Seznam 
Přijaté texty
Středa, 23. listopadu 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Emise některých látek znečišťujících ovzduší ***I
 Dokončovací práce na dohodě Basel III
 Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
 Strategické sdělení EU o boji s propagandou, kterou proti ní vedou třetí strany
 Znakové jazyky a profesionální tlumočníci znakového jazyka
 Obnovení schválení účinné látky bentazon

Emise některých látek znečišťujících ovzduší ***I
PDF 400kWORD 55k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES (COM(2013)0920 – C7-0004/2014 – 2013/0443(COD))
P8_TA(2016)0438A8-0249/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0920),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0004/2014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. července 2014(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. října 2014(2),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. června 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0249/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. listopadu 2016 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/... o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici (EU) 2016/2284.)

(1) Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 134.
(2) Úř. věst. C 415, 20.11.2014, s. 23.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 28. října 2015 (Přijaté texty, P8_TA(2015)0381).


Dokončovací práce na dohodě Basel III
PDF 347kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o dokončovací práci na dohodě Basel III (2016/2959(RSP))
P8_TA(2016)0439B8-1226/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry summitů G20 následně po krizi,

–  s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20 ze dne 27. února 2016,

–  s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala ve dnech 14.–15. dubna 2016,

–  s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala ve dnech 23.–24. července 2016,

–  s ohledem na komuniké ze schůze vedoucích představitelů skupiny G20, která proběhla ve dnech 4.–5. září 2016,

–  s ohledem na zprávy Basilejského výboru pro bankovní dohled určené vedoucím představitelům skupiny G20, v nichž informoval o stavu uplatňování dojednaného programu reforem, a především na zprávu Basilejského výboru pro bankovní dohled určenou vedoucím představitelům skupiny G20 o aktuální situaci dokončování reforem v období po krizi(1),

–  s ohledem na konzultativní dokument Basilejského výboru týkající se rámce pro pákový poměr v revidovaném znění rámce Basel III ze dne 6. dubna 2016, na konzultativní dokument s názvem „Snížení kolísání úvěrových rizikově vážených aktiv – omezení ve využívání přístupů založených na interním modelu“ z 24. března 2016 a na konzultativní dokument s názvem „Revize standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko“ z 10. prosince 2015,

–  s ohledem na diskusní dokument a konzultativní dokument Basilejského výboru o regulačních předpisech pro účetní rezervy z října 2016,

–  s ohledem na standard Basilejského výboru pro nakládání s investicemi do celkové kapacity absorbovat ztráty - změny standardu Basel III ohledně definice kapitálu z října 2016(2),

–  s ohledem na Monitor stínového bankovnictví EU Evropské rady pro systémová rizika z července 2016,

–  s ohledem na výsledky zátěžových testů provedených Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), které byly zveřejněny 29. července 2016,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. července 2016 o dokončování pokrizových basilejských reforem(3),

–  s ohledem na zprávu MMF o celosvětové finanční stabilitě z roku 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2016 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2015(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí(6),

–  s ohledem na výzkumnou zprávu určenou Hospodářskému a měnovému výboru EP na téma „Role Evropské unie na mezinárodních hospodářských fórech - dokument č. 5: Basilejský výbor pro bankovní dohled“,

–  s ohledem na výměnu názorů s generálním tajemníkem Basilejského výboru pro bankovní dohled Billem Coenem, předsedkyní dozorčí rady jednotného mechanismu dohledu Danièle Nouyovou, předsedou Evropského orgánu pro bankovnictví, kterým je Andrea Enria, a místopředsedou Evropské komise Valdisem Dombrovskisem o dokončovací práci na dohodě Basel III / „Basel IV“,

–  s ohledem na prohlášení Komise ohledně revize standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko, kterou provedl Basilejský výbor, a na výměnu názorů s místopředsedou Katainenem, která proběhla dne 6. července 2016,

–  s ohledem na otázku Komisi ohledně dokončovací práce na dohodě Basel III (O-000136/2016 – B8-1810/2016),

–  s ohledem na návrh usnesení Hospodářského a měnového výboru,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že odolný a dobře kapitalizovaný bankovní systém je předpokladem pro zachování finanční stability, poskytování přiměřených úvěrů do reálné ekonomiky v průběhu daného cyklu a podporu hospodářského růstu;

B.  vzhledem k tomu, že se vedoucí představitelé skupiny G20 shodli v návaznosti na finanční krizi na komplexním reformním programu posilování regulačních norem mezinárodních bank, včetně posílení obezřetnostních požadavků;

C.  vzhledem k tomu, že Basilejský výbor vyvíjí mezinárodně dohodnuté minimální standardy pro obezřetnostní požadavky pro velké mezinárodně působící banky; vzhledem k tomu, že Basilejský výbor monitoruje a kontroluje plnění těchto globálních standardů a podává zprávy skupině G20; vzhledem k tomu, že vedení ze strany výboru je důležité, aby se zabránilo regulační roztříštěnosti po celém světě;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská unie uplatnila mezinárodně dohodnuté standardy v rámci nařízení o kapitálových požadavcích (CRR) a směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV), přičemž je přizpůsobila realitě potřeb financování EU, například pokud jde o podpůrný koeficient pro malé a střední podniky a možnost určité míry flexibility; vzhledem k tomu, že v EU bylo rozhodnuto, že tyto normy jsou použitelné pro všechny banky, nejen pro největší mezinárodně činné banky, zatímco některé mimoevropské jurisdikce některé z nich uplatňují pouze na největší banky; vzhledem k tomu, že pokrok při dosahování rovných podmínek v mezinárodním měřítku je důležitý; vzhledem k tomu, že se očekává, že Komise předloží legislativní návrh na přezkum CRR / CRD IV s cílem provést další dohodnuté revize basilejského rámce;

E.  vzhledem k tomu, že obezřetnostní požadavky pro banky jsou vzájemně propojeny a vzájemně se doplňují s jinými regulačními požadavky, jako je např. celková kapacita absorbovat ztráty a povinné používání centrálního zúčtování pro derivátové nástroje; vzhledem k tomu, že regulační rámec upravující bankovní odvětví EU se v posledních letech výrazně zlepšil, a to zejména prostřednictvím vytvoření bankovní unie;

F.  vzhledem k tomu, že řádný rámec pro finanční stabilitu a růst by měl být komplexní a vyvážený za účelem pokrytí dynamických postupů dohledu a neměl by se soustředit pouze na statickou regulaci týkající se především kvantitativních aspektů;

G.  vzhledem k tomu, že z údajů vyplývá, že v minulosti existovala nadměrná variabilita rizikového vážení a „modelování strategického rizika“ za účelem snížení kapitálových požadavků bank, a následně obtíže, kterým čelily vnitrostátní orgány dohledu při posuzování interních modelů, které přispěly k finanční krizi;

H.  vzhledem k tomu, že uplatňování obezřetnostních požadavků pro různé bankovní obchodní modely se může značně lišit co do rozsahu a složitosti, což činí univerzální přístup neefektivním a neúměrně zatěžujícím, zejména pokud jde o mnohé menší banky, které se zaměřují na tuzemské služby, nejsou příliš komplexní a méně vzájemně propojené, jakož i pro jejich regulátory a orgány dohledu; proto je nutná vhodná míra proporcionality a flexibility;

I.  vzhledem k tomu, že v současné době jsou v Basilejském výboru projednávány další změny obezřetnostního rámce pro banky, které řeší úvěrová a operační rizika; vzhledem k tomu, že cílem reforem je zvýšit citlivost vůči rizikům a posílit standardizovaný přístup k úvěrovým rizikům, dále omezit interně vytvářené strategie a provést konečné úpravy definice a kalibrace pákového poměru a eventuálního minimálního kapitálového požadavku na základě standardních strategií;

J.  vzhledem k tomu, že většina finančních institucí v USA používá standardizovaný přístup k hodnocení úvěrových rizik, zatímco v EU se mnohé velké a středně velké banky spoléhají na vnitřní modely;

K.  vzhledem k tomu, že řádná revize standardizovaného přístupu a dodržování zásady proporcionality jsou klíčovými faktory pro to, aby standard Basilejského výboru pro bankovní dohled (BSBS) byl přínosem pro malé banky, které tento standard zejména využívají;

L.  vzhledem k tomu, že země G 20 daly najevo, že by současná revize neměla vést k zásadnímu nárůstu u celkových kapitálových požadavků, a tento názor zopakovaly členské státy na schůzi Rady ECOFIN v červenci 2016;

M.  vzhledem k tomu, že evropské banky jsou v současnosti podrobovány systémovým pravidelným zátěžovým testům ze strany regulátorů a výsledky těchto testů jsou zveřejňovány;

N.  vzhledem k tomu, že představitelé jurisdikcí mimo EU, jako je např. Japonsko, vyjádřili obavy v souvislosti s rostoucím tlakem na navyšování kapitálu a s tím, že se musí vyrovnávat s vyššími náklady na dodržování, a splňovaly nový soubor norem;

O.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí BSBC nemají právní účinek a musí být prováděny prostřednictvím řádného legislativního procesu, aby nabyly v EU účinku; vzhledem k tomu, že ne všechny vnitrostátní příslušné orgány jsou členy BCBS, avšak ECB a jednotný mechanismus dohledu jsou zastoupeny jakožto plnoprávní členové a Komise a EBA mají status pozorovatele;

1.  zdůrazňuje význam silných globálních standardů a zásad v oblasti obezřetnostní regulace bank a vítá práci, kterou v období po krizi BCBS vykonal v této oblasti;

2.  znovu zdůrazňuje, že banky musí být dobře kapitalizovány, aby mohly podporovat reálnou ekonomiku, snižovat systémová rizika a předcházet opakování toho, aby byly banky zachraňovány pomocí veřejných prostředků (tzv. bailouts), jako tomu bylo během krize; zdůrazňuje potřebu řádné regulace odvětví tzv. stínového bankovnictví, má-li se zajistit spravedlivá hospodářská soutěž a finanční stabilita;

3.  poukazuje na to, že na rozdíl od jiných jurisdikcí plní banky klíčovou roli při financování evropského hospodářství a pravděpodobně budou i nadále hlavním zdrojem finančních prostředků pro domácnosti a podniky, především pro MSP; zdůrazňuje, že právní předpisy EU vždy usilovaly o to, aby tuto skutečnost zohlednily (např. využitím podpůrného koeficientu pro MSP) a měly by tak činit i nadále (např. prodloužením a rozšířením podpůrného koeficientu); uznává nicméně význam diverzifikace zdrojů financování evropského hospodářství a vítá v této souvislosti současnou činnost v rámci unie kapitálových trhů;

4.  všímá si probíhající činnosti BCBS zaměřené na dokončení rámce Basel III, jejímž cílem je zjednodušit rámec rizikově váženého kapitálu a zvýšit jeho srovnatelnost a konvergenci, aby se řešila neúměrná variabilita rizikově vážených aktiv a uplatňovala se stejná pravidla pro stejná rizika; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit transparentnost a zodpovědnost, aby se posílila legitimita a zodpovědnost v souvislosti s debatami BCBS; vítá vystoupení generálního tajemníka BCBS ve výboru ECON a vybízí k dalšímu dialogu;

5.  zdůrazňuje, že by stávající revize měla respektovat zásadu, kterou schválila skupina guvernérů a vedoucích orgánů dohledu (GHOS), a sice že by se neměly výrazně zvyšovat celkové kapitálové požadavky a že by se současně měla posílit celková finanční pozice evropských bank;

6.  zdůrazňuje, že druhou a stejně důležitou zásadou, kterou by se tato revize měla řídit, je podporovat rovné podmínky tím, že se budou rozdíly mezi jurisdikcemi a bankovními modely snižovat, a nikoli zvyšovat, a tím, že se nebude bankovní model EU nepřiměřeně penalizovat;

7.  vyjadřuje znepokojení nad počáteční analýzou nedávných návrhů BCBS, která naznačuje, že by reformní balíček ve své současné fázi nemusel být v souladu s výše uvedenými zásadami; vyzývá BCBS, aby své návrhy odpovídajícím způsobem revidovala, a ECB a jednotný mechanismu dohledu, aby zajistily dodržování těchto zásad při dokončení a monitorování nového standardu;

8.  zdůrazňuje, že tento přístup by měl zásadní význam pro zajištění konzistentního provádění nového standardu Evropským parlamentem jakožto spoluzákonodárcem;

9.  připomíná důležitost zásady proporcionality, která by měla být posuzována nejen ve vztahu velikosti regulovaných institucí, ale kterou je nutno rovněž chápat jako spravedlivou rovnováhu mezi náklady a přínosy regulace pro všechny skupiny zúčastněných stran;

10.  vyzývá k tomu, aby na úrovni EU i na mezinárodní úrovni mezi regulátory probíhal dialog a výměna osvědčených postupů ohledně uplatňování zásady proporcionality;

11.  vyzývá BCBS, aby předtím, než nový standard schválí, pečlivě a komplexně posoudila kvalitativní a kvantitativní dopady nových reforem a zohlednila jejich dopad na různé jurisdikce a na různé bankovní modely; domnívá se, že by toto posouzení mělo zohlednit také předchozí reformy, které výbor navrhl; vyzývá BCBS, aby v případě, že budou během této analýzy zjištěny nevyvážené prvky, provedla potřebné změny;

12.  připomíná význam, který má přístup k regulaci založený na rizicích, kdy se na stejná rizika vztahují stejné předpisy, přičemž zdůrazňuje, že je nutné omezit působnost regulatorní arbitráže a nadměrnou variabilitu rizikově vážených aktiv; vyzývá BCBS, aby zachovala citlivost obezřetnostní regulace vůči rizikům, a to i zajištěním toho, aby se díky revizi standardizovaného přístupu a působnosti pro uplatňování přístupu založeného na interním ratingu (IRBA) odstranila rizika regulatorní arbitráže a řádně se zohlednila specifika různých forem financování, jako jsou například půjčky na nemovitosti, financování infrastruktury a specializované úvěrování, a zabránilo se nepřiměřeným dopadům na reálnou ekonomiku; vyjadřuje v této souvislosti znepokojení nad dopady, které by na reálnou ekonomiku mohlo mít navrhované zavedení minimálního výstupního požadavku;

13.  vyzývá Komisi, aby pečlivě a plně posoudila kvalitativní a kvantitativní dopad nedávných a nových reforem, a to včetně dopadu na reálnou ekonomiku v Evropě a na plánované evropské legislativní projekty, jako je unie kapitálových trhů; vyzývá Komisi, aby využila zjištění získaná v průběhu výzvy ke sdělení skutečností a práce na prvním kontrolním posouzení nařízení o finančních službách, které má být dokončeno do konce roku 2016; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby nové návrhy BCBS nebo jejich provádění nebyly v rozporu s těmito iniciativami; zdůrazňuje, že toto posouzení by nemělo oslabit výsledky v legislativní oblasti, kterých bylo doposud dosaženo, a nemělo by vyvolávat dojem, že požaduje k deregulaci;

14.  požaduje, aby byly požadavky související s vydáním příkazu k centrálnímu zúčtování derivátů plně zohledněny při stanovování ukazatele pákového poměru s cílem podpořit používání centrálního zúčtování;

15.  připomíná, že jak hodnocení dopadu, tak kalibrace standardů musí náležitě zohledňovat specifika evropských bankovních modelů, trhy, na kterých operují, různé velikosti institucí a rozmanité rizikové profily, aby se tak zachovala nezbytná různorodost evropského bankovního sektoru a zohlednila se proporcionalita; vyzývá Komisi, aby všechny tyto zásady zohlednila při stanovování rozsahu provádění a při začleňování návrhů BCBS do právních předpisů EU;

16.  zdůrazňuje klíčovou úlohu evropských a vnitrostátních orgánů bankovního dozoru při zajištění konvergence dohledu v EU, a to při zohlednění zásady proporcionality a vhodnosti předpisů pro různé bankovní modely; zdůrazňuje význam spolehlivých a srovnatelných informací o situaci v institucích, nad nimiž je vykonáván dozor, neboť umožňují, aby byla tato činnost vykonávána efektivně a spolehlivě; zdůrazňuje, že je nutné zachovat právo využívat vnitřní modely; vyzývá jednotný mechanismus dohledu a Evropský orgán pro bankovnictví, aby nadále pokračovaly ve své činnosti a zajistily konzistentní provádění interních modelů a jejich kapacit s cílem patřičně zohlednit rizika obchodních modelů bank, zlepšit konvergenci, pokud jde o způsob, kterým jsou řešeny jejich nedostatky, a případně navrhnout změny;

17.  připomíná interakci obezřetnostních požadavků pro banky s ostatními bankovními standardy, jako je zavedení standardu pro celkovou kapacitu absorbovat ztráty (TLAC) a jeho harmonizace s minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky (MREL) podle směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, a s uplatňováním účetního standardu IFRS 9 v brzké budoucnosti a rámcem bankovní unie; zdůrazňuje proto, že by úvahy o reformách obezřetnostní regulace měly zohledňovat veškeré tyto prvky a jejich jednotlivé i kombinované účinky;

18.  připomíná, že v posledních letech vyplatila řada velkých bank v EU svým akcionářům dividendy, přestože byly stále značně podkapitalizované a neprovedly důsledné ozdravení svých rozvah;

19.  vyzývá Komisi, aby upřednostnila práci na „balíčku pro malé banky“ pro nejméně rizikové bankovní modely a aby do této činnosti zahrnula i hodnocení proveditelnosti budoucího regulačního rámce, který by se zakládal na jednodušších, vhodnějších a přiměřenějších obezřetnostních předpisech, které by byly uzpůsobeny různých typům bankovních modelů;

20.  zdůrazňuje důležitou úlohu Komise, Evropské centrální banky a Evropského orgánu pro bankovnictví, které se zapojují do práce BCBS a poskytují transparentní a všeobecné aktuální informace vývoji debat BCBS; vyzývá k tomu, aby se zvýšila viditelnost této úlohy v rámci schůzi ECOFIN a posílila se zodpovědnost parlamentního výboru ECON na základě pravidelných hlášení zástupců EU, kteří se těchto debat účastní;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1) http://www.bis.org/bcbs/publ/d344.pdf.
(2) https://www.bis.org/bcbs/publ/d387.htm.
(3) http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/07/12-conclusions-banking-reform/.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0093.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0006.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0108.


Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
PDF 441kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice) (2016/2067(INI))
P8_TA(2016)0440A8-0317/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice),

–  s ohledem na čl. 42 odst. 6 a článek 46 Smlouvy o Evropské unii (SEU) týkající se stálé strukturované spolupráce,

–  s ohledem na výroční zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka“) určenou Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) (13026/2016), a zejména na části týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP),

–  s ohledem na články 2 a 3 a hlavu V Smlouvy o Evropské unii, a zejména na články 21, 36, čl. 42 odst. 2, čl. 42 odst. 3 a čl. 42 odst. 7 SEU,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky ze dne 25. listopadu 2013, ze dne 18. listopadu 2014, ze dne 18. května 2015, ze dne 27. června 2016 a ze dne 17. října 2016,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013 a ze dne 26. června 2015,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 21. května 2015 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(1), ze dne 21. května 2015 o dopadu vývoje evropských trhů s obranným vybavením na bezpečnostní a obrannou schopnost v Evropě(2), ze dne 11. června 2015 o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem(3), ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojeném, zpochybňovaném a složitém světě(4) a ze dne 7. června 2016 o operacích na podporu míru – zapojení EU do činností OSN a Africké unie(5),

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: Silnější Evropa – globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová dne 28. června 2016,

–  s ohledem na plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, který dne 14. listopadu 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová, a na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2016 o provádění globální strategie Evropské unie pro oblast zahraniční a bezpečnostní politiky,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 6. dubna 2016 o boji proti hybridním hrozbám (JOIN(2016)0018) a na související závěry Rady ze dne 19. dubna 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 28. dubna 2015 o budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (JOIN(2015)0017) a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)0447), který Komise předložila dne 5. července 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 5. července 2016 o prvcích pro celounijní strategický rámec na podporu reformy bezpečnostního sektoru (JOIN(2016)0031),

–  s ohledem na závěry Rady o platformě na podporu misí ze dne 18. dubna 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na „Obnovenou strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie“ pro období 2015–2020 a související závěry Rady ze dne 15.–16. června 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2016 nazvané „Provádění Evropského programu pro bezpečnost s cílem bojovat proti terorismu a připravit cestu pro skutečnou a účinnou bezpečnostní unii“ (COM(2016)0230),

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 11. prosince 2013 o komplexním přístupu EU k vnějším konfliktům a krizím (JOIN(2013)0030) a na související závěry Rady ze dne 12. května 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně(6); s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 7. února 2013 nazvané „Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“; (JOIN(2013)0001); s ohledem na dokument Rady ze dne 18. listopadu 2014 nazvaný „Politický rámec EU pro kybernetickou obranu“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 nazvané „Posílení evropského systému kybernetické odolnosti a podpora konkurenceschopného a inovativního odvětví kybernetické bezpečnosti“ (COM(2016)0410),

–  s ohledem na technické ujednání mezi složkou NATO pro schopnost reakce na počítačové incidenty (Computer Incident Response Capability) a skupinou pro reakce na počítačové hrozby Evropské unie (CERT-EU) ze dne 10. února 2016, které zlepšuje sdílení informací o kybernetických bezpečnostních incidentech,

–  s ohledem na společné prohlášení EU a NATO ze dne 8. července 2016 během summitu NATO 2016 ve Varšavě (společné prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance),

–  s ohledem na komuniké summitu ve Varšavě, které vydaly hlavy států a vlád účastnící se zasedání Severoatlantické rady ve Varšavě ve dnech 8.–9. července 2016,

–  s ohledem na výsledky představené v Eurobarometru 85.1 z června 2016,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0317/2016),

Strategický kontext

1.  konstatuje, že evropské bezpečnostní prostředí se významně zhoršilo, je čím dál nestabilnější, složitější, nebezpečnější a méně předvídatelné; podotýká, že existují hrozby tradiční i hybridní, pocházející od státních i nestátních subjektů z jihu i z východu, a že členské státy jsou jimi ohroženy v různé míře;

2.  připomíná, že bezpečnost členských států EU je hluboce propojená, a podotýká, že členské státy reagují na společné hrozby a rizika nekoordinovaným a roztříštěným způsobem, který komplikuje a často zdržuje obecnější přístup; zdůrazňuje, že tato nedostatečná koordinace představuje jedno ze zranitelných míst činnosti Unie; podotýká, že Evropa není dostatečně odolná, aby mohla účinně řešit hybridní hrozby, které mají často přeshraniční rozměr;

3.  domnívá se, že Evropa v současné době musí reagovat na řadu čím dál komplexnějších krizí: od západní Afriky, přes pásmo Sahelu, oblast Afrického rohu a Blízký Východ, východní Ukrajinu až po Kavkaz; domnívá se, že EU by měla posílit dialog a spolupráci se třetími zeměmi v těchto regionech, stejně jako s regionálními a subregionálními organizacemi; zdůrazňuje, že EU by se měla připravit na řešení dalekosáhlé změny poměrů v oblasti mezinárodní bezpečnosti a problémů, mezi něž patří mezistátní konflikty, selhání státu, kybernetické útoky a bezpečnostní důsledky změn klimatu;

4.  se znepokojením poukazuje na to, že Evropa se stává cílem teroristických útoků radikálních islamistických organizací i jednotlivců v dosud nevídaném měřítku a důsledkem toho se evropský způsob života ocitá pod tlakem; zdůrazňuje, že kvůli tomu se bezpečí jednotlivce stalo nejvyšší prioritou a oslabilo se tradiční rozdělení vnější a vnitřní bezpečnosti;

5.  vyzývá EU, aby se těmto bezpečnostním výzvám přizpůsobila, zejména efektivnějším využíváním stávajících nástrojů SBOP ve spojení s dalšími vnějšími a vnitřními nástroji; vyzývá k lepší spolupráci a koordinaci mezi členskými státy, zejména v oblasti boje proti terorismu;

6.  vyzývá k intenzivní preventivní politice založené na komplexních programech deradikalizace; poukazuje také na nezbytnost větší aktivity v oblasti boje proti radikalizaci a teroristické propagandě jak v samotné EU, tak v rámci jejích vnějších vztahů; vyzývá Komisi, aby podnikla v rámci boje proti radikalizaci a terorismu ve všech členských státech kroky k řešení distribuce extremistických obsahů na internetu a k propagaci aktivnější soudní spolupráce mezi systémy trestního soudnictví včetně agentury Eurojust;

7.  konstatuje, že poprvé od druhé světové války se v Evropě změnily hranice za použití síly; zdůrazňuje neblahý dopad vojenské okupace na bezpečnost Evropy jako celku; opakuje, že jakákoli násilná změna hranic na Ukrajině je v rozporu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a Charty OSN;

8.  upozorňuje na to, že podle Eurobarometru 85.1, který byl zveřejněn v červnu 2016, by si přibližně dvě třetiny občanů EU přály, aby se EU ve větší míře angažovala v záležitostech bezpečnostní a obranné politiky;

9.  zastává názor, že jednotnější, a tedy i efektivnější evropská zahraniční a bezpečnostní politika může rozhodujícím způsobem přispět ke zmírnění ozbrojených konfliktů v Iráku a Sýrii a k porážce samozvaného Islámského státu;

Pozměněná a posílená SBOP

10.  je pevně přesvědčen, že je proto nezbytné důkladné a zásadní přezkoumání SBOP, které Evropské unii a jejím členským státům umožní rozhodujícím způsobem přispívat k bezpečnosti Unie, k řešení mezinárodních krizí a k prosazování strategické autonomie EU; připomíná, že žádná země nemůže současným bezpečnostním výzvám čelit sama;

11.  domnívá se, že má-li být tento přezkum úspěšný, bude nutné do něj od samého začátku zapojit členské státy, aby se předešlo riziku, že provádění SBOP v budoucnu uvízne na mrtvém bodě; zdůrazňuje praktické a finanční výhody budoucí spolupráce pro vývoj evropských obranných kapacit a připomíná stávající iniciativy, které by měly pokračovat konkrétními opatřeními na zasedání Evropské rady v prosinci 2016 pro obranu; vyzývá také členské státy a EU k tomu, aby do své bezpečnosti a obrany náležitě investovaly;

12.  zdůrazňuje, že ustanovení stálé strukturované spolupráce (čl. 42 odst. 6 SEU) umožní vybudovat vlastní obranu či stálou strukturu pro vlastní obranu, která může posílit operace v oblasti řešení krizí;

13.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že Evropa už nemá své bezpečnostní prostředí plně pod kontrolou a nemůže vybírat čas a místo pro své jednání, měla by mít EU možnost pomocí misí a operací SBOP i jiných vhodných nástrojů zakročit v rámci celé oblasti zvládání krizí včetně předcházení krizím a řešení krizí, aby pojala všechny fáze cyklu konfliktů, plně se zapojila do udržování bezpečnosti v Evropě a zajistila běžnou úroveň bezpečí a ochranu svobody, bezpečí a spravedlnosti na celém území; vybízí Evropskou radu, aby začala pracovat na tom, aby společná bezpečnostní a obranná politika vedla ke společné obraně ve smyslu ustanovení čl. 42 odst. 2 SEU; je toho názoru, že prvořadým cílem SBOP musí tudíž být posílení obranyschopnosti EU;

14.  vítá plán rozvoje SBOP, jejž představila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise a který obsahuje konkrétní harmonogram a jednotlivé kroky; s potěšením konstatuje, že tento plán doplňuje nadcházející akční plán evropské obrany; podtrhuje potřebu posílit vojenskou složku SBOP; vyjadřuje důraznou podporu myšlence, že členské státy by své investice do bezpečnosti a obrany koordinovaly a že by zvýšily finanční podporu výzkumu v oblasti obrany na úrovni EU;

15.  zdůrazňuje také, že SBOP by se měla opírat o silný princip kolektivní obrany, účinné financování a že by měla být prováděna v plné koordinaci s mezinárodními institucemi působícími v oblasti bezpečnosti a obrany a plně se vzájemně doplňovat s činností NATO; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP, jak bylo znovu zdůrazněno na summitech ve Walesu a ve Varšavě;

16.  připomíná, že ke konfliktům a krizím v Evropě a v jejím okolí dochází ve fyzickém i kybernetickém prostoru, a zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost a kybernetická obrana se musí stát základní a nedílnou součástí SBOP a musí být v plné míře zohledňovány ve všech vnitřních i vnějších politikách EU;

17.  vítá prezentaci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky o globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU jako nezbytný a pozitivní vývoj institucionálního rámce, ve kterém SZBP a SBOP probíhají a vyvíjejí se; vyjadřuje politování nad nedostatečným zapojením členských států do přípravy globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU;

18.  upozorňuje, že aby se zajistilo rychlé a účinné uplatňování politických ambicí, priorit a komplexního přístupu globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku formou bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, které předcházel plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, je ze strany členských států a vnitrostátních parlamentů v úzké spolupráci se všemi příslušnými orgány EU zapotřebí silné odhodlání, zapojení a podpora; poukazuje na úzké spojení mezi tímto plánem provádění bezpečnostní a obranné politiky a širším prováděním globální strategie této politiky, jehož součástí je nadcházející akční plán evropské obrany a uplatňování společného prohlášení EU a NATO podepsaného ve Varšavě; vítá pokračující práci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a členských států v rámci procesu jejich provádění; zdůrazňuje, že na provádění globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a na účinnou a silnější SBOP je třeba vyčlenit příslušné prostředky;

19.  považuje vypracování odvětvové strategie za nezbytné pokračování globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou musí schválit a představit Evropská rada a která by měla dále určit civilní a vojenskou úroveň ambicí, úkoly, požadavky a priority v oblasti schopností; opakuje své dřívější výzvy k vypracování evropské bílé knihy obrany a naléhavě vyzývá Radu, aby tento dokument připravila bez zbytečného prodlení; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že navržený plán provádění politiky v oblasti bezpečnosti a obrany ani zdaleka nesplňuje očekávání Parlamentu a veřejnosti; opětovně zdůrazňuje vzájemnou a nedělitelnou bezpečnost všech členských států Evropské unie;

20.  projevuje uznání nad Smlouvou o evropské bezpečnosti, kterou navrhli ministři zahraničních věcí Německa a Francie, a podporuje mimo jiné plán na společnou analýzu evropského strategického prostředí, povinnost vyhodnocovat hrozby společně a pravidelně, což zároveň vyjadřuje respekt vůči obavám ostatních a podporu společných kapacit a společných postupů; vítá rovněž nedávné iniciativy některých dalších členských států v oblasti rozvoje SBOP; vyjadřuje ovšem politování nad tím, že chybí sebehodnocení, při němž by členské státy posoudily svou nečinnost, pokud jde o plnění dřívějších evropských závazků v oblasti obrany;

21.  domnívá se, že v tomto ohledu je zapotřebí spolupráce s podobnými aktivitami NATO; zdůrazňuje, že vážné odhodlání a vyšší a efektivnější výměna zpráv a informací mezi členskými státy jsou nezbytné;

22.  podotýká, že vzhledem k tomu, že vnitřní a vnější bezpečnost se čím dál tím více propojují a hranice mezi fyzickým a kybernetickým prostorem je obtížněji vymezitelná, je třeba propojit i jejich inventáře, aby EU mohla používat všechny dostupné prostředky dle čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii;

SBOP a integrovaný přístup ke krizím

23.  podtrhuje důležitost vybudování trvalého ústředí EU pro civilní a vojenské mise a operace SBOP, odkud by integrovaný operační tým zajišťoval celý plánovací cyklus od vytvoření počáteční politické koncepce až po vypracování podrobných plánů; zdůrazňuje, že by se nejednalo o replikaci struktur NATO, nýbrž naopak o nezbytné institucionální opatření za účelem posílení plánování misí a operací SBOP a rozdělení kapacit;

24.  upozorňuje na přínos misí a operací SBOP k mezinárodnímu míru a stabilitě, včetně pomoci se zajišťováním ostrahy hranic, budování kapacit, vojenských výcvikových misí a námořních operací;

25.  považuje za politováníhodné, že mise a operace SBOP se i nadále potýkají se strukturálními nedostatky, které ohrožují jejich účinnost; domnívá se, že by se měly stát skutečně užitečnými nástroji a že by mohly představovat lépe integrovanou součást globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

26.  poukazuje na úroveň politických ambicí v oblasti integrovaného přístupu ke konfliktům a krizím, stanovenou globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, které vyžadují zapojení Unie ve všech fázích konfliktu – prevenci, řešení a stabilizaci – a požadují, aby se Unie vyvarovala předčasného ukončení těchto činností; domnívá se, že EU by měla jednotně podpořit členské státy, které jsou členy koalice bojující proti samozvanému Islámskému státu, a ustanovit za tímto účelem operaci SBOP v Iráku zaměřenou na výcvik;

27.  vítá plán „regionalizovaných“ misí SBOP působících v oblasti Sahelu, zejména proto, že odpovídá vůli zemí tohoto subregionu k posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti prostřednictvím platformy G5 Sahel; je přesvědčen, že tato platforma by se mohla stát příležitostí k posílení účinnosti a významu misí SBOP (EUCAP Sahel Mali a EUCAP Sahel Niger), které v této oblasti v současnosti působí; je pevně přesvědčen, že základem této koncepce „regionalizace“ musí být odborné poznatky získané v terénu, jasně vymezené cíle a prostředky potřebné k jejich dosažení a že její podoba by neměla být určována pouze politickými zřeteli;

28.  zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí Rady o nadcházejících misích a operacích by měla upřednostňovat zapojení do konfliktů, které se přímo týkají bezpečnosti EU nebo bezpečnosti partnerů a regionů, v nichž EU zastává úlohu zajišťovatele bezpečnosti; domnívá se, že rozhodnutí zapojit se do konfliktu by mělo být založeno na společné analýze a porozumění strategického prostředí a na sdílených strategických zájmech členských států, přičemž by měly být zohledňovány operace ostatních spojenců a organizací, jako jsou OSN a NATO; domnívá se, že mise SBOP zaměřené na budování kapacit musí být koordinovány s činností Komise v oblasti reformy bezpečnostního sektoru a v oblasti právního státu;

29.  bere na vědomí návrh Komise na změnu nařízení (EU) č. 230/2014 (kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru), která by měla zvýšit účast Unie na vyzbrojování vojenských subjektů v partnerských zemích, které přispívá k jejich obranyschopnosti, čímž se snižuje riziko, že se tyto země opět stanou obětí konfliktu a výchozím bodem agresí vůči EU; zdůrazňuje, že k účasti na vyzbrojování by mělo docházet ve výjimečných situacích, jak je popsáno v článku 3a výše uvedeného návrhu na změnu nařízení (EU) č. 230/2014, aby se přispívalo k udržitelnému rozvoji, řádné správě věcí veřejných a právnímu státu; v této souvislosti vybízí ESVČ a Komisi, aby urychlily provádění iniciativy na budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD) zaměřené na zlepšení účinnosti a udržitelnosti misí SBOP;

30.  zdůrazňuje, že je třeba určit i další finanční nástroje na podporu posílení budování kapacit partnerských zemí v oblasti bezpečnosti a obrany; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily plný soulad a koordinaci, aby bylo možné v daném místě dosahovat co nejlepších výsledků a nedocházelo k překrývání uvedených nástrojů;

31.  s ohledem na to konstatuje, že petersberské úkoly by měly být přezkoumány a bojové skupiny by se měly díky zvýšené modularitě a lépe fungujícímu financování co nejdříve stát nasazení schopným vojenským prostředkem; poukazuje na to, že nekonstruktivní postoj členských států i nadále představuje politickou a operativní překážku bránící nasazení bojových skupin; naléhavě vyzývá Radu, aby zřídila fond pro zahájení operací (podle čl. 41 odst. 3 SEU) za účelem naléhavého financování počátečních fází vojenských operací;

32.  žádá, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel EU, která by měla podporovat její schopnost reagovat na krize, a aby byla prováděna platná ustanovení Lisabonské smlouvy; vyzývá k revizi mechanismu Athena, aby do jeho působnosti spadaly veškeré náklady spojené v první fázi s operacemi rychlé reakce a nasazením bojových skupin EU a následně pak se všemi vojenskými operacemi;

Spolupráce s NATO a dalšími partnery

33.  připomíná, že NATO a EU sdílí stejné strategické zájmy a čelí stejným hrozbám z východu a z jihu; upozorňuje na význam doložky o vzájemné obraně, čl. 42 odst. 7, pro členské státy EU bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou členy NATO; konstatuje, že EU by měla být schopna zajistit členským státům EU, které nejsou členy NATO, rovnocennou ochranu za použití svých vlastních prostředků; poukazuje na cíl globální strategie EU zahraniční a bezpečnostní politiky dosáhnout přiměřené úrovně strategické autonomie EU a zdůrazňuje, že EU a NATO musejí dbát na doplňkovost prostředků; domnívá se, že „strategická autonomie“ EU by měla zlepšit kapacitu Evropy pro zlepšování vnitřní i vnější bezpečnosti a posílit partnerství s NATO a transatlantické vztahy;

34.  domnívá se, že základem pro těsnou a účinnou spolupráci EU a NATO je doplňkovost a slučitelnost jejich misí a tedy i inventářů jejich prostředků; zdůrazňuje, že vztahy mezi oběma organizacemi by i nadále měly být založeny na spolupráci, nikoli na soutěžení; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP;

35.  zdůrazňuje, že NATO je nejlépe vybaveno pro odrazování a obranu a je připraveno uplatnit princip kolektivní obrany (článek V Washingtonské smlouvy) v případě napadení jednoho ze svých členů, zatímco SBOP se v současnosti zaměřuje na udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti (článek 42 SEU) a EU má další prostředky, které jí umožňují řešit problémy s vnitřní bezpečností členských států včetně podvratné činnosti, na které se článek V nevztahuje; v této souvislosti opětovně připomíná „doložku solidarity“ v článku 222 SFEU, jejímž účelem je zajistit ochranu demokratických institucí a civilního obyvatelstva před případným teroristickým útokem;

36.  vítá nedávné společné prohlášení EU a NATO podepsané ve Varšavě a plně podporuje oblasti spolupráce uvedené v tomto prohlášení; konstatuje, že spíše než aby pozdvihlo spolupráci EU a NATO na novou úroveň, popisuje toto prohlášení zavedené neformální postupy; zdůrazňuje, že zapotřebí je především prohloubit spolupráci a pokračovat v dalším budování doplňujících kapacit ve vztahu k hybridním a kybernetickým hrozbám a výzkumu těchto oblastí; vítá oznámený cíl bratislavského plánu, podle kterého se má ihned zahájit uplatňování společného prohlášení;

37.  plně podporuje další posilování spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany s dalšími institucionálními partnery včetně OSN, Africké unie a OBSE, jakož i se strategickými dvoustrannými partnery, zejména Spojenými státy, v oblastech, jako jsou hybridní hrozby, námořní bezpečnost, rychlé reakce, boj proti terorismu a kybernetická bezpečnost;

Evropská obranná spolupráce

38.  domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu by posílil strategickou autonomii a technologickou nezávislost EU; je přesvědčen, že zlepšování statusu EU jako zajišťovatele bezpečnosti v sousedství Evropy vyžaduje adekvátní, dostatečné kapacity a konkurenceschopný, efektivní a transparentní obranný průmysl, který zajistí udržitelný dodavatelský řetězec; upozorňuje, že evropský obranný sektor je rozdrobený a duplicitní, což je třeba postupně napravit pomocí pobídek a odměn pro všechny národní složky a zohledněním dlouhodobější perspektivy integrovaného trhu v oblasti obrany;

39.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy dosud nepřikročily s nezbytným nasazením k provedení politického rámce pro systematickou a dlouhodobou spolupráci v oblasti obrany a že tato iniciativa, zaměřená na slučování a sdílení kapacit, nepřinesla dosud žádné hmatatelné výsledky; vyzývá Radu, aby zavedla pravidelné rozpravy o obraně, které by se konaly jednou za dva roky a na jejichž základě by vznikaly strategické pokyny a politické podněty pro SBOP a evropskou spolupráci v oblasti obrany;

40.  podtrhuje potřebu dalšího prohlubování spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti a zajištění plné kybernetické obranyschopnosti misí SBOP; naléhavě vyzývá Radu, aby kybernetickou obranu učinila neoddělitelnou součástí svých rozprav o obraně; za velmi potřebné považuje vypracování vnitrostátních strategií kybernetické obrany; vyzývá členské státy, aby v plné míře využívaly opatření na budování kybernetických kapacit pod vedením Evropské obranné agentury (EDA) a využívaly rovněž Centra excelence NATO pro kybernetickou obranu (CCDCOE);

41.  konstatuje, že všechny členské státy mají potíže s udržením rozsáhlých obranných kapacit v plném provozu, většinou v důsledku finančních omezení; vyzývá proto k větší koordinaci a promyšlenějšímu rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, tak aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich;

42.  domnívá se, že klíčovým předpokladem toho, aby ozbrojené síly členských států byly vzájemně slučitelné a integrované, je interoperabilita; zdůrazňuje proto, že členské státy musejí hledat možnosti společného získávání zdrojů na obranu; podotýká, že v důsledku protekcionismu a uzavřenosti unijních trhů v oblasti obrany je to obtížnější;

43.  připomíná, že silná evropská technologická a průmyslová základna obrany, jejíž součástí jsou i zařízení pro malé a střední podniky, je zásadní oporou SBOP a předpokladem pro společný trh a EU umožní vybudovat strategickou autonomii;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy používají směrnici 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnici 2009/43/ES o transferu produktů pro účely obrany uvnitř EU ve zcela odlišném rozsahu; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem použila pokyny k článku 346 a jakožto strážkyně Smluv zahájila v případech, kdy dochází k porušování uvedených směrnic, řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá členské státy, aby zvýšily mezinárodní úsilí na straně poptávky při zadávání zakázek v oblasti obrany, a na straně dodávky vyzývá evropská průmyslová odvětví, aby prostřednictvím lepší koordinace a konsolidace průmyslu posilovala své postavení na globálních trzích;

45.  je znepokojen trvale nízkou úrovní financování výzkumu v oblasti obrany v členských státech, která ohrožuje průmyslovou a technologickou základnu, a ve svém důsledku i strategickou autonomii Evropy; vyzývá členské státy, aby svým armádám dodávaly vybavení vyráběné evropskými podniky působícími v oblasti obranného průmyslu a neupřednostňovaly jejich průmyslové konkurenty;

46.  je přesvědčen, že posilování úlohy Evropské obranné agentury (EDA) při koordinaci programů, projektů a aktivit založených na schopnostech by přispělo k efektivitě SBOP; domnívá se, že EDA by měla být při plnění svých cílů plně podporována, a to zejména při plnění nadcházejících priorit a úloh souvisejících s evropským akčním obranným plánem (EDAP) a s evropským programem pro výzkum v oblasti obrany (EDRP); vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly organizační strukturu, postupy a činnosti agentury, a otevřely tak širší možnosti spolupráce a integrace; vyzývá členské státy, aby agentuře EDA vydaly pokyny pro koordinaci přezkumu plánu rozvoje schopností (CDP) v souladu s globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a příslušnou odvětvovou strategií;

47.  zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost je ze své podstaty oblastí politiky, ve které má zcela zásadní význam spolupráce a integrace, a to nejen mezi členskými státy EU, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti, neboť se nejedná o výlučnou odpovědnost armády; žádá jasnější pokyny, které stanoví, jakým způsobem a za jakých okolností se mají obranné i úderné kapacity používat; připomíná, že Evropský parlament opakovaně žádal o důkladný přezkum nařízení o vývozu zboží dvojího užití, aby se softwarové a jiné systémy použitelné proti digitální infrastruktuře EU a umožňující porušování lidských práv nedostaly do špatných rukou; vyzývá EU, aby na mezinárodních fórech – a to nejen na fórech pro řízení internetu – hájila zásadu, že základní infrastruktura internetu by měla být neutrální zónou, do které vlády sledující své vnitrostátní zájmy nejsou oprávněny zasahovat;

48.  podporuje iniciativy Komise z oblasti obrany, např. obranný akční plán a politiku obranného průmyslu, k jejichž realizaci by se mělo přikročit poté, co bude představena bílá kniha EU pro oblast bezpečnosti a obrany; podporuje další zapojení Komise do oblasti obrany pomocí rozsáhlého a správně zaměřeného výzkumu, plánování a provádění; vítá přípravnou akci pro výzkum v oblasti SBOP a žádá přiměřené financování pro zbývající část současného víceletého finančního rámce; podporuje vývoj výzkumného programu v oblasti obrany EU v příštím víceletém finančním rámci (2021–2027);

49.  domnívá se, že v rámci budoucího výzkumného programu v oblasti obrany EU by se měly financovat výzkumné projekty z prioritních oblastí, na nichž se dohodnou členské státy, a že Evropský fond pro obranu by mohl podporovat financování kapacit, na nichž se společně dohodly členské státy a které mají jasný unijní přínos;

50.  vyzývá k reformě evropského práva, která evropským odvětvím obranného průmyslu umožní využívat týchž forem státní podpory, jichž mohou využívat americké podniky;

o
o   o

51.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, úřadujícímu předsedovi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE.

(1) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 59.
(2) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 74.
(3) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 74.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0120.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0249.
(6) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 145.


Strategické sdělení EU o boji s propagandou, kterou proti ní vedou třetí strany
PDF 473kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany (2016/2030(INI))
P8_TA(2016)0441A8-0290/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě(1),

–  s ohledem na deklaraci ze summitu konaného dne 4. dubna 2009 ve Štrasburku/Kehlu přijatou u příležitosti 60. výročí založení NATO,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(2),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 9. února 2015 o boji proti terorismu,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. a 20. března 2015,

–  s ohledem na závěry Rady o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje ISIL/Dá´iš, ze dne 16. března 2015, které opětovně potvrdila Rada pro zahraniční věci dne 23. května 2016,

–  s ohledem na zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nazvanou „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“ ze dne 18. května 2015 a pokračující práci na nové strategii EU pro globální bezpečnost,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2015 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Ruskem(3),

–   s ohledem na akční plán EU pro strategickou komunikaci (ref. Ares(2015)2608242 22.6.2015),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství(4),

–  s ohledem na deklaraci ze summitu NATO ve Walesu ze dne 5. září 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů do teroristických organizací(5),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 28. dubna 2015 o evropském programu pro bezpečnost (COM(2015)0185),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 6. dubna 2016 s názvem „Společný rámec pro boj proti hybridním hrozbám – Reakce Evropské unie“ (JOIN(2016)0018),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě ze dne 20. dubna 2016 o naplňování Evropského programu pro bezpečnost v zájmu boje proti terorismu a položení základů účinné a skutečné bezpečnostní unie (COM(2016)0230),

–  s ohledem na studii proveditelnosti Evropské nadace pro demokracii týkající se iniciativ ruskojazyčných sdělovacích prostředků ve Východním partnerství a mimo něj nazvanou Bringing Plurality and Balance to the Russian Language Media Space (Vnesení plurality a rovnováhy do prostoru ruskojazyčných sdělovacích prostředků),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu (A/HRC/31/65),

–  s ohledem na obecnou připomínku č. 34 Výboru pro lidská práva OSN (CCPR/C/GC/34),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0290/2016),

A.  vzhledem k tomu, že EU přijala závazek, že bude svou činnost na mezinárodní scéně vykonávat v souladu se zásadami, jako je demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod a také svoboda sdělovacích prostředků, přístup k informacím, svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků, přičemž ta ovšem může být do jisté míry omezena, jak je stanoveno v mezinárodním právu, včetně Evropské úmluvy o lidských právech; vzhledem k tomu, že třetí strany, které se snaží Unii zdiskreditovat, tytéž hodnoty nesdílejí;

B.  vzhledem k tomu, že EU je spolu se svými členskými státy a občany vystavena rostoucímu systematickému tlaku, aby se bránila proti informační, dezinformační a lživé kampani a propagandě, jež jsou šířeny zeměmi a nestátními subjekty, jako jsou nadnárodní teroristické a zločinecké organizace v jejím sousedství, a které mají oslabit samotnou představu objektivních informací nebo etické žurnalistiky, neboť označují všechny informace za zaujaté nebo za nástroj politické moci, a jejichž terčem jsou také demokratické hodnoty a zájmy;

C.  vzhledem k tomu, že svoboda sdělovacích prostředků, přístup k informacím a svoboda projevu tvoří základní pilíře demokratického systému, v němž je transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a zdrojů jejich financování nanejvýš důležitá; vzhledem k tomu, že strategie, které mají zajistit kvalitní žurnalistiku, pluralitu sdělovacích prostředků a ověřování faktů, mohou být účinné pouze tehdy, pokud se poskytovatelé informací těší důvěře a důvěryhodnosti; vzhledem k tomu, že by současně mělo být kriticky posouzeno, jak zacházet s mediálními zdroji, u nichž se prokázalo, že byly opakovaně zapojeny do strategie úmyslného klamání a dezinformování, zejména pokud jde o „nová média“, sociální sítě a digitální sféru;

D.  vzhledem k tomu, že informační válka je historickým jevem starým jako samotné válčení; vzhledem k tomu, že cílená informační válka byla během studené války hojně využívána a že od té doby je nedílnou součástí moderní hybridní války, která je kombinací vojenských a nevojenských opatření skryté i otevřené povahy, jež jsou používána k destabilizaci politické, hospodářské a sociální situace země, na kterou se útočí, aniž by došlo k oficiálnímu vyhlášení války, a jejichž terčem nejsou pouze partneři EU, ale také samotná EU, její orgány a všechny členské státy a občané bez ohledu na jejich státní příslušnost a náboženské vyznání;

E.  vzhledem k tomu, že ruskou anexí Krymu a hybridní válkou v oblasti Donbasu vedenou Ruskem Kreml vyhrotil konflikt s EU; vzhledem k tomu, že Kreml zesílil svou propagandu, ve které Rusko hraje větší úlohu v evropském mediálním prostředí s cílem vytvořit v rámci evropského veřejného mínění politickou podporu pro ruská opatření a oslabit soudržnost zahraniční politiky EU;

F.  vzhledem k tomu, že válečná propaganda a jakákoli obhajoba národnostní, rasové či náboženské nesnášenlivosti, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, je v souladu s článkem 20 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zakázána zákonem;

G.  vzhledem k tomu, že finanční krize a pokrok digitálních médií nových forem přinesly vážné problémy pro kvalitní žurnalistiku, což vedlo k poklesu kritického myšlení publika a zvýšilo možnost, že podlehne dezinformacím a manipulaci;

H.  vzhledem k tomu, že propaganda a pronikání ruských sdělovacích prostředků je obzvláště silné a často nepřekonatelné v zemích východního sousedství; vzhledem k tomu, že vnitrostátní sdělovací prostředky v těchto zemích jsou často slabé a nejsou schopny se vyrovnat se silou a mocí ruských sdělovacích prostředků;

I.  vzhledem k tomu, že technologie informační a komunikační války se používají za účelem legitimizace akcí ohrožujících svrchovanost a politickou nezávislost členských států EU, bezpečnost jejich občanů a jejich územní celistvost;

J.  vzhledem k tomu, že EU neuznává ISIS/Dá´iš ani jako stát, ani jako organizaci podobnou státu;

K.  vzhledem k tomu, že organizace ISIS/Dá´iš, al-Káida a četné další násilné džihádistické teroristické skupiny systematicky používají komunikační strategie a přímou propagandu šířenou jak tradičním způsobem, tak po internetu jako součást své snahy ospravedlnit své akce namířené proti EU a jejím členským státům a proti evropským hodnotám a také k podpoře náboru evropské mládeže;

L.  vzhledem k tomu, že po deklaraci ze summitu NATO konaného ve Štrasburku/Kehlu, která zdůraznila, že je stále důležitější, aby organizace NATO vhodným, včasným, přesným a citlivým způsobem informovala o svých vyvíjejících se rolích, cílech a úkolech, bylo v roce 2014 zřízeno v Lotyšsku centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci (NATO StratCom COE), které deklarace ze summitu NATO ve Walesu uvítala;

Strategická komunikace EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany

1.  zdůrazňuje, že nepřátelská propaganda vůči EU se objevuje v mnoha různých podobách a využívá různé nástroje, je často šitá na míru profilům členských států a jejím cílem je zkreslit pravdu, vnést pochybnosti, rozdělit členské státy, vyvolat strategický rozkol mezi Evropskou unií a jejími severoamerickými partnery a ochromit rozhodovací proces, zdiskreditovat orgány EU a transatlantické partnerství, které hrají důležitou roli v evropské bezpečnostní a hospodářské struktuře, v očích občanů EU a sousedních zemí a oslabit a narušit koncepci evropské integrace založenou na demokratických hodnotách, lidských právech a právním státě; připomíná, že jedním z nejdůležitějších nástrojů, které se používají, je podněcování strachu a nejistoty u občanů EU a znázorňování nepřátelského státu nebo nestátních subjektů jako mnohem silnějších, než ve skutečnosti jsou;

2.  vyzývá orgány EU, aby uznaly, že strategická komunikace a informační válka nejsou jen vnějším, ale i vnitřním problémem EU, a vyjadřuje znepokojení nad množstvím prostředníků, které má nepřátelská propaganda uvnitř Unie; je znepokojen tím, že některé z členských států mají jen omezené povědomí o tom, že jsou publikem a scénou pro propagandu a dezinformace; v této souvislosti vyzývá subjekty EU, aby řešily současnou nejasnost a neshody ohledně toho, co má být považováno za propagandu a dezinformace, a aby ve spolupráci se zástupci sdělovacích prostředků a odborníky z členských států EU vypracovaly sdílený soubor definic a shromáždily údaje a fakta o naslouchání propagandě;

3.  poznamenává, že dezinformace a propaganda jsou součástí hybridní války; zdůrazňuje proto, že je třeba zvýšit informovanost a prokázat rozhodnost skrze institucionální / politickou komunikaci, výzkum na úrovni expertních skupin typu think tanků / akademické obce, sociální mediální kampaně, iniciativy občanské společnosti, rozvíjení mediální gramotnosti a další užitečné činnosti;

4.  zdůrazňuje, že strategie propagandy a dezinformací vůči Evropské unii ze strany třetích zemí může mít různé formy a může využívat tradiční média, sociální sítě, školní osnovy či politické strany, ať už v Evropské unii, nebo mimo ni;

5.  poukazuje na vícevrstevný charakter současné strategické komunikace EU na různých úrovních, tedy i na úrovni orgánů EU, členských států, různých orgánů NATO a OSN a nevládních a občanských organizací, a vyzývá k co nejlepší koordinaci a výměně informací mezi těmito subjekty; vyzývá k prohloubení spolupráce a výměně informací mezi různými aktéry, kteří vyjádřili své obavy ohledně těchto propagandistických operací a chtějí zavést strategie boje proti dezinformacím; domnívá se, že v kontextu EU by takovouto koordinací měly být pověřeny orgány Unie;

6.  uznává, že EU musí považovat své úsilí v oblasti strategické komunikace za prioritu, což by mělo obnášet i poskytnutí příslušných zdrojů; připomíná, že EU představuje úspěšný model integrace, který i uprostřed krize nadále přitahuje země, které jím chtějí také projít a stát se jeho součástí; poukazuje tedy na to, že EU musí rozhodně a odvážně vyslat pozitivní zprávu o svém úspěchu, hodnotách a zásadách a že její sebeprezentace musí být ofenzivní, nikoli defenzivní;

Pochopení a odhalení ruské dezinformační a propagandistické války

7.  s politováním konstatuje, že Rusko využívá kontakty a setkání s protějšky EU spíše k propagandě a veřejnému oslabení společné pozice EU než k navázání skutečného dialogu;

8.  je si vědom toho, že ruská vláda používá širokou škálu nástrojů a prostředků, jako jsou expertní skupiny typu think tank a speciální nadace (např. Russkij mir), zvláštní orgány (Rossotrudničestvo), mnohojazyčné televizní stanice (např. RT), domnělé tiskové agentury a multimediální služby (např. Sputnik), přeshraniční sociální a náboženské skupiny, neboť režim se chce představit jako jediný obhájce tradičních křesťanských hodnot, sociální média a internetoví trollové, s cílem zpochybnit demokratické hodnoty, rozdělit Evropu, získat domácí podporu a vzbudit dojem, že státy východního sousedství EU dostatečně nefungují; zdůrazňuje, že Rusko investuje podstatné finanční zdroje do svých nástrojů dezinformací a propagandy, které používá buď přímo stát, nebo společnosti a organizace kontrolované Kremlem; zdůrazňuje, že Kreml na jedné straně financuje politické strany a další organizace v EU ve snaze oslabit politickou soudržnost a na druhé straně je jeho propaganda přímo zaměřena na konkrétní novináře, politiky a jednotlivce v EU;

9.  připomíná, že bezpečnostní a zpravodajské služby došly k závěru, že Rusko je schopno a má v úmyslu vést operace zaměřené na destabilizaci jiných zemí; poukazuje na to, že se to často projevuje v podobě podpory politických extremistů a rozsáhlých dezinformačních kampaní a kampaní hromadných sdělovacích prostředků; dále konstatuje, že tyto mediální společnosti existují a jsou aktivní v EU;

10.  poukazuje na to, že informační strategie Kremlu doplňuje jeho politiku posilování dvoustranných vztahů, hospodářské spolupráce a společných projektů s jednotlivými členskými státy EU za účelem oslabení soudržnosti EU a jejích politik;

11.  prohlašuje, že ruská strategická komunikace je součástí rozsáhlejší rozvratné kampaně za účelem oslabení spolupráce EU a svrchovanosti, politické nezávislosti a územní celistvosti Unie a jejích členských států; naléhavě vyzývá vlády členských států, aby byly ostražité, pokud jde o ruské informační operace na evropské půdě, a aby zvýšily sdílení kapacit a úsilí kontrarozvědky zaměřené na boj proti těmto operacím;

12.  ostře kritizuje ruské snahy narušit proces integrace EU a vyjadřuje v tomto ohledu politování nad ruskou podporou protiunijních sil v EU s ohledem zejména na strany krajní pravice, populistické síly a hnutí, která popírají základní hodnoty liberálních demokracií;

13.  je vážně znepokojen tím, že se v Evropě rychle šíří aktivity inspirované Kremlem, včetně dezinformací a propagandy, které usilují o udržení či posílení ruského vlivu a o oslabení a rozdělení EU; zdůrazňuje, že cílem velké části propagandy Kremlu je vykreslovat některé evropské země tak, jako by patřily do „tradiční sféry vlivu Ruska“; konstatuje, že jednou z jeho hlavních strategií je šířit a zavádět alternativní rétoriku, která je často založena na zmanipulovaném výkladu historických událostí a má ospravedlnit jeho vnější činnost a geopolitické zájmy; konstatuje, že jednou z jeho hlavních strategií je vytváření falešného obrazu historie; konstatuje v tomto ohledu, že je třeba zvýšit povědomí o zločinech komunistických režimů prostřednictvím veřejných kampaní a vzdělávacích systémů a podpořit výzkum a dokumentační činnost, zejména v zemích bývalého sovětského bloku, s cílem bojovat proti rétorice Kremlu;

14.  zdůrazňuje, že Rusko využívá toho, že v oblastech, jako je kybernetická bezpečnost, chybí mezinárodní právní rámec, a toho, že při regulaci sdělovacích prostředků chybí povinnost zodpovídat se, a jakoukoliv nejednoznačnost v těchto otázkách obrací ve svůj prospěch; zdůrazňuje, že informační válku usnadňují agresivní ruské aktivity v kybernetické oblasti; vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby věnovaly pozornost úloze výměnných uzlů internetu coby kritické infrastruktuře v rámci bezpečnostní strategie EU; zdůrazňuje, že je zásadním způsobem zapotřebí zajistit odolnost informačních systémů na úrovni EU a členských států, zejména vůči popírání a narušením, která mohou hrát ústřední úlohu v hybridních konfliktech a boji proti propagandě, a v tomto ohledu úzce spolupracovat s organizací NATO, především se Střediskem excelence NATO pro společnou kybernetickou obranu;

15.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly koordinované mechanismy strategické komunikace, které podpoří připisování a budou bojovat proti dezinformacím a propagandě za účelem odhalení hybridních hrozeb;

Pochopení informační války, dezinformací a metod radikalizace organizace ISIL/Dá´iš a obrana proti nim

16.  je si vědom celé řady strategií, které ISIL/Dá´iš používá jak na regionální, tak na celosvětové úrovni s cílem podporovat šíření své politické, náboženské, sociální, nenávistné a násilné propagandy; vyzývá EU a její členské státy, aby vytvořily kontraprezentaci skutečnosti vůči hnutí ISIL/Dá´iš, a to zapojením vzdělávacího systému a posílením postavení a zviditelněním mainstreamových muslimských učenců, kteří jsou dostatečně důvěryhodní na to, aby byli schopni zbavit propagandu hnutí ISIL/Dá´iš legitimity; vítá úsilí celosvětové koalice v boji proti skupině ISIL/Dá'iš a v tomto ohledu podporuje regionální strategii EU pro Sýrii a Irák; naléhavě žádá Evropskou unii a členské státy, aby vypracovaly a šířily protiargumentaci vůči džihádistické propagandě a kladly důraz zejména na pedagogický rozměr u teologického odklonu, který představuje prosazování radikálního islámu;

17.  zdůrazňuje, že do aktivních informačních kampaní s cílem oslabit evropské hodnoty a zájmy a zvýšit míru nenávisti proti nim jsou zapojeny islamistické teroristické organizace, zejména ISIL/Dá'iš a al-Káida; je znepokojen tím, že organizace ISIL/Dá'iš rozsáhle využívá nástroje sociálních médií, zejména sítě Twitter a Facebook, k prosazování svých cílů v oblasti propagandy a náboru, a to především mezi mládeží; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité začlenit strategii boje proti propagandě organizace ISIL/Dá'iš do širší všeobecné regionální strategie, která spojuje nástroje z diplomatické, sociálně-ekonomické a rozvojové oblasti a z oblasti předcházení konfliktům; vítá vytvoření pracovní skupiny Stratcom se zaměřením na jih, která by mohla účinně přispět k dekonstrukci extremistické propagandy a vlivu organizace ISIL/Dá'iš a k boji proti nim;

18.  zdůrazňuje, že EU a evropští občané jsou pro ISIL/Dá´iš hlavním cílem, a vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu ochrany společnosti – zejména mladých lidí – před náborem úžeji spolupracovaly, a posílily tak jejich odolnost vůči radikalizaci; poukazuje na to, že je třeba se více zaměřit na zlepšování nástrojů a metod EU, především v kybernetické oblasti; vyzývá jednotlivé členské státy, aby v úzké spolupráci s centrem excelence sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci vytvořeným v říjnu 2015 prošetřily a účinně řešily skryté sociodemografické důvody, které jsou prvotní příčinou náchylnosti k radikalizaci, a také institucionální vícerozměrné struktury (akademický výzkum, vězeňská správa, policie, soudnictví, sociální služby, vzdělávání) pro boj proti radikalizaci; zdůrazňuje, že Rada vyzvala k podpoře opatření v oblasti trestního soudnictví pro boj proti radikalizaci vedoucí k terorismu a násilnému extremismu;

19.  vyzývá členské státy, aby usilovaly o odříznutí hnutí ISIL/Dá'iš od přístupu k financování a prostředkům a aby tuto zásadu prosazovaly v rámci vnější činnosti EU, a zdůrazňuje, že je třeba odhalit skutečnou povahu hnutí ISIL/Dá'iš a vyvrátit jeho ideologickou legitimitu;

20.  vyzývá EU a její členské státy, aby učinily konzistentní kroky v rámci celé EU namířené proti projevům nenávisti, kterou systematicky hlásají netolerantní a radikální kazatelé prostřednictvím kázání, knih, televizních programů, internetu a všech dalších komunikačních prostředků, jež vytvářejí živnou půdu pro teroristické organizace, jako je ISIL/Dá'iš a al-Káida;

21.  poukazuje na to, že je důležité, aby EU a její členské státy spolupracovaly s poskytovateli služeb sociálních médií za účelem boje proti propagandě organizace ISIL/Dá'iš šířené prostřednictvím kanálů sociálních médií;

22.  zdůrazňuje, že do aktivních dezinformačních kampaní s cílem oslabit evropské hodnoty a zájmy jsou zapojeny islamistické teroristické organizace, zejména ISIL/Dá'iš a al-Káida; upozorňuje v tomto ohledu na důležitost zvláštní strategie s cílem bojovat proti islamistické protievropské propagandě a dezinformacím;

23.  zdůrazňuje, že šíření propagandy třetími stranami by zabránila nestranná, spolehlivá a objektivní komunikace a poskytování informací založených na skutečnostech týkajících se vývoje v zemích EU;

Strategie EU s cílem bojovat proti propagandě

24.  vítá akční plán pro strategickou komunikaci; vítá společné sdělení o společném rámci pro boj proti hybridním hrozbám a vyzývá k tomu, aby neprodleně došlo ke schválení a provedení doporučení v něm obsažených; zdůrazňuje, že navrhovaná opatření vyžadují spolupráci a koordinaci všech příslušných subjektů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni; zastává názor, že k úspěšnému naplnění snah EU může vést pouze komplexní přístup; vyzývá země předsedající EU v daném období, aby vždy zahrnuly strategickou komunikaci do svého programu, a tím zabezpečily kontinuitu práce související s tímto tématem; v tomto ohledu vítá iniciativy a úspěchy lotyšského předsednictví; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby v zájmu lepší koordinace opatření EU zajistila častou komunikaci s členskými státy na politické úrovni; zdůrazňuje, že spolupráce mezi EU a NATO v oblasti strategické komunikace by měla být podstatně posílena; vítá záměr slovenského předsednictví uspořádat konferenci o totalitních režimech u příležitosti Evropského dne památky obětí totalitních režimů;

25.  žádá, aby příslušné orgány a instituce EU bedlivě sledovaly zdroje financování protievropské propagandy;

26.  zdůrazňuje, že pro podporu svobody sdělovacích prostředků v zemích evropské politiky sousedství (EPS) v rámci působnosti nástrojů EU pro demokracii je zapotřebí více finančních prostředků; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zajistila plné využití stávajících nástrojů, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR), EPS, systém sledování svobody sdělovacích prostředků v zemích Východního partnerství a Evropská nadace pro demokracii (EED), ve snaze o ochranu svobody a plurality médií;

27.  bere na vědomí obrovské zdroje, které Rusko vynakládá na činnosti v oblasti propagandy, a možný dopad nepřátelské propagandy na rozhodovací proces v EU a na důvěru veřejnosti, otevřenost a demokracii; oceňuje značné úsilí, které vyvinula pracovní skupina EU pro strategickou komunikaci; požaduje tudíž, aby došlo k posílení pracovní skupiny EU pro strategickou komunikaci, a to tím, že se z ní stane plnohodnotné oddělení ESVČ, které ponese odpovědnost za východní a za jižní sousedství a bude disponovat vlastními zaměstnanci a odpovídajícími rozpočtovými prostředky, a to případně prostřednictvím dodatečné zvláštní rozpočtové položky; požaduje posílenou spolupráci zpravodajských služeb členských států s cílem posoudit vliv třetích zemí, které se snaží oslabit demokratický základ a hodnoty EU; požaduje užší spolupráci mezi Parlamentem a ESVČ v oblasti strategické komunikace, mimo jiné prostřednictvím využití analytických kapacit Parlamentu a informačních kanceláří v členských státech;

28.  zdůrazňuje, že je zásadní, aby EU prostřednictvím své vnější činnosti nadále aktivně podporovala dodržování základních práv a svobod; domnívá se, že podpora svobody projevu, svobody shromažďování, práva na přístup k informacím a nezávislosti sdělovacích prostředků v sousedních zemích by měla tvořit základy činnosti EU v oblasti boje proti propagandě;

29.  zdůrazňuje potřebu posílit pluralitu médií a objektivitu, nestrannost a nezávislost médií, včetně nestátních subjektů, v EU a v jejím sousedství, a to mimo jiné pomocí podpory pro novináře a vytváření programů zaměřených na budování kapacit, jež jsou určeny mediálním aktérům, dále podporou partnerství a vazeb v oblasti výměny informací, jako jsou například platformy pro sdílení obsahu, pomocí mediálních průzkumů, mobility a možností školení novinářů a stáží v médiích sídlících v EU, což usnadní vzájemnou výměnu osvědčených postupů;

30.  upozorňuje na důležitou roli kvalitního vzdělávání a odborné přípravy v odvětví žurnalistiky v rámci EU i mimo ni, jež jsou důležité pro vypracovávání kvalitních novinářských analýz a vysoké standardy novinářské práce; má za to, že prosazování hodnot EU, jako je svoboda tisku a projevu a pluralita sdělovacích prostředků, zahrnuje podporu pronásledovaných a vězněných novinářů a obránců lidských práv ve třetích zemích;

31.  zasazuje se za intenzivnější spolupráci mezi orgány EU, Evropskou nadací pro demokracii, Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Radou Evropy a členskými státy, aby nedocházelo ke zdvojování činností a byla zajištěna součinnost podobných iniciativ;

32.  je zděšen závažnými problémy v souvislosti s nezávislostí a svobodou sdělovacích prostředků v některých členských státech, na které upozorňují mezinárodní organizace, jako jsou Reportéři bez hranic; vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly náležitá opatření ke zlepšení stávající situace v oblasti médií s cílem zajistit důvěryhodnost vnější činnosti EU, pokud jde o podporu svobody, nestrannosti a nezávislosti sdělovacích prostředků;

33.  vyzývá pracovní skupinu pro strategickou komunikaci, která byla posílena tak, jak bylo navrženo, a jež působí na síti Twitter pod adresou @EUvsDisInfo, aby vytvořila internetovou stránku určenou široké veřejnosti, která by sdružila různé nástroje sloužící k odhalování dezinformací a vysvětlila jejich fungování, a která může být pojítkem pro četné iniciativy občanské společnosti zaměřené na toto téma;

34.  potvrzuje, že účinná komunikační strategie musí do diskusí o činnostech EU zapojit místní komunity, podporovat mezilidské kontakty a věnovat dostatečnou pozornost kulturní a společenské výměně jakožto klíčové platformě pro boj s předsudky místních obyvatel; připomíná, že v tomto ohledu musí delegace EU udržovat přímý kontakt se subjekty na místní úrovni a se zástupci občanské společnosti;

35.  zdůrazňuje, že podněcování k nenávisti, násilí nebo válce se nemůže „schovávat“ za svobodu projevu; podněcuje k tomu, aby byly v tomto směru vyvíjeny právní iniciativy k zajištění větší zodpovědnosti při řešení problému dezinformací;

36.  upozorňuje na důležitost efektivního a koherentního informování o politikách EU, a to uvnitř i vně EU, a poskytování informací přizpůsobených konkrétním regionům, včetně dostupnosti informací v místních jazycích; v této souvislosti vítá spuštění internetových stránek ESVČ v ruštině jako první krok správným směrem a podporuje překlad webových stránek ESVČ do více jazyků, například do arabštiny a turečtiny;

37.  zdůrazňuje, že členské státy mají odpovědnost aktivně, preventivně a ve vzájemné spolupráci bojovat proti nepřátelským informačním operacím, které jsou vedeny na jejich území nebo mají oslabit jejich zájmy; naléhavě vyzývá vlády členských států, aby si vybudovaly své vlastní schopnosti v oblasti strategické komunikace;

38.  vyzývá jednotlivé členské státy, aby svým občanům zpřístupnily informační bulletiny pracovní skupiny EU pro strategickou komunikaci The Disinformation DigestThe Disinformation Review, které vycházejí každý týden, s cílem vytvořit mezi širokou veřejností povědomí o metodách propagandy, jež používají třetí strany;

39.  trvá na rozlišování mezi propagandou a kritikou;

40.  zdůrazňuje, že ačkoli ne všechna kritika EU nebo jejích politik, zejména v kontextu politického projevu, je nezbytně snahou o propagandu či dezinformaci, případy manipulace nebo podpory spojené s třetími zeměmi, jejímž cílem je tuto kritiku přiživovat a zintenzivňovat, jsou důvodem k pochybnostem o spolehlivosti těchto sdělení;

41.  zdůrazňuje, že je sice nutné bojovat s propagandou a dezinformacemi vůči EU ze strany třetích zemí, nemělo by to však zpochybnit význam udržování konstruktivních vztahů s třetími zeměmi jakožto strategickými partnery při řešení společných problémů;

42.  vítá přijetí akčního plánu pro strategickou komunikaci a zřízení týmu East StratCom v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) s cílem sdělovat informace o politikách EU a čelit protiunijní propagandě a dezinformacím; vyzývá k zintenzivnění strategické komunikace; je přesvědčen, že účinnost a transparentnost práce East StratCom je nutné dále zlepšovat; vyzývá ESVČ, aby vypracovala kritéria pro měření efektivity práce tohoto týmu; zdůrazňuje rovněž, že je důležité zajistit dostatečné financování a odpovídající personální složení týmu;

43.  konstatuje, že bulletin Disinformation Review, který vydává pracovní skupina East StratCom, musí splňovat normy stanovené v prohlášení Mezinárodní federace novinářů o zásadách chování novinářů; zdůrazňuje, že tento bulletin musí být psán vhodným způsobem, bez používání urážlivých výrazů nebo hodnotících soudů; vyzývá tým East StratCom, aby přehodnotil kritéria používaná při vypracovávání tohoto bulletinu;

44.  je přesvědčen, že účinnou strategií protiakce vůči protiunijní propagandě by mělo být přijetí opatření, díky nimž budou cílové skupině poskytovány odpovídající a zajímavé informace o aktivitách EU, evropských hodnotách a dalších otázkách veřejného zájmu, a zdůrazňuje, že pro tyto účely lze využívat moderní technologie a sociální sítě;

45.  vyzývá Komisi, aby pokročila s určitými právními iniciativami, aby byla efektivnější a zodpovědnější při řešení problému dezinformací a propagandy, a aby využila přezkum evropského nástroje sousedství v polovině období k posílení odolnosti sdělovacích prostředků coby strategické priority; vyzývá Komisi, aby provedla důkladný přezkum efektivnosti stávajících finančních nástrojů EU a aby předložila návrh komplexního a flexibilního řešení s možností poskytnout přímou podporu nezávislým sdělovacím prostředkům, expertním skupinám typu think tank a nevládním organizacím, zejména těm, které používají rodný jazyk cílové skupiny, umožnit přidělování dalších prostředků organizacím, které toho jsou schopny, jako je Evropská nadace pro demokracii, a zároveň omezit finanční toky určené na financování jednotlivců a subjektů zapojených do činností v oblasti strategické komunikace a podněcování k násilí a nenávisti; vyzývá Komisi, aby provedla důkladný audit účinnosti některých rozsáhlých mediálních projektů financovaných EU, jako je kanál Euronews;

46.  zdůrazňuje význam zvyšování povědomí, vzdělávání, gramotnosti týkající se online médií a informační gramotnosti v EU a sousedních zemích pro zvýšení schopnosti občanů kriticky analyzovat mediální obsah za účelem odhalení propagandy; zdůrazňuje v tomto smyslu, že je důležité posílit znalosti na všech úrovních vzdělávacího systému; poukazuje na to, že je třeba podnítit jedince k aktivnímu občanství a rozvinout jejich uvědomělost coby spotřebitelů sdělovacích prostředků; poukazuje na ústřední roli internetových nástrojů, zejména sociálních médií, v rámci nichž je šíření nepravdivých informací a zahájení dezinformačních kampaní jednodušší a často jim nebrání žádné překážky; připomíná, že bojovat proti propagandě pomocí propagandy je kontraproduktivní, a proto chápe, že EU jako celek a jednotlivé členské státy mohou bojovat proti propagandě šířené třetími zeměmi pouze vyvracením dezinformačních kampaní a využíváním pozitivních zpráv a informací a měly by vytvořit skutečně účinnou strategii, jejíž podoba by závisela na povaze subjektů šířících propagandu a byla by jí přizpůsobena; uznává, že finanční krize a pokrok v oblasti nových forem digitálních médií představují pro kvalitní žurnalistiku vážný problém;

47.  vyjadřuje znepokojení nad používáním sociálních médií a on-line platforem k trestným projevům nenávisti a podněcování k násilí a vyzývá členské státy, aby přizpůsobily a aktualizovaly svoje právní předpisy tak, aby reagovaly na současný vývoj, nebo aby plně prováděly a prosazovaly stávající právní předpisy týkající se projevů nenávisti, a to jak na internetu, tak mimo něj; tvrdí, že je nutné více spolupracovat s on-line platformami a předními internetovými a mediálními společnostmi;

48.  vyzývá členské státy, aby zajistily potřebný rámec pro kvalitní žurnalistiku a rozmanitost informací tím, že budou bojovat proti koncentraci médií, která má negativní dopad na pluralitu sdělovacích prostředků;

49.  konstatuje, že mediální vzdělávání umožňuje získávat znalosti a dovednosti, umožňuje občanům uplatňovat jejich právo na svobodu projevu a dává jim schopnost kritické analýzy mediálního obsahu a reakce na dezinformace; proto upozorňuje na potřebu zvýšit informovanost o pokusech o dezinformaci, a to prostřednictvím opatření ke zvýšení mediální gramotnosti prováděných na všech úrovních, mimo jiné prostřednictvím evropské informační kampaně zaměřené na mediální, žurnalistickou a redakční etiku a pěstováním lepší spolupráce a prosazováním společných iniciativ ve snaze potírat šíření nenávisti, podněcování k násilí a dezinformace na internetu;

50.  poznamenává, že strategie „měkké síly“ nemůže uspět bez kulturní diplomacie a podpory mezikulturního dialogu mezi zeměmi i uvnitř zemí, v EU i mimo ni; podněcuje proto k akcím a iniciativám v rámci dlouhodobé veřejné a kulturní diplomacie, jako jsou například stipendia a výměnné programy pro studenty a mladé odborníky, včetně iniciativ podporujících mezikulturní dialog, posilování kulturních vazeb s EU a propagaci společných kulturních vazeb a společného dědictví a zajišťujících řádné proškolení zaměstnanců delegací EU a ESVČ, aby získali odpovídající mezikulturní dovednosti;

51.  domnívá se, že veřejné sdělovací prostředky by měly jít příkladem, pokud jde o způsob, jak poskytovat nestranné a objektivní informace v souladu s osvědčenými postupy a novinářskou etikou;

52.  zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována novým technologiím, včetně digitálního vysílání, mobilní komunikace, online médií a sociálních sítí, včetně médií regionálního charakteru, které usnadňují šíření informací, a měla by se také zvýšit informovanost o evropských hodnotách, jež jsou zakotveny ve Smlouvách; připomíná, že taková komunikace musí mít vysoký standard, musí zahrnovat konkrétní osvědčené postupy a upozorňovat na dopad činnosti EU ve třetích zemích, včetně humanitární pomoci EU a příležitostí a přínosů, které těsnější vazby a užší spolupráce s EU přinášejí občanům ve třetích zemích, zejména mladým lidem, jako je bezvízové cestování či budování kapacit, mobilita a popřípadě výměnné programy;

53.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby nový portál evropské politiky sousedství, který je v současné době vyvíjen v rámci programu sousedství OPEN, nejen hromadil obsah určený odborníkům, ale obsahoval také část uzpůsobenou pro širší publikum; je toho názoru, že portál by měl mít oddíl věnovaný Východnímu partnerství, v němž by byly soustředěny informace o iniciativách, které jsou v současné době roztříštěny mezi mnoho webových stránek;

54.  poukazuje na potenciál popkultury a vzdělávání v oblasti zábavního průmyslu jako prostředku vyjadřování společných lidských hodnot a zprostředkovávání informací o politikách EU;

55.  zdůrazňuje, že podporuje iniciativy, jako je Pobaltské centrum mediální excelence v Rize, centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci (NATO StratCom COE) či centrum excelence sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci; zdůrazňuje, že je třeba využívat jejich závěrů a analýz a posílit analytické kapacity EU na všech úrovních; vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily podobné projekty, zapojily se do odborné přípravy novinářů, podpořily nezávislá mediální centra a rozmanitost sdělovacích prostředků, podnítily budování sítí a spolupráci mezi sdělovacími prostředky a expertními skupinami typu think tank a vyměňovaly si osvědčené postupy a informace v těchto oblastech;

56.  odsuzuje běžnou praxi zákroků proti nezávislým sdělovacím prostředkům, novinářům a aktivistům občanské společnosti v Rusku a na okupovaných územích, včetně Krymu od jeho nezákonné anexe; zdůrazňuje, že od roku 1999 byly v Rusku desítky novinářů zabity, zmizely beze stopy nebo byly uvězněny; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily ochranu novinářů v Rusku a v sousedních zemích EU, podpořily ruskou občanskou společnost a investovaly do mezilidských kontaktů; žádá okamžité propuštění novinářů; konstatuje, že EU posiluje vztahy se svými východními partnery a dalšími sousedy, ale také nechává otevřené komunikační cesty s Ruskem; uznává, že největší překážkou pro ruské dezinformační kampaně by byla existence nezávislých a svobodných sdělovacích prostředků v samotném Rusku; domnívá se, že dosažení tohoto stavu by mělo být cílem EU; požaduje, aby byla zvláštní pozornost věnována pluralitě sdělovacích prostředků, místním sdělovacím prostředkům, investigativní žurnalistice a sdělovacím prostředkům v cizích jazycích, zejména v ruštině, arabštině, perštině, turečtině a urdštině a dalších jazycích, kterými hovoří obyvatelstvo náchylné vůči propagandě, a aby na ně byly poskytnuty dostatečné prostředky;

57.  podporuje komunikační kampaně, které vedou příslušné subjekty v Sýrii, Iráku a v daném regionu (včetně zemí původu zahraničních bojovníků) s cílem diskreditovat ideologii organizace ISIS/Dá'iš a odsoudit skutečnost, že porušuje lidská práva, a bojovat proti násilnému extremismu a nenávistným projevům spojeným s dalšími skupinami v daném regionu; vyzývá EU a její členské státy, aby v dialogu se zeměmi Blízkého východu a severní Afriky zdůrazňovaly, že řádná správa, zodpovědnost, transparentnost, právní stát a dodržování lidských práv jsou základními a nezbytnými předpoklady pro ochranu těchto společností před šířením netolerantních a násilných ideologií, které podněcují teroristické organizace, jako je ISIS/Dá'iš a al-Káida; s ohledem na rostoucí teroristickou hrozbu ze strany organizace ISIS/Dá'iš a dalších mezinárodních teroristických organizací zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci v oblasti bezpečnosti se zeměmi, které mají rozsáhlé zkušenosti s bojem proti terorismu;

58.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, a Radu, aby potvrdily plnou podporu EU probíhajícímu procesu provádění a finančně přispěly k realizaci doporučení ze studie proveditelnosti o iniciativách ruskojazyčných sdělovacích prostředků ve Východním partnerství a mimo něj, kterou provedla Evropská nadace pro demokracii v roce 2015;

o
o   o

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ a NATO.

(1) Úř. věst. C 137E, 27.5.2010, s. 25.
(2) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 24.
(3) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 35.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0272.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0410.


Znakové jazyky a profesionální tlumočníci znakového jazyka
PDF 445kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o znakových jazycích a profesionálních tlumočnících znakového jazyka (2016/2952(RSP))
P8_TA(2016)0442B8-1230/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 5, 9, 10, 19, 168 a čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 1988 o znakových jazycích pro neslyšící(1) a na své usnesení ze dne 18. listopadu 1998 o znakových jazycích(2),

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost v EU dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením(4),

–  s ohledem na obecnou poznámku č. 4 (2016) Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením o právu na inkluzivní vzdělávání(5),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice o rovnosti v zaměstnání“)(6),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 nazvané „Erasmus+ a další nástroje na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení“(8),

–  s ohledem na politický dokument Evropského fóra mládeže o rovném zacházení a zákazu diskriminace(9),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 2. prosince 2015 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb (COM(2015)0615),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. prosince 2012 o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru (COM(2012)0721),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení(10).

–  s ohledem na výsledky učení a pokyny Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka pro posuzování příležitostí rovného vzdělávání pro tlumočníky znakového jazyka a kvalitních služeb pro neslyšící občany v celé Unii(11),

–  s ohledem na pokyny Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka / Evropské unie neslyšících pro tlumočníky znakového jazyka tlumočících na setkáních na mezinárodní a evropské úrovni(12),

–  s ohledem na pokyny Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků pro tlumočníky mluvených jazyků pracující ve smíšených skupinách(13),

–  s ohledem na zprávu Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka o právech na služby tlumočení znakového jazyka během výkonu pracovní činnosti nebo studia v zahraničí(14),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že jako plnoprávní občané mají všechny osoby se zdravotním postižením, zejména ženy a děti, včetně neslyšících a nedoslýchavých osob, ať už patří k těm, kteří používají znakový jazyk, či nikoli, stejná práva a nárok na nezcizitelnou důstojnost, rovné zacházení, nezávislý život, autonomii a plné zapojení do společnosti;

B.  vzhledem k tomu, že SFEU stanoví požadavek, aby Unie při stanovení a provádění svých politik a činností bojovala s diskriminací na základě zdravotního postižení (článek 10) a svěřuje jí pravomoc přijímat právní předpisy pro boj s takovou diskriminací (článek 19);

C.  vzhledem k tomu, že články 21 a 26 Listiny základních práv Evropské unie výslovně zakazují diskriminaci na základě zdravotního postižení a stanoví rovnou účast osob se zdravotním postižením na životě společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že v EU je přibližně 1 milion neslyšících uživatelů znakového jazyka(15) a 51 milionů nedoslýchavých občanů(16), z nichž mnozí patří rovněž k uživatelům znakového jazyka;

E.  vzhledem k tomu, že národní a regionální znakové jazyky jsou plnohodnotné přirozené jazyky s vlastní gramatikou a syntaxí, stejně jako je tomu u mluvených jazyků(17);

F.  vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti mnohojazyčnosti podporuje výuku cizích jazyků, a vzhledem k tomu, že jedním z jejích cílů je, aby každý Evropan hovořil kromě svého mateřského jazyka ještě dvěma dalšími jazyky; vzhledem k tomu, že by učení a podpora národních a regionálních znakových jazyků mohla tento cíl podpořit;

G.  vzhledem k tomu, že přístupnost je jedním z předpokladů umožňujících osobám se zdravotním postižením vést nezávislý život a plným a rovným způsobem se zapojit do života společnosti(18);

H.  vzhledem k tomu, že přístupnost se neomezuje pouze na fyzickou přístupnost prostředí, ale zahrnuje rovněž přístup k informacím a komunikaci, včetně poskytování obsahu ve znakovém jazyce(19);

I.  vzhledem k tomu, že profesionální tlumočníci znakového jazyka jsou s ohledem na své úkoly a poslání rovni tlumočníkům mluvených jazyků;

J.  vzhledem k tomu, že situace tlumočníků znakového jazyka se v jednotlivých členských státech liší a zahrnuje jak neformální podporu ze strany rodinných příslušníků, tak profesionální vysokoškolsky vzdělané a plně kvalifikované tlumočníky;

K.  vzhledem k tomu, že existuje nedostatek kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka ve všech členských státech EU, a vzhledem k tomu, že poměr uživatelů znakového jazyka k tlumočníkům znakového jazyka se pohybuje v rozmezí od 8:1 do 2 500:1, přičemž průměrný poměr je 160:1(20);

L.  vzhledem k tomu, že byla předložena Evropskému parlamentu petice(21), v níž se požaduje, aby bylo umožněno předkládání peticí ve vnitrostátních a regionálních znakových jazycích EU;

M.  vzhledem k tomu, že Bruselská deklarace(22) o znakových jazycích v Evropské unii podporuje přístup k používání přirozeného znakového jazyka založený na zákazu diskriminace, který se znovu opakuje i v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ratifikovala EU a všechny členské státy EU s výjimkou jednoho;

N.  vzhledem k tomu, že úroveň a kvalita titulkování programů veřejnoprávních a soukromých televizních stanic se v jednotlivých členských státech značně liší a pohybuje se od necelých 10 % po téměř 100 %, přičemž jejich standardy kvality jsou velmi rozdílné(23); a vzhledem k tomu, že ve většině členských států není dostatek údajů o úrovni tlumočení do znakového jazyka v televizi;

O.  vzhledem k tomu, že vývoj nových jazykových technologií by mohl být ku prospěchu uživatelům znakového jazyka;

P.  vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením odmítnutí přiměřené úpravy představuje diskriminaci, a vzhledem k tomu, že směrnice o rovnosti v zaměstnání stanoví přiměřenou úpravu jako předpoklad dodržení zásady rovného zacházení;

Q.  vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje přímý komunikační přístup pro neslyšící, hluchoslepé nebo nedoslýchavé občany k poslancům Evropského parlamentu a správcům orgánů Evropské unie a naopak vůči neslyšícím nebo nedoslýchavým osobám uvnitř orgánů EU;

Kvalifikovaní a profesionální tlumočníci znakového jazyka

1.  upozorňuje na potřebu kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka, kterou lze uspokojit pouze pomocí tohoto postupu:

   a) oficiální uznání vnitrostátních a regionálních znakových jazyků v členských státech a v rámci orgánů EU,
   b) formální odborná příprava (univerzitní nebo podobná, na úrovni tříletého denního studijního programu, který odpovídá požadavkům na odbornou přípravu pro tlumočníky mluveného jazyka)(24),
   c) registrace (oficiální akreditace a systém kontroly kvality, jako je například další profesní rozvoj),
   d) formální uznání profese;

2.  uznává, že zajištění vysoce kvalitních služeb tlumočení znakového jazyka:

   a) závisí na objektivním hodnocení kvality zahrnujícím všechny zúčastněné strany,
   b) je založeno na odborné kvalifikaci,
   c) předpokládá účast zástupců odborné veřejnosti z řad neslyšících;
   d) závisí na dostatečném množství zdrojů na vyškolení a zaměstnávání tlumočníků znakového jazyka;

3.  uznává, že tlumočení znakového jazyka představuje profesionální službu vyžadující přiměřenou odměnu;

Rozlišení mezi přístupností a přiměřenou úpravou(25)

4.  uvědomuje si, že přístupnost pomáhá určitým skupinám a je založena na souboru norem, které jsou postupně zaváděny do praxe;

5.  je si vědom, že nezajištění přístupnosti nelze obhajovat důvody nepřiměřenosti nebo nepřiměřeného břemene;

6.  uznává, že přiměřená úprava je vázána na jednotlivce a je doplňkem povinnosti zajištění přístupnosti;

7.  rovněž konstatuje, že jednotlivec může požadovat opatření k zajištění přiměřené úpravy i v případě, že byla splněna povinnost zajištění přístupnosti;

8.  má za to, že v závislosti na situaci může zajištění tlumočení znakového jazyka představovat opatření v oblasti přístupnosti nebo přiměřené úpravy;

Přístupnost

9.  zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví občané musí mít přístup ke stejným informacím a komunikaci jako ostatní občané v podobě tlumočení znakového jazyka, titulkování, převodu řeči na text nebo alternativních forem komunikace, a to i včetně ústních tlumočníků;

10.  zdůrazňuje, že je nutné, aby veřejné služby a služby státní správy, včetně jejich on-line obsahu, byly přístupné prostřednictvím živých zprostředkovatelů, jako jsou přítomní tlumočníci znakového jazyka, ale je rovněž třeba zvážit i případnou možnost alternativních vzdálených internetových služeb;

11.  opakuje svůj závazek k co největšímu zpřístupnění politického procesu, mimo jiné i prostřednictvím zajištění profesionálních tlumočníků znakového jazyka; konstatuje, že uvedený závazek zahrnuje volby, veřejné konzultace a případně další události;

12.  zdůrazňuje stále významnější úlohu jazykových technologií při zajišťování rovného přístupu k digitálnímu prostoru pro všechny;

13.  uznává význam minimálních standardů pro zajištění dostupnosti, zejména s ohledem na nové a vznikající technologie, jako je například poskytování služeb tlumočení do znakového jazyka a titulkování přes internet;

14.  konstatuje, že i když poskytování zdravotní péče spadá do působnosti členských států, mělo by uspokojovat potřeby neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých pacientů, například zajišťováním profesionálních tlumočníků znakového jazyka a zvyšováním povědomí zaměstnanců, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat ženám a dětem;

15.  uznává, že rovný přístup ke spravedlnosti pro neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé občany lze zajistit pouze prostřednictvím poskytování dostatečně kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka;

16.  je si vědom, jak důležité je správné a přesné tlumočení a překlady, zejména v prostředí soudů a v jiném právním prostředí; znovu proto opakuje, jak důležití jsou specializovaní a vysoce kvalifikovaní profesionální tlumočníci znakového jazyka, zejména v těchto prostředích;

17.  zdůrazňuje, že je potřeba posílit podporu a zajistit konkrétní opatření pro osoby se zdravotním postižením v rámci ozbrojených konfliktů, humanitárních krizí a přírodních katastrof, jako například prostřednictvím tlumočení znakového jazyka a dostupných textových informací o rizikové situaci v reálném čase(26);

Zaměstnanost, vzdělávání a odborná příprava

18.  konstatuje, že musí být přijata opatření přiměřené úpravy, která zahrnují poskytování profesionálních tlumočníků znakového jazyka, aby byl zajištěn rovný přístup k zaměstnání, vzdělávání a odborné přípravě;

19.  zdůrazňuje, že je třeba poskytovat vyvážené a komplexní informace o znakovém jazyce a neslyšících, aby mohli rodiče přijímat informovaná rozhodnutí v nejlepším zájmu svých dětí;

20.  zdůrazňuje, že programy včasné intervence jsou důležité pro rozvoj životních dovedností dětí, včetně jazykových dovedností; kromě toho konstatuje, že tyto programy by měly v ideálním případě představovat i vzory neslyšících;

21.  zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví studenti a jejich rodiče musí mít možnost naučit se národní nebo regionální znakový jazyk svého prostředí prostřednictvím služeb předškolních zařízení a škol(27);

22.  zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení povědomí a rozšíření použití znakového jazyka by měla být výuka tohoto jazyka zařazena do učebních osnov;

23.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout opatření směřující k uznání a podpoře jazykové identity neslyšících(28);

24.  vyzývá členské státy, aby podporovaly studium znakového jazyka stejným způsobem jako studium cizích jazyků;

25.  zdůrazňuje, že kvalifikovaní tlumočníci znakového jazyka a pedagogičtí pracovníci, kteří jsou schopní používat znakový jazyk a mají dovednosti vyžadované pro účinnou práci v dvojjazyčném vzdělávacím prostředí podporujícím začleňování, jsou jedním z nezbytných předpokladů toho, aby neslyšící děti a mladí lidé mohli dosahovat takových studijních výsledků, které jim následně umožní vyšší vzdělávání, a z dlouhodobého hlediska povede ke snížení míry nezaměstnanosti.

26.  upozorňuje na obecný nedostatek dvojjazyčných učebnic znakového jazyka a výukových materiálů v přístupných formátech a jazycích;

27.  naléhavě žádá, aby byla zaručena zásada volného pohybu neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých v rámci EU, a to zejména v rámci programu Erasmus+ a souvisejících programů mobility tím, že bude zajištěno, že účastníci neponesou neúměrnou zátěž spojenou se zajišťováním tlumočení na vlastní náklady;

28.  vítá pilotní projekt evropského průkazu pro osoby se zdravotním postižením; lituje vyloučení tlumočení znakového jazyka v rámci projektu, jelikož to značně omezuje svobodu pohybu neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých pracovníků a studentů v rámci EU;

Orgány Evropské unie

29.  uznává, že orgány EU musí představovat pro své zaměstnance, volené úřední osoby, stážisty a občany příklady osvědčených postupů, pokud jde o zajišťování přiměřené úpravy a přístupnosti, což zahrnuje i poskytování tlumočení znakového jazyka;

30.  vítá skutečnost, že orgány EU už nyní v jednotlivých případech zajišťují přístupnost u veřejných akcí a během schůzí výborů; zastává názor, že pro nedoslýchavé osoby, které nepoužívají znakový jazyk, je třeba za alternativní, avšak rovnocenná a potřebná opatření považovat i titulkování a převod řeči na text, což se rovněž týká zaměstnanců orgánů EU, pokud jde o poskytování přiměřené úpravy podle článku 5 směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání;

31.  uznává, že v orgánech EU je zaveden systém, který zajišťuje tlumočení do znakové řeči prostřednictvím vlastních tlumočnických oddělení pro účely přístupnosti; vyzývá tyto orgány, aby využívaly tyto stávající systémy k zajišťování přiměřené úpravy pro zaměstnance nebo volené úřední osoby způsobem, který bude účinně minimalizovat administrativní zátěž pro jednotlivce a orgány;

32.  naléhavě vyzývá orgány, aby formálně přiznaly tlumočníkům znakového jazyka stejný status, jaký mají tlumočníci mluveného jazyka při poskytování tlumočnických služeb institucím nebo jejich zaměstnancům a jmenovaným úředním osobám, včetně přístupu k technologické podpoře, přípravným materiálům a dokumentům;

33.  vyzývá Eurostat, aby zajistil, že orgány EU obdrží statistiky týkající se neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých uživatelů znakového jazyka, aby tak mohly lépe určovat, provádět a analyzovat své politiky v oblasti zdravotního postižení a jazykové politiky;

34.  vyzývá službu pro návštěvníky Evropského parlamentu, aby vyhověla potřebám neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých návštěvníků tím, že jím poskytne přímý přístup ke službám národního nebo regionálního znakového jazyka nebo převodu řeči na text;

35.  žádá orgány, aby plně provedly pilotní projekt EU INSIGN, což je reakce na rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. prosince 2012 o provádění aplikace a služby znakového jazyka v reálném čase, a aby usilovaly o zlepšení komunikace mezi neslyšícími a nedoslýchavými osobami a orgány EU(29);

o
o   o

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 187, 18.7.1988, s. 236.
(2) Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 66.
(3) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0318.
(5) http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRPD/GC/RighttoEducation/CRPD-C-GC-4.doc
(6) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(7) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22
(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.
(9) http://www.youthforum.org/assets/2016/04/0099-16_Policy_Paper_Equality_Non-discrimination_FINAL2.pdf
(10) Úř. věst. L 280, 26.10.2010, s. 1
(11) http://efsli.org/publications
(12) http://efsli.org/efsliblu/wp-content/uploads/2012/09/SL-Interpreter-Guidelines.pdf
(13) http://aiic.net/page/6701/guidelines-for-spoken-language-interpreters-working-in-mixed-teams/lang/1
(14) http://efsli.org/efsliblu/wp-content/uploads/2012/09/R1101-The-right-to-sign-language-interpreting-services-when-working-or-studying-abroad.pdf
(15) http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-511_cs.htm
(16) Evropská federace nedoslýchavých (EFHOH) http://www.efhoh.org/about_us
(17) Brentari, D., ed. (2010) Sign Languages [Znakové jazyky]. Cambridge University Press.Pfau, R., Steinbach M. & Bencie W., eds. (2012) Sign Language: An International Handbook [Znakový jazyk: mezinárodní příručka]. De Gruyter.
(18) Obecná poznámka č. 2, Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, CRPD/C/GC/2.
(19) Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, článek 9.
(20) Wit, M. de (2016, v tisku). Sign Language Interpreting in Europe [Tlumočení znakového jazyka v Evropě], vydání z roku 2016.
(21) Petice č. 1056-16
(22) Bruselská deklarace Evropské unie neslyšících (z roku 2010) http://www.eud.eu/files/8514/5803/7674/brussels_declaration_FINAL.pdf
(23) EFHOH (2015). State of subtitling access in EU [Situace v přístupu k titulkování v EU]. Dostupné na adrese: http://media.wix.com/ugd/c2e099_0921564404524507bed2ff3648781a3c.pdf
(24) Evropské fórum tlumočníků znakového jazyka (2013), Learning Outcomes for Graduates of a Three Year Interpreting Training Programme [Výsledky učení pro absolventy tříletého vzdělávacího programu „tlumočnictví“]
(25) CRPD/C/GC/4, odst. 28
(26) Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, článek 11.
(27) http://www.univie.ac.at/designbilingual/downloads/De-Sign_Bilingual_Findings.pdf
(28) Obecná poznámka č. 4, Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, CRPD/C/GC/4, dostupné na adrese: http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRPD/GC/RighttoEducation/CRPD-C-GC-4.doc
(29) http://www.eud.eu/projects/past-projects/insign-project/


Obnovení schválení účinné látky bentazon
PDF 333kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o návrhu prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (D047341/00 – 2016/2978(RSP))
P8_TA(2016)0443B8-1228/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (D047341/00),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS(1), a zejména na čl. 20 odst. 1 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(2),

–  s ohledem na závěr Evropského úřadu pro bezpečnost potravin o přezkumu posouzení rizik účinné látky bentazonu z hlediska jejího použití jako pesticidu(3),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že aktivní látka bentazon působí jako postemergentní selektivní herbicid proti širokolistým plevelům v celé škále plodin a běžně se používá v zemědělství;

B.  vzhledem k tomu, že aktivní látka bentazon má v důsledku svých inherentních vlastností velký potenciál k pronikání do podzemních vod;

C.  vzhledem k tomu, že údaje Agentury Spojeného království pro životní prostředí ukazují, že aktivní látka bentazon je nejčastěji zaznamenávaným schváleným pesticidem vyskytujícím se v podzemních vodách ve Spojeném království a že se rovněž nachází v povrchových vodách; vzhledem k tomu, že situace v celé Evropě je podobná;

D.  vzhledem k tomu, že prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/549 ze dne 8. dubna 2016, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011, prodloužilo období schvalování účinné látky bentazonu do 30. června 2017, neboť se posuzování této látky zpozdilo;

E.  vzhledem k tomu, že návrh prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (dále jen „návrh prováděcího nařízení“), prodlužuje na základě vědeckého posouzení provedeného Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) schválení bentazonu až do 31. ledna 2032, tj. o nejdelší možné období;

F.  vzhledem k tomu, že v souladu s nařízením (ES) č. 1107/2009 a s ohledem na současné vědecké a technické poznatky byly do návrhu prováděcího nařízení začleněny některé podmínky a omezení, zvláště požadavek předložit další potvrzující informace;

G.  vzhledem k tomu, že projednání připomínek obdržených v souvislosti s hodnotící zprávou o obnovení vedlo k závěru, že je třeba žadatele požádat o další informace;

H.  vzhledem k tomu, že projednání připomínek obdržených v souvislosti s hodnotící zprávou o obnovení vedlo k závěru, že úřad EFSA by měl provést konzultaci s odborníky v oblastech toxikologie savců, reziduí, působení v životním prostředí a chování a ekotoxikologie a měl by přijmout závěr, zda lze očekávat, že aktivní látka bentazon splňuje podmínky stanovené v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009;

I.  vzhledem k tomu, že žadatelé mají povinnost předložit potvrzující informace, pokud jde o testy úrovně 2/3 uvedené v koncepčním rámci OECD, aby bylo možné se zabývat jejich potenciálním působením zprostředkovaným endokrinním systémem, pokud jde o vývojové účinky pozorované ve studii vývojové toxicity u potkanů (zvýšené postimplantační ztráty, nižší počet živých plodů a opožděný vývoj plodu za nepřítomnosti mateřské toxicity, což naznačuje, že by mohlo být vhodné tuto látku klasifikovat jako toxickou pro reprodukci kategorie 2);

J.  vzhledem k tomu, že posouzení rizik pro spotřebitele nebylo dokončeno, neboť navrhované definice reziduí pro posouzení rizika u rostlin a pro vymáhání u hospodářských zvířat byly z důvodu odhalených mezer v údajích považovány za prozatímní;

K.  vzhledem k tomu, že posouzení expozice podzemních vod, pokud jde o parentní bentazon a metabolit N-metyl-bentazon, nebylo dokončeno; vzhledem k tomu, že chybí informace o potenciálu expozice podzemních vod, přesahuje-li roční míra použití 960 g aktivní látky na hektar (bylo požádáno o reprezentativní použití až do 1 440 g aktivní látky na hektar);

L.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise schválit aktivní látku a současně požádat o údaje potvrzující její bezpečnost (postup známý jako „postup potvrzujících údajů“) by povolilo umístění aktivní látky na trh před tím, než Komise obdrží údaje nezbytné na podporu tohoto rozhodnutí;

M.  vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv ve svém rozhodnutí ve věci 12/2013/MDC ze dne 18. února 2016 o postupech Komise týkajících se povolení a uvádění na trh přípravků na ochranu rostlin (pesticidů) vyzvala Komisi, aby používala postup potvrzujících údajů omezeně a pouze v souladu s platnými právními předpisy a aby do dvou let od vydání rozhodnutí veřejné ochránkyně práv předložila zprávu prokazující, že počet rozhodnutí na základě potvrzujících informací se v porovnání se současným přístupem výrazně snížil;

N.  vzhledem k tomu, že návrh prováděcího nařízení Komise nerespektuje návrhy evropské veřejné ochránkyně práv, které usilují o zlepšení systému, kterým Komise pesticidy schvaluje;

O.  vzhledem k tomu, že podle nařízení (ES) č. 1107/2009 by obnovení schválení aktivních látek mělo platit po dobu nepřesahující 15 let; vzhledem k tomu, že doba platnosti schválení by měla být úměrná možným rizikům spojeným s používáním dotčených látek; vzhledem k tomu, že zásada předběžné opatrnosti, která musí být v souladu s nařízením (ES) č. 1107/2009 uplatňována, vyžaduje, aby Komise neschvalovala aktivní látky v případech, kdy by mohlo být ohroženo veřejné zdraví nebo životní prostředí;

P.  vzhledem k tomu, že přezkum úřadu EFSA navrhuje, aby byla aktivní látka bentazon klasifikována v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1272/2008 jako toxická pro reprodukci kategorie 2;

Q.  vzhledem k tomu, že patří do kritické oblasti zájmu, když je k dispozici dostatek informací, aby bylo provedeno posouzení u reprezentativního použití v souladu s čl. 29 odst. 6 nařízení (ES) č. 1107/2009 a podle nařízení Komise (EU) č. 546/2011, když však toto posouzení neumožňuje dospět k závěru, že alespoň u jednoho z reprezentativních použití lze očekávat, že přípravek na ochranu rostlin obsahující dotčenou aktivní látku nebude mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo zdraví zvířat nebo na podzemní vody nebo jakýkoli nepřijatelný vliv na životní prostředí;

R.  vzhledem k tomu, že závěry úřadu EFSA určily kritické oblasti zájmu, zejména skutečnost, že specifikace technického materiálu navrhovaná pro oba žadatele neodpovídala materiálu použitému při testování k získání toxikologických referenčních hodnot a že nebylo prokázáno, že technický materiál použitý ve studiích ekotoxicity vhodně reprezentuje technické specifikace obou žadatelů;

1.  domnívá se, že návrh prováděcího nařízení Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené nařízením (ES) č. 1107/2009;

2.  považuje posouzení reprezentativních použití aktivní látky bentazonu za nepostačující k tomu, aby bylo možné uzavřít, že alespoň u jednoho z reprezentativních použití lze očekávat, že přípravek na ochranu rostlin obsahující aktivní látku bentazon nemá žádné škodlivé účinky na lidské zdraví nebo zdraví zvířat nebo na podzemní vody nebo jakýkoli nepřijatelný vliv na životní prostředí;

3.  vyzývá Komisi a členské státy, aby financovaly výzkum a inovace v oblasti alternativních, udržitelných a nákladově efektivních řešení v oblasti přípravků na ochranu rostlin s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, zdraví zvířat a životního prostředí;

4.  domnívá se, že uplatněním postupu potvrzujících údajů při schvalování aktivní látky bentazonu Komise porušila ustanovení nařízení (ES) č. 1107/2009 a nedodržela zásadu předběžné opatrnosti stanovenou v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie;

5.  žádá Komisi, aby si před přijetím rozhodnutí o schválení prioritně vyžádala veškeré příslušné chybějící informace a provedla jejich posouzení;

6.  vyzývá Komisi, aby vzala návrh prováděcího nařízení zpět a předložila výboru nový návrh;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.
(2) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
(3) Věstník EFSA (EFSA Journal) 2015;13(4):4077.

Právní upozornění