Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 13. září 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Politika soudržnosti a strategie výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)
 Evropská územní spolupráce – osvědčené postupy a inovativní opatření
 Vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu
 Žádost, aby byl István Ujhelyi zbaven imunity
 Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Rosario Crocetta
 Žádost, aby byl Sotirios Zarianopoulos zbaven imunity
 Dohoda mezi EU a Čínou v souvislosti s přistoupením Chorvatska ***
 Vyšetřování v souvislosti s měřením emisí v automobilovém průmyslu ***
 Jmenování člena Účetního dvora – Lazaros Stavrou Lazarou
 Jmenování člena Účetního dvora – João Alexandre Tavares Gonçalves de Figueiredo
 Jmenování člena Účetního dvora – Leo Brincat
 Statistika týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi (přenesené a prováděcí pravomoci) ***II
 Evropské statistiky cen zemního plynu a elektřiny ***I
 Na cestě k novému uspořádání energetického trhu
 Strategie EU pro vytápění a chlazení
 Zvýšení konkurenceschopnosti MSP
 Strategie EU pro alpský region
 Svěřenecký fond EU pro Afriku: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc
 Vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem

Politika soudržnosti a strategie výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)
PDF 454kWORD 123k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3) (2015/2278(INI))
P8_TA(2016)0320A8-0159/2016

Evropský parlament

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 4, 162 a 174–178 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o inteligentní specializaci: vytváření sítí excelence pro účinnou politiku soudržnosti(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o investicích pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii(9),

–  s ohledem na příručku Komise ze dne 22. února 2016 nazvanou „Investiční plán pro Evropu: nové pokyny ke kombinování evropských strukturálních a investičních fondů s Evropským fondem pro strategické investice“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2014 nazvané „Výzkum a inovace jako zdroj růstu v budoucnu“ (COM(2014)0339),

–  s ohledem na šestou zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti nazvanou „Investice pro zaměstnanost a růst“ ze dne 23. července 2014,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na pokyny Komise z roku 2014 nazvané „Umožnění součinnosti mezi evropskými strukturálními a investičními fondy, programem Horizont 2020 a dalšími programy Unie v oblasti výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0553),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2013 nazvané „Hodnocení výsledků v oblasti inovací v Evropě: na cestě k novému ukazateli“ (COM(2013)0624),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. května 2012 nazvané „Aktivní stárnutí: Inovace – Inteligentní zdravotnictví – Lepší život“(10),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 30. května 2013 nazvané „Odstranění inovační nespojitosti“(11),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. října 2014 nazvané „Opatření na podporu vytváření podmínek pro zakládání nových společností v oblasti vyspělých technologií“(12),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise zveřejněný v roce 2014, který obsahuje pokyny pro tvůrce politik a prováděcí subjekty nazvané „Umožnění součinnosti mezi evropskými strukturálními a investičními fondy, programem Horizont 2020 a dalšími programy Unie v oblasti výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti“ (SWD(2014)0205),

–  s ohledem na pilotní projekt „Politika soudržnosti a součinnost s fondy v oblasti výzkumu a vývoje: cesta k excelenci“,

–  s ohledem na přípravnou akci Evropského parlamentu v regionu Východní Makedonie a Thrákie (REMTh),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0159/2016),

A.  vzhledem k tomu, že EU musí v současném období ekonomické, finanční a sociální krize zintenzivnit své úsilí o vytvoření inteligentního a udržitelného hospodářského růstu podporujícího začlenění;

B.  vzhledem k tomu, že posilování výzkumu, technologického vývoje a inovací je jednou z investičních priorit v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro období 2014–2020; vzhledem k tomu, že podpora inovací se v rámci EU a členských států značně liší, zejména pokud jde o využívání znalostí a technologií na podporu inovací;

C.  vzhledem k tomu, že v programovém období 2014–2020 se po členských státech poprvé požaduje, aby vytvořily vnitrostátní nebo regionální strategie pro inteligentní specializaci prostřednictvím zapojení vnitrostátních a regionálních řídicích orgánů a zúčastněných stran, jako jsou vysokoškolské instituce, průmysloví a sociální partneři, do procesu objevování podnikatelského potenciálu;

D.  vzhledem k tomu, že inteligentní specializace kombinuje a propojuje různé politiky včetně politik týkajících se podnikání, vzdělávání a inovací, aby mohly regiony určit a vybrat prioritní oblasti pro svůj rozvoj a s tím související investice prostřednictvím zaměření se na své silné stránky a komparativní výhody;

E.  vzhledem k tomu, že by strategie RIS3 měly pomoci ke zvyšování konkurenceschopnosti evropského hospodářství, rozvíjení evropské přidané hodnoty v oblasti inovací, vytváření více vysoce kvalitních pracovních míst a využívání široké škály zkušeností; vzhledem k tomu, že by měly přispívat k šíření osvědčené praxe a rozvíjení nového podnikatelského ducha ve spojení s fungujícím jednotným digitálním trhem a inteligentní specializací, což by mohlo vést k novým dovednostem, znalostem, inovacím a zaměstnanosti, a tím k lepšímu využívání výsledků výzkumu a veškerých forem inovací;

F.  vzhledem k tomu, že vytváření strategie RIS3 zahrnuje proces rozvoje mechanismů řízení ze strany několika subjektů a identifikaci oblastí největšího strategického potenciálu v konkrétním místě, nastavení strategických priorit a vytvoření účinných podpůrných služeb pro podniky, aby se maximalizoval potenciál rozvoje založeného na znalostech v jednotlivých regionech;

G.   vzhledem k tomu, že RIS3 přispívají k účinnému využívání prostředků EU, ovlivňují všechny členské státy a regiony Unie a uvolňují potenciál všech regionů, čímž napomáhají EU překonávat její inovační mezery na vnitřní i mezinárodní úrovni s cílem zvýšit její konkurenceschopnost na celosvětové úrovni;

H.   vzhledem k tomu, že včasný a úspěšný rozvoj strategií RIS3 v členských státech je do značné míry závislý na zvýšení jejich administrativní kapacity v oblasti programování, sestavování rozpočtu, provádění a hodnocení v souladu s politickým rámcem, a to s cílem posílit soukromé investice do výzkumu, vývoje a inovací; vzhledem k tomu, že tento rozvoj musí vzít v úvahu skutečnost, že počáteční hodnocení strategií inteligentní specializace přinesla smíšený obraz, zejména pokud jde o výběr priorit, které jsou často považovány za příliš obecné nebo nedostatečně napojené na regionální hospodářské a inovativní struktury, což znamená, že strategie inteligentní specializace musí být v tomto ohledu zdokonaleny;

I.  vzhledem k tomu, že platforma RIS3 podporuje sdílení zdola nahoru a vzájemnou výměnu a přenos poznatků mezi účastnícími se regiony; vzhledem k tomu, že tento proces musí mít prioritu s ohledem na budoucí vytváření a praktické provádění iniciativ inteligentní specializace;

Ústřední úloha RIS3 v přínosu politiky soudržnosti k cílům strategie Evropa 2020

1.  zdůrazňuje, že strategie inteligentní specializace podporují tematickou koncentraci a strategické programování evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) a vedou k vyšší orientaci na výkonnost na daném místě, čímž přispívají k plnění cílů strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že cílem těchto strategií je vytvářet udržitelný růst založený na znalostech, vyvážený rozvoj a vysoce kvalitní pracovní místa ve všech regionech, a to nejen v dobře rozvinutých oblastech, ale také v regionech procházejících přeměnou a v méně rozvinutých, venkovských a ostrovních regionech;

2.  žádá řádné dodržování nových ustanovení o podmíněnosti ex ante pro přidělování prostředků z ESI fondů, aby mohly strategie inteligentní specializace fungovat;

3.  vyzývá všechny zúčastněné strany, aby rozvíjely strategie RIS3 na základě analýzy stávajících možností, kapacit a kompetencí každého regionu a aby se zaměřily na objevování podnikatelského potenciálu s cílem odhalit formující se mezery na trhu nebo komparativní výhody inteligentní specializace, předcházet nucené a umělé přílišné specializaci a posílit intenzivnější partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a současně zabránit případným konfliktům zájmu mezi soukromým a veřejným sektorem;

4.  podporuje široké pojetí inovací jako přetvoření myšlenky do nového nebo vylepšeného výrobku nebo služby, které jsou uvedeny na trh, do nového nebo vylepšeného výrobního procesu využívaného v průmyslu nebo obchodě nebo do nového přístupu k sociálním službám;

5.  vyzývá regiony, aby navrhly modely pro inovativní podpůrné služby, které by měly doplnit nebo nahradit stávající podpůrné služby, s cílem umožnit danému regionu využít jeho maximální konkurenční potenciál, pomoci podnikům přijímat nové poznatky a technologie, aby si zachovaly konkurenceschopnost, a zajistit, aby zdroje pro výzkum a inovace dosáhly kritický objem;

6.  žádá Komisi, aby sladila obecné nařízení o blokových výjimkách s cílem umožnit, aby ESI fondy mohly nabízet podmínky pro známku vysoké kvality;

7.  žádá vnitrostátní orgány, aby investovaly do regionálního zpravodajství a hloubkové analýzy velkého objemu dat, což jim umožní ukázat svou jedinečnou konkurenční výhodu a pochopit vývojové trendy týkající se regionálních podniků v globálním hodnotovém řetězci;

8.  zastává názor, že platforma S3, kterou zřídilo GŘ Komise REGIO a která je ve Společném výzkumném středisku v Seville, hraje klíčovou úlohu v poradenství a srovnávání regionů ohledně jejich inovačních strategií, pomáhání zaostávajícím regionům a posilování víceúrovňové správy a součinnosti mezi regiony tím, že poskytuje informace, metodiky, expertízy a poradenství vnitrostátním a regionálním tvůrcům politik; zdůrazňuje, že by tato platforma měla neustále usilovat o aktualizaci své databáze, se zřetelem na místní potřeby, specifika a priority příslušných regionů a měst;

9.  je toho názoru, že platforma S3 v Seville by měla věnovat patřičnou pozornost zaostávajícím regionům a zejména by jim měla být nápomocná při utváření a zaměřování jejich strategií;

10.  domnívá se, že menší regiony mají více problémů při vytváření a provádění strategií, a požaduje vypracování návrhů na zvýšení podpory těchto regionů s cílem zlepšit provádění strategií S3 a výměnu osvědčených postupů;

11.  vítá, že se Komise v poslední době zaměřuje na zaostávající regiony, jako naznačuje nedávný pilotní projekt týkající se přípravné akce Evropského parlamentu v regionu Východní Makedonie a Thrákie, který se do konce roku 2017 rozšíří na regiony z osmi členských států;

12.  vítá pokračování platformy „Regionální monitorování inovací plus“ (RIM Plus), kterou zřídilo GŘ Komise GROW, vznik observatoře pro výzkum a inovace, kterou zřídilo GŘ RTD, a různá znalostní centra týkající se politik vytvořená v rámci GŘ JRC (EK), která poskytují vnitrostátním a regionálním subjektům účastnících se projektu S3 komplexní údaje, ukazatele a pokyny;

13.  očekává další podrobnosti o Evropské radě pro inovace, jejímž cílem je vytvoření jednoho kontaktního místa pro inovátory, což umožní propojit výdobytky vědy s potřebami podniků a veřejných orgánů v Evropě;

14.  připomíná, že veřejné financování zůstává silnou hnací sílou inovací; vyzývá dotčené orgány, aby k většímu zaměření na finanční nástroje přistupovaly obezřetně, neboť inovace by se neměly zaměřovat jen na granty, ale měly by být schopny nalézt rovněž alternativní způsoby svého financování, jako jsou půjčky a záruky, a zároveň by měla být zachována rovnováha mezi granty a alternativními způsoby financování (veřejné a soukromé financování);

Víceúrovňová správa a její kapacita

15.  vyjadřuje politování nad tím, že se některé členské státy rozhodly pro národní RIS3, aniž by daly místním a regionálním orgánům příležitost vytvořit si vlastní představu, čímž podkopávají proces objevování podnikatelského potenciálu probíhající „zdola nahoru“, který by měl být v RIS3 zakotven; zdůrazňuje význam regionálního přístupu, protože provádění RIS3 může být úspěšné pouze tehdy, bude-li založeno na místních a regionálních kapacitách; vyzývá příslušné členské státy, aby zvážily nahrazení národních RIS3 regionálními RIS3, aby nezůstaly nevyužity žádné možnosti růstu, a žádá lepší koordinaci mezi národními a regionálními strategiemi S3 vždy, kdy je to vhodné, s cílem přizpůsobit je budoucím potřebám a požadavkům udržitelného rozvoje, zejména v odvětví potravin a energetiky; lituje toho, že zásada partnerství zahrnutá v článku 5 nařízení o společných ustanoveních nebyla vždy dodržována; vyzývá členské státy, aby dodržovaly zásadu partnerství ve všech fázích přípravy a provádění dohody o partnerství a operačních programů;

16.  je přesvědčen, že kvalita spolupráce správních orgánů a příslušných subjektů v regionech bude mít rozhodný vliv na strategii RIS3 a významným způsobem sníží riziko nesprávného výběru priorit; zdůrazňuje v této souvislosti význam konzultací s podniky, zejména s malými a středními podniky, protože „vize inovace“ bude úspěšná pouze tehdy, pokud budou mít podniky odpovídající potenciál uvést ji do praxe;

17.  zdůrazňuje význam lepší koordinace mezi všemi úrovněmi správy s cílem podpořit náhled na regionální strategie zdola nahoru, včetně všech orgánů a zúčastněných stran v oblasti inteligentní specializace, jakož i odborníků, občanské společnosti a konečných uživatelů, a prolomit tak mentalitu nespolupráce; poukazuje na to, že neschopnost přizpůsobit příslušné právní předpisy členských států vytváří překážky při realizaci investic ve výzkumu a inovacích;

18.  poukazuje na omezenou úlohu, kterou hrála občanská společnost ve strategiích RIS3, a vyzývá k posílení její účasti prostřednictvím platforem a partnerství spolupráce, jelikož mohou pomoci lépe formovat strategie, posilovat spolupráci se společností a vést k lepší správě;

19.  zdůrazňuje význam úzké spolupráce v rámci celé fáze provádění mezi operačními programy a RIS3;

20.  požaduje prohloubení dialogu a spolupráce mezi orgány EU (EP a Rada) a také na úrovni výkonné moci (Komise a vnitrostátní prováděcí orgány) s cílem dosáhnout příznivý rámec pro inovace a výzkum a posílit provádění RIS3 v kontextu nadcházejícího přezkumu víceletého finančního rámce 2014;

21.  vyzývá Komisi a další dotčené orgány, aby poskytly dodatečnou pomoc při provádění strategie RIS3 těm členským státům, které ji potřebují;

22.  vyzývá k nepřetržitému úsilí podporovat změnu mentality a prosazovat přístupy inovativní politiky s cílem podpořit intraregionální, meziregionální, extraregionální, přeshraniční a nadnárodní spolupráci, včetně prostřednictvím makroregionů, za pomoci stávajících nástrojů jako je INTERREG, a to v zájmu rozvoje evropské přidané hodnoty ve strategiích;

23.  připomíná, že je důležité zdůraznit význam sociálních inovací, které mohou pomoci vytvářet nové podnikatelské modely a kulturu, a vytvořit tak vhodné prostředí pro zavádění oběhového hospodářství;

24.  vyzývá Komisi, aby předložila komplexní o přidané hodnotě strategií RIS3 a jejich provádění v operačních programech a aby v sedmé zprávě o soudržnosti navrhla navazující opatření;

25.  lituje, že mezi regiony nedochází k dostatečné spolupráci na základě inteligentní specializace; podotýká, že společný strategický rámec nabízí možnost využít až 15 % z fondů v rámci nařízení o společných ustanoveních (Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond) na tuto spolupráci mimo vlastní region; zdůrazňuje, že čl. 16 odst. 3 sdělení „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ ukazuje, že tyto možnosti nebyly doposud dostatečně využívány; vyzývá členské státy a regionální orgány, aby tyto nabízené možnosti využívaly ve větší míře;

26.  vyzývá k rozvoji flexibility a koordinačních mechanismů propojujících výsledky procesu RIS3 a provádění Horizontu 2020 a dalších programů; vybízí regiony, aby se zapojily do nadnárodní spolupráce, jako je iniciativa Vanguard, známka vysoké kvality, Platforma pro výměnu poznatků, platformy S3, cesta ke špičkovému výzkumu či regionální inovační schémata pro střediska společného umístění Evropského inovačního a technologického institutu; vyzývá k usnadnění rozvoje strategických partnerství klastrů na podporu investic, posílení spolupráce, vytvoření součinnosti a podporu výměny názorů, aby nedocházelo ke zdvojování činností a neúčelnému vynakládání veřejných prostředků;

27.  vybízí vnitrostátní a evropské instituce, aby pokračovaly v monitorování rozdílů v oblasti inovací nejenom mezi členskými státy EU a napříč regiony NUTS 2, ale také ve stále větší míře v rámci jednotlivých členských států;

28.  věří, že postupy by měly být zjednodušeny a překážky v administrativních postupech daných strategií by měly být omezeny;

29.  vyzývá příslušné orgány na všech úrovních, aby zjednodušily postupy a snížily počet překážek v rámci postupů, jež se týkají správy daných strategií; vybízí k investicím do lidského kapitálu, a to i prostřednictvím meziregionálních partnerství EU, čímž se zkvalitní administrativní kapacita a správa, provádění i monitorování procesu RIS3, přičemž nevznikne další administrativní aparát; vybízí orgány, aby upřednostňovaly výzkum a inovace v regionech, které mají odpovídající potenciál, ale v nichž je nízká úroveň investic do této oblasti;

30.  naléhavě žádá regiony a členské státy, aby zintenzívnily využití dostupných rozpočtových prostředků na technickou asistenci k zajištění účinného a účelného provádění RIS3;

31.  připomíná, že strategie inteligentních specializací by měly být také účinným nástrojem k vypořádání se se sociálními, environmentálními, klimatickými a energetickými výzvami, k podpoře přelévání znalostí a k technologické diverzifikaci;

Lepší součinnost pro růst a vytváření pracovních míst

32.  kritizuje nedostatečnou součinnost mezi evropskými strukturálními a investičními fondy a dalšími finančními nástroji EU, což brání spolupráci, soudržnosti a integraci prostředků z fondů EU a redukuje jejich výsledky a účinek; žádá, aby se věnovalo více pozornosti i výzkumu tomu, jak dosáhnout lepšího strategického přístupu k synergiím a zohlednit kombinaci, komplementaritu a potenciál nástrojů financování tak, aby se naplno využily záruky EU pro financování investičních platforem;

33.  zdůrazňuje, že je zapotřebí pokračovat a prohloubit přístupy „trojité a čtverné šroubovice“ k inteligentní specializaci na regionální úrovni a začlenit veřejnou správu, podniky, vysoké školy a občany; zdůrazňuje, že úloha posledních dvou zmíněných skupin (tj. institucí vysokého školství / výzkumu a občanských organizací) by měla být v nových programech EU a v nových druzích financování posílena;

34.  vyzývá k navýšení podpory pro malé a střední podniky a začínající společnosti, protože valná většina z nich stojí v popředí radikálních inovací, významným způsobem přispívá k vyhledávání místních talentů v různých oblastech a zaměstnává mladé;

35.  podporuje neustálé hledání spolehlivých ukazatelů, které monitorují inovační výkonnost na všech úrovních správy tak, že lépe využívají a koordinují zdroje Eurostatu a dalších GŘ Evropské komise, při zohlednění výsledků OECD, ESPON či dalších aktérů v této oblasti, jako jsou například národní statistické úřady;

36.  zdůrazňuje, že koordinované a komplementární využívání fondů ESI spolu s Horizontem 2020 a Evropským fondem pro strategické investice (EFSI), jež je v souladu s pokyny pro doplňkovost evropských strukturálních a investičních fondů a Evropského fondu pro strategické investice, které vydala Evropská komise v únoru 2016, poskytuje vynikající příležitost pro podporu inovací na regionální, vnitrostátní a unijní úrovni posílením atraktivity investic do výzkumu a inovací, aby přilákaly soukromý kapitál v zájmu doplnění veřejného financování; vyzývá místní a regionální orgány, aby co nejvíce využily možností, jak tyto nástroje kombinovat;

37.  vyzývá k získávání adekvátních informací, které by napomohly dosáhnout součinnosti mezi různými politikami a nástroji dostupnými v RIS3, jako je politika soudržnosti na období 2014–2020, platforma inteligentní specializace, Evropské středisko pro sledování klastrů, evropské inovační partnerství, Evropské strategické fórum, klíčové základní technologie a výzkumné infrastruktury;

38.  vybízí regiony, aby zaváděly své RIS3 v zájmu posílení otevřené inovační mentality a ekosystémové spolupráce na základě modelu „čtverné šroubovice“;

39.  zdůrazňuje význam přizpůsobení vzdělávání a výzkumu skutečným potřebám trhu ve snaze zajistit, aby inovace vyhovovaly poptávce a vedly k hospodářskému růstu;

Inteligentní města jako katalyzátor RIS3

40.  připomíná klíčovou úlohu, kterou v rámci hospodářského a sociálního rozvoje Unie plní městské oblasti EU díky tomu, že fungují jako centra pro různé aktéry a odvětví, kombinují výzvy a příležitosti inteligentního, udržitelného a inkluzivního růstu a slouží jako průkopníci integrovaného a místního politického přístupu; zdůrazňuje důležitost městských oblastí, které katalyzují lidské zdroje, infrastrukturu a investiční potenciál pro rozvoj inovačních klastrů;

41.  vyzývá Komisi, aby v zájmu vytvoření synergií a silných vazeb pro efektivní využití zdrojů vzala při vytváření městské agendy EU v úvahu strategie RIS3 a další inovační programy, se zvláštním zřetelem na integrované územní investice;

42.  zdůrazňuje důležitost zajištění inovativní přeshraniční spolupráce mezi odvětvími na principu „trojité šroubovice“, která se zaměří na evropské výzvy ohledně toho, jak učinit regiony a města inteligentnější, zelenější a příjemnější pro život i práci;

43.  zdůrazňuje potřebu dalšího rozvoje a rozšíření konceptu „inteligentních a propojených měst“ napříč Evropou; vítá záměr nizozemského předsednictví EU vytvořit ve spolupráci s regionálními orgány přístup „zdola nahoru“ pro posílení měst, vypracovat městskou agendu EU a vytvořit z inteligentních měst města vynikající; podporuje v této souvislosti přípravu Amsterodamského paktu, jehož středobodem je trvalý růst a vytváření pracovních míst, posilování vztahů mezi všemi stranami, občany i sociálními organizacemi a podpora udržitelného rozvoje podporujícího začlenění;

44.  poukazuje na podporu různých druhů spolupráce mezi městy a různých schémat výměny znalostí na poli inteligentních specializací a inovací, jako je například iniciativa „Otevřená, agilní a inteligentní města“ podporovaná Komisí;

45.  podporuje iniciativy Komise a Rady pro městskou agendu EU v kontextu Amsterodamského paktu; vyzývá Komisi, aby posílila soudržnost městských a regionálních politik; žádá Komisi, aby v sedmé zprávě o soudržnosti předložila návrhy ke sladění iniciativ a metodologie „Inteligentní města“ a RIS3;

Monitorování a hodnocení

46.  konstatuje, že ačkoli většina regionů RIS3 přijala, mnoho jich stále potřebuje pracovat na tom, aby splnily požadavky předběžné podmíněnosti, přičemž hlavní výzvu pro ně představuje mechanismus kontroly, rozpočtový rámec a opatření na podporu investic do soukromého výzkumu a inovací;

47.  připomíná místním a regionálním subjektům s rozhodovací pravomocí důležitost závazku využívat RIS3 jako nástroj ekonomické transformace ve svém regionu, což ovlivňuje také politiku EU;

48.  vítá skutečnost, že tyto regionální strategie se soustředí na energetiku, zdravotnictví, informační a komunikační technologie, pokročilé materiály, potraviny, služby, cestovní ruch, udržitelné inovace a dopravu, biohospodářství, výrobní systémy a na kulturní či tvůrčí odvětví, jakož i na jiné specializace a odvětví, která jsou v daném regionu nejvíce konkurenceschopná; vyjadřuje však politování nad nedostatkem rozmanitosti mnoha těchto strategií a vyzývá k přehodnocení procesu určování priorit, čímž se předejde riziku, že se všechny strategie zaměří na tatáž témata; vyzývá k tomu, aby byly vytvořeny strategie nejenom v oblasti špičkových technologií, ale také v oblasti technologií na nižší úrovni a v oblasti sociálních inovací, a vyzývá všechny zúčastněné, aby se snažili o meziodvětvovou spolupráci, protože může podporovat inovace;

49.  věří, že podpora vnitrostátních středisek pro sledování strategií inteligentních specializací může pomoci vybudovat silnější systém ukazatelů pro monitorování RIS3, zejména co se týče metodik a školení;

50.  poukazuje na to, že je-li třeba prokázat jedinečné konkurenční výhody určitého regionu, ukáže se, že některé strategie RIS3 jsou nedostatečně zdokumentované, jiné naopak nedokládají schopnost zainteresovaných subjektů povzbuzovat podniky k vytváření inovací nebo výzkumníky k provádění aplikovaného výzkumu či nalezení komerčního využití svých výsledků; poznamenává dále, že některé regiony mají obsáhlé strategie a zjednodušené ukazatele monitorování; naléhavě proto vyzývá, aby byla navýšena kapacita veřejných orgánů shromažďovat a hodnotit získané relevantní informace a aby se zároveň podpořilo koordinované úsilí regionů a ústředních orgánů identifikovat a standardizovat stávající databáze a zpřístupnit je zainteresovaným subjektům;

51.  vyzývá EU a členské státy, aby využívaly stávající nástroje, jako je průzkum Společenství v oblasti inovací, a prováděly pravidelné (roční a půlroční) sledování toho, jak jsou strategie prováděny – a to jak kvantitativně, tak kvalitativně – a aby do tohoto procesu zapojily veškeré zainteresované subjekty, včetně občanské společnosti; podotýká, že regiony i členské státy se potýkají s podobnými problémy, pokud jde o posuzování sledování, a vyzývá regiony, aby zveřejňovaly pravidelné zprávy o dosahování svých cílů, aby bylo možné dopad RIS3 lépe analyzovat a zajistit transparentnost a přístup veřejnosti k příslušným informacím; je si ovšem vědom toho, že bude trvat mnoho let, než strategie přinesou ovoce, a proto by mělo počáteční sledování odpovídat rozumným očekáváním;

52.  vybízí regiony a členské státy, aby byly aktivnější při včasném provádění akčních plánů se zřetelem na cílový termín, jímž je prosinec 2016, aby splnily podmínky předběžné podmíněnosti; žádá je, aby stanovily své mechanismy kontroly a prováděly je v průběžném přezkumu RIS3, v jehož rámci by se soustředily na stanovení investičních oblastí, v nichž mohou regionální účastníci inovačního procesu získat nebo udržet konkurenční výhodu;

53.  je toho názoru, že společná účast na monitorování a hodnocení příslušných nástrojů v rámci RIS3 a sladění monitorování a hodnocení pro podávání zpráv o různých nástrojích může v tomto ohledu velmi pomoci; vyzývá proto všechny zainteresované subjekty a tvůrce rozhodnutí, aby spolupracovali a vyvinuli opatření, díky kterým se budou shromažďovat a syntetizovat údaje týkající se politik a nástrojů začleněných ve specifických RIS3 strategiích;

54.  připomíná, že dobře vypracovaná strategie v písemné podobě nepovede k očekávaným výsledkům, nebudou-li prováděny podpůrné služby pro podniky;

Hlavní ponaučení a budoucnost RIS3

55.  vyjadřuje politování nad tím, že RIS3 často uznává, že je nezbytné pomoci podnikům využít veškeré formy inovací, ale v konečném důsledku podporuje jenom inovace založené na znalosti technologií; navrhuje v tomto smyslu, aby zvážit v rámci RIS3 inovace i v dalších oblastech, jako jsou služby a kreativní odvětví, a připomíná důležitost veškerých druhů inovačních systémů a institucí bez ohledu na jejich velikost a na jejich napojení na místní a regionální klastry;

56.  zdůrazňuje, že mají-li strategie RIS3 řešit rozdíly v oblasti inovací a podpořit vznik pracovních míst a růst v Evropě, pak musí být dobře prováděny; podtrhuje, že je za tímto účelem důležité podporovat strategie uplatňující přístup „zdola nahoru“ a posílit dohled, pokud jde o potenciál RIS3 na všech úrovních správy; poznamenává v této souvislosti, že členské státy by měly zapojit své národní statistické úřady, aby regionům pomohly vypracovat jejich hodnotící a kontrolní mechanismy;

57.  věří, že participativní přístup v rámci strategií musí být zahrnut do všech procesů, včetně monitorovacího a hodnotícího procesu, protože to rozšíří oblasti pro spolupráci při dosahování cílů RIS3;

58.  naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby nezapomněly, že tento nástroj musí být životaschopný, operativní a účinný, aby se zamezilo administrativní zátěži příjemců;

59.  vyzývá Komisi, aby usilovala o přezkum strategií v roce 2017, a to v zájmu posílení jejich účinnosti a účelnosti a v zájmu informování o jejich příspěvku k budoucí politice soudržnosti a politice v oblasti výzkumu a inovací po roce 2020, a aby přitom zohlednila poznatky získané již od prvních let jejich provádění; vyzývá Komisi, aby ještě před vypracováním 7. zprávy o soudržnosti zahájila veřejné konzultace a aby uspořádala celoevropskou konferenci za účasti Parlamentu, Výboru regionů a dalších zúčastněných stran;

60.  uznává, že strategie inteligentních specializací mohou být mocným nástrojem pro zvládání výzev v oblasti energetiky, energetické účinnosti a energetické bezpečnosti;

61.  vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala úlohu platformy S3, aby pomohla navýšit rozmanitost strategií a soustředila se i nadále na význam pákového efektu soukromých investic;

62.  žádá GŘ Regio a platformu S3, aby vypracovaly a rozeslaly krátký koncept politického dokumentu o zkušenostech týkajících se RIS3 a aby se v něm zaměřily na tyto oblasti: 1) na analýzu SWOT (silných stránek, slabin, možností a rizik) příslušné zkušenosti; 2) poznatky, k nimž regiony dospěly, a hlavní skrytá nebezpečí zaznamenaná u každého z šesti kroků, jež jsou popsány v pokynech RIS3; 3) doporučení a standardizované vzory pro plynulé zlepšování RIS3, aby tyto strategie mohly být pro období po roce 2020 navrženy lépe; 4) lidské zdroje, které jsou pro úspěšné navržení a provedení RIS3 nezbytné; upozorňuje na to, že regionální sítě zabývající se výzkumem a inovacemi by měly být pobízeny a podporovány ve sdílení úspěchů a zkušeností, aby tento typ úvah pronikl v regionech na všechny úrovně;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.
(7) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2014)0002.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.
(10) Úř. věst. C 225, 27.7.2012, s. 46.
(11) Úř. věst. C 218, 30.7.2013, s. 12.
(12) Úř. věst. C 415, 20.11.2014, s. 5.


Evropská územní spolupráce – osvědčené postupy a inovativní opatření
PDF 458kWORD 132k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o Evropské územní spolupráci – osvědčené postupy a inovativní opatření (2015/2280(INI))
P8_TA(2016)0321A8-0202/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na její hlavu XVIII,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti(5),

–  s ohledem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství(7),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(9),

–  s ohledem na „Územní agendu Evropské unie 2020: K inteligentní a udržitelné Evropě rozmanitých regionů podporující začlenění“ schválenou na neformálním setkání ministrů odpovědných za územní plánování a územní rozvoj konaném dne 19. května 2011 v maďarském Gödöllő,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o připravenosti členských států EU na účinný a včasný začátek nového programového období politiky soudržnosti(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o odkládaném zahájení provádění politiky soudržnosti na období 2014–2020(11),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

–  s ohledem na šestou zprávu o hospodářské, sociální a územní soudržnosti (COM(2014)0473),

–  s ohledem na své usnesení ze dne ze dne 9. září 2015 o investicích pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii(12),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o politice soudržnosti a přezkumu strategie Evropa 2020(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 nazvané „Snaha o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020“(14),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(15),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o přidané hodnotě makroregionálních strategií (COM(2013)0468) a na příslušné závěry Rady ze dne 22. října 2013,

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo Generální ředitelství pro vnitřní politiky (Tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti), z ledna 2015, nazvanou „Nová úloha makroregionů v oblasti Evropské územní spolupráce“,

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo Generální ředitelství pro vnitřní politiky (Tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti), z července 2015, nazvanou „Evropské seskupení pro územní spolupráci jako nástroj podpory a zlepšení územní spolupráce v Evropě“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. února 2016 nazvané „Investiční plán pro Evropu: nové pokyny ke kombinování strukturálních a investičních fondů s Evropským fondem pro strategické investice“,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů přijaté v květnu 2015 a nazvané „Finanční nástroje na podporu územního rozvoje“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 nazvané „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na prohlášení Výboru regionů ze dne 2. září 2015 nazvané „25 let existence programu Interreg – nový impuls pro přeshraniční spolupráci“,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů přijaté v prosinci 2015 a nazvané „Územní vize pro rok 2050: jaká je budoucnost?“,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 17. prosince 2015 nazvané „Posílení přeshraniční spolupráce: je nezbytný lepší regulační rámec?“,

–  s ohledem na podkladový dokument, který vypracovalo lucemburské předsednictví Rady, nazvaný „Ohlédnutí za 25letou existencí programu Interreg a příprava budoucí územní spolupráce“,

–  s ohledem na závěry Rady „25 let existence programu Interreg a jeho příspěvek k cílům politiky soudržnosti“,

–  s ohledem na iniciativu lucemburského předsednictví týkající se přijetí zvláštních právních předpisů pro příhraniční regiony, jejímž cílem je reagovat na potřeby a problémy těchto oblastí, nazvanou „Nástroj pro přidělování a uplatňování zvláštních ustanovení v příhraničních regionech“(16),

–  s ohledem na veřejnou konzultaci Komise na úrovni EU o zbývajících překážkách přeshraniční spolupráce zahájenou dne 21. září 2015 u příležitosti Evropského dne spolupráce(17),

–  s ohledem na výsledky vůbec prvního průzkumu Eurobarometru, provedeného Komisí v roce 2015 s cílem určit a zmapovat postoje občanů žijících v příhraničních oblastech a dosáhnout toho, aby zásahy EU byly cílenější(18),

–  s ohledem na zprávu OECD z roku 2013 nazvanou „Regiony a inovace: přeshraniční spolupráce“,

–  s ohledem na zprávu Výboru regionů nazvanou „Monitorovací zpráva o ESÚS za rok 2014 – provádění strategie Evropa 2020“(19),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0202/2016),

A.  vzhledem k tomu, že v příhraničních regionech žije přibližně 38 % evropského obyvatelstva, a vzhledem k tomu, že EU čelí významné hospodářské, finanční a sociální krizi, která má negativní dopady zejména ženy, a to ve všech oblastech života; vzhledem k tomu, že EU musí rovnost žen a mužů začleňovat jako hlavní složku do všech politik a postupů souvisejících s Evropskou územní spoluprací;

B.  vzhledem k tomu, že celkovým cílem Evropské územní spolupráce je snižovat vliv státních hranic, aby se zmenšily rozdíly mezi regiony, odstranily se přetrvávající překážky pro investice a spolupráci fungující přes hranice, posílila se soudržnost a podpořil se harmonický hospodářský, sociální, kulturní a územní rozvoj Unie jako celku21;

C.  vzhledem k tomu, že Evropská územní spolupráce je nedílnou součástí politiky soudržnosti, neboť posiluje územní soudržnost Unie;

D.  vzhledem k tomu, že členské státy mohou Evropskou územní spolupráci využívat k tomu, aby reagovaly na výzvy vyplývající z migrační krize;

E.  vzhledem k tomu, že plného potenciálu vnitřního trhu EU a svobody pohybu stále využívá jen malý počet evropských občanů;

F.  vzhledem k tomu, že na základě zásad sdíleného řízení, víceúrovňové správy a partnerství byly v rámci kolektivního procesu propojujícího širokou škálu evropských, vnitrostátních, regionálních a místních aktérů vytvořeny programy Evropské územní spolupráce s cílem řešit společné přeshraniční problémy a usnadnit výměnu osvědčených postupů;

G.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí společně se zamyslet nad strukturou Evropské územní spolupráce po roce 2020;

Evropská přidaná hodnota Evropské územní spolupráce, osvědčené postupy a příspěvek k cílům strategie Evropa 2020

1.  konstatuje, že Evropská územní spolupráce se stala jedním ze dvou rovnocenných cílů politiky soudržnosti na léta 2014–2020 se samostatným nařízením; zdůrazňuje, že rozpočet Evropské územní spolupráce ve výši 10,1 miliardy EUR představuje 2,8 % rozpočtu politiky soudržnosti a neodpovídá náročnosti úkolů, které Evropská územní spolupráce plní, a neodráží ani vysokou úroveň její evropské přidané hodnoty; v této souvislosti připomíná zklamání Parlamentu z výsledku jednání o víceletém finančním rámci na období 2014–2020, pokud jde o snížení prostředků na Evropskou územní spolupráci; je přesvědčen, že zvýšený rozpočet na Evropskou územní spolupráci v příštím programovém období zvýší přidanou hodnotu politiky soudržnosti; vyzývá k důslednějšímu dodržování článku 174 SFEU o územní soudržnosti, zejména pokud jde o venkovské oblasti a oblasti procházející průmyslovými změnami a regiony, které jsou znevýhodněny závažnými a trvalými přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou nejvzdálenější regiony, nejsevernější regiony s nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony; žádá Komisi a členské státy, aby při provádění politiky soudržnosti věnovaly zvláštní pozornost geograficky a demograficky nejvíce znevýhodněným oblastem;

2.  konstatuje, že v souladu s cíli strategie Evropa 2020 byla Evropská územní spolupráce za účelem dosažení větší účinnosti přetvořena, aby se více zaměřovala na tematickou koncentraci a orientovala se na výsledky, aniž by to mělo dopad na přístup zohledňující územní hlediska a umožnilo se tak zachování regionálních priorit; je přesvědčen, že je třeba i nadále věnovat pozornost specifikům Evropské územní spolupráce; vyzývá proto k lepšímu vyhodnocení programů Evropské územní spolupráce, aby se prokázal jejich dopad a přidaná hodnota;

3.  konstatuje, že přeshraniční spolupráce se ukázala být klíčovým nástrojem pro rozvoj příhraničních regionů považovaných za skutečné laboratoře evropské integrace; zdůrazňuje, že přeshraniční spolupráce se během období 2000–2006 a 2007–2013 vyznačovala jednoznačnou orientací na priority s větším strategickým zaměřením a dosáhla osvědčených postupů v oblasti lepší propojenosti a přístupnosti, přenosu znalostí a inovací, posílení regionální identity, řešení problémů životního prostředí, posilování institucionální kapacity, zdravotní péče, vzdělání, zaměstnanosti a mobility pracovních sil a vytváření nových partnerství i upevňování těch stávajících;

4.  uznává, že nadnárodní spolupráce pomohla při podpoře výzkumu, inovací a znalostní ekonomiky, přizpůsobení se změně klimatu a podpoře udržitelné dopravy a mobility prostřednictvím nadnárodních přístupů a že přispěla k posílení institucionální kapacity; zdůrazňuje, že integrovaný územní přístup a nadnárodní spolupráce jsou zvláště důležité pro ochranu životního prostředí, především v oblasti vody, biologické rozmanitosti a energetiky;

5.  uznává, že meziregionální spolupráce umožňuje městům a regionům spolupracovat v celé řadě oblastí a témat, což zahrnuje i výměnu zkušeností a osvědčených postupů, a že posílila účinnost řady regionálních a místních politik; domnívá se, že je třeba řešit výrazné rozdíly v rozvoji mezi venkovskými a městskými oblastmi a problémy metropolitních oblastí;

6.  je přesvědčen, že účinná přeshraniční a nadnárodní spolupráce umožňuje zvýšit atraktivnost zeměpisných oblastí pro obchodní společnosti prostřednictvím účinnějšího využití místního, regionálního a přeshraničního potenciálu a lidského kapitálu, aby lépe vyhovoval potřebám a očekávání obchodních společností, ale aby také nedocházelo k odchodu pracovníků do třetích zemí, vylidňování regionů EU a růstu nezaměstnanosti;

7.  je přesvědčen, že Evropská územní spolupráce nabízí značnou evropskou přidanou hodnotu tím, že přispívá k míru, stabilitě a regionální integraci, a to i v rámci politiky rozšíření a politiky sousedství, stejně jako po celém světě tím, že šíří osvědčené postupy; je přesvědčen, že přeshraniční spolupráce může přinést přidanou hodnotu při řešení migračních krizí;

8.  zdůrazňuje, že v letech 2014–2020 bude přibližně 41 % rozpočtu určeného na Evropskou územní spolupráci v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR)(20) investováno do opatření na zlepšení životního prostředí, přičemž 27 % bude investováno do posílení inteligentního růstu, včetně výzkumu a inovací, a 13 % bude určeno na podporu růstu podporujícího začlenění prostřednictvím činností spojených se zaměstnaností, vzděláním a odbornou přípravou a 33 programů se bude zaměřovat na zlepšení celkové propojenosti na přeshraniční úrovni; dále konstatuje, že na posílení institucionální kapacity prostřednictvím zřizování nebo posilování struktur pro spolupráci a zlepšení účinnosti veřejných služeb bude přiděleno 790 milionů EUR;

9.  zdůrazňuje, že koncepce založená na orientaci na výsledky vyžaduje, aby programy Interreg zajišťovaly vysokou kvalitu spolupráce na úrovni projektů a uplatňovaly nový druh hodnocení, který zohlední specifickou povahu každého z projektů a přispěje ke snížení administrativní zátěže pro příjemce a řídící orgány; vyzývá Komisi, členské státy a řídící orgány, aby spolupracovaly a vyměňovaly si informace a osvědčené postupy s cílem vypracovávat posouzení a vydávat pokyny ohledně toho, jak by mohla být orientace na výsledky přizpůsobena specifikům Evropské územní spolupráce; bere na vědomí, že plnou přidanou hodnotu programů Evropské územní spolupráce nelze hodnotit pouze kvantitativními ukazateli, a vyzývá Komisi, aby stanovila více kvalitativních ukazatelů, které by lépe odrážely dosažené výsledky územní spolupráce;

10.  se znepokojením si všímá, že programy Interreg jsou schvalovány pozdě, a žádá Komisi a členské státy, aby zmobilizovaly své úsilí v zájmu jejich účinného a úspěšného provádění a odstranění překážek přeshraniční spolupráce, aby se zabránilo vážným problémům, na něž bylo poukazováno už v programovém období 2007–2013; vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k urychlení realizace programů Evropské územní spolupráce;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že ve zprávách týkajících se výsledků chybí spolehlivé přeshraniční údaje a podložené informace o efektivnosti přeshraniční spolupráce; vyzývá proto Komisi, Eurostat a řídící orgány, aby spolupracovaly na určení společných kritérií hodnocení, společně koordinovaly jedinou databázi a stanovily metodiku pro poskytování, využívání a výměnu spolehlivých údajů na přeshraniční úrovni; bere na vědomí stávající problémy spojené s prováděním integrovaných územních přístupů, které z velké části vyplývají z různého rozsahu zmocnění regionálních a místních orgánů členských států;

12.  vyzývá Komisi, členské státy a řídící orgány, aby vypracovaly vhodně strukturované monitorovací systémy a hodnotící plány, které umožní lépe vyhodnotit dosahování výsledků v rámci cílů strategie Evropa 2020 a územní integrace;

Příspěvek k územní soudržnosti

13.  upozorňuje, že Evropská územní spolupráce významně přispívá k podpoře cíle EU, kterým je územní soudržnost, neboť propojuje různé odvětvové politiky na úrovni daného území; vítá studii Evropské pozorovací sítě pro územní plánování a soudržnost (ESPON) „ET2050 – Územní scénáře a vize pro Evropu“, která může představovat referenční rámec pro další diskusi o přípravě politiky soudržnosti po roce 2020;

14.  připomíná význam integrovaných územních investic a komunitně vedeného místního rozvoje, které nejsou v rámci programů Interreg na období 2014–2020 dostatečně prováděny, a vyzývá členské státy, aby jich více využívaly, přičemž zdůrazňuje, že to bude vyžadovat větší účast regionálních a místních subjektů; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly informační a vzdělávací programy pro příjemce;

15.  domnívá se, že nové nástroje územního rozvoje, jako jsou integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj mohou přinést investice do sociální infrastruktury, zdravotnictví, vzdělávání, obnovy zanedbaných městských oblastí, tvorby pracovních míst a jiných opatření směřujících ke snížení izolace migrantů a k podpoře jejich začleňování;

16.  doporučuje, aby byla zvláštní pozornost věnována projektům, které se snaží přizpůsobit lokality a regiony nové demografické situaci a zvrátit nerovnováhu z ní vyplývající zejména pomocí: 1) přizpůsobení sociální infrastruktury a infrastruktury související s mobilitou demografickým změnám a migračním tokům; 2) vytváření výrobků a služeb zaměřených na stárnoucí populaci; 3) podpory pracovních příležitostí pro starší osoby, ženy a migranty, které by přispívaly k sociálnímu začleňování; 4) posílení digitálního připojení a vytvoření platforem, které umožní a podpoří účast občanů z izolovanějších oblastí a jejich vzájemnou komunikaci s různými administrativními, sociálními a politickými službami orgánů na všech úrovních (místní, regionální, vnitrostátní i evropské);

17.  zdůrazňuje, že v ostrovních regionech, nejvzdálenějších regionech, řídce obydlených regionech a v horských a venkovských oblastech sehrává Evropská územní spolupráce úlohu důležitého nástroje k posílení jejich regionální spolupráce a integrace; vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost využívání finančních prostředků v těchto regionech, včetně regionů sousedícími se třetími zeměmi, s cílem zlepšit provádění přeshraničních projektů financovaných v rámci Evropské územní spolupráce;

18.  upozorňuje na doplňkovost Evropské územní spolupráce a makroregionálních strategií při řešení společných úkolů ve větších funkčních oblastech, stejně jako na přínosnou pomoc, kterou mohou makroregionální strategie poskytovat při řešení společných problémů, kterým makroregiony čelí;

19.  domnívá se, že v rámci přeshraniční a nadnárodní spolupráce je třeba usilovat o lepší koordinaci, součinnost a doplňkovost, a tak zlepšit spolupráci a integraci širších strategických oblastí; vyzývá k lepší koordinaci mezi řídicími orgány a dotčenými subjekty makroregionální strategie; naléhavě vyzývá Komisi k posílení spolupráce a k tomu, aby při přípravě vnitrostátních a regionálních programů posílila vazby a soulad s programy Evropské územní spolupráce, a to s cílem zvýšit jejich doplňkovost a zabránit jejich překrývání;

20.  konstatuje, že některé regiony čelí vážným problémům s migrací, a vyzývá k tomu, aby byly programy Interreg využívány a realizovány mimo jiné s cílem řešit uprchlickou krizi, a k výměně osvědčených postupů mezi místním a regionálními orgány v příhraničních oblastech, včetně třetích zemí, zejména prostřednictvím makroregionálních strategií;

Podpora výzkumu a inovací

21.  upozorňuje na úspěchy, jichž bylo dosaženo v oblasti výzkumu a inovací, jako jsou například společné výzkumné projekty, spolupráce mezi výzkumnými institucemi a podniky, zakládání mezinárodních přeshraničních univerzit, přeshraničních výzkumných středisek, přeshraničních institucí odborné přípravy, vytváření přeshraničních klastrů a sítí podniků, přeshraničních inkubátorů a poradenských služeb pro malé a střední podniky, označování technologicky vyspělých společností s cílem přilákat zahraniční investory atd.; konstatuje, že programy Interreg hrají důležitou úlohu při posilování konkurenceschopnosti a inovačního potenciálu regionů tím, že prohlubují součinnost mezi strategiemi inteligentní specializace, spolupráci mezi seskupeními a posilují rozvoj inovačních sítí; žádá Komisi, aby předložila komplexní přehled územní spolupráce v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF) na základě společného strategického rámce (příloha I nařízení o společných ustanoveních (nařízení (EU) č. 1303/2013));

22.  je si vědom, že investice na posílení inteligentního růstu včetně výzkumu a inovací představují 27 % přídělu z EFRR na programy přeshraniční spolupráce na léta 2014-2020(21); konstatuje, že 35 % rozpočtu nadnárodních programů je rovněž určeno na podporu inteligentního růstu prostřednictvím posílení výzkumu a inovací;

23.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit politické přístupy založené na přeshraničních inovacích, jako jsou např. společné výzkumné programy, společné výzkumné infrastruktury, partnerství a sítě spolupráce; upozorňuje na skutečnost, že rozdílné právní předpisy v jednotlivých členských státech brzdí společné úsilí o posílení výzkumu a inovací na přeshraniční úrovni;

24.  naléhavě vyzývá k tomu, aby se synergie a doplňkovost mezi programy a fondy, včetně evropských strukturálních a investičních fondů (ESI), programu Horizont 2020. Evropským fondem pro strategické investice (EFSI) atd., a ostatními fondy EU zaměřovala na co největší posílení objemu, kvality a dopadu investic do výzkumu a inovací; doporučuje, aby místní a regionální orgány, pokud je to možné, v plné míře využívaly možnosti kombinování těchto fondů k podpoře MSP a projektů v oblasti výzkumu a inovací, včetně přeshraničních projektů; vyzývá MSP, aby plně využívaly příležitostí, které jim tyto fondy poskytují, a přispěly k realizaci těchto programů Evropské územní spolupráce;

25.  vyzývá k přijetí přeshraničních inovačních strategií a zajištění doplňkovosti s již existujícími strategiemi inteligentní specializace, stejně jako s dalšími stávajícími programy a strategiemi; vybízí k vyhodnocení potenciálu přeshraniční součinnosti a k mobilizaci různých zdrojů financování;

26.  domnívá se, že finanční nástroje musí tvořit nedílnou součást programů Evropské územní spolupráce tím, že budou doplňovat granty s cílem podpořit přístup MSP k financování, výzkumu a inovacím; domnívá se, že by zvýšené vyžívání finančních nástrojů mohlo přilákat více investicí do projektů Interreg, vytvářelo by pracovní místa a umožnilo dosažení lepších výsledků; připomíná zásadní význam technické podpory a uzpůsobených vzdělávacích iniciativ pro dosažení maximálního přínosu při využívání finančních nástrojů, a to i v méně rozvinutých regionech;

Správa a koordinace politik

27.  připomíná, že šestá zpráva o soudržnosti nevěnovala dostatečnou pozornost Evropské územní spolupráci, ačkoli se od programového období 2007–2013 jedná o plnohodnotný cíl politiky soudržnosti; připomíná potenciál evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) nejen jako nástroje podporujícího a propagujícího evropskou územní spolupráci a řízení přeshraničních projektů, ale také jako způsobu, jak přispívat ke komplexnímu integrovanému územnímu rozvoji, a jakožto flexibilní platformy víceúrovňové správy;

28.  vítá zjednodušené nařízení o ESÚS (nařízení (EU) č. 1302/2013) a vyzývá členské státy, aby zesílily své úsilí zaměřené na usnadnění vytváření evropských seskupení územní spolupráce; upozorňuje však, že toto nařízení samo o sobě nepostačuje k odstranění všech právních překážek přeshraniční spolupráce; vítá proto iniciativu lucemburského předsednictví, které navrhlo vytvoření zvláštního právního nástroje pro příhraniční regiony, jenž členským státům umožní přijímat zvláštní právní předpisy; vítá iniciativu Komise, v jejímž rámci má být do konce roku 2016 provedena analýza překážek přeshraniční spolupráce zaměřená na nalezení řešení a příkladů osvědčených postupů; žádá Komisi, aby do této analýzy zahrnula studii o potřebách příhraničních regionů; se zájmem očekává výsledky celoevropské veřejné konzultace Komise týkající se zbývajících překážek v přeshraniční spolupráci, která byla zahájena dne 21. září 2015; žádá Komisi, aby ve své analýze zohlednila doporučení Parlamentu a výsledky veřejné konzultace;

29.  domnívá se, že by programy Interreg měly podporovat reakce na migrační a azylové otázky a podporovat účinné integrační politiky, přičemž by současně měly respektovat dohodnuté programové priority i přijatou logiku intervencí při zachování doplňkovosti s ostatním příslušným financováním; vyzývá k tomu, aby byla využita otevřenost Komise k rychlému projednání a schválení změn operačních programů na období 2014–2020 v případech, kdy to požadují dotčené členské státy a výhradně za účelem řešení nezbytně nutných otázek souvisejících s uprchlickou krizí;

30.  zvažuje širší využívání finančních nástrojů jakožto pružných mechanismů, které mohou být používány společně s granty; zdůrazňuje, že finanční nástroje, pokud jsou účinně uplatňovány, mohou výrazně zvýšit dopad financování; zdůrazňuje v této souvislosti, že jsou zapotřebí jasná a jednotná pravidla týkající se finančních nástrojů, která správcům a příjemcům finančních prostředků pomohou zjednodušit přípravu a proces provádění; poukazuje na možnost využít konkrétní odborné znalosti a know-how prostřednictvím nástrojů finančního inženýrství a technické pomoci EIB;

31.  zdůrazňuje, že v programovém období 2007–2013 nebyla dostatečně posouzena možná doplňkovost mezi programy Interreg a dalšími programy financovanými EU; vyzývá k vytvoření vhodných koordinačních mechanismů k zajištění účinné koordinace, doplňkovosti a součinnosti mezi ESI fondy a dalšími finančními nástroji Společenství a vnitrostátními finančními nástroji, například programem Horizont 2020, stejně jako fondem EFSI a EIB;

32.  doporučuje, aby do hodnotících plánů řídicích orgánů byla začleněna průběžná hodnocení konkrétně zaměřená na posouzení účelnosti synergie mezi programy;

33.  zdůrazňuje stále rostoucí význam přeshraničních trhů práce, které mají obrovskou dynamiku z hlediska bohatství a tvorby pracovních míst; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly možností, které programy Interreg nabízejí, k usnadnění přeshraniční mobility pracovních sil, včetně podpory zásady rovných příležitostí, a to případně i úpravou správního a sociálně právního rámce a posílením dialogu mezi všemi úrovněmi správy;

34.  považuje za zásadní zvýšit součinnost a vzájemnou doplňkovost programů Evropské územní spolupráce se službami EURES, které plní obzvláště důležitou úlohu v přeshraničních regionech s vysokým počtem pracovníků dojíždějících přes hranice; vyzývá členské státy a regiony, aby v rámci celé EU plně využívaly možností služeb EURES v oblastech zaměstnanosti a pracovní mobility;

35.  je přesvědčen, že zásada víceúrovňové správy, zásada partnerství a samotné provádění evropského kodexu chování mají mimořádný význam pro rozvoj programů Interreg;

Zjednodušení

36.  zdůrazňuje, že bez ohledu na existenci samostatného nařízení o Evropské územní spolupráci je nutné dále zjednodušit provádění programů územní spolupráce, a vyzývá skupinu na vysoké úrovni pro zjednodušování1, aby zvážila podobu opatření na zjednodušení a snížení administrativní zátěže příjemců ještě předtím, než bude předložen legislativní návrh týkající se Evropské územní spolupráce a než se začne s přípravou programů Interreg na období po roce 2020;

37.  vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření ke zjednodušení pravidel pro vykazování, audity a státní podporu a k harmonizaci postupů; vyzývá k vypracování standardních požadavků pro všechny programy Interreg podle jednotlivých okruhů;

38.  vyzývá členské státy, aby zjednodušily své vnitrostátní právní předpisy a vyvarovaly se ukládání dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva (tzv. „gold-plating“); naléhavě vyzývá k provedení elektronické soudržnosti a zefektivnění administrativních postupů;

39.  zdůrazňuje, že je třeba usilovat o rozšíření a zjednodušení ustanovení, která by umožnila lépe zapojit občanskou společnost a soukromé subjekty, a to vždy s přihlédnutím k potřebě transparentnosti a odpovědnosti; poukazuje na to, že by vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru mohlo přinést řadu potenciálních výhod, nese s sebou však riziko střetu zájmů, které by mělo být náležitě řešeno jak právně závaznými, tak právně nevynutitelnými nástroji; vyzývá Komisi, aby poskytovala včasné, soudržné a jednoznačné pokyny ohledně uplatňování finančních nástrojů v rámci programů Evropské územní spolupráce;

40.  zdůrazňuje, že všechna zjednodušení programů růstu a zaměstnanosti se musí vztahovat i na programy Interreg;

41.  zdůrazňuje, že v rámci opatření, jejichž účelem je zjednodušení, je důležité vytvořit mechanismy pro monitorování příjemců;

42.  domnívá se, že prioritou by mělo být spojení sil v praxi a posílení vzájemné důvěry mezi aktéry napříč hranicemi, a že by k tomuto úsilí mohly významně přispívat finanční nástroje;

Budoucí doporučení

43.  domnívá se, že Evropská územní spolupráce prokázala svou efektivitu a že je třeba dále rozvíjet její potenciál; upozorňuje na potenciál Evropské územní spolupráce, který překračuje úroveň regionální politiky, v oblastech jako je např. jednotný trh, digitální agenda, zaměstnanost, mobilita, energetika, výzkum, vzdělání, kultura, zdravotnictví a životní prostředí, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily zachování Evropské územní spolupráce jakožto jednoho z důležitých nástrojů a aby jí přidělily významnější úlohu v rámci politiky soudržnosti po roce 2020 a výrazně navýšily její rozpočet;

44.  domnívá se, že základní filozofie spolupráce a stávající struktura Evropské územní spolupráce by měly být zachovány včetně dodržení zásady hlavního příjemce, stejně jako důraz na přeshraniční složku; vyzývá Komisi, aby provedla analýzu možného vytvoření souboru harmonizovaných kritérií zohledňující zkušenosti získané v průběhu 25 let, a to nejen na základě velikosti populace, ale také socio-hospodářských a územních specifik;

45.  zdůrazňuje význam přeshraniční spolupráce na vnějších hranicích EU v rámci nástroje předvstupní pomoci a evropského nástroje sousedství; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že bude možné využívat osvědčené postupy umožňující snížit administrativní zátěž příjemců programů Interreg také u programů prováděných na vnějších hranicích EU;

46.  připomíná potenciál spolupráce občanů na místní úrovni, který skýtá tzv. fond pro malé projekty, v souvislosti s částkami pro malé projekty a mikroprojekty, jejichž cílem je podpořit zapojení občanů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat malým projektům přeshraniční spolupráce mezi sousedními přeshraničními oblastmi; vyzývá, aby bylo financování takovýchto projektů podpořeno, a připomíná, že bude třeba vynaložit další úsilí, pokud jde o zjednodušení a flexibilitu;

47.  vyzývá ke společnému vypracování strategií pro pohraniční oblasti s cílem podpořit udržitelný a integrovaný územní rozvoj, včetně provádění a šíření integrovaných přístupů a harmonizace správních postupů a právních předpisů napříč hranicemi; poukazuje na význam podpory vyváženého územního rozvoje v rámci regionů;

48.  domnívá se, že by měla být věnována větší pozornost podpoře přeshraniční spolupráce mezi horskými příhraničními oblastmi, přičemž prioritou by měly být venkovské oblasti;

49.  zdůrazňuje, že jedním z cílů Evropské územní spolupráce by měla být spolupráce v oblasti kultury; domnívá se proto, že je třeba více podporovat spolupráci v oblasti kultury a vzdělávání v příhraničních oblastech, které sdílejí společné kulturní a jazykové dědictví;

50.  žádá, aby regionální a místní orgány hrály větší a důležitější roli při navrhování, řízení a vyhodnocování Evropské územní spolupráce, zejména v oblasti přeshraniční spolupráce, s přihlédnutím ke skutečnosti, že některé regiony již takovéto pravomoci mají;

51.  vyzývá Komisi, aby zvážila úlohu finančních nástrojů jako doplňku grantů; domnívá se, že za účelem podnícení investic je velmi důležité úžeji spolupracovat s EIB při podpoře MSP a mobilizaci finančního a technického poradenství ze strany Komise i EIB; vyzývá Komisi a EIB k zajištění toho, aby finanční nástroje byly ve větším souladu s cíli územní spolupráce;

52.  vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby zvážily návrh lucemburského předsednictví na vytvoření nového právního nástroje pro politiku soudržnosti po roce 2020, který bude založen na výsledcích hodnocení ex post, provádění programů na období 2014–2020 a příslušném posouzení dopadů;

53.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v roce 2016 zahájily strukturovanou mnohostrannou rozpravu na úrovni EU o budoucnosti Evropské územní spolupráce po roce 2020 s cílem připravit politiku soudržnosti po roce 2020; zdůrazňuje, že tato rozprava by se měla v první řadě týkat záležitostí souvisejících se strukturou Evropské územní spolupráce, postupem pro přidělování prostředků z rozpočtu na jednotlivé programy a s prací na nových mechanismech k zajištění širšího uplatňování orientace na výsledky; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s Výborem regionů a příslušnými subjekty občanské společnosti a regionálními aktéry;

54.  vyzývá k přijetí územní vize EU založené na zelené knize o územní soudržnosti (COM(2008)0616) a poznamenává, že budoucí bílá kniha o územní soudržnosti by mohla být důležitá i pro příští programové období po roce 2020;

Zvyšování viditelnosti a povědomí veřejnosti

55.  vyjadřuje politování nad nízkým povědomím veřejnosti o programech Evropské územní spolupráce a jejich nedostatečnou viditelností a požaduje, aby byla o jejich cílech, možnostech, které nabízejí, a způsobech, jakými je lze realizovat, a rovněž následně o výsledcích dokončených projektů veřejnost účinněji informována; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a zvyšování povědomí; vyzývá Komisi, aby zmapovala dosavadní úspěchy programů a projektů v rámci Evropské územní spolupráce a rozsáhle o nich informovala;

56.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly úlohu, kterou může hrát ESÚS jakožto nástroj účinnějšího naplňování místních potřeb v přeshraničních regionech;

57.  uznává důležitou úlohu subjektů v terénu a podpory při přípravě projektů a vybízí příslušné orgány, aby posílily stávající propagační nástroje, jako jsou regionální kontaktní místa;

58.  konstatuje, že pro zajištění úspěšného využívání finančních nástrojů v územním rozvoji a v rámci celé politiky soudržnosti je zásadní dobrá spolupráce mezi Komisí, EIB a místními a regionálními orgány; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba zintenzívnit výměnu zkušeností a znalostí mezi Komisí a EIB na jedné straně a místními a regionálními orgány na straně druhé;

59.  uznává významnou úlohu, kterou plní územní propagace (v terénu), šíření informací, zvyšování povědomí na místní úrovni a podpora projektů, a vyzývá proto řídicí orgány, aby posílily užitečné nástroje, jako jsou územní kontaktní místa;

60.  vyzývá k lepší koordinaci mezi Komisí, řídicími orgány a všemi zúčastněnými stranami, aby bylo možné zpracovat kritickou analýzu tematických výsledků projektů, která by zkoumala úspěchy i nedostatky a předložila doporučení pro období po roce 2020 a současně zajišťovala kvalitu projektů, jejich transparentnost a blízkost občanům;

o
o   o

61.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
(5) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 95.
(6) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 11.
(7) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 27.
(8) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(9) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2014)0015.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2014)0068.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2015)0384.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.
(15) Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.
(16) http://www.dat.public.lu/eu-presidency/Events/Informal-Ministerial-Meetings-on-Territorial-Cohesion-and-Urban-Policy-_26-27-November-2015_-Luxembourg-City_/Material/IMM-Territorial-_LU-Presidency_---Input-Paper-Action-3.pdf
(17) Evropská komise – tisková zpráva IP/15/5686.
(18) Bleskový průzkum Eurobarometr 422 – Přeshraniční spolupráce v EU.
(19) http://cor.europa.eu/en/documentation/studies/Documents/EGTC_MonitoringReport_2014.pdf
(20) Příloha I (Evropská územní spolupráce / Interreg) sdělení Komise nazvaného „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“.
(21) Příloha I (Evropská územní spolupráce / Interreg) sdělení Komise nazvaného „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“.


Vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu
PDF 318kWORD 63k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu (2016/2090(INI))
P8_TA(2016)0322A8-0246/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 226 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise 95/167/ES, Euratom, ESUO ze dne 19. dubna 1995 o podrobných ustanoveních o výkonu vyšetřovacího práva Evropského parlamentu(1),

–  s ohledem na své rozhodnutí (EU) 2016/34 ze dne 17. prosince 2015 o zřízení vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, jeho působnosti, početním složení a funkčním období(2),

–  s ohledem na článek 198 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu (A8-0246/2016),

A.  vzhledem k tomu, že článek 226 SFEU stanoví právní základ pro pravomoc Evropského parlamentu zřídit dočasný vyšetřovací výbor, který by zkoumal obvinění z porušování práva Unie nebo z nesprávného úředního postupu při jeho uplatňování, aniž by tím byly dotčeny pravomoci vnitrostátních soudů a soudů Unie, a vzhledem k tomu, že to představuje významný prvek kontrolních pravomocí Parlamentu;

B.  vzhledem k tomu, že na základě návrhu Konference předsedů se Parlament dne 17. prosince 2015 rozhodl zřídit vyšetřovací výbor, který by vyšetřil údajná pochybení při uplatňování práva Unie v souvislosti s měřením emisí v automobilovém průmyslu, a že tento výbor učiní veškerá doporučení, která budou v tomto ohledu považována za nezbytná;

C.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací výbor funguje v souladu s pracovním plánem, který zahrnuje:

   program slyšení pozvaných svědků a odborníků s cílem získat relevantní ústní svědectví;
   žádosti o písemná svědectví svědků a odborníků pozvaných na slyšení;
   žádosti o dokumenty s cílem shromáždit relevantní písemná svědectví Komise, orgánů členských států a dalších příslušných subjektů;
   dvě pracovní cesty ke shromáždění informací na místě;
   brífinky a studie zadané v rámci jeho rozpočtu na odborné poradenství;
   formální písemné stanovisko právní služby Parlamentu, pokud jde o zvaní hostů, kteří mohou být účastníky soudního řízení, k podání svědectví;

D.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací výbor zaslal členským státům, orgánům Unie a dalším subjektům různé dotazníky a na svých webových stránkách zveřejnil výzvu ke sdělování skutečností;

E.  vzhledem k tomu, že výsledky probíhajících vyšetřování by mohly být přínosné pro rámec Unie pro schvalování typu;

F.  vzhledem k tomu, že ve svém rozhodnutí ze dne 17. prosince 2015 Parlament vyšetřovací výbor požádal, aby do šesti měsíců od zahájení činnosti předložil průběžnou zprávu;

G.  vzhledem k tomu, že povaha vyšetřovacího výboru mu brání předkládat jakékoli závěrečné připomínky vyplývající z jeho vyšetřování dříve, než bude považovat svůj mandát za splněný; vzhledem k tomu, že by proto bylo předčasné, aby výbor předkládal jakékoli připomínky k různým aspektům svého mandátu v této průběžné zprávě;

H.  vzhledem k tomu, že ústní a písemná svědectví, která byla výboru do současné doby předložena a jež přezkoumal, potvrzují, že je třeba dále prošetřovat všechny body obsažené v jeho mandátu;

1.  vyzývá vyšetřovací výbor, aby pokračoval v práci a zcela naplnil mandát, který mu Parlament udělil svým rozhodnutím ze dne 17. prosince 2015, a podporuje veškerá opatření a iniciativy vedoucí k naplnění jeho mandátu;

2.  žádá Konferenci předsedů a předsednictvo, aby podporovaly veškerá opatření, která vyšetřovacímu výboru umožní splnit jeho mandát, zejména pokud jde o povolování slyšení a mimořádných schůzí, proplácení nákladů na odborníky a svědky, služebních cest a veškerých dalších, řádně odůvodněných technických prostředků;

3.  žádá Komisi, aby činnosti vyšetřovacího výboru zajistila včasnou podporu a plnou transparentnost a aby přitom plně dodržovala zásadu loajální spolupráce a poskytovala veškerou dostupnou technickou a politickou podporu, zejména prostřednictvím rychlejšího předkládání požadovaných dokumentů; očekává plnou spolupráci příslušných současných komisařů a generálních ředitelů i těch, kteří tyto funkce vykonávali v minulosti; žádá členské státy, aby plně dodržovaly zásadu loajální spolupráce a poskytovaly vyšetřovacímu výboru nezbytnou technickou a politickou podporu, a to zejména tím, že Komisi umožní rychlejší poskytování požadovaných dokumentů, a v případě, že poskytnutí dokumentů vyžaduje souhlas členských států, urychlí své vnitřní postupy pro poskytnutí takového souhlasu;

4.  žádá, aby vlády, parlamenty a příslušné orgány členských států vyšetřovacímu výboru pomáhaly s jeho úkoly a plně přitom dodržovaly zásadu loajální spolupráce stanovenou v právních předpisech Unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 113, 19.5.1995, s. 2.
(2) Úř. věst. L 10, 15.1.2016, s. 13.


Žádost, aby byl István Ujhelyi zbaven imunity
PDF 397kWORD 63k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o žádosti, aby byl István Ujhelyi zbaven imunity (2015/2237(IMM))
P8_TA(2016)0323A8-0229/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl István Ujhelyi zbaven imunity, kterou dne 26. listopadu 2014 předložil Ústřední obvodní soud v maďarské Pešti v souvislosti s trestním řízením probíhajícím u tohoto soudu, kterou dne 15. července 2015 předložil maďarský stálý zástupce a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 7. září 2015,

–  poté, co István Ujhelyi dostal 28. ledna 2016 možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na čl. 4 odst. 2 Základního zákona Maďarska,

–  s ohledem na čl. 10 odst. 2 maďarského zákona č. LVII z roku 2004 o statusu maďarských poslanců Evropského parlamentu,

–  s ohledem na čl. 74 odst. 3 a 79 odst. 2 maďarského zákona č. XXXVI z roku 2012 o Národním shromáždění,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a na článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0229/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Ústřední obvodní soud v Pešti požádal v souvislosti s řízením, které u něj probíhá, o zbavení poslance Evropského parlamentu Istvána Ujhelyiho poslanecké imunity;

B.  vzhledem k tomu, že požadavek soudu se týká řízení ve věci trestného činu pomluvy v souvislosti s vyjádřením Istvána Ujhelyiho ze dne 25. dubna 2014 ohledně určité osoby v Maďarsku;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 protokolu č. 7 nemohou být poslanci Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

D.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 protokolu č. 7 požívají poslanci Evropského parlamentu během zasedání EP na území vlastního státu imunity, kterou mají poslanci jejich vlastního parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že podle čl. 4 odst. 2 maďarského Základního zákona mají poslanci parlamentu na podporu své nezávislosti nárok na imunitu a odměnu;

F.  vzhledem k tomu, že podle čl. 10 odst. 1 maďarského zákona č. LVII z roku 2004 o statusu maďarských poslanců Evropského parlamentu požívají tito poslanci stejné imunity, jakou mají poslanci maďarského parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že podle čl. 74 odst. 3 maďarského zákona č. XXXVI z roku 2012 o Národním shromáždění podává žádost o zbavení určitého poslance imunity předsedovi parlamentu před sdělením obvinění vrchní státní zástupce a po sdělení obvinění soud;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 79 odst. 2 maďarského zákona č. XXXVI z roku 2012 o Národním shromáždění požívá osoba zaregistrovaná jako kandidát ve volbách do parlamentu stejné imunity (tj. na vyjádření ze dne 25. dubna 2014 se vztahuje absolutní imunita maďarského parlamentu), kromě případů, kdy Státní volební komise rozhodne o zbavení určité osoby imunity nebo kdy je předsedovi Státní volební komise předána žádost o zbavení určité osoby imunity;

I.  vzhledem k tomu, že předmětné vyjádření bylo učiněno dne 25. dubna 2014 v době, kdy István Ujhelyi nebyl poslancem Evropského parlamentu, byl však poslancem maďarského parlamentu;

J.  vzhledem k tomu, že obvinění vznesené proti Istvánu Ujhelyimu se netýká ani názoru vyjádřeného při výkonu funkce poslance Evropského parlamentu ani hlasování během výkonu této funkce, a vzhledem k tomu, že se na něj proto nevztahuje absolutní imunita podle článku 8 protokolu č. 7;

1.  rozhodl, aby byl István Ujhelyi zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu v Maďarsku.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner vs. Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot vs. Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote vs. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra vs. De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch vs. Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch vs. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Rosario Crocetta
PDF 319kWORD 62k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Rosario Crocetta (2016/2015(IMM))
P8_TA(2016)0324A8-0230/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Rosaria Crocetty o ochranu svých výsad a imunit v rámci probíhajícího trestního řízení před třetím trestním senátem soudu v italském Palermu (R.G.N.R. č. 20445/2012) předloženou dne 7. ledna 2016 a oznámenou na plenárním zasedání dne 21. ledna 2016,

–  poté, co Rosario Crocetta dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 595 italského trestního zákoníku,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2 a články 7 a 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0230/2016),

A.  vzhledem k tomu, že bývalý poslanec Evropského parlamentu Rosario Crocetta požádal o ochranu svých výsad a imunit v rámci probíhajícího trestního řízení před třetím trestním senátem soudu v Palermu; vzhledem k tomu, že podle sdělení státního zastupitelství se pan Crocetta údajně dopustil pomluvy, která je podle článku 595 italského trestního zákoníku považována za trestný čin;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 protokolu č. 7 poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce; vzhledem k tomu, že taková imunita musí být přitom chápána v rozsahu, v jakém je jejím cílem ochrana svobodného vyjadřování a nezávislosti evropských poslanců, jako imunita absolutní, která brání jakémukoli soudnímu řízení zahájenému z důvodu vyjádřeného názoru nebo hlasování při výkonu poslanecké funkce(2);

C.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr uvedl, že k tomu, aby se na názor vztahovala imunita, musí jej poslanec Evropského parlamentu vyjádřit „během výkonu své funkce“, což implikuje souvislost mezi vyjádřeným názorem a parlamentní funkcí; vzhledem k tomu, že tato souvislost musí být přímá a zřejmá(3);

D.  vzhledem k tomu, že Rosario Crocetta v době, kdy učinil dotyčná prohlášení, byl poslancem Evropského parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že z historie působení pana Crocetty v Evropském parlamentu vyplývá, že byl vždy velmi aktivním v boji proti organizované trestné činnosti a jejím dopadům na Unii a její členské státy; vzhledem k tomu, že rovněž upozorňoval na vliv, který má systematická korupce na politiku a ekonomiku, zejména pokud jde o veřejné zakázky v oblasti environmentální politiky;

F.  vzhledem k tomu, že skutečnosti tohoto případu, jak vyplývá z dokumentů poskytnutých Výboru pro právní záležitosti a ze slyšení před tímto výborem, ukazují na to, že prohlášení pana Crocetty mají přímou a zřejmou souvislost s výkonem poslanecké funkce;

G.  vzhledem k tomu, že lze proto usuzovat, že Rosario Crocetta jednal v rámci výkonu povinností poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že ochrání výsady a imunitu, kterých požívá Rosario Crocetta;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Rosariu Crocettovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63,ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.
(2) Výše uvedené spojené věci C-200/07 a C-201/07, Marra, bod 27.
(3) Výše uvedená věc C-163/10, Patriciello, body 33 a 35.


Žádost, aby byl Sotirios Zarianopoulos zbaven imunity
PDF 320kWORD 62k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o žádosti, aby byl Sotirios Zarianopoulos zbaven imunity (2016/2083(IMM))
P8_TA(2016)0325A8-0233/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl Sotirios Zarianopoulos zbaven imunity, kterou dne 28. března 2016 předložil státní zástupce při řeckém Nejvyšším soudu v souvislosti se svým návrhem na zahájení trestního stíhání z důvodu deliktů údajně spáchaných v Soluni (spisová zn. ABM A2015/1606) a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 27. dubna 2016,

–  vzhledem k tomu, že Sotirios Zarianopoulos se vzdal svého práva být vyslechnut v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 62 Ústavy Řecké republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0233/2016),

A.  vzhledem k tomu, že státní zástupce při řeckém Nejvyšším soudu požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Sotirios Zarianopoulos zbaven imunity v souvislosti s trestním stíháním ve věci údajného spáchání trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 62 Ústavy Řecké republiky nesmí být během volebního období poslanci parlamentu stíháni, zatčeni, uvězněni ani jinak omezováni bez předchozího souhlasu parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že příslušné řecké orgány zvažují zahájit proti Sotiriosovi Zarianopoulosovi trestní stíhání za nesplnění právních povinností spáchané ve skupině;

E.  vzhledem k tomu, že zvažované stíhání se týká udělení údajně nezákonných povolení, jehož se měla v roce 2011 dopustit městská rada Soluně, když povolila zábor veřejného prostoru tím, že umožnila umístění teras na komunikacích v pěší zóně, a že proti Sotiriosovi Zarianopoulosovi je vedeno trestní řízení na základě jeho tehdejšího mandátu městského radního;

F.  vzhledem k tomu, že zvažované trestní stíhání nemá zjevně žádný vztah k funkci poslance Evropského parlamentu, kterou Sotirios Zarianopoulos vykonává, ale týká se naopak jeho předchozího mandátu městského radního Soluně;

G.  vzhledem k tomu, že toto zvažované trestní řízení se netýká vyjádřených názorů či hlasování při výkonu mandátu tohoto poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie;

H.  vzhledem k tomu, že v daném případě neexistuje žádný důvod pro domněnku, že by se případ zakládal na záměru politicky poškodit daného poslance (fumus persecutionis), a to tím spíše, že se toto trestní řízení týká všech tehdejších soluňských radních;

1.  rozhodl, aby byl Sotirios Zarianopoulos zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušným řeckým orgánům.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543); rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Dohoda mezi EU a Čínou v souvislosti s přistoupením Chorvatska ***
PDF 320kWORD 55k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou podle článků XXIV:6 a XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změnách koncesí v listině Chorvatské republiky v průběhu jejího přistoupení k Evropské unii (15561/2015 – C8-0158/2016 – 2015/0298(NLE))
P8_TA(2016)0326A8-0231/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15561/2015),

–  s ohledem Dohodu ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou podle článků XXIV:6 a XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změnách koncesí v listině Chorvatské republiky v průběhu jejího přistoupení k Evropské unii (15562/2015),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0158/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0231/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Čínské lidové republiky.


Vyšetřování v souvislosti s měřením emisí v automobilovém průmyslu ***
PDF 320kWORD 55k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Uruguayskou východní republikou podle článků XXIV:6 a XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změnách koncesí v listině Chorvatské republiky v průběhu jejího přistoupení k Evropské unii (06870/2016 – C8-0235/2016 – 2016/0058(NLE))
P8_TA(2016)0327A8-0241/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06870/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Uruguayskou východní republikou podle článků XXIV:6 a XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změnách koncesí v listině Chorvatské republiky v průběhu jejího přistoupení k Evropské unii (06871/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0235/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0241/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Uruguayské východní republiky.


Jmenování člena Účetního dvora – Lazaros Stavrou Lazarou
PDF 308kWORD 54k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o návrhu na jmenování Lazarose Stavroua Lazaroua členem Účetního dvora (C8-0190/2016 – 2016/0807(NLE))
P8_TA(2016)0328A8-0258/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 286 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C8-0190/2016),

–  s ohledem na článek 121 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0258/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu zhodnotil kvalifikaci navrhovaného kandidáta, zejména s ohledem na podmínky uvedené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že na své schůzi dne 5. září 2016 vyslechl Výbor pro rozpočtovou kontrolu kandidáta Rady na člena Účetního dvora;

1.  vydává kladné stanovisko k návrhu Rady jmenovat Lazarose Stavroua Lazaroua členem Účetního dvora;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru, jakož i ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.


Jmenování člena Účetního dvora – João Alexandre Tavares Gonçalves de Figueiredo
PDF 314kWORD 54k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o návrhu na jmenování Joãa Alexandra Tavarese Gonçalvese de Figueiredo členem Účetního dvora (C8-0260/2016 – 2016/0809(NLE))
P8_TA(2016)0329A8-0259/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 286 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C8-0260/2016),

–  s ohledem na článek 121 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0259/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu zhodnotil kvalifikaci navrhovaného kandidáta, zejména s ohledem na podmínky uvedené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že na své schůzi dne 5. září 2016 vyslechl Výbor pro rozpočtovou kontrolu kandidáta Rady na člena Účetního dvora;

1.  vydává kladné stanovisko k návrhu Rady jmenovat Joãa Alexandra Tavarese Gonçalvese de Figueiredo členem Účetního dvora;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru, jakož i ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.


Jmenování člena Účetního dvora – Leo Brincat
PDF 309kWORD 56k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o návrhu na jmenování Lea Brincata členem Účetního dvora (C8-0185/2016 – 2016/0806(NLE))
P8_TA(2016)0330A8-0257/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 286 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C8-0185/2016),

–  s ohledem na článek 121 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0257/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu zhodnotil kvalifikaci navrhovaného kandidáta, zejména s ohledem na požadavky uvedené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že na své schůzi dne 5. září 2016 vyslechl Výbor pro rozpočtovou kontrolu kandidáta Rady na člena Účetního dvora;

1.  vydává záporné stanovisko k návrhu Rady jmenovat Lea Brincata členem Účetního dvora a žádá Radu, aby stáhla svůj návrh a předložila Parlamentu návrh nový;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru, jakož i ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.


Statistika týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi (přenesené a prováděcí pravomoci) ***II
PDF 385kWORD 56k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 k postoji Rady v prvním čtení s cílem přijmout nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí Komisi pro účely přijímání některých opatření (08536/1/2016 – C8-0226/2016 – 2013/0279(COD))
P8_TA(2016)0331A8-0240/2016

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (08536/1/2016 – C8-0226/2016),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0579),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro mezinárodní obchod (A8-0240/2016),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Texty přijaté dne 12.3.2014, P7_TA(2014)0226.


Evropské statistiky cen zemního plynu a elektřiny ***I
PDF 397kWORD 60k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských statistikách cen zemního plynu a elektřiny a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/92/ES o postupu v rámci Společenství pro zvýšení transparentnosti cen plynu a elektřiny účtovaných konečným průmyslovým velkoodběratelům (COM(2015)0496 – C8-0357/2015 – 2015/0239(COD))
P8_TA(2016)0332A8-0184/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0496),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 338 odst. 1  Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0357/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 22. června 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0184/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského Parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. září 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/... o evropských statistikách cen zemního plynu a elektřiny a o zrušení směrnice 2008/92/ES

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2016/1952.)


Na cestě k novému uspořádání energetického trhu
PDF 522kWORD 155k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 k tématu „Na cestě k novému uspořádání energetického trhu“ (2015/2322(INI))
P8_TA(2016)0333A8-0214/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 114 a 194 této smlouvy,

–   s ohledem na pařížskou dohodu z prosince 2015 uzavřenou na 21. konferenci smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. listopadu 2013 nazvané „Vytvoření vnitřního trhu s elektřinou a optimální účinek veřejných zásahů“ (C(2013)7243) a na pracovní dokument Komise nazvaný „Přiměřenost výroby na vnitřním trhu s elektřinou – pokyny k veřejným zásahům“ (SWD(2013)0438);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. dubna 2014 s názvem „Pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020“(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2014 s názvem „Pracovní program Komise na rok 2015 – nový začátek“ (COM(2014)0910),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvané „Realizace nové politiky pro spotřebitele energie“ (COM(2015)0339),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Balíček opatření k energetické unii – Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvané „Dosažení cíle 10% propojení elektrických sítí – zajištění vhodnosti evropské elektrorozvodné sítě pro rok 2020“ (COM(2015)0082),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvané „Zahájení veřejné konzultace o novém uspořádání trhu s energií“ (COM(2015)0340),

–  s ohledem na závěry Rady týkající se rámce pro politiku v oblasti změny klimatu a energetickou politiku do roku 2030, které přijala ve dnech 23.–24. října 2014,

–  s ohledem na závěry Rady o energetické unii ze dne 19. března 2015,

–  s ohledem na závěry Rady o systému správy energetické unie ze dne 26. listopadu 2015,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů(2),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 256/2014 ze dne 26. února 2014 o povinnosti informovat Komisi o investičních projektech do energetické infrastruktury v rámci Evropské unie, o nahrazení nařízení Rady (EU, Euratom) č. 617/2010 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 736/96(6),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES(8),

–  s ohledem na třetí energetický balíček,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2008 nazvané Směrem k Evropské chartě práv spotřebitelů energie“(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o místních a regionálních dopadech rozvoje inteligentních sítí(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. října 2015 nazvané „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2013 nazvané „Na cestě k vytvoření fungujícího vnitřního trhu s energií“(15);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 nazvané Směrem k evropské energetické unii“(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 o splnění cíle 10% propojení elektrických sítí – zajištění vhodnosti evropské elektrorozvodné sítě pro rok 2020(17),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0214/2016),

A.  vzhledem k tomu, že plány Komise týkající se trhu s elektřinou musí přinést opravdovou transformaci trhu, přispívat k energetické účinnosti, zajištění dodávek a k rozvoji obnovitelných zdrojů a propojovacích zařízení a musí zajistit dokončení evropského vnitřního trhu s energií;

B.  vzhledem k tomu, že integrace energetických trhů spolu s integrací veškerých aktérů na trzích, včetně výrobců-spotřebitelů, přispěje ke splnění cíle stanoveného ve Smlouvě, kterým je zajištění bezpečných, cenově dostupných, účinných a udržitelných dodávek energie;

C.  vzhledem k tomu, že pokud má být dosaženo cílů v oblasti klimatu a energetiky, budou energetické systémy budoucnosti potřebovat více flexibility, což bude vyžadovat investice do všech čtyř řešení flexibility – flexibilní výroby, rozvoje sítí, flexibility poptávky a skladování;

D.  vzhledem k tomu, že více než polovina veškeré elektrické energie v EU je vyráběna bez emisí skleníkových plynů;

E.  vzhledem k tomu, že integrace trhů s elektřinou musí být v souladu s ustanoveními článku 194 Smlouvy o fungování EU (SFEU), podle něhož by evropská energetická politika měla zajistit fungování trhu s energií a bezpečnost dodávek energie a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a propojení energetických sítí; vzhledem k tomu, že stanovování skladby zdrojů energie členských států a podmínek, kterými se řídí používání jejich zdrojů energie, spadá i nadále do pravomoci jednotlivých členských států;

F.  vzhledem k tomu, že pozitivní zkušenosti s vícestrannou spoluprací slouží jako vzor pro větší zodpovědnost regionálních trhů (např. činnost v oblasti regionální koordinace zabezpečení dodávek, jako je CORESO nebo spolupráce provozovatelů přenosového systému v oblasti zabezpečení dodávek (TSC), pětistranné energetické fórum, skupina na vysoké úrovni pro propojení v jihozápadní Evropě, plán propojení baltského trhu s energií (BEMIP), společné nadnárodní severské rezervní a vyrovnávací trhy a propojování trhů ve střední a východní Evropě); vzhledem k tomu, že tyto mechanismy jsou navrženy tak, aby bylo zajištěno přidělování kapacity s dostatečným předstihem, což by mělo umožnit poskytování investičních signálů orientovaných na méně znečišťující elektrárny;

G.  vzhledem k tomu, že se očekává, že řada členských států nebude mít v blízké budoucnosti dostatečné výrobní kapacity, což bude představovat riziko výpadků dodávek elektrické energie, pokud nebudou vytvořeny nezbytné záložní mechanismy;

H.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní trhy s kapacitou ztěžují integraci trhů s elektřinou a jsou v rozporu s cíli společné energetické politiky a měly by být používány pouze jako východisko z nouze a teprve po zvážení všech ostatních možností, jako je např. větší propojení energetických soustav se sousedními zeměmi, opatření reagující na poptávku a jiné formy integrace regionálních trhů;

I.  vzhledem k tomu, že Evropa je odhodlána úspěšně provést transformaci energetiky a zejména usnadnit integraci obnovitelných zdrojů energie, což znamená, že vzniká potřeba další flexibility a zavedení tržních režimů určených k zabezpečení dodávek energie;

J.  vzhledem k tomu, že cíl zabezpečení dodávek energie, jak jej vymezují Smlouvy, bude mít zásadní význam pro upevnění energetické unie, a že je tedy z tohoto důvodu třeba zachovat nebo zavést odpovídající nástroje, které tyto dodávky zajistí;

K.  vzhledem k tomu, že v zájmu zajištění co největší účinnosti veřejných investic prostřednictvím nezbytných opatření zaměřených na vytvoření bezpečného, udržitelného a konkurenceschopného trhu s energií je nesmírně důležité propojit Evropský fond pro strategické investice s dalšími zvláštními zdroji financování v oblasti energetiky, jako je Nástroj pro propojení Evropy;

L.  vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně nutné zajistit větší spolupráci na regionální úrovni, která by měla sloužit jako katalyzátor větší integrace trhů na evropské úrovni;

M.  vzhledem k tomu, že daně z energií, vysoké náklady zdanění, plošná regulace cen, vysoká koncentrace trhu, administrativní zátěž, dotace, nedostatečná přeshraniční spolupráce, chybějící propojení v některých regionech a nedostatečné využívání řízení poptávky brání vzniku fungujícího vnitřního trhu s elektrickou energií, což vede ke zpoždění při dosažení úplného propojení trhů v případě obnovitelných zdrojů energie;

N.  vzhledem k tomu, že všichni účastníci trhu by se měli podílet na vyvážení trhu, aby tak zajistili co největší bezpečnost dodávek elektrické energie za přiměřené náklady pro společnost i ekonomiku;

O.  vzhledem k tomu, že střednědobé zvýšení propojení trhů mezi členskými státy na 15 %, které by podléhalo analýze nákladů a přínosů a které by cíleně řešilo stávající přetížení sítí, může vést k zajištění spolehlivějších dodávek energie; zdůrazňuje, že kromě kvantitativního cíle jsou k překonání zbývajících překážek fungování evropského trhu s elektrickou energií zásadní další dva aspekty: otevřený přístup a dostupnost propojení;

P.  vzhledem k tomu, že rostoucí podíl různých obnovitelných zdrojů energie ve skladbě zdrojů elektrické energie vyžaduje stabilní podporu ve formě flexibilních a udržitelných zdrojů energie a flexibilních technologií, jako jsou např. skladování či technologie reagující na poptávku;

Q.  vzhledem k tomu, že ačkoli je skladování energie jedním z klíčových nástrojů, který na trhu s energií může vést k větší flexibilitě a účinnosti, dosud nebyl zaveden žádný regulační mechanismus, který by umožňoval využívání účinného systému skladování;

R.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura (IEA) nedávno předložila významná doporučení ve své studii nazvané „Re-Powering Markets“(18);

S.  vzhledem k tomu, že evropský trh s energií, pokud bude dobře navržen a řádně realizován, bude moci významně posílit energetickou bezpečnost a nezávislost zásobování energií v Evropě, a to zejména ve vztahu k velkým dodavatelům, na kterých je Unie závislá;

T.  vzhledem k tomu, že má-li dojít k vytvoření skutečného trhu s energií, je nutné urychleně odstranit energetické ostrovy, které v EU dosud existují;

1.  vítá výše uvedené sdělení Komise ze dne 15. července 2015 o novém uspořádání trhů s energií a podporuje názor, že by nově uspořádaný trh s elektrickou energií doprovázený uplatňováním existujících právních předpisů měl prohloubit regionální spolupráci týkající se všech aspektů dodávek energie a poptávky po ní a měl by se zaměřit na kvalitnější, decentralizovanější a flexibilnější trhy, aby tak vznikl řádně regulovaný tržní systém, jenž by byl schopen zajistit splnění všech cílů EU v oblasti energie a klimatu, které byly stanoveny pro rok 2030;

2.  domnívá se, že inovativní prvky, které vyvolávají potřebu nové koncepce trhu s energií, jsou:

   výraznější přítomnost obnovitelných zdrojů energie s odměnami vycházejícími z podmínek trhu,
   větší integrace vnitrostátních trhů prostřednictvím rozvoje propojení energetických soustav,
   rozvoj inteligentních sítí a nových technologií pro decentralizovanou výrobu energie, jež umožní spotřebitelům hrát aktivnější úlohu spotřebitelů i výrobců, stejně jako lepší řízení poptávky;

3.  vítá, že nová strategie energetické unie je navržena tak, aby EU získala v oblasti energie z obnovitelných zdrojů vůdčí postavení, a konstatuje, že dosažení tohoto cíle bude vyžadovat zásadní transformaci systému elektrické energie v Evropě;

4.  vítá, že nová strategie energetické unie poskytuje nové výhody pro spotřebitele energie, nabízí jim mnohem širší škálu možností, pokud jde o účast na energetických trzích, a zajišťuje jejich lepší ochranu;

5.  požaduje úpravu stávajícího rámce pro evropské trhy, aby bylo možné dosáhnout rostoucího podílu energie z obnovitelných zdrojů a odstranit stávající přeshraniční mezery v právních předpisech; zdůrazňuje, že nové uspořádání trhu s elektřinou v rámci stále více decentralizovaného energetického systému se musí zakládat na tržních zásadách, neboť by to přineslo investice, zajistilo přístup malých a středních podniků na trh s energií a otevřelo prostor pro udržitelné a účinné dodávky elektřiny prostřednictvím stabilního, integrovaného a inteligentního energetického systému; domnívá se, že tento rámec by měl podporovat a odměňovat flexibilní řešení v oblasti skladování, technologie pro řízenou poptávku, flexibilní výrobu, rozsáhlejší propojení a další integraci trhu, což přispěje k podpoře rostoucího podílu energie z obnovitelných zdrojů a k jejich integraci v rámci trhu; zdůrazňuje, že zabezpečení dodávek energie a dekarbonizace budou vyžadovat kombinaci likvidních krátkodobých (denních a vnitrodenních) trhů a dlouhodobých cenových signálů;

6.  považuje úplné uplatňování třetího energetického balíčku ve všech členských státech za jeden z nejdůležitějších kroků na cestě k evropskému trhu s energií; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zajistila provádění stávajícího regulačního rámce;

7.  požaduje, aby nová koncepce trhu s elektřinou zahrnovala komplexní přístup zaměřený na budoucnost a uznávala rostoucí význam tzv. výrobců-spotřebitelů při decentralizované výrobě elektřiny prostřednictvím obnovitelných zdrojů; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby se postavila do čela participativního procesu směřujícího ke společnému chápání definice výrobce-spotřebitele v praxi na úrovni EU; žádá Komisi, aby do revidované směrnice o obnovitelných zdrojích energie zahrnula novou kapitolu o výrobcích-spotřebitelích s cílem řešit hlavní překážky a povzbudit investice do vlastní výroby a vlastní spotřeby obnovitelných zdrojů energie;

8.  je přesvědčen, že nejlepším způsobem, jak dosáhnout integrovaného trhu s elektrickou energií v celé EU, je strategicky určit potřebnou úroveň integrace, které by mělo být dosaženo, obnovit důvěru mezi účastníky trhu a zejména zajistit řádné provádění stávajících právních předpisů;

9.  vyzývá členské státy, aby se aktivněji zapojily do koncipování flexibilního a decentralizovaného evropského vnitřního trhu s elektrickou energií s cílem rozšířit koordinaci mezi vnitrostátními strategiemi pro energetickou transformaci a aby se vyvarovaly toho, aby v důsledku stálých trhů s kapacitou a souvisejících mechanismů docházelo k obcházení cílů uvedených v článku 114 a 196 SFEU;

10.  je přesvědčen, že je reálné upevnit evropský vnitřní trh s elektřinou, a to na základě silnějších cenových signálů na velkoobchodním trhu pomocí cen, které by zohledňovaly aktuální nízkou nabídku nebo nadbytečnou dodávku, včetně cenových špiček, a jež by spolu s dalšími opatřeními plnily úlohu investičních signálů pro nové služby v oblasti kapacity a flexibility; připomíná, že přechod na ceny odrážející nízkou nabídku předpokládá lepší využívání reakce na straně poptávky a skladování energie společně s účinným sledováním a kontrolou trhu, s cílem řešit riziko zneužívání tržní síly, zejména v zájmu ochrany spotřebitelů; je přesvědčen, že zapojení spotřebitelů je jedním z nejdůležitějších cílů při úsilí o dosažení energetické účinnosti a že je třeba pravidelně vyhodnocovat, zda ceny, které odrážejí momentální nízkou nabídku, ve skutečnosti také vedou k odpovídajícím investicím do kapacit na výrobu elektrické energie;

11.  zdůrazňuje, že vnitřní trh EU s elektrickou energií je rovněž ovlivňován dovozy ze třetích zemí se zásadně odlišnými právními a regulačními systémy, a to i pokud jde o požadavky v oblasti jaderné bezpečnosti a ochrany, životního prostředí a změny klimatu; vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost během práce na nové koncepci trhu s energií řádně zohlednila, a zajistila tak rovné podmínky mezi výrobci elektřiny z EU a ze zemí mimo EU a bezpečnou, udržitelnou a cenově dostupnou energii pro evropské spotřebitele;

12.  domnívá se, že investice do energetiky vyžadují stabilní a předvídatelný dlouhodobý rámec a že jedním z úkolů, před kterými EU stojí, bude zajistit důvěru ve výsledky nových pravidel;

13.  žádá, aby byla pro všechny projednávané návrhy zavedena patřičná přechodná lhůta na provedení podrobné analýzy nákladů a přínosů;

14.  poukazuje na význam společné analýzy přiměřenosti systému na regionální úrovni, prováděné za pomoci Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E), a žádá, aby za tímto účelem provozovatelé přenosové soustavy na sousedních trzích vypracovali společnou metodiku, kterou by schválila Komise; zdůrazňuje obrovský potenciál, který skýtá prohloubení regionální spolupráce;

15.  zdůrazňuje důležitost koordinovaného dlouhodobého plánování pro účinný rozvoj přenosové infrastruktury a trhů s elektrickou energií v Evropě; v této souvislosti upozorňuje, že je třeba zkvalitnit regionální spolupráci, a všímá si úspěchu stávajících přístupů založených na regionálních trzích, jako je např. Nord Pool;

16.  zdůrazňuje právo členských států na to, aby si mohly stanovovat podmínky pro využívání a skladbu vlastních energetických zdrojů, které vyplývá z ustanovení Smlouvy, v nichž je uvedeno, že evropská energetická politika má zajistit fungování vnitřního trhu s energií, bezpečnost dodávek energie a podporovat energetickou účinnost a úspory energie i rozvoj obnovitelných zdrojů energie a propojení energetických sítí; zdůrazňuje, že regionální spolupráce by umožnila úspory nákladů a přínosy pro evropskou energetickou soustavu a měla by být založena na standardní a transparentní metodice regionálního systému pro hodnocení přiměřenosti energetické soustavy, která by hodnotila jejich dlouhodobé potřeby z hlediska přiměřenosti, a že by rovněž umožnila dohodnout se na tom, jak postupovat v případě energetické krize, zejména pokud by měla přeshraniční dopad; vyzývá proto Komisi, aby za tímto účelem navrhla revidovaný rámec; vyzývá rovněž Komisi, aby tuto skutečnost zohlednila ve svém legislativním návrhu;

17.  připomíná, že členské státy, které se rozhodnou využívat jadernou energii, by tak měly učinit v souladu s bezpečnostními normami EU, předpisy EU v oblasti vnitřního energetického trhu a s pravidly pro státní pomoc;

18.  konstatuje, že nezbytným předpokladem dokončení vnitřního trhu s elektřinou s rostoucím podílem energie z obnovitelných zdrojů jsou úspory dosažené díky vyšší energetické účinnosti, reagování na straně poptávky, rozšiřování kapacity skladování energie a sítí, zejména prostřednictvím inteligentních sítí, účinné využívání propojení a další rozšíření a rozvoj vnitrostátních sítí, a připomíná zásadu „účinnost na prvním místě“, na jejímž základě je nejdříve nutné zvážit investice na straně poptávky a až následně investice do sítí a dodávek; považuje za politováníhodné, že propojení v rámci některých členských států i mezi nimi má stále značné nedostatky, které vedou k přetížení sítí a velmi negativně ovlivňují provozní zabezpečení sítě a přeshraniční obchod s energií; vyjadřuje politování nad praxí omezování přenosové kapacity kvůli vyrovnávání vnitrostátní výroby energie a jako způsobu řešení interního přetížení sítí; požaduje, aby se cíle v oblasti propojenosti elektrických sítí lišily podle jednotlivých regionů a aby zohledňovaly skutečné toky na trzích, přičemž by měly podléhat příslušným analýzám nákladů a přínosů a měly by se zakládat na desetiletém plánu Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav týkajícím se elektrických sítí, jestliže budou splněny minimální cíle stanovené pro EU; domnívá se, že za tímto účelem je rovněž velmi důležité, aby byla přijata opatření proti nekoordinovaným přeshraničním tokům (tzv. loop flows), zejména ve střední a východní Evropě; zdůrazňuje, že jakmile bude vybudována přeshraniční kapacita, stane se její dostupnost stejně důležitou, a to s ohledem na rostoucí míru krácení kapacity ze strany členských států;

19.  konstatuje, že by měly být vyvinuty nové přístupy k překonání přetížení sítí a k vytvoření inteligentní distribuční sítě, která by umožnila bezproblémovou integraci a poskytování služeb ze strany decentralizovaných výrobců energie, výrobců-spotřebitelů a spotřebitelů;

20.  znovu opakuje, že podporuje cíle EU v oblasti regionální interoperability; uznává však, že dosažitelnost těchto cílů ohrožuje neuspokojivé využívání stávající infrastruktury; zdůrazňuje, že optimální využití stávající infrastruktury má pro evropský trh s energií klíčový význam, a žádá proto Komisi, aby tento problém řešila ve všech připravovaných návrzích právních předpisů;

21.  požaduje, aby byl legislativní rámec pro vnitřní trh s elektřinou co nejlépe uplatňován a prosazován a aby Komise a Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů dále řešily problematiku velkoobchodních trhů tam, kde stávající praxe odporuje nařízení (ES) č. 714/2009; vyzývá uvedenou agenturu, aby posílila regulační dohled nad omezeními stávající kapacity propojení energetických soustav;

22.  zdůrazňuje, že cílená náročná modernizace sítí a odstranění jejich strukturálního přetížení je důležitou podmínkou pro vybudování vnitřního trhu s energií, a tím i pro zvýšení konkurenceschopnosti; domnívá se, že je nutné zahájit diskuzi o konfiguraci cenových pásem, které by se zúčastnily všechny příslušné zainteresované strany a v jejímž rámci by se přihlíželo k pravomocím Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů a také k přepracování nabídkových zón ENTSO-E; zdůrazňuje, že rozdělení nabídkových zón jakožto poslední možnost by mohlo představovat citlivý tržně-ekonomický přístup zaměřený na zohlednění skutečného nedostatku elektrické energie v určitých regionech; domnívá se, že v pevně propojených elektrických sítích by se mělo rozdělení cenových pásem stanovit společně se všemi příslušnými sousedními zeměmi, aby nedocházelo k neúčinnému využívání sítí a ke snižování přeshraniční kapacity, které by bylo v rozporu s podmínkami vnitřního trhu;

23.  chápe, že kvůli nízkým cenám energií na velkoobchodních trzích a jejich dopadu na investice a kvůli potřebě vytvořit mechanismy pro přizpůsobení výrobní kapacity flexibilitě umožňující reagovat na poptávku musela řada členských států vzhledem k neexistenci evropského přístupu a ke konkrétním složkám svého spotřebitelského trhu vytvořit kapacitní mechanismy;

24.  staví se skepticky k čistě státním netržním kapacitním mechanismům a trhům, které jsou v rozporu se zásadami vnitřního energetického trhu a které vedou k narušování trhu, nepřímým dotacím na vyspělé technologie a k vysokým nákladům pro koncové odběratele; zdůrazňuje proto, že veškeré kapacitní mechanismy v EU je nutné navrhovat s ohledem na přeshraniční spolupráci, a to po důkladném posouzení jejich nezbytnosti, a že musejí splňovat předpisy EU týkající se hospodářské soutěže a státní pomoci; domnívá se, že by se omezení potřeby vytvořit kapacitní mechanismy a snížení nákladů na ně mohlo docílit na základě větší integrace výroby energie v jednotlivých členských státech do energetického systému EU a lepšího propojení jednotlivých soustav;

25.  požaduje, aby byly přeshraniční kapacitní mechanismy schváleny pouze v případě, že budou splněna mj. tato kritéria:

   a) jejich potřebu potvrdí podrobná regionální analýza přiměřenosti výroby a situace v oblasti dodávek, která by se zabývala mj. otázkou propojení a skladování, reakcí na straně poptávky a přeshraničními zdroji výroby a která by se zakládala na jednotné, standardizované a transparentní celounijní metodice, jež by zjistila jednoznačná rizika z hlediska nepřerušované dodávky energie;
   b) neexistuje žádné alternativní opatření, které by bylo méně nákladné a méně by narušovalo trh, jako je úplná integrace regionálního trhu bez omezení přeshraniční výměny energie, kterou by doprovázely cílené síťové/strategické rezervy;
   c) jejich provedení se zakládá na tržních mechanismech a je nediskriminační, pokud jde o využívání technologií na skladování energie, celkovou reakci na straně poptávky, stabilní zdroje obnovitelné energie a účast podniků z jiných členských států, tak aby nedocházelo k přeshraničním křížovým dotacím nebo k diskriminaci průmyslových podniků či jiných odběratelů a aby bylo zajištěno, že se bude platit pouze za kapacitu nezbytnou z hlediska zabezpečení dodávek energie;
   d) tyto mechanismy jsou navrženy tak, aby bylo zajištěno přidělování kapacity s dostatečným předstihem, což by mělo umožnit poskytování přiměřených investičních signálů s ohledem na méně znečišťující elektrárny;
   e) jeho součástí jsou pravidla udržitelnosti a kvality ovzduší, jejichž úkolem je eliminovat nejvíce znečišťující technologie (v této souvislosti by se mohlo uvažovat o výkonnostní normě v oblasti vypouštění emisí);

26.  zdůrazňuje, že kromě nové podoby energetického trhu má z hlediska využití možností, jež skýtá skladování energie, zásadní význam nadcházející přepracování směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o energetické účinnosti;

27.  je přesvědčen, že nedílnou součástí energetické transformace bude rozvoj nových i stávajících řešení v oblasti skladování elektrické energie, přičemž pravidla pro novou podobu trhu by měla pomoci vytvořit podpůrný rámec pro jednotlivé technologie;

28.  domnívá se, že skladování energie má řadu výhod, zejména umožňuje reakci na straně poptávky, pomáhá vyvažovat elektrickou rozvodnou síť a zajišťuje prostředky ke skladování přebytků z výroby energie z obnovitelných zdrojů; vyzývá k provedení revize stávajícího právního rámce, tak aby podporoval zavádění systémů skladování energie a další možnosti zajišťující flexibilitu, které by umožnily zvýšit podíl elektrické energie nepravidelně vyráběné z (centralizovaných nebo distribuovaných) obnovitelných zdrojů s nižšími mezními náklady, jež je dodávána do soustavy; zdůrazňuje, že vzhledem k dvojí povaze systémů skladování energie (jak výroba, tak poptávka) je třeba vytvořit pro systémy skladování elektrické energie či energetické systémy ve stávajícím právním rámci samostatnou kategorii aktiv;

29.  požaduje proto, aby nová koncepce trhu řešila technické překážky a diskriminační praktiky, které kodexy sítě uplatňují ve vztahu ke skladování energie, a aby byly poplatky a daně uplatňovány spravedlivě, tak aby nedocházelo k vytváření dvojích nákladů za dodávky elektrické energie do elektrické rozvodné sítě a za její odběr a aby následně došlo k vytvoření trhu, který by odměňoval rychle reagující flexibilní zdroje; je toho názoru, že jakmile se možnosti skladování elektrické energie více rozšíří a stanou se finančně dostupnějšími, zmizí i důvod existence kapacitních trhů;

30.  zdůrazňuje, že je nutné propagovat zavádění systémů na skladování energie a vytvořit rovné podmínky, za kterých by skladování energie mohlo soutěžit s jinými možnostmi zajišťujícími flexibilitu, a to na základě technicky neutrální koncepce energetického trhu;

31.  vyzývá proto, aby byl trh s energií koncipován technicky neutrálně a umožňoval tak, aby výrobní kapacitu obnovitelných zdrojů energie mohla doplňovat nejrůznější řešení týkající skladování energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou lithium-iontové baterie, tepelná čerpadla nebo vodíkové palivové články; vyzývá také k zavedení jasně definovaného mechanismu, aby se využila nadbytečná produkce a její omezení;

32.  vyzývá Komisi, aby vyjasnila pozici skladování energie v různých částech energetického řetězce a umožnila provozovatelům v oblasti přenosu a distribuce energie investovat do služeb spojených se skladováním energie, tyto služby používat a těžit z nich za účelem dosažení vyvážených sítí a poskytování dalších doplňkových služeb;

33.  poukazuje na větší rozsah energetických a doplňkových služeb, které by mohly být v budoucnu poskytovány v souvislosti se skladováním energie; vyzývá proto k vytvoření definice skladování elektrické energie, která by zahrnovala její dvojí povahu (za dodávky elektrické energie do elektrické rozvodné sítě a za její odběr), a k odstranění regulatorních překážek bránících jejímu skladování;

34.  požaduje revizi stávajícího regulatorního rámce, tak aby bylo podpořeno využívání systémů umožňujících skladování energie a jiných možností zajišťujících flexibilitu, s cílem vpustit do energetického systému, centralizovaně či decentralizovaně, větší podíl energie z obnovitelných a nestálých zdrojů s nízkými mezními náklady;

35.  požaduje, aby byla do regulatorního rámce začleněna definice zařízení pro skladování energie v rámci energetické soustavy;

36.  žádá, aby byla ve stávajícím regulatorním rámci vedle výroby a spotřeby elektrické energie a provozu sítě vytvořena zvláštní kategorie pro systémy umožňující skladovat elektřinu;

37.  zdůrazňuje, že propojení plynovodů a koordinace vnitrostátních krizových opatření představují metody, díky nimž mohou členské státy spolupracovat v případě závažného přerušení dodávek plynu;

38.  konstatuje, že by přeshraniční hospodářská soutěž mohla být přínosem pro spotřebitele, a to díky existenci několika dodavatelů energie v rámci decentralizovaného trhu, což by mohlo vést ke vzniku nových inovativních podniků v oblasti energetických služeb;

39.  vyzývá k dalšímu rozvoji samostatného trhu s energií, v jehož rámci by se náklady a výhody spravedlivě dělily mezi všechny odběratele a výrobce energie, a to na základě důsledného uplatňování stávajících právních předpisů, cílené modernizace přenosové a distribuční infrastruktury, větší regionální spolupráce, lepšího propojení, energetické účinnosti, systémů zajišťujících reakci na poptávku a skladování energie, což by mohlo vyslat dlouhodobé signály zajišťující bezpečnou údržbu systémů elektrické energie a rozvoj zdrojů obnovitelné energie, a k přihlédnutí ke zvláštní charakteristice regionálních trhů s elektřinou, které jsou odděleny od celostátních systémů elektrické energie, a tím k podpoře diverzifikace energetických zdrojů a větší konkurence, s cílem zvýšit bezpečnost dodávek energie;

40.  zdůrazňuje, že energetická účinnost je základní zásadou strategie energetické unie, protože představuje efektivní cestu ke snížení emisí, generování úspor pro spotřebitele a snížení závislosti EU na dovozu fosilních paliv;

41.  je si vědom toho, že energetická flexibilita a energetická kapacita mají v současné době zásadní význam, a vzhledem k tomu, že se jedná o doplňkové prvky, měly by být řádně vyhodnoceny jako součást koncepce trhu zaměřené na budoucnost;

42.  zdůrazňuje, že evropský trh s elektrickou energií musí být založen na tržních zásadách; poukazuje v této souvislosti na to, že dynamické vytváření cen je signálem a vodítkem a bezpochyby také významným faktorem v oblasti účinnosti, a tím také při zajišťování správně fungujícího trhu s elektrickou energií;

43.  zdůrazňuje, že ceny elektrické energie, které se mění v čase, mohou vést k vytvoření flexibility na straně poptávky, což může pomoci vyvážit nabídku a poptávku a vyrovnat rozdíly mezi nejrůznějšími vzorci výroby energie z obnovitelných zdrojů; poukazuje v této souvislosti na význam toho, aby ceny elektrické energie odrážely skutečné náklady na její výrobu;

44.  konstatuje, že očekávání budoucích maximálních cenových hladin může působit jako pobídka pro výrobce energie a investory k tomu, aby investovali do flexibilních řešení, jako je skladování energie, energetická účinnost, řízení poptávky, výrobní kapacita obnovitelných zdrojů, výkonné moderní plynové elektrárny a přečerpávací vodní elektrárny; naléhavě požaduje, aby se při zásazích do velkoobchodního trhu postupovalo zdrženlivě, a to i v případě významného vzestupu cen; vyzývá k plánovanému postupnému odstranění regulovaných spotřebitelských cen, které jsou nižší než výrobní náklady, aby bylo možné přihlédnout k potřebám spotřebitelů, kteří jsou ohroženi rizikem energetické chudoby;

45.  zdůrazňuje, že úplná integrace obnovitelných zdrojů energie do trhu s elektrickou energií má zásadní význam; vyzývá k přijetí opatření, která by vedla k podpoře a maximálnímu zapojení těchto zdrojů do služeb vyrovnávání poptávky, a domnívá se, že zkracování dob uzavírky, sjednocování doby obchodování s časovým intervalem pro vypořádání odchylek a umožnění předkládání společných nabídek výrobců energie, které se nacházejí v různých členských státech, by mohlo výrazně napomoci dosažení tohoto cíle;

46.  požaduje dokončení integrace vnitřního trhu a služeb vyrovnávání poptávky a rezerv prostřednictvím podpory likvidity a přeshraničního obchodování ve všech časových rámcích; naléhavě žádá, aby bylo urychleno plnění ambiciózních cílů cílového modelu týkajících se vnitrodenních a vyrovnávacích trhů, počínaje harmonizací uzávěrek a vyrovnáváním energetických produktů;

47.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy umožňující zavedení nástrojů, které by v průběhu 20 až 30 let snížily riziko z hlediska příjmů, aby investice do nové nízkouhlíkové výroby byly skutečně řízeny trhem, např. společné investice se smluvním rozdělením rizik mezi velké spotřebitele a výrobce elektřiny nebo trh s dlouhodobými smlouvami vycházejícími z průměrných cen;

48.  vyzývá k tomu, aby se smlouvy na dodávku energie a doplňkové služby uzavíraly na základě volného trhu; konstatuje, že toto otevřené obchodování, ať už organizované v rámci zemí nebo na přeshraničním základě, by mělo být technicky neutrální a mělo by umožňovat také účast subjektů zabývajících se skladováním energie;

49.  podporuje stoupající podíl obnovitelných zdrojů energie v EU; zdůrazňuje význam stabilních a rentabilních systémů na podporu obnovitelných zdrojů energie z hlediska dlouhodobých investic, které by byly v krátkodobém horizontu i nadále schopny reakce a adaptace a které by byly uzpůsobeny státním potřebám a okolnostem a umožňovaly postupné ukončení dotací vyspělých technologií na výrobu energie z obnovitelných zdrojů; vítá, že se celá řada technologií využívajících obnovitelné zdroje stává ve srovnání s konvenčními způsoby výroby energie konkurenceschopnou, pokud jde o náklady; podotýká, že je třeba dbát na to, aby byly podpůrné systémy dobře navrženy a aby se minimalizoval jejich vliv na energeticky náročná průmyslová odvětví, která jsou ohrožena únikem uhlíku;

50.  poukazuje na význam digitálních technologií při vysílání cenových signálů, které by umožnily, aby se reakce na poptávku stala zdrojem flexibility; vyzývá proto k vytvoření ambiciózní strategie, pokud jde o digitalizaci energetického sektoru, od zavedení inteligentních sítí a inteligentních měřicích přístrojů až po vypracování mobilních aplikací, internetových platforem a datových uzlů;

51.  konstatuje, že podle rámce do roku 2020 musejí členské státy splnit kvantitativní cíle týkající se podílu energie z obnovitelných zdrojů v konečné spotřebě energie, a to nehledě na situaci na trhu, a poukazuje proto na to, že je důležité prosazovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů na základě opatření, která by se zaměřovala na hospodářskou soutěž a rentabilitu, a mít přitom na paměti, že existuje celá řada různých technologií výroby energie z obnovitelných zdrojů, které se nacházejí v různém stadiu rozpracovanosti a mají různé vlastnosti, a proto na ně nelze aplikovat univerzální přístup; připomíná důležitou úlohu unijního systému pro obchodování s emisemi (ETS) v této souvislosti a považuje propagaci investic za něco, co je více v souladu s trhem než fixní výkupní tarify a všeobecné preferenční zacházení;

52.  trvá na tom, že s rostoucí technickou vyspělostí obnovitelných zdrojů energie a s jejich stále rozšířenějším využíváním je nutné zajistit, aby se předpisy týkající se dotací více zaměřovaly na tržní podmínky, např. výkupní dotace, tak aby bylo možné ceny udržet pro spotřebitele energie v určitých mezích;

53.  varuje před směšováním cílů v oblasti zajištění spolehlivých dodávek energie a cílů v oblasti boje proti změně klimatu; požaduje důsledné rozšíření obchodování s emisemi a změnu podoby trhu směrem k větší flexibilitě, tak aby ceny CO2 a paliv v budoucnu více podporovaly rozšiřování výroby energie z obnovitelných zdrojů;

54.  připomíná, že předpisy z roku 2014 týkající se poskytování státní pomoci vyžadují, aby velcí výrobci energie z obnovitelných zdrojů přijali od roku 2016 odpovědnost za vyrovnávání odchylek, která je definována jako povinnost výrobců vyrovnávat krátkodobé odchylky od svých předchozích závazků v případě, že existuje likvidní vnitrodenní trh; zdůrazňuje, že v případě odchylek od plánu nahlášeného ze strany provozovatele by se měla požadovat přiměřená vyrovnávací platba za energii; připomíná stávající ustanovení směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která zajišťují přednostní přístup této energie k síti a její přednostní výkup; navrhuje, aby se tato ustanovení vyhodnotila a přepracovala až po zavedení nové koncepce trhu s elektrickou energií, což zajistí spravedlivější podmínky a lépe zohlední charakteristiky výroby energie z obnovitelných zdrojů;

55.  s ohledem na zásadu subsidiarity vyzývá v souvislosti s dalším rozšiřováním energie z obnovitelných zdrojů ke koordinované činnosti členských států, která by začínala na regionální úrovni, tak aby bylo možné zvýšit hospodářskou účinnost energetického trhu, dosáhnout společných evropských cílů a upevnit stabilitu sítě; domnívá se, že členské státy by neměly přijímat jednostranná rozhodnutí, která mají výrazný vliv na sousední země, aniž by proběhla širší diskuze a spolupráce na úrovni regionů nebo Unie; připomíná, že obnovitelné zdroje energie mají většinou výraznou místní složku; vyzývá Komisi, aby se snažila vypracovat ucelenější evropský rámec na podporu energie z obnovitelných zdrojů;

56.  doporučuje, že se členské státy zabývaly otázkou vytvoření regulačního rámce, který by vedl koncové spotřebitele k vlastní výrobě a ke skladování energie v daném místě;

57.  je přesvědčen, že vedle energie z obnovitelných zdrojů si při výrobě energie udrží své místo všechny bezpečné a udržitelné druhy energie, které odpovídají cíli postupné dekarbonizace v souladu s nedávno uzavřenou celosvětovou dohodou COP 21;

58.  poukazuje na význam koordinace na úrovni EU při definování systémů koncesí na využívání energie z vodních elektráren a otevírání tohoto odvětví hospodářské soutěži, aby bylo možné se vyhnout narušování trhu a podporovat účinné využívání zdrojů;

59.  podotýká, že reorganizace trhu s elektrickou energií bude reakcí na očekávání spotřebitelů, protože jim nabídne skutečné výhody vyplývající z využívání nových technologií, zejména pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů s nízkými emisemi CO2, což povede k vytvoření vzájemné závislosti členských států, pokud jde o energetickou bezpečnost;

60.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že neexistuje plně propojená elektrická soustava s přiměřenými možnostmi skladování energie, bude se zachování bezpečnosti dodávek energie i nadále opírat zejména o konvenční výrobu energie na pokrytí základního výkonu;

61.  zdůrazňuje, že vzhledem ke stále větší decentralizaci energetického trhu, k tomu, že 90 % obnovitelných zdrojů energie je napojeno na distribuční síť a že provozovatelé distribuční soustavy fungují na místní úrovni, je nutné se podrobněji zabývat místní a regionální odpovědností provozovatelů distribuční soustavy v rámci energetické unie; připomíná, že je důležité, aby požadavky třetího energetického balíčku, pokud jde o oddělení přepravních soustav od distribučních soustav, zejména s ohledem na větší úlohu provozovatelů distribuční soustavy v rámci přístupu k údajům a jejich správě, plnily všechny členské státy; zdůrazňuje, že je třeba se intenzivněji zabývat problematikou rozhraní mezi provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy; domnívá se, že uplatňování vhodných obchodních modelů, účelově vybudovaná infrastruktura a harmonizovaná podpora by mohly podpořit přijetí účinných opatření na straně poptávky v každém členském státě i v přeshraničním provozu;

62.  naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvořily soudní a správní mechanismy, které jsou nezbytné k urychlenému zapojení místních společenství do výroby energie, tím, že by se staly účastníky malých projektů výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů;

63.  zdůrazňuje, že výkup energie z obnovitelných zdrojů většinou probíhá na úrovni distribuční soustavy, blízko její spotřeby, a proto vyzývá provozovatele distribuční soustavy, aby posílili svou úlohu a více se zapojili do koncipování evropského regulačního rámce a do činnosti příslušných orgánů, pokud jde o vypracovávání předpisů v oblasti jejich zájmu, jako je řízení poptávky, flexibilita a skladování energie, a vyzývá také k užší spolupráci mezi provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy na evropské úrovni;

64.  požaduje přijetí opatření, která by vytvořila pobídky pro nezbytné investice do technologií inteligentní elektrické soustavy a distribučních sítí, aby mohly lépe pojmout zvyšující se množství energie z obnovitelných zdrojů a byly lépe připraveny na digitalizaci; v této souvislosti se domnívá, že provozovatelé distribuční soustavy musejí hrát větší roli při shromažďování údajů a jejich společném využívání, a že s ohledem na zkušenosti států, které už ukončily širokoplošné zavádění inteligentních měřičů, je nutné za všech okolností zajistit ochranu údajů;

65.  zdůrazňuje význam uplatňování regionálního přístupu při budování chybějící elektrické infrastruktury, která je nezbytná pro zabezpečení udržitelných dodávek elektřiny, aby mohlo být odstraněno přetížení (elektrické) sítě a mohl být dokončen vnitřní trh s energií;

66.  považuje provozovatele distribuční soustavy za neutrální zprostředkovatele trhu, u nichž se soustřeďují data z různých zdrojů, která mohou následně nediskriminačním způsobem poskytovat oprávněným třetím stranám bez rozdílu, a to se souhlasem spotřebitele, což zajistí, aby spotřebitelé měli nad svými údaji i nadále kontrolu; domnívá se, že provozovatelé distribuční soustavy podporují rozvoj trhu a hrají coby aktivní správci soustavy, subjekty zavádějící nové technologie, správci dat a novátoři stále důležitější úlohu; má za to, že je nutné vytvořit jasná pravidla, aby bylo zajištěno, že provozovatelé distribuční soustavy budou fungovat jako neutrální zprostředkovatelé trhu; poukazuje na to, že provozovatelé distribuční soustavy mohou spolu s dalšími účastníky trhu také podporovat místní orgány tím, že jim budou poskytovat údaje, které umožní transformaci energetiky na jejich území;

67.  zdůrazňuje, že je třeba urychlit vydávání povolení pro projekty energetické infrastruktury na všech úrovních rozhodování;

68.  domnívá se, že je vhodné zajistit pod vedením Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů a v rámci spolupráce s Evropskou sítí provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav prohloubenou spolupráci v rámci regionů i mezi nimi, zejména s ohledem na hodnocení přeshraničních vlivů, aniž by se musely členské státy vzdát své odpovědnosti za zabezpečení dodávek energie; zdůrazňuje, že přeshraniční spolupráce a propojení sítí jsou klíčem k zabezpečení dodávek energie;

69.  vítá činnost Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů a požaduje, aby byla vybavena dostatečnými finančními a lidskými zdroji, které by jí umožnily plnit současné i budoucí úkoly a povinnosti, a aby mohla strategicky plánovat svou činnost ve spolehlivém střednědobém horizontu;

70.  poukazuje na význam účinného, nestranného a trvalého monitorování evropských trhů s energií jakožto na hlavní nástroj, který má zajistit skutečný vnitřní energetický trh, který by se vyznačoval volnou hospodářskou soutěží, vhodnými cenovými signály a zabezpečením dodávek energie; poukazuje v této souvislosti na význam Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů a netrpělivě očekává, jaký postoj zaujme Komise k novým, větším pravomocem této agentury v přeshraničních otázkách;

71.  vyzývá Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů, aby podpořila a koordinovala snahu o rozšíření regionální spolupráce, pokud jde o bezpečnost systému a jeho přiměřenost; domnívá se, že k převodu odpovědnosti za zabezpečení dodávek energie na nadnárodní orgán by mělo dojít pouze v případě, že by to představovalo jasnou výhodu pro celý energetický systém a že by za to daný orgán nesl dostatečnou odpovědnost;

72.  vyzývá k tomu, aby se agentuře ACER dostalo rozhodovací pravomoci, pokud jde o koordinaci rozšířené regionální spolupráce v oblasti přeshraničních a meziregionálních otázek, zejména s ohledem na regionální iniciativy v oblasti koordinace zabezpečení dodávek, s cílem optimalizovat správu energetických zdrojů, aby se v rámci této koordinace přihlíželo ke specifickým poměrům v jednotlivých členských státech, aby odrážela náklady a byla založena na tržních kritériích a aby došlo k vypracování vhodných nástrojů k účinnému sledování energetického trhu, s cílem vybudovat energetickou unii, aniž by bylo nutné vytvořit rozsáhlý nový orgán;

73.  konstatuje, že návrhy Komise týkající se nové koncepce energetického trhu se omezují na odvětví výroby elektrické energie; vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost přepracování koncepce trhu se zemním plynem, aby bylo možné řešit problémy v daném odvětví (např. měnící se poptávku po plynu v EU, otázku nevyužitelných aktiv, systémů tvorby cen a další integrace trhu a příslušnou úlohu orgánu ACER a Evropské sítě provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSO-G));

74.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. C 200, 28.6.2014, s. 1.
(2) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1.
(3) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 15.
(4) Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39.
(5) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
(6) Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 61.
(7) Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 22.
(8) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64.
(9) Úř. věst. C 286 E, 27.11.2009, s. 24.
(10) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 62.
(11) Přijaté texty, P7_TA(2014)0065.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2015)0359.
(13) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.
(14) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.
(15) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 8.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2015)0444.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2015)0445.
(18) http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/REPOWERINGMARKETS.pdf


Strategie EU pro vytápění a chlazení
PDF 410kWORD 166k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o strategii EU pro vytápění a chlazení (2016/2058(INI))
P8_TA(2016)0334A8-0232/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 194 této smlouvy,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu z prosince 2015 uzavřenou na 21. konferenci smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané Strategie EU pro vytápění a chlazení (COM(2016)0051),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvané „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady konaného ve dnech 23.–24. října 2014 ohledně rámce pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030,

–  s ohledem na třetí energetický balíček,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2014 o rámci politik v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 nazvané „Směrem k evropské energetické unii“(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0232/2016),

A.  vzhledem k tomu, že se na účely vytápění a chlazení využívá téměř 50 % konečné poptávky po energii v EU, z čehož 80 % se využívá v budovách; vzhledem k tomu, že odvětví vytápění a chlazení by mělo reflektovat Pařížskou dohoda v otázce změny klimatu (která vzešla z COP 21); vzhledem k tomu, že odvětví vytápění a chlazení, které bude v souladu s cíli EU v oblasti energetiky a klimatu, se musí nejpozději do roku 2050 ze 100 % zakládat na obnovitelných zdrojích energie, čehož lze dosáhnout pouze snížením energetické spotřeby a plným uplatňováním zásady, že „na prvním místě je energetická účinnost, která je nejdůležitějším palivem“;

B.  vzhledem k tomu, že každý další 1 % nárůst úspor energie snižuje dovoz plynu o 2,6 %(5);

C.  vzhledem k tomu, že musíme učinit více, pokud chceme jak snížit nároky na vytápění budov, tak přejít při pokrývání zbývajících nároků od spalování dovážených fosilních v jednotlivých ohřívačích k udržitelným možnostem vytápění a chlazení v souladu s cíli EU do roku 2050;

D.  vzhledem k tomu, že budovy mají v úhrnu konečné spotřeby energie obrovský podíl a že větší energetická účinnost budov a programy reakce strany poptávky mohou hrát zásadní roli při vyrovnávání a uspokojování poptávky v době špičky, což povede ke snížení nadměrné kapacity a snížení výrobních, provozních a přepravních nákladů;

E.  vzhledem k tomu, že podíl obnovitelných zdrojů pomalu vzrůstá, (v roce 2012 činil 18 % dodávek primární energie), ale stále je obrovský potenciál na všech úrovních a podíl obnovitelných zdrojů a energie z rekuperovaného tepla využívané v členských státech na vytápění a chlazení by se měl ještě zvýšit;

F.  vzhledem k tomu, že trh EU v oblasti vytápění a chlazení je roztříštěný v důsledku své místní povahy, různosti technologií a aktérů do něho zapojených; vzhledem k tomu, že místní a regionální dimenze je zásadní při formulování správných politik pro vytápění a chlazení, při plánování a budování infrastruktury vytápění a chlazení a při konzultacích se spotřebiteli ve snaze odstranit překážky, které brání účinnějšímu a udržitelnějšímu vytápění a chlazení;

G.  vzhledem k tomu, že biomasa představuje 89 % celkové spotřeby tepla z obnovitelných zdrojů v EU a 15 % celkové spotřeby tepla v EU a má velký potenciál dále přinášet významná a nákladově efektivní řešení pro rostoucí poptávku po dodávkách tepla;

H.  vzhledem k tomu, že vytápění a chlazení je nejzářnějším příkladem potřeby celostního, na integrovaných systémech založeného přístupu k energetickým řešením, který bude zahrnovat horizontální přístupy k podobě energetických systémů a širší ekonomice;

I.  vzhledem ke skutečnosti, že podíl primární energie z fosilních paliv na účely vytápění a chlazení je i nadále velmi vysoký, tj. 75 %, a je zásadní překážkou dekarbonizace, což není přínosem pro klima a představuje nadměrnou zátěž pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že odvětví vytápění a chlazení by mělo plně přispívat k unijním cílům v oblasti klimatu a energetiky a dotace na používání fosilních paliv v tomto odvětví by měly být postupně zrušeny v souladu se závěry Evropské rady ze dne 22. května 2013, a to podle místních podmínek;

J.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že množství tepla vyprodukovaného při průmyslových a jiných komerčních procesech, které se následně vypouští do ovzduší či vody (namísto toho, aby bylo nějak produktivně využito), by stačilo k pokrytí potřeb celé Unie, pokud jde o vytápění obytných a terciárních budov;

K.  vzhledem k tomu, že budovy produkují kolem 13 % veškerých emisí CO2 v EU;

L.  vzhledem k tomu, že využívání progresivních systémů vytápění nebo chlazení budov musí jít ruku v ruce s důkladným procesem skutečně homogenní tepelné izolace, což sníží poptávka po energii a náklady pro spotřebitele a přispěje ke zmírňování energetické chudoby a k vytváření místních pracovních míst pro kvalifikované pracovníky;

M.  vzhledem k tomu, že opatření přijímaná v rámci energetické unie za účelem vypracování komplexní a integrované strategie pro vytápění a chlazení nabízejí – za předpokladu, že budou správně provedena, – značné příležitosti pro podniky i spotřebitele EU, pokud jde o snižování celkových nákladů průmyslu na energii, zvyšování konkurenceschopnosti a snižování nákladů spotřebitelů;

N.  vzhledem k tomu, že účelem regulačních rámců EU je zdůraznit obecné cíle, ale že zásadní je dosáhnout skutečného pokroku při transformaci vytápění a chlazení jakožto součásti širšího energetického systému;

O.  vzhledem k tomu, že cíl optimalizace role obnovitelných zdrojů energie, zejména elektřiny, v celkové energetické rozvodné soustavě prostřednictvím lepší integrace s vytápěcími a chladicími aplikacemi a přepravou přispívá k dekarbonizaci systému dodávek energie, ke snížení závislosti na dovozu energie, snížení nákladů na energie pro domácnosti a podnícení konkurenceschopnosti průmyslu EU;

P.  vzhledem k tomu, že nejúčinnějším způsobem, jak plnit tyto společné cíle, je posilování postavení a podpora místních a regionálních orgánů, jakož i ostatních dotčených zúčastněných stran, a uplatňování přístupu k územnímu plánování, rozvoji infrastruktury, výstavbě a renovacím bytového fondu a novému průmyslovému rozvoji na základě plně integrovaných systémů za účelem maximalizace přínosu případných průniků, efektivity a dalších společných výhod;

Q.  vzhledem k tomu, že energetická účinnost budov rovněž závisí na použití odpovídajících energetických systémů; vzhledem k tomu, že by v odvětví vytápění a chlazení měly být respektovány zásady „energetická účinnost na prvním místě“ a „energetická účinnost je prvním palivem“;

R.  vzhledem k tomu, že ambiciózní cíle v podobě důkladné renovace stávajícího fondu budov by v Evropě vytvořily miliony pracovních míst, zejména v MSP, zvýšila by se energetická účinnost a sehrály by zásadní roli při zajišťování minimalizace spotřeby energie při vytápění a chlazení;

S.  vzhledem k tomu, že při projektování energeticky úsporných a nízkoemisních veřejných nebo obytných budov s maximálním tepelným komfortem nebo komfortem chlazení je třeba zohlednit významnou roli architektury, urbanistiky, hustotu poptávky po dodávkách tepla a různorodost evropských klimatických pásem a typů budov;

T.  vzhledem k tomu, že existuje obrovský nevyužitý potenciál na využívání odpadního tepla a systémů centrálního vytápění, vzhledem k tomu, že přebytek tepla, které je v Evropě k dispozici, překračuje celkovou poptávku po dodávkách tepla ve všech evropských budovách, a na skutečnost, že 50 % celkové poptávky po dodávkách tepla v EU lze uspokojit prostřednictvím centrálního vytápění;

U.  vzhledem k tomu, že značná část obyvatel Evropy žije v oblastech, zejména ve městech, kde dochází k překračování norem kvality ovzduší;

V.  vzhledem k tomu, že vytápění a chlazení má být podle očekávání i nadále největším zdrojem poptávky po energii v Evropě, přičemž ve značné míře se k uspokojení této poptávky využívá zemní plyn a LPG a jejich používání by mohlo být optimalizováno vysoce účinným uchováváním energie; vzhledem k tomu, že pokračující spoléhání se na fosilní paliva jde proti závazkům EU v oblasti energetiky a klimatu a jejím cílům, pokud jde o dekarbonizaci;

W.  vzhledem k tomu, že v současné době jsou mezi různými klimatickými pásmy v Evropě výrazné rozdíly v ročních výdajích na energie pro účely vytápění, od průměrných 60 až 90 kWh/m2 v zemích jižní Evropy po 175 až 235 kWh/m2 ve střední a severní Evropě;

X.  vzhledem k tomu, že zavádění účinných řešení pro vytápění a chlazení má značný potenciál simulovat rozvoj průmyslových odvětví a odvětví služeb v Evropě, zejména v odvětví obnovitelných zdrojů energie, a vytváření vyšší přidané hodnoty ve vzdálených a venkovských regionech;

Y.  vzhledem k tomu, že se energie stala společenským aktivem, k němuž musí být zaručen přístup; vzhledem k tomu, že ne všichni občané však získají přístup k energii, v Evropě je totiž přes 25 milionů lidí, kteří mají vážné potíže se k ní dostat;

Z.  vzhledem k tomu, že politiky energetické účinnosti by se měly zaměřovat na nákladově nejefektivnější způsoby zlepšování energetické náročnosti budov snižováním poptávky po dodávkách tepla a/nebo napojením budov na vysoce účinné alternativní zdroje;

AA.  vzhledem k tomu, že nízká míra informovanosti spotřebitelů o malé účinnosti systémů vytápění je jedním z faktorů, které mají největší vliv na výši účtů za energie;

AB.  vzhledem k tomu, že domácnosti, které mají dobrou tepelnou izolaci, přinášejí prospěch jak životnímu prostředí, tak uživateli, který má nižší účty za energie;

AC.  vzhledem k tomu, že 72 % energie potřebné k vytápění a chlazení rodinných domů se spotřebovává ve venkovských a přechodných oblastech;

AD.  vzhledem k tomu, že přírodní řešení, jako například vhodně navržená městská zeleň, zelené střechy a stěny, které budovy izolují a zastiňují, také snižují energetickou náročnost, jelikož omezují potřebu vytápění a chlazení;

AE.  vzhledem k tomu, že 85 % energie spotřebovávané v budovách se používá k vytápění prostor a ohřevu teplé vody a 45 % vytápění a chlazení v EU se používá v obytných budovách;

AF.  vzhledem k tomu, že průmysl ve spolupráci s místními orgány má důležitou roli při lepším využívání odpadního tepla a chladu;

AG.  vzhledem k tomu, že Evropané vynaloží 6 % svých spotřebních výdajů na vytápění a chlazení a 11 % z nich si nemůže dovolit v zimě své domovy dostatečně vytápět;

AH.  vzhledem k tomu, že odvětví chlazení musí ještě být důkladněji analyzováno a být více zohledněno ve strategii Komise a v politikách členských států;

AI.  vzhledem k tomu, že je důležité podporovat studie na téma úspor energie v historických budovách s cílem optimalizovat energetickou náročnost, jak se dá, a současně zajistit, aby bylo chráněno a zachováno kulturní dědictví;

1.  vítá sdělení Komise o strategii EU pro vytápění a chlazení jako důležitý krok, který předkládá celostní přístup k transformaci vytápění a chlazení v Evropské unii a vytyčuje prioritní oblasti činnosti; plně podporuje záměr Komise nalézt a využít synergie mezi odvětvími výroby elektřiny a vytápění s cílem dosáhnout efektivního odvětví, které zvyšuje energetickou bezpečnost a usnadňuje nákladově efektivní dosahování cílů EU v oblasti klimatu a energetiky; vyzývá Komisi, aby považovala odvětví vytápění a chlazení za součást podoby evropského energetického trhu;

2.  upozorňuje na nutnost přijmout při revizi směrnice o energetické účinnosti (2012/27/EU) a směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/EC) a také směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31/EU) specifická opatření pro vytápění a chlazení;

3.  domnívá se, že strategie pro vytápění a chlazení musí stejnou měrou zohledňovat obě tyto nutnosti se zřetelem k tomu, že Evropa má různá klimatická pásma, a že se proto liší i potřeby, pokud jde o využívání energie;

4.  zdůrazňuje, že strategie pro vytápění a chlazení by měla učinit prioritou udržitelná a nákladově efektivní řešení, která umožní členským státům dosáhnout cílů EU v oblasti klimatu a energetické politiky; podotýká, že odvětví vytápění a chlazení v členských státech jsou velmi rozmanitá vzhledem k jejich různým energetickým mixům, klimatickým podmínkám, stupňům energetické účinnosti budov a intenzitě průmyslu, a proto by měla být zajištěna flexibilita při výběru odpovídajících řešení podle vytyčené strategie;

5.  žádá, aby specifické strategie pro udržitelné vytápění a chlazení byly vytvořeny na vnitrostátní úrovni, se zvláštní pozorností ke kombinovanému teplu a elektřině, kogeneraci, centrálnímu vytápění a chlazení pokud možno založenému na obnovitelných zdrojích energie, jak se uvádí v článku 14 směrnice o energetické účinnosti;

6.  konstatuje, že vysoká energetická účinnost, vysoce účinná tepelná izolace a využívání obnovitelných zdrojů energie a rekuperovaného tepla jsou základními prioritami strategie EU v oblasti vytápění a chlazení; domnívá se proto, že by měla být respektována zásada „energetická účinnost na prvním místě“, protože energetická účinnost nabízí jednu z nejvyšších a nejrychlejších měr finanční návratnosti a je klíčovou součástí strategie pro dosažení úspěšného přechodu k bezpečnému, odolnému a inteligentnímu odvětví vytápění a chlazení;

7.  konstatuje, že decentralizovanější a flexibilnější energetický systém, v němž budou zdroje energie a vytápění umístěny blíže k bodu spotřeby, může usnadnit decentralizovanou výrobu energie, a umožnit tak spotřebitelům a společenstvím více se zapojovat do trhu s energií, kontrolovat vlastní využívání energie a stát se aktivními účastníky na straně poptávky; zastává názor, že energetická účinnost celého energetického systému je tím vyšší, čím kratší je řetězec přeměny primární energie v jiné formy energie sloužící k získání využitelné tepelné energie; navíc uznává, že takovýto přístup omezuje ztráty při přenosu a distribuci, zvyšuje odolnost energetické infrastruktury a současně poskytuje místní obchodní příležitosti pro malé a střední podniky;

8.  zdůrazňuje doplňkovost mezi právními předpisy o ekodesignu a označování energetickými štítky na jedné straně a směrnicí o energetické účinnosti a směrnicí o energetické náročnosti budov na straně druhé při snižování spotřeby tepla a chlazení; domnívá se, že domácí spotřebiče (pračky, myčky atd.) musí být energeticky co nejúčinnější a navržené tak, aby mohly využívat přívod užitkové teplé vody dostupný v místě, kde jsou umístěny; je proto přesvědčen, že je třeba pravidelně přezkoumávat a zpřísňovat požadavky v oblasti ekodesignu i označování energetickými štítky s cílem dosáhnout dalších úspor energie a zvýšit konkurenceschopnost, a to prostřednictvím inovativních produktů a snížených nákladů na energie;

9.  připomíná, že služby vytápění a chlazení představují největší část poptávky EU po energii; zdůrazňuje význam respektování zásady technologické neutrality ve vztahu k obnovitelným zdrojům, jež jsou v současnosti dostupné, a tržním či státním pobídkám v rámci přechodu na nízkouhlíkovou a spolehlivou dodávku energie pro oblast vytápění a chlazení;

10.  zdůrazňuje, že je zapotřebí příznivý rámec pro nájemníky a osoby žijící ve vícebytových budovách, s cílem umožnit jim, aby také mohli mít prospěch z vlastní výroby energie a vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů, jakož i z opatření v oblasti energetické účinnosti, čímž by se vyřešil problém rozdílných motivací a případných restriktivních pravidel pro nájemníky;

11.  zdůrazňuje zásadní úlohu technologií energie z obnovitelných zdrojů, včetně využívání udržitelné biomasy, aerotermální, geotermální a solární energie a fotovoltaických článků v kombinaci s elektrickými bateriemi při ohřevu vody a zajišťování vytápění a chlazení v budovách, případně spolu se zásobníky tepla, které mohou být používány pro denní nebo sezónní vyvažování; vyzývá členské státy, aby poskytly pobídky pro podporu a zavádění takovýchto technologií; vyzývá členské státy, aby plně provedly platné směrnice o energetické účinnosti a o energetické náročnosti budov, včetně požadavků na „budovy s téměř nulovou spotřebou energie“ a dlouhodobých strategie v oblasti renovace, s ohledem na potřebu uvolnit dostatečné investice na modernizaci jejich fondu budov; žádá Komisi, aby předložila celoevropskou vizi, jak dosáhnout toho, aby měl fond budov do roku 2050 téměř nulovou spotřebu energie;

12.  domnívá se, že problémy v souvislosti se zabezpečením dodávek energie do EU souvisejí zejména se zabezpečením dodávek tepla; domnívá se proto, že diverzifikace zdrojů vytápění má klíčový význam, a vyzývá Komisi, aby prověřila způsoby, jak dále podporovat a urychlit širší využívání technologií pro obnovitelné zdroje tepla;

13.  domnívá se, že základem energeticky účinného a nízkoemisního stavebnictví v různých klimatických pásmech Evropy musí být mapování zdrojů pro účely vytápění, odpovídající architektonická řešení budov, osvědčené postupy v oblasti správy zařízení a rovněž skutečné urbanistické zásady, včetně síťových řešení na městské úrovni, jako je dálkové vytápění a chlazení, při projektování celých zastavěných rezidenčních a obchodních oblastí; zdůrazňuje, že řádně izolovaný plášť budovy má vysokou tepelně akumulační schopnost, což vede k významným úsporám energie na vytápění a chlazení;

14.  zdůrazňuje, že poptávka po energii ve stavebnictví představuje přibližně 40 % spotřeby energie v EU a jednu třetinu spotřebovaného zemního plynu a že by mohla být omezena až o tři čtvrtiny, pokud by se zrychlila renovace budov; zdůrazňuje, že 85 % této spotřeby energie se používá k vytápění a ohřevu vody v domácnostech, a proto zůstávají modernizace starých a neúčinných systémů vytápění, zvýšené využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů, lepší využití odpadního tepla pomocí vysoce účinných dálkových systémů vytápění a hloubková renovace budov s lepší tepelnou izolací klíčové pro splnění bezpečnějšího a udržitelnějšího přístupu k dodávkám tepla; doporučuje, aby se pokračovalo ve zvyšování norem v oblasti energetické účinnosti budov, jež zohledňují a podporují technickou inovaci, zejména při zajišťování homogenity izolace; dále doporučuje trvalou podporu pro výstavbu budov s téměř nulovou spotřebou energie;

15.  podněcuje členské státy k tomu, aby vyvíjely dlouhodobé strategie v oblasti vytápění a chlazení založené na integrovaném přístupu, harmonizovaném mapování a hodnocení v souladu s článkem 14 směrnice o energetické účinnosti; zdůrazňuje, že strategie určí prioritní oblasti pro zásahy a umožní optimalizovat energetické plánování ve městech; vyzývá Komisi, aby členským státům při tomto úkolu pomáhala tím, že vytvoří obecné pokyny pro vnitrostátní strategie v oblasti vytápění a chlazení;

16.  upozorňuje na ekonomický efekt renovace a izolování budov, které často vedou ke snížení nákladů na vytápění a chlazení až o 50 %, a vyzývá Komisi, aby poskytla přiměřené spolufinancování iniciativám zaměřeným na renovaci veřejných budov a bytových domů s nízkou úrovní energetické účinnosti;

17.  vítá záměr Komise vyvinout soubor opatření, který usnadní renovaci v budovách s více bytovými jednotkami; domnívá se, že je třeba vyvinout harmonizovaný a komplexní soubor opatření také pro energetické plánování měst, s cílem umožnit zmapování místního potenciálu v oblasti vytápění a chlazení, optimalizovanou a integrovanou renovaci budov a rozvoj infrastruktury v oblasti vytápění a chlazení;

18.  opakuje, že je důležité, aby byly vytvořeny programy EU skýtající ambicióznější pobídky pro budovy, než jaké jsou vyžadovány na základě minimálních právních požadavků týkajících se energeticky účinné modernizace veřejných budov, bytů a sociálního bydlení a ekologických nových budov;

19.  zdůrazňuje místní charakter a potenciál vytápění a chlazení; obrací se na místní a regionální orgány, aby vytvořily příznivé podmínky pro další tepelnou modernizaci formou renovace existujících veřejných, komerčních a obytných budov s nízkou energetickou účinností; upozorňuje na důležitost hnutí, jako je Pakt starostů a primátorů, která umožňují sdílení znalostí a osvědčených postupů;

20.  zdůrazňuje, že je potřeba zmapovat místní kapacity v oblasti vytápění a chlazení tak, aby města mohla lépe identifikovat místně dostupné zdroje a mohla tak přispět k posílení energetické nezávislosti EU, k podpoře růstu a hospodářské soutěže vytvářením pracovních míst v dané lokalitě, která nemohou být přemístěna, a nabízet spotřebitelům čistou a cenově dostupnou energii;

21.  vyzývá místní orgány, aby posoudily stávající potenciál, pokud jde o vytápění a chlazení v jejich oblastech, i budoucí potřeby v oblasti vytápění a chlazení s ohledem na potenciál v daném místě dostupných obnovitelných zdrojů energie, termální energii z kogenerace a objem dálkového vytápění;

22.  je přesvědčen, že by měly být vytvořeny atraktivní systémy financování pro soukromá obydlí v oblastech, v nichž není k dispozici dálkové vytápění a chlazení, s cílem podporovat nové technologie pro vytápění domácností s využitím obnovitelných zdrojů energie;

23.  vyzývá místní orgány, aby se zabývaly specifickými problémy venkovských budov, které jsou spíše starší, méně energeticky účinné, méně prospěšné pro zdraví a zpravidla poskytují menší tepelný komfort;

24.  domnívá se, že čím kratší je řetězec, kterým je primární energie přeměňována na jiné druhy energie, tím vyšší je energetická účinnost, a s poukazem na širokou škálu různých klimatických podmínek v Unii vyzývá Komisi, aby prosazovala technologicky neutrální nástroje umožňující každému společenství rozvíjet nákladově efektivní řešení, které by vedlo ke snížení uhlíkové náročnosti odvětví vytápění a chlazení;

25.  konstatuje, že účelem regulačních rámců EU sice je zdůraznit obecné cíle, zásadní je ovšem dosáhnout skutečného pokroku pomocí převratných změn v oblasti vytápění a chlazení jakožto součásti širší přeměny energetického systému;

26.  zdůrazňuje, že politické nástroje a schopnosti EU nejsou zatím dostatečně rozvinuty k tomu, aby v požadované míře a tempu stimulovaly zásadní přeměnu v oblasti vytápění a chlazení, maximalizovaly využití potenciálu a zaváděly řešení vedoucí ke snižování poptávky a k dekarbonizaci v požadovaném rozsahu a tempu;

27.  zdůrazňuje význam dálkových centrálních energetických sítí jako alternativy k více znečišťujícím systémům individuálního vytápění vzhledem k tomu, že představují obzvláště účinný a nákladově efektivní prostředek pro udržitelné dodávání tepla a chlazení, který využívá obnovitelné zdroje energie, recuperované teplo a chlad, a skladuje přebytečnou elektřinu v době nižší spotřeby, čímž dodává rozvodné síti flexibilitu; poukazuje na potřebu začlenění většího podílu obnovitelných zdrojů energie se zřetelem k tomu, že více než 20 % dálkového vytápění a chlazení je již dnes vyráběno z obnovitelných zdrojů energie, v souladu s článkem 14 směrnice o energetické účinnosti, který požaduje komplexní posouzení potenciálu dálkového vytápění a chlazení; požaduje modernizaci a rozšíření stávajících dálkových systémů vytápění, aby došlo k přechodu k vysoce účinným a obnovitelným alternativám; podněcuje členské státy k tomu, aby zavedly fiskální a finanční mechanismy s cílem motivovat k rozvoji a využívání dálkového vytápění a chlazení, a usilovaly o odstranění regulačních překážek;

28.  vyzývá Komisi, aby řádně zhodnotila komplexní posuzování potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny dálkového vytápění podle článku 14 směrnice o energetické účinnosti, které provádějí členské státy, a zajistila, aby tyto plány odrážely skutečný ekonomický potenciál těchto řešení a poskytly pevný základ politik v souladu s cíli EU;

29.  zdůrazňuje, že v aglomeracích se souvislou zástavbou je naprosto nezbytné, aby používání neúčinných a neudržitelných individuálních nebo dálkových systémů vytápění/chlazení bylo postupně nahrazeno účinnými systémy dálkového vytápění/chlazení nebo byly modernizovány za pomoci špičkových technologií v oblasti vytápění/chlazení, aby došlo k přechodu k vysoce účinným místním kogeneračním systémům a obnovitelným alternativám;

30.  vyzývá Komisi, aby v rámci svých iniciativ týkajících se směrnice o obnovitelných zdrojích energie a uspořádání trhu navrhla opatření, která budou přispívat ke zvýšení účinnosti a flexibility energetických systémů prostřednictvím další integrace systémů výroby elektrické energie, tepla a chladu;

31.  vyzývá Komisi, aby vytvořila společný evropský rámec, který by zvýšil právní jistotu samovýrobců energie, zejména formou podpory vzniku a fungování místních sdružení využívajících obnovitelné zdroje energie;

32.  požaduje, aby byl na celostátní úrovni vytvořen ukazatel poptávky po vytápění a chlazení v budovách;

33.  požaduje strategický přístup ke snižování emisí CO2, které jsou spojeny s poptávkou po průmyslovém vytápění a chlazení, prostřednictvím zvyšování účinnosti procesů, nahrazováním fosilních paliv udržitelnými zdroji a začleněním průmyslových podniků do okolních systémů termální energie;

34.  zdůrazňuje obrovský potenciál sdružování toků energie a zdrojů, kterým lze dosáhnout úspor primární energie, zejména v průmyslu, kde může být použit kaskádový postup, při němž se přebytečné teplo nebo chlad z jednoho procesu použije v jiném procesu, který vyžaduje méně extrémní teploty, a případně i k vytápění a chlazení budov prostřednictvím systémů dálkového vytápění;

35.  konstatuje, že zastaralé výtopny s nízkou energetickou účinností by měly být co nejdříve nahrazeny nejlepšími dostupnými alternativami, které jsou plně v souladu s cíli EU v oblasti energetiky a klimatu, jako jsou kogenerační zařízení šetrnější k životnímu prostředí využívající udržitelná paliva v souladu s kritérii udržitelnosti pro biomasu;

36.  poukazuje na to, že vytápění a chlazení je odvětví velmi lokálního charakteru, neboť dostupnost a infrastruktura stejně jako poptávka po teplu závisí hlavně na místních podmínkách;

37.  souhlasí s Komisí, že jak je uvedeno ve strategii EU pro vytápění a chlazení, ekonomický potenciál kogenerace není dostatečně využíván a vyzývá Komisi a členské státy, aby dále podporovaly kogeneraci a dálkové vytápění s vysokou účinností v souladu se sdělením Komise o stavu energetické unie (COM(2015)0572);

38.  zastává názor, že je nezbytný systémový přístup k chlazení, a to jak pokud jde o budovy, tak i přepravu chlazeného zboží;

39.  vyjadřuje názor, že v mírném klimatickém pásmu Evropy může za určitých podmínek značně vzrůst význam reverzních systémů vytápění a chlazení využívajících účinná tepelná čerpadla s ohledem na jejich flexibilitu; zdůrazňuje, že hybridní systémy vytápění, které získávají tepelnou energii ze dvou či více zdrojů, mohou pomoci zvýšit význam obnovitelných zdrojů energie používaných k vytápění, zejména u stávajících budov, do nichž lze tyto systémy nainstalovat s minimálními technickými zásahy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby s ohledem na tepelná čerpadla stanovily vhodné harmonizované metody výpočtu a podporovaly sdílení osvědčených postupů pro podpůrné mechanismy v zájmu účinných a udržitelných řešení s nízkými emisemi uhlíku, která budou plnit různé tepelné potřeby;

40.  vybízí Komisi, aby úzce monitorovala dodržování právních předpisů EU týkajících se fluorovaných skleníkových plynů s cílem snížit emise těchto plynů do atmosféry; žádá Komisi, aby zajistila bezpečnost a nákladovou účinnost alternativních chladniček a jejich soulad s dalšími cíli EU s ohledem na životní prostředí, změnu klimatu a energetickou účinnost;

41.  domnívá se, že členské státy by měly prozkoumat možnosti využívání tepelné energie z geotermálních vod, přímého zpětného získávání energie z průmyslových procesů a z jiných nízkoteplotních zdrojů tepla, jakým je například tepelná energie důlních vod hlubinných dolů, které by prostřednictvím velkých tepelných čerpadel umožnily vytápět celé zastavěné oblasti pomocí stávajících či nových soustav dálkového vytápění, a nikoli pouze jednotlivé budovy, pokud by byla k dispozici nebo by byla vybudovaná odpovídající infrastruktura dílkového vytápění;

42.  zdůrazňuje, že důležitou roli hrají technologie, které umožňují snižovat poptávku po tepelné energii a omezovat emise skleníkových plynů, jako například využívání geotermální energie s nízkou entalpií, soustavy dálkového vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje, malé trigenerační nebo kogenerační elektrárny využívající zemní plyn či biomethan či kombinaci těchto technologií;

43.  vyjadřuje názor, že zásobníky tepla využívající odporový ohřev mimo hodiny největší poptávky (např. skladováním energie ve formě tepla) tak zlepšují kvalitu dodávek elektrické energie tím, že napomáhají začleňování energie z obnovitelných zdrojů, mohou mít zásadní úlohu pro vytápění a pro zmírňování výkyvů sítě, pro omezení výroby energie a dovozu a pro snížení cen;

44.  je toho názoru, že odpadní teplo a chlad získané v průmyslových procesech a při kombinované výrobě elektrické energie v konvenčních elektrárnách, z dobře izolovaných obytných budov a z mikrovýroby energie by mělo hrát při vytápění a chlazení mnohem významnější úlohu, než tomu bylo v minulosti; zdůrazňuje, že je třeba vzít na vědomí využívání odpadního tepla a chladu z průmyslové výroby a zaměřit se na něj ve výzkumu, jelikož je vynikající příležitostí pro investice a výzkum; zdůrazňuje, že průmyslové závody a blízké obytné nebo provozní budovy by měly být podněcovány k tomu, aby vzájemně spolupracovaly a sdílely svou energetickou produkci a své požadavky;

45.  zdůrazňuje, že veřejné financování nebo veřejné vlastnictví infrastruktury dálkového vytápění by nemělo přispívat k tomu, že nebude možné opustit systém založený na využívání fosilních paliv a k vysokým nákladům s ním spojeným; vyzývá celostátní, regionální a místní orgány, aby veřejnou finanční podporu dálkového vytápění podrobily přísné kontrole s ohledem na unijní cíl 80% – 95% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 v porovnání s úrovní roku 1990 a plynulou transformaci energetiky;

46.  zastává názor, že začlenění výroby, spotřeby a opětovného využití odpadního chladu přináší environmentální a ekonomické přínosy a snižuje primární energetickou náročnost výroby chladu;

47.  zdůrazňuje, že přeměna odpadu na energii bude nadále hrát v oblasti vytápění významnou úlohu, protože alternativou k tomuto je často ukládání odpadů a používání fosilních paliv, a připomíná, že je třeba zvýšit míru recyklování;

48.  vyzývá členské státy, aby využily právních a ekonomických prostředků k urychlení toho, aby byly postupně vyřazeny z provozu zastaralé systémy vytápění spalováním pevných paliv, které mají energetickou účinnost nižší než 80 %, a aby je pokud možnost nahradily účinnými a udržitelnými systémy vytápění na místní úrovni (např. systémy dálkového vytápění) nebo na mikroúrovni (např. geotermální a solární systémy);

49.  poukazuje na to, že zavedení systémů inteligentního topení přispěje k tomu, aby spotřebitelé lépe chápali svou spotřebu energie a renovovali neúčinné topné soustavy a zvyšovali tak úspory energie;

50.  připomíná Komisi a členským státům, že 75 % stávajících evropských budov má nízkou energetickou účinnosti a že podle odhadů se bude 90 % těchto budov stále užívat i v roce 2050; upozorňuje tedy na to, že je naléhavě třeba zaměřit se na důkladnou renovaci právě těchto budov;

51.  vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci programu „Waste to energy“ podpořila a využívala případný potenciál udržitelného využívání organického odpadu pro účely vytápění a chlazení v souvislosti se systémy dálkového vytápění a chlazení;

52.  zdůrazňuje, že bioplyn představuje důležitý udržitelný zdroj pro systémy vytápění a chlazení a že z tohoto důvodu je nezbytné stanovit jednoznačné cíle pro biologickou recyklaci s cílem vytvořit pobídky k investicím do sběru a zpracování biologického odpadu;

53.  vyzývá členské státy, aby v městských oblastech postupně přestaly využívat k vytápění zastaralé kotelny, které produkují nízké emise, tj. vypouštějí do ovzduší organické pyrolytické plyny z neúplného spalování a sloučeniny dusíku, saze, částice a polétavý prach z konvekce, a aby prostřednictvím pobídek podporovaly využívání udržitelných řešení včetně energií z obnovitelných zdrojů;

54.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k postupnému ukončení používání neúčinných naftových a uhelných kotlů a ohřívačů, které jsou dnes používány ve více než polovině budov na venkově; zastává názor, že energie by měla být vyráběna ze zdrojů s nižšími emisemi CO2 a z obnovitelných zdrojů;

55.  zdůrazňuje, že systém dálkového vytápění brání rozmachu více znečišťujících individuálních systémů vytápění, které zvyšují znečištění ovzduší v obytných oblastech a jejichž kontrola je mnohem náročnější, než je tomu v případě všeobecně užívaného systému dálkového vytápění; nicméně vyzdvihuje, že podmínky infrastruktury a klimatu se v rámci Unie různí a že zmíněné systémy mnohdy potřebují modernizaci, pokud má být úroveň jejich účinnosti zvýšena; vyzývá proto k provedení analýzy toho, zda je nutné podpořit infrastrukturu dálkového vytápění, a také analýzy daňových podmínek ve vztahu k obnovitelným zdrojům energie a dálkovému vytápění;

56.  je toho názoru, že členské státy by měly se vší naléhavostí učinit kroky k tomu, aby byly postupně vyřazeny z provozu nízkoteplotní kotelny na pevná fosilní paliva a organický odpad, které při spalování vypouštějí do ovzduší velké množství různých škodlivých látek; domnívá se, že členské státy by měly, je-li to možné, podporovat postupné ukončení používání zastaralých krbů a kamen na dřevo s nízkou energetickou účinností v hustě osídlených oblastech a usnadnit jejich nahrazování moderními ekologickými a zdravotně nezávadnými alternativami s vysokou energetickou účinností a současně provádět osvětu ohledně potenciálních zdravotních rizik a osvědčených postupů týkajících se spalování dřeva;

57.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zaplnily mezery v právní úpravě plynoucí ze směrnice o ekodesignu a směrnice o středních spalovacích zařízeních, jejichž důsledkem je únik emisí u zařízení s výkonem nižším než 1 MW, na něž se tyto směrnice nevztahují;

58.  je toho názoru, že zvyšující se potřeby v oblasti chlazení si žádají hlubší úvahy týkající se této problematiky, včetně integrovaného přístupu k celému chladícímu řetězci – od požadavků ohledně průmyslového chlazení z vysokých teplot přes chlazení využívané domácnostmi až po potřeby potravinářského průmyslu v oblasti chlazení;

59.  konstatuje, že dostupné kvalitní údaje jsou předpokladem pro to, aby se spotřebitelé a orgány mohly racionálně rozhodnout v souvislosti s energetickou účinností a se systémy vytápění; zdůrazňuje, že je důležité, aby odvětví vytápění a chlazení využívalo možností, které nabízí digitalizace; vyzývá Komisi, aby vypracovala definici a metodologii pro výpočet chlazení využívajícího obnovitelné zdroje energie;

60.  domnívá se, že výměníky tepla šetřící vodu mohou hrát zásadní roli při chlazení v průmyslových procesech tím, že budou přivádět teplo do přirozených zásobníků vody umístěných v blízkosti prostor, v nichž jsou produkty skladovány a v nichž je po celý rok teplota maximálně 6 °C (tzv. free cooling);

61.  domnívá se, že vysoce výkonné stacionární palivové články by mohly ve velmi blízké budoucnosti být ekologicky šetrnou alternativou k uhlí jako pevnému palivu;

62.  domnívá se, že koncepce power-to-gas má velký budoucí potenciál jako způsob skladování a přenosu energie z obnovitelných zdrojů a že může být rovněž využita za účelem vyrábění tepla na ústřední a lokální úrovni; konstatuje, že uplatnění koncepce power-to-gas je účinným způsobem, jak využívat obnovitelnou energii pro výrobu tepla, zejména v příměstských oblastech, neboť při ní lze používat již existující infrastrukturu; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a pilotní projekty týkající se koncepce power-to-gas;

63.  domnívá se, že strategie Evropské unie v oblasti inovativního vytápění a chlazení vyžaduje intenzivní výzkum, který je základem pro vytváření průmyslových odvětví produkujících ekologická zařízení, který slouží tomuto cíli;

64.  zdůrazňuje přínosy výzkumu a technologických inovací pro evropský průmysl, které posilují jeho konkurenční výhody a obchodní životaschopnost a přispívají k plnění hlavních cílů EU v oblasti energetiky a klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných technologií vytápění a chlazení potřeba posílit výzkum, vývoj a inovace s cílem snížit náklady, posílit výkonnost a podpořit zavádění a začlenění do energetického systému; vyzývá Komisi, aby spolupracovala se zúčastněnými stranami odvětví s cílem zachovat aktualizované plány pro rozvoj obnovitelných technologií vytápění a chlazení, jejichž cílem je koordinovat, sledovat a odhalovat nedostatky při vývoji obnovitelných technologií vytápění a chlazení;

65.  domnívá se, že s ohledem na naléhavou potřebu dosáhnout rychlých a účinných výsledků při energetické renovaci evropského odvětví tepelné energie by se EU měla soustředit na výzkum s cílem lépe využívat nejlepší technologie, které jsou v současnosti dostupné;

66.  je toho názoru, že výzkum financovaný z rámcového programu Horizont 2020 by se měl věnovat i vývoji udržitelných řešení v oblasti vytápění a chlazení, technologií, které by zhodnotily odpadní teplo a chlad, nových materiálů s maximální tepelnou vodivostí (výměníky tepla), s minimální vodivosti, tj. s maximální tepelnou odolností (tepelná izolace), a s maximální mírou akumulace tepla (zásobníky tepla);

67.  je toho názoru, že by v rámci rámcového programu Horizont 2020 měl pokročit výzkum a vývoj týkající se udržitelných a účinných systémů vytápění a chlazení a materiálů, jako jsou řešení pro malovýrobu energie z obnovitelných zdrojů a pro její skladování, systémy dálkového vytápění a chlazení, kombinovaná výroba a izolační materiály, jakož i inovativní materiály, jako např. strukturované okenní tabule, které zvenku dovnitř propouštějí vysoké množství krátkovlnného záření (sluneční svit) a ven skrze ně vychází pouze minimum dlouhovlnného tepelného záření, které by jinak unikalo do venkovního prostoru;

68.  zdůrazňuje význam rozsáhlého vědeckého výzkumu při vyvíjení inovativních technologických řešení, z nichž mají vzejít přístroje a celé systémy vytápění a chlazení, které budou energeticky účinné a založené na využívání obnovitelných zdrojů energie;

69.  žádá, aby byl proveden přezkum stávajících právních předpisů zaměřených na zajištění technologické neutrality a nákladové efektivnosti tak, aby bylo zajištěno, že nebude prosazována nebo zpochybňována jedna technologie před druhou – energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v blízkosti budovy, jako sluneční panely na obytných domech, by například měly být při výpočtu energetické náročnosti budov zohledněny, a to bez ohledu na jejich zdroj;

70.  zdůrazňuje, že je důležité kombinovat nejvyspělejší technologie s inteligentním systémem hospodaření s energií, např. prostřednictvím automatizovaných systémů pro domácnost a inteligentních kontrolních systémů vytápění, a to zejména v propojeném světě, kde se spotřebič může snadno přizpůsobit povětrnostním podmínkám a signálům o ceně elektřiny a přispět ke stabilizaci sítě upravením poptávky; vyzývá Komisi, aby lépe zahrnula inteligentní technologie do příslušných iniciativ Evropské unie s cílem zajistit skutečné propojení inteligentních přístrojů, rodinných domů napojených na sítě a inteligentních budov s inteligentními sítěmi; domnívá se, že je třeba propagovat tato řešení při renovaci stávajícího fondu budov, jelikož pomáhají uživatelům lépe pochopit jejich vzorce spotřeby a upravit odpovídajícím způsobem provoz jejich systémů vytápění;

71.  zdůrazňuje, že stavební odvětví má velký potenciál v oblasti snižování poptávky po energie a emisí CO2; zdůrazňuje, že je zapotřebí dalšího úsilí ke zrychlení tempa renovace budov; konstatuje, že k dosažení tohoto cíle jsou zapotřebí atraktivní finanční pobídky, dostupnost vysoce kompetentních odborníků na různých úrovních a výměna a podpora osvědčených postupů;

72.  vyzývá Komisi, aby určila a odstranila zbývající překážky bránící opatřením týkajícím se energetické účinnosti, zejména renovacím prováděným domácnostmi, a vytvořila skutečný trh v oblasti energetické účinnosti za účelem podpory přenosu osvědčených postupů a zajištění dostupnosti výrobků a řešení po celé EU s cílem vybudovat skutečný jednotný trh s výrobky a službami v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje, že prvotní zavádění těchto výrobků a služeb přispěje k vytvoření pracovních míst a k potenciálu hospodářského růstu, které budou zachovány při průběžné údržbě a každodenním provozu integrovaných systémů výroby zahrnujících vytápění a chlazení;

73.  má za to, že průmysl potřebuje jednoznačné signály od tvůrců politik, aby mohl provést potřebné investice k dosažení cílů EU v oblasti energetiky; zdůrazňuje potřebu ambiciózních závazných cílů a regulačního rámce na podporu inovací, aniž by se přitom zbytečně zvýšila administrativní zátěž, s cílem lépe propagovat nákladově účelná a z environmentálního hlediska udržitelná řešení vytápění a chlazení;

74.  domnívá se, že investice do energetické účinnosti budov by měly jít ruku v ruce s investicemi do obnovitelných technologií vytápění a chlazení; domnívá se, že synergie mezi energetickou účinností budov a obnovitelnými technologiemi vytápění a chlazení představují obzvláště významnou příležitost pro směřování k nízkouhlíkovému hospodářství; vítá úsilí na vnitrostátní úrovni zvýšit počet budov s téměř nulovou spotřebou energie;

75.  doporučuje, aby pro architektonické památky byly vyvinuty individuální systémy tepelné renovace, které by se zaměřily jak na investice do obvodových plášťů budov propojené s optimalizací kontrolních a automatizovaných systémů budov, tak na zajišťování účinného vytápění a chlazení tak, aby nebyl ohrožen jedinečný architektonický ráz těchto budov;

76.  konstatuje, že architektonické návrhy inteligentních budov by měly zajistit tepelný komfort (chlazení) na základě uceleného přístupu, který by se opíral o tvar a objem budov, adaptaci prostoru a úpravu takových parametrů, jako je míra denního světla a intenzita ventilace a rekuperace, a zároveň zajišťoval nízké provozní náklady;

77.  zdůrazňuje význam standardizovaných auditů tepelné energie a účelnost nákladů na řešení problémů s izolací průmyslových budov pro úspory energie a snižování emisí; zdůrazňuje, že náklady průmyslu na energie by mohly být dále snižovány prostřednictvím investic do stávajících a osvědčených udržitelných technologií;

78.  zdůrazňuje, že evropské strukturální a investiční fondy jsou důležitým nástrojem pro modernizaci energetického systému; je toho názoru, že omezení, která dosud platila pro prioritu v souvislosti s přechodem na nízkouhlíkové hospodářství u financování z EFRR, nejsou účinná; domnívá se, že v programovacím období po roce 2020 by měl být procentuální podíl rozpočtu vyhrazený na tuto prioritu zvýšen;

79.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit přístup ke střednědobému a k dlouhodobému financování investičním projektům jakéhokoli rozsahu týkajícím se modernizace odvětví vytápění a chlazení včetně dálkového vytápění a chlazení, modernizace související distribučních soustav, modernizace systémů vytápění včetně přechodu k využívání energií z obnovitelných zdrojů, a zrychlení tempa renovace budov; v této souvislosti vyzývá Komisi, vypracovala účinný, inovativní a dlouhodobý finanční mechanismus; zdůrazňuje úlohu, kterou by v oblasti financování a technické pomoci mohl hrát Evropský fond pro strategické investice a jiné příslušné evropské fondy, např. prostředky poskytované Evropskou investiční bankou nebo systémem EU pro obchodování s emisemi, pokud jde o zajištění atraktivity projektů pro investory a vytvoření stabilních regulačních podmínek, zejména prostřednictvím omezení administrativní zátěže a zahrnutí vhodného postupu podávání žádostí a jejich schvalování; vyzývá Komisi, aby v programovém období po roce 2020 pro všechny příslušné evropské fondy posílila stávající ustanovení týkající se vytápění a chlazení; vyzývá k odstranění překážek, které brání místním orgánům v přidělování nezbytných prostředků na renovaci veřejných budov; podporuje iniciativu „pro inteligentní financování inteligentních budov“, která podporuje lepší zavádění opatření v oblasti energetické účinnosti spolu s obnovitelnými zdroji energie do stavebního odvětví; domnívá se, že modernizace a tepelná izolace budov by měla mít v zásadě přednost před jinými činnostmi, pokud jde o přístup k finančním prostředkům, zejména s ohledem na jejich velký potenciál tvorby pracovních míst;

80.  znovu zdůrazňuje, že je třeba využívat strukturální fondy pro širší škálu metod modernizace budov a stavebních systémů, zejména formou zvýhodněných půjček pro soukromé vlastníky nemovitostí, což by podnítilo mnohem výraznější zájem o modernizaci stávajících budov, která je již značně potřebná, zejména v méně vyspělých oblastech EU;

81.  zdůrazňuje, že Komise by za účelem podpory zlepšení v odvětví vytápění a chlazení měla plně využívat předběžné podmínky stanovené článkem 19 nařízení (EU) č. 1303/2013 a zajistit odpovídající provedení a uplatňování stávajících právních předpisů EU týkajících se odpovídajících opatření pro vytápění a chlazení;

82.  domnívá se, že pokyny pro státní podporu v oblasti účinných technologií, které jsou nezbytné pro směřování odvětví vytápění a chlazení ke snižování uhlíkových emisí, zejména pokud jde o řešení založená na společenstvích, by měly zohlednit potřebu odpovídající veřejné podpory;

83.  je toho názoru, že iniciativy, jako jsou evropská energetická pomoc na místní úrovni (ELENA), evropská iniciativa pro inteligentní města a obce a nový integrovaný Pakt starostů a primátorů pro oblast klimatu a energetiky, by mohly podnítit místní a regionální subjekty k renovaci energetických systémů v budovách;

84.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že rozpočet EU je využíván v souladu s cíli v oblasti snižování uhlíkových emisi a energetické účinnosti;

85.  vyzývá členské státy, aby přijaly cílená opatření a důrazně vybízely ke zlepšením v oblasti energetické účinnosti a k rozsáhlejšímu využívání energie z obnovitelných zdrojů v domácnostech s nízkými příjmy a ve zranitelných domácnostech; vyzývá Komisi, aby vyhradila mnohem větší podíl finančních prostředků EU na programy týkající se energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů určené zranitelným domácnostem dotčeným energetickou chudobou, a aby poskytla členským státům pokyny ohledně specifických opatření v oblasti energetické chudoby;

86.  domnívá se, že občanům by měly být poskytovány lepší informace o spotřebě energie jejich domácností, možných úsporách energie a přínosech modernizace jejich systémů vytápění na systémy využívající obnovitelné zdroje energie, včetně možnosti vyrábět a spotřebovávat svou vlastní energii z obnovitelných zdrojů pro účely vytápění a chlazení;

87.  domnívá se, že členské státy musí mimo jiné prostřednictvím informačních kampaní, jednotných kontaktních míst, systémů společných nákupů (pomoc při sdružování spotřebitelů za účelem nákupu energie za snížené ceny) a slučování individuálních projektů (slučování několika malých projektů do jednoho velkého celku s cílem získat výhodnější financování) zajistit, aby spotřebitelé byli plně informování o technologických a ekonomických přínosech udržitelnějších systémů vytápění a chlazení a o zlepšeních v oblasti energetické účinnosti a aby k nim měli přístup, a umožnit jim, aby si vybrali to nejlepší s ohledem na jejich individuální okolnosti a aby využívali dostupných zlepšení v oblasti hospodářství, zdraví a kvality života; bere na vědomí, že domácnosti ve vzdálených a izolovaných lokalitách mohou vyžadovat zvláštní pozornost a jedinečná řešení; zdůrazňuje potenciál „spotřebitelů-výrobců“ při vytváření energetických systémů poskytujících vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje energie; zdůrazňuje význam průběžného vzdělávání, školení, certifikace a kontroly pracovníků zajišťujících instalaci a architektů vzhledem k tomu, že jsou první kontaktní osobou pro spotřebitele z řad domácností;

88.  považuje za zásadní průběžné školení odborníků, kteří hodnotí tepelnou pohodu v budovách a účinnost způsobu jejich vytápění (chlazení); domnívá se, že je nezbytné, aby koncoví uživatelé měli přístup k optimálně rozmístěným servisním skupinám;

89.  zdůrazňuje, že je důležité, aby si spotřebitelé mohli svobodně vybrat z široké nabídky vysoce účinných technologií vytápění využívajících obnovitelné zdroje energie, které nejlépe odpovídají jejich osobním potřebám v oblasti vytápění;

90.  zdůrazňuje, že je proto nezbytné prostřednictvím informací a pobídek umožnit spotřebitelům urychlení modernizace jejich starých a neúčinných systémů vytápění s cílem dosáhnout výrazného zvýšení energetické účinnosti, kterého již lze dosáhnout využitím stávajících technologií, včetně systémů vytápění využívajících obnovitelné zdroje energie; poukazuje na nedostatečné povědomí spotřebitelů o často vysoké energetické náročnosti jejich stávajících systémů vytápění; vyzývá Komisi, aby v rámci nadcházejícího přezkumu směrnice o energetické náročnosti budov předložila návrhy, které by pomohly zvýšit povědomí o stávajících systémech vytápění a chlazení a zrychlit tempo jejich modernizace, a aby zvážila zavedení systému označování energetické účinnosti stávajících systémů vytápění;

91.  zdůrazňuje aktivní úlohu, kterou mohou spotřebitelé na cestě k udržitelnému evropskému systému vytápění a chlazení hrát; domnívá se, že účinné uplatňování nového nařízení o „energetických štítcích“, kterým se zavádí nová stupnice označování zaměřená na budoucnost, jež umožňuje zdůraznit rozdíly mezi jednotlivými výrobky z hlediska energetické účinnosti, může spotřebitelům usnadnit jejich výběr, pokud jde o úspory energie, a pomoci jim snížit účty za energii;

92.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily specifické strategie zaměřené na řešení stále se prohlubujícího problému energetické chudoby s cílem pomoci všem spotřebitelům, a zejména těm nejzranitelnějším, při zlepšování jejich individuálních nebo kolektivních podmínek bydlení, vytápění a chlazení, a to jak v případě vlastníků, tak nájemníků;

93.  zdůrazňuje potřebu dosáhnout vysoké úrovně energetické nezávislosti prostřednictvím přednostního využívání zdrojů dostupných v daném místě;

94.  vyzývá k tomu, aby bylo odpadní teplo stávajících průmyslových podniků využíváno k vytápění domácností;

95.  domnívá se, že zásadní v boji proti energetické chudobě je snížení celkových nákladů na vytápění domácností zajištěním toho, aby se výrazně zvýšila energetická účinnost ve všech třech základních fázích využívání energie: během přeměny primární energie na energii užitkovou, během distribuce této energie, a zejména během jejího využívání koncovým uživatelem; vyzývá členské státy, aby jako skutečnou prioritu stanovily opatření v oblasti energetické účinnosti a přechod na vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje energie;

96.  domnívá se, že je důležité zajistit, aby část prostředků k financování energetické účinnosti byla vyčleněna na zlepšení pro domácnosti zasažené energetickou chudobou nebo pro osoby žijící v oblastech s nejméně vyhovujícími podmínkami, například prostřednictvím pomoci při investování do energeticky účinnějšího zařízení na vytápění a chlazení;

97.  domnívá se, že členské státy by v rámci směrnice o energetické účinnosti měly vypracovat plány renovace veřejných budov s cílem zajistit jejich energetickou účinnost a stimulovat rovněž renovaci budov ve vlastnictví soukromých osob, a že tyto plány by rovněž měly zahrnovat specifická opatření zaměřená na nejzranitelnější skupiny na pomoc v boji proti energetické chudobě;

98.  vyzývá Komisi, aby v rámci uplatňování směrnice o energetické účinnosti rozvinula odbornou přípravu operátorů v oblasti auditu a plánování energetické účinnosti a aby usnadnila provádění těchto činností jednotlivcům, a zejména nejzranitelnějším skupinám;

99.  zdůrazňuje, že i když na jedné straně velká část současných budov na území Evropy trpí plýtváním energie v důsledku špatné kvality jejich izolace a starých a neúčinných systémů vytápění, postihuje na straně druhé energetická chudoba téměř 11 % obyvatelstva EU;

100.  vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby zvážily riziko možné budoucí krize v oblasti dodávek zemního plynu a aby plně začlenily výrobu bioplynu, která se uskutečňuje při zpracovávání hnojiv, do procesu zavádění oběhového hospodářství;

101.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0094.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0266.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0444.
(5) Sdělení Evropské komise z roku 2014 s názvem „Energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky“ (COM(2014)0520).


Zvýšení konkurenceschopnosti MSP
PDF 420kWORD 116k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o provádění tematického cíle „zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků“ – čl. 9 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních (2015/2282(INI))
P8_TA(2016)0335A8-0162/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1303/2013 o společných ustanoveních, čl. 9 odst. 6, který se týká tematického cíle zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků,

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1303/2013 o společných ustanoveních, článek 37 o finančních nástrojích podporovaných z ESI fondů,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 15. dubna 2014 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Unie na programu výzkumu a vývoje společně prováděném několika členskými státy a zaměřeném na podporu malých a středních podniků provádějících výzkum a vývoj(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o příležitostech v oblasti zeleného růstu pro MSP(3),

–   s ohledem na program COSME pro malé a střední podniky,

–  s ohledem na průzkum Eurobarometru na téma malé a střední podniky, účinné využívání zdrojů a zelené trhy (bleskový průzkum Eurobarometru 381) a na průzkum Eurobarometru na téma úlohy veřejné podpory při uvádění inovací na trh (bleskový průzkum Eurobarometru 394),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. prosince 2008 o krocích směrem ke zlepšení podnikatelského prostředí pro malé a střední podniky v Evropě – iniciativa „Small Business Act“(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. června 2008 s názvem „Zelenou malým a středním podnikům.“ „Small Business Act“ pro Evropu (COM(2008)0394),

–  s ohledem na Evropskou chartu pro malé podniky přijatou v průběhu zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 19. až 20. června 2000 ve Feiře,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2011 o praktických aspektech revize nástrojů EU na podporu financování malých a středních podniků v příštím programovém období(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 o malých a středních podnicích: konkurenceschopnost a obchodní příležitosti(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o inteligentní specializaci: vytváření sítí excelence pro řádnou politiku soudržnosti(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o investicích pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii(8),

–  s ohledem na doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 ohledně definice mikropodniků a malých a středních podniků (MSP)(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2014 nazvané „Výzkum a inovace jako zdroj růstu v budoucnu“ (COM(2014)0339),

–  s ohledem na šestou zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti ze dne 23. července 2014 nazvanou „Investice pro zaměstnanost a růst“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2011 s názvem „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2011 nazvané „Malé podniky, velký svět – nové partnerství na pomoc malým a středním podnikům při využívání celosvětových příležitostí“ (COM(2011)0702),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 23. listopadu 2011 s názvem „Snížení regulační zátěže malých a středních podniků na minimum – přizpůsobení právních předpisů EU potřebám mikropodniků“ (COM(2011)0803),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. února 2011 s názvem „Přezkum iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu“ (COM(2011)0078),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 s názvem „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0553),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 30. května 2013 nazvané „Odstranění inovační nespojitosti“(10),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. října 2014 nazvané „Opatření na podporu vytváření podmínek pro zakládání nových společností v oblasti vyspělých technologií“(11),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0162/2016),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti je hlavním nástrojem pro investice v oblasti růstu a vytváření pracovních míst v EU a její rozpočet do roku 2020 přesahuje 350 miliard EUR; vzhledem k tomu, že reálné výsledky investic politiky soudržnosti mohou napomoci stávajícímu a budoucímu růstu regionů v členských státech;

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku hospodářské a finanční krize se v mnoha členských státech zvýšila nejen míra chudoby a sociálního vyloučení, ale i dlouhodobá nezaměstnanost, nezaměstnanost mladých lidí a sociální nerovnost, a že malé a střední podniky mohou tudíž sehrát významnou a důležitou roli v oživení Evropy;

C.  vzhledem k tomu, že 23 miliony malých a středních podniků (MSP) v EU, které představují kolem 99 % všech podniků, zásadním způsobem přispívají k hospodářskému růstu, sociální soudržnosti, inovacím a vytváření vysoce kvalitních pracovních míst, poskytují více než 100 milionů pracovních míst a v soukromé sféře vytvářejí dvě ze tří pracovních míst a ve srovnání s většími podniky mají trvale dvojnásobnou míru růstu zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že pouze 13 % evropských MSP se zabývá obchodní činností a investováním na světových trzích;

D.  vzhledem k tomu, že evropské MSP jsou velmi rozmanité a zahrnují obrovské množství mikropodniků, které působí na místní úrovni a často v tradičních odvětvích, a stoupající počet nově zakládaných podniků a rychle rostoucích inovativních podniků, jakož i podniků sociální ekonomiky zaměřených na specifické cíle a skupiny; vzhledem k tomu, že se tyto obchodní modely potýkají s rozličnými problémy, a mají proto odlišné potřeby; vzhledem k tomu, že zásadním faktorem usnadnění přístupu malých a středních podniků k úvěrům je zjednodušení evropské, vnitrostátní i regionální legislativy;

E.  vzhledem k tomu, že MSP se dokáží velmi dobře přizpůsobovat změnám a jsou schopny držet krok s technologickým pokrokem;

F.  vzhledem k tomu, že mikroúvěry, jejichž cílovými příjemci jsou povětšinou mikropodnikatelé a znevýhodněné osoby, které chtějí začít samostatně výdělečnou činnost, mají zásadní význam pro překonání překážek bránících v přístupu k tradičním bankovním službám, a vzhledem k tomu, že nástroj JASMINE (Společná akce na podporu mikrofinančních institucí) a osa programu EaSI týkající se mikrofinancování a sociálního podnikání mohou sloužit jako dobře využitelná podpora v rámci zpřístupňování zdrojů financování, a to i pro sociální podniky;

G.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti poskytla v programovém období 2007–2013 70 miliard EUR na podporu MSP, čímž bylo vytvořeno více než 263 000 pracovních míst v MSP, a napomohla modernizaci MSP prostřednictvím zvýšeného využívání IKT, rozvíjením dovednostní nutných pro přístup, inovací a modernizací pracovních postupů;

H.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti bude v programovém období 2014–2020 podporovat MSP ještě větší měrou, protože zdvojnásobí podporu poskytovanou v období 2007–2013 na 140 miliard EUR;

I.  vzhledem k tomu, že tematický cíl nazvaný „zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků“, tematický cíl č. 3, patří mezi tematické cíle s nejvyšším procentuálním podílem na celkovém objemu prostředků financování (13,9 %) a má prvořadou důležitost z hlediska dosažení cílů politiky soudržnosti a strategie Evropa 2020;

J.  vzhledem k tomu, že na MSP, které by byly způsobilé k financování z fondů ESI, protože působí v konkurenčním prostředí a musejí se vyrovnávat s celou řadou omezení včetně omezených peněžních toků, má velmi tíživé dopady složitost a nestálost předpisů a nadměrné administrativní požadavky, které jsou s těmito fondy spojeny, zejména pak skutečnost, že správní náklady jsou v naprostém nepoměru k výši přidělovaných finančních prostředků, času potřebnému ke zpracování žádostí a potřebě urychlit vyplácení prostředků;

K.  vzhledem k tomu, že zavedením tematického zaměření do plánování politiky soudržnosti na období 2014–2020 byl poskytnut účinný nástroj pro navrhování operačních programů, které se více zaměří na investiční priority, aby byly zajištěny dostatečné zdroje pro docílení reálných dopadů;

L.  vzhledem k tomu, že dohody o partnerství a operační programy jsou na základě článků 14, 16 a 29 nařízení o společných ustanoveních strategickými nástroji pro usměrňování investic v členských státech a regionech;

M.  vzhledem k tomu, že díky MSP bude průmyslová výroba do roku 2020 tvořit nejméně 20 % HDP členských států;

N.  vzhledem k tomu, že jen malé procento evropských MSP je v současnosti schopno rozpoznat a využít příležitosti, které nabízí mezinárodní obchod, obchodní dohody a globální hodnotové řetězce, a že v uplynulých třech letech působilo na mezinárodní úrovni za hranicemi EU pouze 13 % evropských MSP;

O.  vzhledem k tomu, že proces internacionalizace MSP by se měl řídit ohledem sociální odpovědnosti podniků, dodržování lidských a zaměstnaneckých práv a co nejvyšší ochrany životního prostředí, tak aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž a tvorba většího počtu kvalitních pracovních míst;

1.  konstatuje, že díky tematickému zaměření se operační programy lépe zacílily na menší počet vymezených strategických cílů, zejména pokud jde o posílení růstu a potenciál vytváření vysoce kvalitních pracovních míst na straně MSP, včetně mikropodniků; domnívá se, že MSP jsou hnací silou evropského hospodářství a mají klíčový význam pro úspěšnost politiky soudržnosti, často však vzhledem ke své velikosti narážejí na množství různých problémů; doporučuje proto další posílení podpory z ESI fondů zaměřené na MSP;

2.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily přidanou hodnotu projektů MSP z hlediska rozvoje a inovací tradičních odvětví, neboť nejenže přispívají k vytváření pracovních míst, ale také zachovávají místní a regionální charakteristiky podnikání a současně se řídí zásadami udržitelnosti; zdůrazňuje, že je třeba rovněž zohledňovat širší rámec fungování těchto odvětví a nenarušit citlivou rovnováhu mezi výrobními postupy, které jsou založeny na tradičních znalostech, a inovacemi; poukazuje na to, že MSP hrají důležitou roli v odvětví služeb, které prochází v důsledku digitalizace významnou proměnou, a domnívá se proto, že je třeba řešit problém nedostatku dovedností v oblasti IKT a ve větší míře dbát na příslušnou odbornou přípravu a vzdělávání;

3.  zdůrazňuje, že je všeobecně zapotřebí, aby existovaly mechanismy, které spolu s programem REFIT napomohou zjednodušení podnikatelského prostředí a urychlí proces zakládání nových podniků a podpoří tak konkurenceschopnost MSP a využívání ESI fondů; zdůrazňuje také, že je zapotřebí plnit předběžné podmínky;

4.  žádá Komisi, aby při plnění tematického cíle č. 3 zohlednila zásady balíčku oběhového hospodářství s cílem podpořit udržitelnější hospodářský růst a vytvářet nová vysoce kvalitní pracovní místa na straně MSP, přičemž by se měla zvláštní pozornost věnovat podpoře zelených pracovních míst; domnívá se, že je v této souvislosti důležité pokračovat v úsilí o podporu zelené konkurenceschopnosti MSP zlepšením přístupu k financím, poskytováním více informací, zjednodušením právních předpisů, snížením administrativní zátěže, podporou elektronické výměny údajů (e-cohesion) a posílením kultury zeleného podnikání; poukazuje dále na to, že ekologičtější hodnotový řetězec, který zahrnuje opětovné zpracování, opravu, údržbu, recyklaci a ekodesign, by mohl řadě MSP přinést značné podnikatelské příležitosti, pokud by se změnilo ekonomické chování a došlo k odstranění nebo omezení legislativních, institucionálních a technických překážek;

5.  poukazuje na to, že problémy, s nimiž se v současnosti potýkají MSP, jsou zčásti zapříčiněny tím, že úsporná opatření prováděná členskými státy utlumila poptávku;

6.  vybízí členské státy a regionální orgány, aby zvážily využití příležitostí, které jim skýtají finanční nástroje; zdůrazňuje, že je nutné zajistit transparentnost, odpovědnost a kontrolu takových finančních nástrojů a programu iniciativy pro MSP zaměřeného na finanční podporu malých a středních podniků; zdůrazňuje, že finanční nástroje by měly být vždy využívány v souladu s cíli politiky soudržnosti a že by měla být poskytována náležitá technická a administrativní podpora;

7.  žádá, aby byl zjednodušen a méně regulován přístup k úvěrům, přičemž je zapotřebí zohlednit zvláštní povahu mikropodniků a začínajících podniků i regionů, ve kterých působí; vyjadřuje politování nad tím, že investoři a banky se často zdráhají financovat podniky v jejich počátcích a ve fázi raného rozvoje a že podle mnohých MSP, zejména malých začínajících podniků, je obtížné získat přístup k vnějšímu financování; žádá Komisi, členské státy a regionální orgány, aby proto věnovaly zvláštní pozornost zlepšení přístupu k financování pro mikropodniky a začínající podniky, které se chtějí rozvíjet; poukazuje na potřebu vyrovnat úrokové sazby vztahující se na financování MSP s úrokovými sazbami účtovanými větším společnostem;

8.  domnívá se, že evropské malé podniky mají tendenci spoléhat na zdroje financování, jako jsou banky, a nejsou si plně vědomy toho, že existují i další zdroje financování nebo jaké mají možnosti financování; bere na vědomí, že Komise navrhla s ohledem na roztříštěnost trhů řadu iniciativ, jako např. unii kapitálových trhů, jejímž cílem je diverzifikovat finanční zdroje, usnadnit pohyb kapitálu a ve větší míře zpřístupnit zdroje financování, zvláště pak malým a středním podnikům;

9.  poukazuje na nedostatek průkazných údajů o výstupech a výsledcích finančních nástrojů a na velmi volnou vazbu těchto finančních nástrojů na zastřešující cíle a priority EU; vyzývá Komisi, aby dále zlepšila poskytování grantů a neprosazovala používání finančních nástrojů jako primární způsob financování;

10.  poukazuje na to, že se v programovém období 2007–2013 vyskytlo několik překážek, jako jsou účinky hospodářské krize, složitost řízení strukturálních fondů a administrativní zátěž, ale i omezený přístup k financování pro MSP a složitost provádění režimů podpory, které způsobily, že ze strany MSP nebyly tyto fondy dostatečně využívány; upozorňuje, že je třeba vyhodnotit hlubší příčiny nízké míry využívání těchto fondů, aby se předešlo opakování stejných problémů v programovém období 2014–2020, a že některé MSP odradila od podání žádosti o dostupné prostředky nadměrná byrokracie; vyjadřuje politování nad přílišnou obecností a neúplností stávajících studií, které byly vypracovány na téma efektivnosti ESI fondů a jejich reálných dopadů na MSP, a žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy urychleně vypracovala posouzení této otázky a předložila je Evropskému parlamentu; zdůrazňuje, že nedostatečné správní kapacity mohou být na překážku úspěšnému a včasnému provedení tematického cíle č. 3;

11.  bere na vědomí, že se Komise důsledněji zaměřuje na řádnou správu a veřejné služby vysoké kvality; opakovaně zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby MSP měly k dispozici transparentní, soudržnou a inovativní úpravu zadávání veřejných zakázek; naléhavě proto vyzývá k co nejdůslednějšímu odstranění překážek, s nimiž se MSP při účasti ve výběrových řízeních setkávají, a to tak, aby nevznikala zbytečná administrativní zátěž, zamezilo se zavádění dodatečných požadavků na vnitrostátní úrovni a provedla se ustanovení stávajícího legislativního rámce s cílem co nejrychleji vyřešit spory týkající se veřejných zakázek; vítá směrnici 2014/24/EU a jednotné evropské osvědčení pro zakázky, které by měly výrazně snížit administrativní zátěž společností, zejména MSP; zdůrazňuje, že je zapotřebí nadále důsledně uplatňovat opatření, jejichž cílem je zabránit chybám a podvodům, aniž by tím však došlo k nárůstu administrativní zátěže, jakož i zjednodušit administrativní postupy, aby se těmto chybám předešlo; veřejné zadavatele, kteří chtějí sdružovat zakázky, vyzývá, aby dbali na to, aby MSP nebyly z řízení vylučovány v důsledku příliš vysokých výsledných částek, protože větší zakázky by mohly také znamenat složitější kritéria;

12.  opakovaně připomíná svou výzvu ke zvýšení transparentnosti a zapojení všech příslušných regionálních a místních orgánů, aktérů z řad občanské společnosti, podnikatelů a dalších zúčastněných stran, a to zejména v procesu formulování požadavků, které by měly v rámci výzev k předkládání návrhů projektů umožnit lepší zacílení na potřeby konečných příjemců; zdůrazňuje proto, že zásadu partnerství je třeba skutečně uplatňovat a dodržovat také ve fázi vypracovávání, přípravy a provádění dohod o partnerství a operačních programů, jak je podrobně popsáno v nařízení o společných ustanoveních a v kodexu chování pro partnerskou spolupráci; se znepokojením konstatuje, že mnohé vnitrostátní organizace MSP nejsou dosud fakticky zapojovány, a místo aby byly přizvány ke konzultacím, jsou pouze informovány; vybízí organizace zastupující udržitelná a ekoinovativní hospodářská odvětví orientovaná na budoucnost k zapojení do tohoto partnerství a vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily postavení těchto organizací tím, že využijí technické pomoci a budování kapacit;

13.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důslednější koordinaci a soudržnost všech investičních politik EU, které se zaměřují na MSP; poznamenává, že posilování součinnosti mezi financováním z prostředků ESI fondů a dalšími politikami a finančními nástroji zaměřenými na MSP maximalizuje dopad investic; vítá plán na zjednodušení přístupu k ESI fondům zavedením tzv. „známky vysoké kvality“ u projektů, které byly hodnoceny jako „vysoce kvalitní“, avšak nejsou financovány v rámci programu Horizont 2020; naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci partnerství se zainteresovanými sociálními a hospodářskými subjekty zřídily buď jedno správní místo na regionální úrovni, čímž by se podpořila taková již existující místa, nebo konsolidovanou platformu pro řadu finančních nástrojů EU zaměřených na MSP a pro administrativní podporu přípravy a provádění projektů;

14.  zdůrazňuje, že významnou úlohu v úspěšném provádění tematického cíle č. 3 by mohly hrát integrované územní investice (ITI), místní rozvoj se zapojením místních komunit (CLLD), makroregionální strategie a evropská územní spolupráce obecně, protože některé rozvojové projekty mohou zahrnovat přeshraniční oblasti, a to i několik regionů a zemí, a protože tyto projekty jsou schopny přinášet řešení vycházející z daného místa;

15.  konstatuje, že podle prvního hodnocení, které zveřejnila Komise, byl oproti minulým programovým obdobím podstatně navýšen objem prostředků přidělených na podporu MSP; zdůrazňuje, že ESI fondy, a zejména pak operační programy zacílené na podporu výzkumu a vývoje, by mohly malým a středním podnikům nabízet životaschopné a uživatelsky vstřícné režimy financování a posílit tak jejich schopnosti podávat u Evropského patentového úřadu patentové přihlášky;

16.  vyjadřuje své politování nad průtahy při provádění politiky soudržnosti během stávajícího programového období; zdůrazňuje, že MSP naléhavě potřebují přístup k financování, a i když jsou v současnosti všechny operační programy schválené, jejich vlastní provádění je v úplném počátku; upozorňuje na to, že kvůli průtahům vznikají mezery v provádění politiky soudržnosti, a naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala opatření pro urychlené odstranění těchto průtahů;

17.  naléhavě vyzývá Komisi, aby monitorovala, zda dochází ke zrychlení provádění politiky soudržnosti, a aby k němu vybízela, zejména při zavádění projektů, které mají značný potenciál z hlediska udržitelného růstu a vytváření kvalitních pracovních míst, a aby se zaměřila také na projekty realizované ve venkovských oblastech s cílem vytvářet nové služby a zamezit vylidňování venkova; vyzývá Komisi, aby při vymezování kritérií způsobilosti vzala v úvahu přidanou hodnotu ve smyslu hospodářském a sociálním i z hlediska dopadu projektů na životní prostředí;

18.  zdůrazňuje úlohu Parlamentu v dohledu nad prováděním politiky soudržnosti, které se soustředí na dosažení výsledků; žádá Komisi, aby co nejdříve určila a omezila překážky, které brání MSP a začínajícím podnikům v efektivním využívání prostředků, aby odhalila potenciální součinnosti mezi ESI fondy a mezi ESI fondy a dalšími fondy s významem z hlediska MSP a aby vydala konkrétní doporučení týkající se opatření a pokynů, jejichž cílem by bylo další zjednodušení, monitorování a hodnocení využívání těchto finančních nástrojů; konstatuje, že se v tomto odvětví stupňují obtíže, zejména v nejvzdálenějších regionech a v oblastech, v nichž je nekvalitní klíčová infrastruktura příčinou nízké míry soukromých investic;

19.  upozorňuje na potřebu strukturovaného dialogu mezi Evropskou investiční bankou a Evropským investičním fondem, který je důležitý pro zlepšení a zjednodušení přístupu MSP k diverzifikovaným zdrojům financování;

20.  zdůrazňuje, že mezi hlavní překážky bránící širokému zpřístupnění ESI fondů malým a středním podnikům patří administrativní zátěž, vysoký počet režimů podpory, složitost předpisů a postupů, opožděné vydávání správních nařízení a riziko přijímání zbytečných dodatečných předpisů (gold plating); žádá proto skupinu na vysoké úrovni pro otázky zjednodušení, aby předložila konkrétní návrhy – a měla při tom na paměti také strategii „zlepšování právní úpravy“ – s cílem snížit administrativní zátěž a zjednodušit postupy řízení ESI fondů na straně MSP se zvláštním důrazem na požadavky týkající se auditu, pružnosti řízení, posuzování rizik a průběžného hodnocení, systému kontroly a souladu s pravidly hospodářské soutěže a dalšími politikami EU; požaduje, aby tato zjednodušovací opatření dbala pravidel, která stanovil Small Business Act, tj. „pouze jednou“ a „mysli nejdříve v malém“, a byla formulována a prováděna na jednotlivých úrovních ve spolupráci s představiteli různých kategorií MSP; požaduje, aby skupina na vysoké úrovni s výsledky své činnosti průběžně seznamovala Výbor pro regionální rozvoj Evropského parlamentu, a vyzývá Komisi, aby otázky, kterými se skupina na vysoké úrovni zabývá, konzultovala se zástupci členských států;

21.  vyzývá Komisi, aby stanovila podmínky státní podpory na vnitrostátní a regionální úrovni, které nebudou ve vztahu k MSP diskriminační a které by měly být v souladu s podporou podniků v rámci politiky soudržnosti, a aby plně využívala režimů podpory založených na nařízení o všeobecné blokové výjimce s cílem snížit administrativní zatížení správců a příjemců a přispět k širšímu využívání ESI fondů a současně vyjasnit spojitost mezi pravidly ESI fondů pro MSP a pravidly státní pomoci;

22.  žádá Komisi, aby členské státy v tomto ohledu vybízela k vyměňování údajů, znalostí a osvědčených postupů, aby zajistila náležité vykazování a aby je motivovala k podpoře projektů, které mají vysoký potenciál tvorby pracovních míst;

23.  žádá Komisi a členské státy, aby urychleně nalezly trvalé řešení prodlev v platbách v oblasti regionální politiky a náležitě uplatňovaly směrnici o opožděných platbách (2011/7/EU), aby se zajistilo, že se MSP jakožto projektoví partneři nenechají odradit od účasti na podpůrných programech a projektech během stávajícího programového období z důvodu opožděných plateb; rovněž upozorňuje, že důslednější dodržování této směrnice, která mimo jiné požaduje, aby orgány veřejné správy vyřizovaly platby za pořizované zboží a služby ve lhůtě 30 dnů, by přispělo k vytváření podmínek pro stabilizaci a růst MSP;

24.  zdůrazňuje, že strategie pro inteligentní specializaci, byť nejsou oficiálně požadovány mezi předběžnými podmínkami tematického cíle č. 3, jsou zásadním nástrojem, který zaručuje inovace a přizpůsobení tematických cílů, a zároveň podtrhuje, že tyto strategie by se neměly zaměřovat pouze na inovace, které se opírají o vědu a technologie, ale také na inovace, které nemají vědecký základ; žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu poskytla zprávu o výsledcích strategií inteligentní specializace, které byly vypracovány na vnitrostátní nebo regionální úrovni pro MSP; zdůrazňuje soulad strategií inteligentní specializace přijatých v jednotlivých regionech s jejich místními hospodářskými podmínkami a problém uplatňování inteligentní specializace mimo oblasti velkých měst, kde nemusí být k dispozici dostatečná podpůrná infrastruktura; vítá předběžnou podmínku týkající se iniciativy Small Business Act v rámci tematického cíle č. 3 a vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření a urychlily plnění cílů, které Small Business Act stanoví; podporuje ocenění Evropský podnikatelsky zaměřený region (EER), jehož cílem je hledat a odměňovat regiony EU s vynikajícími podnikatelskými strategiemi orientovanými na budoucnost, v nichž se uplatňuje deset zásad iniciativy „Small Business Act“;

25.  žádá řídicí orgány, aby zohlednily zvláštní povahu a konkrétní odbornost jednotlivých území, s důrazem na oblasti sužované nedostatečným rozvojem, vylidňováním a vysokou mírou nezaměstnanosti, s cílem podpořit tradiční i inovativní hospodářská odvětví; žádá Komisi, aby vypracovala konkrétní programy, jejichž součástí budou z hlediska MSP veškeré relevantní prvky udržitelného a inteligentního růstu podporujícího začlenění; připomíná, že existují rozdíly mezi ženami a muži, jak je rovněž uvedeno v iniciativě Small Business Act, a vyjadřuje své znepokojení nad soustavně nízkým počtem žen, které začínají podnikat nebo již podnikají; vyzývá Komisi a členské státy, aby vybízely k provádění zvláštních strategií podporujících podnikání žen a mladých lidí v rámci zeleného růstu, neboť se jedná o možný způsob, jak sladit hospodářský růst, růst zaměstnanosti, sociální začleňování a profesionalitu s udržitelností z hlediska životního prostředí;

26.  žádá Komisi, aby v rámci stávajících rozpočtů ustavila platformu pro zapojení, která by zveřejňovala a propagovala výsledky projektů MSP, včetně příkladů osvědčených postupů, které se objevily rovněž v rámci EFRR během programových období 2000–2006 a 2007–2013;

27.  poukazuje na to, že Komise ve svém „Inteligentním průvodci inovací služeb“ zdůrazňuje význam strategií veřejné podpory vypracovaných na základě konzultací s regionálními sociálními a hospodářskými zainteresovanými subjekty pro vytváření příznivého prostředí pro MSP a pro zachování jejich konkurenceschopnosti v globálních hodnotových řetězcích;

28.  zdůrazňuje, že MSP čekají výzvy i příležitosti, které vyplynou z nutnosti přizpůsobit se a vyhovět požadavkům nedávných rozhodnutí přijatých na konferenci COP21;

29.  domnívá se, že vhodná podpora a pobídky směrované k opatřením MSP mohou přinést inovativní příležitosti pro integraci uprchlíků a migrantů;

30.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že MSP jsou v EU hlavním zdrojem pracovních míst, mělo by být zakládání podniků usnadňováno podporou podnikatelských dovedností a zavedením podnikatelství do školních osnov v souladu se Small Business Act, dále že především v oblasti mikroúvěrových režimů má zásadní význam náležitá odborná příprava a podpora podnikání a že je třeba zvláštní odborné přípravy, která by mladé lidi kvalifikovala pro práci v zelené ekonomice;

31.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a řídicími orgány podněcovala vytvoření ekosystému, který bude zahrnovat vysoké školy, výzkumná střediska, sociální a hospodářské zainteresované subjekty a veřejné instituce a bude podporovat rozvoj podnikatelských dovedností, a současně aby vybízela řídicí orgány k tomu, aby využívaly dostupných prostředků určených na technickou pomoc, včetně inovativních využití IKT malými a středními podniky; podotýká také v této souvislosti, že technická pomoc poskytovaná v rámci tematického cíle č. 11 musí být přínosná pro všechny partnery uvedené v článku 5 nařízení o společných ustanoveních, která se týkají partnerství; žádá proto, aby územní organizace MSP měly zajištěnu možnost využívat ustanovení tematického cíle č. 11 a opatření na podporu budování kapacit;

32.  upozorňuje na skutečnost, že jen asi 25 % MSP sídlících v EU vyváží do zemí EU a že internacionalizace MSP je proces, který vyžaduje podporu také na místní úrovni; vyzývá proto Komisi, aby ve větší míře využívala ESI fondů a pomáhala tak malým a středním podnikům chopit se příležitostí, které jim nabízí mezinárodní obchod, a zároveň úspěšně čelit výzvám, které obnáší, a podpořila je při řešení jejich potíží s krytím vyrovnávacích nákladů a zvládáním negativních dopadů vzrůstající mezinárodní konkurence;

33.  vyzývá Komisi, aby v rámci přípravy koncepce politiky soudržnosti na období po roce 2020 zvýšila financování určené na posilování konkurenceschopnosti MSP;

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0364.
(2) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 2.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0198.
(4) Úř. věst. C 21 E, 28.1.2010, s. 1.
(5) Úř. věst. C 188 E, 28.6.2012, s. 7.
(6) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 40.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2014)0002.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.
(9) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.
(10) Úř. věst. C 218, 30.7.2013, s. 12.
(11) Úř. věst. C 415, 20.11.2014, s. 5.


Strategie EU pro alpský region
PDF 459kWORD 134k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o strategii EU pro alpský region (2015/2324(INI))
P8_TA(2016)0336A8-0226/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 192, čl. 265 odst. 5 a článek 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. července 2015 týkající se strategie Evropské unie pro alpský region (COM(2015)0366) a doprovodný akční plán a podpůrnou analýzu (SWD(2015)0147),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení(3),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ve dnech 19. a 20. prosince 2013 týkající se strategie Evropské unie pro alpský region,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 8. října 2015 ke sdělení Komise týkajícímu se strategie Evropské unie pro alpský region(4),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 3. prosince 2014 nazvané „Makroregionální strategie Evropské unie pro alpský region“(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2012 o vývoji makroregionálních strategií EU: stávající praxi a výhledu do budoucna, zejména ve Středomoří(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2013 o makroregionální strategii pro Alpy(7),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 20. května 2014 o správě a řízení makroregionálních strategií (COM(2014)0284),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvaný „Přínos regionální politiky k udržitelnému růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0017),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí jménem Evropského společenství („Aarhuská úmluva“),

–  s ohledem na zahajovací konferenci o strategii Evropské unie pro alpský region, která se konala ve dnech 25. a 26. ledna 2016 v obci Brdo (Slovinsko),

–  s ohledem na konferenci zúčastněných stran o strategii Evropské unie pro alpský region, která se konala dne 17. září 2014 v Innsbrucku,

–  s ohledem na konferenci zúčastněných stran o strategii Evropské unie pro alpský region, která se konala ve dnech 1. a 2. prosince 2014 v Miláně,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 96/191/ES ze dne 26. února 1996 o uzavření Úmluvy o ochraně Alp (Alpské úmluvy),

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Komise o veřejné konzultaci týkající se strategie Evropské unie pro alpský region,

–  s ohledem na vyjádření názorů zúčastněných stran obsažené v dokumentu nazvaném „Politické prohlášení směrem k evropské strategii pro alpský region“, přijatém dne 18. října 2013 v Grenoblu,

–  s ohledem na studii nazvanou „Nová úloha makroregionů v oblasti evropské územní spolupráce“, kterou v lednu 2015 zveřejnilo generální ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky (tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. dubna 2009 nazvanou „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ (COM(2009)0147),

–  s ohledem na srovnávací přehled Unie inovací pro 2015, který vydala Komise,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy“ (COM(2013)0249),

–  s ohledem na pokyny Komise z roku 2014 nazvané „Umožnění součinnosti mezi evropskými strukturálními a investičními fondy, programem Horizont 2020 a dalšími programy Unie v oblasti výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti“,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0226/2016),

A.  vzhledem k tomu, že za účelem podpory celkového harmonického rozvoje je třeba posílit hospodářskou, sociální a územní soudržnost napříč EU;

B.  vzhledem k tomu, že makroregionální strategie jsou v současné době základním nástrojem, jímž se k plnění cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti přispívá; vzhledem k tomu, že makroregionální strategie jsou podporovány podle zásady „tří ne“, tj. „ne“ novým předpisům, „ne“ dodatečným finančním prostředkům a „ne“ novým institucím;

C.  vzhledem k tomu, že makroregionální strategie pro alpský region by mohla pomoci zvrátit hospodářský pokles investicemi do výzkumu, inovací a podpory podnikání, s přihlédnutím k jedinečným vlastnostem a hodnotám regionu;

D.  vzhledem k tomu, že cílem makroregionálních strategií by mělo být lepší dosahování společných cílů jednotlivých regionů na základě dobrovolného koordinovaného přístupu bez vytváření dalších předpisů;

E.  vzhledem k tomu, že změna klimatu probíhá v alpském regionu rychleji, než je typické ve zbytku světa, a v rostoucí míře vede k přírodním katastrofám, jako jsou laviny a povodně;

F.  vzhledem k tomu, že cílem makroregionálních strategií je určit zdroje a využívat potenciál rozvoje, který regiony sdílejí;

G.  vzhledem k tomu, že makroregionální strategie představují vzor víceúrovňové správy, v níž je pro úspěch těchto strategií zásadně důležité zapojení zúčastněných stran zastupujících místní, regionální a celostátní úroveň; vzhledem k tomu, že v zájmu zlepšení soudržnosti politik jednotlivých makroregionů v souladu s evropskými cíli je třeba podněcovat jejich vzájemnou spolupráci;

H.  vzhledem k tomu, že makroregionální strategie mohou přispívat k rozvoji přeshraničních strategií a k mezinárodním projektům vytváření sítí spolupráce, z nichž bude mít prospěch celý region;

I.  vzhledem k tomu, že regionální identity a kulturní dědictví alpského regionu, a zejména lidová kultura a zvyky, si zaslouží zvláštní ochranu;

J.  vzhledem k tomu, že důrazný přístup zdola nahoru, který regiony alpské oblasti přijaly, vyústil v rozvoj strategie Evropské unie pro alpský region (EUSALP), jejímž cílem je účinně řešit výzvy, které jsou celému alpskému regionu společné;

K.  vzhledem k tomu, že alpský region hraje důležitou roli v hospodářském rozvoji členských států a poskytuje řadu ekosystémových služeb městským a příměstským oblastem v okolí;

L.  vzhledem k tomu, že makrostrategie pro alpský region se dotkne přibližně 80 milionů obyvatel žijících ve 48 regionech sedmi zemí, z nichž pět je členskými státy EU (Francie, Itálie, Německo, Rakousko a Slovinsko) a dvě jsou nečlenské země (Lichtenštejnsko a Švýcarsko);

M.  vzhledem k tomu, že strategie EU pro alpský region musí slučovat environmentální udržitelnost a hospodářský rozvoj v přírodní oblasti, které je rovněž přední turistickou destinací;

N.  vzhledem k tomu, že hlavním problémem některých alpských oblastí je vylidňování a většina obyvatel alpského regionu nemůže žít pouze z vysokohorské turistiky, ale musí dále rozvíjet zemědělství, lesnictví a další odvětví průmyslu a služeb šetrná k životnímu prostředí;

O.  vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými regiony zahrnutými do strategie existují značné rozdíly, a je proto nutná koordinace politik a odvětví mezi jednotlivými regiony (horizontálně), jakož i v rámci jednotlivých regionů (vertikálně);

P.  vzhledem k tomu, že alpský region má jedinečné geografické a přírodní rysy a představuje vzájemně propojený makroregion a tranzitní region se značným růstovým potenciálem; vzhledem k tomu, že je však nutné přinést konkrétní odpovědi na otázky týkající se životního prostředí, demografie, dopravy, cestovního ruchu, energetiky, sezónnosti a různorodosti činností a že koordinované územní plánování by mohlo vést k lepším výsledkům a k přidané hodnotě pro územní soudržnost alpských oblastí a přilehlých oblastí;

Q.  vzhledem k tomu, že alpský region představuje „vodojem“ Evropy a že Alpy poskytují dostatek vody pro uspokojení až 90 % potřeb podhorských oblastí v letním období; vzhledem k významu vodních zdrojů pro výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách, zavlažování zemědělské půdy, udržitelné obhospodařování lesů, zachování biologické rozmanitosti a krajiny a zásobování pitnou vodou; vzhledem k tomu, že je nezbytné zachovat v Alpách kvalitu vody a nízký stav vody řek a nalézt rovnováhu mezi zájmy místních obyvatel a potřebami životního prostředí;

R.  vzhledem k tomu, že alpský region je protkán hranicemi a že odstranění těchto překážek je předpokladem pro spolupráci v této oblasti, pro volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, a tudíž i pro hospodářskou, sociální a ekologickou interakci; vzhledem k tomu, že strategie pro alpský region také nabízí příležitost k posílení přeshraniční spolupráce, k provázání a propojení lidí i hospodářských činností, a tedy k odstranění hranic a s nimi spojených překážek;

S.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení o strategii EU pro alpský region zdůrazňuje nutnost snížit dopad tranzitní dopravy vedené přes Alpy, aby se zachovalo přírodní dědictví Alp, a význam provádění strategie, jež přinese zdravější a lépe zachované prostředí místnímu obyvatelstvu;

T.  vzhledem k tomu, že volný pohyb osob je základním právem, a zejména v příhraničních oblastech základní podmínkou dosažení cílů ekonomické, sociální, územní a environmentální soudržnosti, silné a udržitelné konkurenceschopnosti a spravedlivého přístupu k zaměstnání;

U.  vzhledem k tomu, že území, na něž se strategie Evropské unie pro alpský region vztahuje, zahrnuje v první řadě horské oblasti a dále přilehlé oblasti, včetně oblastí metropolitních, které jsou propojeny úzkou součinností a funkčními vztahy, jež mají všechny vliv na hospodářský, sociální a environmentální rozvoj;

V.  vzhledem k tomu, že tento region se zachovanými ekosystémy může s ohledem na jeho kulturní a přírodní dědictví poskytovat svými službami základ pro mnoho hospodářských činností s důrazem na zemědělství, lesnictví, cestovní ruch a energetiku;

W.  vzhledem k tomu, že strategie Evropské unie pro alpský region může být jako první makroregionální strategie týkající se horské oblasti vzorem a inspirací pro další horské oblasti EU;

X.  vzhledem k tomu, že dřívější makroregionální strategie EU prokázaly úspěch spolupráce tohoto druhu a přinesly zkušenosti užitečné pro vytváření nových makroregionálních strategií;

Obecné poznámky a řízení

1.  vítá sdělení Komise týkající se strategie Evropské unie pro alpský region a doprovodný akční plán; je přesvědčen, že se jedná o krok vpřed pro rozvoj tohoto regionu v souladu s cílem dosažení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v rámci strategie Evropa 2020; konstatuje, že tato strategie a akční plán mohou hrát významnou roli v úsilí zabránit vylidňování tohoto regionu, zejména odchodu mladých lidí;

2.  zdůrazňuje cenné zkušenosti získané při provádění Alpské úmluvy, vyvažující ekonomické, sociální a environmentální zájmy; vyzývá zúčastněné země, aby dodržovaly dosažené dohody a zachovaly si vysokou úroveň nasazení za udržitelný rozvoj a ochranu Alp;

3.  vítá skutečnost, že evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) nabízejí pro tuto strategii potenciálně významné zdroje a širokou škálu nástrojů a možností; požaduje větší synergie na podporu koordinace a doplňkovosti fondů ESIF a dalších fondů a nástrojů odpovídajících pilířům této strategie, zejména programu Horizont 2020, Nástroje pro propojení Evropy, programu LIFE, programu COSME pro malé a střední podniky, programu Interreg pro alpské oblasti a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), u nichž by Komise měla prozkoumat možnou přidanou hodnotu jednotlivých žádostí zaměřených na specifické výzvy alpského regionu;

4.  vyzývá Komisi a celostátní, regionální a místní orgány, které jsou odpovědné za přípravu, řízení a provádění programů ESIF, aby zdůrazňovaly význam makroregionálních projektů a opatření; očekává větší součinnost založenou na koordinaci těch politik, programů a strategií EU, které mají význam v Alpách, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala praktické uplatňování uvedených programů, aby se zabránilo jejich překrývání a co nejvíce se zvýšila jejich doplňkovost a přidaná hodnota; vyzývá Komisi, aby navíc zajistila snadný přístup evropských občanů i orgánů členských států k příslušným dokumentům, aby byla zajištěna úplná transparentnost postupu, který je třeba následovat;

5.  znovu připomíná důležitost zásady „tří ne“, neboť makroregiony jsou rámce, které staví na přidané hodnotě iniciativ spolupráce a součinností mezi různými finančními nástroji EU;

6.  vyzývá příslušné orgány členských států a zapojené regiony, aby pokud možno sladily své vnitrostátní i regionální politiky a režimy financování s akcemi a cíli strategie EUSALP a aby své přijaté operační programy přizpůsobily potřebě zajistit, aby byly budoucí projekty v rámci strategie EUSALP prováděny rychle a aby řídicí orgány při provádění těchto operačních programů priority strategie EUSALP náležitě zohledňovaly (např. prostřednictvím vyhrazených nabídkových řízení, bonusových bodů nebo vyčlenění rozpočtu); vyzývá k dalšímu rozvoji makroregionálního přístupu před reformou politiky soudržnosti po roce 2020 a zdůrazňuje význam integrovaných makroregionálních projektů a opatření;

7.  vyzývá EIB, aby ve spolupráci s Komisí posoudila možnost zřízení specializované investiční platformy pro alpský region, která by byla schopna získávat finanční prostředky z veřejných i soukromých zdrojů; vyzývá k vytvoření seznamu projektů pro tento region, které by přilákaly investory; žádá v této souvislosti Komisi, EIB a zúčastněné země, aby plně využívaly možností financování projektů v tomto regionu nabízených v rámci fondu EFSI, s cílem zajistit udržitelný rozvoj a hospodářský růst a podpořit zaměstnanost na makroregionální úrovni;

8.  zdůrazňuje, že jsou v souvislosti se strategií EU pro alpský region zapotřebí vhodné informační kampaně, a vybízí členské státy, aby pro tuto strategii zajistily dostatečně vysoký profil a náležitou informovanost o jejích cílech a výsledcích na všech úrovních, včetně úrovně přeshraniční a mezinárodní; požaduje, aby byla při provádění makroregionálních strategií EU podporována koordinace a výměna osvědčených postupů, zejména v oblasti řízení přírodního a kulturního dědictví, s cílem vytvořit udržitelné příležitosti pro cestovní ruch;

9.  vyzývá, aby byla na makroregionální úrovni vytvořena podpůrná prováděcí struktura pro řídicí orgány strategie EUSALP, ve spolupráci s Komisí, členskými státy a regiony a s jejich souhlasem; dále vítá zastoupení Parlamentu v řídících orgánech strategie a domnívá se, že Parlament by měl být do sledování provádění strategie zapojen;

10.  žádá, aby Komise hrála v prováděcí fázi strategie EUSALP aktivní úlohu; domnívá se, že by se měla v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality účastnit v rámci sdíleného řízení všech fází plánování a uskutečňování projektů strategie společně s členskými státy a regiony, aby se zajistila účinná účast místních a regionálních aktérů z řad veřejných orgánů, hospodářských a sociálních partnerů a organizací zastupujících občanskou společnost v regionu a řádná koordinace s dalšími strategiemi a režimy financování podporovanými EU;

11.  žádá, aby Komise hodnotila provádění strategie EUSALP na základě objektivních kritérií a měřitelných ukazatelů;

12.  podporuje strategické plánování v městských i venkovských oblastech alpského regionu ve snaze podpořit vytváření sítí a společné cíle v soudržném, koordinovaném a integrovaném rámci politik (např. v souvislosti s obnovitelnou energií, sociálním zabezpečením, logistikou a obchodními a sociálními inovacemi); vybízí ke sdílení osvědčených postupů týkajících se např. udržitelného cestovního ruchu jak mezi regiony, tak s dalšími existujícími makroregionálními strategiemi;

13.  trvá na tom, že v souvislosti s rozhodovacími postupy by místní a regionální orgány měly spolu s místními a regionálními občanskými společnostmi hrát vedoucí úlohu v řídicích orgánech a v operačních, technických a prováděcích orgánech této strategie, a to při plném dodržování zásad subsidiarity a víceúrovňové správy;

14.  domnívá se, že v zájmu prevence vylidňování by se investice měly směrovat k rovnému a účinnému přístupu ke zdravotní péči, první pomoci a pomoci v naléhavých situacích pro veškeré obyvatele regionu, zejména ve venkovských oblastech;

15.  vyzývá Komisi, aby každé dva roky předkládala Parlamentu a Radě zprávu o provádění strategie EUSALP založenou na objektivních kritériích a měřitelných ukazatelích za účelem vyhodnocení jejího fungování a přidané hodnoty z hlediska růstu a zaměstnanosti, snižování rozdílů a udržitelného rozvoje;

16.  vyzývá zúčastněné země, aby pokračovaly ve svém úsilí o diverzifikaci zdrojů energie a aby při tom braly ohled na životní prostředí; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit udržitelnost, konkurenceschopnost a modernizaci hydroenergetické infrastruktury, jež byla vyvinuta ve velmi raném stadiu, a současně zohledňovat dopad, jaký může mít hydroenergetická infrastruktura na životní prostředí a geologii, a podporovat malé (mini, mikro a piko) vodní elektrárny; zdůrazňuje, že integrované řízení a ochrana vodních zdrojů je jedním z klíčů k udržitelnému rozvoji Alp, a že je proto třeba, aby se místní obyvatelé mohli rozhodnout pro vodní energii a využívat přidanou hodnotu, kterou produkuje; vyzývá zúčastněné země, aby přispívaly k vytvoření dobře fungujících sítí v makroregionu, a zajistily tak zabezpečení dodávek a vytvořily struktury pro výměnu osvědčených postupů v oblasti přeshraniční spolupráce;

17.  zdůrazňuje, že je třeba dále posilovat sociální rozměr s cílem zajistit, aby byl uplatňován takový model růstu, který dokáže zajistit udržitelný růst, sociální začlenění a sociální ochranu pro všechny, a to zejména v hraničních oblastech; v této souvislosti zdůrazňuje význam stanovení priorit a přijetí opatření proti jakékoli formě diskriminace;

18.  připomíná zásadu univerzálního přístupu k veřejným službám, jenž má být zaručen na celém území EU, zejména v oblastech vzdělávání, zdravotní péče, sociálních služeb a mobility, se zvláštním ohledem na potřeby osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že je třeba, aby zúčastněné země při poskytování veřejných služeb podporovaly alternativní a inovativní řešení pro alpský region, včetně řešení na míru a řešení přizpůsobených místním a regionálním potřebám; vyzývá v této souvislosti zúčastněné strany k vypracování pobídek pro rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru; připomíná však zásadu cenové dostupnosti a přístupnosti kvalitních veřejných služeb pro všechny;

19.  vyjadřuje znepokojení nad degradací ekosystémů a nad rizikem přírodních katastrof v některých částech alpského regionu; zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat v plném rozsahu strategie řízení rizik přírodních katastrof a přizpůsobení se změně klimatu; zdůrazňuje, že je zapotřebí vyvíjet a provádět společné pohotovostní plány reakce na znečištění přesahující hranice států; požaduje zřízení společných týmů rychlé reakce pro turistické oblasti postižené přírodními pohromami, jako jsou sesuvy bahna či půdy a záplavy; poukazuje na to, že je třeba lépe propagovat mechanismus civilní ochrany EU;

Pracovní místa, hospodářský růst a inovace

20.  uznává, že alpský region má environmentální dědictví, které je třeba zachovat, zahrnující nepřeberné zdroje přírodní krajiny a mimořádnou škálu ekosystémů od horských po nížinné, dokonce až po středomořské pobřeží, což umožňuje existenci hospodářské oblasti a biosféry založené na soužití přírody a člověka; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí aktivní synergická spolupráce mezi zemědělstvím a dalšími hospodářskými činnostmi v chráněných oblastech (lokality sítě Natura 2000, národní parky atd.) s cílem vytvořit integrované produkty cestovního ruchu, a že je důležité zachovávat a chránit jedinečné biotopy horských regionů;

21.  upozorňuje na příležitosti, které strategie otvírá pro rozvoj trhu práce, který vykazuje odlišnou, ale významnou úroveň přeshraničního dojíždění; domnívá se, že součástí investičních priorit alpské strategie by mělo být zvyšování kvalifikace pracovní síly a vytváření nových pracovních míst v zelené ekonomice; zdůrazňuje však, že malé a střední podniky – velmi často se jedná o rodinné podniky, např. malé zemědělské či malé zpracovatelské podniky – působící v zemědělství, cestovním ruchu, obchodu či v odvětví řemesel a výroby jsou v alpském regionu integrovaným a udržitelným základem hospodářské činnosti, a tudíž představují v oblasti Alp páteř životního, kulturního a přírodního prostředí a důležitý zdroj pracovních míst; zdůrazňuje, že je třeba v alpském regionu dále diverzifikovat hospodářské činnosti a pracovní příležitosti;

22.  zdůrazňuje, že je třeba dát prioritu investicím do digitální infrastruktury a zajistit přístup k vysokorychlostnímu internetu, a tedy k digitálním a internetovým službám, jako je elektronický obchod a využívání digitálních tržních kanálů a práce na dálku, a k dalším příležitostem pro osoby, které žijí v oblastech vzdálených od velkých městských středisek, a současně tam, kde je to možné, podporovat alternativy k fyzickému dojíždění;

23.  domnívá se, že inovace a používání nových technologií v klíčových odvětvích hospodářství, podněcované strategiemi inteligentní specializace a financované ze stávajících finančních zdrojů EU (např. z fondů EFRR či ESF nebo programů COSME, Horizont 2020 či Erasmus+), by mohly přispět k vytváření kvalitních pracovních míst ve strategických odvětvích, jako jsou biologické vědy, bioekonomika, energetika, ekologické produkty, nové materiály nebo elektronické služby; připomíná význam zajištění rozhodné podpory malých a středních podniků, jež by mohla pomoci zvrátit současný trend vylidňování, s nímž se potýkají některé oblasti a území alpského regionu;

24.  vyzývá příslušné orgány členských států a regionů v alpském regionu, aby vedly dialog s Komisí s cílem posoudit proveditelnost vytvoření společného programu v příštím programovém období (na základě článku 185 SFEU) na podporu integrace výzkumných a inovačních činností v alpském regionu, v rámci evropských ucelených hodnotových řetězců začleněných do strategií inteligentní specializace;

25.  podporuje vytváření klastrů a spolupráci mezi veřejnými a soukromými podniky, univerzitami, výzkumnými ústavy a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami s cílem podporovat inovace a umožnit využívání synergií mezi alpskými a přilehlými oblastmi; má za to, že předpokládaná opatření by měla v zájmu zajišťování účinnějších a účelnějších investic stavět na celostátních a regionálních výzkumných a inovačních strategiích pro inteligentní regionální specializaci;

26.  uznává, že pro úspěch strategie EUSALP je důležité vytvářet projekty pro sdružení, instituce, mikropodniky a malé a střední podniky působící v kulturním a tvůrčím odvětví, neboť hrají důležitou roli pro investice, růst, inovace a zaměstnanost a rovněž mají zásadní úlohu pro uchování a podporu kulturní a jazykové rozmanitosti;

27.  zdůrazňuje, že makroregionální strategie pro Alpy by měla nejen zajišťovat příležitosti k zachování, udržení a případně adaptování forem tradičních hospodářských činností, např. zemědělství, lesnictví a řemesel, ale i podporovat inovace a rozvoj nových iniciativ na tomto poli, např. prostřednictvím nástroje InnovFin EU; upozorňuje, že s ohledem na úlohu malých a středních podniků při vytváření pracovních míst je třeba usnadnit těmto podnikům přístup k podpoře a financování;

28.  zdůrazňuje, že spolupráce mezi regiony, a především přeshraniční spolupráce, má zásadní význam pro další rozvoj cestovního ruchu v širším regionu; podporuje formulování strategií cestovního ruchu založených na existujícím přírodním a kulturním dědictví, udržitelnosti a inovacích; zdůrazňuje sociální, kulturní a hospodářský rozměr různých alpských tradic a zvyků, které je třeba podporovat a udržovat v jejich rozmanitosti;

29.  konstatuje, že řízení a obnovování populací dravých ptáků a šelem v alpském regionu se vykonává na státní a místní úrovni, přestože tyto živočišné druhy neuznávají správní hranice a že fenomén migrace má ze své podstaty přeshraniční povahu; v zájmu zabránění střetům spojeným s touto obnovou populací žádá členské státy, aby zlepšily koordinaci mezi jednotlivými orgány při výměně informací, a požaduje, aby byly v rámci alpské strategie – ve spojení s platformou „Velké masožravé šelmy, divocí kopytníci a společnost“ Alpské úmluvy – zlepšeny osvědčené postupy s cílem zlepšit řízení a ochranu hospodářských a pasených zvířat;

30.  podporuje diverzifikaci nabídky v oblasti cestovního ruchu vytvářením nových turistických příležitostí přizpůsobených regionálním potřebám a využívajících regionální zdroje – jako jsou např. turistické tematické parky a trasy, gastronomický a vinný cestovní ruch, kulturní, zdravotní, vzdělávací nebo sportovní cestovní ruch – s cílem prodloužit turistickou sezónu a současně odlehčit infrastruktuře a dosáhnout celoroční zaměstnanosti v cyklu cestovního ruchu a dále podporuje agroturistiku, jež má přilákat návštěvníky k činnostem charakteristickým pro venkov a volnou přírodu nabízeným v nekonvenčních ubytovacích zařízeních a posílit konkurenceschopnost a udržitelnost turistických destinací; podporuje propagaci nových turistických činností, které jsou lépe přizpůsobeny změně klimatu a ochraně životního prostředí; zdůrazňuje rovněž potřebu podpořit a vylepšit koordinaci činností horských služeb.

31.  podporuje opatření, která mají pomoci zmírnit zatížení dopravní infrastruktury prostřednictvím rozložení školních prázdnin a s nimi spojených dovolených a pomocí inteligentních mýtných systémů a nabízení pobídek ze strany poskytovatelů služeb v oblasti cestovního ruchu během nejvytíženějších dob příjezdu a dopravních špiček;

32.  připomíná hospodářský význam podpory rozvoje „měkkých“ a udržitelných turistických aktivit v celém alpském regionu, včetně měst u jezer a lázeňských měst; rovněž vybízí členské státy, aby využívaly cyklistiku v kombinaci s cestováním po železnici nebo intermodálními dopravními službami; s ohledem na příklady osvědčené praxe poukazuje na platformy cestovního ruchu vytvořené v rámci projektů částečně financovaných EU;

33.  konstatuje, že tentýž člověk musí často vykonávat různé činnosti v průběhu roku, někdy i na obou stranách hranice; vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby podporovaly spolupráci mezi subjekty poskytujícími počáteční i průběžné odborné vzdělávání; zdůrazňuje přínos, který by mohl mít program Erasmus+ zaměřený na přeshraniční učňovskou přípravu;

Mobilita a propojení

34.  zdůrazňuje význam zlepšování dopravního a energetického propojení mezi zúčastněnými zeměmi, včetně místní, regionální a přeshraniční dopravy a intermodálních spojů s okolními regiony (včetně velkých konurbací), mj. za účelem podpory rozvoje regionu, zlepšení kvality života jeho obyvatel a přilákání nových obyvatel, a současně význam posouzení, zda je možné renovovat či rozšířit stávající spojení s celkovým cílem lepší realizace sítí TEN-T; zdůrazňuje význam budování inteligentní infrastruktury; má za to, že z nově vybudované infrastruktury by se měly stát opravdové „technologické koridory“, v jejichž rámci se budou realizovat všechny oddělené infrastruktury, tj. vedení elektrické energie, telefonní linky, širokopásmové a ultraširokopásmové linky, plynovody, sítě optických vláken, vodní potrubí atd.;

35.  požaduje ucelený přístup k budoucímu navrhování a provádění alpské politiky v oblasti dopravy a životního prostředí; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba upřednostňovat kombinování různých způsobů dopravy s cílem dosáhnout přesunu dopravy ze silnic na železnici, zejména u nákladní dopravy, a žádá Komisi, aby tento přechod podporovala; rovněž v této souvislosti žádá, aby příjmy plynoucí ze silniční dopravy byly využívány k podpoře realizace a rozvoje efektivní osobní a nákladní dopravy šetrné k životnímu prostředí a k omezování hluku a znečišťování životního prostředí, a bere na vědomí možné projekty v oblastech, k nimž patří řízení dopravy, technologické inovace, interoperabilita apod.; dále požaduje rozšíření stávající infrastruktury v alpském regionu, včetně kvalitních intermodálních a interoperabilních systémů; zdůrazňuje, že je důležité zajistit propojenost a přístupnost pro všechny obyvatele regionu;

36.  zdůrazňuje význam propojení dopravních tras s dalšími částmi Evropy a důležitost provázanosti s koridory TEN-T při současné optimalizaci využívání stávající infrastruktury; připomíná, že horský terén zůstává překážkou sbližování mezi občany EU a že EU slíbila, že bude přeshraniční dopravní infrastrukturu více financovat; vyzývá proto zúčastněné státy, aby zaměřily své úsilí na provádění a plánování udržitelných a inkluzivních doplňkových projektů propojujících a zpřístupňujících stávající síť TEN-T;

37.  upozorňuje na nedostatek efektivních neznečišťujících spojení v horských oblastech a mezi horskými a přilehlými oblastmi; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadňovaly vytváření lepších čistých nízkouhlíkových propojení – zejména u železničních sítí – na regionální a místní úrovni za účelem posílení soudržnosti a zlepšení kvality života v těchto oblastech; podněcuje k usazování v alpském regionu a podporuje je;

38.  vyzývá státy účastnící se makroregionální strategie, aby braly v úvahu specifičnost pracovních podmínek přeshraničních pracovníků a vypracovaly v alpském makroregionu dohody týkající se těchto pracovníků;

39.  podporuje rozvoj inovačních forem místní dopravy na požádání, jako jsou inteligentní dopravní informace, řízení dopravy a dopravní telematika a multimodalita, rovněž s ohledem na potenciál sdílení aktivit v této oblasti mezi regiony;

40.  upozorňuje na nedostatek účinných digitálních spojení v horských oblastech; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadňovaly lepší spojení na regionální a místní úrovni za účelem zlepšení kvality života a posílení rozvoje nových činností a vytváření pracovních míst v těchto oblastech a aby podporovaly opětovné osídlování;

41.  zdůrazňuje význam veřejných investic v horských oblastech s cílem řešit neschopnost trhu poskytnout v těchto oblastech digitální připojení; zdůrazňuje význam úplného a všeobecného přístupu k širokopásmovému internetového připojení i v horských regionech, aby byla trvale zajištěna dlouhodobá životaschopnost odlehlých osad a hospodářských oblastí; vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní řešení této otázky;

Životní prostředí, biologická rozmanitost, změna klimatu a energetika

42.  zdůrazňuje význam ochrany a zlepšení biologické rozmanitosti v alpském regionu; vyzývá ke společnému úsilí směřujícímu k zavedení inovačních opatření na ochranu a zachování životního prostředí a současně požaduje, aby byla podrobně prozkoumána úloha velkých predátorů a případné zavedení adaptačních opatření a aby bylo plně dodržováno acquis Unie v oblasti ochrany životního prostředí, biologické rozmanitosti, půdy a vody; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byla všechna případná opatření přijímána tak, aby se předešlo zdvojování již existujících legislativních iniciativ;

43.  zdůrazňuje, že alpský makroregion nabízí velké příležitosti, pokud jde o inovační řešení, což by z něj mohlo učinit jedinečnou laboratoř pro testování oběhového hospodářství; v rámci rozpočtového procesu pro rok 2017 předloží pilotní projekt, jehož cílem bude prozkoumat potenciál této oblasti z hlediska rozvoje specifických strategií týkajících se oběhového hospodářství, např. v oblasti výroby, spotřeby a řízení odpadů;

44.  zdůrazňuje význam podpory vlastní výroby energie, zlepšování energetické účinnosti a podpory rozvoje nejúčinnějších obnovitelných zdrojů energie v tomto regionu – od vodních elektráren po solární, větrné a geotermální elektrárny – a podpory rozvoje obnovitelných forem energie, které jsou pro Alpy specifické; bere na vědomí dopady využívání odlišných druhů spalování v odvětví tepla na kvalitu ovzduší; podporuje udržitelné využívání lesního dřeva nezmenšující plochu lesů, která je důležitá pro vyváženost horského ekosystému a pro ochranu proti lavinám, sesuvům půdy a záplavám;

45.  zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí vyvíjet nové strategie boje proti znečištění ovzduší, jež vyvolává obavy v souvislosti s veřejným zdravím, a změně klimatu, a to zejména v průmyslovějších a zalidněnějších oblastech makroregionu, a současně určit stávající zdroje znečištění a podrobně sledovat emise znečišťující ovzduší; vyzývá proto členské státy, aby zavedly udržitelné dopravní politiky, které by byly v souladu s cíli pařížské konference COP21, a aby podporovaly zachování a udržení ekosystémových služeb v celém alpského makroregionu;

46.  zdůrazňuje význam infrastruktury pro přepravu energie a podporuje inteligentní systémy distribuce, skladování a přenosu energie a investice do energetické infrastruktury v oblasti produkce i přepravy elektřiny a plynu v souladu se sítí TEN-E a do provádění konkrétních projektů uvedených na seznamu projektů v zájmu Energetického společenství (PECI); zdůrazňuje význam využívání místních, a zejména obnovitelných energetických zdrojů pro snížení závislosti na dovozu; požaduje podporu decentralizované/vlastní výroby energie a zlepšení energetické účinnosti ve všech odvětvích;

47.  naléhavě vyzývá zúčastněné země, aby vyvinuly společné úsilí při provádění územního plánování a integrované územní správy, při zapojování četných zúčastněných stran (vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, výzkumné obce, nevládních organizací atd.) z tohoto regionu;

48.  vyzývá k dalšímu posílení spolupráce a činností prováděných v rámci Světového střediska pro monitorování ledovců s ohledem na nedávná rozhodnutí konference COP21 v Paříži a následnou strategii;

49.  je znepokojen tím, že změna klimatu a rostoucí teploty jsou vážnou hrozbou pro přežití druhů žijících ve vysokých nadmořských výškách a že dalším důvodem ke znepokojení je tání ledovců, neboť má velký dopad na zásoby podzemní vody; vyzývá k vytvoření rozsáhlého nadnárodního plánu boje proti tání ledovců a změně klimatu v celých Alpách;

50.  vyzývá zúčastněné země, aby pokračovaly ve svém úsilí o diverzifikaci zdrojů energie a rozvoji dostupných obnovitelných zdrojů, jako je solární a větrná energie, ve skladbě zdrojů energie; upozorňuje na udržitelnost a konkurenceschopnost vodních elektráren; vyzývá zúčastněné země, aby přispěly k vytvoření dobře fungujících sítí elektrické infrastruktury v makroregionu;

51.  zdůrazňuje, že diverzifikace zdrojů energie nejen zlepší energetickou bezpečnost makroregionu, ale také umožní větší hospodářskou soutěž, což přinese značné výhody pro hospodářský rozvoj regionu;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a vnitrostátním a regionálním parlamentům zemí účastnících se strategie EUSALP (Francie, Itálie, Švýcarska, Lichtenštejnska, Rakouska, Německa a Slovinska).

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
(4) Úř. věst. C 32, 28.1.2016, s. 12.
(5) Úř. věst. C 19, 21.1.2015, s. 32.
(6) Úř. věst. C 349 E, 29.11.2013, s. 1.
(7) Úř. věst. C 55, 12.2.2016, s. 117.


Svěřenecký fond EU pro Afriku: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc
PDF 448kWORD 115k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o svěřenském fondu EU pro Afriku: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc (2015/2341(INI))
P8_TA(2016)0337A8-0221/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 41 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na svěřenský krizový fond EU pro stabilitu a řešení základních příčin nelegální migrace a vysidlování osob v Africe (svěřenský fond EU pro Afriku), který byl zřízen na summitu ve Vallettě věnovaném migraci a pořádaném ve dnech 11.–12. listopadu 2015,

–  s ohledem na společný akční plán, jenž byl přijat na summitu ve Vallettě,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, která byla podepsána dne 23. června 2000(1) v Cotonou, na její následná revidovaná znění a přílohu IC (víceletý finanční rámec na období 2014–2020), která odpovídá 11. Evropskému rozvojovému fondu (ERF),

–  s ohledem na víceletý finanční rámec na období 2014–2020, který představuje rozpočet EU, a na jeho okruh 4 („Globální Evropa“),

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, která byla přijata na summitu OSN o udržitelném rozvoji pořádaném v New Yorku v roce 2015,

–  s ohledem na společný pracovní dokument útvarů s názvem „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU v období let 2016–2020“ (SWD(2015)0182) a na závěry Rady ze dne 26. října 2015, v nichž je schválen příslušný akční plán pro rovnost žen a mužů na období 2016–2020,

–  s ohledem na Pekingskou akční platformu (1995) a akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (1994) a na výsledky jejich hodnotících konferencí,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0221/2016),

A.  vzhledem k tomu, že svěřenský fond EU pro Afriku, jehož zřízení podepsal předseda Evropské komise společně s 25 členskými státy EU, s Norskem a Švýcarskem a jenž založili evropští a afričtí partneři dne 12. listopadu 2015 na summitu ve Vallettě věnovaném migraci, si klade za cíl přispívat k posilování stability v daných regionech a k lepšímu řízení migrace; vzhledem k tomu, že konkrétnějším účelem fondu je řešit základní příčiny destabilizace, nuceného vysidlování a nelegální migrace podporou odolnosti, ekonomických možností, rovných příležitostí, bezpečnosti a rozvoje;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji je nadále ideovým rámcem rozvojové politiky EU a Evropský konsensus o humanitární pomoci znovu potvrzuje základní zásady humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že v nové Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 je mír označen za prvek zásadního významu z hlediska dosažení rozvoje a že byl zaveden 16. cíl udržitelného rozvoje, který se týká míru a spravedlnosti; vzhledem k tomu, že EU a její partneři v humanitární oblasti musí být schopni zajistit pomoc a ochranu, a to na základě potřeb a při dodržování zásad neutrality, nestrannosti, humanity a nezávislosti humanitární činnosti, které jsou zakotveny v mezinárodním právu, zejména v mezinárodním humanitárním právu;

C.  vzhledem k tomu, že Afrika stále zaznamenává vysoký populační růst a pouze pomalý pokles míry plodnosti, což v blízké budoucnosti povede k prudkému zvýšení počtu mladých obyvatel v produktivním věku a k velkým potenciálním sociálním a ekonomickým přínosům; vzhledem k tomu, že k posílení stability, udržitelného hospodářského růstu, sociální soudržnosti a rozvoje v regionu je nezbytně nutné poskytnout mladým lidem vzdělání, zajistit, aby získali dovednosti, které potřebují k rozvinutí svého potenciálu, a vytvářet pracovní příležitosti;

D.  vzhledem k tomu, že svěřenský fond EU má být rozvojovým nástrojem, který shromažďuje prostředky od různých dárců, aby EU mohla rychle, flexibilně, doplňkově, transparentně a kolektivně reagovat na různé aspekty krizových situací;

E.  vzhledem k tomu, že na celém světě žije 1,5 miliardy lidí v nestabilních regionech zasažených konflikty a že se zvyšuje počet nestabilních států a zvětšují se oblasti, v nichž chybí vláda, což vede k nárůstu chudoby, bezpráví, násilí a k bujení korupce; vzhledem k tomu, že svěřenský fond EU byl vytvořen, aby pomáhal 23 zemím ležícím ve třech afrických regionech (Africký roh; oblast Sahelu a povodí Čadského jezera; severní Afrika), v nichž se nacházejí země, které patří v Africe k těm nejzranitelnějším, nesou dopady migrace jakožto země původu, tranzitu či určení, nebo země, v nichž se spojují všechny tyto tři možnosti, a z této formy finanční pomoci EU budou mít největší užitek; vzhledem k tomu, že v individuálních případech mohou ze svěřenského fondu EU těžit i africké země ze sousedství způsobilých zemí, neboť mohou být zapojeny do projektů svěřenského fondu, které nabývají regionálních rozměrů, jelikož si kladou za cíl řešit regionální migrační toky a související přeshraniční problémy;

F.  vzhledem k tomu, že účelem svěřenského fondu EU je řešit základní příčiny nelegální migrace a vysidlování v zemích původu migrantů, tranzitních zemích a cílových zemích prostřednictvím těchto pěti prioritních témat: 1) přínos migrace z hlediska rozvoje; 2) legální migrace a mobilita; 3) ochrana a azyl; 4) předcházení nelegální migraci a boj proti ní a 5) návrat, zpětné přebírání a reintegrace;

G.  vzhledem k tomu, že příspěvek EU činí 1,8 miliardy EUR a že Komise může rovněž stejnou částku čerpat z dalších fondů členských států EU a ze zdrojů jiných dárců; vzhledem k tomu, že svěřenský fond EU má doplňovat stávající pomoc, kterou EU těmto regionům poskytuje, která do roku 2020 představuje více než 10 miliard EUR a jejímž účelem je podporovat udržitelný hospodářský růst podporující začlenění;

H.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 byly vytvořeny dva svěřenské fondy EU, totiž svěřenský fond Bekou se zaměřením na stabilizaci a obnovu Středoafrické republiky, který přinesl kladné výsledky, a fond Madad zřízený v reakci na krizi v Sýrii;

I.  vzhledem k tomu, že zpráva Populačního fondu OSN (UNFPA) o vývoji Mezinárodní konference o populaci a rozvoji po roce 2014 (ICPD Beyond 2014 Global Report) vydaná dne 12. února 2014 zdůrazňuje, že ochrana žen a nezletilých osob vystavených násilí musí být v mezinárodní rozvojové agendě jednou z priorit;

J.  vzhledem k tomu, že svěřenské fondy jsou součástí odpovědi ad hoc, která tak poukazuje na nedostatek zdrojů a omezenou pružnost finančního rámce EU, ovšem tyto fondy jsou nezbytné k zajištění rychlé a komplexní reakce na humanitární krize, včetně krizí dlouhodobé povahy;

K.  vzhledem k tomu, že EU bude nadále vyvíjet úsilí o účinné provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 a následných rezolucí o ženách, míru a bezpečnosti;

Přidělování finančních prostředků a rozpočtové aspekty

1.  připomíná, že přidělování finančních prostředků má tři hlavní fáze: přislíbení, závazek a platbu; zdůrazňuje však, že je třeba vzít si ponaučení z předchozích svěřenských fondů EU; vyjadřuje politování nad skutečností, že finanční příspěvky členských států jsou stále příliš nízké, neboť činí pouze malý zlomek příspěvku Unie a ani zdaleka tak nedosahují výše oficiálního závazku, jelikož v dubnu 2016 činily pouze 81,71 milionu EUR (nebo 4,5 % z navrhovaných 1,8 miliardy EUR); trvá na tom, že sliby a závazky musí přejít v činy; připomíná Radě a Komisi, že účinnou pomoc představuje včasné a předvídatelné financování, a naléhavě vyzývá k rychlejšímu vyplácení těchto prostředků;

2.  vítá záměr uvolnit prostředky v nouzových situacích rychleji a pružněji a shromáždit různé zdroje financování s cílem řešit migrační a uprchlickou krizi v jejích mnohočetných dimenzích; kritizuje skutečnost, že Komise odchýlila jednotlivé položky od cílů a zásad základních aktů a směřovala je prostřednictvím svěřenského fondu EU, neboť to porušuje finanční pravidla a mimoto je ohrožen úspěch dlouhodobých politik Unie; vyzývá proto k tomu, aby byly, pokud možno, používány nové prostředky, aby byla zaručena plná transparentnost ohledně původu a určení příslušných prostředků;

3.  poznamenává, že pokud jde o vnější věci, je hlavním záměrem svěřenských fondů EU umožnit využitím příspěvků členských států EU a dalších dárců okamžitou reakci v případě konkrétních mimořádných událostí či krizových situací po odeznění těchto událostí, a tím současně celosvětově posílit viditelnost evropských snah; zdůrazňuje však, že členské státy by neměly přehlížet svůj závazek spočívající ve vyčlenění 0,7 % jejich hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc; vyzývá proto členské státy, aby dostály svým závazkům, pokud jde jak o cíl 0,7 % na oficiální rozvojovou pomoc, tak o jejich příspěvek do svěřenského fondu EU pro Afriku;

4.  zdůrazňuje volatilitu dobrovolných příspěvků a naléhavě vyzývá členské státy, aby dostály svým závazkům a raději urychleně a účinně doplnily příspěvek Unie tak, aby svěřenský fond EU mohl rozvinout svůj plný potenciál, než aby poskytly minimum požadované pro získání hlasovacích práv ve strategické radě;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že svěřenské fondy vedou k obcházení rozpočtového orgánu a k narušování jednoty rozpočtu; konstatuje, že vytvoření tohoto nástroje ad hoc znamená uznání nedostatečnosti víceletého finančního rámce (VFR) na léta 2014–2020; připomíná, že rozpočet Unie vychází z 85 % z příspěvků členských států; domnívá se, že zavedení tohoto svěřenského fondu EU znamená fakticky přezkum stropů současného víceletého finančního rámce prostřednictvím zvýšení příspěvků členských států; zdůrazňuje proto, že vytváření nástrojů finanční podpory mimo rozpočet EU musí být nadále výjimečné; vyjadřuje politování nad skutečností, že Parlament není zastoupen ve strategické radě, přestože podstatná část prostředků pochází z rozpočtu Unie; žádá, aby byl rozpočtový orgán pozván k účasti ve strategické radě;

6.  poznamenává, že zdrojem finančních prostředků EU přidělovaných svěřenskému fondu EU pro Afriku je v současnosti zejména 11. ERF; zdůrazňuje, že svěřenský fond EU byl vytvořen hlavně proto, že rozpočtu EU a VFR chybí zdroje a flexibilita, které je zapotřebí k pohotovému a komplexnímu řešení různých aspektů takových krizí; vyzývá EU, aby s cílem zvýšit účinnost a reakceschopnost humanitární a rozvojové pomoci poskytované z rozpočtu EU souhlasila s tím, že příští rok bude hledat komplexnější řešení pro financování krizí v rámci letošní revize VFR na období 2014–2020 a revize vnějších finančních nástrojů v roce 2016;

7.  obzvláště vyzývá, aby byl proveden řádný přezkum stropů s cílem umožnit začlenění krizového mechanismu do VFR, a obnovit tak jednotnost rozpočtu; domnívá se, že přezkum VFR by poskytl adekvátnější rozpočtovou, demokratickou a právní jistotu; zdůrazňuje dále, že je zapotřebí přezkoumat finanční pravidla s cílem zjednodušit správu rozpočtových prostředků EU a jako součást integrovaného přístupu dosáhnout větších synergií mezi rozpočtem Unie, Evropským rozvojovým fondem a dvoustrannou spoluprací, a tak zvýšit dopad rozvojového financování a vytyčit cestu k zahrnutí ERF do rozpočtu při současném dodržení úrovně zdrojů, která je plánována od roku 2021; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala bezprostřední kroky na lepší zapojení rozpočtového orgánu a lepší sladění svěřeneckých fondů a dalších mechanismů s rozpočtovou normou, zejména jejich zařazením do rozpočtu Unie.

8.  konstatuje, že Evropský parlament jakožto složka rozpočtového orgánu prokázal odpovědnost, když souhlasil s urgentním uvolněním finančních prostředků; vyjadřuje však politování nad tím, že zvyšování počtu urgentních nástrojů vede k opouštění metody Společenství; ujišťuje, že je odhodlán zachovat základní zásady rozpočtu Unie, zejména jednotnost rozpočtu a spolurozhodování; domnívá se, že je skutečně naléhavé přehodnotit schopnost reakce Unie tváří v tvář rozsáhlým krizím, zejména pokud jde o jejich rozpočtovou dimenzi; podmiňuje svůj souhlas s budoucími návrhy krizových nástrojů začleněním těchto dimenzí do přezkumu VFR v polovině období, který se předpokládá do konce roku 2016;

9.  konstatuje, že další finanční prostředky jsou čerpány z jiných finančních nástrojů rozpočtu EU, například 125 milionů EUR z nástroje pro rozvojovou spolupráci, 50 milionů EUR z nástroje pro humanitární pomoc a 200 milionů EUR z evropského nástroje sousedství;

10.  poznamenává, že z celkového příspěvku EU ve výši 1,8 miliardy EUR je dodatečným zdrojem pouze 1 miliarda EUR z rezervy ERF; je znepokojen tím, že financování tohoto svěřenského fondu EU může být na úkor jiných cílů v oblasti rozvoje; připomíná, že nástroj svěřenského fondu EU by měl doplňovat již existující nástroje, a vyzývá Komisi, aby zajistila transparentnost a odpovědnost, pokud jde o použití a výši prostředků stávajících rozpočtových položek, z nichž se svěřenský fond EU financuje;

11.  důrazně vyzdvihuje fakt, že prostředky z ERF a oficiální rozvojové pomoci musí směřovat na ekonomický, lidský a sociální rozvoj přijímací země se zvláštním důrazem na problematické otázky rozvoje uvedené v rozhodnutí o svěřenském fondu; zdůrazňuje, že rozvoj není možný bez bezpečnosti; odsuzuje jakékoli využívání prostředků ERF a oficiální rozvojové pomoci na řízení migrace a jakýchkoli operací, jež nesledují rozvojové cíle;

Financování nejméně rozvinutých zemí

12.  zdůrazňuje, že bude-li svěřenský fond EU pro Afriku financován z ERF a v některých případech i z prostředků vyčleněných členskými státy na podporu rozvoje, může se to projevit v těch afrických zemích přijímajících pomoc, na něž se svěřenský fond nevztahuje, zejména v nejméně rozvinutých zemích;

13.  hluboce lituje skutečnosti, že ačkoliv oficiální rozvojová pomoc je pro nejméně rozvinuté země neustále důležitá, objem rozvojové pomoci poskytované těmto zemím, který byl již tak malý, se v roce 2014 již druhý rok po sobě snížil a že podíl prostředků vyčleněných na pomoc těmto zemím je nejnižší za posledních deset let; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily, že tato pomoc nemine nejchudší země, a bude tak moci pokrýt náklady na stávající krize;

Úloha občanské společnosti, nevládních organizací, místních orgánů a mezinárodních organizací

14.  domnívá se, že svěřenský fond EU pro Afriku by měl přispívat k rozvoji v tranzitních zemích a zemích původu migrantů, k posílení a zlepšení místních veřejných služeb (sociálních služeb, zdravotnictví, vzdělávání, zajištění výživy, kultury), politické angažovanosti a správy věcí veřejných, zejména prostřednictvím projektů se zapojením místních společenství; domnívá se, že fond by měl přispívat k rozvoji zaměstnanosti v místních odvětvích a současně k dodržování lidských práv a ochraně životního prostředí; v tomto kontextu se domnívá, že jsou nutné konzultace s místními vládními orgány jakožto s plnohodnotnými partnery, jestliže existují záruky efektivnosti a řádné správy v souladu se zásadou účinnosti pomoci, a že tyto orgány by rovněž měly být hlavními aktéry odpovídajícími za veřejné služby poskytované na místní úrovni; domnívá se, že občanská společnost, nevládní organizace, mezinárodní organizace a komunity žijící v diaspoře by měly hrát doplňkovou a klíčovou roli při řešení hlavních příčin migrace a zlepšování místních služeb;

15.  připomíná, že regionální a místní orgány, občanská společnost a nevládní organizace jsou z hlediska účinné rozvojové politiky přirozenými partnery, a že je nezbytný neustálý dialog s vnitrostátními orgány a místními společenstvími, aby bylo možné určit společné strategie a priority a uplatňovat při provádění fondu přístup založený na důkazech, zvláště ve státech, které vykazují nedostatečné záruky řádné správy věcí veřejných a transparentnosti; vyzývá k tomu, aby i na tomto poli byla dodržována zásada subsidiarity a odpovědnost; zdůrazňuje, že by místní vládní orgány, místní občanská společnost, nevládní organizace a mezinárodní organizace měly být ve velké míře zapojovány do plánování, provádění a hodnocení svěřenského fondu EU; vyzývá Komisi, aby objasnila a formalizovala konzultační postupy s těmito zúčastněnými stranami s cílem zajistit jejich účinnou účast v diskusích vedených v operačních výborech, a to při dodržování jasných a transparentních kritérií;

16.  zdůrazňuje význam zajištění lepší rovnováhy financování mezi vládami přijímající země a zejména spolehlivými subjekty občanské společnosti, které mají tendenci si více uvědomovat společenské nedostatky, u nichž je zapotřebí podpora;

17.  připomíná, že v rámci přístupu ke zvyšování odolnosti je důležité zaměřit se na obyvatele a komunity, a je pevně přesvědčen, že svěřenský fond EU by neměl být orientován pouze na ekonomický rozvoj, ale i na místní projekty, jež sledují konkrétní cíle zlepšení kvality, rovnocenného a všeobecného přístupu k základním službám a ke školením za účelem rozvoje místních dovedností, a rovněž by fond měl být orientován na potřeby zranitelných společenství, včetně menšin;

Transparentnost a srozumitelnost v zájmu lepšího dosažení cílů

18.  uznává složitost a mnohorozměrnou povahu současné uprchlické krize; varuje však před vážným rizikem zneužití rozvojové pomoci EU, zejména v zemích zasažených konflikty, kde jsou otázky bezpečnosti, migrace a rozvoje úzce provázány; zdůrazňuje, že projekty hrazené ze svěřenského fondu EU vytvořeného za použití zdrojů věnovaných v zásadě zejména na rozvojové účely musí sledovat rozvojové cíle; zdůrazňuje, že projekty určené k posílení bezpečnostních kapacit určitých zemí musí být navrženy tak, aby byl jejich konečný výsledek zaměřen na snížení chudoby, ale také na stabilitu a bezpečnost přijímacích zemí;

19.  připomíná Komisi a orgánům přímo pověřeným správou svěřenského fondu, že prostředky čerpané z ERF nebo jiných zdrojů určených na rozvojovou pomoc musí být využity výhradně na operace zaměřené přímo na rozvojovou pomoc; žádá Komisi, aby poskytla výslovné ujištění o takovém využití a zajistila poskytování pravidelných a komplexních zpráv o využívání těchto prostředků;

20.  připomíná, že rozpočet EU nemůže být použit na přímé financování vojenských či obranných operací (čl. 41 odst. 2 SEU), avšak výslovně nevylučuje operace na udržení míru s rozvojovými cíli; dále připomíná, že články 209 a 212 Smlouvy o fungování Evropské unie výslovně nevylučují financování budování kapacit v oblasti bezpečnosti;

21.  vyzývá Komisi strategickou radu a operační výbor, aby se soustředily předně na budování kapacit, stabilitu a mír, odolnost, zajišťování dobrých životních podmínek místních obyvatel a posílení jejich postavení, podporu, ochranu a dodržování lidských práv, vytváření pracovních příležitostí a odbornou přípravu, zejména pro ženy a mladé lidi;

22.  zdůrazňuje, že hlavním záměrem rozvojové politiky EU, který je formulován v článku 208 SFEU, musí být snižování a vymýcení chudoby; v tomto ohledu lituje skutečnosti, že ačkoliv příspěvky EU budou do svěřenského fondu EU směřovat zejména prostřednictvím zdrojů oficiální rozvojové pomoci, tento mechanismus financování nebude zaměřen výhradně na cíle orientované na rozvoj; zdůrazňuje, že v rámci svěřenského fondu EU musí být jasně, transparentně a sdělitelně rozlišovány na jedné straně finanční příděly na rozvojová opatření a na straně druhé finanční příděly na opatření spjatá s řízením migrace, s kontrolami na hranicích a všemi ostatními činnostmi; zdůrazňuje, že pokud by oficiální rozvojová pomoc byla rozmělněna tak, že by na boj proti extrémní chudobě bylo využíváno méně prostředků, pak by to poškodilo značné úspěchy dosažené na poli mezinárodního rozvoje a ohrozilo nedávno přijaté cíle udržitelného rozvoje;

Soudržnost politiky EU a závazky EU v oblasti lidských práv

23.  vyzývá EU, aby ze dvou následujících hledisek prokázala větší soudržnost, pokud jde o její působení na poli mezinárodní spolupráce za účelem rozvoje: EU a členské státy by měly na jedné straně jednat v souladu se svými závazky, a na straně druhé prokazovat celkovou soudržnost svých vnějších politik a nástrojů pro oblast Afriky, a to obzvláště s ohledem na ducha společného postupu, v němž se nese dohoda mezi AKT a EU uzavřená v Cotonou; za druhé se domnívá, že svěřenský fond EU by měl být odrazem zásad soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje a doplňkovosti mezi všemi činiteli v oblasti rozvoje a v jeho využívání by neměly být žádné rozpory mezi rozvojovými cíli a politikami v oblasti bezpečnosti a humanitární a migrační politikou; doufá, že balíček opatření pro zlepšování právní úpravy přispěje k prosazování soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje díky tomu, že zohlední rozvoj a lidská práva ve všech svých posouzeních dopadu;

24.  připomíná, že pravidla a kritéria, kterými se řídí poskytování rozvojové pomoci ze svěřenského fondu EU, musí být nastavena podle sdílených hodnot a společných zájmů, zejména v zájmu dodržování a podpory lidských práv; v tomto ohledu zdůrazňuje, že politika EU týkající se spolupráce v otázkách bezpečnosti, řízení migrace, obchodování s lidmi a převaděčství, by měla zahrnovat zvláštní body, jejichž cílem by bylo zajistit dodržování lidských práv a zásad právního státu se zvláštním přihlédnutím k právům žen, právům osob z komunity LGBTI, k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a sexuálním a reprodukčním právům, k právům dětí, menšin a jiných, obzvláště zranitelných skupin; připomíná, že EU musí podporovat boj proti diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, pohlaví, rasového nebo etnického původu, věku, zdravotního postižení a sexuální orientace;

25.  poukazuje na to, že svěřenské fondy musí přispívat k plnění dlouhodobých cílů spočívajících v upevnění míru a posílení místní správy v přijímajících zemích; zdůrazňuje, že je nutné pečlivě a systematicky posuzovat dopad opatření financovaných ze svěřenského fondu EU pro Afriku na poskytování humanitární pomoci; zdůrazňuje, že svěřenský fond EU by neměl podrývat dlouhodobou rozvojovou spolupráci Evropské unie; zdůrazňuje, že odpovědnost a doplňkovost dlouhodobých a krátkodobých projektů musí být zajištěna, zaručena a sladěna s existujícími strategiemi EU pro jednotlivé regiony a země, pokud jde o Sahel, Guinejský záliv, Africký roh a sever Afriky; zdůrazňuje, že k zajištění správného přidělování finančních prostředků a vytváření úzkých partnerství s širokou škálou subjektů občanské společnosti je zapotřebí komplexní analýza země a odvětví; vítá skutečnost, že do svěřenského fondu EU byl zahrnut i prvek výzkumu coby potenciální příležitost vytvořit možnosti pro rozvoj a synergie mezi EU a dotčenými zeměmi;

Cíle a návazné kroky

26.  vyzývá Komisi, aby systematicky monitorovala, jakým způsobem jsou prostředky ze svěřenského fondu EU využívány a jak jsou přidělovány a aby posílila kontrolní pravomoci Parlamentu, pokud jde o svěřenský fond EU; obzvláště vyzývá Radu a Komisi, aby pravidelně informovaly o zvláštních krocích, které EU a africké státy podnikají při využívání těchto prostředků, a aby informovaly o dosažených výsledcích;

27.  je znepokojen nedostatečnou koordinací mezi všemi subjekty zapojenými do spravování svěřenského fondu EU (zejména mezi generálním ředitelstvím Komise pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (GŘ DEVCO) a jejím útvarem pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO)) a chybějícími jasnými pokyny ohledně přístupu k dostupným zdrojům financování; odsuzuje skutečnost, že kritéria financování a zdroje financování dostupné pro občanskou společnost nejsou v rámci svěřenského fondu EU jasné ani transparentní; připomíná nezbytnost lepší komunikace mezi Komisí, členskými státy a Parlamentem v rámci plánování a provádění činností svěřenského fondu EU, a to obecně v zájmu dalšího plánování případných dalších svěřenských fondů; připomíná, že Komise musí věnovat patřičnou pozornost soudržnosti kroků, které provádí, a jejich koordinaci s programy regionálního rozvoje, aby zabránila překrývání a zajistila, že úsilí se soustředí na rozvoj, a nikoli na kontrolu hranic a jejich zabezpečení před migranty; vyzývá Komisi, aby ze stejného důvodu, jakož i s cílem dosáhnout co největšího efektu a účinnosti globální pomoci vedla v souvislosti se svěřenským fondem EU intenzivní dialog s OSN; vyzývá Komisi, aby vyvíjela větší úsilí o systematičtější posuzování dopadů svých politik a uvolňování finančních prostředků, včetně svěřenského fondu EU, zejména pokud jde o jejich vliv na udržitelný rozvoj, lidská práva a rovnost pohlaví, a aby výsledky těchto posouzení začleňovala do svých politik a programování;

28.  zdůrazňuje dosavadní nedostatečné zapojení Parlamentu do zřizování svěřenského fondu EU a trvá na tom, že je nutné zaručit parlamentní kontrolu uplatňování fondu, a to prostřednictvím podrobných zpráv pravidelně předkládaných Komisí;

29.  domnívá se, že vzhledem k mimořádné flexibilitě a pohotovosti, kterými se svěřenský fond vyznačuje, by pravidelné zprávy měly být Parlamentu předkládány alespoň jednou za půl roku; velmi zdůrazňuje, že je zapotřebí transparentního monitorování činnosti fondu, jejího hodnocení a odpovědnosti za jeho činnost;

30.  domnívá se, že v zájmu šíření výsledků, zapojování a zvyšování informovanosti evropských subjektů ze soukromé sféry, místních a regionálních orgánů, nevládních organizací a občanské společnosti je mimořádně důležitá transparentnost, komunikace a viditelnost projektů zpracovávaných prostřednictvím svěřenského fondu EU, aby bylo možné vytvořit podmínky pro zapojení většího počtu stran a usnadnit účast členských států;

31.  podtrhuje, že je nutné bedlivě sledovat provádění ustanovení o přerozdělování a navracení do zemí původu a sledovat rovněž finanční závazky členských států a dbát přitom obzvláště na dodržování lidských práv;

32.  připomíná, že migrační politiky EU by měly předně usilovat o řešení hlavních příčin migrace; zdůrazňuje, že migrační politiky EU by měly napomáhat k míru a stabilitě a k hospodářskému rozvoji, jak stanoví cíle č. 3, 4 a 5, dílčí cíl č. 7 cíle č. 10 a cíl č. 16 agendy pro udržitelný rozvoj 2030 užší součinností se třetími zeměmi v zájmu zlepšení spolupráce na zajišťování návratu osob a jejich opětovného začleňování do jejich zemí původu, včetně vysoce kvalifikovaných migrantů, na zajišťování dobrovolného návratu a zpětného přebírání osob způsobem, který jim nabídne více příležitostí;

33.  zdůrazňuje, že nestabilita a hmatatelné nebezpečí jsou hlavními příčinami násilného vysidlování, a proto při provádění fondu podporuje vnímavý přístup ke konfliktům, který bude upřednostňovat předcházení konfliktům, budování státu, řádnou správu věcí veřejných a prosazování právního státu; je přesvědčen o tom, že svěřenský fond EU je velkou příležitostí pro EU k tomu, aby posílila svoji spolupráci a politický dialog s africkými partnery, zejména pokud jde o účinné provádění dohod o navracení a zpětném přebírání osob, a vybudovala společné strategie pro řízení migračních toků; poukazuje na nezbytné sdílení odpovědnosti mezi EU a jejími africkými partnery v souladu se závěry vrcholné schůzky ve Vallettě v listopadu 2015; domnívá se, že rozvojová pomoc by neměla být využívána na zastavení toku migrantů a žadatelů o azyl a že projekty financované svěřenským fondem by neměly být záminkou ke znemožnění odchodu ze země nebo uzavření hranic mezi státy, když jsou zároveň opomíjeny důvody, které vyhánějí lidi z jejich domovů; je hluboce znepokojen dopadem, který by svěřenský fond EU mohl mít na lidská práva, pokud by k zastavení migračních toků došlo na základě spolupráce se zeměmi, které závažným způsobem a ve velkém rozsahu porušují základní práva; žádá Komisi, aby zajistila, že dotyčný fond splní svůj účel, kterým je pomoci přímo těm, kteří to potřebují, a nikoli financovat vlády zodpovědné za porušování lidských práv; vyzývá k tomu, aby v rámci projektů financovaných EU byla více respektována lidská práva migrantů;

34.  zdůrazňuje, že je důležité pochopit příčiny a následky mezinárodní migrace, včetně příslušného rozhodovacího procesu a mechanismů vedoucích k migraci, z genderového hlediska; připomíná, že ženy a dívky z řad uprchlíků a migrantů jsou zvláště zranitelné, pokud se ocitnou v situaci, kdy nelze zaručit jejich bezpečnost a kdy se mohou stát obětí sexuálního násilí nebo vykořisťování; zdůrazňuje, že svěřenský fond EU musí přispět k ochraně, podpoře a pomoci zranitelným migrantům, uprchlíkům a obětem obchodování a že zvláštní pozornost je třeba věnovat ženám a dětem;

35.  konstatuje, že svěřenecký fond EU pro Afriku byl vytvořen v návaznosti na summit vedoucích představitelů a vlád afrických a evropských států ve Vallettě, který se zaměřil na problematiku migrace; vyzývá Komisi, aby poskytla Parlamentu přehled konkrétních opatření, která následovala po tomto summitu, zejména pokud jde o rozvoj, boj proti převaděčům a podpis dohod o navracení, zpětném přebírání a opětovném začlenění; vyzývá Radu, aby Komisi poskytla mandáty nezbytné k uzavření těchto dohod se zeměmi, jichž se týká svěřenecký fond EU;

o
o   o

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, parlamentům členských států, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU a předsedovi Panafrického parlamentu.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.


Vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem
PDF 532kWORD 198k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2016 o vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem (2016/2017(INI))
P8_TA(2016)0338A8-0253/2016

Evropský parlament,

—  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

—  s ohledem na čl. 6 písm. a), články 8 a 10, čl. 153 odstavce 1 a 2 a článek 157 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na články 7, 9, 23, 24 a 33 Listiny základních práv Evropské unie,

—  s ohledem na Evropskou sociální chartu ze dne 3. května 1996, zejména její část I a část II články 2, 4, 16 a 27, týkající se práva pracovníků s povinnostmi k rodině na stejné příležitosti a rovné zacházení,

—  s ohledem na směrnici Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň(1) (směrnice o mateřské dovolené),

—  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice o mateřské dovolené, předložený Komisí (COM(2008)0637),

—  s ohledem na své stanovisko přijaté v prvním čtení dne 20. října 2010 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň a kterou se zavádějí opatření na podporu zaměstnanců při dosahování rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem(2), v němž mimo jiné požaduje dvoutýdenní otcovskou dovolenou,

—  s ohledem na směrnici Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES(3),

—  s ohledem na směrnici Rady 2013/62/EU ze dne 17. prosince 2013, kterou se z důvodu změny statusu Mayotte vůči Evropské unii mění směrnice 2010/18/EU, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS(5),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(6),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby(7),

–  s ohledem na směrnici Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS(8),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2016(9),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2015 o mateřské dovolené(10),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci(11),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU(12),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2015 o pokroku dosaženém v Evropské unii v oblasti rovnosti mužů a žen v roce 2013(13),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(14),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(15),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o nové strategii pro práva žen a rovnost žen a mužů v Evropě po roce 2015(16),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o uplatňování směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES(17),

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. června 2011 o systému předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti(18),

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. června 2015 o rovných příležitostech pro ženy a muže z hlediska příjmů: odstranění rozdílu ve výši důchodů žen a mužů,

—  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý prostřednictvím závěrů Rady ze dne 7. března 2011(19),

—  s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. března 2002 v Barceloně,

—  s ohledem na prohlášení trojice předsednictví EU (Nizozemsko, Slovensko, Malta) ze dne 7. prosince 2015 o rovnosti žen a mužů,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na plán Komise s názvem „Nový začátek s cílem řešit problém rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kterému čelí pracující rodiny“ (prosinec 2015) a konzultace s veřejností a zúčastněnými stranami,

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Pracovní program Komise na rok 2016: Nyní není doba pro obvyklá řešení (COM(2015)0610),

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zahájení veřejné konzultace o evropském pilíři sociálních práv“ (COM(2016)0127),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (COM(2013)0083)a doporučení 2013/112/EU ze dne 20. února 2013 s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“,

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem: silnější podpora pro sladění profesního, soukromého a rodinného života“ (COM(2008)0635),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. února 2011 o kvalitním systému předškolního vzdělávání a péče nejlepší start do života pro všechny naše děti (COM(2011)0066),

—  s ohledem na průběžnou zprávu Komise ze dne 29. května 2013 týkající se barcelonských cílů s názvem „Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění“ (COM(2013)0322),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“, a zejména na kapitolu 3.1. tohoto dokumentu nazvanou Zvýšení účasti žen na trhu práce a stejná ekonomická nezávislost žen a mužů,

—  s ohledem na zprávu Komise z roku 2015 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii (SWD(2016)0054), a zejména kapitolu o stejné ekonomické nezávislosti,

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Vývoj zaměstnanosti a sociálních ukazatelů v Evropě v roce 2015“ ze dne 21. ledna 2016, a zejména na kapitolu III.2. tohoto dokumentu nazvanou Sociální ochrana,

—  s ohledem na studie Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek s názvem „Pracovní doba a vyváženost pracovního a osobního života v celoživotní perspektivě“ (2013), „Péče o děti a závislé osoby: dopad na kariéru mladých pracovníků“ (2013), a „Opatření na sladění pracovních a pečovatelských povinností v době demografických změn“ (2015) a na šestý Evropský průzkum pracovních podmínek (EWCS) (2016),

–  s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek z roku 2015 nazvanou „Vývoj pracovní doby v 21. století“,

—  s ohledem na studii Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek nazvanou „Prosazování rodičovské a otcovské dovolené mezi otci“ (Promoting parental and paternity leave among fathers),

—  s ohledem na zprávu Evropské sítě orgánů pro rovné zacházení (Equinet) ze dne 8. července 2014 s názvem „Podpora lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro všechny ze strany orgánů pro rovné zacházení“,

—  s ohledem na index rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2015 a jeho zprávu z roku 2015 s názvem „Slaďování pracovního, rodinného a soukromého života v Evropské unii: přezkum politiky“,

—  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu z května 2015 s názvem „Rovnost žen a mužů v oblasti zaměstnání a povolání – posouzení uplatňování směrnice 2006/54/ES v Evropské unii“,

—  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie s názvem „Mateřská, otcovská a rodičovská dovolená: údaje týkající se délky trvání a kompenzačních sazeb v Evropské unii“,

—  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie s názvem „Náklady a přínosy mateřské a otcovské dovolené“,

—  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie s názvem „Vícenásobná diskriminace na základě genderu a zdravotního postižení“,

—  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie z března 2016 s názvem „Rozdíly mezi muži a ženami v práci, péči a volném čase“,

—  s ohledem na strategii sítě Eurocarers pro pečující osoby „Umožnit pečujícím osobám poskytovat péči (Enabling Carers to Care)“ z roku 2014,

—  s ohledem na Evropský pakt za duševní zdraví a pohodu z roku 2008 a jeho prioritní oblast „Duševní zdraví na pracovišti“,

—  s ohledem na Úmluvu MOP č. 156 o rodinných povinnostech (1981) a doporučení MOP č. 165 o pracovnících s rodinnými povinnostmi (1981),

—  s ohledem na Úmluvu MOP o práci na částečný úvazek (1994), Úmluvu MOP o práci doma (1996), Úmluvu MOP o ochraně mateřství (2000) a Úmluvu MOP o pracovnících v cizí domácnosti (2011),

—  s ohledem na zprávu MOP s názvem „Mateřství a otcovství v práci: právní předpisy a praxe ve světě“ (2014),

—  s ohledem na závěry dohodnuté dne 24. března 2016 na 60. zasedání Komise OSN pro postavení žen, zejména na písmena e) až g),

—  s ohledem na společný pracovní dokument MOP/UNICEF ze dne 8. července 2013 s názvem „Podpora pracovníků s rodinnými povinnostmi: provázání rozvoje dítěte s agendou důstojné práce“,

—  s ohledem na index OECD z roku 2015 týkající se lepšího života,

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0253/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle posledních údajů Eurostatu míra porodnosti v EU v posledních desetiletích klesla a EU čelí bezprecedentním demografickým výzvám(20), na které by členské státy měly reagovat; vzhledem k tomu, že politiky vstřícné k rodinám jsou důležité pro vyvolání pozitivních demografických trendů, protože nejistota zaměstnání a obtížné pracovní podmínky mohou mít negativní dopad na plánované rodičovství;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 se ve 28 členských státech EU narodilo 5,1 milionu dětí, což odpovídá snížení porodnosti na 10,1 promile; vzhledem k tomu pro srovnání, že porodnost činila 10,6 promile v roce 2000, 12,8 promile v roce 1985 a 16,4 promile v roce 1970; vzhledem k tomu, že EU čelí závažným demografickým problémům, neboť pokles porodnosti je ve většině členských států stále výraznější a postupně přeměňuje Unii na gerontokratickou společnost, což přímo ohrožuje sociální a hospodářský růst a rozvoj;

C.  vzhledem k tomu, že tradiční pojetí rolí žen a mužů a základní rodiny je dále zpochybňováno, neboť v EU narůstá počet rodin s jedním rodičem, rodin založených na svazku osob téhož pohlaví, matek v adolescentním věku atd.; vzhledem k tomu, že neuznání této různosti znamená další diskriminaci a má negativní dopady na osoby žijící v EU a jejich rodiny;

D.  vzhledem k tomu, že rovnost mezi ženami a muži je jednou ze základních zásad Evropské unie a že články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie zakazují jakoukoli diskriminaci na základě pohlaví a vyžadují, aby byla rovnost mezi muži a ženami zajištěna ve všech oblastech, včetně dosažení vyváženosti pracovního a soukromého života;

E.  vzhledem k tomu, že plán, který předložila Komise, je východiskem; vzhledem k tomu, že tato příležitost musí být podnětem pro zahájení postupu reorganizace slaďování pracovního a soukromého života žen a mužů v Evropě a musí významně přispívat k dosažení vyšší úrovně genderové rovnosti;

F.  vzhledem k tomu, že dobře vypracované a prováděné politiky v oblasti slaďování pracovního a soukromého života je třeba chápat jako nezbytné zlepšení pracovního prostředí, které přináší dobré pracovní podmínky a pocit pohody na sociální a profesní úrovni; vzhledem k tomu, že dobrá rovnováha mezi pracovním a soukromým životem zároveň podporuje hospodářský růst, konkurenceschopnost, celkovou účast na trhu práce, rovnost pohlaví, snížení rizika chudoby a mezigenerační solidaritu, řeší problémy spojené se stárnutím společnosti a pozitivně ovlivňuje porodnost v EU; vzhledem k tomu, že politiky, které je nutné pro dosažení těchto cílů zavést, se musí zaměřit na přístup žen na trh práce a společné sdílení domácích a pečovatelských úkolů mezi muži a ženami a musí být založeny na vytvoření soudržného politického rámce podpořeného kolektivním vyjednáváním a kolektivními smlouvami s cílem umožnit lepší vyvážení pečovatelského, profesního a soukromého života;

G.  vzhledem k tomu, že sladění pracovního a soukromého života do značné míry závisí na uspořádání pracovní doby na pracovišti; vzhledem k tomu, že vznikly pochybnosti ohledně toho, zda je vyšší počet pracovních hodin a delší pracovní doba přínosem pro hospodářství z hlediska zvýšené produktivity; vzhledem k tomu, že značná část pracovníků v EU má netypickou pracovní dobu, včetně práce o víkendech a svátcích, práce ve směnách a práce v noci a že téměř polovina pracovníků pracovala v roce 2015 ve svém volnu; vzhledem k tomu, že poslední zjištění ukazují, že se uspořádání pracovní doby pravidelně mění u 31 % pracovníků, často v krátké době(21); vzhledem k tomu, že by to mohlo vyvolávat obavy, pokud jde o zdraví a bezpečnost vzhledem ke zvýšenému riziku nehod v práci a k horšímu zdravotnímu stavu z dlouhodobého hlediska, a ztížit pracovníkům možnost sladit pracovní povinnosti s povinnostmi vůči dětem a dalším závislým osobám; vzhledem k tomu, že některá odvětví jsou postiženy vážněji, například odvětví maloobchodních služeb, v němž jsou zaměstnány převážně ženy;

H.  vzhledem k tomu, že by Komise a členské státy měly přijmout konkrétní opatření s cílem podpořit, přizpůsobitelné a účinné modely pracovní výkonnosti, jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru, které by umožnily pracovníkům dosáhnout vyváženost pracovního a soukromého života;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 ve 28 členských státech EU činila míra zaměstnanosti mužů 75,9 %, zatímco u žen to bylo jen 64,3 %(22), ačkoli ženy mají vyšší vzdělání; vzhledem k tomu, že počet pracujících žen je ještě nižší, vezmeme-li v úvahu míry zaměstnanosti v ekvivalentech plného pracovního úvazku, neboť podíl částečných úvazků u žen je v některých členských státech velmi vysoký; vzhledem k tomu, že v roce 2013 strávili muži 47 hodin týdně v placeném zaměstnání ve srovnání s 34 hodinami u žen; vzhledem k tomu, že spojením pracovních hodin v placeném zaměstnání a neplacené práce doma pracovaly mladé ženy průměrně 64 hodin, zatímco mladí muži 53 hodin(23); vzhledem k tomu, že ztráty HDP na obyvatele v důsledku rozdílů mezi ženami a muži na trhu práce dosahují v Evropě podle odhadů až 10 %;

J.  vzhledem k tomu, že v současném kontextu politik EU v oblasti zaměstnanosti, socioekonomické oblasti a oblasti rovnosti žen a mužů strategie Evropa 2020 a dříve stanovené cíle nejsou zdaleka dosaženy; vzhledem k tomu, že bez proaktivních politik vypracovaných a prováděných s cílem pomoci ženám, aby vstoupily na trh práce, zvláště bez politik prosazujících lepší vyváženost pracovního a soukromého života, nemůže být skutečně dosaženo žádného cíle stanoveného na úrovni EU;

K.  vzhledem k tomu, že evropské trhy práce jsou rozdělené podle pohlaví(24); vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení o evropském pilíři sociálních práv (COM(2016)0127, příloha I) ze dne 8. března 2016 rovněž uvedla, že „ženy jsou, pokud jde o zaměstnanost, stále nedostatečně zastoupeny, avšak jsou nadměrně zaměstnávány na částečný úvazek a v odvětvích s nízkými příjmy; dostávají nižší hodinovou mzdu i při vykonávání rovnocenné práce, ačkoli již předčí muže v dosaženém vzdělání“;

L.  vzhledem k tomu, že se v důsledku makroekonomických politik, které uplatňuje Evropská unie, a úsporných opatření uložených v reakci na hospodářskou krizi prohloubila chudoba a roste nerovnost;

M.  vzhledem k tomu, že úsilí o sladění rodinného a pracovního života je zvláště obtížné pro rodiče samoživitele, z nichž většinu představují ženy; vzhledem k tomu, že ve 28 členských státech EU je nejméně 34 % matek samoživitelek ohroženo chudobou a že děti z těchto rodin jsou vystaveny neúměrně vyššímu riziku mezigeneračního přenosu chudoby;

N.  vzhledem k tomu, že negativní důsledky feminizace chudoby se nejvíce projevují u dětí vychovávaných svobodnými matkami, které čelí vážným obtížím při slaďování úlohy samoživitelky a svých rodičovských povinností;

O.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů na trhu práce je přínosem nejen pro ženy, ale i pro hospodářství a společnost jako celek, což má zásadní ekonomický význam pro podporu udržitelného hospodářského růstu podporujícího začlenění a pro zmenšování nerovnosti v zaměstnání, a také pokud jde o účinnost a bezproblémové fungování trhu práce; vzhledem k tomu, že vstup a opětovný návrat žen do pracovního života vede ke zvýšení rodinného příjmu, spotřeby, příspěvků na sociální zabezpečení a objemu vybraných daní; vzhledem k tomu, že ženy stále čelí diskriminaci v přístupu k zaměstnání a udržení se v něm, stejně jako odpírání pracovních práv zejména z důvodu těhotenství a mateřství;

P.  vzhledem k tomu, že rozdíly v odměnách žen a mužů činí 16,3 % a vzhledem k tomu, že netypické a nejisté formy pracovních smluv také postihují ženy více než muže;

Q.  vzhledem k tomu, že nerovnost na trhu práce má celoživotní důsledky a dopady na práva žen, jako jsou důchody, jak dokládá rozdíl v důchodech v EU ve výši 39 %, což znamená více než dvojnásobek rozdílu v odměňování žen a mužů, který činí 16 %;

R.  vzhledem k tomu, že mezi různými profesními kategoriemi jsou to zejména samostatně výdělečně činné ženy a podnikatelky, pro které je velmi obtížné dosahovat vyváženosti pracovního a soukromého života; vzhledem k tomu, že ženy, které si přejí začít podnikat, mají velmi často potíže se získáváním přístupu k úvěrům, protože finanční zprostředkovatelé se jim zdráhají úvěry poskytovat, neboť se domnívají, že podnikatelky jsou více vystaveny riziku a je méně pravděpodobné, že jejich podniky budou růst;

S.  vzhledem k tomu, že stereotypy přetrvávající ve společnosti ponechávají ženám podřízenou roli; vzhledem k tomu, že tyto stereotypy se začínají vyvíjet již v dětství a že jsou přítomny při volbě odborného i jiného vzdělání a přetrvávají až po trh práce; vzhledem k tomu, že ženy jsou stále příliš často odkázány na pracovní místa „vstřícné k ženám“ a že jsou často špatně placeny; vzhledem k tomu, že toto rozdělení trhu práce opakuje stereotypy, podle nichž mají převážnou část péče o dítě zajišťovat hlavně ženy, což vede k tomu, že ženy tráví dva až desetkrát delší dobu neplacenou péčí než muži(25); vzhledem k tomu, že genderové stereotypy a diskriminace na základě pohlaví mají negativní dopad na osobní, sociální a ekonomickou nezávislost a vyhlídky žen a vedou k vyšší koncentraci žen v práci na částečný pracovní úvazek, k přerušení pracovní kariéry, vyššímu riziku ohrožení chudobou a sociálním vyloučením, zejména v případě svobodných matek, a proto mají vliv na samostatnost žen;

T.  vzhledem k tomu, že navzdory existujícímu politickému rámci a právním předpisům jsou dovolené z rodinných důvodů stále často příčinou diskriminace a stigmatizace, která postihuje zvláště ženy jako hlavní pečovatelky využívající dovolenou z rodinných důvodů;

U.  vzhledem k tomu, že rozdíly mezi ženami a muži v souvislosti s čerpáním rodičovské dovolené poukazují na diskriminaci na základě pohlaví, vzhledem k tomu, že čerpání rodičovské dovolené otci v členských státech zůstává nízké, neboť alespoň jeden den tohoto volna si vybere pouze 10 % otců, a rodičovskou dovolenou využívá 97 % žen, ačkoli je k dispozici pro oba rodiče; vzhledem k tomu, že dostupné údaje potvrzují, že neplacené či málo placené dovolené z rodinných důvodů jsou čerpány pouze zřídka; vzhledem k tomu, že zcela či částečně nepřevoditelná, řádně placená rodičovská dovolená podporuje vyváženější poměr jejího využívání oběma rodiči a pomáhá snižovat diskriminaci žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že pouze několik členských států povzbuzuje otce, aby co nejvíce využívali otcovské či rodičovské dovolené, což vede k tomu, že muži jsou zbaveni možnosti podílet se rovným způsobem na péči o děti a trávení času se svými dětmi;

V.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zavést opatření na podporu přístupu otců k pracovnímu volnu, zejména proto, že otcové, kteří čerpají pracovní volno z rodinných důvodů, si se svými dětmi vytvářejí lepší vztah a je u nich větší pravděpodobnost, že budou v budoucnu hrát při péči o děti aktivnější roli;

W.  vzhledem k tomu, že studie nadace Eurofound ukázaly, že míra využívání rodičovské dovolené ze strany otců je ovlivněna: výši náhrady, flexibilitou systému čerpání dovolené, dostupností informací, dostupností a flexibilitou zařízení péče o děti a strachem z vyloučení z pracovního trhu, pokud člověk na tuto dovolenou nastoupí;

X.  vzhledem k tomu, že dostupnost a přístup k cenově dostupnému, přiměřenému a kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči, péči o další závislé osoby a kvalitním sociálním službám je jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují účast žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že neexistuje dostatečná infrastruktura, která by nabízela kvalitní a dostupné služby péče o děti pro jakoukoli výši příjmů; vzhledem k tomu, že nízká kvalita služeb péče o děti komplikuje 27 % Evropanů možnost využívat těchto služeb(26); vzhledem k tomu, že dosáhnout kvalitních služeb znamená investovat do odborného vzdělávání pracovníků v oblasti péče o dítě(27); vzhledem k tomu, že první barcelonský cíl (péče o děti dostupná pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky) splnilo pouze 11 členských států a pouze 10 členských států splnilo cíl druhý (péče dostupná pro nejméně 33 % dětí mladších tří let)(28);

Y.  vzhledem k tomu, že předškolní vzdělávání, péče o děti a zkušenosti dětí ve věku od 0 do 3 let mají rozhodující dopad na jejich kognitivní vývoj, neboť základní schopnosti se u dětí rozvíjejí v prvních pěti letech života;

Z.  vzhledem k tomu, že politiky v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem rovněž musí rodičům umožňovat, aby mohli co nejlépe vykonávat své rodičovské povinnosti, a to zajištěním finančních prostředků, poskytnutím času a nezbytné podpory jak pro matky, tak pro otce;

AA.  vzhledem k tomu, že Evropa je kontinent s nejvyšším počtem starších občanů a trendem stárnutí obyvatelstva, který bude pokračovat i v příštích desetiletích; vzhledem k tomu, že řada členských států nemá dostatek zařízení dlouhodobé péče, aby mohly řešit nárůst potřeb v oblasti péče a zastavit snižování ukazatele zdravé délky života; vzhledem k tomu, že většina pracovních míst vytvořených v rámci formální domácí péče o starší členy rodiny je slabě placená a vyžaduje nízkou kvalifikaci(29);

AB.  vzhledem k tomu, že 80 % potřebné péče v EU poskytují neformální pečovatelé; vzhledem k tomu, že přibližně 3,3 milionu Evropanů ve věku mezi 15 a 34 roky se musí vzdát plného pracovního úvazku kvůli nedostatku zařízení pro péči o vyživované děti nebo starší rodinné příslušníky;

AC.  vzhledem k tomu, že IKT a nové technologie změnily práci a pracovní prostředí, organizační kultury a struktury ve všech odvětvích; vzhledem k tomu, že politiky musí být na úrovni technologického vývoje, aby bylo možné zajistit za těchto nových okolností rozvoj sociálních norem a rovnosti žen a mužů, a nedocházelo k jejich regresi;

AD.  vzhledem k tomu, že kombinace péče a placené práce má významný dopad na udržitelnost míry práce a zaměstnanosti, zejména v případě žen, které se mohou v určité fázi svého života setkat s tím, že musí převzít odpovědnost za péči o vnoučata nebo starší rodiče(30);

AE.  vzhledem k tomu, že některé právní systémy v EU zachovávají neindividualizované daňové systémy a systémy sociálního zabezpečení, přičemž jsou ženám přiznána pouze odvozená práva na základě vztahu k muži, včetně přístupu ke zdravotní péči a penzijnímu pojištění; vzhledem k tomu, že členské státy tím, že tuto závislost ženám či matkám ukládají, přímo ženy diskriminují a výběrovým poskytováním služeb státu jim odpírají plná občanská práva;

AF.  vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout cílené politiky, pokud jde o trh práce a rovnováhu pracovního a soukromého života, aby se zohlednily meziodvětvové překážky, kterým čelí ženy ve zranitelné situaci (jako jsou ženy se zdravotním postižením, mladé ženy, přistěhovalkyně a uprchlice, ženy z etnických menšin a LGBTI) v oblasti rovnováhy pracovního a soukromého života a zajištění pracovních míst;

AG.  vzhledem k tomu, že mají-li pracovníci možnost získat placené volno pro osobní rozvoj a vzdělávání v rámci celoživotního vzdělávání, aniž by byli diskriminováni, je to přínosem jak pro ně samé, tak pro hospodářství, protože tito lidé mají více znalostí a jsou produktivnější(31);

AH.  vzhledem k tomu, že provádění politik ke sladění pracovního a soukromého života samo nepovede k výhodám pro pracovníky, pokud je nedoplní politiky směřující ke zlepšení životních podmínek a politiky zaměřené mimo jiné na podporu a prosazování kulturních, rekreačních a sportovních činností;

Obecné zásady

1.  poukazuje na to, že sladění pracovního, soukromého a rodinného života je koncept s rozsáhlým uplatněním, který zahrnuje všechny obecné legislativní i nelegislativní politiky a jehož cílem je podpora odpovídající a přiměřené rovnováhy mezi různými aspekty života lidí; domnívá se, že dosažení skutečné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem vyžaduje důsledné, průřezové, strukturální, soudržné a komplexní politiky včetně pobídek a účinných opatření pro slaďování pracovního života, péči o rodinu a čas věnovaný rodině a přátelům a čas pro zábavu a osobní rozvoj; poukazuje na to, že je potřebný zejména kulturní posun ve společnosti, která změní své genderové postoje tak, aby se o práci a péči dělili muži a ženy rovnoměrněji;

2.  zdůrazňuje, že sladění pracovního, soukromého a rodinného života musí být zajištěno jako základní právo pro všechny lidi v duchu Listiny základních práv Evropské unie a že příslušná opatření musí být k dispozici všem, nejen mladým matkám, otcům nebo pečovatelům; vyzývá k zavedení rámce k zajištění tohoto práva jako základního cíle sociálních systémů a vyzývá EU a členské státy, aby ve veřejném i v soukromém sektoru podporovaly modely podnikového sociálního zabezpečení, které respektují právo na vyváženost pracovního a soukromého života; domnívá se, že toto právo by mělo být promítnuto do všech činností EU, které by mohly mít na tuto problematiku přímý či nepřímý dopad;

3.  poukazuje na to, že se EU potýká s bezprecedentními demografickými změnami – vzrůstající střední délka života, nižší porodnost, měnící se rodinné struktury s novými způsoby navazování vztahů a (spolu)bydlení, pozdní rodičovství a migrace, které kladou před EU nové výzvy; je znepokojen skutečností, že hospodářská a finanční krize měla negativní dopad na veřejné finance, které jsou potřebné pro politiky v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a pro zaručení dostupnosti a přístupu ke kvalitním a cenové dostupným službám obecného zájmu; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby realizovaly kladné politiky a pobídky na podporu demografické obnovy, zachování systémů sociálního zabezpečení a podporu blahobytu a rozvoje lidí i společnosti jako celku;

4.  zdůrazňuje, že v důsledku krize porodnost v EU stále klesá, neboť kvůli nezaměstnanosti, nejistým pracovním příležitostem, nejisté budoucnosti a diskriminaci na trhu práce mladí lidé, zejména mladé odbornice, odkládají založení rodiny, aby mohli na stále konkurenčnějším trhu práce zůstat nadále aktivní; vyzývá v této souvislosti členské státy a sociální partnery, aby podporovali pracovní prostředí vstřícné k rodinám, plány na sladění pracovního a soukromého života, programy návratu do zaměstnání, komunikační kanály mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a pobídky pro podniky a osoby samostatně výdělečně činné, zejména s cílem zajistit, aby nebyli lidé ekonomicky sankcionováni za to, že mají děti, a aby nebyly legitimní profesní aspirace v rozporu s plánováním rodiny; zdůrazňuje dále, že mateřská, otcovská i rodičovská dovolená může účinně přinášet prospěch společnosti a hospodářství pouze za předpokladu, že budou současně uplatňovány i jiné politické nástroje, včetně poskytování kvalitní a cenově dostupné péče o děti;

5.  vítá přístup Komise k politikám v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem jako klíčovým pro řešení sociálních a ekonomických problémů; vyzývá evropské sociální partnery, aby předložili dohodu o komplexním balíčku legislativních a nelegislativních opatření týkajících se slaďování pracovního, soukromého a rodinného života; vyzývá Komisi, aby při respektování zásady subsidiarity předložila návrh takového balíčku jako součást pracovního programu Komise na rok 2017 v rámci avizovaného evropského pilíře sociálních práv, pokud by sociální partneři nedokázali dospět k dohodě; zdůrazňuje, že by legislativní návrhy měly jako právní základ obsahovat rovnost žen a mužů; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se zúčastněnými stranami v sociální oblasti usilovala o vytvoření skutečného pilíře sociálních práv, vedoucího ke skutečným sociálním investicím, které kladou důraz zejména na lidský kapitál;

6.  vítá, že Komise zahájila veřejné konzultace o evropském pilíři sociálních práv s cílem získat názory a zpětnou vazbu k řadě klíčových zásad na podporu dobře fungujících a spravedlivých trhů práce a systémů sociálního zabezpečení v rámci eurozóny;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby příslušné politiky a opatření zohlednily zvyšující se rozmanitost rodinných vztahů, včetně registrovaného partnerství a forem rodičovství a prarodičovství, a také rozmanitosti společnosti jako celku, zejména s cílem zaručit, aby nedocházelo k diskriminaci dětí z důvodu rodinného stavu nebo rodinné situace jejich rodičů; vyzývá členské státy, aby si vzájemně uznávaly právní dokumenty s cílem zajistit volný pohyb bez diskriminace;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a provedly politiky a zavedly opatření na podporu nejvíce znevýhodněných osob nebo osob, na něž se stávající legislativa a politiky nevztahují, jako jsou rodiče samoživitelé, nesezdané páry, páry stejného pohlaví, migranti, osoby samostatně výdělečně činné nebo tzv. „vypomáhající manželé nebo manželky“ a rodiny s jedním či více členy se zdravotním postižením;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byla v právních předpisech a politikách v oblasti rovnováhy pracovního a soukromého života zohledněna Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a závěrečné poznatky Výboru EU pro úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením z roku 2015;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby při vytváření, sledování a provádění politik v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem byl brán zřetel především na blaho a nejlepší zájmy dětí; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně provedly doporučení s názvem „Investice do dětí“(32) a bedlivě sledovaly učiněný pokrok; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a zavedly iniciativy, jako například záruku pro děti, které učiní děti středobodem stávajících politik zmírňování chudoby tak, aby každé dítě mohlo mít přístup k bezplatné zdravotní péči, bezplatnému vzdělávání, bezplatné dětské péči, vhodnému bydlení a odpovídající stravě, a to v rámci integrovaného evropského plánu boje s dětskou chudobou;

11.  domnívá se, že dětská chudoba je spjata s chudobou rodičů, a vyzývá proto členské státy, aby uplatňovaly doporučení týkající se chudoby a dobrých životních podmínek dětí a používaly rámec pro sledování založený na ukazatelích, který je uveden v doporučení;

12.  zdůrazňuje, že je důležité začlenit do politiky a podnikových strategií v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem přístup založený na životním cyklu, aby bylo možné zajistit, aby každé osobě v různých fázích života byla poskytnuta podpora a možnost aktivně se zapojit na trhu práce, a to při zajištění rovnocenných pracovních práv, a ve společnosti jako takové;

13.  zdůrazňuje, že lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a posílení rovnosti žen a mužů mají pro podporu účasti žen na trhu práce, zejména pečovatelek a svobodných matek, a pro dosažení cíle spočívajícího v posílení postavení žen zásadní význam; zdůrazňuje, že klíčem ke zlepšení ekonomického postavení žen je přeměna a přizpůsobení trhu práce a systémů sociálního zabezpečení, aby bylo možné zohlednit životní cyklus žen;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely transformační politiku a investovaly do osvětových kampaní zaměřených na překonání genderových stereotypů a prosazování rovnocenného rozdělení pečovatelských a domácích povinností a kladly přitom důraz na právo a potřebu mužů převzít zodpovědnost za péči, aniž by se potýkali se stigmatizací nebo za to byli penalizováni; domnívá se, že pozornost by měla být věnována podnikům a podpoře jejich úsilí o dosažení lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a o potírání diskriminace;

15.  vyzývá členské státy, aby zvýšily ochranu proti diskriminaci a protiprávnímu propouštění ze zaměstnání v souvislosti s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, zejména v případě pracujících žen, a aby zajistily přístup ke spravedlnosti a k právním krokům, mimo jiné poskytováním většího množství informací o právech pracovníků a v případě potřeby o právní pomoci; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby předložily návrhy opatření, jejichž cílem bude zlepšit prosazování antidiskriminačních opatření na pracovišti, včetně zvyšování povědomí o zákonných právech na rovné zacházení, a to na základě informačních kampaní, obrácením důkazního břemene(33) a zmocněním vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení k provádění šetření z vlastního podnětu, pokud jde o otázky rovnosti, a k poskytování pomoci potenciálním obětem diskriminace;

16.  zdůrazňuje, že nedostatek srovnatelných, úplných, spolehlivých a pravidelně aktualizovaných údajů o rovnosti mezi muži a ženami ztěžuje prokazování diskriminace, zejména pokud jde o nepřímou diskriminaci; vyzývá členské státy, aby údaje týkající se rovnosti mezi muži a ženami shromažďovaly systematickým způsobem a tyto údaje zpřístupňovaly při současném zapojení vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení a vnitrostátních soudů, aby tak bylo možné analyzovat údaje a sledovat je s ohledem na doporučení pro jednotlivé země; vyzývá Komisi, aby přijala iniciativy k další podpoře takového shromažďování údajů prostřednictvím doporučení pro členské státy a pověřením Eurostatu přípravou konzultací, jejichž cílem bude zohledňovat členění údajů o všech důvodech diskriminace podle ukazatelů evropských sociálních šetření; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů (EIGE), a zlepšovala tak systematicky kvantitu a kvalitu údajů rozčleněných podle pohlaví;

17.  vyzývá Komisi, aby pravidelně přezkoumávala pokrok, jehož bylo dosaženo v kritických oblastech zájmu podle Pekingské akční platformy, pro které již institut EIGE vytvořil ukazatele, a aby výsledky těchto přezkumů zohledňovala při svém posuzování rovnosti žen a mužů v EU;

18.  bere na vědomí důležitou úlohu, kterou při provádění směrnice 2000/78/ES o rovnosti v zaměstnání hrají vnitrostátní subjekty pro rovné zacházení, jež přispívají ke zvyšování informovanosti a shromažďování údajů, udržují styky se sociálními partnery a dalšími zainteresovanými stranami, řeší nedostatečné výkaznictví a zlepšují přístupnost procesu podávání stížností; vyzývá členské státy, aby posílily úlohu, kapacitu a nezávislost vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení, včetně sítě Equinet, mimo jiné zajištěním odpovídajících finančních prostředků; vyzývá zejména k posílení organizací, jak je uvedeno ve směrnici 2006/54/ES o rovném zacházení, aby byl zajištěn přístup ke spravedlnosti a právním opatřením;

19.  považuje za nezbytné, aby zaměstnancům celostátních, regionálních a místních úřadů a donucovacích orgánů a inspektorátů práce bylo poskytováno odpovídající odborné vzdělávání o antidiskriminačních pracovněprávních předpisech a o příslušné judikatuře; domnívá se, že takováto odborná příprava je rovněž velice důležitá pro soudce, státní zástupce, právníky a příslušníky policie;

20.  vyzývá členské státy, aby společně s Komisí zaručily, aby práva na sociální nároky, která jsou přiznávána v rámci veřejné politiky, byla stejně přístupná pro muže i pro ženy, tak aby byl každý oprávněn požívat svých práv a měl možnost dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

Stejné mzdy a rovnocenné povinnosti v oblasti péče pro ženy a muže

21.  zdůrazňuje, že je třeba odstranit nerovnosti mezi ženami a muži v souvislosti s placenou a neplacenou prací a podporovat rovnocenné rozdělení úkolů a výdajů souvisejících s dětmi a péčí o závislé osoby mezi ženy, muže, ale také společnost obecně, a to zajištěním univerzálního přístupu k službám všeobecného zájmu; poukazuje v tomto ohledu na nutnost vypracovat konkrétní návrhy zajišťující lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem;

22.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že přetrvávají rozdíly v odměňování žen a mužů, které představují porušení základní zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci zakotvené v článku 157 SFEU, a že se to týká především žen, které mají a vychovávají děti; vyzývá EU a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery a organizacemi působícími v oblasti rovnosti žen a mužů přijímaly a prováděly opatření zaměřená na odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů; vyzývá členské státy, aby ve snaze doplnit toto úsilí pravidelně mapovaly mzdy;

23.  vyzývá Komisi, aby v souladu se závěry Rady o rovnosti žen a mužů ze dne 16. června 2016 posílila status svého strategického závazku ohledně rovnosti žen a mužů a začlenila hledisko rovnosti žen a mužů do strategie Evropa 2020 s cílem zajistit, aby práci v oblasti rovnosti žen a mužů byla i nadále přikládána stejná důležitost; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby přijala strategii pro rovnost žen a mužů po roce 2015 v souladu s doporučeními Evropského paktu pro rovnost žen a mužů na období 2011–2020;

24.  vyzývá členské státy, aby v souladu s článkem 27 Evropské sociální charty zavedly proaktivní politiku a uvolnily odpovídající investice určené na podporu žen a mužů, jež po návratu z dovolené z rodinných důvodů nebo z důvodů péče vstupují na trh práce, vracejí se na něj, nebo na trhu práce setrvávají, a aby tato podpora byla vázána na udržitelné a kvalitní zaměstnání; zdůrazňuje zejména, že je nezbytné zaručit návrat na stejnou, rovnocennou či podobnou pozici a ochranu proti propuštění či méně příznivému zacházení v důsledku těhotenství, při podání žádosti o rodičovskou dovolenou či nástupu na ni a také ochranné období po opětovném zahájení pracovní činnosti, aby se mohly znovu přizpůsobit své práci;

25.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do politiky rovnosti žen a mužů zapojily sociální partnery a občanskou společnost; zdůrazňuje význam náležitého financování této politiky, kolektivních smluv a kolektivního vyjednávání v boji proti diskriminaci a podpoře rovnosti žen a mužů na pracovišti a význam zjišťování situace a výměny osvědčených postupů;

26.  domnívá se, že podpora zapojení žen na pracovním trhu a jejich ekonomické nezávislosti má klíčový význam pro dosažení hlavního cíle strategie Evropa 2020 spočívajícího v 75% celkové míře zaměstnanosti a povede ke zvýšení HNP; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby rozšířily příslušná opatření a navýšily investice určené na podporu zaměstnanosti žen v kvalitním zaměstnání, a to zejména v odvětvích a na pozicích, kde jsou ženy nedostatečně zastoupeny, například v oblasti vědy, techniky, inženýrství, matematiky, v odvětvích ekologického hospodářství a na vyšších vedoucích pozicích ve všech odvětvích;

Dovolená z rodinných důvodů a z důvodů péče a jejich typologie

27.  bere na vědomí, že Komise zrušila revizi směrnice o mateřství, a vyzývá ji, aby v úzké spolupráci se sociálními partnery a na základě konzultací s občanskou společností předložila ambiciózní návrh na vysoké normy, jehož cílem by bylo dosáhnout lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby ženy po dobu čerpání mateřské dovolené pobíraly mzdu a spadaly pod sociální ochranu, aby bylo možné podporovat rodiny a bojovat proti nerovnostem, posílit sociální a ekonomickou nezávislost žen a předcházet tomu, aby byly finančně trestány za to, že mají děti; zdůrazňuje, že mateřskou dovolenou musí doprovázet účinná opatření na ochranu práv těhotných žen, matek novorozenců, kojících matek a matek samoživitelek, která přebírají doporučení Mezinárodní organizace práce a Světové zdravotnické organizace;

28.  vyzývá, aby na úrovni EU i jednotlivých členských států a ve spolupráci se sociálními partnery došlo k lepší koordinaci různých druhů dovolené; zdůrazňuje, že lepší přístup k různým druhům dovolené poskytuje lidem vyhlídky na dovolené odpovídající životnímu cyklu a zvyšuje zaměstnanost, celkovou účinnost a spokojenost s vykonávanou prací; konstatuje, že v případech, kdy neexistují žádná ustanovení upravující čerpání dovolené či kdy jsou stávající ustanovení považována za nedostatečná, mohli by hrát určitou úlohu sociální partneři, neboť mohou stanovit nová ustanovení či aktualizovat stávající ustanovení v oblasti mateřské, otcovské a rodičovské dovolené;

29.  vyzývá členské státy, aby poskytovaly odpovídající finančních náhradu a sociální ochranu v době jakékoliv dovolené z rodinných důvodů či za účelem péče, aby tak zaměstnanci s nízkými příjmy mohli mít prospěch ze stejných opatření týkajících se dovolené jako ostatní;

30.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila zprávu o provádění směrnice o rodičovské dovolené, a žádá Komisi a sociální partnery, aby zvážili možnost přiměřeného prodloužení minimální délky rodičovské dovolené s odpovídající finanční náhradou a sociální ochranou ze čtyř na šest měsíců a zvýšili věkový limit dítěte, do něhož lze čerpat rodičovskou dovolenou; zdůrazňuje, že rodičům by měla být poskytnuta flexibilní možnost čerpání rodičovské dovolené po částech nebo vcelku; žádá členské státy a sociální partnery, aby přehodnotili svůj systém finančních náhrad v době rodičovské dovolené s cílem dosáhnout odpovídající výše finanční náhrady, která by byla pobídkou a rovněž by motivovala muže k čerpání rodičovské dovolené po delší dobu, než je minimální doba zaručená uvedenou směrnicí; připomíná, že rodičovská dovolená by měla být rovnocenně rozdělena mezi oba rodiče a že podstatná část by měla zůstat nepřevoditelná(34); zdůrazňuje, že s oběma rodiči se musí zacházet stejným způsobem, pokud jde o právo na příjem a délku rodičovské dovolené;

31.  bere na vědomí zvýšenou zranitelnost pracujících rodičů s dětmi se zdravotním postižením; vyzývá proto Komisi, aby zdokonalila a posílila ustanovení směrnice 2010/18/EU týkající se podmínek způsobilosti k rodičovské dovolené pro rodiče postižených dětí nebo dětí s dlouhodobými vážnými onemocněními a podrobných pravidel pro udělení této dovolené; vyzývá v tomto ohledu členské státy, aby rozšířily možnost čerpání rodičovské dovolené v případě těchto rodičů na dobu přesahující zákonný věk dítěte stanovený ve směrnici a aby jim poskytovaly dodatečnou mateřskou, otcovskou (pokud existuje) a rodičovskou dovolenou;

32.  domnívá se, že k dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, jenž by byl vyvážený z hlediska žen i mužů, a cíle stanoveného ve strategii Evropa 2020, kterým je 75% zaměstnanost žen a mužů, je nezbytné prosazovat individualizaci práva na úpravu dovolené a podporovat úlohu otců;

33.  vyzývá Komisi, aby předložila dobře odůvodněné a provázané iniciativy, které by rodičům dětí a osobám se závislými členy rodiny umožnily dosáhnout lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a které by se týkaly:

   1) směrnice o otcovské dovolené, která stanoví povinnou plně placenou dovolenou v rozsahu nejméně dvou týdnů,
   2) směrnice o pečovatelské dovolené, která doplňuje ustanovení o profesionální péči, umožňuje zaměstnancům pečovat o závislé osoby a zajišťuje pečovatelům odpovídající odměnu a sociální ochranu; vyzývá k flexibilitě řízené zaměstnanci a k dostatečným pobídkám pro muže, aby čerpali pečovatelskou dovolenou,
   3) minimálních norem platných ve všech členských státech pro řešení specifických potřeb adoptivních rodičů a osvojených dětí a pro udělení stejných práv jako v případě pokrevních rodičů,

uznává, že některé členské státy již v oblasti otcovské a pečovatelské dovolené přijaly proaktivní opatření;

34.  vyzývá členské státy, aby díky pracovněprávním předpisům a právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení zavedly započitatelnou dobu péče coby období, kdy vzniká nárok na důchod, a to jak ženám, tak mužům, s cílem ochránit ty, kdo na čas opustí zaměstnání za účelem poskytování neformální neplacené péče o závislou osobu nebo člena rodiny, a uznat hodnotu práce těchto pečovatelů a pečovatelek pro společnost obecně; vyzývá členské státy, aby si v této oblasti vyměňovaly osvědčené postupy;

Péče o závislé osoby

35.  vyzývá členské státy, aby do roku 2020 účinně provedly barcelonské cíle a podpořily rámec z roku 2014 pro kvalitu služeb předškolní výchovy a péče;

36.  připomíná, že investice do sociálních služeb, mj. do infrastruktury, mají sice značný dopad na zaměstnanost, ale také přinášejí významné příjmy veřejnému sektoru z daní z mezd a příspěvků sociálního zabezpečení; žádá členské státy, aby investovaly do kvalitních služeb předškolní výchovy a péče o děti, starší osoby a závislé osoby; vyzývá členské státy, aby zajistily dosažitelnost, cenovou dostupnost a všeobecný přístup k takovým službám například tím, že zvýší veřejné výdaje na pečovatelské služby, včetně programů samostatného bydlení, a že budou lépe využívat fondy EU; vyzývá k tomu, aby se revize VFR využila ke zvýšení investic do sociálních služeb a infrastruktury, zejména využíváním Evropského sociálního fondu (ESF), Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI); vyzývá členské státy, aby zvážily možnost poskytnout bezplatný přístup k pečovatelským službám rodinám, které žijí v chudobě a jsou vyloučeny ze společnosti; bere rovněž na vědomí neúměrný dopad nedostatečných investic do veřejných zařízení pro péči a pečovatelské služby na samoživitele, z nichž naprostou většinu tvoří ženy;

37.  zdůrazňuje, že je třeba uznat práci prováděnou osobami, které věnují svůj čas a dovednosti péči o starší a závislé osoby;

38.  zdůrazňuje, že péče o děti se zdravotním postižením je pro pracující rodiče obzvlášť náročná a že by to společnost měla uznat a veřejná politika a kolektivní smlouvy podpořit; vyzývá členské státy, aby při zajišťování předškolní péče o děti kladly důraz nejen na dostupnost, ale také na kvalitu této péče, především u dětí ze znevýhodněného prostředí a dětí se zdravotním postižením;

39.  vyzývá členské státy, aby podporovaly fiskální politiku jakožto účinný prostředek k posílení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a aby podpořily zaměstnávání žen;

40.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly cíle v oblasti péče o starší osoby, osoby se zdravotním postižením a další závislé osoby podobné barcelonským cílům a také monitorující nástroje, které by měly měřit kvalitu, dosažitelnost a cenovou dostupnost této péče; vyzývá Eurostat, Eurofound a EIGE (s ohledem na jeho index rovnosti žen a mužů), aby shromažďovaly relevantní údaje a vypracovávaly studie za účelem podpory této práce;

41.  vyzývá členské státy, aby rozšířily síť specializovaných služeb poskytujících péči starším osobám, a zejména aby vybudovaly sítě organizací poskytujících domácí služby; v tomto ohledu rovněž zdůrazňuje, že je nutné zajistit individuální přístup při vytváření opatření v oblasti péče o starší osoby a klást podle možnosti důraz na jejich vlastní preference ohledně místa péče;

42.  vyzývá Komisi, aby usilovala o zlepšení kvalitativních evropských norem platných pro veškeré pečovatelské služby, včetně norem týkajících se jejich dostupnosti, dosažitelnosti a cenové dostupnosti, což by členské státy podpořilo při zvyšování norem v oblasti péče; připomíná stávající rámce, jako je například evropský rámec kvality dlouhodobých pečovatelských služeb, z něhož lze čerpat inspiraci; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly opatření, která by za podpory organizacemi poskytujících komunitní péči zajistila podle možnosti deinstitucionalizaci dlouhodobé péče;

43.  zdůrazňuje, že jedním z důležitých faktorů při zajišťování kvalitních služeb jsou investice do pracovní síly(35); vyzývá proto členské státy a sociální partnery, aby podporovali důstojné pracovní podmínky a kvalitní zaměstnání pečovatelů, a to mimo jiné prostřednictvím důstojné mzdy, uznání postavení pečovatelů a rozvoje možností jejich kvalitní odborné přípravy;

Kvalitní pracovní místa

44.  upozorňuje na vysoký počet chudých pracovníků v Evropě, což vede k tomu, že někteří lidé musí pracovat více a déle, a dokonce mít několik zaměstnání, aby dosáhli životního minima; vyzývá členské státy a sociální partnery, aby vytvořili rámec pro mzdovou politiku, který by obsahoval účinná opatření zaměřená na boj proti platové diskriminaci a na zajištění odpovídajícího příjmu pro všechny pracovníky, např. zavedením minimální mzdy na úrovni členských států, která by zaručila důstojný život, v souladu s vnitrostátními postupy; vyzývá členské státy, aby podporovaly kolektivní vyjednávání, které je důležitým faktorem při vytváření mzdové politiky;

45.  zdůrazňuje, že rovnováha mezi pracovním a soukromým životem musí vycházet z práv a bezpečnosti zaměstnanců na pracovním trhu a z práva vzít si volno, které by nemělo být omezováno zvyšujícími se nároky na mobilitu a flexibilitu; zdůrazňuje, že pokud nebude předem přijat jasný přístup k začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, může narůstající flexibilita vést ke zvýšení diskriminace na pracovním trhu, jak ji aktuálně zažívají ženy, a to v podobě nižších mezd, nestandardních forem zaměstnání a nepoměrnou odpovědností za neplacené práce v domácnosti;

46.  vyzývá nadaci Eurofound, aby nadále rozvíjela svoji činnost zaměřenou na kontrolu kvality pracovních míst na základě Evropského průzkumu pracovních podmínek v souladu s koncepcí kvality práce, jež zahrnuje: výdělek, vyhlídky, kvalitu pracovní doby, využití dovedností a prostor pro vlastní úsudek, sociální prostředí, fyzické riziko a intenzitu práce; dále tuto nadaci vyzývá, aby rozšířila svůj výzkum týkající se politických opatření, dohod sociálních partnerů a postupů společností, která podporují kvalitu pracovních míst(36); vyzývá nadaci Eurofund, aby nadále sledovala uspořádání pracovní doby, provedla analýzy veřejné politiky a dohod sociálních partnerů v této oblasti a posoudila, jak probíhají jednání o pracovních úvazcích a zda podporují rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem; vyzývá tuto nadaci, aby provedla průzkum toho, jak domácnosti, kde oba partneři pracují, dokáží sladit své pracovní úvazky a jak je lze nejlépe podporovat;

47.  zdůrazňuje, že rovnováha mezi pracovním a soukromým životem musí na jedné straně vycházet z práv a bezpečnosti zaměstnanců na pracovním trhu a z práva vzít si volno, aniž by bylo toto právo omezováno zvyšujícími se nároky na mobilitu a flexibilitu; na druhou stranu poukazuje na to, že osobní a rodinná situace každého zaměstnance je rozdílná, a proto se domnívá, že by zaměstnancům mělo být umožněno využívat pružnou pracovní dobu, aby v průběhu svého životního cyklu měli možnost přizpůsobit pracovní dobu své konkrétní situaci; domnívá se, že taková pružnost orientovaná na zaměstnance může mezi ženami podpořit vyšší míru zaměstnanosti; zdůrazňuje, že zaměstnanci a zaměstnavatelé nesou společně odpovědnost za vypracování návrhů nejvhodnějších opatření a jejich schválení; vyzývá Komisi, aby zmapovala situaci v členských státech, pokud jde o právo požádat o pružnou pracovní dobu;

48.  podporuje tzv. smart working (flexibilní a autonomní práce) coby přístup k organizování práce na základě flexibility, autonomie a spolupráce, který nevyžaduje nutně přítomnost na pracovišti nebo na předem definovaném místě a který pracovníkům umožňuje, aby si sami stanovovali pracovní dobu, zároveň ale zajišťuje, aby nedocházelo k překračování denních a týdenních limitů maximální pracovní doby, jež jsou stanoveny v příslušných právních předpisech a kolektivních smlouvách; zdůrazňuje proto potenciál tohoto způsobu práce pro lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zejména u rodičů, kteří se vracejí či vstupují na trh práce po mateřské nebo otcovské dovolené; odmítá však posun od kultury přítomnosti na pracovišti ke kultuře permanentní dostupnosti; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby při vypracovávání opatření v oblasti tzv. smart workingu zajistili, aby tato opatření neznamenala pro pracovníky další zátěž, nýbrž posílila zdravou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a zlepšila kvalitu života pracovníků; zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na dosahování výsledků v práci, aby se zamezilo zneužívání nových forem práce; vyzývá členské státy, aby podporovaly potenciál technologií, jako jsou digitální data, vysokorychlostní internet a audiovizuální technologie, například pro flexibilní a autonomní práci (z domova);

49.  poukazuje na to, že alternativní obchodní modely, jako jsou např. družstva a podniky založené na sdílení, mají vzhledem k vyšší úrovni zapojení zaměstnanců do procesu rozhodování obrovský potenciál z hlediska zlepšení rovnosti žen a mužů a zajištění zdravé rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, a to zejména v nově se rozvíjejícím digitálním prostředí tzv. smart workingu; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly dopadem družstev a alternativních obchodních modelů na rovnost žen a mužů a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, a to zejména v technologických odvětvích, a aby vypracovaly opatření na podporu a výměnu osvědčených modelů;

50.  je znepokojen zvýšenou mírou nedobrovolné práce na částečný úvazek, a to zejména mezi mladými ženami s pečovatelskými povinnostmi, u nichž vzrůstá riziko chudoby, přestože jsou zaměstnány; zdůrazňuje, že pokud si pracovník zvolí práci na částečný úvazek, je třeba zajistit mu v souladu se směrnicí o částečném pracovním úvazku(37) kvalitní pracovní místo a předejít tomu, aby byl ve vztahu k pracovníkům na plný úvazek diskriminován; vyzývá Komisi, aby dohlížela na uplatňování této směrnice; žádá členské státy, aby pracovníkům na částečný úvazek, pracovníkům, kteří jsou zaměstnáni jen nepravidelně, pracovníkům s přerušovanou kariérou nebo pracovníkům, kteří po určité období pracovali méně hodin, zajistily, aby měli právo na přístup k důstojnému důchodu bez jakékoliv diskriminace;

51.  je znepokojen zneužíváním smluv bez stanovení pracovní doby v některých členských státech a využíváním vykořisťujících pracovních smluv, nedobrovolných smluv na dobu určitou, nepravidelného, nepředvídatelného a nadměrného počtu pracovních hodin a nekvalitními stážemi, což z dlouhodobého hlediska znemožňuje dosažení zdravé rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; vyzývá proto členské státy a sociální partnery, aby naléhavě řešili situaci nejistého zaměstnávání, jemuž čelí především mladé osoby a ženy;

52.  zdůrazňuje, že hlavními faktory rostoucího stresu, špatného zdravotního a duševního stavu a rostoucího počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání jsou příliš dlouhá a nepravidelná pracovní doba, nedostatečná doba na odpočinek, nejisté zaměstnání a nepřiměřené požadavky na výkon; zdůrazňuje, že pružná a předvídatelná pracovní doba má na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem příznivý dopad(38); vyzývá členské státy a sociální partnery, aby zajistili na základě uplatňování všech příslušných právních předpisů stanovení pracovní doby a doby odpočinku každý týden; připomíná, že povinností Komise bylo zajistit opatření navazující na provádění směrnice o pracovní době a zvážit zahájení řízení pro porušení povinnosti vůči členským státům, které neplní povinnosti vyplývající z této směrnice;

53.  dále vyzývá Komisi a členské státy, sociální partnery a zúčastněné subjekty, aby se zaměřili na inovativní organizaci na pracovišti a zajistili rovnováhu mezi potřebou žen i mužů sladit soukromý a pracovní život a potřebami podniků, pokud jde o produktivitu či prosperitu; poukazuje na to, že osvědčené postupy v Evropě v řadě velkých podniků i sítí malých a středních podniků prokázaly pozitivní souvislost mezi zvyšováním zaměstnanosti žen, rovnováhou pracovního a soukromého života a konkurenceschopností podniků, pokud jde o snižování absencí, mezeru v produkci, obrat, přitažlivost pro talentované osoby, loajalitu, přerozdělování zdrojů na vytváření dobrých životních podmínek, zvyšování životní úrovně a volný čas;

54.  zdůrazňuje, že ženy a osoby LGBTI čelí v práci specifickým genderovým překážkám a příčinám stresu, mezi něž patří obtěžování, vyloučení, diskriminace nebo genderové stereotypy, které mají nepříznivý dopad na jejich pohodu v práci a ohrožují jejich duševní zdraví a možnost kariérního postupu; vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly další kroky k řešení těchto nepříznivých podmínek, zejména aby zajistily řádné uplatňování protidiskriminačních právních předpisů a programů celoživotního vzdělávání zohledňujících rovnost pohlaví, a aby spolupracovaly s odborovými svazy a organizacemi občanské společnosti;

55.  vyzývá členské státy, aby zřizovaly a posilovaly vnitrostátní orgány inspekce práce tím, že jim zajistí finanční podmínky a finanční i lidské zdroje, aby mohly účinně zasahovat na místě, a tím jim umožnily bojovat s nejistotou pracovních míst, neregulovanou prací a pracovní a mzdovou diskriminací, zejména z pohledu rovnosti žen a mužů;

56.  vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu prováděly směrnici 2006/54/ES o rovném zacházení, a Komisi, aby směrnici přezkoumala, a aby mezi podniky podporovaly provádění plánů v oblasti rovnosti žen a mužů, včetně kroků zaměřených na odstranění segregace, rozvoj systémů odměňování a opatření na podporu kariér žen; poukazuje na významnou úlohu, kterou hrají subjekty pro rovné zacházení při poskytování pomoci obětem diskriminace a řešení genderových stereotypů; vyzývá členské státy, aby zavedly legislativní opatření zajišťující zásadu rovných příležitostí a rovného zacházení s ženami a muži na pracovišti;

57.  připomíná svou výzvu Radě, aby urychleně přijala návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci;

58.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily sociální zabezpečení, sociální ochranu a mzdu v případě nemocenské s cílem umožnit dosažení skutečné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

Kvalita života

59.  zdůrazňuje, že „kvalita života“ představuje širší pojem než „životní podmínky“, vztahuje se na celkově dobré životní podmínky jednotlivců ve společnosti a řadu rozměrů lidské existence považuje pro spokojený lidský život za zásadní(39);

60.  zdůrazňuje, že nerovnost v množství volného času a nerovnoměrné rozdělení povinností mezi ženy a muže může mít dopad na osobní rozvoj žen, získávání nových dovedností a osvojování jazyků, na jejich zapojení do společenského, politického, kulturního a komunitního života, a zejména pak na jejich ekonomickou situaci;

61.  zdůrazňuje, že genderová segregace, rozdíly v odměňování a v důchodech žen a mužů, stereotypy spojené s pohlavím a vysoká míra stresu při zvládání pracovního a soukromého života a další formy diskriminace žen vedou k tomu, že vysoký podíl žen není fyzicky aktivních, a negativně se odrážejí na jejich fyzickém a duševním zdraví(40); připomíná, že je důležité potírat stereotypy skrze podporu a obranu rovnosti žen a mužů ve všech fázích vzdělávacího procesu, tedy již od základní školy; vyzývá členské státy a sociální partnery, aby vedli a podporovali veřejné osvětové a informační kampaně a programy, které prosazují rovnost žen a mužů a bojují proti stereotypům;

62.  zdůrazňuje význam celoživotního vzdělávání pro přizpůsobení se osobnímu rozvoji zaměstnanců, včetně sledování aktuálního vývoje neustále se měnících pracovních podmínek; vybízí Komisi a členské státy, aby celoživotní vzdělávání podporovaly; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby vypracovali a zavedli opatření, v jejichž rámci by bylo poskytováno volno na vzdělávání a odbornou přípravu a na odborné a celoživotní vzdělávání, a to i v jiných členských státech, než ze kterého pocházejí; vyzývá je dále, aby všem pracovníkům, zejména těm znevýhodněným, zpřístupnili vzdělávání na pracovišti i mimo něj, včetně studijních pobytů, a kladli přitom důraz na ženy zaměstnané v odvětvích, v nichž jsou strukturálně nedostatečně zastoupeny;

63.  vyzývá Komisi a členské státy, aby potíraly sociální a ekonomické nerovnosti; vyzývá členské státy, aby v souladu s vnitrostátními postupy a zvyklostmi prosazovaly opatření, jejichž cílem je zavést přiměřený systém minimální mzdy, který by lidem umožňoval žít důstojně, aby podporovaly jejich plné zapojení do společnosti a zajistily nezávislost v průběhu celého jejich života;

o
o   o

64.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 1.
(2) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 163.
(3) Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.
(4) Úř. věst. L 353, 28.12.2013, s. 7.
(5) Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1.
(6) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(7) Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9.
(8) Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 9.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0059.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0207.
(11) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 110.
(12) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 18.
(13) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 2.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0218.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2015)0351.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0042.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2016)0226.
(18) Úř. věst. C 175, 15.6.2011, s. 8.
(19) 3073. zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitelů v Bruselu dne 7. března 2011.
(20) Demografická zpráva Eurostatu za rok 2015.
(21) Eurofound (2015): První zjištění: šestý průzkum pracovních podmínek v Evropě.
(22) http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do
(23) Eurofound (2013): Péče o děti a závislé osoby: dopad na kariéru mladých pracovníků.
(24) Eurofound (2015): První zjištění: šestý průzkum pracovních podmínek v Evropě.
(25) Údaje Eurostatu za rok 2010, zpráva Komise z roku 2015 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii, SWD(2016)0054.
(26) Eurofound, Evropský průzkum kvality života z roku 2012.
(27) Eurofound (2015), Předškolní péče: pracovní podmínky, odborná příprava a kvalita služeb – systematický přehled.
(28) Průběžná zpráva Komise ze dne 29. května 2013 týkající se barcelonských cílů s názvem „Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění“ (COM(2013)0322).
(29) Eurofound (2013), Péče o děti a závislé osoby: dopad na kariéru mladých pracovníků.
(30) Zpráva agentury Eurofound „Udržitelná práce v průběhu celého života: koncepční dokument (2015).
(31) Prezentace CEDEFOP: Studijní volno. Politiky a praxe v Evropě, 2010.
(32) Doporučení Komise 2013/112/EU.
(33) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES, (P8_TA(2015)0351).
(34) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. května 2016 o uplatňování směrnice Rady 2010/18/EU, (P8_TA(2016)0226).
(35) Eurofound (2015), Předškolní péče: pracovní podmínky, odborná příprava a kvalita služeb – systematický přehled.
(36) Zpráva nadace Eurofound o trendech v kvalitě pracovních míst v Evropě (2012) a zpráva nadace Eurofound s názvem „Sbližování a vzdalování kvality pracovních míst v Evropě v období 1995–2010“ (2015).
(37) Směrnice Rady 97/81/ES.
(38) Průzkum Eurofondu o pracovních podmínkách v Evropě.
(39) Eurofound, Třetí evropský průzkum kvality života.
(40) Studie generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie z března 2016 s názvem „Rozdíly mezi muži a ženami v práci, péči a volném čase“.

Právní upozornění