Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 12. května 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Krymští Tataři
 Gambie
 Džibutsko
 Povinná automatická výměna informací v oblasti daní *
 Sledovatelnost produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě
 Statut tržního hospodářství přiznaný Číně
 Sledování a současný stav Agendy pro rok 2030 a cílů udržitelného rozvoje
 Povinné uvádění země původu nebo místa provenience u určitých potravin
 Rámcová dohoda o rodičovské dovolené
 Prevence obchodování s lidmi a boj proti němu

Krymští Tataři
PDF 341kWORD 92k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o Krymských Tatarech (2016/2692(RSP))
P8_TA(2016)0218RC-B8-0582/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o východním partnerství, Ukrajině a Ruské federaci,

–  s ohledem na zprávy mise hodnotící situaci v oblasti lidských práv na Krymu pod vedením Kanceláře pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a vysokého komisaře OBSE pro národnostní menšiny,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Deklaraci OSN o právech domorodých obyvatel (UNDRIP);

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady (ze dne 21. března, 27. června a 16. července 2014), na základě nichž byly na Ruskou federaci po její nezákonné anexi Krymu uvaleny sankce,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/262 ze dne 27. března 2014 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“,

–  s ohledem na zprávu organizace Freedom House „Svoboda ve světě v roce 2016“, v níž hodnotí situaci v oblasti politických a občanských svobod na nezákonně anektovaném Krymu jako „nesvobodnou“,

–  s ohledem na rozhodnutí takzvaného Nejvyššího soudu Krymu ze dne 26. dubna 2016, které označilo Medžlis Krymských Tatarů za extremistickou organizaci a zakázalo jeho činnost na Krymském poloostrově,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 14. dubna 2016 o pozastavení činnosti Medžlisu Krymských Tatarů a na prohlášení ze dne 26. dubna 2016 o rozhodnutí krymského „Nejvyššího soudu“, kterým byla činnost Medžlisu zakázána,

–  s ohledem na prohlášení komisaře pro lidská práva Rady Evropy ze dne 26. dubna 2016, který důrazně vyznal ke zrušení zákazu Medžlisu, na prohlášení generálního tajemníka Rady Evropy ze dne 26. dubna 2016, podle něhož zákaz Medžlisu může vést k perzekuci společenství Krymských Tatarů jako takového,

–  s ohledem na Minský protokol ze dne 5. září 2014 a na Minské memorandum ze dne 19. září 2014 o provádění dvanáctibodového mírového plánu,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ruská federace nezákonně anektovala Krym a Sevastopol a stala se okupujícím státem porušujícím mezinárodní právo, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda z roku 1994 a Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a mezinárodní společenství opakovaně vyjádřily své znepokojení nad stavem lidských práv na okupovaných územích a nad systematickým pronásledováním těch, kteří neuznávají novou státní moc; vzhledem k tomu, že takzvané státní orgány se zaměřily na autochtonní Krymské Tatary, z nichž většina odmítá připojení poloostrova k Rusku a bojkotovala takzvané referendum ze dne 16. března 2014; vzhledem k tomu, že instituce a organizace Krymských Tatarů jsou rostoucí měrou označovány za „extremistické“ a významní příslušníci krymskotatarského národa byli zatčeni jako „teroristé“ nebo jim zatčení hrozí; vzhledem k tomu, že pronásledování Krymských Tatarů má podobu únorů, násilného zmizení, násilí, mučení a zabíjení bez řádného soudu, které faktické orgány nevyšetřují a nestíhají, a rovněž systematických právních problémů s vlastnickými právy a registrací;

C.  vzhledem k tomu, že čelním představitelům Krymských Tatarů, včetně Mustafy Džemileva a Refata Čubarova, byl dříve zakázán vstup na Krym, ačkoli nyní smějí na Krym vstoupit, ale hrozí jim tam zatčení – sdílí tedy stejný osud jako mnozí další členové Medžlisu a krymskotatarští aktivisté a vysídlené osoby; vzhledem k tomu, že podle údajů ukrajinské vlády bylo 20 000 Krymských Tatarů nuceno opustit okupovaný Krym a přesídlit na pevninskou Ukrajinu;

D.  vzhledem k tomu, že hlavní představitel krymskotatarského národa Mustafa Džemilev, který v minulosti strávil patnáct let v sovětských věznicích, zveřejnil seznam čtrnácti Krymských Tatarů, kteří jsou politickými vězni takzvaných ruských orgánů na Krymu, přičemž mezi nimi je i Achtem Čijgoz, první místopředseda Medžlisu, který je držen ve vazbě v Simferopolu, než se bude konat jeho proces; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost jeho zdravotnímu stavu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby jeho proces byl veřejný a probíhal pod dohledem Rady Evropy a jiných mezinárodních organizací;

E.  vzhledem k tomu, že Ruská federace omezuje přístup Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), OSN a Rady Evropy na Krym, nemluvě o nevládních organizacích v oblasti lidských práv a nezávislých novinářů; vzhledem k tomu, že špatný přístup na Krym velmi ztěžuje monitorování lidských práv a novinářskou činnost;

F.  vzhledem k tomu, že z bývalého SSSR byla v roce 1944 násilně deportována celá populace Krymských Tatarů, původních obyvatel Krymu, kteří až do roku 1989 neměli právo se vrátit; vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2015 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny usnesení, v němž uznává deportaci Krymských Tatarů v roce 1944 za genocidu, a stanovila 18. květen jako den, kdy si tuto událost připomínáme;

G.  vzhledem k tomu, že dne 26. dubna 2016 takzvaný Nejvyšší soud Krymu rozhodl ve prospěch žaloby takzvané vrchní státní zástupkyně Krymu Natalje Poklonské, která obviňuje Medžlis, který je od svého vzniku v roce 1991 zastupitelským orgánem Krymských Tatarů a od května 1999 má plný právní status, z extremismu, terorismu, porušování lidských práv, protiprávní činnosti a sabotáže státních orgánů;

H.  vzhledem k tomu, že Medžlis byl nyní prohlášen za extremistickou organizaci a ruské ministerstvo spravedlnosti jej zařadilo na svůj seznam nevládních organizací, jejichž činnost musí být zastavena; vzhledem k tomu, že činnost Medžlisu proto byla na Krymu a v Rusku zakázána; vzhledem k tomu, že tento zákaz by se mohl vztahovat i na více než 2500 členů 250 městských a vesnických medžlisů na Krymu;

I.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí takzvané vrchní státní zástupkyně a takzvaného Nejvyššího soudu Krymu jsou nedílnou součástí politiky represí a zastrašování, kterou provádí Ruská federace s cílem potrestat tuto menšinu za její loajalitu k ukrajinskému státu v době protiprávní anexe poloostrova před dvěma roky;

J.  vzhledem k tomu, že jednoznačně došlo k porušení mezinárodního humanitárního práva (včetně čtvrté Haagské úmluvy z roku 1907, čtvrté Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejího Dodatkového protokolu I z roku 1977), podle nichž nesmí okupační moc stíhat civilisty za trestné činy spáchané před okupací a zůstat v platnosti trestní právo okupovaného území;

1.  ostře odsuzuje rozhodnutí takzvaného Nejvyššího soudu Krymu o zákazu Medžlisu Krymských Tatarů a požaduje, aby bylo toto rozhodnutí okamžitě zrušeno; domnívá se, že toto rozhodnutí je součástí systematické, cílené perzekuce Krymských Tatarů a je politicky motivovaným krokem, který má zastrašit legitimní představitele tatarského národa; zdůrazňuje význam tohoto demokraticky zvoleného orgánu s rozhodovací pravomocí, který zastupuje krymskotatarský národ;

2.  poukazuje na to, že zákaz Medžlisu Krymských Tatarů, který je legitimním a uznávaným zastupitelským orgánem autochtonních obyvatel Krymu, bude živnou půdou pro stigmatizaci Krymských Tatrů, jejich další diskriminaci a porušování jejich lidských práv a základních občanských svobod a představuje pokus o jejich vypuzení z Krymu, který je jejich historickou domovinou; je znepokojen tím, že označení Medžlisu za extremistickou organizaci může vést k dalším obviněním podle ustanovení trestního zákoníku Ruské federace;

3.  připomíná, že zákaz Medžlisu znamená, že Medžlis se nesmí scházet, zveřejňovat své názory v hromadných sdělovacích prostředcích, pořádat veřejné akce a využívat bankovní účty; vyzývá EU k tomu, aby činnost Medžlisu finančně podporovala, dokud bude v exilu; vyzývá k navýšení finančních prostředků poskytovaných lidskoprávním organizacím zabývajícím se Krymem;

4.  připomíná smutné druhé výročí protiprávní anexe Krymského poloostrova Ruskou federací dne 20. února 2014; připomíná, že tento akt, který je v rozporu s mezinárodním právem, ostře odsuzuje; prohlašuje, že se jednoznačně hlásí k politice neuznání protiprávní anexe Krymu a k následným sankcím, a vyzývá k tomu, aby bylo v souvislosti se zákazem Medžlisu zváženo rozšíření seznamu osob, na něž jsou uvaleny sankce EU; vyzývá všechny členské státy, aby tento seznam striktně uplatňovaly; vyjadřuje politování nad tím, že někteří politikové z členských států EU navštívili Krym, přičemž tyto návštěvy byly pořádány bez souhlasu ukrajinských orgánů, a že mezi těmito politiky jsou i členové vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, a vyzývá poslance, aby se těchto návštěv napříště zdrželi;

5.  opakuje, že plně podporuje svrchovanost, politickou nezávislost, jednotu a územní celistvost Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a její svobodnou a svrchovanou volbu vydat se na cestu do Evropy; vyzývá všechny strany, aby neprodleně začaly usilovat o mírové znovuzačlenění okupovaného Krymského poloostrova do ukrajinského právního řádu prostřednictvím politického dialogu a v plném souladu s mezinárodním právem; je přesvědčen, že základní podmínkou znovunavázání vztahů spolupráce s Ruskou federací, včetně zrušení sankcí spojených s anexí Krymu, je obnovení ukrajinské kontroly nad poloostrovem;

6.  odsuzuje rozsáhlá omezení svobody projevu, sdružování a pokojného shromažďování, a to i při příležitosti tradičních vzpomínkových akcích, jako je výročí deportace krymských Tatarů stalinským totalitním režimem Sovětského svazu, a kulturních shromážděních krymských Tatarů;

7.  odsuzuje omezení svobody sdělovacích prostředků na Krymu, zejména odnětí licence největší krymskotatarské televizní stanice ATR; vyzývá k obnovení vysílání této televizní stanice, dětského televizního programu Lale a rozhlasové stanice Meydan; domnívá se, že tyto kroky zbavují Krymské Tatary nepostradatelného nástroje udržování jejich kulturní a jazykové identity; bere na vědomí, že byla zřízena nová stanice TV Millet, a požaduje, aby byla zajištěna její plná redakční nezávislost;

8.  ostře odsuzuje systematické omezování svobody projevu pod záminkou extremismu, a monitorování sociálních médií s cílem identifikovat aktivisty, kteří neuznávají nový režim a kritizují platnost „referenda“ ze dne 16. března 2014; připomíná, že stejný postoj zaujala přibližně stovka členů Valného shromáždění OSN, jejichž hlasy byla přijata rezoluce č. 62/262;

9.  připomíná, že autochtonní krymskotatarský národ utrpěl v minulosti bezpráví, které vedlo v sovětských dobách k jejich masivní deportaci a ke konfiskaci jejich pozemků a zdrojů; vyjadřuje politování nad tím, že takzvané státní orgány uplatňují diskriminační opatření, která znemožňují navrácení tohoto majetku a zdrojů a jsou používána jako nástroj k získání podpory;

10.  žádá Ruskou federaci, která podle mezinárodního práva nese konečnou zodpovědnost jako stát okupující Krym, aby na Krymu zajišťovala právní řád a chránila občany před svévolnými justičními nebo správními kroky a rozhodnutími, čímž by dostála svým závazkům jako člen Rady Evropy, a dále ji žádá, aby provedla nezávislé mezinárodní vyšetřování všech případů porušení mezinárodního práva nebo lidských práv, jehož se dopustila okupační vojska a takzvané místní orgány; vyzývá k obnovení činnosti kontaktní skupiny pro rodiny zmizelých osob;

11.  požaduje, aby příslušné mezinárodní organizace působící v oblasti lidských práv měly neustále zajištěn ničím neomezený přístup na území Krymského poloostrova a mohly zde monitorovat stav lidských práv;

12.  vítá ukrajinskou iniciativu na vytvoření mezinárodního mechanismu k jednání o znovunastolení ukrajinské svrchovanosti nad Krymem ve formátu „Ženeva plus“, do něhož by měla být přímo zapojena EU; vyzývá Ruskou federaci, aby zahájila jednání s Ukrajinou a dalšími stranami o ukončení okupace Krymu, ukončila obchodní a energetické embargo a zrušila na Krymu výjimečný stav;

13.  vyzývá k zachování historického a tradičního multikulturního prostředí na Krymu a plnému respektování ukrajinštiny, tatarštiny a dalších menšinových jazyků a svébytných kultur; odsuzuje právní nátlak na krymskotatarské kulturní a vzdělávací organizace, včetně organizací pracujících s krymskotatarskými dětmi;

14.  vyzývá Ruskou federaci, aby vyšetřila všechny případy mučení vězňů nezákonně zadržovaných na Krymu, k nimž patří první místopředseda Medžlisu Achtem Čijgoz, Mustafa Dagarmendži a Ali Asanov, kteří byli takzvanými místními orgány zatčeni na Krymu za nenásilný protest proti okupaci, a aby jim zaručila bezpečný návrat na Ukrajinu; znovu vyzývá k propuštění Olega Sencova a Oleksandra Kolčenka; vyzývá Ruskou federaci, aby ukončila politicky motivované pronásledování disidentů a občanských aktivistů; odsuzuje jejich následný převoz do Ruské federace a nucené udělení ruského občanství; vyzývá Ruskou federaci, aby ve výše uvedených případech úzce spolupracovala s Radou Evropy a OBSE;

15.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Radu, aby zesílily tlak na Ruskou federaci, která by měla umožnit mezinárodním organizacím přístup na Krym za účelem monitorování stavu lidských práv s ohledem na nynější závažné porušování základních svobod a lidských práv na poloostrově a za účelem zřízení stálého mezinárodního mechanismu monitorování založeného na mezinárodních úmluvách; zdůrazňuje, že mezinárodní přítomnost na místě by měla být řádně koordinována, měla by se opírat o dohodu s Ukrajinou a měla by mít podporu hlavních mezinárodních organizací působících v oblasti lidských práv;

16.  opakuje, že je hluboce znepokojen postavením osob LGBTI na Krymu, které se od ruské anexe výrazně zhoršilo;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace a Medžlisu Krymských Tatarů.


Gambie
PDF 345kWORD 87k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o Gambii (2016/2693(RSP))
P8_TA(2016)0219RC-B8-0591/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se Gambie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2015(1),

–  s ohledem na několik parlamentních otázek týkajících se situace v Gambii,

–  s ohledem na prohlášení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 17. dubna 2016 o situaci v Gambii v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na řadu prohlášení, která učinila delegace EU v Gambii,

–  s ohledem na usnesení Komise Africké unie ze dne 28. února 2015 o situaci v oblasti lidských práv v Gambijské republice;

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ze dne 17. dubna 2016,

–  s ohledem na zprávu Rady OSN pro lidská práva, kterou vypracoval zvláštní zpravodaj pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání, dodatek: pracovní cesta do Gambie ze dne 2. března 2015,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy ze dne 11. května 2015 o Gambii;

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny OSN pro všeobecný pravidelný přezkum ze dne 24. prosince 2014 o Gambii;

–  s ohledem na dohodu o partnerství z Cotonou podepsanou v červnu 2000,

–  s ohledem na gambijskou ústavu,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Yahya Jammeh převzal v roce 1994 moc v Gambii na základě vojenského převratu; vzhledem k tomu, že byl v roce 1996 zvolen prezidentem a od té doby byl za pochybných okolností zvolen ještě třikrát;

B.  vzhledem k tomu, že prezidentské volby jsou naplánovány na 1. prosince 2016 a parlamentní volby na 6. dubna 2017; vzhledem k tomu, že poslední prezidentské volby, které se konaly v roce 2011, odsoudilo Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) jako volby postrádající legitimitu, které byly doprovázeny represemi a zastrašováním opozičních stran a jejich voličů;

C.  vzhledem k tomu, že pokojné protesty konané dne 14. dubna 2016 v Serekundě, předměstí hlavního města Banjul, které požadovaly volební reformu, vedly k násilné reakci ze strany bezpečnostních složek Gambie a svévolnému zatýkání protestujících, mezi nimi i několika členů Sjednocené demokratické strany (UDP); vzhledem k tomu, že opoziční člen této strany Solo Sandeng zemřel ve vazbě krátce po svém zatčení, které proběhlo za podezřelých okolností;

D.  vzhledem k tomu, že se členové Sjednocené demokratické strany znovu shromáždili dne 16. dubna 2016, aby požadovali spravedlnost za smrt pana Sandenga a propuštění dalších členů své strany; vzhledem k tomu, že policie na demonstranty použila slzný plyn a několik lidí zatkla;

E.  vzhledem k tomu, že byl zatčen další opoziční vůdce Ousainou Darboe a jiní vedoucí představitelé strany, kteří zůstávají ve vazbě, přičemž údajně utrpěli vážná zranění;

F.  vzhledem k tomu, že výkonnému řediteli nezávislé rozhlasové stanice Teranga FM Alagiemu Abdouliemu Ceesayovi, kterého dne 2. července 2015 zatkla Státní zpravodajská agentura NIA, byla nehledě na jeho vážný zdravotní stav už třikrát odepřena možnost propuštění na kauci;

G.  vzhledem k tomu, že v březnu 2016 vydala pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování stanovisko, které bylo přijato v průběhu posledního zasedání v prosinci 2015, v němž zdůraznila, že pan Ceesay byl svévolně zbaven svobody, a vyzvala Gambii k jeho propuštění a stažení veškerých obvinění proti němu;

H.  vzhledem k tomu, že obránci lidských práv a novináři v Gambii jsou obětmi zneužívání a represivních předpisů a neustále se potýkají s pronásledováním a zastrašováním a čelí zatýkání, zadržování a násilnému mizení nebo jsou nuceni k tomu, aby odešli do exilu;

I.  vzhledem k tomu, že se v Gambii pravidelně používá mučení a další formy špatného zacházení; vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že lidé jsou pravidelně brutálně mučeni nebo jsou terčem jiného špatného zacházení, jehož účelem je získat „přiznání“, která jsou pak použita u soudu, jak ukazuje zpráva vypracovaná v návaznosti na návštěvu zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání v Gambii v roce 2014;

J.  vzhledem k tomu, že Státní zpravodajská agentura a policie se pravidelně dopouštějí svévolného zatýkání, jako v případě bývalého náměstka ministra zemědělství Ousmana Jammeha a islámských učenců Sheikha Omara Colleyho, Imana Ousmana Sawaneho a Imama Cherna Gassama, a osoby jsou často zadržovány bez obvinění i více než 72 hodin, což je lhůta, v níž je nutné podezřelou osobu předvést před soud, což je v rozporu s ústavou;

K.  vzhledem k tomu, že stávající předpisy proti homosexualitě v Gambii vedou k ukládání dlouhých trestů odnětí svobody a vysokých pokut za „závažnou homosexualitu“; vzhledem k tomu, že osoby LBGTI jsou často obětí útoků, hrozeb nebo svévolného zatýkání ze strany bezpečnostních sil, přičemž některé z nich byly v zájmu vlastní bezpečnosti donuceny opustit zemi;

L.  vzhledem k tomu, že Gambie, v níž se téměř čtvrtina obyvatel potýká s chronickým nedostatkem potravin, je jednou z patnácti nejchudších zemí na světě; vzhledem k tomu, že tato země je velmi závislá na mezinárodní pomoci; vzhledem k tomu, že od roku 2015 požádalo o azyl v EU 14 475 Gambijců;

M.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu v Gambii vzbuzuje značné obavy; vzhledem k tomu, že EU se těmto otázkám věnuje od roku 2009 v rámci dialogu vedeného v souladu s článkem 8 Dohody z Cotonou, že však bylo dosaženo jen malého pokroku;

N.  vzhledem k tomu, že v důsledku obav týkajících se situace v oblasti lidských práv Evropská unie podstatně omezila pomoc poskytovanou Gambii, přestože zůstává největším poskytovatelem pomoci pro tuto zemi, kdy na národní orientační program v období 2015–2016 vyčlenila celkem 33 milionů EUR; vzhledem k tomu, že po omezení této pomoci prezident Jammeh náhle v červnu 2015 vyhostil chargé d´affaires EU v Gambii Agnes Guillardovou;

O.  vzhledem k tomu, že národní orientační program pro Gambii na období 2015–2016 zajišťuje investice do zemědělství a potravinové bezpečnosti a také do odvětví dopravy, že však na rozvoj občanské společnosti, demokratickou státní správu nebo prosazování lidských práv a právního státu nejsou vyčleněny žádné prostředky;

P.  vzhledem k tomu, že Gambie je členem společenství ECOWAS; vzhledem k tomu, že v červenci 2014 byla mezi EU a společenstvím ECOWAS uzavřena dohoda o hospodářském partnerství, která bude ratifikována v roce 2016; vzhledem k tomu, že tato dohoda povede nejen k rozšíření spravedlivého obchodu, ale také k upevnění lidských práv a dosažení cílů udržitelného rozvoje;

Q.  vzhledem k tomu, že Gambie je členským státem Africké unie, smluvní stranou Africké charty a signatářem Africké charty pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

R.  vzhledem k tomu, že zákon o změně volebního práva z roku 2015 vedl k tomu, že být členem opoziční strany je velice nákladné, že se Gambie stala jednou z nejdražších zemí, pokud jde o možnost ucházet se o veřejný post, a že v rámci tohoto procesu došlo k omezení práv občanů;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad rychle se zhoršující bezpečnostní situací a situací v oblasti lidských práv v Gambii a odsuzuje útoky proti pokojným demonstrantům, k nimž došlo ve dnech 14. a 16. dubna 2016;

2.  vyzývá k okamžitému propuštění všech protestujících, kteří byli zadrženi v souvislosti s protesty ve dnech 14. a 16. dubna 2016; požaduje, aby vláda Gambijské republiky zajistila všem podezřelým zadrženým za údajnou účast v pokusu o neústavní změnu vlády řádný proces; vyzývá gambijské orgány, aby za všech okolností zaručily fyzickou a psychickou nedotknutelnost těchto podezřelých a bez odkladu poskytly zraněným osobám lékařské ošetření; vyjadřuje své znepokojení nad svědectvími, která dokládají mučení a špatné zacházení s dalšími vězni;

3.  naléhavě vyzývá gambijské orgány, aby urychleně provedly nezávislé vyšetřování těchto událostí, a vyjadřuje své vážné znepokojení zejména nad údajným úmrtím opozičního aktivisty Sola Sandenga ve vazbě;

4.  důrazně odsuzuje případy násilného mizení, svévolného zatýkání, mučení a jiného porušování lidských práv zaměřené na nesouhlasné hlasy, včetně novinářů, obránců lidských práv, politických oponentů a kritiků a také lesbiček, gayů, bisexuálních a transgenderových osob, k nimž dochází za vlády Yahyji Jammeha; vyzývá k tomu, aby byly osoby zadržované v izolaci buď postaveny před soud, nebo propuštěny;

5.  vyzývá EU a Africkou unii, aby spolupracovala s Gambií na zavedení záruk proti mučení, nezávislého přístupu k vězňům a reformy všech právních předpisů, které jsou v rozporu s právem na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování, včetně trestných činů pobuřování, pomluvy a „šíření nepravdivých informací“ obsažených v trestním řádu a novele informačního a komunikačního zákona z roku 2013, jehož součástí je cenzura vyjádření na Internetu;

6.  vyzývá Gambii, aby ratifikovala Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání;

7.  vyzývá gambijskou vládu, aby vyšetřila důkazy týkající se případů porušování lidských práv ze strany Státní zpravodajské agentury, vypracovala právní předpisy, které by se zabývaly problematikou rovných práv občanů, včetně problematiky nerovnosti mezi muži a ženami, a aby v souladu s pařížskými zásadami týkajícími se institucí činných v oblasti lidských práv pokračovala v plánech na vytvoření výboru pro lidská práva, který by vyšetřoval případy údajného porušování lidských práv a sledoval je;

8.  naléhavě vyzývá vládu Gambie a regionální orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, která by zabránila diskriminaci osob LBGTI, útokům na ně a jejich kriminalizaci, a aby zaručila jejich právo na svobodu projevu, mj. tím, že odstraní z gambijského trestního řádu ustanovení, která staví tyto osoby mimo zákon;

9.  vyzývá gambijské orgány, aby zabránily veškeré náboženské diskriminaci a podporovaly mírumilovný inkluzivní dialog mezi všemi společenstvími a konaly v jeho prospěch;

10.  vyzývá společenství ECOWAS a Africkou unii, aby se i nadále angažovaly v otázce neustálého porušování lidských práv ze strany gambijského režimu; připomíná, že bezpečnost a stabilizace jsou v oblasti západní Afriky stále značným problémem, a trvá na tom, že je nutné, aby Africká unie a společenství ECOWAS pozorně sledovaly situaci v Gambii a udržovaly s gambijskými orgány neustálý politický dialog týkající se upevňování demokracie a právního státu;

11.  naléhavě vyzývá vládu Gambijské republiky, aby před prezidentskými volbami, které se mají konat v prosinci 2016, ratifikovala Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

12.  vyzývá gambijskou vládu, aby se se všemi opozičními stranami zapojila do skutečného dialogu týkajícího se legislativních a politických reforem, které by v souladu s mezinárodními závazky této země zajistily svobodné a spravedlivé volby a zaručily dodržování svobody sdružování a shromažďování; připomíná, že plné zapojení opozice a nezávislé občanské společnosti do nezávislých a svobodných voleb je důležitým faktorem úspěchu těchto voleb;

13.  vyzývá mezinárodní společenství, včetně místních organizací na ochranu lidských práv a nevládních organizací, a dále delegaci EU v Gambii a další příslušné mezinárodní instituce, aby aktivně sledovaly volební proces, zejména s ohledem na zajištění veřejného dodržování svobody sdružování a shromažďování;

14.  vyzývá vládu Gambie, aby přijala veškerá nezbytná opatření, která by za všech okolností zaručila neomezené dodržování svobody projevu a svobody tisku; vyzývá v této souvislosti k reformě ustanovení informačního a komunikačního zákona, tak aby byly právní předpisy této země v souladu s mezinárodními normami;

15.  je znepokojen tím, že národní orientační program na období 2015–2016 neobsahuje žádnou finanční podporu občanské společnosti nebo demokratického vládnutí či finanční prostředky na podporu právního státu a ochranu lidských práv; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se problematika demokratického vládnutí, právního státu a ochrany lidských práv stala centrem pozornosti v rámci jakékoli budoucí dohody o rozvojové spolupráci, o níž by se mezi EU a Gambií uvažovalo;

16.  vyzývá delegaci EU v Gambii, aby využila všech dostupných nástrojů, včetně Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, k aktivnímu sledování vazebních podmínek v Gambii, aby doprovázela a sledovala vyšetřování zabývající se potlačením protestů ze dne 14. a 16. dubna 2016 ze strany vlády a zacházení s protestanty ve vazbě a aby dále zintenzivnila své úsilí o zapojení členů opozice, studentských vůdců, novinářů, obránců lidských práv, zástupců odborů a vedoucích představitelů osob LBGTI;

17.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby v souladu s článkem 96 Dohody z Cotonou vedly veřejné konzultace a uvažovaly o zmrazení veškeré nehumanitární pomoci poskytované gambijské vládě a o zavedení zákazu cestování a dalších cílených sankcí proti úředníkům odpovědným za porušování lidských práv;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, vládám a členským státům Hospodářského společenství států západní Afriky, vládě a parlamentu Gambie, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0079.


Džibutsko
PDF 429kWORD 100k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o Džibutsku (2016/2694(RSP))
P8_TA(2016)0220RC-B8-0594/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Džibutsku, včetně usnesení ze dne 4. července 2013 o situaci v Džibutsku(1) a usnesení ze dne 15. ledna 2009 o o situaci v Africkém rohu(2),

–  s ohledem na národní orientační program pro Džibutsko v rámci 11. Evropského rozvojového fondu ze dne 19. června 2014,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 12. dubna 2016 a 23. prosince 2015,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Federiky Mogheriniové jménem EU u příležitosti Světového dne svobody tisku – 3. května 2016,

–  s ohledem na regionální politické partnerství EU pro mír, bezpečnost a rozvoj v oblasti Afrického rohu,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů, již Džibutsko ratifikovalo,

–  s ohledem na činnost a prohlášení Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) týkající se Džibutska,

–  s ohledem na předběžné závěry ze dne 10. dubna 2016 vydané misí Africké unie pro sledování průběhu voleb, která monitorovala prezidentské volby,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu, jehož smluvní stranou je Džibutsko od roku 2003,

–  s ohledem na rámcovou dohodu uzavřenou dne 30. prosince 2014 mezi Unií pro prezidentskou většinu (UMP), vládní koalicí a Unií národní spásy (USN), koalicí opozičních stran, jejímž cílem je podpořit „mírovou a demokratickou národní politiku“,

–  s ohledem na dekret č. 2015-3016 PR/PM ze dne 24. listopadu 2015, který přijala džibutská rada ministrů a který zavádí zvláštní bezpečnostní opatření v reakci na útoky, které se odehrály v Paříži dne 13. listopadu 2015,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na protokol Africké charty lidských práv a práv národů o právech žen v Africe,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou, jež byla podepsána dne 23. června 2000 a dne 22. června 2010 byla revidována,

–  s ohledem na Ústavu Džibutské republiky z roku 1992, která uznává základní svobody a hlavní zásady řádné správy věcí veřejných,

–  s ohledem na Pokyny pro mise Africké unie pro sledování průběhu voleb,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ismail Omar Guelleh je prezidentem Džibutska od roku 1999 a ve volbách konaných v dubnu 2016 dosáhl drtivého vítězství, když získal 87,1 % hlasů, což opoziční strany a skupiny zaměřující se na prosazování práv kritizovaly jako výsledek, který byl dosažen na základě politické represe; vzhledem k tomu, že někteří opoziční kandidáti volby konané v letech 2005, 2011 a 2016 bojkotovali; vzhledem k tomu, že prezident Guelleh poté, co oznámil, že ve volbách v roce 2016 již nebude znovu kandidovat, přesvědčil v roce 2010 Národní shromáždění, aby pozměnilo ústavu, což mu umožnilo kandidovat v roce 2011 na třetí funkční období; vzhledem k tomu, že následující protestní akce občanské společnosti byly potlačeny;

B.  vzhledem k tomu, že výhodná poloha Džibutska v Adenském zálivu z této země činí strategicky významné místo pro umísťování zahraničních vojenských základen, které je považováno za hlavní centrum boje proti pirátství a terorismu;

C.  vzhledem k tomu, že džibutské ženy zahájily v Paříži protestní hladovku žádajíce o mezinárodní vyšetření případů znásilnění džibutských žen, přičemž čtyři z těchto protestujících žen tvrdily, že byly samy znásilněny, zatímco další z nich, 30letá Fatou Ambassaová držela hladovku za svou sestřenici Halimu, která údajně v roce 2003 ve věku 16 let zemřela na následky hromadného znásilnění; vzhledem k tomu, že osm z těchto žen drželo hladovku po dobu 19 dní, od 25. března do 12. dubna 2016, a deset dalších žen je následovalo v Bruselu; vzhledem k tomu, že džibutské orgány jejich tvrzení zpochybňují; vzhledem k tomu, že ženy byly brány jako rukojmí v konfliktu mezi džibutskou armádou a stranou FRUD-armé; vzhledem k tomu, že Výbor džibutských žen (Comité des Femmes Djiboutiennes Contre le Viol et l’Impunité, (COFEDVI)), který byl založen v roce 1993, zaznamenal 246 případů znásilnění vojáky na základě asi 20 podaných žalob;

D.  vzhledem k tomu, že žádná mise EU pro sledování průběhu voleb nebyla do země pozvána, aby volby sledovala, a vzhledem k tomu, že misi volebních expertů, kterou EU nabízela, džibutské orgány odmítly; vzhledem k tomu že mise Africké unie pro sledování průběhu voleb doporučuje vytvoření nezávislé volební komise, která by dohlížela na volební proces, včetně oznamování předběžných výsledků;

E.  vzhledem k tomu, že opoziční kandidáti, Omar Elmi Khaireh, Mohamed Moussa Ali a Djama Abdourahman Djama, protestovali proti výsledkům voleb konaných v dubnu 2016, které považují za netransparentní a neodpovídající vůli džibutských obyvatel; vzhledem k tomu, že místní lidskoprávní organizace výsledky neuznaly; vzhledem k tomu, že politický prostor pro opozici je i nadále velmi omezený, s okleštěnou svobodou projevu; vzhledem k tomu, že zemi pevně ovládají policejní a bezpečnostní složky a soudnictví je bez vlivu a v úzkém kontaktu s vládou; vzhledem k tomu, že vůdci opozice jsou neustále uvězňováni a pronásledováni a jsou údajně vystavováni mučení; vzhledem k tomu, že armáda dostala údajně pokyn, aby zástupce opozice vyvedla z některých volebních místností, aby mohly být naplněny volební urny, zatímco nad jinými obvody, jako je Ali-Sabieh, dohlíželi vojáci; vzhledem k tomu, že prezident Guelleh údajně uspořádal pro armádu večírek jako odměnu za její pomoc při volbách ještě před tím, než byly oznámeny oficiální výsledky voleb; vzhledem k tomu, že Africká unie kritizovala řadu nedostatků (nedostatečné záznamy, neoznámení výsledků a skutečnost, že hlasy nebyly veřejně přepočítány);

F.  vzhledem k tomu, že dne 31. prosince 2015, po vyloučení členů opozice z parlamentu, byl zákon o vyhlášení výjimečného stavu přijatý v listopadu 2015 využit k tomu, aby byly omezeny osobní svobody a potlačena činnost opozičních aktivistů, obhájců lidských práv, odborářů a novinářů;

G.  vzhledem k tomu, že dne 30. prosince 2014 vládnoucí koalice (UMP) podepsala rámcovou dohodu s opoziční koalicí (USN), která obsahovala ustanovení o reformě nezávislé státní volební komise (Commission Électorale Nationale Indépendante), vytvoření společné parlamentní komise a o krátkodobých a střednědobých reformách; vzhledem k tomu, že Společná parlamentní komise byla ustanovena v únoru 2015, avšak žádný z těch nejdůležitějších návrhů zákonů (např. zákon o vytvoření společné nezávislé volební komise či zákon o právech a povinnostech politických stran) nebyl dosud předložen; vzhledem k tomu, že dne 26. srpna 2015 džibutské orgány oznámily, že reforma volební komise nebude uskutečněna;

H.  vzhledem k tomu, že v Džibutsku není žádná soukromá televizní nebo rozhlasová stanice a orgány pečlivě monitorují internetové stránky opozice a pravidelně blokují internetové stránky lidskoprávních organizací a sociální média; vzhledem k tomu, že vláda vlastní hlavní noviny, La Nation, a státní rozhlasovou a televizní společnost, Radiodiffusion-Télévision de Djibouti, které praktikují autocenzuru; vzhledem k tomu, že organizace Freedom House v roce 2015 prohlásila, že tisk v Džibutsku není svobodný; vzhledem k tomu, že Džibutsko se řadí na 170. místo ze 180 zemí v celosvětovém žebříčku svobody tisku z roku 2015, který sestavuje organizace Reportéři bez hranic; vzhledem k tomu, že v průběhu celého období vlády koalice UMP jsou opoziční strany a aktivisté neustále potlačováni a mnoho aktivistů politických stran a novinářů, včetně reportéra BBC během prezidentské volební kampaně v roce 2016, bylo vystaveno stíhání; vzhledem k tomu, že dne 19. ledna 2016 musely opoziční noviny l’Aurore na základě soudního příkazu ukončit činnost; vzhledem k tomu, že Národní komunikační úřad, který měl být zřízen v roce 1993, dosud nevznikl;

I.  vzhledem k tomu, že region Mablas byl zejména v roce 2012 svědkem vlny svévolného zatýkání podezřelých členů strany FRUD-armé;

J.  vzhledem k tomu, že při kulturní slavnosti v Buldungu konané dne 21. prosince 2015 bylo údajně džibutskými orgány nejméně 27 osob zabito a vice než 150 osob zraněno, ačkoli džibutská vláda tvrdí, že počet obětí činí pouze sedm osob; vzhledem k tomu, že policie později rovněž vtrhla do prostor, kde se setkávají opoziční představitelé, řadu z nich zranila a dva prominentní opoziční vůdce uvěznila (Abdourahmana Mohammeda Guelleha, generálního tajemníka USN, a Hamouda Abdiho Souldana), aniž by byli z něčeho obviněni; vzhledem k tomu, že oba dva byli jen pár dnů před prezidentskými volbami propuštěni, přičemž prvně jmenovaný byl obviněn ze spáchání trestného činu; vzhledem k tomu, že člen odborové organizace a obhájce lidských práv Omar Ali Ewado byl zadržován bez možnosti komunikovat od 29. prosince 2015 do 14. února 2016 za to, že zveřejnil seznam obětí masakru a stále pohřešovaných osob; vzhledem k tomu, že jeho právní zástupce byl na letišti rovněž zadržen; vzhledem k tomu, že Said Houssein Robleh, člen opozice a generální tajemník LDDH byl džibutskými policisty postřelen a je v současnosti v exilu v Evropě;

K.  vzhledem k tomu, že podmínky zadržování v džibutských věznicích jsou mimořádně znepokojující;

L.  vzhledem k tomu, že po teroristických útocích v Paříži, k nimž došlo dne 13. listopadu 2015, přijala džibutská rada ministrů dne 24. listopadu 2015 dekret č. 2015-3016 PR/PM, v němž zakázala shromažďování a setkávání na veřejných místech, jako opatření proti terorismu;

M.  vzhledem k tomu, že v Džibutsku neexistují právní předpisy proti domácímu násilí a znásilňování v manželství; vzhledem k tomu, že tamní orgány informovaly Výbor OSN pro odstranění násilí na ženách (CEDAW), že si jsou vědomi nedostatků ve svém úsilí řešit násilí páchané na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že ačkoli je mrzačení ženských pohlavních orgánů od roku 2005 nezákonné, různé formy mrzačení ženských pohlavních orgánů jsou v Džibutsku vykonávány na 98 % žen;

N.  vzhledem k tomu, že podle Světové banky žije více než 23 % obyvatel Džibutska v extrémní chudobě, přičemž 74 % obyvatel žije za méně než 3 USD na den; vzhledem k tomu, že nedostatečné zabezpečení potravin v Džibutsku se zhoršilo kvůli vysokým cenám potravin, nedostatku vody, změně klimatu a menším plochám pastvin; vzhledem k tomu, že Džibutsko je příjemcem balíčku pomoci EU pro národy Afrického rohu postižené fenoménem El Niño, jehož výše činí 79 milionů EUR;

O.  vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv, demokratických zásad a právního státu tvoří naprostý základ partnerství AKT-EU a představují klíčové prvky dohody z Cotonou; vzhledem k tomu, že EU by měla podle článku 8 dohody z Cotonou neprodleně zintenzivnit pravidelný politický dialog s Džibutskem;

P.  vzhledem k tomu, že Džibutsko v současnosti dostává 105 milionů EUR z bilaterálních fondů EU, zejména na zabezpečení vody a hygienických podmínek a na zabezpečení potravin a výživy, a to jako součást národního orientačního programu v rámci 11. Evropského rozvojového fondu; vzhledem k tomu, že Džibutsko obdrží v letech 2013 až 2017 14 milionů EUR v rámci iniciativy na podporu odolnosti v oblasti Afrického rohu, jejímž cílem je posílit tamní společenství, tak aby překonalo současná sucha;

Q.  vzhledem k tomu, že Džibutsko v současné době poskytuje útočiště více než 15 000 uprchlíků ze Somálska a Eritreje a asi 8 000 dalších uprchlíků z Jemenu; vzhledem k tomu, že ženy a dívky jsou v uprchlických táborech vystaveny riziku násilí na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že Komise poskytuje pomoc, například v podobě služby na záchranu životů, a finanční pomoc společenstvím, která poskytují útočiště uprchlíkům v uprchlických táborech;

1.  vyjadřuje znepokojení nad pozastavením demokratického procesu v Džibutsku, u něhož došlo ke zhoršení poté, co parlament změnil ustanovení džibutské ústavy omezením funkcí prezidenta, a poté, co se objevily zprávy, že členové opozice byli šikanováni a vyřazeni z mnoha volebních obvodů; zdůrazňuje význam spravedlivých voleb probíhajících bez jakéhokoli zastrašování;

2.  vyzývá k důkladnému vyšetření transparentnosti volebního procesu a džibutských voleb v roce 2016; opakuje výzvu EU, aby byly výsledky voleb jednotlivých volebních obvodů z roku 2013 a 2016 zveřejněny;

3.  důrazně odsuzuje násilí údajně páchané na civilistech džibutskými vojáky, o němž informovalo několik nevládních organizací a na které upozornily i případy osob držících hladovku, a vyzývá džibutské orgány, aby důkladně prošetřily zejména jednání vojáků a skoncovaly s beztrestností; vyzývá OSN, aby prošetřila situaci lidských práv v Džibutsku, především situaci tamních žen; vyjadřuje svou upřímnou solidaritu s džibutskými ženami ve Francii a Belgii, které v současné době drží hladovku;

4.  odsuzuje zásahy vojáků a policie do demokratického procesu a opakuje, že je naprosto nezbytné důkladně a transparentně prošetřit průběh tamních voleb; vyjadřuje znepokojení nad zdánlivou vůlí prezidenta předčasně oslavit své vítězství v dubnových volbách 2016; připomíná Džibutsku, že je smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a že článek 16 džibutské ústavy stanoví, že „nikdo nesmí být podroben mučení nebo špatnému či krutému, nelidskému, ponižujícímu nebo potupnému zacházení“; vyzývá Džibutsko, aby důkladně prošetřilo obvinění z mučení a špatného zacházení, zajistilo, aby pachatelé byli stíháni a, budou-li odsouzeni, aby jim byly uděleny náležité tresty, a aby oběti byly řádně odškodněny, a aby vytvořilo nezávislý mechanismus za účelem vyšetření obvinění z přečinů;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že džibutské orgány rozhodly neuskutečnit reformu národní volební komise, jak bylo stanoveno v rámcové dohodě podepsané dne 30. prosince 2014, a naléhavě je žádá, aby úzce spolupracovaly s opozicí s cílem dosáhnout spravedlivějšího a transparentnějšího volebního procesu;

6.  připomíná džibutským orgánům jejich závazek chránit novináře, který jim vyplývá z pokynů Africké unie pro pozorování voleb a monitorovací mise v Africké unii, odsuzuje způsob, jakým bylo s novináři zacházeno, a připomíná džibutským orgánům význam svobody tisku a právo na spravedlivý proces; vyžaduje od džibutských orgánů rozumné vysvětlení týkající se zacházení s novináři; důrazně odsuzuje zastrašování a uvěznění hlavních představitelů opozice, novinářů a nezávislých lidskoprávních aktivistů v době před konáním voleb, aniž by proti nim byla vznesena jakákoli obvinění; vyzývá džibutské orgány, aby skoncovaly s represí politických odpůrců a novinářů a aby propustily všechny, kteří jsou zadržováni z politických důvodů nebo za uplatňování svobody sdělovacích prostředků; vyzývá džibutské orgány, aby přezkoumaly stav krizových právních předpisů země, tak aby je uvedly do souladu s mezinárodním právem;

7.  odsuzuje skutečnost, že v Džibutsku neexistuje nezávislý tisk a skutečnost, že internetové stránky kritizující vládu jsou sledovány a cenzurovány; vyjadřuje politování nad autocenzurou sdělovacích prostředků ve vlastnictví státu; vyzývá džibutskou vládu, aby udělila licence na FM vysílání těm nezávislým sdělovacím prostředkům, které o to požádají; vyzývá vládu, aby zahraničním novinářům umožnila svobodný vstup do země, a umožnila jim tak bezpečně a objektivně vykonávat jejich práci; vyzývá džibutskou vládu, aby zřídila národní komunikační úřad a povolila nezávislé a soukromé vysílání;

8.  vyjadřuje politování nad vraždami, které byly spáchány během kulturní slavnosti dne 21. prosince 2015, a nad následujícím zadržením a zastrašováním ochránců lidských práv a členů opozice; vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám obětí a žádá řádné a nezávislé vyšetření s cílem identifikovat osoby, které jsou za tyto činy odpovědné, a předat je spravedlnosti; opakovaně odsuzuje svévolné zadržování osob a žádá, aby byla respektována práva na obhajobu;

9.  vyzývá džibutské orgány, aby zaručily dodržování lidských práv zakotvených ve státních i mezinárodních smlouvách, které Džibutsko uzavřelo, a aby zabezpečily občanská a politická práva a svobody, včetně práva na pokojné demonstrace a svobodu sdělovacích prostředků;

10.  naléhavě žádá vládu, aby nadále umožňovala školení policistů a dalších úředníků za účelem uplatňování zákona o předcházení obchodování s lidmi, aby zintenzivnila úsilí o to, postavit obchodníky s lidmi před spravedlnost a více o problematice obchodování s lidmi informovala soudní, legislativní a správní orgány, občanskou společnost a nevládní organizace v zemi, jakož i širokou veřejnost;

11.  požaduje, aby bylo se ženami a muži v Džibutsku zacházeno před zákonem rovnocenně a připomíná tamním orgánům, že jsou smluvní stranou Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen;

12.  vítá zásahy džibutské vlády, které podniká v oblasti rozšířené praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů, nicméně by uvítal větší pokrok;

13.  vyzývá tamní orgány, aby nevládním organizacím umožnily přístup do oblasti Obock, Tadjoural a Dikhil;

14.  žádá civilní a vojenské orgány, aby projevily maximální zdrženlivost během policejních a vojenských operací na severu země, zejména pak aby se neuchylovaly k žádnému násilí na civilním obyvatelstvu a aby toto obyvatelstvo nevyužívaly jako štít kolem vojenských táborů;

15.  vyjadřuje ochotu pečlivě sledovat situaci v Džibutsku a navrhnout restriktivní opatření, jestliže dojde k porušení dohody z Cotonou (2000), zejména článků 8 a 9 této dohody; vyzývá také Komisi, aby tuto situaci bedlivě sledovala;

16.  naléhavě žádá Evropskou službu pro vnější činnost, Komisi a jejich partnery, aby pracovaly s džibutskou stranou na dlouhodobé politické reformě, která by měla být usnadněna zejména díky silnému vztahu mezi těmito stranami, neboť Džibutsko je klíčovým prvkem boje proti terorismu a pirátství v dané oblasti a proto, že hostí vojenskou základnu a přispívá ke stabilitě v tomto regionu;

17.  vyzývá Komisi, aby poskytla další podporu nezávislým organizacím a občanské společnosti, zejména tím, že neprodleně otevře nabídkové řízení v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě Džibutské republiky, orgánům Africké unie, Mezivládnímu úřadu pro rozvoj, Lize arabských států, Organizaci islámské spolupráce, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům EU a spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 160.
(2) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 102.


Povinná automatická výměna informací v oblasti daní *
PDF 591kWORD 174k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (COM(2016)0025 – C8-0030/2016 – 2016/0010(CNS))
P8_TA(2016)0221A8-0157/2016

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0025),

–  s ohledem na články 113 a 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0030/2016),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0157/2016),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  V posledních letech výrazně narostly problémy způsobené daňovými podvody a daňovými úniky a dostaly se do středu pozornosti v Unii i ve světě. Automatická výměna informací představuje v tomto ohledu významný nástroj a Komise ve svém sdělení ze dne 6. prosince 2012 obsahujícím akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům zdůraznila nutnost důsledně prosazovat automatickou výměnu informací jako budoucí evropský a mezinárodní standard pro transparentnost a výměnu informací v daňové oblasti. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 22. května 2013 požádala o rozšíření automatické výměny informací na úrovni Unie a na globální úrovni, a to s ohledem na boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování.
(1)  V posledních letech výrazně narostly problémy způsobené daňovými podvody, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky a dostaly se do středu pozornosti v Unii i ve světě. Automatická výměna informací představuje v tomto ohledu významný nástroj a Komise ve svém sdělení ze dne 6. prosince 2012 obsahujícím akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům zdůraznila nutnost důsledně prosazovat automatickou výměnu informací jako budoucí evropský a mezinárodní standard pro transparentnost a výměnu informací v daňové oblasti. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 22. května 2013 požádala o rozšíření automatické výměny informací na úrovni Unie a na globální úrovni, a to s ohledem na boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování.
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)  Jelikož skupiny nadnárodních podniků působí v různých zemích, mají možnost dopouštět se praktik agresivního daňového plánování, které domácím společnostem k dispozici nejsou. Pokud tak nadnárodní podniky činí, mohou být čistě domácí společnosti, obvykle malé a střední podniky (dále jen „MSP“), obzvlášť zasaženy, neboť jejich daňové zatížení je vyšší než zatížení skupin nadnárodních podniků. Na druhé straně mohou všechny členské státy utrpět výpadky příjmů a existuje riziko, že vznikne soutěž o přilákání nadnárodních skupin tím, že jim nabídnou další daňové výhody. Vzniká tudíž problém pro řádné fungování vnitřního trhu.
(2)  Jelikož skupiny nadnárodních podniků působí v různých zemích, mají možnost dopouštět se praktik agresivního daňového plánování, které domácím společnostem k dispozici nejsou. Pokud tak nadnárodní podniky činí, mohou být čistě domácí společnosti, obvykle malé a střední podniky, obzvlášť zasaženy, neboť efektivní daňová sazba, kterou odvádějí, se obvykle mnohem více blíží zákonným daňovým sazbám, než je tomu u nadnárodních podniků, což vede k narušení a špatnému fungování vnitřního trhu a k narušení hospodářské soutěže v neprospěch malých a středních podniků. Má-li se předejít narušování hospodářské soutěže, neměly by být domácí společnosti znevýhodňovány kvůli své velikosti či neprovozování přeshraničního obchodu. Všechny členské státy navíc mohou utrpět výpadky příjmů a existuje riziko, že budou mezi sebou nekalým způsobem soutěžit o přilákání skupin nadnárodních podniků tím, že jim nabídnou další daňové výhody. Vzniká tudíž problém pro řádné fungování vnitřního trhu. V tomto ohledu by mělo být zdůrazněno, že zajištění řádného fungování vnitřního trhu je úkolem Komise.
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2 a (nový)
(2a)  Pro Unii je naprosto zásadní, aby daňová pravidla byla stanovena tak, aby nenarušovala růst či investice, neznevýhodňovala společnosti Unie v rámci hospodářské soutěže ani nezvyšovala riziko dvojího zdanění, a současně tak, aby snížila na minimum náklady a administrativní zátěž společností.
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3
(3)  Daňové orgány Unie potřebují komplexní a relevantní informace o skupinách nadnárodních podniků, pokud jde o jejich strukturu, politiky stanovování převodních cen a interní transakce v rámci EU i mimo ni. Tyto informace umožní daňovým orgánům reagovat na škodlivé daňové praktiky změnami právních předpisů nebo odpovídajícím posouzením rizik a daňovými audity a určit, zda se společnosti dopustily praktik, v jejichž důsledku se uměle přesouvají podstatné částky příjmů do daňově zvýhodněných prostředí.
(3)  Daňové orgány členských států potřebují komplexní a relevantní informace o skupinách nadnárodních podniků, pokud jde o jejich strukturu, politiky stanovování převodních cen, daňová vyrovnání, daňové úlevy a interní transakce v rámci Unie i mimo ni. Tyto informace umožní daňovým orgánům reagovat na škodlivé daňové praktiky změnami právních předpisů nebo odpovídajícím posouzením rizik a daňovými audity a určit, zda se společnosti dopustily praktik, v jejichž důsledku se uměle přesouvají podstatné částky příjmů do daňově zvýhodněných prostředí. V zájmu zajištění dodržování příslušných pravidel hospodářské soutěže by Komise měla mít rovněž přístup k informacím, které si mezi sebou vyměňují daňové orgány členských států. Komise by měla s těmito informacemi nakládat jako s důvěrnými údaji a měla by k jejich ochraně přijmout veškerá vhodná opatření.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4
(4)   Zvýšená transparentnost vůči správcům daně by mohla mít za následek, že skupinám nadnárodních podniků se poskytne pobídka, aby zanechaly určitých praktik a platily svůj spravedlivý podíl daní v zemi, kde je dosahováno zisků. Posílení transparentnosti pro skupiny nadnárodních podniků je proto podstatnou součástí řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku.
(4)   Přiměřená míra informací poskytovaných správcům daně členských států i Komisi a vyměňovaných mezi nimi by mohla mít za následek, že skupinám nadnárodních podniků se poskytne pobídka, aby zanechaly určitých praktik a své daně platily v zemi, kde je vytvářena hodnota. Zvýšil by se tak i vzájemný tlak mezi členskými státy a pozornost finančních trhů by se soustředila na daňovou odpovědnost nadnárodních podniků. Posílení transparentnosti pro skupiny nadnárodních podniků, aniž by byla narušena konkurenceschopnost Unie, je proto nezbytnou součástí řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku, a v konečném důsledku vyhýbání se daňovým povinnostem.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 6
(6)  Ve zprávě rozčleněné podle jednotlivých zemí by skupiny nadnárodních podniků měly poskytovat každý rok a pro každou daňovou jurisdikci, ve které podnikají, informace o výši příjmů, zisku před zdaněním příjmu a zaplacené a naběhlé dani z příjmu. Skupiny nadnárodních podniků by měly rovněž ve zprávě uvádět počet svých zaměstnanců, emitovaný kapitál, nerozdělené zisky a hmotná aktiva v každé daňové jurisdikci. Skupiny nadnárodních podniků by rovněž měly identifikovat každý subjekt v rámci skupiny, který provozuje obchodní činnost v rámci určité daňové jurisdikce, a měly by uvést obchodní činnosti vykonávané každým subjektem.
(6)  Ve zprávě rozčleněné podle jednotlivých zemí by skupiny nadnárodních podniků měly poskytovat každý rok a pro každou daňovou jurisdikci, ve které podnikají, informace o výši příjmů, zisku před zdaněním příjmu a zaplacené a naběhlé dani z příjmu, jakož i o daňových úlevách. Skupiny nadnárodních podniků by měly rovněž ve zprávě uvádět počet svých zaměstnanců, emitovaný kapitál, nerozdělené zisky a hmotná aktiva v každé daňové jurisdikci. Skupiny nadnárodních podniků by rovněž měly identifikovat každý subjekt v rámci skupiny, který provozuje obchodní činnost v rámci určité daňové jurisdikce, a měly by uvést obchodní činnosti vykonávané každým subjektem.
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 8
(8)  V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu musí EU zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi skupinami nadnárodních podniků z EU a skupinami nadnárodních podniků ze třetích zemí, jejichž jeden nebo několik subjektů se nachází v EU. Na oba typy skupin nadnárodních podniků by se tudíž měla vztahovat povinnost podávání zpráv.
(8)  V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu musí Unie zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi skupinami nadnárodních podniků z EU a skupinami nadnárodních podniků ze třetích zemí, jejichž jeden nebo několik subjektů se nachází v Unii. Na oba typy skupin nadnárodních podniků by se tudíž měla vztahovat povinnost podávání zpráv. Členské státy by v tomto ohledu měly odpovídat za vymáhání povinnosti nadnárodních podniků podávat zprávy, například zavedením kroků, jimiž budou nadnárodní podniky sankcionovány v případě, že zprávy podávat nebudou.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 9 a (nový)
(9a)  Členské státy by měly zajistit stejnou nebo vyšší míru lidských, technických a finančních zdrojů vyčleněných na provádění automatické výměny informací mezi daňovými správami a zpracovávání údajů v rámci daňových správ.
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11
(11)  Pokud jde o výměnu informací mezi členskými státy, směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS již stanoví povinnou automatickou výměnu informací v mnoha oblastech. Rozsah její působnosti by měl být rozšířen tak, aby se stanovila povinná automatická výměna zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí mezi členskými státy.
(11)  Pokud jde o výměnu informací mezi členskými státy, směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS již stanoví povinnou automatickou výměnu informací v mnoha oblastech. Rozsah její působnosti by měl být rozšířen tak, aby se stanovila povinná automatická výměna zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí mezi členskými státy a předávání těchto zpráv Komisi. Komise by kromě toho měla tyto zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí využívat k posouzení toho, zda členské státy dodržují pravidla Unie pro státní podporu, neboť nekalými daňovými postupy v oblasti zdanění příjmů právnických osob se vyznačuje i poskytování státních podpor.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 12
(12)  Povinná automatická výměna zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí mezi členskými státy by měla v každém případě zahrnovat sdělení vymezeného souboru základních informací, které by byly dostupné těm členským státům, v nichž na základě informací ze zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí jsou jeden nebo více subjektů ze skupiny nadnárodních podniků buď rezidentem pro daňové účely, nebo jsou předmětem daně týkající se činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny skupiny nadnárodních podniků.
(12)  Povinná automatická výměna zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí mezi členskými státy a s Komisí by měla v každém případě zahrnovat sdělení vymezeného souboru základních informací, které by se zakládaly na jednotných definicích a které by byly dostupné těm členským státům, v nichž na základě informací ze zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí jsou jeden nebo více subjektů ze skupiny nadnárodních podniků buď rezidentem pro daňové účely, nebo jsou předmětem daně týkající se činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny skupiny nadnárodních podniků.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 16
(16)  Je třeba specifikovat jazykové požadavky týkající se výměny informací mezi členskými státy ohledně zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí. Je rovněž nutné přijmout praktické mechanismy nezbytné pro modernizaci sítě CCN. V zájmu zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení čl. 20 odst. 6 a čl. 21 odst. 7 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011.
(16)  Je třeba specifikovat jazykové požadavky týkající se výměny informací mezi členskými státy ohledně zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí a předávání těchto informací Komisi. Je rovněž nutné přijmout praktické mechanismy nezbytné pro modernizaci sítě CCN a zajistit, aby nedocházelo ke zdvojování standardů vedoucímu k nárůstu administrativních nákladů pro podnikatelské subjekty. V zájmu zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení čl. 20 odst. 6 a čl. 21 odst. 7 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 18 a (nový)
(18a)  Zprávy podávané každoročně členskými státy Komisi v souladu s touto směrnicí by měly podrobně uvést rozsah podávání zpráv podle článku 8aa a podle přílohy III oddílu 2 bodu 1 této směrnice a uvádět seznam všech jurisdikcí, jejichž rezidenty jsou nejvyšší mateřské subjekty členských subjektů usazených v Unii, v nichž však nebyly podány nebo vyměněny úplné zprávy.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 18 b (nový)
(18b)  Mělo by být možné, aby nedošlo k výměně informací podle této směrnice, pokud by taková výměna vedla ke zpřístupnění obchodního, průmyslového či služebního tajemství nebo obchodního postupu nebo by vedla ke zpřístupnění informací, jež by odporovalo veřejnému pořádku.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 18 c (nový)
(18c)  Měl by být brán náležitý ohled na usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem, na zprávu Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů, a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o některé prvky výkazu o správě a řízení společnosti, jakož i na usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii.
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 20
(20)  Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a tudíž jej může být z důvodu požadované jednotnosti a účinnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(20)  Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy a s Komisí za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu požadované jednotnosti a účinnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod -1 (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 1 – odst. 1
-1.  V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
1.  Tato směrnice stanoví pravidla a postupy, na jejichž základě členské státy vzájemně spolupracují za účelem výměny informací, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání domácích právních předpisů týkajících se daní uvedených v článku 2.
„1. Tato směrnice stanoví pravidla a postupy, na jejichž základě členské státy spolupracují navzájem a s Komisí za účelem výměny informací, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání domácích právních předpisů týkajících se daní uvedených v článku 2.“
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 – písm. -a (nové)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 3 – bod 2
-a)  V článku 3 se bod 2 nahrazuje tímto:
2.  „ústředním kontaktním místem“ úřad, který byl jako takový určen a jemuž byla svěřena hlavní odpovědnost za styk s ostatními členskými státy v oblasti správní spolupráce;
„2. „ústředním kontaktním místem“ úřad, který byl jako takový určen a jemuž byla svěřena hlavní odpovědnost za styk s ostatními členskými státy a s Komisí v oblasti správní spolupráce;“
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 – písm. a
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 3 – bod 9 – písm. a
a)  pro účely čl. 8 odst. 1 a článku 8a a článku 8aa systematické sdělování předem určených informací jinému členskému státu bez předchozí žádosti a v předem stanovených pravidelných intervalech. Pro účely čl. 8 odst. 1 se dostupnými informacemi rozumějí informace v daňových záznamech sdělujícího členského státu, jež lze získat postupy pro shromažďování a zpracovávání informací v daném členském státě;
a)  pro účely čl. 8 odst. 1 a článků 8a a 8aa systematické sdělování předem určených informací jinému členskému státu a Komisi bez předchozí žádosti a v předem stanovených pravidelných intervalech. Pro účely čl. 8 odst. 1 se dostupnými informacemi rozumějí informace v daňových záznamech sdělujícího členského státu, jež lze získat postupy pro shromažďování a zpracovávání informací v daném členském státě.
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 a (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 4 – odst. 6
(1a)  V článku 4 se odstavec 6 nahrazuje tímto:
6.  Pokud kontaktní útvar nebo příslušný úředník odešle nebo obdrží žádost nebo odpověď na žádost o spolupráci, uvědomí ústřední kontaktní místo svého členského státu postupy, které tento členský stát stanoví.
„6. Pokud kontaktní útvar nebo příslušný úředník odešle nebo obdrží žádost nebo odpověď na žádost o spolupráci, uvědomí ústřední kontaktní místo svého členského státu a Komisi o postupech, které tento členský stát stanoví.“
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 b (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 6 – odst. 2
(1b)  V článku 6 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
2.  Žádost uvedená v článku 5 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Pokud se dožádaný orgán domnívá, že správní šetření není nutné, sdělí dožadujícímu orgánu neprodleně důvody tohoto postoje.
„2. Žádost uvedená v článku 5 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Pokud se dožádaný orgán domnívá, že správní šetření není nutné, sdělí dožadujícímu orgánu a Komisi neprodleně důvody tohoto postoje.“
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 c (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 8 – odst. 1 – písm. e a (nové)
(1c)  V čl. 8 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:
„ea) zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí“
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 8aa – odst. 2
2.  Příslušný orgán členského státu, v němž byla doručena zpráva rozčleněná podle jednotlivých zemí podle odstavce 1, prostřednictvím automatické výměny ve lhůtě stanovené v odstavci 4 sdělí zprávu každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací ze zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu jsou buď rezidentem pro daňové účely, nebo jsou podrobeny dani týkající se činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny.
2.  Příslušný orgán členského státu, u něhož byla podána zpráva rozčleněná podle jednotlivých zemí podle odstavce 1, prostřednictvím automatické výměny ve lhůtě stanovené v odstavci 4 sdělí co nejdříve zprávu každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací ze zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu jsou buď rezidentem pro daňové účely, nebo jsou podrobeny dani týkající se činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny. Příslušný orgán dotčeného členského státu musí sdělit zprávu rozčleněnou podle jednotlivých zemí Komisi, která je odpovědná za centralizovaný registr zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí, jenž je dostupný jejím příslušným útvarům.
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 8aa – odst. 3 – písm. a
a)  souhrnné informace týkající se výše příjmů, zisku (ztráty) před zdaněním příjmu, zaplacené daně z příjmu, naběhlé daně z příjmu, emitovaného kapitálu, kumulovaných zisků, počtu zaměstnanců a jiných hmotných aktiv než hotovost nebo peněžní ekvivalenty ve vztahu ke každé jurisdikci, v níž skupina nadnárodních podniků působí;
a)  souhrnné informace týkající se výše příjmů, zisku (ztráty) před zdaněním příjmu, zaplacené daně z příjmu, naběhlé daně z příjmu, emitovaného kapitálu, kumulovaných zisků, počtu zaměstnanců, jiných hmotných aktiv než hotovost nebo peněžní ekvivalenty ve vztahu ke každé jurisdikci, v níž skupina nadnárodních podniků působí, obdržených státních podpor, hodnoty aktiv a ročních nákladů na jejich udržení, jakož i prodejů a nákupů, které skupina uskutečnila;
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 8aa – odst. 3 – písm. b a (nové)
ba)  budoucí evropské daňové identifikační číslo (TIN) skupiny nadnárodních podniků, na něž odkazuje akční plán Komise z roku 2012 pro posílení boje proti podvodům a daňovým únikům.
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 8aa – odst. 4 a (nový)
4a.  Za účelem posílení transparentnosti pro občany zveřejňuje Komise celkové shrnutí zpráv podle jednotlivých zemí na základě informací obsažených v centralizovaném registru těchto zpráv, přičemž dodržuje ustanovení článku 23a týkající se důvěrnosti údajů.
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 a (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 9 – odst. 1
(2a)  Návětí čl. 9 odst. 1 se nahrazuje tímto:
1.  Příslušný orgán každého členského státu sdělí příslušnému orgánu kteréhokoli jiného dotčeného členského státu informace podle čl. 1 odst. 1 v každém z těchto případů:
„1. Příslušný orgán každého členského státu sdělí příslušnému orgánu jiného dotčeného členského státu a Komisi informace podle čl. 1 odst. 1 v každém z těchto případů:“
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 b (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 9 – odst. 2
(2b)  V článku 9 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
2.  Příslušné orgány každého členského státu mohou výměnou z vlastního podnětu sdělit příslušným orgánům ostatních členských států veškeré informace, kterých si jsou vědomy a které by mohly být užitečné pro příslušné orgány ostatních členských států.
„2. Příslušné orgány každého členského státu mohou výměnou z vlastního podnětu sdělit příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi veškeré informace, kterých si jsou vědomy a které by mohly být užitečné pro příslušné orgány ostatních členských států.“
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 a (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 23 – odst. 2
(4a)  V článku 23 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
2.  Členské státy poskytují Komisi veškeré důležité informace nezbytné pro hodnocení účinnosti správní spolupráce podle této směrnice v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.
„2. Členské státy poskytují Komisi veškeré důležité informace nezbytné pro hodnocení účinnosti správní spolupráce podle této směrnice v boji proti vyhýbání se daňové povinnosti, daňovým únikům a daňovým podvodům.“
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 5
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 23 – odst. 3
3.  Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článku 8, článku 8a a článku 8aa a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise prováděcími akty přijme formu a podmínky předávání uvedeného každoročního hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.
3.  Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článků 8, 8a a 8aa a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise informuje Evropský parlament a Radu o těchto výsledcích vhodným způsobem, jako je každoroční konsolidovaná zpráva, která se zaměřuje na výsledky a výstupy postupu podávání zpráv. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů formu a podmínky předávání uvedeného každoročního hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.
Pozměňovací návrh 30
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 a (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 23 – odst. 3 a (nový)
(5a)  V článku 23 se vkládá nový odstavec, který zní:
„3a. Komise předloží Radě a Evropskému parlamentu roční konsolidovanou zprávu týkající se ročních hodnocení účinnosti automatické výměny informací vypracovaných členskými státy a dosažených praktických výsledků.“
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 b (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 23 – odst. 3 b (nový)
(5b)  V článku 23 se vkládá nový odstavec, který zní:
„3b. Pokud Komise při svém posouzení dopadu zpřístupňování informací obsažených ve zprávách rozčleněných podle jednotlivých zemí konstatuje, že toto zpřístupňování nemá pro skupiny nadnárodních podniků žádné negativní důsledky, urychleně navrhne legislativní opatření, na jehož základě budou dané informace zveřejňovány.“
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 c (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Čl. 24 – odst. 1
(5c)  V článku 24 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
1.  Pokud příslušný orgán členského státu obdrží od třetí země informace, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání domácích právních předpisů tohoto členského státu týkajících se daní uvedených v článku 2, a smlouva s touto třetí zemí to připouští, může tento orgán tyto informace poskytnout příslušným orgánům členských států, pro něž mohou být tyto informace užitečné, a kterýmkoli dožadujícím orgánům.
„1. Pokud příslušný orgán členského státu obdrží od třetí země informace, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání domácích právních předpisů tohoto členského státu týkajících se daní uvedených v článku 2, a smlouva s touto třetí zemí to připouští, může tento orgán tyto informace poskytnout příslušným orgánům členských států, pro něž mohou být tyto informace užitečné, a kterýmkoli dožadujícím orgánům i Komisi.
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7 a (nový)
Směrnice 2011/16/EU
Článek 27 a (nový)
(7a)  Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 27a
Přezkum
Komise provede přezkum účinnosti této směrnice do ... tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost].“
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Příloha – Příloha III – oddíl II – odst. 1 – pododstavec 2
Pokud existuje více než jeden členský subjekt téže skupiny nadnárodních podniků, který je rezidentem pro daňové účely v Unii, a platí jedna nebo více podmínek stanovených v písmenu b), může skupina nadnárodních podniků určit jeden z těchto členských subjektů, aby podal zprávu podle jednotlivých zemí v souladu s požadavky čl. 8aa odst. 1 ve vztahu k vykazovanému účetnímu období ve lhůtě stanovené v čl. 8aa odst. 1 a aby informoval členský stát, že podáním této zprávy se má splnit požadavek za veškeré členské subjekty této skupiny nadnárodních podniků, jež jsou pro daňové účely rezidenty v Unii. Uvedený členský stát podle čl. 8aa odst. 2 sdělí obdrženou zprávu podle jednotlivých zemí každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací ze zprávy jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu jsou buď rezidentem pro daňové účely, nebo podléhají dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny.
Pokud existuje více než jeden členský subjekt téže skupiny nadnárodních podniků, který je rezidentem pro daňové účely v Unii, a uplatní se jedna nebo více podmínek stanovených v písmenu b), může skupina nadnárodních podniků určit jeden z těchto členských subjektů, přednostně subjekt s nejvyšším obratem, aby podal zprávu rozčleněnou podle jednotlivých zemí v souladu s požadavky čl. 8aa odst. 1 ve vztahu k vykazovanému účetnímu období ve lhůtě stanovené v čl. 8aa odst. 1 a aby informoval členský stát, že podáním této zprávy se má splnit požadavek za veškeré členské subjekty této skupiny nadnárodních podniků, jež jsou pro daňové účely rezidenty v Unii. Uvedený členský stát podle čl. 8aa odst. 2 sdělí obdrženou zprávu rozčleněnou podle jednotlivých zemí každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací ze zprávy jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu jsou buď rezidentem pro daňové účely, nebo podléhají dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny.

Sledovatelnost produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě
PDF 338kWORD 78k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě (2016/2532(RSP))
P8_TA(2016)0222B8-0581/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanovují obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanovují postupy týkající se bezpečnosti potravin(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat(4),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o potravinové krizi, podvodech v potravinovém řetězci a jejich potírání(6),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rybolov,

–  s ohledem na otázku položenou Komisi o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě (O-000052/2016 – B8-0365/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU je největším světovým trhem s mořskými plody, který je zásobován odvětvím rybolovu i dovozy z třetích zemí;

B.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé mají právo na srozumitelné informace, včetně informací o pobřeží a zeměpisné lokalitě odlovu, a měli by mít možnost se plně spolehnout na celý řetězec, který poskytuje produkty rybolovu na trh EU; vzhledem k tomu, že EU a členské státy mají povinnost chránit občany EU před podvodným jednáním; vzhledem k tomu, že všechny dovážené produkty musí být v souladu s pravidly a normami EU;

C.  vzhledem k tomu, že Komise vypracovává podrobný a vyčerpávající seznam dobrovolně uváděných tvrzení týkajících se produktů rybolovu a akvakultury, které jsou uváděny na trh EU; vzhledem k tomu, že zjištění Komise by mohla vést ke zřízení externí struktury vydávající osvědčení pro dobrovolně uváděná tvrzení týkající se produktů rybolovu a akvakultury na trhu EU;

D.  vzhledem k tomu, že na základě plánu kontrol Komise pro rok 2015(7), který posuzoval převládající přítomnost nesprávně označených síhů na trhu, se zjistilo, že deklarované druhy byly potvrzeny u 94 % odebraných vzorků; vzhledem k tomu, že u některých druhů byla míra nicméně nesouladu velmi vysoká, přičemž míra 6 % je považována za relativně nízkou ve srovnání s jinými omezenějšími studiemi v členských státech;

E.  vzhledem k tomu, že článek 36 nařízení (EU) č. 1379/2013 od Komise vyžaduje, aby do 1. ledna 2015 předložila Parlamentu a Radě zprávu o proveditelnosti týkající se možností systému ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury;

F.  vzhledem k tomu, že společná organizace trhů by měla zaručit spravedlivou hospodářskou soutěž a pro producenty příjem za produkty rybolovu prodané nebo koupené v EU;

1.  vyjadřuje vážné obavy a nespokojenost plynoucí z výsledků různých studií, které ukazují vysokou míru nesprávného označování rybích výrobků prodávaných na trhu EU, a to i v restauracích orgánů EU; znovu potvrzuje, že úmyslné a podvodné nesprávné označování druhů ryb je porušením nařízení EU, včetně společné rybářské politiky, a může v souladu s vnitrostátní právem představovat trestný čin;

2.  vyzývá členské státy, aby ve snaze bojovat proti podvodům a určit místa v dodavatelském řetězci, kde dochází k nesprávnému označování ryb, posílily vnitrostátní kontroly, včetně kontrol nezpracovaných ryb v odvětví restaurací a stravování; vyjadřuje znepokojení nad nahrazováním vysoce kvalitních druhů druhy nižší kvality; vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily, jaká opatření ke zlepšení sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury by mohla být zavedena; podporuje vytvoření pracovní skupiny, jejímž úkolem by bylo harmonizovat provádění sledovatelnosti ve všech členských státech, a zřízení externí struktury umožňující vydávat osvědčení pro dobrovolně uváděná tvrzení týkající se produktů rybolovu a akvakultury na trhu EU;

3.  podporuje silný systém sledovatelnosti od vykládky po spotřebu, který by zajistil důvěryhodnost pro spotřebitele a tím snížil komerční závislost na dovážených produktech rybolovu a akvakultury, čímž by se posílil trh EU; vyzývá Komisi, aby ke zlepšení sledovatelnosti využívala potenciál čárových kódů DNA, které by mohly pomoci při identifikaci druhů a při sekvenování DNA;

4.  vítá nový rámec společné organizace trhů a naléhavě žádá Komisi, aby v souladu s článkem 36 nařízení (EU) č. 1379/2013 předložila zprávu o proveditelnosti týkající se možností systému ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury; zdůrazňuje, že je třeba stanovit minimální standardy pro udělování ekoznaček; domnívá se, že klíčové prvky systému označování musí zajišťovat transparentnost, nezávislost a důvěryhodnost certifikačního procesu; požaduje provedení hloubkové analýzy přínosů zřízení celounijního systému označování;

5.  vyzývá Komisi, aby pravidelně sledovala, do jaké míry jsou na etiketách uváděny požadované informace; zdůrazňuje, že označení musí poskytovat srozumitelné, ověřitelné a přesné informace; vybízí členské státy, aby v rámci dobrovolného označování uváděly veškeré dostupné informace, které spotřebiteli umožní učinit informovanou volbu; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby rozšířily informační kampaně o požadavky na označování produktů rybolovu a akvakultury;

6.  zdůrazňuje, že robustní evropská politika označování v odvětví rybolovu by byla klíčovým faktorem při podpoře hospodářského rozvoje pobřežních komunit, přičemž uznává osvědčené postupy rybářů a kvalitu jejich výrobků dodávaných spotřebitelům;

7.  vyzývá Komisi, aby v zájmu zaručení práva spotřebitelů na přesné, spolehlivé a srozumitelné informace přijala opatření k nápravě nepřehledné situace způsobené stávajícími požadavky na označování založenými na oblastech a podoblastech Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), která je obzvláště závažná v případě úlovků z některých podoblastí oblasti 27, kde jsou – mimo jiné – Galicie a Cádizský záliv označovány jako „portugalské vody“, Wales jako „Irské moře“ a Bretaň jako „Biskajský záliv“;

8.  upozorňuje na to, že je třeba transparentním a jasným způsobem zahrnout informace o původu produktů rybolovu;

9.  zdůrazňuje potřebu zajistit, aby jakékoli budoucí celounijní ekoznačky i označování mořských plodů ekoznačkou a certifikační systémy třetích stran byly v souladu s Pokyny FAO pro označování ryb a produktů rybolovu z mořských rybolovných úlovků ekoznačkou;

10.  domnívá se, že celounijní ekoznačka pro produkty rybolovu a akvakultury, jejíž kritéria by měla být na úrovni EU dále projednána, by přispěla k posílení sledovatelnosti a k poskytování transparentních informací spotřebitelům; má za to, že tato ekoznačka by mohla být financována z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF);

11.  konstatuje, že některá platná obchodní označení ryb se v důsledku vnitrostátní praxe v jednotlivých členských státech liší, což může vést k určité míře nepřehlednosti; vítá práci Komise, pokud jde o zahájení pilotního projektu, který schválil Parlament, s cílem zavést veřejnou databázi, jež bude poskytovat informace o obchodních označeních ve všech úředních jazycích EU;

12.  vybízí Evropskou komisi, aby u veřejnosti lépe propagovala svou činnost na ochranu mořských zdrojů a v boji proti nelegálnímu rybolovu;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 1.
(2) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.
(3) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.
(4) Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.
(5) Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2014)0011.
(7) http://ec.europa.eu/food/safety/official_controls/food_fraud/fish_substitution/_en.htm?subweb=343&lang=en


Statut tržního hospodářství přiznaný Číně
PDF 326kWORD 70k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o statusu tržního hospodářství Číny (2016/2667(RSP))
P8_TA(2016)0223RC-B8-0607/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na antidumpingové právní předpisy EU (nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství(1)),

–  s ohledem na protokol o přistoupení Číny ke Světové obchodní organizaci (WTO),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se obchodních vztahů mezi EU a Čínou,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a Čína patří mezi největší obchodní mocnosti na světě, přičemž Čína je druhým největším obchodním partnerem EU a EU je největším obchodním partnerem Číny a hodnota vzájemných obchodních toků výrazně přesahuje 1 miliardu EUR denně;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 čínské investice v EU poprvé přesáhly objem investic EU v Číně; vzhledem k tomu, že čínský trh je hlavním zdrojem zisků několika průmyslových odvětví a značek EU;

C.  vzhledem k tomu, že ujednání uzavřené pro přistoupení Číny k WTO umožňovalo zvláštní metodiku výpočtu dumpingu, stanovenou v oddíle 15 protokolu o přistoupení, která slouží jako základ pro odlišné zacházení s produkty dováženými z Číny;

D.  vzhledem k tomu, že veškerá rozhodnutí týkající se produktů dovážených z Číny musí po prosinci 2016 zajišťovat soulad právních předpisů EU s pravidly WTO;

E.  vzhledem k tomu, že ustanovení oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO, která zůstávají v platnosti po roce 2016, představují základ pro uplatňování nestandardní metodiky na dovozy z Číny po roce 2016;

F.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí podniků týkající se cen, nákladů, výstupů a vstupů nereagují – s ohledem na stávající míru vlivu státu na čínské hospodářství – na signály na trhu, které jsou odrazem nabídky a poptávky;

G.  vzhledem k tomu, že Čína se v protokolu o přistoupení mimo jiné zavázala, že umožní, aby byly veškeré její ceny určovány tržními silami, a vzhledem k tomu, že EU musí zajistit, aby Čína své povinnosti spojené se členstvím ve WTO v plném rozsahu dodržovala;

H.  vzhledem k tomu, že nadměrná výrobní kapacita Číny má již v EU silné sociální, ekonomické a environmentální důsledky, jak prokazují nedávné nepříznivé dopady na ocelářský průmysl EU, zejména ve Spojeném království, a vzhledem k tomu, že udělení statusu tržního hospodářství Číně by mohlo mít značné sociální dopady na pracovní místa v EU;

I.  vzhledem k tomu, že 56 ze 73 antidumpingových opatření, která jsou v současné době v EU uplatňována, se vztahuje na produkty dovážené z Číny;

J.  vzhledem k tomu, že nedávno ukončené veřejné konzultace o případném udělení statusu tržního hospodářství Číně by mohly poskytnout další informace, jež by mohly být při řešení této otázky užitečné;

K.  vzhledem k tomu, že sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ (COM(2012)0582) stanoví cíl zvýšit do roku 2020 podíl průmyslu na HDP EU na 20 %;

1.  znovu potvrzuje význam partnerství EU s Čínou, v němž hrají důležitou úlohu volný a spravedlivý obchod a investice;

2.  zdůrazňuje, že Čína není tržním hospodářstvím a že dosud nesplnila pět kritérií, kterými EU definuje tržní hospodářství;

3.  naléhavě vyzývá Komisi, aby s hlavními obchodními partnery EU, a to i v rámci nadcházejících summitů G7 a G20, koordinovala, jakým způsobem nejlépe zajistit, aby všechna ustanovení oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO, která zůstávají v platnosti po roce 2016, získala plný právní význam podle příslušných vnitrostátních postupů, a jak čelit jakémukoli jednostrannému udělení statusu tržního hospodářství Číně;

4.  zdůrazňuje, že je třeba otázky spojené s udělením statusu tržního hospodářství diskutovat na nadcházejícím summitu EU-Čína;

5.  vyzývá Komisi, aby řádně zohledňovala obavy průmyslu, odborů a dalších zúčastněných stran EU, pokud jde o důsledky pro zaměstnanost v EU, životní prostředí, normy a udržitelný hospodářský růst ve všech dotčených výrobních odvětvích a pro průmysl EU jako celek, a aby v této souvislosti zajistila ochranu pracovních míst v EU;

6.  je přesvědčen o tom, že dokud Čína nebude splňovat všech pět kritérií EU, na jejichž základě může být považována za tržní hospodářství, měla by EU v rámci antidumpingových a antisubvenčních šetření zaměřených na dovoz produktů z Číny uplatňovat nestandardní metodiku pro určování srovnatelnosti cen v souladu s těmi částmi oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny, jež umožňují uplatňování nestandardní metodiky, přičemž tyto části by měly být využívány v plném rozsahu; vyzývá Komisi, aby v souladu s touto zásadou předložila příslušný návrh;

7.  současně zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí celkově reformovat nástroje EU na ochranu obchodu s cílem zajistit pro průmysl EU ve vztahu k Číně a k dalším obchodním partnerům rovnocenné podmínky, a to v plném souladu s pravidly WTO; vyzývá Radu, aby se ve věci modernizace nástrojů Unie na ochranu obchodu urychleně snažila dosáhnout dohody s Parlamentem;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 51.


Sledování a současný stav Agendy pro rok 2030 a cílů udržitelného rozvoje
PDF 340kWORD 86k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 (2016/2696(RSP))
P8_TA(2016)0224B8-0583/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na dokument s názvem „Přeměna našeho světa:„ “Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, který byl přijat dne 25. září 2015 v New Yorku na summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji,

–  s ohledem na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se konala v Addis Abebě ve dnech 13.–16. července 2015,

–  s ohledem na zprávu meziagenturní a odborné skupiny pro ukazatele cílů udržitelného rozvoje, zveřejněnou dne 17. prosince 2015 a přijatou na 47. zasedání Statistické komise OSN v březnu 2016,

–  s ohledem na sekci na vysoké úrovni Ekonomické a sociální rady (ECOSOC) OSN, která se sejde ve dnech 18.–22. července 2016 k tématu „Provádění rozvojové agendy pro období po roce 2015:„ “od závazků k výsledkům“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015(2),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu přijatou v Paříži dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 21),

–  s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v němž je zakotveno, že EU zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům,

–  s ohledem na pokračující vývoj globální strategie ohledně zahraniční a bezpečnostní politiky, jíž se budou řídit globální opatření Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o úloze EU v rámci OSN – jak lépe dosáhnout cílů EU v zahraniční politice(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. října 2015 o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

–  s ohledem na revizi strategie Evropa 2020 – „Nový přístup po roce 2020“,

–  s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci, Akční program z Akkry a na deklaraci a akční plán přijaté na Fóru na vysoké úrovni o efektivnosti pomoci konaném v Pusanu v prosinci 2011,

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji a jeho nadcházející revizi,

–  s ohledem na článek 208 SFEU, který požaduje, aby byla ve všech vnějších politikách EU zohledněna zásada soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

–  s ohledem na výsledky Světového humanitárního summitu, který se bude konat v tureckém Istanbulu ve dnech 23.–24. května 2016,

–  s ohledem na dopis Výboru Evropského parlamentu pro rozvoj ze dne 29. března 2016, adresovaný komisaři pro mezinárodní spolupráci a rozvoj, ve věci sledování a přezkumu cílů udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rezoluce Valného shromáždění OSN 70/1 vyzývá k tomu, aby byly cíle a záměry sledovány a přezkoumány za pomoci souboru globálních ukazatelů; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN byl pověřen vypracováním výroční zprávy o pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje za účelem poskytnutí podpory pro sledování a přezkum na politickém fóru na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj; vzhledem k tomu, že zpráva o pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje má vycházet z údajů získaných z vnitrostátních statistických systémů a z informací shromážděných na různých úrovních;

B.  vzhledem k tomu, že Statistická komise na svém 46. zasedání (3.–6. března 2015) podpořila plán rozvoje a provádění rámce globálních ukazatelů;

C.  vzhledem k tomu, že meziagenturní a odborná skupina pro ukazatele cílů udržitelného rozvoje, jež dostala za úkol plně vypracovat návrh rámce ukazatelů pro sledování cílů a záměrů rozvojové agendy pro období po roce 2015, navrhla ukazatele pro přezkum Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, které byly odsouhlaseny na 47. zasedání Statistické komise OSN v březnu 2016;

D.  vzhledem k tomu, že navrhovaný soubor 230 ukazatelů cílů udržitelného rozvoje představuje dobrý odrazový můstek a solidní rámec pro sledování a přezkum pokroku při plnění 17 cílů udržitelného rozvoje;

E.  vzhledem k tomu, že několik ukazatelů ještě není dokončeno, ale signatářské členské státy budou muset vyvinout své vnitrostátní ukazatele v souladu s globálními ukazateli a zároveň s ohledem na své vnitrostátní podmínky;

F.  vzhledem k tomu, že rámec globálních ukazatelů by měl být v červenci 2016 schválen Ekonomickou a sociální radou (ECOSOC) a v září 2016 Valným shromážděním;

G.  vzhledem k tomu, že rozvojová složka Rady pro zahraniční věci se sejde dne 12. května 2016 a měla by připravit postoj EU pro červencové zasedání politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj v roce 2016 a určit, v jakém kontextu se bude odehrávat tematická diskuse ohledně obchodu a rozvoje, se zaměřením na příspěvek EU k soukromému sektoru při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

H.  vzhledem k tomu, že k zajištění soudržné a integrované podpory provádění nové agendy ze strany rozvojového systému OSN je nezbytné strategické plánování, provádění a podávání zpráv v rámci celého systému;

I.  vzhledem k tomu, že nový univerzální rámec udržitelného rozvoje si žádá větší soudržnost mezi různými politickými oblastmi a subjekty EU, přičemž zajištění integrace třech pilířů udržitelného rozvoje (environmentálního, hospodářského a sociálního) do vnitřních i vnějších politik EU vyžaduje další koordinaci, dialog a společnou práci na všech úrovních v rámci orgánů EU i mezi nimi;

J.  vzhledem k tomu, že součástí zasedání politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj v červenci 2016 budou dobrovolné přezkumy 22 zemí včetně čtyř evropských zemí – Estonska, Finska, Francie a Německa – a tematické přezkumy pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje, včetně průřezových otázek, které se budou opírat o přezkumy funkčních komisí ECOSOC a dalších mezivládních subjektů a fór;

1.  žádá rozvojovou složku Rady pro zahraniční věci, aby ještě před červencovým zasedáním politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj v roce 2016 přijala soudržné a společné stanovisko EU a zohlednila přitom stanovisko Parlamentu vyjádřené v tomto usnesení; domnívá se, že pro důvěryhodnost a vedoucí postavení EU je rozhodující představit společný postoj; je znepokojen, že Komise nezveřejnila sdělení ke sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a to ještě před zasedáním politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj, jak ji o to žádali členové Výboru pro rozvoj, které by sloužilo jako podklad pro společný postoj EU;

2.  vitá zprávu meziagenturní a odborné skupiny pro ukazatele cílů udržitelného rozvoje; domnívá se, že tato zpráva je významným úspěchem a dobrým základem pro jednání, protože navrhované ukazatele přitahují pozornost k mnohem rozličnějším obavám strukturálního charakteru;

3.  vitá zvláštní kapitolu o členění údajů a význam, který je přisuzován posílení vnitrostátních statistických kapacit;

4.  uznává zásadní úlohu politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj v přezkumu provádění cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že tento orgán musí zajistit koordinované a účinné posouzení potřeb a přijetí plánů potřebných pro účinné provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

5.  zdůrazňuje, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle udržitelného rozvoje představují obnovený mezinárodní závazek k vymýcení chudoby, novému vymezení a modernizaci našich strategií rozvoje na příštích 15 let a k zaručení toho, že je splníme;

6.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh zastřešující strategie pro udržitelný rozvoj zahrnující všechny relevantní oblasti vnitřní a vnější politiky, a to spolu s podrobným harmonogramem až do roku 2030, přezkumem v polovině období a zvláštním postupem, který zajistí plnou účast Parlamentu, včetně konkrétního plánu provádění, který bude koordinovat splnění 17 cílů udržitelného rozvoje, 169 záměrů a 230 globálních ukazatelů a který zajistí soudržnost s cíli Pařížské dohody a jejich plnění; zdůrazňuje význam univerzálnosti cílů a skutečnost, že EU a její členské státy učinily závazek, že všechny cíle a záměry plně uskuteční, prakticky i ideologicky;

7.  trvá na tom, že nová strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj a související politiky provádění by měly být předmětem široké konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně vnitrostátních parlamentů, místních orgánů a občanské společnosti, a to prostřednictvím procesu začleňování;

8.  požaduje sdělení Komise ke sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, jež bude obsahovat jasné informace o prováděcí struktuře agendy na úrovni EU i členských států; podtrhuje skutečnost, že by se všechna příslušná generální ředitelství Komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) měly plně podílet na integraci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 do nadcházejícího přezkumu strategie Evropa 2020 a nadcházející globální strategie EU ohledně zahraniční a bezpečnostní politiky, aby tak zajistily silnou soudržnost politik pro udržitelný rozvoj;

9.  zdůrazňuje, že přezkum Evropského konsensu o rozvoji musí plně zohlednit novou Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, která zahrnuje změnu paradigmatu a plnohodnotnou transformaci rozvojové politiky EU; připomíná, že pro uskutečnění cílů a souvisejících záměrů je nezbytné přiměřené a cílené programování pomoci v rámci rozvojové spolupráce, a to s náležitým ohledem na zásady účinnosti pomoci;

10.  zdůrazňuje, že EU musí plně využít nadcházejícího přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období s cílem zajistit, aby mechanismus financování a rozpočtové linie zohlednily všechny závazky Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, jež EU schválila; vyzývá EU a její členské státy, aby se neprodleně znovu zavázaly k záměru vyčlenit 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc, a předložily časový plán, jak oficiální rozvojovou pomoc postupně zvyšovat, aby bylo možné záměru 0,7 % dosáhnout;

11.  vyzývá k pravidelnému dialogu mezi fórem na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj a Komisí o dosaženém pokroku, jehož součástí bude pravidelné podávání zpráv Parlamentu, v souladu se zásadami transparentnosti a vzájemné odpovědnosti; trvá na tom, že je třeba vést posílený dialog mezi Komisí a Parlamentem o provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, zejména pokud jde o rozvojovou politiku a soudržnost politik ve prospěch rozvoje;

12.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby v rámci úzkých konzultací s dalšími partnery předložily konkrétní návrhy, jak účinněji integrovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje do provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a vybízí k začlenění tohoto nového přístupu ve všech orgánech EU, aby bylo možné zajistit účinnou spolupráci a překonat přístup odmítající sdílet informace v rámci jedné instituce (tzv. „silo“ approach);

13.  zdůrazňuje potřebu zahrnout myšlenku soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; vyzývá Komisi a ESVČ, aby v úzké konzultaci s dalšími partnery předložily konkrétní návrhy, jak účinněji integrovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje do přístupu EU k provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a vybízí k začlenění tohoto nového přístupu ve všech orgánech EU;

14.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila účinné mechanismy sledování, přezkumu a odpovědnosti pro provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a aby o tom pravidelně podávala Parlamentu zprávy; připomíná v této souvislosti potřebu zvýšit demokratickou kontrolu ze strany Parlamentu, nejspíše pomocí závazné interinstitucionální dohody, podle článku 295 SFEU;

15.  vybízí Komisi a specializované agentury, fondy a programy OSN, aby navázaly dialog na vysoké úrovni o provádění cílů udržitelného rozvoje za účelem koordinace politik, programů a operací EU, OSN a dalších dárců; podtrhuje význam rozčleněných a dostupných údajů pro proces sledování a hodnocení výsledků;

16.  vyzývá agentury a orgány OSN, aby posílily soudržnost politik ve prospěch rozvoje v rámci pracovních struktur OSN, aby bylo možné začlenit účinným způsobem všechny rozměry udržitelného rozvoje;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0196.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2014)0059.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0403.


Povinné uvádění země původu nebo místa provenience u určitých potravin
PDF 420kWORD 93k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o povinném označování země původu nebo místa provenience u určitých potravin (2016/2583(RSP))
P8_TA(2016)0225B8-0545/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004(1) („nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům“), a zejména na čl. 26 odst. 5 a 7 tohoto nařízení,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 20. května 2015 pro Evropský parlament a Radu o povinném uvádění země původu či místa provenience u mléka a mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích a u jiných druhů masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží (COM(2015)0205) a na zprávu o povinném uvádění země původu nebo místa provenience u nezpracovaných potravin, jednosložkových produktů a u složek, které se na potravině podílejí více než 50 % (COM(2015)0204),

–  s ohledem na zprávu Komise pro Evropský parlament a Radu ze dne 17. prosince 2013 o povinném uvádění země původu nebo místa provenience u masa použitého jako složka (COM(2013)0755) a na přiložený pracovní dokument útvarů Komise ze dne 17. prosince 2013 na téma „označování původu u masa používaného jako složka potravin: postoje spotřebitelů, možnost realizace různých scénářů a jejich dopad“ (SWD(2013)0437),

–  s ohledem na své usnesení ze dne11. února 2015 o označování země původu masa u zpracovaných potravin(2) a na oficiální odpověď Komise schválenou dne 6. května 2015,

–  s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1337/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se stanovují pravidla k uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, pokud jde o uvádění země původu nebo místa provenience u čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2014(4) o výše uvedeném prováděcím nařízení Komise (EU) č. 1337/2013 ze dne 13. prosince 2013,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o potravinové krizi, podvodech v potravinovém řetězci a jejich potírání(5),

–  s ohledem na otázku o povinném uvádění země původu nebo místa provenience u určitých potravin (O-000031/2016 – B8-0363/2016) položenou Komisi,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že čl. 26 odst. 5 nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům požaduje, aby Komise předložila do13. prosince 2014 Evropskému parlamentu a Radě zprávy o povinném uvádění země původu či místa provenience u jiných druhů masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží, u mléka a mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích a u nezpracovaných potravin, jednosložkových produktů a u složek, které se na potravině podílejí více než 50 %;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 26 odst. 8 nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům vyžaduje, aby Komise do 13. prosince 2013 přijala prováděcí akty týkající se použití odstavce 3 tohoto článku;

C.  vzhledem k tomu, že pravidla pro označování původu jsou již používána a efektivně fungují u mnoha jiných potravinářských výrobků, včetně nezpracovaného masa, vajec, ovoce a zeleniny, ryb, medu, extra panenského olivového oleje, panenského olivového oleje, vína a lihovin;

D.  vzhledem k tomu, že v čl. 26 odst. 7 nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům je stanoveno, že tyto zprávy musejí mj. zohlednit nutnost, aby byli spotřebitelé informováni, proveditelnost povinného uvádění země původu nebo místa provenience a analýzu nákladů a přínosů zavedení takových opatření; vzhledem k tomu, že je v něm dále stanoveno, že ke zprávám mohou být přiloženy návrhy na změnu relevantních ustanovení právních předpisů EU;

E.  vzhledem k tomu, že se v čl. 26 odst. 2 nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům zdůrazňuje, že uvádění země původu nebo místa provenience je povinné, pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo z jiného místa provenience;

F.  vzhledem k tomu, že dne 20. května 2015 Komise zveřejnila zprávu o povinném uvádění země původu či místa provenience u mléka a mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích a u jiných druhů masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží (dále jen „zpráva o mléce a jiných druzích masa“) a zprávu o povinném uvádění země původu u nezpracovaných potravin, jednosložkových produktů a u složek, které se na potravině podílejí více než 50 %;

G.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Komise COM(2013)0755 v masném odvětví platí, že čím jsou stadia bourání/porcování a zpracování masa složitější a čím je úroveň zpracování pokročilejší, tím je složitější zajistit sledovatelnost pro účely označování původu;

H.  vzhledem k tomu, že řetězec dodávky potravin je často dlouhý a složitý a zahrnuje mnoho provozovatelů potravinářských podniků a jiných subjektů; vzhledem k tomu, že spotřebitelé si jsou stále méně vědomi toho, jak se jejich potraviny vyrábějí, a provozovatelé potravinářských podniků nemají vždy o celém výrobním řetězci přehled;

I.  vzhledem k tomu, že obecná ochota spotřebitelů platit za informace o původu se zdá být omezená, ale průzkumy(6) mezi spotřebiteli ohledně ochoty platit za informace ukazují, že mnoho spotřebitelů je ochotno si připlatit za informace o původu;

J.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 11. února 2015 naléhavě vyzývá Komisi, aby navázala na svou zprávu ze dne 17. prosince 2013 legislativními návrhy na povinné uvádění původu masa ve zpracovaných výrobcích, aby se tak zajistila větší transparentnost v rámci potravinového řetězce a evropští spotřebitelé byli lépe informováni, přičemž je nutno zohlednit hodnocení dopadů vypracovaná Komisí a vyhnout se nadměrným nákladům a administrativní zátěži; vzhledem k tomu, že Komise musí ještě předložit následné legislativní návrhy;

K.  vzhledem k tomu, že striktní specifikace existují pouze v případě dobrovolných systémů kvality, jako např. pokud jde o chráněná označení původu (CHOP), chráněná zeměpisná označení (CHZO) a zaručené tradiční speciality (ZTS), zatímco kritéria používaná u dobrovolných systémů označování potravin, na něž se vztahuje nařízení (EU) č. 1169/2011, se mohou výrazně lišit;

Mléko určené k pití a mléko využívané jako složka v mléčných výrobcích

1.  zdůrazňuje, že se v bodě odůvodnění č. 32 nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům uvádí, že mléko je jedním z produktů, u nichž je uvádění původu považováno za obzvláště důležité;

2.  zdůrazňuje, že podle průzkumu Eurobarometru z roku 2013 považuje 84 % občanů EU za nezbytné, aby byl původ mléka uveden, ať už je prodáváno jako takové nebo jako součást mléčných výrobků; konstatuje, že se jedná o jeden z faktorů, jež mohou ovlivnit chování spotřebitelů;

3.  zdůrazňuje, že povinné označování původu u mléka prodávaného jako takového nebo používaného jako složka mléčných produktů představuje užitečné opatření na ochranu kvality mléčných výrobků a ochranu zaměstnanosti v odvětví, které prochází hlubokou krizí;

4.  podotýká, že podle doprovodného průzkumu ke zprávě komise o mléku a jiných druzích masa dochází v důsledku rostoucí složitosti výrobního procesu ke zvyšování nákladů na povinné označování původu mléka a mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích; konstatuje, že z uvedeného průzkumu vyplývá, že podniky v určitých členských státech přecenily dopad povinného označování původu na svou pozici v hospodářské soutěži, jelikož z průzkumu nelze vyvodit žádné jednoznačné vysvětlení pro odhady vysokých nákladů, které tyto podniky předložily, je v ní však uvedeno, že to patrně svědčí o důrazném odmítání označování původu jako takového;

5.  vyzývá k vytvoření pracovní skupiny Komise, která by důkladněji vyhodnotila zprávu Komise ze dne 20. května 2015 s cílem zjistit, které náklady lze snížit na přijatelnou úroveň, pokud se další návrhy na označování země původu omezí pouze na mléčné a málo zpracované mléčné produkty;

6.  oceňuje analýzu nákladů a přínosů zavedení povinného označování původu mléka a mléka použitého jako složka, která je součástí průzkumu, domnívá se však, že Komise ve svých závěrech dostatečně nezohledňuje pozitivní hlediska označování země původu u těchto výrobků, jako je větší informovanost spotřebitelů; poukazuje na to, že spotřebitelé se mohou cítit dezinformováni, pokud na produktu chybí informace týkající se povinného označení původu, ale zároveň jsou na něm použita jiná označení původu, jako například národní vlajky;

7.  zdůrazňuje význam malých a středních podniků ve zpracovatelském řetězci;

8.  zastává názor, že by Komise měla zohledňovat hospodářský dopad povinného označování původu na malé a střední podniky v rámci dotčeného zemědělského a potravinářského odvětví a provést jeho analýzu;

9.  domnívá se, že závěry Komise, pokud jde o mléko a mléko použité jako složka potravin, pravděpodobně přeceňují výši nákladů na označování země původu v případě podniků, jelikož jsou posuzovány veškeré mléčné výrobky společně;

10.  podotýká, že Komise dochází k závěru, že náklady na označování země původu v případě mléka by nebyly vysoké;

Jiné druhy masa

11.  zdůrazňuje, že podle průzkumu Eurobarometru z roku 2013 považuje 88% občanů EU za nezbytné, aby byl uváděn původ jiných druhů masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží;

12.  konstatuje, že skandál s koňským masem ukázal, že je třeba, aby byl dodavatelský řetězec koňského masa transparentnější;

13.  konstatuje, že ve zprávě Komise se uvádí, že provozní náklady na povinné uvádění země původu u masa, kterým se tato zpráva zabývá, by byly poměrně malé;

Zpracované maso

14.  zdůrazňuje, že ze zprávy Komise ze dne 17. prosince 2013 o povinném uvádění země původu nebo místa provenience masa použitého jako složka potravin vyplývá, že více než 90 % oslovených spotřebitelů považuje za důležité uvádět místo původu masa ve zpracovaných výrobcích;

15.  domnívá se, že spotřebitelé, stejně jako mnozí lidé z tohoto odvětví, podporují povinné označování masa ve zpracovaných výrobcích a že takovéto opatření by díky větší transparentnosti v dodavatelském řetězci umožnilo zachovat důvěru spotřebitelů v potravinářské výroby;

16.  zdůrazňuje, že je v zájmu evropských spotřebitelů, aby se u veškerých potravinářských výrobků povinně označoval jejich původ;

17.  zdůrazňuje, že označování samo o sobě nezabrání podvodům, a poukazuje na to, že má-li se docílit důvěry spotřebitelů, je nutné vytvořit nákladově účelné kontrolní systémy;

18.  připomíná, že dobrovolné systémy označování se v případě, že byly v jednotlivých členských státech řádně uplatňovány, setkaly s úspěchem u spotřebitelů i výrobců;

19.  domnívá se, že nepřijetí prováděcích aktů podle čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 znamená, že ustanovení tohoto článku nelze řádně vymáhat;

20.  poukazuje na to, že chráněná označení původu již existují v případě mnoha masných a mléčných výrobků (např. u šunky a sýra), na jejichž základě je původ používaného masa stanoven ve výrobních kritériích a možnosti sledovatelnosti jsou větší; vyzývá proto Komisi, aby v souladu s nařízením (EU) č. 1151/2012(7) podporovala rozvoj produktů s „chráněným označením původu“ (CHOP), „chráněným zeměpisným označením“ (CHZO) nebo „zaručených tradičních specialit“ (ZTS), a zajistila tak přístup spotřebitelů ke kvalitním produktům bezpečného původu;

21.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby nedošlo k oslabení stávajících předpisů EU týkajících se označování země původu v důsledku žádných probíhajících jednáních o obchodu, jako je TTIP, a aby právo navrhnout právní předpisy týkající se označování země původu v případě dalších potravinářských výrobků nebylo omezováno;

Závěry

22.  vyzývá Komisi, aby zavedla povinné uvádění země původu nebo místa provenience u všech druhů mléka určeného k pití, mléčných výrobků a masných výrobků a aby zvážila zavedení povinného označování země původu nebo místa provenience i pro ostatní potraviny s jedinou složkou nebo s jednou hlavní složkou, a to tím, že v těchto oblastech předloží legislativní návrhy;

23.  naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrhy na povinné uvádění původu masa ve zpracovaných výrobcích, aby se tak zajistila větší transparentnost v rámci potravinového řetězce a evropští spotřebitelé byli lépe informováni s ohledem na skandál s koňským masem a další případy podvodů týkajících se potravin; upozorňuje dále na to, že zákonné požadavky na označování původu potravin by měly zohledňovat zásadu proporcionality a administrativní zátěž pro provozovatele potravinářských podniků a donucovací orgány;

24.  domnívá se, že cílem povinného označování původu potravin je obnovit důvěru spotřebitelů v potravinářské výrobky; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem předložila návrh a zohlednila přitom transparentnost informací a jejich srozumitelnost pro spotřebitele, hospodářskou životaschopnost evropských podniků a kupní sílu spotřebitelů;

25.  zdůrazňuje význam rovných podmínek na vnitřním trhu a naléhá na Komisi, aby tuto otázku zohlednila při diskusích o pravidlech týkajících se povinného označování původu potravin;

26.  vyzývá Komisi, aby podpořila systémy označování potravin týkající se dobrých životních podmínek zvířat, a to v průběhu jejich chovu, přepravy a porážky;

27.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nepodnikla žádné kroky k tomu, aby na seznam potravin, v jejichž případě je stanoveno povinné označování země původu nebo místa provenience, byly zařazeny vejce a vaječné výrobky, a to přesto, že na trh v EU jsou ze třetích zemí dováženy levné vaječné výrobky vyrobené z tekutých nebo sušených vajec, které jsou využívány především ve zpracovaných potravinách a které jednoznačně obcházejí zákon EU týkající se chovu v klecích; domnívá se proto, že v této souvislosti by povinné označování vaječných výrobků a potravin obsahujících vejce, které by uvádělo původ a chovnou metodu, mohlo přispět k transparentnosti a ochraně, a vyzývá Komisi, aby předložila analýzu trhu a případně vypracovala příslušné legislativní návrhy;

28.  domnívá se, že náklady spojené s označováním země původu se podstatně sníží, bude-li rozsah omezen na mléko určené k pití, málo zpracované mléčné výrobky, jako je sýr a smetana, a na málo zpracované masné výrobky, jako jsou klobásy a slanina, což je třeba prověřit jako prioritní záležitost;

29.  domnívá se, že označování původu potravin jako takové podvodům nezabrání; v této souvislosti zastává názor, že je třeba zaujmout rozhodný přístup a rozšířit sledování, zlepšit vymáhání stávajících právních předpisů a ukládat přísnější tresty;

30.  vybízí Komisi, aby přijala nezbytná opatření k boji proti podvodům v souvislosti s pravidly pro dobrovolné označování původu potravin;

31.  vyzývá Komisi, aby podporovala stávající systémy zajišťování jakosti zemědělských produktů a potravin, na něž se vztahuje nařízení (EU) č. 1151/2012, a požaduje, aby byla zintenzivněna evropská propagační kampaň zaměřená na tyto výrobky;

32.  znovu připomíná svou výzvu Komisi, aby splnila svou zákonnou povinnost a do 13. prosince 2013 přijala prováděcí akty nutné ke správnému uplatňování čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011, aby tak orgány členských států mohly ukládat příslušné sankce;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0034.
(3) Úř. věst. L 335, 14.12.2013, s. 19.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0096.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0011.
(6) http://ec.europa.eu/food/safety/docs/labelling_legislation_final_report_ew_02_15_284_en.pdf, s. 50.
(7) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.


Rámcová dohoda o rodičovské dovolené
PDF 540kWORD 118k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o uplatňování směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES (2015/2097(INI))
P8_TA(2016)0226A8-0076/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 3 a článek 5 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 8 a 10, čl. 153 odst. 1 písm. i) a článek 157 Smlouvy o fungování Evropské Unie,

–  s ohledem na články 7, 9, 23, 24 a 33 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES,

–  s ohledem na směrnici Rady 2013/62/EU ze dne 17. prosince 2013, kterou se z důvodu změny statusu Mayotte vůči Evropské unii mění směrnice 2010/18/EU, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Bruselu ve dnech 23. a 24. března 2006 (777751/1/06 REV 1),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem: silnější podpora pro sladění profesního, soukromého a rodinného života“ (COM(2008)0635),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. února 2013 nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (C(2013)0778),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2015(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2015 o mateřské dovolené(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(4),

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu z května 2015 nazvanou „Rovnost žen a mužů v oblasti zaměstnání a povolání – posouzení uplatňování směrnice 2006/54/ES v Evropské unii“,

–  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie nazvanou „Mateřská, otcovská a rodičovská dovolená: údaje týkající se délky trvání a kompenzačních sazeb v Evropské unii“,

–  s ohledem na studii Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek nazvanou „Prosazování rodičovské a otcovské dovolené mezi otci“ (Promoting parental and paternity leave among fathers),

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Ustanovení o mateřské dovolené v členských státech EU: délka a příspěvky“ (Maternity leave provisions in the EU Member States: Duration and allowances) (Eurofound, 2015),

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2015 nazvanou „Podpora využívání rodičovské a otcovské dovolené otci v Evropské unii“ (Promoting uptake of parental and paternity leave among fathers in the European Union),

–  s ohledem na studii Komise z února 2015 nazvanou „Uplatňování směrnice 2010/18/EU o rodičovské dovolené ve 33 evropských zemích“ (The Implementation of Parental Leave Directive 2010/18/EU in 33 European Countries),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0076/2016),

A.  vzhledem k tomu, že je dosti nepravděpodobné, že cíl stanovený ve strategii Evropa 2020, jímž je dosáhnout celkové míry zaměstnanosti ve výši 75 %, bude splněn do roku 2020 u žen (v současné době 63,5 %); vzhledem k tomu, že jsou navíc nutná iniciativní politická opatření, která by ženám pomohla zapojit se na trh práce a setrvat na něm, která by zajistila a podpořila jejich návrat – coby matek – na trh práce s cílem získat stabilní a důstojné pracovní místo a za stejných podmínek, jako jsou podmínky platné pro muže, a vzhledem k tomu, že jsou zejména nutná opatření, která prosazují lepší rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem všech rodičů;

B.  vzhledem k tomu, že práce rodičů vykonávaná v rámci péče o rodinu a rodičovské výchovy představuje měřitelný národohospodářský přínos, který má zásadní význam rovněž s ohledem na demografický vývoj v Evropě;

C.  vzhledem k tomu, že směrnice 96/34/ES uznává sladění pracovního a soukromého života jako samostatné téma a směrnice 2010/18/EU stanoví, že všichni zaměstnanci mají právo na čtyři měsíce neplacené rodičovské dovolené, přičemž jeden z těchto měsíců musí být nepřevoditelný; vzhledem k tomu, že zásada rovnosti žen a mužů v zaměstnání je nyní zakotvena v právních předpisech EU; vzhledem k tomu, že profesní rovnost žen a mužů, včetně rovnosti zajišťované na základě rodičovské dovolené, by pomohla splnit cíl 75% zaměstnanosti stanovený ve strategii Evropa 2020 a vyřešit problém, kterým je skutečnost, že ženy jsou více ohroženy chudobou, ale že tato rovnost rovněž představuje měřitelný národohospodářský přínos, který má navíc zásadní význam pro demografický vývoj v Evropě;

D.  vzhledem k tomu, že dostupné údaje potvrzují, že neplacená či málo placená pracovní volna z rodinných důvodů jsou čerpána pouze zřídka a že otcové pouze v malé míře využívají své právo na rodičovskou dovolenou; vzhledem k tomu, že zcela či částečně nepřevoditelná, řádně placená rodičovská dovolená je využívána ve vyváženějším poměru oběma rodiči a pomáhá snižovat diskriminaci žen na trhu práce;

E.  vzhledem k tomu, že smíšený model sestávající z mateřské i otcovské dovolené a ze společné, tj. rodičovské dovolené, umožňuje oběma rodičům, aby se společně řádně rozhodli, jak se svými nároky na dovolenou naloží, a to v nejlepším zájmu svých dětí a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem svých zaměstnání;

F.  vzhledem k tomu, že rodičovská dovolená je dlouhodobě přínosná pro vývoj dítěte; vzhledem k tomu, že v rámci současných veřejných politik v této oblasti se čerpání rodičovské dovolené otci v členských státech EU zvyšuje, ale přesto zůstává nízké, neboť alespoň jeden den této dovolené si vybere pouze 10 % otců; vzhledem k tomu, že naopak 97 % žen čerpá rodičovskou dovolenou, na niž mají nárok oba rodiče;

G.  vzhledem k tomu, že studie nadace Eurofound poukázaly na aspekty, jež ovlivňují využívání rodičovské dovolené otci a k nimž patří výše náhrady, flexibilita systému čerpání dovolené, dostupnost informací, dostupnost a flexibilita zařízení péče o děti a strach z izolace od pracovního trhu v případě čerpání této dovolené; vzhledem k tomu, že mnoho odborníků(5) je toho názoru, že otcové, kteří nastoupí na rodičovskou dovolenou, si vytvoří se svými dětmi lepší vztah a existuje u nich větší pravděpodobnost, že v budoucnu budou hrát při péči o děti aktivnější roli; vzhledem k tomu, že je tudíž nutné se těmito otázkami zabývat;

H.  vzhledem k tomu, že EU jakožto celek čelí závažným demografickým problémům, neboť ve většině členských států porodnost neustále klesá, a vzhledem k tomu, že politiky na podporu rodiny, jež jsou spravedlivé vůči mužům i ženám, by měly zlepšit perspektivy žen na trhu práce a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zmírnit rozdíly mezi ženami a muži, pokud jde o mzdy, důchody a celoživotní výdělky, a kladně ovlivňovat demografický vývoj;

I.  vzhledem k tomu, že podle Eurostatu čerpalo v roce 2010 rodičovskou dovolenou 3 518 600 osob, z nichž pouze 94 800 tvořili muži (2,7 %); vzhledem k tomu, že podle výzkumu nadace Eurofound(6) způsobují rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů závažné ztráty evropským ekonomikám, jež v roce 2013 činily přibližně 370 miliard EUR;

J.  vzhledem k tomu, že by Komise měla společně s členskými státy zavést konkrétní opatření zaměřená na prosazování nové organizace práce prostřednictvím pružnějších modelů, jež dají rodičům pomocí nástrojů na sladění pracovního a soukromého života možnost účinně vykonávat jejich právo na rodičovství; vzhledem k tomu, že tato opatření by mohla přispět ke snižování diskriminace žen a pomoci ženám zapojit se na trh práce, setrvat na něm a vrátit se na tento trh, aniž by na ně byl vyvíjen jakýkoli ekonomický či sociální tlak;

K.  vzhledem k tomu, že kromě zajištění rovnosti žen a mužů a přístupu žen na pracovní trh by rodičovská dovolená měla také rodičům umožnit, aby mohli co nejlépe vykonávat své rodičovské povinnosti;

L.  vzhledem k tomu, že je velmi důležité zajistit, aby ženy měly právo skloubit své zaměstnání s patřičnými právy a právem na mateřství, aniž by za to byly penalizovány, protože ženy jsou nadále nejhůře postiženy a nejvíce diskriminovány; vzhledem k tomu, že příklady této diskriminace zahrnují nátlak zaměstnavatelů při pohovorech na pracovní místa, kdy jsou jim – s cílem ovlivnit jejich rozhodování – kladeny otázky, zda mají děti a kolik jim je let, a rovněž větší zájem zaměstnavatelů o ženy, které děti nemají, a jsou tedy ochotné věnovat „více prostoru“ práci, jakož i rostoucí ekonomický a pracovní tlak na zaměstnané ženy, aby nečerpaly mateřskou dovolenou;

M.  vzhledem k tomu, že jednu z překážek bránících ženám ve vstupu na pracovní trh a v setrvání na něm představuje jejich odpovědnost za péči o postižené děti, které nejsou samostatné a jsou tudíž závislé na ostatních nebo patří ke znevýhodněným skupinám a kategoriím;

N.  vzhledem k tomu, že v případech, kdy neexistují žádná ustanovení upravující čerpání dovolené či kdy jsou stávající ustanovení považována za nedostatečná, mohou hrát důležitou úlohu sociální partneři díky kolektivním smlouvám, neboť mohou stanovit nová ustanovení či aktualizovat ustanovení stávající v oblasti mateřské, otcovské a rodičovské dovolené;

O.  vzhledem k tomu, že rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je základním právem, které by mělo být zcela zapracováno do každého textu EU, jenž by mohl mít na tuto oblast dopad; vzhledem k tomu, že obecněji by měl být kladen větší důraz na důležitost pracovních prostředí, která jsou vstřícná k rodinám;

P.  vzhledem k tomu, že většina členských států EU již splňuje minimální požadavky stanovené ve směrnici 2010/18/EU o rodičovské dovolené a že vnitrostátní ustanovení řady členských států jsou dokonce přísnější než tyto požadavky;

Q.  vzhledem k tomu, že by členské státy měly jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru podporovat modely podnikového sociálního zabezpečení, které vyžadují uplatňování práva na sladění pracovního a soukromého života;

R.  vzhledem k tomu, rozdíly mezi muži a ženami, pokud jde o čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené, poukazují na diskriminaci na základě pohlaví v oblasti péče o děti a účasti žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že opatření, která mají motivovat muže, aby přebírali rovný díl rodinných povinností, dosud v mnoha členských státech nepřinesla uspokojivé výsledky;

S.  vzhledem k tomu, že pokud mají rodiče stejného pohlaví dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, je velmi důležitá adekvátní individuální rodičovská dovolená s kompenzací;

T.  vzhledem k tomu, že ženy, které tím, že si vybírají rodičovskou dovolenou, uplatňují své právo na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, jsou při návratu na pracovní trh stigmatizovány, což vede k tomu, že jejich pracovní podmínky jsou méně příznivé a pracovní smlouvy nejisté;

Provádění směrnice

1.  zdůrazňuje, že ustanovení nezbytná k provedení směrnice 2010/18/EU mají v jednotlivých členských státech různou podobu; domnívá se proto, že při tomto provádění je třeba v plném rozsahu dodržovat platné právní předpisy v oblasti kolektivního vyjednávání mezi sociálními partnery;

2.  domnívá se, že jelikož se všechny členské státy neřídily odděleným či sekvenčním přístupem EU k mateřské a rodičovské dovolené, je klasifikace jednotlivých typů dovolené na úrovni EU obtížná;

3.  připomíná, že tzv. gold-plating (přidávání dodatečných požadavků) ze strany členských států může zvýšit složitost regulace a ve svém důsledku snížit dodržování předpisů; vyzývá členské státy, aby se při provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu vyvarovaly zvyšování administrativní zátěže;

4.  vybízí členské státy, které tak zatím neučinily, aby v přiměřené době poskytly Komisi tabulky umožňující srovnání ustanovení směrnice a prováděcích opatření; je přesvědčen, že je mimořádně důležité, aby členské státy zajistily nezbytné prostředky na inspekce plnění právních předpisů na ochranu rodičovských práv; naléhavě vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala uplatňování směrnice v členských státech s cílem zajistit, aby nedocházelo ke zneužívání přizpůsobivosti, kterou směrnice umožňuje; považuje zásadu sdílení osvědčených postupů za jeden z užitečných prostředků ke splnění těchto cílů;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že v opatřeních k provedení směrnice existují rozdíly v rozsahu uplatňování, které vytvářejí režimy, jejichž výhodnost pro pracovníky se liší například v závislosti na odvětví, v němž jsou zaměstnáni (v celé EU je větší ochrana zajištěna ve veřejném sektoru než v sektoru soukromém, hraje tudíž průkopnickou úlohu), nebo na délce platnosti jejich pracovní smlouvy; za tímto účelem doporučuje přijmout všechna případná opatření, jež umožní řádné a jednotné uplatňování směrnice jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru; zdůrazňuje, že je nutné zajistit všem, tedy mužům i ženám, právo na rodičovskou dovolenou bez jakékoli diskriminace a nezávisle na sektoru, v němž pracují, nebo na typu pracovního vztahu pracujících otců a matek.

6.  vítá skutečnost, že některé členské státy provedly ve svém vnitrostátním právu ustanovení směrnice nad rámec její minimální působnosti, díky čemuž z ní mohou těžit rovněž samostatně výdělečně činné osoby, učňové, páry stejného pohlaví a rodiče adoptovaných dětí;

7.  je pevně přesvědčen o tom, že sociální zabezpečení spadá do oblasti působnosti členských států;

8.  vyzývá členské státy, aby přijímaly sociální politiky orientované na rodiny, které umožní uplatňování veškerých výhod stanovených v této směrnici v případech prodlouženého pobytu rodičů v zahraničí za účelem dokončení mezinárodní adopce;

9.  konstatuje, že více než deset let poté, co členské státy směrnici 96/34/ES provedly ve svém právu, stále přetrvávají rozdíly v čerpání rodičovské dovolené ze strany žen a mužů; konstatuje také, že pokud jde o maximální délku a zákonnou formu rodičovské dovolené a systémy určující příspěvek po dobu jejího čerpání, existují mezi členskými státy velké rozdíly; domnívá se, že otázka výše příspěvku po dobu dovolené je klíčová, má-li být zajištěno, aby z něj měli rodiče s nízkými příjmy a rodiče samoživitelé stejný prospěch jako všichni ostatní rodiče; vítá různá opatření přijímaná s cílem vybízet otce k využití rodičovské dovolené; uznává hodnotu EU jako prostředku, který zaměří pozornost členských států na nutnost jednat a zprostředkovat těm členským státům, jež to potřebují, výměny poradenství a asistence především v oblasti práv na sociální zabezpečení; domnívá se, že Komise by měla navrhnout opatření, která by vybízela otce k většímu využívání rodičovské dovolené, a členské státy by měly prosazovat efektivnějšímu sdílení osvědčených postupů v této oblasti;

10.  konstatuje, že se některé členské státy rozhodly poskytnout přístup k právům na sociální zabezpečení po kratší dobu, než je stanovená maximální doba rodičovské dovolené, čímž se snižuje počet rodičů, kteří tuto maximální dobu skutečné využívají;

11.  vyzývá členské státy, aby společně s Komisí zaručily, že práva, která veřejné politiky na podporu rodiny přiznávají, tedy i rodičovská dovolená, jsou pro všechny stejná, že jsou to tedy individuální práva, na něž mají oba rodiče stejný nárok, a aby tak rodiče podpořily v úsilí o sladění pracovního a soukromého života v nejlepším zájmu jejich dětí; zdůrazňuje, že tato práva by měla být maximálně individualizována, aby tak přispěla ke splnění cíle 75% zaměstnanosti žen a mužů stanoveného ve strategii Evropa 2020 a k prosazování rovnosti žen a mužů; domnívá se, že rodičům by měla být poskytnuta jistá míra flexibility, pokud jde o čerpání rodičovské dovolené, která by v žádném případě neměla být překážkou v plnění cíle 75% zaměstnanosti žen a mužů stanoveného ve strategii Evropa 2020; je toho názoru, že systémy přijímané sociálními partnery by měly prosazovat takové řešení, které zajistí, že podstatná část dovolená bude i nadále nepřevoditelná; podtrhuje, že k oběma rodičům je třeba přistupovat stejně, pokud jde o právo na příjem a délku rodičovské dovolené;

12.  zdůrazňuje, že rodiny s dětmi a rodiče, kteří přerušili svou profesní dráhu, aby vychovávali děti, se musí vyrovnat nejen s nižším příjmem, ale i vyššími výdaji a příliš malým oceněním rodičovské úlohy;

13.  poukazuje na flexibilitu, kterou směrnice poskytuje členským státům při stanovování podoby rodičovské dovolené, tj. dovolené v rozsahu plného či zkrácené pracovního úvazku, i při stanovování pracovních období či předběžného oznamování coby podmínky pro povolení této dovolené; všímá si, že v některých členských státech nejsou do těchto opatření zahrnuti pracovníci s nestandardními smlouvami, například se smlouvou na dobu určitou(7) a smlouvou bez stanovení pracovní doby(8), a je znepokojen zneužíváním tohoto typu pracovních smluv; bere na vědomí iniciativy členských států, jejichž účelem je poskytnout pracovníkům v tomto rámci maximální flexibilitu, aby rodičovská dovolená odpovídala jejich pracovní a soukromé situaci, je však přesvědčen, že cílem veškerých opatření by mělo být větší využívání rodičovské dovolené;

14.  konstatuje, že návrat do práce po rodičovské dovolené může být obtížnou a stresující situací jak pro rodiče, tak pro dítě; vyzývá členské státy, aby přijaly politiky zaměřené na rodiny, které budou umožňovat hladký a postupný návrat do práce a celkové optimální sladění pracovního života s životem soukromým, a aby současně uvažovaly o podpoře práce na dálku, práce z domova a tzv. smart working (flexibilní a autonomní tak, aby tyto politiky neznamenaly pro zaměstnance další zátěž;

15.  vyzývá členské státy, aby při navrhování svých opatření zajistily také jistotu plánování pro podniky a aby zvláštní pozornost v tomto ohledu věnovaly potřebám nejmenších, malých a středních podniků;

16.  vyzývá Komisi, aby zlepšila a posílila ustanovení směrnice 2010/18/EU týkající se podmínek způsobilosti k rodičovské dovolené pro rodiče postižených dětí nebo dětí s dlouhodobými vážnými onemocněními a podrobných pravidel pro udělení této dovolené a aby vzala současně v potaz osvědčené postupy z členských států (zvýšení věkové hranice dítěte pro způsobilost k rodičovské dovolené nebo dovolené na péči o děti, snazší přístup ke zkrácenému úvazku po návratu do práce, prodloužení dovolené apod.);

17.  zdůrazňuje, že je nutné zaručit příhodné podmínky pro návrat do práce lidem, kteří čerpali rodičovskou dovolenou, zejména pokud jde o návrat na stejné pracovní místo nebo na rovnocenné či srovnatelné místo podle pracovní smlouvy nebo pracovního vztahu zaměstnance, o změny pracovní doby nebo organizace pracovních postupů po návratu do práce (včetně povinnosti zaměstnavatele odůvodnit případné odmítnutí takové změny), aby tito lidé mohli využívat nároku na dobu věnovanou vzdělávání, na ochranu před propuštěním nebo méně příznivým zacházením v důsledku žádosti o rodičovskou dovolenou nebo jejího čerpání a na dobu ochrany po návratu do práce, během níž by se mohli opět zařadit do pracovního procesu;

Za účinnou směrnici, která řeší problém rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem

18.  bere na vědomí skutečnost, že Komise stáhla návrh směrnice o mateřské dovolené, i fakt, že v této fázi a s ohledem na plán nazvaný „Nový začátek s cílem řešit problém rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kterému čelí pracující rodiny“ nemá v úmyslu zveřejnit závěrečnou zprávu o provádění směrnice o rodičovské dovolené; žádá Komisi, aby znovu předložila ambiciózní návrh, který skutečně umožní lepší soulad mezi rodinným a pracovním životem, a aby přitom respektovala zásadu subsidiarity;

19.  je přesvědčen, že politické diskuse by se měly rovněž zaměřit na řadu nelegislativních iniciativ, jejichž cílem by byly společné kroky s členskými státy a občanskou společností za účelem zdůraznění úlohy rodičů a podpory sladění pracovního a soukromého života;

20.  je přesvědčen, že by měla být vzata v úvahu široce pojatá nelegislativní iniciativa na podporu sladění pracovního a rodinného života v členských státech;

21.  má za to, že vzhledem k provázanosti různých režimů dovolených z rodinných důvodů by měl být na úrovni EU ve spolupráci se sociálními partnery zajištěn soulad mezi různými zněními předpisů s cílem poskytnout rodinám vyhlídky na dovolené odpovídající životnímu cyklu a prosazovat rovnoměrnější sdílení povinností mezi ženami a muži; naléhavě vyzývá Komisi, aby za tímto účelem zvážila uplatnění doložky o přezkumu, která je součástí právních předpisů EU v oblasti rodičovské dovolené; domnívá se, že jsou nutné jasněji formulované právní předpisy, jejichž prostřednictvím se odstraní složitost, zlepší dodržování a zajistí ochrana pracovníků;

22.  domnívá se, že by měla být přijata účinnější opatření s cílem podněcovat k rovnoprávnějšímu rozdělení rodinných povinností mezi muže a ženy;

23.  poukazuje na to, že uspokojivá úprava rodičovské dovolené je úzce spjata s přiměřenou výší příspěvku; konstatuje, že v případech, kdy neexistují žádná ustanovení upravující čerpání dovolené či kdy jsou stávající ustanovení považována za nedostatečná, mohou hrát důležitou úlohu sociální partneři prostřednictvím kolektivních smluv, neboť mohou stanovit nová ustanovení či aktualizovat ustanovení stávající v oblasti mateřské, otcovské a rodičovské dovolené; žádá členské státy, aby po dohodě se sociálními partnery přehodnotily své systémy finančních náhrad v době rodičovské dovolené s cílem dosáhnout takové výše, která by byla pobídkou k nahrazení přiměřeného a důstojného příjmu a rovněž by motivovala muže k čerpání rodičovské dovolené po delší dobu, než je minimální doba zaručená uvedenou směrnicí;

24.  domnívá se, že k dosažení souladu mezi pracovním a soukromým životem, jenž by byl vyvážený z hlediska žen i mužů, je nezbytné prosazovat individualizaci práva na dovolenou a vyrovnávací opatření zaměřená na podporu úlohy otců;

25.  žádá Komisi a sociální partnery, aby v zájmu zlepšení souladu mezi pracovním a soukromým životem zvážili možnost přiměřeného prodloužení minimální délky rodičovské dovolené ze čtyř na šest měsíců;

26.  zdůrazňuje, že lepší koordinace, soudržnost a dostupnost systémů dovolené v členských státech (mateřské, otcovské a rodičovské) zvyšuje míru čerpání těchto typů dovolené a jejich celkovou účinnost; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné a naléhavě nutné navrhnout směrnici EU o minimálně dvoutýdenní otcovské dovolené;

27.  zdůrazňuje, že je nezbytné prodloužit období, během kterého mohou oba rodiče uplatnit své právo na rodičovskou dovolenou; vyzývá Komisi a sociální partnery, aby zvýšili věkový limit dítěte, do něhož lze čerpat rodičovskou dovolenou, a aby vzali rovněž v potaz to, že možnost čerpat rodičovskou dovolenou by v případě rodičů, kteří se starají o děti se zdravotním postižením či dlouhodobým onemocněním, měla být prodloužena nad věkovou hranici dítěte určenou danou směrnicí;

28.  vyzývá členské státy a sociální partnery, aby řešili velký počet překážek bránících v návratu do práce po dlouhé rodičovské dovolené, a zabránili tak tomu, že v důsledku čerpání této dovolené může hrozit vyloučení z trhu práce; v této souvislosti připomíná, že rovnosti žen a mužů lze dosáhnout pouze prostřednictvím spravedlivé redistribuce placené a neplacené práce, jakož i pracovních, rodinných a pečovatelských povinností;

29.  vybízí členské státy, aby i nadále usilovaly o větší sbližování, pokud jde o sdílení osvědčených postupů v oblasti sladění pracovního a rodinného života, a zaměřily se zejména na politiky, které pomáhají matkám zapojit se na trhu práce, setrvat na něm a vrátit se na tento trh a otcům podílet se rodinném životě a které zvyšují čerpání rodičovské dovolené ze strany otců; vybízí Komisi a členské státy, aby tyto kroky sledovaly a podporovaly;

30.  domnívá se, že v zájmu dosažení barcelonských cílů by členské státy, které využívají finanční podporu z různých nástrojů EU, měly vedle legislativních opatření prosazujících rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, klást důraz na zavádění vysoce kvalitních, cenově přístupných a dostupných služeb péče o děti podporujících začlenění, jež by byly k dispozici od okamžiku, kdy se rodič rozhodne k návratu na trh práce, a že zvláštní pozornost by se měla věnovat chudým rodinám a rodinám, kterým hrozí sociální vyloučení;

31.  vyzývá členské státy, aby zvyšovaly povědomí rodičů o prospěšnosti zapojování dětí i rodičů do programů předškolní výchovy a péče; vyzývá členské státy, aby přizpůsobily kritéria navrhování a výběru vysoce kvalitních služeb předškolní výchovy a péče podporujících začlenění stále větším změnám ve způsobu práce, čímž pomohou rodičům dostát jejich pracovním závazkům či najít si zaměstnání a zároveň mít na zřeteli nejlepší zájmy dítěte;

32.  věří, že integrovaný přístup k rovnosti mužů a žen, včetně politik usilujících o překonání stereotypních rolí žen a mužů, by společně s aspektem souladu mezi pracovním a soukromým životem zapracovaným do všech budoucích iniciativ EU danému procesu přinesl soudržnost a transparentnost a napomohl by zajistit podporu genderově vyrovnaného sladění pracovního a soukromého života; vyzývá Komisi a členské státy, aby v celé společnosti zvyšovaly povědomí o právech a právních krocích souvisejících se sladěním pracovního a soukromého života;

33.  v této souvislosti vyzývá Komisi, aby vyhodnotila pozitivní dopad iniciativ, které se týkají zlepšení souladu mezi pracovním a soukromým životem, s cílem přerozdělit rodinné, pečovatelské a domácí povinnosti a rozšířit zvláštní odpovědnost osob pečujících o děti postižené, závislé nebo patřící ke znevýhodněným kategoriím či skupinám;

o
o   o

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0068.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0218.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0207.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0351.
(5) http://www.oecd.org/gender/parental-leave-where-are-the-fathers.pdf
(6) https://www.eurofound.europa.eu/news/news-articles/social-policies/international-womens-day-2016-the-campaign-for-equality-continues
(7) Peter Moss, the 10th International Review of Leave Policies and Related Research 2014 (10. Mezinárodní přezkum politik týkajících se dovolených a související výzkum), červen 2014, str. 39.
(8) https://www.cipd.co.uk/binaries/zero-hours-contracts_2013-myth-reality.pdf


Prevence obchodování s lidmi a boj proti němu
PDF 576kWORD 188k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o provádění směrnice 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí z hlediska rovnosti žen a mužů (2015/2118(INI))
P8_TA(2016)0227A8-0144/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 79 a 83 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 3, 5 a 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979, a zejména na článek 6, jehož cílem je bojovat proti všem formám obchodování se ženami a využívání prostituce žen,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010) a na hodnotící konferenci Peking +20,

–  s ohledem na protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, z roku 2000, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, a zejména na mezinárodně dohodnutou definici obchodování s lidmi v něm uvedenou,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989 a na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte(1),

–  s ohledem na úmluvu z Ovieda o lidských právech a biomedicíně,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu o adopci,

–  s ohledem na společný komentář OSN ke směrnici EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, který volá po nutnosti poskytnout mezinárodní ochranu obětem obchodování s lidmi způsobem citlivým z hlediska pohlaví;

–  s ohledem na úmluvu MOP č. 29 o nucené nebo povinné práci, jejíž článek 2 definuje nucenou práci,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a na doporučení Rady Evropy v této oblasti,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2219 ze dne 25. listopadu 2015 o Agentuře Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL) a o zrušení rozhodnutí Rady 2005/681/SVV(2);

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí(6),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány(7),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“ (COM(2012)0286),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Zpráva z poloviny období o provádění strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi“ (SWD(2014)0318),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na situační zprávu Europolu: obchodování s lidmi v EU“ (únor 2016),

–  s ohledem na zprávu Eurostatu „Obchodování s lidmi“, vydání z roku 2015,

–  s ohledem na posouzení uplatňování směrnice 2011/36/EU v Evropské unii, které vypracovalo generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby,

–  s ohledem na studii o hledisku pohlaví při obchodování s lidmi, kterou zadala Komise, 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o pohlavním vykořisťování a prostituci a jejich dopadu na rovnost žen a mužů(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(10),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0144/2016),

A.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi představuje hrubé porušení základních práv obsažených v čl. 5 odst. 3 Listiny základních práv EU a porušení lidské důstojnosti a fyzické a psychické integrity oběti, způsobuje vážné poškození často na celý zbytek života a představuje závažnou formu, převážně organizované, trestné činnosti, která se řídí vysokou poptávkou a zisky odhadovanými na zhruba 150 miliard USD ročně(11) a narušuje právní stát; vzhledem k tomu, že rozdíly mezi právními předpisy v členských státech zásadně usnadňují organizovanou trestnou činnost, riziko stíhání je stále příliš malé a sankce udělované za účelem odrazení od trestné činnosti jsou ve srovnání s potenciálně vysokými zisky nedostačující;

B.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je definováno v článku 2 směrnice 2011/36/EU jako najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob, včetně výměny či předání kontroly nad těmito osobami, za použití hrozeb, síly či jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování; vzhledem k tomu, že vykořisťování zahrnuje přinejmenším využívání jiných osob k prostituci nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucenou práci nebo služby, včetně žebrání, otroctví či praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání orgánů;

C.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi má mnoho různých forem a jeho oběti lze nalézt v různých zákonných a nezákonných činnostech, mimo jiné včetně zemědělství, zpracování potravin, sexuálního průmyslu, domácí práce, výroby, péče, úklidu, práce v jiných odvětvích (zejména v odvětví služeb), žebrání, trestné činnosti, nuceného sňatku, sexuálního vykořisťování děti online, nezákonných osvojení a obchodu s lidskými orgány;

D.  vzhledem k tomu, že podle společného komentáře OSN ke směrnici EU nazvané „Přístup založený na lidských právech“ z roku 2011 řada agentur OSN připomíná, že „je třeba vzít na vědomí obchodování se ženami i muži a zabývat se podobnými a rozdílnými zkušenostmi žen a mužů ve vztahu ke zranitelným místům a porušením“;

E.  vzhledem k tomu, že stávající uprchlická krize poukázala na nedostatek vhodných nástrojů na evropské úrovni, které by umožňovaly společný boj proti obchodování s lidmi, zejména obchodování zaměřeného na sexuální vykořisťování žen a dětí;

F.  vzhledem k tomu, že jedna univerzální strategie není účinná a že proti různým formám obchodování s lidmi, například obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, vykořisťování pracovní síly a obchodování s dětmi, je nezbytné bojovat pomocí zvláštních a individuálních politických opatření;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/36/EU (dále jen směrnice) by měla být oceňována za svůj přístup zaměřený na lidská práva a na oběti, jelikož na základě mezinárodního práva přiznává obětem určitá práva a služby bez ohledu na jejich ochotu či schopnost podílet se na trestním řízení (ve smyslu čl. 11 odst. 3 uvedené směrnice);

H.  vzhledem k tomu, že poskytování všech podpůrných služeb obětem obchodování s lidmi musí být skutečně bezpodmínečné a musí zajistit, že nebude docházet k další viktimizaci;

I.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je na jedné straně důsledkem celosvětových ekonomických a sociálních nerovností a na druhé straně jej zhoršuje ekonomická, společenská a vzdělávací nerovnost mezi ženami a muži;

J.  vzhledem k tomu, že statistiky z poslední doby ukazují, že většina obětí obchodování s lidmi jsou ženy; vzhledem k tomu, že pohlaví samo o sobě nevede nutně ke zranitelnosti a že existuje mnoho faktorů, které přispívají k vytvoření situace zranitelnosti žen a dívek, jako je chudoba, sociální vyloučení, sexismus a diskriminace;

K.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky tvoří 80 % registrovaných obětí obchodování s lidmi(12), což lze částečně vysvětlit strukturálním násilím a diskriminací vůči ženám a dívkám;

L.  vzhledem k tomu, že poptávka po ženách, dívkách, mužích a chlapcích v odvětví prostituce je rozhodujícím faktorem zvyšujícím obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování; a vzhledem k tomu, že poptávka po levné práci a neschopnost vymáhat dodržování pracovních práv jsou faktory zvyšujícími obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování;

M.  vzhledem k tomu, že tolerance společnosti vůči nerovnostem mezi ženami a muži a násilí na ženách a dívkách a nedostatečné povědomí veřejnosti o problematice obchodování s lidmi vedou k zachování permisivního prostředí, pokud jde o obchodování s lidmi;

N.  vzhledem k tomu, že výskyt těch druhů prostituce, kde lze najít oběti obchodování s lidmi nejčastěji, jako je například pouliční prostituce, se snížil v zemích, které obchodování se sexem a činnosti vytvářející zisky z prostituce druhých trestně stíhají;

O.  vzhledem k tomu, že obchodování se ženami, dívkami, muži a chlapci pro účely sexuálního vykořisťování kleslo v zemích, v nichž je trestně stíhána poptávka, a to i kuplířství a kupování sexuálních služeb;

P.  vzhledem k tomu, že menšinové a přistěhovalecké skupiny, například Romové, tvoří neúměrně vysoký počet obětí obchodování s lidmi v důsledku toho, že jsou společensky a ekonomicky marginalizovány;

Q.  vzhledem k tomu, že očekávání a diskriminace na základě pohlaví škodí všem, přičemž muži jsou méně ochotni přiznat, že se stali obětí vykořisťování;

R.  vzhledem k tomu, že ekonomickým a sociálním posílením postavení žen a menšinových skupin by se snížila jejich zranitelnost a riziko, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi;

S.  vzhledem k tomu, že identifikace obětí zůstává trvalou výzvou, a vzhledem k tomu, že za účelem pomoci obětem obchodování s lidmi a stíhání a následného odsouzení obchodníků je třeba posílit podporu a ochranu obětí, včetně jejich práva legálně pobývat a pracovat v členském státě, do kterého byly v rámci obchodu dopraveny, a zlepšit jejich přístup ke spravedlnosti a odškodnění;

T.  vzhledem k tomu, že děti tvoří přibližně 16 %(13) registrovaných obětí obchodování s lidmi, přičemž dívky tvoří až 13 %(14), a vzhledem k tomu, že jsou obzvláště zranitelné, neboť dětské oběti čelí závažné a trvalé fyzické, psychické a emocionální újmě;

U.  vzhledem k tomu, že 70 % identifikovaných obětí obchodování s lidmi a 70 % předpokládaných obchodníků s lidmi v EU představují občané EU a že většinu hlášených obětí sexuálního vykořisťování tvoří státní příslušnice členských států EU ze střední a východní Evropy(15); vzhledem k tomu, že v zájmu lepší identifikace všech obětí obchodování s lidmi je třeba při vypracovávání identifikačních systémů zohlednit statistické informace;

V.  vzhledem k tomu, že většinu registrovaných obětí tvoří ženy a dívky, které se staly oběťmi obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, a společně tvoří až 95 % obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování(16); vzhledem k tomu, že obchodování je formou násilí páchaného na ženách a dívkách;

W.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je složitý fenomén nadnárodní povahy, proti kterému lze účinně bojovat pouze tehdy, pokud orgány a instituce EU a členské státy budou pracovat společně a koordinovaně, abychom se vyvarovali situace, kdy si zločinecké skupiny a jednotlivci využívající slabin trestních systémů jednotlivých členských států vybírají místo s výhodnějším soudním řízením (tzv. forum shopping), a pokud se budou zaměřovat zejména na určení a ochranu potenciálních a skutečných obětí z uceleného mezirezortního pohledu; vzhledem k tomu, že existuje jasný rozdíl mezi obchodováním s lidmi a převaděčstvím, ale měla by být věnována zvláštní pozornost žadatelům o azyl, uprchlíkům, migrantům a jiným zranitelným skupinám, především dětem, nezletilým osobám bez doprovodu a ženám, jelikož čelí mnohonásobným rizikům a jsou obzvláště zranitelní vůči vykořisťování a další viktimizaci;

X.  vzhledem k tomu, že o obchodování s lidmi často panuje představa, že jej provádí jen organizované zločinecké skupiny, ale ve skutečnosti ho mohou provádět i rodinní příslušníci oběti, její přátelé, příbuzní, partneři a obyčejní zaměstnavatelé;

Y.  vzhledem k tomu, že většina (70 %) podezřelých, stíhaných a odsouzených obchodníků jsou muži, ačkoli pachatelky ženského pohlaví tvoří velkou menšinu (29 %) a mohou hrát v rámci obchodování s lidmi(17) významnou úlohu, zejména v případě obchodování s dětmi;

Z.  vzhledem k tomu, že mají-li být právní předpisy pro boj proti obchodování s lidmi účinné, musí je provázet jasný kulturní posun od kultury beztrestnosti ke kultuře nulové tolerance vůči obchodování;

AA.  vzhledem k tomu, že oběti často nemají informace o svých právech a o tom, jak je účinně uplatňovat;

AB.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi se jako koncepce liší od otroctví a širších diskusí o vykořisťování; vzhledem k tomu, že ne všechny způsoby vykořisťování lze posuzovat jako obchodování s lidmi;

Obecné posouzení opatření přijatých při provádění směrnice k řešení hlediska pohlaví při obchodování s lidmi

1.  bere na vědomí, že směrnice 2011/36/EU měla být provedena do vnitrostátních právních předpisů členských států k 6. dubnu 2013 a že všechny členské státy s výjimkou jednoho oznámily Komisi, že tuto směrnici do vnitrostátního práva provedly;

2.  vyzývá členské státy, aby urychlily plné a správné prosazování směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí;

3.  zdůrazňuje, že právní a politický rámec EU uznává, že obchodování s lidmi je genderově specifický jev, a vyzývá členské státy, aby přijaly genderově specifická opatření(18); připomíná, že článek 1 směrnice zdůrazňuje nutnost přijmout k obchodování s lidmi přístup, který bere ohled na hledisko pohlaví; zdůrazňuje, že ženy a muži a rovněž dívky a chlapci jsou ohroženi různými způsoby a stávají se často oběťmi obchodu pro odlišné účely, a že opatření v oblasti prevence, pomoci a podpory by proto měla zohledňovat pohlaví; dále zdůrazňuje, že strategie EU označuje násilí páchané na ženách a genderovou nerovnost za jednu z klíčových příčin obchodování a stanoví řadu opatření, jak genderový rozměr obchodování řešit;

4.  konstatuje, že Komise je povinna zveřejňovat zprávy týkající se různých aspektů provádění této směrnice; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že tyto zprávy budou dodány pozdě, protože tato skutečnost vysílá znepokojivý signál ohledně jejich priority z hlediska vymáhání práva; vyzývá Komisi, aby splnila povinnost předkládat zprávy a harmonogram uvedený ve směrnici;

5.  připomíná povinnost Komise, která jí vyplývá na základě čl. 23 odst. 1 směrnice 2011/36/EU, předložit v dubnu 2015 zprávu Parlamentu a Radě obsahující posouzení, do jaké míry přijaly členské státy opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí; zdůrazňuje, že tato ohlašovací povinnost nebyla splněna podle harmonogramu;

6.  zdůrazňuje, že při provádění právních předpisů EU zaměřených proti obchodování s lidmi musí být důsledně monitorováno hledisko pohlaví, a vyzývá Komisi, aby tuto záležitost dále sledovala ve svém hodnocení dodržování a provádění této směrnice ze strany členských států;

7.  oceňuje dobrou práci, kterou odvádí úřad koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi při prohlubování znalostí a shromažďování důkazů o různých aspektech obchodování s lidmi, včetně výzkumu hlediska pohlaví a zvláštní zranitelnosti dětí; domnívá se však, že v zájmu zrychlení reakce EU na obchodování s lidmi by jeho mandát mohl být rozšířen;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že orgány činné v trestním řízení v jednotlivých členských státech nevyužívají v plné míře schopností Europolu, přitom by mohly zvýšit sdílení informací s Europolem tak, aby bylo možné propojit vyšetřování v různých členských státech a vytvořit si širší zpravodajský obraz o nejhrozivějších sítích organizované trestné činnosti, které jsou v EU aktivní;

9.  vítá skutečnost, že Komise vytvořila internetové stránky pro boj proti obchodování s lidmi, které obsahují databázi projektů, jež jsou v EU a dalších zemích finančně podporovány ze strany EU, dále aktuální informace o právních a politických nástrojích EU, opatřeních pro boj proti obchodování s lidmi v členských státech, možnostech financování a iniciativách EU;

10.  zdůrazňuje, že je důležité mít jasné souvislé informace pro oběti a pracovníky v první linii, kteří se mohou dostat do kontaktu s oběťmi, pro bezpečnostní síly, soudní orgány, policii a sociální služby, včetně informací o právech, pokud jde o pomoc v nouzi, lékařskou péči, povolení k pobytu, zaměstnanecká práva, přístup k soudům a právníkům, možnost, jak se domáhat zjednání nápravy, a o zvláštní práva dítěte atd.;

11.  zdůrazňuje, že je rovněž důležité věnovat větší pozornost zprostředkovatelům, dodavatelům a subdodavatelům na trhu práce a zaměstnaneckým agenturám, zejména pak ve velmi rizikových odvětvích, a spatřovat v tomto způsob, jak předcházet obchodování s lidmi, zejména za účelem vykořisťování pracovní síly, ale také za účelem sexuálního vykořisťování, které se schovává za smlouvami označovanými jako smlouvy týkající se hotelových služeb, pohostinství a poskytování osobních služeb;

12.  zdůrazňuje, že v právním a politickém rámci EU o obchodování s lidmi se prolíná vnitřní a vnější rozměr, a uznává, že činnost zaměřená na boj proti obchodování, které je závažným porušováním lidských práv, představuje jasný cíl vnější činnosti EU; zdůrazňuje rovněž, že pro obchodování v rámci EU jsou často zeměmi původu nebo tranzitu země mimo EU a že obchodování jakožto nezákonná přeshraniční činnost je důležitou oblastí, na níž je třeba spolupracovat s nečlenskými zeměmi Společenství; vítá v této souvislosti skutečnost, že Komise a Evropská služba pro vnější činnost vypracovaly na žádost Rady společný balíček obsahující informace o činnostech, které byly v rámci boje proti obchodování s lidmi uskutečněny v prioritních zemích a regionech, a rovněž seznam nástrojů, jež mají EU a členské státy k dispozici, včetně vnějších politik, jež se zabývají problematikou obchodování s lidmi, a projektů v této oblasti, které jsou finančně podporovány EU a členskými státy; vyzývá členské státy, aby v boji proti obchodování s lidmi spolupracovaly s Komisí a ESVČ;

13.  domnívá se, že žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti jsou obzvláště vystaveni riziku obchodování s lidmi a že by měla být věnována zvláštní pozornost obchodování s ženami, dětmi a jinými zranitelnými skupinami; vyzývá Komisi a členské státy, aby prošetřily souvislost mezi rostoucím počtem přicházejících uprchlíků a obchodováním s lidmi; vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci, včetně spolupráce v hotspotech, s cílem rozpoznat potenciální oběti a využít veškeré prostředky k boji proti obchodníkům s lidmi a převaděčům, a to i zlepšení sběru údajů a zajištěním dodržování stávajících norem ochrany; připomíná roli agentur a sítí EU při včasné identifikaci obětí na hranicích EU a v boji proti obchodování s lidmi a zdůrazňuje v této souvislosti nutnost větší spolupráce mezi Europolem, Eurojustem, vnitrostátními orgány a třetími zeměmi a také prostřednictvím ECRIS; požaduje navýšení zdrojů pro agentury působící v oblasti SVV, aby bylo možno jmenovat pracovníky agentur, kteří absolvovali odbornou přípravu v genderové oblasti, a to zejména v těch členských státech, které se potýkají se zvýšenou mírou smíšených migračních toků; zdůrazňuje, že nový přístup založený na hotspotech, který je nastíněn v programu pro migraci, by se neměl omezovat pouze na rychlé zpracování a odstranění nevyřízených záležitostí, ale měl by se zabývat také aspekty boje proti obchodování s lidmi s cílem zajistit účinný systém odkazování potenciálních obětí na místa, kde se jim může dostat pomoci;

14.  vyzývá členské státy, aby kriticky posoudily svou registraci uprchlíků a související struktury služeb a péče, protože tato skupina, zejména nezletilé osoby bez doprovodu, je velmi zranitelná vůči vykořisťování zločineckými skupinami a následnému obchodování s lidmi;

15.  domnívá se, že je třeba více zvážit situaci obětí z řad transgender osob, které jsou kvůli své genderové identitě často vystaveny diskriminaci, stigmatizaci a hrozbám násilí; domnívá se, že transgender osoby by měly být považovány za zranitelnou skupinu, neboť jsou obzvláště náchylné k tomu, aby padly do rukou obchodníků s lidmi; domnívá se, že členské státy by tento faktor zranitelnosti měly zohlednit při provádění individuálních posouzení rizik, aby zajistily, že obětem obchodování se dostane náležité ochrany a péče; vyzývá členské státy, aby úředníkům, u kterých existuje pravděpodobnost, že se dostanou do styku s oběťmi nebo potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, zajistily náležitou odbornou přípravu, jež se bude zabývat specifickou situací obětí z řad transgender osob, tak aby byli schopni je aktivněji rozpoznat a přizpůsobit asistenční služby jejich potřebám;

Zohlednění hlediska pohlaví v prevenci obchodování s lidmi

16.  zdůrazňuje, že podle článku 11 směrnice mají členské státy povinnost vytvořit ve spolupráci s příslušnými podpůrnými organizacemi vhodné mechanismy, jejichž cílem je oběti včas rozpoznat a poskytnout jim pomoc a podporu; zdůrazňuje, že je zapotřebí přístup založený na čtyřech klíčových taktikách: prevence, trestní stíhání, ochrana obětí a víceúrovňové partnerství;

17.  vyzývá členské státy, aby bojovaly s beztrestností, trestně stíhaly obchodování s lidmi a zajistily, že pachatelé budou postaveni před soud a budou posíleny sankce; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby ratifikovaly veškeré příslušné mezinárodní nástroje, dohody a právní závazky, které zvýší účinnost boje proti obchodování s lidmi a zlepší jeho koordinaci a soudržnost, včetně Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

18.  požaduje soudržný přístup k trestnímu stíhání trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi a dále žádá členské státy, aby zintenzivnily svá vyšetřování a trestní stíhání; požaduje v tomto ohledu, aby členské státy zvýšily přeshraniční spolupráci a spolupráci s příslušnými agenturami EU;

19.  připomíná, že ženy a děti mohou být přinuceny k sexuálním službám výměnou za ochranu, aby přežily a pokročily na své migrační cestě a aby si zajistily základní obživu; zdůrazňuje, že ženy a děti, které se uchýlí k sexu za účelem přežití, nejsou považovány za oběti obchodování s lidmi, a proto jim nemůže být poskytnuta nezbytná pomoc;

20.  zdůrazňuje, že za účelem prevence obchodování s lidmi a převaděčství osob je důležité vytvořit bezpečné a legální migrační prostředky pro ženy a děti (např. humanitární víza); zdůrazňuje, že je rovněž důležité, aby cílové země zajistily, aby migrantky, kterým byl v cílové zemi udělen legální trvalý pobyt, měly přístup k jazykové výuce a dalším formám sociálního začlenění, zejména ke vzdělání a odborné přípravě, s cílem umožnit jim uplatňování jejich občanských práv;

21.  vyzývá členské státy, aby využívaly řádně strukturované techniky vedení pohovoru s obětí, které napomohou k získání přesné rekonstrukce událostí, aniž by přitom oběti byly vystaveny psychologickému nátlaku, neboť jsou již tak vyděšené a zmatené;

22.  zdůrazňuje, že veškeré snahy týkající se boje proti obchodování s lidmi musí nalézt rovnováhu mezi zaměřením na trestní stíhání a odpovědností za ochranu obětí; konstatuje, že podpora poskytovaná obětem hraje důležitou roli v prevenci obchodování s lidmi, neboť oběti, kterým byla poskytnuta správná podpora, jsou spíše schopny se zotavit z traumatu svých zkušeností, pomáhat při trestním stíhání pachatelů, napomáhat s přípravou programů prevence a s vytvářením koncepcí a lépe se vyhnou riziku, že se znovu stanou obětí obchodování s lidmi;

23.  zdůrazňuje, že internet hraje v usnadňování obchodování s lidmi klíčovou úlohu, a stává se tak další výzvou v boji proti této závažné formě organizované trestné činnosti; odsuzuje skutečnost, že internet je čím dál častěji využíván za účelem získávání obětí v EU i mimo ni prostřednictvím nepravdivých pracovních nabídek, přičemž propagaci provádějí vykořisťované oběti, a za účelem výměny informací mezi zločineckými sítěmi; vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich politiky boje proti obchodování s lidmi to budou brát v úvahu a že se při úsilí zaměřeném na prosazování práva v oblasti počítačových technologií využijí odborné znalosti v oblasti rovnosti žen a mužů, které jsou potřebné k předcházení a účinnému boji proti všem formám této trestné činnosti, především v souvislosti s obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování; zdůrazňuje, že k šíření osvědčených postupů v boji proti obchodování s lidmi a ke zvyšování osvěty o rizicích obchodování s lidmi a varování potenciálních obětí by měly být používány rovněž nové technologie, sociální média a internet; v této souvislosti žádá Komisi, aby více prošetřila roli internetu v obchodování s lidmi a řádně informovala Parlament;

24.  vyjadřuje politování nad tím, že identifikace obětí zůstává jedním z nejobtížnějších a nejméně úplných aspektů provádění, ale zdůrazňuje, že se tím nijak nesnižuje odpovědnost členských států za ochranu těchto zranitelných osob; zdůrazňuje, že vzhledem k nátlakovému a klamavému charakteru tohoto trestného činu se může stát, že oběti nebudou schopné rozpoznat svou vlastní zranitelnost; zdůrazňuje, že činnosti, jež jsou oběti obchodování s lidmi nuceny vykonávat, jsou v některých členských státech považovány za trestné činy, což v některých případech poškozuje důvěru mezi oběťmi a orgány; připomíná, že směrnice 2011/36/EU zakazuje trestní stíhání obětí obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly články 11 až 17 směrnice 2011/36/EU týkající se ochrany a podpory obětí způsobem citlivým z hlediska pohlaví (především prostřednictvím zvýšení počtu útulků pro oběti a posílení programů pro jejich opětovné začlenění do společnosti) a aby plně provedly směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, s cílem zajistit skutečnou podporu a pomoc obětem obchodování s lidmi, včetně práva pobývat v členském státě, do kterého byly v rámci obchodu dopraveny, a mít přístup na jeho trh práce; zdůrazňuje, že tato ustanovení by neměla být podmíněna tím, že oběť podá trestní oznámení nebo bude spolupracovat při kriminálním vyšetřování; vyzývá Komisi, aby posílila výměnu osvědčených postupů v oblasti ochrany obětí;

25.  zdůrazňuje, že nevládní organizace a jednotlivci zabývající se pomocí obětem obchodování s lidmi a jejich ochranou by neměli být odpovědnými za žádný trestný čin;

26.  je silně kritický vůči skutečnosti, že využívání služeb obětí obchodování s lidmi není doposud ve všech členských státech posuzováno jako trestný čin, ale uznává, že ze soudního hlediska je obtížné vědomost prokázat, a domnívá se, že by to představovalo důležitý krok směrem k uznání závažnosti této trestné činnosti a k zajištění skutečného rámce pro prevenci obchodování s lidmi a pro zastavení kultury beztrestnosti;

27.  vyzývá členské státy, aby zavedly tvrdé trestní sankce za trestné činy obchodování s lidmi, moderního otroctví a vykořisťování a aby zařadily mezi trestné činy vědomé využívání služeb poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi, včetně obětí obchodování s lidmi za účelem prostituce, zneužívání prostituce jiných osob nebo jiné formy pohlavního vykořisťování, nucené práce či služeb, včetně žebrání, otroctví či praktik podobných otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání lidských orgánů; bere na vědomí nízký počet trestních stíhání a odsouzení za trestný čin obchodování s lidmi na vnitrostátní úrovni;

28.  konstatuje, že hlavním zdrojem informací pro registraci obětí je policie, což ukazuje na nutnost dostatečných lidských a finančních zdrojů, včetně cíleného a specializovaného školení pro orgány činné v trestním řízení, a větší genderové rovnováhy mezi zaměstnanci; zdůrazňuje skutečnost, že registrace obětí obchodování s lidmi prostřednictvím vězení a zadržovacích středisek v některých členských státech poukazuje na nedostatky v systému a ve znalostech zainteresovaných pracovníků; trvá na tom, že členské státy EU musí účinně prosazovat právní předpisy bojující proti obchodování s lidmi, a rovněž zdůrazňuje, že systém trestního soudnictví by se měl v zájmu zlepšení identifikace obětí a pochopení rafinovaných způsobů obchodování s lidmi více zaměřit na dynamiku vykořisťování a na uplatňování práva; v této souvislosti konstatuje, že v souladu s nařízením (EU) č. 2015/2219 by měla Evropská policejní akademie podporovat společné dodržování a chápání základních práv při vymáhání práva, včetně práv, podpory a ochrany obětí;

29.  požaduje, aby se Europol a vnitrostátní policejní složky více zaměřovaly na stíhání osob, které napomáhají obchodování s lidmi, a poskytovaly na tuto oblast více zdrojů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zvyšování povědomí policejních složek i široké veřejnosti o nových formách obchodování s lidmi;

30.  vyzývá Europol a členské státy, aby posílily svou činnost v oblasti boje proti osobám provádějícím nábor, ať už prostřednictvím proaktivního přístupu nebo na základě svědectví oběti v souladu s článkem 9 směrnice 2011/36/EU; zdůrazňuje, že osoby provádějící nábor využívají různé cesty, zejména sociální sítě a internetové stránky (on-line agentury pro nábor); vyzývá Komisi, aby rozšířila mandát jednotky EU pro oznamování internetového obsahu úřadu Europol (IRU) v rámci boje proti obchodování s lidmi;

31.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost spolupráce mezi členskými státy a Europolem v boji proti obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že je důležité, aby si všechny členské státy systematicky vyměňovaly údaje a přispívaly do evropských databází používaných k tomuto účelu, zejména do databází Europolu Focal Point Phoenix a Focal Point Twins; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pohraniční stráž a pobřežní stráž měly přístup k databázím Europolu;

32.  konstatuje, že oběti prožívají vykořisťování různě a že metoda identifikace pomocí „kontrolního seznamu“ ukazatelů může bránit formálnímu rozpoznání obětí, a mít tudíž dopad na jejich přístup ke službám, pomoci a ochraně;

33.  zdůrazňuje, že k tomu, aby byly oběti obchodování s lidmi motivovány k oznamování těchto trestných činů příslušným orgánům, čímž by se usnadnilo včasné rozpoznání obětí, je nutné změnit právní předpisy tak, aby oběti obchodování s lidmi byly v očích zákona uznávány za nositele práv; zastává názor, že oběti obchodování s lidmi by měly mít nárok na pomoc a ochranu; zdůrazňuje, že je nezbytné dát více pravomocí sociálním pracovníkům, zdravotníkům a imigračním úřadům, aby rozhodovali o tom, co představuje obchodování s lidmi a komu má být poskytnuta pomoc a zákonná ochrana;

34.  žádá lepší uplatňování a monitorování článku 8 směrnice 2011/36/EU s cílem zajistit, aby oběti obchodování s lidmi nebyly trestně stíhány a nebyly proti nim uplatňovány sankce nebo postihy, a zdůrazňuje, že tato úprava zahrnuje neuplatňování sankcí a postihů vůči osobám vykonávajícím prostituci a netrestání nedovoleného vstupu do zemí tranzitu či určení nebo pobytu v nich;

35.  vyjadřuje znepokojení nad důkazy o tom, že několik obětí obchodování s lidmi bylo zatčeno a deportováno, namísto toho, aby jim byl umožněn a ulehčen přístup k jejich právům a nezbytné pomoci jakožto obětem, jak by tomu mělo být v souladu se směrnicí 2004/81/ES;

36.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny založené na osvědčených postupech pro rozvoj a začleňování odborných znalostí v oblasti rovnosti žen a mužů do činnosti orgánů činných v trestním řízení v celé EU;

37.  vyzývá členské státy, aby spolupracovaly na přípravě lepších pokynů umožňujících rozpoznat oběti obchodování s lidmi, o něž by se při tomto úkolu mohly opřít konzulární služby a příslušníci pohraniční stráže;

38.  zdůrazňuje význam „sledování peněz“ coby hlavní strategie vyšetřování a stíhání sítí organizované trestné činnosti, které těží z obchodování s lidmi, a vyzývá Europol a Eurojust, aby posílily své kapacity v oblasti boje proti obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s Europolem i spolu navzájem s cílem vyšetřit finanční aspekty a praní peněz v případech obchodování s lidmi; klade důraz na to, že členské státy by měly prohloubit spolupráci při zmrazování a zabavování majetku osob zapletených do obchodování s lidmi, jelikož by to mohlo představovat účinný prostředek, jak z obchodování s lidmi, které je podnikáním „s nízkým rizikem a vysokým ziskem“, učinit podnikání „s vysokým rizikem a nízkým ziskem“; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby účinněji využívaly veškerých stávajících nástrojů, které mají k dispozici, jako je vzájemné uznávání soudních rozsudků, společné vyšetřovací týmy a evropský vyšetřovací příkaz; domnívá se, že zabavený majetek osob usvědčených z obchodování s lidmi by měl být využit na podporu a odškodnění obětí tohoto obchodování; konstatuje, že obrovské finanční prostředky získané prostřednictvím obchodování s lidmi a vykořisťování slouží k financování dalších druhů závažné trestné činnosti;

39.  vyzývá agentury působící v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV) jako Eurojust, Europol, FRA, Frontex, CEPOL a EASO, aby rámci rozhodování ve věci obchodování s lidmi vytvořily stálý program na zlepšování genderové vyváženosti; vyzývá ke zveřejňování údajů o genderovém složení jejich správních rad a zaměstnanců, po nichž by následovaly diskuse s členskými státy o přínosech spojených s rovným přístupem při přijímání a povyšování pracovníků donucovacích orgánů; dále vyzývá k tomu, aby programy jako Female Factor v rámci Europolu byly v agenturách SVV, v nichž nejvíce dominují muži, představovány pravidelně, a nikoli jednorázově;

40.  připomíná, že pro včasné rozpoznání možných obětí a pro předcházení trestné činnosti je zásadní vzdělávání odborníků z praxe i úředníků; vyzývá proto členské státy, aby plně uplatňovaly čl. 18 odst. 3 směrnice 2011/36/EU a sdílely osvědčené postupy, zejména při vytváření školicích programů o genderových otázkách, a to pro osoby, které přicházejí do styku s oběťmi obchodování s lidmi v rámci svých úředních pravomocí, jako jsou policisté a další příslušníci bezpečnostních sil, příslušníci pohraniční stráže, soudci, právníci, advokáti a ostatní příslušníci justice, lékaři a zdravotníci při primární péči, sociální pracovníci a psychologové; zdůrazňuje, že školení by mělo zahrnovat rozvíjení povědomí o násilí na základě pohlaví a vykořisťování, odhalování obětí, formální proces identifikace a odpovídající pomoc obětem s ohledem na jejich genderovou příslušnost;

41.  vyzývá k intenzivnější přípravě a šíření informačních publikací zaměřených na zlepšení znalostí v rámci jednotlivých profesí, jako je například „Příručka pro konzulární a diplomatický personál o tom, jak pomáhat obětem obchodování s lidmi a jak je chránit“(19);

42.  uznává, že je důležité rozvíjet dlouhodobé vztahy mezi donucovacími orgány, poskytovateli služeb, různými zúčastněnými stranami a obětmi s cílem budovat důvěru a ohleduplně řešit potřeby obětí; zdůrazňuje, že podpůrné organizace potřebují pro projekty dostatečné finanční prostředky, a vyjadřuje obavu, že mnohé z nich, zejména organizace žen, se potýkají s obtížemi kvůli omezování finančních prostředků;

43.  zdůrazňuje, že financování ze strany Komise a členských států by se mělo zaměřit na nejvhodnějšího poskytovatele služeb, na základě potřeb obětí, včetně potřeb vyplývajících z genderové příslušnosti a potřeb dětí, odborných znalosti poskytovatele a možností poskytovatele zajišťovat služby dlouhodobě a v dostatečném rozsahu;

44.  vyzývá členské státy, aby aktivně zapojovaly sociální partnery, soukromý sektor, odbory a občanskou společnost, zejména nevládní organizace zaměřené na boj proti obchodování s lidmi a poskytování pomoci obětem, do svých iniciativ zaměřených na předcházení obchodování s lidmi, zejména v oblasti vykořisťování pracovní síly, a to i pokud jde o určování obětí a osvětovou činnost;

45.  konstatuje, že přestože je pohlavní vykořisťování ve všech členských státech nezákonné, nebrání to obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování; vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly směrnici 2011/92/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a aby zintenzivnily svou policejní a soudní spolupráci s cílem předcházet pohlavnímu vykořisťování dětí a bojovat proti němu; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prověřila, jak poptávka po sexuálních službách řídí obchodování s lidmi, včetně obchodování s dětmi, a jak nejlépe tuto poptávku snížit; v této souvislosti připomíná, že členské státy mají povinnost věnovat zvláštní pozornost dětským obětem obchodování s lidmi, mezi něž patří též nezletilé osoby bez doprovodu pocházející ze třetích zemí, a poskytovat zvláštní ochranu dětem v trestních řízeních, přičemž nejlepší zájem dítěte musí být vždy považován za prvořadý;

46.  poznamenává, že shromažďování údajů o obchodování s dětmi by mělo být založeno na společné definici tohoto trestného jevu; dále konstatuje, že některé členské státy považují obchodování s dětmi za zvláštní formu vykořisťování, zatímco jiné zahrnují dětské oběti mezi oběti z řad dospělých, čímž brání možnosti získat ucelený zpravodajský přehled o situaci v této oblasti a určit nejlepší řešení v oblasti vyšetřování na úrovni EU;

47.  zdůrazňuje, že Komise je podle čl. 23 odst. 2 směrnice povinna do roku 2016 předložit zprávu, ve které vyhodnotí dopady stávajících vnitrostátních právních předpisů na kriminalizaci vědomého využívání služeb oběti obchodování s lidmi, a potřebu dalších opatření; zdůrazňuje, že Komise by se neměla spoléhat výhradně na zprávy poskytované členskými státy, ale měla by dodržování předpisů posuzovat rovněž na základě spolupráce s občanskou společností a dalšími příslušnými orgány, jako je skupina GRETA a zprávy o jednotlivých zemích, které připravuje zvláštní zástupce OBSE pro otázky obchodování s lidmi a zvláštní zpravodaj OSN pro obchodování s lidmi a moderní formy otroctví;

48.  konstatuje, že členským státům chybí společný náhled na to, co vytváří poptávku po vykořisťování, a vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly pokyny týkající se postihů pro klienty, jež by byly založeny na severském modelu, a zároveň zvyšovaly povědomí o všech formách obchodování s lidmi, a zejména o pohlavním vykořisťování, a zviditelňovaly také ostatní formy vykořisťování, jako jsou nucené práce v domácnosti;

49.  poznamenává, že zranitelnost některých skupin osob zvyšuje riziko, že se stanou obětí obchodování s lidmi; vyjadřuje však politování nad tím, že k obchodování s lidmi dochází v důsledku vysoké poptávky po produktech a službách, které se zakládají na vykořisťování lidských bytostí, což je velmi výnosná forma organizované trestné činnosti;

50.  poukazuje na údaje, které potvrzují, že kriminalizace nákupu sexuálních služeb měla ve Švédsku odrazující účinek; zdůrazňuje normativní účinek tohoto modelu regulace a jeho potenciál změnit postoj společnosti v zájmu snížení celkové poptávky po službách obětí obchodování s lidmi;

51.  vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly čl. 18 odst. 4 směrnice a vypracovaly zvláštní strategie pro snižování poptávky po obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování, jako jsou například tzv. výstupní programy a programy na posílení a ochranu práv osob zapojených do prostituce a na snížení jejich zranitelnosti vůči vykořisťování a kampaně na snížení poptávky po sexuálních službách obětí obchodování s lidmi, a zároveň upozorňuje, že regulace prostituce je v pravomoci členských států; vyzývá Komisi, aby se dále zabývala vztahem mezi poptávkou po sexuálních službách a obchodováním s lidmi; je přesvědčen, že snížení poptávky lze dosáhnout prostřednictvím právních předpisů, které přesunou břemeno trestu z osob, které sexuální služby nabízejí, na osoby, které tyto služby od obětí obchodování s lidmi kupují;

52.  vyzývá EU, aby věnovala pozornost novým formám obchodování s lidmi a jejich vykořisťování, včetně vykořisťování za účelem reprodukce a obchodování s novorozenci, a zviditelnila je;

53.  se znepokojením konstatuje, že jen velmi málo členských států má jasně vymezené programy na snižování poptávky a že obecně řečeno jsou tyto programy zaměřeny na obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování; vyzývá členské státy, aby vyvinuly programy na snižování poptávky určené pro všechny typy obchodování s lidmi;

54.  konstatuje, že účelové sňatky lze za určitých okolností kvalifikovat jako obchodování s lidmi, pokud je přítomen prvek donucování nebo vykořisťování, a že větší pravděpodobnost, že se stanou obětí tohoto jednání, existuje u žen a dívek;

55.  zdůrazňuje, že snahy o zlepšení rovnosti žen a mužů přispívají k prevenci obchodování s lidmi a měly by obsahovat strategie pro vzdělávání a programy zaměřené na posilování postavení žen a dívek s cílem zlepšit jejich postavení ve společnosti a omezit jejich zranitelnost vůči obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby přijímaly proaktivnější preventivní opatření, jako jsou informační a osvětové kampaně, odborná školení konkrétně zaměřená na muže, cílené pracovní semináře pro zranitelné skupiny a vzdělávací aktivity ve školách, včetně propagace rovnosti, boje proti sexistickým stereotypům a násilí na základě pohlaví, vzhledem k tomu, že rovnocenné zacházení by mělo být cílem celé společnosti;

56.  poukazuje na efektivitu osvětových programů při vzdělávání spotřebitelů, aby si vybírali produkty od společností, které zajišťují, že jejich dodavatelský řetězec nevyužívá otroctví, konstatuje však, že to samo o sobě ke snížení poptávky po obchodování s lidmi nestačí;

57.  konstatuje, že podle směrnice 2009/52/ES je již v současnosti nezákonné, aby zaměstnavatelé využívali práci nebo služby státních příslušníků třetích zemí bez povolení k pobytu v EU, o kterých je jim známo, že jsou obětmi obchodování s lidmi; bere na vědomí, že do této právní úpravy nejsou zahrnuti občané EU, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby v jejich vnitrostátních právních předpisech byli občané EU, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi, chráněni před pracovním vykořisťováním a aby byly zavedeny příslušné sankce;

58.  připomíná, že podle Europolu zmizelo v roce 2015 od svého příchodu do EU asi 10 000 dětí bez doprovodu a že tyto děti by mohly být oběťmi obchodování s lidmi a mohly by být vystaveny všem druhům vykořisťování a zneužití; vyzývá členské státy, aby plně provedly balíček opatření týkajících se azylu a registrovaly děti ihned po jejich příchodu, a zajistily tak jejich začlenění do systémů ochrany dítěte; vyzývá členské státy, aby zvýšily sdílení informací s cílem poskytnout lepší ochranu dětským migrantům v Evropě;

59.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že chybí údaje týkající se romských žen a dětí, které jsou ohroženy obchodováním s lidmi pro účely nucených prací nebo služeb, a to včetně žebrání; žádá Komisi, aby poskytla údaje týkající se romských žen a dětí, jež byly uznány za oběti obchodování s lidmi, a údaje o tom, kolik z nich obdrželo pomoc obětem a v kterých státech;

60.  zdůrazňuje, že nucené sňatky mohou být vnímány jako forma obchodování s lidmi, pokud obsahují prvek vykořisťování oběti, a vyzývá všechny členské státy, aby zohlednily i tento rozměr; zdůrazňuje, že vykořisťování může být sexuální (znásilnění v manželství, prostituce a pornografie z donucení) nebo ekonomické (práce v domácnosti či žebrání z donucení) a že nucený sňatek může být konečným cílem obchodování s lidmi (prodej oběti coby manželky nebo přinucení k uzavření manželství); zdůrazňuje, že pro úřady je obtížné tento typ obchodování s lidmi odhalit, protože k němu dochází v soukromé sféře; vyzývá členské státy, aby pro tyto oběti zajistily náležité služby, které jim umožní nalézt útočiště; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu posílila výměnu osvědčených postupů;

61.  je znepokojen rostoucím jevem získávání důvěry za účelem sexuálního vykořisťování (tzv. grooming); připomíná, že jeho oběti jsou často citově závislé, což ztěžuje vyšetřování, neboť je obtížnější je rozpoznat jako oběti obchodování s lidmi, a často odmítají svědčit proti osobám, které si získaly jejich důvěru; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu posílila výměnu osvědčených postupů; vyzývá členské státy, aby těmto obětem poskytovaly zvláštní útočiště a zajistily také, aby jim donucovací a soudní orgány přiznávaly status oběti, a to zejména v případě nezletilých osob, aby nedocházelo k jejich stigmatizaci z důvodu „zvrhlého chování“;

Genderový rozměr v rámci pomoci, podpory a ochrany poskytovaných obětem

62.  vyjadřuje obavu, že ne všechny oběti mají snadný přístup ke službám nebo o nich nevědí; zdůrazňuje, že v přístupu ke službám nesmí existovat diskriminace;

63.  konstatuje, že oběti obchodování s lidmi vyžadují specializované služby, k nimž patří poskytnutí bezpečného krátkodobého i dlouhodobého ubytování, programy na ochranu svědků, zdravotní péče a poradenství, překladatelské a tlumočnické služby, právní náprava, kompenzace, přístup ke vzdělávání a odborné přípravě, včetně výuky jazyka země bydliště, umístění do zaměstnání, pomoc s (opětovným) začleněním, rodinná mediace a pomoc s přesídlením, a že tyto služby by měly být dále poskytovány individuálně, případ od případu, a zvláštní pozornost by se měla věnovat otázce rovnosti žen a mužů;

64.  zdůrazňuje, že genderový rozměr obchodování s lidmi ukazuje, že členské státy mají povinnost k němu přistupovat jako k formě násilí páchaného na ženách a dívkách; zdůrazňuje, že je třeba věnovat větší pozornost dynamice vykořisťování a dlouhodobé citové a psychické újmě, která je s tímto jevem spojená; žádá Komisi, aby předložila evropskou strategii pro boj proti násilí páchanému na základě pohlaví, která by obsahovala legislativní návrh týkající se násilí páchaného na ženách a zahrnující obchodování s lidmi;

65.  poukazuje na dobrou práci řady vládních služeb a občanské společnosti při určování obětí obchodování s lidmi a při poskytování pomoci obětem a jejich podpoře, přestože k této činnosti nedochází důsledně ve všech členských státech nebo se při ní nebere ohled na různé druhy obchodování s lidmi;

66.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatečné finanční prostředky pro nezávislé nevládní organizace a genderově specifická útočiště s cílem příslušným způsobem naplňovat potřeby ve všech situacích, v nichž se oběti v cílových zemích nalézají, a preventivně působit v příslušných zdrojových, tranzitních a cílových zemích;

67.  vyzývá členské státy, aby zřídily tísňové linky, které by poskytovaly pomoc a poradenství obětem obchodování s lidmi a vykořisťování; konstatuje, že tyto tísňové linky se ukázaly být úspěšné v jiných oblastech, jako je radikalizace a únosy dětí;

68.  vyzývá členské státy, aby obětem obchodování s lidmi zajistily poskytování genderově specifických služeb, které budou odpovídat jejich potřebám, a uznají i veškeré potřeby, které mohou být specifické z hlediska formy obchodování s lidmi, jemuž byli vystaveni; zdůrazňuje, že i když většinu obětí tvoří ženy a dívky, měly by existovat specializované služby pro oběti obou pohlaví;

69.  zdůrazňuje, že řadě obětí sexuálního vykořisťování jsou podávány omamné látky, které je udržují ve stavu fyzické a psychické závislosti; vyzývá proto členské státy, aby pro tyto oběti zajistily zvláštní podpůrné programy a v trestních řízeních ve věci obchodování s lidmi považovaly tento jev za přitěžující okolnost;

70.  zdůrazňuje, že kumulativní účinek různých typů diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity obzvláště zvyšuje zranitelnost osob LGBTI vůči obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby se zabývaly jedinečnými potřebami obětí z řad osob LGBTI; žádá Komisi, aby v tomto ohledu podporovala výměnu osvědčených postupů;

71.  zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny členské státy systematicky uznávaly právo na přístup k bezpečnému provedení umělého přerušení těhotenství pro ženy, které se staly oběťmi obchodování s lidmi a jejichž těhotenství je důsledkem jejich zneužívání;

72.  domnívá se, že čl. 11 odst. 5 směrnice 2011/36/EU by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval pomoc určenou na budoucí integraci (výuka jazyka, seznámení se s kulturou a hodnotami společenství atd.), pokud obětem jejich situace umožní rozhodnout se požádat o povolení k pobytu;

73.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby státní příslušníci zemí EU a třetích zemí, kteří jsou obětmi obchodování s lidmi, měli právo získat povolení k pobytu;

74.  konstatuje, že nelegální pobyt nevylučuje, aby se člověk stal obětí obchodování s lidmi, a že takové oběti by proto měly mít stejná práva jako ostatní; vyzývá členské státy, aby nesměšovaly problematiku migrace a obchodování s lidmi, a zdůrazňuje zásadu bezpodmínečnosti pomoci stanovenou ve směrnici;

75.  vyzývá všechny členské státy, aby účinně zaručily práva obětí, a žádá, aby bylo analyzováno provádění směrnice 2011/36/EU s ohledem na ustanovení směrnice 2012/29/EU; vyzývá členské státy, aby poskytovaly bezplatnou právní pomoc, včetně právní asistence a zastoupení, psychologickou a lékařskou podporu a informace o právech na asistenci a zdravotní péči, včetně práva na umělé přerušení těhotenství pro oběti sexuálního zneužívání, všem osobám, které se buď samy označí za oběti obchodování s lidmi, nebo splní dostatečný počet kritérií, aby za ně mohly být považovány, a dále členské státy vyzývá, aby těmto osobám umožnily přístup k jejich právům, odškodnění nebo prostředkům právní nápravy; zdůrazňuje, že označení sebe sama za oběť obchodování s lidmi by nikdy nemělo představovat jediný požadavek pro to, aby daná osoba mohla získat přístup k právům obětí a ke službám;

76.  vyzývá členské státy, aby obětem obchodování s lidmi zpřístupnily právní pomoc nejen v trestních řízeních, ale také v občanskoprávních, pracovněprávních nebo imigračních či azylových řízeních, jichž se případně účastní;

77.  vyzývá členské státy, aby při rozhodování o rozsahu podpory poskytované obětem braly v potaz skutečnost, že oběti obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování potřebují více času, aby se ze své újmy vzpamatovaly, nežli oběti ostatních forem obchodování s lidmi; vyzývá k tomu, aby byla rozšířena opatření na ochranu obětí obchodování s lidmi, k němuž došlo za účelem pohlavního vykořisťování, aby se minimalizovala jejich újma, zabránilo se riziku, že se opět stanou obětí obchodování s lidmi, zabránilo se druhotné viktimizaci a zohlednily se individuální potřeby obětí;

Posouzení dalších opatření zohledňujících genderové aspekty, jež byla přijata během provádění směrnice

78.  zdůrazňuje, že povinnost, aby se oběti musely podílet na trestním stíhání obchodníků s lidmi, je může poškodit; zdůrazňuje, že v rámci přístupu založeného na lidských právech by taková povinnost neměla být podmínkou pro přístup ke službám;

79.  zdůrazňuje, že všechny oběti obchodování s lidmi by měly být systematicky informovány o možnosti získat lhůtu na zotavenou a rozmyšlenou, a tato lhůta by jim měla být skutečně poskytnuta; vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech byla tato práva provedena pouze v právních předpisech týkajících se přistěhovalectví, a nevztahují se proto na všechny oběti obchodování s lidmi, ale pouze na osoby v nelegálním postavení; připomíná, že tato práva musí být zaručena všem obětem obchodování s lidmi;

80.  připomíná, že podle směrnice 2004/81/ES jsou členské státy povinny poskytnout obětem obchodování s lidmi lhůtu na rozmyšlenou a na zotavení; vyzývá členské státy, aby při stanovování délky trvání tohoto období zohlednily článek 13 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a aby v případě obětí obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování minimální 30denní lhůtu na zotavenou a rozmyšlenou uvedenou v této úmluvě prodloužily, vzhledem k tomu, jak závažnou a trvalou újmu tato forma násilí páchaného na ženách způsobuje;

81.  konstatuje, že současná strategie EU pro vymýcení obchodování s lidmi skončí v roce 2016, a vyzývá Komisi, aby stávající strategii zhodnotila a přijala novou, jejíž součástí bude jak přístup založený na lidských právech a zaměřený na oběti, tak genderový rozměr i konkrétní opatření v tomto směru a jež se bude vhodným a účinným způsobem zaměřovat na prevenci a nadále bránit poptávce, která podněcuje všechny formy obchodování s lidmi; požaduje, aby byla tato strategie začleněna do ostatních oblastí politik a byla s nimi uvedena v soulad, s cílem zajistit účinné provádění opatření proti obchodování s lidmi, a to mimo jiné v oblastech bezpečnosti, rovnosti na základě pohlaví, migrace, kybernetické bezpečnosti a vymáhání práva;

82.  chválí ty členské státy, které zavedly účinné vnitrostátní mechanismy podávání zpráv a národních zpravodajů, a vyzývá je, aby zajistily, že na tato opatření budou poskytovány dostatečné zdroje a budou nezávislá, aby mohla plnit svůj účel tím nejlepším možným způsobem;

83.  vyzývá členské státy, aby s cílem posoudit své strategie a činnosti a zdokonalit úsilí v boji proti obchodování s lidmi jmenovaly nezávislého vnitrostátního zpravodaje ze zákona oprávněného předstoupit před vnitrostátní parlament a vydávat doporučení ohledně způsobů, jak nejlépe bojovat proti obchodování s lidmi;

84.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly podrobnější a aktuálnější údaje na základě kompilace spolehlivých statistických údajů získaných od všech hlavních zúčastněných subjektů, aby zajistily, že tyto údaje budou jednotné a budou členěny podle pohlaví, věku, typu vykořisťování (v rámci podskupin typů obchodování s lidmi), země původu a cílové země, a aby do statistik zahrnovaly oběti vnitřního obchodování s lidmi, za účelem snazšího určování potenciálních obětí a lepší prevence zločinu; vyzývá členské státy, aby intenzivněji sdílely informace, s cílem lépe posoudit genderový rozměr a nejnovější vývoj v oblasti boje proti obchodování s lidmi, a aby proti tomuto obchodování účinněji bojovaly; vyzývá členské státy, aby zajistily, že národní zpravodajové budou hrát významnější úlohu při koordinaci iniciativ pro shromažďování údajů, v úzké spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti;

85.  konstatuje, že navzdory tomu, že ve směrnici je uvedena jasná definice obchodování s lidmi, přijaly členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech řadu různých definic; vyzývá Komisi, aby tuto otázku prozkoumala a podala zprávu o tom, jaký mají tyto rozdíly v definici praktický dopad na uplatňování směrnice; zdůrazňuje, že je důležité, aby byl tento koncept jasný, jelikož se tím zabrání směšování s jinými souvisejícími, avšak samostatnými otázkami;

86.  konstatuje, že zúčastněné strany obecně potvrzují, že velká většina obětí obchodování s lidmi zůstává skrytá; uznává, že obchodování s určitými zranitelnými skupinami, jako je mládež (bez domova), děti, osoby se zdravotním postižením a osoby LGBTI, je poněkud opomíjeno; zdůrazňuje, že je důležité zdokonalit shromažďování údajů, aby bylo možné lépe určovat oběti z těchto skupin a vypracovat osvědčené postupy pro řešení zvláštních potřeb těchto obětí;

87.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení boje proti obchodování s lidmi v Evropské unii musí instituce a orgány EU pečlivě zhodnotit provádění právních předpisů EU v členských státech a případně přijmout další legislativní i jiná opatření;

88.  vyzývá Komisi, aby vytvořila standardizované pokyny, jež budou zahrnovat také ochranu údajů, týkající se shromažďování údajů pro příslušné orgány, jako jsou donucovací orgány, pohraniční stráž a imigrační služby, sociální služby, místní orgány, věznice, nevládní organizace a další přispěvatelé;

89.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že boji proti obchodování s lidmi bude přisouzena větší priorita v rámci evropského programu pro migraci (COM(2015)0240) s cílem usnadnit zapojení obětí do stíhání obchodníků s lidmi;

90.  vyzývá Komisi, aby se zabývala zneužíváním samostatně výdělečné činnosti při zaměstnávání migrantů v některých členských státech EU, s cílem vyhnout se místním pracovním normám a pracovním povinnostem, a připomíná, že nepravá samostatně výdělečná činnost se často používá v těch oblastech pracovní činnosti migrantů, které jsou nejvíce náchylné k obchodování s lidmi;

91.  vyzývá EU a členské státy, aby posílily regionální spolupráci týkající se obchodování s lidmi po známých trasách, například z Východu do EU, a sice s využitím nástroje stability a dlouhodobých povinností kandidátských zemí;

92.  vyzývá EU, aby prostřednictvím statistik Eurostatu poskytla odhad počtu obětí obchodování s lidmi, ať už jsou registrovány, či nikoli, a to na základě obecného vzorce používaného organizacemi, jako je Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) nebo MOP;

93.  vyzývá členské státy, aby do svých směrnic proti obchodování s lidmi začlenily zásadu nenavracení, jako je tomu v případě protokolu OSN proti obchodování s lidmi a Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, a v souladu s povinnostmi států podle mezinárodního uprchlického práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv;

94.  vybízí EU a členské státy, aby prozkoumaly nejnovější tendence, pokud jde o obchodování s lidmi a jeho formy, včetně vlivu, který by na toto obchodování mohla mít současná migrační krize, aby bylo možné na nově vzniklou situaci přiměřeně a cíleně reagovat;

95.  žádá, aby Komise ve své nastávající zprávě o provádění směrnice 2011/36/EU vypracovala analýzu zaměřenou na vazby mezi různými typy obchodování s lidmi a pohyb mezi nimi, vzhledem k tomu, že oběti jsou často vykořisťovány různými způsoby současně nebo se pohybují od jednoho druhu obchodování s lidmi k druhému; a aby propagovala dlouhodobý výzkum hlavních příčin obchodování s lidmi a jejich dopadu na rovnost žen a mužů;

96.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je třeba revidovat mandát budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce s cílem začlenit do něj – poté, co bude zřízen – boj proti obchodování s lidmi;

97.  naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby přihlédla k tomu, že Istanbulská úmluva je účinným nástrojem v oblasti prevence a potírání násilí páchaného na ženách, včetně obchodování s lidmi, a pro poskytování ochrany a pomoci obětem, a aby vybídla členské státy k ratifikaci této úmluvy;

o
o   o

98.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.
(2) Úř. věst. L 319, 4.12.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(4) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(5) Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24.
(6) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.
(7) Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2014)0126.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2014)0162.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0218.
(11) Odhady MOP, 2014, Zisky a chudoba: ekonomika nucené práce.
(12) Zpráva Eurostatu „Obchodování s lidmi“, vydání z roku 2015.
(13) Idem.
(14) Idem.
(15)3 Europol, Situační zpráva: obchodování s lidmi v EU (únor 2016).
(16) Zpráva Eurostatu za rok 2015.
(17) Idem.
(18) „Zpráva v polovině období o provádění strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi“ (SWD(2014)0318), s. 9.
(19) https://ec.europa.eu/anti-trafficking/publications/handbook-consular-and-diplomatic-staff-how-assist-and-protect-victims-human-trafficking_en.

Právní upozornění