Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2067(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0317/2016

Předložené texty :

A8-0317/2016

Rozpravy :

PV 22/11/2016 - 12
CRE 22/11/2016 - 12

Hlasování :

PV 23/11/2016 - 10.5
CRE 23/11/2016 - 10.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0440

Přijaté texty
PDF 441kWORD 56k
Středa, 23. listopadu 2016 - Štrasburk Konečné znění
Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
P8_TA(2016)0440A8-0317/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice) (2016/2067(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice),

–  s ohledem na čl. 42 odst. 6 a článek 46 Smlouvy o Evropské unii (SEU) týkající se stálé strukturované spolupráce,

–  s ohledem na výroční zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka“) určenou Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) (13026/2016), a zejména na části týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP),

–  s ohledem na články 2 a 3 a hlavu V Smlouvy o Evropské unii, a zejména na články 21, 36, čl. 42 odst. 2, čl. 42 odst. 3 a čl. 42 odst. 7 SEU,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky ze dne 25. listopadu 2013, ze dne 18. listopadu 2014, ze dne 18. května 2015, ze dne 27. června 2016 a ze dne 17. října 2016,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013 a ze dne 26. června 2015,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 21. května 2015 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(1), ze dne 21. května 2015 o dopadu vývoje evropských trhů s obranným vybavením na bezpečnostní a obrannou schopnost v Evropě(2), ze dne 11. června 2015 o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem(3), ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojeném, zpochybňovaném a složitém světě(4) a ze dne 7. června 2016 o operacích na podporu míru – zapojení EU do činností OSN a Africké unie(5),

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: Silnější Evropa – globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová dne 28. června 2016,

–  s ohledem na plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, který dne 14. listopadu 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová, a na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2016 o provádění globální strategie Evropské unie pro oblast zahraniční a bezpečnostní politiky,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 6. dubna 2016 o boji proti hybridním hrozbám (JOIN(2016)0018) a na související závěry Rady ze dne 19. dubna 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 28. dubna 2015 o budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (JOIN(2015)0017) a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)0447), který Komise předložila dne 5. července 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 5. července 2016 o prvcích pro celounijní strategický rámec na podporu reformy bezpečnostního sektoru (JOIN(2016)0031),

–  s ohledem na závěry Rady o platformě na podporu misí ze dne 18. dubna 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na „Obnovenou strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie“ pro období 2015–2020 a související závěry Rady ze dne 15.–16. června 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2016 nazvané „Provádění Evropského programu pro bezpečnost s cílem bojovat proti terorismu a připravit cestu pro skutečnou a účinnou bezpečnostní unii“ (COM(2016)0230),

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 11. prosince 2013 o komplexním přístupu EU k vnějším konfliktům a krizím (JOIN(2013)0030) a na související závěry Rady ze dne 12. května 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně(6); s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 7. února 2013 nazvané „Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“; (JOIN(2013)0001); s ohledem na dokument Rady ze dne 18. listopadu 2014 nazvaný „Politický rámec EU pro kybernetickou obranu“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 nazvané „Posílení evropského systému kybernetické odolnosti a podpora konkurenceschopného a inovativního odvětví kybernetické bezpečnosti“ (COM(2016)0410),

–  s ohledem na technické ujednání mezi složkou NATO pro schopnost reakce na počítačové incidenty (Computer Incident Response Capability) a skupinou pro reakce na počítačové hrozby Evropské unie (CERT-EU) ze dne 10. února 2016, které zlepšuje sdílení informací o kybernetických bezpečnostních incidentech,

–  s ohledem na společné prohlášení EU a NATO ze dne 8. července 2016 během summitu NATO 2016 ve Varšavě (společné prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance),

–  s ohledem na komuniké summitu ve Varšavě, které vydaly hlavy států a vlád účastnící se zasedání Severoatlantické rady ve Varšavě ve dnech 8.–9. července 2016,

–  s ohledem na výsledky představené v Eurobarometru 85.1 z června 2016,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0317/2016),

Strategický kontext

1.  konstatuje, že evropské bezpečnostní prostředí se významně zhoršilo, je čím dál nestabilnější, složitější, nebezpečnější a méně předvídatelné; podotýká, že existují hrozby tradiční i hybridní, pocházející od státních i nestátních subjektů z jihu i z východu, a že členské státy jsou jimi ohroženy v různé míře;

2.  připomíná, že bezpečnost členských států EU je hluboce propojená, a podotýká, že členské státy reagují na společné hrozby a rizika nekoordinovaným a roztříštěným způsobem, který komplikuje a často zdržuje obecnější přístup; zdůrazňuje, že tato nedostatečná koordinace představuje jedno ze zranitelných míst činnosti Unie; podotýká, že Evropa není dostatečně odolná, aby mohla účinně řešit hybridní hrozby, které mají často přeshraniční rozměr;

3.  domnívá se, že Evropa v současné době musí reagovat na řadu čím dál komplexnějších krizí: od západní Afriky, přes pásmo Sahelu, oblast Afrického rohu a Blízký Východ, východní Ukrajinu až po Kavkaz; domnívá se, že EU by měla posílit dialog a spolupráci se třetími zeměmi v těchto regionech, stejně jako s regionálními a subregionálními organizacemi; zdůrazňuje, že EU by se měla připravit na řešení dalekosáhlé změny poměrů v oblasti mezinárodní bezpečnosti a problémů, mezi něž patří mezistátní konflikty, selhání státu, kybernetické útoky a bezpečnostní důsledky změn klimatu;

4.  se znepokojením poukazuje na to, že Evropa se stává cílem teroristických útoků radikálních islamistických organizací i jednotlivců v dosud nevídaném měřítku a důsledkem toho se evropský způsob života ocitá pod tlakem; zdůrazňuje, že kvůli tomu se bezpečí jednotlivce stalo nejvyšší prioritou a oslabilo se tradiční rozdělení vnější a vnitřní bezpečnosti;

5.  vyzývá EU, aby se těmto bezpečnostním výzvám přizpůsobila, zejména efektivnějším využíváním stávajících nástrojů SBOP ve spojení s dalšími vnějšími a vnitřními nástroji; vyzývá k lepší spolupráci a koordinaci mezi členskými státy, zejména v oblasti boje proti terorismu;

6.  vyzývá k intenzivní preventivní politice založené na komplexních programech deradikalizace; poukazuje také na nezbytnost větší aktivity v oblasti boje proti radikalizaci a teroristické propagandě jak v samotné EU, tak v rámci jejích vnějších vztahů; vyzývá Komisi, aby podnikla v rámci boje proti radikalizaci a terorismu ve všech členských státech kroky k řešení distribuce extremistických obsahů na internetu a k propagaci aktivnější soudní spolupráce mezi systémy trestního soudnictví včetně agentury Eurojust;

7.  konstatuje, že poprvé od druhé světové války se v Evropě změnily hranice za použití síly; zdůrazňuje neblahý dopad vojenské okupace na bezpečnost Evropy jako celku; opakuje, že jakákoli násilná změna hranic na Ukrajině je v rozporu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a Charty OSN;

8.  upozorňuje na to, že podle Eurobarometru 85.1, který byl zveřejněn v červnu 2016, by si přibližně dvě třetiny občanů EU přály, aby se EU ve větší míře angažovala v záležitostech bezpečnostní a obranné politiky;

9.  zastává názor, že jednotnější, a tedy i efektivnější evropská zahraniční a bezpečnostní politika může rozhodujícím způsobem přispět ke zmírnění ozbrojených konfliktů v Iráku a Sýrii a k porážce samozvaného Islámského státu;

Pozměněná a posílená SBOP

10.  je pevně přesvědčen, že je proto nezbytné důkladné a zásadní přezkoumání SBOP, které Evropské unii a jejím členským státům umožní rozhodujícím způsobem přispívat k bezpečnosti Unie, k řešení mezinárodních krizí a k prosazování strategické autonomie EU; připomíná, že žádná země nemůže současným bezpečnostním výzvám čelit sama;

11.  domnívá se, že má-li být tento přezkum úspěšný, bude nutné do něj od samého začátku zapojit členské státy, aby se předešlo riziku, že provádění SBOP v budoucnu uvízne na mrtvém bodě; zdůrazňuje praktické a finanční výhody budoucí spolupráce pro vývoj evropských obranných kapacit a připomíná stávající iniciativy, které by měly pokračovat konkrétními opatřeními na zasedání Evropské rady v prosinci 2016 pro obranu; vyzývá také členské státy a EU k tomu, aby do své bezpečnosti a obrany náležitě investovaly;

12.  zdůrazňuje, že ustanovení stálé strukturované spolupráce (čl. 42 odst. 6 SEU) umožní vybudovat vlastní obranu či stálou strukturu pro vlastní obranu, která může posílit operace v oblasti řešení krizí;

13.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že Evropa už nemá své bezpečnostní prostředí plně pod kontrolou a nemůže vybírat čas a místo pro své jednání, měla by mít EU možnost pomocí misí a operací SBOP i jiných vhodných nástrojů zakročit v rámci celé oblasti zvládání krizí včetně předcházení krizím a řešení krizí, aby pojala všechny fáze cyklu konfliktů, plně se zapojila do udržování bezpečnosti v Evropě a zajistila běžnou úroveň bezpečí a ochranu svobody, bezpečí a spravedlnosti na celém území; vybízí Evropskou radu, aby začala pracovat na tom, aby společná bezpečnostní a obranná politika vedla ke společné obraně ve smyslu ustanovení čl. 42 odst. 2 SEU; je toho názoru, že prvořadým cílem SBOP musí tudíž být posílení obranyschopnosti EU;

14.  vítá plán rozvoje SBOP, jejž představila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise a který obsahuje konkrétní harmonogram a jednotlivé kroky; s potěšením konstatuje, že tento plán doplňuje nadcházející akční plán evropské obrany; podtrhuje potřebu posílit vojenskou složku SBOP; vyjadřuje důraznou podporu myšlence, že členské státy by své investice do bezpečnosti a obrany koordinovaly a že by zvýšily finanční podporu výzkumu v oblasti obrany na úrovni EU;

15.  zdůrazňuje také, že SBOP by se měla opírat o silný princip kolektivní obrany, účinné financování a že by měla být prováděna v plné koordinaci s mezinárodními institucemi působícími v oblasti bezpečnosti a obrany a plně se vzájemně doplňovat s činností NATO; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP, jak bylo znovu zdůrazněno na summitech ve Walesu a ve Varšavě;

16.  připomíná, že ke konfliktům a krizím v Evropě a v jejím okolí dochází ve fyzickém i kybernetickém prostoru, a zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost a kybernetická obrana se musí stát základní a nedílnou součástí SBOP a musí být v plné míře zohledňovány ve všech vnitřních i vnějších politikách EU;

17.  vítá prezentaci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky o globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU jako nezbytný a pozitivní vývoj institucionálního rámce, ve kterém SZBP a SBOP probíhají a vyvíjejí se; vyjadřuje politování nad nedostatečným zapojením členských států do přípravy globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU;

18.  upozorňuje, že aby se zajistilo rychlé a účinné uplatňování politických ambicí, priorit a komplexního přístupu globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku formou bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, které předcházel plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, je ze strany členských států a vnitrostátních parlamentů v úzké spolupráci se všemi příslušnými orgány EU zapotřebí silné odhodlání, zapojení a podpora; poukazuje na úzké spojení mezi tímto plánem provádění bezpečnostní a obranné politiky a širším prováděním globální strategie této politiky, jehož součástí je nadcházející akční plán evropské obrany a uplatňování společného prohlášení EU a NATO podepsaného ve Varšavě; vítá pokračující práci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a členských států v rámci procesu jejich provádění; zdůrazňuje, že na provádění globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a na účinnou a silnější SBOP je třeba vyčlenit příslušné prostředky;

19.  považuje vypracování odvětvové strategie za nezbytné pokračování globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou musí schválit a představit Evropská rada a která by měla dále určit civilní a vojenskou úroveň ambicí, úkoly, požadavky a priority v oblasti schopností; opakuje své dřívější výzvy k vypracování evropské bílé knihy obrany a naléhavě vyzývá Radu, aby tento dokument připravila bez zbytečného prodlení; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že navržený plán provádění politiky v oblasti bezpečnosti a obrany ani zdaleka nesplňuje očekávání Parlamentu a veřejnosti; opětovně zdůrazňuje vzájemnou a nedělitelnou bezpečnost všech členských států Evropské unie;

20.  projevuje uznání nad Smlouvou o evropské bezpečnosti, kterou navrhli ministři zahraničních věcí Německa a Francie, a podporuje mimo jiné plán na společnou analýzu evropského strategického prostředí, povinnost vyhodnocovat hrozby společně a pravidelně, což zároveň vyjadřuje respekt vůči obavám ostatních a podporu společných kapacit a společných postupů; vítá rovněž nedávné iniciativy některých dalších členských států v oblasti rozvoje SBOP; vyjadřuje ovšem politování nad tím, že chybí sebehodnocení, při němž by členské státy posoudily svou nečinnost, pokud jde o plnění dřívějších evropských závazků v oblasti obrany;

21.  domnívá se, že v tomto ohledu je zapotřebí spolupráce s podobnými aktivitami NATO; zdůrazňuje, že vážné odhodlání a vyšší a efektivnější výměna zpráv a informací mezi členskými státy jsou nezbytné;

22.  podotýká, že vzhledem k tomu, že vnitřní a vnější bezpečnost se čím dál tím více propojují a hranice mezi fyzickým a kybernetickým prostorem je obtížněji vymezitelná, je třeba propojit i jejich inventáře, aby EU mohla používat všechny dostupné prostředky dle čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii;

SBOP a integrovaný přístup ke krizím

23.  podtrhuje důležitost vybudování trvalého ústředí EU pro civilní a vojenské mise a operace SBOP, odkud by integrovaný operační tým zajišťoval celý plánovací cyklus od vytvoření počáteční politické koncepce až po vypracování podrobných plánů; zdůrazňuje, že by se nejednalo o replikaci struktur NATO, nýbrž naopak o nezbytné institucionální opatření za účelem posílení plánování misí a operací SBOP a rozdělení kapacit;

24.  upozorňuje na přínos misí a operací SBOP k mezinárodnímu míru a stabilitě, včetně pomoci se zajišťováním ostrahy hranic, budování kapacit, vojenských výcvikových misí a námořních operací;

25.  považuje za politováníhodné, že mise a operace SBOP se i nadále potýkají se strukturálními nedostatky, které ohrožují jejich účinnost; domnívá se, že by se měly stát skutečně užitečnými nástroji a že by mohly představovat lépe integrovanou součást globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

26.  poukazuje na úroveň politických ambicí v oblasti integrovaného přístupu ke konfliktům a krizím, stanovenou globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, které vyžadují zapojení Unie ve všech fázích konfliktu – prevenci, řešení a stabilizaci – a požadují, aby se Unie vyvarovala předčasného ukončení těchto činností; domnívá se, že EU by měla jednotně podpořit členské státy, které jsou členy koalice bojující proti samozvanému Islámskému státu, a ustanovit za tímto účelem operaci SBOP v Iráku zaměřenou na výcvik;

27.  vítá plán „regionalizovaných“ misí SBOP působících v oblasti Sahelu, zejména proto, že odpovídá vůli zemí tohoto subregionu k posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti prostřednictvím platformy G5 Sahel; je přesvědčen, že tato platforma by se mohla stát příležitostí k posílení účinnosti a významu misí SBOP (EUCAP Sahel Mali a EUCAP Sahel Niger), které v této oblasti v současnosti působí; je pevně přesvědčen, že základem této koncepce „regionalizace“ musí být odborné poznatky získané v terénu, jasně vymezené cíle a prostředky potřebné k jejich dosažení a že její podoba by neměla být určována pouze politickými zřeteli;

28.  zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí Rady o nadcházejících misích a operacích by měla upřednostňovat zapojení do konfliktů, které se přímo týkají bezpečnosti EU nebo bezpečnosti partnerů a regionů, v nichž EU zastává úlohu zajišťovatele bezpečnosti; domnívá se, že rozhodnutí zapojit se do konfliktu by mělo být založeno na společné analýze a porozumění strategického prostředí a na sdílených strategických zájmech členských států, přičemž by měly být zohledňovány operace ostatních spojenců a organizací, jako jsou OSN a NATO; domnívá se, že mise SBOP zaměřené na budování kapacit musí být koordinovány s činností Komise v oblasti reformy bezpečnostního sektoru a v oblasti právního státu;

29.  bere na vědomí návrh Komise na změnu nařízení (EU) č. 230/2014 (kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru), která by měla zvýšit účast Unie na vyzbrojování vojenských subjektů v partnerských zemích, které přispívá k jejich obranyschopnosti, čímž se snižuje riziko, že se tyto země opět stanou obětí konfliktu a výchozím bodem agresí vůči EU; zdůrazňuje, že k účasti na vyzbrojování by mělo docházet ve výjimečných situacích, jak je popsáno v článku 3a výše uvedeného návrhu na změnu nařízení (EU) č. 230/2014, aby se přispívalo k udržitelnému rozvoji, řádné správě věcí veřejných a právnímu státu; v této souvislosti vybízí ESVČ a Komisi, aby urychlily provádění iniciativy na budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD) zaměřené na zlepšení účinnosti a udržitelnosti misí SBOP;

30.  zdůrazňuje, že je třeba určit i další finanční nástroje na podporu posílení budování kapacit partnerských zemí v oblasti bezpečnosti a obrany; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily plný soulad a koordinaci, aby bylo možné v daném místě dosahovat co nejlepších výsledků a nedocházelo k překrývání uvedených nástrojů;

31.  s ohledem na to konstatuje, že petersberské úkoly by měly být přezkoumány a bojové skupiny by se měly díky zvýšené modularitě a lépe fungujícímu financování co nejdříve stát nasazení schopným vojenským prostředkem; poukazuje na to, že nekonstruktivní postoj členských států i nadále představuje politickou a operativní překážku bránící nasazení bojových skupin; naléhavě vyzývá Radu, aby zřídila fond pro zahájení operací (podle čl. 41 odst. 3 SEU) za účelem naléhavého financování počátečních fází vojenských operací;

32.  žádá, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel EU, která by měla podporovat její schopnost reagovat na krize, a aby byla prováděna platná ustanovení Lisabonské smlouvy; vyzývá k revizi mechanismu Athena, aby do jeho působnosti spadaly veškeré náklady spojené v první fázi s operacemi rychlé reakce a nasazením bojových skupin EU a následně pak se všemi vojenskými operacemi;

Spolupráce s NATO a dalšími partnery

33.  připomíná, že NATO a EU sdílí stejné strategické zájmy a čelí stejným hrozbám z východu a z jihu; upozorňuje na význam doložky o vzájemné obraně, čl. 42 odst. 7, pro členské státy EU bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou členy NATO; konstatuje, že EU by měla být schopna zajistit členským státům EU, které nejsou členy NATO, rovnocennou ochranu za použití svých vlastních prostředků; poukazuje na cíl globální strategie EU zahraniční a bezpečnostní politiky dosáhnout přiměřené úrovně strategické autonomie EU a zdůrazňuje, že EU a NATO musejí dbát na doplňkovost prostředků; domnívá se, že „strategická autonomie“ EU by měla zlepšit kapacitu Evropy pro zlepšování vnitřní i vnější bezpečnosti a posílit partnerství s NATO a transatlantické vztahy;

34.  domnívá se, že základem pro těsnou a účinnou spolupráci EU a NATO je doplňkovost a slučitelnost jejich misí a tedy i inventářů jejich prostředků; zdůrazňuje, že vztahy mezi oběma organizacemi by i nadále měly být založeny na spolupráci, nikoli na soutěžení; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP;

35.  zdůrazňuje, že NATO je nejlépe vybaveno pro odrazování a obranu a je připraveno uplatnit princip kolektivní obrany (článek V Washingtonské smlouvy) v případě napadení jednoho ze svých členů, zatímco SBOP se v současnosti zaměřuje na udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti (článek 42 SEU) a EU má další prostředky, které jí umožňují řešit problémy s vnitřní bezpečností členských států včetně podvratné činnosti, na které se článek V nevztahuje; v této souvislosti opětovně připomíná „doložku solidarity“ v článku 222 SFEU, jejímž účelem je zajistit ochranu demokratických institucí a civilního obyvatelstva před případným teroristickým útokem;

36.  vítá nedávné společné prohlášení EU a NATO podepsané ve Varšavě a plně podporuje oblasti spolupráce uvedené v tomto prohlášení; konstatuje, že spíše než aby pozdvihlo spolupráci EU a NATO na novou úroveň, popisuje toto prohlášení zavedené neformální postupy; zdůrazňuje, že zapotřebí je především prohloubit spolupráci a pokračovat v dalším budování doplňujících kapacit ve vztahu k hybridním a kybernetickým hrozbám a výzkumu těchto oblastí; vítá oznámený cíl bratislavského plánu, podle kterého se má ihned zahájit uplatňování společného prohlášení;

37.  plně podporuje další posilování spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany s dalšími institucionálními partnery včetně OSN, Africké unie a OBSE, jakož i se strategickými dvoustrannými partnery, zejména Spojenými státy, v oblastech, jako jsou hybridní hrozby, námořní bezpečnost, rychlé reakce, boj proti terorismu a kybernetická bezpečnost;

Evropská obranná spolupráce

38.  domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu by posílil strategickou autonomii a technologickou nezávislost EU; je přesvědčen, že zlepšování statusu EU jako zajišťovatele bezpečnosti v sousedství Evropy vyžaduje adekvátní, dostatečné kapacity a konkurenceschopný, efektivní a transparentní obranný průmysl, který zajistí udržitelný dodavatelský řetězec; upozorňuje, že evropský obranný sektor je rozdrobený a duplicitní, což je třeba postupně napravit pomocí pobídek a odměn pro všechny národní složky a zohledněním dlouhodobější perspektivy integrovaného trhu v oblasti obrany;

39.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy dosud nepřikročily s nezbytným nasazením k provedení politického rámce pro systematickou a dlouhodobou spolupráci v oblasti obrany a že tato iniciativa, zaměřená na slučování a sdílení kapacit, nepřinesla dosud žádné hmatatelné výsledky; vyzývá Radu, aby zavedla pravidelné rozpravy o obraně, které by se konaly jednou za dva roky a na jejichž základě by vznikaly strategické pokyny a politické podněty pro SBOP a evropskou spolupráci v oblasti obrany;

40.  podtrhuje potřebu dalšího prohlubování spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti a zajištění plné kybernetické obranyschopnosti misí SBOP; naléhavě vyzývá Radu, aby kybernetickou obranu učinila neoddělitelnou součástí svých rozprav o obraně; za velmi potřebné považuje vypracování vnitrostátních strategií kybernetické obrany; vyzývá členské státy, aby v plné míře využívaly opatření na budování kybernetických kapacit pod vedením Evropské obranné agentury (EDA) a využívaly rovněž Centra excelence NATO pro kybernetickou obranu (CCDCOE);

41.  konstatuje, že všechny členské státy mají potíže s udržením rozsáhlých obranných kapacit v plném provozu, většinou v důsledku finančních omezení; vyzývá proto k větší koordinaci a promyšlenějšímu rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, tak aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich;

42.  domnívá se, že klíčovým předpokladem toho, aby ozbrojené síly členských států byly vzájemně slučitelné a integrované, je interoperabilita; zdůrazňuje proto, že členské státy musejí hledat možnosti společného získávání zdrojů na obranu; podotýká, že v důsledku protekcionismu a uzavřenosti unijních trhů v oblasti obrany je to obtížnější;

43.  připomíná, že silná evropská technologická a průmyslová základna obrany, jejíž součástí jsou i zařízení pro malé a střední podniky, je zásadní oporou SBOP a předpokladem pro společný trh a EU umožní vybudovat strategickou autonomii;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy používají směrnici 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnici 2009/43/ES o transferu produktů pro účely obrany uvnitř EU ve zcela odlišném rozsahu; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem použila pokyny k článku 346 a jakožto strážkyně Smluv zahájila v případech, kdy dochází k porušování uvedených směrnic, řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá členské státy, aby zvýšily mezinárodní úsilí na straně poptávky při zadávání zakázek v oblasti obrany, a na straně dodávky vyzývá evropská průmyslová odvětví, aby prostřednictvím lepší koordinace a konsolidace průmyslu posilovala své postavení na globálních trzích;

45.  je znepokojen trvale nízkou úrovní financování výzkumu v oblasti obrany v členských státech, která ohrožuje průmyslovou a technologickou základnu, a ve svém důsledku i strategickou autonomii Evropy; vyzývá členské státy, aby svým armádám dodávaly vybavení vyráběné evropskými podniky působícími v oblasti obranného průmyslu a neupřednostňovaly jejich průmyslové konkurenty;

46.  je přesvědčen, že posilování úlohy Evropské obranné agentury (EDA) při koordinaci programů, projektů a aktivit založených na schopnostech by přispělo k efektivitě SBOP; domnívá se, že EDA by měla být při plnění svých cílů plně podporována, a to zejména při plnění nadcházejících priorit a úloh souvisejících s evropským akčním obranným plánem (EDAP) a s evropským programem pro výzkum v oblasti obrany (EDRP); vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly organizační strukturu, postupy a činnosti agentury, a otevřely tak širší možnosti spolupráce a integrace; vyzývá členské státy, aby agentuře EDA vydaly pokyny pro koordinaci přezkumu plánu rozvoje schopností (CDP) v souladu s globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a příslušnou odvětvovou strategií;

47.  zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost je ze své podstaty oblastí politiky, ve které má zcela zásadní význam spolupráce a integrace, a to nejen mezi členskými státy EU, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti, neboť se nejedná o výlučnou odpovědnost armády; žádá jasnější pokyny, které stanoví, jakým způsobem a za jakých okolností se mají obranné i úderné kapacity používat; připomíná, že Evropský parlament opakovaně žádal o důkladný přezkum nařízení o vývozu zboží dvojího užití, aby se softwarové a jiné systémy použitelné proti digitální infrastruktuře EU a umožňující porušování lidských práv nedostaly do špatných rukou; vyzývá EU, aby na mezinárodních fórech – a to nejen na fórech pro řízení internetu – hájila zásadu, že základní infrastruktura internetu by měla být neutrální zónou, do které vlády sledující své vnitrostátní zájmy nejsou oprávněny zasahovat;

48.  podporuje iniciativy Komise z oblasti obrany, např. obranný akční plán a politiku obranného průmyslu, k jejichž realizaci by se mělo přikročit poté, co bude představena bílá kniha EU pro oblast bezpečnosti a obrany; podporuje další zapojení Komise do oblasti obrany pomocí rozsáhlého a správně zaměřeného výzkumu, plánování a provádění; vítá přípravnou akci pro výzkum v oblasti SBOP a žádá přiměřené financování pro zbývající část současného víceletého finančního rámce; podporuje vývoj výzkumného programu v oblasti obrany EU v příštím víceletém finančním rámci (2021–2027);

49.  domnívá se, že v rámci budoucího výzkumného programu v oblasti obrany EU by se měly financovat výzkumné projekty z prioritních oblastí, na nichž se dohodnou členské státy, a že Evropský fond pro obranu by mohl podporovat financování kapacit, na nichž se společně dohodly členské státy a které mají jasný unijní přínos;

50.  vyzývá k reformě evropského práva, která evropským odvětvím obranného průmyslu umožní využívat týchž forem státní podpory, jichž mohou využívat americké podniky;

o
o   o

51.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, úřadujícímu předsedovi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE.

(1) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 59.
(2) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 74.
(3) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 74.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0120.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0249.
(6) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 145.

Právní upozornění