Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2063(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0302/2016

Předložené texty :

A8-0302/2016

Rozpravy :

PV 21/11/2016 - 12
CRE 21/11/2016 - 12

Hlasování :

PV 22/11/2016 - 5.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0433

Přijaté texty
PDF 351kWORD 51k
Úterý, 22. listopadu 2016 - Štrasburk Konečné znění
Výroční zpráva Evropské centrální banky za rok 2015
P8_TA(2016)0433A8-0302/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2015 (2016/2063(INI))

Evropský parlament,

–  o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2015,

–  s ohledem na čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na článek 15 tohoto statutu,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0302/2016),

A.  vzhledem k tomu, že prezident Draghi k případnému vystoupení Spojeného království z EU uvedl, že „míra, do níž bude ovlivněn hospodářský výhled, bude záviset na načasování, vývoji a konečném výsledku nadcházejících jednání. Ekonomika eurozóny zatím byla dostatečně odolná, ale v důsledku nejistoty ohledně základního scénáře jí hrozí riziko poklesu,“ a dále připomněl, že „bez ohledu na typ vztahů, který bude výsledkem ujednání mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, je nanejvýš důležité, aby byla zachována neporušenost jednotného trhu. Ať bude výsledek jednání jakýkoli, musí všichni zúčastnění podléhat stejným pravidlům“;

B.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších jarních prognóz Komise by měl být růst v eurozóně geograficky nerovnoměrně rozložen a měl by dosahovat spíše nižších hodnot: 1,6 % v roce 2016 a 1,8 % v roce 2017, přičemž v roce 2015 činil růst 1,7 %;

C.  vzhledem k tomu, že podle uvedené prognózy se v eurozóně očekává pokles nezaměstnanosti z 10,9 % na konci roku 2015 na 9,9 % na konci roku 2017; vzhledem k tomu, že v roce 2015 se dále zvětšovaly rozdíly mezi členskými státy v míře nezaměstnanosti: od 4,6 % v Německu až po 24,9 % v Řecku;

D.  vzhledem k tomu, že podle téže prognózy bude státní dluh v eurozóně postupně klesat z 2,1 % v roce 2015 na 1,9 % v roce 2016 a 1,6 % v roce 2017 a snižovat se bude také poměr dluhu k HDP (poprvé od počátku krize), ačkoli Komise dosud uplatňuje vůči čtyřem zemím eurozóny postup pro nadměrný dluh; těmito zeměmi je Francie, Španělsko, Řecko a Portugalsko; vzhledem k tomu, že Kypru, Irsku a Slovinsku se díky makroekonomickým programům podařilo snížit schodek pod referenční hodnotu 3 % HDP;

E.  vzhledem k tomu, že podle této prognózy bude eurozóna dosahovat externího přebytku ve výši přibližně 3 % HDP v roce 2016 a v roce 2017 se očekává stejná úroveň; vzhledem k tomu, že „tvrdý brexit“ může mít negativní dopad na obchodní bilanci EU i Spojeného království, protože Spojené království je jedním z hlavních obchodních partnerů eurozóny;

F.  vzhledem k tomu, že čl. 127 odst. 5 SFEU vyžaduje, aby Evropský systém centrálních bank pomáhal udržovat finanční stabilitu;

G.  vzhledem k tomu, že podle čl. 127 odst. 2 SFEU má Evropský systém centrálních bank za úkol „podporovat plynulé fungování platebních systémů“;

H.  vzhledem k tomu, že podle prognózy ECB ze září 2016 zůstane průměrná inflace v eurozóně, která byla v roce 2015 nulová, víceméně na stejné úrovni (0,2 %), v roce 2017 dosáhne 1,2 % a v roce 2018 stoupne na 1,6 %; vzhledem k tomu, že nízká míra inflace v minulých letech byla dána mimo jiné nízkými cenami energií;

I.  vzhledem k tomu, že prohlubování demografických trendů, trvale nízká cena energií a plný dopad obchodní a finanční globalizace na nezaměstnanost v evropské společnosti způsobují, že dosáhnout inflačního cíle je nyní obtížnější; vzhledem k tomu, že tyto deflační tlaky přispívají k nižší míře investic a oslabení agregátní poptávky;

J.  vzhledem k tomu, že v březnu roku 2015 zahájila ECB rozšířený program nákupu aktiv ve výši 1,1 bilionu EUR, který měl původně probíhat do září 2016;

K.  vzhledem k tomu, že tento program se mezitím změnil, takže nákup aktiv bude nyní probíhat až do března 2017 v celkové výši téměř 1,7 bilionu EUR a okruh možných aktiv byl rozšířen i na dluhopisy nefinančních podniků a veřejných subjektů na nižší než celostátní úrovni; vzhledem k určitým obavám, že bilance ECB vykazuje vysokou míru rizika;

L.  vzhledem k tomu, že ECB nakoupila od počátku programu cenné papíry zajištěné aktivy ve výši 19 094 mil. EUR;

M.  vzhledem k tomu, že ECB dále uvolnila svou měnovou politiku, když snížila své hlavní intervenční sazby na historicky nejnižší úroveň, takže v březnu 2016 činila sazba hlavních refinančních operací 0 % a sazba vkladové facility –0,40 %; vzhledem k tomu, že ECB vytváří pobídky bankám, aby poskytovaly více úvěrů, a za tímto účelem provádí další sérii cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO-II);

N.  vzhledem k tomu, že za cíl zřízení jednotného mechanismu dohledu označila ECB jednotné uplatňování mikroobezřetnostního dohledu a prosazování v celé eurozóně, aby pro bankovní operace platily všude stejné podmínky a byla používána společná metodika pro hodnocení (SREP);

O.  vzhledem k tomu, že prezident ECB neustále zdůrazňuje nutnost strukturálních reforem v eurozóně;

P.  vzhledem k tomu, že ECB podporuje jednoduchý, transparentní a standardizovaný rámec po sekuritizaci a z něj vyplývající snížené kapitálové požadavky, které oživí sekuritizační trhy i financování reálné odvětvové ekonomiky;

Q.  vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zakazují měnové financování vlád;

1.  zdůrazňuje, že eurozóna je nadále sužována vysokou nezaměstnaností, příliš nízkou mírou inflace a vysokou makroekonomickou nerovnováhou, k níž přistupuje také nerovnováha běžného účtu, a že eurozóna se mimoto potýká také s velmi nízkou mírou růstu produktivity, která je důsledkem nízkých investic (o 10 procentních bodů pod předkrizovým stavem), neprovedených strukturálních reforem a slabé vnitřní poptávky; poukazuje na to, že finanční trh eurozóny je stále velmi roztříštěn v důsledku vysoké výše veřejného dluhu a zejména obrovského počtu nesplácených úvěrů v bankovním sektoru některých členských států, který je stále podkapitalizován, takže existuje jen malý prostor pro podporu ekonomik s největšími problémy; zdůrazňuje, že dlouhodobě pozitivní hospodářský vývoj v těchto členských státech zajistí pouze robustní rozpočtová politika a sociálně vyvážené strukturální reformy, jejichž cílem by bylo zvyšování produktivity;

2.  zdůrazňuje federální povahu Evropské centrální banky, která vylučuje veto členských států, což bance umožnilo rázně jednat při řešení krize;

3.  uznává, že vzhledem k této velmi složité situaci a riziku dlouhodobě nízké inflace jsou mimořádná opatření, která ECB přijala za účelem zvýšení míry inflace na střednědobou hodnotu 2 %, v souladu s mandátem ECB stanoveným článkem 127 SFEU, a nejsou tedy protiprávní(1); konstatuje, že od zahájení programu nákupu aktiv v březnu 2015 se finanční podmínky mírně zlepšily díky programům cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO) zaměřeným na reálnou ekonomiku a došlo i k oživení úvěrů poskytovaných podnikům a domácnostem v eurozóně; konstatuje, že tato opatření přispívají také ke snižování cenového rozpětí státních dluhopisů některých členů eurozóny; konstatuje, že zlepšení nemá stejný dopad na všechny členské státy a že poptávka po úvěrech zůstává v některých členských státech nízká;

4.  zdůrazňuje, že v červnu roku 2016 zahájila ECB novou sérii čtyř cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO II); poukazuje na to, že motivační struktura programu se v porovnání s původními TLTRO změnila, protože některé banky nyní budou moci půjčovat s negativní úrokovou sazbou, i když nezvýší čisté půjčky reálné ekonomice;

5.  je znepokojen tím, že poskytováním likvidity s negativní sazbou a zároveň zrušením povinnosti bank navrátit finanční prostředky, pokud nedosáhnou referenční hodnoty pro půjčky, ECB oslabuje vazbu mezi poskytováním likvidity centrálním bankám a půjčkami reálné ekonomice, která byla těžištěm konceptu TLTRO;

6.  vítá kategorický příslib Evropské centrální banky z července 2012, že „učiní vše, co bude zapotřebí“ k ochraně eura, neboť tento příslib pomohl zajistit finanční stabilitu eurozóny;

7.  je přesvědčen, že program nákupu aktiv (APP) by měl na evropskou ekonomiku větší vliv, pokud by byl doprovázen účinnými a sociálně vyváženými strukturálními reformami ke zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a pokud by obsahoval větší podíl obligací EIB, zejména obligací spojených s TEN-T a TEN-E (projekty s prokázanou evropskou přidanou hodnotou v sociální a hospodářské oblasti), a sekuritizovaných úvěrů MSP; vyzývá ECB, aby vypracovala analýzu, jaký by měl program nákupu aktiv dopad, kdyby bylo možné nakupovat na sekundárních trzích veřejný dluh členských států s přímou vazbou na investice a výdaje na výzkum; je znepokojen tím, že přímé nákupy dluhopisů nefinančními korporacemi v rámci programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru by mohly způsobovat narušení trhu, byť jsou za současných okolností patrně opodstatněné,

8.  souhlasí s prezidentem ECB Mariem Draghim v tom, že jednotná měnová politika nemůže stimulovat agregátní poptávku, pokud současně nejsou prováděny řádné fiskální politiky a rozsáhlé a sociálně vyvážené programy strukturálních reforem na úrovni členských států; připomíná, že primárním cílem ECB je podle mandátu stanoveného v primárním právu Smluv udržovat cenovou stabilitu v zájmu zajištění stabilního prostředí podporujícího investice; domnívá se, že samotná měnová politika není vhodným nástrojem k řešení strukturálních problémů evropské ekonomiky; zdůrazňuje, že ani očekávání hospodářského oživení nemůže nahradit nezbytné strukturální reformy; poukazuje na nedávné studie a diskuse o možném propadu neutrálních úrokových sazeb, jaký byl zaznamenán v posledních deseti letech na celém světě; poukazuje na to, že tato situace může vyústit v omezenou a méně účinnou měnovou politiku, neboť by mnohem častěji vznikalo riziko dosažení nulové dolní hranice;

9.  souhlasí s tím, že dobře fungující, diverzifikovaný a integrovaný kapitálový trh by podpořil různé způsoby transmise jednotné měnové politiky; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby byla postupně dokončena a plně provedena bankovní unie a aby členské státy plně dodržovaly související právní předpisy, a rovněž požaduje vytvoření unie kapitálových trhů, která by byla rozhodným krokem ke zlepšení účinnosti jednotné měnové politiky a k omezení rizika, které přinášejí otřesy ve finančním sektoru; považuje vyřešení otázky nesplácených úvěrů za zcela zásadní pro vnitrostátní bankovní systémy, které jimi jsou nejvíce zasaženy, neboť je třeba obnovit plynulou transmisi měnové politiky v celé eurozóně;

10.  zdůrazňuje, že při provádění strukturálních a sociálně vyvážených reforem ekonomiky a pracovního trhu je třeba plně zohledňovat demografický deficit v Evropě, čelit deflačním tlakům a stimulovat vyváženější demografickou strukturu, díky níž by bylo snazší dodržovat inflační cíl ve výši přibližně 2 %; zdůrazňuje, že tam, kde je demografický vývoj nepříznivý, hrozí nebezpečí negativních investičních očekávání;

11.  konstatuje nicméně, že ačkoli nekonvenční opatření měla významný dopad a obnášela rizika a vedlejší účinky, zejména pokud jde o podmínky financování bank na periferii, neočekává se, že by se inflace měla do roku 2017 ustálit na úrovni odpovídající střednědobému dvouprocentnímu inflačnímu cíli; poukazuje na to, že nynější oživení bankovních úvěrů a půjček kapitálového trhu je geograficky nerovnoměrně rozloženo mezi členské státy a nepřineslo dosud v plné míře očekávaný vliv na zvýšení míry investic v eurozóně; zdůrazňuje, že příčinou nedostatku investic je nejen nedostatečný přístup k finančním prostředkům, ale také nízká poptávka po úvěrech, a že je nutné prosazovat strukturální reformy, které jsou přímo prospěšné pro investice a zaměstnanost; upozorňuje na snížení dostupnosti kvalitní aktiv, která jsou mezinárodně přijímána institucionálními investory;

12.  poukazuje na to, že zatímco dopady na reálnou ekonomiku byly velmi omezené, banky měly přístup k financování za prakticky nulové či velmi nízké náklady, v důsledku čehož dochází k přímé dotaci jejich účetních rozvah; lituje toho, že ačkoli tato dotace jednoznačně představuje vedlejší účinek měnové politiky ve fiskální oblasti, není její velikost monitorována a zveřejňována a nepodléhá podmínkám týkajícím se toho, zda a jak jsou peníze investovány; trvá na tom, že mimořádná opatření tohoto druhu by měla být vždy doprovázena opatřeními ke zmírnění narušení trhu a ekonomiky;

13.  lituje, že mezi úrokovými sazbami financování malých a středních podniků a sazbami úroků pro větší společnosti, mezi úrokovými sazbami pro malé a velké půjčky a mezi podmínkami úvěrování malých a středních podniků, které se nacházejí v různých zemích eurozóny, existují velké rozdíly, byť se postupně snižují, i když uznává, že možnosti měnové politiky jsou v tomto směru omezené; zdůrazňuje, že nutnost neustálých úprav rozvah bank má mimo jiné vliv na dostupnost úvěrů pro MSP v některých členských státech; kromě toho zdůrazňuje nebezpečí, že by mohlo dojít k dalšímu narušení hospodářské soutěže, pokud by ECB nakupovala dluhopisy velkých podniků na kapitálovém trhu, na němž by kritéria způsobilosti neměla způsobovat další deformace – zejména s ohledem na rizikové rámce – a z něhož by neměly být vyloučeny malé a střední podniky;

14.  zdůrazňuje, že pokud by období ploché výnosové křivky trvalo déle, mohla by se snížit ziskovost bank, zvláště pokud by neupravily své obchodní modely, a vznikala by potenciální rizika, zejména pro soukromé střadatele a pro důchodové a pojišťovací fondy; poukazuje na to, že pokud se sníží ziskovost bank, mohou být banky méně ochotné poskytovat úvěry; vyzdvihuje zejména negativní účinky této politiky úrokových sazeb na místní a regionální banky a na spořitelny, které se jen v malé míře financují na finančních trzích, a upozorňuje na rizika, které tato politika vytváří v sektoru pojišťovnictví a důchodových fondů; požaduje proto, aby byl neustále sledován obzvláště nástroj negativní úrokové sazby spolu s jeho prováděním a dopady; zdůrazňuje, že tyto velmi nízké (negativní) úrokové sazby musí být řádně, obezřetně, včas a řízeně ukončeny;

15.  chápe důvody, proč jsou negativní úrokové sazby uplatňovány, avšak poukazuje na své obavy z důsledků, které by negativní sazby mohly mít pro jednotlivé střadatele a finanční rovnováhu důchodových systémů a pro vznik bublin na trhu s aktivy; je znepokojen tím, že dlouhodobější úroky u spoření jsou v některých členských státech nižší než míra inflace; je přesvědčen, že demografické trendy a kulturní preference pro vytváření úspor způsobují, že tyto negativní účinky na příjem by mohly vést ke zvýšení míry úspor domácností a tím ke snížení domácí poptávky v eurozóně; dále konstatuje, že v důsledku rigidity úrokových sazeb u vkladů by výhody dalšího stlačení úrokových sazeb u vkladů u ECB do záporné oblasti byly jen omezené;

16.  je znepokojen neustále vysokou mírou neobchodovatelných aktiv a cenných papírů zajištěných aktivy, které jsou předkládány jako zajištění Eurosystému v rámci jeho refinančních operací; znovu žádá ECB, aby poskytla informace o tom, které centrální banky tyto cenné papíry přijaly, a aby zveřejnila metody hodnocení těchto aktiv; zdůrazňuje, že toto zveřejnění by bylo prospěšné pro parlamentní kontrolu úkolů ECB v oblasti dohledu;

17.  žádá ECB, aby zkoumala, jak se transmise měnové politiky liší v členských státech s centralizovaným a koncentrovaným bankovním sektorem, ve státech s pestřejší sítí místních a regionálních bank a v zemích, které se při svém financování opírají více o banky než o kapitálové trhy;

18.  vyzývá ECB, aby pečlivě posoudila riziko vzniku dalších bublin na trhu s aktivy a nemovitostmi v důsledku politiky velmi nízkých (negativních) úrokových sazeb, zvláště s ohledem na rychle rostoucí objem úvěrů a nepřiměřeně vysoké ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech, a je přesvědčen, že ECB by měla společně s Evropským výborem pro systémová rizika (ERSB) měla předložit návrhy na formulaci specifických makroobezřetnostních doporučení;

19.  podporuje závěr ECB, že ve stávajícím balíčku CRR/CRD IV chybějí určitá opatření, která by mohla pomoci řešit některé druhy systémových rizik – například i) opatření na straně aktiv, včetně zavedení limitů pro poměr úvěru k hodnotě nemovitosti, úvěru k příjmu nebo nákladů na obsluhu dluhu vůči příjmům, a ii) zavedení různých limitů pro expozice, které nespadají do oblasti působnosti stávající definice velkých expozic; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo v této oblasti vhodné předložit legislativní návrhy; konstatuje, že některá z těchto opatření by mohla být přijata již v rámci nynější legislativní práce na návrhu rozšířeného systému decentralizovaného provádění;

20.  poukazuje na to, že – jak je zjevné z úlohy, kterou ECB hrála při poskytování likvidity Řecku v červnu 2015, a jak vyplývá i z jednání Rady guvernérů ECB o solventnosti kyperských bank, která se dostala na veřejnost – není koncept „insolvence“, který je základem pro poskytování likvidity centrálních bank institucím v eurozóně, dostatečně jasný a postrádá právní jistotu, protože ECB v předchozích letech používala k tomu, aby odůvodnila pokračování či omezení poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA), jak statický koncept insolvence (zda banka v určitém bodě v čase dodržuje minimální kapitálové požadavky), tak i dynamický koncept založený na scénáři budoucích zátěžových testů; zdůrazňuje, že tuto nejasnost je třeba řešit, aby byla zaručena právní jistota a posílena finanční stabilita;

21.  poukazuje na to, že vedení ECB si uvědomuje, že politika ECB má distribuční důsledky a má dopad i na nerovnost, a bere na vědomí, že podle hodnocení ECB může snížení úvěrových nákladů pro občany a malé a střední podniky tyto distribuční důsledky kompenzovat a zvýšit zaměstnanost v eurozóně;

22.  konstatuje, že program nákupu aktiv, který provádí ECB, snížil v mnoha členských státech výnosy dluhopisů na bezprecedentní úroveň; varuje před rizikem příliš vysokých cen na trzích státních dluhopisů, které by byly těžko zvladatelné, pokud by úrokové sazby začaly znovu růst, aniž by současně došlo k dostatečně solidnímu oživení, zejména v případě zemí, v nichž probíhá postup při nadměrném dluhu nebo které mají vysokou míru zadlužení; poukazuje na to, že náhlý zvrat úrokových sazeb ze stávajících nízkých úrovní podél křivky návratnosti přináší finančním institucím značná tržní rizika spolu s významným podílem finančních nástrojů na jednotlivých trzích;

23.  poukazuje na podmínky definované Soudním dvorem, které musí Evropský systém centrálních bank (ESCB) splnit při nákupu státních dluhopisů členských států eurozóny na sekundárních trzích:

   nákupy se neoznamují,
   objem nákupů je od počátku omezený,
   je stanovena minimální doba mezi emisí státních dluhopisů a jejich nákupem ESCB, která se počítá od začátku a brání narušení podmínek emise,
   ESCB nakupuje pouze státní dluhopisy těch států, které mají přístup na trh s dluhopisy, který jim umožní tyto dluhopisy financovat,
   zakoupené dluhopisy jsou pouze ve výjimečných případech drženy až do splatnosti a nákupy jsou zakázány nebo ukončeny a zakoupené dluhopisy znovu uvedeny na trh, pokud by již nebylo zapotřebí pokračovat v intervenci;

24.  bere na vědomí, že některé členské státy využívají politiku velmi nízkých (negativních) úrokových sazeb k tomu, aby odkládaly nezbytné strukturální reformy a konsolidaci svého primárního deficitu veřejných rozpočtů, zejména rozpočtu ústřední vlády, a připomíná v této souvislosti závazky přijaté v rámci Paktu o stabilitě a růstu; konstatuje, že jedním z důvodů, které v některých členských státech přispívají k rozpočtovým přebytkům, jsou negativní úrokové sazby jejich veřejného dluhu; zdůrazňuje, že hospodářské politiky jednotlivých členských států by měly být koordinovány, zejména v eurozóně; poukazuje na to, že nevyhnutelné ukončení nekonvenční měnové politiky bude velmi složitý proces, který bude třeba důkladně naplánovat, aby se zabránilo negativním otřesům na kapitálových trzích;

25.  vítá, že jsou zveřejňovány zápisy z jednání Rady guvernérů a že bylo rozhodnuto zveřejnit dohody o čistých finančních aktivech (ANFA) mezi ECB a centrálními bankami členských států; vybízí ECB k tomu, aby i nadále usilovala o transparentnost; připomíná ECB, že náborová politika se musí řídit osvědčenými postupy;

26.  připomíná, že nezávislost ECB při provádění měnové politiky, zakotvená v článku 130 SFEU, má zásadní úlohu pro plnění cíle zajištění cenové stability; žádá všechny vlády, aby se zdržely výroků zpochybňujících úlohu ECB, kterou banka plní v souladu se svým mandátem;

27.  vyzývá Evropskou centrální banku, aby v rámci jí svěřených úkolů v oblasti bankovního dohledu věnovala zvláštní pozornost zásadě proporcionality;

28.  připomíná rozdělení úkolů mezi Evropskou centrální banku a Evropský orgán pro bankovnictví; zdůrazňuje, že ECB by se neměla stát subjektem, který de facto stanovuje normy pro banky, jež nejsou součástí jednotného mechanismu dohledu;

29.  bere na vědomí, že Rada guvernérů ECB dne 18. května 2016 přijala nařízení o shromažďování podrobných údajů o úvěrech (AnaCredit); vyzývá ECB, aby ponechala vnitrostátním centrálním bankám při provádění nařízení AnaCredit co největší prostor pro vlastní uvážení;

30.  vyzývá ECB, aby práce na případných dalších fázích v souvislosti s nařízením AnaCredit zahájila teprve po veřejné konzultaci, za plného zapojení Evropského parlamentu a se zvláštním ohledem na zásadu proporcionality;

31.  se znepokojením konstatuje, že systém TARGET 2 se v eurozóně opět dostává do nerovnovážného stavu, a to i přes snížení tržní nerovnováhy, což poukazuje na neustálý odliv kapitálu z okrajových oblastí eurozóny;

32.  připomíná, že měnový dialog s Parlamentem i s širší veřejností je důležitý pro zajištění transparentnosti měnové politiky;

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

(1) Jak nedávno zdůraznil Evropský soudní dvůr a německý ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. června 2016.

Právní upozornění