zásad posuzování dopadů a obecných zásad pro konzultace zúčastněných stran;

J.  vzhledem k tomu, že Komise při tvorbě svého pracovního programu pro rok 2015 vůbec poprvé uplatnila tzv. zásadu politické diskontinuity jako odůvodnění pro stažení vysokého počtu aktuálních legislativních návrhů;

K.  vzhledem k tomu, že ve svém pracovním programu pro rok 2015 Komise plánovala zaměřit své činnosti na hlavní hospodářské a sociální výzvy a její nová struktura má za cíl zajistit soudržnější politický přístup, čímž se zvýší transparentnost v EU i přijetí mezi občany;

Zlepšování právní úpravy

1.  bere na vědomí rozhodnutí předsedy Komise Junckera pověřit prvního místopředsedu Komise portfoliem v oblasti zlepšování právní úpravy, čímž reaguje na výzvy Evropského parlamentu a podtrhuje vysoký politický význam tohoto tématu; očekává, že toto rozhodnutí povede k co nejkvalitnějším evropským právním předpisům, jež budou naplňovat očekávání občanů a ostatních zúčastněných stran a zajistí, aby nebyly ohroženy cíle veřejné politiky, včetně norem v oblasti ochrany spotřebitelů a životního prostředí a sociálních, zdravotních a bezpečnostních norem;

2.  upozorňuje, že zlepšování právní úpravy by mělo vzhledem k nadměrné byrokracii v celé EU a k potřebě zjednodušení právních předpisů pokrývat „kulturu“ veřejné správy na všech úrovních Evropské unie a mělo by zahrnovat provádění a uplatňování aktů Unie na evropské úrovni, stejně jako na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, aby byly kvalitní správa a „evropsky přívětivé jednání“ zajištěny na všech úrovních;

3.  zdůrazňuje, že Komise by měla upřednostňovat rozvoj některých opatření a měla by se zaměřovat na kvalitu právních předpisů a lepší vymáhání platných právních předpisů spíše než na počet právních předpisů; v této souvislosti zdůrazňuje, že rozhodujícím faktorem by neměly být náklady, ale že jediným vhodným kritériem je kvalita právních předpisů, a že program REFIT nesmí být využíván k oslabení udržitelnosti nebo sociálních a pracovních norem ani norem v oblasti ochrany životního prostředí a spotřebitele;

4.  navrhuje, aby Komise vzala v úvahu zavedení tzv. „doložek o skončení platnosti“ v časově omezených legislativních iniciativách – pod podmínkou, že to nepovede k právní nejistotě – a případně do legislativních opatření začlenila tzv. „doložky o přezkumu“ vyžadující pravidelné opětovné posuzování, zda jsou legislativní opatření na evropské úrovni stále relevantní;

5.  zdůrazňuje, že evropská norma nahrazuje zpravidla 28 vnitrostátních norem, což posiluje jednotný trh a omezuje byrokracii;

6.  vítá soubor opatření ze dne 19. května 2015 zaměřený na zlepšování právní úpravy; podporuje dlouhodobou snahu Komise o plnění agendy pro zlepšování právní úpravy; zdůrazňuje, že práce plánovaná ve sdělení o programu REFIT by měla být považována za neustálý proces, který zajistí, že právní předpisy, jež jsou v platnosti na evropské úrovni, budou sloužit svému účelu, povedou k dosažení společného cíle zákonodárců a splní očekávání občanů, zejména zaměstnanců, podniků a dalších zúčastněných subjektů;

7.  bere na vědomí závazek Komise ve vztahu k nové interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů, která bude brát v úvahu změny vyvolané Lisabonskou smlouvou a rámcovou dohodou mezi Parlamentem a Komisí, jež konsolidují osvědčené postupy v takových oblastech, jako je legislativní plánování, posuzování dopadů, systematické kontroly ex-post u právních předpisů EU a provádění a zpracovávání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, a bere na vědomí výsledek jednání;

8.  vítá závazek Komise, že její strategie pro zlepšování právní úpravy se nezaměří na deregulaci konkrétních politických oblastí ani nezpochybní hodnoty, které jsou pro nás významné, jako jsou sociální ochrana, ochrana životního prostředí a základní práva, včetně práva na zdraví;

9.  uznává dlouhodobou intenzivní činnost skupiny nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni, která Evropské komisi předložila návrhy na snížení administrativní zátěže a poukázala na osvědčené postupy s cílem provádět právní předpisy EU v členských státech s nejnižší možnou mírou byrokracie; bere na vědomí, že čtyři členové skupiny nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni vystoupili proti některým závěrům představeným v závěrečné zprávě skupiny o administrativní zátěži a vypracovali nesouhlasné stanovisko; očekává, že Komise vezme v úvahu obavy všech zúčastněných stran zapojených do procesu;

10.  zdůrazňuje význam sociálního dialogu a respektování nezávislosti sociálních partnerů; podtrhuje, zejména s ohledem na článek 9 SFEU, že sociální partneři mohou v souladu s článkem 155 SFEU uzavírat dohody, které mohou vést k přijetí právních předpisů EU na základě společné žádosti smluvních stran; očekává, že Komise bude respektovat nezávislost stran a jejich dojednané dohody a bude brát jejich obavy vážně, a zdůrazňuje, že agenda pro zlepšování právní úpravy by neměla být záminkou pro nezohledňování nebo obcházení dohod, které mezi sebou uzavřeli sociální partneři, a proto je třeba zamítnout jakákoli posouzení dopadu dohod se sociálními partnery;

11.  připomíná, že v průběhu předchozího volebního období Parlamentu vyvolala volba mezi prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci řadu sporů na interinstitucionální úrovni; považuje proto za důležité, aby byly navrženy přesné pokyny, jak to požadoval Evropský parlament ve svém usnesení přijatém dne 25. února 2014;

12.  vítá oznámení Komise, že zjednoduší správu grantů v rámci společné zemědělské politiky (SZP), evropských strukturálních a investičních fondů a programu Horizont 2020;

Transparentnost a konzultace zúčastněných stran

13.  vítá skutečnost, že Komise uznala důležitou roli konzultačního postupu v programu REFIT; zdůrazňuje, že podle čl. 11 odst. 2 SEU jsou všechny orgány EU povinny udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností; vyzývá orgány, aby věnovaly zvláštní pozornost povinnému a pravidelnému dialogu se zastupujícími sdruženími a s občanskou společností;

14.  upozorňuje na to, že účinnějšího způsobu fungování EU lze dosáhnout pouze díky větší transparentnosti, v jejímž důsledku se rovněž posílí důvěra občanské společnosti v EU;

15.  v této souvislosti vítá prohlášení Komise, že dialog s občany, se sociálními partnery a s ostatními zúčastněnými stranami z hospodářské oblasti a občanské společnosti přispívá k zajištění transparentních, účinných a soudržných právních předpisů EU, a podporuje záměr Komise, že bude přesněji uvádět, jak ke svým návrhům dochází, například ve formě legislativních textů nebo sdělení Komise;

16.  konstatuje, že Komise v rámci své strategie pro zlepšování právní úpravy výrazně posiluje úlohu veřejných konzultací; bere na vědomí, že Komise bude v budoucnu provádět dvanáctitýdenní veřejnou konzultaci a) před vypracováním nových legislativních návrhů, b) při posuzování stávajících právních předpisů a přezkumu jejich vhodnosti a c) při vytváření plánů postupu a při předběžném hodnocení dopadu; dále bere na vědomí, že Komise kromě toho také umožní občanům a zúčastněným stranám, aby se do osmi týdnů od přijetí návrhu Komise k tomuto návrhu vyjádřili, a tato stanoviska předá Radě a Parlamentu;

17.  vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zajistila vyvážené a transparentní posuzování stanovisek a zpětné vazby všech stran podílejících se na procesu konzultací a zejména aby zaručila, že veřejné konzultace nebudou moci být zneužívány finančně a organizačně dobře vybavenými zájmovými sdruženími pro jejich vlastní účely; žádá Komisi, aby zveřejňovala své závěry z konzultací;

18.  konstatuje, že posouzení dopadů se zveřejňují teprve poté, co Komise přijala dotčenou politickou iniciativu; považuje s ohledem na transparentnost rozhodování Komise za žádoucí, aby byla posouzení dopadu zveřejňována také tehdy, když se Komise rozhodne žádný legislativní návrh nepředložit;

19.  konstatuje, že Hospodářský a sociální výbor, který má poradní funkci, hraje při zastupování občanské společnosti důležitou úlohu; konstatuje, že rovněž Výbor regionů má poradní funkci a hraje důležitou úlohu při zastupování regionálních a místních orgánů v EU a při posuzování způsobu provádění právních předpisů EU; upozorňuje na to, že podle platných právních předpisů mohou Parlament, Rada a Komise oba poradní orgány předem konzultovat, kdykoli to považují za vhodné; domnívá se, že pokud by byly s dostatečným předstihem řádně konzultovány v souvislosti s konkrétními otázkami a využívaly se jejich specifické odborné znalosti, mohlo by to přispět k cílům zlepšení právní úpravy;

20.  domnívá se, že do tvorby politik EU by se měly více zapojit regionální a místní orgány EU, a to zejména tím, že v raném stadiu přípravy právních předpisů zapojí odborné znalosti a zkušenosti členských států na regionální a místní úrovni; poznamenává, že je nezbytné, aby všechny orgány při své legislativní činnosti dodržovaly zásady subsidiarity a proporcionality;

21.  vítá záměr Komise uspořádat legislativní postup transparentněji a více do celého procesu zapojit občany a zúčastněné strany;

22.  vítá rozhodnutí Komise v budoucnosti provádět čtyřtýdenní veřejné konzultace rovněž k návrhům aktů v přenesené pravomoci a důležitým prováděcím aktům, dříve než členské státy v příslušném výboru hlasují o stanovisku;

23.  vyzývá Komisi, aby revidovala své pokyny pro provádění hodnocení a posílila v nich účast a konzultaci zúčastněných stran a využívání nejpřímější metody, jež umožní občanům EU podílet se na rozhodování;

24.  bere na vědomí novou rubriku na internetové stránce Komise nazvanou „Snižme zátěž – vyjádřete svůj názor“ („Lighten the Load – Have your Say“) a požaduje vyváženou a transparentní kontrolu vložených komentářů ze strany Komise a platformy REFIT; domnívá se však, že postupy a jednání komise REFIT by neměly být zatěžující, nýbrž že by se mělo jednat o subjekt, jenž je s to rychle reagovat a důkladně se zabývat záležitostmi evropského legislativního procesu; je toho názoru, že konzultace prostřednictvím internetových stránek Komise nemohou nahradit veřejné konzultace se zástupci zúčastněných stran;

Posouzení dopadu a evropská přidaná hodnota

25.  poznamenává, že posuzování dopadů představuje důležitý nástroj podpory rozhodování ve všech orgánech EU a že ve zlepšování právní úpravy hraje významnou roli; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby postupovaly s větší důsledností při plnění svých závazků a při posuzování dopadu budoucích i stávajících právních předpisů; zdůrazňuje však, že tato posouzení nenahrazují politická posouzení a rozhodnutí a že svobodné vykonávání politické činnosti ze strany poslanců Evropského parlamentu nesní být nikterak omezeno;

26.  domnívá se, že posuzování konkurenceschopnosti by mělo být důležitou součástí posuzování dopadů; domnívá se, že návrh revidovaných pokynů by měl obsahovat návod k posuzování dopadů na konkurenceschopnost a jejich vážení v rámci závěrečné analýzy; podporuje trvalou domněnku, že Komise by neměla přijímat návrhy s nepříznivým dopadem na konkurenceschopnost, pokud není doložen významný nekvantifikovatelný přínos;

27.  je přesvědčen, že by se na rozhodnutí o sekundárních právních předpisech měly stejně jako v případě primárních právních předpisů vztahovat zásady zlepšování právní úpravy; vyzývá Komisi, aby akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty případně doplňovala o povinné hodnocení dopadů, včetně konzultací se zúčastněnými stranami;

28.  je přesvědčen, že by se měla provádět komplexní posouzení dopadů a vyváženě posuzovat zejména hospodářské, sociální a environmentální důsledky a že musí být zhodnocen dopad na základní práva občanů a rovnost žen a mužů; zdůrazňuje, že analýza nákladů a přínosů je pouze jedním z mnoha kritérií;

29.  upozorňuje na to, že v mnoha členských státech, např. ve Švédsku, České republice, Nizozemsku, Spojeném království a Německu, existují nezávislá grémia, která konstruktivně podporují vlády při legislativních postupech s cílem omezit správní náklady pro podniky a občany a rovněž měřitelně a prokazatelně snížit náklady spojené s povinností podávat informace; poznamenává, že by se mohly zohlednit osvědčené postupy a zkušenosti stávajících subjektů pro otázky zlepšování právní úpravy; bere v úvahu přeměnu Výboru Komise pro posuzování dopadů (IAB) na nezávislý „Výbor pro kontrolu regulace“ (RSB) a očekává, že začlenění nezávislých odborníků bude pro proces posuzování dopadů v Komisi přínosem; trvá na tom, že Výbor pro kontrolu regulace by měl mít pouze poradní úlohu a neměl by vydávat závazná stanoviska; trvá na tom, že posouzení dopadů musí být konzistentní a zohledňovat veškeré změny přijaté ve fázi konzultací mezi útvary a že by měla být založena mj. na odhadech toho, jaké další náklady by vznikly členským státům, pokud by neexistovalo žádné řešení na evropské úrovni; domnívá se, že závěrečný legislativní návrh by mělo doprovázet stanovisko RSB; navrhuje, aby se v rámci nadcházejícího jednání o interinstitucionální dohodě diskutovalo o tom, zda pozice Výboru pro kontrolu regulace jako čistě poradního orgánu by byla přijatelná pro všechny orgány;

30.  vítá skutečnost, že pracovní skupiny Rady mají nyní, v raném stadiu debaty o konkrétních legislativních návrzích, brát v úvahu příslušná posouzení dopadů Komise na základě orientačního kontrolního seznamu; vyjadřuje však politování nad tím, že sekretariát Rady nemá dosud vlastní oddělení pro posuzování dopadů, a domnívá se, že výše uvedené řešení by mohlo být přínosem k plnění povinností Komise, pokud jde o posuzování veškerých podstatných pozměňovacích návrhů k návrhům Komise;

31.  upozorňuje na to, že Evropský parlament zavedl vlastní ředitelství pro posuzování dopadů a evropskou přidanou hodnotu, které nabízí poslancům množství služeb předběžného i následného posouzení dopadů pro parlamentní výbory, posouzení přidané hodnoty budoucí nebo stávající politiky EU a rovněž hodnocení politických možností v oblastech vědy a technologie; poznamenává, že podle informací Komise bylo v Parlamentu v souvislosti se změnami návrhů Komise provedeno asi dvacet interních posouzení dopadu; připomíná odborným výborům Parlamentu, aby důsledněji využívaly nástroje posuzování dopadů, které má Parlament k dispozici, zejména pokud mají být provedeny zásadní změny původního návrhu Komise; zdůrazňuje však, že to nesmí vést k omezování manévrovacího prostoru, který mají poslanci Evropského parlamentu k dispozici;

32.  odkazuje na každou ze zásad, na nichž je Unie založena, včetně zásady subsidiarity a proporcionality; vyzývá všechny orgány EU, aby vždy zvážily krátkodobé a dlouhodobé účinky právních předpisů;

33.  konstatuje, že by bylo možné častěji využívat mezidobí mezi dokončením jednání a konečným hlasováním, které se v současnosti uplatňuje pro účely právně-jazykové revize textů, aby bylo možné dokončit posouzení dopadů a kontrolu uplatňování zásady subsidiarity;

34.  je toho názoru, že všechny orgány EU by měly vypracovat společný metodický přístup k posuzování dopadů ; zdůrazňuje skutečnost, že legislativní výsady Parlamentu a Rady změnit návrh Komise musí zůstat nezměněny;

35.  žádá Komisi, aby v rámci příprav aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů zintenzivnila konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně spotřebitelů, s cílem zvážit možnosti zlepšení informovanosti v prozatímní fázi přípravy návrhů;

Malé a střední podniky a „zelenou malým a středním podnikům“

36.  bere na vědomí příslib Komise zlepšit ještě více testování malých a středních podniků (MSP), zejména s ohledem na to, že více než 20 milionů těchto podniků činí 99 % všech podniků v EU, a MSP jsou tak páteří hospodářské činnosti, růstu a zaměstnanosti; podporuje kontrolu upravených dohod a méně přísných předpisů pro malé a střední podniky při posuzování dopadů, pokud lze dokázat, že neohrozí účinnost právních předpisů a že výjimky nebo méně přísné právní předpisy nebudou podporovat roztříštěnost vnitřního trhu nebo omezovat přístup na něj; vítá proto příslib Komise, že bude zvažovat méně přísná pravidla pro malé a střední podniky, včetně přímého osvobození mikropodniků, pokud to bude účelné a možné a neohrozí to účinné splnění sociálních, ekologických a hospodářských cílů navrhovaného právního aktu;

37.  vyzývá Komisi, aby nepolevila ve svém úsilí vytvořit snižováním administrativní zátěže pro malé a střední podniky základ pro tvorbu kvalitních pracovních míst, a trvá na tom, aby nebyly ohroženy cíle obecného zájmu, včetně norem vstřícných ke spotřebitelům a životnímu prostředí, sociálních norem a norem v oblasti zdraví a bezpečnosti, stejně jako norem pro rovné postavení mužů a žen; zdůrazňuje, že snížení administrativní zátěže nesmí vést ke snížení zaměstnaneckých standardů nebo k nárůstu počtu nejistých pracovních smluv a že pracovníci v malých a středních podnicích a mikropodnicích musí požívat téhož zacházení a vysoké úrovně ochrany jako pracovníci ve velkých společnostech;

38.  poukazuje na to, že hodnocení účinků nových předpisů na malé a střední podniky nesmí však vést k tomu, že budou zpochybňována práva pracovníků;

39.  zdůrazňuje, že je zapotřebí srozumitelněji formulovaných nařízení, která lze snadno provést a jež všem subjektům pomohou působit v mezích zákona; zdůrazňuje, že jednodušší a inteligentnější regulace může vést ke konsistentnějšímu provádění práva EU ve vnitrostátních předpisech a účinnějšímu a jednotnějšímu prosazování jejich dodržování ze strany členských států;

Hodnocení ex-post

40.  vítá skutečnost, že pro Komisi je provádění analýzy ex-post nedílnou součástí zlepšování právní úpravy; zdůrazňuje, že v zájmu právní jistoty občanů a podniků by měly být takové analýzy prováděny v dostatečném časovém rámci, nejlépe několik let po lhůtě k provedení ve vnitrostátním právu; připomíná však, že hodnocení ex-post by nemělo být nikdy prováděno náhradou za dodržování povinnosti Komise působit jako strážkyně Smluv, a tedy účinně a včas sledovat uplatňování práva Unie ze strany členských států a činit všechny nezbytné kroky k zajištění jeho správného uplatňování;

41.  zdůrazňuje význam hodnocení ex-post a posouzení výsledku z politického hlediska pro vyhodnocení provádění a účinnosti právních předpisů EU a politik EU z hlediska výsledků, které zákonodárce zamýšlel;

42.  domnívá se, že vnitrostátní parlamenty by měly být zapojeny do hodnocení ex-post u nových právních předpisů, neboť by to znamenalo přínos i pro zprávy Komise a pomohlo určit problémy, které jednotlivé právní předpisy a nařízení představují v různých členských státech;

Provádění právních předpisů EU členskými státy

43.  konstatuje, že podle Komise vyplývá jedna třetina regulační a administrativní zátěže právních předpisů EU z opatření, která členské státy přijímají při provádění ve vnitrostátním právu;

44.  uznává, že v případě směrnic je výsadou členských států rozhodnout se, zda na vnitrostátní úrovni přijmou vyšší sociální a environmentální normy a normy v oblasti ochrany spotřebitele než ty minimální normy ochrany, které byly dohodnuty na úrovni EU, a vítá jakékoli rozhodnutí tak učinit; zdůrazňuje, že tyto vyšší normy nesmí být považovány za nadměrnou regulaci; vyzývá však příslušné vnitrostátní orgány, aby si uvědomily možný důsledek kladení dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva, tzv. gold-platingu, v jehož důsledku jsou k právním předpisům EU přidávány zbytečné byrokratické zátěže, jelikož to může vést k mylné představě o legislativní činnosti EU, což by naopak mohlo být živnou půdou pro euroskepticismus; v zájmu větší uživatelské vstřícnosti vyzývá členské státy, aby při provádění směrnic a nařízení upustily od zbytečných administrativních ustanovení uplatňovaných v daném členském státě;

45.  vybízí Komisi a členské státy ke zintenzivnění výměny osvědčených postupů při provádění a uplatňování směrnic EU; domnívá se, že by to mohlo zúčastněné strany a místní a regionální orgány pobídnout k účasti na určování potíží, jež se objeví při provádění politiky EU na místní, regionální a vnitrostátní úrovni;

46.  zdůrazňuje zájem Evropského parlamentu jako společného normotvůrce porozumět tomu, které dopady právních předpisů EU po jejich provedení se skutečně projevily; žádá proto Komisi, aby v této souvislosti zajistila Parlamentu úplný přístup ke všem hodnocením, včetně shromážděných zdrojových údajů a přípravných dokumentů;

47.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na závažné a přetrvávající problémy spojené s uplatňováním nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, včetně problémů narušování hospodářské soutěže, přezkoumala vědecký základ tohoto nařízení i jeho užitečnost a realističnost a aby případně vypustila koncepci výživových profilů; domnívá se, že cíle nařízení (ES) č. 1924/2006, jako např. zajištění toho, aby byly o potravinách poskytovány pravdivé informace a aby byl uváděn obsah tuků, cukrů a soli, již byly dosaženy nařízením (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům;

48.  poukazuje na společné politické prohlášení členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 a rovněž na společné politické prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o informativních dokumentech ze dne 27. října 2011 a vyzývá Komisi, aby Parlamentu zajistila přístup k těmto informativním dokumentům;

Stažení aktuálních legislativních návrhů Komisí

49.  bere na vědomí, že nově zvolená Komise poprvé zařadila do svého pracovního programu pro rok 2015 s odvoláním na zásadu politické diskontinuity ověření nezbytnosti všech aktuálních legislativních iniciativ;

50.  zdůrazňuje, že Soudní dvůr ve svém rozhodnutí ze dne 14. dubna 2015(9) potvrdil, že Komise může kdykoli v průběhu přijímání aktu Unie v rámci řádného legislativního postupu stáhnout návrh, dokud Rada nerozhodne; vyzývá proto Komisi, aby v zájmu interinstitucionální rovnováhy konzultovala v případě stažení návrhu nejdříve s Parlamentem, zejména po prvním čtení, a aby řádně vzala v potaz jeho stanovisko; odkazuje v tomto ohledu zejména na usnesení Parlamentu ze dne 15. ledna 2015;

51.  zdůrazňuje dále, že Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku přijímá argumenty Rady v tom smyslu, že Komise musí v případě stažení legislativního návrhu dodržovat zásadu svěřených pravomocí, zásadu institucionální rovnováhy a zásadu loajální spolupráce, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 SEU, stejně jako zásadu demokracie zakotvenou v čl. 10 odst. 1 a 2 SEU;

52.  zdůrazňuje, že je důležité zabránit zdvojené legislativě;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1; Přijaté texty ze dne 9. března 2016, P8_TA(2016)0081.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0061.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0069.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0127.
(5) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 117.
(6) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 87.
(7) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 31.
(8) EHSV, dokument INT/750.
(9) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. dubna 2015, Komise v. Rada, C-409/13, [ECLI:EU:C:2015:217].


Cesta k lepší regulaci jednotného trhu
PDF 516kWORD 122k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o cestě k lepší regulaci jednotného trhu (2015/2089(INI))
P8_TA(2016)0105A8-0278/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2014 nazvané „Roční analýza růstu 2015“ (COM(2014)0902),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 s doporučeními Komisi ohledně správy jednotného trhu(1) a na následnou odpověď Komise přijatou dne 8. května 2013,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. června 2012 nazvané „Lepší správa pro jednotný trh“ (COM(2012)0259),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. června 2014 nazvanou „Program pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT): Současný stav a výhled do budoucnosti“ (COM(2014)0368),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. března 2013 nazvané „Inteligentní regulace – reakce na potřeby malých a středních podniků“ (COM(2013)0122),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dnů 26.– 27. června 2014,

–  s ohledem na závěry Rady pro konkurenceschopnost týkající se inteligentní regulace ze dne 4. prosince 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2015(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o síti SOLVIT(3)a na opatření, jež Komise přijala dne 28. května 2014 v návaznosti na toto usnesení,

–  s ohledem na výzkumnou studii o inteligentní regulaci jednotného trhu, kterou zadal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

–  s ohledem na internetový srovnávací přehled jednotného trhu z dubna 2015,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0278/2015),

A.  vzhledem k tomu, že jednotný trh je klíčovým nástrojem pro oživení hospodářského růstu a vytváření pracovních míst v Unii;

B.  vzhledem k tomu, že rámec jednotného trhu je i po více než dvaceti letech od svého oficiálního vzniku roztříštěný, a to především proto, že členské státy ve svém vnitrostátním právu zcela neprovedly právní předpisy Unie nebo je nesprávně uplatňují;

C.  vzhledem k tomu, že je nezbytné upevnit správu jednotného trhu tím, že se zaměříme na celý politický cyklus;

D.  vzhledem k tomu, že připravovaná strategie pro vnitřní trh by měla usilovat o zlepšení regulace jednotného trhu a při tom vycházet z dosavadních zkušeností získaných v oblasti volného pohybu zboží a služeb, jednotného digitálního trhu, odborných kvalifikací a veřejných zakázek;

E.  vzhledem k tomu, že rámcem úsilí Unie o lepší regulaci jednotného trhu by měla být koncepce společné odpovědnosti;

F.  připomíná, že odpovědnost za subsidiaritu překračuje rámec působnosti Komise, Rady a Parlamentu a určitou úlohu v ní hrají i vnitrostátní a případně regionální parlamenty; připomíná, že zásada subsidiarity znamená, že o politikách by se mělo rozhodovat na nejvhodnější institucionální úrovni – na místní, regionální, celostátní nebo evropské;

G.  vzhledem k tomu, že existuje jednotný trh pro zboží, nikoli však jednotný trh pro služby;

H.  vzhledem k tomu, že by měly být posíleny, upraveny nebo více prosazovány zvláštní nástroje, jež by měly konstruktivně přispět k zajištění konkurenčního regulačního prostředí pro naše podniky, podpořit růst a vytváření pracovních míst a posílit důvěru spotřebitelů v evropské právní předpisy;

I.  vzhledem k nízkému povědomí občanů a podniků o různých podpůrných službách, jako je například webová stránka Vaše Evropa (Your Europe) či systém SOLVIT;

J.  vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici dostatečné ukazatele a údaje, které by umožňovaly měřit úspěšnost provádění právních předpisů v různých oblastech jednotného trhu;

K.  vzhledem k tomu, že takové ukazatele a údaje by mohly vyjasnit cíl a účel uvedených právních předpisů

L.  vzhledem k tomu, že digitální inovace se rozvíjejí rychleji než příslušné politiky a že hnacím motorem digitálního programu jsou podnikatelé; vzhledem k tomu, že je zásadně důležité stanovit nadčasová pravidla, která by byla nastavena na digitalizaci jako standard;

M.  vzhledem k tomu, že pro dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v EU má zásadní význam řádná transpozice a řádné provádění a vymáhání práv spotřebitelů a právních předpisů;

N.  vzhledem k tomu, že jednou z hlavních priorit Evropského summitu spotřebitelů v roce 2015, což je výroční fórum klíčových evropských a mezinárodních tvůrců politik a zúčastněných stran, bylo lepší provádění a vymáhání právních předpisů;

I. Úvod a obecné zásady

1.  žádá Komisi, aby při provádění své stávající strategie pro vnitřní trh zohlednila doporučení uvedená v tomto usnesení;

2.  domnívá se, že lepší regulace jednotného trhu by měla být prioritou i společnou odpovědností orgánů EU; je toho názoru, že kvalitní právní předpisy jsou přínosné pro občany a že by měly přispívat k posilování konkurenceschopnosti, tvorbě pracovních míst, hospodářskému růstu a rozvoji malých a středních podniků (MSP) a současně zaručovat vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, a sice způsobem, jenž stimuluje, a nikoli potlačuje evropské hospodářství;

3.  „zlepšování právní úpravy“ vnímá v kontextu celého politického cyklu, v němž všechny prvky přispívají k účinné a účelné regulaci; domnívá se proto, že zvláštní ukazatelé pro měření úspěšnosti dotčených právních předpisů by měly být zahrnuty již do úvodního posouzení dopadu a následně používány v celém politickém cyklu, včetně při uplatňování právních předpisů poté, co vstoupí v platnost;

4.  připomíná v této souvislosti význam transparentních a dostupných informací; vyjadřuje politování nad tím, že zatímco k dokumentům Evropského parlamentu mají občané přístup, v případě dokumentů Rady tomu tak není a že přístup k nim zůstává omezený;

5.  domnívá se, že výchozím bodem pro formulování politiky musí být zásada subsidiarity, což podtrhne „evropskou přidanou hodnotu“ správy jednotného trhu;

6.  konstatuje, že lhůty stanovené v rámci mechanismu subsidiarity ne vždy poskytují vnitrostátním parlamentům dostatečný čas k tomu, aby mohly důkladně zvážit všechny aspekty uplatňování, soulad se stávajícími právními předpisy nebo jiné praktické záležitosti; domnívá se proto, že parlamenty by mohly hrát aktivnější úlohu, zejména během konzultací;

7.  domnívá se, že by orgány měly společně usilovat o to, aby zásada proporcionality byla zohledňována již při přípravě příslušných právních předpisů; dále je přesvědčen o tom, že v tomto procesu by se mělo usilovat o jednoduchost, transparentnost, soudržnost a dodržování základních práv;

8.  vyzývá Komisi a Radu, aby spolu s Parlamentem zvážily, jak nejlépe zajistit nepřetržité zjednodušování právních předpisů, jelikož úsilí v této oblasti je ku prospěchu spotřebitelů a MSP;

9.  domnívá se, že právní předpisy týkající se jednotného trhu by měly zohledňovat nové možnosti, které přináší digitální revoluce, a měly by být plně kompatibilní s elektronickou veřejnou správou;

10.  vyzývá Komisi, aby posílila úlohu jednotného trhu jakožto samostatného pilíře procesu evropského semestru, který by měl být podpořen výroční zprávou o integraci jednotného trhu sloužící jako jeden z podkladů pro roční analýzu růstu;

II. Nástroje pro lepší regulaci jednotného trhu

Posouzení dopadů

11.  domnívá se, že právní předpisy upravující jednotný trh by měly usilovat o lepší fungování jednotného trhu a že by měly být vytvářeny v souladu s čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a sloužit k podpoře konkurenceschopnosti, inovací, růstu a vytváření pracovních míst; zastává názor, že účinná hodnocení dopadu jsou důležitým nástrojem pro informování tvůrců politik o tom, jak nejlépe formulovat právní předpisy tak, aby bylo dosaženo uvedených cílů a jejich cílů jednotného trhu, a o potenciálních dopadech těchto právních předpisů na platnou legislativu;

12.  s politováním konstatuje, že přibližně 40 % návrhů hodnocení dopadu, které Výbor pro posuzování dopadu analyzoval v letech 2010 až 2014, nemělo dostatečnou kvalitu a bylo vráceno zpět k přepracování;

13.  domnívá se, že má-li být hodnocení dopadu účinným nástrojem, mělo by být vypracováno na základě úplných, objektivních a kompletních informací a důkazů a mělo by zahrnovat všechny možnosti, které mají významný dopad nebo které jsou důležité z politického hlediska; domnívá se, že při hodnocení dopadu by se rovněž mělo přihlížet k následným posouzením platných právních předpisů týkajících se téže oblasti a k tomu, zda je nová legislativní iniciativa v souladu s ostatními politikami a obecnými cíli Evropské unie;

14.  považuje za politováníhodné, že hodnocení dopadu předkládaná Parlamentu společně s předběžnými návrhy stále vykazují nedostatky, jak na to upozornilo např. oddělení Parlamentu pro předběžné posuzování dopadů ve své analýze hodnocení dopadu, které bylo přílohou návrhu směrnice o dodávání rádiových zařízení na trh;

15.  domnívá se, že součástí postupu hodnocení dopadu by mělo být i důkladné zvážení vědeckých doporučení, která by měla zejména doložit, jak a proč byla v přípravných fázích přijata daná politická řešení, což prospěje politickému procesu; dále zastává názor, že hodnocení dopadu musí zohlednit tempo digitálních inovací a digitálního rozvoje a skutečnost, že jsou zapotřebí právní předpisy, které budou technologicky neutrální a obstojí i v budoucnu;

16.  poukazuje na skutečnost, že není jasně vymezeno, zda mají být možné dopady návrhů REFIT kvantifikovány či nikoli; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byly cíle návrhů REFIT jasněji vymezeny a aby jednotlivé návrhy vyčíslily potenciální přínosy a úspory nákladů;

17.  upozorňuje, že hodnocení dopadu připojené k návrhu by mělo být doplněno o posouzení dopadů podstatných změn přijatých spoluzákonodárci; zdůrazňuje, že by měla být stanovena jasná a transparentní pravidla, která vymezí podmínky pro to, kdy by měla být vypracována dodatečná posouzení dopadů; připomíná, že Parlament například důkladně posoudil možné dopady některých svých pozměňovacích návrhů, které se týkaly dvou směrnic o veřejných zakázkách, na MSP; naléhavě proto vyzývá Radu, která od roku 2007 pro své pozměňovací návrhy žádné hodnocení dopadu nevypracovala, aby v této činnosti více angažovala;

18.  připomíná, že odpovědnost za subsidiaritu překračuje působnost Komise, Rady a Parlamentu a svou úlohu v ní hrají i vnitrostátní parlamenty;

19.  konstatuje, že ve studii o inteligentní regulaci jednotného trhu, kterou zadal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, se uvádí, že Parlament a Rada by mohly k hodnocením dopadu vypracovávaným Komisí přispět cennými poznatky; vyzývá Komisi, aby posoudila možnosti, jak lze do postupu hodnocení dopadu zapojit Parlament a Radu;

Proces konzultací

20.  připomíná, že podle čl. 11 odst. 2 Smlouvy o EU jsou všechny orgány EU povinny vést otevřený, transparentní a pravidelný dialog se zástupci sdružení, občanskou společností a sociálními partnery;

21.  domnívá se, že fáze konzultací by měla vždy zahrnovat oddíl „digitalizace jako standard“, na jehož základě by se Komise snažila plně pochopit potřeby uživatelů a co to znamená pro koncepci služby;

22.  opakuje své stanovisko, že procesy konzultací by měly být otevřené, transparentní a inkluzivní a rozšířeny tak, aby připomínky k návrhům hodnocení dopadu mohlo podávat široké spektrum zúčastněných stran; domnívá se, že tento aspekt je stejně důležitý i u sekundárních právních předpisů, které mají značný význam pro uplatňování předpisů upravující jednotný trh, a proto musí být transparentnější a vyžadují větší kontrolu; domnívá se, že jednou z oblastí, v níž by pravidelné konzultace se zúčastněnými stranami mohly zlepšit uplatňování sekundárních právních předpisů, je celní kodex Unie;

23.  bere na vědomí, že balíček předpisů týkajících se zlepšování právní úpravy obsahuje návrhy na rozšíření fáze strategického plánování, například o počáteční posouzení dopadu; domnívá se však, že stále chybí přehled o pracovním procesu Komise; vyzývá Komisi, aby vypracovala plány, v nichž jasněji nastíní politické iniciativy v jednotlivých odvětvích, a aby usnadnila jejich používání;

24.  domnívá se, že připomínky občanů a podniků podávané u různých asistenčních služeb, jako je portál Your Europe či síť SOLVIT, mají pro legislativní proces velký význam, a proto žádá Komisi, aby příspěvky poskytnuté dotyčnými službami vyhodnotila a zohlednila je při přezkumu příslušných právních předpisů;

25.  je přesvědčen, že rozsáhlé a řádně vyvážené konzultace mají v legislativním procesu zásadní místo; domnívá se, že zveřejňování dokumentů a důkazů a vybídnutí všech zúčastněných stran, aby účinně přispívaly k rozvoji politiky v této oblasti, představují důležité stimuly pro inovace a upevňování jednotného trhu, zejména pokud jde o agendu jednotného digitálního trhu;

26.  zdůrazňuje, že malé podniky často nemají čas a prostředky na to, aby se účastnily pravidelných konzultací; zastává názor, že Komise by měla najít uživatelsky vstřícnější a inovativní způsoby, jak oslovit MSP a startupy;

27.  zastává názor, že ke konzultacím zúčastněných stran je třeba zaujmout komplexní přístup a že by mělo jít o nepřetržitý proces ve všech fázích legislativního cyklu, a nikoli o občasnou záležitost; v této souvislosti znovu Komisi vyzývá, aby zvážila vytvoření fóra evropských zúčastněných stran pro lepší právní úpravu a snížení administrativní zátěže;

28.  zdůrazňuje, že tyto konzultace se zúčastněnými stranami by měly být co nejvíce inkluzivní a že by do nich měly být zapojeny zejména MSP, mikropodniky a organizace občanské společnosti;

29.  je přesvědčen, že pokud by veřejné konzultace bylo možno vést ve všech úředních jazycích a pokud by byla zlepšena jejich dostupnost a srozumitelnost, dosáhlo by se odpovídající vyšší účasti na konzultačním procesu a transparentnějšího přístupu k němu;

Uplatňování

30.  věří, že úplné a řádné uplatňování právních předpisů v oblasti jednotného trhu má zásadní význam a že užitečnou pomůckou jsou jasné, komplexní a vícedimenzionální ukazatele, máme-li v plné míře pocítit přínosy jednotného trhu; je znepokojen tím, že cíle týkající se uplatňování předpisů nejsou vždy plněny; žádá zejména o plné a správné uplatňování směrnice o službách; připomíná, že mezi členskými státy a odvětvími přetrvávají značné rozdíly;

31.  domnívá se, že jelikož Komise hodlá snížit svůj legislativní výstup, bude možné se důsledněji zaměřit na politické iniciativy, což poskytne více času k hlubší reflexi; toho pak bude možné využít k lepšímu zapojení zainteresovaných stran;

32.  zdůrazňuje význam srovnávacích tabulek pro sledování správného uplatňování předpisů; vybízí členské státy, aby sestavovaly a zveřejňovaly vlastní srovnávací tabulky;

33.  považuje za politováníhodné, že navzdory 0,5% cíli, který Komise navrhla v Aktu o jednotném trhu, některé členské státy s jeho plněním stále zaostávají; zdůrazňuje, že důležité nejsou pouze cíle týkající se formální transpozice a provádění, ale rovněž kvalita transpozice předpisů ve vnitrostátním právu, jejich skutečné provádění v praxi a problémy či výzvy, které v reálném životě mohou přinášet zúčastněným stranám;

34.  domnívá se, že má-li se skutečně dosáhnout přínosů plně fungujícího jednotného trhu, měly by Komise a vnitrostátní parlamenty spolupracovat, aby se mohly poučit z osvědčených postupů a ze zkušeností získaných při uplatňování právních předpisů Unie a tak zajistit, aby kvůli nedostatečnému nebo nesoustavnému uplatňování předpisů v členských státech nebylo plnění cílů těchto právních předpisů mařeno;

35.  je toho názoru, že by měl být jasněji vymezen fenomén tzv. gold-platingu, kdy dochází k regulaci nad rámec požadavků unijních právních předpisů, aby bylo možné takové případy identifikovat, neboť pro osoby a podniky, které se snaží předpisům vzniklým na úrovni EU porozumět a uplatňovat je, to přináší těžkosti a dodatečné náklady; vyzývá členské státy, aby ve zprávách o uplatňování předpisů objasnily a určily, kdy se jedná důsledek právního předpisu EU a kdy o důsledek vnitrostátních požadavků; žádá, aby členské státy měly možnost uplatnit přísnější standardy v případech, kdy právo EU pouze stanoví minimální harmonizaci;

Monitorování a řešení problémů

36.  vyzývá Komisi, aby nadále usilovala o pravidelnou aktualizaci stávajících pokynů k nařízením; žádá zejména, aby byly v úzké spolupráci s Parlamentem urychleně aktualizovány pokyny z roku 2009 pro provádění/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách za účelem zajištění jejich souladu s potřebami digitálního věku; považuje za politováníhodné, že se kvalita služeb v členských státech značně liší z důvodu jejich nedostatečného upřednostnění i chybějících zdrojů; požaduje proto posílený správní rámec na úrovni EU s cílem zlepšit fungování těchto nástrojů a služeb;

37.  považuje alternativní řešení sporů a řešení sporů on-line za klíčové nástroje pro zlepšení jednotného trhu zboží a služeb; zdůrazňuje, že tyto nástroje umožní spotřebitelům a obchodníkům vyřešit své spory nákladově efektivním a jednoduchým způsobem bez zapojení soudů; vybízí Komisi a členské státy, aby o těchto důležitých nástrojích zvyšovaly povědomí;

38.  zdůrazňuje, že jednotná kontaktní místa, jejichž posláním je podporovat řešení konfliktů, tak jako SOLVIT, ECC-Net a FIN-Net, jsou službami, které zlepšují fungování vnitřního trhu; vyzývá Komisi, aby poskytla prostředky na zvýšení povědomí o těchto nástrojích a na rozvoj jejich komplementarity;

39.  vítá projekty SOLVIT a EU Pilot, které mají zabránit tomu, aby Komise musela proti členským státům zahajovat řízení o nesplnění povinnosti; domnívá se nicméně, že by služby nabízené v rámci projektu EU Pilot měly být zlepšeny, zejména lhůty pro reakci po vydání upozornění;

40.  domnívá se, že by systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) měl být i nadále rozšiřován o další nástroje jednotného trhu, aby se z něj stal centrální informační uzel; zdůrazňuje, že by jeho rozšíření odpovídalo zásadě „pouze jednou“ v souladu s nedávnými iniciativami Komise;

41.  zastává názor, že digitální platformy, jako jsou jednotná kontaktní místa, IMI a ISA2, jsou důležité pro lepší fungování jednotného trhu tím, že se usnadní přeshraniční výměny informací mezi orgány členských států;

42.  je znepokojen nízkou mírou povědomí a informovanosti Evropanů o dostupných službách, jako jsou Vaše Evropa, Vaše Evropa – Poradenství, Evropská síť služeb zaměstnanosti, síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, jednotná kontaktní místa, SOLVIT a alternativní řešení sporů a řešení sporů on-line;

43.  domnívá se, že služby jako Vaše Evropa, Vaše Evropa – Poradenství, Evropská síť služeb zaměstnanosti, síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, jednotná kontaktní místa, síť SOLVIT, SOLVIT Plus i alternativní řešení sporů a řešení sporů on-line jsou užitečnými a levnými alternativami k právním krokům; konstatuje, že o existenci dotyčných nástrojů jsou informována pouze 4 % spotřebitelů a společností a že míra využívání těchto služeb je v současnosti velmi nízká; vyzývá Komisi a členské státy, aby za účelem odstranění tohoto problému dále zlepšovaly povědomí o těchto nástrojích a současně zkoumaly, zda jsou jejich výstupy a reakce pro uživatele dostačující; dále Komisi žádá, aby v zájmu zvýšení spokojenosti uživatelů usilovala o lepší spolupráci mezi různými asistenčními službami, jako je Vaše Evropa a SOLVIT;

44.  žádá Komisi, aby důkladně posoudila vzájemnou interakci těchto služeb a aby se zabývala možností nahradit je jediným kontaktním místem, kde by byly spotřebitelům případně doporučeny další nástroje;

45.  domnívá se, že by toto posouzení mělo zajistit lepší vymezení dotčených služeb s cílem dosáhnout lepšího rozdělení činností, a předejít tak jejich překrývání;

46.  žádá Komisi, aby vytvořila komunikační a vzdělávací strategii pro zvýšení povědomí občanů a podniků všech velikostí o asistenčních službách; v této souvislosti doporučuje vytvořit jednotný portál s přístupem ke všem asistenčním službám;

47.  domnívá se, že nadcházející přezkum nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele by měl plně zohlednit potřebu zlepšení informačního toku mezi jednotlivými nástroji jednotného trhu;

48.  zdůrazňuje významnou úlohu monitorovacího nástroje Komise „EU Sweeps“, zejména s ohledem na dobře fungující jednotný digitální trh;

49.  uznává pozitivní úlohu kontrolních opatření EU (EU Sweeps) zahájených Komisí, která mají posílit prosazování právních předpisů pomocí koordinovaných kontrolních činností v on-line prostředí; je přesvědčen, že akce EU Sweeps by mohly být rozšířeny i na odvětví fungující off-line;

50.  se znepokojením konstatuje, že podle zpráv portálu Vaše Evropa se lidé, kteří se pokoušejí uplatnit svá práva, soustavně dotazují na určité oblasti, jako například oblast elektronického obchodu a uznávání kvalifikací; domnívá se, že by Komise měla spolu s vnitrostátními a regionálními subjekty na tuto skutečnost reagovat a zlepšit chápání těchto práv;

51.  domnívá se, že k plnému pochopení toho, jaké mají právní předpisy jednotného trhu skutečné dopady na spotřebitele a podniky, je zapotřebí mít k dispozici kvalitativní i kvantitativní posouzení jejich uplatňování, nikoli pouze samotná čísla o tom, zda byly směrnice formálně provedeny, či nikoli;

52.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo možné vytvořit „systém včasného varování“, jenž by upozorňoval na problémy s prováděním či uplatňováním právních předpisů EU;

53.  zastává názor, že by systematické prověřování spotřebitelských trhů na úrovni EU vedlo k včasnějšímu odhalení vznikajících trendů a hrozeb pro spotřebitele a podniky; zdůrazňuje v této souvislosti pozitivní úlohu všech zúčastněných stran, včetně spotřebitelských organizací;

54.  vyzývá Komisi, aby posoudila výkonnost kontaktních míst pro výrobky stanovených v nařízení o vzájemném uznávání z roku 2009 a v nařízení o stavebních výrobcích z roku 2011;

Vymáhání a dozor nad trhem

55.  zdůrazňuje potřebu užší spolupráce mezi nástroji správy jednotného trhu, jež přijímají stížnosti spotřebitelů na porušování právních předpisů EU, kterého se dopouštějí obchodníci a vnitrostátní donucovací orgány, prostřednictvím formálních postupů a lepší výměny údajů;

56.  vyzývá Komisi, aby důkladně posoudila důslednost a účinnost postupů provádění a v neposlední řadě také řízení pro nesplnění povinností, zejména pokud jde o právní předpisy v oblasti jednotného trhu;

57.  považuje za politováníhodné, že přístup Parlamentu k příslušným informacím, které souvisejí s postupem předcházejícím řízení o nesplnění povinnosti a postupem při nesplnění povinnosti, je omezený, a vyzývá ke zvýšení transparentnosti v této oblasti, avšak současně k řádnému dodržování pravidel důvěrnosti;

58.  naléhavě vyzývá Komisi, aby včas a rychleji zahájila řízení pro nesplnění povinnosti v případech, kdy jsou k dispozici důkazy o neprovedení právních předpisů a kdy se ani přes přiměřené úsilí nepodařilo problémy odstranit pomocí nástrojů, jako je mediace formou alternativního řešení sporů, řešení sporů on-line, mechanismu EU Pilot či sítě SOLVIT, nebo pomocí jiných mechanismů, které předcházejí řízení o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje, že členské státy mají stejnou odpovědnost za prosazování právních předpisů EU a že by měly zajistit jejich efektivní a účinné prosazování v zájmu ochrany práv spotřebitelů a vytvoření stejných podmínek pro podniky v celé Evropě;

59.  hodlá plnit svou úlohu při prosazování právních předpisů EU, mimo jiné tak, že bude prověřovat jejich uplatňování a kontrolovat Komisi a zejména bude usilovat o roční nebo alespoň podrobnější zprávy Komise o pracovních programech týkající se konkrétně prosazování právních předpisů;

60.  zdůrazňuje, že ve svém usnesení ze dne 4. února 2014 o provádění směrnice 2005/29/ES(4) o nekalých obchodních praktikách vyzval Komisi, aby shromáždila a analyzovala údaje o sankcích uplatněných členskými státy a o efektivitě režimů prosazování, zejména pokud jde o složitost a délku postupů prosazování; opětovně vyzývá Komisi, aby Parlamentu poskytla výsledky těchto analýz;

61.  domnívá se, že nástroje pro dohled nad trhem by měly být uplatňovány ve spojení s nástroji jednotného trhu, neboť se tak posílí prosazování právních předpisů EU;

62.  v této souvislosti poukazuje na to, že vnitrostátní orgány nevyužívají Informační a komunikační systém pro dozor nad trhem (ICSMS) vždy správně nebo že nezbytná opatření nepřijímají včas; zdůrazňuje zejména, že je třeba zlepšit předávání případů mezi orgány veřejné moci;

63.  je znepokojen skutečností, že podle analýzy vzorků, kterou Komise vypracovala v roce 2014, 60 % uzavřených šetření v souvislosti s výrobky nepodalo informace o zemi původu, 32 % šetření týkajících se strojírenských výrobků postrádalo klasifikaci rizik a 5 % vstupů neodkazovalo na nařízení či směrnici EU, k jejichž porušování dochází; žádá Radu a členské státy, aby se tímto problémem vážně zabývaly a aby Parlament informovaly o opatřeních, která v tomto ohledu hodlají přijmout;

Hodnocení ex post a přezkum

64.  vítá, že v rámci programu REFIT byla zavedena lhůta pro pravidelný přezkum a odvětvové analýzy, jejichž konečným cílem by mělo být zlepšení kvality a zjednodušení právních předpisů Unie a jejich efektivnější přiblížení potřebám občanů a podniků, zejména mikropodniků a MSP;

65.  domnívá se však, že analýzu je třeba zkvalitnit a soustředit ji na to, zda dosud přijaté legislativní kroky účinně přispěly k naplnění svých cílů a zda jsou v souladu se stávajícími politickými cíli; zdůrazňuje rovněž význam transparentnosti v rámci procesu REFIT; v této souvislosti se domnívá, že hlavní cíl snížení administrativní a regulační zátěže může pozitivně přispět k zajištění toho, aby stanovené cíle byly naplňovány co nejefektivněji a s co nejnižšími náklady pro občany a podniky;

66.  konstatuje, že kumulativní náklady na regulaci často představují překážku pro účastníky jednotného trhu, zejména pro MSP; vítá tudíž závazek Komise, že se bude touto záležitostí zabývat; zdůrazňuje, že každá taková analýza by měla být zaměřena na odstranění překážek přístupu na trh a na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže pro všechny účastníky;

67.  vyzývá Komisi, aby zlepšila svou znalost faktorů, které ovlivňují naplňování cílů politik, například dopadu doplňkových či kolizních politik přijímaných na evropské či vnitrostátní úrovni, ale rovněž dopadů a nákladů, pokud by nebyla přijata žádná opatření, s cílem zlepšit tvorbu politik a v konečném důsledku přispět k lepší regulaci jednotného trhu;

68.  domnívá se, že ve výjimečných případech, zejména pokud se jedná o fenomény dočasné povahy, stojí za zvážení doložky o skončení platnosti a doložky o přezkumu, v nichž by se orgány zavázaly k aktualizaci právních předpisů a k jejich zachování pouze v nutných případech; považuje záruky za nezbytný prostředek, jak zajistit, aby nevypršela platnost zásadních právních předpisů;

III. Závěr

69.  zdůrazňuje, že lepší právní úprava jednotného trhu neznamená zrušení veškeré regulace nebo snížení nároků na regulaci, například v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti, ochrany spotřebitelů a sociálních norem, ale spíše usiluje o odstranění zbytečných předpisů, byrokracie a negativních dopadů a současně o vytvoření konkurenčního regulačního prostředí, které v Evropě podpoří zaměstnanost a podnikání;

70.  zdůrazňuje, že jednotný trh nesmí příliš zatěžovat či potlačovat výrobu, inovace a obchod, a je nástrojem, který Evropě vrátí pracovní místa a hospodářský růst, jež se přesunuly mimo EU;

71.  zdůrazňuje tudíž, že společná odpovědnost za lepší regulaci jednotného trhu povede k zajištění společných přínosů: k vytvoření silného a dynamického jednotného trhu, který přispívá k dlouhodobému růstu v Evropě, a tím i k blahobytu jejích občanů;

o
o   o

72.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi, Radě, Evropské radě a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 75.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0069.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0164.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0063.


Vyučování o EU ve škole
PDF 435kWORD 117k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole (2015/2138(INI))
P8_TA(2016)0106A8-0021/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2012/EU ze dne 21. listopadu 2012 o Evropském roku občanů (2013)(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na období 2014–2020(3),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení(4),

–  s ohledem na prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání („Pařížské prohlášení“), které bylo přijato na neformálním zasedání ministrů školství Evropské unie dne 17. března 2015,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“)(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2015 nazvané Návrh společné zprávy Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) (COM(2015)0408),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 14. září 2015 o přijetí ročního pracovního programu na rok 2016 pro provádění programu „Erasmus+“: programu Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport (C(2015)6151),

–  s ohledem na závěry Rady ze zasedání ve dnech 28. a 29. listopadu 2011 o referenční úrovni mobility ve vzdělávání(6),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvané Předloha společné zprávy Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (COM(2015)0429),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. dubna 2009 nazvané Strategie EU pro mládež: investování do mládeže a posílení jejího postavení – Obnovená otevřená metoda koordinace přístupu k problémům a příležitostem mládeže (COM(2009)0200),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)(7),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. května 1992 o politice v oblasti vzdělávání a odborné přípravy vydané v rámci příprav na rok 1993(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2006 o iniciativách na doplnění učebních osnov o vhodná podpůrná opatření zohledňující evropský rozměr(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 o zlepšování kvality vzdělávání učitelů(11),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0021/2016),

A.  vzhledem k tomu, že vzdělání je základní lidské právo a veřejný statek, který by měl být stejnou měrou dostupný všem;

B.  vzhledem k tomu, že hlavní úlohou vzdělávání je formovat plně uvědomělé občany, a nemá tedy jen naplňovat hospodářské cíle unijních a vnitrostátních strategií;

C.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů vzdělávání je připravit jednotlivce na život a aktivní občanství ve stále složitější, náročnější, multikulturnější a integrovanější společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že v průzkumu veřejného mínění Eurobarometr z roku 2014 uvedlo 44 % občanů Evropské unie, že mají nedostatečné povědomí o tom, jak EU funguje, a 52 % Evropanů je přesvědčeno, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu(12);

E.  vzhledem k tomu, že k posledním volbám do Evropského parlamentu se dostavilo pouze 42,61 % občanů EU a pouze 27,8 % osob ve věku 18–24 let, což představuje nejnižší volební účast od roku 1979(13);

F.  vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích; vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU;

G.  vzhledem k tomu, že podle zvláštního průzkumu Eurobarometru č. 437 z roku 2015 se převážná většina Evropanů domnívá, že by v učebních osnovách a výukových materiálech měly být informace o rozmanitosti ve smyslu náboženského vyznání nebo víry, etnického původu, sexuální orientace a pohlavní identity(14);

H.  vzhledem k tomu, že větší informovanost o přínosech evropských politik, jako je volný pohyb osob a služeb v Unii a programy mobility v rámci EU, může pomoci vytvořit pocit sounáležitosti s EU a pospolitosti a schopnost přijímání multikulturní a mnohonárodnostní společnosti;

I.  vzhledem k tomu, že vylepšení systémů vzdělávání a učebních osnov spolu s vyšším vlivem a účastí Evropanů na rozhodovacích postupech v oblasti politik by navodily větší zájem o záležitosti EU a podpořily by smysl pro porozumění a pocit sounáležitosti, a nadto by přispěly k řešení sociálního rozdělení, kulturní segregace a pocitu zbavení osobní svobody;

J.  vzhledem k tomu, že většina členských států zahrnula výuku o EU do svých učebních osnov a vzdělávacích programů pro učitele; vzhledem k přetrvávajícím rozdílům mezi jednotlivými členskými státy a v rámci jejich území;

K.  vzhledem k tomu, že jestliže se v některých členských státech témata týkající se EU obecně prolínají různými stupni vzdělávání a různými předměty v rámci povinné školní docházky, primárně tvoří malou část učebních osnov, které daný učitel musí zajistit;

L.  vzhledem k tomu, že znalosti a dovednosti učitelů a dalších pedagogických pracovníků o tématech týkajících se EU je třeba dále zlepšovat a aktualizovat prostřednictvím počáteční a průběžné odborné přípravy, a vzhledem k tomu, že vzdělávacím zařízením a učitelům je třeba v tomto ohledu poskytovat účinnou pomoc, která je šitá na míru a odpovídá jejich konkrétním potřebám;

M.  vzhledem k tomu, že podle studie s názvem „Vyučování o Evropě ve škole“, kterou pro GŘ pro vzdělávání a kulturu vpracovala soukromá poradenská společnost ICF GHK (15), zajišťují vzdělávání učitelů o otázkách EU především instituce a asociace mimo vysokoškolské vzdělávání;

N.  vzhledem k tomu, že studie dopadů programu Erasmus předložená Komisí v roce 2014 ukazuje na to, že mobilita ve vzdělávání a internacionalizace studií mají pozitivní dopad nejenom na učební osnovy a na zaměstnatelnost, ale také ve smyslu znalostí Evropy, vytváření povědomí o evropském občanství a pozitivního postoje k Evropě, a na hlasování v evropských volbách;

Evropský rozměr v oblasti vzdělávání

1.  upozorňuje na rostoucí význam evropského rozměru v oblasti vzdělávání napříč různými obory, stupni a formami vzdělávání a zdůrazňuje, že je nutné chápat tento pojem široce a do hloubky s přihlédnutím k jeho komplexní, dynamické a mnohovrstevné povaze a že vyučování o EU ve škole je jeho velmi důležitou složkou;

2.  zdůrazňuje, že unijní rozměr v oblasti vzdělávání má rozhodující význam pro to, aby občané lépe chápali EU a opětovně se k ní přiblížili, a přispívá k posílení významu hodnot zakotvených v článku 2 SEU a k zajištění větší váhy Unie v provázaném světě;

3.  zdůrazňuje, že je třeba porozumět a prosazovat oddanost základním hodnotám Evropské unie; poukazuje na to, že znalost a pochopení společné historie a hodnot EU a jejích členských států je klíčem k vzájemnému porozumění, mírovému soužití, toleranci a solidaritě, ale i k porozumění klíčovým zásadám Evropské unie;

4.  poukazuje na to, že vzhledem k tomu, jak EU ovlivňuje každodenní život svých občanů, by měla být viditelnější a lépe začleněná do výukových materiálů a mimoškolní zájmové činnosti; domnívá se, že náplň výuky, která bude výslovně souviset s EU, může výrazně obohatit učební osnovy a zásadním způsobem přispět k osobnímu rozvoji a růstu účastníků vzdělávání;

5.  zdůrazňuje, že je nutné využívat aktivní a participativní vyučovací metody přizpůsobené věku, úrovni znalostí, potřebám a zájmům účastníků vzdělávání a využívat v plné míře příležitostí, jež nabízejí informační a komunikační technologie a média, včetně sociálních médií;

6.  zdůrazňuje, že díky unijnímu rozměru v oblasti vzdělávání by žáci neměli získávat jenom znalosti a rozvíjet svůj smysl pro sounáležitost a dovednosti evropského občanství, ale měli by se také zapojit do kritické diskuse o EU, mimo jiné učením se o základních hodnotách EU vycházejících z dodržování zásad právního státu a lidských práv, o správě a rozhodovacích procesech EU a o tom, jak tyto procesy ovlivňují jejich členský stát a jejich demokratickou účast; vybízí k hraní rolí v rámci Evropského parlamentu mládeže, což by mělo pomoci dětem a studentům pochopit evropské procesy a zvýšit jejich povědomí o evropských záležitostech;

7.  upozorňuje na to, že EU utvářejí její členské státy, které prošly specifickým historickým vývojem a mají specifickou kulturu, a že rozvoj Unie je i nadále neoddělitelně spjat s jejími členskými státy; zároveň zdůrazňuje příspěvek různých kultur k evropským společnostem a dědictví;

8.  poukazuje na to, že EU své členské státy výrazně ovlivňuje a že při vyučování o EU ve škole je třeba zohlednit jak roli členských států při utváření EU, tak vliv EU na vývoj v jednotlivých zemích;

9.  poukazuje na to, že členské státy a EU musejí jít všem aktérům zapojeným do výuky a učení se o EU ve škole příkladem tím, že budou samy základní evropské hodnoty sociálního začleňování a evropské a světové solidarity používat v praxi;

10.  připomíná, že je nutné poskytnout učitelům a pedagogickým pracovníkům lepší a rozsáhlejší možnosti celoživotního profesního rozvoje na začátku jejich kariéry i v jejím průběhu a poskytnout jim odpovídající podporu a zdroje, aby byli s to zahrnout do své výuky unijní rozměr, zejména co se týče výuky historie a výchovy k občanství, a rovněž provádět strategie zaměřené na studenta a přizpůsobit výukové metody potřebám studentů;

11.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat a podněcovat vícejazyčné a mezikulturní dovednosti vyučujících a rovněž příležitosti mobility, vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů mezi pedagogickými pracovníky, například pořádáním seminářů na evropské úrovni;

12.  zdůrazňuje úlohu univerzit pro přípravu a vzdělávání vysoce kvalifikovaných a motivovaných učitelů a pedagogických pracovníků; vyzývá k podnícení a podpoře opatření členských států přijímaných ve snaze nabídnout možnosti specializovaných kvalifikačních kurzů v rámci univerzit, které by byly otevřené a přístupné zapsaným studentům i učitelům a pedagogickým pracovníkům z praxe;

13.  zdůrazňuje význam a potenciál evropského přístupu k výuce historie – přičemž je nutné mít na paměti pravomoci členských států v této oblasti –, jelikož některé historické události byly rozhodující pro vznik evropské myšlenky a hodnot; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly společnosti zabývající se dějinami a střediska historického výzkumu, s cílem zdůraznit hodnotu jejich vědeckého příspěvku k evropské historii a jejich úlohu při udržování znalostí učitelů na aktuální úrovni;

14.  požaduje, aby Dům evropských dějin vypracoval speciálně pro studenty a jejich učitele na všech stupních vzdělávání zvláštní programy, nástroje a činnosti, ve snaze o vytvoření přesvědčivého vyprávění o evropské integraci a jejích základních hodnotách;

15.  žádá, aby ve státech, které jsou nebo budou součástí EU, byla neprodleně modernizována a posílena výchova k občanství a občanská výchova týkající se EU tak, aby si žáci osvojili příslušné znalosti, hodnoty, dovednosti a schopnosti odpovídající jejich věku a aby dokázali myslet kriticky a utvářet si dobře informovaný a vyvážený názor, vykonávat svá demokratická práva a povinnosti, včetně hlasovacího práva, cenili si rozmanitosti, podporovali mezikulturní a mezináboženský dialog a byli aktivními a odpovědnými občany;

16.  poukazuje na to, že větší zapojení žáků a rodičů do řízení škol může přispět k potírání diskriminace a posílení udržitelné participativní demokracie a občanství a k budování důvěry a rozvoji spolupráce mezi jednotlivými subjekty; vyzývá vzdělávací zařízení k tomu, aby zavedla demokratické řízení, mimo jiné poskytnutím větší váhy hlasu zastoupení studentů, a rozsáhleji ho uplatňovala, jelikož k demokracii je třeba vychovávat a je třeba ji zažívat v praxi;

17.  zdůrazňuje, že je nutné posílit motivaci učitelů a studentů a příležitost učit se více o EU prostřednictvím bezprostředních zkušeností, například návštěv škol v jiných zemích, návštěv evropských orgánů, kontaktu s představiteli EU, stáží pro studenty v rámci orgánů EU a mediální výchovy, například Evropského portálu pro mládež, s plným využitím nových informačních a komunikačních technologií a otevřených vzdělávacích zdrojů;

18.  vyzývá k tomu, aby byly plně využity možnosti, jež nabízejí digitální technologie, k dalšímu rozvoji přeshraničního vyučování prostřednictvím digitálních kurzů a videokonferencí s cílem usnadnit studentům odhalování jiného úhlu pohledu a přístupu k jejich oboru;

19.  zdůrazňuje, že výuka cizích jazyků se může významným způsobem podílet na posilování mezikulturního povědomí a poskytnout občanům dovednosti potřebné k životu a práci ve stále složitějším a globalizovaném světě;

20.  vyzdvihuje zásadní význam neformálního a informálního učení, včetně práce s mládeží, dobrovolnictví, mezigeneračního učení, vzdělávání v rodině a vzdělávání dospělých, jakož i sportu coby pedagogického nástroje, pro rozvoj sociálních a občanských dovedností, schopností a řádného chování a pro výchovu odpovědných a aktivních evropských občanů; zdůrazňuje, že tyto schopnosti musejí být uznávány a potvrzeny v rámci formálního vzdělávání a že je nutné vytvořit užší vazby mezi formálním, neformálním a informálním učením;

21.  vyzývá k přijetí interkulturního přístupu k politice vzdělávání, který by umožnil skutečnou integraci studentů z řad přistěhovalců do škol na základě vzájemné znalosti odlišných kultur a vyznávání společných hodnot;

Úloha Unie

22.  vybízí Komisi k tomu, aby i nadále podporovala snahy o začlenění unijního rozměru do vzdělávání a o jeho prosazování a také aby podporovala mobilitu pracovníků v oblasti vzdělávání a aby aktivně předávala informace hlavním zainteresovaným subjektům a občanům, včetně informací o příslušných možnostech financování a dostupných studiích a zprávách; vyzývá v tomto ohledu k lepšímu využívání nových komunikačních technologií a médií, včetně sociálních médií;

23.  vyzývá Komisi, aby poskytla společný rámec a sestavila pokyny pro výuku o EU, které by doplnila o konkrétní příklady, s cílem posílit objektivní a kritické myšlení o tom, jaké výhody Evropská unie svým občanům přináší, přičemž je třeba respektovat pravomoci členských států v oblasti vzdělávání a odborné přípravy;

24.  vyzývá Komisi, aby nabádala k dalšímu výzkumu toho, jak je v dnešní době problematika EU v evropských školách vyučována, do jaké míry se jí zabývají školní osnovy a zkoušky a zda a) učitelé a další pracovníci v oblasti vzdělávání mají dostatečný přístup k příslušným programům a opatřením EU pro profesní rozvoj, celoživotní učení a platformám pro výměnu osvědčených postupů a zda b) financované činnosti zaměřené na začlenění odpovídající výuky o EU do škol mají v konečném důsledku na školy skutečný dopad;

25.  vyzývá Komisi, aby poskytovala podporu a napomáhala sítím, jež prosazují výuku o EU na celostátní, regionální a místní úrovni a podílejí se na ní, a také výměně osvědčených postupů mezi těmito sítěmi na úrovni Unie a aby zřizování těchto sítí a tuto výměnu povzbuzovala a aby identifikovala oblasti, v nichž musí dojít ke zlepšení;

26.  vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy i kandidátskými zeměmi s ohledem na rozměr EU ve vzdělávání a boj proti diskriminaci a předsudkům ve vzdělávacích zařízeních, mimo jiné zhodnocením výukových materiálů a politik proti šikaně a proti diskriminaci;

27.  zdůrazňuje významnou roli, již hrají programy Erasmus+, Evropa pro občany a Kreativní Evropa při podpoře vzdělávání a odborné přípravy, jazykových znalostí, aktivního občanství, kulturního povědomí, mezikulturního porozumění a dalších cenných klíčových a průřezových schopností; zdůrazňuje, že tyto programy jsou důležité pro posilování evropského občanství a že je třeba na ně vyčlenit více odpovídajících finančních prostředků, více se zaměřit na jejich kvalitu a lepší přístup k mobilitě a věnovat zvláštní pozornost učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům, mladým lidem s odlišným sociálně-ekonomickým zázemím, jakož i zranitelným a znevýhodněným skupinám a lidem se zvláštními potřebami;

28.  připomíná širokou škálu opatření, kterou nabízí program Erasmus+, a rovněž jeho oblibu a uznání u široké veřejnosti, zejména pokud se jedná o mobilitu studentů v rámci jejich studia; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily povědomí o těch částech programu Erasmus+, které jsou méně známé, například Evropské dobrovolné službě;

29.  vítá pracovní program Komise pro provádění programu Erasmus+ na rok 2016 a v něm vyjádřený záměr přijmout konkrétní opatření na základě Pařížského prohlášení, zejména taková, která jsou zaměřená na zvýšení dopadu programu Erasmus+ na posilování aktivního a demokratického občanství, mezikulturního dialogu, sociálního začleňování a solidarity, včetně výraznější podpory organizací občanské společnosti, která bude odpovídat jejich klíčové úloze ve vzdělávání občanů;

30.  žádá Komisi, aby posílila pedagogické aspekty a schopnosti reagovat na potřeby škol u projektů financovaných z opatření Jean Monnet, a to tím, že se zajistí, aby školy mohly žádat přímo, a že finanční prostředky budou poskytovány na delší dobu, například na tři roky, v souladu s postupy financování modulů Jeana Monneta; žádá Komisi, aby činnosti modulu Jeana Monneta zpřístupnila zařízením vzdělávajícím učitele a aby tato zařízení nabádala k tomu, aby tyto činnosti začlenila do svých programů;

31.  konstatuje, že Unie v současnosti prochází krizí své demokratické legitimity, a to nejen kvůli tomu, že Evropané mají nedostatečné znalosti o mechanismech EU, ale rovněž v důsledku vyřazení jejich hlasu z rozhodovacích procesů; zdůrazňuje, že pro opětovné získání své legitimity musí Unie zabránit rozpadu svých demokratických struktur a znovu navázat kontakt se svými občany;

32.  žádá Komisi, aby účinně zavedla program Evropa pro občany s cílem splnit cíle demokratické společnosti podporující začlenění, a posílit tak zapojení občanů do rozhodovacích procesů;

33.  vyzývá Komisi, aby úzce sledovala, jakým způsobem veškeré programy EU ovlivňují utváření smyslu pro občanství a občanskou angažovanost u zúčastněných osob;

34.  žádá Komisi, aby dále rozvíjela a v co nejvyšší míře podporovala virtuální platformy eTwinning, EPALE a School Education Gateway a aby i v budoucnu podporovala a rozvíjela další digitální platformy, například internetové stránky Teachers´ Corner, s cílem usnadnit přístup k vysoce kvalitním, snadno použitelným a aktuálním výukovým materiálům o EU dostupným ve všech jazycích EU;

35.  žádá Komisi, aby byla nápomocna kritickému přezkumu materiálů, které jsou v současné chvíli k dispozici na platformě Teachers' Corner, vzdělavateli, jež v současné době vyučují, a vysokoškolskými pracovníky specializovanými na studia o EU za účelem zajištění kvality a vhodnosti;

36.  vyzdvihuje úlohu, kterou sehrávají informační kanceláře evropských orgánů, a vítá jejich závazek přispět k posilování vztahů s členskými státy, s celostátními, regionálními a místními vzdělávacími zařízeními, organizacemi mladých a sdělovacími prostředky, aby se k sobě navzájem přiblížily a aby mladí lidé porozuměli úloze, kterou každý z těchto orgánů sehrává v jejich každodenním životě;

37.  vyzývá k otevřené a sdílené diskusi Komise a měst a místních a regionálních orgánů ohledně vazby mezi školskými systémy a urbanistickými modely, která by byla cestou k porozumění účinkům různých přístupů k mezikulturním vztahům v dnešní Evropě;

38.  vybízí Komisi, aby prosazovala vyučování o EU ve škole jako doporučení, které je třeba formulovat již v začátcích vyjednávacího procesu se zeměmi usilujícími o členství v EU;

Úloha členských států

39.  vybízí členské státy k tomu, aby podporovaly, přezkoumaly a modernizovaly své vzdělávací systémy – a veškeré formy náplně výuky související s EU na všech úrovních vzdělávání, včetně odborného vzdělávání a přípravy – s cílem posílit unijní rozměr v úzké spolupráci se všemi relevantními subjekty na úrovni EU a jednotlivých zemí, přičemž budou důrazně vybízeny regiony a místní orgány, aby učinily totéž, zejména pokud disponují přímými pravomocemi v systémech vzdělávání;

40.  vybízí členské státy, aby podporovaly veškeré možnosti předávání poznatků o problematice EU studentům i učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům prostřednictvím formálního, neformálního a informálního učení a aby plně využívaly a doplňovaly finanční nástroje, programy a iniciativy EU, které mají k dispozici;

41.  žádá členské státy, aby podnikly další kroky na podporu interkulturního, nediskriminačního a inkluzivního vzdělávání a občanských hodnot ve školních a vysokoškolských vzdělávacích programech;

42.  vyzývá členské státy, aby navýšily investice do kvalitního vzdělávání, mimo jiné prohloubením partnerství se soukromým sektorem, aby podporovaly rovné příležitosti pro všechny a aby všem vzdělávacím zařízením a zařízením odborné přípravy, jakož i učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům poskytly potřebnou podporu k tomu, aby mohli do výuky žáků od raného věku, která bude přesahovat hranice školní třídy, začlenit unijní rozměr a aby ho mohli neustále rozvíjet;

43.  vyzývá členské státy, aby zajistily rovný a inkluzivní přístup k inovativnímu a kvalitnímu formálnímu a neformálnímu vzdělávání pro všechny žáky, jakož i příležitostem celoživotního učení; v této souvislosti žádá členské státy, aby přijaly návrh směrnice z roku 2008 o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, který by bránil diskriminaci z těchto důvodů v oblasti vzdělávání;

44.  vyzývá členské státy, aby zapojily migranty, uprchlíky a náboženské komunity do procesů, jež budou postupovat s respektem a posilovat budování občanství, a aby přitom zajistily účast těchto osob na občanském a kulturním životě;

45.  vyzývá členské státy k podpoře a usnadňování vysoce kvalitní odborné přípravy týkající se unijních témat pro učitele, jiné pedagogické pracovníky, vedoucí mládeže a lektory, mimo jiné tím, že by část svého studia v jiném členském státě a že by bylo zajištěno formální uznání jejich schopností učit o EU, například vytvořením a prosazováním označení „Euroučitel“;

46.  domnívá se, že by členské státy ve spolupráci se vzdělávacími subjekty – s nimiž by měly udržovat dialog – měly hledat příležitosti k výměně nápadů a příkladů osvědčených postupů ohledně toho, jak do svých vzdělávacích programů začleňují unijní rozměr, mimo jiné s cílem zlepšit znalosti a porozumění mladých lidí, pokud jde o proces budování unijního občanství a orgány EU, a umožnit jim tak pohlížet na Unii jako na nedílnou součást prostředí, v němž žijí a které mohou a měli by utvářet;

47.  naléhavě členské státy žádá, aby uznaly a podporovaly činnost sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, zejména mládežnických organizací, jíž strukturovaným a udržitelným způsobem přispívají k překonání propasti mezi orgány EU a evropskými občany a podporují a posilují participativní a přímé demokratické nástroje;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50.
(2) Úř. věst. L 325, 23.11.2012, s. 1.
(3) Úř. věst. L 115, 17.4.2014, s. 3.
(4) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
(5) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(6) Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 31.
(7) Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.
(8) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.
(9) Úř. věst. C 150, 15.6.1992, s. 366.
(10) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 100.
(11) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 12.
(12) Standardní Eurobarometr č. 81, jaro 2014. „Veřejné mínění v Evropské unii“ (http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb81/eb81_publ_en.pdf), s. 117 a 131.
(13) http://www.eprs.sso.ep.parl.union.eu/lis/lisrep/13-EPRS-publications/2015/COMM_STUD_558351_UpdateReview-EN.pdf, s. 43-45.
(14) Zvláštní Eurobarometer č. 437, 2015: „Diskriminace v EU v roce 2015“ (http://ec.europa.eu/COMMFrontOffice/PublicOpinion/index.cfm/ResultDoc/download/DocumentKy/68004), s. 100.
(15) http://www.eupika.mfdps.si/Files/Learning%20Europe%20at%20School%20final%20report.pdf.


Erasmus + a další nástroje na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy
PDF 466kWORD 154k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení (2015/2257(INI))
P8_TA(2016)0107A8-0049/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 165 a 166 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 14 této listiny,

–  s ohledem na Kodaňské prohlášení ze dne 30. listopadu 2002 o rozšířené spolupráci v oblasti evropského odborného vzdělávání a přípravy,

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. června 2009 o zavedení evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy(1),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020)(2),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci pro evropskou spolupráci v oblasti mládeže (2010–2018),(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport(4),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES o jednotném rámci Společenství pro průhlednost v oblasti kvalifikací a schopností (Europass)(6),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 nazvané „Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání“(7),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (2006/962/ES)(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o podpoře přístupu mladých lidí na trh práce, posílení statusu praktikantů, stáží a odborné přípravy(9),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení(10),

–  s ohledem na různé nástroje pro uznávání schopností, jako je evropský rámec kvalifikací, evropský systém přenosu a akumulace kreditů, evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu a projekt evropské klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolaní,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2012 nazvané „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků (COM(2012)0669),

–  s ohledem na zprávu Komise adresovanou Evropskému parlamentu a Radě ze dne 28. ledna 2014 o provádění doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. června 2009 o zavedení evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (COM(2014)0030),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o zajišťování kvality v oblasti vzdělávání a odborné přípravy,

–  s ohledem na prohlášení ministrů odpovědných za odborné vzdělávání a přípravu ze dne 22. června 2015 o novém souboru střednědobých výsledků v oblasti odborného vzdělávání a přípravy na období 2015–2020,

–  ohledem na Pařížské prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot, kterými jsou svoboda, tolerance a zákaz diskriminace, prostřednictvím vzdělávání přijaté na neformálním zasedání ministrů školství Evropské unie konaném dne 17. března 2015 v Paříži (8496/15),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0049/2016),

A.  vzhledem k tomu, že mobilita ve vzdělávání a odborné přípravě má význam pro osobní rozvoj, sociální začleňování mladých lidí, multikulturní dialog, toleranci, schopnost pracovat v interkulturním prostředí a aktivní občanství a a jednoznačně prokázala svůj přínos, pokud jde o vzdělání vysoké kvality a zaměstnatelnost;

B.  vzhledem k tomu, že mobilitu ve vzdělávání a odborné přípravě je nutné dále podpořit v souvislosti jak se současnými, tak i s návaznými programy EU v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a v oblasti politiky zaměstnanosti a soudržnosti;

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2002 ministři z EU pro odborné vzdělávání a přípravu zahájili tzv. „Kodaňský proces“ s cílem rozšířit evropskou spolupráci v této oblasti a zlepšit výsledky, kvalitu a atraktivitu odborného vzdělávání a přípravy v Evropě;

D.  vzhledem k tomu, že se Kodaňský proces zakládá na společně dohodnutých prioritách, které se pravidelně přehodnocují s cílem zajistit mj. snadnější mobilitu a podpořit používání různých možností odborné přípravy v rámci celoživotního vzdělávání;

E.  vzhledem k tomu, že podle Eurostatu dosahovala nezaměstnanost v EU v roce 2014 i přes pomalé oživení stále 10,2 %; vzhledem k tomu, že v celé EU nyní dosahuje nezaměstnanost mládeže 22,1%, ve věku od 55 do 64 let pracuje pouze 51 % obyvatel a rozdíl v zaměstnanosti starších mužů a žen dosahuje 13,6 procentního bodu;

F.  vzhledem k tomu, že neformální a informální učení a odborná příprava mohou významně přispět k řešení současných problémů v oblasti celoživotního učení, jako je předčasné ukončování školní docházky, nepřijatelný počet mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), a nedostatek v oblasti dovedností nebo nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi;

G.  vzhledem k tomu, že na trhu práce přetrvává nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, jak ukazuje vysoká míra volných pracovních míst uvedená v hospodářské prognóze Komise z podzimu 2015;

H.  vzhledem tomu, že v oblasti oblasti odborného vzdělávání jsou znalosti jazyků menší a vyžadují specifickou podporu;

I.  vzhledem k tomu, že je nutné znovu potvrdit politický závazek podporovat činnost EU v oblasti celoživotního vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy, a to především na základě opatření v oblasti mobility, která by se zaměřovala na rozvoj průřezových schopností, jako je přizpůsobivost, zvídavost, schopnost se učit a mezilidské a občanské dovednosti;

J.  vzhledem k tomu, že nedávný sociálně-ekonomický vývoj zdůrazňuje, že je třeba, aby systémy celoživotního učení a odborného vzdělávání a přípravy byly nejen účinnější, ale také přístupnější a ve větší míře začleňující, pokud jde o znevýhodněné skupiny a osoby se zvláštními potřebami; vzhledem k tomu, že k rozšíření přístupu ke vzdělání by nemělo docházet na úkor jeho kvality;

K.  vzhledem k tomu, že trvalá finanční podpora opatření v oblasti mobility a činnosti v rámci celoživotního vzdělávání a získávání znalostí v oblasti odborného vzdělávání a přípravy má naprosto zásadní význam, zejména v době stávající hospodářské krize;

L.  vzhledem k tomu, že regionální a místní úroveň mají zásadní význam pro podporu iniciativ, které se zabývají novými modely mobility s cílem zajistit účinnost, transparentnost a kvalitu finančních prostředků a programů v oblasti odborného vzdělávání a přípravy; vzhledem k tomu, že mobilita v oblasti odborného vzdělávání a přípravy mládeže a učňů podporovaná na regionální a místní úrovni by měla být koordinována v rámci širokého procesu demokratického a participačního vládnutí zaměřeného na řešení nejdůležitějších sociálně-ekonomických a environmentálních problémů se zapojením mikropodniků, malých a středních podniků, nových a začínajících podniků, místních komunit a sociálních partnerů;

M.  vzhledem k tomu, že podnikatelé, obchodní a průmyslové komory, odpovídající profesní subjekty pro řemesla a zemědělce, odborové svazy a další přísluší sociální partneři by měli být aktivně zapojeni do koncipování, organizace, provádění a financování odborného vzdělávání a přípravy, a to včetně mobility; vzhledem k tomu, že pokud jde o koncipování odborného vzdělávání a přípravy, je třeba zabývat se i sociálními aspekty a zahrnout takové oblasti, jako je spravedlivý obchod, sociální podnikání, alternativní obchodní modely, jako jsou družstva, přičemž do organizace by měli být zapojeni příslušní partneři v těchto oblastech;

N.  vzhledem k tomu, že ačkoli mobilita mladých lidí by měla být za účelem zvýšení jejich zaměstnatelnosti podporována, neměla by se stát jediným řešením nezaměstnanosti mládeže;

Hodnocení výsledků a určení hlavních problémů

1.  domnívá se, že vzdělání je základním lidským právem a veřejným statkem, který by měl být stejně přístupný pro všechny; vyzývá EU a členské státy, aby se zabývaly socio-ekonomickými omezeními, která brání rovnému přístupu k možnostem, jež poskytuje odborné vzdělávání a příprava, včetně mobility; uznává, že je třeba posílit úlohu a výsledky stávajících programů a iniciativ týkajících se mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, pokud jde o jejich dostupnost, otevřenost a inkluzivnost, aby se tak podpořil personalizovaný přístup ke vzdělávání, omezila se míra předčasného ukončení školní docházky a zaručil se rovný přístup k opatřením v oblasti mobility v rámci programu Erasmus+ pro znevýhodněné skupiny a skupiny osob se zvláštními potřebami; zdůrazňuje proto, že je třeba v oblasti přípravy vytvořit pro osoby z řad přistěhovalců nebo z ekonomicky znevýhodněných rodin, studenty ze vzdálených regionů, osoby se zdravotním postižením a osoby se zvláštními potřebami flexibilní, různorodé a jejich potřebám uzpůsobené možnosti mobility, přičemž je nutno rovněž vzít v potaz genderové hledisko;

2.  potvrzuje, že při řešení otázek mobility a vzdělávání je zapotřebí zachovávat perspektivu z hlediska rovnosti pohlaví a brát v úvahu potřeby osob trpících četnými formami diskriminace, včetně osob se zdravotním postižením, osob identifikujících se jako LGBTI a osob pocházejících z marginalizovaných komunit; podporuje v tomto ohledu další opatření, která usnadní znevýhodněným skupinám a osobám se zvláštními potřebami přístup k opatřením v oblasti mobility v rámci programu Erasmus+;

3.  vyzývá Komisi, členské státy a klíčové zainteresované strany, aby programy odborného vzdělávání a přípravy zviditelnily s cílem odstranit kulturní překážky a bojovat proti nedostatečné motivaci, nedostatečným predispozicím k vlastnímu aktivnímu přístupu a nedostatečným jazykovým dovednostem, zejména v oblastech nejvíce postižených nezaměstnaností mladých lidí; je přesvědčen o tom, že je nezbytné zajistit, aby tyto programy byly přístupné všem občanům bez jakékoli diskriminace; žádá, aby byly cíleny na skupiny ohrožené nezaměstnaností, jako jsou lidé se zdravotním postižením; vyzývá k usnadnění přístupu k odbornému vzdělávání a přípravě a ke kvalifikacím, a to podporováním přizpůsobivosti učňovské dráhy a upravitelnosti podmínek, jakož možnosti odborné přípravy pro osoby s nedostatečnými základními dovednostmi a pracovníky s nízkou či střední úrovní kvalifikace; připomíná, že v přístupu k těmto zkušenostem je třeba zohlednit genderovou rovnováhu, aby tak byly programy mobility v oblasti vzdělávání a odborné přípravy účinně prosazovány mezi ženami; domnívá se, že by v tomto ohledu měly být stanoveny ambiciózní cíle a měl by být sledován pokrok;

4.  zdůrazňuje rozdíl mezi muži a ženami v získávání vzdělání, dovedností a zaměstnání v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) v celé EU a vyzývá Komisi a členské státy, aby se plně zavázaly realizovat program Erasmus+ a využívat tento mechanismus jako hlavní možnost rozvoje dovedností STEM s cílem zvýšit schopnosti žen zahájit profesionální dráhu v oblasti STEM, a snížit tak stávající rozdíly v dovednostech v této oblasti;

5.  zdůrazňuje význam společného evropského vzdělávacího prostoru založeného na silném prvku mobility – zahrnujícím nejen vysokoškolské vzdělávání, ale i odborné vzdělávání a přípravu –, který přispěje k vytvoření a rozvoji silnější evropské identity a posílení občanství;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly veškeré úsilí na dosažení cílů evropské strategie Vzdělávání a odborná příprava 2020; je přesvědčen o tom, že tato mobilita by také měla brát v úvahu aspekt kontinuálního celoživotního vzdělávání a odborné přípravy jako klíčový prvek zlepšování a zdokonalování dovedností a odborných znalostí; zdůrazňuje, že celoživotní učení a odborná příprava a vzdělávání jsou klíčem k dosažení lepších vyhlídek na získání zaměstnání pro dlouhodobě nezaměstnané;

7.  je přesvědčen o tom, že výše uvedená spolupráce by měla vést k přezkumu požadavků s cílem zajistit jejich význam z hlediska trvání, obsahu, kompetencí a učebních výsledků, a současně i k propojení mobility jak ve vzdělávacích střediscích, tak na pracovištích, a k upřednostňování dlouhodobých zkušebních stáží (např. šestiměsíčních) před krátkodobými;

8.  bere na vědomí, že evropské prostředky přidělené na program Erasmus+ a programy odborného vzdělávání a přípravy nejsou úměrné počtu ani potřebám potenciálních subjektů zapojených do mobility nabízené těmito programy, a proto vyzývá členské státy, aby podporovaly dvoustranné dohody jako doplněk k činnostem podporovaným programem Erasmus+ a evropskými programy odborného vzdělávání a přípravy, a posílily tak mobilitu mladých Evropanů;

9.  uznává významnou úlohu a výsledky stávajících programů a iniciativ v oblasti mobility, jako je klíčová akce 1 v rámci programu Erasmus+, Europass, Evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu a Evropský rámec kvalifikací; vyzývá Komisi k vytvoření evropské elektronické karty pro studenty, která by studentům z EU poskytla status v oblasti mobility a přístup ke službám;

10.  vyzývá Evropskou komisi, členské státy a zapojené agentury EU, jako je CEDEFOP, aby přijaly opatření ke zlepšení programů mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, tak aby z hlediska kvalifikace, uznávání a obsahu byly pro všechny účastníky přínosem, a aby zajistily zavedení norem kvality učňovského vzdělávání;

11.  poukazuje na to, že stávající iniciativy v oblasti mobility přispěly u účastníků nejen ke zlepšení jejich občanských hodnot a pocitu příslušnosti k Evropě, ale také ke zlepšení jejich akademických dovedností a vyhlídek na zaměstnání, konkrétně znalostí spojených se schopností řešit problémy, s plánováním a strukturováním, se schopností jednat a přizpůsobit se novým situacím, s dovednostmi týkajícími se sociální zodpovědnosti, znalostmi cizích jazyků, dovednostmi v oblasti komunikace a týmové práce a s osobními dovednostmi, které ovlivňují zaměstnatelnost, jako je sebedůvěra, motivace, zvídavost, kritické a tvůrčí myšlení a asertivita;

12.  zdůrazňuje, že je nutné usnadnit provádění mobility v rámci programu Erasmus+ přijetím opatření, které zvýší úspěšnost žádostí, zjednodušením koncepce a využití elektronických nástrojů k řízení mobility, zvýšením informovanosti o přínosech programů mobility ve všech zařízeních obecného i odborného vzdělávání v Unii a poskytováním cílenějších informací a školení účastníkům a zprostředkovatelům programů a opatření, včetně zaměstnanců škol a vyšších odborných škol; zdůrazňuje v této souvislosti význam přínosů sítě EuropeanSchoolNet; žádá Komisi, aby snížila stávající nadměrné a příliš složité administrativní překážky týkající se jak uchazečů, tak hostitelských společností a institucí zapojených do projektů programu Erasmus+ tím, že usnadní a zjednoduší procesy spojené s žádostmi, registrací a podáváním zpráv i projekty samotné; poukazuje dále na to, že nadměrná byrokracie v daných školách a na příslušných univerzitách brání jednoduché realizaci programu;

13.  žádá Komisi o zavedení systémů snižujících jazykové a kulturní bariéry při organizaci programů mobility; má za to, že takovéto systémy by měly být schopny hodnotit pokrok provádění; zdůrazňuje, že takovéto systému činností by měly především podporovat učení základů jazyka dotčené hostitelské země; vybízí členské státy a regionální a místní orgány, aby přezkoumaly konkrétní učební potřeby učitelů a školitelů odborného vzdělávání a přípravy s cílem podněcovat a podporovat výměnu osvědčených postupů a poskytovat jim více příležitostí k profesnímu rozvoji; zdůrazňuje, že je důležité, aby byl model základní odborné přípravy koncipován tak, aby poskytoval informace o klíčových charakteristikách podnikání a pracovní kultuře v cílové země a propagoval a poskytoval zvláštní programy odborného vzdělávání ze strany středisek odborného vzdělávání zaměřená na vyučující;

14.  zdůrazňuje, že zaměstnání spojená s odborným vzděláváním a přípravou mají potřebnou flexibilitu na to, aby mohla být vykonávána kdekoli, a proto je mobilita v souvislosti s odborným vzděláváním a přípravou jedním z důležitých nástrojů v boji proti nezaměstnanosti, neboť zlepšuje zaměstnatelnost, přispívá ke snížení rozdílů v dovednostech a usnadňuje zprostředkování zaměstnání, zejména mladým lidem, přičemž poskytuje dovednosti a jedinečné zkušenosti potřebné k získání konkurenceschopnosti na dnešním trhu práce v EU; domnívá se, že program Erasmus+ přispívá k rozvoji specifických profesních dovedností a průřezových a přenositelných schopností, jako je podnikavost, a zároveň rozšiřuje příležitosti k zapojení výrobního odvětví, což z něho činí účinný nástroj pracovního trhu;

15.  poukazuje na to, že je důležité, aby bylo možné názvy a loga spojená s programem Erasmus+ a jeho dílčími programy snadno rozeznat; domnívá se, že tyto názvy by se měly používat zejména pro účely publikací a brožur informujících o programu Erasmus+;

16.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že mladí lidé vnímají program Erasmus+ především jako program pro studenty vysokých škol; doporučuje proto, aby bylo věnováno více pozornosti zvýšení evropské, národní a regionální viditelnosti různých oblastí a podprogramů týkajících se každé oblasti, včetně školního vzdělávání (Comenius), vysokoškolského vzdělávání (Erasmus), mezinárodního vysokoškolského vzdělávání (Erasmus Mundus), odborného vzdělávání a přípravy (Leonardo da Vinci) a vzdělávání dospělých (Grundtvig), jakož i podpory mládeže (Mládež v akci) a sportu;

17.  vyzývá Komisi, členské státy a veřejné organizace zaměstnanosti, aby zveřejňovaly informace a šířily osvětu o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy propagovaly, zejména mezi MSP; je přesvědčen o tom, že co nejúčinnější využívání těchto nástrojů umožní, aby z těchto příležitostí mělo prospěch více lidí, a podařilo se tak dosáhnout cíle mobility;

18.  zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné, aby při utváření, vypracovávání, provádění a podporování kvalitních programů mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy probíhaly konzultace s průmyslem a službami v soukromé i veřejné sféře, včetně výrobního odvětví (zejména MSP a mikropodniky), případně aby tyto složky byly do všech těchto činností zapojeny; domnívá se, že volba programu by měla zohledňovat pracovní příležitosti v hostitelských podnicích a organizacích; je toho názoru, že úspěch mobility a přidanou hodnotu odborného vzdělávání a přípravy zaručí flexibilní a konstruktivní partnerství založené na dialogu, spolupráci a osvědčených postupech za účasti všech zúčastněných stran; zastává názor, že je rovněž nezbytné, aby docházelo k výměně znalostí a osvědčených postupů mezi středisky odborné přípravy a firmami; vyzývá Komisi, aby sledovala nabídku a poptávku na trhu práce EU a rovněž geografickou a profesní mobilitu s cílem sladit potřeby trhu práce; domnívá se, že by se tak zmenšily rozdíly mezi nabízenou odbornou přípravou a tím, co mladé lidi v podnikatelském prostředí skutečně čeká, a na druhé straně mezi potřebami trhu v odvětvích s přidanou hodnotou (např. digitální a zelená ekonomika, energetika, obrana, pečovatelství a renovace bydlení);

19.  zdůrazňuje klíčové aspekty, které je třeba vzít v úvahu při plánování akcí v oblasti mobility a hodnocení jejich provádění, konkrétně: ekonomickou způsobilost studujících zapojit se do mobility; uznávání studií, odborné způsobilosti a kvalifikace a obsahu odborného vzdělávání mezi zeměmi, ať už pomocí kreditů nebo osvědčení; úroveň jazykových znalostí; organizaci učebních plánů nebo studia; praktické využití kreditů a zkoušek studentů poté, co se vrátí na původní univerzitu; právní aspekty; informace nebo motivace k dokončení studia; činnosti v oblasti konzultací a poradenství v průběhu mobility a osobní situace studentů; vyzývá proto Komisi, aby zdokonalila ukazatele a kritéria hodnocení, tak aby bylo možné pravidelněji sledovat účinnost programů EU a provádět změny nutné k jejich zdokonalení;

20.  poukazuje na to, že v současnosti je pouze 1 % mladých v systémech odborné přípravy spojené s prací, včetně učňů, během své přípravy zapojeno do systémů mobility; poukazuje na zásadní potřebu vytvořit podmínky pro větší mobilitu učňů v EU, aby učni měli stejné příležitosti jako studenti vyššího vzdělání; vybízí pro k tomu, aby EU definovala status „evropského učně“; vyzývá EU a členské státy k zajištění toho, aby jak učňovská příprava, tak odborné vzdělávání byly příležitostmi pro další vývoj a nebyly využívány jako zdroj pro nejisté zaměstnávání, nevytvářely náhradu za pracovní místa na plný úvazek a aby zajišťovaly důstojné pracovní podmínky a práva studentů, včetně práv spojených s finanční odměnou a platem; vybízí dále Komisi, aby analyzovala dopady výše uvedeného statusu, monitorovala provádění souvisejících opatření a podněcovala veškeré příslušné aktéry, včetně Evropské aliance pro učňovskou přípravu, aby se řídili jejími doporučeními s cílem zlepšit podmínky, kvalitu a dostupnost učňovského vzdělávání v EU a aby tuto otázku považovala za strategickou prioritu;

21.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh systému učňovského vzdělávání EU, který by učňům a studentům odborného vzdělávání a přípravy zajistil soubor práv, a současně vyzývá členské státy, aby tento návrh schválily; zdůrazňuje pozitivní úlohu, kterou mohou hrát „senioři“ v oblasti odborného vzdělávání a přípravy mládeže, pokud jde o co největší prosazování mezigenerační výměny prostřednictvím stáží a mentorství a rovněž usnadnění učení založeného na zkušenostech v mezigeneračních týmech; vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření, která zajistí, aby programy učňovského vzdělávání a odborné přípravy v rámci programu Erasmus+ nebyly zneužívány jako nástroj na snížení nákladů práce;

22.  hodnotí kladně spuštění pilotních projektů a nedávno schválený ,,Evropský rámec pro mobilitu učňů“, který je výchozím bodem pro zlepšení programu Erasmus+, jehož cílem je umožnit větší a lepší dlouhodobou mobilitu v oblasti odborného vzdělávání a přípravy; naléhavě vyzývá k vytvoření rámce pro dlouhodobé iniciativy představující protiklad k opatřením zaměřeným výhradně na projekty, s cílem vytvořit trvalý a udržitelný systém, který bude plně funkční a předvídatelný a který bude podporovat volný pohyb dovedností po celé Evropě;

23.  konstatuje, že předčasné ukončení školní docházky je jedním z nejvýraznějších problémů, kterým čelí cílové skupiny iniciativ v oblasti mobility, a že lepší pracovní možnosti vedou k méně případům předčasného zanechání vzdělání a odborné přípravy; zdůrazňuje tudíž, jak důležité mohou být výsledky vzdělávacích systémů pro snižování úrovně předčasného ukončení školní docházky a pro to, aby studenti byli lépe vybaveni průřezovými dovednostmi, jež jim posléze pomohou sladit jejich kvalifikaci s požadavky pracovního trhu;

24.  zdůrazňuje, že třeba pomoci mladým lidem v odborné přípravě, aby překonali své problémy pomocí určitých doplňujících a doprovodných opatření, jako je posílení skupinového charakteru systémů mobility, kvalitnější odborné vedení a pomoc domovských a hostitelských institucí v době před mobilitou i v jejím průběhu, zlepšení přístupu k vysoce kvalitním informacím o příležitostech v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, poskytováním specializovaného poradenství a konzultací a nástrojů a financováním jazykové podpory pro veškeré účastníky bez jakýchkoli jazykových omezení;

25.  poukazuje na to, že lze určit řadu faktorů, které ovlivňují očekávání mladých lidí zapojených do systémů odborného vzdělávání a přípravy, zejména pokud jde o sociálně-ekonomické faktory, rodinnou typologii a chybějící nástroje odborného vedení (a konzultací) po dokončení povinné školní docházky nebo během kurzů odborné přípravy;

26.  zdůrazňuje klíčovou úlohu, již hraje mobilita ve vzdělávání a odborné přípravě v řešení sociálních a kulturních problémů, a to s cílem maximalizovat příležitosti mladých lidí k rozvinutí vlastního schématu činnosti ve společnosti; připomíná, že EU soustřeďuje své úsilí, a to zejména prostřednictvím strategie Evropa 2020, na zvyšování konkurenceschopnosti svého hospodářství, vytváření pracovních míst a konečně na posílení své schopnosti celosvětově konkurovat ve třetím desetiletí tohoto století; v tomto ohledu zdůrazňuje důležitou úlohu výzkumu, inovací, digitální společnosti a energetické udržitelnosti jakožto nástrojů k přinášení vyšší přidané hodnoty;

27.  zdůrazňuje úlohu EU a členských států při rozvoji a podpoře vysoce kvalitního a dobře organizovaného systému odborného vzdělávání a přípravy prováděním uceleného přístup, který vytváří rovnováhu mezi vzděláváním zaměřeným na dotčenou profesi, praktickou přípravou a všeobecným, formálním, informálním a neformálním vzděláváním; vyzývá členské státy, aby ve svých systémech vyššího středoškolského vzdělávání zavedly přístup „duálního vzdělávání“ nebo aby posílily stávající systémy prostřednictvím odborné přípravy a pracovních stáží a umožnily tak svým studentům v oblasti odborné přípravy a vzdělávání udržitelnou integraci na pracovních trhy a zvýšení jejich účasti v programech mezinárodní mobility; připomíná, že obecně je zlepšování kvality odborné přípravy a vzdělávání ve spolupráci se sociálními partnery a veřejnými službami zaměstnanosti způsobem, jak řešit otázky spojené se sociálním začleňováním, zvýšením účasti na vyšším vzdělávání, podporou úspěšnosti studentů a usnadněním integraci na trzích práce, což by mělo usnadnit mobility v procesu celoživotního vzdělávání;

28.  požaduje cílené řešení otázek týkajících se Evropské dobrovolné služby, pokud jde o pojištění účastníků, schvalování, správu databází a podporu dobrovolníků, aby se zabránilo snížení počtu účastníků;

29.  vyjadřuje politování nad tím, že neformální učení je v současném programu Erasmus+ nedostatečně vidět a ztratilo rovněž podíl rozpočtových prostředků pro něj určených; zdůrazňuje význam neformálního učení na evropské úrovni, zejména díky práci s mládeží a dobrovolné činnosti seniorů; žádá, aby neformální a informální učení mělo v programu Erasmus+ jednoznačné a viditelné místo; kromě toho se domnívá, že by měla existovat možnost přihlásit se do rozsáhlých projektů pro vzdělávání dospělých, které by se řídily stejnými zásadami jako odvětvové aliance pro sektorové dovednosti nebo znalostní aliance;

30.  podporuje rozvoj moderních technologií a infrastruktury při posilování a modernizaci vnitrostátních vzdělávacích systémů pro zlepšování dostupnosti a kvality mobility; domnívá se, že má-li se řešit otázka nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, je třeba klást větší důraz na inovace a rozvoj nových akademických a profesních dovedností, digitální učení a pedagogické platformy, tzv. živé technologie, inovativní technologie pro posílení kulturního dědictví a informační a komunikační technologie; je pevně přesvědčen, že EU a členské státy by měly přinést účinnou strategii zaměřenou na přizpůsobení současných a budoucích možností zaměstnání v oběhovém hospodářství se systémy odborného vzdělávání a přípravy;

31.  konstatuje, že v období přechodu k digitalizovanější ekonomice dochází k novému vymezení pracovních míst a dovedností; v důsledku toho vyzývá členské státy a Komisi, aby spolupracovaly se soukromým sektorem s cílem vytvářet strategie zaměřené na dovednosti a programy odborného vzdělávání a přípravy pro rekvalifikaci pracovníků;

Přístup: zlepšení možností mobility pro mladé lidi v odborné přípravě

32.  podporuje vytvoření rámce, jako byl předchozí program Leonardo da Vinci, který by měl být uveden ve vyhrazených výzvách programu Erasmus + a který co nejjasněji a nejpřesněji určí možnosti mobility pro mladé lidi v odborném vzdělávání a přípravě, zejména prostřednictvím kampaní napříč platformami vytvořenými orgány veřejné moci, do kterých jsou koordinovaně zapojeny všechny zúčastněné strany, jež mají aktivní úlohu v odborném vzdělávání a přípravě nebo na ně mají vliv;

33.  vybízí Komisi a členské státy, aby se zřetelem na případné finanční překážky poskytovaly dostatečné finanční zdroje na podporu programů mobility; je přesvědčen o tom, že je třeba zvážit výraznější zviditelnění způsobu, jak podniky přidělené příspěvky doplňují, případně možnost poskytování dalších druhů pomoci; domnívá se, že , že by měla být zajištěna a monitorována doplňkovost mezi Evropským sociálním fondem (ESF) a programem Erasmus+, má-li být dosaženo úspěšných výsledků;

34.  požaduje lepší synergie mezi politikami EU a nástroji s dopady na mobilitu a vzdělání, zejména pro doplňková opatření mezi ESF a programem Erasmus+, jakož i větší koordinaci všech opatření na všech úrovních – vnitrostátní, regionální a místní plánování;

35.  znovu opakuje, že jsou potřebná opatření k zajištění koordinace, doplňkovosti a soudržnosti mezi strukturálními fondy, včetně ESF a programů, jako je Erasmus +, a to na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

36.  zdůrazňuje, že je třeba vyvážit překážky, které pramení z nižšího sociálně-ekonomického statusu studentů v odborném vzdělávání a přípravě, prostřednictvím opatření, jako je možné zvýšení částek individuálních grantů udělovaných Komisí nebo zvýšení příspěvků ze strany členských států a regionální a místní správy, zprostředkujících institucí nebo nevládních organizací, ať už poskytovaných z jejich vlastního rozpočtu nebo prostřednictvím systémů partnerství s podniky, nadacemi a organizacemi, jež spolupracují v rámci systému kvalifikací a odborné přípravy ve svém regionu nebo na svém území;

Od mobility k zaměstnatelnosti: potvrzování a uznávání výsledků učení, odborných dovedností a způsobilostí

37.  podtrhuje, že získávání nových rozličných a tvůrčích idejí v zahraničí může motivovat, jakož i stimulovat podnikavost a kreativitu; zdůrazňuje, že příležitosti, jež nabízí mobilita ve vzdělávání a odborné přípravě, jako je budování mezinárodních sítí, mohou mít též kladný dopad na zaměstnatelnost, přeshraniční spolupráci a konkurenceschopnost Evropy;

38.  domnívá se, že současná a budoucí opatření k řešení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi by měla jak usnadnit zapojení zaměstnavatelů, podniků a místních společenství, tak být lépe spojena s prognózami týkajícími se vývoje na trhu práce a dovedností, které budou potřebné v budoucnosti;

39.  poukazuje na to, že existuje kladná vazba mezi mobilitou ve vzdělávání a budoucí mobilitou a výdělky, neboť programy EU a mezinárodní programy mobility zlepšují zaměstnatelnost účastníků v zahraničí, jak uvedlo Společné výzkumné středisko Komise v roce 2013; zdůrazňuje, že učňovská příprava a stáže v zahraničí zlepšují jazykové schopnosti účastníků (podle výzkumu Eurobarometru z roku 2013 je tomu tak v 79 % případů)(11);

40.  zdůrazňuje význam rekvalifikačních programů mobility pro nezaměstnané osoby všech věkových kategorií a osoby, které jsou ohroženy restrukturalizačními opatřeními;

41.  upozorňuje na rozmanitost a nerovný vývoj systémů pro potvrzování a uznávání v jednotlivých členských státech, k němuž došlo navzdory rostoucímu sbližování v posledních deseti letech; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit kompatibilitu mezi různými systémy odborného vzdělání a odborné přípravy, jakož i usnadnit potvrzování a uznávání odborných dovedností a způsobilostí získaných ve společnostech nebo centrech odborné přípravy v různých členských státech a zvýšit atraktivitu programu Erasmus+; vyzývá členské státy, aby zlepšily praktické provádění evropského rámce kvalifikací(12) a odstranily stávající překážky; vybízí k tomu, aby byla definována evropská norma, která je přijatelná a proveditelná na všech úrovních (celostátní, regionální a místní);

42.  vybízí k dalším opatřením, jejichž cílem je podpořit potvrzování a uznávání výsledků učení, včetně těch, které byly získány prostřednictvím neformálního a informálního učení, především za pomoci lepšího využití stávajících nástrojů, jako je Europass a evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET);

43.  připomíná, že díky evropskému rámci kvalifikací bylo v rámci odborného vzdělávání a přípravy dosaženo významného pokroku ve zlepšení systému uznávání titulů, kreditů, osvědčení o dovednostech, akreditovaných kvalifikačních kurzů a získaných znalostí; žádá, aby byly stanoveny konkrétní cíle, včetně zavedení plně funkčního systému přenosu a uznávání kreditů, který by se zakládal na evropském systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET); podporuje vývoj společných kvalifikací odborného vzdělávání a přípravy, které mohou zajistit mezinárodní uznávání kvalifikací;

44.  zasazuje se o vypracování zelené knihy o odborném vzdělávání a přípravě a o mobilitě a uznávání kvalifikací a kompetencí v Evropě, a to v úzké spolupráci se všemi klíčovými zainteresovanými stranami; připomíná, že současná doporučení týkající se odborného vzdělávání a přípravy je třeba provádět v plné míře; poukazuje na to, že neuznávání dovedností má nepříznivý dopad na cíl zlepšování zaměstnanosti obsažený ve strategii Evropa 2020 a brání volnému pohybu zakotvenému ve Smlouvách;

45.  podporuje větší mobilitu v zaměstnání, vzdělávání, učňovském a odborném vzdělávání ve vnitrostátních evropských systémech záruk pro mladé lidi s cílem zlepšit dovednosti mladých lidí a snížit zeměpisně podmíněnou nerovnováhu dovedností v EU;

46.  zdůrazňuje význam systému záruk pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, jejichž cílem je podpora učňovského vzdělávání, stáží, odborného vzdělávání a odborné přípravy, pracovního uplatnění a dalšího vzdělávání vedoucího k získání kvalifikace; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že na tyto programy budou přiděleny odpovídající finanční prostředky po celé programové období 2014–2020;

47.  naléhavě vyzývá k tomu, aby bylo do všech úředních jazyků Evropské unie přeložena webová stránka Přehled dovedností EU s cílem učinit z ní všem dostupný zdroj informací o dovednostech potřebných v celé Evropě;

48.  všímá si pokroku, kterého bylo v řadě členských států dosaženo při zvyšování kvality odborného vzdělávání a odborné přípravy za podpory evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (EQAVET); vybízí ty členské státy, které v současnosti připravují národní přístup pro zajišťování kvality, aby tak činily v souladu s rámcem EQAVET; zdůrazňuje, že by členské státy měly vynaložit větší úsilí s cílem zajistit, aby opatření pro zajišťování kvality více zohledňovala výsledky učení a aby představovala zhodnocení a podporu potřeb neformálního učení a učení založeného na pracovní činnosti ve formálním i neformálním nastavení, v závislosti na vnitrostátním kontextu.

49.  zdůrazňuje, že by programy učňovského vzdělávání měly probíhat pod vedením orgánu dohledu;

Směrem k účinnějším, přístupnějším a více začleňujícím programům mobility

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby, také ve spolupráci s CEDEFOP, vymezily a posílily úlohu zprostředkujících institucí – územních i odvětvových – zapojených do přípravy, řízení a dalšího sledování mobility, a požaduje, aby uplatňovaly nejpřísnější normy v oblasti transparentnosti a poskytovaly pomoc při zřizování těchto institucí na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

51.  zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto zprostředkující instituce měly náležití rozpočtové a lidské zdroje, které umožní organizacím v oblasti mobility a řídícím strukturám zaručit zapojení sítí škol odborné přípravy, a aby měly pravomoc a kapacitu navazovat funkční vztahy a uzavírat dohody s potenciálními partnery doma i mezi státy účastnícími se programů mobility;

52.  zdůrazňuje potřebu právní ochrany nezletilých osob v zahraničí;

53.  zdůrazňuje, že v rámci programu ERASMUS+ by se měly podporovat a zdůrazňovat akce nebo služby v oblasti mobility přizpůsobené potřebám školitelů, vysokoškolských učitelů a podnikatelů;

54.  upozorňuje na to, že konzistentní, komplementární a dobře koordinované systémy spolufinancování na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni jsou nezbytné pro to, aby vzdělávacím centrům umožnily pokrýt celou škálu nákladů a plánovat a provádět stálé akce;

55.  vítá skutečnost, že Erasmus+ výrazně rozšířil počet příjemců příspěvků z programů pro odborné vzdělávání a přípravu na ty mezi těmi mladými lidmi, kteří nejdou studovat na univerzitu nebo vysokou školu;

56.  podporuje veškerá nezbytná doprovodná opatření, která mají nejdříve pomoci učňům splnit jejich přání účastnit se programů mobility a dále jim pomoci lépe předávat dovednosti, které získali prostřednictvím mobility, a rozvinout jejich vlastní asertivitu za účelem zviditelnění a zúročení jejich know-how a bohatých zkušeností;

57.  domnívá se, že výsledky učňovského vzdělávání by se měly s učňovským školstvím plánovat a projednávat v souladu se zásadami ECVET ještě předtím, než učni zahájí svou odbornou přípravu, a seznam těchto výsledků by měl být uveden v dodatku k osvědčení po ukončení odborné přípravy;

58.  poukazuje na význam kvalitní odborné přípravy učitelů a sledování, hodnocení a zajištění kvality v této oblasti a na potřebu podporovat v programech mobility začlenění a toleranci;

59.  zdůrazňuje, že je potřebné zajistit kvalitní umisťování, které by studentům umožnilo, aby získali žádoucí odborné dovednosti, a zároveň poukazuje na to, že na všech úrovních je nutná dobrá komunikace s podnikateli, aby přijali myšlenku dalšího uznávání zkušeností, jež získali mladí lidé, kteří využili systémů mobility;

60.  podporuje všechna opatření, která jsou v souladu s cíli programu Erasmus+ a která přijali podnikatelé, nevládní organizace a občanská společnost za účelem rozvoje systémů mobility pro mladé zaměstnance nebo učně buď podle odvětví činnosti, nebo ve spolupráci s orgány zastupujícími odvětví, jako jsou obchodní a průmyslové komory, kromě sítí, jako je Eurochambres a příslušné odborové svazy; vyzývá k uznání úlohy řemeslnických komor a jejich center odborné přípravy při podpoře mobility a velmi malých společností; je přesvědčen, že by se veškerá opatření přijatá s cílem zlepšit systémy odborného vzdělávání a odborné přípravy měla zaměřit rovněž na obory související s prosazováním energie s nulovými emisemi uhlíky a udržitelnou mobilitou;

61.  doporučuje, aby všechny klíčové zainteresované strany pracovaly na společných strategiích zaměřených na podporu návratu stážistů a učňů v rámci odborného vzdělávání a přípravy domů nebo jejich mobility do jiných částí Evropy, a aby přitom respektovaly jejich preference, přičemž cílem by mělo být zprostředkování znalostí a zkušeností získaných v zahraničí ke zmenšení rozdílů a posílení soudržnosti v jejich příslušných oblastech původu, ve kterých je nedostatek dovedností, případně jinde v Evropě;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly a účinně uplatňovaly evropskou síť workshopů a inkubátorů, již považuje za zásadní pro podporu znalostních aliancí mezi školami, univerzitami a podniky a přístupu k odbornému vzdělávání, získávání zkušeností, udržovacích kursů pro učitele a lektory, učňovského vzdělávání a začínajících podniků;

63.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a posilovaly evropskou síť vědeckých center (ECSITE), která propojuje vědecká centra jako místa poskytující přístup k vědecké kultuře;

64.  požaduje vytvoření mechanismu jediného kontaktního místa pro shromažďování údajů a nástrojů pro komunikaci s cílem zajistit praktické a účinné služby pro ty, kteří hledají informace a podporu související s různými programy mobility, jež existují na úrovni EU nebo na vnitrostátní, regionální či místní úrovni;

65.  vyzývá Komisi, aby poskytla aktuální statistické údaje a tam, kde je to možné, aby uskutečnila posouzení a provedla studie programu Erasmus+ a dalších programů mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy s cílem stanovit jejich vliv na sladění pracovní praxe s pracovními místy z hlediska míry zaměstnávání, a aby rovněž posoudila, proč některé členské státy produkují více žádostí o zahraniční pracovní a studijní stáže v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, a aby vypracovala plán pro jejich větší zapojení; je přesvědčen o tom, že výsledné statistické údaje a hodnocení by měly být součástí přezkumu programu Erasmus+ uprostřed období a měly by v něm být zohledněny;

66.  vítá závěry, na nichž se ministři odpovědní za odborné vzdělávání a přípravu dohodli dne 22. června 2015 v Rize a které představují nově stanovené střednědobé cíle v oblasti odborného vzdělávání a přípravy na období 2015–2020, a vyzývá k jejich včasnému a řádnému provádění;

67.  zdůrazňuje význam propagace zisků vyplývajících z mobility, pokud jde o zaměstnatelnost a získané dovednosti, s cílem doložit její skutečnou užitečnost a vymýtit dojem, že se plýtvá časem na vzdělávání, které apriorně spadá do čistě vnitrostátních pravomocí;

68.  vybízí ke zvýšenému prosazování a zviditelnění platforem, jako je Drop'pin@EURES, mezi mladými lidmi a podniky, neboť jejich cílem je usnadňovat mobilitu mladých lidí v učňovském vzdělávání, při odborných stážích, školicích programech a on-line jazykových kursech;

69.  vybízí členské státy, aby podporovaly celou škálu příležitostí, které nabízí nový program Erasmus+, jenž mladým lidem poskytuje nejen příležitosti ke studiu v zahraničí, ale také příležitosti pro učňovskou přípravu a pracovní stáže;

70.  podporuje zavedení minimální úrovně příspěvků upravených v souladu s různými životními podmínkami, cenami a náklady mezi členskými státy; podporuje názor, že by členské státy měly zavést opatření, která by v případě potřeby umožňovala potřebnou a užitečnou podporu, například na ubytování a dopravu, a že by měly věnovat zvláštní pozornost potřebám nezletilých a připravovat studenty na jejich mezinárodní zkušenost, například prostřednictvím profesního poradenství, výuky jazyků a mezikulturní komunikace;

71.  požaduje přezkum / revizi víceletého finančního rámce (VFR) na základě kritérií, která budou zahrnovat předběžné posouzení účinnosti opatření zaměřených na boj proti nezaměstnanosti, a snížení finančních prostředků na méně účinná opatření; domnívá se, že takový přístup je obzvláště důležitý v období krize, kdy dochází k nepřípustné nerovnováze, jako je tomu v současnosti;

o
o   o

72.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. C 155, 8.7.2009, s. 1.
(2) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(3) Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50.
(5) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s.1.
(6) Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 6.
(7) Úř. věst. C 199, 7.7.2011, s. 1.
(8) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
(9) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 29.
(10) Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1.
(11) http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_378_en.pdf
(12) Viz: Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení.


Úloha EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí
PDF 372kWORD 108k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí (2015/2060(INI))
P8_TA(2016)0108A8-0027/2016

Evropský parlament,

—  s ohledem na zásadu loajální spolupráce mezi Unií a členskými státy, jak ji stanoví čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—  s ohledem na články 121 a 138 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na Protokol (č. 14) o Euroskupině připojený ke SFEU,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 obsahující doporučení Komisi ke zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o EU jako globálním hráči: její role v mnohostranných organizacích(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o globální ekonomické správě(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 týkající se vytváření unie kapitálových trhů(5),

—  s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro finanční dohled v EU ze dne 25. února 2009 (Larosièreova zpráva),

—  s ohledem na zprávu pěti předsedů z června 2015, která vyzývá ke konsolidaci vnějšího zastoupení eura,

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0027/2016),

A.  vzhledem k tomu, že stabilita finančního systému, která je klíčová pro účinné přidělování zdrojů ve prospěch růstu a zaměstnanosti, je globálním veřejným statkem;

B.  vzhledem k tomu, že rostoucí vzájemná závislost hospodářství na celém světě vede k tomu, že je nezbytné přecházet na stále globálnější formy správy;

C.  vzhledem k tomu, že není-li EU schopna vystupovat v mezinárodních institucích a orgánech jednotně, všechny evropské hlasy by měly být koordinovány tak, aby globální správu utvářely směrem k dosahování cílů a hodnot smluv EU;

D.  vzhledem k tomu, že EU by měla napomáhat vytváření demokratického rámce s cílem čelit globálním výzvám;

E.  vzhledem k tomu, že globální spolupráce může vést k rozmělnění působnosti a k nedostatečné odpovědnosti, a to na úkor demokracie; vzhledem k tomu, že úloha vnitrostátních parlamentů i parlamentu evropského by neměla být omezena na pouhé „posvěcování“ již přijatých rozhodnutí, ale že by tyto instituce měly být aktivně a komplexně začleněny do celého rozhodovacího procesu;

F.  vzhledem k tomu, že stávající mezinárodní instituce a orgány, které mají své vlastní specifické správní struktury a působnost, postupně vznikaly v minulosti v reakci na konkrétní situace; vzhledem k tomu, že to vedlo k určité komplikovanosti a v některých případech i ke zdvojování úkolů a k systému, který může být neprůhledný a nedostatečně celkově koordinovaný;

G.  vzhledem k tomu, že by se článek 42 Listiny základních práv a nařízení (ES) č. 1049/2001(6), na jejichž základě mají občané Unie právo na přístup k dokumentům, měly uplatňovat na orgány a agentury Unie, které se podílejí na činnosti mezinárodních organizací a orgánů;

H.  vzhledem k tomu, že Smlouvy stanoví, že každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič (článek 42 Listiny základních práv Evropské unie); vzhledem k tomu, že na orgány a agentury Unie zapojené do mezinárodních organizací a fór by se měla vztahovat stejná míra transparentnosti, zejména pokud stanovují pravidla dotýkající se občanů EU;

I.  vzhledem k tomu, že rozmanitost právních struktur a způsobů financování a fungování mezinárodních ekonomických organizací a orgánů(7) znesnadňuje celkový přehled, navzdory tomu, že soudržnost postupů financování a fungování je klíčová pro zajištění rovných podmínek na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že Mezinárodní měnový fond (MMF) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou skutečnými mezinárodními organizacemi, zřízenými úmluvami a s široce pojatou pravomocí i složením, přičemž např. skupina G20, Rada pro finanční stabilitu (FSB) a Basilejský výbor jsou naopak neformálními subjekty veřejného práva sdružujícími jen omezený počet členů, z nichž některé získaly nový impuls v souvislosti s krizí, a vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO), Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví (IAIS), Mezinárodní organizace orgánů dohledu nad důchodovými systémy (IOPS) a Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) jsou specializovanými soukromými sdruženími odvětvové povahy, jejichž činnost se více či méně týká dotčených odvětví ekonomiky;

J.  vzhledem k tomu, že již dochází k jisté neformální výměně názorů mezi Evropským parlamentem a některými z těchto organizací a orgánů, která však není systematická;

K.  vzhledem k tomu, že pro demokracii je důležitá transparentnost, přičemž je však třeba řádně zohlednit ochranu tržně citlivých informací;

L.  vzhledem k tomu, že skupina G20 pod tlakem krize zavedla globální program zaměřený na účinný soubor konkrétních reforem, že však v dlouhodobějším horizontu je třeba zavést skutečný vícestranný a demokratický rámec, má-li být zajištěna její legitimita;

M.  vzhledem k tomu, že podíl bankovního sektoru a trhů na financování ekonomiky se liší v závislosti na konkrétním státu;

N.  vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize, která začala v roce 2008, zvýraznila zjevný nedostatek řádné správy ekonomických a finančních záležitostí ve světě; vzhledem k tomu, že mnoho makroekonomických otázek vyžaduje užší koordinaci, především pokud jde o daňové otázky; vzhledem k tomu, že společným cílem všech zúčastněných stran by proto mělo být navržení komplexního rámce poskytujícího finanční stabilitu a zajištění soudržnosti mezi celosvětovou a místní úrovní;

O.  vzhledem k tomu, že vytvoření nových orgánů dohledu EU by nemělo automaticky vést ke zvýšení počtu zástupců EU, což by mohlo mít antidemokratické účinky, jako je např. zvýšení pravděpodobnosti vzniku blokačních menšin a znepokojení partnerů EU;

P.  vzhledem k tomu, že MMF se rozhodl, že do měnového koše, který vymezuje jeho zvláštní práva čerpání, zahrne renminbi; vzhledem k tomu, že to vedlo ke snížení váhy eura i britské libry, aniž by se změnila váha US dolaru; vzhledem k tomu, že tato skutečnost vyzdvihuje potřebu silnějšího hlasu Evropy;

1.  zdůrazňuje, že je zapotřebí posílená mezinárodní spolupráce ve věci regulace, a to za silné účasti EP;

2.  je znepokojen nedostatečnou soudržností, způsobenou roztříštěností a rozmanitostí různých organizací a orgánů, a zpožděním při zavádění pravidel a směrů dohodnutých na mezinárodní úrovni;

3.  vyzývá k vyjasnění kompetencí každé z těchto organizací a orgánů a způsobů, kterými fungují a jsou financovány, včetně dobrovolných příspěvků, darů a pomoci, s cílem zajistit, že nebudou ovlivňovány zvláštními zájmy a jejich rozhodnutí budou zákonná;

4.  vyzývá k zajištění užší politické soudržnosti a koordinace mezi globálními institucemi díky zavedení komplexních standardů demokratické legitimity, transparentnosti, odpovědnosti a integrity; je přesvědčen, že tento úkol by se měl mj. týkat:

   vztahů s veřejností (např. přístupu veřejnosti k dokumentům, otevřeného dialogu s rozmanitými zúčastněnými stranami, zavedení povinných rejstříků transparentnosti a pravidel transparentnosti pro setkávání s lobbisty);
   interních pravidel (např. náboru lidských zdrojů na základě dovedností, řádné finanční správy, předcházení střetu zájmů);

5.  je přesvědčen, že nedostatečné zastoupení nejméně rozvinutých zemí ve většině mezinárodních finančních, měnových a regulačních institucí a orgánů vytváří nerovnováhu, což vede k riziku, že mohou být nedostatečně zohledňovány otázky týkající se nerovnosti či financování určeného nejchudším zemím;

6.  domnívá se, že spolu se zeměpisně nevyváženým zastoupením existují také určité sektory (zejména občanská společnost, MSP, zástupci spotřebitelů a zástupci zaměstnanců), které by mohly být lépe zapojeny do procesu konzultací v rámci mezinárodních diskusí týkajících se finančních, měnových a regulačních orgánů; domnívá se, že je povinností těchto orgánů a sektorů pracovat na zlepšení situace v této oblasti;

7.  domnívá se, že zastoupení EU v multilaterálních orgánech a institucích by mělo být racionalizováno a kodifikováno s cílem posílit transparentnost, integritu a odpovědnost účasti Unie v těchto orgánech, její vliv a prosazování právních předpisů, které přijala, prostřednictvím demokratického procesu; je dále přesvědčen, že EU by se měla stát proaktivnějším celosvětovým hráčem při zajišťování toho, že budou realizovány budoucí závazky skupiny G20, jako je transformace nebankovní úvěrové činnosti, zavedení reformy mimoburzovních (OTC) derivátů, řešení systémových rizik a zajištění toho, aby byla nová rizika pro celosvětové hospodářství zařazována na program jednání příslušných globálních institucí;

8.  vyzývá evropské subjekty, aby se při vytváření politiky na evropské a mezinárodní úrovni více zaměřovaly na celosvětovou konkurenceschopnost finančních odvětví EU;

9.  připomíná, že by EU měla usilovat o plné členství v mezinárodních ekonomických a finančních institucích, ve kterých jí členství ještě nebylo uděleno, ale je žádoucí (např. v případě OECD a MMF); vyzývá příslušné mezinárodní ekonomické a finanční instituce, aby učinily veškeré nezbytné statutární změny s cílem umožnit plnou účast EU;

10.  domnívá se, že Unii škodí situace, v nichž zástupci některého z členských států nebo vnitrostátního orgánu hájí v mezinárodních organizacích či orgánech postoje, které jsou v rozporu s evropskými legislativními či regulačními rozhodnutími, jež byla demokraticky přijata většinou; požaduje tudíž, aby byla posílena a zefektivněna koordinace mezi těmito zástupci, například prostřednictvím závaznějších mechanismů;

11.  zdůrazňuje, že je třeba, aby od Komise, pokud zastupuje celou Unii v mezinárodním orgánu nebo organizaci nebo monitoruje soukromý specializovaný orgán, byla vyžadována přímější odpovědnost vůči občanům; zdůrazňuje význam úlohy Parlamentu v tomto procesu;

12.  je přesvědčen, že by měly být jasně a formálně vymezeny priority organizací a souvisejících pracovních skupin; je přesvědčen, že systematické uplatňování konsenzu může nejen zpomalovat jednání, ale také rozmělňovat obsah příslušných doporučení, a že složení organizací musí odrážet jejich rozmanitost, pokud se jedná o finanční a ekonomické otázky a modely dohledu;

13.  zdůrazňuje, že při rozvíjení regulačních, dohledových a dalších politik týkajících se finančního sektoru na globální úrovni je třeba provádět hodnocení ex ante; zdůrazňuje, že těmito hodnoceními nejsou dotčeny politické výsady společných normotvůrců;

14.  domnívá se, že realizace doporučení jednotlivými zúčastněnými státy je doposud nedostatečná pro přispění k vytvoření rovných rámcových podmínek na celosvětové úrovni;

15.  konstatuje, že Rada pro finanční stabilitu (FSB) se nyní zabývá vypracováváním norem pro odvětví pojišťovnictví; uznává, že Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví (IAIS) hraje důležitou úlohu v celosvětové politice v oblasti pojištění, ale zdůrazňuje, že zapojení Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) by bylo užitečné posílením přínosu konkrétních odborných znalostí v oblasti pojištění v Evropě a zajistilo by, že normy vypracované na celosvětové úrovni nebudou v rozporu s logikou, kterou EU vytvořila jako první;

16.  vítá práci, kterou organizace OECD odvedla v otázkách daní, zejména projekt OECD a skupiny G20 týkající se oslabování daňové základny a přesouvání zisku; domnívá se, že novou výzvou, která před námi stojí, je kontrola provádění; zdůrazňuje, že by měla být zlepšena koordinace mezi Komisí a členskými státy, které jsou členy Finančního akčního výboru (FATF), aby byl lépe slyšet hlas EU;

17.  jako příznivou vnímá ochotu prezidenta ECB dále spolupracovat s Parlamentem, pokud jde o úlohu ECB v bankovních záležitostech, především v rámci celosvětových normalizačních orgánů, jako je Rada pro finanční stabilitu;

18.  vítá dohodu o organizačních aspektech, jíž bylo dosaženo mezi zeměmi eurozóny, které jsou členy Asijské banky pro investice do infrastruktury, a která se realizovala v podobě jednotného křesla zastupujícího tyto členy eurozóny v radě guvernérů;

19.  předkládá tudíž tyto návrhy:

   vyzývá Komisi, aby se inspirovala stávajícími osvědčenými postupy na evropské a vnitrostátní úrovni a vypracovala evropský kodex chování týkající se transparentnosti, integrity a odpovědnosti, který by představoval obecné pokyny, jimiž by se měli řídit zástupci EU v mezinárodních organizacích a orgánech; žádá, aby byl Parlament úzce přidružen k procesu jeho vypracovávání;
   zdůrazňuje zejména své obavy ohledně statutu, financování a fungování uvedených organizací a orgánů, jejich vzájemného působení s orgány, zúčastněnými subjekty a veřejností, jejich komunikace a přístupu k jejich dokumentům; zdůrazňuje, že je třeba zajistit spravedlivou rovnováhu zájmů, včetně nevládních organizací s přiměřenými technickými znalostmi a finančními prostředky, s cílem posílit hlas občanské společnosti;
   vyzývá evropské orgány a agentury, jakož i členské státy, aby prosazovaly odpovědnost každého jednotlivého evropského zástupce vůči demokraticky zvoleným orgánům;
   žádá přijetí interinstitucionální dohody s cílem formalizovat „finanční dialog“, který by byl uspořádán společně s Evropským parlamentem s cílem zavést obecné pokyny týkající se přijímání a soudržnosti evropských postojů před velkými celosvětovými jednáními a zajistit, aby byly tyto postoje předem projednávány a byly známy a aby se prováděly vhodné následné kroky, přičemž Komise by měla pravidelně předkládat zprávy o uplatňování těchto pokynů a odpovídajícím monitorování; navrhuje, aby byly k účasti na tomto dialogu pozvány příslušné evropské orgány, členské státy a případně vedoucí představitelé dotčených mezinárodních organizací; konstatuje, že povaha tohoto dialogu (veřejný nebo neveřejný) a pravidelnost jeho opakování by vycházely z praktických požadavků; má za to, že je rovněž nezbytné, aby se do procesu na příslušné úrovni aktivně zapojily vnitrostátní parlamenty, a to tím, že budou kontrolovat postoje, jež zaujímají zástupci příslušných členských států;
   domnívá se, že tyto podrobnější pokyny by mohla dále doplňovat proaktivní usnesení o orientaci, která by Parlament přijímal v odpovídajících intervalech a která by upřesňovala jeho postoj ohledně obecného politického směřování;
   konstatuje, že v otázkách, v nichž je Evropský parlament normotvůrcem společně s Radou, by tento dialog sloužil k vymezení jejich mandátu pro jednání sjednocujícího evropské postoje na základě legislativy přijaté většinou hlasů, nebo by zabraňoval nesouladu s právními předpisy, jejichž přijímání v dané době probíhá;
   vyzývá evropské zástupce, aby při mezinárodních jednáních věnovali zvláštní pozornost soudržnosti a konzistentnosti mezi mezinárodními požadavky či standardy a závaznými a již přijatými právními předpisy EU a také problému dodržování předpisů, a to s cílem vytvořit rovné podmínky na mezinárodní úrovni;
   požaduje, aby byla posílena odpovědnost Komise vůči Evropskému parlamentu tím, že bude racionalizován proces vymezování postojů EU na zasedáních skupiny G20 v politických oblastech souvisejících se zaměstnaností, energetikou, obchodem, rozvojem a bojem proti korupci;
   naléhavě vybízí členské státy, aby začaly bezodkladně jednat v souladu s ustanoveními o loajální spolupráci;
   vyzývá členské státy, aby přijaly zastoupení bankovní unie v Basilejském výboru pro bankovní dohled prostřednictvím jednotného mechanismu dohledu;
   vyzývá Komisi, aby do svého pracovního programu zahrnula vnější rozměr hospodářské a finanční regulace, tj. činnost, která by podle předpokladů měla být realizována v mezinárodních finančních institucích, a aby za účelem posílení vnitřní soudržnosti politik zřídila pracovní skupinu pro globální správu ekonomických záležitostí a finanční instituce;
   bere na vědomí iniciativu Komise, která si klade za cíl postupně vybudovat jednotné zastoupení eurozóny v MMF; domnívá se, že je třeba tohoto cíle dosáhnout, aniž by tím bylo dotčeno vytvoření jediného volebního obvodu v Evropské unii v dlouhodobém horizontu;
   upozorňuje na skutečnost, že podle protokolu č. 14 Smlouvy má Euroskupina, což je dočasný a neformální orgán určení k překlenutí období, než se euro stane měnou všech členských států Unie, za úkol provádět užší koordinaci členských států eurozóny; domnívá se, že transparentnost a odpovědnost Euroskupiny by mohly být dále posíleny; zastává stanovisko, že by mělo být nalezeno formálnější a trvalejší řešení na základě závěrů usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012(8), která obsahuje doporučení pro postupný rozvoj bankovní, hospodářské, fiskální a politické unie; připomíná, že by měla být dále posílena nezávislost úlohy evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti společně se silnými mechanismy odpovědnosti jak vůči Parlamentu, tak vůči Radě;
   domnívá se, že kromě samotného případu MMF by mělo být v příštích letech prováděno postupné zefektivňování reprezentace EU, nejdříve prostřednictvím posílené koordinace a poté, na základě vyhodnocení situace, prostřednictvím sjednocení křesel; je přesvědčen, že členství v těchto organizacích a orgánech by mělo být udělováno v souladu s příslušnými pravomocemi orgánů EU, evropských orgánů dohledu, Rady/Euroskupiny a vnitrostátních orgánů; domnívá se, že souběžně s tím by EU měla pracovat na fungování těchto organizací a orgánů s cílem přejít ze systému přijímání rozhodnutí na základě konsenzu na systém hlasování valnou většinou;
   zdůrazňuje, že povinností Komise, Rady či případně Euroskupiny je posilovat koordinaci prostřednictvím přípravných schůzí; domnívá se, že v případě potřeby by měly být ustaveny nové pracovní skupiny Rady ad hoc, jako je Hospodářský a finanční výbor (EFC), Pracovní skupina pro záležitosti MMF (SCIMF), Pracovní skupina pro Euroskupinu (EWG) a Výbor pro hospodářskou politiku (EPC);
   vybízí k podrobnému vyhodnocení otázky dvojího zastoupení na zasedáních skupiny G20 pro předsednictví Evropské rady a předsednictví Komise s cílem určit, do jaké míry toto uspořádání snižuje vnější důvěryhodnost EU, zejména s ohledem na jednotný trh finančních služeb; je přesvědčen, že aby byly členské státy, které disponují individuálním zastoupením, podněcovány ke koordinovanému přístupu, existuje možnost různých zlepšení, která by měla pomoci dosáhnout účinné koordinace před schůzemi a podpořit na schůzích silný evropský hlas;
   vyzývá orgány EU a členské státy, aby podporovaly zavádění plánu směřujícího k vytvoření globální finanční organizace fungující na základě smlouvy, a to v návaznosti na návrhy předložené v Larosièreově zprávě, přičemž tato organizace by disponovala rozsáhlými pravomocemi v oblasti doporučení, vyjednávání minimálních závazných standardů, mechanismů multilaterálního řešení sporů a v případě potřeby i sankcí; je přesvědčen, že pro zavedení výše uvedených multilaterálních mechanismů řešení sporů by mohly být využity zkušenosti získané zejména v odvětví obchodu v rámci WTO; zdůrazňuje, že tato navrhovaná organizace by měla splňovat nejvyšší standardy transparentnosti a odpovědnosti;
   domnívá se, že Komise by měla být na základě výslovného mandátu zmocněna k podpoře nových podnětů s cílem prosazovat mnohostrannost v oblasti finanční, měnové a regulační mezinárodní spolupráce;
   vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré legislativní návrhy EU ve finanční oblasti budou doplňující k opatřením na celosvětové úrovni;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst C 70 E, 8.3.2012, s. 41.
(2) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 66.
(3) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 51.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0238.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0268.
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst L 145, 31.5.2001, s. 43).
(7) Vzhledem k tomu, že Banka pro mezinárodní platby, Finanční akční výbor (FATF) a Světová obchodní organizace (WTO) mají rovněž za úkol tvorbu pravidel; vzhledem k tomu, že Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) hraje v globální ekonomické správě významnou úlohu; vzhledem k tomu, že Africká rozvojová banka (AfDB), Asijská rozvojová banka (AsDB), Karibská rozvojová banka (CDB), Západoafrická rozvojová banka (WADB), Meziamerická rozvojová banka (IADB), Korporace pro meziamerické investice (IIC), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), Rozvojová banka Rady Evropy (CEB), Skupina Světové banky, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA), Mezinárodní finanční korporace (IFC) a Multilaterální agentura pro investiční záruky (MIGA) podporují financování rozvojové spolupráce;
(8) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ (Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 48).


Drobný pobřežní rybolov v oblastech, které jsou na rybolovu závislé
PDF 390kWORD 145k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o inovaci a diverzifikaci drobného pobřežního rybolovu v oblastech, které jsou na rybolovu závislé (2015/2090(INI))
P8_TA(2016)0109A8-0044/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011,

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) o opatřeních, při jejichž přijímání je třeba zohlednit zvláštní charakter a omezení nejvzdálenějších regionů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky,(1)

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 Znalosti v námořní oblasti 2020: mapování mořského dna pro podporu udržitelného rybolovu,(2)

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2014 nazvané „Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst“ (COM(2014)0254),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 – Unie inovací“ (COM(2010)0546),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. října 2014 ke sdělení nazvanému „Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst“ (2015/C 012/15),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 21. ledna 2015 ke sdělení nazvanému „Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst“ (2015/C 019/05),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2012 nazvané „Modrý růst – Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o využití potenciálu výzkumu a inovací v modré ekonomice pro vytvoření pracovních příležitostí a růstu,(3)

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2013 nazvané „Akční plán pro námořní strategii v oblasti Atlantiku – Vytváření podmínek pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2013)0279),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 29. srpna 2012 nazvanou „Znalosti v námořní oblasti 2020: od mapování mořského dna až po předpovědi pro oceány“ (COM(2012)0473),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o modrém růstu – podpoře udržitelného růstu v námořním odvětví a v odvětví námořní dopravy a cestovního ruchu v EU(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2014 nazvané „Evropská strategie pro větší růst a vyšší zaměstnanost v pobřežním a námořním cestovním ruchu“ (COM(2014)0086),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0044/2016),

A.  vzhledem k tomu, že pobřežnímu rybolovu se věnuje 80 % evropského loďstva a spolu se sběrem měkkýšů zajišťuje vysokou míru zaměstnanosti v pobřežních, ostrovních a nejvzdálenějších regionech a představuje významnou společensky i ekologicky udržitelnou podobu rybolovu se značným potenciálem; vzhledem k tomu, že jeho vliv na společenské dědictví a kulturní charakter pobřežních a ostrovních oblastí je výjimečný a rozmanitý;

B.  vzhledem k tomu, že pro většinu pobřežních a ostrovních oblastí představuje pobřežní rybolov tradiční formu komerčního rybolovu, resp. způsob života i hlavní zdroj živobytí a přímé i nepřímé tvorby pracovních příležitostí, a proto vyžadují právě oblasti, které jsou na pobřežním rybolovu závislé, zvláštní opatření a podporu, které jim umožní růst a rozvoj;

C.  vzhledem k tomu, že pobřežní rybolov se mezi jednotlivými členskými státy i mezi různými pobřežními regiony v rámci jednoho členského státu značně liší, pokud jde o jeho základní definici a vlastnosti, což je situace, kterou bude třeba ve společné rybářské politice (SRP) v budoucnu napravit, a vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují značné rozdíly, pokud jde o geografii, klima, ekosystémy a sociálně-ekonomické faktory;

D.  vzhledem k tomu, že pobřežní rybolov v různých mořích v rámci Evropské unie, například v Jaderském moři a Středozemním moři jako celku, má jinou povahu než rybolov na širém moři v Atlantském oceánu, včetně rybolovu podél pobřeží Francouzské Guyany v Indickém oceánu;

E.  vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu (ENRF) definuje drobný pobřežní rybolov jako rybolov prováděný plavidly o délce kratší dvanácti metrů, která nepoužívají vlečná rybolovná zařízení, a vzhledem k tomu, že toto je jediná definice pobřežního rybolovu v právním řádu EU;

F.  vzhledem k tomu, že jedním z ústředních bodů reformované SRP je regionalizace, protože kvůli obrovské rozmanitosti evropského rybolovu není vhodné centralizované řízení; vzhledem k tomu, že regionalizace a necentralizovaný přístup mají v tomto sektoru a v komunitách, jimž slouží, zvláštní význam už kvůli samotné povaze pobřežního a ostrovního rybolovu;

G.  vzhledem k tomu, že činnosti financované z ENRF mohou těžit z třicetibodového zvýšení intenzity pomoci, pokud se týkají drobného pobřežního rybolovu;

H.  vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o ENRF stanoví, že v členských státech, kde lze více než 1 000 plavidel považovat za plavidla pro drobný pobřežní rybolov, musí být vypracován akční plán pro rozvoj, konkurenceschopnost a udržitelnost drobného pobřežního rybolovu;

I.  vzhledem k tomu, že drobný pobřežní rybolov by měl být řízen podle nařízení (EU) č. 1380/2013 s ohledem na rozmanitost rybolovných zařízení, geografických a klimatických podmínek, technik rybolovu a rybích populací v jednotlivých členských státech a rybolovných oblastech, čímž by přispíval k zachování místních tradic a činností spojených s rybolovem;

J.  vzhledem k tomu, že každá rybolovná oblast má své zvláštní specifické rysy, a proto by výměna informací a osvědčených postupů mezi různými oblastmi pomohla výrazně zlepšit dopad rybolovných činností na životní prostředí a mořské ekosystémy a rovněž zlepšila interakci mezi veškerými lidskými a ekonomickými činnosti v pobřežních oblastech a jejich okolí;

K.  vzhledem k tomu, že příjmy z drobného rybolovu výrazně klesají v důsledku významného zvýšení provozních nákladů, zejména nákladů na pohonné hmoty, a v důsledku snížení hodnoty ryb při prvním prodeji, takže je často nezbytné zvýšit intenzitu rybolovu;

L.  vzhledem k tomu, že řízení zásob některých hlavních cílových druhů v mnoha regionech značně omezuje rybolov a ohrožuje drobné rybářské komunity;

M.  vzhledem k tomu, že se v pobřežním rybolovu používají hlavně tradiční rybolovná zařízení a techniky, jako jsou pasti k lovu ryb „almadraba“, které svou specifičností určují identitu a způsob života pobřežních oblastí, takže je obzvlášť zapotřebí používání těchto zařízení a technik zachovat a chránit je jako část kulturně-historického dědictví a tradic;

N.  vzhledem k tomu, že neprůmyslový rybolov přispívá k zachování pobřežních a ostrovních komunit tím, že omezuje jejich jinak sílící depopulaci, a působí proti stárnutí populace v odvětví rybolovu a proti nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že při vytváření pracovních příležitostí v těchto komunitách může hrát významnou úlohu rozvoj a inovace; vzhledem k tomu, že neprůmyslový rybolov také v některých oblastech využívá starobylých rybolovných zařízení a technik, které jsou ekologičtější a mají menší dopad na stav ohrožených druhů;

O.  vzhledem k tomu, neprůmyslový, pobřežní a tradiční rybolov je ekologický a je základním ekonomickým faktorem zachování a rozvoje pobřežních a ostrovních komunit a zaměstnanosti v těchto oblastech;

P.  vzhledem k tomu, že podle nařízení o využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři zahrnuje klasifikace vlečných zařízení také vlečné sítě a nevody, ačkoli jiné klasifikace, například klasifikace používaná Organizací pro výživu a zemědělství, řadí nevody do samostatné skupiny rybolovných zařízení; vzhledem k tomu, že ustanovení, která se vztahují na vlečné sítě, by neměla být používána na tradiční pobřežní nevody, pomocí nichž se loví druhy, které nejsou ohroženy;

Q.  vzhledem k tomu, že navzdory diskusím o inovacích a diverzifikaci rybolovného sektoru je třeba si uvědomit, že obrovská rybářská komunita je v obrovské míře závislá na tradičních a starobylých formách rybolovu;

R.  vzhledem k tomu, že nová SRP uznává význam pobřežních a ostrovních regionů závislých na rybolovu a vzhledem k tomu, že úloha, kterou by měly hrát členské státy při zajišťování přiměřeného životního standardu osobám, které jsou závislé na rybolovných činnostech, a přispívání k dosažení tohoto standardu v kontextu pobřežního rybolovu a prosazování udržitelného pobřežního rybolovu a diverzifikace rybolovných činností a příjmů pro osoby žijící v těchto pobřežních oblastech, s ohledem na jejich kulturní sociálně-ekonomickou realitu a environmentální faktory, by měla rovněž zdůrazňovat význam vzdělávání a zdraví a bezpečnosti na moři pro rybáře, v souladu se zvláštní ochranou poskytovanou podle článku 174 SFEU;

S.  vzhledem k tomu, že nové nařízení o společné rybářské politice poskytuje preferenční přístup rybářům provozujícím drobný, pobřežní a tradiční rybolov v pásmu do 12 námořních mil, tj. v nejcitlivější části vod Evropské unie, a vzhledem k tomu, že Komise při hodnocení starého nařízení o společné rybářské politice dospěla k závěru, že dvanáctimílové zóny byly jedním z mála úspěchů starého režimu, který byl předmětem mnoha konfliktů s ostatními lidskými činnostmi na pobřeží, pokud jde o využití prostoru a zdrojů;

T.  vzhledem k tomu, že článek 349 stanoví, že opatření – zejména opatření týkající se odvětví rybolovu – musí být přijata s ohledem na zvláštní charakter a omezení nejvzdálenějších regionů, se zvláštním důrazem na jejich zeměpisnou izolaci, odlehlost a oceánské podmínky, často ve vysoce specifickém regionálním kontextu, v němž je nutné potravinová soběstačnost;

U.  vzhledem k tomu, že je třeba podotknout, že z důvodu zvláštní geografických rysů nejvzdálenějších regionů a jejich extrémní vzdálenosti od Evropy je pobřežní rybolov neoddělitelnou součástí jejich hospodářského rozvoje;

V.  vzhledem k tomu, že pobřežní rybolov v nejvzdálenějších regionech musí rovněž čelit konkurenci plavidel, která se plaví pod vlajkami jiných států než členských států EU a loví stejné druhy určené k prodeji na stejných trzích, a že tato konkurence dále zesiluje konkurenční tlak způsobený dovozem ze zemí mimo EU, v nichž jsou zcela jiné provozní náklady a regulační, hygienická a ekologická omezení; vzhledem tedy k tomu, že veškeré úsilí o podporu rozvoje těchto oblastí jejich vlastními silami a o jejich potravinovou soběstačnost by bylo odsouzeno k neúspěchu, pokud by nebylo podpořeno specifickými politikami EU v těchto regionech;

W.  vzhledem k tomu, že v nejvzdálenějších regionech mořská akvakultura rovněž přispívá – spolu s pobřežním rybolovem – k hospodářskému rozvoji a k zásobování místní oblasti čerstvými produkty;

X.  vzhledem k tomu, že se větší část pobřežních oblastí, zejména v jihoevropských státech, a ostrovních oblastí potýká se značným hospodářským poklesem, jehož důsledkem je vylidňování a odchod obyvatel, kteří hledají příležitosti v prostředích, jež nabízejí více možností v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání;

Y.  vzhledem k tomu, že evropská krize poukázala na to, že Evropa musí diverzifikovat svou ekonomickou aktivitu a že je třeba analyzovat nové modely inovací a znalostí, které by mohly vést k vytváření nových pracovních příležitostí na místní úrovni;

Z.  vzhledem k tomu, že některé pobřežní rybolovné oblasti se nacházejí v blízkosti hospodářsky rozvinutých oblastí a turistických destinací, ale navzdory tomu se jim nedaří dosáhnout odpovídajícího hospodářského růstu; vzhledem k tomu, že v těchto regionech již roste tlak na využívání mořských zdrojů a že rybolovný sektor je marginalizován ve prospěch cestovního ruchu, ačkoli oba sektory jsou vzájemně slučitelné a doplňují se;

AA.  vzhledem k tomu, že pro podniky provozující drobný pobřežní rybolov představují lodní deníky často velkou administrativní zátěž a byla by vhodná větší flexibilita;

AB.  vzhledem k tomu, že tlak turistického odvětví na pobřežní oblasti je způsoben zejména určitými specifickými činnosti, jako je nekontrolovaný rekreační rybolov, který v některých oblastech ničí mořské zdroje a omezuje podnikatelské příležitosti obyvatel tradičních rybolovných oblastí;

AC.  vzhledem k tomu, že zakládání místních akčních skupin v oblasti rybolovu (FLAG) v oblastech, které jsou na rybolovu závislé, je potřebné a že je uznáváno jako užitečný nástroj, který poskytuje příležitosti a možnosti diverzifikace činnosti v odvětví rybolovu, což v konečném důsledku přispívá k celkovému rozvoji pobřežních a ostrovních oblastí a k jejich sociální soudržnosti, a proto je třeba dále zvyšovat hospodářské zdroje k tomu, aby tyto skupiny mohly v příslušných oblastech vznikat a jednat;

AD.  vzhledem k tomu, že se stále málo ví o ženách, které se živí jako sběračky měkkýšů a korýšů, a že tyto ženy jsou v rybolovném odvětví málo zastoupeny;

AE.  vzhledem k tomu, že ženy působící v námořním odvětví, které se živí výrobou sítí, zásobování, vykládáním úlovku a jeho balením, jsou stále jako skupina prakticky neviditelné;

AF.  vzhledem k tomu, že se celková hospodářská krize projevuje i v odvětví rybolovu, zejména v případě skupin obyvatelstva, které jsou nejvíce postiženy nezaměstnaností (starší lidé, ženy), a proto je nezbytná diverzifikace a inovace v zájmu zvýšení zaměstnanosti, využití nových příležitostí, jako je tzv. modrý a zelený rozvoj, a prevence marginalizace rybolovu v oblastech, jež se rozvíjejí, a v oblastech na periferii; vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost je třeba věnovat odbornému vzdělávání;

AG.  vzhledem k tomu, že diverzifikaci v pobřežních a ostrovních oblastech lze realizovat prostřednictvím činností spojených s uváděním produktů rybolovu na trh a jejich propagací, cestovním ruchem a kulturně-historickým dědictvím a tradicemi, jakož i prostřednictvím činností souvisejících se životním prostředím a zeleným růstem;

AH.  vzhledem k tomu, že koncepce modré ekonomiky se rozvíjí a může být výrazným stimulem růstu a ekonomického rozvoje a vytváření zaměstnanosti, zejména v pobřežních a ostrovních zemích a regionech a v nejvzdálenějších regionech;

AI.  vzhledem k tomu, že pobřežní a ostrovní komunity mají základní zájem na tom, aby byla myšlenka modré ekonomiky uvedena do praxe;

AJ.  vzhledem k tomu, že v rámci iniciativy EU „Unie inovací“ byly zjištěny a potvrzeny nedostatky, které omezují a znemožňují rozvoj výzkumu a inovací, jako např. nedostačující investice do vědy, nedostatek příslušných údajů o mořích a oceánech, nedostačující finanční prostředky a nedostatečná spolupráce soukromého a veřejného sektoru;

AK.  vzhledem k tomu, že by rozvoj modré ekonomiky byl přínosem pro hospodářský růst celkově, a zejména pro pobřežní, ostrovní a nejvzdálenější regiony, a že právě oblasti závislé na rybolovu představují klíčové subjekty, co se týče rozvoje inovací, a musí být zapojeny do všech fází rozvoje modré ekonomiky;

AL.  vzhledem k tomu, že v odvětví rybolovu platí ve větší míře než v jiných odvětvích, že životní prostředí a hospodářství jdou ruku v ruce; vzhledem k tomu, že rozvoj modré ekonomiky by se měl proto zaměřovat na sociální ekonomiky a na udržitelné projekty a činnosti šetrné k životnímu prostředí s cílem zavést rozvojové pobřežní aktivity a chránit mořské prostředí a biologickou rozmanitost jako celek, se zvláštní podporou drobného rybolovu šetrného k životnímu prostředí, který rovněž přispívá k biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že tyto projekty a činnosti musí být rovněž udržitelné ze sociálního a ekonomického hlediska, aby mohl neprůmyslový rybolov zůstat životaschopný;

AM.  vzhledem k tomu, že modrá ekonomika může rovněž přispívat k rozvoji bezpečnosti na palubě rybářských plavidel a ke zlepšení pracovních podmínek rybářů a jejich každodennímu životnímu standardu;

AN.  vzhledem k tomu, že environmentální cíle a cíle selektivity se používají všude stejně, nicméně pro malá plavidla bude obtížné splnit povinnosti vykládky výmětů;

AO.  vzhledem k tomu, že antropogenní faktory, tj. činnost člověka, v pobřežních regionech se podceňuje v kontextu problematiky ochrany životního prostředí; vzhledem k tomu, že kumulativní efekty různých činností v pobřežních regionech nebyly řádně rozpoznány a vyhodnoceny; vzhledem k tomu, že rybářské odvětví zvláště zatěžují činnosti v některých oblastech (námořní doprava, cestovní ruch, nekontrolovaný a vyčerpávající rekreační rybolov v některých oblastech, prodej druhů získaných v rámci této činnosti, pytláctví, odpadní vody z městských oblastí a z průmyslové činnosti na pevnině atd.);

AP.  vzhledem k tomu, že znalost mořského prostředí, popřípadě stavu mořského ekosystému, je klíčová pro zhodnocení dopadů provádění různých činností na životní prostředí i dopadů stanovení příslušných ochranných opatření a programů monitorování, a to za účelem obnovy rybích populací, udržitelného využívání zdrojů a rozvoje inovací; vzhledem k tomu, že údaje o mořském prostředí jsou nedostatečné, nedostupné a nejsou odpovídajícím způsobem systematizovány;

AQ.  vzhledem k tomu, že v některých regionech představuje ilegální rybolov reálnou hrozbu další existence neprůmyslového pobřežního rybolovu a ohrožuje zachování rybolovných zdrojů a biologické rozmanitosti;

AR.  vzhledem k tomu, že integrovaná námořní politika se snaží reagovat na nové výzvy, kterým čelí moře, námořní odvětví a rybáři v celé Evropě, od ochrany životního prostředí až po rozvoj pobřežních oblastí, a to prostřednictvím akvakultury, námořní turistiky a jiných ekonomických činností souvisejících s modrým růstem;

1.  vyzývá Komisi, aby definici pobřežního rybolovu a drobného pobřežního a tradičního rybolovu upravila v souladu se sociálně-ekonomickými charakteristikami a specifiky různých regionů, a nikoli pouze podle rozměrů a výkonu rybářských plavidel – současné předpisy EU totiž nejsou vyhovující; navrhuje, aby se k adaptaci definice pobřežního rybolovu využívala regionalizaci, a to případ od případu v souladu se specifiky každého typu rybolovu; navrhuje, aby byla brána v potaz indikativní kritéria, jako je velikost plavidel, použité rybolovné náčiní, selektivita rybolovných technik, délka výjezdů a to, zda je majitel lodi na palubě, tradiční způsoby podnikání a tradiční struktury vlastnictví a podnikání v těchto oblastech, zapojení rybolovného sektoru do zpracovatelských a prodejních činností, skutečná povaha a rozsah rybolovných činností a další faktory spojené s tradičními činnosti, podpora poskytovaná podniky nebo místními komunitami;

2.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnosti drobného pobřežního rybolovu v ostrovních komunitách, které tradičně závisí na rybolovu pro svou obživu, a provozují rybolovné činnosti po celý rok;

3.  žádá Komisi a členské státy, aby postupně zvyšovaly kvóty pro neprůmyslový rybolov s cílem podpořit tuto sociálně a ekologicky udržitelnou formu rybolovu;

4.  vyzývá Komisi, aby podporovala inovativní projekty a právní ustanovení, která napomáhají vývoji rybolovu v pobřežních, ostrovních a nejvzdálenějších oblastech s ohledem na diverzitu sociálně-ekonomických činností jako prostředky rozvíjející pozitivní externality neprůmyslového rybolovu, pokud jde o sociální a hospodářskou soudržnost a ochranu životního prostředí prostřednictvím nových typů podporu v kontextu stávajícího evropského financování; zdůrazňuje, že prioritou by měly být projekty zaměřující se na vytváření a zachování udržitelných pracovních míst, sílící zapojení rybolovného odvětví do zpracování a prodeje, podporu podnikatelských vzorců spojených se sociální ekonomikou, podporu krátkých tržních řetězců, zavádění nových technologií v propagaci a prodeji zboží a služeb pro rybolov, inovace v rozvoji nového zboží a služeb a zachování a ochranu tradičních rolí;

5.  domnívá se, že revize rámce technických opatření musí brát ohled na specifika pobřežního rybolovu a umožňovat určité odchylky, pokud budou odůvodněné, v kontextu regionalizace;

6.  vyzývá Komisi, aby koordinovala vyšetřování na evropské úrovni s cílem zjistit, jaký dopad má rekreační pobřežní rybolov na tradiční rybolovné činnosti, a definovat parametry, které jsou nutné ke snížení rekreačního pobřežního rybolovu v některých oblastech; požaduje intenzivnější monitorování této činnosti s cílem zamezit interferencím mezi rybolovným sektorem a těmito činnostmi, které jsou již nyní zdrojem obav v nejvzdálenějších regionech s významným podílem cestovního ruchu;

7.  vyzývá členské státy, aby při udílení finanční podpory z ENRF upřednostňovala drobný pobřežní rybolov a aby zjednodušila postupy pro podniky provozující tento ryb rybolovu;

8.  žádá orgány účastnící se těchto činností, aby zajistily, že všechny zúčastněné strany na místní úrovni, sdružení podnikatelů, výzkumné ústavy v oblasti rybolovu a oceánografie, vysoké školy, technologická centra a místní a regionální instituce se budou podílet na inovačních procesech s cílem pomoci těmto projektům zavádět komplexní opatření ke zlepšení jejich finančních vyhlídek a zajištění dostatečné podpory v zájmu splnění podmínek Evropského rybářského fondu;

9.  vyzývá Komisi, aby se Parlamentu zodpovídala z akčních plánů rozvoje, konkurenceschopnosti a udržitelnosti drobného pobřežního rybolovu vypracovaných členskými státy pro účely ENRF;

10.  vyzývá Komisi, aby uplatnila nezbytná opatření na podporu různých skupin žen v námořním odvětví a motivovala je k účasti a zajišťovala jejich zastoupení ve všech oblastech, a to jak ve vztahu k rozhodování, tak k rybolovným činnostem;

11.  vyzývá Komisi, aby zavedla specifická opatření ke zjišťování a zlepšování pracovních podmínek žen, které pracují ve výrobě sítí, zásobování, vykládce a balení produktů;

12.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy posílila úlohu Evropské sítě rybářských oblastí (FARNET), která poskytuje významnou podporu místním akčním skupinám v oblasti rybolovu (FLAG);

13.  vyzývá Komisi, aby podporovala zakládání a činnost FLAG tím, že navýší jejich ekonomické zdroje, protože tyto skupiny poskytují soustavnou podporu a poradenství přímo podnikům v rybářském odvětví, čímž napomáhají sociálně inkluzivnímu udržitelnému rozvoji v rybolovných oblastech, inspiruje mladé lidi a ženy, aby se zapojili do nových podnikatelských projektů, a přispívá k modernizaci inovační infrastruktury, ekonomickým investicím a diverzifikaci a místním manažerským plánům prováděným samotnými podniky v odvětví rybolovu; vyzývá Komisi, aby posilovala úlohu a zlepšovala fungování příslušných orgánů při vývoji nových inovativních činností a aby pracovala v úzké spolupráci s různými operátory v odvětví;

14.  vyzývá Komisi, aby pomáhala posilovat úlohu komunit v odvětví rybolovu v místním rozvoji a řízení místních rybolovných zdrojů a námořních činností;

15.  vyzývá Komisi, aby uvažovala o zvláštní úloze žen v ekonomice pobřežních oblastí a aby v souladu s tím také jednala, jak již činí v oblasti zemědělství; žádá, aby byl uznáno, jakým podílem přispívají ženy k HDP ve svých pomocných úlohách a jaký je zvláštní význam jejích příspěvku k fungování domácnosti, v nichž tradiční rozdělení rolí mezi muže a ženy znamená, že rybolov je výhradně mužskou činností; žádá, aby na všech úrovních byly profesionálně uznány tradiční ženské role v odvětví a aby byly zřízeny specializované programu podpory podnikání žen v těchto oblastech;

16.  vyzývá Komisi, aby propagovala a podporovala investice do diverzifikace rybolovu pomocí rozvoje doplňkových činností a diverzifikace profesních drah v oblasti rybolovu, včetně investic do plavidel, bezpečnostního vybavení, vzdělávání, environmentálních služeb v oblasti rybolovu a kulturních a vzdělávacích činností v oblasti rybolovu, se zvláštním důrazem na ochranu životního prostředí a podporu udržitelného růstu; zdůrazňuje, že hlavním cílem musí být financování činností, které jsou sociálně, environmentálně a ekonomicky udržitelné a které vytvářejí pracovní příležitosti, zejména pro mladé lidi a ženy; zdůrazňuje, že mořská akvakultura je kompatibilní a komplementární s pobřežním rybolovem v nejvzdálenějších regionech, a vyzývá Komisi, aby podporovala rozvoj chovných technik v teplých vodách v tropických a subtropických oblastech; vyzývá Komisi, aby zdůraznila úlohu, kterou hrají ženy v neprůmyslovém pobřežním rybolovu a všech souvisejících činnostech;

17.  vyzývá Komisi, aby napomáhala vzniku a rozvoji rybářské turistiky s cílem uplatňovat diferenciovanou obchodní strategii, která je vhodná k rozvinutí potenciálu tohoto segmentu a která dokáže plnit jeho potřeby efektivněji, v zájmu směřování k nové formě cestovního ruchu, v němž hlavními principy jsou mimo jiné kvalita, flexibilita, inovace a zachování historického a kulturního dědictví rybářských oblastí a ochrana životního prostředí a zdraví; vyzývá Komisi, aby rovněž podporovala a prosazovala investice do rybolovu v turistických oblastech s cílem vytvořit diferencované turistické kapacity prostřednictvím podpory gastronomie spojené s neprůmyslovými rybími produkty, rekreačním rybolovem, podvodní a potápěčskou turistikou atd., a tím přispívat k udržitelnému využívání rybářského dědictví a viditelnosti specifických rysů rybářských regionů;

18.  zdůrazňuje rostoucí význam námořních sportovních aktivit při posilování místních společenství, zejména mimo sezónu, prostřednictvím nových podvodních sportů či potápění a dalších sportů, jako je surfování a bodyboarding;

19.  vyzývá Komisi, aby v zájmu podpory vytváření a rozvoje rybářské turistiky aktivně propagovala a podporovala investice do diverzifikace rybolovu v oblasti kultury a umění coby součásti tradic (řemesla, hudba, tance) a aby podporovala investice do propagace tradic, historie i dědictví v oblasti rybolovu celkově (rybářská zařízení, lodě, techniky, historické dokumenty atd.) otvíráním muzeí a pořádáním výstav, které jsou s pobřežním rybolovem úzce spjaty;

20.  vyzývá Komisi, aby zkoumala možnost povolení smíšeného užívání rybářských lodí, které by při zachování svého hlavního účelu mohly rovněž sloužit k dalším činnostech spojeným s turistickým odvětvím, jako jsou námořní informační dny nebo činnosti spojené se zpracováním, učením či gastronomií atd. v souladu se systémem, který působí ve venkovském odvětví se školami na farmách a agroturistikou;

21.  vyzývá Komisi a členské státy prostřednictvím jejich správních orgánů, aby zajistily, že drobný pobřežní rybolov bude dostávat svůj spravedlivý díl financování ENRF, zejména s ohledem na administrativní omezení, která jsou mu ukládána;

22.  vyzývá Komisi, aby vytvořila opatření, která budou podporovat a prosazovat mobilitu mezi profesemi se vztahem k moři;

23.  požaduje, aby výsledky výzkumu a projektů, jež jsou financovány z prostředků veřejného rozpočtu, byly za určitých podmínek přístupné veřejnosti, čímž by se zajistilo účinnější zveřejňování a dostupnost stávajících údajů o mořích a oceánech a odstranily se současné administrativní překážky, které brzdí růst a rozvoj inovací;

24.  naléhavě žádá Komisi, aby zlepšila regulaci zavedením mechanismů ke kontrole spravedlivého přidělování kvót drobnému rybolovu s ohledem na sdílené druhy;

25.  zdůrazňuje, že hlavním produktem rybolovu jsou ryby a že je velmi důležité posílit různé způsoby jejich využití, včetně konzervování a zpracování vedlejších produktů; vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala a prosazovala investice do diverzifikace rybolovu z hlediska marketingu a zpracování místních rybích produktů a aby napomáhala rozvoji místních distribučních cest, propagaci těchto produktů prostřednictvím vytváření místních distinktivních rysů či značek rybích produktů a podporovala vytváření místních obchodních projektů zaměřených na provádění těchto činností; zdůrazňuje, že podpora inovací tímto způsobem musí zejména zahrnovat rozvoj značek zaručujících kvalitu místních rybích produktů;

26.  vyzývá ke zvýšení flexibility, pokud jde o lodní deníky u plavidel kratších 12 metrů, zejména s ohledem na povinnost zasílat tyto dokumenty do 48 hodin, neboť to představuje značnou administrativní zátěž; v této souvislosti navrhuje, aby bylo možné vyjmout z této povinnosti plavidla, která prodávají všechny své ryby na aukcích, protože tak by byly potřebné informace získávány i bez zbytečné administrativní zátěže;

27.  vybízí ke zřízení chráněných mořských oblastech v zájmu podporu udržitelných rybolovných zdrojů a usnadnění kontroly IUU (nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov); zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU v tomto ohledu členským státům poskytla odpovídající poradenství, koordinaci a podporu;

28.  vyzývá k rozhodné podpoře práce žen, které hrají v neprůmyslovém rybolovu klíčovou úlohu; zdůrazňuje zejména důležité úkoly, které ženy vykonávají ve zpracovatelském řetězci, a jejich zásadní úlohu při sběru měkkýšů a korýšů;

29.  konstatuje, že pobřežní rybolov v nejvzdálenějších regionech je způsobilý k získání prostředků z kompenzačního systému uznaného v rámci ENRF, protože jsou s ním spojeny značné dodatečné náklady; vyzývá Komisi, aby tento systém rozšířila přidáním specifického mechanismu pro nejvzdálenější regiony podobného systému POSEI v zemědělském odvětví;

30.  vyzývá Komisi, aby podporovala zavádění čerstvých produktů získaných neprůmyslovým rybolovem, sběrem korýšů a měkkýšů a drobnou, udržitelnou, extenzivní akvakulturou do zařízení veřejného stravování (vzdělávací instituce, nemocnice, restaurace atd.);

31.  zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony mají specifické rysy v důsledku své odlehlosti a ostrovního charakteru; zdůrazňuje, že tyto zvláštní rysy vytvářejí zvláštní náklady pro pobřežní rybolov v těchto regionech a že tyto dodatečné náklady by měly být plně kompenzovány z ENRF;

32.  zdůrazňuje, že pro pobřežní rybolov jsou v nejvzdálenějších regionech často používána stará plavidla, což vytváří obavy o bezpečnost na palubě; vyzývá Komisi, aby navrhla revizi nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o ENRF s cílem povolit pomoc na obnovu plavidel používaných pro drobný pobřežní rybolov v nejvzdálenějších regionech, pokud tím nedojde ke zvýšení kapacity;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly přístup k údajům o mořích a životním prostředí s cílem zvyšovat transparentnost a podporovat inovace a rozvoj a aby zainteresovaným stranám zaručily přístup k vědeckým informacím získaným s pomocí veřejného spolufinancování;

34.  zdůrazňuje, že oceány a oblasti podél pobřeží a v jeho blízkosti mají potenciál, který zůstává do značné míry neprozkoumán, pokud jde o rozvoj, zaměstnanost, energetickou soběstačnost, inovace a udržitelný rozvoj; domnívá se, že pokud by EU tento potenciál a úlohu těchto oblastí uznala, staly by se tyto pobřežní, ostrovní a vzdálené oblasti atraktivnějšími a podpořil by se jejich rozvoj;

35.  vyjadřuje znepokojení nad uplatňováním programu Horizont 2020 v oblasti modré ekonomiky, protože tento program je hlavním programem výzkumu, vývoje a inovací na evropské úrovni; podporuje vytváření znalostního a inovačního společenství pro modrou ekonomiku v rámci programu Horizont 2020, který by přispíval k rozvoji činností v pobřežních regionech prostřednictvím nadnárodních partnerství veřejného a soukromého sektoru;

36.  podporuje využívání fondů určených k inovacím a modrému růstu k financování základního výzkumu, výzkumu a vývoje, ochrany životního prostředí a uvádění inovativních produktů a procesů na trh;

37.  vyzývá Komisi, aby poskytovala podporu v rámci iniciativ přímého řízení, pokud jde o financování projektů, jež budou zaměřeny na pobřežní rybolov a rozvoj pobřežních oblastí;

38.  zdůrazňuje důležitost nástrojů ochrany životního prostředí, jako je posouzení vlivů jednotlivých projektů na životní prostředí a strategické posouzení vlivů strategií, plánů a programů, které přispívají k udržitelnému rybolovu, na životní prostředí;

39.  zdůrazňuje význam integrované námořní politiky pro budoucnost regionů závislých na rybolovu a uvědomuje si, že je třeba se více přihlásit ke strategii modrého růstu; cílem je poskytovat dlouhodobou podporu udržitelnému růst ve všech mořských a námořních odvětvích, uznat význam moří a oceánů jako zdrojů vytvářejících zaměstnanost v pobřežních regionech;

40.  zdůrazňuje, že pobřežní a ostrovní oblasti a nejvzdálenější regiony jsou hlavními subjekty, pokud je o rozvoj inovací, a že musí být zapojeny do všech fází rozvoje modré ekonomiky;

41.  zdůrazňuje význam ENRF, jenž věnuje zvláštní pozornost diverzifikaci a inovacím v odvětví rybolovu tím, že podporuje rybolov, který je sociálně-ekonomicky a ekologicky udržitelný, inovativní, konkurenceschopný, účinný a založený na znalostech; souhlasí s tím, že je nutné financovat osu 4 Evropského rybářského fondu s cílem podpořit členy rybářských komunit a zlepšit jejich životní úroveň prostřednictvím rozvoje nových činností; vyzývá Komisi, aby co nejdříve potvrdila regionální varianty ENRF;

42.  zdůrazňuje význam posilování vztahu mezi místními komunitami a vysokými školami/technologickými centry, neboť tento vztah přispěje rozhodujícím způsobem k vytváření nových podnikatelských inkubátorů a umožní vznik nových podnikatelských nápadů v námořním sektoru;

43.  vyzývá Komisi, aby aktivně podněcovala projekty, které podporují posilování inovací a technologického rozvoje a jejichž cílem je vypracování nebo zavádění nových výrobků a vybavení, technik a nových či vylepšených systémů správy a organizace; vyzývá Komisi, aby podporovala a stimulovala výměnu informací a sdílení osvědčených postupů mezi různými rybolovnými oblastmi s cílem napomáhat rozvoji inovativních a udržitelných metod rybolovu; považuje za zásadní, aby byly v odborných námořních a rybářských školách integrovány moduly pro vzdělávání podnikatelů a pro diverzifikaci;

44.  vyzývá Komisi, aby vytvářela pobídky ke vzniku nových inovativních podniků v regionech závislých na rybolovu a aby stimulovala podnikání a zakládání nových podniků, které mají velkou šanci na úspěch v námořním odvětví, což přispěje k diverzifikaci činnosti tradičního pobřežního rybolovu, zvyšování zaměstnanosti a udržení obyvatelstva nebo přilákání nových obyvatel;

45.  vyzývá Komisi, aby při vytváření legislativních návrhů používala selektivní přístup při vypracovávání legislativních návrhů týkajících se používání rybářského náčiní a metod s cílem zohlednit skutečný dopad tohoto náčiní a metod na neprůmyslové rybolovné zdroje v každé z těchto oblastí; vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré legislativní iniciativy budou procházet důkladným předchozím posouzením dopadu, při němž budou zohledněny veškeré specifické faktory v každé rybářské oblasti; neselektivní přístup, pokud jde o používání rybářských zařízení a metod, má vážný dopad na životaschopnost pobřežních a ostrovních společenství, která jsou již tak marginalizována, a vede k dalšímu vylidňování a brání rozvoji a inovacím; domnívá se, že na drobný pobřežní rybolov je třeba uplatnit pozitivní diskriminaci; je přesvědčen, že tento přístup – stejně jako je tomu v případě návrhu na zákaz tenatových sítí – je známkou toho, že Komise se dosud přizpůsobuje decentralizované reformované SRP, kterou se legislativní orgány rozhodly přijmout; připomíná Komisi, že je její povinností působit v rámci regionalizace stanovené novým nařízením o SRP;

46.  konstatuje, že pobřežní mořské ekosystémy jsou citlivé, a žádá členské státy a Komisi, aby v souladu se zásadou předběžné opatrnosti vyhodnocovaly environmentální dopad všech činností, které by mohly ovlivnit udržitelnost rybích populací, jako je námořní doprava, odpad, doprava, znečištění vodonosných vrstev, těžebné činnosti nebo výstavba nových turistických zařízení na pobřeží;

47.  doporučuje Komisi, aby přisuzovala nejvyšší prioritu sociálně-ekonomickému významu řemeslnému pobřežnímu rybolovu a drobnému rybolovu v rámci EU, zavádění alternativních metod definice segmentů loďstva a diverzifikaci činnosti v pobřežních regionech silně závislých na rybolovu; poukazuje na to, že je důležité shromažďovat vědecké informace, které přispívají ke zlepšování řízení řemeslného rybolovu s cílem zajistit jeho udržitelnost z biologického, sociálního, ekonomického a ekologického hlediska;

48.  vyzývá Komisi, aby uspíšila proces transpozice dohody sociálních partnerů o provádění Úmluvy MOP o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 do příslušných legislativních nástrojů EU;

49.  vyzývá Komisi, aby v souladu s odbornou klasifikací rybolovného náčiní v nařízení o Středozemním moři vzala v potaz rozdíly mezi vlečnými sítěmi a nevody, čímž by vznikly nejlepší podmínky pro udržitelnější využívání každého druhu s ohledem na nejnovější vědecké poznatky;

50.  vyzývá Komisi, aby zaručila revizi posouzení stavu populací ryb, která je důležitá pro pobřežní rybolov, a zdůrazňuje, že je zapotřebí analýza vlivu drobného rybolovu na populace ryb, přičemž nesmíme zapomínat na rozsáhlejší techniky, jako je lov tuňáka, vzhledem k tomu, že druhy lovené v rámci pobřežního rybolovu jsou nesmírně cenné ze sociálně-ekonomického hlediska, i když tvoří jen malou část celkových úlovků, avšak mají velmi významnou úlohu pro přežití rybářů, kteří na nich závisí pro svou obživu;

51.  vyjadřuje znepokojení nad zánikem tradičních rybolovných technik a dovedností v důsledku nepříznivé regulace ovlivňující pobřežní komunity;

52.  vyzývá Komisi, aby pozměnila ustanovení technických specifikací rybářských sítí, jako je minimální velikost ok, výška sítí, vzdáleností od pobřeží a hloubka, v níž smějí být sítě používány, aby bylo zajištěno vyváženější využívání rybích populací a byla zachována biologická rozmanitost;

53.  vyzývá Komisi, aby pozměnila ustanovení stávajícího nařízení, které předepisuje určitou vzdálenost od pobřeží a hloubku, v níž se smí zařízení používat, a zohlednila tak geografické zvláštnosti hraničních oblastí členských států;

54.  zdůrazňuje, že je třeba změnit nařízení o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři, tzv. nařízení o Středozemním moři z roku 2006, které je určující, pokud jde o technické charakteristiky rybářských zařízení a způsoby jeho používání; domnívá se, že toto nařízení musí být uvedeno do souladu s novou SRP, přičemž je třeba pamatovat na to, že tato oblast je řízena společně se zeměmi, které nejsou členy EU, zejména s ohledem na cíl maximálního udržitelného úlovku;

55.  zdůrazňuje nutnost účinné koordinace mezi členskými státy s cílem zajistit, aby rybáři dostávali včas úplné informace o provádění platných nařízení a jejich změn;

56.  vyzývá Komisi, aby podporovala projekty v kontextu politiky soudržnosti, které přispějí k ochraně pobřežních a ostrovních oblastí coby součásti tradic a kulturně-historického dědictví;

57.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly evropské fondy k podpoře certifikace pastí „almadraba“ s cílem napomáhat uznání této rybářské techniky;

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 167.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0438.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0291.
(4) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 24.


Společná pravidla s ohledem na uplatňování vnějšího rozměru společné rybářské politiky, včetně dohod o rybolovu
PDF 375kWORD 131k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o společných pravidlech pro uplatňování vnějšího rozměru společné rybářské politiky, včetně dohod o rybolovu (2015/2091(INI))
P8_TA(2016)0110A8-0052/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011(2),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982,

–  s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995,

–  s ohledem na Kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství přijatý na konferenci v říjnu 1995 a na související nástroje a pokyny,

–  s ohledem na koncepci ohrožených mořských ekosystémů, který vznikl na základě diskusí na Valném shromáždění OSN a rozvinul se po přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN č. 61/105 z roku 2006

–  s ohledem na azorská vědecká kritéria a pokyny z roku 2009 pro určení ekologicky či biologicky významných mořských oblastí a vytvoření reprezentativních sítí mořských chráněných oblastí ve vodách otevřeného oceánu a v hlubinných stanovištích Úmluvy o biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na své usnesení o vnější dimenzi společné rybářské politiky ze dne 22. listopadu 2012(3),

–  s ohledem na závěry konference poradního sboru pro dálkový rybolov ve dnech 16. a 17. září 2015,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 11/2015 ze dne 20. října 2015 „Řídí Komise dohody o partnerství v oblasti rybolovu řádně?“

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0052/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství z roku 2014 (FAO) „Stav rybolovu a akvakultury ve světě“ se počet rybích populací, které jsou nadměrně loveny, až do roku 2008 neustále zvyšoval, nicméně v roce 2011 mírně poklesl;

B.  vzhledem k tomu, že EU je díky činnosti loďstva, soukromým investicím ze strany občanů EU, své síti dvoustranných dohod o rybolovu, svým nejvzdálenějším regionům a účasti ve všech hlavních regionálních organizacích pro řízení rybolovu jedním z hlavních činitelů v oblasti rybolovu, který je ve všech světových oceánech výrazně zastoupen a vyvíjí v nich významnou činnost, a vzhledem k tomu, že EU podporuje osvědčené postupy a dodržování lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že součástí udržitelného řízení světových populací ryb musí být multilateralismus a mezinárodní spolupráce, včetně dvoustranné spolupráce; vzhledem k tomu, že EU sehrává důležitou úlohu při světovém globálním řízení moří a oceánů, a vzhledem k tomu, že společná rybářská politika musí být založena na ambiciózní vizi, která je v souladu s interním rozměrem stanoveným v základním nařízení na toto téma;

D.  vzhledem k tomu, že organizace FAO nedávno zveřejnila Dobrovolné obecné zásady pro zajištění udržitelného drobného rybolovu, které stanoví cíle v souvislosti s tímto rybolovem, zejména v rozvojových zemích;

E.  vzhledem k tomu, že EU představuje významný trh pro produkty rybolovu (včetně ryb ulovených loďstvy EU i dovozu) a je největším dovozcem těchto produktů s tím, že spotřebuje 11 % světové produkce ryb z hlediska objemu a dováží 24 % produktů rybolovu z hlediska hodnoty, a to i přesto, že zajišťuje pouze 8 % světového odlovu; vzhledem k tomu, že EU má rozsáhlý zpracovatelský průmysl s významným sociálním rozměrem, který je třeba chránit;

F.  vzhledem k tomu, že vnější rozměr nové společné rybářské politiky překračuje rámec mezinárodních dohod a rybolovu v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, a vzhledem k tomu, že Úmluva o biologické rozmanitosti a FAO vyzývají k označování ekologicky či biologicky významných mořských oblastí a citlivých mořských ekosystémů, a vzhledem k tomu, že chráněné mořské oblasti jsou základními nástroji řízení založeného na ekosystému, jak uznávají regionální organizace pro řízení rybolovu;

G.  vzhledem k tomu, že kvóty stanovené v regionálních organizacích pro řízení rybolovu jsou založeny především na záznamech minulých úlovků, což vedlo k přednostnímu přístupu ke světovým populacím ryb pro rozvinuté země; vzhledem k tomu, že kritéria pro přidělování stanovená některými regionálními organizacemi pro řízení rybolovu musí nyní zohlednit rybolovnou činnost pobřežních rozvojových zemí, které v minulosti závisely po celé generace na přilehlých rybolovných zdrojích, a že tuto novou skutečnost musí EU respektovat;

H.  vzhledem k tomu, že je třeba rozlišovat mezi dohodami uzavřenými se severskými zeměmi, jako je Norsko, Island a Faerské ostrovy, a dohodami o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu uzavřenými s dalšími zeměmi;

I.  vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o soudržnost politik ve prospěch rozvoje s ohledem na čl. 201 odst. 1 SFEU, podle kterého „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“;

J.  vzhledem k tomu, že často není k dispozici dostatek údajů o stavu zdrojů a celkovém množství ryb, které uloví místní loďstva a loďstva třetích zemí oproti rybím populacím, které EU loví ve vodách třetích zemí či které jsou určeny na trh EU, v důsledku čehož je obtížné zhodnotit míru přebytečných zásob podle mnohých smíšených smluv, jak požaduje Úmluva OSN o mořském právu; vzhledem k tomu, že by bylo žádoucí zvýšit množství a transparentnost těchto údajů;

K.  vzhledem k tomu, že EU by se měla všemi možnými způsoby snažit zajistit, aby dohody o udržitelném rybolovu uzavírané s třetími zeměmi byly přínosné jak pro EU, tak i pro dotyčné třetí země a jejich místní populace a místní rybolov;

L.  vzhledem k tomu, že problém pirátství má negativní dopad také na oblasti, v nichž probíhá regulovaná rybolovná činnost v rámci dvoustranných a vícestranných dohod o rybolovu;

1.  vítá, že do základního nařízení o společné rybářské politice byla poprvé zařazena kapitola věnovaná vnějšímu rozměru, včetně minimálních podmínek pro dvoustranné dohody, povinnosti udržovat spolupráci mezi regionálními organizacemi pro řízení rybolovu a konzistentnosti opatření, která přijímají, a výslovného odkazu na společné normy jak uvnitř, tak mimo vody EU, a prohlášení, že opatření musí být založena na nejlepších dostupných vědeckých doporučeních;

2.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit konzistentnost mezi rybářskou politikou, politikou v oblasti životního prostředí a obchodní politikou a rozvojovou spoluprací;

3.  uznává význam zachování a rozšíření soudržnosti a kompatibility stávajícího právního rámce;

4.  vyzývá k posílení spolupráce mezi orgány Komise zabývajícími se rybolovem, zejména mezi GŘ MARE, GŘ DEVCO a GŘ TRADE;

5.  zdůrazňuje, že má-li být zajištěna budoucnost pobřežních komunit a mořského prostředí a rozvoj místního průmyslu, zaměstnanosti v odvětví rybolovu, zpracování a obchodu a má-li rybolov přispívat k zabezpečování potravin, je třeba, aby EU a její partneři, s nimiž uzavřela dvoustranné a jiné dohody, podporovali rybolov, který bude z environmentálního, sociálního a ekonomického hlediska udržitelný a bude založen na transparentnosti a účasti nevládních zúčastněných stran, zejména profesionálů, jejichž živobytí závisí na rybolovu;

6.  trvá na tom, že je v souladu s dobrovolnými pokyny pro udržitelný drobný rybolov Organizace OSN pro výživu a zemědělství důležité podporovat ochranu ekosystémů a udržovat populace ryb nad úrovní, která je schopna poskytovat maximální udržitelný výnos, jelikož dostatečné rybí populace jsou důležitou podmínkou rozvoje pobřežních společenství ve třetích zemích;

7.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozvoj místních komunit, jejichž živobytí závisí převážně na rybolovu a činnostech týkajících se odvětví rybolovu; podotýká, že je nutné podporovat opatření, jejichž cílem je podpora transferu technologií, předávání know-how, řízení kapacity, mnohostranná partnerství a jiné investice ve prospěch odvětví rybolovu;

8.  připomíná, že součástí environmentálních standardů, které musí platit i pro vnější rybolovné činnosti EU, je uplatňování přístupu k řízení rybolovu, který je založen na ekosystémech, spolu s přístupem předběžné opatrnosti, s cílem obnovit a zachovat lovené populace nad úrovně, které do roku 2015 mohou přinést maximální výnos pokaždé, kdy je to možné, a pro všechny populace nejpozději do roku 2020;

9.  zdůrazňuje, že všechny aspekty vnější dimenze společné rybářské politiky musí být založeny na spravedlivých a vzájemně prospěšných vztazích mezi EU, jejími členskými státy a jejich partnery na celém světě, ať již jsou dvoustranné (dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu), nebo multilaterální (regionální organizace pro řízení rybolovu), s cílem podporovat udržitelný rozvoj místního odvětví rybolovu; zdůrazňuje, že tato rovnost se musí rovněž odrážet v obchodních dohodách EU se třetími zeměmi, v souladu s požadavkem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

10.  vyzývá Komisi, aby do vnějšího rozměru společné rybářské politiky zahrnula nejvzdálenější regiony, včetně dvoustranných dohod uzavřených se třetími zeměmi, s cílem zajistit, aby z těchto dohod měl prospěch i místní rybolov v nejvzdálenějších regionech;

11.  uznává činnost provedenou poradním sborem pro dálkový rybolov při přípravě svého postoje k vnějšímu rozměru revidované společné rybářské politiky a jejího provádění, a to ve spolupráci se zúčastněnými stranami ze třetích zemí;

12.  trvá na tom, aby EU v rámci svých vnějších činností spojených s rybolovem (odlov, zpracování a uvádění na trh) prosazovala nejvyšší environmentální a sociální normy a zavedla důsledná a účinná kontrolní a inspekční opatření a současně zajistila transparentnost všech svých činností, a zaručila tak spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu EU;

13.  uznává úlohu vnějšího rozměru společné rybářské politiky při vytváření pracovních míst (jak v EU, tak i jinde ve světě) a při zajišťování dodávek ryb na trhy EU (a v některých případech na místní trhy), prostřednictvím nějž může EU poskytovat technickou, finanční a vědeckou pomoc třetím zemím, zejména tím, že podpoří vědecký výzkum a kontrolní režimy a režimy dohledu a rozvoj přístavní infrastruktury;

14.  vítá výrazné zlepšení způsobu, kterým EU v uplynulých letech řídila vnější rozměr společné rybářské politiky, jak z hlediska dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, tak i co se týče jejich provádění, díky čemuž patří loďstva EU mezi loďstva provádějící rybolov ve vzdálených vodách, která při plnění přísných sociálních a environmentálních standardů dosahují nejvýraznějšího pokroku; domnívá se, že EU by měla tyto environmentální a sociální standardy prosazovat v mezinárodním kontextu prostřednictvím regionálních organizací pro řízení rybolovu a své sítě dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu;

15.  uznává, že pokud loďstvo EU ukončí svou činnost v lovištích, mohou být příslušná rybolovná práva rozdělena mezi jiná loďstva, která uplatňují mnohem nižší normy v oblasti zachování, řízení a udržitelnosti, než jaké stanoví a chrání EU;

16.  domnívá se, že poskytování odvětvové podpory pro odvětví rybolovu v zemích, které uzavřely dohodu o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, má zásadní význam při uspokojování jejich rostoucích potřeb v souvislosti s řízením rybolovu, kapacitou vědeckého výzkumu, výstavbou a udržování infrastruktury a odbornou přípravou inspektorů v oblasti rybolovu a členů posádky, a pro zlepšení dodávek a dostupnosti ryb, s cílem zajistit lidem žijícím v zemích, které podepsaly dohodu o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, dostatečné množství potravin, mimo jiné podporou práce, kterou v odvětví rybolovu odvádějí ženy;

17.  trvá proto na vytvoření lepšího propojení mezi odvětvovou podporou poskytovanou podle dohod v oblasti rybolovu a nástroji dostupnými v rámci rozvojové spolupráce, zejména Evropským rozvojovým fondem, a zdůrazňuje, že financování projektů v oblasti rybolovu a využívání odvětvové podpory musí být plně transparentní, aby se zajistilo řádné využívání prostředků EU;

18.  znovu opakuje, že je třeba zajistit lepší vědecké informace o stavu zdrojů a údaje o úlovcích a intenzitě rybolovu mimo vody EU, zejména vody některých pobřežních rozvojových států, přičemž pro tyto účely by měly být využity prostředky dostupné v rámci Evropského námořního a rybářského fondu a ERF;

19.  konstatuje, že v nedávné zprávě Účetního dvora o dohodách o partnerství v odvětví rybolovu se uvádí, že zatímco jedním z hlavních cílů těchto dohod je lovit pouze přebytečné zdroje, ukázalo se, že v praxi je tento cíl velmi těžko proveditelný, neboť neexistují spolehlivé informace o populacích ryb ani o intenzitě rybolovu vnitrostátních rybářských loďstev ani jiných cizích rybářských loďstev, kterým partnerské země také poskytly přístup ; v této souvislosti zdůrazňuje význam spolehlivých vědeckých údajů a nezávislých následných hodnocení týkajících se účinnosti dohod o partnerství v odvětví rybolovu;

20.  zdůrazňuje, že EU by prostřednictvím dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a své činnosti v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu měla prosazovat harmonizaci podmínek upravujících přístup do afrických vod pro všechna zahraniční loďstva s ohledem na tuňáka a malé pelagické druhy a druhy žijící při mořském dnu, s cílem vytvořit příznivé podmínky pro rybáře lovící udržitelným a odpovědným způsobem;

21.  vyzývá k rozšíření programů nezávislých pozorovatelů přispívajících k monitorování rybolovu a shromažďování vědeckých údajů;

22.  je přesvědčen, že udržitelného a spravedlivého odlovu vysoce stěhovavých populací a tažných a sdílených populací, jak vyžaduje Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu a dohoda OSN o rybích populacích, lze dosáhnout pouze regionálním řízením rybolovu, včetně programů pozorování a inspekcí (v přístavu i na moři) a kontrolními systémy na regionální úrovni;

23.  konstatuje, že právní rámec pro regionální řízení vysoce stěhovavých druhů a řadu dalších populací existuje pro tuňáky a další regionální organizace pro řízení rybolovu, i když některé druhy rybolovu nespadají do sítě regionálních organizací pro řízení rybolovu, a naléhavě vyzývá Komisi, aby usilovala o to, že všechny dotyčné rybolovné činnosti budou co nejdříve řízeny regionální organizací pro řízení rybolovu;

24.  vyzývá Komisi, aby bylo regionálním organizacím pro řízení rybolovu přiděleno více finančních prostředků, neboť tyto organizace mají klíčovou úlohu v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

25.  je znepokojen tím, že pro některé jiné rybolovné činnosti, týkající se zvláště sdílených populací, které se nenacházejí na volném moři, dosud neexistuje účinné fórum pro regionální spolupráci a řízení; považuje to za závažný problém, zvláště pro populace malých pelagických druhů v západní Africe vzhledem k jejich strategickému významu pro potravinové zabezpečení, jak je uvedeno v nedávném poradním stanovisku Mezinárodního tribunálu pro mořské právo(4);

26.  naléhavě vyzývá EU, aby využila svého vlivu a zajistila, že všechny rybolovné činnosti s regionálním rozměrem budou řízeny regionální organizací pro řízení rybolovu; zejména naléhavě vyzývá EU, aby usilovala o to, aby se Výbor pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku (CECAF) stal plnohodnotnou regionální organizací pro řízení rybolovu s pravomocí přijímat rozhodnutí, namísto toho, aby fungoval jako poradní regionální komise organizace FAO pro rybolov;

27.  je přesvědčen, že pokud mají loďstva EU přístup k jiným druhům rybolovu (např. k druhům žijícím při mořském dně), je třeba, aby EU prosazovala opatření platná pro všechny s cílem zajistit harmonii mezi loďstvy podílejícími se na průmyslovém rybolovu a loďstvy provozujícími drobný rybolov, což může obnášet systém zón umožňující ochranu místního odvětví drobného rybolovu;

28.  vyzývá k provedení více studií zabývajících se hlubinnými druhy a stanovišti a k jejich větší ochraně, zejména pokud jde o mimořádně citlivé druhy a stanoviště či takové druhy a stanoviště, které mají zásadní význam pro dlouhodobou udržitelnost ekosystému;

29.  vybízí Komisi, aby podporovala vyváženější rozdělení, pokud jde o poskytování přístupu v regionálních organizacích pro řízení rybolovu, a brala v úvahu environmentální i sociální dopad, potřeby zabezpečení potravin a požadavky rozvojových zemí budovat vlastní rybolov; konstatuje, že jakékoli přerozdělení se musí týkat všech loďstev, jak zámořských, tak i vnitrostátních, a musí být založeno na odpovídajících kritériích pro rozdělení stanovených příslušnou regionální organizací pro řízení rybolovu;

30.  vítá požadavek v základním nařízení, že všechna zahraniční loďstva působící v zemi, s níž má EU dohodu o partnerství v odvětví rybolovu, se musí řídit podobnými podmínkami přístupu, které podporují udržitelný rybolov, což je důležité opatření, které zajistí, že jiná loďstva pro rybolov ve vzdálených vodách provádějí rybolov za stejných norem jako loďstva EU a neoslabují je; vyzývá Komisi, aby tento požadavek důrazně prosazovala;

31.  vyzývá EU, aby využila svou síť dohod o partnerství v odvětví rybolovu a jednání v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu k zajištění toho, že naše partnerské země omezí přístup veškerých loďstev pro rybolov ve vzdálených vodách na přebytky, jak to požaduje Úmluva OSN o mořském právu a společná rybářská politika a jak činí EU, a aby poskytovala přednostní přístup pro plavidla, která v dotyčném regionu a pro dotyčnou populaci používají ekologicky a sociálně nejudržitelnější postupy;

32.  je znepokojen, že v době mezi dvěma protokoly může dojít k přerušení rybolovné činnosti, pokud jednání o novém protokolu trvá příliš dlouho; vyzývá Komisi, aby zabezpečila právní a ekonomickou jistotu provozovatelů tím, že zajistí pokračování rybolovu v době mezi dvěma protokoly;

33.  uznává, že je třeba vytvořit širší rámec s rozvojovými zeměmi, který bude zahrnovat nejen rybolov, ale rovněž předchozí a následné oblasti dodavatelského řetězce;

34.  nabádá EU, aby se vyhnula sjednávání dohod o partnerství v odvětví rybolovu se zeměmi, kde je tolerována korupce;

35.  uznává, že je třeba vytvořit širší rámec s rozvojovými zeměmi, který bude sdružovat rybolov s dalšími tématy souvisejícími s rozvojem;

36.  domnívá se, že oprávnění k rybolovu je třeba uznávat prostřednictvím diplomatických cest;

37.  uznává, že pro rozvojové země má rybolov velký význam, zejména drobný rybolov, který přispívá k zabezpečení potravin, k růstu místního hospodářství a zaměstnanosti žen i mužů, aniž by byla dotčena úloha průmyslového rybolovu, který je provozován odpovědným a transparentním způsobem, při zajišťování sociálně-ekonomického rozvoje pobřežních oblastí a dodávek rybích výrobků;

38.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU dodržela svůj závazek podporovat environmentálně a sociálně udržitelný rybolov v rozvojových zemích prostřednictvím veškerých politik EU, jež mají dopad na rybolov v rozvojových zemích (rozvojová pomoc, obchod, rybolov);

39.  zdůrazňuje, že je třeba zapojit ženy v rámci hodnotového řetězce, od financování až po zpracování a odbyt rybích produktů; domnívá se, že podpora přístupu žen k těmto činnostem by posílila jejich ekonomické a sociální postavení, a významně tak přispěla k překlenutí rozdílů mezi ženami a muži; zdůrazňuje, že při rozvíjení vztahů mezi EU a rozvojovými zeměmi je třeba věnovat více pozornosti prioritám souvisejícím s rovností;

40.  zdůrazňuje, že místní rozvoj je třeba podporovat prostřednictvím odvětvové pomoci, zvýšením významu rybolovu v partnerských zemích, a to především posílením udržitelné akvakultury, rozvojem a zachováním drobného rybolovu, zlepšením vědeckých poznatků o podmínkách rybích populací a podporou iniciativ soukromého sektoru předkládaných místními stranami; žádá EU, aby prostřednictvím dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu nabádala k dobré správě, zejména pak k řádnému řízení veřejných příjmů z odvětví rybolovu a finanční kompenzace;

41.  je toho názoru, že EU by měla povzbuzovat třetí země, počínaje těmi, nimiž vyjednává dohody o partnerství v odvětví rybolovu, aby stanovily regulační rámec pro společné podniky vytvořené EU a další zainteresované subjekty v oblasti odlovu, zpracování a uvádění na trh; domnívá se, že tento rámec je nejlepším prostředkem k tomu, jak zajistit, aby společné podniky byly zřizovány a působily v souladu s přísnými normami udržitelnosti a transparentnosti, jak je prosazuje reformovaná společná rybářská politika, čímž by zájmy EU rovněž získaly lepší právní stabilitu při podpoře rozvoje udržitelného rybolovu ve třetích zemích;

42.  trvá na tom, aby transparentnost, zodpovědnost a zapojení zúčastněných stran byly považovány za hlavní prvky vztahů EU se třetími zeměmi v oblasti rybolovu;

43.  zdůrazňuje, že na evropské investice do odvětví rybolovu ve třetích zemích v rámci společných podniků se musí vztahovat společná rybářská politika; zdůrazňuje, že prostřednictvím dohod o partnerství v odvětví rybolovu by EU měla podporovat dialog s partnerskými zeměmi s cílem vytvořit regulační rámec, který by zajistil, aby společné podniky v oblasti odlovu, zpracování a uvádění na trh, tvořené partnery z EU nebo z jiných zemí, fungovaly transparentním způsobem, nekonkurovaly místnímu odvětví drobného rybolovu a přispívaly rozvojovým cílům dané země;

44.  bere na vědomí zprávu Účetního dvora, která zdůrazňuje, že nedostatečné využívání tonážní kvóty přijaté v některých protokolech z poslední doby vede k vysokým nákladům; vyzývá proto Komisi, aby se v největší možné míře vyhnula zbytečným nákladům pro rozpočet EU v této oblasti;

45.  domnívá se, že Parlament by měl mít aktivnější úlohu, než je stávající postup souhlasu, a trvá na tom, aby byl okamžitě a plně informován ve všech fázích procesu vedoucího k uzavření či obnovení dohod o partnerství v odvětví rybolovu, s cílem zvýšit transparentnost a demokratickou odpovědnost protokolů;

46.  uznává význam vnějšího rozměru společné rybářské politiky pro vytváření pracovních míst v EU i v našich partnerských zemích, mimo jiné prostřednictvím zaměstnání místní posádky v rámci dohod o partnerství v odvětví rybolovu; nabádá plavidla EU, aby – je-li to možné – vykládaly své úlovky v partnerských zemích k prvotnímu zpracování; žádá o to, aby nástroje týkající se ochrany pracovníků a důstojných pracovních podmínek byly začleněny do evropských předpisů pro záležitosti v oblasti rybolovu (zejména s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 188) a do dohod o partnerství v odvětví rybolovu s cílem zaručit stejné pracovní podmínky, odměnu, ochranu práv pracovníků a úroveň odborné přípravy pro státní příslušníky EU i jiných zemí;

47.  vřele vítá ustanovení o transparentnosti nejnovějšího protokolu s Mauritánií, přičemž tato země se zavazuje zveřejnit veškeré dohody se státy nebo soukromými subjekty poskytujícími přístup zahraničním plavidlům do její výlučné ekonomické zóny, a naléhavě vyzývá k tomu, aby podobná ustanovení o transparentnosti byla zahrnuta do všech dohod o partnerství v odvětví rybolovu;

48.  vřele vítá i skutečnost, že protokol s Mauritánií zaručuje loďstvu EU přednostní přístup k přebytečným zdrojům ryb v této zemi, a nabádá Komisi, aby se tímto příkladem řídila při sjednávání protokolů s dalšími třetími zeměmi, přičemž je třeba zohlednit přísný požadavek týkající se udržitelnosti, který musí loďstvo EU dodržet;

49.  důrazně vyzývá Komisi, aby zajistila, že podobná ustanovení týkající se transparentnosti budou zahrnuta do dalších budoucích protokolů, což značně zlepší transparentnost celkové intenzity rybolovu a podmínek přístupu; žádá o informace o celkových úlovcích plavidel veškerých loďstev, která mají povoleno lovit v mauritánských vodách, a také žádá, aby byly veřejně přístupné související podmínky přístupu;

50.  žádá Komisi, aby v rámci těchto mezinárodních orgánů, do nichž je zapojena, vybízela další třetí země, aby rovněž zveřejnily podmínky dalších dohod, které podepsaly s jinými státy nebo soukromými subjekty, včetně totožnosti plavidel s oprávněním k rybolovu, jejich činnosti a úlovků; obdobně nabádá třetí země, aby se řídily usneseními regionálních organizací pro řízení rybolovu prosazujícími transparentnost v dohodách o rybolovu;

51.  nabádá další třetí země, aby zohlednily doporučení, usnesení a rozhodnutí regionálních organizací pro řízení rybolovu prosazující transparentnost dohod o rybolovu v rámci dotyčné výlučné ekonomické zóny;

52.  domnívá se, že by Komise měla co nejdříve zlepšit transparentnost, a sice vytvořením databáze pro všechny soukromé dohody uzavřené mezi majiteli lodí z EU a místními či regionálními subjekty či orgány nebo třetími zeměmi či jejich jménem, které zahrnují přístup třetích zemí k rybolovu včetně podmínek pro přístup, přípustné kapacity loďstva, totožnosti plavidel a výsledné rybolovné činnosti, přičemž by tato databáze měla být veřejně dostupná, s výjimkou částí obsahujících obchodně citlivé informace;

53.  konstatuje, že vlastníci plavidel uzavírají soukromé dohody s vládami třetích zemí, které nespadají do působnosti společné rybářské politiky; je znepokojen tím, že Komise není o těchto dohodách systematicky informována; obává se, že by toto mohlo za určitých okolností vést k nekalé hospodářské soutěži s místními rybářskými komunitami v rozvojových zemích a s vlastníky plavidel z EU, jež provozují rybolov v rámci dvoustranných dohod;

54.  domnívá se, že plavidlům lovícím podle ustanovení dohod o partnerství v odvětví rybolovu, která ovšem neplní své povinnosti, například neposkytují svému členskému státu údaje požadované na základě svého oprávnění k rybolovu, by měly být uděleny sankce stanovené v nařízení o kontrole rybolovu a v nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, případně odejmuto oprávnění k rybolovu;

55.  považuje za politováníhodné, že v předchozích odhadech velikosti „vnějšího loďstva“ byly odlišné definice příslušných druhů plavidel, což mělo za následek, že stávající odhady nejsou srovnatelné, a proto není možné provést analýzu velikosti loďstva a jeho vývoje v průběhu doby, čímž je značně omezena transparentnost; nabádá Komisi, aby vypracovala definici vnějšího loďstva, která by zahrnovala veškerá plavidla lovící mimo vody EU, a aby při tom věnovala řádnou pozornost příslušným náležitostem severských dohod s cílem umožnit časové srovnání;

56.  konstatuje, že i přes snahy Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) dosud panují značné rozdíly mezi pravidly uplatňovanými vůči plavidlům Evropské unie a třetích zemí v týchž vodách, a tyto rozdíly způsobují rybářům z Unie velké problémy; považuje za nezbytné, aby EU zintenzivnila svou činnost ve středomořském regionu prostřednictvím užší spolupráce s místními orgány, regionálními organizacemi, vědeckými institucemi, pozorovatelnami a rybářskými klastry v jednotlivých zemích; domnívá se, že EU se musí podílet na řešení sporů mezi plavidly ve Středozemním moři, a žádá Komisi, aby zvážila poskytnutí podpory a pomoci rybářům, kteří se často dostávají do konfliktu s plavidly třetích zemí, a aby navázala užší spolupráci se zemi na jižním břehu Středozemního moře;

57.  vítá nedávné zveřejnění jmen plavidel pod vlajkou EU, kterým bylo uděleno oprávnění k rybolovu mimo vody EU, a trvá na tom, aby Komise systematicky zveřejňovala tyto informace včetně údajů o jejich činnostech a úlovcích;

58.  konstatuje, že základní podmínkou pro konzultace se zúčastněnými stranami a pro jejich informovanou účast, zejména v případě těch, kteří se rybolovem živí, je transparentnost; domnívá se, že tyto konzultace a účast je třeba prosazovat v rámci dohod o partnerství v odvětví rybolovu, včetně jednání o dohodách a protokolech, jejich uplatňování, přidělování a užívání odvětvové podpory, činnosti prováděné v rámci regionálních organizací pro šíření rybolovu a provádění projektů rozvojové spolupráce;

59.  konstatuje, že základní nařízení obsahuje ustanovení, podle něhož jsou plavidla, která se vypíší z rejstříku EU a poté se do něj opět zaregistrují, povinna poskytnout před opětovnou registrací informace o své činnosti; má za to, že tento požadavek by měl být posílen, aby byla Komisi předložena celá plavební historie plavidla a byla zařazena do databáze rejstříku rybářského loďstva Unie, než bude plavidlo do tohoto rejstříku přijato;

60.  oceňuje činnost EU v rámci boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, který ohrožují populace ryb a nekalým způsobem konkuruje rybářům, kteří svou činnost provádějí v souladu se zákony; oceňuje přínos nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu k podpoře udržitelnému rybolovu ve světě; domnívá se, že díky své klíčové úloze předního světového trhu s rybímu produkty je Evropská unie schopna zajistit si podporu ostatních států, včetně zemí, s nimiž uzavřela dohodu o partnerství v odvětví rybolovu, a s mezinárodními subjekty za účelem formulace společného přístupu a vytvoření účinného globálního režimu proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

61.  vyslovuje se pro vytvoření jedinečného mezinárodního systému registrace všech plavidel plujících v mezinárodních vodách;

62.  žádá, aby bylo striktně uplatňováno nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, a to objektivně a transparentně, harmonizovaně a bez diskriminace, s cílem zajistit rovné podmínky pro plavidla a země, a vybízí Komisi a členské státy, aby tak činily; dále se domnívá, že má-li toto nařízení uspět, nesmí se řídit krátkodobými potřebami obchodní politiky EU ani je nesmí využívat evropský rybolov pro své vlastní zájmy jako nástroj nekalého zvyšování své konkurenceschopnosti;

63.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by do nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu mohla být vložena ustanovení o pracovních podmínkách;

64.  zdůrazňuje, že dohody o partnerství v odvětví rybolovu by měly rovněž zajišťovat plnou sledovatelnost produktů mořského rybolovu;

65.  je přesvědčen, že dvoustranné a mnohostranné dohody o obchodu vyjednané EU by měly podporovat environmentálně udržitelné a sociálně spravedlivé podmínky pro výrobu produktů rybolovu v daných třetích zemích, a to použitím vhodných kvantitativních a kvalitativních omezení přístupu na trh EU, aby nebránily pokroku při potírání nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu prostřednictvím tohoto nařízení; je rovněž přesvědčen, že splnění těchto požadavků by mělo být podmínkou pro prodej veškerých ryb nebo rybích produktů na evropském trhu a že ryby a rybí produkty nesplňující tyto požadavky nebo požadavky ochrany spotřebitele nesmí mít na evropský trh přístup;

66.  je přesvědčen, že spotřebitelé by měli mít jasné informace o hospodářských, sociálních a environmentálních podmínkách při sběru a zpracování ryb;

67.  navrhuje, aby ustanovení dvoustranných a mnohostranných dohod o obchodu obsahovala jasný odkaz na nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, včetně norem v něm obsažených; doporučuje Komisi, aby předložila návrh na přerušení obchodních vztahů s třetími zeměmi, které jsou identifikovány podle článku 31 tohoto nařízení;

68.  žádá Komisi, aby do nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu vložila systém po vzoru obchodního řídicího a expertního systému (TRACES) s cílem provádět ověřování a křížovou kontrolu údajů týkajících se osvědčení o úlovku a plavidel, případně aby stanovila minimální podíl pro ověřování dovozu zpracovaných produktů;

69.  považuje za důležité, aby byly vydány podrobné pokyny zemím, které dostaly žlutou nebo červenou kartu, a aby byla sledována jejich činnost;

70.  vyjadřuje uspokojení nad tím, že v rámci operace Atalanta byla rybářská plavidla označena za zranitelná, a požaduje, aby byla loďstva EU nadále podporována a chráněna;

71.  domnívá se, že jednání o novém systému mezinárodní správy oceánů v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, která probíhají v rámci OSN, musí vést k vytvoření režimu, který umožní jednat zkoumat a jednak spravedlivě, udržitelně a obezřetně využívat zdroje mezinárodních oceánských vod, včetně další práce na identifikaci ekologicky či biologicky významných mořských oblastí s cílem vytvořit souvislou síť chráněných mořských oblastí;

72.  připomíná Komisi její povinnost jednat jako strážkyně Smluv a dbát na to, aby členské státy plnily svou povinnost náležité péče, pokud jde o vnější činnost jejich státních příslušníků a plavidel, a žádá EU, aby vzala v potaz nedávno vydané stanovisko Mezinárodního tribunálu pro mořské právo, které v kontextu bilaterálních dohod označilo EU za stát vlajky;

73.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22.
(2) Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.
(3) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 175.
(4) Poradní stanovisko Mezinárodního tribunálu pro mořské právo ze dne 2. dubna 2015 předložené na žádost Subregionálního výboru pro rybolov: https://www.itlos.org/fileadmin/itlos/documents/cases/case_no.21/advisory_opinion/C21_AdvOp_02.04.pdf

Právní upozornění