Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 27. října 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Absolutorium za rok 2014: souhrnný rozpočet EU – Evropská rada a Rada
 Absolutorium za rok 2014: společný podnik ENIAC
 Absolutorium za rok 2014: společný podnik ARTEMIS
 Absolutorium za rok 2014: společný podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy
 Situace v severním Iráku /Mosulu
 Situace novinářů v Turecku
 Jaderná bezpečnost a nešíření jaderných zbraní
 Evropská dobrovolná služba
 Posouzení strategie EU pro mládež za období 2013–2015
 Zlepšení tvorby pracovních míst ve venkovských oblastech prostřednictvím SZP

Absolutorium za rok 2014: souhrnný rozpočet EU – Evropská rada a Rada
PDF 467kWORD 45k
Rozhodnutí
Usnesení
1. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2014, oddíl II – Evropská rada a Rada (2015/2156(DEC))
P8_TA(2016)0418A8-0271/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2014(1),

–  s ohledem na konsolidovanou roční účetní závěrku Evropské unie za rozpočtový rok 2014 (COM(2015)0377 – C8-0201/2015)(2),

–  s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi orgánů(3),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(4) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(5) o odložení udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014, jakož i na usnesení obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na čl. 314 odst. 10 a články 317, 318 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002,(6)a zejména na články 55, 99, 164, 165 a 166 tohoto nařízení,

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0271/2016),

1.  odmítá udělit absolutorium generálnímu tajemníkovi Rady za plnění rozpočtu Evropské rady a Rady na rozpočtový rok 2014;

2.  předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Evropské radě, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie za rozpočtový rok 2014, oddíl II – Evropská rada a Rada (2015/2156(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2014, oddíl II – Evropská rada a Rada,

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0271/2016),

A.  vzhledem k tomu, že všechny orgány Unie by měly být transparentní a měly by v plném rozsahu skládat účty občanům Unie z využívání finančních prostředků, které jim jako orgánům Unie byly svěřeny;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská rada a Rada by se jakožto orgány Unie měly demokraticky zodpovídat občanům Unie, neboť jsou příjemci prostředků ze souhrnného rozpočtu Evropské unie;

1.  připomíná úlohu Parlamentu přesně vymezenou ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a v nařízení (EU, Euratom) No 966/2012 (dále jen „finanční nařízení), pokud jde o udělování absolutoria za plnění rozpočtu;

2.  poukazuje na to, že podle článku 335 Smlouvy o fungování EU „[...] v otázkách spojených s fungováním svých jednotlivých orgánů je Unie zastupována vzhledem k jejich správní samostatnosti každým z nich“, a tudíž, se zřetelem k článku 55 finančního nařízení, jsou orgány jednotlivě odpovědné za plnění svých rozpočtů;

3.  zdůrazňuje úlohu Parlamentu a ostatních orgánů v rámci postupu udělování absolutoria, jak jej upravují ustanovení finančního nařízení, zejména články 164 až 166 tohoto nařízení;

4.  poznamenává, že podle článku 94 jednacího řádu Parlamentu „ustanovení, kterými se řídí postup udělování absolutoria Komisi za plnění rozpočtu, se obdobným způsobem vztahují na postup udělování absolutoria [...] osobám odpovědným za plnění rozpočtu jiných orgánů a institucí Evropské unie, jako jsou Rada (s ohledem na její činnost jako orgánu výkonné moci) [...]“;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že se Rada stále nevyjádřila k poznámkám Parlamentu, jež Parlament učinil ve svém usnesení o udělení absolutoria ze dne 28. dubna 2016(7) a jež se týkaly vývoje z posledních let, kterým je rostoucí míra nevyčerpaných prostředků a přenosů závazků;

Nevyřešené otázky

6.  vyjadřuje politování nad tím, že Evropská rada a Rada neposkytují Parlamentu své výroční zprávy o činnosti; domnívá se, že tento postup je nepřípustný a že poškozuje dobré jméno orgánů;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nedošlo k oddělení rozpočtu Evropské rady a Rady, jak Parlament doporučil ve svých usneseních o udělení absolutoria z poslední doby;

8.  všímá si informací o politice v oblasti nemovitostí, které jsou uvedeny na internetových stránkách Rady; dále si všímá, že tyto informace nezmiňují žádné údaje o výdajích spojených s těmito budovami; vyzývá k tomu, aby byly Parlamentu v příští výroční finanční zprávě poskytnuty podrobné informace;

9.  připomíná svou žádost týkající se zpráv o pokroku u projektů týkajících se budov a podrobný rozpis doposud vynaložených nákladů; žádá informace o výdajích souvisejících se zpožděným dokončením budovy Europa;

10.  opakuje svou výzvu Radě, aby podala informace o procesu modernizace správy, především o jejím očekávaném dopadu na rozpočet Rady;

11.  vyzývá Radu, aby co nejdříve přijala kodex chování, a zajistila tak integritu tohoto orgánu; opakovaně vyzývá Radu, aby bez dalších prodlev zavedla vnitřní pravidla pro whistleblowing;

12.  vyzývá Radu, aby se připojila k rejstříku transparentnosti Unie, a zajistila tak transparentnost a odpovědnost tohoto orgánu;

13.  opakovaně Radu vyzývá, aby v rámci svých struktur vypracovala podrobné protikorupční předpisy a nezávislé politiky, a připomíná rovněž svou výzvu k systematickému zvyšování transparentnosti legislativních postupů a jednání;

14.  vyjadřuje politování nad problémy, které se opakovaně vyskytují v rámci postupu udělování absolutoria a vznikly v důsledku nedostatečné spolupráce ze strany Rady; poukazuje na skutečnost, že Parlament odmítl udělit generálnímu tajemníkovi Rady absolutorium na rozpočtové roky 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013 z důvodů uvedených v usneseních ze dne 10. května 2011(8), 25. října 2011(9), 10. května 2012(10), 23. října 2012(11), 17. dubna 2013(12), 9. října 2013(13), 3. dubna 2014(14), 23. října 2014(15) a 27. října 2015(16) a že odložil své rozhodnutí o udělení absolutoria generálnímu tajemníkovi Rady za rozpočtový rok 2014 z důvodů uvedených ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 28. dubna 2016;

15.  trvá na tom, že pro účinný dohled nad plněním rozpočtu je nutná spolupráce mezi Parlamentem a Radou, jak uvedl ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 28. dubna 2016; potvrzuje, že Parlament není schopen ve věci udělení absolutoria učinit informované rozhodnutí;

16.  připomíná Radě názory, které Komise vyjádřila v lednu 2014, a sice že všechny orgány jsou v plném rozsahu součástí postupu navazujícího na připomínky učiněné Parlamentem při udělování absolutoria a že všechny orgány by měly spolupracovat na zajišťování hladkého průběhu postupu udělování absolutoria;

17.  konstatuje, že Komise uvedla, že nebude dohlížet na plnění rozpočtů ostatních orgánů a že pokud by reagovala na otázky adresované jinému orgánu, narušovalo by to jeho autonomii při plnění vlastního oddílu rozpočtu;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada stále neposkytla žádnou odpověď na otázky Parlamentu; připomíná závěry semináře Parlamentu konaného dne 27. září 2012, jehož tématem bylo právo Parlamentu udělovat absolutorium Radě; připomíná rovněž čl. 15 odst. 3 třetí pododstavec Smlouvy o fungování EU, podle nějž má každý z výše uvedených orgánů, institucí nebo jiných subjektů zajišťovat transparentnost své činnosti;

19.  konstatuje, že pouze na tři z dvaceti sedmi otázek, které členové Výboru pro rozpočtovou kontrolu předložili Radě v souvislosti s rozpočtovým rokem 2014, byly poskytnuty jasné odpovědi v dokumentech, které Rada poskytla v rámci postupu udělování absolutoria;

20.  trvá na tom, že výdaje Rady musí podléhat stejné kontrole, jako je tomu v případě jakéhokoli jiného orgánu, a že základní prvky takovéto kontroly byly stanoveny v jeho usneseních o udělení absolutoria v posledních letech;

21.  zdůrazňuje výsadní pravomoc Parlamentu udělovat absolutorium podle článků 316, 317 a 319 Smlouvy o fungování EU tak, jak byly dosud interpretovány a prováděny, konkrétně pravomoc udělovat absolutorium pro každý oddíl rozpočtu Unie jednotlivě, aby byla zachována transparentnost a demokratická zodpovědnost vůči daňovým poplatníkům v Unii;

22.  zastává názor, že skutečnost, že Rada nepředložila Parlamentu požadované dokumenty, je především porušením práva občanů Unie na informace a transparentnost a stává se znepokojujícím příznakem svědčícím o určitém demokratickém deficitu v orgánech Unie;

23.  je toho názoru, že tato situace představuje závažné porušení povinností vyplývajících ze Smluv, a je přesvědčen, že příslušné zúčastněné strany musí učinit nezbytné kroky za účelem okamžitého řešení tohoto problému; zdůrazňuje, že je nutná revize Smluv a finančního nařízení, která by objasnila cíle a procesy postupu udělování absolutoria a vymezila postihy pro případy neplnění pravidel stanovených ve Smlouvách;

24.  domnívá se, že nedostatečná spolupráce Evropské rady a Rady s orgánem příslušným k udělení absolutoria je negativním signálem pro občany Unie.

(1) Úř. věst. L 51, 20.2.2014.
(2) Úř. věst. C 377, 13.11.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. C 373, 10.11.2015, s. 1.
(4) Úř. věst. C 377, 13.11.2015, s. 146.
(5) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 20.
(6) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(7) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 21.
(8) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 25.
(9) Úř. věst. L 313, 26.11.2011, s. 13.
(10) Úř. věst. L 286, 17.10.2012, s. 23.
(11) Úř. věst. L 350, 20.12.2012, s. 71.
(12) Úř. věst. L 308, 16.11.2013, s. 22.
(13) Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 97.
(14) Úř. věst. L 266, 5.9.2014, s. 26.
(15) Úř. věst. L 334, 21.11.2014, s. 95.
(16) Úř. věst. L 314, 1.12.2015, s. 49.


Absolutorium za rok 2014: společný podnik ENIAC
PDF 475kWORD 46k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného podniku ENIAC na rozpočtový rok 2014 (2015/2202(DEC))
P8_TA(2016)0419A8-0264/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na konečnou roční účetní závěrku společného podniku ENIAC za rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky společného podniku ENIAC za rozpočtový rok 2014 spolu s odpovědí společného podniku(1),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(2) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. února 2016 o udělení absolutoria společnému podniku za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 (05587/2016 – C8-0058/2016),

–  s ohledem své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(3) o odložení rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi výkonného ředitele společného podniku ECSEL (původně společný podnik ENIAC a společný podnik ARTEMIS),

–  s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(4), a zejména na článek 209 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 72/2008 ze dne 20. prosince 2007 o založení společného podniku ENIAC(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 561/2014 ze dne 6. května 2014 o zřízení společného podniku ESCEL(6), a zejména na článek 12 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(7),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 110/2014 ze dne 30. září 2013 o vzorovém finančním nařízení pro subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru uvedené v článku 209 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(8),

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem druhou na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0264/2016),

1.  uděluje absolutorium výkonnému řediteli společného podniku ECSEL (dříve společný podnik ENIAC a společný podnik Artemis) za plnění rozpočtu společného podniku ENIAC na rozpočtový rok 2014;

2.  předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli společného podniku ECSEL (dříve společný podnik ENIAC a společný podnik Artemis) Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o uzavření účtů společného podniku ENIAC na rozpočtový rok 2014 (2015/2202(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na konečnou roční účetní závěrku společného podniku ENIAC za rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky společného podniku ENIAC za rozpočtový rok 2014 spolu s odpovědí společného podniku(9),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(10) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. února 2016 o udělení absolutoria společnému podniku za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 (05587/2016 – C8-0058/2016),

–  s ohledem své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(11) o odložení rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi výkonného ředitele společného podniku ECSEL (původně společný podnik ENIAC a společný podnik ARTEMIS),

–  s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(12), a zejména na článek 209 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 72/2008 ze dne 20. prosince 2007 o založení společného podniku ENIAC(13),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 561/2014 ze dne 6. května 2014 o zřízení společného podniku ESCEL(14), a zejména na článek 12 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 110/2014 ze dne 30. září 2013 o vzorovém finančním nařízení pro subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru uvedené v článku 209 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(16),

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem druhou na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0264/2016),

1.  schvaluje uzavření účtů společného podniku ENIAC za rozpočtový rok 2014;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli společného podniku ECSEL (dříve společný podnik ENIAC a společný podnik Artemis) společného podniku ENIAC, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného podniku ENIAC na rozpočtový rok 2014 (2015/2202(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného podniku ENIAC na rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0264/2016),

A.  vzhledem k tomu, že společný podnik ENIAC (dále jen „společný podnik“) byl založen dne 20. prosince 2007 na dobu 10 let s cílem vypracovat a provádět výzkumný program pro rozvoj klíčových kompetencí pro nanoelektroniku v různých oblastech využití;

B.  vzhledem k tomu, že společnému podniku byla v červenci 2010 udělena finanční autonomie;

C.  vzhledem k tomu, že zakládajícími členy společného podniku jsou Unie, zastoupená Komisí, Belgie, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Švédsko, Spojené království a Sdružení zastupující organizace působící v oblasti nanoelektroniky v Evropě (dále jen „sdružení AENEAS“);

D.  vzhledem k tomu, že maximální příspěvek Unie do společného podniku na období 10 let činí 450 000 000 EUR, které se vyplácí z rozpočtu Sedmého rámcového programu pro výzkum;

E.  vzhledem k tomu, že sdružení AENEAS přispěje na provozní náklady společného podniku nanejvýše 30 000 000 EUR a členské státy se na provozních výdajích podílejí věcnými příspěvky a poskytují finanční příspěvky ve výši alespoň 1,8 násobku příspěvku Unie;

F.  vzhledem k tomu, že společný podnik a společný podnik ARTEMIS (dále jen „ podnik Artemis“) byly sloučeny, aby vytvořily Společnou technologickou iniciativu pro elektronické součásti a systémy pro vedoucí postavení Evropy (dále jen „iniciativa ECSEL “), která zahájila činnost v červnu 2014 a bude působit po dobu deseti let;

Rozpočtové a finanční řízení

1.  bere na vědomí skutečnost, že roční účetní závěrka společného podniku za období od 1. ledna 2014 do 26. června 2014 ve všech významných ohledech věrně zobrazuje jeho finanční situaci ke dni 26. června 2014 a výsledky jeho hospodaření a peněžní toky za uvedené skončené období v souladu s ustanoveními jeho finančních předpisů a účetních pravidel, která přijal účetní Komise;

2.  je znepokojen tím, že Účetní dvůr ve své zprávě o ověření roční účetní závěrky společného podniku za období od 1. ledna 2014 do 26. června 2014 (dále jen „zpráva Účetního dvora“) vydal už čtvrtý rok po sobě výrok s výhradou o legalitě a správnosti uskutečněných operací, neboť ve správních dohodách podepsaných s vnitrostátními financujícími orgány, které se týkají auditu výkazů projektových nákladů, nejsou uvedena praktická ujednání o provádění auditů ex post;

3.  konstatuje, že podle zprávy Účetního dvora společný podnik neposoudil kvalitu zpráv o auditu, které obdržel od vnitrostátních financujících orgánů a které se týkají nákladů na dokončené projekty; dále konstatuje, že po posouzení auditních strategií tří vnitrostátních financujících orgánů nebylo možné dojít k závěru, zda audity ex post fungují účinně, neboť vnitrostátní financující orgány používají rozličné metodiky, jež společnému podniku znemožnily vypočítat spolehlivou míru chyb nebo míru zbytkových chyb; poznamenává rovněž, že iniciativa ECSEL potvrdila, že na základě svých rozsáhlých hodnocení vnitrostátních systémů zajištění věrohodnosti dospěla k závěru, že tyto systémy mohou poskytovat přiměřenou ochranu finančních zájmů členů společného podniku;

4.  konstatuje, že iniciativa ECSEL vyzvala vnitrostátní financující orgány k předložení důkazů o tom, že uplatňování vnitrostátních postupů poskytuje přiměřenou jistotu legality a správnosti operací, a konstatuje, že ve lhůtě do 30. června 2016 předložilo požadované dokumenty a potvrdilo, že uplatňování vnitrostátních postupů poskytuje přiměřenou jistotu legality a správnosti operací, 76 % vyzvaných vnitrostátních financujících orgánů, které představují 96,79 % celkových výdajů podniku Artemis a společného podniku;

5.  bere na vědomí skutečnost, že podle zprávy Účetního dvora zahrnoval konečný rozpočet společného podniku na rozpočtový rok 2014 prostředky na závazky ve výši 2 356 000 EUR a prostředky na platby ve výši 76 500 250 EUR;

6.  bere na vědomí, že podle informaci společného podniku byly vnitrostátní systémy záruk přezkoumány k dubnu 2015 v případě zemí přijímajících 54,2 % grantů společného podniku; oceňuje záměr společného podniků pokračovat v tomto přezkoumávání, dokud nedosáhne 92,7 % celkové výše přidělených grantů společného podniku; vítá potvrzení společného podniku, že vnitrostátní postupy poskytují přiměřenou jistotu, pokud jde o legalitu a správnost uskutečněných operací.

(1) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 25.
(2) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 26.
(3) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 432.
(4) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(5) Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 21.
(6) Úř. věst. L 169, 7.6.2014, s. 152.
(7) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(8) Úř. věst. L 38, 7.2.2014, s. 2.
(9) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 25.
(10) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 26.
(11) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 432.
(12) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(13) Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 21.
(14) Úř. věst. L 169, 7.6.2014, s. 152.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 38, 7.2.2014, s. 2.


Absolutorium za rok 2014: společný podnik ARTEMIS
PDF 476kWORD 48k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného podniku ARTEMIS na rozpočtový rok 2014 (2015/2199(DEC))
P8_TA(2016)0420A8-0276/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na konečnou roční účetní závěrku společného podniku ARTEMIS za rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky společného podniku ARTEMIS za období od 1. ledna do 26. června 2014 spolu s odpovědí společného podniku(1),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(2) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. února 2016 o udělení absolutoria společnému podniku za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 (05587/2016 – C8-0055/2016)

–  s ohledem své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(3) o odložení rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi výkonného ředitele společného podniku ECSEL (dříve společného podniku ARTEMIS a společného podniku ENIAC),

–  s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(4), a zejména na článek 209 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 74/2008 ze dne 20. prosince 2007 o založení „společného podniku ARTEMIS“ pro provádění společné technologické iniciativy pro vestavěné počítačové systémy(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 561/2014 ze dne 6. května 2014 o založení společného podniku ECSEL(6), a zejména na čl. 1 odst. 2 a na článek 12 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(7),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 110/2014 ze dne 30. září 2013 o vzorovém finančním nařízení pro subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru uvedené v článku 209 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(8),

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0276/2016),

1.  uděluje výkonnému řediteli společného podniku ECSEL (dříve společného podniku ARTEMIS a společného podniku ENIAC) absolutorium za plnění rozpočtu společného podniku ARTEMIS na rozpočtový rok 2014;

2.  předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli společného podniku ECSEL (dříve společného podniku ARTEMIS a společného podniku ENIAC), Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o uzavření účtů společného podniku ARTEMIS na rozpočtový rok 2014 (2015/2199(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na konečnou roční účetní závěrku společného podniku ARTEMIS za rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky společného podniku ARTEMIS za období od 1. ledna do 26. června 2014 spolu s odpovědí společného podniku​(9),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(10) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. února 2016 o udělení absolutoria společnému podniku za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 (05587/2016 – C8-0055/2016),

–  s ohledem své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(11) o odložení rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi výkonného ředitele společného podniku ECSEL (dříve společného podniku ARTEMIS a společného podniku ENIAC),

–  s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(12), a zejména na článek 209 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 74/2008 ze dne 20. prosince 2007 o založení „společného podniku ARTEMIS“ pro provádění společné technologické iniciativy pro vestavěné počítačové systémy(13)

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 561/2014 ze dne 6. května 2014 o založení společného podniku ECSEL(14), a zejména na čl. 1 odst. 2 a na článek 12 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 110/2014 ze dne 30. září 2013 o vzorovém finančním nařízení pro subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru uvedené v článku 209 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(16),

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0276/2016),

1.  schvaluje uzavření účtů společného podniku ARTEMIS na rozpočtový rok 2014;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli společného podniku ECSEL (dříve společného podniku ARTEMIS a společného podniku ENIAC), Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného podniku ARTEMIS na rozpočtový rok 2014 (2015/2199(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného podniku ARTEMIS na rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0276/2016),

A.  vzhledem k tomu, že společný podnik ARTEMIS (dále jen „společný podnik“) byl založen v prosinci 2007 na období deseti let a pověřen úkolem vymezit a provádět program výzkumu pro rozvoj klíčových technologií v oblasti vestavěných počítačových systémů v různých oblastech využití a posílit tak konkurenceschopnost a udržitelnost Unie a umožnit vznik nových trhů a společenských aplikací,

B.  vzhledem k tomu, že společný podnik začal pracovat samostatně v říjnu 2009;

C.  vzhledem k tomu, že maximální příspěvek Unie do společného podniku na období deseti let činí 420 000 000 EUR, které se vyplácí z rozpočtu sedmého rámcového programu pro výzkum;

D.  vzhledem k tomu, že finanční příspěvky poskytované členskými státy společného podniku ARTEMIS by měly celkem představovat nejméně 1,8násobek finančního příspěvku Unie, a věcný příspěvek ze strany výzkumných a vývojových organizací účastnících se na projektech poskytnutý během trvání společného podniku má být stejný jako příspěvek ze strany veřejných orgánů nebo vyšší než tento příspěvek,

E.  vzhledem k tomu, že společný podnik a společný podnik ENIAC (dále jen „ENIAC“) se sloučily a vytvořily společnou technologickou iniciativu pro elektronické součásti a systémy pro vedoucí postavení Evropy (společná technologická iniciativa ECSEL), která zahájila činnost v červnu 2014 a bude působit po dobu deseti let,

Rozpočtové a finanční řízení

1.  poznamenává, že roční účetní závěrka společného podniku za období od 1. ledna 2014 do 26. června 2014 ve všech významných ohledech věrně zobrazuje jeho finanční situaci k 26. červnu 2014 a výsledky jeho hospodaření a peněžní toky za daný rok v souladu s ustanoveními jeho finančních předpisů a účetních pravidel, která přijal účetní Komise;

2.  je znepokojen tím, že Účetní dvůr ve své zprávě o ověření roční účetní závěrky společného podniku za rozpočtový rok 2014(„zpráva Účetního dvora“) vydal výrok s výhradou o legalitě a správnosti uskutečněných operací z toho důvodu, že ve správních dohodách podepsaných s vnitrostátními financujícími orgány, které se týkají auditu výkazů projektových nákladů, nejsou uvedena praktická ujednání o provádění auditů ex post;

3.  na základě zprávy Účetního dvora konstatuje, že společný podnik neposoudil kvalitu zpráv o auditu, které obdržel od vnitrostátních financujících orgánů a jež se týkají nákladů na dokončené projekty; dále konstatuje, že po posouzení auditních strategií tří vnitrostátních financujících orgánů nebylo možné dojít k závěru, zda audity ex post fungují účinně, neboť vnitrostátní financující orgány používají rozličné metodiky, jež společnému podniku neumožnily vypočítat spolehlivou míru chyb ani míru zbytkových chyb;

4.  konstatuje, že společná technologická iniciativa ECSEL provedla rozsáhlé hodnocení systémů zajištění věrohodnosti v deseti členských státech, které se účastní společných podniků ARTEMIS a ENIAC a jejichž operační rozpočet představuje nejvyšší podíl společné technologické iniciativy ECSEL; toto hodnocení se týkalo 89,5 % všech grantových prostředků poskytnutých společným podnikem; poukazuje na to, že podle osvědčení o dokončení projektu vydaných do 13. června 2016 převyšuje míra pokrytí trojnásobně dvacetiprocentní práh, nad nímž jsou vnitrostátní systémy považovány při auditech ex post za dostatečně spolehlivé;

5.  konstatuje, že iniciativa ECSEL vyzvala vnitrostátní financující orgány k předložení důkazů o tom, že uplatňování vnitrostátních postupů poskytuje přiměřenou jistotu legality a správnosti operací, a konstatuje, že ve lhůtě do 30. června 2016 předložilo požadované dokumenty a potvrdilo, že uplatňování vnitrostátních postupů poskytuje přiměřenou jistotu legality a správnosti operací, 76 % vyzvaných vnitrostátních financujících orgánů, které představují 96,79 % výdajů společného podniku ARTEMIS a ENIAC;

6.  konstatuje, že podle zprávy Účetního dvora konečný rozpočet společného podniku na rok 2014 zahrnoval prostředky na závazky ve výši 2 554 510 EUR a prostředky na platby ve výši 30 330 178 EUR (provozní prostředky);

Vnitřní kontrola

7.  s obavami konstatuje, že společný podnik neučinil žádné kroky, pokud jde o některé standardy vnitřní kontroly týkající se informací a účetního výkaznictví: zejména hodnocení činností, posouzení systémů vnitřní kontroly a oddělení interního auditu (IAC); poznamenává, že důvodem k této skutečnosti bylo chystané sloučení; upozorňuje na to, že společná technologická iniciativa ECSEL mezitím dosáhla značného pokroku při zavádění systémů vnitřní kontroly a vytváření IAC.

(1) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 9.
(2) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 10.
(3) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 425.
(4) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(5) Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 52.
(6) Úř. věst. L 169, 7.6.2014, s. 152.
(7) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(8) Úř. věst. L 38, 7.2.2014, s. 2.
(9) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 9.
(10) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 10.
(11) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 425.
(12) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(13) Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 52.
(14) Úř. věst. L 169, 7.6.2014, s. 152.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 38, 7.2.2014, s. 2.


Absolutorium za rok 2014: společný podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy
PDF 484kWORD 47k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy na rozpočtový rok 2014 (2015/2196(DEC))
P8_TA(2016)0421A8-0275/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na konečnou roční účetní závěrku společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy za rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy za rozpočtový rok 2014 spolu s odpovědí společného podniku(1),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(2) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. února 2016 o udělení absolutoria společnému podniku za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 (05587/2016 – C8-0052/2016),

–  s ohledem své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(3) o odložení rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi ředitele společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy,

–  s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(4), a zejména na článek 208 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/198/Euratom ze dne 27. března 2007 o založení společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy a o poskytnutí výhod tomuto podniku(5), zejména na čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(7),

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem druhou na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0275/2016),

1.  uděluje absolutorium řediteli společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy za plnění rozpočtu společného podniku na rozpočtový rok 2014;

2.  předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o uzavření účtů společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy na rozpočtový rok 2014 (2015/2196(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na konečnou roční účetní závěrku společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy za rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy za rozpočtový rok 2014 spolu s odpovědí společného podniku(8),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(9) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2014 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. února 2016 o udělení absolutoria společnému podniku za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 (05587/2016 – C8-0052/2016),

–  s ohledem své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016(10) o odložení rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi ředitele společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy,

–  s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(11), a zejména na článek 208 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/198/Euratom ze dne 27. března 2007 o založení společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy a o poskytnutí výhod tomuto podniku(12), zejména na čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(14),

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem druhou na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0275/2016),

1.  schvaluje uzavření účtů společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy za rozpočtový rok 2014;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy na rozpočtový rok 2014 (2015/2196(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy na rozpočtový rok 2014,

–  s ohledem na článek 94 a přílohu V jednacího řádu,

–  s ohledem druhou na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0275/2016),

A.  vzhledem k tomu, že společný evropský podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy (dále jen „společný podnik“) byl založen v březnu 2007 na období 35 let;

B.  vzhledem k tomu, že členy společného podniku jsou Euroatom, zastoupený Komisí, členské státy Euroatomu a třetí země, které s Euroatomem uzavřely dohody o spolupráci v oblasti kontrolované jaderné syntézy;

C.  vzhledem k tomu, že společný podnik začal samostatně fungovat v březnu 2008;

1.  konstatuje, že Účetní dvůr ve své zprávě o ověření roční účetní závěrky společného podniku za rozpočtový rok 2014 (dále jen „zpráva Účetního dvora“) prohlásil, že roční účetní závěrka společného podniku ve všech významných ohledech věrně zobrazuje jeho finanční situaci k 31. prosinci 2014 a výsledky jeho hospodaření a peněžní toky za daný rok v souladu s ustanoveními jeho finančních předpisů;

2.  bere na vědomí skutečnost, že konečný rozpočet na rok 2014 zahrnoval prostředky na závazky ve výši 1 168 800 000 EUR a prostředky na platby ve výši 576 600 000 EUR; míra čerpání činila 100 % u prostředků na závazky a 88,5 % u prostředků na platby; konstatuje nicméně, že míra čerpání prostředků na platby, pokud jde o původní rozpočet na rok 2014, činila 73 %;

3.  bere na vědomí, že v důsledku náročné situace, v jaké se momentálně projekt ITER nachází, předložil nový generální ředitel organizace ITER radě ITER akční plán s konkrétními opatřeními na řešení hlavních omezení, která v současné době vývoj projektu ITER ovlivňují; dále konstatuje, že nový úřadující ředitel společného podniku vypracoval akční plán společného podniku, který z velké míry podporuje akční plán organizace ITER; bere na vědomí, že úřadující ředitel společného podniku předložil tento akční plán správní radě společného podniku v březnu 2015, která jej v plném rozsahu schválila, a že akční plán společného podniku doplňuje akční plán organizace ITER v mnoha ohledech a stanoví řadu zlepšení v samotném provozu společného podniku; konstatuje, že v době auditu se stále ještě pracovalo na praktických opatření pro realizaci obou akčních plánů; dále konstatuje, že tyto akční plány jsou prováděny od března 2015 a důsledně dodržovány organizací ITER i společným podnikem a že se očekává, že povedou ke zlepšením; žádá, aby byla včas předložena zpráva o provádění obou akčních plánů;

4.  vítá závěry ze zasedání rady ITER konaného ve dnech 15. a 16. června 2016, které potvrzují, že se projekt ITER vyvíjí správným směrem, a že tak bude možné vypracovat spolehlivý, realistický a podrobný návrh harmonogramu a souvisejících nákladů až do výroby první plazmy, dále potvrzují aktualizovaný integrovaný harmonogram pro projekt ITER, v němž je výroba první plazmy stanovena na prosinec 2025, uvádějí, že dosavadní úspěšné plnění všech klíčových průběžných cílů ve stanoveném termínu nebo s časovým předstihem dokládá celkovou způsobilost organizace ITER a domácích agentur i nadále dodržovat aktualizovaný integrovaný harmonogram, a poukazují na zjevné zefektivnění rozhodovacího procesu, lepší chápání rizik a odhodlání důsledně plnit závazky, což vše poskytuje nové důvody pro důvěru v to, že projekt ITER udrží své pozitivní tempo;

5.  vítá stanovisko rady ITER, že intenzivní koncentrace na hlavní prvky během fáze první plazmy by mělo účinně snížit projektová rizika ITERu a že aktualizovaný integrovaný harmonogram představuje technicky nejschůdnější cestu k výrobě první plazmy, která uzavře klíčové fáze montáže tokamaku a podpůrných zařízení a jejich uvedení do provozu;

6.  konstatuje, že s průběžnými cíli, které rada ITER určila na své schůzi konané ve dnech 18. a 19. listopadu 2015, se velmi významně pokročilo a že čtyři ze šesti průběžných cílů pro podnik Fusion for Energy (F4E) stanovené pro rok 2016 již byly splněny;

7.  konstatuje, že problém pronájmu byl vyřešen, protože španělská vláda nabídla společnému podniku dlouhodobou nájemní smlouvu současných prostor a rozšíření kancelářských prostor o další patro; v této souvislosti shledává, že správní rada společného podniku vzala na své schůzi konané ve dnech 29. a 30. června 2016 na vědomí uzavření dlouhodobé nájemní smlouvy kancelářských prostor pro podnik F4E mezi Španělským královstvím a vlastníkem budovy a schválila plány na renovaci kancelářských prostor přidělených společnému podniku;

8.  bere na vědomí částečné plnění služebního řádu a vybízí společný podnik, aby pokračoval v dodržování zbývajících předpisů; s potěšením bere na vědomí, že dne 1. ledna 2016 vstoupilo v platnost nové finanční nařízení a nová prováděcí pravidla společného podniku; konstatuje, že společný podnik stanovil pracovní definici toho, co chápe pod používáním výsledků jaderné syntézy a co ne, což usnadňuje vymezení působnosti výlučného používání duševního vlastnictví, které vzniklo v rámci smluv.

(1) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 33.
(2) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 34.
(3) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 438.
(4) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(5) Úř. věst. L 90, 30.3.2007, s. 58.
(6) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(7) Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42.
(8) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 33.
(9) Úř. věst. C 422, 17.12.2015, s. 34.
(10) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 438.
(11) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(12) Úř. věst. L 90, 30.3.2007, s. 58.
(13) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(14) Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42.


Situace v severním Iráku /Mosulu
PDF 346kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci v severním Iráku / Mosulu (2016/2956(RSP))
P8_TA(2016)0422RC-B8-1159/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci v Iráku(1), ze dne 18. září 2014 o situaci v Iráku a Sýrii a ofenzivě IS, včetně pronásledování menšin(2), ze dne 12. února 2015 o humanitární krizi v Iráku a Sýrii, zejména v souvislosti s Islámským státem (3), ze dne 12. března 2015 o nedávných útocích a únosech ze strany ISIS/Dá’iš na Blízkém východě, zejména Asyřanů(4) a ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá’iš)(5),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 23. května 2016 o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje Dá’iš, ze dne 14. prosince 2015 o Iráku, ze dne 16. března 2015 o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje ISIS/Dá’iš, ze dne 20. října 2014 o krizi v Sýrii a Iráku spojenou s ISIS/Dá’iš, ze dne 30. srpna 2014 o Iráku a Sýrii, ze dnů 14. dubna 2014 a 12. října 2015 o Sýrii a ze dne 15. srpna 2014 o Iráku,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Iráku a Sýrii,

–  s ohledem na rezoluci 2091 (2016) o zahraničních bojovnících v Sýrii a Iráku, kterou přijalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy dne 27. ledna 2016,

–  s ohledem na schůzku konanou dne 20. října 2016 v Paříži o stabilizaci Mosulu, na níž se za spolupředsednictví Francie a Iráku sešli na úrovni ministrů zástupci 22 zemí, OSN, EU a Ligy arabských států s cílem vypracovat plán, jak ochránit civilní obyvatelstvo, distribuovat pomoc a řešit otázky spojené se správou oblastí nedávno osvobozených z područí ISIS/Dá’iš,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý v roce 1998 a jeho ustanovení o jurisdikci v souvislosti se zločinem genocidy, zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a zločinem agrese,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že irácká armáda s podporou světové koalice zformované proti organizaci ISIS/Dá’iš, pešmergských milic kurdské regionální vlády a lidových mobilizačních sil zahájila operaci na osvobození Mosulu, druhého největšího města Iráku, a mnoha měst a vesnic ležících v tzv. mosulském koridoru z područí ISIS/Dá’iš;

B.  vzhledem k tomu, že ISIS/Dá’iš v Mosulu nastolila nelidský režim; vzhledem k tomu, že obyvatelé, kterým se nedávno podařilo uniknout, hlásí, že lidé hladoví a zoufale doufají v brzké osvobození;

C.  vzhledem k tomu, že Ninivská pláň, Tal Afar a Sindžár i širší region jsou odpradávna domovem křesťanů (Chaldejců, Syrijců a Asyřanů), jezídů, sunnitských a šíitských Arabů, Kurdů, Šabaků, Turkmenů, Kakájů, Sabejců/Mandejců a dalších národů, které zde navzdory obdobím násilí a pronásledování zvnějšku po staletí vedle sebe pokojně žily a vzájemně spolupracovaly až do počátku tohoto století a obsazení většiny regionu organizací ISIS/Dá’iš v roce 2014;

D.  vzhledem k tomu, že Mosul je multietnickým městem, v němž sunnitsko-arabská většina žije po boku Chaldejců, Syřanů, Asyřanů, Kurdů, jezídů, Šabaků, Kakájů a Turkmenů (šíitů a sunnitů); vzhledem k tomu, že i okolí Mosulu bylo a je etnicky a nábožensky různorodé s koncentrací křesťanů na Ninivské pláni, jezídů v horách v okolí Sindžáru a muslimských Turkmenů v Tal Afaru; vzhledem k tomu, že v roce 2003 žilo v Iráku více než 1,5 milionu křesťanů, ale jejich počet nyní klesl na méně než 200 000–350 000 osob, z nichž mnoho žije v chudobě; vzhledem k tomu, že přítomnost křesťanů a dalších menšin měla v Iráku tradičně velký sociální význam a značně přispívala k politické stabilitě, a vzhledem k tomu, že zánik těchto menšin v regionu povede k další destabilizaci;

E.  vzhledem k tomu, že k Parlamentu, který dne 4. února 2016 prohlásil, že ISIS/Dá’iš se dopouští genocidy na křesťanech a jezídech a dalších náboženských a etnických menšinách, se připojily Rada Evropy, ministerstvo zahraničí USA, Kongres USA, britský parlament, australský parlament a další státy a instituce, které uznaly, že ukrutnosti, které páchá ISIS/Dá’iš na náboženských a etnických menšinách v Iráku, zahrnují válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu;

F.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vyhnala od roku 2014 válka z domovů asi 3,3 milionu Iráčanů a více než 1,5 milionu osob v Mosulu bezprostředně hrozí vysídlení v přímém důsledku operace ke znovuzískání této oblasti;

G.  vzhledem k tomu, že UNHCR provozuje pět táborů a je připraven poskytnout přístřeší 45 000 lidí prchajícím z Mosulu a okolních oblastí, přičemž v nadcházejících týdnech hodlá jejich počet zvýšit na 11 táborů s celkovou kapacitou 120 000 osob, pokud pro ně bude vyhrazeno území v bezpečných oblastech mimo frontovou linii; vzhledem k tomu, že rozpočet UNHCR pro řešení situace v Mosulu je v současnosti pokryt pouze z o něco více než 38 %; vzhledem k tomu, že je třeba financovat nejen počáteční přípravy, ale také řešení masového opouštění domovů, které může trvat celou zimu;

H.  vzhledem k tomu, že je třeba zajistit nezbytné bezpečnostní podmínky pro všechny osoby, které byly nuceny opustit své domovy nebo byly násilně vysídleny, aby mohly co nejdříve uplatnit své právo na návrat do vlasti;

I.  vzhledem k tomu, že dne 18. října 2016 se v Bruselu podruhé sešla Rada pro spolupráci mezi EU a Irákem, aby jednala o bezprostředních humanitárních problémech a akutních úkolech v souvislosti se stabilizací regionu; vzhledem k tomu, že EU zatím na humanitární pomoc v Iráku poskytla 134 milionů EUR, z toho 50 milionů EUR na pomoc v Mosulu;

J.  vzhledem k tomu, že je důležité zajistit bezpečnost pro všechny komunity, včetně chaldejských, asyrských a syrských křesťanů a dalších skupin, které jsou v ohrožení na Ninivské pláni;

K.  vzhledem k tomu, že článek 2 irácké ústavy „zaručuje všem osobám plná náboženská práva na svobodu náboženského vyznání a náboženských projevů“;

L.  vzhledem k tomu, že článek 125 irácké ústavy garantuje „správní, politická a kulturní práva a právo na vzdělání různým národům, jako jsou Turkmeni, Chaldejci, Asyřané, jakož i všem dalším občanům“; vzhledem k tomu, že irácký předseda vlády Hajdar Abádí dne 15. dubna 2015 prohlásil, že „pokud neprovedeme decentralizaci, země se rozpadne. Pro mě nemá decentralizace žádné limity“;

M.  vzhledem k tomu, že maximální autonomie a zaručení bezpečnosti komunit na Ninivské pláni, v Tal Afaru a Sindžáru v rámci federální Irácké republiky by znovu nastolilo a zabezpečilo základní lidská práva původního obyvatelstva tohoto regionu, včetně jejich majetkových práv;

1.  rozhodně podporuje operaci, kterou Irák zahájil na osvobození Mosulu z područí ISIS/Dá’iš; domnívá se, že tato operace je rozhodující částí nepolevující snahy světového společenství o rozhodující porážku ISIS/Dá’iš; je pevně přesvědčen o tom, že Irák v boji proti společnému nepříteli zvítězí a osvobodí Mosul a vyžene ISIS/Dá’iš i z dalších iráckých regionů;

2.  znovu vyjadřuje plnou podporu nezávislosti, územní celistvosti a svrchovanosti Iráku a jednoznačně uznává, že za tímto účelem má právo přijmout potřebná opatření;

3.  je znepokojen tím, že mezi regionálními mocnostmi panují v poslední době napjaté vztahy; žádá, aby byla plně respektována územní celistvost a svrchovanost Iráku a aby na jeho území nebyly prováděny žádné vojenské operace bez souhlasu irácké vlády; zdůrazňuje, že v zájmu bezpečnějšího Blízkého východu je důležité podporovat dialog Iráku s dalšími zeměmi v tomto regionu;

4.  připomíná, že irácké orgány musejí podniknout konkrétní kroky na ochranu civilistů během vojenské operace, mimo jiné účinně velet milicím a mít nad nimi kontrolu, a přijmout veškerá možná preventivní opatření, aby během útoku nedošlo ke ztrátám na životech civilistů a k porušování lidských práv; zdůrazňuje, že ozbrojené síly přítomné v terénu se musejí během svých operací řídit mezinárodním humanitárním právem i mezinárodním právem v oblasti lidských práv;

5.  vyjadřuje podporu Irácké republice a jejím občanům při uznání politicky, sociálně a hospodářsky dlouhodobě životaschopné provincie v oblasti Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru v souladu se zákonným požadavkem jejich původních obyvatel na přiznání regionální autonomie;

6.  zdůrazňuje, že irácká vláda by si měla jako politickou prioritu stanovit, že vysídleným domorodým obyvatelům Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru – z nichž je mnoho vnitřně vysídleno v Iráku – zaručí s podporou EU, včetně jejích členských států, a mezinárodního společenství právo na návrat do jejich původní vlasti; zdůrazňuje, že těmto lidem by měla být s podporou irácké vlády a kurdské regionální vlády v plném rozsahu znovu přiznána jejich základní lidská práva, včetně majetkových práv, která by měla být nadřazena veškerým nárokům na majetková práva ze strany jiných osob;

7.  zdůrazňuje, že původní komunity obyvatel Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru – křesťané (Chaldejci/Syrijci/Asyřané), jezídi, Turkmeni a další – mají právo na bezpečí, bezpečnost a regionální autonomii v rámci federální struktury Irácké republiky;

8.  důrazně odsuzuje přetrvávající násilí a masové popravy, jichž se v Iráku dopouští ISIS/Dá’iš; vyjadřuje hluboké znepokojení nad neustálými zprávami o tom, že ISIS/Dá’iš využívá při probíhající vojenské operaci na osvobození severního Iráku děti, starší osoby, ženy a zranitelné osoby jako lidské štíty;

9.  bere na vědomí naléhavé varování koordinátora humanitární pomoci OSN, že není k dispozici dost finančních prostředků pro případ humanitární katastrofy nevídaných rozměrů, kterou může útok na Mosul způsobit; vítá angažovanost EU v Iráku, zejména její dřívější humanitární pomoc a pomoc při likvidaci improvizovaných výbušných zařízení, která bude mít zásadní význam pro to, aby se mohli uprchlíci a vnitřní vysídlenci urychleně vrátit do svých domovů; naléhavě však vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzívnily úsilí o stabilizaci situace v osvobozených oblastech;

10.  naléhavě vyzývá iráckou vládu a její mezinárodní partnery, aby si jako prioritu vytyčili mírové řešení otázek týkající se zpochybňovaných vnitřních hranic Irácké republiky;

11.  vyzývá všechny strany konfliktu, aby se v průběhu bojů i po jejich skončení řídily mezinárodním humanitárním právem a aby v rámci tohoto konfliktu dodržovaly zásadu proporcionality, rozlišování a opatrnosti; naléhavě vyzývá všechny strany konfliktu, aby otevřely humanitární koridory, které by umožnily civilnímu obyvatelstvu utéct před konfliktem, dále aby zabránily tomu, aby civilisté zůstali v Mosulu uvězněni a byli používáni ze strany ISIS/Dá’iš jako lidské štíty, aby jim umožnily dostat se do bezpečí a zajistily humanitární pomoc a aby v souladu se státními a mezinárodními normami zaručily humanitární pomoc a ochranu civilnímu obyvatelstvu při kontrole bezpečnostní situace, zejména aby bylo zajištěno, aby nedocházelo k rozdělování rodin a k ohrožení dětí a aby byl vytvořen kontrolní mechanismus OSN uplatňovaný třetími stranami; vyzývá zejména k přijetí všech nezbytných preventivních opatření, aby byla zajištěna ochrana dětí a jejich rodin před bombardováním a aby byly minimalizovány oběti a zajištěna ochrana civilní infrastruktury, především škol a nemocnic;

12.  naléhavě žádá všechny aktéry bojující s ISIS/Dá’iš v Irácké republice, aby navázali trvalou dlouhodobou politickou spolupráci a dialog se všemi stranami, který by se měl stát základem Iráku bez radikálních a extremistických hnutí; vyzývá EU a její členské státy, celosvětovou koalici proti ISIS, mezinárodní společenství a mezinárodní aktéry, aby s vládou a regionálními samosprávami Irácké republiky spolupracovali na trvalém vyřešení bezpečnostní situace v oblasti Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru;

13.  vyzývá Evropskou unii, OSN a celé mezinárodní společenství, aby ve spolupráci s vládou a regionálními samosprávami Irácké republiky dohlížely na reintegraci všech vysídlených Iráčanů a etnických a náboženských menšin;

14.  vyzývá ESVČ, členské státy a mezinárodní společenství, aby poskytly praktickou a diplomatickou podporu při vytváření trvalé inkluzivní struktury v tomto regionu po ukončení konfliktu, se zvláštním odkazem na možnost vytvoření autonomní provincie, která by zahrnovala Ninivskou pláň, Sindžár a Tal Afar a kterou by politicky zastupovali původní obyvatelé tohoto regionu; znovu poukazuje na to, že je důležité zapojit do koordinované humanitární činnosti, zejména pro vysídlené etnické a náboženské menšiny, náboženské humanitární organizace;

15.  vybízí EU, členské státy a mezinárodní společenství, aby irácké vládě nabídly odbornou pomoc při uplatňování rozhodnutí vytvořit v souladu s rozhodnutím vlády ze dne 21. ledna 2014 provincii Ninivská pláň i při další decentralizaci mj. na základě vytvoření provincie Tal Afar a Sindžár a při podpoře nových provinčních orgánů, tak aby mohly dosáhnout svého plného potenciálu;

16.  vyzývá ESVČ, aby po osvobození nabídla své kvalitní služby při jednáních s regionální vládou Kurdistánu a iráckou vládou s cílem zajistit, aby etnickým menšinám v regionu, zejména křesťanům (Chaldejcům, Syrijcům a Asyřanům) a jezídům, Turkmenům, Šabakům a Kakájům, byla přiznána jejich legitimní práva a aby byly začleněny do nové správní struktury, aby se zabránilo vzplanutí nových konfliktů;

17.  vyzývá členské státy EU, aby ve spolupráci s iráckou vládou přidaly místní bezpečnostní složky na seznam sil, kterým se smí dostávat pomoci; domnívá se, že místní bezpečnostní složky by měly zahrnovat lokální síly, které se zasazují v oblasti Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru i v jiných oblastech o ochranu etnických a náboženských menšin, které silně ohrožuje džihadismus-salafismus;

18.  připomíná, že záchrana životů civilního obyvatelstva a dodržování mezinárodního humanitárního práva představuje politický základ usmíření a rozvoje a jedinou cestu, jak zvítězit nad nenávistí a rozdělením společnosti, a že je nezbytné přestat podněcovat další napětí mezi jednotlivými společenstvími a položit základ stabilního a prosperujícího Iráku;

19.  naléhavě vyzývá vojenskou koalici pod vedením Iráku, aby přijala veškerá nezbytná opatření na zachování důkazů o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, kterých se dopouští ISIS/Dá’iš, aby jej bylo možné pohnat k zodpovědnosti;

20.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné rychle a účinně zajistit bezpečnost vytvořením skutečně bezpečných tras, kde by bylo možné poskytovat trvalou ochranu, mj. na základě odminování území a obnovení právního státu a poskytování základních služeb v osvobozených oblastech, např. zdravotních služeb, elektřiny a vzdělání; varuje před tím, že pokud se nepodaří zajistit nezbytné služby a bezpečnost, uplatňovat dlouhodobou strategii boje proti hlavním příčinám nespokojenosti a zajistit sociální soudržnost, může to vést k tomu, že se na scéně znovu objeví extremistické síly; vyzývá proto k většímu propojení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, aby byl zajištěn přechod od poskytování humanitární pomoci ke stabilizaci, zajištění odolnosti a rozvoje Iráku;

21.  zdůrazňuje význam Mosulu pro celý Irák a vyzývá k tomu, aby byly v nové správě Mosulu zastoupeny menšiny; zdůrazňuje legitimní právo etnických a náboženských menšin na politickou účast a na znovuzískání svých majetkových práv; vyzývá k mírovému soužití a dodržování veškerých práv nejrůznějších etnických a náboženských menšin, které byly v daném regionu tradičně silně zastoupeny a žily mírumilovně vedle sebe – zejména jezídové v Sindžárských horách, Chaldejci, Syrijci a Asyřani na Ninivské pláni a Turkmeni v Tel Afaru a v určitých oblastech provincie Kirkúk; dále požaduje přijetí opatření, která by zaručovala bezpečný návrat uprchlíků, kteří museli opustit své domovy;

22.  naléhavě vyzývá iráckou vládu, aby za podpory EU a jejích členských států poskytla prostředky k odminování území, která byla dříve pod nadvládou organizace ISIS/Dá’iš, a aby spolupracovala s místními radami zastupujícími menšiny, a zajistila tak funkční koordinaci a vyhnula se průtahům, které by bránily návratu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob;

23.  zdůrazňuje, že i po osvobození Mosulu bude nutné nadále bojovat proti šíření islamisticko-džihadistické ideologie v regionu i mimo něj, včetně salafistického džihadismu, který slouží k teologickému a politickému podněcování zločinů ISIS/Dá’iš; vyzývá členské státy EU, aby se zasadily o předání případů genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se v Iráku, Sýrii, Libyi i jinde dopouští ISIS/Dá’iš, Mezinárodnímu trestnímu soudu;

24.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a zákonodárnému sboru Iráku, regionální vládě Kurdistánu a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0171.
(2) Úř. věst. C 234, 28.6.2016, s. 25.
(3) Úř. věst. C 310, 25.8.2016, s. 35.
(4) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 113.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0051.


Situace novinářů v Turecku
PDF 327kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku (2016/2935(RSP))
P8_TA(2016)0423RC-B8-1162/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku: o nedávných případech zatčení novinářů a vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematickém nátlaku vyvíjeném na sdělovací prostředky(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015(2),

–  s ohledem na zprávu o Turecku za rok 2015, kterou vydala Komise dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0216),

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannese Hahna ze dne 16. července 2016 o situaci v Turecku,

–  s ohledem na závěry Rady o Turecku ze dne 18. července 2016,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna ze dne 21. července 2016 o vyhlášení výjimečného stavu v Turecku,

–  s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 9. září 2016,

–  s ohledem na skutečnost, že dodržování zásad právního státu, včetně svobody projevu, tvoří základ hodnot EU,

–  s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na doporučení uvedená ve stanovisku k článkům 216, 299, 301 a 314 tureckého trestního zákoníku, které přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání (v Benátkách, 11. a 12. března 2016),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 15. července 2016 došlo v Turecku k pokusu o státní převrat, při němž bylo více než 250 osob zabito a více než 2 100 osob zraněno;

B.  vzhledem k tomu, že obhajoba demokracie a tedy i naprosté odhodlání k dodržování lidských práv a zákonnosti jsou důležité, jako je v tomto ohledu důležitá spolupráce mezi EU, Radou Evropy a Tureckem; vzhledem k tomu, že Turecko je pro Evropskou unii klíčovým partnerem;

C.  vzhledem k tomu, že podle informací Evropské federace novinářů a tureckého sdružení novinářů zatkla turecká policie po pokusu o státní převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016, nejméně 99 novinářů a spisovatelů, přičemž proti většině z nich dosud nebyla vznesena obvinění, a počet pracovníků sdělovacích prostředků zadržených na základě obvinění, o nichž panuje přesvědčení, že souvisejí s výkonem jejich práva na svobodu projevu, tak ke dni 20. října 2016 dosáhl přinejmenším 130; vzhledem k tomu, že 64 z těchto novinářů zatčených po 15. červenci 2016 bylo propuštěno; vzhledem k tomu, že zadržovaným novinářům je upíráno právo na obhájce a že jsou vězněni v nelidských podmínkách, je jim vyhrožováno a je s nimi špatně zacházeno; vzhledem k tomu, že šéfredaktoři uzavřeného deníku Özgür Gündem Bilir Kaya a Inan Kizilkaya byli ve vězení údajně mučeni;

D.  vzhledem k tomu, že omezení, jimž čelily sdělovací prostředky, a tlak vyvíjený na novináře, byly značné již před neúspěšným pokusem o převrat; vzhledem k tomu, že podle Výboru na ochranu novinářů ukončily turecké orgány po pokusu o převrat činnost více než stovky provozovatelů vysílání, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem, takže více než 2 300 novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků přišlo o práci; vzhledem k tomu, že nejméně 330 novinářům byla odebrána novinářská akreditace;

E.  vzhledem k tomu, že mezi zadržené novináře patří například známý romanopisec Asli Erdogan, který byl rovněž členem poradního orgánu a fejetonistou kurdského deníku Özgür Gündem, jehož vydávání je v současnosti zastaveno, dále akademický pracovník a fejetonista Mehmet Altan a jeho bratr Ahmet Altan, což je spisovatel a bývalý vydavatel týdeníku Taraf;

F.  vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch byla řada z těchto právních opatření přijata bez jakéhokoliv důkazu o účasti těchto obviněných na neúspěšném pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že musí být zajištěno právo na spravedlivý proces a že způsob, jakým justice postupuje v případech spojených se sdělovacími prostředky, je známkou toho, že jí chybí nestrannost a nezávislost;

1.  důrazně odsuzuje pokus o státní převrat v Turecku, k němuž došlo dne 15. července 2016; podporuje legitimní orgány Turecka; vyslovuje politování nad vysokým počtem obětí; vyjadřuje solidaritu s oběťmi a jejich rodinami;

2.  uznává, že je právem a odpovědností turecké vlády reagovat na pokus o státní převrat; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat nemůže turecká vláda využívat jako výmluvu, když nepřiměřenými a nezákonnými kroky a opatřeními stupňuje potlačování legitimní a nenásilné opozice a brání novinářům a sdělovacím prostředkům v pokojném uplatňování svobody projevu;

3.  vyzývá turecké orgány, aby propustily novináře a pracovníky sdělovacích prostředků zadržované bez přesvědčivého důkazu o jejich trestné činnosti, včetně známých novinářů, jakými jsou Nazli Ilicak, Sahin Alpay, Asli Erdogan, Murat Aksoy, Ahmet Altan a Mehmet Altan; zdůrazňuje, že novináři by neměli být zadržováni na základě obsahu jejich novinářské práce nebo údajné příslušnosti k určité straně či skupině, a to ani v případech, kdy jsou proti nim vznesena obvinění, a podtrhuje nutnost zajistit, aby zadržování osob ve vazbě bylo výjimkou;

4.  připomíná, že svobodný a pluralistický tisk je základním prvkem demokracie, stejně jako řádná soudní řízení, presumpce neviny a nezávislost soudnictví; připomíná tureckým orgánům, že v přístupu ke sdělovacím prostředkům a novinářům musí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti;

5.  vyslovuje politování nad uplatňováním mimořádných opatření také k zastrašování rodinných příslušníků novinářů, kteří uprchli do zahraničí nebo se skrývají, a to mimo jiné tak, že jsou jim odebrány cestovní pasy nebo jsou zadržováni místo obviněných osob;

6.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad uzavřením více než 150 sdělovacích prostředků; vyzývá k opětovnému otevření těchto sdělovacích prostředků, obnovení jejich nezávislosti a náležitému opětovnému přijetí jejich propuštěných zaměstnanců; vyzývá turecké orgány, aby ukončily zneužívání ustanovení trestního zákoníku ke jmenování správních orgánů v soukromých mediálních organizacích a aby upustily od zásahů do nezávislých zpravodajských organizací, například do redakčních rozhodnutí a propouštění novinářů a redaktorů, a od nátlaku na kritický tisk a novináře a od jejich zastrašování; odsuzuje pokusy tureckých orgánů o zastrašování a vyhošťování zahraničních korespondentů;

7.  vyzývá tureckou vládu, aby zúžila rozsah mimořádných opatření tak, aby již nemohla být zneužívána k omezování svobody projevu; zdůrazňuje, že vyšetřování údajné účasti na pokusu o převrat by měla probíhat v souladu se zásadou spravedlivého řízení, nestranně a na základě přesvědčivých důkazů a nikoli formou stanovení viny na základě asociace, což může vést ke kolektivním trestům;

8.  zdůrazňuje, že Turecko čelí skutečné hrozbě terorismu; opakuje nicméně, že široce definované turecké právní předpisy pro boj proti terorismu by neměly být využívány k trestání novinářů za to, že uplatňují své právo na svobodu projevu; vyzývá k urychlenému provedení doporučení Benátské komise z března 2016 a k revizi protiteroristických právních předpisů;

9.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby i nadále pečlivě monitorovaly praktické důsledky výjimečného stavu a zajistily sledování všech soudních řízení s novináři;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.

(1) Úř. věst. C 300, 18.8.2016, s. 45.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0133.


Jaderná bezpečnost a nešíření jaderných zbraní
PDF 355kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o jaderné bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní (2016/2936(RSP))
P8_TA(2016)0424RC-B8-1122/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o doporučeních hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ohledně vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní(2),

–  s ohledem na semináře EU o nešíření zbraní a odzbrojování a na pravidelné schůze Konsorcia EU pro nešíření,

–  s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

–  s ohledem na skutečnost, že na hodnotící konferenci stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2015 se nepodařilo dosáhnout shody o výsledném dokumentu,

–  s ohledem na závěry Rady týkající se 9. hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (8079/15),

–  s ohledem na dokumenty přijaté na jaře roku 2016 na Washingtonském summitu o jaderné bezpečnosti,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2310 (2016) o 20. výročí Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek,

–  s ohledem na Tbiliskou deklaraci z roku 2016, kterou na základě konsensu přijalo Parlamentní shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 66/61 ze dne 13. prosince 2011 o vytvoření zóny bez jaderných zbraní v oblasti Blízkého východu,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/422/SZBP ze dne 23. července 2012 na podporu procesu vedoucího k vytvoření zóny bez jaderných zbraní a všech dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě(3),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 70/33 ze dne 7. prosince 2015 o pokračování v úsilí o mnohostranné jaderné odzbrojování a na zprávu otevřené pracovní skupiny (OEWG) určenou Valnému shromáždění OSN, která byla přijata dne 19. srpna 2016 (A/71/371),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že celosvětové bezpečnostní prostředí, zejména bezpečnostní prostředí v EU, se významně zhoršilo, je čím dál nestabilnější, nejistější a méně předvídatelné; podotýká, že existují hrozby konvenční, nekonvenční i hybridní, pocházející od státních i nestátních regionálních a globálních subjektů;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní mír, bezpečnost a stabilitu vážným způsobem ohrožuje vývoj situace v různých částech světa, včetně zhoršování vztahů mezi státy s jadernými zbraněmi, jako jsou Spojené státy a Ruská federace, Indie a Pákistán, včetně dalšího zvyšování jaderných kapacit Severní Koreje;

C.  vzhledem k tomu, že díky účinnému uplatňování zákazu a povinností obsažených v Úmluvě o zákazu biologických a toxinových zbraní z roku 1972 a Úmluvě o chemických zbraních se omezuje a postupně zastavuje šíření biologických a chemických zbraní hromadného ničení; vzhledem k tomu, že šíření jaderných zbraní hromadného ničení a jejich nosičů je však i nadále jedním z nejzávažnějších problémů celosvětového společenství;

D.  vzhledem k tomu, že v lednu 2016 devět států – Spojené státy, Rusko, Spojené království, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Izrael a Korejská lidově demokratická republika – vlastnilo celkem asi 15 395 jaderných zbraní, zatímco v roce 2015 to bylo 15 850;

E.  vzhledem k tomu, že prvořadý význam má snaha zabránit tomu, aby jaderné zbraně získali či použili teroristé nebo další země, úsilí o snížení snižovat a likvidaci veškerého jaderného arzenálu a směřování ke světu bez jaderných zbraní;

F.  vzhledem k tomu, že v některých oblastech světa již existuje řada smluv o zónách bez jaderných zbraní, konkrétně v Latinské Americe a Karibiku, jižním Pacifiku, jihovýchodní Asii, Africe a Střední Asii;

G.  vzhledem k tomu, že hodnotící konference stran NPT konaná v roce 2010 znovu zaměřila pozornost na humanitární dopad jaderných zbraní, na nějž upozorňovaly vlády Norska, Mexika a Rakouska na několika konferencích o humanitárním dopadu jaderných zbraní a v příslušných zprávách, a poukázala rovněž na mezinárodní humanitární závazek iniciovaný Rakouskem, který byl přijat na hodnotící konferenci stran NPT konané v roce 2015, kde jej podpořilo 127 členských států OSN;

H.  vzhledem k tomu, že je třeba dále posilovat hlavní cíle týkající se nešíření zbraní a odzbrojování v rámci tří pilířů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, konkrétně nešíření zbraní, odzbrojování a spolupráce v oblasti mírového využití jaderné energie; vzhledem k tomu, že jaderné mocnosti, které podepsaly Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, modernizují a rozšiřují svůj arzenál jaderných zbraní a odkládají opatření, jejichž cílem je snížit nebo zcela zlikvidovat jaderný arzenál a omezit uplatňování vojenské doktríny jaderného odstrašování;

I.  vzhledem k tomu, že na summitech o jaderné bezpečnosti, které byly pořádány jako doplňující proces mimo rámec Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, bylo dosaženo formálního pokroku v zabezpečení štěpných materiálů pro civilní účely; tyto summity přispěly k posílení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní tím, že zvýšily důvěryhodnost její části věnující se nešíření zbraní, avšak vzhledem k tomu, že Rusko v poslední době odmítá spolupracovat a že zhoršení jeho vztahů se Spojenými státy maří další úsilí o zabezpečení a omezení štěpných materiálů;

J.  vzhledem k tomu, že Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů je právně závazný mezinárodní nástroj v oblasti fyzické ochrany jaderného materiálu, kterým se zavádí opatření spojená s prevencí, odhalováním a stíhání trestných činů souvisejících s jaderným materiálem;

K.  vzhledem k tomu, že Rusko a Spojené státy i nadále uplatňují novou smlouvu START, jejíž platnost skončí v roce 2021, pokud ji obě strany neprodlouží; vzhledem k tomu, že prezident USA Barack Obama ve svém projevu předneseném v roce 2013 v Berlíně učinil významný návrh na snížení počtu jaderných hlavic, který poté zopakoval v roce 2016 ve Washingtonu; vzhledem k tomu, že Ruská federace neprojevuje stejnou ochotu zahájit jednání o krocích, které by navázaly na novou smlouvu START, a že zatím nebylo dosaženo žádné dohody o opatřeních v návaznosti na tuto smlouvu, jejichž cílem by bylo snižovat počet strategických i nestrategických jaderných zbraní v zájmu jejich úplné likvidace;

L.  vzhledem k tomu, že jaderné zkoušky i jiné jaderné výbuchy představují ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a narušují celosvětový režim jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní; vzhledem k tomu, že nejúčinnějším způsobem, jak zakázat jaderné zkoušky, je Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT); vzhledem k tomu, že v roce 2016 si připomínáme 20. výročí smlouvy CTBT, která byla otevřena k podpisu dne 24. září 1996;

M.  vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí se nepodařilo svolat konferenci o zřízení zóny bez jaderných zbraní i všech ostatních zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, která se na základě konsensu stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní dosaženého na hodnotící konferenci v roce 2010 měla uskutečnit do prosince 2012;

N.  vzhledem k tomu, že NATO se ve své Strategické koncepci z roku 2010 a Zprávě o politice v oblasti odstrašení a obrany (Deterrence and Defence Posture Review) z roku 2012 zavázalo vytvořit podmínky pro svět bez jaderných zbraní; vzhledem k tomu, že podle dohod NATO o sdílení jaderných zbraní a podle bilaterálních dohod NATO je v pěti členských státech nedisponujících jadernými zbraněmi (Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku a Turecku), stále rozmístěno asi 150 až 200 amerických gravitačních jaderných bomb krátkého dosahu, považovaných za taktické nebo substrategické jaderné zbraně, a vzhledem k tomu, že tyto zbraně jsou rozmístěny v souladu se současnou politikou NATO;

O.  vzhledem k tomu, že bezpečnost a zabezpečení amerických jaderných zbraní rozmístěných v Turecku jsou v důsledku ozbrojeného konfliktu v Sýrii, který se odehrává v blízkosti letecké základny Incirlik, a v důsledku událostí na letecké základně Incirlik a v jejím okolí v průběhu a po skončení neúspěšného převratu z 15. července 2016 předmětem větší pozornosti;

P.  vzhledem k tomu, že dne 5. prosince 2015 jsme si připomněli 20. výročí podpisu Budapešťského memoranda; vzhledem k tomu, že Ukrajina dodržuje všechna jeho ustanovení a v otázkách jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní zaujímá iniciativní postoje, kdežto Ruská federace porušila jeho ustanovení tím, že obsadila část ukrajinského území (Krym) a zahájila ozbrojenou agresi na východě Ukrajiny; vzhledem k tomu, že tím vznikl nebezpečný precedens, neboť stát, jenž Ukrajině zaručil bezpečnost v reakci na její rozhodnutí přistoupit ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní jako země bez jaderných zbraní, porušil ukrajinskou svrchovanost a územní celistvost, a pokud jde o nástroj negativních bezpečnostních záruk poskytovaných státem vlastnící jaderné zbraně, ohrozil jeho důvěryhodnost a obecně jej závažným způsobem poškodil, a stejně tak zpochybnil Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a možnost pokročení v otázce globálního jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní na základě mezinárodního práva a mnohostranných smluv; je hluboce znepokojen výhrůžnými prohlášeními vysoce postavených ruských představitelů, že Rusko má právo na Krymu rozmístit a uchovávat jaderné zbraně, což by mělo celosvětové důsledky; vyjadřuje znepokojení nad novou ruskou vojenskou doktrínou z prosince 2014, která dovoluje použití jaderných zbraní proti státu, který takové zbraně nemá;

Q.  vzhledem k tomu, že Rusko rozmisťuje v Kaliningradské oblasti rakety krátkého doletu Iskander a provádí cvičení a přelety s použitím systémů schopných využívat jaderných zbraní, a vzhledem k tomu, že prohlášení vedoucích ruských představitelů o důležitosti jaderného odstrašování a rozhodnutí Ruska pozastavit provádění Dohody o nakládání s plutoniem a jeho likvidaci, kterou uzavřelo se Spojenými státy v roce 2000, zvyšuje obavy z toho, že se Rusko stále více spoléhá na jaderné zbraně;

R.  vzhledem k tomu, že EU hraje důležitou úlohu jakožto účastník společného komplexního akčního plánu, který byl vyjednán s Íránem, a důležitou úlohu sehrává rovněž jako plnohodnotný člen společné komise dohlížející na plnění této dohody;

S.  vzhledem k tomu, že KLDR dne 9. září 2016 provedla svou pátou jadernou zkoušku, a to pouze několik měsíců po zkoušce ze dne 6. ledna 2016; vzhledem k tomu, že tato zkouška, kterou KLDR označila za „úspěšnou zkoušku vodíkové bomby“, je jednoznačně v rozporu s mezinárodními závazky KLDR plynoucími z rezolucí Rady bezpečnosti OSN a z deklarace mezi Jižní a Severní Koreou o denuklerizaci z roku 1992, v níž je uvedeno, že žádná z obou částí Korejského poloostrova nebude vyvíjet ani držet žádné jaderné zbraně; vzhledem k tomu, že šíření jakýchkoli zbraní hromadného ničení, obzvláště jaderných zbraní a jejich nosičů, ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost; vzhledem k tomu, že KLDR v roce 2003 vypověděla Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, od roku 2006 provádí jaderné zkoušky a v roce 2009 oficiálně oznámila, že vyvinula jadernou zbraň za účelem odstrašení, což znamená, že se zvýšila hrozba, kterou KLDR představuje pro okolní země v severovýchodní Asii a pro regionální i mezinárodní mír a bezpečnost;

T.  vzhledem k tomu, že evropská bezpečnostní strategie z roku 2003 označila šíření zbraní hromadného ničení a hrozbu závodů ve vyzbrojování zbraněmi hromadného ničení za potenciálně největší hrozbu pro naši bezpečnost a že EU usiluje o všeobecné dodržování mnohostranných smluvních režimů a posilování smluv a jejich ustanovení o ověřování; vzhledem k tomu, že globální strategie EU z roku 2016 se o zbraních hromadného ničení, nešíření jaderných zbraní ani o kontrolu zbraní nezmiňuje;

U.  vzhledem k tomu, že již během příprav na hodnotící konferenci stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2015 se Evropské unii bohužel nepodařilo dosáhnout společného postoje ve věci jaderného odzbrojení a poprvé uznala, že ohledně důsledků jaderných zbraní panují „rozdílné názory“; vzhledem k tomu, že na konferenci se kvůli různosti názorů na regionální úsilí o vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě nepodařilo přijmout výsledný dokument;

V.  vzhledem k tomu, že EU se zavázala využívat všechny přiměřené nástroje k předcházení, odrazování, zastavení a pokud možno zrušení programů šíření zbraní, které jsou zdrojem obav na celosvětové úrovni, jak je jasně vyjádřeno ve strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou dne 12. prosince 2003 přijala Evropská rada, a vzhledem k tomu, že EU zajistila prohloubení spolupráce evropských výzkumných center v oblasti nešíření jaderných zbraní coby součásti Konsorcia EU pro nešíření;

W.  vzhledem k tomu, že je důležité podporovat a posilovat zapojení občanské společnosti do tohoto mezinárodního procesu transparentním způsobem;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršením bezpečnostní situace v okolí Evropské unie a za hranicemi jejích sousedů, což by mohlo vést k tomu, že jaderné zbraně začnou znovu aktivně používat k odstrašujícím účelům a jaderné zbraně budou šířeny mezi státy i nestátními subjekty, a lituje též toho, že nejsou prováděna účinná opatření vedoucí k odzbrojení a nešíření jaderných zbraní;

2.  vyzývá všechny státy disponující jadernými zbraněmi, aby přijaly konkrétní prozatímní opatření ke snížení rizika výbuchů jaderných zbraní, včetně omezení operačního statusu jaderných zbraní a jejich přesunutí z místa rozmístění do místa uskladnění, poklesu významu jaderných zbraní ve vojenských doktrínách a rychlého snížení počtu jaderných zbraní všech typů;

3.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad potenciálním porušováním Smlouvy o jaderných silách středního dosahu (INF);

4.  je hluboce znepokojen zvýšenou jadernou hrozbou vyplývající z postoje Ruska, který má důsledky pro bezpečnost, stabilitu a předvídatelnost na celosvětové úrovni, a zhoršujícími se vztahy s NATO, včetně potenciálního porušování dohody o jaderných zbraních se střední délkou doletu, i prohlášeními naznačujícími jak větší připravenost použít jaderné zbraně, tak i úvahy o případném rozmístění jaderných zbraní na dalších územích v Evropě; upozorňuje na ruská vojenská cvičení, při nichž je simulováno nasazení jaderných zbraní proti Polsku, a vyjadřuje hluboké znepokojení nad rozmístěním raketových systémů Iskander, které mohou nést jaderné hlavice, v Kaliningradské oblasti, jež sousedí s členskými státy EU Polskem a Litvou; připomíná, že Mezinárodní soudní dvůr ve svém poradním stanovisku z roku 1996 konstatoval, že se zřetelem na současný stav mezinárodního práva nemohl „dospět k definitivnímu závěru o legalitě nebo protiprávnosti použití jaderných zbraní státem v krajních podmínkách sebeobrany“;

5.  vyjadřuje svou podporu summitu o jaderné bezpečnosti z roku 2016, přičemž uznává, že nelegální obchod s jadernými materiály a jejich používání představují bezprostřední a vážnou hrozbu pro celosvětovou bezpečnost, a s nadějí očekává, že bude zajištěna plná dohledatelnost a fyzické zabezpečení všech materiálů spojených s výrobou zbraní;

6.  vítá dokončení činnosti otevřené pracovní skupiny OSN, která dosáhla pokroku ve vícestranných vyjednáváních o jaderném odzbrojení podle rezoluce Valného shromáždění OSN 70/33; vítá doporučení Valného shromáždění OSN obsažené v závěrečné zprávě otevřené pracovní skupiny (A/71/371) – jež bylo za široké podpory přijato dne 19. srpna 2016 – aby se v roce 2017 svolala konference s možností účasti všem států, na které se bude jednat o právně závazném nástroji vedoucím k zákazu a úplnému odstranění jaderných zbraní; uznává, že tímto se posílí cíle a závazky související s nešířením zbraní a odzbrojením obsažené ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a napomůže se k vytvoření podmínek pro celosvětovou bezpečnost a pro svět bez jaderných zbraní;

7.  vybízí členské státy EU, aby svolání takové konference v roce 2017 podpořily a aby se konstruktivně zúčastnily souvisejících jednání, a vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Federicu Mogheriniovou a Evropskou službu pro vnější činnost, aby k jednáním této konference konstruktivně přispěly;

8.  připomíná 20. výročí Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, která byla otevřena k podpisu dne 24. září 1996, a zdůrazňuje, že všeobecná, mezinárodně a účinně ověřitelná smlouva o zákazu jaderných zkoušek je nejefektivnějším způsobem, jak zamezit jaderné testy a jiné jaderné výbuchy;

9.  naléhavě vyzývá zbylé státy uvedené v příloze II Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, jejichž ratifikace je nutná pro to, aby tato smlouva vstoupila v platnost, aby si znovu uvědomily naléhavost situace a smlouvu podepsaly a ratifikovaly, čímž tento zásadní mezinárodní nástroj nabude bez dalších prodlev plného právního účinku; vítá v této souvislosti přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2310 (2016);

10.  oceňuje výrazný pokrok, jehož dosáhla Přípravná komise pro Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek tím, že dokončila a spustila účinný Mezinárodní monitorovací systém, který i přesto, že smlouva dosud nevstoupila v platnost, přispívá k regionální stabilitě coby významné opatření k budování důvěry, posiluje nešíření jaderných zbraní a odzbrojení a státům přináší další výhody z hlediska vědeckého a civilního využití; je přesvědčen, že pokud jde o další provoz monitorovacího systému, bude se Přípravná komise pro Organizaci Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek i nadále opírat o finanční příspěvky jednotlivých států;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli doufal v opak, jaderné zbraně opět figurují ve strategickém plánování států vyzbrojených těmito zbraněmi; vyzývá k prohloubení dialogu se všemi státy vyzbrojenými jadernými zbraněmi s cílem provádět společný program postupného snižování počtu jaderných hlavic; podporuje zejména kroky USA a Ruska k omezení rozmístěných jaderných zbraní v rámci nové smlouvy START;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že od vstupu nové smlouvy START v platnost v roce 2011 neprobíhají další jednání o snížení rozmístěných i nerozmístěných jaderných hlavic, které je naléhavě nutné, ani nejsou přijímána opatření ke snížení a odstranění jaderných zbraní krátkého doletu a taktických zbraní označovaných jako substrategické nebo nestrategické jaderné zbraně, na nichž se Spojené státy a Rusko dohodly již dříve;

13.  uznává, že vzájemné a současné stažení jaderných hlavic (raket krátkého doletu, taktických a vybraných substrategických jaderných zbraní) z evropského území by mohlo přispět k vytvoření podmínek pro vybudování dalších zón bez jaderných zbraní, a tím i ke splnění závazků v oblasti nešíření zbraní a odzbrojení podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, přičemž by zároveň vznikl precedens k dalšímu jadernému odzbrojování;

14.  oceňuje vytvoření bezjaderných zón jako pozitivní krok k vybudování světa bez jaderných zbraní; zastává v tomto ohledu názor, že bezjaderná zóna na Blízkém východě, vytvořená na základě svobodně uzavřené dohody, by měla zásadní význam pro dosažení trvalého a všeobecného míru v této oblasti; v této souvislosti vyjadřuje hluboké zklamání nad tím, že se v roce 2012 nepodařilo uspořádat konferenci, na níž se dohodly strany Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a na které se mělo jednat o vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě;

15.  podporuje další úsilí o posílení mandátu Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), včetně zobecnění dodatkových protokolů k dohodám o bezpečnostních zárukách MAAE, a další kroky, jejichž účelem je vyvinout opatření k budování důvěry; snaží se zajistit vyčlenění dostatečných zdrojů pro tuto organizaci, aby mohla plnit svůj důležitý mandát, kterým je zajišťování bezpečnosti jaderných činností; vyzývá k tomu, aby se na nadcházejícím zasedání přípravného výboru Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které se bude konat v roce 2017, a na Konferenci na vysoké úrovni o jaderném odzbrojení, která proběhne v roce 2018, dosáhlo pokroku;

16.  vítá dohodu skupiny P5+1 a Íránu o íránském jaderném programu a vybízí k další ve spolupráci mezi těmito stranami, která by vedla k úplnému provedení společného komplexního akčního plánu; domnívá se, že tento plán, označovaný jako „dohoda o íránském jaderném programu“, byl velkým úspěchem mnohostranné diplomacie a zvláště evropské diplomacie a neměl by vést pouze k podstatnému zlepšení vztahů mezi EU a Íránem, ale také přispět ke zvýšení stability v celém regionu; má za to, že za důsledné uplatňování celé této dohody jsou nyní odpovědné všechny strany; vítá vytvoření společné komise složené ze zástupců Íránu a skupiny E3 / EU+3 (Čína, Francie, Německo, Ruská federace, Spojené království a Spojené státy) a za účasti vysoké představitelky/místopředsedkyně Komise; plně podporuje místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku v její roli koordinátorky smíšené komise zřízené v rámci společného komplexního akčního plánu a domnívá se, že důsledné a plnohodnotné uplatňování tohoto akčního plánu je i nadále nadmíru důležité;

17.  odsuzuje poslední jaderné testy, které provedla Korejská lidově demokratická republika (KLDR), a také skutečnost, že tato země odmítla několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN včetně zatím poslední rezoluce ze dne 2. března 2016 (2070); důrazně vyzývá KLDR, aby upustila od dalších provokací a zcela ukončila svůj program vývoje jaderných zbraní a balistických střel, a to způsobem, který bude nevratný a ověřitelný, aby ukončila veškeré s ním spojené činnosti a neprodleně začala plnit všechny své mezinárodní závazky, včetně rezolucí Rady bezpečnosti OSN a rady guvernérů MAAE a ostatních mezinárodních norem v oblasti odzbrojení a nešíření jaderných zbraní, a aby se vrátila k jednacímu stolu; vyzývá KLDR, aby bezodkladně podepsala a ratifikovala Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek; potvrzuje, že si přeje, aby otázka jaderných zbraní KLDR byla vyřešena diplomatickou a politickou cestou a vyslovuje se pro obnovení šestistranných rozhovorů; naléhavě vybízí Čínu, aby na KLDR vyvíjela silnější tlak;

18.  vítá začlenění doložek o nešíření zbraní hromadného ničení do dohod uzavíraných mezi EU a třetími zeměmi a do akčních plánů; poukazuje na to, že je nutné, aby tato opatření realizovaly všechny partnerské státy EU bez výjimky;

19.  vítá předložení globální strategie EU a naléhavě vyzývá ESVČ, aby to s přihlédnutím k otázkám a problémům popsaným výše a s cílem dosáhnout toho, aby se EU stala hnací silou v posilování a rozvíjení mnohostranných jednání o jaderném odzbrojení a nešíření jaderných zbraní, aktualizovala a rozvinula strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení přijatou v roce 2003 a nové pokyny pro činnost z roku 2009;

20.  vítá, že se do těchto otázek pravidelně zapojuje Konsorcium EU pro nešíření i další organizace občanské společnosti a výzkumná centra, a vyzývá Konsorcium EU pro nešíření, v jehož čele stojí hlavní poradce EU a zvláštní vyslanec pro nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, aby rozšířilo program své činnosti a zabývalo se i otázkami odzbrojení;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení členským státům, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, vysokému komisaři OSN pro otázky odzbrojení, Organizaci smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, generálnímu řediteli MAAE a parlamentům pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN.

(1) Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 97.
(2) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 77.
(3) Úř. věst. L 196, 24.7.2012, s. 67.


Evropská dobrovolná služba
PDF 336kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o Evropské dobrovolné službě a podpoře dobrovolnictví v Evropě (2016/2872(RSP))
P8_TA(2016)0425RC-B8-1126/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 27. listopadu 2009 o Evropském roku dobrovolných činností na podporu aktivního občanství (2011)(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Sdělení o politikách EU a dobrovolnictví: uznání a propagace přeshraničních dobrovolných činností v EU“ (COM(2011)0568),

–  s ohledem na politický program pro dobrovolnictví v Evropě, který vypracovala Aliance pro Evropský rok dobrovolnictví 2011,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o dobrovolnictví a dobrovolné činnosti v Evropě(3),

–  s ohledem na definici dobrovolné činnosti, kterou navrhla Mezinárodní organizace práce (MOP) ve své příručce pro měření dobrovolné činnosti (2011);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o uznání a propagaci přeshraničních dobrovolných činností v EU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2008 o úloze dobrovolné činnosti při posilování hospodářské a sociální soudržnosti(5),

–  s ohledem na Evropskou listinu práv a povinností dobrovolníků(6),

–  s ohledem na otázku o dobrovolnictví a evropské dobrovolné službě, položenou Komisi (O-000107/2016 – B8-1803/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  připomíná, že v roce 2016 Evropská dobrovolná služba (EDS) oslaví 20. výročí svého vzniku a že za těchto 20 let bylo podpořeno 100 000 dobrovolníků;

B.  zdůrazňuje, že Evropský rok dobrovolnictví 2011, který se těšil silné podpoře Evropského parlamentu, představoval zásadní politickou příležitost ke zviditelnění přínosu dobrovolnictví v Evropě a že nyní, o pět let později, by se měl Evropský parlament zamyslet nad pozitivním přínosem Evropského roku dobrovolnictví 2011 z hlediska vývoje politik a toho, jak je dobrovolnictví zakotveno v klíčových evropských programech, jako je Erasmus+ a jeho Evropská dobrovolná služba;

C.  vzhledem k tomu, že Evropský rok dobrovolné činnosti 2011 poskytl podnět a vhodný kontext ke vzniku či revizi mnoha vnitrostátních systémů a právních rámců dobrovolné činnosti v celé Evropě; avšak vzhledem k tomu, že EU dosud nemá koordinovanou politiku dobrovolné činnosti s jednotným kontaktním místem v evropských orgánech;

D.  vzhledem k tomu, že lidé vykonávají dobrovolnou činnost svobodně, z vlastního rozhodnutí a z vlastních důvodů, aniž by usilovali o finanční zisk; vzhledem k tomu, že ji lze tudíž definovat jako „cestu solidarity“ a že je i jedním ze způsobů řešení lidských, sociálních a ekologických potřeb a problémů;

E.   vzhledem k tomu, že dobrovolnictví je důležitým aspektem aktivního občanství, demokracie a osobního rozvoje, že se do něj konkrétně promítají takové evropské hodnoty, jako je solidarita a nediskriminace, a že dobrovolnictví rovněž přispívá k rozvoji participativní demokracie a k prosazování lidských práv uvnitř i vně EU;

F.  vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost má svou hodnotu a význam jako jeden z nejvýraznějších projevů solidarity, který přispívá k sociálnímu začlenění a usnadňuje jej, rozvíjí sociální kapitál a má transformativní účinek na společnost, a vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost přispívá jak k rozvoji živé občanské společnosti, která může přinášet kreativní a inovativní řešení společných problémů, tak k hospodářskému růstu, a jako taková si zasluhuje, aby byla specifickým a cíleným způsobem měřena z hlediska hospodářského i sociálního kapitálu;

G.  vzhledem k tomu, že klíčem k zapojení většího počtu evropských občanů do dobrovolnictví je prostředí zajišťující podporu a zaručující spravedlivé financování dobrovolnické infrastruktury, zejména organizací zahrnujících dobrovolníky, z něhož by měli prospěch samotní dobrovolníci a jež by podporovalo jejich činnost;

H.  vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost vyžaduje kombinaci podpůrných mechanismů a/nebo vhodných organizačních struktur, které vymezují práva a úkoly dobrovolníků a dobrovolné činnosti;

I.  vzhledem k tomu, že každý jednotlivec má právo na rovný přístup k nabídce dobrovolné činnosti a na ochranu proti diskriminaci jakéhokoli typu a měl by mít také právo na sladění své dobrovolné činnosti se soukromým a pracovním životem, aby měl při dobrovolné činnosti určitou míru flexibility;

J.  vzhledem k tomu, že uznání sociální a hospodářské hodnoty dobrovolnictví má zásadní význam jako podpora vhodných pobídek pro všechny zúčastněné strany, jež vedou ke zvýšení počtu, kvality a posílení účinku dobrovolnictví;

K.  vzhledem k soutěži o titul evropské hlavní město dobrovolnictví, která oceňuje města v Evropě za počiny v oblasti uznávání a podpory činnosti dobrovolníků v jejich oblasti;

L.  vzhledem k tomu, že nový program Erasmus+ stále nabízí příležitosti k financování a podpoře dobrovolnických projektů, zejména prostřednictvím programu EVS, a že GŘ ECHO zahájilo program Humanitární dobrovolníci EU, jehož smyslem je poskytovat praktickou podporu projektům humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že VFR EU 2014–2020 obsahuje určité prostředky na dobrovolnou činnost, která zůstala jednou z priorit zejména programu Evropa pro občany, jejž v současné době řídí GŘ HOME; vzhledem k tomu, že přístup dobrovolnických organizací k ostatním hlavním fondům EU, například k evropským strukturálním a investičním fondům, je však stále velmi omezený;

M.  vzhledem k tomu, že reakce EU na současnou uprchlickou krizi je vhodným příkladem, i viditelným symbolem, významu dobrovolníků a toho, jak ztělesňují evropské hodnoty, přispívají k odolnosti a jsou schopni nabídnout flexibilní a pragmatická řešení sdílených problémů;

1.  uznává, že dobrovolná činnost je projevem solidarity, svobody a odpovědnosti a přispívá k posílení aktivního občanství a k osobnímu lidskému rozvoji a že je nezbytným nástrojem pro sociální začlenění a soudržnost, jakož i odbornou přípravu, vzdělávání a mezikulturní dialog a významně přispívá k šíření evropských hodnot; zdůrazňuje, že dobrovolná činnost vykonávaná ve třetích zemích je rovněž oceňována jako strategický nástroj podporující vzájemné porozumění a mezikulturní vztahy;

2.  zdůrazňuje, že je důležité, aby evropský rámec pro dobrovolnou činnost, který určí práva a povinnosti a umožní mobilitu a uznávání dovedností; vybízí členské státy, které dosud nedefinovaly právní prostředí pro dobrovolníky, aby se řídily doporučeními obsaženými v politickém programu pro dobrovolnictví v Evropě a v Evropské listině práv a povinností dobrovolníků;

3.  vyzývá členské státy, aby zavedly konkrétní postupy validace v rámci doporučení Rady z roku 2012, a zajistily tak lepší porozumění a srovnatelnost dovedností a zkušeností; žádá, aby iniciativy Evropský pas dovedností a Europass napříště přikládaly větší váhu dobrovolné činnosti jakožto informálnímu a neformálnímu vzdělávání; připomíná, že díky dobrovolnictví získávají lidé dovednosti a kompetence, které jim mohou usnadnit přístup na trh práce; zdůrazňuje, že dobrovolníci by nikdy neměli být vnímáni nebo používáni jako náhradní pracovní síla;

4.  konstatuje, že v Evropě vykonává dobrovolnou činnost téměř 100 milionů občanů všech věkových kategorií a jejich práce přispívá k vytváření přibližně 5 % HDP Evropy; vyzývá Komisi, aby zvážila ekonomickou hodnotu zboží a služeb poskytovaných dobrovolníky a více se na dobrovolnou činnost zaměřovala při tvorbě politik;

5.  domnívá se, že je třeba podpořit a realizovat návrh, aby čas strávený dobrovolnou činností mohl být předmětem spolufinancování v rámci evropských grantů, jak nedávno uvedla Komise v návrhu nového finančního nařízení;

6.  vyzývá Eurostat, aby podpořil snahy členských států v tomto směru a zajistil v Evropě sběr srovnatelných údajů a vytvoření společných evropských ukazatelů a metod pro měření sociálního dopadu dobrovolné činnosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby zavedly systém měření ekonomické hodnoty dobrovolné činnosti vypracovaný Mezinárodní organizací práce;

7.  vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby vytvořily náležitě financované vnitrostátní programy pro dobrovolné služby a zlepšily přístup ke kvalitním informacím o příležitostech k dobrovolnictví na vnitrostátní i místní úrovni, zejména prostřednictvím stávajících informačních sítí a vzájemného informování, a aby vytvářely vnitrostátní střediska pro občanské služby, která by rovněž nabízela lidem všech věkových kategorií informace o příležitostech k dobrovolnictví na mezinárodní úrovni;

8.  vyzývá Komisi, aby umožnila vypracovávání koordinovanější evropské politiky pro dobrovolnou činnost, aby mohlo vzniknout jednotné kontaktní místo v Komisi, které by propojovalo jednotlivé iniciativy a programy a zlepšovalo přístup k dobrovolnickým programům;

9.  žádá Komisi, aby vypracovala studii o vnitrostátních systémech dobrovolné služby a občanské služby, resp. systémech typu „solidarity corps“ (sbor solidarity) a o existujícím prostředí pro potenciální dobrovolníky mezi členskými státy s cílem napomáhat vzájemnému porozumění a šíření osvědčených postupů, a aby rovněž přezkoumala možnost vytvoření „evropské občanské služby“, která by doplňovala stávající příležitosti k dobrovolnictví, a to vše v zájmu podpory evropského občanství;

10.  bere na vědomí návrh Komise na zahájení nové dobrovolnické iniciativy evropské mládeže, známé jako „EU Solidarity Corps“; vyzývá Komisi, aby posoudila přidanou hodnotu této iniciativy s cílem podpořit práci, kterou již vykonala občanská společnost, a aby zajistila, že do navrhované iniciativy budou začleněny dobrovolnické organizace; dále zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby její provádění neodčerpávalo prostředky z rozpočtů jiných programů;

11.  společně s Komisí a členskými státy si připomíná 20. výročí vzniku EDS; zastává názor, že program EDS přináší prospěch jednotlivcům a organizacím, které se ho účastí, ale i celé společnosti, a že EDS by měla posílit prvek občanské angažovanosti obsažený v programu Erasmus+; poukazuje na to, že EDS je třeba propagovat mezi všemi mladými lidmi, zejména pokud se o dobrovolnictví a mobilitu dosud nezajímají, a přinášet tak motivaci a iniciovat změny v postojích, aniž by byly vyloučeny starší generace, neboť i ony mohou k této činnosti významným způsobem přispívat, například jako poradci;

12.  vybízí členské státy k tomu, aby propagovaly EDS ve svých vzdělávacích a akademických systémech jako nástroj k šíření výchovy k solidaritě a občanské angažovanosti mezi mladou generací;

13.  připomíná, že EDS se opírá o nabídku kvalitních dobrovolnických příležitostí a řídí se Listinou dobrovolnictví a zásadami Charty kvality mobility ve vzdělávání a že EDS by měla být založena na struktuře, která by dobrovolnické organizace vybízela k tomu, aby se staly hostitelskými organizacemi, a poskytovala jim k tomu patřičné financování a školení a současně posilovala úlohu koordinačních organizací, které podporují velký počet hostitelských organizací, například formou správy a vzdělávání;

14.  připomíná, že EDS by měla umožňovat rychlý a snadný přístup k programu, a vyzývá proto ke zjednodušení současného systému podávání žádostí;

15.  zdůrazňuje, že je potřeba posílit následná opatření a místní rozměr zkušeností nabytých při dobrovolné činnosti v zahraničí prostřednictvím poskytování podpory, a to nejen před odjezdem, ale i při návratu, v podobě orientačních a integračních kurzů určených pro dobrovolníky po návratu;

16.   žádá státní, regionální a místní orgány, aby poskytly dostatek finančních prostředků, zjednodušily administrativní postupy a vytvořily daňové pobídky pro dobrovolnické organizace a sítě, zejména pro malé organizace a asociace s omezenými prostředky;

17.  trvá na tom, že v průběhu celého tohoto procesu je třeba poskytovat kvalitní odborný dohled prostřednictvím odpovědného řízení dobrovolníků a upozorňování dobrovolníků na jejich vlastní zodpovědnost, pokud jde o organizaci i komunitu;

18.  žádá Komisi, aby zlepšila a přetvořila komunikační strategii v oblasti EDS kladením většího důrazu na společenskou, lidskou a občanskou hodnotu dobrovolné činnosti;

19.  zdůrazňuje úlohu aktivního stárnutí v oblasti dobrovolnictví a posiluje úlohu mladých i starších občanů v občanské angažovanosti v Evropě v návaznosti na popud Evropského roku dobrovolných činností (2011) a Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (2012);

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 17, 22.1.2010, s. 43.
(2) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0549.
(4) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 14.
(5) Úř. věst. C 259 E, 29.10.2009, s. 9.
(6) http://ec.europa.eu/citizenship/pdf/volunteering_charter_en.pdf


Posouzení strategie EU pro mládež za období 2013–2015
PDF 491kWORD 68k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o posouzení strategie EU pro mládež za období 2013–2015 (2015/2351(INI))
P8_TA(2016)0426A8-0250/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 14, 15, 21, 24 a 32,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES(1).

–  s ohledem na usnesení Rady o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2016–2018(2)a usnesení Rady ze dne 20. května 2014 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2014–2015(3),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zřízení záruky pro mladé lidi(4),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 7. – 8. února 2013 s cílem vytvořit Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí(5),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)(6),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“)(7),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení(8),

–  s ohledem na Pařížské prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, které bylo přijato na neformálním zasedání ministrů školství dne 17. března 2015 v Paříži,

–  s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018), již Rada přijala dne 23. listopadu 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvané „Předloha společné zprávy Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)“ (COM(2015)0429) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise ke sdělení Komise „Výsledky otevřené metody koordinace v oblasti mládeže se zvláštním zaměřením na druhý cyklus (2013–2015)“ (SWD(2015)0168) a „Situace mladých lidí v EU“ (SWD(2015)0169),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2015 nazvané Návrh společné zprávy Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) „Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy“ (COM(2015)0408),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Evropská strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o provádění strategie EU pro mládež (2010–2012) (9) a ze dne 18. května 2010 o strategii EU pro mládež – investování do mládeže a posílení jejího postavení(10),

–   s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o podpoře podnikání mladých prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2015 o krocích v návaznosti na provádění boloňského procesu(13),

–   s ohledem na své snesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie(14),

–   s ohledem na stínovou zprávu o politice zaměřené na mladé lidi, kterou zveřejnilo Evropské fórum mládeže,

–   s ohledem na doporučení Rady o rámci pro kvalitu stáží přijaté dne 10. března 2014,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0250/2016),

A.  vzhledem k tomu, že mladí lidé by měli být aktivně zapojováni do plánování, vytváření, provádění, sledování a hodnocení všech politik zaměřených na mladé lidi;

B.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí pomáhat mladým lidem a posilovat jejich postavení při řešení velmi vážných problémů, jimž v současnosti čelí, a výzev, jimž budou čelit v budoucnosti, a to pomocí více odpovídajících, efektivnějších a lépe koordinovaných politik zaměřených na mládež a cílenějšího využívání zdrojů z hospodářských politik, politik v oblasti zaměstnanosti a sociálních politik sociálních na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a na úrovni EU;

C.  vzhledem k tomu, že je potřeba posílit začleňování politiky zaměřené na mládež, průřezovou odvětvovou spolupráci, sociální opatření v rámci EU a součinnost mezi evropskou strategií pro mládež a dalšími evropskými strategiemi, například v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, zdraví a zaměstnanosti, s cílem zajistit, aby současná i budoucí tvorba politik účinně řešila situace a potřeby mladých lidí, kteří se musí vyrovnávat se závažnými ekonomickými a sociálními problémy a problémy v oblasti zaměstnanosti, a vzhledem k tomu, že je v tomto ohledu klíčové, aby se na tvorbě politik podílely mládežnické organizace;

D.  vzhledem k tomu, že se v oblasti mládeže uplatňuje otevřená metoda koordinace vycházející z evropské spolupráce v oblasti zaměstnanosti;

E.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů stanovených pro program Erasmus+ jako celek je přispět k dosažení obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018); vzhledem k tomu, že v tomto ohledu musí být zajištěn přístup organizací mládeže ke grantům na projekty v rámci obnoveného programu Erasmus+ a musí být odstraněny překážky pro způsobilost malých projektů;

F.  vzhledem k tomu, že strategie EU pro mládež (2010–2018) obsahuje osm hlavních oblastí, v nichž by měly být přijaty iniciativy – vzdělávání a odborná příprava, zaměstnanost a podnikání, zdraví a dobré životní podmínky, dobrovolné aktivity, sociální začleňování, mládež a svět a také tvořivost a kultura;

G.  vzhledem k tomu, že třetí a závěrečný tříletý cyklus Strategie EU pro mládež (2010–2018) upřednostní sociální začleňování všech mladých lidí, zejména ze znevýhodněného prostředí, výraznější účast na demokratickém a občanském životě a snazší přechod na trh práce;

H.  vzhledem k tomu, že strategie EU pro mládež (2010–2018) zdůrazňuje potřebu stálého strukturovaného dialogu mezi rozhodovacími orgány a mladými lidmi a mládežnickými organizacemi; poukazuje však na to, že 57 % organizací mládeže v EU se domnívá, že při tvorbě politiky zaměřené na mladé lidi není zohledňována odbornost mladých;

I.  vzhledem k tomu, že politika v oblasti mládeže by měla být založena na dodržování práv a podporovat rozvoj všech mladých lidí, přičemž musí zajišťovat naplňování práv a potenciálu mladých lidí a vyvarovat se stigmatizování konkrétních skupin;

J.  vzhledem k tomu, že je důležité zdůraznit, že mladí lidé se politicky angažují mnoha způsoby, avšak jejich účast ve volbách klesá;

K.  vzhledem k tomu, že je důležité zajistit, aby všichni mladí lidé měli přístup ke kvalitnímu vzdělání – jak formálnímu, tak neformálnímu – a k odbornému vzdělávání vzhledem k tomu, že evropská mládež dnes v mnoha členských státech čelí vysoké míře nezaměstnanosti, nestabilním pracovním místům a zvýšenému riziku chudoby a sociálního vyloučení, a to zejména mladí lidé s nízkou kvalifikací, mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a mladí lidé se zvláštními potřebami, se znevýhodněným socioekonomickým zázemím, jako jsou etnické menšiny, uprchlíci, migranti a žadatelé o azyl, u nichž je vyšší pravděpodobnost, že budou nezaměstnaní a ocitnou se na okraji společnosti;

L.  vzhledem k tomu, že je nutné trvale usilovat o to, aby byly do pracovního trhu více zapojeny mladé ženy – zejména po mateřské dovolené a v situaci, kdy samy vychovávají děti – a dále mladí migranti, mladí lidé s neukončenou školní docházkou, nízkou kvalifikací nebo zdravotním postižením a všichni mladí lidé ohrožení diskriminací;

M.  vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava mohou přispívat k boji proti vyloučení ze společnosti, marginalizaci a radikalizaci mladých lidí a k řešení nezaměstnanosti mladých lidí i ke zvýšení jejich povědomí o důležitosti základních hodnot EU; vzhledem k tomu, že pro budování vzájemné úcty a začleňování mladých lidí do vzdělávání a sociálního života i pro boj proti předsudkům a netoleranci má zásadní význam mezikulturní a mezináboženský přístup;

N.  vzhledem ke specifické povaze sportu a k jeho roli při sociálním začleňování znevýhodněných mladých lidí, zejména uprchlíků a migrantů se domnívá, že napomáhá překonávat xenofobii a rasismus;

O.  vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou budoucnost a že by na ně mělo být pohlíženo jako na zdroj s obrovským potenciálem pro budoucnost evropských společností;

P.  vzhledem k tomu, že je zásadní začleňovat do všech politik zaměřených na mladé lidi hledisko rovnosti žen a mužů, aby byl ve všech fázích tvorby politik brán zřetel na specifické podmínky a problémy mladých žen a dívek; vzhledem k tomu, že do politik zaměřených na mladé lidi musí být začleňována genderově citlivá opatření, jako je boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách, sexuální a sociální výchova a vzdělávání v oblasti rovnosti žen a mužů;

Q.  vzhledem k tomu, že při navrhování a provádění politik zaměřených na mladé lidi musí být věnována zvláštní pozornost rovněž potřebám mladých lidí, kteří čelí vícečetné diskriminaci, včetně mladých lidí se zdravotním postižením nebo problémem v oblasti duševního zdraví a mladých lidí, kteří se označují za LGBTI;

R.  vzhledem k tomu, že ústředními prioritami strategie EU pro mládež musí být sociální začleňování a sociální mobilita, a že tato strategie proto musí být cíleně zaměřena na mladé lidi ve znevýhodněném postavení, například na mladé lidi, kteří čelí chudobě a sociálnímu vyloučení, mladé lidi z odlehlých venkovských oblastí a na členy margnalizovaných komunit, jako jsou etnické menšiny či uprchlíci a žadatelé o azyl;

Obecná doporučení

1.  vítá zprávu EU o mládeži ze dne 15. září 2015 vycházející ze sdělení Komise o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018), která obsahuje hlavní výsledky nejnovějšího tříletého cyklu strategie EU pro mládež a návrhy priorit na další cyklus (COM(2015)0429); doporučuje, aby orgány EU, celostátní, regionální a místní orgány zajistily vhodnou komunikaci o jednotlivých programech realizovaných na úrovni EU, jež se týkají politiky zaměřené na mladé lidi, a jejich náležité provádění a koordinaci, aby reagovaly na nové potřeby s ohledem na nové budoucí sociální a vzdělávací výzvy;

2.  považuje otevřenou metodu koordinace za vhodný, avšak stále nedostatečný prostředek pro sestavování politik zaměřených na mladé lidi, který je třeba doplnit dalšími opatřeními; opětovně vyzývá k užší spolupráci a výměně osvědčených postupů v otázkách týkajících se mládeže na místní, regionální, vnitrostátní a unijní úrovni; naléhavě vyzývá členské státy, aby se dohodly na jasných ukazatelích a standardech, jež umožní sledování dosahovaného pokroku;

3.  zdůrazňuje, že je nutné začleňovat mladé lidi se zdravotním postižením do zaměstnání, aby mohli vést nezávislý život a být plně integrováni do společnosti jako aktivní účastníci a skuteční přispěvatelé;

4.  zdůrazňuje význam strukturovaného dialogu, který je prostředkem zapojení mladých lidí, a to jak těch, kteří jsou členy mládežnických organizací, tak těch, kteří jimi nejsou; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné zlepšovat a posilovat dosah, viditelnost a kvalitu celého procesu a věnovat zvláštní pozornost zapojení zranitelným a marginalizovaným skupinám, s cílem zajistit efektivnější vytváření, provádění a hodnocení politik týkajících se mládeže na všech úrovních a podporovat aktivní občanství mladých lidí; žádá, aby byl posílen strukturovaný dialog jako kvalitní nástroj zapojení mladých lidí do příštího rámce spolupráce v oblasti mládeže;

5.  bere na vědomí dopad druhého cyklu strategie EU pro mládež (2013–2015), který zdůrazňuje význam adaptabilního přístupu k politice v oblasti mládeže s meziodvětvovým a víceúrovňovým zapojením; oceňuje v této souvislosti strukturovaný dialog s mládežnickými organizacemi; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání a odborné přípravě a k zaměstnání pro mladé lidi; připomíná osm oblastí činnosti prosazovaných ve strategii EU pro mládež;

6.  zdůrazňuje význam strategie EU pro mládež, vzhledem k znepokojivě vysoké nezaměstnanosti mladých lidí, vysoký a velmi rozdílný podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a výzvy plynoucí z chudoby a sociálního vyloučení mládeže; zdůrazňuje, že příští cyklus (2016–2018) by měl přispět k oběma cílům strategie EU pro mládež tím, že určí a bude řešit příčiny nezaměstnanosti mladých lidí, jako je předčasné ukončení školní docházky, a podpoří mladé lidi v podnikání, investicemi do vzdělání, stáží, učňovské a odborné přípravy v oblasti dovedností, které odrážejí příležitosti, potřeby a vývoj na trhu práce, a že usnadní přechod na trh práce pomocí opatření zajišťujících lepší koordinaci vzdělávacích programů, zaměstnanecké politiky a požadavků trhu práce; poukazuje na to, že subjekty na trhu práce musí být podporovány při úsilí o provádění systému záruk pro mladé lidi s cílem zajistit, aby mladí lidé nejpozději do čtyř měsíců od ukončení školní docházky nalezli buď zaměstnání, nebo pokračovali ve školním vzdělávání či odborné přípravě (rekvalifikaci);

7.  zdůrazňuje, že účinné provádění strategie EU pro mládež by mělo být úzce spojeno s dosahováním hlavních cílů strategie Evropa 2020, a to zejména těch, které mají zajistit zaměstnání pro 75 % populace ve věku 20 až 64 let a vymanit co nejvíce mladých lidí z chudoby a sociálního vyloučení; bere na vědomí, že ačkoli v některých členských státech došlo od roku 2013 k poklesu, je stále oprávněné se obávat, že nezaměstnanost mladých lidí je i nadále téměř dvojnásobná ve srovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti a že je stále nezaměstnaných přibližně 8 milionů mladých Evropanů; zdůrazňuje proto, že je nutné zabývat se otázkou zeměpisného nesouladu mezi nabídkou pracovních míst a poptávkou po nich jak v členských státech, tak i mezi nimi, zejména na základě změny Evropského portálu pracovní mobility EURES, s cílem zlepšit možnosti zaměstnávání mládeže a dosáhnout lepší sociální soudržnosti;

8.  zdůrazňuje, že je třeba, aby další cyklus strategie EU pro mládež zařadil do svých cílů mladé uprchlíky a žadatele o azyl a zajistil jim rovné a nediskriminační zacházení, přístup ke vzdělávání, odborné přípravě a zaměstnání a jejich sociální začleňování, a tím jim pomohl, aby si vytvářeli svou identitu v hostitelských zemích, využívali v plné míře svůj talent a schopnosti a vyvarovali se marginalizace a rozčarování;

9.  vyjadřuje své znepokojení nad odlivem mozků a nad nebezpečím, které znamená pro některé členské státy, zejména ty, které mají potíže a probíhají v nich ozdravné programy a v nichž je stále větší počet absolventů vysokých škol nucen masivní nezaměstnaností k odchodu do zahraničí, a dané země tak přicházejí o své nejcennější a neproduktivnější lidské zdroje;

10.  zdůrazňuje potenciál, který nabízejí nové technologie pro sblížení s mladými lidmi, a vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby jej využívaly s cílem posílit dialog s mladými lidmi a jejich schopnost podílet se na životě společnosti;

11.  zdůrazňuje, že je důležité zapojit mladé lidi a mládežnické organizace do utváření priorit a přípravy nového rámce EU pro spolupráci s mládeží po roce 2018;

12.  doporučuje, aby členské státy a EU provedly posouzení dopadu politik zaměřených na mladé lidi;

13.  domnívá se, že sdílení osvědčených postupů, lépe podložená tvorba politik, skupiny odborníků, činnosti vzájemného učení a přehledy jsou významnými nástroji v meziodvětvové spolupráci na podporu mladých lidí zaměřené na výsledky; zdůrazňuje význam šíření výsledků těchto činností pro maximalizaci dopadu;

14.  zdůrazňuje význam mezioborové spolupráce na všech úrovních, a zejména mezi jednotlivými strategiemi EU, které mají dopad na mladé lidi (stávající a budoucí strategie EU pro mladé lidi, vzdělávání a odborná příprava, zdraví, zaměstnanost atd.);

15.  zdůrazňuje, že je důležité a nutné posilovat a dále rozvíjet strategie a iniciativy zacílené na předcházení násilí a šikaně ve školách;

16.  zdůrazňuje význam kvalitní spolupráce zaměřené na konkrétní potřeby každého jednotlivého dítěte či mladého člověka, včetně spolupráce mezi rodinami, náboženskými společenstvími a školami, místními společenstvími, mládežnickými organizacemi, mladými pracovníky a formálním, neformálním a informálním vzděláváním, pokud jde o to, vést mladé lidi k plnému začlenění do společnosti a pomáhat jim díky vytváření bezpečného prostředí pro růst a učení;

17.  navrhuje, aby byly do politiky zaměřené na mládež zapojeny místní a regionální orgány, zvláště v těch členských státech, v nichž mají v této oblasti konkrétní pravomoci;

18.  zdůrazňuje, že je třeba prosazovat zdravý životní styl jako prevenci nemocí, a domnívá se, že je nutné poskytovat mladým lidem správné informace a pomoc, pokud jde o vážné psychické problémy spojené s užíváním tabáku, alkoholu a drog a se závislostí na těchto látkách;

19.  připomíná hodnotu začlenění mezigeneračního rozměru do politik zaměřených na mladé lidi a nutnost navázat hlubší dialog mezi různými generacemi;

20.  zdůrazňuje, že je důležité řešit chudobu mladých lidí pocházejících ze znevýhodněných socioekonomických podmínek, mladých lidí, jejichž rodiče jsou nezaměstnaní, či mladých lidí, kterým se nepodařilo vymanit se ze socioekonomického cyklu své rodiny;

21.  naléhavě vyzývá členské státy, aby poskytovaly efektivní vzdělávání v národním jazyce, a to v souladu se zásadami mnohojazyčnosti a zákazu diskriminace a na základě vnitrostátních právních předpisů a evropských zásad, a aby více podporovaly vzdělávací instituce, které vyučují v mateřském jazyce národnostních nebo jazykových menšin;

22.  připomíná hlavní cíl strategie Evropa 2020, tj. že podíl osob s nedokončeným vzděláním nebo odbornou přípravou by měl být nižší než 10 %; zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti předčasnému ukončování školní docházky, které přispívá k nezaměstnanosti, a to prostřednictvím dialogu mezi odvětvím vzdělávání, veřejnými službami v oblasti zaměstnanosti a sociálními partnery, určením nedostatků vzdělávacího systému a společnosti, podporou studentů při hledání vlastních metod učení, zaváděním relevantních a poutavých osnov a vytvořením silného a dobře rozvinutého individualizovaného vedení s vysoce kvalitními službami poradenství a orientace pro všechny studenty, zejména při prvních známkách hrozícího odchodu ze školy, prostřednictvím odpovídající informovanosti studentů o budoucích příležitostech a profesních drahách na trhu práce, včetně technických a řemeslnických zaměstnání, poskytováním vzdělání v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) a duálního vzdělávání, zajištěním kvalitní učňovské přípravy a odborných a pracovních stáží a prostřednictvím toho, že studentům bude nabídnuta druhá šance v podobě odborné přípravy;

23.  vyzývá členské státy, aby vydaly zprávy založené na informacích a důkazech týkající se sociální situace a životních podmínek mladých lidí a aby vypracovaly národní akční plány a důsledně je prováděly;

24.  zdůrazňuje, že základem dosažení cílů strategie EU pro mládež by měla být podpora většího počtu a rovných příležitostí pro všechny mladé lidi, pokrok v oblasti sociálního začleňování, rovnost žen a mužů a solidarita a boj proti všem formám diskriminace mladých lidí zejména na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu a zdravotního postižení;

25.  konstatuje, že politiky a národní strategie v oblasti mládeže musí být vypracovány pro mladé lidi a ve spolupráci s nimi;

26.  vítá zejména užitek, který přináší rámec pro evropskou spolupráci v oblasti mládeže v Evropě (2010-2018) svým zlepšením spolupráce mezi členskými státy a Evropskou unií a tím, že otvírá a rozvíjí příležitosti a výhody evropských integračních projektů pro mladé lidi, a vyzývá proto Komisi, aby tento rámec připravila i pro období po roce 2018 a dále jej rozvíjela;

27.  vyzývá členské státy, aby zavedly vzdělávací struktury nezbytné pro integraci mladých uprchlíků, které jim umožní, aby se naučili jazyk státu, v němž získají azyl, dokončili své započaté vzdělání nebo dosáhli evropské úrovně svých již získaných dovedností, s cílem usnadnit jejich začlenění na trh práce a do evropské společnosti;

28.  požaduje cílená opatření zaměřená na mladé lidi s předčasně ukončenou školní docházkou, kteří potřebují vedení a kteří potřebují absolvovat odbornou přípravu a získat kvalifikaci, a účinný systém v oblasti rané školní docházky, který identifikuje děti, jimž hrozí předčasné ukončení školní docházky nebo to, že nezískají zaměstnání ani se nebudou účastnit vzdělávání či odborné přípravy, aby se těmto dětem dostalo pomoci již od útlého věku a aby toto znevýhodnění překonaly;

29.  navrhuje členským státům, aby do svých politik důchodového zabezpečení začlenily zásadu „mezigenerační solidarity“ a aby zohledňovaly dopad, který tyto politiky mají a budou mít na mladé;

30.  vítá své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole a vyzývá členské státy k tomu, aby cestou formálního, neformálního a informálního vzdělávání odpovídajícím způsobem podporovaly rozšiřování znalostí o EU a spoléhaly se přitom zvláště na spolupráci zařízení pro formální a neformální/informální vzdělávání, čehož lze dosáhnout v rámci trvalé strategie EU v oblasti mládeže;

31.  vyzývá členské státy, aby do procesu provádění více zapojily nezávislé organizace, a to zvláště na místní úrovni, a aby ve strategii, která bude prováděna po roce 2018, zlepšily koordinaci stávajících postupů (např. prostřednictvím celounijní činnosti ve výborech pro péči o mládež), aby strategie EU v oblasti mládeže mohla být nadále užitečná;

32.  zdůrazňuje, že je důležité vybavit mladé lidi dostatečnými znalostmi o EU a porozuměním tomu, jak funguje, včetně výuky o základních hodnotách EU, jejím řízení a rozhodovacích procesech v ní, aby se mohli zapojit do kritické reflexe o EU a stali se odpovědnými a aktivními evropskými občany; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí o podporu rozměru EU při vzdělávání, s cílem připravit žáky a studenty k životu a práci ve stále složitější a integrovanější Unii, na jejímž spoluutváření se mohou a měli by se podílet;

Zaměstnanost a vzdělávání

33.  vyzývá členské státy, aby co nejlépe využívaly dostupných unijních a vnitrostátních politik a finančních rámců s cílem podporovat vhodné investice do mladých lidí a tvorbu kvalitních a jistých pracovních míst; trvá na programech mobility na všech úrovních, které vedou ke zlepšování dovedností a schopností mladých lidí, zvyšují jim sebedůvěru, podněcují jejich zvídavost a zájem o jiné způsoby učení a zapojení do společnosti; důrazně doporučuje uznávání a hodnocení těchto dovedností zlepšených pomocí mobility; vyzývá EU a členské státy, aby zajistily lepší přístup mladých lidí k informacím týkajícím se všech programů a iniciativ, z nichž mohou mít prospěch;

34.  naléhavě žádá členské státy, aby v plném rozsahu prováděly program Erasmus+, zejména jeho část věnovanou učňovské přípravě, a prosazovaly tak a dále podporovaly přeshraniční odbornou přípravu a kariérní a pracovní mobilitu mladých lidí, a umožnily jim získat dovednosti a kompetence pro život, včetně jazykových dovedností, a také rozšiřovaly jejich možnosti a šance účastnit se jak trhu práce, tak života ve společnosti, bez ohledu na jejich studijní kvalifikaci, dovednosti a úroveň vzdělání; vyjadřuje obavu, že mobilita učňů dosud nedosáhla požadované úrovně, a vyzývá Komisi, členské státy, podniky a školy k nalezení způsobů, jak překonat zbývající překážky mobility učňů; trvá na tom, že je třeba podporovat mladé lidi v jejich projektech zaměřených na mobilitu, s ohledem na faktor věku a jejich často ještě nestabilní finanční situaci, mimo jiné pomocí odstranění určitých nepřímých omezení mobility, jako jsou problémy s bydlením a dopravou;

35.  vyzývá ke zlepšení příležitostí pro studenty odborného vzdělávání a přípravy pracovat v sousedních zemích, což by přispělo k lepšímu pochopení postupů práce a odborné přípravy v jiných členských státech, a to například hrazením cestovních výdajů studentů, kteří nadále bydlí ve své domovské zemi; připomíná, že mobilita v rámci odborné přípravy je nezbytnou výhodou pro vstup na trh práce, ale i pro porozumění evropskému projektu a zapojení se do něj; zdůrazňuje, že je třeba zavést evropský rámec pro podporu mobility v rámci učňovské a odborné přípravy; vyzývá mimoto členské státy, aby plně využily možností sítě EURES na podporu pracovní mobility mladých lidí v rámci EU, včetně mobility v rámci učňovského vzdělávání;

36.  upozorňuje na to, že je důležité vyučovat a získávat všeobecné základní dovednosti, např. v oblasti informačních a komunikačních technologií, matematiky, kritického myšlení, cizích jazyků, mobility atd., které mladým lidem umožní, aby se snadno přizpůsobili měnícímu se sociálnímu a hospodářskému prostředí;

37.  vyzývá Komisi a členské státy k posílení odborné přípravy v oblasti IKT, aby všichni mladí lidé získali příslušné elektronické dovednosti užitečné pro trh práce, například přerozdělením finančních prostředků v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

38.  opakuje, že informační a komunikační technologie (IKT) mají hrát důležitou úlohu v osobním a profesním rozvoji mladých lidí, a uznává, že umožňují zvyšovat potenciál mladých lidí tím, že je spojují při hledání odpovědí na sociální problémy a že jim umožňují se vzájemně propojit přes zeměpisné, sociální, náboženské, genderové a ekonomické bariéry; vyzývá proto členské státy, aby podnikaly opatření s cílem zajistit, aby mladí lidé byli dobře vybaveni aktualizovanými dovednostmi a kompetencemi v oblastí IKT.

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pokročily s programy v oblasti mládeže a vzdělávání, které umožní a usnadní mladým ženám a dívkám vstup do tradičně mužských odvětví, v nichž mají nedostatečné zastoupení, jako jsou podnikání, IKT, nebo věda, technika, inženýrství a matematika (VTIM);

40.  znovu opakuje, že existuje obrovský potenciál součinnosti mezi odvětvími VTIM a IKT a oblastmi umění a designu a tvůrčími odvětvími, což VTIM mění ve VTIUM (věda, technika, inženýrství, umění, matematika), a zdůrazňuje potenciál takových synergií přivést do oblastí VTIM více mladých lidí, zejména žen a dívek;

41.  vyzývá členské státy, aby podněcovaly ženy k odborné přípravě a kariéře v odvětvích, v nichž jsou zastoupeny málo, jako je například STEM a IT;

42.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měli mladí lidé příležitost dosáhnout základních digitálních dovedností a získat znalosti a porozumění týkající se sdělovacích prostředků, aby mohli pracovat a učit se v moderní společnosti a aktivně se na ní podílet;

43.  konstatuje, že i když mladí lidé překonají skutečnou výzvu, jíž je nalezení zaměstnání, v řadě členských států to nutně neznamená, že by si zajistili prostředky, které jim umožní žít nad hranicí chudoby;

44.  vyzývá k pokračování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI); vyzývá k tomu, aby byly následně předloženy návrhy na úpravu právních předpisů a zdrojů s cílem překonat do konce stávajícího finančního rámce současné překážky bránící její realizaci;

45.  vyzývá k lepší koordinaci vzdělávacích osnov a osnov odborné přípravy s potřebami měnících se trhů práce, a to na všech úrovních; žádá, aby pro plnění cílů politiky hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti Evropské unie a s přihlédnutím k přetrvávajícím nerovnostem mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi byly zahájeny informační a osvětové kampaně na podporu programů mobility ve všech institucích všeobecného a odborného vzdělávání v EU; zdůrazňuje však důležitost zachování hodnoty znalostí a snahy poskytovat všeobecné vzdělání a solidní akademické vzdělání; vybízí k prohloubení dialogu a ke spolupráci mezi podnikatelským prostředím a univerzitami za účelem vytváření vzdělávacích programů, které vybaví mladé lidi potřebnými dovednostmi, znalostmi a kompetencemi; vyzývá proto k užší spolupráci mezi vzdělávacími institucemi, podniky, zvláště MSP, a službami pro zaměstnanost; doporučuje, aby si členské státy navzájem vyměňovaly osvědčené postupy v této oblasti;

46.  zdůrazňuje skutečnost, že holistický a komplexní přístup ve vzdělávání je nezbytný pro to, aby se všichni studenti cítili vítáni a začleněni a aby byli oprávnění rozhodovat o svém vzdělání; připomíná, že ukončení školní docházky bez získání kvalifikace je jednou z velkých výzev pro naši společnost, jelikož vede k sociálnímu vyloučení, a že boj proti tomuto jevu je jedním z našich hlavních cílů; připomíná, že kromě úpravy vzdělávacích systémů je třeba zavést konkrétní opatření pro osoby, které se nacházejí v největších nesnázích; připomíná, že stáže a učňovská příprava by měly vést k získání zaměstnání a že pracovní podmínky a přidělované úkoly by měly stážistům umožnit získání praktických zkušeností a příslušných dovedností, které potřebují k uplatnění na trhu práce; domnívá se, že pro řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí je zásadní zapojit místní a regionální veřejné a soukromé zúčastněné strany do navrhování a provádění příslušné kombinace politik;

47.  vyzývá členské státy, aby zavedly opatření k usnadnění přechodu mladých lidí ze školy do práce, včetně zajištění kvalitních stáží a učňovské přípravy, aby mladým lidem poskytly jasně definovaná práva zahrnující přístup k sociální ochraně, písemné a závazné smlouvy a spravedlivou odměnu s cílem zajistit, aby mladí lidé nebyli diskriminováni při vstupu na trh práce, a aby studenty odpovídajícím způsobem informovaly o budoucích příležitostech na trhu práce;

48.  zdůrazňuje, že míra nezaměstnanosti se výrazně snižuje, jakmile stoupá úroveň dosaženého vzdělání, a že je proto nezbytné podporovat příležitosti vyššího vzdělávání pro mladé lidi v EU a investovat do nich;

49.  poznamenává však, že vzdělání by nemělo pouze poskytovat dovednosti a způsobilost k uplatnění na pracovním trhu, ale mělo by také přispívat k osobnímu rozvoji a růstu mladých lidí a vytvářet z nich aktivní a odpovědné občany; zdůrazňuje proto potřebu občanské výchovy v celém školském systému, jak formálním, tak i neformálním;

50.  vyzývá členské státy, aby poskytovaly příležitosti k dvojité profesní dráze sportovně nadaných mladých lidí, tak aby mohli rozvíjet svůj sportovní talent a současně získat vzdělání;

51.  zdůrazňuje, že je nutné zahrnout výuku podnikání do všech úrovní a do všech forem vzdělávání a odborné přípravy, jelikož podnícení podnikatelského ducha u mládeže již v raném věku je účinným způsobem, jak snižovat nezaměstnanost mladých lidí; naléhavě vyzývá v této souvislosti k aktivnímu dialogu a spolupráci mezi akademickou sférou a podnikatelským prostředím za účelem vytváření vzdělávacích programů, které vybaví mladé lidi požadovanými dovednostmi a kompetencemi; zdůrazňuje dále nutnost prosazovat a posilovat politiku zaměřenou na podporu podnikání mladých lidí, zejména v kulturních a tvůrčích oborech a v oblasti sportu, s cílem vytvářet jistá a kvalitní pracovní místa a s cílem podpořit sociální rozvoj a soudržnost komunit; zdůrazňuje také potenciál dobrovolnictví, které mladým lidem umožňuje, aby získali dovednosti, posílili svůj osobní rozvoj a nalezli své zaměření;

52.  poukazuje na skutečnost, že podnikání vyžaduje rozvinutí průřezových dovedností, jako je kreativita, kritické myšlení, schopnost práce v týmu a podnikavost, které přispívají k osobnímu i pracovnímu rozvoji mladých lidí a usnadňují jejich přechod na trh práce; domnívá se, že je proto zapotřebí usnadňovat a podporovat zapojení podnikatelů do vzdělávacího procesu;

53.  zdůrazňuje, že je důležité více investovat do začínajících podniků a do mladých lidí, kteří zahajují podnikání, a usnadnit jim přístup k počátečnímu kapitálu a ke zkušeným poradenským centrům pro podnikatele

54.  připomíná, že zaměstnanost a podnikání jsou jednou z osmi priorit, které stanovila strategie EU o mládeži (2010–2018); zdůrazňuje, že práce s mládeží a neformální učení, zejména v rámci sdružení mladých podnikatelů a organizací mládeže, které umožňují mladým lidem rozvíjet inovační projekty, osvojovat si podnikatelské zkušenosti a získávat prostředky a důvěru k zahájení vlastního podnikání, hrají zásadní úlohu v rozvoji tvůrčího a inovačního potenciálu mladých lidí, včetně jejich podnikatelského ducha a podnikatelských a občanských schopností; zdůrazňuje, že je třeba vytvářet prostředí vstřícné k podnikání a inovační podniky (start-upy), v nichž by nalezli zaměstnání mladí Evropané; zdůrazňuje, že je třeba odstranit všechny překážky, které mladým lidem brání v realizaci jejich nápadů a rozvoji kapacit a talentu;

55.  doporučuje, aby se strategie EU pro mládež více zaměřila na podnikání, které je klíčové pro zvýšení hospodářského růstu; konstatuje, že v roce 2014 chtěl pouze jeden z pěti mladých Evropanů založit vlastní podnik a že tento záměr i nadále považoval za složitý; domnívá se, že by měl být upřednostňován rozvoj podnikatelské kultury v raném věku, flexibilní pracovní předpisy, které by umožnily sladění práce se studiem, duální vzdělávání a dostupnost finančních prostředků;

56.  připomíná, že kreativní odvětví patří mezi nejpodnikavější a nejrychleji rostoucí odvětví a že kreativní způsob výuky rozvíjí přenositelné dovednosti, jako je např. kreativní myšlení, schopnost řešit problémy, týmová práce a vynalézavost; uznává, že umělecké a mediální odvětví je pro mladé lidi obzvláště přitažlivé;

57.  zdůrazňuje důležitost sociálního podnikání jako nositele inovací, sociálního rozvoje a zaměstnanosti, a vyzývá proto EU a členské státy, aby je lépe podporovaly a posilovaly jeho úlohu;

58.  vybízí členské státy, aby přijaly opatření zaměřená na stimulaci podnikání, a to vytvářením prostředí příznivějšího pro podnikání a pro začínající podniky s cílem zahajovat činnost začínajících podniků, která by mohla zahrnout plány a opatření pro snadné poskytování úvěrů bankami, zjednodušené právní předpisy a systémy daňových úlev, jež by mladým lidem umožnily, aby prosazovali své vlastní podnikatelské nápady; hájí vzdělávací metody, které pěstují podnikatelskou a tvořivou mentalitu a přijímání absolventů vysokých škol jako mladých podnikatelů;

59.  zdůrazňuje, že pro boj s nezaměstnaností mladých lidí potřebují členské státy dobře vyškolené vedoucí zaměstnance, kteří mají znalosti o možnostech akademického vzdělávání a odborné přípravy, a rovněž znalosti o stávající situaci na trhu práce a o pravděpodobném vývoji v členských státech a nových odvětvích jejich ekonomiky;

60.  vybízí členské státy, aby podporovaly mladé lidí v začátku jejich nezávislého života a zařizování vlastních rodin pomocí příspěvků na bydlení, preferenčních režimů a snížení daně z příjmu fyzických osob a aby poskytly studentům preferenční studentské půjčky;

61.  zdůrazňuje význam vzájemného uznávání a osvědčování dovedností, kompetencí a znalostí získaných v rámci informálního, neformálního a celoživotního učení vzhledem k tomu, že jejich osvědčování je zásadní pro zviditelnění a zhodnocení různorodého a bohatého učení jednotlivců, zvláště jednotlivců, kteří mají méně příležitostí; poukazuje na to, že osvědčování dovedností přispívá k podpoře přístupu k formálnímu vzdělávání a k novým profesním příležitostem, přičemž posiluje sebehodnocení a motivaci k učení, rozvoj hodnot, schopnosti a dovednosti mladých lidí a také učení o občanství a demokratické účasti na všech úrovních; naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o zřízení souhrnného mechanismu uznávání do roku 2018, jak k tomu vyzývá doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání formálního a neformálního učení, a to v úzké spolupráci se všemi příslušnými klíčovými zúčastněnými stranami, včetně organizací mládeže;

62.  zdůrazňuje důležitost formálního, neformálního a informálního učení, a to i jako součásti činnosti ve sdruženích, pro rozvoj hodnot, schopností a dovedností mladých lidí a také pro učení se o občanství a demokratické účasti; připomíná nejrůznější možnosti a modely odborné přípravy v členských státech a zejména model duálního vzdělávání, který může usnadnit přechod ze vzdělávacího procesu či odborné přípravy do zaměstnání; podporuje uplatňování celoživotního učení; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily jednotné, platné a celoevropské uznávání dovedností a schopností získaných v rámci formálního, informálního a neformálního učení a stáží, a vyřešily tak nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na evropském trhu práce, a aby tyto činnosti podporovaly v rámci příslušných programů EU; vyzývá dále k tomu, aby se při odborném vzdělávání a přípravě věnovala větší pozornost jazykům, zejména jazykům sousedních zemí, s cílem zlepšit postavení a zaměstnatelnost příslušných studentů na přeshraničním trhu práce;

63.  konstatuje, že vzhledem k současné vlně digitalizace a nových trendů na trhu práce se stále více mladých lidí setkává s novými formami zaměstnávání, které umožňují sladit flexibilitu s jistotou; zdůrazňuje význam odpovídajícího vzdělávání malých lidí zaměřeného na zdůraznění úlohy mechanismů sociální ochrany v profesním rozvoji;

64.  je přesvědčen, že včasný zásah a proaktivní politika na trhu práce znamenají posun od zabývání se příznaky vícegeneračního strádání k rozpoznávání a řešení rizik v raných fázích života, s cílem zabránit nezaměstnanosti a usnadnit opětovné začlenění do pracovního procesu; upozorňuje zejména na situaci nejvíce marginalizovaných osob, kterým hrozí nejvyšší riziko nezaměstnanosti;

65.  zdůrazňuje význam nízkoprahových a otevřených programů pro práci s mládeží z méně podnětného prostředí;

66.  zdůrazňuje, že pro celoživotní učení a zlepšování příležitostí mladých lidí ke vzdělávání a zaměstnávání má význam zajištění vzájemného přeshraničního uznávání a kompatibility kvalifikací a akademických titulů s cílem posílit systém zajištění kvality; vyzývá k tomu, aby se vzájemné přeshraniční uznávání kvalifikací a akademických titulů stále rozšiřovalo, zhodnocovalo a přizpůsobovalo měnícím se požadavkům na odbornou přípravu, a konstatuje, že by to mělo být zajištěno na evropské úrovni a ve všech zemích, které se zapojily do evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a v zemích, které jsou uvedeny v evropském rámci kvalifikací;

67.  zdůrazňuje v tomto ohledu významnou úlohu, kterou hraje neformální a informální učení i účast na sportovních a dobrovolnických aktivitách při podněcování rozvoje občanských, sociálních a mezikulturních kompetencí a dovedností; zdůrazňuje, že některé země výrazně pokročily s rozvojem relevantního právního rámce, zatímco jiné země se potýkají s problémy při vytváření komplexních validačních strategií; zdůrazňuje proto, že je třeba vypracovat komplexní strategie umožňující validaci;

68.  zdůrazňuje význam řešení nedostatku dovedností a nesouladu tím, že se bude prosazovat a usnadňovat mobilita žáků a učitelů díky lepšímu využívání všech nástrojů a programů EU; upozorňuje na to, že mobilita v rámci odborné přípravy je nezbytnou výhodou pro vstup na trh práce; zdůrazňuje, že je třeba zavést opatření, jejich cílem bude zajistit koordinaci, komplementárnost a soudržnost mezi strukturálními fondy ve prospěch mobility, což se týká například Evropského sociálního fondu a dalších programů jako Erasmus+; zdůrazňuje v tomto ohledu důležitou úlohu programů mobility, jako je program Erasmus+, při podpoře rozvíjení horizontálních dovedností a kompetencí a mezikulturních výměn mezi mladými lidmi; vítá transformaci stávajících internetových stránek o Panoramatu dovedností EU;

69.  zdůrazňuje, že pro dosažení dlouhodobé kvalitní zaměstnanosti je třeba posílit úlohu programu „Erasmus pro mladé podnikatele“; zastává názor, že pracovní mobilita je zapotřebí pro uvolnění potenciálu mladých lidí; konstatuje, že v současnosti je v EU zaměstnáno 217,7 milionu osob, z nichž 7,5 milionu (3,1 %) pracuje v jiném členském státě; konstatuje dále, že z průzkumů provedených v EU vyplývá, že u mladých lidí je vyšší pravděpodobnost, že budou mobilní a že si domů přinesou nové dovednosti a kvalifikace;

70.  vyzývá Komisi, aby rozvíjela a podporovala mobilitu studentů v oblasti odborného vzdělávání a přípravy prostřednictvím podpory programu Erasmus pro učně;

71.  vyzývá členské státy, aby plně využily stávající reformy sítě EURES na podporu pracovní mobility mladých lidí v EU, včetně mobility v rámci učňovského vzdělávání a stáží; vyzývá členské státy, aby pravidelné aktualizovaly zprávy o volných místech a životopisy; vyzývá Komisi, aby zlepšovala proces zprostředkování zaměstnání v rámci EURES s cílem zajistit, aby mladí lidé získali vhodné a kvalitní nabídky zaměstnání odpovídající jejich životopisu;

72.  vybízí členské státy, aby v koordinaci s místními a regionálními hospodářskými subjekty zavedly kvalitní duální vzdělávací systémy a systémy odborného vzdělávání v návaznosti na výměnu osvědčených postupů a v souladu se specifickou povahou každého vzdělávacího systému, s cílem překonat stávající a budoucí neadekvátnost v dovednostech;

73.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly inovační a flexibilní granty s cílem pečovat o talent a umělecké a sportovní schopnosti v oblasti kultury, vzdělávání a odborné přípravy; podporuje ty členské státy, které se snaží zavést systémy stipendií pro studenty, kteří jsou úspěšní ve vzdělávání, sportu a v umělecké činnosti;

74.  konstatuje, že předčasné ukončování školní docházky a její ukončování bez kvalifikace představují pro naše společnosti velké výzvy, neboť vedou k nejistotě a k sociálnímu vyloučení, a že jejich řešení musí být jedním z našich hlavních cílů; připomíná, že mobilita, přizpůsobení vzdělávacích systémů a provádění individualizovaných opatření mohou přinést řešení těm, kdo čelí největším obtížím, s cílem snížit počet osob, které předčasně ukončují školní a odborné vzdělávání;

75.  klade důraz na nutnost vytvořit typ studentské smlouvy, která by umožnila studentům univerzit i odborného vzdělávání sladit studium a práci, nejlépe v podnicích činných v oboru jejich studia, a zaručila ukončení započatého studia;

76.  upozorňuje na potřebu pokračovat v úsilí snižovat míru předčasných odchodů ze školy a podporovat vzdělávání znevýhodněných mladých lidí;

77.  konstatuje, že navzdory poklesu nezaměstnanosti mladých lidí ve většině členských států, jež kulminovala v roce 2013, se stále jedná o závažný problém v EU, neboť asi osm milionů mladých Evropanů si nedokáže najít práci a podíl mladých lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo nedobrovolně pracují na částečný úvazek či jako stážisté, zůstává vysoký;

Finanční zdroje

78.  zdůrazňuje význam strategického investování, včetně investování z evropských strukturálních a investičních fondů, zejména z Evropského sociálního fondu, pro regionální rozvoj, konkurenceschopnost a vytváření kvalitních stáží, učňovské přípravy a udržitelných pracovních míst; konstatuje, že by měla být věnována zvláštní pozornost nezaměstnaným mladým lidem, kteří se neúčastní vzdělávání ani odborné přípravy, tzv. NEETs;

79.  bere na vědomí, že programové období 2014–2020 bylo zahájeno s několikaměsíčním zpožděním a že první hodnocení politik Unie v tomto období, zejména politik týkajících se mládeže, nemohou zcela reprezentativně ukázat jejich skutečný dopad;

80.  upozorňuje na skutečnost, že Účetní dvůr v předcházejícím programovém období odhadl, že míra chyb u operací v rámci programu Celoživotní učení a programu Mládež v akci překročila 4 %; očekává, že Komise tyto chyby při provádění programu Erasmus+ odstranila;

81.  konstatuje, že míra plnění rozpočtu u programů v období 2007–2013, konkrétně u programů Celoživotní učení, Kultura, Média a Mládež v akci, v roce 2013 dosáhla 100 %; domnívá se však, že samotná míra plnění není významným ukazatelem účinnosti programů, na jehož základě by bylo možné posuzovat jejich úspěšnost;

82.  je znepokojen tím, že nepoměr mezi schválenými prostředky na závazky a prostředky na platby na konci roku 2013 vedl k pokladnímu manku (v případě programu Erasmus+ se například jednalo o 202 miliony EUR) s negativními důsledky pro následující rok; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se tato situace v nových programech neopakovala;

83.  připomíná, že neochota mladých lidí zakládat podniky rovněž přispívá k pomalému tempu hospodářského růstu v Evropě, a proto považuje za nezbytnou podporu mladých lidí při zakládání jejich vlastních podniků;

84.  vítá skutečnost, že na boj proti nezaměstnanosti mladých bylo na celé nové programové období vyčleněno z Evropského sociálního fondu (ESF) a z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) více než 12,4 miliardy EUR;

85.  konstatuje s uspokojením, že v roce 2014 se do akcí financovaných YEI zapojilo 110 300 nezaměstnaných mladých lidí; vítá skutečnost, že se hlavy států a předsedové vlád EU rozhodli vyčlenit z finančních prostředků Unie 6,4 miliardy EUR (3,2 miliardy EUR z ESF a 3,2 miliardy EUR z nové rozpočtové položky) na systém záruk pro mladé lidi; zdůrazňuje však, že některé členské státy se při provádění systému záruk pro mladé lidi a YEI stále potýkají s problémy;

86.  žádá EU a členské státy, aby zvýšily úsilí s cílem zajistit, že učňové a stážisté nebudou využíváni k nejisté práci nahrazující skutečná pracovní místa a že zároveň bude zajištěna veškerá nezbytná pracovní ochrana, a to i pokud jde o odměny a další finanční nároky;

87.  vyzývá k cíleným a zjednodušeným opatřením na posílení schopnosti členských států využívat dostupné finanční prostředky z evropských strukturálních fondů, z Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského fondu soudržnosti, Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, iniciativy Mládí v pohybu, Vaše první zaměstnání Eures, programu Horizont 2020 a programů a akci v oblasti občanství;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zjednodušily správní postupy zajišťování finančních zdrojů organizacím mládeže, jež často nemají dostatečné kapacity na zvládání složitého postupu podávání přihlášek, když žádají o podporu z různých programů EU;

89.  vybízí členské státy, aby plně využívaly program Erasmus+ díky lepšímu zaměření na osoby se všemi úrovněmi dosaženého vzdělání s cílem zlepšovat perspektivy zaměstnanosti mladých lidí a podporovat budování kariéry v zahraničí a pracovní mobilitu; podporuje mezikulturní učení, evropské občanství a vzdělávání mladých lidí v oblasti demokracie a hodnot a vyzývá proto Komisi, aby při provádění průběžného hodnocení identifikovala a odstranila překážky v postupu financování, které ztěžují dosažení těchto cílů, aby program Erasmus+ mohl být v této oblasti ještě efektivnější;

90.  vítá skutečnost, že program Erasmus překonal hranici tří milionů studentů; konstatuje, že tento stěžejní program Unie zaznamenává od svého zahájení nepřetržitě úspěch, a domnívá se, že je důležité, aby byl tento program i nadále podporován;

91.  vyjadřuje politování nad výraznými rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o počet studentů vysílaných a přijímaných v rámci programu Erasmus; doporučuje, aby byly vedeny asertivnější informační kampaně a aby byla zjednodušena pravidla;

92.  připomíná členským státům, že by se měly zavázat ke zvýšení vnitrostátního financování, jež by mělo doplňovat prostředky z ESF a YEI, aby byla zajištěna potřebná podpora zaměstnanosti mladých lidí; považuje mimoto za nezbytné, aby využívané nástroje a udělované granty umožňovaly důstojný život; žádá proto, aby byla posouzena úroveň grantů s ohledem na skutečné životní náklady v každém členském státě;

93.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k provádění systému záruk pro mladé lidi; vyzývá ke stálému politickému závazku k záruce pro mladé lidi jakožto k dlouhodobé strukturální reformě, která prostřednictvím kvalitních nabídek zajistí udržitelné začleňování na trh práce;

94.  naléhavě vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly záruku pro mladé lidi na základě výrazné spolupráce mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány, vzdělávacími systémy a službami v oblasti zaměstnanosti; poukazuje na to, že by záruka pro mladé lidi měla být plně integrována do vnitrostátních plánů pro zaměstnanost, do plánování politiky zaměřené na mladé lidi a politiky v oblasti vzdělávání a že by o ní měli být všichni mladí lidé široce informováni; připomíná, že zapojení organizací mládeže do informačních činností a do hodnocení a provádění systému záruk pro mladé lidi je rozhodující pro jeho úspěšnost;

95.  připomíná, že mladé ženy a mladí muži z různého sociálně-ekonomického prostředí se v různém věku setkávají s různými podmínkami na trhu práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby takovéto genderově specifické a sociálně-ekonomické úvahy zahrnuly do návrhu a provádění politik mládeže a politik trhu práce, jako je Záruka pro mladé lidi;

96.  domnívá se, že mimořádně vysoká míra nejistoty pracovních míst mezi mladými lidmi spolu se stárnutím evropské populace představují velkou výzvu pro udržitelnost, dostatečnost a přiměřenost důchodových systémů a vážně škodí mezigenerační solidaritě; žádá proto Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, která by dokázala přinejmenším zabránit zneužívání grantů poskytovaných v rámci systému záruk pro mladé lidi, a aby upřednostňovaly, alespoň v případě smluv uzavíraných v rámci záruky pro mladé lidi, smlouvy, které umožní mladým lidem platit příspěvky do vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení;

97.  naléhavě žádá členské státy, aby plně realizovaly a monitorovaly účinnost záruky pro mladé lidi tím, že budou v plné míře využívat finanční prostředky, které jim EU dává k dispozici na provádění opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí tím, že tito lidé, včetně osob se zdravotním postižením, budou začleňováni na trh práce pomocí zaměstnání, učňovské přípravy nebo stáže do čtyř měsíců po ukončení školní docházky nebo po ztrátě zaměstnání, např. pomocí zavedení systémů celoživotního profesního poradenství sestaveného na míru, registračních kanceláří, informačních středisek a metod pro sběr údajů a podporou registrace ze strany nezaměstnaných, s cílem získat představu o skutečném stavu v oblasti nezaměstnanosti mládeže a zlepšit služby pracovních center pro mladé uchazeče o zaměstnání;

98.  naléhavě žádá členské státy, aby bez prodlení řešily hlavní faktory úspěchu provádění evropské záruky pro mladé lidi, jako je kvalita a udržitelnost pracovních nabídek, další vzdělávání a odborná příprava, sociální začlenění, součinnost s ostatními oblastmi politiky (souvisejícími se vzdělávacími systémy, trhem práce, sociálními službami a mládeží) a spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami, za účelem začlenění mladých lidí do pracovního procesu, snížení míry nezaměstnanosti mládeže a dosažení dlouhodobého pozitivního dopadu z hlediska prevence sociálního vyloučení mladých lidí a jejich vyloučení z trhu práce při přechodu ze školy do pracovního procesu;

99.  požaduje, aby zaměření evropské záruky pro mladé lidi na vzdělávání a odbornou přípravu pro mladé nekvalifikované nebo málo kvalifikované nezaměstnané bylo rozšířeno tak, aby se vztahovalo i na mladé absolventy a osoby, které již dokončily odbornou přípravu, a aby byla prodloužena věková hranice záruky pro mladé z 25 let na 29 let, a odrážela tak skutečnost, že mnoho absolventů a vstupujících na trh práce je ve věku nad 25 let;

100.  vyzývá členské státy a regiony, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a učily se od sebe navzájem; připomíná, že je třeba zhodnotit, jak členské státy prováděly v letech 2014 a 2015 Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí; zdůrazňuje, že je třeba posoudit účinnost záruky pro mladé lidi v polovině období, zaměřit se především na to, do jaké míry se jí daří umožnit mladým lidem získávat dovednosti a začít pracovat, a pokračovat v této iniciativě; poukazuje také na to, že zapojení mládežnických organizací do hodnocení a provádění záruky pro mladé lidi je rozhodující pro její úspěch;

101.  s potěšením očekává předložení souhrnné zprávy Komise o provádění Záruky pro mladé lidi později v průběhu tohoto roku;

102.  konstatuje, že jednoznačnější posouzení výsledků programu přinese zpráva Účetního dvora o provádění systému záruk EU pro mladé lidi v členských státech, která má být dokončena začátkem roku 2017; domnívá se, že součástí této zprávy by měla být mimo jiné analýza efektivity a dlouhodobých výsledků;

103.  připomíná Komisi, že je třeba zajistit vysokou informovanost mladých lidí o dostupných programech a možnostech zapojení a vysokou kvalitu informací o nabízených programech za použití měřitelných ukazatelů (jako např. reakce a zapojení cílové skupiny);

104.  naléhavě žádá Evropskou komisi a členské státy, aby prováděly expanzivní hospodářské politiky poskytující větší míru flexibility, pokud jde o veřejné investice na vzdělávání, odbornou přípravu a kvalitní učňovskou přípravu;

105.  naléhavě vyzývá členské státy, aby více investovaly a aby nesnižovaly financování politiky týkající se mládeže, umění, kultury, vzdělávání, zdravotní péče a sociálních služeb ze svých vnitrostátních rozpočtů; žádá dále členské státy, aby investovaly do inkluzivního vzdělávání, které odpovídá výzvám ve společnosti, s ohledem na zajištění rovného přístupu a příležitostí pro všechny, včetně mladých lidí s různým socioekonomickým zázemím a zranitelných a znevýhodněných skupin;

106.  doporučuje, aby podnikání mladých lidí bylo zahrnuto do víceletého finančního rámce a aby členské státy vypracovaly národní strategie, jejichž cílem by bylo dosáhnout součinnosti mezi programem Erasmus+, ESF, EYI a programem Erasmus pro mladé podnikatele, a rovněž aby Komise poskytla členským státům jasné pokyny k posouzení dopadu;

107.  žádá Komisi, aby zavedla režim komplexního monitorování programů zaměřených na mladé lidi, který by zkombinoval plánované ukazatele výsledků, konkrétní dosažené výsledky a dlouhodobé výstupy;

108.  zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na výkon a výsledky, a s potěšením konstatuje, že nový právní rámec evropských strukturálních a investičních fondů na programové období 2014–2020 obsahuje ustanovení o předkládání zpráv členských států o výsledcích;

109.  připomíná, že 68 % rozpočtu ESF směřuje na projekty, u nichž by jednou z cílových skupin mohli být mladí lidé;

110.  klade důraz na potřebu udělování grantů na bydlení, aby bylo možné čelit potřebám, které vznikají, když odbornou přípravu či univerzitní studium nelze uskutečnit ve městě bydliště či v blízkých městech do maximální vzdálenosti 50 km;

Účast na rozhodování

111.  vyzývá k silnějšímu partnerství mezi mládežnickými organizacemi a veřejnými orgány pro zvýšení příležitostí k účasti mladých lidí a jejich organizací na tvorbě politik; považuje za zvláště důležitou úlohu mládežnických, uměleckých a sportovních organizací při rozvíjení participačních dovedností mladých lidí a zlepšování kvality rozhodovacího procesu, se zvláštním ohledem na skutečnost, že mladí lidé jsou přínosem pro společnost a rovněž přinášejí řešení současných výzev, jimž čelí evropská společnost; zdůrazňuje jedinečnou úlohu, kterou hrají organizace mládeže při rozvoji smyslu pro občanství na základě praktikování demokratických hodnot a postupů;

112.  zdůrazňuje hodnotu mládežnických organizací jako nositelů výchovy k občanství a výchovy k demokratickým hodnotám, dovednostem a kompetencím, a uznává jejich příspěvek ke zvýšení účasti mládeže v demokratických procesech;

113.  zdůrazňuje životně důležitou úlohu informálního a neformálního učení, umění, sportu, dobrovolnictví a sociálních činností při podpoře účasti mladých lidí a sociální soudržnosti jako nástrojů, jež mohou mít obrovský dopad na místní komunity a mohou pomoci vyřešit mnoho společenských výzev;

114.  vyzývá členské státy, aby důsledně dodržovaly zásady inkluze při práci s mládeží, se zvláštním důrazem na mladé lidi se zdravotním postižením;

115.  zdůrazňuje, že je třeba intenzivně rozvíjet povědomí o občanství, mediální a digitální gramotnost, kritické myšlení a mezikulturní porozumění, mimo jiné prostřednictvím širokého spektra nástrojů, které jsou blízké mladým lidem (např. sociálních sítí); zdůrazňuje významnou úlohu těchto programů a výchovy při předcházení radikalizaci mladých lidí;

116.  vyzývá Komisi a členské státy, aby braly v úvahu nové formy ekonomické účasti mladých lidí, jako je narůstající trend využívat nástrojů ekonomiky sdílení;

117.  zdůrazňuje, že by se měly podporovat dobrovolné politické, sociální, kulturní a sportovní aktivity mladých lidí na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a měl by se více uznávat jejich význam jakožto jedné z důležitých forem neformálního učení, která přispívá k rozvoji klíčových kompetencí pro život a k prosazování hodnot, jako je spolupráce, solidarita, rovnost a spravedlnost; zdůrazňuje však, že připravenost mladých lidí rozvíjet dobrovolné činnosti nemůže být nakonec považována za možnou levnou náhradu služeb, jež by měly zajišťovat členské státy; žádá, aby byly dobrovolné činnosti uznávány a plně oceněny či zhodnoceny;

118.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly demokratickou účast mladých studentů a aby mladým lidem pomáhaly při vzdělávání, aby se na svém vzdělávání podíleli a přispívali k němu pomocí svého členství ve studentských organizacích;

119.  zdůrazňuje, že pro podporu účasti mladých lidí na demokracii a jejich aktivního občanství je klíčové lepší porozumění hodnotám EU, fungování EU a evropské rozmanitosti;

120.  vyzývá Komisi, aby ve vzdělávání a odborné přípravě co nejvíce používala nové digitální nástroje a plně využívala možností, které poskytují sociální média, aby poskytovala cílenou vysoce kvalitní přípravu v oblasti médií podporující rozvoj mediální gramotnosti a kritického myšlení a aby prosazovala a podporovala zapojení mladých lidí do rozhodování i do občanského, kulturního a sociálního života společnosti, s cílem zvýšit zaměstnatelnost a podpořit podnikání, inovace a kulturu; uznává rovněž potenciál digitálních nástrojů, který je třeba využívat jako účinný prostředek v boji proti šikaně, nenávistným projevům a radikalizaci;

o
o   o

121.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50.
(2) Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 5.
(4) Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.
(5) Dokument EUCO 37/13.
(6) Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.
(7) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.
(9) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 61.
(10) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 21.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0106.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2015)0292.
(13) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 2.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2016)0005.


Zlepšení tvorby pracovních míst ve venkovských oblastech prostřednictvím SZP
PDF 483kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 k tématu: „Jak může SZP zlepšit tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech? (2015/2226(INI))
P8_TA(2016)0427A8-0285/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise o zaměstnanosti ve venkovských oblastech: překonání rozdílů v pracovních příležitostech (COM(2006)0857),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0285/2016),

A.  vzhledem k tomu, že venkovské oblasti tvoří více než 77 % území Evropské unie a že v těchto oblastech je mnoho pracovních míst spojených se zemědělstvím a zemědělsko-potravinářským odvětvím, která mnohdy nelze přemístit do zahraničí;

B.  vzhledem k tomu, že zemědělství a zemědělsko-potravinářské odvětví představují 6 % HDP Evropské unie, 15 milionů podniků a 46 milionů pracovních míst;

C.  vzhledem k tomu, že v mnoha evropských zemích již po desetiletí z venkovských oblastí odcházejí zemědělci a příjmy zemědělců a dalších pracovníků v zemědělství klesají a tyto oblasti nabízejí stále méně pracovních míst v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že mezi lety 2005 a 2014 došlo v EU-28 k úbytku pracovní síly v zemědělství téměř o čtvrtinu (–23,6 %)(1)a;

D.  vzhledem k tomu, že zemědělství pořád ještě využívá většinu evropského území, avšak věnuje se mu pouze malá část aktivních obyvatel, kteří žijí ve venkovských oblastech; vzhledem k tomu, že diverzifikace využití venkovských oblastí k hospodářským činnostem jako míst pro účely bydlení a rekreace a ochrany přírodních rezervací je důležitá pro dynamiku a zaměstnanost v různých venkovských oblastech Unie; vzhledem k tomu, že na některých územích sice již několik let dochází k demografickému obratu migračních toků a ke zvyšování počtu obyvatel, kteří touží po životě na venkově, což doprovází fenomén rozšiřování příměstských oblastí, avšak na mnohem méně prosperujících územích, která jsou izolovaná a není zde taková úroveň rozvoje a zaměstnanosti, se projevuje i tendence k úpadku;

E.  vzhledem k tomu, že mnohé venkovské oblasti čelí řadě výzev, jako jsou nízký příjem, úbytek obyvatel, nedostatek pracovních míst a vysoká míra nezaměstnanosti, pomalý rozvoj terciárního sektoru, chybějící zpracovatelské kapacity pro potravinové produkty, nízká úroveň dovedností a omezený kapitál;

F.  vzhledem k tomu, že devět z deseti Evropanů považuje zemědělství a venkovské oblasti za významné pro svoji budoucnost;

G.  vzhledem k tomu, že zemědělské činnosti vykazují poměrně nízký příjem na jednotku pracovní síly, což je znepokojující;

H.  vzhledem k tomu, že ze všech částí Evropy hospodářská krize zdaleka nejvíce zasáhla venkovské oblasti;

I.  vzhledem k tomu, že tváří v tvář nynější hospodářské krizi učinila Evropská unie – zejména prostřednictvím EFSI – zaměstnanost jednou ze svých hlavních priorit a že v této souvislosti je třeba zvýšit účinnost SZP a opětovně potvrdit její legitimitu coby jednoho z hlavních nástrojů evropské činnosti, pokud jde o zachování a tvorbu pracovních míst a konkurenceschopnosti ve venkovských oblastech, zejména v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je zapotřebí posoudit, do jaké míry má SZP dopad na tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech;

J.  vzhledem k tomu, že je zásadní zachovat oba pilíře SZP, jelikož první pilíř zabraňuje odlivu malých a rodinných zemědělských podniků z odvětví a zachovává zaměstnanost v odvětví zemědělství, zatímco finanční prostředky z druhého pilíře zajišťují tvorbu pracovních míst v dalších oblastech, jako jsou cestovní ruch, zpracování potravin a jiná související odvětví;

K.  vzhledem k tomu, že evropské zemědělství čelí řadě výzev v oblasti produkce a zabezpečení potravin, životního prostředí, biologické rozmanitosti, udržitelnosti, energie a změny klimatu, je zásadní posílit vztah společnosti a zemědělství, vypracovat inovativní řešení těchto výzev s cílem zajistit odolnost a konkurenceschopnost odvětví a přehodnotit cíle skutečně veřejné politiky, která je v zájmu nás všech, což je jeden z nejdůležitějších aspektů evropské integrace;

L.  vzhledem k tomu, že opětovná teritorializace zemědělství, která je nezbytná pro upevnění produkce a zaměstnanosti na daném území, byla příliš dlouho opomíjena a že je naší povinností zachovat zemědělství, na němž se podílejí ženy i muži na území jejich bydliště, coby ústřední činnost, kterou se zajistí, aby byly venkovské oblasti dynamické a nabízely řadu pracovních příležitostí; vzhledem k tomu, že tato opětovná teritorializace také umožní zajistit rovnováhu mezi rozvojem měst a venkova;

M.  vzhledem k tomu, že vzrůstá úloha městského a příměstského zemědělství i zájem o něj a mění se spotřební model, který v sobě spojuje nejrůznější faktory, mezi něž patří co nejmenší ekologická stopa, vysoce kvalitní místní produkce a uznání hodnoty práce malých a regionálních producentů;

N.  vzhledem k tomu, že strukturující prvky poslední reformy SZP umožnily přesměrování a spravedlivější přerozdělování podpor mezi členské státy a různá zemědělská odvětví a potvrdily hospodářskou a sociálně stabilizační úlohu společné zemědělské politiky pro zemědělské podniky a venkovské oblasti;

O.  vzhledem k tomu, že studie sice ukázaly, že přímé platby v rámci prvního pilíře přímo nevytvářejí pracovní místa, avšak hrají klíčovou úlohu při jejich zachování a v udržení zemědělců na půdě; vzhledem k tomu, že v případě zrušení této politické podpory by 30 % evropských zemědělců muselo ukončit svoji činnost a odejít ze zemědělského odvětví; vzhledem k tomu, že díky těmto platbám drobní zemědělci a venkovské oblasti přežívají;

P.  vzhledem k tomu, že podpora v podobě přímých plateb pro zemědělce v okrajových oblastech, kteří hospodaří na znevýhodněné či okrajové půdě, je klíčová nejen pro zajištění toho, aby daní zemědělci na půdě setrvali a měli důstojné živobytí, ale také pro zajištění ochrany této půdy a její úlohy pro přilákání cestovního ruchu do uvedených oblastí;

Q.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem prvního pilíře reformované SZP je zabezpečení dodávek potravin, což v zemědělství udržuje stávající zaměstnanost, a vzhledem k požadavku na zajištění spravedlivějšího rozdělování plateb v rámci prvního pilíře s cílem maximalizovat pozitivní dopad této podpory;

R.  vzhledem k tomu, že zkušenosti z praxe ukazují, že lze využívat jiné způsoby zemědělského rozvoje, které nabízejí lepší výsledky, pokud jde o kvalitu potravin a agronomickou, environmentální a socioekonomickou výkonnost, že je důležité podporovat a podněcovat různorodost zemědělských systémů a že malé a střední podniky, které jsou obecně různorodější, inovativnější a vysoce flexibilní, jsou často lépe kolektivně organizovány v podobě seskupení producentů a družstev, přispívají místním komunitám, a tudíž podporují venkovské hospodářství, jež je klíčem k rozvoji evropského zemědělství;

S.  vzhledem k tomu, že současná krize dokazuje, že v rámci společné zemědělské politiky zaměřené na trh je zásadní zachovat společnou organizaci zemědělských trhů a stanovit nové regulační nástroje přizpůsobené především zajišťování stability cen a zachování pracovních míst a zemědělských příjmů;

T.  vzhledem k tomu, že evropští zemědělci působí na stále globálnějším trhu, a jsou tedy více než jiná odvětví vystaveni kolísání cen;

U.  vzhledem k tomu, že platební systém, který v současnosti funguje v potravinovém dodavatelském řetězci, nezaručuje udržitelné přerozdělování přidané hodnoty a často vede k tomu, že příjmy primárních producentů nedostačují ani na pokrytí jejich nákladů;

V.  vzhledem k tomu, že ve srovnání s městskými oblastmi se ty venkovské obvykle vyznačují statisticky vyššími mírami nezaměstnanosti a podstatně nižšími příjmy obyvatel, méně atraktivní infrastrukturou a horším přístupem ke službám, neboť náklady na jejich poskytování jsou kvůli nižší hustotě obyvatel a obtížnější přístupnosti značné;

W.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby bylo vytváření pracovních míst ve venkovských oblastech součástí udržitelné politiky přizpůsobené konkrétním územím a aby spočívalo v zachování a rozvoji zemědělských činností a činností, které se zemědělstvím a lesnictvím nepřímo souvisejí, jakož i venkovských činností, jež umožňují navazování sociálních vazeb a solidaritu mezi různými aktéry a zlepšování kvality životního prostředí;

X.  vzhledem k tomu, že budoucnost venkovských oblastí nezávisí výlučně na rozvoji zemědělského odvětví, ale je spojena i s diverzifikací a zachováním dalších hospodářských činností, jako jsou lesnictví a řemeslnictví, s rozvojem malých a středních podniků a integrovaných výrobních kapacit, venkovským cestovním ruchem, rekreačními, vzdělávacími a sportovními možnostmi (např. jezdectví) a udržitelným využíváním zdrojů zemědělství a lesnictví (včetně odpadu) k produkci obnovitelné energie či organických materiálů a výrobků založených na ekologických postupech; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí decentralizované a integrované místní politiky související se socioekonomickými aspekty a s identitou a kulturou venkova a také skutečný územní systém, jehož cílem je usilovat o součinnosti a společné využívání zdrojů venkova, a to prostřednictvím kolektivního a meziodvětvového přístupu i za pomoci dalších fondů EU na podporu rozvoje a zaměstnanosti na venkově, a současně zajistit venkovskou infrastrukturu;

Y.  vzhledem k tomu, že za tímto účelem je naprosto zásadní klást důraz na skutečnost, že mnoho pracovních míst je závislých na území a na konkrétní zemědělské činnosti, včetně lesnictví, nelze je přemístit a souvisí nejen s potravinářskými, ale i nepotravinářskými službami, jako jsou zachování krajiny a hospodaření s vodou;

Z.  vzhledem k tomu, že podpora by se měla poskytovat především malým rodinným podnikům, tj. jednotlivým zemědělcům, kteří buď sami, nebo se společníky, spravují své zemědělské podniky zodpovědně, nezávisle a efektivně a dokáží se postavit problémům tím, že přizpůsobí svou produkci nebo její metody a diverzifikují své činnosti tak, aby se vypořádali s neustálými strukturálními změnami v zemědělském odvětví;

AA.  vzhledem k tomu, že by ve všech politikách EU měl být analyzován, zaznamenán a prosazován potenciál žen pracujících nebo podnikajících v zemědělských a venkovských oblastech, a že by těmito politikami neměly být znevýhodňovány, neboť tento přístup postaví základy pro to, aby se ženy staly hybnou silou rozvoje a inovací a napomohly celému odvětví vymanit se z krize; vzhledem k tomu, že by ženy měly být zapojeny do odvětvových plánů rozvoje na místní a regionální úrovni, tak aby místní oblasti mohly využít jejich potřeby, zkušenosti a představy, a že by proto ženy měly být vybaveny dovednostmi, které jsou požadovány k aktivní účasti na tvorbě těchto plánů;

AB.  vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo pouze 7,5 % zemědělců mladších 35 let a dnes vede zemědělské podniky více než 4,5 milionů zemědělců starších 65 let a že články 50 a 51 nařízení (EU) č. 1307/2013 v rámci SZP zahrnují ustanovení na podporu nové obnovy generací v zemědělství;

AC.  vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech je přístup žen z venkovských oblastí na trh práce v zemědělství a mimo zemědělství omezený a rozdíl v jejich platech je oproti platům mužů mnohem větší než v jiných oblastech, a to i přes jejich skutečně významnou úlohu pro rozvoj a společenský život ve venkovských oblastech a zejména v zemědělských podnicích, které diverzifikují své činnosti (agroturistika, kvalitní produkty, rekreační, vzdělávací a sportovní činnosti a jiné služby); vzhledem k tomu, že podnikání žen představuje významný sociální, ekonomický a environmentální pilíř udržitelného rozvoje venkovských oblastí; vzhledem k tomu, že nerovný přístup k půdě omezuje příležitosti žen k rozvoji podnikání v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že v průměru 29 % zemědělských podniků v Evropě vedou ženy;

AD.  vzhledem k tomu, že počet průmyslově pěstovaných plodin je malý; vzhledem k tomu, že místní odrůdy a plemena hrají roli v zachování biologické rozmanitosti a zajišťování živobytí obyvatel v regionech a místní produkci;

AE.  vzhledem k tomu, že je nezbytné učinit venkovské prostředí přitažlivějším pro nové generace, a to skrze podporu vzdělávání zaměřeného na inovace a na modernizaci profese i technologií;

AF.  vzhledem k tomu, že univerzální rámec pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA) vytvořila Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO);

AG.  vzhledem k tomu, že Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) může být používán v oblasti odborného vzdělávání a získávání dovedností v jednotlivých odvětvích činností ve venkovských oblastech;

Rámec současné SZP

1.  vyzývá všechny členské státy, aby v zájmu řešení vylidňování venkova poskytly mladým zemědělcům dlouhodobé vyhlídky, aby zavedly komplexní strategii pro generační obnovu a využily k tomu plně všech možností, které nová SZP nabízí na podporu mladých zemědělců a začínajících zemědělců, a to i mimo rámec rodiny, zejména opatření prvního a druhého pilíře na pomoc mladým zemědělcům a rovněž na pomoc zemědělcům starších 40 let, kteří v tomto odvětví podnikat teprve začínají; tato opatření musí být rovněž doplněna o příslušná vnitrostátní politická ustanovení (pozemková politika, daňová a sociální politika, atd.) a být s nimi v souladu, a to včetně podpory uvedené v článcích 50 a 51 nařízení (EU) č. 1307/2013;

2.  konstatuje, že naprostá většina přímých plateb v rámci SZP směřuje do nejbohatších podniků a že 74 % přímých plateb v rámci SZP v roce 2014 obdrželo pouhých 13 % příjemců; domnívá se, že tato situace vytvářet pracovní místa v zemědělství nepomáhá, jelikož v malých zemědělských podnicích je vysoký podíl lidské práce a 53 % pracovníků v zemědělství pracuje v malých podnicích; požaduje lepší rozdělování plateb v rámci SZP směrem k drobným zemědělcům;

3.  vybízí členské státy, aby posílily svou podporu malým a středním podnikům, zejména častějším poskytováním redistributivní platby dále je vyzývá, aby vytvořily mechanismy odměňování pro podniky s efektivní organizační strukturou a pro ty, které používají právní nástroje spojování podniků;

4.  má za to, že SZP by měla především zohledňovat geograficky znevýhodněná území (horské oblasti, zámořská území, nejvzdálenější regiony, citlivé přírodní rezervace atd.), jelikož zachování zemědělství v těchto oblastech představuje nezbytný prvek socioekonomického a environmentálního rozvoje s důrazem na zaměstnanost; SZP by však také měla zohlednit novou dynamiku, jako je rozvoj příměstských oblastí, a pomoci těmto oblastem čelit omezením, která souvisejí s jejich zvláštní povahou;

5.  připomíná, že členské státy v hojné míře využívaly možnost poskytovat podporu vázanou na produkci – která tím, že umožňuje zachování a rozvoj produkce, zajišťuje pracovní příležitosti ve znevýhodněných oblastech –, a vyzývá členské státy, aby míru této podpory zvýšily pro aktivní zemědělce, učinily ji flexibilnější a využívaly ji především ve prospěch lepšího zásobování Unie rostlinnými bílkovinami, na jejichž dovozu z třetích zemí je v současnosti závislá; dále navrhuje, aby se výše dobrovolné podpory vázané na produkci mohla měnit v závislosti na míře zaměstnanosti na dotčené obdělávané půdě, což by podpořilo především provozy využívající nejvíce pracovní síly;

6.  poukazuje na to, že v současném programovém období a v souladu s programem rozvoje venkova existuje ustanovení o cílené pomoci určené pěstování místních odrůd a chovu místních plemen, jež má podpořit zaměstnanost v regionech a udržení biologické rozmanitosti; vybízí členské státy, aby zavedly mechanismy, jejichž prostřednictvím by mohly cílenou pomoc získat skupiny a organizace producentů a zemědělců, kteří pěstují místní odrůdy a chovají místní plemena;

7.  připomíná, že přímé podpory musí mít environmentální rozměr, který musí být nedílnou součástí udržitelnosti a životaschopnosti zemědělských podniků a přispěje k zachování a vytváření nových pracovních míst mimo jiné v oblasti zachovávání biologické rozmanitosti, agroturistiky a utváření krajiny, například s využitím venkovských a historických sídel; naléhavě vyzývá EU, aby zajistila, že právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí budou jednoduché, srozumitelné a snadno proveditelné; poukazuje na to, že environmentální rozměr nesmí znamenat omezení nebo úplné opuštění zemědělské produkce, což je obzvláště citlivou otázkou v horských a odlehlých oblastech;

8.  domnívá se, že vzhledem k nadměrnému vymírání včel medonosných, které bylo zjištěno v některých členských státech EU, a k významné úloze tohoto opylovače pro zabezpečení dodávek potravin a pro řadu odvětví rostlinné výroby by se Unie měla zasadit o větší pomoc tomuto odvětví, a to přijetím skutečně evropské strategie na obnovu včelích populací; dodává, že tato iniciativa nevyžaduje zásadní investice a byla by zdrojem mnoha pracovních míst, ať už díky diverzifikaci činností ve stávajících zemědělských podnicích či díky vytváření nových specializovaných podniků, u nichž odborníci odhadují, že by byly životaschopné s 200 úly a jejichž hlavním posláním by byla produkce výběrových včelích královen a rojů a následně medu, jehož je ostatně v Unii vážný nedostatek; poznamenává, že takovýto přístup založený na různých evropských strategiích, a sice inovaci, sociálním začleňování a tvorbě pracovních míst, je v dokonalém souladu se snahou směřovat společnou zemědělskou politiku a rozvoj zemědělství k větší udržitelnosti;

9.  konstatuje, že aby bylo možné udržet pracovní místa v zemědělských podnicích, musí se v odvětví začít využívat nové nástroje na řízení rizik a více využívat nástroje typu organizace producentů v rámci jednotné společné organizace zemědělských trhů a druhého pilíře, s cílem lépe reagovat na nestabilitu a požadavky světového trhu; domnívá se, že tržní opatření a opatření na řešení mimořádných krizí a k řešení rizik stanovená v rámci jednotné společné organizace trhu by se měla provádět mnohem rychleji a aktivněji a s podporou z rozpočtu EU a podle potřeby přizpůsobit konkrétní situaci nejvzdálenějších regionů, horských oblastí a jiných regionů, jejichž konkurenceschopnost se potýká s obtížemi, s cílem omezit negativní dopady poklesu cen na příjmy zemědělců; poukazuje na to, že provádění výjimečných krizových opatření nedosáhlo zcela svých cílů a mělo by více zohledňovat stávající infrastrukturu a kapacity členských států; vybízí Komisi, aby s ohledem na nedávnou krizi vytvořila rychlejší a účinnější systémy intervence schopné předcházet nejhorším negativním důsledkům;

10.  vyzývá Komisi, aby plně využila potenciál mimořádných opatření podle článků 219 až 222 nařízení (EU) č. 1308/2013;

11.  má za to, že aby intervenční ceny mohly plnit úlohu záchranné sítě, musejí se pravidelně přizpůsobovat vývoji pořizovacích nákladů, což umožní působit na příjmy a stálost činnosti producentů a také na zaměstnanost; vyzývá Unii, aby ve všech velkých výrobních odvětvích zavedla nástroje prevence, podobně jako observatoř mléka, s cílem zajistit sledování trhů, což umožní řídit výrobu a v obdobích krize patřičně reagovat díky pružným a reaktivním nástrojům pro řízení trhu, jež by se aktivovaly v případě potřeby;

12.  uznává, že krátké dodavatelské řetězce, jež spojují zemědělce s místními producenty, mohou na venkově povzbudit vytváření pracovních míst, a zdůrazňuje, že režimy jakosti, zeměpisná označení a ekologické zemědělství představují příležitosti k rozvoji zemědělsko-potravinářského odvětví a k případnému vytváření pracovních míst na venkově a jako takové je třeba je nejen chránit, ale i rozvíjet za účelem tvorby nových pracovních míst a zachování kultury a identity; podtrhuje, že produktům s chráněným zeměpisným označením a těm z ekologického zemědělství je třeba zaručit lepší přístup na velké trhy, zajistit kvalitu, propagaci a ochranná opatření s cílem zlepšit jejich uvádění na trh a zařadit je mezi ostatní produkty cestovního ruchu v dané zeměpisné oblasti; s ohledem na projednávané legislativní návrhy připomíná, že tyto pozitivní hospodářské dopady se zakládají na důvěře spotřebitelů, kterou by neměly oslabit změny, jež by bylo možné vnímat jako snižování kvality; zdůrazňuje rovněž, že postupy pro dosažení těchto norem kvality mohou být zatěžující a měly by se zjednodušit;

13.  doporučuje, aby členské státy ve vyšší míře využívaly oblasti priority 6 druhého pilíře, které se dotýkají zachování a vytváření pracovních míst, opatření v oblasti předávání znalostí, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání (včetně učňovské přípravy, stáží a rekvalifikace zemědělských pracovníků), jež napomáhají přemístění pracovníků do jiných venkovských činností, a také opatření v oblasti poradenství a pomoci s řízením, která mají zlepšit hospodářskou a environmentální výkonnost zemědělských podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily podporu odborné přípravě, díky které se zemědělci a zemědělští a venkovští pracovníci stanou všestrannějšími, naučí se diverzifikovat své činnosti a iniciativy a posílí své inovační schopnosti;

14.  konstatuje, že stávající programy rozvoje venkova se ve srovnání s projekty předchozího programového období (2007–2013) mnohem méně zaměřují na sociální projekty chránící zaměstnanost a že to lze vysvětlit volbou opatření přijímaných členskými státy v rámci jejich programů rozvoje venkova a také nižšími dostupnými finančními prostředky přidělovanými na opatření související přímo se zaměstnaností; vyzývá proto k větší flexibilitě při provádění politiky pro rozvoj venkova;

15.  má za to, že je nezbytné provádění politiky rozvoje venkova zjednodušit, zaujímat soudržnější přístupy typu financování z více fondů a zabránit provádění příliš podrobných správních a finančních kontrol ze strany orgánů členských států a Komise;

16.  vyzývá členské státy, aby lépe propagovaly potenciál druhého pilíře SZP pro diverzifikaci činností ve venkovských oblastech (např. agroturistika, výroba energie z obnovitelných zdrojů);

17.  připomíná, že vnitrostátní ani unijní politiky dostatečně nezohledňují riziko, které je nedílnou součástí inovací, což je překážkou pro inovace a tvorbu pracovních míst, a to zejména pro řadu subjektů, které nemají pro zdárné dokončení inovativních projektů dostatečná aktiva;

18.  zdůrazňuje, že rozvoj venkova a tvorba pracovních míst jsou neoddělitelně spjaty, a proto vyzývá členské státy a regiony, aby maximalizovaly potenciál místních a regionálních orgánů, které znají nejlépe výzvy i příležitosti ve svých oblastech, aby dosahovaly cílů druhého pilíře a respektovaly priority SZP, a to včetně prosazování sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje; připomíná, že programy rozvoje venkova a operační programy je možné zaměřit na vytváření pracovních míst a jejich zachování a na zlepšování služeb na venkově, a vyzývá Komisi, aby byla při plnění tohoto cíle nápomocná; zdůrazňuje, že je zapotřebí modely ekonomiky sdílení ve venkovských oblastech uzpůsobit tak, aby přispívaly ke zvýšení zaměstnanosti, zefektivnění zemědělských činností a snížení nákladů;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly podniky a družstva v sociální ekonomice, včetně sociálního zemědělství(2), s cílem podpořit sociální začleňování a tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech; bere na vědomí opatření vykonávaná v rámci iniciativy pro sociální podnikání a vyzývá Komisi, aby podpořila přínos, který má sociální ekonomika pro rozvoj venkova, například prostřednictvím akčního plánu pro sociální ekonomiku;

20.  zdůrazňuje, že by se měl klást větší důraz na opatření na podporu demografického rozvoje zemědělských oblastí a jejich vstřícnosti vůči rodinám, aby rodiny získaly skutečnou podporu a aby bylo snazší propojit rodinný život se zaměstnáním, a to rovněž v souvislosti s otázkami týkajícími se trhu práce a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech;

21.  zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat aktivní opatření a politiky zdůrazňující pozitivní úlohu migrace při zvyšování hospodářského růstu a podpoře sociální soudržnosti ve venkovských oblastech;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly politiku rozvoje venkovských oblastí prostřednictvím podpory cestovního ruchu, který, je-li vhodně strukturován a podporován, se může stát hybnou silou kulturního, sociálního i hospodářského růstu oblastí, kde se nacházejí významné přírodní zdroje, kulturní krajina a zemědělské a potravinářské zdroje; zdůrazňuje, že turistický rozvoj venkovských oblastí a diverzifikace zemědělských činností (vzdělávací, kulturní a rekreační) rovněž představují pobídku pro nové generace, aby venkov znovu „vzaly do svých rukou“ ve smyslu iniciativ a podnikání zaměřených na inovace a propagování tradičních výrobků;

23.  zdůrazňuje, že vzájemná součinnost mezi různými politikami bude za podpory z fondu EZFRV a dalších fondů EU zásadním prvkem k vyřešení problému zaměstnanosti ve venkovských oblastech a k zajištění, aby zemědělství bylo opětovně uznáno jako klíčový faktor územního rozvoje; konstatuje, že finanční prostředky v rámci druhého pilíře by se mohly využívat jako dynamický finanční nástroj ke zvýšení vzájemné součinnosti s alternativními zdroji financování a programy, které se tak zpřístupní pro venkovské oblasti, čímž se zvýší propojenost, konkurenceschopnost, hospodářská diverzifikace a podpora podnikání, a to s přihlédnutím k zachování kultury a identity venkova;

24.  zdůrazňuje, že v důsledku skupování zemědělské půdy investory jsou malé podniky provozované majiteli pod stále větším tlakem; zdůrazňuje, že zachování obdělávané plochy a přístup k půdě mají zásadní význam pro zakládání a rozšiřování zemědělských podniků a jsou klíčové pro udržení pracovních míst ve venkovských oblastech; poukazuje na to, že zpráva Komise o potřebách mladých zemědělců z listopadu 2015 ukázala, že největším problémem pro mladé zemědělce a nové zemědělce je dostupnost půdy ke koupi a pronájmu; vyzývá proto členské státy k výměně osvědčených postupů a k vypracování nástrojů s cílem umožnit přístup k půdě ve venkovských oblastech s vysokou nezaměstnaností, a to například skrze participativní využívání a správu zemědělské půdy v souladu s vnitrostátní praxí nebo skrze vytvoření systémů pro správu a poskytování informací o nevyužívané půdě nebo půdě, kterou by bylo možné využít k zemědělství, hospodaření s půdou a podávání zpráv o něm, jejichž služeb by na základě přednostního práva využívali mladí zemědělci a ženy;

25.  považuje za důležité, aby programy rozvoje venkova podporovaly zejména vztahy mezi venkovem a městy s cílem podnítit spolupráci a otevřít odbytiště pro venkovské podniky, což je nezbytné pro jejich rozvoj a tvorbu pracovních míst; považuje za důležité, aby ve vztazích mezi městy a venkovem hrály významnou úlohu vesnice, které umožní přístup k základním službám obyvatelům okolních venkovských oblastí, a aby členské státy za tímto účelem v rámci svých územních politik podporovaly služby ve vesnicích;

26.  vyzývá ke stanovení závazných pravidel pro spravedlivé platby v rámci potravinového dodavatelského řetězce mezi producenty potravin, velkoobchodníky a zpracovateli, aby se zajistilo, že zemědělci budou dostávat náležitý podíl z přidané hodnoty, který jim umožní provozovat udržitelné zemědělství;

27.  zdůrazňuje, že odvětví lesnictví, které je v současné době v Evropě nedostatečně využíváno, představuje obrovský zdroj zaměstnanosti a že by bylo vhodné je využívat lépe a různými způsoby napříč dřevozpracujícím průmyslem; dodává, že EU v současnosti vykazuje významné nedostatky v zásobování dřevem, což vyžaduje investice do infrastruktury nezbytné pro rozvoj lesnictví;

28.  zdůrazňuje, že přístup k půdě je pro založení a rozšiřování zemědělského podniku zásadním předpokladem; poukazuje na skutečnost, že přístup k půdě představuje pro mladé zemědělce, kteří hodlají založit zemědělský podnik, největší problém;

Budoucnost společné zemědělské politiky po roce 2020

29.  zdůrazňuje, že SZP potřebuje zjednodušené postupy a musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky, které budou přinejmenším odrážet významnou evropskou přidanou hodnotu této politiky, aby mohla účinně a dlouhodobě plnit svou úlohu spočívající v podpoře zaměstnanosti v rámci různorodého evropského zemědělství a lesnictví a v podpoře udržitelného rozvoje a přitažlivosti venkovských oblastí; zdůrazňuje, že je třeba postupně posilovat politiku rozvoje venkova, která umožní přímo a účinněji snížit sociální vyloučení mezi obyvateli venkova a podnítit zaměstnanost a dynamiku venkovských oblastí, aniž by byla ohrožena podpora v rámci prvního pilíře, již je také třeba přeorganizovat, aby mimo jiné zajistila lepší fungování a větší stabilitu trhů, což je nezbytné pro zaručení příjmů, evropského zemědělského modelu, potravinového zabezpečení a pro to, aby venkovské oblasti zůstaly oproti městům přitažlivé (s důrazem na kvalitní život);

30.  zdůrazňuje, že v rámci SZP by měl být velký význam přikládán nástrojům zacíleným na modernizaci a investice, které udržitelným způsobem a v souladu s předpisy ohledně životního prostředí zaručují konkurenceschopnost hospodářských odvětví nacházejících se ve venkovských oblastech (včetně zemědělsko-potravinářského, energetického a zpracovatelského průmyslu a služeb a sociálního sektoru), aby se zajistilo, že pracovní místa bude možné zachovat; poukazuje na to, že tyto nástroje rovněž umožní překlenout mezery mezi členskými státy a mezi regiony, pokud jde o rozvoj zemědělství a venkova;

31.  podtrhuje význam odvětví cestovního ruchu jakožto zdroje příjmů zemědělců (např. dovolená na statku); vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly programy na podporu investic a podnikání; považuje za důležité podpořit dotčené zemědělské podniky prostřednictvím kampaní zaměřených na cestovní ruch;

32.  poukazuje na to, že opatření vedoucí ke zjednodušení SZP byla již zavedena, avšak vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela a prosazovala opatření s cílem zavést proporcionalitu a flexibilitu, pokud jde o snižování administrativní zátěže spojené se SZP a zvyšování produktivity zemědělských podniků;

33.  zdůrazňuje, že možnosti SZP jsou omezené, jelikož jejím hlavním cílem je zabezpečit dodávky potravin, a že účinné řešení řady výzev ovlivňujících vytváření a zachování pracovních míst ve venkovských oblastech bude vyžadovat širší přístup napříč politikami, a to na regionální úrovni i na úrovni členských států;

34.  vyzývá Komisi k podpoře konkurenceschopného a udržitelného evropského zemědělského modelu založeného na rodinném, diverzifikovaném a multifunkčním zemědělství, který by prioritně usiloval o spravedlivě odměňovaná pracovní místa v dané oblasti, kladl by zesílený důraz na území se zvláštními omezeními uvedená v článku 349 SFEU a zabezpečoval by potraviny (v rámci produkce potravin a nepotravinových výrobků), jakož i jejich bezpečnost s cílem chránit zdraví;

35.  vyzývá členské státy, aby vytvořily nástroje pro sledování a regulaci půdy s cílem lépe poznat trhy s půdou a moci ukončit rozsáhlý jev koncentrace a zabírání půdy a nástrojů produkce;

36.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozvoj, uvádění na trh a prodej zemědělských výrobků vysoké kvality; požaduje iniciativy pro otevírání nových trhů a také zavedení operačních produktových programů a marketingových kampaní s cílem zajistit různorodost a konkurenceschopnost produktů evropského potravinového řetězce;

37.  je toho názoru, že SZP by měla zohlednit veškeré evropské zemědělství a venkovské oblasti včetně těch nejvíce znevýhodněných a nejzranitelnějších (horské oblasti, nejvzdálenější oblasti aj.) s cílem zajistit optimální využívání všech zdrojů; domnívá se, že tento přístup zahrnuje i obnovu zemědělské půdy, která byla opuštěna;

38.  poukazuje na skutečnost, že diverzifikace zemědělství a regionální menšinové trhy zvyšují a zajišťují zaměstnanost ve venkovských oblastech; požaduje iniciativy na podporu diverzifikace podniků (např. přímý prodej zemědělských produktů) a hospodářství venkova obecně (např. usnadnění přechodu od práce v zemědělství k jiným zaměstnáním);

39.  domnívá se, že finanční prostředky v rámci budoucí SZP by měly více napomáhat zpomalení úbytku malých a středních zemědělských podniků a podniků sdružených v organizacích producentů, které jsou obvykle různorodější, úspornější a samostatnější, dají se snáze přemístit, jsou účinnější, pokud jde o vytváření přidané hodnoty a pracovních míst na dotyčných územích, a jsou důležitým hospodářským a sociálním pilířem v regionech, a měly by i nadále poskytovat zvláštní podporu územím se specifickými podmínkami, jak uznává článek 349 SFEU;

40.  poukazuje na to, že přímé platby v rámci SZP by měly být přidělovány pouze osobám, jejichž hlavní oblastí činnosti je zemědělství;

41.  poukazuje na to, že v nejvzdálenějších regionech je hledání řešení týkajících se zaměstnanosti v případě hospodářského poklesu komplikováno nedostatečnou propojeností, a vzhledem k významu zemědělství v těchto regionech má za to, že při financování v rámci budoucí SZP by vůči těmto územím, jež čelí zvláštním omezením, jak uznává i SFEU, měla být uplatňována pozitivní diskriminace, neboť to by mělo multiplikační účinek ve vztahu k podpoře dalších souvisejících činností, jako je zemědělský průmysl, cestovní ruch, ochrana přírody, výroba energie a oběhové hospodářství, který by doplňoval strategii založenou na financování z vícero fondů; zdůrazňuje, že tato strategie by měla zohledňovat faktory pozitivního rozlišování pro nevzdálenější regiony, které by mohly sloužit jako laboratoř pro originální inovativní řešení v zemědělství, jež by mohla být následně uplatňována v méně extrémních a komplexnějších prostředích, ať už by se jednalo o strukturu zemědělských podniků, půdní a klimatické podmínky či charakteristickou biologickou rozmanitost;

42.  domnívá se, že sdružení zemědělců je třeba propagovat a finančně podporovat, protože umožňují snižovat náklady podniků na produkci, zejména náklady na mechanizaci, podporují však také solidaritu mezi zemědělci a sdílení inovací, znalostí a osvědčených postupů, a to skrze tvorbu dynamiky příznivé pro rozvoj a zaměstnanost;

43.  vyzývá Komisi, aby podněcovala diverzifikaci a konkurenceschopnost malých zemědělských podniků, a to i s ohledem na sociální zemědělství a zemědělství zaměřené na služby;

44.  zdůrazňuje, že je důležité, aby SZP více podporovala kladné účinky, které s sebou zemědělství přináší z hlediska zaměstnanosti a životního prostředí, a účinněji prosazovala ekologické a biodynamické zemědělství a všechny další udržitelné výrobní postupy, včetně integrovaného zemědělství a agrolesnictví v rámci agroekologie, což si však vyžádá zjednodušení současných pravidel a přijetí jednoduchých, obecně srozumitelných a snadno proveditelných právních předpisů; má za to, že význam těchto kladných účinků na zaměstnanost a na životní prostředí je v zájmu celé společnosti, a proto by se měly stát součástí zemědělských příjmů;

45.  připomíná pozitivní příklad tzv. bioregionů neboli oblastí, kde jsou prostřednictvím souboru koordinovaných opatření podporovány zemědělské výrobky a výrobky z místních chovů vyprodukované ekologickým způsobem i celá část hospodářství, která se od nich odvíjí (podniky v zemědělském a potravinářském odvětví, gastronomické a turistické podniky), neboť se již ukázalo, že tento nástroj může být přínosem pro místní příjem a přispívat k ochraně půdy prostřednictvím zachování krajiny a tradiční výroby;

46.  zdůrazňuje potenciál udržitelného zemědělství a potravinových systémů, zejména ekologického zemědělství, jakož i udržitelného hospodaření s půdou, vodního hospodářství, biologické rozmanitosti a venkovské infrastruktury pro zachování a tvorbu důstojných pracovních míst v zemědělství a prosperujících venkovských hospodářství;

47.  zastává názor, že prvořadou činností budoucí SZP musí zůstat zabezpečení potravin v Evropské unii, aniž by se opomíjely vnější trhy EU; v této souvislosti má za to, že obchodní dohody mohou pro evropské zemědělství znamenat skutečné riziko stejně jako možné příležitosti, a domnívá se, že dohody o volném obchodu by neměly vést k nekalé soutěži na úkor malých a středních zemědělských podniků a neměly by narušovat místní hospodářství a zaměstnávání;

48.  domnívá se, že v zájmu zlepšení v současnosti nedostačující organizace v odvětví ovoce a zeleniny by se měla obnovit unijní podpora projektům v nově založených sdruženích pěstitelů ovoce a zeleniny;

49.  zdůrazňuje, že vzhledem ke značné nejistotě, pokud jde o budoucnost zemědělských cen, které jsou nízké a nestálé, musí Evropská unie splnit cíle SZP stanovené ve Smlouvě, více působit ve prospěch nápravy nepředvídatelných účinků trhů tam, kde selhávají, a zajišťovat odolnost a konkurenceschopnost odvětví zemědělství, a to zavedením bezpečnostních sítí a systémů předcházení krizím a jejich řešení, jež povedou k nastolení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, jakož i vytvořením nástrojů pro řízení rizik, které budou založené na nových, inovativních systémech a zapojí samotné zemědělce do financování; zastává názor, že by měl být navýšen podíl finančních prostředků pro opatření na stabilizaci zemědělských trhů a že SZP musí také posílit systémy záruk schopné ochránit zemědělce před různými klimatickými, hygienickými a hospodářskými riziky; domnívá se, že vzhledem k rizikům spojeným s globálním oteplováním musí Unie využít všech prostředků k ocenění potenciální pozitivní úlohy zemědělství pro lepší zachycování uhlíku díky prostředkům agronomie a lepšího využívání půdy a že je třeba poskytnout zemědělcům technickou a finanční pomoc, aby mohli postupně změnit své postupy a inovace;

50.  zdůrazňuje rovněž, že přímé platby by měly zůstat nástrojem SZP i po roce 2020 s cílem podporovat a stabilizovat příjmy zemědělců, kompenzovat jim náklady plynoucí z dodržování přísných norem EU (konkrétně pokud jde o výrobní metody a požadavky týkající se životního prostředí) a zachovat zemědělskou produkci i v nejméně příznivých regionech; zdůrazňuje, že přímé platby by tak měly sloužit k zajištění hospodářské stability zemědělského odvětví, jakož i k zabezpečení potravin a ochraně životního prostředí; v této souvislosti poukazuje na to, že je zásadní vyrovnat sazby přímých plateb s cílem dosáhnout rovných podmínek hospodářské soutěže na jednotném trhu EU a udržitelného využívání zemědělských zdrojů na úrovni EU;

51.  domnívá se, že jelikož v jednotlivých členských státech existují významné rozdíly v míře spolupráce mezi zemědělci a jelikož má absence spolupráce nepříznivý dopad na schopnost zemědělců čelit krizovým situacím a tržním tlakům, SZP by měla rozvoj spolupráce mezi zemědělci komplexně podporovat, a to zejména v odvětví výroby a zpracování;

52.  vyzývá členské státy, aby v rámci druhého pilíře SZP upřednostňovaly evropské inovační partnerství (EIP); vyzývá Komisi, aby upřednostňovala program Horizont 2020 a zajistila zemědělcům lepší přístup k možnostem financování z EIB, podporu inovativním a udržitelnějším zemědělským a lesnickým modelům pro výrobu zboží a poskytování služeb v potravinářském a nepotravinářském odvětví (energie z obnovitelných zdrojů, biohospodářství, venkovský cestovní ruch a nové perspektivy pro zemědělce, co se týče zajišťování surovin pro průmyslový věk po odklonu od ropy) a rozvoj zdrojů každého venkovského území;

53.  vyjadřuje své pevné přesvědčení, že bude nutné – dokonce i v budoucnu – prosazovat průběžnou odbornou přípravu zemědělců a pracovníků v zemědělství a zajistit šíření vědeckých poznatků a inovací, aby byla zajištěna schopnost přizpůsobit se měnícímu se prostředí a usnadnila se účast v hospodářských činnostech;

54.  zastává názor, že přístupy zdola nahoru, pokud jde o uplatňování iniciativy LEADER v oblasti místního rozvoje se zapojením místních komunit, prokázaly svou efektivitu, co se týče vytváření řady pracovních míst a nízkých veřejných výdajů na vzniklé pracovní místo, a že by tedy měly být dále posilovány, propagovány a uplatňovány ve všech členských státech prostřednictvím přístupů využívajících financování z vícero fondů a prostřednictvím posílené úlohy místních a regionálních orgánů; zdůrazňuje zejména úlohu příslušných místních akčních skupin jakožto technické a servisní pomoci pro iniciativy mající za cíl zahájení projektů podporujících zaměstnanost; požaduje, aby tyto místní akční skupiny mohly být co nejvíce nezávislé, a tedy co nejefektivnější; dodává, že je nutné zavést mechanismy, které zaručí, že budou skutečně zapojeni sociální partneři, a vyzývá Komisi, aby předložila modely osvědčených postupů, pokud jde o nadnárodní projekty v rámci iniciativy LEADER II;

55.  konstatuje, že obtížný přístup k informacím o příslušných vnitrostátních a unijních programech a možnostech financování představuje překážku pro rozvoj hospodářství venkova;

56.  vyžaduje, aby investice poskytované v rámci politiky rozvoje venkova coby podpora zaměstnanosti ve venkovských oblastech byly přednostně vyčleňovány na zaměstnanost, změny v oblasti nezaměstnanosti, efektivnost přijímacích podniků a vytváření pobídek k náboru nových zaměstnanců, a doporučuje, aby programy rozvoje venkova zahrnovaly posílení mikrofinancování, které je zvlášť užitečné pro zahájení činnosti zemědělských i nezemědělských podniků;

57.  zdůrazňuje, že význam druhého pilíře pro tvorbu pracovních míst lze posílit, bude-li umožněna větší flexibilita v závislosti na specifických potřebách regionů;

58.  domnívá se, že do budoucnosti je třeba i nadále vyvíjet vysoce kvalitní a na území vázané potravinové systémy dodávající nezpracované či zpracované potraviny tím, že se podpoří občanská odpovědnost a zúčastněné strany se zapojí – buď společně, a to producenti, zpracovatelé, distributoři a spotřebitelé, nebo jako společenství producentů a spotřebitelů, anebo shromážděním všech hospodářských subjektů ze zemědělsko-potravinářského odvětví a z odvětví gastronomického cestovního ruchu – do kvalitativních postupů a smluvních úkonů usilujících o zajištění dodávek potravin a jejich nezávadnosti, ale také o spravedlivé odměňování, aby zemědělci mohli důstojně vyžít ze svého povolání a udržet zaměstnance ve svém podniku; takové potravinové systémy by mohly zejména, avšak nikoliv výlučně, mít podobu krátkých řetězců nebo místních trhů; domnívá se, že v budoucnu bude třeba vyčlenit více unijních zdrojů na rozvoj a provoz jednotlivých zvláštních systémů jakosti potravin, jakož i na další rozvoj světově proslulé evropské gastronomie; domnívá se, že za tímto účelem je nezbytné lépe přizpůsobit právní rámec veřejných výběrových řízení, aby komunity mohly podporovat místní produkci;

59.  upozorňuje na nutnost dodatečné podpory zemědělství a vytváření pracovních míst v zemědělství v méně příznivých oblastech a v oblastech na vnějších hranicích EU;

60.  domnívá se, že kolektivní formy s více partnery, které sdružují zemědělce a další subjekty z venkovského prostředí, je třeba podporovat, jelikož umožňují rozvoj řady činností vytvářejících přímá i nepřímá pracovní místa, strukturování místních potravinových i nepotravinových řetězců a zavádění různých služeb (cestovní ruch ve venkovských oblastech, údržba soukromých i veřejných prostranství atd.);

61.  domnívá se, že Komise a členské státy by měly zemědělcům poskytnout pobídky prostřednictvím SZP a jiných politik na diverzifikaci zdrojů jejich příjmů, díky níž se budou moci chránit před propady trhů; má za to, že tato diverzifikace může zahrnovat ekoturistiku, rozvoj energie z obnovitelných zdrojů, jako je větrná a solární energie, což přinese přidanou hodnotu zemědělské produkci díky zpracování, a farmářské obchody;

62.  vyzývá Komisi k zavedení větší podpory pro místní družstva, aby se jim podařilo znovu získat kontrolu nad svými cenami a produkty;

63.  poukazuje na to, že odvětví cestovního ruchu nabízí významné příležitosti pro příjmy a přímá i nepřímá pracovní místa v zemědělství a venkovských oblastech, což umožní zhodnocení historického, kulturního, gastronomického, krajinného a environmentálního dědictví každého regionu; dále konstatuje, že přitažlivost z hlediska cestovního ruchu nespočívá pouze ve známé historii některých regionů, ale čím dál více i v kvalitě jejich potravinářských výrobků, krajiny a životního prostředí; domnívá se, že z těchto důvodů by politika rozvoje venkova měla odvětví cestovního ruchu ještě více podporovat;

64.  zdůrazňuje, že výzvy související se změnou klimatu a s životním prostředím předpokládají významné veřejné i soukromé investice do tvorby pracovních míst a na podporu vzniku nových povolání s cílem zajistit péči o zdroje venkovských oblastí a jejich ochranu, obnovu kvality zničených ekosystémů, účinnější boj proti záplavám, požárům, lepší ochranu vod, půdy, ovzduší a biologické rozmanitosti; to samozřejmě předpokládá spolupráci mezi zemědělstvím a ostatními subjekty venkova, avšak především to přináší nové příležitosti pro diverzifikaci zemědělských příjmů;

65.  vyzývá Komisi, aby posoudila sociální dopad přítomné zemědělské krize, zvláště pokud jde o ztráty pracovních míst, zejména ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby zvážily, jak lze zlepšit konkurenceschopnost zemědělství tak, aby mohlo tohle odvětví vytvářet pracovní místa a přidanou hodnotu, která se spravedlivě dělí mezi zemědělství a zemědělsko-potravinářský průmysl, přičemž zajistí spravedlivou soutěž a omezí na minimum škody způsobené sociálním dumpingem a nejistými a nestandardními podmínkami zaměstnání, které neúměrně zasahují určité skupiny; konstatuje, že řada členů rodinných zemědělských podniků nemá žádné sociální postavení ani právní uznání a nevztahuje se na ni systém sociální ochrany; zdůrazňuje, že zemědělské podniky musí dodržovat vnitrostátní právní předpisy týkající se zaměstnanosti a sociální oblasti; domnívá se, že jakékoli zavedení dodatečné podmíněnosti do plateb v rámci prvního pilíře SZP by značně zvýšilo administrativní zátěž pro zemědělce a omezilo by to jejich potenciál tvorby pracovních míst; požaduje, aby sociální partneři hráli vedle vnitrostátních řídicích orgánů významnější roli, a vyzývá členské státy, aby uznaly a zaručily sociální práva zemědělců a přitom zajistily, že všichni pracovníci v zemědělství, ať pracují na hlavní či vedlejší pracovní poměr, budou zahrnuti v systému sociální ochrany; vyzývá členské státy, aby provedly transpozici směrnice 2014/36/EU o sezónních pracovnících do vnitrostátních právních předpisů; požaduje, aby se vnitrostátním orgánům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci přidělovaly prostředky na šíření informací o bezpečnosti v zemědělských podnicích;

66.  vyzývá Komisi, aby zavedla ukazatele, které navrhla Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ve svém posouzení udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA), zejména ukazatele související se zaměstnaností a dobrými sociálními podmínkami;

67.  připomíná, že průměrný evropský zemědělec vlastní pouze 12 hektarů půdy a že 70 % zemědělských podniků hospodaří na výměře menší než pět hektarů; konstatuje, že z důvodu své velikosti a struktury si zemědělské podniky nemohou vždy dovolit přijímat zaměstnance na plný úvazek nebo kvalifikované pracovníky; vybízí proto Komisi a členské státy, aby zavedly opatření na podporu skupin zaměstnavatelů;

68.  považuje za nezbytné zabezpečit přítomnost veřejných a soukromých služeb k tomu, aby zajistily přitažlivost venkovských oblastí a umožnily zachovat a rozvíjet zaměstnanost v těchto oblastech; má za to, že lidé ve venkovských oblastech mají právo na rovný přístup ke kvalitním veřejným službám, jako jsou vzdělávání a sociální a zdravotní péče; považuje za zásadní, aby všichni – místní samospráva, regionální samospráva (existuje-li) a místní soukromý sektor – společnými silami podporovali investice a zajišťovali, že venkovské a vzdálené oblasti budou mít základní infrastrukturu, jako jsou veřejné a soukromé dopravní spoje, bezpečné dodávky energie a spolehlivé a rychlé širokopásmové technologie, stejně jako finanční a úvěrové programy pro podnikatele, mikropodniky a malé a střední podniky, bez nichž by venkovské podniky a domácnosti byly trvale znevýhodněny a pokračovala by migrace do městských oblastí;

69.  s ohledem na nedávné veterinární nákazy, jakož i na nedávné skandály v oblasti bezpečnosti potravin, jako byla nákaza bakterií E. coli v roce 2011 a skandál s koňským masem v roce 2013, stejně jako na právě probíhající skandál s falšováním medu v Evropě má za to, že je třeba podstatně navýšit rozpočet na zajištění bezpečnosti potravin a krmiv, který je obsažen v třetím okruhu víceletého finančního rámce, protože současné zdroje ve výši 1,93 miliardy EUR vyčleněné na sedm let nejsou ani zdaleka dostatečné;

70.  zdůrazňuje, že zemědělci musí ve velké míře čelit administrativním nákladům v souvislosti se SZP a že tyto náklady se v jednotlivých členských státech významně liší; vyzývá Komisi a členské státy, aby snížily administrativní zátěž tím, že omezí byrokracii a zjednoduší SZP a rovněž zajistí nákladově efektivního provádění této politiky;

71.  podtrhuje, že přístup k základním službám, jako jsou vzdělávání, zdravotní péče a bydlení, a kontinuita těchto služeb jsou předpokladem pro prostředí příznivé pro vytváření pracovních míst a reakcí na základní potřeby obyvatel venkovských oblastí;

72.  považuje za nezbytné požadovat od veřejných orgánů, aby ve venkovských oblastech zřídily poradenské služby a služby na podporu řízení v zemědělství za účelem modernizování evropského zemědělství;

73.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a usnadňovaly rovnost žen na pracovním trhu a slučitelnost práce se soukromým životem ve venkovských oblastech, především co se týče mezd, sociálních a důchodových práv, nabídky nových kvalifikací, vyhlídek a příležitostí pro ženy pracující v zemědělství i v jiných odvětvích, a to v souladu se zásadou rovnosti a zákazem diskriminace obsaženými v politikách a programech EU; vyzývá je rovněž, aby lépe využívaly příležitostí k cíleným informačním platformám on-line, k činnostem a pomoci ženám, které začínají provozovat či již provozují zemědělskou výrobu, a obecně ženám ve venkovských oblastech, zejména v rámci EZFRV a dalších fondů EU na podporu rozvoje projektů, a aby přispívaly k zachování základní infrastruktury a služeb, jež jsou v každodenním venkovském životě důležité, čímž přispějí k oslabení odlivu žen z venkovských oblastí; rovněž poukazuje na to, že zejména ve venkovských oblastech jsou zapotřebí udržitelné strategie pro zachování, propagaci a podporu sítí a organizací žen a jejich významu při rozhodování v zemědělství a ve venkovských oblastech; dále vyzývá ke snazšímu přístupu ke vzdělání, financím a informacím, jež ženám ulehčí podnikatelské iniciativy (např. prostřednictvím elektronického podnikání) a vlastnění a rozvoj venkovských podniků;

74.  naléhavě vyzývá členské státy, aby posilovaly úlohu sociálních partnerů a organizací sociálního zabezpečení, které působí vedle oficiálních orgánů a monitorují soulad s právními předpisy v oblasti zaměstnanosti, bojují proti nehlášené práci a sledují dodržování standardů sociálního zabezpečení a bezpečnosti, které podporují sociální a ekonomickou integraci migrujících pracovníků, včetně sezónních pracovníků, migrantů a uprchlíků z řad žen; vyzývá k provedení úprav s cílem zajistit, aby se ženy mohly podílet na všech úrovních tohoto procesu;

75.  poukazuje na to, že se v EU každoročně zmenšuje plocha zemědělské půdy; zdůrazňuje, že tato půda je životně důležitá pro zachování orné půdy, která zajišťuje pracovní místa ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby prosazovaly lepší přístup k půdě v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti na venkově, a žádá v této souvislosti, aby byla přijata opatření, která mladým ženám pracujícím v zemědělství zajistí přístup k úvěrům a umožní jim podílet se na obhospodařování půdy;

76.  upozorňuje na skutečnost, že ženy tvoří 45 % pracovní síly v zemědělství; vyzývá Komisi, aby přezkoumala definici rodinného zemědělského podniku s cílem usnadnit ženám přístup k odbornému vzdělávání a profesnímu poradenství a také ke kapitálu a dávkám;

77.  vyzývá příslušné celostátní, regionální a místní orgány, aby podpořily účast žen v místních akčních skupinách a rozvoj místních partnerství v rámci programu LEADER a aby zajistily vyváženou účast z hlediska pohlaví v jejich správních radách;

o
o   o

78.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Eurostat, 2016.
(2) srov.: http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.nat-opinions.25458

Právní upozornění