Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 24. listopadu 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Případ Kueje Min-chaje, vydavatele vězněného v Číně
 Situace příslušníků kmene Guaraní-Kaiowá v brazilském státě Mato Grosso Do Sul
 Případ Ildara Dadina, vězně svědomí v Rusku
 Makrofinanční pomoc Jordánsku ***I
 Činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohled nad nimi ***I
 Situace v Sýrii
 Vztahy mezi EU a Tureckem
 Přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí
 Činnost evropského veřejného ochránce práv v roce 2015
 Vytvoření konečného systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH
 Akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy
 Nové příležitosti pro malé dopravní podniky
 Situace v Bělorusku

Případ Kueje Min-chaje, vydavatele vězněného v Číně
PDF 335kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o případu Guie Minhaie, nakladatele vězněného v Číně (2016/2990(RSP))
P8_TA(2016)0444RC-B8-1256/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí rozhodnutí o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 4. února 2016 o případu pohřešovaných vydavatelů knih v Hongkongu(1), ze dne 16. prosince 2015 o vztazích mezi EU a Čínou(2) a ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva(3),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnosti (ESVČ) ze dne 7. ledna 2016 ke zmizení osob spojených s vydavatelstvím Mighty Current v Hongkongu,

–  s ohledem na 18. výroční zprávu Evropské komise a Evropské služby pro vnější činnost o Zvláštní správní oblasti Hongkong z dubna 2016,

–  s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 34. kolo, které se konalo v Pekingu ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 2015,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 16. února 2016 vydala vysoká komisařka OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a ESVČ Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Prvky pro novou strategii EU o Číně“ ze dne 22. června 2016,

–  s ohledem na základní zákon Zvláštní správní oblasti Hongkong Čínské lidové republiky, zejména na články o osobních svobodách a o svobodě tisku, a na nařízení o deklaraci lidských práv v Hongkongu,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na to, že Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců přijal dne 1. července 2015 nový zákon o národní bezpečnosti a Všečínské shromáždění lidových zástupců přijalo dne 28. dubna 2016 nový zákon o řízení zahraničních nevládních organizací a dne 7. listopadu 2016 nový zákon o kybernetické bezpečnosti,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 17. října 2015 zmizel v thajské Pattayi vydavatel knih a spoluvlastník nakladatelství a knihkupectví, které vydává a prodává literární díla kritizující čínskou vládu,

B.  vzhledem k tomu, že od října do prosince 2015 zmizely také čtyři další osoby pobývající v Hongkongu, které pracovaly v tomto knihkupectví (Lui Bo, Zhang Zhiping, Lam Wing-Kee a Lee Bo);

C.  vzhledem k tomu, že Gui Minhai je švédským občanem čínského původu a tudíž i občanem EU;

D.  vzhledem k tomu, že dne 17. ledna 2016 vystoupil Gui Minhai v čínské televizi, kde uvedl, že se dobrovolně vrátil do kontinentální Číny, aby mohl být souzen za údajné spáchání trestného činu v souvislosti s automobilovou nehodou z roku 2003; vzhledem k tomu, že existují závažné důvody k domněnce, že toto vystoupení v televizi bylo zinscenované a Gui Minhai dostal předem text, který měl v televizi přečíst;

E.  vzhledem k tomu, že Gui Minhai je už více než rok zadržován, aniž by měl možnost komunikace a aniž by bylo známo, kde se nachází; vzhledem k tomu, že Gui Minhai je jediným z výše uvedené skupiny knihkupců, který je dosud ve vazbě;

F.  vzhledem k tomu, že švédské orgány požádaly čínské orgány o plnou podporu při ochraně práv svých občanů a také všech ostatních „zmizelých“; vzhledem k tomu, že rodině Guie Minhaie ani švédské vládě nebyla sdělena formální obžaloba ani místo, kde je Gui Minhai zadržován;

G.  vzhledem k tomu, že Lui Bo a Zhang Zhiping, kteří byli zatčeni na území kontinentální Číny, se směli 4. března resp. 8. března 2016 vrátit do Hongkongu; vzhledem k tomu, že oba muži požádali policii, aby ukončila jejich stíhání, a vrátili se ještě téhož dne do kontinentální Číny; vzhledem k tomu, že Lee Bo se vrátil do Hongkongu dne 24. března 2016 a popírá, že by byl unesen; vzhledem k tomu, že Lam Wing-Kee se vrátil do Hongkongu dne 16. června 2016;

H.  vzhledem k tomu, že v červnu 2016 se Lam Wing-Kee, jeden z pracovníků nakladatelství, vrátil do Hongkongu, aby uzavřel vyšetřování svého zmizení, avšak místo aby se vrátil do kontinentální Číny, oznámil ve sdělovacích prostředcích, že byl unesen čínskými bezpečnostními složkami, držen v izolaci a nucen, aby se před televizními kamerami doznal k činům, které nespáchal;

I.  vzhledem k tomu, že Hongkong zachovává a chrání svobodu slova, svobodu projevu a svobodu publikační činnosti; vzhledem k tomu, že v Hongkongu je možné legálně publikovat materiály kritické k čínskému vedení, ačkoli v kontinentální Číně je to zakázáno; vzhledem k tomu, že zásada „jedna země, dva systémy“ zaručuje Hongkongu autonomii na Pekingu a respektování svobod, které jsou zakotveny v článku 27 základního zákona;

J.  vzhledem k tomu, že ESVČ a Komise ve své výroční zprávě o zvláštní správní oblasti Hongkong za rok 2015 uvádějí, že případ pěti pracovníků nakladatelství je nejzávažnějším případem porušení hongkongského základního zákona od roku 1997, kdy se Hongkong stal znovu součástí Čínské lidové republiky (ČLR); vzhledem k tomu, že pravomoc stíhat porušování zákonů v Hongkongu mají pouze hongkongské orgány;

K.  vzhledem k tomu, že Výbor OSN proti mučení oznámil, že je vážně znepokojen soustavnými zprávami z různých zdrojů o přetrvávající praxi nezákonného zadržování v neznámých a neoficiálních vazebních zařízeních, takzvaných „černých věznicích“; vzhledem k tomu, že také vyslovil vážné znepokojení nad soustavnými zprávami hovořícími o tom, že praktiky mučení a špatného zacházení jsou stále hluboce zakořeněny v systému trestního soudnictví, který dosud v přílišné míře používá doznání jako základ pro usvědčení;

L.  vzhledem k tomu, že Čína podepsala, ale dosud neratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že Čína nepodepsala ani neratifikovala Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením;

M.  vzhledem k tomu, že 17. summit EU a Číny, který se konal dne 29. června 2015, pozdvihl bilaterální vztahy na novou úroveň a že EU ve svém strategickém rámci pro lidská práva a demokracii přislíbila, že učiní lidská práva středem zájmu ve svých vztazích se všemi třetími zeměmi, včetně svých strategických partnerů; vzhledem k tomu, že 18. summit EU-Čína, který probíhal ve dnech 12.–13. července 2016, byl uzavřen prohlášením o tom, že mezi EU a Čínou proběhne do konce roku 2016 další kolo dialogu o lidských právech;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že není známo, kde se nachází Gui Minhai; žádá, aby byly okamžitě zveřejněny podrobné informace o tom, kde se nachází, a vyzývá k jeho okamžitému bezpečnému propuštění a k tomu, aby mu bylo přiznáno právo komunikovat;

2.  vyjadřuje znepokojení nad tvrzeními, podle nichž v Hongkongu působí čínské represivní složky; připomíná čínským orgánům, že působení jejich represivních složek v Hongkongu by bylo v každém případě v rozporu se zásadou „jedna země, dva systémy“;

3.  žádá příslušné orgány v Thajsku, Číně a Hongkongu, aby v souladu s právním státem vyjasnily okolnosti zmizení uvedených osob;

4.  důrazně odsuzuje všechny případy porušování lidských práv, zejména svévolná zatýkání, vydávání vězňů, vynucená přiznání, tajné zadržování, vazba bez možnosti komunikovat a porušování svobody publikační činnosti a svobody projevu; připomíná, že musí být zabezpečena nezávislost editorů knih, novinářů a blogerů; vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno porušování lidských práv a politické zastrašování;

5.  odsuzuje omezování a kriminalizaci svobody projevu a vyjadřuje politování nad zpřísněním omezení svobody projevu; vyzývá čínskou vládu, aby přestala bránit volnému toku informací, a to ani omezováním používání internetu;

6.  vyjadřuje znepokojení nad novým zákonem o kybernetické bezpečnosti ze dne 7. listopadu 2016, který posílí a formalizuje praktiky cenzury a monitorování kyberprostoru, a nad přijatým zákonem o národní bezpečnosti a návrhem zákona o boji proti terorismu; bere na vědomí obavy čínských reformních právníků a obhájců občanských práv, že tento zákon ještě výrazněji omezí svobodu projevu a že bude narůstat autocenzura;

7.  žádá Čínu, aby propustila pokojné kritiky vlády, protikorupční aktivity, právníky a novináře a zprostila je všech obvinění;

8.  vyjadřuje znepokojení nad blížícím se nabytím účinnosti zákona o kontrole činnosti zahraničních nevládních organizací, k němuž dojde dne 1. ledna 2017, protože tento zákon by ve své současné podobě drasticky ztížil činnost čínské občanské společnosti a vážně by omezil svobodu sdružování a svobodu projevu, mimo jiné proto, že by zakázal činnost zahraničních nevládních organizací, které nemají registraci u čínského ministerstva veřejné bezpečnosti, a znemožnil provinčním oddělením veřejné bezpečnosti poskytovat finanční prostředky kterýmkoli čínským občanům či organizacím a současně zakázal čínským skupinám provádět „činnosti“ jménem neregistrovaných zahraničních nevládních organizací nebo s jejich svolením, včetně organizací sídlících v Hongkongu a Macau; vyzývá čínské orgány, aby vytvořily bezpečné prostředí, rovné podmínky a transparentní procesy, které by umožnily nevládním organizacích působit v Číně svobodně a efektivně;

9.  zdůrazňuje pevné odhodlání Evropské unie usilovat o posilování demokracie, včetně právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu v Hongkongu;

10.  vyzývá Čínu, aby neprodleně ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a aby podepsala a ratifikovala Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením;

11.  zdůrazňuje pevné odhodlání Evropské unie usilovat o upevňování právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu ve všech zemích, s nimiž má bilaterální vztahy; je přesvědčen, že je třeba zahájit smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu; je přesvědčen, že nynější pevné vztahy mezi EU a Čínou se musí stát účinnou platformou pro zralý, smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu;

12.  trvá na tom, že obchodní a ekonomické vztahy jsou důležité k tomu, aby stoupala prosperita EU i Číny; připomíná, že tyto vztahy se mohou rozvíjet pouze v dobré víře a vzájemné důvěře; zdůrazňuje, že dodržování lidských práv a transparentnosti je součástí moderních obchodních dohod;

13.  žádá příslušné orgány EU, aby rychle učinily potřebné kroky a zařadily případ Guie Minhaie na pořad jednání příštího dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky a předsedovi vlády a Shromáždění Zvláštní správní oblasti Hongkong.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0045.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0458.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0252.


Situace příslušníků kmene Guaraní-Kaiowá v brazilském státě Mato Grosso Do Sul
PDF 335kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci kmene Guarani-Kaiowá v brazilském státě Mato Grosso do Sul (2016/2991(RSP))
P8_TA(2016)0445RC-B8-1260/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o nutnosti chránit práva původního obyvatelstva Brazílie, zejména na své usnesení o porušení ústavních práv původního obyvatelstva Brazílie ze dne 15. února 1996(1),

–  s ohledem na své usnesení o situaci původního obyvatelstva Brazílie ze dne 12. října 1995(2),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou Valné shromáždění přijalo dne 13. září 2007,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje ze září 2015,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv a iniciativu OSN nazvanou „Global Compact,

–  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce o domorodém a kmenovém obyvatelstvu (úmluva MOP č. 169), která byla přijata dne 27. června 1989 a kterou Brazílie podepsala,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 9. srpna 2016 u příležitosti Mezinárodního dne původního obyvatelstva,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv z roku 1998, obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva,

–  s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro práva domorodých obyvatel Victorie Tauli-Corpuzové o její pracovní cestě do Brazílie, která se uskutečnila ve dnech 7.–17. března 2016 (A/HRC/33/42/Add.1),

–  s ohledem na zprávu Misionářské rady pro původní obyvatelstvo (Conselho Indigenista Missionário (CIMI)) z roku 2016,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního zpravodaje EU pro lidská práva vydaná v rámci dialogu o lidských právech mezi EU a Brazílií,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že současná brazilská ústava z roku 1988, která byla vyjednána s domorodým obyvatelstvem, přiznává těmto obyvatelům práva zachovat si své kulturní tradice a uznává jejich původní právo na území jejich předků; vzhledem k tomu, že povinností státu je toto právo upravovat a chránit;

B.  vzhledem k tomu, že ze zprávy zvláštní zpravodajky OSN pro práva domorodých obyvatel vyplývá znepokojivá skutečnost, že během posledních osmi let nebyl zaznamenán žádný pokrok při provádění doporučení OSN a při řešení dlouhodobých otázek, které mají pro původní obyvatelstvo v Brazílii zásadní význam, jako je např. uznání jejich území, a také to, že se snížila ochrana práv původních obyvatel;

C.  vzhledem k tomu, že podle oficiálních údajů Zvláštního sekretariátu pro zdraví domorodého obyvatelstva (Secretaria Especial de Saúde Indígena (SESAI)) a Oddělení pro zdraví domorodého obyvatelstva státu Mato Grosso do Sul (Distrito Sanitário Especial Indígena do Mato Grosso do Sul (DSEI-MS)) o vraždách původních obyvatel kmene Guarani-Kaiowá ve státě Mato Grosso do Sul bylo za posledních 14 let zavražděno nejméně 400 původních obyvatel a 14 náčelníků domorodého obyvatelstva, mezi jejichž oběti patří např. Simiao Vilharva a Clodiodi de Souza, kteří se při pokojných protestech snažili získat zpět území svých předků;

D.  vzhledem k tomu, že podle národního průzkumu zdraví a výživy původního obyvatelstva v Brazílii provedeného v letech 2008–2009 bylo chronickou podvýživou zasaženo 26 % dětí náležejících k původnímu obyvatelstvu oproti průměrné hodnotě 5,9 % v případě dětí nepůvodního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že podle nedávného výzkumu, který uskutečnily organizace FIAN Brazílie a Misionářská rada pro původní obyvatelstvo, 42 % osob patřících do kmene Guarani-Kaiowá trpí chronickou podvýživou;

E.  vzhledem k tomu, že nedostatečným poskytováním odpovídající zdravotní péče, vzdělání a sociálních služeb a tím, že nebyly vytyčeny hranice pozemků domorodého obyvatelstva, se zvýšil počet sebevražd mladých lidí a dětská úmrtnost; vzhledem k tomu, že za posledních 15 let spáchalo sebevraždu nejméně 750 osob, převážně mladých lidí, a zemřelo více než 600 dětí ve věku do 5 let, z velké většiny v důsledku snadno léčitelných onemocnění, kterým by bylo možno předejít;

F.  vzhledem k tomu, že 98,33 % pozemků původního obyvatelstva v Brazílii se nachází v amazonské oblasti, v níž domorodí obyvatelé přispívají k zachování biologické rozmanitosti, a tak sehrávají významnou úlohu při předcházení změně klimatu; vzhledem k tomu, že podle studie s názvem „Toward a Global Baseline of Carbon Storage in Collective Lands: An Updated Analysis of Indigenous Peoples’ and Local Communities’ Contributions to Climate Change Mitigation“ (Směrem k celosvětovým výchozím zásadám pro ukládání uhlíku ve společných pozemcích: aktualizovaná analýza příspěvků domorodých obyvatel a místních společenství ke zmírňování změny klimatu), která byla vypracována ve spolupráci s Iniciativou pro práva a zdroje, výzkumným střediskem World Resources Center a Světovým institutem pro zdroje a zveřejněna dne 1. listopadu 2016, může rozšiřování pozemkových práv domácího obyvatelstva hrát důležitou úlohu při ochraně lesů, biologické rozmanitosti a ekosystémů;

G.  vzhledem k tomu, že federální ministerstvo věcí veřejných a Národní nadace pro indiány (FUNAI) v roce 2007 podepsaly dohodu o podmínkách postupu vyměřování a demarkace 36 území kmene Guarani-Kaiowá ve státě Mato Grosso do Sul (Termo de Ajustamento de Conduta (TAC)), jež má být provedeno do roku 2009;

H.  vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá řada iniciativ zaměřených na reformu, výklad a uplatňování brazilské federální ústavy a že by tyto případné změny mohly ohrozit práva původních obyvatel, která jim přiznává ústava;

1.  uznává dlouholeté partnerství EU a Brazílie, které se zakládá na vzájemné důvěře a dodržování demokratických zásad a hodnot; oceňuje brazilskou vládu za dosažené výsledky, např. konstruktivní úlohu Národní nadace pro indiány (FUNAI), sérii rozhodnutí Federálního nejvyššího soudu, která mají zabránit vysidlování, několik pokusů o poskytování diferenciovaných služeb ve zdravotnictví a vzdělávání, značný pokrok při vytyčování pozemků v Amazonii, uspořádání první národní konference o politice vůči domorodému obyvatelstvu a ustavení Národní rady pro domorodé obyvatelstvo;

2.  důrazně odsuzuje násilí páchané vůči domorodým společenstvím Brazílie; vyjadřuje politování nad chudobou a situací v oblasti lidských práv, jimiž obyvatelstvo Guarani-Kaiowá ve státě Mato Grosso do Sul trpí;

3.  vyzývá brazilské orgány, aby neprodleně přijaly opatření na ochranu bezpečnosti původního obyvatelstva a zajistily provedení nezávislého vyšetřování vražd a útoků vůči příslušníkům původního obyvatelstva při jejich snahách hájit svá lidská a územní práva, aby tak mohli být pachatelé postaveni před soud;

4.  připomíná brazilským orgánům jejich povinnost zachovávat a v plném rozsahu uplatňovat ustanovení brazilské ústavy o ochraně práv jednotlivců a práv menšin a bezbranných etnických skupin i v případě kmene Guarani-Kaiowá;

5.  připomíná brazilským orgánům jejich povinnost dodržovat mezinárodní normy v oblasti lidských práv ve vztahu k původnímu obyvatelstvu, jak to vyžaduje zejména brazilská federální ústava a zákon č. 6.001/73 o „indickém statutu“;

6.  uznává úlohu Federálního nejvyššího soudu Brazílie při další ochraně původních a ústavních práv domorodého obyvatelstva a vyzývá národní radu, aby vytvořila mechanismy a opatření, které by lépe chránily potřeby zranitelných skupin obyvatelstva;

7.  vyzývá brazilské orgány, aby v plném rozsahu provedly doporučení zvláštní zpravodajky OSN pro práva domorodých obyvatel v návaznosti na její pracovní cestu do Brazílie v březnu 2016;

8.  vyzývá brazilské orgány, aby stanovily pracovní plán týkající se přednostního dokončení demarkace všech území, na která si klade kmen Guarani-Kaiowá nárok, a aby za tímto účelem vytvořily technické a provozní podmínky vzhledem k tomu, že mnohé z vražd byly spáchány v důsledku represálií souvisejících s opětovným obsazením území předků příslušníků tohoto kmene;

9.  doporučuje, aby brazilské orgány poskytly dostatečný rozpočet na činnost nadace FUNAI a posílily ji zdroji, které jsou nezbytné pro poskytování základních služeb, na nichž je domorodé obyvatelstvo závislé;

10.  je znepokojen navrženou změnou ústavy 215/2000 (PEC 215), proti níž brazilské domorodé kmeny tvrdě protestují, neboť bude-li přijata, ohrozí jejich pozemková práva tím, že zainteresovaným stranám napojeným na zemědělsko-obchodní, dřevařský, těžební a energetický průmysl umožní blokovat uznání nových domorodých území, dostanou-li se jejich zájmy do střetu se zájmy Indiánů; je pevně přesvědčen o tom, že společnosti by se měly zodpovídat za veškeré způsobené škody na životním prostředí a za porušování lidských práv, jehož se dopustily, a že EU a členské státy by měly tuto základní zásadu prosazovat a povinně ji začleňovat do všech obchodních politik;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva, prezidentovi a vládě Brazílie, předsedovi brazilského Národního kongresu, spolupředsedům Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáždění a Stálému fóru OSN pro problematiku původního obyvatelstva.

(1) Úř. věst. C 65, 4.3.1996, s. 164.
(2) Úř. věst. C 287, 30.10.1995, s. 202.


Případ Ildara Dadina, vězně svědomí v Rusku
PDF 326kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o případu Ildara Dadina, vězně svědomí v Rusku (2016/2992(RSP))
P8_TA(2016)0446RC-B8-1261/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na své předchozí zprávy, doporučení a usnesení o Rusku, zejména svá doporučení Radě ze dne 23. října 2012 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(1), na svá usnesení ze dne 13. června 2013 o právním státě v Rusku(2) a ze dne 13. března 2014 o Rusku: rozsudky vynesené nad demonstranty účastnícími se protestů na Blatném náměstí(3); na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 k zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(4); a na svá usnesení ze dne 23. října 2014 o zrušení nevládní organizace Memorial (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku(5), ze dne 12. března 2015 o vraždě vedoucího představitele ruské opozice Borise Němcova a stavu demokracie v Rusku(6), ze dne 10. června 2015 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Ruskem(7) a ze dne 10. září 2015 o Rusku, zejména o případu Estona Kohvera, Olega Sencova a Alexandra Kolčenka(8),

–  s ohledem na výsledky summitu EU–Rusko, který se konal ve dnech 3. a 4. června 2013, a na konzultace o problematice lidských práv, které se konaly dne 19. května 2013,

–  s ohledem na Ústavu Ruské federace, a zejména na její článek 29, který chrání svobodu projevu, a článek 31, který zahrnuje právo na poklidné shromažďování,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že počátkem prosince 2015 byl ruský opoziční aktivista Ildar Dadin odsouzen ke třem letům odnětí svobody poté, co organizoval řadu poklidných protiválečných protestů a shromáždění, a stal se tak prvním, kdo byl v Rusku odsouzen podle přísného zákona o veřejném shromažďování přijatého v roce 2014;

B.  vzhledem k tomu, že Ildar Dadin byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody, tedy k trestu vyššímu než dva roky, které navrhoval státní zástupce; vzhledem k tomu, že na základě odvolání mu byl trest snížen na dva a půl roku;

C.  vzhledem k tomu, že během svého nynějšího pobytu ve vězení v trestní kolonii č. 7 v Karelii byl pan Dadin údajně opakovaně mučen a bit a ruské orgány s ním zacházely nehumánně a hrozily mu zabitím;

D.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva (ECHR) vyhověl žádosti právního zástupce pana Dadina a nařídil Ruské federaci, aby zajistila efektivní vyšetřování, přemístila pana Dadina do jiného nápravného zařízení a zajistila mu možnost komunikovat se svým právním zástupcem;

E.  vzhledem k tomu, že případ Ildara Dadina není ojedinělý a důvěryhodné zprávy lidskoprávních organizací hovoří o systematickém mučení, špatném a nehumánním zacházení v ruském vězeňství; vzhledem k tomu, že těm, kteří toto mučení a týrání vězňů, trestanců a vazebně stíhaných provádějí nebo jsou za ně odpovědní, často toto počínání beztrestně prochází;

F.  vzhledem k tomu, že dne 3. listopadu 2016 vyjádřil Thorbjørn Jagland, generální tajemník Rady Evropy, na adresu ministra spravedlnosti Ruské federace Alexandra Konovalova své znepokojení nad zprávami o údajném špatném zacházení s panem Dadinem;

G.  vzhledem k tomu, že počet politických vězňů v Rusku v posledních letech výrazně vzrostl a nyní jich podle Střediska pro lidská práva Memorial je 102, jsou mezi nimi Alexandr Fedorovič Kostěnko, Ivan Nepomnjašich, Dmitrij Bučenkov, Vladimir Ionov, Maxim Panfilov a další; vzhledem k tomu, že v roce 2015 Rusko prokazatelně porušilo Evropskou úmluvu o lidských právech ve 109 případech, jinak řečeno vícekrát než jakákoli jiná země;

H.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo zaznamenáno 197 případů úmrtí v policejní cele předběžného zadržení, ke 109 z nich došlo v důsledku „náhlého zhoršení zdravotního stavu“ a v 62 případech šlo o sebevraždy, což nasvědčuje tomu, že ve vězeňském systému Ruské federace je velmi rozšířeno týrání a mučení zadržených a špatné zacházení s nimi;

I.  vzhledem k tomu, že dne 26. října 2016 uložil moskevský soud analytickému centru Jurije Levady (tzv. Levada Centre), jedné ze tří hlavních organizací zabývajících se výzkumem veřejného mínění v Rusku, pokutu 300 000 rublů, protože se nezaregistrovalo jako „zahraniční subjekt“;

J.  vzhledem k tomu, že prezident Putin nedávno podepsal výnos, podle něhož Rusko odmítá být nadále signatářem Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC); vzhledem k tomu, že ruské ministerstvo zahraničních věcí ve svém komuniké označilo práci ICC za „neefektivní a jednostrannou“ a vyjádřilo znepokojení nad vyšetřováním, které soud vede ve věci událostí v Jižní Osetii ze srpna 2008; vzhledem k tomu, že žalobci ICC umístili na internetové stránky soudu zprávu se zjištěním, že „při ruské okupaci docházelo k pronásledování a zastrašování krymských Tatarů“;

K.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2016 se Rada OSN pro lidská práva rozhodla Rusko znovu nezvolit svým členem poté, co více než 80 organizací pro lidská práva a mezinárodní pomoc podepsalo dopis naléhající na členy OSN, aby zablokovali zvolení Ruska členem tohoto orgánu;

1.  vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Ildara Dadina a všech, kteří byli zatčeni na základě falešných nebo nepodložených obvinění nebo proto, že využívali svého práva na svobodu projevu a shromažďování;

2.  je hluboce znepokojen tím, že do trestního zákoníku Ruské federace byl novelizací vložen článek, který ukládá nová omezení pro veřejná shromáždění a stanoví, že takováto shromáždění mají být považována za trestný čin;

3.  naléhavě vyzývá ruské orgány, aby důkladně a transparentním způsobem a za účasti nezávislých expertů na lidská práva vyšetřily údajné mučení a špatné zacházení, o kterém hovoří Ildar Dadin; žádá nezávislé vyšetření všech případů údajného mučení, týrání a ponižujícího a nehumánního zacházení ze strany státních pracovníků vězeňské služby v ruských vazebních zařízeních, pracovních táborech a věznicích;

4.  žádá v tomto ohledu Ruskou federaci, aby provedla důkladný přezkum svého vězeňského systému s cílem celý systém zásadně reformovat a aby v plném rozsahu zavedla standardy dohodnuté v rámci příslušných mezinárodních úmluv;

5.  vyjadřuje svou solidaritu se všemi, kteří jsou zadržováni v Rusku a na dočasně okupovaných územích na Ukrajině na základě falešných a nepodložených obvinění, včetně krymských Tatarů, a požaduje jejich okamžité propuštění;

6.  připomíná Rusku, jak je důležité, aby plně dodržovalo své mezinárodní právní závazky jako člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a základní lidská práva a zásady právního státu zakotvené v různých mezinárodních smlouvách a dohodách, které Rusko podepsalo a je jejich smluvní stranou; zdůrazňuje, že Ruská federace může být považována za spolehlivého partnera v oblasti mezinárodní spolupráce, pouze pokud bude dodržovat své povinnosti vyplývající z mezinárodního práva; v tomto ohledu vyjadřuje znepokojení nad prezidentským dekretem, kterým Rusko odstupuje od Římského statutu ICC;

7.  žádá ruskou vládu, aby učinila konkrétní a okamžité kroky, aby naplnila rozsudky ECHR proti Rusku; v tomto směru lituje toho, že Ruská federace novými právními předpisy přijatými v prosinci 2015 zmocnila svůj ústavní soud ke zrušení platnosti rozsudků ECHR;

8.  naléhavě vyzývá Radu, aby vůči Rusku vyvíjela jednotnou politiku, která by zavázala 28 členských států EU a instituce EU k vyjádření důrazného společného postoje, pokud jde o úlohu lidských práv ve vztazích mezi EU a Ruskem a dodržování mezinárodního práva; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby společně s ESVČ a Komisí vypracovala zásadní a konkrétní strategii podporující ruskou občanskou společnost a organizace a využívající při tom evropský nástroj pro demokracii a lidská práva;

9.  vyzývá Radu, aby přijala řadu cílených sankcí s cílem potrestat osoby odpovědné za špatné zacházení s Ildarem Dadinem a dalšími lidskoprávními aktivisty;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení ESVČ, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.

(1) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 13.
(2) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 150.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0253.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0258.
(5) Úř. věst. C 274, 27.7.2016, s. 21.
(6) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 126.
(7) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 35.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0314.


Makrofinanční pomoc Jordánsku ***I
PDF 405kWORD 43k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí další makrofinanční pomoci Jordánskému hášimovskému království (COM(2016)0431 – C8-0242/2016 – 2016/0197(COD))
P8_TA(2016)0447A8-0296/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0431),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 212 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0242/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady přijaté současně s rozhodnutím č. 778/2013/EU ze dne 12. srpna 2013 o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii(1),

–  s ohledem na dopis Výboru pro zahraniční věci a na dopis Rozpočtového výboru,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 4. listopadu 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0296/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. listopadu 2016 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/... o poskytnutí další makrofinanční pomoci Jordánskému hášimovskému království

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2016/2371.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise

Ve světle finančních výzev a mimořádných okolností, kterým Jordánsko čelí v důsledku toho, že hostí více než 1,3 miliónu Syřanů, Komise předloží, pokud to bude vhodné, v roce 2017 nový návrh na rozšíření a navýšení MFA Jordánsku po úspěšném ukončení druhé MFA a za předpokladu, že budou splněny obvyklé předpoklady pro tento druh pomoci, a to včetně aktualizovaného posouzení jordánských potřeb externího financování Komisí. Tato pomoc, kritická pro Jordánsko, by měla zemi pomoci udržet si makroekonomickou stabilitu a rovněž zachovat zisky z rozvoje a pokračovat v agendě reforem země.

(1) Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 15.


Činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohled nad nimi ***I
PDF 400kWORD 55k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (přepracované znění) (COM(2014)0167 – C7-0112/2014 – 2014/0091(COD))
P8_TA(2016)0448A8-0011/2016

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0167),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a na články 53, 62 a čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0112/2014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené nizozemskou Druhou komorou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. července 2014(1),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 4. září 2014 zaslal Výbor pro právní záležitosti Hospodářskému a měnovému výboru podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. června 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0011/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. listopadu 2016 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/... o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi (přepracované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2016/2341.)

(1) Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 109.
(2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Situace v Sýrii
PDF 258kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Sýrii (2016/2933(RSP))
P8_TA(2016)0449RC-B8-1249/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii, zejména na usnesení ze dne 6. října 2016(1),

–  s ohledem na zásady Charty Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Dá‘iš a frontě an-Nusra a rezoluce ke konfliktu v Syrské arabské republice, zejména rezoluce 2118 (2013), 2139 (2014), 2165 (2014), 2191 (2014), 2199 (2015), 2254 (2015), 2258 (2015) a 2268 (2016),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. října 2016 a závěry Evropské rady ze dnů 18.–19. února 2016 a 20.–21. října 2016,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro humanitární pomoc a civilní ochranu Christose Stylianidise ze dne 16. září 2016 o Sýrii, ze dne 20. září 2016 o leteckých útocích na konvoj humanitární pomoci OSN / syrského Červeného půlměsíce, ze dne 24. září 2016 o situaci v Aleppu, ze dne 2. října 2016 o mimořádné humanitární iniciativě pro Aleppo a ze dne 25. října 2016 o naléhavé nutnosti dostat humanitární pomoc do Aleppa,

–  s ohledem na zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republiku, která byla zřízena Radou OSN pro lidská práva, a na rezoluce Rady OSN pro lidská práva ze dne 27. září 2016 a 21. října 2016 týkající se Syrské arabské republiky;

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové o Rusku a Mezinárodním trestním soudu ze dne 17. listopadu 2016,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že šest let trvající konflikt, extrémní násilí a brutalita v Sýrii vedly k úmrtí více než 400 000 osob a více než 13 milionů osob se dostalo do situace, kdy potřebují humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že se předpokládá, že 8,7 milionu osob bude v roce 2016 vysídleno uvnitř Sýrie a že 4,8 milionu osob ze země uprchlo;

B.  vzhledem k tomu, že boje a bombardování v Sýrii pokračují nezmenšenou silou a humanitární situace se dále zhoršila; vzhledem k tomu, že Aleppo je i nadále epicentrem syrského konfliktu, boje však pokračují i v Hamá, Idlibu, severozápadní Sýrii, předměstích Damašku a Dajr az-Zaur; vzhledem k tomu, že více než čtyři miliony lidí žijí v obléhaných městech a obtížně přístupných oblastech, kde byla zničena základní infrastruktura pro dodávky vody a elektrické energie; vzhledem k tomu, že navzdory přerušení bojů s cílem umožnit poskytování humanitární pomoci, které jednostranně vyhlásili Asadův režim a Rusko, obyvatele ve východní části Aleppa a v dalších obléhaných městech, jako je město Zabadání držené rebely a vládou kontrolované vesnice Kafrája a Fú‘a v provincii Idlib, trpí vážným nedostatkem základních potravin a zdravotnického materiálu; vzhledem k tomu, že od července 2016 se nemůže žádná humanitární pomoc dostat do obléhaných částí východního Aleppa;

C.  vzhledem k tomu, že v Aleppu a celé Sýrii panuje trvale kritická zdravotní situace; vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF nemají více než dvě třetiny Syřanů v této oblasti pravidelný přístup k vodě a přibližně 6 milionů dětí zde naléhavě potřebuje životně důležitou pomoc;

D.  vzhledem k tomu, že všechny strany konfliktu, avšak nejvíc Asadův režim podporovaný Ruskem a Íránem, závažně porušují lidská práva a mezinárodní humanitární právo, kromě jiného nasazením zbraní s nerozlišujícími účinky, zápalných bomb, sudových bomb a bomb ničících bunkry v civilních oblastech a látek, které jsou v Úmluvě o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení uvedeny jako chemické zbraně; vzhledem k tomu, že nejsou dodržovány zásady obezřetnosti a proporcionality; vzhledem k tomu, že se záměrně útočí na civilní oblasti, školy, nemocnice, humanitární pracovníky a uprchlické tábory; vzhledem k tomu, že by zločiny proti lidskosti a válečné zločiny neměly zůstat nepotrestány;

E.  vzhledem k tomu, že nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise s mandátem OSN pro Syrskou arabskou republiku shromáždila společně s lidskoprávními skupinami důkazy o tom, že syrská vláda uvěznila přinejmenším 200 000 osob v nelidských podmínkách; vzhledem k tomu, že v posledních letech tisíce Syřanů v syrských státních věznicích zemřely na následky mučení a onemocnění; vzhledem k tomu, že velmi často se objevují případy násilného zmizení a děsivého zneužívání vězňů; vzhledem k tomu, že syrské orgány se pokusily utajit informace o svých detenčních zařízeních, neboť odpírají přístup uznávaným mezinárodním organizacím pro monitorování podmínek zadržování; vzhledem k tomu, že Mezinárodnímu výboru Červeného kříže (MVČK) bylo od roku 2011 povoleno navštívit pouze několik věznic;

F.  vzhledem k tomu, že je svět opakovaně otřesen brutálními činy Dá‘iš a dalších džihádistických skupin, brutálními popravami a nevýslovným sexuálním násilím, únosy, mučením, nucenými konverzemi a zotročováním žen a dívek; vzhledem k tomu, že pro teroristické útoky jsou verbovány a využívány děti; vzhledem k tomu, že Dá‘iš i nadále kontroluje velké části Sýrie a Iráku; vzhledem k tomu, že se Dá‘iš dopouští genocidy etnických a náboženských menšin, mimořádně krutého mučení a ničení kulturního dědictví; vzhledem k tomu, že existují vážné obavy ohledně dobrých životních podmínek obyvatel, kteří žijí v současné době v oblastech pod kontrolou Dá‘iš, a jejich možného nasazení coby lidských štítů během osvobozovacího tažení;

G.  vzhledem k tomu, že skupina Džabhat Fatah aš-Šám, dříve známá jako Džabhat an-Nusra, spojenec Al-Káidy v Sýrii, je teroristickou organizací, která pro Sýrii odmítá politickou transformaci a inkluzivní demokratickou budoucnost na základě dohody;

H.  vzhledem k tomu, že Sýrie podepsala Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC), který však neratifikovala; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN Pan Ki-mun opakovaně vyzval Radu bezpečnosti OSN, aby situaci v Sýrii postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu; vzhledem k tomu, že Rusko a Čína blokují jakýkoli pokrok v otázce odpovědnosti v Sýrii tím, že vetují rezoluci Rady bezpečnosti, která by ICC udělila mandát pro vyšetřování hrůzných zločinů spáchaných během konfliktu v Sýrii; vzhledem k tomu, že Rusko se dne 16. listopadu 2016 rozhodlo zrušit svůj podpis Římského statutu; vzhledem k tomu, že tento nedostatek odpovědnosti je příčinou dalších zvěrstev a znásobuje utrpení obětí;

I.  vzhledem k tomu, že všem zemím a stranám zapojeným do konfliktu musí být připomenuty jejich závazky vyplývající z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2254 (2015), zejména jejich povinnost ukončit veškeré útoky na civilisty a civilní infrastrukturu a povinnost zajistit v celé zemi přístup k humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že Evropská unie musí využít všech svých nástrojů, včetně uplatňování restriktivních opatření, aby zajistila plné dodržování této rezoluce všemi stranami;

J.  vzhledem k tomu, že EU je jedním z hlavních poskytovatelů humanitární pomoci lidem prchajícím před nevídaným násilím a zkázou v Sýrii; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečné jednoty na mezinárodní scéně je výrazně obtížnější dosáhnout ukončení války v Sýrii na základě dohody;

1.  vyjadřuje znovu vážné znepokojení nad pokračujícími boji, bombardováním a zhoršenou humanitární situací v Sýrii; ostře odsuzuje veškeré útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, pokračující obléhání v Sýrii a nedostatečný přístup humanitárních pracovníků k Syřanům, kteří potřebují pomoc; vyzývá všechny strany konfliktu, aby umožnily humanitárním organizacím neomezený a trvalý přístup a dodávky zboží určeného pro pomoc v nouzi, zejména do obléhaných nebo obtížně přístupných oblastí; zdůrazňuje, že úmyslné odpírání potravy obyvatelstvu je podle mezinárodního humanitárního práva zakázáno, a naléhavě žádá všechny strany, aby okamžitě umožnily zdravotní evakuaci z východní části Aleppa a všech dalších obléhaných oblastí;

2.  co nejostřeji odsuzuje zvěrstva a masivní porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, jichž se dopouštějí Asadovy jednotky za podpory Ruska a Íránu, i porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva ze strany nestátních ozbrojených teroristických skupin, zejména Dá‘iš, Džabhat Fatah aš-Šám/ Džabhat an-Nusra a dalších džihádistických skupin;

3.  požaduje okamžité ukončení bombardování a nerozlišujících útoků na civilní obyvatelstvo; zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny strany věnovaly maximální pozornost ochraně civilního obyvatelstva, bez ohledu na etnickou příslušnost nebo náboženské vyznání či přesvědčení, a aby přijaly v tomto směru veškerá náležitá opatření; rozhodně odsuzuje plošné odpalování velkého množství raket ozbrojenými opozičními skupinami na civilní předměstí západního Aleppa; zdůrazňuje, že podle zpráv bylo zraněno a zabito mnoho civilistů, včetně dětí; vyzývá všechny strany konfliktu, aby přijaly veškeré vhodné kroky k zajištění ochrany civilistů v souladu s mezinárodním právem, včetně ukončení útoků zaměřených na civilní zařízení, jako jsou lékařská střediska, školy a vodohospodářská zařízení, neprodlené demilitarizace těchto zařízení, vyhýbání se zakládání vojenských pozic v hustě obydlených oblastech a umožnění evakuace zraněných a všech civilistů, kteří si přejí opustit obléhané oblasti; zdůrazňuje, že syrský režim nese za ochranu syrského obyvatelstva hlavní odpovědnost;

4.  oceňuje práci humanitárních pracovníků, kteří se snaží poskytovat velmi potřebnou pomoc, potraviny, vodu a léky osobám, které uvízly v oblasti konfliktu, a naléhavě vyzývá všechny strany konfliktu, aby zajistily bezpečný a neomezený přístup humanitárních agentur k těmto civilistům postiženým válkou;

5.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby poskytly plnou podporu OSN a Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v jejich snaze dále vést vyšetřování používání a ničení chemických zbraní všemi stranami konfliktu v Sýrii; důrazně trvá na tom, že osoby odpovědné za použití chemických zbraní musí být pohnány k odpovědnosti; podporuje prodloužení mandátu společného vyšetřovacího mechanismu OPCW, jehož cílem je určit odpovědnost za použití chemických zbraní v Sýrii;

6.  vyjadřuje znepokojení nad nezákonným zadržováním, mučením, špatným zacházením, nucenými zmizeními a zabíjením zadržovaných osob ve vládních věznicích a tajných vazebních zařízeních provozovaných milicemi podporovanými ze zahraničí; vyzývá syrské orgány, které spravují tato vazební zařízení, aby skončily s veškerými popravami a nelidským zacházením;

7.  požaduje okamžité propuštění všech svévolně zadržovaných osob a okamžité ukončení mučení a jiného špatného zacházení i praxe násilných zmizení, a to v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2139 ze dne 22. února 2014; požaduje okamžitý a neomezený přístup mezinárodních pozorovatelů zadržování – jako je MVČK –, aby mohli monitorovat situaci všech zadržovaných v Sýrii a poskytnout informace a podporu rodinám zadržovaných osob;

8.  připomíná, že důrazně odsuzuje zvěrstva, která páchá Assadův režim, Dá‘iš, Džabhat Fatah aš-Šám / an-Nusra a další teroristické organizace a která lze považovat za závažné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; podporuje výzvu pěti států (Spojené státy, Francie, Německo, Itálie a Spojené království) a místopředsedkyně, vysoké představitelky, aby všechny ozbrojené skupiny bojující v Sýrii ukončily veškerou spolupráci s organizací Džabhat Fatah aš-Šám; zdůrazňuje význam účinného přerušení financování činnosti Dá‘iš, zatýkání zahraničních bojovníků a zastavení toku zbraní pro džihádistické skupiny; vyzývá syrskou opozici, aby se jednoznačně distancovala od těchto extremistických skupin a ideologie; připomíná, že by se úsilí mělo soustředit na porážku Dá‘iš a dalších skupin, které OSN označila za teroristické; požaduje přijetí opatření, která zabrání tomu, aby se k jednotlivcům, skupinám, podnikům a subjektům spojeným se skupinami, které OSN označila za teroristické, dostávala materiální a finanční pomoc;

9.  opětovně vyzývá k tomu, aby osoby odpovědné za páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti nesly důsledky svého jednání a byly pohnány k odpovědnosti; zdůrazňuje, že osoby, které páchají zločiny namířené proti náboženským, etnickým a dalším skupinám a menšinám by také měly být postaveny před soud; je nadále přesvědčen, že v Sýrii není možné dosáhnout účinného řešení konfliktu ani trvalého míru, aniž by byla vyvozena odpovědnost za spáchané zločiny; zastává názor, že by otázka odpovědnosti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti neměla být zpolitizována; povinnost dodržovat mezinárodní humanitární právo za všech okolností se vztahuje na všechny strany zapojené do konfliktu a kdokoli takové zločiny páchá, si musí být vědom toho, že dříve či později bude pohnán ke spravedlnosti;

10.  naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby zajistily, aby všechny osoby odpovědné za porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva byly pohnány před spravedlnost prostřednictvím vhodných nestranných mezinárodních mechanismů trestního soudnictví nebo vnitrostátních soudů a prostřednictvím uplatnění zásady všeobecné soudní pravomoci; opakuje svou podporu pro postoupení případu Sýrie Mezinárodnímu trestnímu soudu, ale vzhledem k neschopnosti Rady bezpečnosti jednat o této otázce opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy stály v rámci Valného shromáždění OSN v čele úsilí a aby do doby, než bude případ postoupen Mezinárodnímu trestnímu soudu, prozkoumaly možnost zřízení soudu pro syrské válečné zločiny; s cílem podpořit usmíření zdůrazňuje význam syrské odpovědnosti za tento proces po skončení konfliktu;

11.  vítá a vyzdvihuje zásadní význam činnosti místních i mezinárodních organizací občanské společnosti při zajišťování důkazů o válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a jiných zločinech, včetně ničení kulturního dědictví; vyzývá EU a její členské státy, aby těmto subjektům nadále poskytovaly veškerou pomoc;

12.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím ruského prezidenta Vladimíra Putina opustit ICC, přičemž zároveň konstatuje, že Ruská federace ve skutečnosti nikdy Římský statut neratifikovala a že načasování rozhodnutí zpochybňuje důvěryhodnost této země a vede k závěrům ohledně její odhodlanosti dostát mezinárodní spravedlnosti;

13.  vítá závěry Rady o Sýrii ze dne 17. října 2016 a závěry Evropské rady o Sýrii ze dnů 20.–21. října 2016; podporuje výzvu EU k ukončení všech vojenských letů nad městem Aleppo, k okamžitému zastavení nepřátelských akcí, které je třeba monitorovat prostřednictvím účinného a transparentního mechanismu, k ukončení obléhání a k zaručení úplného, neomezeného a udržitelného přístupu k humanitární pomoci v celé zemi všemi stranami;

14.  vítá přezkum restriktivních opatření EU vůči Sýrii a jednotlivcům, kteří nesou společnou odpovědnost za represe proti civilnímu obyvatelstvu v zemi; zdůrazňuje, že by EU měla zvážit všechny dostupné možnosti, včetně bezletové zóny nad městem Aleppo, jak vyvodit důsledky za nejodpornější případy porušování lidských práv a zneužívání všemi pachateli, budou-li zvěrstva a hrubé nerespektování humanitárního práva pokračovat;

15.  žádá, aby všichni dodržovali právo etnických a náboženských menšin v Sýrii, včetně křesťanů, i nadále žít důstojně, rovnoprávně a bezpečně ve své historické a tradiční domovině a neomezeně a svobodně vyznávat své náboženství a přesvědčení, aniž by byly vystavovány jakémukoli nátlaku, násilí nebo diskriminaci; podporuje mezináboženský dialog s cílem propagovat vzájemné porozumění a potlačovat fundamentalismus;

16.  naléhavě vyzývá všechny členy mezinárodní skupiny na podporu Sýrie, aby obnovili jednání, která by usnadnila nastolení stabilního příměří, a aby intenzivněji hledali trvalé politické řešení situace v Sýrii; zdůrazňuje, že regionální aktéři, a zejména sousední země, nesou zvláštní odpovědnost;

17.  znovu vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku k obnovení úsilí o vytvoření společné strategie EU pro Sýrii; vítá a plně podporuje nedávné diplomatické iniciativy místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové, v souladu s mandátem Evropské rady, jejichž cílem je přivést strany konfliktu zpět k jednacímu stolu a obnovit politický proces v Ženevě; bere se zájmem na vědomí regionální jednání, která vedla společně s Íránem a Saúdskou Arábii, a považuje její činnost za přidanou hodnotu a užitečný příspěvek k úsilí zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury; naléhavě vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby v očekávání nového a stabilního příměří, jehož součástí by měla být ujednání zajišťující v Sýrii přechodný soudní systém pro období po ukončení konfliktu, co nejdříve obnovily a zintenzivnily politická jednání; zdůrazňuje, že by tato mírová jednání měla vést k zastavení nepřátelských akcí a k politické transformaci, která bude vedena a kontrolována samotnými Syřany; zdůrazňuje úlohu, kterou může EU hrát při obnově po skončení konfliktů a při usmíření;

18.  opakuje svou plnou podporu humanitární iniciativě EU pro Aleppo a naléhavě vyzývá všechny strany, aby usnadnily její provádění;

19.  vítá priority partnerství a dohody s Jordánskem na období 2016–2018 a Libanonem na období 2016–2020; konstatuje, že tyto dohody představují rámec, prostřednictvím kterého se vzájemné závazky přijaté dne 4. února 2016 na londýnské konferenci na podporu Sýrie a okolního regionu převádějí do konkrétních opatření; bere na vědomí rostoucí finanční potřeby a setrvalý nedostatek financování, pokud se jedná o humanitární pomoc poskytovanou zemím sousedícím se Sýrií; vyzývá členské státy EU, aby splnily své závazky a poskytly potřebnou podporu OSN, jejím specializovaným agenturám a dalším humanitárním organizacím při poskytování humanitární pomoci milionům Syřanů, kteří jsou vysídleni jak interně, tak i v hostitelských zemích a komunitách;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, Organizaci spojených národů, členům mezinárodní skupiny na podporu Sýrie a všem stranám zapojeným do konfliktu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0382.


Vztahy mezi EU a Tureckem
PDF 238kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích mezi EU a Tureckem (2016/2993(RSP))
P8_TA(2016)0450RC-B8-1276/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(1) a ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015(2),

–  s ohledem na výroční zprávu o pokroku Turecka za rok 2016, kterou Komise zveřejnila dne 9. listopadu 2016 (SWD(2016)0366),

–  s ohledem na rámec EU pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. července 2016 týkající se Turecka,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)(3),

–  s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na memoranda komisaře Rady Evropy pro lidská práva,

–  s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 26. července 2016 o opatřeních přijatých za výjimečného stavu v Turecku,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a Evropský parlament důrazně odsoudily neúspěšný pokus o vojenský převrat v Turecku a uznaly legitimní odpovědnost tureckých orgánů za stíhání těch, kteří jsou za tento pokus zodpovědni a účastnili se jej;

B.  vzhledem k tomu, že Turecko je důležitým partnerem a jako od kandidátské země se od něj očekává, že bude dodržovat nejvyšší demokratické standardy, včetně respektování lidských práv, právního státu, základních svobod a univerzálního práva na spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že Turecko je členem Rady Evropy od roku 1950 a je tedy povinno dodržovat EÚLP;

C.  vzhledem k tomu, že represivní opatření uplatňovaná tureckou vládou za výjimečného stavu jsou nepřiměřená a jsou v rozporu se základními právy a svobodami chráněnými tureckou ústavou a s demokratickými hodnotami, na kterých se zakládá Evropská unie, i s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že od pokusu o převrat zatkly orgány 10 poslanců tureckého parlamentu z opoziční strany HDP a přibližně 150 novinářů (celosvětově nejvyšší počet takových zatčení); vzhledem k tomu, že bylo zadrženo 2 386 soudců a státních zástupců a dalších 40 000 osob, z nichž více než 31 000 zůstává ve vazbě; vzhledem k tomu, že podle zprávy Komise o pokroku Turecka za rok 2016 je 129 000 zaměstnanců veřejné správy buď stále zbaveno funkce (66 000), nebo bylo propuštěno (63 000), přičemž proti většině z nich dosud nebyla vznesena obvinění;

D.  vzhledem k tomu, že prezident Erdogan a členové turecké vlády učinili několik prohlášení o opětovném zavedení trestu smrti; vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech o Turecku ze dne 18. července 2016 připomněla, že jednoznačné odmítnutí trestu smrti je jedním ze základních prvků acquis Unie;

E.  vzhledem k tomu, že panují vážné obavy ohledně situace v zemi, pokud jde o podmínky, za nichž jsou zadržovány osoby zatčené po pokusu o státní převrat, o přísné omezování svobody projevu a omezování tisku i jiných sdělovacích prostředků;

F.  vzhledem k tomu, že odstavec 5 rámce pro přístupová jednání stanoví, že dojde-li v Turecku k vážnému a přetrvávajícímu porušování zásad svobody, demokracie, respektování lidských práv, základních svobod a právního státu, tj. zásad, na nichž je Unie založena, doporučí Komise z vlastní iniciativy nebo na žádost třetiny členských států pozastavit jednání a navrhnout podmínky pro jejich případné obnovení;

G.  vzhledem k tomu, že dočasné pozastavení jednání by vedlo ke zmrazení aktuálních dialogů, přičemž v souvislosti s rámcem pro jednání o přistoupení Turecka k EU by nebyla otevřena žádná nová kapitola ani zahájena žádná nová iniciativa;

1.  důrazně odsuzuje nepřiměřená represivní opatření, která se v Turecku uplatňují od neúspěšného pokusu o vojenský převrat v červenci 2016; i nadále hodlá udržet vazby mezi Tureckem a EU; vyzývá nicméně Komisi a členské státy, aby daly podnět k dočasnému pozastavení probíhajících jednání o přistoupení Turecka;

2.  zavazuje se, že svůj postoj přehodnotí, jakmile budou nepřiměřená opatření zavedená v Turecku za výjimečného stavu zrušena; při tomto přehodnocení postoje bude vycházet z toho, zda bylo v zemi obnoveno dodržování zásad právního státu a lidských práv; domnívá se, že vhodný okamžik k zahájení přezkumu postoje nastane, až bude zrušen výjimečný stav;

3.  opakuje, že pokud by turecká vláda znovuzavedla trest smrti, následovalo by formální pozastavení procesu přistoupení;

4.  konstatuje, že Turecko dosud nesplnilo 7 ze 72 kritérií plánu na uvolnění vízového režimu, z nichž některá jsou obzvláště důležitá;

5.  poznamenává, že pro Turecko je důležité posílení celní unie; zdůrazňuje, že přerušení práce na posilování celní unie by mělo pro tuto zemi vážné ekonomické důsledky;

6.  je velmi znepokojen prohlášeními, která zpochybňují Smlouvu z Lausanne, jež vymezuje hranice moderního Turecka a téměř století přispívala k zachování míru a stability v tomto regionu;

7.  vyzývá Komisi k tomu, aby se posledními událostmi v Turecku zabývala ve zprávě o přezkumu NPP v polovině období chystané na rok 2017; žádá Komisi, aby zvážila možné zvýšení podpory poskytované turecké občanské společnosti z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

8.  vybízí Evropskou komisi, Radu Evropy a Benátskou komisi, aby tureckým orgánům nabídly větší pomoc v justiční oblasti;

9.  zdůrazňuje, že vztahy mezi EU a Tureckem mají strategický význam pro obě strany; uznává, že Turecko je sice pro EU důležitým partnerem, avšak politická vůle ke spolupráci musí přicházet z obou stran partnerství; domnívá se, že Turecko tuto politickou vůli neprokazuje, jelikož vládní kroky jej stále více odklání od jeho evropské cesty;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecka.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0133.
(3) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 11.


Přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí
PDF 344kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám (2016/2966(RSP))
P8_TA(2016)0451B8-1235/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 19, 157 a 216 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 21, 23, 24 a 25 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005), Peking + 15 (2010) a Peking + 20 (2015),

–  s ohledem na ustanovení právních nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě a Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách(2), na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(3) a na své usnesení ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(5),

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020), který přijala Rada Evropské unie v březnu 2011,

–  s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen,

–  s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty(6),

–  s ohledem na program Práva, rovnost a občanství na období 2014–2020,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na prohlášení týmu složeného ze tří předsednictví EU (Nizozemsko, Slovensko, Malta) ze dne 7. prosince 2015 o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva s názvem „Násilí na ženách: průzkum napříč EU“ zveřejněnou v březnu 2014,

–  s ohledem na směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu(7),

–  s ohledem na směrnici 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu(8) a na nařízení (EU) č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech(9),

–  s ohledem na směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí(10) a na směrnici 2011/92/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(11),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na plán Komise pro možné přistoupení EU k Istanbulské úmluvě z října 2015,

–  s ohledem na návrhy rozhodnutí Rady o podpisu a uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách, které předložila Komise (COM(2016)0111 a COM(2016)0109),

–  s ohledem na otázku Radě a Komisi o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám (O-000121/2016 – B8-1805/2016 a O-000122/2016 – B8-1806/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU zakotvenou ve Smlouvách a v Listině základních práv, kterou se EU zavázala prosazovat ve všech svých činnostech, a vzhledem k tomu, že strategický cíl rovnosti žen a mužů je zásadní pro dosažení celkových cílů strategie Evropa 2020 pro růst, zaměstnanost a sociální začlenění;

B.  vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace je základním právem uznaným ve Smlouvách Evropské unie a je pevně zakotveno v evropské společnosti, a vzhledem k tomu, že toto právo má zásadní význam pro její další rozvoj a mělo by být uplatňováno v právních předpisech, praxi, judikatuře i běžném životě;

C.  vzhledem k tomu, že ve směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, je násilí na základě pohlaví definováno jako násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví; vzhledem k tomu, že ve vztahu k obětem může vést k fyzické, sexuální, emoční nebo psychologické újmě nebo k ekonomickým ztrátám a zároveň mít dopad na jejich rodiny, příbuzné a společnost jako celek; vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je extrémní formou diskriminace a představuje porušení základních práv a svobod oběti, což je jak příčinou, tak následkem genderových rozdílů; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a dívkách zahrnuje násilí ve vztazích s blízkými osobami, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních útoků a obtěžování), obchodování s lidmi, otroctví, včetně nových forem zneužívání žen a dívek na internetu, a různé podoby škodlivých praktik, jako jsou nucené sňatky, mrzačení ženských pohlavních orgánů a takzvané „zločiny ze cti“;

D.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a násilí na základě pohlaví je v EU stále široce rozšířeným jevem; vzhledem k tomu, že průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 o násilí páchaném na ženách naznačuje, ve shodě s ostatními existujícími studiemi, že jedna třetina všech žen v Evropě se setkala s fyzickými nebo sexuálními projevy násilí nejméně jednou za svůj dospělý život, 20 % mladých žen (ve věku 18–29 let) se setkalo s online obtěžováním, jedna pětina žen (18 %) se setkala s nebezpečným pronásledováním (stalking), jedna dvacetina byla znásilněna a více než desetina se setkala se sexuálním násilím vyznačujícím se neprojevením souhlasu z jejich strany či použitím síly; vzhledem k tomu, že tento průzkum vysvětluje také to, že většina násilných činů není oznámena orgánům, což ukazuje, že kromě správních statistik mají pro získání úplného obrazu o různých druzích násilí páchaného na ženách zásadní význam šetření viktimizace; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí další opatření na povzbuzení žen, které se stanou obětí násilí, aby svoji zkušenost oznámily a vyhledaly pomoc, i na zajištění toho, aby poskytovatelé služeb byli schopni vyhovět potřebám obětí a informovat je o jejich právech a existujících druzích podpory;

E.  vzhledem k tomu, že podle posouzení evropské přidané hodnoty se roční náklady EU na opatření v souvislosti s násilím páchaným na ženách a násilím na základě pohlaví odhadují na 228 miliard EUR v roce 2011 (tj. 1,8 % HDP EU), z čehož 45 miliard EUR ročně připadá na výdaje na veřejné a státní služby a 24 miliard EUR představuje ušlý ekonomický výkon;

F.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 zdůraznila, že násilí páchané na ženách a násilí na základě pohlaví je klíčovým problémem, který ničí zdraví a dobrou životní pohodu žen, jejich pracovní život, finanční nezávislost a ekonomické postavení, a je nutné jej řešit, aby se dosáhlo skutečné rovnosti žen a mužů;

G.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je příliš často považováno za soukromou záležitost a je příliš snadno tolerováno; vzhledem k tomu, že se ve skutečnosti jedná o porušení základních práv a závažný trestný čin, který musí být jako takový potrestán; vzhledem k tomu, že beztrestnost pachatelů musí skončit, aby se přerušil škodlivý kruh mlčení a samoty obklopující ženy a dívky, které se stanou obětí násilí;

H.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a násilí na základě pohlaví nelze odstranit jediným zásahem, lze je však dostat do povědomí veřejnosti, významně omezit a zmírnit jeho důsledky kombinací různých činností v oblasti infrastruktury, právní úpravy, soudnictví, represivních složek, kultury, vzdělávání, sociální péče, zdravotnictví nebo jiných speciálních služeb;

I.  vzhledem k tomu, že kvůli různým faktorům, jako je etnická příslušnost, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdraví, osobní stav, bydlení, migrační status, věk, zdravotní postižení, třída, sexuální orientace, pohlavní identita a vyjádření pohlavní příslušnosti, mohou mít ženy specifické potřeby a být více ohrožené mnohačetnými projevy diskriminace, což znamená, že by se jim mělo dostat zvláštní ochrany;

J.  vzhledem k tomu, že přijetí hlavních směrů EU týkajících se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen, stejně jako zvláštní kapitola strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii a akčního plánu EU věnovaná ochraně žen před násilím na základě pohlaví, jsou projevem jasné politické vůle na straně EU učinit práva žen prioritou a přijmout v této oblasti dlouhodobá opatření; vzhledem k tomu, že soudržnost mezi vnitřními a vnějšími aspekty politik v oblasti lidských práv může někdy odhalit rozpor mezi slovy a činy;

K.  vzhledem k tomu, že občané a rezidenti nejsou v EU proti násilí na základě pohlaví chráněni stejně, a to kvůli chybějícímu soudržnému rámci, odlišným politikám a právním úpravám napříč členskými státy, pokud jde mimo jiné o definici trestných činů a působnosti právních předpisů, a jsou tudíž proti násilí chráněni méně;

L.  vzhledem k tomu, že dne 4. března 2016 Komise navrhla, aby EU přistoupila k Istanbulské úmluvě, prvnímu právně závaznému nástroji pro prevenci a potírání násilí vůči ženám na mezinárodní úrovni;

M.  vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU úmluvu podepsaly, ale jen čtrnáct ji ratifikovalo;

N.  vzhledem k tomu, že ratifikací Úmluvy se nedosáhne výsledků, aniž by se zaručilo řádné vymáhání a přiměřené finanční a lidské zdroje na předcházení násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví a boj proti němu a na ochranu obětí;

O.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva zaujímá holistický přístup a zabývá se otázkou násilí páchaného na ženách a dívkách a násilí na základě pohlaví ze široké škály různých hledisek, jako je prevence, boj proti diskriminaci, trestněprávní opatření pro boj proti beztrestnosti, ochrana a podpora obětí, ochrana dětí, ochrana žadatelek o azyl a uprchlic či lepší shromažďování údajů; vzhledem k tomu, že tento přístup obnáší přijetí integrovaných politik a propojení opatření v různých oblastech prováděných několika zúčastněnými stranami (justiční, policejní a sociální orgány, nevládní organizace, místní a regionální sdružení, vlády atd.), a to na všech úrovních správy;

P.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je smíšenou dohodou, která umožňuje přistoupení EU paralelně k přistoupení členských států, neboť EU má pravomoci v oblastech, mezi něž patří práva obětí a ochranné příkazy, azyl a migrace, jakož i justiční spolupráce v trestních věcech;

1.  připomíná, že Komise je podle článku 2 SEU a podle Listiny základních práv povinna zaručovat, prosazovat a přijímat opatření ve prospěch rovnosti žen a mužů;

2.  vítá návrh Komise podepsat Istanbulskou úmluvu a dokončit přistoupení EU, ale vyjadřuje politování nad tím, že jednání v Radě nepostupují stejnou rychlostí;

3.  vyzdvihuje, že přistoupení EU zaručí soudržný evropský právní rámec pro předcházení a potírání násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví a pro ochranu obětí násilí; zdůrazňuje, že umožní větší soudržnost a efektivnost vnitřních a vnějších politik EU, zajistí lepší sledování, výklad a provádění právních předpisů EU, programů i fondů souvisejících s Úmluvou, jakož i přiměřenější a lepší shromažďování srovnatelných rozdělených údajů o násilí páchaném na ženách a násilí na základě pohlaví na úrovni EU a posílí odpovědnost EU na mezinárodní úrovni; dále zdůrazňuje, že přistoupení EU obnoví politický tlak na členské státy, aby tento nástroj ratifikovaly;

4.  vyzývá Radu a Komisi, aby urychlily jednání o podpisu a uzavření Istanbulské úmluvy;

5.  podporuje přistoupení EU k Istanbulské úmluvě na rozsáhlém základě a bez výhrad;

6.  vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že Parlament bude po přistoupení EU k Istanbulské úmluvě plně zapojen do procesu jejího monitorování, jak stanoví článek 218 SFEU;

7.  připomíná, že přistoupení EU k Istanbulské úmluvě nezbavuje členské státy nutnosti ratifikovat Úmluvu na vnitrostátní úrovni; vyzývá proto všechny členské státy, které tak ještě neučinily, aby Istanbulskou úmluvu co nejrychleji ratifikovaly;

8.  vyzývá členské státy, aby zajistily řádné vymáhání a přidělily přiměřené finanční a lidské zdroje na předcházení a potírání násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví a na ochranu obětí;

9.  domnívá se, že úsilí EU o vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách musí být součástí komplexního plánu pro boj proti všem druhům genderových rozdílů; žádá strategii EU pro boj proti násilí páchanému na ženách a násilí na základě pohlaví;

10.  vyzývá Komisi, jako již dříve ve svém usnesení ze dne 25. února 2014 obsahujícím doporučení k boji proti násilí páchanému na ženách, aby předložila návrh právního aktu, který zajistí vytvoření soudržného systému shromažďování statistických údajů a posílený postup členských států v oblasti předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách a násilí páchaného na základě pohlaví a jeho stíhání a umožnit nízkoprahový přístup ke spravedlnosti;

11.  žádá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí určující násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy násilí páchaného na základě pohlaví) jako oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 SFEU;

12.  uznává velmi důležitou práci odvedenou organizacemi občanské společnosti při předcházení a potírání násilí páchaného na ženách a dívkách a pomoci obětem násilí;

13.  vyzývá členské státy a zúčastněné strany, aby ve spolupráci s Komisí a nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti zabývajícími se právy žen pomáhaly šířit informace o Úmluvě, programech a v jejich rámci dostupném financování pro boj proti násilí páchanému na ženách a pro ochranu obětí;

14.  vyzývá Komisi a Radu, aby spolupracovaly s Parlamentem a sledovaly pokrok učiněný v oblasti rovnosti žen a mužů a žádá tým složený ze tří předsednictví, aby vyvinul značné úsilí k dosažení svých závazků v této oblasti; žádá summit EU o rovnosti žen a mužů a právech žen a dívek, kde by se obnovily závazky;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2.
(2) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.
(3) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
(4) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 8.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0126.
(6) PE 504.467.
(7) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(8) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2.
(9) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4.
(10) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(11) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.


Činnost evropského veřejného ochránce práv v roce 2015
PDF 350kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015 (2016/2150(INI))
P8_TA(2016)0452A8-0331/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015,

–  s ohledem na článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 258 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 41 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 42 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

–  s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe, který Evropský parlament přijal 6. září 2001(2),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci mezi Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

–  s ohledem na zásady transparentnosti a integrity lobbistické činnosti, jež vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na čl. 220 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0331/2016),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 3. května 2016 a že evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová dne 20. června 2016 v Bruselu předložila tuto zprávu Petičnímu výboru;

B.  vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU uvádí, že s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji;

C.  vzhledem k tomu, že článek 24 SFEU stanovuje zásadu, že každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228 SFEU;

D.  vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

E.  vzhledem k tomu, že článek 258 SFEU stanovuje úlohu Komise jakožto strážkyně Smluv; vzhledem k tomu, že nesplnění nebo zanedbání této povinnosti by se mohlo považovat za nesprávný úřední postup;

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 298 SFEU „se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“ a že tentýž článek umožňuje, aby za tímto účelem byla v sekundárním právu formou nařízení zakotvena konkrétní ustanovení použitelná na celou správu EU;

G.  vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

H.  vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudních pravomocí“;

I.  vzhledem k tomu, že úřad evropského veřejného ochránce práv zřízený Maastrichtskou smlouvou oslavil v roce 2015 dvacet let své existence a od roku 2005 zpracoval celkem 48 840 stížností;

J.  vzhledem k tomu, že podle bleskového průzkumu Eurobarometr z října 2015 věnovaného právům vyplývajícím z občanství EU 83 % evropských občanů ví o svém právu podat stížnost u Komise, Evropského parlamentu či evropského veřejného ochránce práv;

K.  vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup se podle evropského veřejného ochránce práv definuje jako špatná nebo nedostatečná správa, k níž dochází, pokud určitý orgán nebo veřejný subjekt nejedná v souladu s právem, pravidlem či principem, který je pro něj závazný, nerespektuje zásady řádné správy nebo porušuje lidská práva;

L.  vzhledem k tomu, že účelem kodexu řádné správní praxe je předcházet tomu, aby docházelo k nesprávným úředním postupům; vzhledem k tomu, že tento nástroj je pro svou nezávaznost užitečný pouze omezeně;

M.  vzhledem k tomu, že pro získání legitimity a důvěry v to, že rozhodnutí se zakládají na celkovém veřejném zájmu, je zásadní vysoká transparentnost;

N.  vzhledem k tomu, že neprůhlednost při projednávání záležitostí, jež mají výrazné dopady na socioekonomický model EU a často také významné důsledky v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí, vyvolává nedůvěru občanů a veřejného mínění obecně;

O.  vzhledem k tomu, že při odhalování případů nesprávného úředního postupu a někdy dokonce případů politické korupce hrají klíčovou úlohu oznamovatelé (whistlebloweři); vzhledem k tomu, že takovéto případy hrubě podrývají kvalitu naší demokracie; vzhledem k tomu, že oznamovatelé se mnohdy následně potýkají s vážnými potížemi a příliš často čelí negativním osobním důsledkům na mnoha úrovních – mohou být postiženi nejen v zaměstnání, ale také trestněprávně; vzhledem k tomu, že chybí opatření, která by je následně chránila, a tyto špatné zkušenosti tudíž mohou odradit jednotlivce od toho, aby v budoucnu jednali v souladu s etickými zásadami a oznamovali případy protiprávních postupů;

P.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo vyhověno 90 % rozhodnutí a doporučení úřadu evropského veřejného ochránce práv, což je o 10 % více než v roce 2013;

Q.  vzhledem k tomu, že šetření, jež v roce 2015 zahájil veřejný ochránce práv z vlastního podnětu, je možné přiřadit k těmto hlavním tématům: transparentnost v rámci orgánů EU, etické otázky, účast občanů na procesu rozhodování EU, pravidla hospodářské soutěže EU a základní práva;

R.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor je řádným členem Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že výbor v této funkci obdržel od evropského veřejného ochránce práv 42 stížností k dalšímu zpracování v podobě petic;

1.  schvaluje výroční zprávu za rok 2015, kterou předložil evropský veřejný ochránce práv;

2.  blahopřeje Emily O’Reillyové za to, že odvádí skvělou práci, při níž projevuje neúnavné úsilí o zlepšení kvality služeb, jež evropská správa nabízí občanům; uznává důležitost transparentnosti jakožto klíčového prvku k získání důvěry a řádné správy, což také dokazuje vysoké procento stížností týkajících se právě transparentnosti (22,4 %), která se tímto staví na první místo mezi řešenými tématy; uznává význam strategických šetření při zajišťování řádné správy a podporuje ta šetření, která v této oblasti úřad evropského veřejného ochránce práv již provedl;

3.  vítá, že evropský veřejný ochránce práv soustavně usiluje o zvýšení transparentnosti v jednáních o TTIP a předkládá za tím účelem návrhy Komisi; oceňuje, že Komise v reakci na to vydává množství dokumentů o TTIP a že prosadila transparentnost jako jeden ze tří pilířů své nové obchodní strategie; opětovně zdůrazňuje, že je zapotřebí posílená transparentnost v mezinárodních jednáních, jako jsou jednání o TTIP, CETA a další, jelikož s žádostmi o ni se na Petiční výbor obrací mnoho znepokojených občanů; vyzývá v této souvislosti k většímu a širšímu úsilí o zachování důvěry evropských občanů;

4.  vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby prošetřil, v jakém rozsahu jsou tyto zabezpečené čítárny v souladu s právem na přístup k dokumentům a se zásadami řádné správy;

5.  připomíná, že nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise vychází ze zásady „co nejširšího přístupu“; zdůrazňuje tedy, že transparentnost a úplný přístup k dokumentům orgánů EU se musí stát pravidlem, aby občané mohli plně uplatňovat svá demokratická práva; zdůrazňuje, že výjimky z tohoto pravidla musí být správně vykládány při zohlednění převládajícího veřejného zájmu na šíření informací, na požadavcích demokracie, včetně užšího zapojení účasti občanů do rozhodovacího procesu, legitimity administrativy, efektivity a odpovědnosti vůči občanům, jak již stanovil Evropský soudní dvůr;

6.  vybízí Komisi a členské státy, aby evropského veřejného ochránce práv zmocnily k vydávání prohlášení o nedodržení nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise ze strany různých orgánů EU, pokud se na tyto dokumenty nevztahuje článek 4 a čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení; podporuje myšlenku, aby veřejný ochránce práv měl poté, co provede šetření ve věci nedodržení uvedeného nařízení, pravomoc vydat rozhodnutí o zveřejnění příslušných dokumentů;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že revize nařízení (ES) č. 1049/2001 uvázla na mrtvém bodě; domnívá se, že by se v ní mělo bez dalšího prodlení pokračovat, jelikož toto nařízení již neodpovídá současné právní situaci a institucionálním postupům;

8.  uznává, že rozhodovací proces EU musí být transparentní, a podporuje evropského veřejného ochránce práv, aby prošetřoval neformální jednání mezi třemi hlavními evropskými institucemi („trialogy“) a zahajoval veřejné konzultace na toto téma; souhlasí, aby se dokumenty související s trialogy zveřejňovaly s patřičným ohledem na články 4 a 9 nařízení (ES) č. 1049/2001;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že Vyšetřovací výbor pro měření emisí v automobilovém průmyslu Evropského parlamentu (EMIS) obdržel od Komise neúplnou dokumentaci, v níž chybí informace, které Komise považovala za nepodstatné; vyzývá Komisi, aby ve své činnosti zajistila co největší přesnost a plnou transparentnost, pokud jde o poskytované dokumenty, a to plně v souladu se zásadou loajální spolupráce, aby mohl výbor EMIS plně a účinně vykonávat své vyšetřovací pravomoci;

10.  podporuje evropského veřejného ochránce práv v jeho odhodlání zvyšovat transparentnost a splňovat vysoké normy správy v činnosti Evropské centrální banky, především jakožto členky trojky/čtyřky, která dohlíží na programy fiskální konsolidace v zemích EU; vítá rozhodnutí ECB zveřejňovat seznamy schůzí členů Výkonné rady; podporuje nové obecné zásady pro pronášení projevů a stanovení „období klidu“ v souvislosti s citlivými informacemi o trhu před zasedáními Rady guvernérů;

11.  upozorňuje na status ECB jakožto měnového orgánu a zároveň poradního člena trojky/čtyřky a vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby zaručoval zájem na řádné správě jednoho z nejdůležitějších finančních orgánů Evropy;

12.  vybízí k ještě větší transparentnosti při zasedáních Euroskupiny, jež půjde až za kroky, které její předseda po zásahu evropského veřejného ochránce práv již podnikl;

13.  schvaluje šetření veřejného ochránce práv ohledně skladby odborných skupin Komise a transparentnosti jejich činnosti; bere na vědomí úsilí Komise o zpřístupnění těchto skupin veřejnosti a zdůrazňuje, že je nutné zabezpečit plnou transparentnost; opakuje svou výzvu Radě a jejím přípravným orgánům, aby se co nejdříve připojily k rejstříku lobbistů a zvýšily transparentnost své práce;

14.  podporuje veřejného ochránce práv v jeho úsilí o zvýšení transparentnosti lobbingu; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise zdráhá zveřejnit podrobné informace ze schůzek s lobbisty z tabákového průmyslu; naléhavě Komisi vyzývá, aby zajistila plnou transparentnost své interní činnosti, a získala si tak větší důvěru veřejnosti;

15.  vyzývá Komisi, aby veřejnosti zpřístupnila zdarma a v naprosto srozumitelné podobě veškeré informace o vlivu lobbistů a zřídila za tímto účelem jednotnou centralizovanou internetovou databázi;

16.  vyzývá Komisi, aby do roku 2017 předložila návrh právně závazného a v plném rozsahu povinného rejstříku lobbistů, kterým se odstraní všechny mezery a dosáhne se plně závazného rejstříku všech lobbistů;

17.  podporuje úsilí o zavedení pokynů k transparentnosti lobbingu, a to nejen pro orgány EU, ale také pro vnitrostátní správy;

18.  upozorňuje na obavy občanů ohledně způsobu, jakým Komise vede řízení o nesplnění povinnosti před Soudním dvorem Evropské unie, a ohledně nedostatečné transparentnosti příslušných kroků tohoto postupu; zdůrazňuje, že právo na řádnou správu, jak ji stanoví článek 41 Listiny základních práv, zahrnuje povinnost uvést v případě, že se Komise rozhodne nezahájit řízení o nesplnění povinnosti před Evropským soudním dvorem, dostatečné důvody k tomuto rozhodnutí; vítá strategické šetření evropského veřejného ochránce práv ve věci systémových problémů, které se vyskytují v projektu EU Pilot;

19.  vítá skutečnost, že veřejný ochránce práv zahájil šetření (Věc OI/5/2016/AB) způsobů, jakými Komise ve své roli strážkyně Smluv řeší v rámci postupů projektu EU Pilot stížnosti na nesplnění povinnosti; připomíná předchozí žádost Petičního výboru o zpřístupnění dokumentů k projektu EU Pilot a k řízením o nesplnění povinnosti, jelikož petice často odkazují na zahájení takových postupů;

20.  vítá, že evropský veřejný ochránce práv pokračuje ve vyšetřování případů tzv. „otáčivých dveří“ v Komisi; oceňuje skutečnost, že Komise v důsledku tohoto vyšetřování poskytuje větší množství informací o vyšších úřednících, kteří odešli za prací v soukromém sektoru; vybízí k častějšímu zveřejňování jmen takových osob a dalších údajů o nich; doufá, že i ostatní evropské instituce a agentury budou postupovat stejně; vítá ochotu Komise zveřejňovat informace o činnosti bývalých komisařů po odchodu z funkce; vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že bývalý předseda Komise Barroso byl jmenován poradcem a předsedou bez výkonných pravomocí u společnosti Goldman Sachs International; vyzývá veřejného ochránce práv, aby zahájil strategické šetření toho, jak Komise řeší Barrosův případ otáčivých dveří, a aby vypracoval doporučení pro revizi kodexu chování v souladu se zásadami řádné správy a s požadavky uvedenými v článku 245 SFEU;

21.  připomíná, že střet zájmů má širší rozsah a netýká se jen případů „otáčivých dveří“; zdůrazňuje, že k dosažení řádné správy a k zajištění důvěryhodnosti procesu rozhodování v politických a technických otázkách je zásadní účinně vyřešit všechny zdroje střetu zájmů; domnívá se, že zvláště na úrovni EU je třeba vypracovat pevné normy a konkrétní opatření, které zaplaší veškeré pochybnosti o jakémkoli střetu zájmů, pokud jde o přijímání kandidátů do funkcí v institucích, agenturách a subjektech Unie;

22.  vítá skutečnost, že v roce 2015 zavedly všechny orgány EU vnitřní pravidla pro ochranu oznamovatelů v souladu s čl. 22 písmeny a) až c) služebního řádu, čímž podpořily regulované oznamování; konstatuje, že ochrana oznamovatelů proti odvetným opatřením by mohla být účinnější; za tímto účelem naléhavě vyzývá k přijetí společných pravidel na podporu oznamování a k zavedení minimálních záruk a ochranných opatření pro oznamovatele;

23.  žádá, aby byla otázka oznamování upravena směrnicí, která stanoví vhodné cesty a postupy k ohlašování jakýchkoli podob protiprávního jednání a rovněž minimální vhodné záruky a právní ochranná opatření pro oznamovatele jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru;

24.  vítá, že v agentuře Frontex byl zaveden mechanismus pro podávání stížností na případná porušení základních práv, a to na základě stále probíhajícího šetření, které vede veřejný ochránce práv ve věci postupů používaných agenturou Frontex a členskými státy při společných nucených návratech nelegálních imigrantů; oceňuje, že takový mechanismus byl zaveden v novém nařízení o Evropské pohraniční a pobřežní stráži;

25.  oceňuje, že evropský veřejný ochránce práv vyšetřuje soulad jednání členských států s Listinou základních práv, pokud jde o provádění činností financovaných z fondů EU, jako jsou projekty na zařazování zdravotně postižených osob spíše do ústavů nežli do společnosti; naléhavě vyzývá evropského ochránce práv, aby v takových vyšetřováních pokračoval, aby se u projektů zajistila transparentnost a přidaná hodnota;

26.  vítá spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a Evropským parlamentem uvnitř rámce EU pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména jejich výzvy k plnému provádění Úmluvy na úrovni EU a k poskytování dostatečných finančních prostředků pro tuto oblast; opakuje, že plně podporuje provádění této Úmluvy, a vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly její plné provádění na úrovni EU;

27.  podporuje úsilí veřejného ochránce práv o to, aby se případy diskriminace, práva menšinových skupin a práva starších osob řešily na semináři Evropské sítě veřejných ochránců práv na téma „Veřejní ochránci práv proti diskriminaci“;

28.  podporuje úsilí veřejného ochránce práv o zajištění nestrannosti v rozhodovacím procesu Komise v záležitostech týkajících se hospodářské soutěže;

29.  uznává, že právo občanů vyjadřovat se k tvorbě politik EU je nyní důležitější než kdykoli předtím; vítá pokyny navržené veřejným ochráncem práv ke zlepšení fungování evropské občanské iniciativy, zejména v oblastech, kde má Komise pádné argumenty pro zamítnutí evropské občanské iniciativy; uznává nicméně, že existují značné nedostatky, které je třeba zvážit a vyřešit, má-li být evropská občanská iniciativa účinnější; trvá na tom, že větší podíl občanů na určování politik EU zvýší důvěryhodnost evropských orgánů;

30.  kladně hodnotí nepřetržitý dialog a úzké vazby veřejného ochránce práv s mnoha orgány EU, včetně Evropského parlamentu, a dalšími subjekty s cílem zajistit spolupráci a soudržnost v oblasti správy; oceňuje také úsilí veřejného ochránce práv o trvalou a otevřenou komunikaci s Petičním výborem;

31.  uznává, že je třeba, aby agentury EU dodržovaly stejně vysoké standardy transparentnosti, odpovědnosti a etiky jako všechny ostatní orgány; oceňuje význam práce evropského veřejného ochránce práv v řadě agentur po celé EU; podporuje návrh předložený Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), aby žadatelé o registraci prokázali, že učinili vše pro to, aby se vyhnuli testování na zvířatech, a poskytli informace o tom, jak se lze testování na zvířatech vyhnout;

32.  podporuje doporučení veřejného ochránce práv, aby Evropský úřad pro bezpečnost potravin provedl revizi svých pravidel a postupů v souvislosti se střety zájmů s cílem zajistit řádné veřejné konzultace a účast veřejnosti;

33.  připomíná, že veřejný ochránce práv má také možnost, a tudíž i povinnost, kontrolovat činnost Parlamentu v jeho úsilí o zajištění řádné správy pro občany EU;

34.  vyzývá k účinnému zkvalitnění kodexu řádné správní praxe, a to tím, že se v průběhu tohoto legislativního období přijme příslušné závazné nařízení;

35.  vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby v budoucnu přikládal k výročním zprávám seznam stížností přesahujících mandát jeho úřadu, rozdělený do jednotlivých kategorií, aby tak členové Evropského parlamentu mohli získat přehled o problémech, s nimiž se potýkají občané EU;

36.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným subjektům.

(1) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15.
(2) Úř. věst. C 72 E, 21.3.2002, s. 331.


Vytvoření konečného systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH
PDF 441kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 na téma „Směrem k definitivnímu systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH“ (2016/2033(INI))
P8_TA(2016)0453A8-0307/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na akční plán pro oblast DPH, který Komise předložila dne 7. dubna 2016 (COM(2016)0148),

–   s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 24/2015 ze dne 3. března 2016 nazvanou „Boj s podvody v oblasti DPH v rámci Společenství: jsou nutná další opatření“,

–  s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH(1),

–   s ohledem na návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

–  s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(2),

–  s ohledem na návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(3),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0307/2016),

A.  vzhledem k tomu, že vytvořením jednotného trhu dne 1. ledna 1993 byly zrušeny hraniční kontroly obchodu provozovaného uvnitř Společenství a vzhledem k tomu, že systém DPH Evropské unie, který existuje od roku 1993, má podle článků 402 až 404 platné směrnice o DPH pouze dočasný charakter, a že se tedy jedná o přechodnou právní úpravu;

B.  vzhledem k tomu, že článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že Rada jednomyslně přijme vhodné směrnice k vytvoření společného systému DPH, zejména s cílem postupně omezovat, případně rušit odchylky od tohoto systému;

C.  vzhledem k tomu, že Komise je povinna každé čtyři roky předkládat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování stávajícího systému DPH a zejména přechodných ustanovení;

D.  vzhledem k tomu, že DPH, jejíž výnos v roce 2014 dosáhl téměř jednoho bilionu EUR, představuje významný a rostoucí zdroj příjmů členských států, a tak i vlastních prostředků EU, přičemž celkové příjmy EU z vlastních zdrojů DPH dosáhly 17 667 milionů EUR, a představovaly tak 12,27% celkových příjmů EU v roce 2014(4);

E.  vzhledem k tomu, že současný systém DPH, zejména způsob, jak je uplatňován velkými korporacemi na přeshraniční transakce, není odolný vůči podvodům, strategiím vyhýbání se daňové povinnosti, nevybrání DPH v důsledku platební neschopnosti nebo chybě ve výpočtu; vzhledem k tomu, že výpadky příjmů z DPH se odhadují na 170 miliard EUR ročně a začínají být dostupné lepší digitální technologie, které mohou pomoci těmto výpadkům zamezit;

F.  vzhledem k tomu, že podle studie Komise(5) jen podvody na bázi chybějícího obchodníka uvnitř Společenství (neboli MTIC, obecně též nazývané jako kolotočové podvody) mají na svědomí výpadek DPH přibližně ve výši 45 až 53 miliard EUR ročně;

G.  vzhledem k tomu, že členské státy řeší podvody a vyhýbání se daňové povinnosti v souvislosti s DPH s různým úspěchem, kdy podle odhadů se výpadek příjmu z DPH pohybuje v kontrolovaných zemích od méně než 5 % až po více než 40 %;

H.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Europolu ztrácejí členské státy 40 až 60 miliard EUR svého ročního příjmu z DPH v důsledku působení organizovaných zločineckých skupin, přičemž 2 % těchto skupin stojí za 80 % podvodů na bázi MTIC;

I.  vzhledem k tomu, že ztráty příjmů v důsledku přeshraničních podvodů souvisejících s DPH se vyčíslují velmi obtížně, protože pouze dva členské státy – Spojené království a Belgie – shromažďují a zveřejňují statistické údaje o této problematice;

J.  vzhledem k tomu, že několik členských států za koordinace Eurojustu a Europolu nedávno provedlo tři úspěšné navazující operace Vertigo, během nichž byl odhalen model kolotočového podvodu v celkové hodnotě 320 milionů EUR;

K.  vzhledem k tomu, že současný systém DPH způsobuje zejména v přeshraničním styku vysoké administrativní náklady, které lze výrazně snížit zejména pro malé a střední podniky mimo jiné zjednodušujícími opatřeními s použitím digitálních nástrojů pro podávání zpráv a společných databází;

L.  vzhledem k tomu, že existuje velký prostor pro zmírnění správních a daňových překážek, které omezují obzvláště přeshraniční projekty spolupráce;

M.  vzhledem k tomu, že DPH je spotřební daní, která je založena na systému dělených plateb umožňujícím sebekontrolu poplatníků, a vzhledem k tomu, že musí být ukládána pouze konečnému spotřebiteli, aby se zajistila neutralita pro podniky; vzhledem k tomu, že je na členských státech, aby zorganizovaly praktický způsob odvodu DPH tak, aby ji platil koncový spotřebitel;

N.  vzhledem k tomu, že 23 let po vstupu směrnice o DPH v platnost je již doložka o „neprovedení žádných kroků“ (tzv. standstill) zastaralá, zejména v dnešní době moderní digitální ekonomiky;

O.  vzhledem k tomu, že Komise během posledních 20 let zahájila více než 40 řízení o porušení právních předpisů Unie proti více než dvěma třetinám členských států, protože porušily ustanovení této směrnice;

P.  vzhledem k tomu, že pro požadavek definitivní úpravy DPH podle země původu nelze dosáhnout většiny, protože v takovém případě by byla nezbytná větší harmonizace daňových sazeb, aby se zabránilo masivnímu narušování hospodářské soutěže;

Q.  vzhledem k tomu, že boj proti daňovým podvodům je jednou z hlavních výzev, kterým členské státy EU čelí, pokud jde o oblast daní;

R.  vzhledem k tomu, že podvody v oblasti daně z přidané hodnoty představují velmi škodlivé jednání, jež odčerpává nemalou část rozpočtových příjmů členských států tím, že narušuje snahy členských států o konsolidaci veřejných financí;

S.  vzhledem k tomu, že přeshraniční podvody s DPH stojí každoročně naše členské státy a evropské daňové poplatníky přibližně 50 miliard EUR;

T.  vzhledem k tomu, že podvody v oblasti DPH mají mnoho podob a vyvíjejí se v mnoha hospodářských odvětvích, která ovlivňují, a vyžadují tedy rychlou úpravu příslušných právních předpisů, aby byl zajištěn vývoj směrem k udržitelnému a jednoduchému systému výběru DPH, který umožní předcházet podvodům a zabrání potenciálním ztrátám daňových příjmů;

U.  vzhledem k tomu, že pilotní projekty spojené s přenesením daňové povinnosti nesmějí zapříčinit či přivodit jakékoli zpoždění při zavádění konečného systému DPH, který obsahuje akční plán Komise;

V.  vzhledem k tomu, že nejběžnější metodou využívanou při podvodech s DPH je takzvaný „karusel“; tento druh podvodu je velmi běžný v odvětvích obchodujících s elektronickými součástkami, mobilními telefony a s textilem; spočívá v tom, že zboží se „točí“ mezi několika společnostmi v různých zemích EU, a podvod tak těží ze skutečnosti, že dodávky zboží v rámci EU nejsou zdaněny;

W.  vzhledem k tomu, že snahy o posílenou a nepřetržitou spolupráci mezi členskými státy jsou nanejvýš důležité pro vytvoření komplexních a integrovaných strategií v boji proti podvodům, zejména s ohledem na současná rozpočtová omezení EU a růst elektronického a internetového obchodu, jenž oslabil územní kontrolu nad výběrem DPH;

X.  vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů Evropské unie a členských států je klíčovým prvkem politické agendy Unie ve snaze o upevnění a posilování důvěry občanů a zajištění náležitého používání jejich peněz;

Y.  vzhledem k tomu, že podvody v oblasti DPH znamenají ztrátu příjmů pro členské státy, a tudíž i pro EU, vytvářejí zkreslené fiskální prostředí, které je obzvláště škodlivé pro malé a střední podniky, a jsou využívány zločineckými organizacemi, jež zneužívají stávající legislativní mezery mezi členskými státy a jejich příslušnými orgány dohledu;

Z.  vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr dospěl ve své zvláštní zprávě č. 24/2015 k závěru, že podvody v oblasti DPH jsou ve většině případů hodnoceny jako trestná činnost, kterou je nutné zastavit;

AA.  vzhledem k tomu, že ve věci „Taricco a další“ (C105/14) Evropský soudní dvůr uvedl, že pojem „podvod“, jak je vymezen v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, se vztahuje i na příjem odvozený z DPH;

1.  vítá skutečnost, že Komise hodlá do roku 2017 předložit návrh konečného systému DPH, který by měl být jednoduchý, spravedlivý, robustní, účinný a odolnější vůči podvodům;

2.  zdůrazňuje, že pro náležité fungování digitálního jednotného trhu je nezbytný jednoduchý systém DPH, který vyžaduje méně výjimek;

3.  zastává názor, že odborný posudek, z něhož vycházela Komise při formulaci návrhů pro akční program, obsahuje několik cenných doporučení; zdůrazňuje, že seznam návrhů Komise, která má za cíl vytvořit robustní a jednoduchý systém DPH odolný vůči podvodům, není vyčerpávající;

4.  vítá aktuální sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 a její záměr přijímat další opatření omezující příležitosti k podvodům a uspíšit další práci na stávajícím systému DPH;

5.  zastává názor, že je taktéž důležité zlepšit současný systém, a žádá zásadní reformy, které odstraní nebo alespoň výrazně zmírní jeho stávající problémy, a zejména evropský problém s výběrem DPH;

6.  domnívá se, že by Komise měla stejně důkladně a nezaujatě přezkoumat všechny možnosti, které se nabízejí, a předložit je v rámci legislativního procesu;

7.  shledává, že členské státy musí postupovat koordinovaně, mají-li se shodnout na definitivní podobě systému DPH;

8.  shledává, že jednomyslnost bude nezbytným předpokladem dohody na funkčnějším systému DPH, a proto žádá jasnou představu o jednoduchém systému s méně výjimkami v kombinaci s pragmatickým přístupem, který bude respektovat zájmy rychle se vyvíjejícího digitálního hospodářství;

9.  konstatuje, že pro účinnější boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem a pro konečné odstranění mezer v právních předpisech o DPH je nezbytné, aby členské státy koordinovaly své daňové politiky a zlepšily a zintenzivnily výměnu informací týkajících se obchodu uvnitř Společenství;

10.  vybízí Komisi a státní subjekty, aby zkoumaly a testovaly nové technologie, jako jsou např. technologie distribuované účetní knihy a dohled v reálném čase v rámci agendy RegTech, s cílem výrazně snížit stávající značný výpadek příjmů z DPH v Unii;

11.  zdůrazňuje, že správci daní v jednotlivých členských státech odpovídají za to, aby byl odvod DPH jednoduchý a vstřícný pro MSP, čemuž lze napomoci větší spoluprací mezi vnitrostátními orgány;

12.  zastává názor, že vnitrostátní správci daní spolu v minulosti spolupracovali nedostatečně a výměna informací byla neadekvátní a že ani činnosti platformy Eurofisc zatím nepřinesly uspokojivé výsledky; je toho názoru, že výměna informací prostřednictvím této platformy by se měla lépe zaměřit na podvody; s nadějí očekává chystaný návrh Komise na zefektivnění fungování této platformy;

13.  konstatuje, že systém výměny informací o DPH (VIES) se osvědčil jako užitečný nástroj pro potírání podvodů, neboť správcům daně umožnil sladit údaje o obchodnících napříč zeměmi, avšak že se při jeho uplatňování stále objevují nedostatky, zejména pokud jde o včasné poskytování informací, rychlé zodpovídání dotazů a pohotové reakce na hlášené chyby; doporučuje proto, aby členské státy věnovaly řešení těchto nedostatků náležitou pozornost;

14.  konstatuje, že údaje, které členské státy poskytují platformě Eurofisc, nejsou filtrovány tak, aby byly předávány pouze podezřelé případy, a to brání jejímu optimálnímu fungování; podporuje iniciativu několika členských států, které prosazují zavedení vnitrostátních nástrojů pro analýzu rizik, které by umožnily filtrování údajů bez rizika, že budou odstraněny podezřelé případy v jakémkoli z členských států, a umožnily tak rychlou reakci platformy Eurofisc na přeshraniční podvody v oblasti DPH;

15.  zdůrazňuje, že za náležitý a jednoduchý odvod DPH odpovídají správci daní v jednotlivých členských státech;

16.  připomíná, že členské státy jsou při výběru DPH na svém území do velké míry odkázány na informace od jiných členských států o obchodu uvnitř EU; žádá, aby si příslušné orgány automaticky vyměňovaly a porovnávaly zejména údaje o DPH a clech a aby k evidenci přeshraničních dodávek zboží a služeb koncovým spotřebitelům využívaly spolehlivé a uživatelsky vstřícné nástroje IT, jako jsou elektronické standardní formuláře; je v této souvislosti přesvědčen, že užitečným nástrojem by mohlo být používání lokalizačního čísla pro DPH (VLN), které spotřebitelům znemožní odečíst daň odvedenou na vstupu, pokud je na DPH na účtence uvedena bez platného VLN;

17.  je přesvědčen, že absence srovnatelných údajů a adekvátních důležitých ukazatelů k měření výkonnosti členských států se negativně odráží na účinnosti systému EU při potírání podvodů v oblasti DPH uvnitř EU, a proto vyzývá správce daní, aby v koordinaci s Komisí vytvořili společný systém pro odhad objemu podvodů v EU a stanovili cíle pro jeho snížení, který umožní hodnotit výsledky členských států při řešení tohoto problému;

18.  vyzývá členské státy, aby rovněž usnadnily výměnu informací se soudními a s donucovacími orgány, jako je Europol a OLAF, jak doporučil Účetní dvůr;

19.  poznamenává, že celní režim 42, v jehož rámci je zboží dovážené do jednoho členského státu a dále dodávané do jiného členského státu osvobozeno od DPH, je prokazatelně náchylný k podvodnému zneužívání; konstatuje, že k odhalení a odstranění podvodů tohoto druhu jsou klíčové účinné křížové kontroly srovnávající údaje daňových orgánů s údaji celních orgánů; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby učinily potřebné kroky k usnadnění toku informací mezi daňovými a celními orgány, pokud jde o informace o dovozech v rámci celního režimu 42, jak doporučil Evropský účetní dvůr;

20.  podporuje cíl akčního plánu, jenž spočívá v zavedení jednotného evropského prostoru pro DPH, který má být opěrným prvkem integrovanějšího a spravedlivějšího vnitřního trhu, přispět k podpoře daňové spravedlnosti, udržitelné spotřeby, zaměstnanosti, růstu, investic a konkurenceschopnosti a současně má omezit možné podvody s DPH;

21.  v této souvislosti vyzývá k co nejrychlejšímu začlenění služeb do nového systému a zejména vyzývá k tomu, aby povinnosti odvádět DPH podléhaly i finanční služby;

22.  souhlasí s názorem Komise, že definitivní systém DPH má spočívat na zdanění zboží a služeb v zemi určení, protože nebylo možné prosadit zásadu země původu;

23.  souhlasí s tím, že zásada země určení by se měla používat jako obecné pravidlo v případech prodeje jednotlivcům na dálku, a souhlasí rovněž se zavedením harmonizovaných opatření ve prospěch malých podniků;

24.  žádá, aby při zavádění definitivního systému DPH byly do současných daňových modelů zakomponovány nové digitální technologie, aby tento systém odpovídal nárokům 21. století;

25.  shledává, že paralelní existence mnoha různých sazeb DPH přináší velkou nejistotu pro podniky, které obchodují přeshraničně, zejména v odvětví služeb a u MSP; konstatuje, že nejistotu vyvolává také otázka, kdo nese odpovědnost za výběr DPH, za doklady o dodávkách v rámci Společenství, za riziko účasti na podvodech na bázi chybějícího obchodníka, za problémy s peněžním tokem a za různé sazby DPH u různých kategorií produktů v téže zemi; vyzývá proto Komisi, aby do poloviny roku 2017 prozkoumala, jaký dopad by mohly mít podvody na bázi chybějícího podvodníka; vyzývá členské státy, aby se dohodly na větší konvergenci sazeb DPH;

26.  vyzývá Komisi, aby posoudila, jaký dopad by měla situace, kdy by daňové sazby nebyly na úrovni Unie harmonizovány, především jaký dopad by to mělo na přeshraniční činnost, a aby posoudila, jaké možnosti existují pro odstranění těchto překážek;

27.  podporuje Komisí navrhovanou možnost pravidelně přezkoumávat seznam zboží a služeb, na něž je možné uplatňovat snížené sazby, a to na základě dohody v Radě; žádá, aby byl u tohoto seznamu brán zřetel na politické priority, jako je sociální, genderové, environmentální, nutriční a kulturní hledisko;

28.  zastává názor, že Komisí navrhované alternativní řešení, jež spočívá v úplném zrušení minimálních daňových sazeb, může vést k značnému narušení soutěže a problémům na vnitřním trhu; zastává názor, že je třeba zohlednit potřebu harmonizace, která je nezbytná k řádnému fungování jednotného trhu;

29.  žádá, aby bylo prozkoumáno, zda by mohl být sestaven jednotný evropský seznam menšího množství zboží a služeb, který by byl alternativou ke stávajícímu systému snížených sazeb DPH a jenž by mohl značně zlepšit efektivnost systému DPH, protože by umožnil strukturovanější systém, než je ten současný;

30.  je toho názoru, že pro účely boje proti podvodům s DPH je důležité povolovat méně výjimek a že nejlepším a nejúčinnějším způsobem, jak bojovat proti podvodům, je jednoduchý systém DPH s co nejnižší sazbou;

31.  zastává názor, že současný složitý systém by bylo možno výrazně zjednodušit, pokud by se snížil počet zboží a služeb s nárokem na sníženou sazbou DPH a pokud by byly na úrovni EU členskými státy společně stanoveny některé druhy zboží a služby, na které se vztahují snížené sazby daně, a zároveň by měly členské státy možnost rozhodovat o sazbách daně, pokud budou v souladu s minimálními sazbami daně podle směrnice o DPH a za předpokladu, že to tím nevznikne riziko nekalé konkurence;

32.  žádá, aby produkty podléhaly stejnému zdanění podle zásady země určení bez ohledu na to, v jaké formě nebo na jaké platformě byly pořízeny a zda byly dodány digitálně nebo fyzicky;

33.  konstatuje, že zásadním problémem pro malé a střední podniky je dnes skutečnost, že členské státy používají odlišné výklady toho, co lze chápat jako produkt nebo jako službu; vyzývá proto Komisi, aby formulovala své definice jasněji a přesněji;

34.  žádá členské státy, aby se na soukromé a veřejné společnosti uplatňovala v oblastech, v nichž si vzájemně konkurují, stejná DPH;

35.  poukazuje na to, že systém dělených plateb u DPH byl zvolen jako referenční pro nepřímé zdanění v projektu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku BEPS (akce 1), neboť zajišťuje účinný výběr daní a ze své podstaty umožňuje vlastní kontrolu hospodářských subjektů;

36.  shledává, že články 199 a 199a směrnice o DPH stanoví dočasné a cílené přenesení daňové povinnosti u přeshraničních transakcí a v některých domácích vysoce rizikových odvětvích v členských státech;

37.  vyzývá Komisi, aby pečlivě prostudovala důsledky přenesení daňové povinnosti a přezkoumala, zda tento postup přispěje ke zjednodušení situace malých a středních podniků a ke snížení počtu podvodů v oblasti DPH;

38.  vyzývá Komisi, aby zhodnotila dopady přenesení daňové povinnosti – nejen na jednotlivá odvětví, která jsou obzvláště náchylná k podvodům – z hlediska přínosů, nákladů na dodržování předpisů a problémů s podvody, účinností a uplatňováním, ale také pokud jde o dlouhodobé výhody a nevýhody, a to prostřednictvím pilotních projektů, jak požadují některé členské státy a jak Komise mezitím jasně potvrdila, ačkoli tuto problematiku dosud nezahrnula do svého akčního plánu; zdůrazňuje, že žádné pilotní projekty spojené s přenesením daňové povinnosti nesmějí jakýmkoli způsobem zapříčinit či přivodit jakékoli zpoždění při utváření a zavádění trvalého režimu DPH, který obsahuje akční plán Komise;

39.  zastává názor, že bude-li všeobecně prosazena zásada země určení, musí vnitrostátní správci daní převzít větší zodpovědnost za plnění daňové povinnosti a za omezení příležitostí k jejímu obcházení; souhlasí s Komisí, že stále existuje široký prostor pro zlepšení boje proti podvodům v oblasti DPH pomocí obvyklých administrativních opatření a zlepšení personální kapacity členských států a dovedností, pokud jde o výběr daní a kontrolu; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit daňové kontroly a sankce u největších neplatičů; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu zajistila odpovídající finanční a technickou podporu;

40.  zastává názor, že by Komise měla podrobně sledovat výkonnost vnitrostátních daňových orgánů a zlepšit koordinaci mezi nimi;

41.  vítá oznámení Komise, že zjednodušené jedno správní místo bude rozšířeno na plnohodnotné jednotné kontaktní místo; konstatuje, že je primárně důležité, aby bylo toto místo uživatelsky vstřícné a stejně efektivní ve všech 28 členských státech; konstatuje, že vytvoření jednotného kontaktního místa by snížilo administrativní zátěž, která brání podnikům působit přeshraničně, a náklady pro MSP (COM(2016)0148);

42.  shledává, že má-li se prosadit zásada země určení, která bude odolnější vůči podvodům, je nezbytné zřídit jednotné kontaktní místo; žádá, aby se jednotné kontaktní místo zdokonalilo na základě současných zkušeností se zjednodušenými správními místy pro digitální produkty; konstatuje, že i se zjednodušeným jedním správním místem mohou malé podniky a mikropodniky zvládat podstatnou administrativní zátěž v rámci nové zásady určení; vítá proto návrh obsažený v akčním plánu Komise o DPH, aby bylo zavedeno obecné celounijní zjednodušující opatření (prahová hodnota DPH); žádá, aby se jasně určilo, který členský stát bude odpovědný za daňovou kontrolu v případě přeshraničních operací; vítá úmysl Komise zrušit podporu zásilek o nízké hodnotě jako součást jejího akčního plánu pro DPH;

43.  uznává, že různé systémy DPH v Evropské unii mohou být také vnímány jako necelní překážka na jednotném trhu, a zdůrazňuje, že zjednodušené jedno správní místo pro DPH představuje dobrý způsob, jak podpořit překonání této překážky a zejména podpořit MSP v jejich přeshraniční činnosti; je si vědom toho, že v souvislosti se zjednodušeným jedním správním místem pro DPH existují stále ještě určité drobné problémy; vyzývá Komisi, aby podnikům v celé EU dále usnadňovala plnění jejich povinností spojených s placením DPH;

44.  bere na vědomí rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-97/09 (Ingrid Schmelz vs. Finanzamt Waldviertel); bere na vědomí 28 různých prahových hodnot pro osvobození od DPH; bere na vědomí následné finanční obtíže, jimž by čelily MSP a mikropodniky, které by byly osvobozeny v rámci svých vnitrostátních systémů; vyzývá Komisi, aby provedla další studie o zavedení prahové hodnoty osvobození od DPH pro mikropodniky;

45.  žádá přezkoumání všech návrhů s cílem minimalizovat administrativní zátěž daní z obratu pro mikropodniky a MSP; nabádá Komisi, aby se v tomto ohledu také zabývala mezinárodními osvědčenými postupy, jako jsou programy zlatých karet v Singapuru a v Austrálii, přičemž lze konstatovat, že riziko podvodu je u některých dodavatelů velmi nízké;

46.  vítá, že Komise oznámila, že v roce 2017 předloží soubor opatření pro MSP v oblasti DPH; doporučuje však, aby provádění nového rámce bylo postupné vzhledem k tomu, že si vyžádá dodatečné administrativní náklady (například na IT infrastrukturu a postupy související s DPH);

47.  bere na vědomí komplexní evidenční systém, který klade vysokou zátěž na MSP a tím je odrazuje od přeshraničního obchodu; vyzývá Komisi, aby do svého souboru opatření pro MSP zahrnula návrh jednotné platby DPH, harmonizované požadavky na podávání zpráv a lhůty;

48.  podtrhuje, že je třeba dosáhnout v oblasti DPH harmonizovaného prostředí u prodeje na dálku mezi podniky navzájem a mezi podniky a spotřebiteli; konstatuje, že prahová hodnota DPH se v různých členských státech neprovádí se stejným úspěchem, a to z důvodu nedostatečné koordinace;

49.  zdůrazňuje, že nový zjednodušený systém DPH musí být v takové podobě, aby MSP mohly snadno plnit pravidla týkající se přeshraničního obchodu a v každém členském státě mohly najít podporu nejen ohledně přizpůsobení se těmto pravidlům, ale také zvládání postupů souvisejících s DPH;

50.  žádá, aby byl v dohledné době vytvořen komplexní a veřejně dostupný internetový portál, kde se podniky a koncoví uživatelé budou moci jednoduše, přehledně a podrobně informovat o platných sazbách DPH pro jednotlivé produkty a služby v členských státech; zdůrazňuje, že jazyk a provedení tohoto portálu by měly být snadno srozumitelné a uživatelsky vstřícné; připomíná své přesvědčení o tom, že opatření zaměřená proti podvodům v oblasti DPH se ještě více posílí, bude-li poskytována pomoc podnikům, aby jasně chápaly pravidla DPH uplatňovaná v členských státech; konstatuje také, že by v omezování rizik specifických typů podvodů a dalších porušení mohl napomoci certifikovaný daňový software a že může poskytnout jistotu poctivým podnikům zapojeným do domácích i přeshraničních transakcí; vyzývá dále Komisi, aby při zohlednění uplatňované sazby DPH poskytla vnitrostátním daňovým orgánům pokyny ohledně klasifikace transakcí s cílem snížit náklady na zajištění souladu s předpisy a omezit právní spory; vyzývá členské státy, aby zavedly veřejné informační systémy, jako je internetový portál o DPH, a tím zajistily dostupnost spolehlivých informací;

51.  vyzývá Komisi, aby sestavila seznam s aktuálními informacemi o pravidlech v oblasti DPH v každém členském státě; zdůrazňuje zároveň, že za informování Komise o svých pravidlech a sazbách odpovídají členské státy;

52.  bere na vědomí, že nedostatečná harmonizace prahové hodnoty DPH u elektronického prodeje obnáší vysoké transakční náklady pro MSP působící v činnostech elektronického obchodu, když tuto prahovou hodnotu náhodně nebo neúmyslně překročí;

53.  vyzývá členské státy, aby Komisi naléhavě poskytly informace o svých sazbách DPH, zvláštních požadavcích a výjimkách; vyzývá Komisi, aby tyto informace shromažďovala a aby je poskytovala podnikům a spotřebitelům;

54.  zastává názor, že reformní plány v oblasti DPH, které Komise představila v akčním programu, vyžadují zevrubné a spolehlivé kvalitní posouzení dopadu, na němž se budou podílet odborníci, daňoví správci členských států EU, MSP a podniky EU;

55.  zdůrazňuje, že daňové předpisy jsou ve výhradní působnosti členských států; zdůrazňuje, že podle čl. 329 odst. 1 SFEU se skupina nejméně devíti členských států může zapojit do posílené spolupráce; vyzývá Komisi, aby podpořila návrhy posílené spolupráce zaměřené na boj proti podvodům a snižování administrativní zátěže v oblasti DPH;

56.  domnívá se, že řešení v rámci OECD je vhodnější než samostatná opatření, která je třeba harmonizovat s doporučeními OECD a s akčním plánem BEPS;

57.  vítá sdělení Komise týkající se „akčního plánu EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020: urychlování digitální transformace veřejné správy“ (COM(2016)0179);

58.  podotýká, že nový akční plán zahrnuje další kroky k dosažení konečné podoby účinnějšího a vůči podvodům odolného systému, který bude vstřícnější k podnikům v éře digitální ekonomiky a elektronického obchodu;

59.  podporuje návrh Komise, podle něhož by DPH z přeshraničního prodeje (zboží či služeb) vybíral daňový orgán země původu a při tomto zdanění by byla uplatňována sazba platná v zemi spotřeby a daň byla převáděna do země konečné spotřeby zboží či služeb;

60.  zdůrazňuje, že je důležité předložit legislativní návrh na rozšíření jednotného elektronického mechanismu (pro registraci a platbu DPH) i na přeshraniční internetový prodej fyzického zboží spotřebitelům, a snížit tak administrativní zátěž, která je jednou z hlavních překážek, jimž podniky čelí při provozování přeshraniční činnosti;

61.  vyzývá Komisi, aby problém administrativní zátěže podniků vyplývající z roztříštěných systémů DPH řešila předložením legislativních návrhů na rozšíření stávajícího zjednodušeného jednoho správního místa na hmotné zboží prodávané přes internet, tzn., že by podniky měly možnost předkládat pouze jediné přiznání k DPH a hradit tuto daň ve vlastním členském státě;

62.  žádá členské státy, aby své vnitrostátní daňové režimy zjednodušily, více sladily a učinily je odolnějšími s cílem umožnit dosažení souladu, předcházet podvodům a daňovým únikům, odrazovat od nich a postihovat je a zlepšit účinnost výběru DPH;

63.  je znepokojen tím, že nebylo zcela dosaženo cíle zjednodušení systému odpovědnosti za DPH jakožto vlastního zdroje; připomíná, že je potřeba dalšího zjednodušení systému správy, který se týká vlastních zdrojů, a to za účelem snížení možných chyb a podvodů; vyjadřuje politování nad tím, že nový akční plán se nezabývá dopadem DPH jakožto vlastního zdroje;

64.  poukazuje na to, že výpadek DPH v členských státech a odhadované ztráty na DPH v Unii, které se nepodařilo vybrat, činily v roce 2015 170 miliard EUR, a zdůrazňuje skutečnost, že v 13 z 26 členských států posuzovaných v roce 2014 přesáhl průměr odhadovaných ztrát na DPH 15,2 %; vyzývá Komisi, aby v plné míře využila svých výkonných pravomocí k tomu, aby mohla členské státy nejen kontrolovat, ale také jim poskytovat pomoc; poukazuje na to, že účinná opatření ke snížení výpadků příjmů z DPH vyžadují koordinovaný a multidisciplinární přístup, jelikož tento výpadek nepramení pouze z podvodů, ale rovněž z kombinace různých faktorů, včetně bankrotu a platební neschopnosti, statistických chyb, opožděných plateb, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem; opakovaně vyzývá Komisi, aby v zájmu lepšího prošetření případů podvodů a odrazování od nich urychleně prosazovala právní předpisy týkající se minimální úrovně ochrany oznamovatelů v EU a zavedla finanční podporu pro přeshraniční investigativní žurnalistiku, která se očividně osvědčila ve skandálech označovaných jako Luxleaks, Dieselgate a Panama papers;

65.  vyjadřuje politování nad tím, že podvody spojené s DPH, zvláště pak kolotočové podvody nebo podvody na bázi chybějícího obchodníka, narušují hospodářskou soutěž, připravují vnitrostátní rozpočty o významné zdroje prostředků a poškozují rozpočet Unie; vyjadřuje znepokojení nad tím, že Komise nemá spolehlivé údaje o kolotočových podvodech s DPH; vyzývá proto Komisi, aby vybídla členské státy ke koordinovaným snahám o zavedení společného systému pro shromažďování statistických údajů o kolotočových podvodech s DPH; poukazuje na to, že takový systém by mohl vycházet z postupů, které se v některých členských státech již používají;

66.  naléhavě vyzývá Komisi, aby na základě shromažďovaných statistických údajů o podvodech s DPH v rámci EU iniciovala vytvoření společného systému, který umožní lépe odhadovat počet podvodů v oblasti DPH v rámci EU, což by členským státům poskytlo možnost posoudit vlastní výkon v porovnání s přesnými a spolehlivými ukazateli snižování DPH v EU, zvyšování počtu odhalených podvodů a souvisejícího vymáhání daní; zastává názor, že nové přístupy k auditu, jako je jednotný audit či společné audity, by měly být dále rozšířeny i na přeshraniční operace;

67.  zdůrazňuje, že pro posílení boje proti podvodům souvisejícím s DPH je důležité provádění nových strategií a účinnější využívání stávajících struktur EU; zdůrazňuje skutečnost, že větší transparentnost umožňující řádnou kontrolu a strukturovanější přístup a přístup založený na posouzení rizik jsou klíčem k odhalování podvodných systémů a korupce a k jejich předcházení;

68.  vyjadřuje politování nad tím, že administrativní spolupráce mezi členskými státy v boji proti podvodům v oblasti DPH zatím není účinná, pokud jde o řešení daňových úniků, potírání mechanismů podvodů v oblasti DPH v EU a správu přeshraničních operací či obchodování; podtrhuje, že za účelem omezení zátěže spojené s DPH a boje proti podvodům v oblasti DPH je nutné zavést zjednodušený, účinný a všem členským státům přístupný systém DPH; žádá proto Komisi, aby při posuzování dohod o administrativní spolupráci prováděla častější monitorovací návštěvy v členských státech vybraných na základě rizika; dále Komisi žádá, aby se v souvislosti s hodnocením administrativních ujednání, které provádí, zaměřila na odstraňování legislativních překážek, které brání výměně informací mezi správními, soudními a donucovacími orgány na vnitrostátní úrovni a úrovni EU; mimoto Komisi vyzývá, aby členským státům doporučila zavedení společné analýzy rizik, jakož i využívání analýzy sociálních sítí, a zajistila tak, aby informace vyměňované prostřednictvím Eurofiscu byly zaměřeny na podvody; vyzývá členské státy, aby zavedly účinné, přiměřené a odrazující postihy a zlepšily systém výměny informací, který se v současnosti používá;

69.  zdůrazňuje, že za účelem zrychlení výměny informací je potřeba posílit Eurofisc; podtrhuje, že přetrvávají problémy s přesností, kompletností a včasností informací; považuje za nutné spojit opatření a koordinovat strategie daňových, soudních a policejních orgánů členských států a evropských institucí, jako je Europol, Eurojust a OLAF, které se zabývají bojem proti podvodům, organizované trestné činnosti a praní špinavých peněz; vyzývá všechny zainteresované strany, aby dále zvážily jednoduché a ucelené modely sdílení informací v reálném čase, které by v boji proti stávajícím nebo rodícím se systémům podvodů umožnily pohotově reagovat či přijímat zmírňující opatření;

70.  považuje za nezbytné, aby se všechny členské státy zapojovaly do sítě Eurofisc ve všech oblastech své činnosti, a umožnily tak účinný boj proti podvodům s DPH;

71.  žádá Komisi, aby předložila návrhy, které umožní efektivní křížové kontroly údajů ze strany celních a daňových orgánů, a aby se při svém monitorování členských států zaměřila na opatření, která jsou známkou zlepšení co do včasnosti odpovědí na žádosti o informace a spolehlivosti systému pro výměnu informací o DPH (VIES);

72.  žádá Komisi, aby ty členské státy, které tak ještě neučinily, vybídla k uplatňování dvojího identifikačního čísla DPH (s číslem přidělovaným obchodníkům, kteří chtějí obchodovat uvnitř Společenství, jež je jiné než vnitrostátní identifikační číslo DPH), a k provádění kontrol podle článku 22 nařízení (EU) č. 904/2010 a zároveň k poskytování bezplatného poradenství obchodníkům;

73.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby systémy členských států pro elektronické celní odbavení umožňovaly automatické ověřování identifikačních čísel pro DPH a aby toto ověřování vykonávaly;

74.  naléhavě žádá Komisi, aby navrhla změny ke směrnici o DPH s cílem dosáhnout většího souladu v požadavcích členských států na vykazování DPH, pokud jde o dodávky zboží a služeb v rámci EU;

75.  vyslovuje politování nad tím, že návrh Komise ohledně společné a nerozdílné odpovědnosti za přeshraniční obchod nebyl přijat v Radě; poukazuje na to, že se tím pádem méně odrazuje od obchodování s podvodnými obchodníky; domnívá se, že uplatňování směrnice o DPH v otázce lhůty pro předkládání souhrnných hlášení není napříč členskými státy jednotné, což zvyšuje administrativní zátěž pro obchodníky působící v několika členských státech; naléhavě proto vyzývá Radu, aby schválila návrh Komise týkající se společné a nerozdílné odpovědnosti;

76.  vybízí Komisi a členské státy, aby byly mnohem aktivnější na mezinárodní úrovni a posílily spolupráci s nečlenskými zeměmi EU a vymáhání účinného výběru DPH tak, aby byly stanoveny standardy a strategie spolupráce založené zejména na zásadách transparentnosti, řádné správy věcí veřejných a výměny informací; vybízí členské státy, aby si vzájemně vyměňovaly informace obdržené od nečlenských států EU, a usnadňovaly tak vymáhání výběru DPH, zejména z elektronického obchodu;

77.  naléhavě vyzývá Radu, aby zařadila DPH do rozsahu působnosti směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (směrnice PIF) s cílem dosáhnout v této otázce co nejrychleji dohody;

78.  vyzývá Komisi, aby nadále zkoumala příjmy zločineckých organizací získané podvody v oblasti DPH a aby předložila komplexní, společnou a multidisciplinární strategii pro boj proti obchodním modelům zločineckých organizací založeným na podvodech v oblasti DPH, v případě potřeby i prostřednictvím společných vyšetřovacích týmů;

79.  považuje za naprosto nezbytné zajistit, aby byl vytvořen jediný silný a nezávislý Úřad evropského veřejného žalobce, který bude schopen vyšetřovat, stíhat a postavit před soud pachatele trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, včetně podvodů v oblasti DPH, jak je stanoveno ve výše uvedené směrnici PIF, a je přesvědčen, že jakékoli méně rozhodné řešení by znamenalo náklady pro rozpočet Unie; zdůrazňuje navíc nutnost zajistit, aby rozdělení pravomocí mezi Úřad evropského veřejného žalobce a vyšetřovací orgány členských států nevedlo k tomu, že trestné činy s významným dopadem na rozpočet Unie nebudou spadat do pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce;

80.  vyzývá všechny členské státy, aby zveřejňovaly odhady ztrát způsobených v důsledku podvodů s DPH v rámci EU, aby řešily nedostatky sítě Eurofisc a aby lépe koordinovaly své politiky v oblasti přenášení daňové povinnosti u DPH týkající se zboží a služeb;

81.  pokládá za zásadní, aby členské státy využívaly mnohostranné kontroly – koordinované kontroly ze strany dvou či více členských států zaměřené na daňové povinnosti jednoho nebo více daňových poplatníků – jako užitečný nástroj pro potírání podvodů v oblasti DPH;

82.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. C 94 E, 3.4.2013, s. 5.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.
(3) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.
(4) Finanční zpráva Evropské komise za rok 2014
(5) http://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/resources/documents/common/publications/studies/ey_study_destination_principle.pdf


Akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy
PDF 466kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (2016/2076(INI))
P8_TA(2016)0454A8-0303/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy“ (COM(2016)0087),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o trestné činnosti poškozující volně žijící druhy(1),

–  s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), již v EU provádí nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a nařízení Komise (ES) č. 865/2006 o podrobných prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/451 ze dne 6. března 2015 o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES)(2),

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů proti korupci z roku 2003,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000,

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti a na Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernskou úmluvu),

–  s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) o trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy ve světě (World Wildlife Crime Report),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 69/314 ze dne 30. července 2015 o řešení nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy,

–  s ohledem na rezoluci Shromáždění OSN pro životní prostředí 2/14 o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a produkty z těchto druhů,

–  s ohledem na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje na období 2015–2030,

–  s ohledem na Mezinárodní sdružení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící druhy (ICCWC), do nějž patří úmluva CITES, INTERPOL, UNODC, Světová banka a Světová celní organizace,

–  s ohledem na prohlášení podepsané na Konferenci o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy v Londýně v roce 2014,

–  s ohledem na prohlášení z Buckinghamského paláce z roku 2016 o prevenci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy v dopravním odvětví,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(3), a na zprávu Komise o jeho provádění z roku 2016,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu („NNN“)(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 605/2013 ze dne 12. června 2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1185/2003 o odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel(5), a na nařízení Komise (ES) č. 206/2009 ze dne 5. března 2009(6), jež povoluje dovoz 20 kg rybích produktů pro osobní spotřebu,

–  s ohledem na důležitost Evropské agentury pro kontrolu rybolovu, zřízené nařízením Rady (ES) č. 768/2005, pro boj proti nezákonnému lovu a prodeji vodních druhů,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(7),

–  s ohledem na směrnici Rady 1999/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků(9),

–  s ohledem na směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin(10),

–  s ohledem na studii tematické sekce o trestné činnosti poškozující volně žijící druhy vypracovanou pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, jež byla zveřejněna v březnu 2016,

–  s ohledem na síť Natura 2000, jež zahrnuje klíčová místa rozmnožování a odpočinku pro vzácné a ohrožené druhy, a na některé vzácné přírodní typy stanovišť, které jsou chráněny samy o sobě,

–  s ohledem na zprávu výzkumného projektu Aktivní boj EU proti trestné činnosti poškozující životní prostředí (EFFACE) z roku 2014,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. února 2016 o boji proti financování terorismu,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka Komise OSN pro prevenci trestné činnosti a trestní soudnictví ze dne 4. března 2003 s názvem „Nezákonný obchod s chráněnými druhy planě rostoucí flóry a volně žijící fauny a nezákonný přístup ke genetickým zdrojům“,

–  s ohledem na závěry Rady o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ze dne 20. června 2016,

–  s ohledem na posouzení rychlé reakce Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu s názvem „Nárůst trestné činnosti proti životnímu prostředí“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rybolov a Výboru pro právní záležitosti (A8-0303/2016),

A.  vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy je organizovanou mezinárodní trestnou činností, jejíž hodnota se odhaduje na přibližně 20 miliard EUR ročně a jež v posledních letech na celém světě ještě vzrostla a stala se jednou z nejrozšířenějších a nejvýnosnějších podob organizované přeshraniční trestné činnosti; vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy financuje další formy závažné organizované trestné činnosti a je s nimi úzce spjat;

B.  vzhledem k závažné ztrátě biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku, která odpovídá šesté vlně hromadného vymírání druhů;

C.  vzhledem k tomu, že celosvětová biologická rozmanitost a ekosystémové služby jsou ohroženy změnami ve využívání půdy, neudržitelným využíváním přírodních zdrojů, znečištěním a změnou klimatu; vzhledem k tomu, že zejména mnoho ohrožených druhů čelí větším problémům než dříve, a to v důsledku rychle postupující urbanizace, ztráty stanoviště a nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

D.  vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy má velmi negativní dopady na biologickou rozmanitost, stávající ekosystémy, přírodní dědictví zemí původu, přírodní zdroje a zachování druhů;

E.  vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy je závažnou a rostoucí hrozbou pro světovou bezpečnost, politickou stabilitu, hospodářský rozvoj, místní obživu a právní stát, a vyžaduje tudíž strategický a koordinovaný přístup EU, do nějž budou zapojeny všechny zúčastněné strany;

F.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zastavit obchod s ohroženými druhy flóry a fauny a produkty z nich vyrobenými, máme-li dosáhnout cílů udržitelného rozvoje OSN;

G.  vzhledem k tomu, že úmluva CITES je významnou mezinárodní dohodou platnou od roku 1975, která se týká 35 000 živočišných a rostlinných druhů a kterou podepsalo 183 smluvních stran (včetně všech členských států EU a od července 2015 i včetně EU samotné);

H.  vzhledem k tomu, že obchodní a rozvojové politiky by měly mj. sloužit jako prostředek k posilování lidských práv, dobrých životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí;

I.  vzhledem k tomu, že nástroj EU pro výměnu informací o obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (EU-TWIX) monitoruje od roku 2005 nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy prostřednictvím databáze zabavených předmětů a informačních kanálů mezi úředníky ve všech evropských zemích;

J.  vzhledem k tomu, že hlavními překážkami účinného boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy jsou nedostatečná informovanost a nedostatečná politická angažovanost;

K.  vzhledem k tomu, že Evropský program pro bezpečnost na období 2015–2020 pokládá trestnou činnost poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy za formu organizovaného zločinu, jež musí být řešena na evropské úrovni, přičemž je třeba zvážit zavedení dalších trestních sankcí v celé EU prostřednictvím revize stávajících předpisů o trestné činnosti proti životnímu prostředí;

L.  vzhledem k tomu, že operace COBRA III, jež proběhla v květnu 2015, byla vůbec největší koordinovanou operací na vynucování mezinárodního práva zaměřenou na nezákonný obchod s ohroženými druhy a vyústila v 139 zatčení a více než 247 zabavení materiálu, který zahrnoval slonovinu, léčivé byliny, rohy nosorožců, luskouny, palisandr, želvy a řadu dalších rostlinných a živočišných vzorků;

M.  vzhledem k tomu, že poptávka po nezákonných produktech z volně žijících a planě rostoucích druhů na cílových trzích podporuje korupci v celém dodavatelském řetězci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

N.  vzhledem k tomu, že EU je pro nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy významným cílovým trhem a tranzitní trasou, ale také zdrojovým místem pro obchod s některými evropskými ohroženými druhy flóry a fauny;

O.  vzhledem k tomu, že rezoluce Komise OSN pro prevenci trestné činnosti a trestní soudnictví z dubna 2013, kterou dne 25. července 2013 podpořila Hospodářská a sociální rada OSN, vyzývá členské státy OSN, „aby nezákonný obchod s chráněnými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, pokud jsou do něj zapojeny organizované zločinecké skupiny, hodnotily jako závažnou trestnou činnost“, čili aby mu přikládaly stejnou váhu jako obchodování s lidmi a nedovolenému obchodu s drogami;

Obecné poznámky

1.  vítá akční plán Komise pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, jenž zdůrazňuje, že je zapotřebí koordinovat kroky s cílem řešit příčiny nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, účinně provádět a vymáhat stávající předpisy a posílit celosvětovou spolupráci mezi zdrojovými, tranzitními a cílovými zeměmi;

2.  žádá Komisi, členské státy, Evropskou službu pro vnější činnost a agentury EU Europol a Eurojust, aby uznaly trestnou činnost poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy jako závažnou a rostoucí hrozbu a věnovaly se jí s největší politickou naléhavostí; zdůrazňuje, že je třeba zaujímat komplexní a koordinované přístupy napříč politikami, jako jsou obchod, rozvoj, zahraniční věci, doprava a cestovní ruch a spravedlnost a vnitřní věci;

3.  upozorňuje, že pro provádění akčního plánu je nezbytné určit a přidělit přiměřené finanční a lidské zdroje; zdůrazňuje, že k účinnému provádění tohoto plánu je třeba poskytovat náležité finanční zdroje v rozpočtu EU a ve vnitrostátních rozpočtech;

4.  uznává důležitost akčního plánu, avšak poukazuje na jeho nedostatky, pokud jde o začlenění vodních druhů;

5.  trvá na úplném a včasném provedení všech prvků tohoto akčního plánu, který odráží naléhavou potřebu zastavit nezákonné a neudržitelné praktiky a zabránit dalšímu úbytku druhů; žádá Komisi, aby Parlamentu a Radě každoročně písemně poskytovala aktuální informace o jeho provádění a aby stanovila mechanismus pro průběžné a podrobné monitorování a hodnocení k měření pokroku, včetně opatření přijatých členskými státy;

6.  vyzývá Komisi a členské státy ke zlepšení ochrany stanovišť daných druhů a zdůrazňuje, že zvýšená ochrana by měla být zajištěna ohroženým mořským ekosystémům, ekologicky a biologicky významným mořským oblastem a místům v rámci sítě Natura 2000;

7.  žádá Komisi, aby v zájmu propojení úsilí vynakládaného jednotlivými útvary Komise a členskými státy zřídila po vzoru použitém při boji proti obchodování s lidmi specializovaný úřad koordinátora pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

8.  připomíná Komisi, že také mnoho vodních druhů je ohroženo vyhynutím, což bude mít dopad na udržitelnost mnoha ekosystémů;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dále rozvíjely vědecké studie týkající se technologického přizpůsobení rybářského náčiní, aby se zamezilo nechtěným úlovkům, protože řadu druhů, včetně želv, ohrožuje nejen nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy, ale také nechtěné úlovky;

Předcházení nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a řešení jeho prvotních příčin

10.  žádá, aby byla v EU, ve třetích zemích a mezi zúčastněnými stranami a občanskou společností vedena řada cílených a koordinovaných informačních kampaní s cílem prosadit opravdovou trvalou individuální a kolektivní změnu chování, jež omezí tržní poptávku po nezákonně získaných produktech z volně žijících a planě rostoucích druhů; uznává úlohu, kterou v podpoře akčního plánu mohou sehrát organizace občanské společnosti;

11.  žádá EU, aby podporovala iniciativy, které podněcují rozvoj alternativních udržitelných zdrojů obživy pro venkovská společenství v blízkosti volně žijících a planě rostoucích druhů, což povede ke zvýšenému využívání opatření pro zachování, k minimalizování konfliktů mezi lidmi a volně žijícími druhy a k prosazování volně žijících a planě rostoucích druhů coby cenného příjmu pro společenství; domnívá se, že takové iniciativy, po konzultaci s dotčenými společenstvími, povedou k větší podpoře zachování a přispějí k obnově a zachování populací volně žijících a planě rostoucích druhů a jejich stanovišť a k udržitelnému nakládání s nimi;

12.  zdůrazňuje, že ochrana volně žijících a planě rostoucích druhů musí být klíčovým prvkem globálních strategií EU pro snižování chudoby, a vyzývá k tomu, aby se do různých dohod o spolupráci vyjednaných se třetími zeměmi začlenily kroky, které místním společenstvím umožní přímý užitek z účasti na ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů;

13.  připomíná Komisi, že nezákonné obchodování s vodními druhy má také dopad na hospodářský rozvoj pobřežních společenství a environmentální podmínky našich vod;

14.  žádá EU, aby naléhavě řešila korupci a nedostatky v opatřeních mezinárodní správy v celém řetězci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy; žádá EU a její členské státy, aby se spolu s partnerskými zeměmi prostřednictvím Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC) a dalších fór aktivně zapojily do řešení tohoto problému na zdrojových, tranzitních a cílových trzích; žádá všechny členské státy, aby ustanovení úmluvy UNCAC dodržovaly v plném rozsahu a účinně je prováděly; vítá mezinárodní závazek o boji proti korupci v rámci článku 10 rezoluce Valného shromáždění OSN č. 69/314 z července 2015;

15.  uznává, že je zapotřebí poskytovat orgánům ve zdrojových, tranzitních a cílových zemích pomoc, vedení a odbornou přípravu, pokud jde o vyšetřování, vymáhání a soudní postupy na místní, regionální a celostátní úrovni; zdůrazňuje, že je nutné tyto snahy účinným způsobem koordinovat mezi všemi agenturami zapojenými do této práce; žádá EU, aby podpořila výměnu osvědčených postupů a v případě potřeby umožnila poskytování specializovaného vybavení a odborných znalostí;

16.  bere na vědomí závěry Rady o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ze dne 20. června 2016 a uznává, že trestná činnost poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy je závažnou a rostoucí hrozbou pro biologickou rozmanitost a životní prostředí a rovněž pro celosvětovou bezpečnost, právní stát, lidská práva a udržitelný rozvoj; vyjadřuje hluboké politování nad neexistencí jasných závazků ze strany členských států; zdůrazňuje rozhodující úlohu, již mají členské státy v plném a soudržném provádění akčního plánu na vnitrostátní úrovni a v plnění cílů, které jsou v něm stanoveny;

17.  naléhavě vyzývá vlády dodavatelských zemí, aby: i) zlepšily právní stát a posílením trestního vyšetřování, stíhání a ukládání trestů vytvořily účinné odrazující prostředky; ii) přijaly přísnější právní předpisy, jež by klasifikovaly nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy jako závažný trestný čin, aby mu byla věnována tatáž pozornost a přisuzována stejná závažnost jako ostatním formám mezinárodní organizované trestné činnosti; iii) poskytovaly větší objem prostředků na boj proti trestné činnosti související s obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy, zejména na posílení prosazování práva v této oblasti, kontrol obchodu, sledování a celních prohlídek a zabavování; iv) se zavázaly k politice nulové tolerance vůči korupci;

Zefektivnění uplatňování a prosazování

18.  žádá členské státy, aby zavedly akční plány proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, jež upřesní vymáhací postupy a sankce, a aby v zájmu zlepšení soudržnosti a harmonizace přístupů mezi členskými státy zveřejňovaly a vyměňovaly si informace o zabavování a zatýkání v souvislosti s trestnými činy poškozujícími volně žijící a planě rostoucí druhy; podporuje zavedení mechanismu, prostřednictvím kterého bude Komise pravidelně získávat údaje a aktualizované informace o zabavování a zatýkání v členských státech a kterým se podpoří sdílení osvědčených postupů;

19.  trvá na tom, že je důležité plně provádět a prosazovat nařízení EU o obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami;

20.  navrhuje, aby sankce za nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy, zejména v oblastech s citlivými mořskými ekosystémy nebo spadajících do sítě Natura 2000, byly dostatečně přísné, aby odradily potenciální pachatele;

21.  naléhavé vyzývá členské státy, aby zajistily, aby měly donucovací orgány, útvary pověřené trestním stíháním a vnitrostátní soudní orgány k boji proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy nezbytné finanční a lidské zdroje a odborné znalosti; důrazně vybízí Komisi a členské státy, aby vystupňovaly své úsilí ve věci odborné přípravy a zvýšení povědomí všech příslušných agentur a orgánů;

22.  vítá úsilí sítě Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL), Evropské sítě státních zástupců pro životní prostředí (ENPE), Evropského fóra soudců pro životní prostředí (EUFJE) a sítě příslušníků policie zabývajících se potíráním trestné činnosti proti životnímu prostředí (EnviCrimeNet);

23.  bere na vědomí začlenění nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy do programu EU pro bezpečnost na období 2015–2020, který uznává, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy ohrožuje biologickou rozmanitost v oblastech původu, udržitelný rozvoj a regionální stabilitu;

24.  navrhuje, aby členské státy investovaly výnosy z pokut uložených za nezákonný obchod do ochrany a zachování divoké flóry a fauny;

25.  žádá zásadní změnu v oblasti shromažďování informací, vytváření a prosazování právních předpisů a boje proti korupci ve vztahu k nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy v členských státech i v dalších cílových a tranzitních zemích; vyzývá proto Komisi, aby věnovala těmto stránkám řízení a sledování prosazování mezinárodních norem souvisejících s nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy důkladnou pozornost;

26.  zdůrazňuje, že má-li se zabránit „migraci“ zločineckých sítí zaměřených na volně žijící a planě rostoucí druhy, je zvláště důležité v této oblasti harmonizovat politiky a právní rámce;

27.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit spolupráci mezi agenturami a že je zapotřebí, aby mezi prováděcími agenturami a donucovacími orgány na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU fungovalo včasné sdílení údajů; vyzývá, aby byly v zájmu usnadnění a zlepšení takové spolupráce na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni vytvořeny strategické sítě pro vymáhání práva; žádá všechny členské státy, aby zřídily útvary pro boj s trestnou činností poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, jejichž cílem bude usnadnit provádění ve všech příslušných agenturách;

28.  žádá členské státy, aby relevantní zpravodajství a údaje soustavně poskytovaly Europolu; naléhavě vyzývá Europol, aby se trestnou činností poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy zabýval v příštím unijním posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti (SOCTA); žádá, aby bylo v Europolu zřízeno specializované oddělení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, jež by mělo přeshraniční pravomoci a úkoly, disponovalo dostatečnými finančními a lidskými zdroji a umožňovalo centralizaci informací a analýz a koordinaci vymáhacích strategií a vyšetřování;

29.  vyzývá Komisi, aby propagovala systém EU-TWIX jako osvědčený a dobře fungující nástroj, který umožňuje členským státům sdílet údaje a informace, a aby zajistila dlouhodobé financování tohoto systému; je přesvědčen, že při kontrole prosazování a při podávání zpráv o trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy mohou hrát důležitou roli organizace občanské společnosti; žádá EU a členské státy, aby při podpoře tohoto úsilí nevládních organizací dále spolupracovaly;

30.  bere na vědomí spojitost mezi trestnou činností poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy a dalšími druhy organizovaného zločinu včetně praní peněz a financování milicí a teroristických skupin a domnívá se, že prioritou musí být mezinárodní spolupráce v boji proti nezákonným finančním tokům; žádá EU a členské státy, aby využívaly všechny příslušné nástroje, včetně spolupráce s finančním sektorem, a monitorovaly a zkoumaly účinky nově vznikajících finančních produktů a praktik zapojených do této činnosti;

31.  naléhavě vyzývá členské státy, aby plně prováděly ustanovení směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí a stanovily pro trestné činy poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy přiměřené úrovně sankcí; je znepokojen tím, že některé členské státy tuto směrnici dosud plně neprovedly, a žádá Komisi, aby posoudila její provedení v každém členském státě, zejména pokud jde o sankce, a vydala příslušné pokyny; žádá Komisi, aby směrnici 2008/99/ES ve lhůtě stanovené v programu EU pro bezpečnost přezkoumala, zejména pokud jde o její účinnost v boji proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, a v případě potřeby navrhla její revizi; vyzývá Komisi, aby v souladu s čl. 83 odst. 1 SFEU o mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem přijala opatření ke stanovení a provádění minimálních společných předpisů, pokud jde o definici trestné činnosti a sankcí v oblasti nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

32.  domnívá se, že by se měl v rámci akčního plánu více zdůraznit celní aspekt, a to jak s ohledem na spolupráci s partnerskými zeměmi, tak na jeho lepší a účinnější provádění v Unii; se zájmem proto očekává přezkum provádění a prosazování stávajícího právního rámce EU, který provede Komise v roce 2016, a žádá, aby bylo do tohoto přezkumu začleněno i posouzení celních režimů;

33.  naléhavě vyzývá členské státy, aby účinně provedly a dodržovaly Úmluvu OSN o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC) jako základ pro mezinárodní akci a vzájemnou právní pomoc a jako klíčový krok směrem ke společnému koordinovanému přístupu k boji proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy; hluboce v této souvislosti lituje, že jedenáct členských států úmluvu UNTOC dosud neprovedlo; vyzývá tyto členské státy, aby úmluvu co nejdříve provedly;

34.  domnívá se, že akce proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy si žádá soudržné, účinné a odrazující trestní sankce; naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu s čl. 2 písm. b) úmluvy UNTOC kvalifikovaly nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy jako závažný trestný čin;

35.  uznává, že je zapotřebí poskytovat soudním orgánům a státním zástupcům členských států poradenství, pokud jde o stíhání a vynášení rozsudků, a příslušníkům celních a vymáhacích orgánů na místech vstupu do EU odbornou přípravu; domnívá se, že „Globální program pro soudce“ a partnerství „Iniciativa zelená cla“ Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jsou příklady, které je třeba následovat;

36.  žádá Komisi, příslušné agentury EU a členské státy, aby uznaly rozsah nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy probíhajícího na internetu a aby budovaly kapacity v rámci útvarů, které se zaměřují na trestné činy poškozující životní prostředí, a celních útvarů, aby prosazovaly koordinaci s útvary potírajícími počítačovou kriminalitu a zapojovaly organizace občanské společnosti s cílem zajistit, aby existovaly kanály k získání pomoci od přeshraničních útvarů specializovaných na boj proti počítačové kriminalitě;

37.  vyzývá členské státy a Komisi, aby na řešení problému nezákonného internetového obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy spolupracovaly s provozovateli platforem sociálních médií, vyhledávači a platformami elektronického obchodování; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily kontrolní opatření a vypracovaly politiky k řešení potenciální nezákonné činnosti na internetu; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby vypracovala pokyny, jak se s problémem internetové trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy vypořádat na úrovni EU;

38.  vyzývá donucovací orgány EU a členských států, aby identifikovaly a monitorovaly schémata jiných forem závažné a organizované trestné činnosti, jako je obchodování s lidmi, s cílem přispívat v rámci boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy k preventivním opatřením a vyšetřování nesrovnalostí v dodavatelském řetězci, např. podezřelých dodávek a finančních transakcí;

39.  vítá, že se EU zúčastnila 17. konference smluvních stran úmluvy CITES poprvé jako smluvní strana této úmluvy, a vítá skutečnost, že EU a členské státy projevují rozhodnou angažovanost a poskytují CITES značnou finanční podporu;

40.  vítá postup odborné revize programu UNEP, která se snaží formulovat všeobecně uznávanou definici trestného činu proti životnímu prostředí; v této souvislosti konstatuje, že právně stanovené hranice mezi různými druhy trestných činů proti životnímu prostředí jsou někdy nejasné, což může omezit možnost účinného stíhání a trestání;

Posílení globálního partnerství

41.  žádá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily dialog a spolupráci se zdrojovými, tranzitními a cílovými zeměmi v dodavatelském řetězci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a aby jim poskytovaly technickou a ekonomickou pomoc a diplomatickou podporu; je přesvědčen, že EU musí na mezinárodní úrovni jednat v zájmu podpory třetích zemí v boji proti obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a prostřednictvím dvoustranných a vícestranných dohod přispívat k dalšímu rozvoji nezbytných právních rámců;

42.  zdůrazňuje, že hlavními problémy, jež je třeba v zájmu účinného boje proti nadnárodnímu nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy řešit, jsou rozsáhlá korupce, slabost institucí, oslabování státu, špatná správa a mírné sankce za trestné činy poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala rozvojové země v jejich úsilí o omezení podnětů k pytláctví tím, že zlepší hospodářské příležitosti a prosadí řádnou veřejnou správu a zásady právního státu;

43.  vyzývá orgány EU, členské státy a všechny zainteresované státy, aby systematičtěji prošetřily vazby mezi nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy a regionálními konflikty a terorismem;

44.  vyzývá Komisi a členské státy, aby založily svěřenský fond nebo podobný nástroj podle článku 187 revidovaného finančního nařízení o souhrnném rozpočtu Unie s cílem zajistit bezpečnost chráněných oblastí a bojovat proti nezákonnému obchodu s volně žijícími druhy a pytláctví v rámci akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

45.  vyzývá EU, aby zlepšila svou finanční a technickou podporu poskytovanou prostřednictvím nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) a Evropského rozvojového fondu (ERF) a zaměřenou na pomoc rozvojovým zemím při provádění vnitrostátních předpisů v oblasti volně žijících a planě rostoucích druhů v souladu s doporučeními CITES, a to zejména v případě zemí, které nemají na prosazování právních předpisů a stíhání pašeráků dostatečné zdroje;

46.  vyzývá Komisi, aby v souladu s prioritou č. 1 akčního plánu zvážila poskytnutí finančních prostředků v rámci nástroje partnerství na iniciativy, jež se zaměřují na snížení poptávky po nezákonných produktech z volně žijících nebo planě rostoucích druhů na klíčových trzích; zdůrazňuje, že značným přínosem může být v tomto ohledu zapojení občanské společnosti do kontrolních struktur v rámci kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji obsažených v obchodních dohodách EU;

47.  zdůrazňuje, že v souvislosti se strategickým partnerstvím mezi EU a Čínou je důležité řešit citlivou otázku rostoucí poptávky po produktech z volně žijících a planě rostoucích druhů, jako jsou slonovina, rohy nosorožců a tygří kosti, která představuje pro zachování těchto druhů a obecně pro biologickou rozmanitost skutečnou hrozbu;

48.  vyzývá Komisi, aby do všech obchodních dohod a jednání EU začleňovala povinné a vymahatelné kapitoly o udržitelném rozvoji, se zvláštním odkazem na zastavení nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ve všech odvětvích hospodářství, a žádá Komisi, aby analýzu uvedených ustanovení zahrnovala do svých zpráv o provádění; naléhavě vyzývá Komisi, aby kladla důraz na provádění úmluvy CITES a na opatření proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy v souvislosti s obchodním režimem GSP+;

49.  konstatuje, že jedním z hlavních faktorů, které umožňují a stimulují nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy a produkty z těchto druhů, je korupce; vítá závazek, který Komise učinila ve své strategii „Obchod pro všechny“, že bude začleňovat ambiciózní ustanovení zaměřená na řešení přímých i nepřímých dopadů korupce a nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy do všech budoucích obchodních dohod; žádá proto, aby Komise věnovala maximální pozornost jednotlivým aspektům řízení a sledování prosazování mezinárodních norem souvisejících s nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

50.  vyzývá EU, aby prozkoumala v rámci WTO, jak se mohou režimy světového obchodu a ochrany životního prostředí vzájemně lépe podporovat, a to především v souvislosti s probíhající činností zaměřenou na posílení souladu mezi WTO a mnohostrannými dohodami v oblasti životního prostředí a rovněž v souvislosti s dohodou o usnadnění obchodu, která otvírá nové možnosti spolupráce mezi celníky, úředníky zabývajícími se volně žijícími a planě rostoucími druhy a úředníky zabývajícími se obchodem, a to především v rozvojových zemích; je toho názoru, že je třeba hledat další možnosti spolupráce mezi WTO a úmluvou CITES, především ve věci poskytování technické podpory a pomoci úředníkům z rozvojových zemí při budování kapacit v oblasti obchodu a životního prostředí;

51.  zdůrazňuje klíčovou úlohu mezinárodní spolupráce ze strany aktérů donucovacího řetězce; žádá EU a členské státy, aby nadále podporovaly Mezinárodní sdružení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící druhy (ICCWC); vítá jakékoli posílení této podpory, a to i prostřednictvím poskytování finančních zdrojů a odborných znalostí, s cílem usnadnit budování kapacit, zlepšit výměnu informací a zpravodajství a podpořit vymáhání a dodržování práva; vyzývá Komisi, aby využívala ukazatele sdružení ICCWC k hodnocení účinnosti finančních prostředků, jimiž EU podporuje třetí země v boji s nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy, a k usnadnění jednotného a věrohodného hodnocení rozvojového financování;

52.  vítá mezinárodní operace zaměřené na vymáhání práva, jako je operace COBRA III, které vedou ke značnému počtu zabavených nezákonných produktů z volně žijících a planě rostoucích druhů a k zatýkání překupníků, čímž pomáhají veřejně zviditelnit nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy jako vážnou formu organizovaného zločinu;

53.  vyzývá členské státy, aby posílily rozpočet CITES tak, aby mohla tato organizace rozšířit svou monitorovací činnost a činnost související s určováním druhů; v tomto ohledu lituje, že šest členských států dosud neprovedlo platby za roky 1992–2015, které mají být ve prospěch CITES uskutečněny;

54.  vítá také skutečnost, že akční plán EU významně přispěje ke splnění cílů udržitelného rozvoje stanovených v rámci agendy pro udržitelný rozvoj 2030, na níž se shodly hlavy států na summitu OSN v září 2015;

EU jako cílový trh a zdrojové a tranzitní území

55.  konstatuje, že důležitými nástroji pro regulaci mezinárodního obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy jsou úmluva CITES, nařízení EU o těžbě dřeva a regulační rámec EU „NNN“; je však znepokojen chybějícím řádným prováděním a vymáháním a žádá členské státy, aby ve snaze zajistit účinné provádění vyvinuly více společného a koordinovaného úsilí; dále je znepokojen výskytem mezer ve stávajícím regulačním rámci, pokud jde o některé druhy a aktéry; žádá proto EU, aby stávající legislativní rámec revidovala s cílem doplnit jej o zákaz zpřístupňování a uvádění na trh, přepravu, nabývání a vlastnictví volně žijících a planě rostoucích druhů, které byly nezákonně odchyceny či sklizeny nebo získány na trhu ve třetích zemích; domnívá se, že takové právní předpisy by mohly stávající rámec EU harmonizovat a zjednodušit a že jejich nadnárodní dopad by mohl hrát klíčovou úlohu při omezování nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy na celém světě; zdůrazňuje v této souvislosti, že má-li být zajištěna právní jistota aktérů zapojených do zákonného obchodu, musí takové právní předpisy poskytovat úplnou transparentnost, pokud jde o jakýkoli zákaz obchodu s příslušnými druhy na základě nezákonného statusu těchto druhů ve třetí zemi;

56.  zdůrazňuje, že lov zvířat za účelem získání trofejí přispěl k rozsáhlému poklesu populací ohrožených druhů uvedených v příloze I a II úmluvy CITES, a vyzývá Komisi a členské státy, aby u dovozu loveckých trofejí pocházejících z druhů chráněných podle nařízení EU o obchodu s volně žijícími živočichy zavedly zásadu předběžné opatrnosti, aby podporovaly další posilování právních předpisů EU upravujících dovoz loveckých trofejí do členských států EU a aby pro dovoz trofejí pocházejících z veškerých druhů uvedených v příloze B nařízení (ES) č. 338/97 požadovaly povolení;

57.  vítá prohlášení podepsané v roce 2016 v Buckinghamském paláci, v němž se signatáři z řad leteckých společností, přepravních společností, provozovatelů přístavů, celních orgánů, mezivládních organizací a charitativních organizací zabývajících se ochranou ohrožených druhů zavázali ke zvýšení standardů v celém odvětví dopravy se zaměřením na sdílení informací, školení zaměstnanců, zdokonalování technologií a sdílení zdrojů mezi podniky a organizacemi na celém světě; vyzývá všechny strany, aby závazky tohoto prohlášení v plném rozsahu provedly; vybízí členské státy, aby podporovaly dobrovolné závazky podobné prohlášení podepsanému v Buckinghamském paláci i v dalších oblastech, zejména ve finančním odvětví a odvětví elektronického obchodu;

58.  požaduje, aby byl na evropské úrovni okamžitě úplně zakázán obchod, vývoz nebo zpětný vývoz slonoviny – včetně slonoviny pocházející z doby před přijetím úmluvy – a rohů nosorožců v rámci Evropské unie i do destinací mimo EU; vyzývá k zavedení mechanismu posouzení potřebnosti obdobných omezení u dalších ohrožených druhů;

59.  podotýká, že nařízení EU pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného („NNN“) rybolovu přineslo výsledky, nicméně trvá na tom, že jeho uplatňování by mělo být důslednější, neboť je třeba zajistit, aby na evropský trh nevstoupily žádné nezákonně ulovené ryby; navrhuje, aby členské státy EU usilovaly o vyšší soudržnost a účinnost kontrol dokumentace úlovků (osvědčení o úlovku) a zásilek (především ze zemí považovaných za vysoce rizikové), aby se zaručilo, že ryby byly uloveny zákonně;

60.  klade důraz na význam zapojení soukromého sektoru do boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy prostřednictvím samoregulace a sociální odpovědnosti podniků; za zásadně důležitou pro zákonný a udržitelný obchod, ať už pro komerční účely či nikoli, považuje sledovatelnost v dodavatelském řetězci; zdůrazňuje nezbytnost spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni i mezi veřejným a soukromým sektorem a žádá EU, aby posílila stávající kontrolní nástroje, včetně využívání mechanismů sledovatelnosti; domnívá se, že ústřední roli by mělo hrát odvětví dopravy, např. zavedením detekčního systému včasného varování; bere na vědomí významnou úlohu, kterou může hrát v tomto ohledu partnerství veřejného a soukromého sektoru;

61.  žádá členské státy, aby vedle hraničních kontrol, které vyžaduje nařízení (ES) č. 338/97, zavedly monitorování souladu v jednotlivých zemích zahrnující pravidelné kontroly obchodníků a držitelů povolení, jako jsou obchody se zvířaty v zájmovém chovu, chovatelé a pěstitelé, výzkumná střediska a školky, a sledování odvětví, jako je móda, umění, lékařství a stravování, která mohou využívat nezákonně získané části rostlin a zvířat;

62.  žádá členské státy, aby zajistily okamžité zabavení veškerých zajištěných exemplářů a péči o zajištěné nebo zabavené živé exempláře a jejich opětovné umístění do domovů v záchranných střediscích pro zvířata daného druhu; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny s cílem zajistit, aby všechna záchranná střediska pro volně žijící živočichy využívaná v členských státech vyhovovala náležitým standardům; dále vyzývá EU a členské státy, aby záchranným střediskům pro zvířata poskytovaly dostatečnou finanční podporu;

63.  vyzývá členské státy, aby v souladu s přílohou 3 rezoluce 10.7 konference CITES (Rev. CoP15) přijaly vnitrostátní plány pro nakládání s živými zabavenými exempláři; zdůrazňuje, že by členské státy měly zadávat zprávy o veškerých zabavených živých exemplářích do databáze EU-TWIX a zveřejňovat roční souhrnné zprávy a dále že by měly zajistit, aby odborná příprava pracovníků donucovacích orgánů zahrnovala otázky týkající se dobrých životních podmínek zvířat a bezpečnosti ve vztahu k zacházení s živými zvířaty; vyzývá EU a členské státy, aby záchranným střediskům pro volně žijící živočichy poskytovaly dostatečnou finanční podporu;

64.  vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení systémů „pozitivního seznamu“ druhů, v nichž bude u exotických druhů objektivně a podle vědeckých kritérií posuzována jejich bezpečnost a vhodnost pro obchodování nebo zájmový chov;

o
o   o

65.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0031.
(2) Úř. věst. L 75, 19.3.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(4) Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1.
(5) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 1.
(6) Úř. věst. L 77, 24.3.2009, s. 1.
(7) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.
(8) Úř. věst. L 94, 9.4.1999, s. 24.
(9) Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.
(10) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.


Nové příležitosti pro malé dopravní podniky
PDF 438kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o nových příležitostech pro malé dopravní podniky, včetně obchodních modelů založených na užší spolupráci (2015/2349(INI))
P8_TA(2016)0455A8-0304/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 5 odst. 3 této smlouvy,

–  s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na bílou knihu Komise nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě(1),

–  s ohledem na doporučení Komise 2003/361/ES týkající se definice mikropodniků a malých a středních podniků,

–  s ohledem na výroční zprávu o evropských malých a středních podnicích 2014/2015,

–  s ohledem na sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům – „Small Business Act“ pro Evropu“ (COM(2008)0394) a „Přezkum iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu“ (COM(2011)0078),

–  s ohledem na sdělení Komise „Evropský program pro ekonomiku sdílení“ (COM(2016)0356),

–  s ohledem na sdělení Komise „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ (COM(2016)0501),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o příležitostech v oblasti zeleného růstu pro MSP(3),

–  s ohledem na nástroj pro malé a střední podniky, programy INNOSUP a COSME, portál Vaše Evropa – Podniky, pilotní projekt Rychlé cesty k inovacím (FTI) a příležitosti k vytváření sítí v rámci programu Horizont 2020,

–  s ohledem na směrnici o elektronickém obchodu (2000/31/ES) a na směrnici o službách (2006/123/ES),

–  s ohledem na sdělení Komise „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

–  s ohledem na sdělení Komise „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ (COM(2015)0550),

–  s ohledem na Nástroj pro propojení Evropy vytvořený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0304/2016),

A.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky (MSP), které podle údajů z roku 2014 tvoří 99,8 % všech podniků mimo finanční sektor a na něž připadají dvě ze tří pracovních míst z celkového počtu, jsou hlavním motorem evropského hospodářství;

B.  vzhledem k tomu, že v posledních letech vytvářejí pracovní místa převážně MSP působící v terciární sféře;

C.  vzhledem k tomu, že malé dopravní podniky mají klíčový význam pro řádné fungování mobility v Evropě, avšak často narážejí na obtíže, chtějí-li na tento trh vstoupit a udržet se na něm, zejména kvůli přítomnosti monopolů na tomto trhu;

D.  vzhledem k tomu, že malé podniky díky své vynikající znalosti místního trhu, blízkosti k zákazníkovi či obratnosti a schopnosti inovovat představují přidanou hodnotu zejména v odlehlých a hustě osídlených oblastech; vzhledem k tomu, že jsou mimoto schopny poskytovat individualizované služby a jsou nástrojem pro odstraňování sociálního vyloučení, vytváření pracovních míst, generování ekonomické aktivity, zlepšování řízení mobility a podporu rozvoje cestovního ruchu (kde služby mobility jsou přímo spojeny s poptávkou návštěvníků po nových produktech a zážitcích);

E.  vzhledem k tomu, že u osob nebo zboží se jednak poptávka a jednak podmínky poskytování dopravních služeb výrazně liší a že omezení mobility nepředstavuje možnou volbu;

F.  vzhledem k tomu, že organizace dopravy ve velkých městech a na příjezdových komunikacích do velkých měst způsobuje přetížení dopravy a dopravní zácpy, které značně zatěžují ekonomiku; vzhledem k tomu, že MSP v odvětví dopravy jsou důležitým doplněním sítě veřejné dopravy v městských uzlech, a to zejména v době, kdy veřejná doprava nejezdí často, a v okrajových oblastech bez rozvinutých příměstských dopravních služeb;

G.  vzhledem k tomu, že Komise ve své nedávno zveřejněné studii uvádí, že 17 % evropských spotřebitelů využívá služby poskytované ekonomikou sdílení a 52 % má o nabízených službách povědomí; vzhledem k očekáváním spotřebitelů, kteří požadují snadno dostupné a flexibilní formy využívání dopravních služeb za současného zachování cen odpovídajících skutečným provozním nákladům, snadný přístup k rezervaci a bezpečnou platbu za poskytnutou službu;

H.  vzhledem k tomu, že ekonomika sdílení v odvětví dopravy může aktivně přispívat k rozvoji udržitelných forem mobility; vzhledem k tomu, že samoregulace není vždy řešením a že musí existovat vhodný regulační rámec;

I.  vzhledem k tomu, že požadavek udržitelného rozvoje a revoluce v oblasti informačních a komunikačních technologií vytvořily nebývalé příležitosti a výzvy pro podniky všech velikostí, pokud jde o reakci na zvyšující se poptávku po udržitelné mobilitě v rámci omezené infrastruktury;

J.  vzhledem k exponenciálnímu růstu rozšiřování chytrých mobilních zařízení a ke komplexnímu pokrytí přinesla vysokorychlostní širokopásmová síť nové digitální nástroje jak pro poskytovatele, tak pro spotřebitele dopravních služeb a snížila náklady na dopravu a rovněž význam fyzického umístění poskytovatelů služeb, což jim umožňuje, aby byli široce propojeni a mohli tak služby poskytovat nejen na regionální úrovni, ale také na úrovni celosvětové, prostřednictvím digitálních sítí i ze vzdálených oblastí;

K.  vzhledem k tomu, že dopravní odvětví se v posledních letech v důsledku technologického pokroku, nových obchodních modelů a digitalizace značně změnilo, což se významným způsobem odrazilo na tradičních obchodních modelech, pracovních podmínkách a zaměstnanosti v tomto odvětví; vzhledem k tomu, že na jedné straně se dopravní odvětví otevřelo, ale na druhé straně se pracovní podmínky v mnoha případech zhoršily v důsledku hospodářské krize a v některých případech v důsledku nedostatečného uplatňování platných právních předpisů;

L.  vzhledem k tomu, že odvětví dopravy zahrnuje nejen poskytovatele přímých dopravních služeb, ale také MSP nabízející služby, jako je údržba dopravních prostředků, prodej náhradních dílů, školení zaměstnanců a pronájem vozidel a zařízení; vzhledem k tomu, že tyto činnosti skýtají obrovský potenciál z hlediska tvorby pracovních míst, a to i míst pro vysoce kvalifikované pracovníky; vzhledem k tomu, že koncepce týkající se odvětví dopravy by měly zohledňovat zájmy celého hodnotového řetězce;

M.  vzhledem k tomu, že pouze 1,7 % podniků v EU plně využívá vyspělé digitální technologie a 41 % je nevyužívá vůbec; vzhledem k tomu, že digitalizace všech odvětví má klíčový význam pro zachování a zvýšení konkurenceschopnosti EU;

N.  vzhledem k tomu, že flexibilita a snížené nároky na vstup v rámci ekonomiky sdílení mohou přinést pracovní příležitosti skupinám, které jsou tradičně vyloučeny z pracovního trhu, zejména ženám, mladým lidem a migrantům;

O.  vzhledem k tomu, že dopravní služby mohou představovat vhodný způsob samostatné výdělečné činnosti a mohou též podporovat kulturu podnikání;

P.  vzhledem k tomu, že internetové platformy pro dopravní služby mohou nabídnout rychlé propojení mezi požadavky na služby od zákazníků na jedné straně a nabídkou práce od registrovaných společností nebo pracovníků na straně druhé;

Q.  vzhledem k tomu, že OECD považuje kvalitní pracovní místa za klíčový faktor v boji proti vysoké míře nerovnosti a pro posilování sociální soudržnosti;

I. Výzvy pro malé dopravní podniky

1.  domnívá se, že za existence omezené infrastruktury a při stále náročnějších environmentálních požadavcích je pro dopravní podniky velmi obtížné reagovat na rostoucí poptávku po mobilitě; poukazuje na to, že všechny dopravní podniky jsou pod tlakem, aby zajistily bezpečná, udržitelná a vysoce konkurenční řešení, která jsou šetrná k životnímu prostředí v souladu se závěry COP21 a omezují přetížení, nicméně pro malé podniky je obtížnější a dražší těmto výzvám čelit;

2.  zdůrazňuje, že příliš časté změny emisních norem pro vozidla mohou způsobit značné problémy malým dopravním podnikům vzhledem k délce doby odpisu vozových parků;

3.  zdůrazňuje složitost odvětví dopravy, pro něž je typická víceúrovňová správa (místní, celostátní, evropská a globální), která je ještě dále rozdělena podle druhů dopravy; konstatuje, že toto odvětví podléhá přísné regulaci, zejména pokud jde o přístup k povolání, příslušné činnosti, rozvoj a využívání dopravních služeb a jejich uvádění na trh (výlučná práva, omezení počtu licencí) a dotace; zdůrazňuje zásadní význam bezpečnosti a ochrany v odvětví dopravy, avšak vyjadřuje politování nad tím, že někdy slouží mimo další faktory jako záminka k vytváření umělých překážek;

4.  žádá členské státy, aby odstranily nadměrnou regulaci, která často souvisí s protekcionismem a korporativismem a vede k roztříštěnosti, větší složitosti a nepružnosti vnitřního trhu, čímž zároveň prohlubuje nerovnosti; je přesvědčen, že je užitečné, aby členské státy nepřistupovaly k zákonnosti internetových platforem nespočetnými způsoby, čímž se předejde bezdůvodným jednostranným restriktivním opatřením; vyzývá členské státy, aby dodržovaly a plně provedly směrnici o elektronickém obchodu (směrnice 2000/31/ES) a směrnici o službách (směrnice 2006/123/ES); zastává názor, že volný pohyb poskytovatelů služeb podle článku 56 SFEU a svoboda usazování podle článku 49 SFEU mají zásadní význam pro realizaci evropského rozměru služeb, a tudíž i vnitřního trhu;

5.  poukazuje na to, že vzhledem ke stávající právní nejistotě ohledně definice „poskytovatelů služeb“ v odvětví dopravy není možné zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž, a vyjadřuje politování nad obtížemi, kterým mnohé malé podniky čelí při přístupu na domácí i mezinárodní trh a při vytváření a nabídce nových služeb; zdůrazňuje, že výše uvedené ztěžuje přístup MSP k tomuto odvětví;

6.  domnívá se, že je nutné zlepšit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009, aby bylo napraveno vážné narušení, ke kterému došlo na vnitrostátních dopravních trzích v několika členských státech poté, co bylo zavedeno;

7.  vítá nové možnosti, které přinášejí malé dopravní podniky, a nové obchodní modely založené na užší spolupráci, zároveň však lituje protisoutěžních praktik, které jsou důsledkem nejednotného uplatňování pravidel EU v jednotlivých členských státech, zejména pokud je o odměňování a systémy sociálního zabezpečení, což může vést k závažným narušením, jako je sociální dumping, nebo k bezpečnostním rizikům;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily vymáhání práva; domnívá se, že veškeré změny právních předpisů v oblasti sociálních a pracovních podmínek musí být v souladu se všemi základními svobodami EU, nesmí omezovat spravedlivou hospodářskou soutěž založenou na objektivních konkurenčních výhodách a nesmí vytvářet další administrativní překážky nebo dodatečné náklady pro malé dopravní podniky;

9.  konstatuje, že malé dopravní podniky musí investovat nejen proto, aby dodržely platné právní předpisy, ale také proto, aby si udržely konkurenceschopnost (například orientací na nové technologie); vyjadřuje politování nad tím, že na jedné straně, na rozdíl od velkých podniků, zůstává přístup malých podniků k úvěrům a k financování na peněžních trzích omezen, navzdory opatřením v oblasti kvantitativního uvolňování, zatímco na druhé straně jen zřídkakdy získají veřejnou finanční podporu, především na evropské úrovni, z důvodu příliš složitých a zdlouhavých správních postupů; zdůrazňuje, že je důležité zajistit šíření poznatků a podporu pro žadatele z řad malých podniků v rámci Evropského investičního fondu;

10.  konstatuje, že v souvislosti s rostoucí urbanizací musí být doprava organizována ve větší míře integrovaně, digitálně a multimodálně a že stále důležitější úlohu při organizaci udržitelné mobility hrají městské uzly; poukazuje na rostoucí dopad aplikací pro multimodální plánování cest a na to, že pro malé podniky je důležité, aby byly do nabízené nabídky aplikací a portfolií dopravních služeb začleněny; poukazuje na to, že přístup k internetu pro všechny by napomohl sdílení dopravy a lepšímu plánování cest;

11.  upozorňuje na to, že vzhledem k ekonomickým těžkostem a nedostatku zdrojů na údržbu rozsáhlé dopravní sítě dochází v mnoha regionech k uzavírání vedlejších tras, zejména v hůře dostupných a málo osídlených regionech; domnívá se, že vznik obchodních modelů založených na užší spolupráci nemůže žádným způsobem ospravedlnit opouštění veřejných dopravních služeb v těchto regionech;

12.  zdůrazňuje zvláštní význam půjčoven lehkých dopravních prostředků, jako jsou jízdní kola či skútry, pro městskou mobilitu; konstatuje, že převážná většina takovýchto podniků jsou MSP; vyzývá k tomu, aby byl častěji zohledňován potenciál těchto subjektů v procesu zvyšování úrovně městské mobility a při koncipování energeticky účinné městské dopravy účinně využívající zdroje;

13.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zvážily slučování malých dopravních podniků, což by usnadnilo rozvoj partnerství mezi nimi a pomohlo by zákazníkům lokalizovat požadované služby malých dopravních podniků podle svých potřeb;

14.  žádá Komisi, aby při vytváření zásad v této oblasti měla na zřeteli obtížnost zavádění nových modelů založených na užší spolupráci ve venkovských a mimoměstských prostředích;

15.  konstatuje, že rozvoj obchodních modelů založených na užší spolupráci může optimalizovat využití vozidel a infrastruktury a tím přispět k udržitelnějšímu uspokojování poptávky po mobilitě; konstatuje, že širší využívání údajů vytvořených uživateli by mohlo v konečném důsledku vytvořit přidanou hodnotu v rámci dopravního řetězce; zdůrazňuje však, že soustředění údajů do rukou pouze několika málo zprostředkovatelských platforem by mohlo mít negativní dopad jednak na spravedlivé rozdělení příjmů a jednak na vyváženou účast na investicích do infrastruktury a dalších příslušných nákladech, což má přímý dopad na malé a střední podniky;

16.  vítá skutečnost, že zprostředkovatelské platformy vnesly do této oblasti prvek vzájemného soupeření, zpochybnění zavedených subjektů a korporátních struktur a oslabení existujících monopolů a zabránění vzniku nových; zdůrazňuje, že to podporuje trh, který je mnohem více zaměřen na poptávku spotřebitelů, a že to vede členské státy k revizi struktury trhu; konstatuje však, že pokud nebude existovat vhodný a jasný právní rámec, vytvoří si zprostředkovatelské platformy, které uplatňují pravidlo „vítěz bere vše“, dominantní postavení na trhu, což bude poškozovat rozmanitost hospodářské struktury;

17.  upozorňuje na příležitosti a výzvy (např. malé a střední podniky mohou vznikat i v těchto nových odvětvích) vyvstávající v souvislosti s rozvojem propojených vozidel a vozidel s autopilotem (automobily, lodě, drony a jízda v kolonách – platooning); naléhavě proto vyzývá Komisi, aby předložila plán týkající se propojených vozidel a vozidel s autopilotem a aby provedla rozbor možných dopadů rozšíření této technologie na evropské odvětví dopravy, zejména na MSP;

II. Doporučení: jak proměnit výzvy v příležitosti

18.  vyzývá k pokračování úsilí s cílem dokončit jednotný evropský dopravní prostor; domnívá se, že veškerá regulace zavádějící nové požadavky pro malé podniky, zejména opatření v oblasti daňové, sociální a v oblasti životního prostředí, by měla být přiměřená, jednoduchá a jasná, neměla by narušit jejich rozvoj a měla by odrážet, tam kde je to nezbytné, typické regionální a celostátní rysy v různých členských státech; domnívá se, že tuto regulaci musí doprovázet nezbytné pobídky (regulační nebo finanční);

19.  domnívá se, že pobídka k integrovanému a koordinovanému systému evropské mobility je nejlepším postupem pro řádné zapojení všech společností poskytujících všechny druhy dopravy do společného dynamického procesu, v němž digitalizace a podpora inovací ze strany odvětví dopravy je nejúčinnější způsob, jak zajistit zákazníkům jednotný systém a profesionálům lepší postavení při získávání přidané hodnoty;

20.  konstatuje, že úroveň přizpůsobení služeb, které MSP poskytují v odvětví dopravy, ne vždy dostatečně zohledňuje potřeby osob se zdravotním postižením a starších osob; vyzývá k tomu, aby všechny nástroje a programy, jejichž cílem je podpořit tyto subjekty, zohledňovaly nutnost zajistit co nejlepší přizpůsobení dopravních služeb potřebám osob s omezenou pohyblivostí;

21.  konstatuje, že vzhledem k nedostatku investic do infrastruktury by měly všechny subjekty, jimž využívání této infrastruktury přináší prospěch, přispívat s přihlédnutím ke všem platným daním v dopravě, poplatkům a negativním dopadům na životní prostředí a zdraví; zdůrazňuje, že v silniční dopravě je důležité internalizovat negativní vnější vlivy a vyčlenit příjmy za užívání dopravní infrastruktury, včetně přeshraniční; uznává nicméně, že to může představovat zvláštní problémy pro malé podniky včetně podniků v nejvzdálenějších regionech, které je třeba vzít v úvahu prioritně;

22.  připomíná, že Evropský strukturální fond byl zřízen s cílem přispívat na vysoce inovativní tržní projekty, a proto ho považuje za nezbytný nástroj podpory MSP v dopravním odvětví při rozvoji nových řešení mobility; vyzývá Komisi a členské státy, aby zrychlily jeho provádění a poskytovaly větší podporu MSP a začínajícím podnikům, když takové projekty připravují;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly vhodná opatření s cílem bojovat proti protisoutěžním praktikám velkých integrovaných skupin za účelem řešení diskriminace a omezení přístupu na trh, bez ohledu na velikost nebo typ podniku, zvláště pokud jde o nové obchodní modely; naléhavě vyzývá k dialogu a ke zlepšení vztahů mezi dopravci a plátci, zvláště na nových a potenciálních trzích, a také k řešení problému nepravých samostatně výdělečně činných osob;

24.  vyzývá k zapojování MSP do projektu integrovaného evropského systému prodeje jízdních dokladů; konstatuje, že účinnost takového systému bude záviset na tom, zda do něj bude zapojen co největší počet firem a subjektů nabízejících dopravní služby; konstatuje, že proces výměny informací a zkušeností mezi velkými operátory a MSP může vyústit v synergii, která by byla mimořádně výhodná pro projektování účinné dopravní sítě v Evropě;

25.  požaduje, aby byla s ohledem na větší transparentnost přezkoumána a harmonizována pravidla přístupu k regulovaným povoláním a činnostem v Evropě a související kontroly, aby bylo novým subjektům a službám spojeným s digitálními platformami a ekonomikou sdílení umožněno rozvíjet se v podnikatelsky příznivém prostředí, a to včetně větší transparentnosti, pokud jde o změny právních předpisů, a koexistovat se stávajícími subjekty v prostředí zdravé soutěže; konstatuje pozitivní účinky působení subjektů fungujících na základě ekonomiky sdílení v oblasti vytváření nových pracovních míst pro mladé lidi vstupující na trh práce a pro samostatně výdělečně činné osoby;

26.  vyzývá Komisi, aby neprodleně zveřejnila plán zpřístupnění údajů o dopravě financované z veřejných zdrojů a zavedla harmonizované standardy údajů o dopravě a programovacích rozhraních za účelem podpory datově náročných inovací a zajišťování nových dopravních služeb;

27.  domnívá se, že vzhledem k vývoji ekonomiky sdílení nespočívá řešení ani v odvětvové regulaci, ani v regulaci týkající se pouze platforem a že je třeba napříště chápat systém mobility jako celek; vyzývá k zavedení modernizovaného multimodálního regulačního rámce, který podpoří inovace a hospodářskou soutěž a také ochranu spotřebitelů a údajů o nich, zaručí pracovní práva a zajistí rovné podmínky pro různé subjekty; upozorňuje zároveň na zásadní význam interoperability v odvětví dopravy, jelikož ta umožňuje malým podnikům vytvářet jednotná řešení;

28.  vyzývá členské státy, aby posoudily nutnost uvést své vnitrostátní pracovní právo do souladu s digitální érou a zohlednily přitom modely ekonomiky sdílení a jednotlivé pracovní zákony každé země;

29.  domnívá se, že takovýto cíl vyžaduje sblížení modelů na základě jasné, konzistentní a nepřekrývající se definice „zprostředkovatelů“ a „poskytovatelů služeb“; vyzývá k rozlišování mezi zprostředkujícími platformami, které uživatelům neslouží k dosažení obchodního zisku, a platformami, které propojují (výdělečného) poskytovatele služby a klienta, přičemž mezi poskytovatelem služeb a platformou vzniká, či nevzniká vztah zaměstnance a zaměstnavatele; navrhuje, aby vnitrostátní orgány měly pravomoc žádat od zprostředkujících platforem informace, které považují za nezbytné pro snazší dosažení souladu všech stran s jejich daňovými povinnostmi a povinnostmi v oblasti sociálního zabezpečení a s cílem zaručit, aby poskytovatelé služeb využívající platformy byli kompetentní a měli odpovídající kvalifikaci (s cílem zajistit ochranu spotřebitelů); zdůrazňuje, že již existující systémy zpětné vazby a ratingu také napomáhají zprostředkovatelům při vytváření vztahu důvěry se spotřebiteli a že by s takto vytvářenými údaji mělo být zacházeno v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES;

30.  je přesvědčen, že velký potenciál ekonomiky sdílení z hlediska transparentnosti umožňuje dobrou sledovatelnost operací v oblasti dopravních služeb v souladu s cílem vymáhání stávajících právních předpisů; vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny ohledně toho, jakým způsobem se mají právní předpisy EU uplatňovat na různé modely ekonomiky sdílení, aby bylo možno tam, kde je to nutné, napravit nedostatky v regulaci v oblasti zaměstnávání a sociálního zabezpečení způsobem, který respektuje vnitrostátní pravomoci;

31.  zdůrazňuje, že k podnikům působícím v oblasti dopravy se řadí také subjekty, které neposkytují přímo dopravní služby, jako jsou například podniky zajišťující školení, půjčovny vozidel, dílny a servisy; uvádí, že převážná většina takovýchto subjektů jsou MSP; vyzývá k zohlednění potřeb těchto subjektů při vypracovávání právních opatření a investičních programů, jejichž cílem je podpořit rozvoj MSP;

32.  vybízí Komisi, aby podporovala MSP v odvětví dopravy při vytváření uskupení v této oblasti, do nichž by se mohli zapojit jak spotřebitelé, tak i další zainteresované strany;

33.  poukazuje na to, že většina poskytovatelů v rámci ekonomiky sdílení pochází ze zemí mimo EU; domnívá se, že EU potřebuje rozvíjet inovativnější začínající podniky v odvětví dopravy, a vybízí ke zvýšené podpoře těchto firem, zvláště pokud jde o odborné vzdělávání mladých podnikatelů v této oblasti;

34.  vyjadřuje politování nad tím, že reakce členských států na rozvoj ekonomiky sdílení byla dosud velice roztříštěná a v některých případech zcela nepřiměřená potenciálu a výhodám vyplývajícím z rozvoje tohoto odvětví a také odporující očekáváním spotřebitelů, a domnívá se, že je žádoucí koordinované celoevropské opatření zahrnující aspekty udržitelných obchodních modelů založených na užší spolupráci; bere na vědomí přiměřený přístup Komise k tomuto „novému obchodnímu modelu“, jak je stanoven v nedávném sdělení, v němž se zdůrazňuje význam sdílené ekonomiky pro budoucí růst (COM(2016)0356;

35.  upozorňuje na obrovský potenciál nových technologií pro vznik nových forem poskytování služeb v odvětví přepravy zboží; zdůrazňuje zejména obrovské možnosti dronů, které již nyní představují velmi účinný nástroj pro práci v náročných podmínkách; zdůrazňuje, že by EU měla podporovat potenciál MSP, jež se zabývají projektováním, výrobou a využíváním dronů;

36.  domnívá se že, modely založené na užší spolupráci představují významný zdroj pro udržitelný rozvoj propojení periferních, horských a venkovských oblastí, s nepřímým přínosem i pro odvětví cestovního ruchu;

37.  je toho názoru, že legislativní požadavky musí být přiměřené charakteru podnikání a velikosti společnosti; vyjadřuje však znepokojení nad tím, zda stále trvají důvody pro udělení výjimky z uplatňování mnoha evropských pravidel pro lehká užitková vozidla vzhledem k tomu, že roste využívání lehkých užitkových vozidel při mezinárodní přepravě zboží, a žádá Komisi, aby předložila diagnostickou zprávu o následném hospodářském, environmentálním a bezpečnostním dopadu;

38.  požaduje zavedení spolupracujících struktur mezi malými dopravními podniky, vědeckými výzkumnými ústavy a místními a regionálními veřejnými orgány s cílem lépe uspořádat udržitelnou městskou a meziměstskou mobilitu tak, aby účinně odpovídala vzniku nových služeb a produktů včetně těch, které poskytují MSP (např. první a poslední fáze dopravní služby od dveří ke dveřím), a zároveň lépe přizpůsobit stávající sítě veřejné dopravy potřebám a očekáváním cestujících; žádá o začlenění informací ohledně služeb mobility, které poskytují malé podniky, do cestovních informací a plánování cest;

39.  vyzývá ke zřízení pracovních skupin pro inovace, které umožní plně uplatnit koncept „měst umožňujících sdílení“ a pomohou místním, regionálním a celostátním institucím účinně reagovat na vznik nových služeb a produktů;

40.  zdůrazňuje význam konkrétně zaměřené odborné přípravy (např. pokud jde o data velkého objemu, integrované služby apod.), které mohou dopravním společnostem pomoci vytvářet přidanou hodnotu pocházející z digitální oblasti; vyzývá proto k přizpůsobení odborného vzdělávání profesionálů v souladu s dovednostmi a kvalifikací, které budou vyžadovat nové obchodní modely, zvláště za účelem doplnění chybějících zaměstnanců, zejména řidičů;

41.  zdůrazňuje, že MSP v odvětví dopravy často upouštějí od rozšíření z důvodu zvýšeného rizika, které je spojeno s přeshraničním podnikáním vzhledem k rozdílnosti právních systémů v různých (členských) státech; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s celostátními, regionálními a místními orgány členských států vytvořila platformy pro spolupráci a komunikaci za účelem poskytování poradenství a školení pro MSP s ohledem na různé režimy financování, granty a internacionalizaci; žádá Komisi, aby více využívala stávající podpůrné programy pro MSP a aby je v kontextu synergií mezi různými fondy EU více zviditelnila mezi subjekty v odvětví dopravy;

42.  vybízí místní orgány, aby se aktivně zavázaly k zásadám dekarbonizace městské dopravy, jak byly definovány v Bílé knize o dopravě, a naléhavě vyzývá účastníky trhu, aby působili v novém rámci konkurence a činnosti, čímž získají prospěch z konkurenčních výhod plynoucích z nabízení služeb s nulovými emisemi a postupné digitalizace jejich správy, provozu a prodeje;

43.  vyzývá Evropskou komisi, členské státy a místní orgány, aby podporovaly inovace v oblasti ekonomiky sdílení, které budou samy usnadněny tím, že se objevují obchodní modely založené na sdílení, např. sdílení vozidel, sdílení jízdních kol, sdílená nákladní doprava, sdílené taxi, spolujízda, autobusy na požádání, a propojení těchto druhů dopravy s veřejnou dopravou;

44.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím posílené spolupráce mezi svými generálními ředitelstvími pečlivě monitorovala vývoj digitální ekonomiky a dopad legislativních podnětů z „Digitální agendy“ na odvětví dopravy;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery pravidelně posuzovaly dopad digitalizace na počet a druhy pracovních míst v odvětví dopravy a zajistily, aby zaměstnanost a sociální politiky držely krok s digitalizací trhu práce v oblasti dopravy;

46.  doporučuje, aby podniky působící v rámci ekonomiky sdílení i osoby pracující v odvětví dopravy nalezly modely, jak pracovat společně při naplňování společných zájmů, např. v oblasti pojištění;

47.  vítá flexibilní modely pracovní doby vyjednané sociálními partnery v odvětví dopravy, které pracovníkům umožňují lépe sladit pracovní a soukromý život; zdůrazňuje však důležitost dohledu nad dodržováním závazných pravidel týkajících se pracovní doby a doby řízení a odpočinku, který by díky digitalizaci v odvětví dopravy měl být snazší;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0310.
(2) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 2.
(3) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 27.
(4) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129.


Situace v Bělorusku
PDF 344kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Bělorusku (2016/2934(RSP))
P8_TA(2016)0456RC-B8-1232/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení o Bělorusku,

–  s ohledem na parlamentní volby konané dne 11. září 2016 a prezidentské volby konané dne 11. října 2015,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Delegace EP pro vztahy s Běloruskem ze dne 13. září 2016 o nedávných parlamentních volbách v Bělorusku,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 12. září 2016 o parlamentních volbách v Bělorusku,

–  s ohledem na předběžné prohlášení OBSE / Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), Parlamentního shromáždění OBSE a Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 12. září 2016 o parlamentních volbách v Bělorusku,

–  s ohledem na závěry Rady o Bělorusku, zejména na závěry ze dne 16. února 2016, které zrušily omezující opatření vůči 170 osobám a třem běloruským společnostem,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu OBSE ze dne 28. ledna 2016 o prezidentských volbách v Bělorusku konaných dne 11. října 2015,

–  s ohledem na řadu prohlášení běloruských orgánů, že některá z doporučení OBSE/ODIHR vydaných po prezidentských volbách v roce 2015 budou realizována před parlamentními volbami v roce 2016,

–  s ohledem na propuštění šesti politických vězňů běloruskými orgány dne 22. srpna 2015 a na následné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannese Hahna ze dne 22. srpna 2015 o propuštění politických vězňů v Bělorusku,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že OBSE/ODIHR ve spolupráci s Benátskou komisí Rady Evropy ve své závěrečné zprávě o prezidentských volbách v Bělorusku v roce 2015 připravila soubor doporučení, jež měla být Běloruskem provedena do parlamentních voleb v roce 2016;

B.  vzhledem k tomu, že v zájmu zlepšení vztahů se Západem přijaly běloruské orgány váhavá opatření, která stranám demokratické opozice umožňují jednodušší registraci než v předchozích volbách a zahraničním pozorovatelům poskytují větší přístup ke sčítání hlasů;

C.  vzhledem k tomu, že dne 6. června 2016 běloruský prezident vyhlásil volby do dolní komory parlamentu; vzhledem k tomu, že se tyto volby uskutečnily dne 11. září 2016; vzhledem k tomu, že pro volby bylo akreditováno více než 827 mezinárodních a 32 100 občanských pozorovatelů; vzhledem k tomu, že v závěrech OBSE/ODIHR se konstatuje, že většina občanských pozorovatelů zastupovala státem dotovaná veřejná sdružení, která se rovněž aktivně podílela na kampani podporující provládní kandidáty; vzhledem k tomu, že na pozvání Ministerstva zahraničních věcí Běloruska byla ke sledování voleb vyslána volební pozorovatelská mise OBSE/ODIHR;

D.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení OBSE/ODIHR byly parlamentní volby v roce 2016 zorganizovány efektivně, ale přetrvává řada dlouhodobých systémových nedostatků, a to včetně omezení právního rámce v oblasti politických práv a základních svobod; vzhledem k tomu, že při sčítání hlasů a zpracování výsledků byl zaznamenán výrazný počet procesních nesrovnalostí spolu s nedostatečnou transparentností;

E.  vzhledem k tomu, že po dlouhé době bude v běloruském parlamentu zastoupena demokratická opozice; vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku zůstává právní a správní systém, který je základem omezování lidských práv, beze změny; vzhledem k tomu, že se od dvou nezávislých poslanců očekává, že budou jednat jako skutečná opozice;

F.  vzhledem k tomu, že od roku 1994 neproběhly v Bělorusku svobodné a spravedlivé volby, jež by se řídily volebními právními předpisy odpovídajícími mezinárodně uznaným normám OBSE/ODIHR;

G.  vzhledem k tomu, že EU zrušila v únoru 2016 většinu omezujících opatření namířených proti běloruským představitelům a právním subjektům jako gesto dobré vůle s cílem povzbudit Bělorusko, aby zlepšilo situaci v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech týkajících se Běloruska ze dne 15. února 2016 zdůraznila potřebu posílit spolupráci mezi EU a Běloruskem v několika oblastech týkajících se ekonomiky, obchodu a pomoci, což Bělorusku otevřelo možnost žádat o financování z EIB a EBRD; vzhledem k tomu, že byla zaznamenána řada snah zabývat se před volbami konanými v roce 2016 některými dlouhodobými problémy, avšak zároveň přetrvává mnoho neřešených otázek týkajících se právního a procesního volebního rámce;

H.  vzhledem k tomu, že dvě běloruské skupiny monitorující volby – Obránci lidských práv v zájmu svobodných voleb a Právo na svobodnou volbu v roce 2016 – poslední volby odsoudily, neboť podle jejich názoru nesplňovaly řadu klíčových mezinárodních norem a nebyly důvěryhodným obrazem vůle běloruských občanů;

I.  vzhledem k tomu, že běloruské skupiny pro sledování voleb shromáždily konkrétní důkazy o masivním celostátním úsilí navýšit celkovou účast během pětidenního období předčasného hlasování (6. až 10. září 2016) a v den voleb (11. září 2016), a vzhledem k tomu, že jediný nezávislý institut pro výzkum veřejného mínění v Bělorusku (NISEPI) pozastavil v důsledku vládního tlaku svou činnost, takže je velmi obtížné posoudit, jaké jsou skutečné politické preference Bělorusů;

J.  vzhledem k tomu, že část běloruských opozičních sil dne 18. listopadu 2015 poprvé představila společnou dohodu o spolupráci, jejímž cílem byla společná účast v parlamentních volbách v roce 2016;

K.  vzhledem k tomu, že první oficiální návštěva delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Běloruskem od roku 2002 se uskutečnila v Minsku ve dnech 18. a 19. června 2015; vzhledem k tomu, že Evropský parlament v současné době nemá s běloruským parlamentem žádné oficiální styky;

L.  vzhledem k tomu, že Bělorusko sehrálo konstruktivní roli při zprostředkování dohody o příměří na Ukrajině;

M.  vzhledem k tomu, že ruská agrese vůči Ukrajině a nezákonné připojení Krymu prohloubily v běloruské společnosti obavy z destabilizace vnitrostátní situace v důsledku změn v rozložení moci; vzhledem ale k tomu, že se obyvatelé Běloruska nevzdali naděje na zásadní reformy a mírovou transformaci své země;

N.  vzhledem k tomu, že běloruské hospodářství zaznamenává období více než dvacetileté stagnace, kdy hlavní odvětví stále zůstávají ve vlastnictví státu a podléhají správnímu řídicímu a kontrolnímu systému; vzhledem k tomu, že běloruská hospodářská závislost na ruské hospodářské pomoci stále narůstá, a vzhledem k tomu, že hospodářské výsledky Běloruska jsou jedny z nejhorších ze zemí Euroasijské hospodářské unie – jeho HDP v letech 2015 až 2016 například poklesl o 30 miliard USD;

O.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že běloruský nejvyšší soud potvrdil dne 4. října 2016 rozsudek smrti nad Sjarhejem Vostrykauem, což je čtvrtý rozsudek smrti potvrzený běloruským nejvyšším soudem v roce 2016;

P.  vzhledem k tomu, že organizace na ochranu lidských práv upozornily na nové způsoby pronásledování opozice; vzhledem k tomu, že se běloruské orgány nevzdaly represivních praktik vůči svým politickým oponentům – pokojní demonstranti stále podléhají správní odpovědnosti, jsou omezena další občanská a politická práva a v zemi jsou noví političtí vězni; vzhledem k tomu, že běloruské orgány nepřijaly žádná opatření k provedení systémových a kvalitativních změn v oblasti lidských práv, zejména na legislativní úrovni;

Q.  vzhledem k tomu, že nutným předpokladem lepších vztahů mezi EU a Běloruskem je výrazné zlepšení svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, dodržování politických práv běžných občanů i opozičních aktivistů a dodržování zásad právního státu a základních práv; vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává pevně odhodlána i nadále hájit lidská práva v Bělorusku, včetně svobody projevu a sdělovacích prostředků;

R.  vzhledem k tomu, že Bělorusko přijalo dne 25. října 2016 svůj první národní akční plán v oblasti lidských práv, který formou usnesení schválila Rada ministrů; vzhledem k tomu, že podle běloruských orgánů tento plán vymezuje hlavní způsoby plnění závazků této země v oblasti lidských práv;

S.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů běloruské účasti ve Východním partnerství a v jeho parlamentní odnoži Euronest je intenzivnější spolupráce mezi Běloruskem a EU; vzhledem k tomu, že běloruský parlament nemá v Parlamentním shromáždění Euronest žádný oficiální status;

T.  vzhledem k tomu, že Bělorusko v současnosti buduje u obce Ostrovec na hranici s EU svou první jadernou elektrárnu; vzhledem k tomu, že každá země, která rozvíjí jadernou energii, musí přísně dodržovat mezinárodní požadavky a normy v oblasti jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí; vzhledem k tomu, že běloruská vláda, jež nese výlučnou odpovědnost za bezpečnost a ochranu jaderných zařízení na území státu, musí plnit své závazky vůči svým občanům a sousedícím zemím; vzhledem k tomu, že zásady otevřenosti a transparentnosti musí být rozhodujícími aspekty, jimiž se řídí rozvoj, provoz a vyřazování z provozu veškerých jaderných zařízení;

U.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a účastní se společných vojenských manévrů s Ruskem pojmenovaných „Západ“, při nichž se mimo jiné nacvičují útoky na jejich západní sousedy, jež zahrnují simulaci nasazení jaderných zbraní proti Polsku; vzhledem k tomu, že Bělorusko se má příští rok zúčastnit cvičení „Západ 2017“, jehož součástí mohou být další agresivní scénáře;

1.  je i nadále hluboce znepokojen nedostatky, které zjistili nezávislí mezinárodní pozorovatelé v průběhu prezidentských voleb v roce 2015 a parlamentních voleb v roce 2016; bere na vědomí pokusy o pokrok, který je však stále nedostatečný; konstatuje, že v nově zvoleném parlamentu bude jeden zástupce opoziční strany a jeden zástupce nevládního odvětví; považuje to však spíše za politické jmenování než za výsledek voleb; konstatuje, že projednání budoucích legislativních návrhů předložených těmito dvěma poslanci poslouží jako zatěžkávací zkouška, která ukáže politické záměry orgánů stojících za jejich jmenováním;

2.  vyzývá běloruské úřady, aby bez zbytečných průtahů a ve spolupráci s mezinárodními partnery pokračovaly v práci na komplexní reformě volebního systému jako součásti širšího demokratizačního procesu; zdůrazňuje, že doporučení OBSE/ODIHR je třeba zavést v dostatečném časovém předstihu před komunálními volbami konanými v březnu 2018 a že tyto volby musí být sledovány domácími i zahraničními pozorovateli; zdůrazňuje, že tento požadavek je klíčový pro dosažení požadovaného pokroku ve vztazích mezi EU a Běloruskem;

3.  opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby za všech okolností zajistily dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv, které Bělorusko ratifikovalo;

4.  vyzývá běloruskou vládu, aby rehabilitovala propuštěné politické vězně a v plném rozsahu jim navrátila jejich občanská a politická práva;

5.  vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že od roku 2000 nebyla v Bělorusku zaregistrována žádná nová politická strana; vyzývá k tomu, aby byla v této souvislosti zrušena veškerá omezení; zdůrazňuje, že všem politickým stranám musí být umožněna neomezená politická činnost, zejména v období volební kampaně;

6.  očekává od běloruských orgánů, že přestanou pronásledovat nezávislé sdělovací prostředky z politických důvodů; naléhavě vyzývá k ukončení správního stíhání a svévolného využívání čl. 22 odst. 9 bodu 2 správního zákona vůči nezávislým novinářům za jejich spolupráci se zahraničními sdělovacími prostředky bez akreditace, což omezuje právo na svobodu projevu a svobodné šíření informací;

7.  vyzývá běloruskou vládu, aby bezodkladně zrušila čl. 193 odst. 1 trestního zákoníku, který postihuje pořádání aktivit neregistrovaných veřejných sdružení a organizací a účast na nich, a aby umožnila plné, svobodné a nezávislé zákonné fungování veřejných sdružení a organizací; upozorňuje Komisi zejména na skutečnost, že v současnosti je v důsledku uplatňování čl. 193 odst. 1 a dalších restriktivních opatření zaregistrováno více než 150 běloruských nevládních organizací v Litvě, Polsku, České republice a v dalších zemích;

8.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby přezkoumaly politiku, podle níž je mezinárodní finanční podpora určená nevládnímu sektoru v Bělorusku i nadále vystavena značné daňové zátěži;

9.  důrazně odsuzuje politiku běloruské vlády spočívající v používání speciálních jednotek k zasahování do vnitřních záležitostí organizací občanské společnosti, včetně těch, které zastupují národní menšiny, jako je nezávislá nevládní organizace „Svaz Poláků v Bělorusku“;

10.  naléhavě žádá Bělorusko, jedinou zemi v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti a nedávno obnovila jeho vykonávání, aby se připojilo k celosvětovému moratoriu na výkon trestu smrti, a to jako první krok na cestě k jeho trvalému zrušení; připomíná, že trest smrti je formou nelidského a ponižujícího zacházení, která nemá žádný prokazatelný odrazující účinek, a že v jeho důsledku jsou justiční omyly nezvratné; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a Komisi, aby výše uvedené obavy učinily prioritou během pokračujícího dialogu o lidských právech mezi EU a Běloruskem; vítá v této souvislosti skutečnost, že Rada ministrů Běloruska přijala Akční plán pro provádění doporučení vydaných pracovní skupinou pro všeobecný pravidelný přezkum v rámci Rady OSN pro lidská práva, a očekává, že bude tento plán proveden v plném rozsahu;

11.  vyzývá EU, aby nepolevovala v úsilí o další normalizaci vztahů s Běloruskem; opakuje svůj názor, že stávající rozdíly lze nejlépe překonat posílením komunikačních kanálů a že další zapojení EU, zejména Evropského parlamentu, do dialogu s Běloruskem, především s jeho občany a občanskou společností, a s parlamentem a různými politickými stranami může přinést hmatatelné výsledky a přispět k nezávislosti, svrchovanosti a prosperitě této země;

12.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby nadále poskytovaly a rozšiřovaly podporu organizacím občanské společnosti působícím v Bělorusku a v zahraničí; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu podporovat všechny nezávislé informační zdroje pro běloruskou společnost, včetně vysílání sdělovacích prostředků v běloruském jazyce a ze zahraničí;

13.  bere na vědomí, že v lednu 2014 byla zahájena jednání o zjednodušení vízového režimu zaměřená na zlepšení kontaktů mezi lidmi a povzbuzování vzniku občanské společnosti; zdůrazňuje, že by Komise a ESVČ měly přijmout nezbytná opatření k urychlení pokroku v této oblasti;

14.  podporuje politiku EU spočívající v „kritické angažovanosti“ vůči běloruským orgánům a vyjadřuje svou připravenost rovněž k ní přispívat prostřednictvím své Delegace pro vztahy s Běloruskem; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala legislativní iniciativy a kontrolovala jejich provádění; připomíná, že se EU musí ujistit, že její prostředky nejsou využívány k potlačování organizací občanské společnosti, obránců lidských práv, novinářů na volné noze a vůdčích představitelů opozice;

15.  je znepokojen problémy týkajícími se bezpečnosti, které se objevily v důsledku výstavby běloruské jaderné elektrárny u obce Ostrovec, jež leží méně než 50 km od litevského hlavního města Vilnius a nedaleko polských hranic; zdůrazňuje potřebu komplexního mezinárodního dohledu nad realizací tohoto projektu, aby bylo zabezpečeno splnění mezinárodních požadavků a norem v oblasti jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí, včetně úmluvy OSN z Espoo a Aarhuské úmluvy; vyzývá Komisi, aby otázku bezpečnosti a transparentnosti této jaderné elektrárny ve výstavbě zařadila do svého dialogu s Běloruskem a Ruskem, neboť Rusko tento projekt, který je založen na technologii společnosti Rosatom, financuje, a aby podávala Parlamentu a členským státům, zejména těm, které s Běloruskem sousedí, pravidelné zprávy; vyzývá Radu a Komisi, aby pomocí svých nástrojů, včetně stanovení podmínek pro jakoukoli makrofinanční pomoc EU, zajistily, aby Bělorusko v jaderné elektrárně Ostrovec splnilo mezinárodní bezpečnostní normy, zejména aby provedlo zátěžové testy, jak bylo dohodnuto s Komisí dne 23. června 2011;

16.  s potěšením očekává přistoupení Běloruska k Parlamentnímu shromáždění Euronest v souladu s ustavující listinou, jakmile budou splněny politické podmínky, a přikládá tomuto přistoupení velký význam, neboť by se jednalo o přirozené rozšíření účasti Běloruska v rámci mnohostranné spolupráce ve Východním partnerství;

17.  opakuje své odhodlání pracovat ve prospěch obyvatel Běloruska, podporovat jejich prodemokratické snahy a iniciativy a přispívat ke stabilní, demokratické a blahobytné budoucnosti země;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Komisi, členským státům, OBSE/ODHIR, Radě Evropy a běloruským orgánům.

Právní upozornění