Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2226(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0285/2016

Předložené texty :

A8-0285/2016

Rozpravy :

PV 27/10/2016 - 6
CRE 27/10/2016 - 6

Hlasování :

PV 27/10/2016 - 8.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0427

Přijaté texty
PDF 483kWORD 62k
Čtvrtek, 27. října 2016 - Štrasburk Konečné znění
Zlepšení tvorby pracovních míst ve venkovských oblastech prostřednictvím SZP
P8_TA(2016)0427A8-0285/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 k tématu: „Jak může SZP zlepšit tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech? (2015/2226(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise o zaměstnanosti ve venkovských oblastech: překonání rozdílů v pracovních příležitostech (COM(2006)0857),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0285/2016),

A.  vzhledem k tomu, že venkovské oblasti tvoří více než 77 % území Evropské unie a že v těchto oblastech je mnoho pracovních míst spojených se zemědělstvím a zemědělsko-potravinářským odvětvím, která mnohdy nelze přemístit do zahraničí;

B.  vzhledem k tomu, že zemědělství a zemědělsko-potravinářské odvětví představují 6 % HDP Evropské unie, 15 milionů podniků a 46 milionů pracovních míst;

C.  vzhledem k tomu, že v mnoha evropských zemích již po desetiletí z venkovských oblastí odcházejí zemědělci a příjmy zemědělců a dalších pracovníků v zemědělství klesají a tyto oblasti nabízejí stále méně pracovních míst v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že mezi lety 2005 a 2014 došlo v EU-28 k úbytku pracovní síly v zemědělství téměř o čtvrtinu (–23,6 %)(1)a;

D.  vzhledem k tomu, že zemědělství pořád ještě využívá většinu evropského území, avšak věnuje se mu pouze malá část aktivních obyvatel, kteří žijí ve venkovských oblastech; vzhledem k tomu, že diverzifikace využití venkovských oblastí k hospodářským činnostem jako míst pro účely bydlení a rekreace a ochrany přírodních rezervací je důležitá pro dynamiku a zaměstnanost v různých venkovských oblastech Unie; vzhledem k tomu, že na některých územích sice již několik let dochází k demografickému obratu migračních toků a ke zvyšování počtu obyvatel, kteří touží po životě na venkově, což doprovází fenomén rozšiřování příměstských oblastí, avšak na mnohem méně prosperujících územích, která jsou izolovaná a není zde taková úroveň rozvoje a zaměstnanosti, se projevuje i tendence k úpadku;

E.  vzhledem k tomu, že mnohé venkovské oblasti čelí řadě výzev, jako jsou nízký příjem, úbytek obyvatel, nedostatek pracovních míst a vysoká míra nezaměstnanosti, pomalý rozvoj terciárního sektoru, chybějící zpracovatelské kapacity pro potravinové produkty, nízká úroveň dovedností a omezený kapitál;

F.  vzhledem k tomu, že devět z deseti Evropanů považuje zemědělství a venkovské oblasti za významné pro svoji budoucnost;

G.  vzhledem k tomu, že zemědělské činnosti vykazují poměrně nízký příjem na jednotku pracovní síly, což je znepokojující;

H.  vzhledem k tomu, že ze všech částí Evropy hospodářská krize zdaleka nejvíce zasáhla venkovské oblasti;

I.  vzhledem k tomu, že tváří v tvář nynější hospodářské krizi učinila Evropská unie – zejména prostřednictvím EFSI – zaměstnanost jednou ze svých hlavních priorit a že v této souvislosti je třeba zvýšit účinnost SZP a opětovně potvrdit její legitimitu coby jednoho z hlavních nástrojů evropské činnosti, pokud jde o zachování a tvorbu pracovních míst a konkurenceschopnosti ve venkovských oblastech, zejména v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je zapotřebí posoudit, do jaké míry má SZP dopad na tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech;

J.  vzhledem k tomu, že je zásadní zachovat oba pilíře SZP, jelikož první pilíř zabraňuje odlivu malých a rodinných zemědělských podniků z odvětví a zachovává zaměstnanost v odvětví zemědělství, zatímco finanční prostředky z druhého pilíře zajišťují tvorbu pracovních míst v dalších oblastech, jako jsou cestovní ruch, zpracování potravin a jiná související odvětví;

K.  vzhledem k tomu, že evropské zemědělství čelí řadě výzev v oblasti produkce a zabezpečení potravin, životního prostředí, biologické rozmanitosti, udržitelnosti, energie a změny klimatu, je zásadní posílit vztah společnosti a zemědělství, vypracovat inovativní řešení těchto výzev s cílem zajistit odolnost a konkurenceschopnost odvětví a přehodnotit cíle skutečně veřejné politiky, která je v zájmu nás všech, což je jeden z nejdůležitějších aspektů evropské integrace;

L.  vzhledem k tomu, že opětovná teritorializace zemědělství, která je nezbytná pro upevnění produkce a zaměstnanosti na daném území, byla příliš dlouho opomíjena a že je naší povinností zachovat zemědělství, na němž se podílejí ženy i muži na území jejich bydliště, coby ústřední činnost, kterou se zajistí, aby byly venkovské oblasti dynamické a nabízely řadu pracovních příležitostí; vzhledem k tomu, že tato opětovná teritorializace také umožní zajistit rovnováhu mezi rozvojem měst a venkova;

M.  vzhledem k tomu, že vzrůstá úloha městského a příměstského zemědělství i zájem o něj a mění se spotřební model, který v sobě spojuje nejrůznější faktory, mezi něž patří co nejmenší ekologická stopa, vysoce kvalitní místní produkce a uznání hodnoty práce malých a regionálních producentů;

N.  vzhledem k tomu, že strukturující prvky poslední reformy SZP umožnily přesměrování a spravedlivější přerozdělování podpor mezi členské státy a různá zemědělská odvětví a potvrdily hospodářskou a sociálně stabilizační úlohu společné zemědělské politiky pro zemědělské podniky a venkovské oblasti;

O.  vzhledem k tomu, že studie sice ukázaly, že přímé platby v rámci prvního pilíře přímo nevytvářejí pracovní místa, avšak hrají klíčovou úlohu při jejich zachování a v udržení zemědělců na půdě; vzhledem k tomu, že v případě zrušení této politické podpory by 30 % evropských zemědělců muselo ukončit svoji činnost a odejít ze zemědělského odvětví; vzhledem k tomu, že díky těmto platbám drobní zemědělci a venkovské oblasti přežívají;

P.  vzhledem k tomu, že podpora v podobě přímých plateb pro zemědělce v okrajových oblastech, kteří hospodaří na znevýhodněné či okrajové půdě, je klíčová nejen pro zajištění toho, aby daní zemědělci na půdě setrvali a měli důstojné živobytí, ale také pro zajištění ochrany této půdy a její úlohy pro přilákání cestovního ruchu do uvedených oblastí;

Q.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem prvního pilíře reformované SZP je zabezpečení dodávek potravin, což v zemědělství udržuje stávající zaměstnanost, a vzhledem k požadavku na zajištění spravedlivějšího rozdělování plateb v rámci prvního pilíře s cílem maximalizovat pozitivní dopad této podpory;

R.  vzhledem k tomu, že zkušenosti z praxe ukazují, že lze využívat jiné způsoby zemědělského rozvoje, které nabízejí lepší výsledky, pokud jde o kvalitu potravin a agronomickou, environmentální a socioekonomickou výkonnost, že je důležité podporovat a podněcovat různorodost zemědělských systémů a že malé a střední podniky, které jsou obecně různorodější, inovativnější a vysoce flexibilní, jsou často lépe kolektivně organizovány v podobě seskupení producentů a družstev, přispívají místním komunitám, a tudíž podporují venkovské hospodářství, jež je klíčem k rozvoji evropského zemědělství;

S.  vzhledem k tomu, že současná krize dokazuje, že v rámci společné zemědělské politiky zaměřené na trh je zásadní zachovat společnou organizaci zemědělských trhů a stanovit nové regulační nástroje přizpůsobené především zajišťování stability cen a zachování pracovních míst a zemědělských příjmů;

T.  vzhledem k tomu, že evropští zemědělci působí na stále globálnějším trhu, a jsou tedy více než jiná odvětví vystaveni kolísání cen;

U.  vzhledem k tomu, že platební systém, který v současnosti funguje v potravinovém dodavatelském řetězci, nezaručuje udržitelné přerozdělování přidané hodnoty a často vede k tomu, že příjmy primárních producentů nedostačují ani na pokrytí jejich nákladů;

V.  vzhledem k tomu, že ve srovnání s městskými oblastmi se ty venkovské obvykle vyznačují statisticky vyššími mírami nezaměstnanosti a podstatně nižšími příjmy obyvatel, méně atraktivní infrastrukturou a horším přístupem ke službám, neboť náklady na jejich poskytování jsou kvůli nižší hustotě obyvatel a obtížnější přístupnosti značné;

W.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby bylo vytváření pracovních míst ve venkovských oblastech součástí udržitelné politiky přizpůsobené konkrétním územím a aby spočívalo v zachování a rozvoji zemědělských činností a činností, které se zemědělstvím a lesnictvím nepřímo souvisejí, jakož i venkovských činností, jež umožňují navazování sociálních vazeb a solidaritu mezi různými aktéry a zlepšování kvality životního prostředí;

X.  vzhledem k tomu, že budoucnost venkovských oblastí nezávisí výlučně na rozvoji zemědělského odvětví, ale je spojena i s diverzifikací a zachováním dalších hospodářských činností, jako jsou lesnictví a řemeslnictví, s rozvojem malých a středních podniků a integrovaných výrobních kapacit, venkovským cestovním ruchem, rekreačními, vzdělávacími a sportovními možnostmi (např. jezdectví) a udržitelným využíváním zdrojů zemědělství a lesnictví (včetně odpadu) k produkci obnovitelné energie či organických materiálů a výrobků založených na ekologických postupech; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí decentralizované a integrované místní politiky související se socioekonomickými aspekty a s identitou a kulturou venkova a také skutečný územní systém, jehož cílem je usilovat o součinnosti a společné využívání zdrojů venkova, a to prostřednictvím kolektivního a meziodvětvového přístupu i za pomoci dalších fondů EU na podporu rozvoje a zaměstnanosti na venkově, a současně zajistit venkovskou infrastrukturu;

Y.  vzhledem k tomu, že za tímto účelem je naprosto zásadní klást důraz na skutečnost, že mnoho pracovních míst je závislých na území a na konkrétní zemědělské činnosti, včetně lesnictví, nelze je přemístit a souvisí nejen s potravinářskými, ale i nepotravinářskými službami, jako jsou zachování krajiny a hospodaření s vodou;

Z.  vzhledem k tomu, že podpora by se měla poskytovat především malým rodinným podnikům, tj. jednotlivým zemědělcům, kteří buď sami, nebo se společníky, spravují své zemědělské podniky zodpovědně, nezávisle a efektivně a dokáží se postavit problémům tím, že přizpůsobí svou produkci nebo její metody a diverzifikují své činnosti tak, aby se vypořádali s neustálými strukturálními změnami v zemědělském odvětví;

AA.  vzhledem k tomu, že by ve všech politikách EU měl být analyzován, zaznamenán a prosazován potenciál žen pracujících nebo podnikajících v zemědělských a venkovských oblastech, a že by těmito politikami neměly být znevýhodňovány, neboť tento přístup postaví základy pro to, aby se ženy staly hybnou silou rozvoje a inovací a napomohly celému odvětví vymanit se z krize; vzhledem k tomu, že by ženy měly být zapojeny do odvětvových plánů rozvoje na místní a regionální úrovni, tak aby místní oblasti mohly využít jejich potřeby, zkušenosti a představy, a že by proto ženy měly být vybaveny dovednostmi, které jsou požadovány k aktivní účasti na tvorbě těchto plánů;

AB.  vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo pouze 7,5 % zemědělců mladších 35 let a dnes vede zemědělské podniky více než 4,5 milionů zemědělců starších 65 let a že články 50 a 51 nařízení (EU) č. 1307/2013 v rámci SZP zahrnují ustanovení na podporu nové obnovy generací v zemědělství;

AC.  vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech je přístup žen z venkovských oblastí na trh práce v zemědělství a mimo zemědělství omezený a rozdíl v jejich platech je oproti platům mužů mnohem větší než v jiných oblastech, a to i přes jejich skutečně významnou úlohu pro rozvoj a společenský život ve venkovských oblastech a zejména v zemědělských podnicích, které diverzifikují své činnosti (agroturistika, kvalitní produkty, rekreační, vzdělávací a sportovní činnosti a jiné služby); vzhledem k tomu, že podnikání žen představuje významný sociální, ekonomický a environmentální pilíř udržitelného rozvoje venkovských oblastí; vzhledem k tomu, že nerovný přístup k půdě omezuje příležitosti žen k rozvoji podnikání v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že v průměru 29 % zemědělských podniků v Evropě vedou ženy;

AD.  vzhledem k tomu, že počet průmyslově pěstovaných plodin je malý; vzhledem k tomu, že místní odrůdy a plemena hrají roli v zachování biologické rozmanitosti a zajišťování živobytí obyvatel v regionech a místní produkci;

AE.  vzhledem k tomu, že je nezbytné učinit venkovské prostředí přitažlivějším pro nové generace, a to skrze podporu vzdělávání zaměřeného na inovace a na modernizaci profese i technologií;

AF.  vzhledem k tomu, že univerzální rámec pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA) vytvořila Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO);

AG.  vzhledem k tomu, že Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) může být používán v oblasti odborného vzdělávání a získávání dovedností v jednotlivých odvětvích činností ve venkovských oblastech;

Rámec současné SZP

1.  vyzývá všechny členské státy, aby v zájmu řešení vylidňování venkova poskytly mladým zemědělcům dlouhodobé vyhlídky, aby zavedly komplexní strategii pro generační obnovu a využily k tomu plně všech možností, které nová SZP nabízí na podporu mladých zemědělců a začínajících zemědělců, a to i mimo rámec rodiny, zejména opatření prvního a druhého pilíře na pomoc mladým zemědělcům a rovněž na pomoc zemědělcům starších 40 let, kteří v tomto odvětví podnikat teprve začínají; tato opatření musí být rovněž doplněna o příslušná vnitrostátní politická ustanovení (pozemková politika, daňová a sociální politika, atd.) a být s nimi v souladu, a to včetně podpory uvedené v článcích 50 a 51 nařízení (EU) č. 1307/2013;

2.  konstatuje, že naprostá většina přímých plateb v rámci SZP směřuje do nejbohatších podniků a že 74 % přímých plateb v rámci SZP v roce 2014 obdrželo pouhých 13 % příjemců; domnívá se, že tato situace vytvářet pracovní místa v zemědělství nepomáhá, jelikož v malých zemědělských podnicích je vysoký podíl lidské práce a 53 % pracovníků v zemědělství pracuje v malých podnicích; požaduje lepší rozdělování plateb v rámci SZP směrem k drobným zemědělcům;

3.  vybízí členské státy, aby posílily svou podporu malým a středním podnikům, zejména častějším poskytováním redistributivní platby dále je vyzývá, aby vytvořily mechanismy odměňování pro podniky s efektivní organizační strukturou a pro ty, které používají právní nástroje spojování podniků;

4.  má za to, že SZP by měla především zohledňovat geograficky znevýhodněná území (horské oblasti, zámořská území, nejvzdálenější regiony, citlivé přírodní rezervace atd.), jelikož zachování zemědělství v těchto oblastech představuje nezbytný prvek socioekonomického a environmentálního rozvoje s důrazem na zaměstnanost; SZP by však také měla zohlednit novou dynamiku, jako je rozvoj příměstských oblastí, a pomoci těmto oblastem čelit omezením, která souvisejí s jejich zvláštní povahou;

5.  připomíná, že členské státy v hojné míře využívaly možnost poskytovat podporu vázanou na produkci – která tím, že umožňuje zachování a rozvoj produkce, zajišťuje pracovní příležitosti ve znevýhodněných oblastech –, a vyzývá členské státy, aby míru této podpory zvýšily pro aktivní zemědělce, učinily ji flexibilnější a využívaly ji především ve prospěch lepšího zásobování Unie rostlinnými bílkovinami, na jejichž dovozu z třetích zemí je v současnosti závislá; dále navrhuje, aby se výše dobrovolné podpory vázané na produkci mohla měnit v závislosti na míře zaměstnanosti na dotčené obdělávané půdě, což by podpořilo především provozy využívající nejvíce pracovní síly;

6.  poukazuje na to, že v současném programovém období a v souladu s programem rozvoje venkova existuje ustanovení o cílené pomoci určené pěstování místních odrůd a chovu místních plemen, jež má podpořit zaměstnanost v regionech a udržení biologické rozmanitosti; vybízí členské státy, aby zavedly mechanismy, jejichž prostřednictvím by mohly cílenou pomoc získat skupiny a organizace producentů a zemědělců, kteří pěstují místní odrůdy a chovají místní plemena;

7.  připomíná, že přímé podpory musí mít environmentální rozměr, který musí být nedílnou součástí udržitelnosti a životaschopnosti zemědělských podniků a přispěje k zachování a vytváření nových pracovních míst mimo jiné v oblasti zachovávání biologické rozmanitosti, agroturistiky a utváření krajiny, například s využitím venkovských a historických sídel; naléhavě vyzývá EU, aby zajistila, že právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí budou jednoduché, srozumitelné a snadno proveditelné; poukazuje na to, že environmentální rozměr nesmí znamenat omezení nebo úplné opuštění zemědělské produkce, což je obzvláště citlivou otázkou v horských a odlehlých oblastech;

8.  domnívá se, že vzhledem k nadměrnému vymírání včel medonosných, které bylo zjištěno v některých členských státech EU, a k významné úloze tohoto opylovače pro zabezpečení dodávek potravin a pro řadu odvětví rostlinné výroby by se Unie měla zasadit o větší pomoc tomuto odvětví, a to přijetím skutečně evropské strategie na obnovu včelích populací; dodává, že tato iniciativa nevyžaduje zásadní investice a byla by zdrojem mnoha pracovních míst, ať už díky diverzifikaci činností ve stávajících zemědělských podnicích či díky vytváření nových specializovaných podniků, u nichž odborníci odhadují, že by byly životaschopné s 200 úly a jejichž hlavním posláním by byla produkce výběrových včelích královen a rojů a následně medu, jehož je ostatně v Unii vážný nedostatek; poznamenává, že takovýto přístup založený na různých evropských strategiích, a sice inovaci, sociálním začleňování a tvorbě pracovních míst, je v dokonalém souladu se snahou směřovat společnou zemědělskou politiku a rozvoj zemědělství k větší udržitelnosti;

9.  konstatuje, že aby bylo možné udržet pracovní místa v zemědělských podnicích, musí se v odvětví začít využívat nové nástroje na řízení rizik a více využívat nástroje typu organizace producentů v rámci jednotné společné organizace zemědělských trhů a druhého pilíře, s cílem lépe reagovat na nestabilitu a požadavky světového trhu; domnívá se, že tržní opatření a opatření na řešení mimořádných krizí a k řešení rizik stanovená v rámci jednotné společné organizace trhu by se měla provádět mnohem rychleji a aktivněji a s podporou z rozpočtu EU a podle potřeby přizpůsobit konkrétní situaci nejvzdálenějších regionů, horských oblastí a jiných regionů, jejichž konkurenceschopnost se potýká s obtížemi, s cílem omezit negativní dopady poklesu cen na příjmy zemědělců; poukazuje na to, že provádění výjimečných krizových opatření nedosáhlo zcela svých cílů a mělo by více zohledňovat stávající infrastrukturu a kapacity členských států; vybízí Komisi, aby s ohledem na nedávnou krizi vytvořila rychlejší a účinnější systémy intervence schopné předcházet nejhorším negativním důsledkům;

10.  vyzývá Komisi, aby plně využila potenciál mimořádných opatření podle článků 219 až 222 nařízení (EU) č. 1308/2013;

11.  má za to, že aby intervenční ceny mohly plnit úlohu záchranné sítě, musejí se pravidelně přizpůsobovat vývoji pořizovacích nákladů, což umožní působit na příjmy a stálost činnosti producentů a také na zaměstnanost; vyzývá Unii, aby ve všech velkých výrobních odvětvích zavedla nástroje prevence, podobně jako observatoř mléka, s cílem zajistit sledování trhů, což umožní řídit výrobu a v obdobích krize patřičně reagovat díky pružným a reaktivním nástrojům pro řízení trhu, jež by se aktivovaly v případě potřeby;

12.  uznává, že krátké dodavatelské řetězce, jež spojují zemědělce s místními producenty, mohou na venkově povzbudit vytváření pracovních míst, a zdůrazňuje, že režimy jakosti, zeměpisná označení a ekologické zemědělství představují příležitosti k rozvoji zemědělsko-potravinářského odvětví a k případnému vytváření pracovních míst na venkově a jako takové je třeba je nejen chránit, ale i rozvíjet za účelem tvorby nových pracovních míst a zachování kultury a identity; podtrhuje, že produktům s chráněným zeměpisným označením a těm z ekologického zemědělství je třeba zaručit lepší přístup na velké trhy, zajistit kvalitu, propagaci a ochranná opatření s cílem zlepšit jejich uvádění na trh a zařadit je mezi ostatní produkty cestovního ruchu v dané zeměpisné oblasti; s ohledem na projednávané legislativní návrhy připomíná, že tyto pozitivní hospodářské dopady se zakládají na důvěře spotřebitelů, kterou by neměly oslabit změny, jež by bylo možné vnímat jako snižování kvality; zdůrazňuje rovněž, že postupy pro dosažení těchto norem kvality mohou být zatěžující a měly by se zjednodušit;

13.  doporučuje, aby členské státy ve vyšší míře využívaly oblasti priority 6 druhého pilíře, které se dotýkají zachování a vytváření pracovních míst, opatření v oblasti předávání znalostí, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání (včetně učňovské přípravy, stáží a rekvalifikace zemědělských pracovníků), jež napomáhají přemístění pracovníků do jiných venkovských činností, a také opatření v oblasti poradenství a pomoci s řízením, která mají zlepšit hospodářskou a environmentální výkonnost zemědělských podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily podporu odborné přípravě, díky které se zemědělci a zemědělští a venkovští pracovníci stanou všestrannějšími, naučí se diverzifikovat své činnosti a iniciativy a posílí své inovační schopnosti;

14.  konstatuje, že stávající programy rozvoje venkova se ve srovnání s projekty předchozího programového období (2007–2013) mnohem méně zaměřují na sociální projekty chránící zaměstnanost a že to lze vysvětlit volbou opatření přijímaných členskými státy v rámci jejich programů rozvoje venkova a také nižšími dostupnými finančními prostředky přidělovanými na opatření související přímo se zaměstnaností; vyzývá proto k větší flexibilitě při provádění politiky pro rozvoj venkova;

15.  má za to, že je nezbytné provádění politiky rozvoje venkova zjednodušit, zaujímat soudržnější přístupy typu financování z více fondů a zabránit provádění příliš podrobných správních a finančních kontrol ze strany orgánů členských států a Komise;

16.  vyzývá členské státy, aby lépe propagovaly potenciál druhého pilíře SZP pro diverzifikaci činností ve venkovských oblastech (např. agroturistika, výroba energie z obnovitelných zdrojů);

17.  připomíná, že vnitrostátní ani unijní politiky dostatečně nezohledňují riziko, které je nedílnou součástí inovací, což je překážkou pro inovace a tvorbu pracovních míst, a to zejména pro řadu subjektů, které nemají pro zdárné dokončení inovativních projektů dostatečná aktiva;

18.  zdůrazňuje, že rozvoj venkova a tvorba pracovních míst jsou neoddělitelně spjaty, a proto vyzývá členské státy a regiony, aby maximalizovaly potenciál místních a regionálních orgánů, které znají nejlépe výzvy i příležitosti ve svých oblastech, aby dosahovaly cílů druhého pilíře a respektovaly priority SZP, a to včetně prosazování sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje; připomíná, že programy rozvoje venkova a operační programy je možné zaměřit na vytváření pracovních míst a jejich zachování a na zlepšování služeb na venkově, a vyzývá Komisi, aby byla při plnění tohoto cíle nápomocná; zdůrazňuje, že je zapotřebí modely ekonomiky sdílení ve venkovských oblastech uzpůsobit tak, aby přispívaly ke zvýšení zaměstnanosti, zefektivnění zemědělských činností a snížení nákladů;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly podniky a družstva v sociální ekonomice, včetně sociálního zemědělství(2), s cílem podpořit sociální začleňování a tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech; bere na vědomí opatření vykonávaná v rámci iniciativy pro sociální podnikání a vyzývá Komisi, aby podpořila přínos, který má sociální ekonomika pro rozvoj venkova, například prostřednictvím akčního plánu pro sociální ekonomiku;

20.  zdůrazňuje, že by se měl klást větší důraz na opatření na podporu demografického rozvoje zemědělských oblastí a jejich vstřícnosti vůči rodinám, aby rodiny získaly skutečnou podporu a aby bylo snazší propojit rodinný život se zaměstnáním, a to rovněž v souvislosti s otázkami týkajícími se trhu práce a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech;

21.  zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat aktivní opatření a politiky zdůrazňující pozitivní úlohu migrace při zvyšování hospodářského růstu a podpoře sociální soudržnosti ve venkovských oblastech;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly politiku rozvoje venkovských oblastí prostřednictvím podpory cestovního ruchu, který, je-li vhodně strukturován a podporován, se může stát hybnou silou kulturního, sociálního i hospodářského růstu oblastí, kde se nacházejí významné přírodní zdroje, kulturní krajina a zemědělské a potravinářské zdroje; zdůrazňuje, že turistický rozvoj venkovských oblastí a diverzifikace zemědělských činností (vzdělávací, kulturní a rekreační) rovněž představují pobídku pro nové generace, aby venkov znovu „vzaly do svých rukou“ ve smyslu iniciativ a podnikání zaměřených na inovace a propagování tradičních výrobků;

23.  zdůrazňuje, že vzájemná součinnost mezi různými politikami bude za podpory z fondu EZFRV a dalších fondů EU zásadním prvkem k vyřešení problému zaměstnanosti ve venkovských oblastech a k zajištění, aby zemědělství bylo opětovně uznáno jako klíčový faktor územního rozvoje; konstatuje, že finanční prostředky v rámci druhého pilíře by se mohly využívat jako dynamický finanční nástroj ke zvýšení vzájemné součinnosti s alternativními zdroji financování a programy, které se tak zpřístupní pro venkovské oblasti, čímž se zvýší propojenost, konkurenceschopnost, hospodářská diverzifikace a podpora podnikání, a to s přihlédnutím k zachování kultury a identity venkova;

24.  zdůrazňuje, že v důsledku skupování zemědělské půdy investory jsou malé podniky provozované majiteli pod stále větším tlakem; zdůrazňuje, že zachování obdělávané plochy a přístup k půdě mají zásadní význam pro zakládání a rozšiřování zemědělských podniků a jsou klíčové pro udržení pracovních míst ve venkovských oblastech; poukazuje na to, že zpráva Komise o potřebách mladých zemědělců z listopadu 2015 ukázala, že největším problémem pro mladé zemědělce a nové zemědělce je dostupnost půdy ke koupi a pronájmu; vyzývá proto členské státy k výměně osvědčených postupů a k vypracování nástrojů s cílem umožnit přístup k půdě ve venkovských oblastech s vysokou nezaměstnaností, a to například skrze participativní využívání a správu zemědělské půdy v souladu s vnitrostátní praxí nebo skrze vytvoření systémů pro správu a poskytování informací o nevyužívané půdě nebo půdě, kterou by bylo možné využít k zemědělství, hospodaření s půdou a podávání zpráv o něm, jejichž služeb by na základě přednostního práva využívali mladí zemědělci a ženy;

25.  považuje za důležité, aby programy rozvoje venkova podporovaly zejména vztahy mezi venkovem a městy s cílem podnítit spolupráci a otevřít odbytiště pro venkovské podniky, což je nezbytné pro jejich rozvoj a tvorbu pracovních míst; považuje za důležité, aby ve vztazích mezi městy a venkovem hrály významnou úlohu vesnice, které umožní přístup k základním službám obyvatelům okolních venkovských oblastí, a aby členské státy za tímto účelem v rámci svých územních politik podporovaly služby ve vesnicích;

26.  vyzývá ke stanovení závazných pravidel pro spravedlivé platby v rámci potravinového dodavatelského řetězce mezi producenty potravin, velkoobchodníky a zpracovateli, aby se zajistilo, že zemědělci budou dostávat náležitý podíl z přidané hodnoty, který jim umožní provozovat udržitelné zemědělství;

27.  zdůrazňuje, že odvětví lesnictví, které je v současné době v Evropě nedostatečně využíváno, představuje obrovský zdroj zaměstnanosti a že by bylo vhodné je využívat lépe a různými způsoby napříč dřevozpracujícím průmyslem; dodává, že EU v současnosti vykazuje významné nedostatky v zásobování dřevem, což vyžaduje investice do infrastruktury nezbytné pro rozvoj lesnictví;

28.  zdůrazňuje, že přístup k půdě je pro založení a rozšiřování zemědělského podniku zásadním předpokladem; poukazuje na skutečnost, že přístup k půdě představuje pro mladé zemědělce, kteří hodlají založit zemědělský podnik, největší problém;

Budoucnost společné zemědělské politiky po roce 2020

29.  zdůrazňuje, že SZP potřebuje zjednodušené postupy a musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky, které budou přinejmenším odrážet významnou evropskou přidanou hodnotu této politiky, aby mohla účinně a dlouhodobě plnit svou úlohu spočívající v podpoře zaměstnanosti v rámci různorodého evropského zemědělství a lesnictví a v podpoře udržitelného rozvoje a přitažlivosti venkovských oblastí; zdůrazňuje, že je třeba postupně posilovat politiku rozvoje venkova, která umožní přímo a účinněji snížit sociální vyloučení mezi obyvateli venkova a podnítit zaměstnanost a dynamiku venkovských oblastí, aniž by byla ohrožena podpora v rámci prvního pilíře, již je také třeba přeorganizovat, aby mimo jiné zajistila lepší fungování a větší stabilitu trhů, což je nezbytné pro zaručení příjmů, evropského zemědělského modelu, potravinového zabezpečení a pro to, aby venkovské oblasti zůstaly oproti městům přitažlivé (s důrazem na kvalitní život);

30.  zdůrazňuje, že v rámci SZP by měl být velký význam přikládán nástrojům zacíleným na modernizaci a investice, které udržitelným způsobem a v souladu s předpisy ohledně životního prostředí zaručují konkurenceschopnost hospodářských odvětví nacházejících se ve venkovských oblastech (včetně zemědělsko-potravinářského, energetického a zpracovatelského průmyslu a služeb a sociálního sektoru), aby se zajistilo, že pracovní místa bude možné zachovat; poukazuje na to, že tyto nástroje rovněž umožní překlenout mezery mezi členskými státy a mezi regiony, pokud jde o rozvoj zemědělství a venkova;

31.  podtrhuje význam odvětví cestovního ruchu jakožto zdroje příjmů zemědělců (např. dovolená na statku); vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly programy na podporu investic a podnikání; považuje za důležité podpořit dotčené zemědělské podniky prostřednictvím kampaní zaměřených na cestovní ruch;

32.  poukazuje na to, že opatření vedoucí ke zjednodušení SZP byla již zavedena, avšak vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela a prosazovala opatření s cílem zavést proporcionalitu a flexibilitu, pokud jde o snižování administrativní zátěže spojené se SZP a zvyšování produktivity zemědělských podniků;

33.  zdůrazňuje, že možnosti SZP jsou omezené, jelikož jejím hlavním cílem je zabezpečit dodávky potravin, a že účinné řešení řady výzev ovlivňujících vytváření a zachování pracovních míst ve venkovských oblastech bude vyžadovat širší přístup napříč politikami, a to na regionální úrovni i na úrovni členských států;

34.  vyzývá Komisi k podpoře konkurenceschopného a udržitelného evropského zemědělského modelu založeného na rodinném, diverzifikovaném a multifunkčním zemědělství, který by prioritně usiloval o spravedlivě odměňovaná pracovní místa v dané oblasti, kladl by zesílený důraz na území se zvláštními omezeními uvedená v článku 349 SFEU a zabezpečoval by potraviny (v rámci produkce potravin a nepotravinových výrobků), jakož i jejich bezpečnost s cílem chránit zdraví;

35.  vyzývá členské státy, aby vytvořily nástroje pro sledování a regulaci půdy s cílem lépe poznat trhy s půdou a moci ukončit rozsáhlý jev koncentrace a zabírání půdy a nástrojů produkce;

36.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozvoj, uvádění na trh a prodej zemědělských výrobků vysoké kvality; požaduje iniciativy pro otevírání nových trhů a také zavedení operačních produktových programů a marketingových kampaní s cílem zajistit různorodost a konkurenceschopnost produktů evropského potravinového řetězce;

37.  je toho názoru, že SZP by měla zohlednit veškeré evropské zemědělství a venkovské oblasti včetně těch nejvíce znevýhodněných a nejzranitelnějších (horské oblasti, nejvzdálenější oblasti aj.) s cílem zajistit optimální využívání všech zdrojů; domnívá se, že tento přístup zahrnuje i obnovu zemědělské půdy, která byla opuštěna;

38.  poukazuje na skutečnost, že diverzifikace zemědělství a regionální menšinové trhy zvyšují a zajišťují zaměstnanost ve venkovských oblastech; požaduje iniciativy na podporu diverzifikace podniků (např. přímý prodej zemědělských produktů) a hospodářství venkova obecně (např. usnadnění přechodu od práce v zemědělství k jiným zaměstnáním);

39.  domnívá se, že finanční prostředky v rámci budoucí SZP by měly více napomáhat zpomalení úbytku malých a středních zemědělských podniků a podniků sdružených v organizacích producentů, které jsou obvykle různorodější, úspornější a samostatnější, dají se snáze přemístit, jsou účinnější, pokud jde o vytváření přidané hodnoty a pracovních míst na dotyčných územích, a jsou důležitým hospodářským a sociálním pilířem v regionech, a měly by i nadále poskytovat zvláštní podporu územím se specifickými podmínkami, jak uznává článek 349 SFEU;

40.  poukazuje na to, že přímé platby v rámci SZP by měly být přidělovány pouze osobám, jejichž hlavní oblastí činnosti je zemědělství;

41.  poukazuje na to, že v nejvzdálenějších regionech je hledání řešení týkajících se zaměstnanosti v případě hospodářského poklesu komplikováno nedostatečnou propojeností, a vzhledem k významu zemědělství v těchto regionech má za to, že při financování v rámci budoucí SZP by vůči těmto územím, jež čelí zvláštním omezením, jak uznává i SFEU, měla být uplatňována pozitivní diskriminace, neboť to by mělo multiplikační účinek ve vztahu k podpoře dalších souvisejících činností, jako je zemědělský průmysl, cestovní ruch, ochrana přírody, výroba energie a oběhové hospodářství, který by doplňoval strategii založenou na financování z vícero fondů; zdůrazňuje, že tato strategie by měla zohledňovat faktory pozitivního rozlišování pro nevzdálenější regiony, které by mohly sloužit jako laboratoř pro originální inovativní řešení v zemědělství, jež by mohla být následně uplatňována v méně extrémních a komplexnějších prostředích, ať už by se jednalo o strukturu zemědělských podniků, půdní a klimatické podmínky či charakteristickou biologickou rozmanitost;

42.  domnívá se, že sdružení zemědělců je třeba propagovat a finančně podporovat, protože umožňují snižovat náklady podniků na produkci, zejména náklady na mechanizaci, podporují však také solidaritu mezi zemědělci a sdílení inovací, znalostí a osvědčených postupů, a to skrze tvorbu dynamiky příznivé pro rozvoj a zaměstnanost;

43.  vyzývá Komisi, aby podněcovala diverzifikaci a konkurenceschopnost malých zemědělských podniků, a to i s ohledem na sociální zemědělství a zemědělství zaměřené na služby;

44.  zdůrazňuje, že je důležité, aby SZP více podporovala kladné účinky, které s sebou zemědělství přináší z hlediska zaměstnanosti a životního prostředí, a účinněji prosazovala ekologické a biodynamické zemědělství a všechny další udržitelné výrobní postupy, včetně integrovaného zemědělství a agrolesnictví v rámci agroekologie, což si však vyžádá zjednodušení současných pravidel a přijetí jednoduchých, obecně srozumitelných a snadno proveditelných právních předpisů; má za to, že význam těchto kladných účinků na zaměstnanost a na životní prostředí je v zájmu celé společnosti, a proto by se měly stát součástí zemědělských příjmů;

45.  připomíná pozitivní příklad tzv. bioregionů neboli oblastí, kde jsou prostřednictvím souboru koordinovaných opatření podporovány zemědělské výrobky a výrobky z místních chovů vyprodukované ekologickým způsobem i celá část hospodářství, která se od nich odvíjí (podniky v zemědělském a potravinářském odvětví, gastronomické a turistické podniky), neboť se již ukázalo, že tento nástroj může být přínosem pro místní příjem a přispívat k ochraně půdy prostřednictvím zachování krajiny a tradiční výroby;

46.  zdůrazňuje potenciál udržitelného zemědělství a potravinových systémů, zejména ekologického zemědělství, jakož i udržitelného hospodaření s půdou, vodního hospodářství, biologické rozmanitosti a venkovské infrastruktury pro zachování a tvorbu důstojných pracovních míst v zemědělství a prosperujících venkovských hospodářství;

47.  zastává názor, že prvořadou činností budoucí SZP musí zůstat zabezpečení potravin v Evropské unii, aniž by se opomíjely vnější trhy EU; v této souvislosti má za to, že obchodní dohody mohou pro evropské zemědělství znamenat skutečné riziko stejně jako možné příležitosti, a domnívá se, že dohody o volném obchodu by neměly vést k nekalé soutěži na úkor malých a středních zemědělských podniků a neměly by narušovat místní hospodářství a zaměstnávání;

48.  domnívá se, že v zájmu zlepšení v současnosti nedostačující organizace v odvětví ovoce a zeleniny by se měla obnovit unijní podpora projektům v nově založených sdruženích pěstitelů ovoce a zeleniny;

49.  zdůrazňuje, že vzhledem ke značné nejistotě, pokud jde o budoucnost zemědělských cen, které jsou nízké a nestálé, musí Evropská unie splnit cíle SZP stanovené ve Smlouvě, více působit ve prospěch nápravy nepředvídatelných účinků trhů tam, kde selhávají, a zajišťovat odolnost a konkurenceschopnost odvětví zemědělství, a to zavedením bezpečnostních sítí a systémů předcházení krizím a jejich řešení, jež povedou k nastolení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, jakož i vytvořením nástrojů pro řízení rizik, které budou založené na nových, inovativních systémech a zapojí samotné zemědělce do financování; zastává názor, že by měl být navýšen podíl finančních prostředků pro opatření na stabilizaci zemědělských trhů a že SZP musí také posílit systémy záruk schopné ochránit zemědělce před různými klimatickými, hygienickými a hospodářskými riziky; domnívá se, že vzhledem k rizikům spojeným s globálním oteplováním musí Unie využít všech prostředků k ocenění potenciální pozitivní úlohy zemědělství pro lepší zachycování uhlíku díky prostředkům agronomie a lepšího využívání půdy a že je třeba poskytnout zemědělcům technickou a finanční pomoc, aby mohli postupně změnit své postupy a inovace;

50.  zdůrazňuje rovněž, že přímé platby by měly zůstat nástrojem SZP i po roce 2020 s cílem podporovat a stabilizovat příjmy zemědělců, kompenzovat jim náklady plynoucí z dodržování přísných norem EU (konkrétně pokud jde o výrobní metody a požadavky týkající se životního prostředí) a zachovat zemědělskou produkci i v nejméně příznivých regionech; zdůrazňuje, že přímé platby by tak měly sloužit k zajištění hospodářské stability zemědělského odvětví, jakož i k zabezpečení potravin a ochraně životního prostředí; v této souvislosti poukazuje na to, že je zásadní vyrovnat sazby přímých plateb s cílem dosáhnout rovných podmínek hospodářské soutěže na jednotném trhu EU a udržitelného využívání zemědělských zdrojů na úrovni EU;

51.  domnívá se, že jelikož v jednotlivých členských státech existují významné rozdíly v míře spolupráce mezi zemědělci a jelikož má absence spolupráce nepříznivý dopad na schopnost zemědělců čelit krizovým situacím a tržním tlakům, SZP by měla rozvoj spolupráce mezi zemědělci komplexně podporovat, a to zejména v odvětví výroby a zpracování;

52.  vyzývá členské státy, aby v rámci druhého pilíře SZP upřednostňovaly evropské inovační partnerství (EIP); vyzývá Komisi, aby upřednostňovala program Horizont 2020 a zajistila zemědělcům lepší přístup k možnostem financování z EIB, podporu inovativním a udržitelnějším zemědělským a lesnickým modelům pro výrobu zboží a poskytování služeb v potravinářském a nepotravinářském odvětví (energie z obnovitelných zdrojů, biohospodářství, venkovský cestovní ruch a nové perspektivy pro zemědělce, co se týče zajišťování surovin pro průmyslový věk po odklonu od ropy) a rozvoj zdrojů každého venkovského území;

53.  vyjadřuje své pevné přesvědčení, že bude nutné – dokonce i v budoucnu – prosazovat průběžnou odbornou přípravu zemědělců a pracovníků v zemědělství a zajistit šíření vědeckých poznatků a inovací, aby byla zajištěna schopnost přizpůsobit se měnícímu se prostředí a usnadnila se účast v hospodářských činnostech;

54.  zastává názor, že přístupy zdola nahoru, pokud jde o uplatňování iniciativy LEADER v oblasti místního rozvoje se zapojením místních komunit, prokázaly svou efektivitu, co se týče vytváření řady pracovních míst a nízkých veřejných výdajů na vzniklé pracovní místo, a že by tedy měly být dále posilovány, propagovány a uplatňovány ve všech členských státech prostřednictvím přístupů využívajících financování z vícero fondů a prostřednictvím posílené úlohy místních a regionálních orgánů; zdůrazňuje zejména úlohu příslušných místních akčních skupin jakožto technické a servisní pomoci pro iniciativy mající za cíl zahájení projektů podporujících zaměstnanost; požaduje, aby tyto místní akční skupiny mohly být co nejvíce nezávislé, a tedy co nejefektivnější; dodává, že je nutné zavést mechanismy, které zaručí, že budou skutečně zapojeni sociální partneři, a vyzývá Komisi, aby předložila modely osvědčených postupů, pokud jde o nadnárodní projekty v rámci iniciativy LEADER II;

55.  konstatuje, že obtížný přístup k informacím o příslušných vnitrostátních a unijních programech a možnostech financování představuje překážku pro rozvoj hospodářství venkova;

56.  vyžaduje, aby investice poskytované v rámci politiky rozvoje venkova coby podpora zaměstnanosti ve venkovských oblastech byly přednostně vyčleňovány na zaměstnanost, změny v oblasti nezaměstnanosti, efektivnost přijímacích podniků a vytváření pobídek k náboru nových zaměstnanců, a doporučuje, aby programy rozvoje venkova zahrnovaly posílení mikrofinancování, které je zvlášť užitečné pro zahájení činnosti zemědělských i nezemědělských podniků;

57.  zdůrazňuje, že význam druhého pilíře pro tvorbu pracovních míst lze posílit, bude-li umožněna větší flexibilita v závislosti na specifických potřebách regionů;

58.  domnívá se, že do budoucnosti je třeba i nadále vyvíjet vysoce kvalitní a na území vázané potravinové systémy dodávající nezpracované či zpracované potraviny tím, že se podpoří občanská odpovědnost a zúčastněné strany se zapojí – buď společně, a to producenti, zpracovatelé, distributoři a spotřebitelé, nebo jako společenství producentů a spotřebitelů, anebo shromážděním všech hospodářských subjektů ze zemědělsko-potravinářského odvětví a z odvětví gastronomického cestovního ruchu – do kvalitativních postupů a smluvních úkonů usilujících o zajištění dodávek potravin a jejich nezávadnosti, ale také o spravedlivé odměňování, aby zemědělci mohli důstojně vyžít ze svého povolání a udržet zaměstnance ve svém podniku; takové potravinové systémy by mohly zejména, avšak nikoliv výlučně, mít podobu krátkých řetězců nebo místních trhů; domnívá se, že v budoucnu bude třeba vyčlenit více unijních zdrojů na rozvoj a provoz jednotlivých zvláštních systémů jakosti potravin, jakož i na další rozvoj světově proslulé evropské gastronomie; domnívá se, že za tímto účelem je nezbytné lépe přizpůsobit právní rámec veřejných výběrových řízení, aby komunity mohly podporovat místní produkci;

59.  upozorňuje na nutnost dodatečné podpory zemědělství a vytváření pracovních míst v zemědělství v méně příznivých oblastech a v oblastech na vnějších hranicích EU;

60.  domnívá se, že kolektivní formy s více partnery, které sdružují zemědělce a další subjekty z venkovského prostředí, je třeba podporovat, jelikož umožňují rozvoj řady činností vytvářejících přímá i nepřímá pracovní místa, strukturování místních potravinových i nepotravinových řetězců a zavádění různých služeb (cestovní ruch ve venkovských oblastech, údržba soukromých i veřejných prostranství atd.);

61.  domnívá se, že Komise a členské státy by měly zemědělcům poskytnout pobídky prostřednictvím SZP a jiných politik na diverzifikaci zdrojů jejich příjmů, díky níž se budou moci chránit před propady trhů; má za to, že tato diverzifikace může zahrnovat ekoturistiku, rozvoj energie z obnovitelných zdrojů, jako je větrná a solární energie, což přinese přidanou hodnotu zemědělské produkci díky zpracování, a farmářské obchody;

62.  vyzývá Komisi k zavedení větší podpory pro místní družstva, aby se jim podařilo znovu získat kontrolu nad svými cenami a produkty;

63.  poukazuje na to, že odvětví cestovního ruchu nabízí významné příležitosti pro příjmy a přímá i nepřímá pracovní místa v zemědělství a venkovských oblastech, což umožní zhodnocení historického, kulturního, gastronomického, krajinného a environmentálního dědictví každého regionu; dále konstatuje, že přitažlivost z hlediska cestovního ruchu nespočívá pouze ve známé historii některých regionů, ale čím dál více i v kvalitě jejich potravinářských výrobků, krajiny a životního prostředí; domnívá se, že z těchto důvodů by politika rozvoje venkova měla odvětví cestovního ruchu ještě více podporovat;

64.  zdůrazňuje, že výzvy související se změnou klimatu a s životním prostředím předpokládají významné veřejné i soukromé investice do tvorby pracovních míst a na podporu vzniku nových povolání s cílem zajistit péči o zdroje venkovských oblastí a jejich ochranu, obnovu kvality zničených ekosystémů, účinnější boj proti záplavám, požárům, lepší ochranu vod, půdy, ovzduší a biologické rozmanitosti; to samozřejmě předpokládá spolupráci mezi zemědělstvím a ostatními subjekty venkova, avšak především to přináší nové příležitosti pro diverzifikaci zemědělských příjmů;

65.  vyzývá Komisi, aby posoudila sociální dopad přítomné zemědělské krize, zvláště pokud jde o ztráty pracovních míst, zejména ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby zvážily, jak lze zlepšit konkurenceschopnost zemědělství tak, aby mohlo tohle odvětví vytvářet pracovní místa a přidanou hodnotu, která se spravedlivě dělí mezi zemědělství a zemědělsko-potravinářský průmysl, přičemž zajistí spravedlivou soutěž a omezí na minimum škody způsobené sociálním dumpingem a nejistými a nestandardními podmínkami zaměstnání, které neúměrně zasahují určité skupiny; konstatuje, že řada členů rodinných zemědělských podniků nemá žádné sociální postavení ani právní uznání a nevztahuje se na ni systém sociální ochrany; zdůrazňuje, že zemědělské podniky musí dodržovat vnitrostátní právní předpisy týkající se zaměstnanosti a sociální oblasti; domnívá se, že jakékoli zavedení dodatečné podmíněnosti do plateb v rámci prvního pilíře SZP by značně zvýšilo administrativní zátěž pro zemědělce a omezilo by to jejich potenciál tvorby pracovních míst; požaduje, aby sociální partneři hráli vedle vnitrostátních řídicích orgánů významnější roli, a vyzývá členské státy, aby uznaly a zaručily sociální práva zemědělců a přitom zajistily, že všichni pracovníci v zemědělství, ať pracují na hlavní či vedlejší pracovní poměr, budou zahrnuti v systému sociální ochrany; vyzývá členské státy, aby provedly transpozici směrnice 2014/36/EU o sezónních pracovnících do vnitrostátních právních předpisů; požaduje, aby se vnitrostátním orgánům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci přidělovaly prostředky na šíření informací o bezpečnosti v zemědělských podnicích;

66.  vyzývá Komisi, aby zavedla ukazatele, které navrhla Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ve svém posouzení udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA), zejména ukazatele související se zaměstnaností a dobrými sociálními podmínkami;

67.  připomíná, že průměrný evropský zemědělec vlastní pouze 12 hektarů půdy a že 70 % zemědělských podniků hospodaří na výměře menší než pět hektarů; konstatuje, že z důvodu své velikosti a struktury si zemědělské podniky nemohou vždy dovolit přijímat zaměstnance na plný úvazek nebo kvalifikované pracovníky; vybízí proto Komisi a členské státy, aby zavedly opatření na podporu skupin zaměstnavatelů;

68.  považuje za nezbytné zabezpečit přítomnost veřejných a soukromých služeb k tomu, aby zajistily přitažlivost venkovských oblastí a umožnily zachovat a rozvíjet zaměstnanost v těchto oblastech; má za to, že lidé ve venkovských oblastech mají právo na rovný přístup ke kvalitním veřejným službám, jako jsou vzdělávání a sociální a zdravotní péče; považuje za zásadní, aby všichni – místní samospráva, regionální samospráva (existuje-li) a místní soukromý sektor – společnými silami podporovali investice a zajišťovali, že venkovské a vzdálené oblasti budou mít základní infrastrukturu, jako jsou veřejné a soukromé dopravní spoje, bezpečné dodávky energie a spolehlivé a rychlé širokopásmové technologie, stejně jako finanční a úvěrové programy pro podnikatele, mikropodniky a malé a střední podniky, bez nichž by venkovské podniky a domácnosti byly trvale znevýhodněny a pokračovala by migrace do městských oblastí;

69.  s ohledem na nedávné veterinární nákazy, jakož i na nedávné skandály v oblasti bezpečnosti potravin, jako byla nákaza bakterií E. coli v roce 2011 a skandál s koňským masem v roce 2013, stejně jako na právě probíhající skandál s falšováním medu v Evropě má za to, že je třeba podstatně navýšit rozpočet na zajištění bezpečnosti potravin a krmiv, který je obsažen v třetím okruhu víceletého finančního rámce, protože současné zdroje ve výši 1,93 miliardy EUR vyčleněné na sedm let nejsou ani zdaleka dostatečné;

70.  zdůrazňuje, že zemědělci musí ve velké míře čelit administrativním nákladům v souvislosti se SZP a že tyto náklady se v jednotlivých členských státech významně liší; vyzývá Komisi a členské státy, aby snížily administrativní zátěž tím, že omezí byrokracii a zjednoduší SZP a rovněž zajistí nákladově efektivního provádění této politiky;

71.  podtrhuje, že přístup k základním službám, jako jsou vzdělávání, zdravotní péče a bydlení, a kontinuita těchto služeb jsou předpokladem pro prostředí příznivé pro vytváření pracovních míst a reakcí na základní potřeby obyvatel venkovských oblastí;

72.  považuje za nezbytné požadovat od veřejných orgánů, aby ve venkovských oblastech zřídily poradenské služby a služby na podporu řízení v zemědělství za účelem modernizování evropského zemědělství;

73.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a usnadňovaly rovnost žen na pracovním trhu a slučitelnost práce se soukromým životem ve venkovských oblastech, především co se týče mezd, sociálních a důchodových práv, nabídky nových kvalifikací, vyhlídek a příležitostí pro ženy pracující v zemědělství i v jiných odvětvích, a to v souladu se zásadou rovnosti a zákazem diskriminace obsaženými v politikách a programech EU; vyzývá je rovněž, aby lépe využívaly příležitostí k cíleným informačním platformám on-line, k činnostem a pomoci ženám, které začínají provozovat či již provozují zemědělskou výrobu, a obecně ženám ve venkovských oblastech, zejména v rámci EZFRV a dalších fondů EU na podporu rozvoje projektů, a aby přispívaly k zachování základní infrastruktury a služeb, jež jsou v každodenním venkovském životě důležité, čímž přispějí k oslabení odlivu žen z venkovských oblastí; rovněž poukazuje na to, že zejména ve venkovských oblastech jsou zapotřebí udržitelné strategie pro zachování, propagaci a podporu sítí a organizací žen a jejich významu při rozhodování v zemědělství a ve venkovských oblastech; dále vyzývá ke snazšímu přístupu ke vzdělání, financím a informacím, jež ženám ulehčí podnikatelské iniciativy (např. prostřednictvím elektronického podnikání) a vlastnění a rozvoj venkovských podniků;

74.  naléhavě vyzývá členské státy, aby posilovaly úlohu sociálních partnerů a organizací sociálního zabezpečení, které působí vedle oficiálních orgánů a monitorují soulad s právními předpisy v oblasti zaměstnanosti, bojují proti nehlášené práci a sledují dodržování standardů sociálního zabezpečení a bezpečnosti, které podporují sociální a ekonomickou integraci migrujících pracovníků, včetně sezónních pracovníků, migrantů a uprchlíků z řad žen; vyzývá k provedení úprav s cílem zajistit, aby se ženy mohly podílet na všech úrovních tohoto procesu;

75.  poukazuje na to, že se v EU každoročně zmenšuje plocha zemědělské půdy; zdůrazňuje, že tato půda je životně důležitá pro zachování orné půdy, která zajišťuje pracovní místa ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby prosazovaly lepší přístup k půdě v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti na venkově, a žádá v této souvislosti, aby byla přijata opatření, která mladým ženám pracujícím v zemědělství zajistí přístup k úvěrům a umožní jim podílet se na obhospodařování půdy;

76.  upozorňuje na skutečnost, že ženy tvoří 45 % pracovní síly v zemědělství; vyzývá Komisi, aby přezkoumala definici rodinného zemědělského podniku s cílem usnadnit ženám přístup k odbornému vzdělávání a profesnímu poradenství a také ke kapitálu a dávkám;

77.  vyzývá příslušné celostátní, regionální a místní orgány, aby podpořily účast žen v místních akčních skupinách a rozvoj místních partnerství v rámci programu LEADER a aby zajistily vyváženou účast z hlediska pohlaví v jejich správních radách;

o
o   o

78.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Eurostat, 2016.
(2) srov.: http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.nat-opinions.25458

Právní upozornění