Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 2. února 2017 - BruselKonečné znění
Integrovaný přístup k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita
 Přeshraniční aspekty osvojení
 Dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi EU a Kolumbií a Peru***I
 Udržitelné řízení vnějšího rybářského loďstva ***I
 Státní příslušníci třetích zemí, kteří musí mít vízum nebo kteří jsou od této
 Krize právního státu v Demokratické republice Kongo a v Gabonu
 Provádění programu Erasmus+

Integrovaný přístup k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita
PDF 467kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o integrovaném přístupu k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita (2016/2143(INI))
P8_TA(2017)0012A8-0381/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který blíže vymezuje záměry politiky EU v oblasti sportu,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

–  s ohledem na zprávu skupiny odborníků EU pro řádnou správu nazvanou „Zásady pro řádnou správu v oblasti sportu v EU“ z října 2013,

–   s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro sport na místní úrovni nazvanou „Sport na místní úrovni – utváření Evropy“ z června 2016,

–   s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro sportovní diplomacii z června 2016,

–   s ohledem na program Erasmus+, jehož cílem je vypořádat se s přeshraničními hrozbami narušujícími integritu sportu, prosazovat a podporovat řádnou správu ve sportu, dvojí kariéru sportovců a dobrovolnickou činnost ve sportu a současně sociální začleňování a rovné příležitosti,

–  s ohledem na bílou knihu Komise o sportu (COM(2007)0391),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2015 o nedávných odhaleních případů korupce na vysoké úrovni ve FIFA(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2013 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o manipulaci s výsledky zápasů a korupci ve sportu(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2012 o evropském rozměru v oblasti sportu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě(7),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o sportovních agentech(8),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. listopadu 2013 s názvem Katar: situace migrujících pracovníků(9),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie(10),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 31. května 2016 o posílení integrity, transparentnosti a řádné správy při významných sportovních akcích,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o maximálním využití potenciálu sportu na místní úrovni pro rozvoj průřezových dovedností, zejména u mladých lidí,

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 21. května 2014 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti sportu na období let 2014–2017,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. listopadu 2013 o přínosu sportu k hospodářství EU, zejména pokud jde o řešení nezaměstnanosti mladých lidí a o jejich sociální začleňování,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 25. listopadu 2013 o podpoře zdraví upevňující tělesné aktivity ve všech odvětvích,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. listopadu 2010 o úloze sportu jako faktoru přispívajícího k aktivnímu sociálnímu začleňování(11),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o integrovaném přístupu k bezpečnosti a ke službám na fotbalových zápasech a jiných sportovních akcích ze dne 3. července 2016,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi ze dne 18. září 2014,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora a Tribunálu Evropské unie a na rozhodnutí Komise týkající se sportu, sázek a hazardních her,

–  s ohledem na globální agendu 2030 pro cíle udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na článek 6 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0381/2016),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která Evropské unii svěřila zvláštní pravomoc v oblasti sportu spočívající ve vytvoření a provádění koordinované politiky sportu na úrovni EU podporované ze zvláštní rozpočtové položky a v rozvíjení spolupráce s mezinárodními subjekty v oblasti sportu, přičemž je nutné přihlížet ke specifické povaze sportu a respektovat autonomii správních struktur v této oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že sport hraje význačnou úlohu v životech milionů občanů EU; vzhledem k tomu, že amatérský a profesionální sport není pouze o atletických schopnostech, sportovních úspěších a soutěžích, ale představuje rovněž významný sociální, vzdělávací, ekonomický, kulturní a jednotící příspěvek k hospodářství a společnosti EU, jakož i ke strategickým cílům a společenským hodnotám Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že sport je významným a rychle rostoucím odvětvím hospodářství EU a představuje cenný přínos pro růst, tvorbu pracovních míst i pro společnost, a to i na místní úrovni, a že jeho přidaná hodnota a pozitivní přínos pro zaměstnanost přesahují průměrnou míru růstu; vzhledem k tomu, že podle odhadů se zaměstnanost spojená se sportem rovná 3,51 % celkové zaměstnanosti v EU a podíl hrubé přidané hodnoty spojené se sportem byl odhadnut na 294 miliard EUR (2,98 % celkové hrubé přidané hodnoty EU);

D.  vzhledem k tomu, že sport není pouze rozmáhající se ekonomickou realitou, ale rovněž sociálním jevem, který významně přispívá k naplňování strategických cílů Evropské unie a společenských hodnot, jako je tolerance, solidarita, prosperita, mír, dodržování lidských práv a porozumění mezi národy a kulturami;

E.  vzhledem k tomu, že provozování sportu přispívá k lepší kvalitě života, působí jako prevence onemocnění a má zásadní význam pro posilování osobního rozvoje a zdravotního stavu;

F.  vzhledem k tomu, že pro profesionální sportovce je klíčové dodržování základních pracovních práv;

G.  vzhledem k tomu, že sport rovněž přispívá k integraci osob a přesahuje rasový původ, náboženské vyznání a etnický původ;

H.  vzhledem k tomu, že integrita sportu má mimořádný význam, má-li být podporována jeho důvěryhodnost a přitažlivost;

I.  vzhledem k tomu, že sport má specifickou povahu založenou na dobrovolných strukturách, která je předpokladem pro jeho vzdělávací a společenské funkce;

J.  vzhledem k tomu, že nedávné korupční skandály ve sportu a uvnitř sportovních organizací na evropské a mezinárodní úrovni poškodily jeho pověst a vzbudily ohlasy a otázky v tom smyslu, že je nutné provést skutečné a strukturální reformy orgánů a organizací řídících sport a současně zohlednit velkou rozmanitost sportovních struktur v jednotlivých evropských zemích, jakož i skutečnost, že sportovní organizace jsou ze své podstaty z velké míry samoregulační;

K.  vzhledem k tomu, že sport na profesionální i místní úrovni má klíčový význam pro celosvětové prosazování míru, dodržování lidských práv a solidaritu, má zdravotní a hospodářský přínos pro společnosti a hraje zásadní roli ve zdůrazňování základních vzdělávacích a kulturních hodnot a rovněž v podpoře sociálního začleňování;

L.  vzhledem k tomu, že řádná správa ve sportu by měla dodržovat náležitou regulaci sportovního odvětví založenou na zásadách efektivního, transparentního, etického a demokratického řízení a participativní správy, procesů a struktur se zapojením zúčastněných stran;

M.  vzhledem k tomu, že sportovní organizace jsou odpovědné za zajištění vysokých standardů správy a integrity a měly by tyto standardy dále zvyšovat a za všech okolností je dodržovat, aby se obnovila důvěra občanů a zvýšila důvěra veřejnosti v pozitivní hodnotu sportu;

N.  vzhledem k tomu, že vyvážené politiky, jejichž cílem je zlepšit finanční transparentnost, stabilitu a důvěryhodnost ve sportu, jsou klíčem ke zvýšení standardů v oblasti financí a správy;

O.  vzhledem k tomu, že evropský model organizovaného sportu je založen na zásadách teritoriality a státní příslušnosti, kdy pro každou disciplínu existuje jedna federace, na mechanismech solidarity mezi sportem na místní úrovni a vrcholovým sportem a na systému postupů a sestupů, otevřených soutěží a přerozdělování finančních prostředků;

P.  vzhledem k tomu, že uznání zásady jedné federace pro každou sportovní disciplínu je obzvláště důležité a vychází ze společenského významu sportu coby nejlepší způsob, jak ochránit zájmy sportu a jeho přínosy pro společnost;

Q.  vzhledem k tomu, že je legitimní a nezbytné, aby všechny zúčastněné strany požadovaly, že veškeré sportovní soutěže musí probíhat a být o nich rozhodováno v souladu s mezinárodně uznávanými pravidly daného sportu;

R.  vzhledem k tomu, že sportovní soudy hrají ústřední úlohu, pokud jde o zaručení univerzálnosti pravidel daného sportu, práva na spravedlivý proces ve sporech týkajících se sportu a řádné správy, neboť jsou nejvhodnějším prostředkem urovnávání sporů v této oblasti v souladu se základními procesními právy EU;

S.  vzhledem k tomu, že v odvětví sportu a v zapojených organizacích koluje stále více peněz, což vyvolává požadavky na lepší správu a transparentnost; vzhledem k tomu, že sport jako hospodářská činnost čelí řadě skandálů kvůli manipulacím s výsledky zápasů, které jsou spojeny s různou další trestnou a protiprávní činností, jako je praní peněz, korupce a úplatkářství;

T.  vzhledem k tomu, že stále rozšířenější doping zůstává hrozbou pro integritu a pověst sportu, jelikož porušuje jeho etické hodnoty a zásady, jako je fair play; vzhledem k tomu, že užívání dopingu vážně ohrožuje zdraví dotčených sportovců, neboť často dochází k jeho závažnému a nenávratnému poškození, a vzhledem k tomu, že boj s dopingem je otázkou veřejného zájmu a veřejného zdraví;

U.  vzhledem k tomu, že jakékoli případy násilí, výtržnictví a diskriminace namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi takové skupiny, ať již v amatérském, nebo profesionálním sportu, poškozují jeho pověst a odrazují diváky od účasti na sportovních akcích;

V.  vzhledem k tomu, že podpora sportovních aktivit lidí s mentální retardací či tělesným postižením by měla být klíčovou prioritou na evropské, vnitrostátní i místní úrovni;

W.  vzhledem k tomu, že je nutné zlepšit zapojení žen do sportu a sportovních soutěží a jejich viditelnost v této oblasti;

X.  vzhledem k tomu, že sportovci, především nezletilí, čelí rostoucím ekonomickým tlakům a nakládá se s nimi jako s komoditami, a proto musí být chráněni před jakoukoli formou zneužívání, násilí nebo diskriminace, jež se může vyskytnout během jejich zapojení do sportovních aktivit;

Y.  vzhledem k tomu, že v týmových sportech v Evropě narůstá znepokojivý trend vlastnictví hráčů třetí stranou, v jehož důsledku je, často ve velmi mladém věku, částečně či úplně „vlastní“ soukromí investoři, a hráči si tudíž již nemohou sami určovat směřování své budoucí kariéry;

Z.  vzhledem k tomu, že nekalé postupy spojené s přestupy manažerů a hráčů vedly k případům praní peněz, podvodům a vykořisťování nezletilých;

AA.  vzhledem k tomu, že sport na místní úrovni nabízí příležitosti k boji proti diskriminaci a podpoře sociálního začlenění, sociální soudržnosti a integrace a významně přispívá k rozvoji průřezových dovedností;

AB.  vzhledem k tomu, že při sestavování týmů spoléhá stále vyšší počet klubů hlavně na trh pro přestupy hráčů, ačkoli by měly věnovat větší pozornost trénování na místní úrovni;

AC.  vzhledem k tomu, že sport je vnímán jako základní právo každého člověka a že by všichni měli mít stejné právo zapojit se do fyzické aktivity a sportu;

AD.  vzhledem k tomu, že fyzická aktivita celkově stagnuje, a to navzdory přesvědčivým důkazům, že zlepšuje osobní zdraví, včetně zdraví duševního, a spokojenost lidí, což členským státům přináší značné úspory v oblasti veřejných výdajů na zdravotnictví, a navzdory rostoucímu trendu rekreačních sportů, jako je běhání, které jsou rovněž provozovány mimo jakoukoli organizovanou strukturu;

AE.  vzhledem k tomu, že sportovní akce a aktivity, především velké mezinárodní soutěže, prezentují přínosy sportu a mají pozitivní sociální, ekonomický a environmentální dopad;

AF.  vzhledem k tomu, že národní týmy hrají zásadní úlohu, nejen co se týče pěstování národní identity a inspirace mladých sportovců k tomu, aby se vypracovali na nejvyšší úroveň sportovních výkonů, ale také v tom, že podporují solidaritu se sportem na místní úrovni;

AG.  vzhledem k tomu, že další vzdělávání a odborná příprava sportovců jsou klíčovými prvky jejich přípravy na další životní dráhu po ukončení jejich sportovní kariéry;

AH.  vzhledem k tomu, že investice do odborné přípravy a vzdělávání talentovaných mladých sportovců na místní úrovni mají spolu s propagací těchto oblastí klíčový význam pro dlouhodobý rozvoj sportu a pro jeho společenskou úlohu;

AI.  vzhledem k tomu, že páteří organizovaného sportu jsou dobrovolníci, neboť zajišťují rozvoj a dostupnost sportovních aktivit, zejména na místní úrovni; vzhledem k tomu, že mimo to nabízí mladým lidem další vynikající možnost odborné přípravy a neformálního vzdělávání, a to rovněž na mezinárodní úrovni a s využitím programů spolupráce a rozvoje v oblastech mimo EU, v nichž je nutné posilovat dialog a podporovat vnější politiku EU;

AJ.  vzhledem k tomu, že sport v nejširším slova smyslu představuje hodnotový systém komunity, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty tvoří základ společného jazyka, který přesahuje veškeré kulturní a jazykové bariéry; vzhledem k tomu, že může napomáhat při posilování dialogu a solidarity se třetími zeměmi, při prosazování ochrany základních lidských práv a svobod na celém světě a při podpoře vnější politiky EU, a měl by být v těchto oblastech považován za příležitost;

AK.  vzhledem k tomu, že porušování práv duševního vlastnictví sportovních organizací, a to i v podobě digitálního pirátství, zejména neoprávněných přímých přenosů sportovních akcí, vyvolává vážné obavy ohledně dlouhodobého financování sportu na všech úrovních;

AL.  vzhledem k tomu, že na všech sportovních akcích musí být zajištěna svoboda tisku;

AM.  vzhledem k tomu, že sport může přispívat k plnění cílů strategie Evropa 2020;

Integrita a řádná správa ve sportu

1.  opakuje, že k boji s korupcí ve sportu je nutné nadnárodní úsilí a spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami, včetně veřejných orgánů, donucovacích orgánů, odvětví sportu, sportovců a sportovních příznivců;

2.  vyzývá mezinárodní, evropské a vnitrostátní sportovní organizace, aby se zavázaly k postupům řádné správy a aby budovaly kulturu transparentnosti a udržitelného financování, a to zpřístupněním finančních záznamů a výčtu činností veřejnosti, včetně povinnosti zveřejňovat informace o finančním vyrovnání s vrcholnými vedoucími pracovníky a omezení délky funkčních období;

3.  zastává názor, že budování kultury transparentnosti musí doprovázet lepší rozdělení pravomocí v řídících orgánech v oblasti sportu, lepší oddělení komerčních a charitativních aktivit a lepší vnitřní samoregulační postupy s cílem konat, odhalovat, vyšetřovat a postihovat trestné činy v oblasti sportu a nezákonné aktivity uvnitř sportovních organizací;

4.  připomíná, že řádná správa, jež by měla být prioritou pro příští pracovní plán EU v oblasti sportu, musí být podmínkou pro autonomii sportovních organizací v souladu se zásadami transparentnosti, odpovědnosti, rovných příležitostí, sociálního začlenění a demokracie, včetně odpovídajícího začleňování zúčastněných stran;

5.  zdůrazňuje, že je nutná politika nulové tolerance vůči korupci a dalším druhům trestné činnosti ve sportu;

6.  podtrhuje, že uplatňování zásad řádné správy ve sportu, spolu se sledováním, dohledem a vhodnými právními nástroji, je klíčovým faktorem, jenž napomůže vymýtit korupci a další nekalé praktiky;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, jakož i sportovní organizace a subjekty v nabídkovém řízení, aby zajistily, že nabídková řízení pro pořádání velkých akcí budou splňovat standardy řádné správy a dodržovat lidská a pracovní práva a zásadu demokracie s cílem zajistit pozitivní sociální, ekonomický a environmentální dopad na místní komunity a současně respektovat rozmanitost a tradice, a zaručit tak udržitelný odkaz a důvěryhodnost sportu;

8.  zastává názor, že země, které pořádají sportovní akce nebo se o jejich pořádání ucházejí, musí v souvislosti s nimi uplatňovat sociálně, environmentálně a ekonomicky odpovědné plánování, organizaci, realizaci, účast a návazná opatření; vyzývá sportovní organizace a země, v nichž se tyto akce konají, aby zabránily nežádoucím změnám v životním prostředí místních obyvatel, včetně jejich vysídlování;

9.  žádá Komisi, aby vytvořila platformu pro zveřejňování závazků a zabývala se možností vypracovat kodex chování v oblasti řádné správy a integrity v oblasti sportu; je toho názoru, že by sportovní organizace měly stanovit transparentní pravidla, etické normy a kodex chování pro své dozorčí orgány, výkonné výbory a členy, jakož i operační politiky a postupy, jež by zaručovaly nezávislost a dodržování zavedených pravidel; domnívá se dále, že zkoumání nových nástrojů spolupráce mezi vládami, sportovními organizacemi a EU může napomoci řešit některé z aktuálních problémů, jimž odvětví sportu čelí;

10.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že financování sportu z veřejných zdrojů bude podmíněno dodržováním zavedených a veřejně dostupných minimálních standardů správy, sledování a vykazování;

11.  domnívá se, že ke zlepšení řádné správy a integrity ve sportu je nutná změna myšlení všech příslušných zúčastněných stran; podporuje iniciativy sportovních organizací a dalších příslušných zúčastněných stran kladoucí si za cíl zlepšení standardů správy ve sportu a posílení dialogu a spolupráce s místními a vnitrostátními orgány;

12.  vyzývá sportovní organizace, aby do roku 2018 předložily a řádně provedly konkrétní návrhy na posílení standardů řádné správy pro sportovní organizace, řídící orgány v oblasti sportu a jejich členská sdružení a zveřejnily jejich výsledky; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu nezbytné náležité sledování;

13.  vyzývá členské státy, aby z manipulace s výsledky zápasů učinily zvláštní trestný čin a zajistily, že pokud tomu tak dosud není, bude veškerá trestná činnost, jako jsou manipulace s výsledky zápasů a korupce ve sportu, předmětem soudních řízení a odpovídajících postihů, neboť manipulace s výsledky zápasů a se sportovními soutěžemi porušuje etiku a integritu sportu a v současné době již podléhá postihům ze strany sportovních orgánů;

14.  upozorňuje na skutečnost, že problémy spojené s vyšetřováním mezinárodních případů manipulace s výsledky zápasů vyžadují přeshraniční sdílení informací a spolupráci mezi sportovními subjekty, státními orgány a provozovateli sázkových her v rámci vnitrostátních platforem, aby bylo možné tuto manipulaci odhalovat, vyšetřovat a stíhat; vyzývá členské státy, aby zvážily, pokud tak již neučinily, zřízení specializovaných státních zastupitelství, jejichž konkrétním úkolem by bylo vyšetřování případů sportovních podvodů; připomíná, že čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz ukládá poskytovatelům hazardních her povinnost provádět hloubkovou kontrolu u vysokých transakcí;

15.  naléhavě vyzývá Radu, aby nalezla řešení, které EU a jejím členským státům umožní podepsat a ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi s cílem tuto úmluvu v plné míře provést a ratifikovat, a naléhavě vyzývá Komisi, aby tento proces podpořila a usnadnila a aby zajistila, že budou v souvislosti s ním přijata efektivní návazná opatření;

16.  připomíná Komisi její slib, že vydá doporučení o výměně osvědčených postupů v oblasti předcházení případům manipulace s výsledky zápasů, jež souvisejí se sázením, a naléhavě ji vyzývá, aby toto doporučení neprodleně zveřejnila;

17.  žádá Komisi, aby posílila interinstitucionální vztahy s Radou Evropy a následně vytvořila koordinované operační programy, které zajistí co nejúčinnější využívání zdrojů;

18.  podporuje a dále prosazuje preventivní, vzdělávací a osvětové kampaně a informační programy, které sportovcům, trenérům, úředníkům a příslušným zúčastněným stranám na všech úrovních poskytují rady o hrozbách manipulace s výsledky zápasů, dopingu a dalších otázkách týkajících se integrity, včetně rizik, s nimiž se mohou setkat, a způsobů, jak mohou hlásit pochybné postupy; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly konkrétní opatření, jako jsou pilotní programy a projekty, jež budou zahrnuty do příštího pracovního plánu EU a budou si klást za cíl zajistit, aby se mladým lidem dostalo občanské výchovy v oblasti sportu v co nejranějším věku;

19.  vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala antidopingové projekty v rámci programu Erasmus+ a současně vyhodnocovala jeho dopad a zajišťovala, aby užitečným způsobem doplňoval stávající systémy financování boje proti dopingu;

20.  vyzývá Komisi, aby v rámci celého programu Erasmus+ podporovala řádnou správu v projektech řízení sportu;

21.  vyzývá členské státy, aby podporovaly dopingové kontroly, vnitrostátní programy testování a právní předpisy umožňující koordinaci a sdílení informací mezi státními orgány, sportovními organizacemi a antidopingovými agenturami; vyzývá členské státy, aby těmto agenturám umožnily zavést rozsáhlé programy sledování v oblasti dopingu a zpracovávat údaje a sdílet je v souladu se současnými i budoucími pravidly EU o ochraně údajů;

22.  bere na vědomí význam Světové antidopingové agentury (WADA) pro sledování a koordinaci antidopingových politik a pravidel na celém světě; vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly s WADA, UNESCO a Radou Evropy za účelem efektivnější prevence a boje proti dopingu, a to prostřednictvím posílení právních a politických závazků Světového antidopingového kodexu (WADAC); vyzývá EU, aby vybízela k výměně informací a osvědčených postupů o politikách v oblasti zdraví a prevence v boji proti dopingu na celém světě;

23.  vyzývá Komisi a Radu, aby podporovaly a usnadňovaly sjednávání dohod mezi zeměmi, které umožní řádně pověřeným týmům pro dopingovou kontrolu z jiných zemí provádět testování, přičemž budou dodržována základní práva sportovců v souladu s Mezinárodní úmluvou proti dopingu ve sportu;

24.  zastává názor, že doping je rostoucím problémem rovněž v oblasti rekreačního sportu, kde je nutné zajistit vzdělávací a informační kampaně a zkušené a profesionální instruktory a trenéry s cílem napomáhat propagaci zdravého chování ve vztahu k dopingu;

25.  vyzývá členské státy a Komisi, aby úzce spolupracovaly s WADA a Radou Evropy na vypracování politiky na ochranu oznamovatelů;

26.  vybízí sportovní organizace a vnitrostátní veřejné orgány, aby zavedly koordinované antidopingové systémy přeshraničního sledování a aby přijaly konkrétní opatření zaměřená proti výrobě a obchodování s nelegálními látkami zvyšujícími výkonnost ve sportovním světě;

27.  vítá novou Úmluvu Rady Evropy o integrovaném přístupu k bezpečnosti, ochraně a službám na fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích a naléhavě vyzývá členské státy, aby ji neprodleně podepsaly a ratifikovaly; opakuje svůj návrh zavést vzájemné uznávání zákazu vstupu na stadion v Evropě a výměnu údajů v této oblasti;

28.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala způsoby, jak pomocí stávajících sítí sdílet informace související s násilím ve sportu;

29.  konstatuje, že hrozba terorismu vyžaduje nové úsilí, má-li být zajištěna provozní bezpečnost a ochrana na sportovních akcích;

30.  zdůrazňuje, že sportovní orgány by měly nezávislým sdělovacím prostředkům zajistit nezbytný přístup na všechny sportovní akce a příležitosti k získávání zpráv, aby tak dostaly možnost plnit svou úlohu důležitých a kritických pozorovatelů těchto akcí a administrativy sportu;

31.  důrazně odsuzuje veškeré formy diskriminace a násilí ve sportu, a to jak na hřišti, tak mimo něj, a zdůrazňuje, že je zapotřebí takovémuto chování předcházet na všech úrovních, dosáhnout zlepšení v nahlašování a sledování těchto incidentů a prosazovat základní hodnoty, jako je respekt, přátelství, tolerance a fair play; zastává názor, že sportovní organizace, které dodržují vysoké standardy řádné správy, jsou lépe připraveny na propagaci společenské úlohy sportu a na boj proti rasismu, diskriminaci a násilí;

32.  připomíná, že je zapotřebí posílit boj proti obchodování s lidmi ve sportu, zejména proti obchodování s dětmi;

33.  vítá dobré samoregulační postupy, jako je iniciativa Finanční fair play, neboť podporují větší ekonomickou racionalitu a lepší standardy finančního řízení v profesionálním sportu a mají dlouhodobý, nikoli krátkodobý záběr, čímž přispívají ke zdravému a udržitelnému rozvoji sportu v Evropě; zdůrazňuje, že iniciativa Finanční fair play vybízí k lepším standardům finančního řízení, a měla by proto být striktně uplatňována;

34.  vítá transparentní a udržitelné investice do sportu a sportovních organizací, pokud podléhají přísným kontrolám a požadavkům na zveřejňování a nepoškozují integritu soutěží a sportovců;

35.  považuje vlastnický model, kdy si členové zachovávají kontrolu nad svým klubem (na základě pravidla 50+1), za osvědčený postup v EU a vyzývá členské státy, řídící orgány v oblasti sportu, národní federace a ligy, aby o tomto modelu zahájily konstruktivní dialog a prováděly jeho výměnu;

36.  zdůrazňuje, že sportovci, zejména nezletilí, musí být chráněni před nekalými praktikami, jako je např. vlastnictví hráčů třetí stranou, které vyvolávají mnoho otázek týkajících se integrity i širších etických aspektů; podporuje rozhodnutí řídících orgánů zakázat vlastnictví hráčů třetí stranou a vyzývá Komisi, aby zvážila zakotvení zákazu vlastnictví hráčů třetí stranou do právních předpisů EU a aby vybídla členské státy k přijetí dalších opatření, jež by se zabývala právy sportovců;

37.  domnívá se, že je třeba přehodnotit pravidla pro podporu místních hráčů s cílem rozšířit příležitosti pro talentované mladé hráče hrát v prvním týmu svého klubu, a tak zlepšit konkurenční rovnováhu v celé Evropě;

38.  vyzývá řídící orgány a vnitrostátní orgány na všech úrovních, aby přijaly opatření, která zaručí odškodnění tréninkovým klubům, s cílem podpořit nábor a trénink mladých hráčů v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 16. března 2010 ve věci Bernard;

39.  opakuje svou podporu evropskému modelu organizovaných sportů, v němž hrají ústřední úlohu federace, pokud vyvažuje početné rozdílné zájmy všech zúčastněných stran (jako jsou sportovci, hráči, kluby, ligy, sdružení a dobrovolníci) vhodným a demokratickým zastoupením a mechanismy transparentnosti v rozhodovacím procesu a zajišťuje otevřené soutěže založené na sportovních zásluhách; vyzývá k větší finanční solidaritě na všech úrovních;

40.  vítá každoroční sportovní fórum EU, které podporuje dialog se zúčastněnými stranami z mezinárodních a evropských sportovních federací, olympijského hnutí, evropských a národních organizací zastřešujících sport a dalších organizací spojených se sportem; poukazuje na skutečnost, že je třeba dále zlepšit strukturu dialogu se zúčastněnými stranami, funkce fóra a opatření navazující na diskuzi;

41.  vítá úsilí Komise a všech zúčastněných stran podporovat ve sportu sociální dialog, který představuje výbornou příležitost k zajištění rovnováhy mezi základními a pracovními právy sportovců a hospodářskou povahou sportu, jelikož všechny zúčastněné strany, včetně sociálních partnerů, zapojuje do diskuze a uzavírání dohod; bere na vědomí, že sportovní organizace jsou povinny zavázat se k rozvíjení kultury transparentnosti; trvá na tom, že by EU měla aktivně prosazovat minimální zaměstnanecké a pracovněprávní normy pro profesionální sportovce v celé Evropě;

42.  opakuje svou výzvu zřídit ve spolupráci s příslušnými veřejnými orgány rejstříky transparentnosti týkající se odměn sportovních manažerů, které budou podepřeny účinným monitorovacím systémem, jako je informační středisko pro platby a vhodné postihy, s cílem potírat nekalé manažerské praktiky; opakuje svoji výzvu, aby sportovním manažerům byly vydávány licence, aby byli zaregistrováni a aby byla zavedena minimální úroveň kvalifikací; vyzývá Komisi, aby přijala opatření navazující na závěry její „Studie o sportovních manažerech v Evropské unii“, zejména pokud jde o zjištění, že manažeři hrají ústřední roli ve finančních tocích, které jsou často netransparentní, a proto jsou náchylní k nezákonným činnostem;

43.  domnívá se, že integrovaný přístup k rovnosti žen a mužů ve sportu může pomoci předcházet stereotypům a vytvářet pozitivní sociální prostředí pro všechny; vítá iniciativy, které podporují rovnost žen a mužů a jejich rovné zastoupení v rozhodovacích pozicích ve sportu, umožňují sportovkyním sladění rodinného a profesionálního sportovního života a usilují o zmírnění rozdílů v odměňování založených na pohlaví, jakož i veškerých stereotypů a případů obtěžování v oblasti sportu; vyzývá sportovní organizace, aby věnovaly zvláštní pozornost genderovému rozměru a povzbuzovaly ženy k provozování sportu;

Sociální začleňování, sociální funkce a dostupnost sportu

44.  domnívá se, že investice do sportu nám pomohou budovat jednotné a inkluzivní společnosti, odstraňovat bariéry a umožňovat lidem navzájem se respektovat tím, že budou budovat mosty mezi kulturami a napříč etnickými a sociálními rozdíly, jakož i šířit pozitivní poselství sdílených hodnot, jako je vzájemný respekt, tolerance, soucit, vedení, rovnost příležitostí a právní stát;

45.  vítá nadnárodní sportovní akce pořádané v různých evropských zemích za předpokladu, že přispívají k podpoře klíčových společných hodnot EU, jako je pluralita, tolerance, spravedlnost, rovnost a solidarita; připomíná, že sportovní aktivity a akce podporují cestovní ruch v rámci evropských měst i území;

46.  podtrhuje hodnotu průřezových dovedností získaných prostřednictvím sportu v rámci neformálního a informálního učení a dále zdůrazňuje spojitost mezi sportem, zaměstnatelností, vzděláním a odbornou přípravou;

47.  zdůrazňuje úlohu sportu při začleňování a integraci znevýhodněných skupin; vítá iniciativy, jejichž cílem je dát uprchlíkům, migrantům a žadatelům o azyl možnost účastnit se jako sportovci sportovních soutěží;

48.  zdůrazňuje význam výchovy skrze sport a potenciál sportu napomáhat sociálně ohroženým mladým lidem nalézt opět správnou cestu; uznává význam sportu na místní úrovni pro prevenci a potírání radikalizace a povzbuzuje a podporuje iniciativy v tomto směru; vítá dva pilotní projekty schválené Evropským parlamentem: „Sport jako nástroj pro integraci a sociální začlenění uprchlíků“ a „Využití sportu ke sledování a koučování mladých lidí ohrožených radikalizací“;

49.  připomíná, že mladí evropští sportovci se často potýkají s problémem, jak sloučit své sportovní kariéry se vzděláváním a prací; uznává, že vyšší vzdělání a odborná příprava mají klíčový význam pro maximalizaci budoucího začlenění sportovců na trhu práce; podporuje zavádění efektivních systémů dvojí kariéry s minimálními nároky na kvalitu a odpovídajícím sledováním pokroku programů týkajících se dvojí kariéry v Evropě, jakož i poskytování poradenských služeb v oblasti kariéry prostřednictvím dohod s vysokými či vyššími odbornými školami; vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily přeshraniční mobilitu sportovců, harmonizovaly uznávání sportovních a vzdělávacích kvalifikací, včetně neformálního a informálního vzdělávání získaného prostřednictvím sportu, a aby posílily výměnu osvědčených postupů;

50.  zdůrazňuje nutnost zajistit udržitelnou finanční podporu výměnným programům zaměřeným na dvojí kariéru na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni prostřednictvím kapitoly Sport programu Erasmus+ a přispívat k dalšímu výzkumu v této oblasti; vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se vzdělávacími institucemi prosazovaly přeshraniční výměny sportovců a zajistily přístup ke sportovním stipendiím;

51.  podporuje mobilitu trenérů a dalších poskytovatelů služeb (jako jsou fyzioterapeuti a poradci v oblasti dvojí kariéry) a výměnu osvědčených postupů se zaměřením na uznávání kvalifikací a technologických inovací;

52.  vyzývá sportovní organizace, aby spolu s členskými státy prosazovaly minimální standardy pro trenéry, jejichž součástí budou kontroly trestního rejstříku a školení v oblasti zabezpečení a ochrany nezletilých a zranitelných dospělých, jakož i prevence a potírání dopingu a manipulace s výsledky zápasů;

53.  zdůrazňuje, že podle WHO je nedostatek fyzické aktivity čtvrtým nejčastějším rizikovým faktorem celosvětové úmrtnosti, který má značné přímé a nepřímé sociální a ekonomické dopady a nese s sebou náklady pro členské státy; se znepokojením konstatuje, že v některých členských státech klesá míra fyzické aktivity, a to navzdory značným prostředkům vydávaným na její propagaci i významnému dopadu jejího nedostatku na obecné zdraví;

54.  vyzývá sportovní organizace a členské státy, aby spolupracovaly na podpoře zaměstnatelnosti a mobility trenérů, kteří chtějí pracovat v různých státech EU, a to přijetím závazku k zajištění kontrol kvality jejich trenérských schopností a standardů týkajících se kvalifikací a odborné přípravy;

55.  vybízí členské státy a Komisi, aby v příštím pracovním plánu EU v oblasti sportu stanovily fyzickou aktivitu jako politickou prioritu, zejména pro mladé lidi a zranitelné komunity ze sociálně znevýhodněných oblastí, kde je míra provozování fyzické aktivity nízká;

56.  vyzývá mezinárodní a národní federace a další poskytovatele vzdělávání, aby zajistili, že otázky týkající se integrity ve sportu budou zahrnuty do osnovy kvalifikací pro sportovní trenéry;

57.  zdůrazňuje, že tělesná výchova ve školách je pro děti nezbytným začátkem nabývání životních dovedností, postojů, hodnot, znalostí a porozumění i celoživotního provozování fyzické aktivity; připomíná, že zapojení do sportovních aktivit ze strany univerzitních studentů i starších osob hraje klíčovou úlohu při zachování zdravého životního stylu a podpoře sociální interakce;

58.  bere na vědomí skutečnost, že populace EU stárne, a že je tudíž nutné věnovat zvláštní pozornost pozitivnímu dopadu, který může mít fyzická aktivita na zdraví a duševní pohodu starších lidí;

59.  zdůrazňuje, že je nutné, aby byla sportovní a fyzická aktivita lépe podporována napříč politickými odvětvími; vybízí místní orgány a obce, aby prosazovaly rovný přístup k fyzické aktivitě; doporučuje členským státům a Komisi, aby povzbuzovaly občany k pravidelnějšímu provozování fyzické aktivity prostřednictvím vhodných zdravotních politik a programů zaměřených na jejich každodenní život;

60.  vyzývá členské státy, aby sport lépe propagovaly mezi sociálně vyloučenými skupinami a mezi lidmi žijícími v sociálně znevýhodněných oblastech, kde je účast na sportu často nízká, a aby posílily spolupráci s nevládními organizacemi a školami, jež jsou v této oblasti aktivní, zejména pokud jde o městské plánování a stavbu sportovních zařízení, a zohledňovaly tak zvláštní potřeby veřejnosti, zvláště pak zranitelných skupin; vyzývá členské státy, aby zajistily úplný a rovný přístup k veřejným sportovním zařízením ve všech oblastech a aby podporovaly vznik nových sportovních klubů, zejména ve venkovských a znevýhodněných městských oblastech;

61.  zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením by měly mít rovný přístup ke všem sportovním zařízením, jakož i k dopravním prostředkům a dalším službám – včetně kompetentních zaměstnanců zajišťujících podporu – které tento přístup vyžaduje, a vyzývá k větší integraci všech složek týkajících se sportu v souladu se zásadou, že sportovní zařízení by měla být přístupná všem; naléhavě vyzývá členské státy, aby ve školách a na vysokých školách zaváděly sportovní programy začleňující osoby se zdravotním postižením, včetně zajištění vyškolených trenérů a uzpůsobených programů fyzické aktivity, a to již na školách na nižší úrovni, aby se žáci a studenti se zdravotním postižením mohli účastnit hodin sportu a mimoškolních sportovních aktivit;

62.  uznává zásadní význam mezinárodních paralympijských her pro zvyšování povědomí, boj proti diskriminaci a podporu dostupnosti sportu pro osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby zintenzívnily úsilí o začlenění osob se zdravotním postižením do sportovních aktivit a zlepšily viditelnost a vysílání paralympijských her a dalších soutěží se zapojením zdravotně postižených sportovců ve veřejných sdělovacích prostředcích;

63.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že děti provozují sport v bezpečném prostředí;

64.  vítá iniciativy, jejichž cílem je podpořit v rámci sportu začleňování a integritu, jakož i jeho dostupnost prostřednictvím využívání nových technologií a inovací;

65.  vítá úspěch Evropského týdne sportu, jehož cílem je podporovat sport, fyzickou aktivitu a zdravější životní styl pro všechny v celé Evropě bez ohledu na věk, původ nebo fyzickou kondici, a vyzývá všechny orgány a instituce EU a členské státy, aby se do této iniciativy zapojily a dále ji podporovaly a aby zároveň zajistily, že bude dostupná co největšímu počtu osob, zejména ve školách;

66.  domnívá se, že tradiční sporty jsou součástí evropského kulturního dědictví;

67.  vítá studii Komise o specifické povaze sportu; vyzývá Komisi a sportovní organizace, aby zvážily další kroky, jak specifickou povahu sportu rozvíjet;

68.  zdůrazňuje, že financování je důležitým politickým nástrojem EU používaným ke zlepšení klíčových oblastí činnosti EU ve sportu; vyzývá Komisi, aby na sport vyčlenila více prostředků v rámci programu Erasmus+ se zaměřením na sport na místní úrovni a vzdělávání a aby zvýšila jeho viditelnost a dostupnost s cílem zlepšit začleňování sportu do dalších programů financování, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy nebo program Zdraví; vyzývá k lepší komunikaci mezi Komisí a členskými státy, aby tyto fondy mohly být využívány efektivněji a byla minimalizována administrativní zátěž sportovních organizací na místní úrovni;

69.  vybízí členské státy a Komisi, aby podporovaly opatření a programy prosazující mobilitu, účast, vzdělávání, rozvoj dovedností a odbornou přípravu dobrovolníků ve sportu, jakož i uznání jejich práce; doporučuje výměnu osvědčených postupů v oblasti dobrovolné činnosti prostřednictvím podání pomocné ruky, pokud jde o nárůst v pěstování sportu i šíření jeho kultury, a to i prostřednictvím položek z programu Erasmus+;

70.  žádá Komisi, aby vydala pokyny pro provádění pravidel pro státní podporu ve sportu s přihlédnutím k sociálním, kulturním a vzdělávacím cílům za účelem vytvoření větší právní jistoty; v této souvislosti se domnívá, že žádné sportovní organizace, zejména sportovní organizace na místní úrovni, by neměly být vystaveny diskriminaci, žádají-li o veřejné finanční prostředky na vnitrostátní a místní úrovni;

71.  považuje za klíčové, aby mechanismy finanční solidarity v rámci sportu nezbytným způsobem propojily profesionální a amatérský sport; vítá v této souvislosti odvody příspěvků vnitrostátních loterií na sport na místní úrovni a vybízí členské státy, aby uložily držitelům licencí pro provoz sázkových her povinnost odvádět spravedlivou část zisku na sport na místní úrovni a na projekty zaměřené na zlepšení masové dostupnosti sportu s cílem zajistit jejich udržitelnost, transparentnost a vysledovatelnost, přičemž tyto odvody doplní již existující finanční příspěvky pocházející z prodeje mediálních a vysílacích práv;

72.  trvá na tom, že prodej televizních vysílacích práv na centralizované, výlučné a územní bázi se spravedlivým rozdělením výnosů je nezbytný pro udržitelné financování sportu na všech úrovních a pro zajištění rovných podmínek;

73.  zdůrazňuje, že porušování práv duševního vlastnictví ve sportu ohrožuje jeho dlouhodobé financování;

74.  doporučuje, aby členské státy pro sport na místní úrovni zavedly osvobození od DPH, daňové úlevy a další formy finančních pobídek a aby k tomuto účelu aktivně využívaly své daňové systémy; uznává, že by se na tuto podporu neměla vztahovat pravidla státní podpory;

75.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vyčlenily více finančních prostředků na otevírání veřejných sportovních zařízení a hřišť, a posílily tak snadnou dostupnost sportu na místní úrovni;

76.  domnívá se, že nedílnou součástí sportovních akcí by měla být udržitelnost a ochrana životního prostředí a že by zúčastněné strany ve sportu měly přispívat ke globální agendě 2030 pro cíle udržitelného rozvoje;

77.  vyzývá národní olympijské výbory a sportovní federace členských států, aby přijaly vlajku a znak EU a u příležitosti mezinárodních sportovních akcí je používaly spolu s jednotlivými vlajkami a státními symboly;

78.  zdůrazňuje, že sport je silným faktorem při vytváření a posilování pocitu místní, národní, a dokonce evropské sounáležitosti;

79.  zdůrazňuje, že je důležité, aby existovala úplná transparentnost ohledně vlastnictví profesionálních sportovních klubů;

o
o   o

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a evropským, mezinárodním a národním sportovním federacím a ligám.

(1) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 81.
(2) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.
(3) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 42.
(4) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 137.
(5) Úř. věst. C 239 E, 20.8.2013, s. 46.
(6) Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 51.
(7) Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 232.
(8) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 99.
(9) Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 42.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0005.
(11) Úř. věst. C 326, 3.12.2010, s. 5.


Přeshraniční aspekty osvojení
PDF 559kWORD 62k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 obsahující doporučení Komisi o přeshraničních aspektech osvojení (2015/2086(INL))
P8_TA(2017)0013A8-0370/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989, a zejména na články 7, 21 a 35 této úmluvy,

–  s ohledem na článek 2 Opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii ze dne 25. května 2000,

–  s ohledem na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení,

–  s ohledem na tematickou zprávu komisaře Rady Evropy pro lidská práva na téma „osvojování dětí: hledisko lidských práv“, která byla zveřejněna dne 28. dubna 2011,

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Petičního výboru (A8-0370/2016),

Společné minimální standardy pro osvojení

A.  vzhledem k tomu, že je klíčové, aby byla veškerá rozhodnutí v oblasti osvojení přijímána v souladu se zásadami nejvlastnějšího zájmu dítěte a zákazu diskriminace a s úctou k jeho základním právům;

B.  vzhledem k tomu, že účelem osvojení není poskytnout dospělým právo na dítě, ale poskytnout dítěti stabilní, milující a pečující prostředí, v němž bude vyrůstat a může se harmonicky rozvíjet;

C.  vzhledem k tomu, že řízení o osvojení se týká dětí, které v době podání žádosti o osvojení nedosáhly 18 let nebo věku plnoletosti ve své zemi původu;

D.  vzhledem k tomu, že musí být nastolena řádná rovnováha mezi právem osvojeného dítěte poznat svou skutečnou identitu a právem biologických rodičů na ochranu jejich vlastní identity;

E.  vzhledem k tomu, že příslušné orgány by neměly nikdy zaujímat stanovisko, podle nějž je ekonomická situace biologických rodičů sama o sobě základem a odůvodněním zbavení rodičovské odpovědnosti a poskytnutí dítěte k osvojení;

F.  vzhledem k tomu, že řízení o osvojení by nemělo být zahájeno před konečným rozhodnutím zbavujícím biologické rodiče rodičovské odpovědnosti, přičemž tito rodiče již měli příležitost vyčerpat veškeré právní opravné prostředky proti tomuto rozhodnutí; vzhledem k tomu, že ostatní členské státy mohou odepřít uznání rozhodnutí o osvojení, které bylo vydáno bez uplatnění těchto procesních záruk;

G.  vzhledem k tomu, že větší účinnost a transparentnost umožní zdokonalit vnitrostátní postupy osvojení a mohla by také usnadnit mezinárodní osvojení, což by mohlo zvýšit počet dětí, které jsou osvojeny; vzhledem k tomu, že dodržování článku 21 Úmluvy OSN o právech dítěte, již ratifikovaly všechny členské státy, by v tomto ohledu mělo být hlavním výchozím bodem pro veškeré postupy, opatření a strategie týkající se osvojení v přeshraničním kontextu, přičemž se dodržuje nejvlastnější zájem dítěte;

H.  vzhledem k tomu, že by mělo být učiněno více konkrétních kroků na předcházení tomu, aby byli budoucí rodiče, kteří si přejí osvojit, vykořisťováni bezskrupulózními organizacemi, jež hrají úlohu prostředníků, a že je proto i v této oblasti nezbytné posílit spolupráci v boji proti zločinu a korupci v EU;

I.  vzhledem k tomu, že kdykoli je to možné, je třeba podporovat umístění sourozenců do stejné osvojitelské rodiny, aby se zabránilo dalšímu traumatu z odloučení;

Mezinárodní osvojení podle Haagské úmluvy z roku 1993

J.  vzhledem k tomu, že Haagská úmluva ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva“), již ratifikovaly všechny členské státy, nabízí systém správní spolupráce a uznávání mezinárodních osvojení, tj. osvojení, u nichž osvojitelé a dítě nebo děti nemají obvyklé místo pobytu ve stejné zemi;

K.  vzhledem k tomu, že Haagská úmluva stanoví, že uznání mezinárodních osvojení je ve všech signatářských státech automatické, aniž by bylo pro nabytí účinnosti tohoto uznání třeba uplatnit jakýkoli specifický postup;

L.  vzhledem k tomu, že podle Haagské úmluvy může být uznání odepřeno jedině v případě, že je osvojení zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dotčeného státu, s přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte;

Justiční spolupráce v občanských věcech v oblasti osvojení

M.  vzhledem k tomu, že soudní vzdělávání v nejširším smyslu slova je klíčem pro vzájemnou důvěru ve všech oblastech práva, včetně právní úpravy osvojení; vzhledem k tomu, že stávající programy EU v oblasti soudního vzdělávání a podpora poskytovaná Evropské justiční síti by proto měly věnovat větší pozornost specializovaným soudům, jako jsou např. soudy zaměřující se na rodinné právo a soudy pro mladistvé;

N.  vzhledem k tomu, že by se měl zlepšit přístup občanů ke komplexním informacím o právních a procesních aspektech domácích osvojení v členských státech; vzhledem k tomu, že v této souvislosti by měl být portál e-justice rozšířen;

O.  vzhledem k tomu, že spolupráce v rámci Evropské sítě veřejných ochránců práv dětí byla zavedena v roce 1997 a že evropští ochránci práv dětí by měli být vybízeni k prohlubování spolupráce a koordinace v rámci tohoto fóra; vzhledem k tomu, že úsilí v tomto směru by mohlo zahrnovat jejich zapojení do stávajících projektů soudního vzdělávání, které financuje Evropská unie;

P.  vzhledem k tomu, že by měl být proveden hloubkový rozbor, neboť je třeba učinit více pro předcházení přeshraničnímu obchodování s dětmi pro účely osvojení a boj proti němu a pro zdokonalení náležitého a účinného provádění stávajících pravidel a pokynů v oblasti boje proti obchodování s dětmi; vzhledem k tomu, že je proto i v této oblasti nezbytné posílit spolupráci v boji proti zločinu a korupci v EU s cílem předcházet únosům a prodeji dětí a obchodování s nimi;

Přeshraniční uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení

Q.  vzhledem k tomu, že zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy má v právu Unie zásadní význam, protože umožňuje vytvoření a zachování oblasti bez vnitřních hranic; vzhledem k tomu, že zásada vzájemného uznávání, která spočívá na vzájemné důvěře, ukládá členským státům povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku nebo rozhodnutí vydaných v jiném členském státě;

R.  vzhledem k tomu, že v členských státech navzdory stávajícím mezinárodním předpisům doposud existují rozdílné pohledy na zásady, jimiž by se měl řídit proces osvojení, a rozdílný přístup k řízení o osvojení a právním účinkům procesu osvojení;

S.  vzhledem k tomu, že Evropská unie má pravomoc pro přijímání opatření s cílem posílit justiční spolupráci mezi členskými státy, která nemají dopady na vnitrostátní rodinné právo, a to včetně oblasti osvojení;

T.  vzhledem k tomu, že výjimky na základě veřejného pořádku slouží k ochraně identity členských států, která se odráží v hmotněprávních ustanoveních rodinného práva členských států;

U.  vzhledem k tomu, že v současnosti neexistují žádná evropská ustanovení pro uznávání (automatické či nikoli) vnitrostátních rozhodnutí o osvojení, tj. rozhodnutí týkajících se osvojení, která jsou prováděna uvnitř daného členského státu;

V.  vzhledem k tomu, že neexistence takovýchto ustanovení vytváří značné problémy pro evropské rodiny, které se přestěhují do jiného členského státu poté, co si osvojily dítě, neboť toto osvojení nemusí být uznáno, což znamená, že rodiče mohou čelit obtížím při zákonném výkonu své rodičovské odpovědnosti a finančním potížím v souvislosti s různými poplatky požadovanými v této oblasti;

W.  vzhledem k tomu, že neexistence takovýchto ustanovení tudíž ohrožuje právo dětí na stabilní a trvalou rodinu;

X.  vzhledem k tomu, že v současné době může dojít k tomu, že rodiče, kteří se stěhují do jiného členského státu, budou muset projít specifickými vnitrostátními postupy uznávání nebo si dokonce dítě opětovně osvojit, což vytváří značnou právní nejistotu;

Y.  vzhledem k tomu, že stávající situace může působit závažné problémy a bránit rodinám v plnohodnotném výkonu jejich práva na volný pohyb;

Z.  vzhledem k tomu, že může být třeba přezkoumat a posoudit celkovou situaci prostřednictvím konzultace mezi příslušnými orgány členských států;

AA.  vzhledem k tomu, že nařízení Brusel II neřeší otázku uznávání rozhodnutí o osvojení a zabývá se pouze rodičovskou odpovědností;

AB.  vzhledem k tomu, že by měla být přezkoumána možnost přijmout právní předpis, který by zavedl automatické uznávání vnitrostátního rozhodnutí o osvojení vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě, za předpokladu, že bude zajištěno bezvýhradné respektování vnitrostátních ustanovení o veřejném pořádku a budou dodrženy zásady subsidiarity a proporcionality;

AC.  vzhledem k tomu, že takový právní předpis by doplňoval stávající nařízení Rady (ES) č. 2201/2003(1) (Brusel IIa) o otázkách soudní příslušnosti a rodičovské zodpovědnosti a překlenul by stávající mezeru ve věci uznávání osvojení, jak je stanoveno v rámci mezinárodního práva (Haagská úmluva);

Společné minimální standardy pro osvojení

1.  vyzývá orgány členských států, aby v otázkách osvojení přijímaly veškerá rozhodnutí s přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte, dodržovaly přitom jeho základní práva a vždy zohledňovaly konkrétní okolnosti daného případu;

2.  zdůrazňuje, že děti, které byly dány k osvojení, by neměly být v žádném případě vnímány jako majetek státu, ale jako samostatné osobnosti s mezinárodně uznávanými základními právy;

3.  zdůrazňuje, že každý případ osvojení je odlišný a musí být vyhodnocován na základě svých specifických okolností;

4.  domnívá se, že v případech osvojení s přeshraničními prvky by měly být zohledněny kulturní a jazykové zvyklosti dítěte a v rámci možností by měly být také respektovány;

5.  domnívá se, že v rámci řízení o osvojení by dítěti mělo být vždy umožněno být vyslechnuto, aniž by bylo vystaveno tlaku, a vyjádřit svůj názor ohledně tohoto postupu osvojení, s přihlédnutím k jeho věku a vyspělosti; domnívá se proto, že je zásadní vždy, když je to možné, a bez ohledu na věk dítěte usilovat o získání jeho souhlasu s osvojením; v tomto ohledu vyzývá k tomu, aby se věnovala zvláštní pozornost malým dětem a kojencům, kteří nemohou být vyslechnuti;

6.  domnívá se, že by nemělo být přijímáno žádné rozhodnutí o osvojení předtím, než byli vyslechnuti biologičtí rodiče, byly případně vyčerpány všechny právní opravné prostředky ve věci jejich rodičovské odpovědnosti a jejich zbavení této odpovědnosti bylo konečné; vyzývá proto orgány členských států, aby v době, než jsou vyčerpány všechny právní opravné prostředky, a v průběhu celého soudního řízení o osvojení byla uplatňována veškerá opatření nezbytná pro blaho dítěte a aby mu byla poskytována ochrana a péče, které jsou nezbytné pro jeho harmonický rozvoj;

7.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vypracovat komparativní studii, která by analyzovala stížnosti týkající se osvojování bez souhlasu s přeshraničními aspekty;

8.  zdůrazňuje, že předtím, než dítě dají k osvojení pro cizince, by příslušné orgány měly vždy nejprve zvážit možnost umístit dítě k jeho rodinným příslušníkům, a to i v případě, že tito rodinní příslušníci žijí v jiné zemi, jestliže má dítě s těmito rodinnými příslušníky vztahy a po provedení individuálního posouzení potřeb dítěte; domnívá se, že obvyklé bydliště rodinných příslušníků, kteří si přejí převzít rodičovskou odpovědnost za dítě, by nemělo být považováno za rozhodující faktor;

9.  vyzývá k rovnému zacházení s rodiči, kteří jsou rozdílné státní příslušnosti, během řízení týkajících se rodičovské odpovědnosti a osvojení; vyzývá členské státy, aby zajistily rovná procesní práva rodinných příslušníků zapojených do řízení o osvojení, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu, a to i prostřednictvím poskytování právní pomoci a včasného informování o slyšeních, práva na tlumočníka a poskytování všech dokumentů týkajících se případu v jejich mateřském jazyce;

10.  zdůrazňuje, že je-li dítě, u nějž je zvažováno osvojení, státním příslušníkem jiného členského státu, měly by být informovány konzulární úřady tohoto členského státu a rodina dítěte, která v tomto členském státě pobývá, a že by s nimi mělo být předem konzultováno jakékoli rozhodnutí;

11.  vyzývá rovněž členské státy, aby věnovaly zvláštní a zvýšenou pozornost nezletilým osobám bez doprovodu, které mají postavení uprchlíka nebo o něj žádají, a zajistily jim ochranu, pomoc a péči, které jsou tyto státy povinny poskytovat v rámci svých mezinárodních závazků, a aby v tomto přechodném období pokud možno umísťovaly dítě do náhradní rodinné péče;

12.  zdůrazňuje, že je důležité poskytovat sociálním pracovníkům odpovídající pracovní podmínky, aby mohli řádně posuzovat jednotlivé případy bez jakéhokoli finančního či právního tlaku a plně zohledňovat nejvlastnější zájem dítěte z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska;

Mezinárodní osvojení podle Haagské úmluvy z roku 1993

13.  bere na vědomí úspěchy a význam uplatňování Haagské úmluvy a vybízí všechny země, aby ji podepsaly, ratifikovaly nebo k ní přistoupily;

14.  lituje, že při vydávání osvědčení o osvojení dochází často k problémům; vyzývá tudíž orgány členských států, aby zajistily, že budou vždy dodržovány postupy a záruky stanovené v Haagské úmluvě s cílem zajistit, aby bylo uznávání automatické; vyzývá členské státy, aby nevytvářely zbytečné byrokratické překážky při uznávání osvojení v rámci oblasti působnosti Haagské úmluvy, které by mohly postup prodlužovat a učinit jej nákladnějším;

15.  upozorňuje na skutečnost, že by bylo možné vyvinout ještě větší úsilí s cílem dodržovat a striktně vymáhat ustanovení Haagské úmluvy, neboť některé členské státy v souvislosti s uznáváním osvojení vyžadují dodatečné správní postupy nebo vybírají nepřiměřeně vysoké poplatky, např. pro účely vystavení nebo pozměnění dokladů osvědčujících osobní stav nebo pro získání občanství, a to navzdory skutečnosti, že je toto jednání v rozporu s ustanoveními Haagské úmluvy;

16.  vyzývá členské státy, aby dodržovaly postupy týkající se požadavků na poradenství a souhlas, jak je stanoví článek 4 Haagské úmluvy;

Justiční spolupráce v občanských věcech v oblasti osvojení

17.  vyzývá členské státy, aby posílily vzájemnou spolupráci v oblasti osvojení, a to v i právních a sociálních aspektech, a vyzývá k případnému prohloubení spolupráce mezi orgány příslušnými pro následná posouzení; v tomto ohledu rovněž vyzývá EU, aby uplatňovala soudržný přístup k právům dětí napříč všemi svými zásadními vnitřními a vnějšími politikami;

18.  vyzývá Komisi, aby zavedla účinnou evropskou síť soudců a orgánů specializovaných na osvojování s cílem usnadnit výměnu informací a osvědčených postupů, což je obzvláště užitečné v případech, kdy osvojení zahrnuje zahraniční prvek; domnívá se, že je velmi důležité usnadnit koordinaci a výměnu osvědčených postupů se současnou Evropskou sítí pro justiční vzdělávání, aby se v nejvyšší možné míře zajistila soudržnost s projekty, které již Evropská unie financuje; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby poskytovala financování na specializovanou odbornou přípravu soudců, kteří pracují v oblasti přeshraničního osvojování;

19.  je přesvědčen, že odborná příprava soudců činných v oblasti přeshraničního osvojování a příležitosti pro jejich setkávání by mohly napomoci konkrétně vymezit očekávaná a potřebná právní řešení v oblasti uznávání vnitrostátních osvojení; vyzývá tudíž Komisi, aby ve fázi vypracovávání návrhu nařízení vyčlenila na uvedenou odbornou přípravu a setkávání financování;

20.  vyzývá Komisi, aby na evropském portálu e-justice zveřejnila relevantní právní a procesní informace o právní úpravě a praxi osvojení ve všech členských státech;

21.  bere na vědomí činnost Evropské sítě veřejných ochránců práv dětí a domnívá se, že by tato spolupráce měla být dále prohlubována a posilována;

22.  zdůrazňuje, že je třeba více spolupracovat, zejména prostřednictvím evropských orgánů, jako je Europol, za účelem předcházení přeshraničním únosům, prodeji a obchodování s dětmi pro účely osvojení; konstatuje, že spolehlivé vnitrostátní systémy registrace narozených dětí by mohly předcházet obchodování s dětmi pro účely osvojení; v tomto ohledu vyzývá k prohloubení koordinace v citlivé oblasti osvojování dětí ze třetích zemí;

Přeshraniční uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení

23.  tvrdí, že je jednoznačně třeba, aby evropské právní předpisy zavedly automatické přeshraniční uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení;

24.  žádá Komisi, aby do 31. července 2017 na základě článků 67 a 81 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila návrh týkající se aktu o přeshraničním uznávání rozhodnutí o osvojení podle podrobných doporučení uvedených v příloze k tomuto usnesení a v souladu se stávajícím mezinárodním právem v této oblasti;

25.  potvrzuje, že doporučení, která jsou uvedena v příloze k tomuto usnesení, dodržují základní práva a zásady subsidiarity a proporcionality;

26.  domnívá se, že požadovaný návrh nemá negativní finanční dopady, neboť konečný cíl automatického uznávání rozhodnutí o osvojení povede ke snížení nákladů;

o
o   o

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a podrobná doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K NAŘÍZENÍ RADY O PŘESHRANIČNÍM UZNÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ O OSVOJENÍ

A.   ZÁSADY A CÍLE POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.  Rostoucí počet občanů Unie využívá své právo na volný pohyb a rozhoduje se každý rok, že se přestěhuje do jiného členského státu Unie. Tato situace přináší určitý počet problémů, pokud jde o uznávání a právní řešení osobní a rodinné právní situace mobilních jednotlivců. Unie začala tyto problematické situace řešit například přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012(2) a zavedením posílené spolupráce v oblasti uznávání některých aspektů majetkových vztahů v manželství a ohledně majetkových dopadů registrovaných partnerství.

2.  Haagská úmluva ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva“) nabyla platnosti ve všech členských státech. Týká se postupu pro přeshraniční osvojení a stanoví automatické uznávání takovýchto osvojení. Haagská úmluva však nepokrývá situaci rodiny, v níž k osvojení dítěte došlo výlučně vnitrostátním postupem a která se poté přestěhuje do jiného členského státu. Tato situace může vést ke značným právním problémům, pokud není právní vztah mezi rodičem (či rodiči) a osvojeným dítětem automaticky uznán. Pro tyto účely může být nezbytné realizovat dodatečné správní či soudní postupy a v krajních případech může být dokonce uznání odepřeno.

3.  Aby byla ochráněna základní práva a svobody dotčených občanů Unie, je tudíž nezbytné přijmout nařízení, které stanoví automatické přeshraniční uznávání rozhodnutí o osvojení. Vhodný právní základ pro takový návrh představuje čl. 67 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, který se týká vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí, a čl. 81 odst. 3 Smlouvy, který se týká opatření v oblasti rodinného práva. Toto nařízení má být přijato Radou po konzultaci s Evropským parlamentem.

4.  Navrhované nařízení zavádí automatické uznávání rozhodnutí o osvojení učiněná v některém z členských států na základě jiného postupu, než je postup v rámci Haagské úmluvy. Protože mohou mít evropské rodiny vazby na třetí zemi nebo v ní mohly dříve pobývat, nařízení rovněž stanoví, že jakmile určitý členský stát uzná rozhodnutí o osvojení učiněné ve třetí zemi na základě svých příslušných vnitrostátních procesních pravidel, toto rozhodnutí o osvojení bude uznáváno ve všech ostatních členských státech.

5.  Abychom nicméně zabránili spekulativnímu výběru jurisdikce či uplatnění nevhodných vnitrostátních právních předpisů, toto automatické uznávání podléhá za prvé podmínce, že nesmí být zjevně v rozporu s veřejným pořádkem uznávajícího členského státu, přičemž je zdůrazněno, že takové odepření nikdy nesmí vést k faktické diskriminaci, která je zakázána v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie, a, za druhé, podmínce, že byl členský stát, který přijal rozhodnutí o osvojení, k tomuto rozhodnutí příslušný podle článku 4 návrhu požadovaného podle přílohy B (dále jen „návrh“). K tomuto rozhodnutí je příslušný výhradně členský stát obvyklého bydliště jednoho či obou rodičů nebo dítěte samotného. Pokud však bylo rozhodnutí o osvojení učiněno ve třetí zemi, pro prvotní uznání tohoto osvojení v rámci Unie může být rovněž příslušný členský stát, jehož státní příslušnost mají rodiče nebo dítě. Je tomu tak proto, aby se evropským rodinám pobývajícím v zámoří zaručil přístup ke spravedlnosti.

6.  Pro rozhodnutí o případných námitkách proti uznání ve specifických případech je třeba zavést zvláštní postupy. Tato ustanovení jsou podobná ustanovením v jiných unijních aktech v oblasti občanskoprávní justice.

7.  Mělo by být zavedeno evropské osvědčení o osvojení, aby se urychlilo vyřizování správních dotazů ohledně automatického uznávání. Vzor tohoto osvědčení by měl být přijat v podobě aktu Komise v přenesené pravomoci.

8.  Tento návrh se týká pouze individuálních vztahů rodič-dítě. Členským státům neukládá žádnou povinnost uznávat jakékoli zvláštní právní vztahy mezi rodiči osvojeného dítěte, protože vnitrostátní právní předpisy týkající se párů se navzájem výrazně liší.

9.  Návrh také obsahuje obvyklá konečná a přechodná ustanovení, která nalezneme v nástrojích občanskoprávního soudnictví. Automatické uznávání osvojení se uplatňuje výhradně na rozhodnutí o osvojení, která byla přijata po dni použitelnosti nařízení a – rovněž k tomuto dni – na dřívější rozhodnutí o osvojení, pokud je příslušné dítě doposud nezletilé.

10.  Tento návrh je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, neboť členské státy nemohou samy zavést právní rámec pro přeshraniční uznávání rozhodnutí o osvojení a návrh nepřekračuje rámec toho, co je naprosto nezbytné pro zajištění stability právní situace osvojených dětí. Návrh nemá žádné dopady na rodinné právo členských států.

B.   ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Nařízení Rady o přeshraničním uznávání rozhodnutí o osvojení

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 3 této smlouvy,

s ohledem na žádost, kterou Evropský parlament předložil Evropské komisi,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1.  Evropská unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro účely postupného zavedení tohoto prostoru je nezbytné, aby Unie přijala opatření týkající se justiční spolupráce v občanskoprávních věcech, které mají přeshraniční dopady, a to i v oblasti rodinného práva.

2.  Podle článků 67 a 81 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) mají tato opatření zahrnovat opatření zaměřená na zajištění vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí.

3.  Za účelem dosažení volného pohybu rodin, které osvojily dítě, je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost a uznávání rozhodnutí o osvojení řídila právním nástrojem Unie, který by byl závazný a přímo použitelný.

4.  Toto nařízení by mělo vytvořit jednoznačný a komplexní právní rámec pro přeshraniční uznávání rozhodnutí o osvojení, přinést rodinám odpovídající výsledky v oblasti právní jistoty, předvídatelnosti a flexibility a předejít vzniku situace, kdy by zákonné rozhodnutí o osvojení učiněné v jednom členském státě nebylo uznáno v jiném členském státě.

5.  Do oblasti působnosti tohoto nařízení by mělo spadat uznávání rozhodnutí o osvojení učiněných nebo uznaných v některém z členských států. Nemělo by do ní však spadat uznávání mezinárodních osvojení na základě Haagské úmluvy ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, neboť tato úmluva již stanoví automatické uznávání takovýchto osvojení. Toto nařízení by se tedy mělo uplatňovat pouze na uznávání vnitrostátních osvojení a na mezinárodní osvojení, která nejsou prováděna na základě uvedené úmluvy.

6.  Mezi osvojením a územím členského státu, který učinil rozhodnutí o osvojení nebo jej uznal, musí existovat určitá vazba. Uznání by tedy mělo podléhat souladu s obvyklými pravidly pro určování příslušnosti.

7.  Pravidla pro určování příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by se zakládat na zásadě, že příslušnost obvykle vychází z obvyklého bydliště rodičů, nebo jednoho z rodičů, nebo dítěte. Příslušnost by měla být určována na základě tohoto důvodu, s výjimkou situací zahrnujících třetí země, kdy by mohl být spojujícím prvkem stát občanství.

8.  Protože se osvojení obvykle týká nezletilých, není vhodné poskytnout rodičům nebo dítěti žádnou flexibilitu při výběru orgánů, které o osvojení rozhodnou.

9.  Vzájemná důvěra při výkonu spravedlnosti v Unii odůvodňuje zásadu, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě by měla být uznána ve všech členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. V důsledku toho by mělo být rozhodnutí o osvojení učiněné v jednom členském státě považováno za opatření vydané v dožádaném členském státě.

10.  Automatické uznání rozhodnutí o osvojení vydaného v určitém členském státě v dožádaném členském státě by nemělo ohrozit dodržování práv obhajoby. Všechny zúčastněné strany by tedy měly mít možnost požádat o odepření uznání rozhodnutí o osvojení, pokud se domnívají, že existuje jeden či více důvodů pro toto odepření.

11.  Uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení by mělo být automatické za předpokladu, že členský stát, v němž k osvojení došlo, byl k tomuto rozhodnutí příslušný a že toto uznání není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem uznávajícího členského státu, který je vykládán v souladu s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie.

12.  Tímto nařízením by neměla být dotčena hmotněprávní ustanovení rodinného práva členských států, včetně právní úpravy osvojení. Uznání rozhodnutí o osvojení na základě tohoto nařízení by navíc nemělo znamenat uznání jakéhokoli právního vztahu mezi rodiči, kteří si dítě osvojili, vznikajícího v důsledku tohoto uznání rozhodnutí o osvojení, aniž by tím však bylo předurčeno případné rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení.

13.  Případné procesněprávní otázky, které toto nařízení neřeší, by měly být řešeny podle vnitrostátního práva.

14.  Pokud rozhodnutí o osvojení implikuje právní vztah, který není známý v právu dožádaného členského státu, tento právní vztah, včetně jakéhokoli z něj vyplývajícího práva či povinnosti, by se měl v největší možné míře upravit na takový vztah v rámci práva tohoto členského státu, se kterým jsou spojeny rovnocenné účinky a který sleduje obdobné cíle. Každý členský stát určí, kdo a jakým způsobem tuto úpravu provede.

15.  Aby bylo usnadněno automatické uznávání, jež stanoví toto nařízení, měl by být vypracován vzor pro předávání rozhodnutí o osvojení: evropské osvědčení o osvojení. Pro tyto účely by pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU týkající se zavedení a aktualizace tohoto vzorového osvědčení měla být svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předávány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

16.  Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

17.  V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, [oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení] / [a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné].

18.  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se použije na uznávání rozhodnutí o osvojení.

2.  Tímto nařízením se nepoužije ani jím nejsou dotčeny:

(a)  právní předpisy členských států týkající se nároku na osvojení ani jiné otázky rodinného práva;

(b)  mezinárodní osvojení na základě Haagské úmluvy ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva“).

3.  Žádné ustanovení tohoto nařízení neukládá členskému státu, aby:

(a)  uznával existenci jakéhokoli právního vztahu mezi rodiči osvojeného dítěte v důsledku uznání rozhodnutí o osvojení;

(b)  vydával rozhodnutí o osvojení za podmínek, za nichž to neumožňuje příslušné vnitrostátní právo.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se „rozhodnutím o osvojení“ rozumí rozsudek nebo rozhodnutí, kterým se vytváří nebo uznává stálý právní vztah typu rodič-dítě mezi dítětem, které doposud nedosáhlo plnoletosti, a novým rodičem nebo novými rodiči, kteří nejsou biologickými rodiči tohoto dítěte, a to ať už je název tohoto právního vztahu ve vnitrostátním právu jakýkoli.

Článek 3

Automatické uznávání rozhodnutí o osvojení

1.  Rozhodnutí o osvojení vydané v kterémkoli z členských států se uznává ve všech ostatních členských státech, aniž by byl vyžadován jakýkoli zvláštní postup, za předpokladu, že členský stát, který rozhodnutí vydal, je pro něj příslušný podle článku 4.

2.  Každá zúčastněná strana může v souladu s postupem podle článku 7 podat návrh na vydání rozhodnutí o neexistenci důvodů pro odepření uznání, které jsou uvedeny v článku 6.

3.  Závisí-li výsledek řízení u soudu některého členského státu na rozhodnutí o odepření uznání, přičemž odepření je uplatňováno jako předběžná otázka, je tento soud příslušný v dané věci.

Článek 4

Příslušnost pro rozhodnutí o osvojení

1.  Orgány členského státu mohou vydat rozhodnutí o osvojení jedině tehdy, pokud rodič nebo rodiče, kteří si dítě osvojují, nebo dítě samotné mají své obvyklé bydliště v tomto členském státě.

2.  Pokud bylo rozhodnutí o osvojení dítěte vydáno orgány třetí země, orgány některého z členských států mohou takové rozhodnutí také vydat nebo rozhodnout o uznání rozhodnutí třetí země v souladu s postupy stanovenými ve vnitrostátním právu, pokud rodič či rodiče, kteří si dítě osvojili, nebo dítě samotné nemají obvyklé bydliště v tomto členském státě, ale jsou jeho státními příslušníky.

Článek 5

Doklady nezbytné pro uznání

Strana, která se hodlá v některém členském státě dovolávat rozhodnutí o osvojení vydaného  jiným členským státem, předloží:

a)  jedno vyhotovení rozhodnutí o osvojení, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti; a

b)  evropské osvědčení o osvojení vydané podle článku 11.

Článek 6

Odepření uznání

Na návrh kterékoli zúčastněné strany může být uznání rozhodnutí o osvojení vydaného v některém z členských států odepřeno, avšak pouze tehdy:

(a)  pokud je takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dožádaného členského státu;

(b)  pokud vydávající členský stát nebyl příslušný podle článku 4.

Článek 7

Návrh na odepření uznání

1.  Na návrh některé ze zúčastněných stran ve smyslu definovaném vnitrostátním právem se uznání rozhodnutí o osvojení odepře, pokud se ukáže, že existuje některý z důvodů uvedených v článku 6.

2.  Návrh na odepření uznání se podává u soudu, který byl daným členským státem oznámen Komisi podle čl. 13 písm. a) jakožto soud, u kterého se má návrh podávat.

3.  Postup pro odepření uznání se v rozsahu, v němž se na něj nevztahuje toto nařízení, řídí právem dožádaného členského státu.

4.  Navrhovatel předloží soudu vyhotovení rozhodnutí a případně překlad nebo přepis rozhodnutí.

5.  Soud může upustit od požadavku na předložení dokumentů uvedených v odstavci 4, má-li je již k dispozici, nebo má-li za to, že je není rozumné požadovat po navrhovateli jejich předložení. V tomto druhém případě může soud požadovat předložení dokumentů po druhé straně.

6.  Strana, která podává návrh na odepření uznání rozhodnutí o osvojení vydaného v jiném členském státě, není povinna mít adresu pro doručování v dožádaném členském státě. Tato strana nemusí mít v dožádaném členském státě ani pověřeného zástupce, ledaže existuje povinnost mít takového zástupce bez ohledu na státní příslušnost nebo bydliště stran.

7.  Soud rozhodne o návrhu na odepření uznání neprodleně.

Článek 8

Opravné prostředky proti rozhodnutí o návrhu na odepření uznání

1.  Proti rozhodnutí o návrhu na odepření uznání může kterákoli strana podat opravný prostředek.

2.  Opravný prostředek se podává u soudu, který byl daným členským státem oznámen Komisi podle čl. 13 písm. b) jakožto soud, u kterého se má takový opravný prostředek podávat.

3.  Rozhodnutí o opravném prostředku může být napadeno dalším opravným prostředkem pouze tehdy, pokud byl soud, u něhož má být zahájeno řízení o dalším opravném prostředku, sdělen Komisi dotyčným členským státem podle čl. 13 písm. c).

Článek 9

Opravné prostředky v členském státě, v němž bylo vydáno rozhodnutí o osvojení

Soud, u něhož byl podán návrh na odepření uznání, nebo soud, který projednává opravný prostředek podaný podle čl. 8 odst. 2 nebo 3, může přerušit řízení, jestliže byl proti rozhodnutí o osvojení podán řádný opravný prostředek v členském státě původu nebo jestliže lhůta pro podání takového opravného prostředku ještě neuplynula. Pokud tato lhůta ještě neuplynula, může soud určit lhůtu, v níž se má opravný prostředek podat.

Článek 10

Vyloučení přezkumu ve věci samé

Rozhodnutí o osvojení nebo rozsudek přijaté v některém členském státě nesmějí být v žádném případě v dožádaném členském státě přezkoumávány ve věci samé.

Článek 11

Evropské osvědčení o osvojení

Orgány členské státu, který vydal rozhodnutí o osvojení, na žádost kterékoli ze zúčastněných stran vydají vícejazyčné evropské osvědčení o osvojení v souladu se vzorem stanoveným podle článku 15.

Článek 12

Úprava rozhodnutí o osvojení

1.  Pokud je v rozhodnutí nebo rozsudku obsaženo opatření či příkaz, jež nejsou známy v právu dožádaného členského státu, toto opatření nebo příkaz se v největší možné míře upraví na opatření nebo příkaz známé v právu tohoto členského státu, se kterými jsou spojeny rovnocenné účinky a které sledují obdobný účel a zájem. Tato úprava nevyvolá účinky, které by přesahovaly účinky stanovené v právu členského státu původu.

2.  Kterákoli strana může proti úpravě opatření nebo příkazu podat u soudu opravný prostředek.

Článek 13

Informace poskytované členskými státy

1.  Zúčastněné členské státy sdělí Komisi do 1. července 2018 své případné vnitrostátní předpisy týkající se:

a)  soudů, kterým se předkládá návrh na odepření uznání podle čl. 7 odst. 2;

b)  soudů, u kterých se podává opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na odepření uznání podle čl. 8 odst. 2; a

c)  soudů, u kterých se podává jakýkoli další opravný prostředek podle čl. 8 odst. 3.

2.  Komise informace uvedené v odstavci 1 a veškeré další relevantní informace o postupech osvojení a uznávání osvojení v členských státech všemi vhodnými prostředky, a zejména prostřednictvím evropského portálu e-justice, zpřístupní veřejnosti.

Článek 14

Legalizace nebo obdobný formální požadavek

U dokumentů vydaných v členských státech se podle tohoto nařízení nevyžaduje legalizace ani jiný obdobný formální požadavek.

Článek 15

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci

Komise se svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16, pokud jde o vypracování a změny vzoru vícejazyčného evropského osvědčení o osvojení podle článku 11.

Článek 16

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 15 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 1. července 2018.

3.  Rada může přenesení pravomoci uvedené v článku 15 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 15 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jí byl tento akt oznámen, nebo pokud Rada před uplynutím této lhůty informuje Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

5.  Evropská parlament musí být Komisí informován o přijetí aktů v přenesené pravomoci, o námitkách vyslovených proti nim, jakož i o zrušení přenesených pravomocí Radou.

Článek 17

Přechodná ustanovení

Toto nařízení se použije pouze na rozhodnutí o osvojení vydaná dne 1. ledna 2019 nebo později.

Rozhodnutí o osvojení vydaná před 1. lednem 2019 jsou nicméně rovněž uznávána k tomuto dni, pokud dotčené dítě k tomuto dni nedosáhlo plnoletosti.

Článek 18

Vztah ke stávajícím mezinárodním úmluvám

1.  Toto nařízení se nepoužije na rozhodnutí o osvojení vydaná na základě Haagské úmluvy.

2.  Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 351 Smlouvy o fungování Evropské unie, toto nařízení nemá vliv na uplatňování mezinárodních úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států v době vstupu tohoto nařízení v platnost a které stanoví pravidla týkající se uznávání osvojení.

3.  Toto nařízení se však použije mezi členskými státy přednostně ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma a více členskými státy v rozsahu, ve kterém se týkají oblastí upravených tímto nařízením.

Článek 19

Přezkum

1.  Do 31. prosince 2024 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Ke zprávě se případně připojí návrhy na úpravu tohoto nařízení.

2.  Členské státy sdělí za tímto účelem Komisi příslušné údaje týkající se uplatňování tohoto nařízení jejich soudy.

Článek 20

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2019, s výjimkou článků 13, 15 a 16, které se použijí ode dne 1. července 2018.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne...

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

(1) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Úř. věst. L 201, 27.7.2012. s. 107).


Dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi EU a Kolumbií a Peru***I
PDF 512kWORD 47k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 19/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, a kterým se mění nařízení (EU) č. 20/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (COM(2015)0220 – C8-0131/2015 – 2015/0112(COD))
P8_TA(2017)0014A8-0277/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0220),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0131/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0277/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společná prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, která jsou připojena k tomuto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o změně nařízení (EU) č. 19/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, a o změně nařízení (EU) č. 20/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/540.)

PŘÍLOHA LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

Evropského parlamentu, Rady a Komise

Evropský parlament, Rada a Komise se shodují na tom, že je zapotřebí úzce spolupracovat na monitorování provádění Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé(1) ve znění Protokolu o přistoupení k Obchodní dohodě mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé s ohledem na přistoupení Ekvádoru(2) , nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 19/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé(3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 20/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé(4). Za tímto účelem se shodují na tomto:

—  Na žádost příslušného výboru Evropského parlamentu předloží Komise tomuto výboru zprávu o případných konkrétních obavách spojených s prováděním závazků týkajících se obchodu a udržitelného rozvoje ze strany Ekvádoru, Kolumbie nebo Peru.

—  Pokud Evropský parlament přijme doporučení k zahájení šetření ohledně ochranných opatření, Komise pečlivě přezkoumá, zda jsou podle nařízení (EU) č. 19/2013 (EU) nebo nařízení (EU) č. 20/2013 splněny podmínky zahájení z moci úřední. Pokud se Komise bude domnívat, že podmínky splněny nejsou, předloží příslušnému výboru Evropského parlamentu zprávu, jejíž součástí bude vysvětlení všech faktorů podstatných pro zahájení šetření.

—  Komise do 1. ledna 2019 přezkoumá situaci producentů banánů v Unii. Pokud bude zjištěno závažné zhoršení situace na trhu nebo situace producentů v Unii, lze uvažovat o prodloužení platnosti tohoto mechanismu po dohodě stran účastnících se dohody.

Komise nadále pravidelně provádí analýzu situace na trhu a situace producentů v Unii po uplynutí platnosti mechanismu stability. Pokud bude zjištěno závažné zhoršení situace na trhu nebo situace producentů v Unii, Komise s ohledem na význam odvětví banánů pro nejvzdálenější regiony danou situaci společně s členskými státy a zúčastněnými stranami posoudí a rozhodne o tom, zda je třeba uvažovat o vhodných opatřeních. Komise může rovněž svolávat pravidelné monitorovací schůzky, jichž se účastní členské státy a zúčastněné strany.

Komise vytvořila statistické nástroje umožňující monitorovat a posuzovat vývoj dovozu banánů a situaci na unijním trhu s banány. Komise věnuje zvláštní pozornost přezkumu formátu údajů vyplývajících z dohledu nad dovozem s cílem poskytovat pravidelně aktualizované informace uživatelsky vstřícnějším způsobem.

(1) Úř. věst. L 354, 21.12.2012, s. 3.
(2) Úř. věst. L 356, 24.12.2016, s. 3.
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 19/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé (Úř. věst. L 17, 19.1.2013, s. 1).
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 20/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (Úř. věst. L 17, 19.1.2013, s. 13).


Udržitelné řízení vnějšího rybářského loďstva ***I
PDF 357kWORD 105k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 (COM(2015)0636 – C8-0393/2015 – 2015/0289(COD))
P8_TA(2017)0015A8-0377/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0636),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0393/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016(1),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0377/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008

P8_TC1-COD(2015)0289


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1006/2008(5) (dále jen „nařízení o rybolovných činnostech“) zavedlo režim pro udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Unie mimo vody Unie a přístup plavidel třetích zemí do vod Unie.

(2)  Unie je smluvní stranou Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982(6) (dále jen „úmluva UNCLOS“) a ratifikovala Dohodu OSN o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací ze dne 4. srpna 1995 (dále jen „dohoda OSN o populacích ryb“)(7). Tyto mezinárodní předpisy stanoví zásadu, že všechny státy musí přijmout odpovídající opatření k zajištění udržitelného řízení mořských zdrojů a jejich zachování a za tímto účelem vzájemně spolupracovat. [pozm. návrh 1]

(3)  Unie přijala Dohodu Organizace OSN pro výživu a zemědělství k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři ze dne 24. listopadu 1993 (dohoda FAO o dodržování opatření)(8). Dohoda FAO o dodržování opatření stanoví, že smluvní strany nebudou vydávat oprávnění k využití plavidel k rybolovu na volném moři, jestliže nebudou splněny určité podmínky, a že budou uplatňovat sankce, jestliže nebudou plněny určité oznamovací povinnosti.

(3a)   Mezinárodní tribunál pro mořské právo vydal dne 2. dubna 2015 poradní stanovisko coby reakci na žádost předloženou západoafrickým subregionálním výborem pro rybolov. Toto poradní stanovisko potvrdilo, že Unie nese odpovědnost za činnost plavidel plujících pod vlajkou členských států a že má v této souvislosti povinnost náležité péče. [pozm. návrh 2]

(4)  Unie schválila Mezinárodní akční plán FAO pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (IPOA-IUU) přijatý v roce 2001. Plán IPOA-IUU a Dobrovolné pokyny FAO týkající se výkonu povinnosti státu vlajky schválené v roce 2014 zakládají odpovědnost státu vlajky za zajištění dlouhodobého zachování a udržitelného využívání živých mořských zdrojů a mořských ekosystémů. Plán IPOA-IUU stanoví, že by stát vlajky měl plavidlům plujícím pod jeho vlajkou vydávat oprávnění k rybolovu ve vodách mimo jeho svrchovanost a jurisdikci. V dobrovolných pokynech se rovněž doporučuje, aby oprávnění v případech, kdy rybolovné činnosti probíhají na základě dohody o přístupu do rybolovných oblastí nebo i mimo rámec takové dohody, uděloval stát vlajky a pobřežní stát. Oba státy by se měly ujistit, že tyto činnosti nenaruší udržitelnost populací ve vodách pobřežního státu (článek 40 a 41).

(4a)   V roce 2014 všichni členové Organizace OSN pro výživu a zemědělství, včetně Unie a jejích partnerů z řad rozvojových zemí, jednomyslně schválili dobrovolné pokyny k zajištění udržitelného drobného rybolovu v souvislosti se zabezpečováním potravin a vymýcením chudoby, a to včetně bodu 5.7, v němž se uvádí, že před uzavřením dohod o přístupu ke zdrojům s třetími zeměmi a třetími stranami by se měla věnovat náležitá pozornost problematice drobného rybolovu. [pozm. návrh 3]

(4b)   Dobrovolné pokyny k zajištění udržitelného drobného rybolovu v souvislosti se zabezpečováním potravin a vymýcením chudoby, které schválila Organizace OSN pro výživu a zemědělství, vyzývají k přijetí opatření k dlouhodobému zachování rybolovných zdrojů, k jejich udržitelnému využívání a k zajištění ekologického základu produkce potravin. Současně zdůrazňují význam ekologických norem pro rybolovné činnosti mimo vody Unie, jež zahrnují ekosystémový přístup k řízení rybolovu a zásadu předběžné opatrnosti, s cílem obnovit a zachovávat lovené populace nad úrovněmi, které mohou zajistit maximální výnos, tam, kde je to možné, do roku 2015 a u všech populací nejpozději do roku 2020. [pozm. návrh 4]

(5)  Na otázku závazků a souvisejících povinností a odpovědnosti státu vlajky a případně i mezinárodní organizace vlajky, pokud jde o zachování a řízení živých zdrojů na volném moři podle úmluvy UNCLOS, je na mezinárodní úrovni kladen stále větší důraz. Nejinak je tomu u souběžné jurisdikce pobřežního státu, jurisdikce státu vlajky a případně i jurisdikce mezinárodní organizace vlajky nebo pobřežní mezinárodní organizace, pokud jde o řádné zachování biologických mořských zdrojů v mořských oblastech spadajících pod vnitrostátní jurisdikci, přičemž tato otázka se řeší pod hlavičkou povinnosti náležité péče vyplývající z úmluvy UNCLOS. Mezinárodní tribunál pro mořské právo (ITLOS) ve svém poradním stanovisku ze dne 2. dubna 2015, které bylo vydáno v reakci na dotazy západoafrického subregionálního výboru pro rybolov, potvrdil, že Unie nese za činnost svých rybářských plavidel mezinárodní odpovědnost vůči třetím zemím a mezinárodním organizacím a že v rámci této odpovědnosti musí jednat s náležitou péčí. Povinnost náležité péče znamená, že stát musí vyvíjet veškeré možné úsilí a učinit maximum k tomu, aby se předešlo nezákonnému rybolovu, což obnáší i povinnost přijímat nutná správní opatření a opatření pro prosazování práva k tomu, aby nedošlo k zapojení rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou, jeho státních příslušníků a rybářských plavidel vyvíjejících činnost v jeho vodách do činností porušujících platná opatření pro zachování a řízení zdrojů. Z těchto důvodů, a obecněji rovněž z důvodu posílení „modré“ ekonomiky je důležité uspořádat jednak činnosti rybářských plavidel Unie mimo vody Unie, jednak s tím spojený systém správy takovým způsobem, aby mohly být účinně a účelně plněny mezinárodní závazky Unie a aby se předcházelo situacím, kdy může být Unii vyčítáno jednání, jež je v rozporu s mezinárodním právem. [pozm. návrh 5]

(5a)   Na summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji, který se konal dne 25. září 2015, se Unie zavázala k uplatňování rezoluce obsahující výsledný dokument s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, včetně cíle udržitelného rozvoje č. 14, kterým je zachování a udržitelné využívání oceánů, moří a mořských zdrojů pro účely udržitelného rozvoje, a cíle udržitelného rozvoje č. 12, kterým je zajištění udržitelných vzorců spotřeby a výroby, a jejich dílčích cílů. [pozm. návrh 6]

(6)  Do vnější rybářské politiky a do obchodní politiky Unie by se měly promítnout výsledky konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji „Rio + 20“(9) konané v roce 2012, jakož i přijetí akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami a nejnovější dění na mezinárodní úrovni, pokud jde o boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami druhy, a nové cíle udržitelného rozvoje (17 cílů zaměřených na přeměnu našeho světa, včetně cíle č. 14: Život pod vodou), které OSN schválila v září 2015. [pozm. návrh 7]

(7)  Cílem společné rybářské politiky (dále jen „SRP“), kterou vymezuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013(10) (dále jen „základní nařízení“), je zajistit, aby rybolovné činnosti byly environmentálně, hospodářsky a sociálně udržitelné, aby byly řízeny v souladu s cílem dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a obnovit a zachovat rybí populace nad úrovněmi, které jsou schopny poskytnout maximální udržitelný výnos, a aby přispívaly k dostupnosti dodávek potravin. Stejně tak je při provádění této politiky nutné přihlížet k cílům v oblasti rozvojové spolupráce, jak je uvedeno v čl. 208 odst. 1 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie. [pozm. návrh 8]

(7a)   Základní nařízení dále vyžaduje, aby se dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu omezovaly v souladu s čl. 62 odst. 2 a 3 úmluvy UNCLOS na odlov přebytků. [pozm. návrh 9]

(8)  Nařízení (EU) č. 1380/2013 Základní nařízení zdůrazňuje potřebu podporovat cíle SRP na mezinárodní úrovni a tak zajistit, aby rybolovná činnost Unie mimo vody Unie vycházela ze stejných zásad a norem, jako jsou ty, které se používají na základě práva Unie, a podporovat rovné podmínky pro hospodářské subjekty Unie a hospodářské subjekty třetích zemí. Právní předpisy třetích zemí v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí se mohou od právních předpisů Unie lišit, a vést tak v případě rybářského loďstva k odlišným normám. Výsledkem této situace by mohlo být povolování rybolovné činnosti, která je v rozporu s udržitelným řízením mořských zdrojů. Je proto nezbytné zajistit soulad s činností Unie v oblasti životního prostředí, rybolovu, obchodu a rozvoje, zejména pokud se dotýká rybolovu v rozvojových zemích s nízkou správní kapacitou, v nichž existuje vysoké riziko korupce. [pozm. návrh 10]

(9)  Cílem nařízení (ES) č. 1006/2008 bylo vytvořit společný základ pro udělování oprávnění k rybolovným činnostem prováděným plavidly Unie mimo vody Unie s úmyslem podpořit boj proti rybolovu NNN a zajistit lepší kontrolu a sledování loďstva EU Unie po celém světě, jakož i podmínky udělování oprávnění k rybolovným činnostem prováděným ve vodách Unie plavidly třetích zemí. [pozm. návrh 11]

(10)  Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008(11) o rybolovu NNN bylo přijato souběžně s nařízením (ES) č. 1006/2008 a nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (dále jen „nařízení o kontrolním režimu“)(12) bylo přijato o rok později. Tato nařízení jsou třemi prováděcími pilíři ustanovení o kontrole a prosazování práva v rámci SRP.

(11)  Tato tři nařízení však nebyla prováděna jednotně; zejména panovala nejednotnost mezi nařízením o rybolovných činnostech a nařízením o kontrolním režimu, které bylo přijato po něm. Provádění nařízení o rybolovných činnostech rovněž odhalilo několik mezer: chyběla úprava některých otázek v oblasti kontroly, jako je např. nájem plavidel, výměna vlajky a vydávání oprávnění k rybolovu příslušným orgánem třetí země rybářskému plavidlu Unie mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu (dále jen „přímá oprávnění“). Kromě toho se ukázalo, že se některé oznamovací povinnosti plní s obtížemi a že podobně problematické je i rozdělení správních úkolů mezi členské státy a Komisi.

(12)  Základní zásada zde předkládaného nařízení spočívá v tom, že každému plavidlu Unie provádějícímu rybolov mimo vody Unie by měl oprávnění vydat jeho členský stát vlajky a tento členský stát by rovněž měl provádět sledování plavidla v tomto směru bez ohledu na to, kde a na základě jakého rámce plavidlo vyvíjí činnost. Vydání oprávnění by mělo být závislé na splnění základního souboru společných kritérií způsobilosti. Informace, jež členské státy shromažďují a předávají Komisi, by měly Komisi umožnit do sledování rybolovných činností všech rybářských plavidel Unie zasahovat, a to kdykoliv a ve kterékoliv oblasti mimo vody Unie. To je nezbytné proto, aby byla Komise schopna plnit své povinnosti, které má jako strážkyně Smluv. [pozm. návrh 12]

(12a)   V posledních letech vykázala vnější rybářská politika Unie značná zlepšení, pokud jde o podmínky dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a péči, s níž jsou příslušná ustanovení vymáhána. Zachování rybolovných práv pro loďstvo Unie v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu by mělo být prioritním cílem vnější rybářské politiky Unie a podobné podmínky by měly být uplatňovány i na činnosti Unie mimo působnost těchto dohod. [pozm. návrh 13]

(12b)   Pokud se objeví možnost odnětí, pozastavení nebo pozměnění oprávnění k rybolovu na základě důkazů o vážném ohrožení využívání rybolovných zdrojů, měla by Komise hrát zprostředkující roli. [pozm. návrh 14]

(13)  Podpůrná plavidla mohou mít zásadní vliv na to, nakolik jsou rybářská plavidla schopna provádět rybolovné činnosti, a na množství ryb, jež jsou schopna nalovit; proto je nezbytné, aby tato plavidla byla v tomto nařízení v procesech vydávání oprávnění a podávání zpráv zohledněna.

(14)  Výměna vlajky se stává problémem v okamžiku, když je jejím cílem obejít pravidla SRP nebo stávající opatření pro zachování a řízení zdrojů. Unie by proto měla být schopna takové případy výměny vlajky definovat, zjistit a bránit jim. V průběhu celé životnosti plavidla, které vlastní provozovatel z Unie bez ohledu na to, pod jakou vlajkou nebo vlajkami toto plavidlo pluje, by měla být zajištěna sledovatelnost a řádné sledování dodržování pravidel v minulosti. Tomuto účelu by měl sloužit i požadavek, aby Mezinárodní námořní organizace (IMO) každému plavidlu vydala jedinečné číslo. [pozm. návrh 15]

(15)  Ve vodách třetích zemí mohou plavidla Unie vyvíjet činnost buď na základě dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi, nebo jestliže není v platnosti žádná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, na základě přímých oprávnění k rybolovu získaných od třetích zemí. V obou případech by tyto činnosti měly být prováděny transparentním a udržitelným způsobem. Členské státy vlajky by tedy měly být zmocněny k tomu, aby plavidlům plujícím pod jejich vlajkou na základě stanoveného souboru kritérií a s výhradou jejich sledování vydávaly oprávnění žádat třetí pobřežní státy o přímá oprávnění a tato oprávnění získat. Oprávnění k rybolovné činnosti by mělo být vydáno, jakmile se členský stát vlajky ujistí, že tato činnost nenaruší udržitelnost. Jestliže Komise nebude mít dalších řádně odůvodněných námitek, provozovateli, jemuž udělil oprávnění jak členský stát vlajky, tak pobřežní stát, by mělo být umožněno, aby zahájil rybolovné operace. [pozm. návrh 16]

(16)  Specifickou otázkou související s dohodami o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu je přerozdělování nevyužitých rybolovných práv, ke kterému dochází, jestliže rybolovná práva přidělená členským státům příslušným nařízením Rady nejsou plně využita. Vzhledem k tomu, že náklady na přístup stanovené v dohodách o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu jsou z velké části financovány z rozpočtu Unie, je systém dočasného přerozdělování důležitý pro ochranu finančních zájmů Unie a pro to, aby se s uhrazenými rybolovnými právy neplýtvalo. Je tedy nezbytné systém přerozdělování, který by měl být mechanismem poslední instance, zpřehlednit a zkvalitnit. Jeho užití by mělo být dočasné a nemělo by mít vliv na počáteční rozdělování rybolovných práv mezi členské státy, což znamená, že nenaruší relativní stabilitu. Jelikož se jedná o systém poslední instance, k přerozdělování by mělo docházet pouze v případě, že se příslušné členské státy vzdají svých rybolovných práv za účelem jejich vzájemné výměny. [pozm. návrh 17]

(16a)   Termín „spící dohody“ se používá tehdy, když země přijaly dohodu o partnerství v oblasti rybolovu, avšak ze strukturálních důvodů nebo v důsledku jiných okolností nemají v platnosti příslušný protokol. Unie má se třetími zeměmi uzavřeno několik spících dohod. Plavidla Unie nemají tudíž ve vodách, na něž se vztahují ustanovení těchto spících dohod, povoleno lovit. Komise by měla vyvinout úsilí ve snaze o „probuzení“ těchto dohod, nebo by měla takové dohody o partnerství ukončit. [pozm. návrh 18]

(17)  Oprávnění k rybolovným činnostem pod záštitou regionálních organizací pro řízení rybolovu a k neregulovanému rybolovu na volném moři by rovněž měl vydávat členský stát vlajky a tyto činnosti by měly být v souladu se zvláštními pravidly regionálních organizací pro řízení rybolovu nebo s právními předpisy Unie upravujícími rybolovné činnosti na volném moři. [pozm. návrh 19]

(18)  Účinnost opatření na zachování a řízení zdrojů mohou snižovat nájemní dohody, které mohou rovněž mít negativní dopad na udržitelné využívání živých mořských zdrojů. Proto je nezbytné zavést právní rámec, který Unii pomůže lépe sledovat činnosti najatých rybářských plavidel plujících pod vlajkou Unie a najatých provozovateli z třetích zemí na základě pravidel přijatých příslušnou regionální organizací pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 20]

(19)  Postupy by měly být transparentní, proveditelné a předvídatelné jak pro provozovatele z Unie a třetích zemí, tak pro jejich příslušné orgány. [pozm. návrh 21]

(19a)   Unie by měla usilovat o zajištění rovných podmínek na mezinárodní úrovni, které umožní rybářskému loďstvu Unie soutěžit s jinými zeměmi provozujícími rybolov, a odpovídajícím způsobem upravovat pravidla přístupu na trh, kdykoli jsou přijata přísná pravidla pro loďstvo Unie. [pozm. návrh 22]

(20)  Mělo by se zajistit, aby výměna údajů mezi členskými státy a Komisí stanovená v nařízení o kontrolním režimu probíhala v elektronické podobě. Členské státy by měly shromažďovat veškeré požadované údaje o svých loďstvech a jejich rybolovných činnostech, provádět správu těchto údajů a poskytovat je Komisi. Kromě toho by v případech, kdy je to z hlediska koordinace činností v oblasti shromažďování těchto údajů vhodné, měly spolupracovat mezi sebou, s Komisí a s třetími zeměmi.

(21)  Za účelem zvýšení transparentnosti a přístupnosti informací o oprávněních k rybolovu vydávaných v Unii by Komise měla zřídit elektronický rejstřík oprávnění k rybolovu obsahující jednak veřejnou, jednak zabezpečenou část. Informace v elektronickém rejstříku oprávnění k rybolovu Unie obsahují osobní údaje. Zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení by mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(13), se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES(14) a s platnými vnitrostátními zákony.

(22)  Za účelem náležitého řešení přístupu rybářských plavidel plujících pod vlajkou třetí země do vod Unie by měla příslušná pravidla odpovídat pravidlům, jež v souladu s nařízením o kontrolním režimu platí pro rybářská plavidla Unie. Zejména článek 33 uvedeného nařízení týkající se hlášení úlovků a údajů spojených s úlovky by se měl vztahovat i na plavidla třetích zemí provádějící rybolov ve vodách Unie.

(23)  Rybářská plavidla ze třetích zemí, kterým nebylo uděleno oprávnění podle tohoto nařízení, by při plavbě vodami Unie měla mít povinnost zajistit, aby jejich lovná zařízení byla umístěna tak, že nejsou k dispozici pro okamžité použití k rybolovným operacím.

(24)  Členské státy by měly odpovídat za kontrolu rybolovných činností plavidel třetích zemí ve vodách Unie a v případě porušení předpisů za zaznamenání těchto porušení do vnitrostátního rejstříku podle článku 93 nařízení o kontrolním režimu.

(25)  Za účelem zjednodušení postupu při vydávání oprávnění by měly členské státy a Komise využívat společný systém pro výměnu a uchovávání údajů, který zajistí nezbytné informace a aktualizace a zároveň minimalizuje administrativní zátěž. V tomto ohledu by měly být plně využity údaje obsažené v rejstříku loďstva Unie.

(26)  Za účelem zohlednění technického pokroku a případných nových požadavků mezinárodního práva by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přijímání změn v přílohách tohoto nařízení, které stanoví seznam informací, jež má provozovatel za účelem získání oprávnění k rybolovu poskytnout. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti provedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016(15). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(27)  Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení, pokud jde o zaznamenávání, formát a předávání údajů spojených s oprávněními k rybolovu ze strany členských států Komisi a do elektronického rejstříku oprávnění k rybolovu Unie, jakož i za účelem stanovení metodiky přerozdělování nevyužitých rybolovných práv. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(16).

(28)  Bude-li to v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech spojených s přerozdělováním rybolovných práv nezbytné, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(29)  Vzhledem k množství a významu změn, které mají být provedeny, by nařízení (ES) č. 1006/2008 mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro vydávání a správu oprávnění k rybolovu pro:

a)  rybářská plavidla Unie vyvíjející činnost provozující rybolovné činnosti ve vodách pod svrchovaností nebo v jurisdikci třetí země, pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu, jíž je Unie smluvní stranou, a to jak ve vodách Unie, tak mimo ně, nebo na volném moři a

b)  rybářská plavidla třetích zemí vyvíjející činnost provozující rybolovné činnosti ve vodách Unie. [pozm. návrh 23]

Článek 2

Vztah k mezinárodnímu právu a právu Unie

Tímto nařízením nejsou dotčena ustanovení:

a)  dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a obdobných dohod o rybolovu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi;

b)  přijatá regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo obdobnými rybolovnými organizacemi, jejichž je Unie smluvní nebo nesmluvní spolupracující stranou;

c)  právních předpisů Unie, kterými se uplatňují nebo provádějí ustanovení uvedená v písmenech a) a b).

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 4 základního nařízení. Vedle toho se rozumí:

a)  „podpůrným plavidlem“ plavidlo, které není vybaveno provozuschopným lovným zařízením určeným k chytání nebo lákání ryb, které usnadňuje rybolovné činnosti, pomáhá při nich nebo zajišťuje přípravy na ně; [pozm. návrh 24]

b)  „oprávněním k rybolovu“ oprávnění k rybolovu vydané rybářskému plavidlu Unie nebo rybářskému plavidlu třetí země vedle jeho licence k rybolovu, které je opravňuje k provádění určitých rybolovných činností v průběhu určitého období, v určité oblasti nebo v určitém lovišti za určitých podmínek; [pozm. návrh 25]

c)  „rejstříkem oprávnění k rybolovu“ systém správy oprávnění k rybolovu a související databáze;

d)  „přímým oprávněním“ oprávnění k rybolovu vydané příslušným orgánem třetí země rybářskému plavidlu Unie mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu;

e)  „vodami třetích zemí“ vody pod svrchovaností a v jurisdikci třetí země;

f)  „pozorovatelským programem“ program pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu, dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, třetí země nebo členského státu, v jehož rámci jsou za určitých podmínek na palubě rybářských plavidel přítomni pozorovatelé, jejichž úkolem je shromažďovat údaje nebo ověřovat, zda plavidlo dodržuje pravidla přijatá příslušnou organizací, dohodou o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu nebo zemí; [pozm. návrh 26]

fa)   „smluvní stranou“ smluvní strana mezinárodní úmluvy nebo dohody zřizující regionální organizaci pro řízení rybolovu, jakož i státy, rybolovné subjekty nebo jiné subjekty spolupracující s touto organizací, jimž byl ve vztahu k této organizaci udělen status spolupracující nesmluvní strany; [pozm. návrh 27]

fb)   „pronájmem“ ujednání, podle něhož je rybářské plavidlo plující pod vlajkou některého členského státu pronajato na určenou dobu provozovateli jiného členského státu či třetí země, aniž by došlo ke změně vlajky. [pozm. návrh 77]

HLAVA II

RYBOLOVNÉ ČINNOSTI RYBÁŘSKÝCH PLAVIDEL UNIE MIMO VODY UNIE

Kapitola I

Společná ustanovení

Článek 4

Obecná zásada

Aniž je dotčena povinnost získat oprávnění od příslušné organizace nebo třetí země, nesmí rybářské plavidlo Unie provádět rybolovné činnosti mimo vody Unie, pokud mu jeho členský stát vlajky nevydal oprávnění k rybolovu.

Článek 5

Kritéria způsobilosti

1.  Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti mimo vody Unie, pouze pokud:

a)  obdržel v souladu s přílohami 1 a 2 přílohou úplné a přesné informace o rybářském plavidle a souvisejícím podpůrném plavidle (podpůrných plavidlech) včetně neunijních podpůrných plavidel; [pozm. návrh 28]

b)  rybářské plavidlo má platnou licenci k rybolovu podle článku 6 nařízení (ES) č. 1224/2009;

c)  rybářské plavidlo a případné související podpůrné plavidlo mají číslo IMO, pokud to vyžadují právní předpisy Unie; [pozm. návrh 29]

d)  provozovateli a veliteli rybářského plavidla, jakož i dotčenému rybářskému plavidlu nebyla po dobu 12 měsíců před podáním žádosti o oprávnění k rybolovu uložena na základě vnitrostátních právních předpisů členského státu ve smyslu článku 42 nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 a článku 90 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 sankce za závažné porušení předpisů; [pozm. návrh 78]

e)  rybářské plavidlo není na seznamu plavidel provádějících rybolov NNN přijatém regionální organizací pro řízení rybolovu a/nebo Unií podle nařízení (ES) č. 1005/2008;

f)  členský stát vlajky v relevantních případech disponuje na základě příslušné dohody o rybolovu nebo na základě příslušných předpisů regionální organizace pro řízení rybolovu rybolovnými právy a

g)  rybářské plavidlo v relevantních případech splňuje požadavky stanovené v článku 6.

2.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat za účelem změny příloh 1 a 2 akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 43.

Článek 6

Výměna vlajky

1.  Tento článek se použije na plavidla, která byla do pěti let ode dne podání v průběhu dvou let před podáním žádosti o oprávnění k rybolovu:

a)  vyňata z rejstříku rybářského loďstva Unie a došlo u nich k výměně vlajky za vlajku třetí země a

b)  následně byla do rejstříku rybářského loďstva Unie do 24 měsíců ode dne vynětí opět zapsána.

2.  Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu, pouze pokud se ujistí ověřil, že plavidlo uvedené v odstavci 1 v období, kdy vyvíjelo činnost pod vlajkou třetí země:

a)  neprovozovalo nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti a že

b)  nevyvíjelo činnost ani ve vodách nespolupracující třetí země ve smyslu článků 31 a 33 nařízení (ES) č. 1005/2008, ani ve vodách třetí země, o níž bylo zjištěno, že umožňuje provozování neudržitelného rybolovu podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012(17).

3.  Za tímto účelem předloží provozovatel veškeré následující informace požadované členským státem vlajky vztahující se k příslušnému období,, přičemž předloží přinejmenším všechny tyto doklady během něhož uvedené plavidlo vyvíjelo činnost pod vlajkou třetí země, požadované členským státem vlajky:

a)  prohlášení o úlovcích a intenzitě rybolovu během příslušného období;

b)  kopii oprávnění k rybolovu vydaného státem vlajky na příslušné období;

c)  kopii veškerých oprávnění k rybolovu povolujícího rybolovné operace ve vodách třetích zemí během příslušného období;

d)  úřední prohlášení třetí země, pod jejíž vlajkou se po výměně vlajky plavidlo plavilo, uvádějící přehled sankcí uložených plavidlu nebo provozovateli během příslušného období.

da)   úplnou historii vlajky za období, během kterého nebylo uvedené plavidlo zapsáno v rejstříku loďstva Unie.

4.  Členský stát vlajky nevydá oprávnění k rybolovu plavidlu, u něhož proběhla výměna vlajky:

a)  za vlajku třetí země, která byla, pokud jde o boj proti rybolovu NNN, podle článků 31 a 33 nařízení (ES) č. 1005/2008 určena jako nespolupracující země nebo je zapsána do seznamu nespolupracujících zemí; nebo

b)  za vlajku třetí země, která byla označena za zemi umožňující neudržitelný rybolov podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1026/2012.

5.  Odstavec 4 se neuplatní v případě, že se členský stát vlajky ujistí, že ihned poté, co byla příslušná země určena jako země nespolupracující v oblasti rybolovu NNN nebo byla označena za zemi umožňující neudržitelný rybolov, provozovatel:

a)  zastavil rybolovné operace a

b)  okamžitě zahájil příslušné správní postupy k vynětí plavidla z rejstříku rybářského loďstva této třetí země. [pozm. návrh 31]

Článek 7

Sledování oprávnění k rybolovu

1.  Při podání žádosti o oprávnění k rybolovu předloží provozovatel členskému státu vlajky úplné a přesné údaje.

2.  Provozovatel neprodleně vyrozumí členský stát vlajky o jakékoliv změně souvisejících údajů.

3.  Členský stát vlajky v průběhu platnosti oprávnění k rybolovu alespoň jednou ročně sleduje, zda jsou nadále dodržovány podmínky, na jejichž základě bylo vydáno.

4.  Pokud již některá z podmínek, na jejichž základě bylo oprávnění k rybolovu vydáno, splňována není, členský stát vlajky oprávnění přijme vhodné opatření, mj. změní nebo odejme a oznámí oprávnění, a okamžitě to oznámí provozovateli a Komisi a v případě potřeby i sekretariátu regionální organizace pro řízení rybolovu nebo dotčené třetí zemi.

5.  Na žádost základě řádně odůvodněné žádosti Komise členský stát vlajky odmítne, pozastaví nebo odejme oprávnění v případě:

a)   že je to řádně odůvodněno závažným a naléhavým nebezpečím, které ohrožuje udržitelné využívání, řízení a zachování biologických mořských zdrojů;

b)   že jsou závažně porušována ustanovení článku 42 nařízení (ES) č. 1005/2008 nebo čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 v rámci nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, nebo v případě vysokého rizika takového porušování s cílem tomuto porušování předejít;

c)   že se Unie rozhodla pozastavit nebo přerušit s příslušnou třetí zemí styky.

K řádně odůvodněné žádosti podle prvního pododstavce jsou připojeny relevantní a adekvátní podpůrné informace. Pokud Komise takovou řádně odůvodněnou žádost podá, okamžitě informuje provozovatele a členský stát vlajky. Po podání této žádosti Komisí následuje patnáctidenní období pro konzultace mezi Komisí a členským státem vlajky.

6.  Jestliže na konci patnáctidenního období uvedeného v odstavci 5 Komise svou žádost potvrdí a členský stát vlajky neodmítne, nezmění, nepozastaví ani neodejme oprávnění podle odstavců 4 a 5, může o odnětí oprávnění rozhodnout po uplynutí dalších pěti dnů Komise, která tuto skutečnost své rozhodnutí oznámí členskému státu vlajky a provozovateli. [pozm. návrh 32]

Kapitola II

Rybolovné činnosti rybářských plavidel Unie ve vodách třetích zemí

Oddíl 1

Rybolovné činnosti na základě dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

Článek 8

Členství v regionální organizaci pro řízení rybolovu

Rybářské plavidlo Unie smí provádět rybolovné činnosti ve vodách třetí země v populacích řízených regionální organizací pro řízení rybolovu pouze v případě, že tato země je smluvní stranou nebo nesmluvní spolupracující stranou příslušné regionální organizace pro řízení rybolovu. Pokud byly před … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] uzavřeny dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, tento odstavec se použije od … [čtyři roky po datu vstupu tohoto nařízení v platnost]. [pozm. návrh 33]

Unie může část financování z odvětvové podpory přidělit třetím zemím, s nimiž má uzavřeny dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, s cílem pomoci jim připojit se k regionálním organizacím pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 34]

Článek 9

Oblast působnosti

Tento oddíl se použije na rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie ve vodách třetích zemí na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu.

Unie zajistí, aby byly dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu v souladu s tímto nařízením. [pozm. návrh 35]

Článek 10

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti ve vodách třetí země na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, jestliže mu nevydal oprávnění k rybolovu:

a)  jeho členský stát vlajky atřetí země se svrchovaností a jurisdikcí nad vodami, v nichž rybolovné činnosti probíhají, a [pozm. návrh 36]

b)  třetí země se svrchovaností a jurisdikcí nad vodami, v nichž činnosti probíhají. jeho členský stát vlajky. [pozm. návrh 37]

Článek 11

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členským státem vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti prováděné ve vodách třetích zemí na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu pouze v případě, že:

a)  jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

b)  jsou splněny podmínky stanovené příslušnou dohodou o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu;

c)  provozovatel uhradil veškeré poplatky a finanční postihy, jež příslušný orgán třetí země za posledních 12 měsíců požadoval.

ca)   provozovatel uhradil veškeré příslušné finanční postihy, které uložil příslušný orgán třetí země po ukončení příslušných právních řízení.; a [pozm. návrh 38]

cb)   tomuto rybářskému plavidlu udělila oprávnění uvedená třetí země. [pozm. návrh 39]

Článek 12

Správa oprávnění k rybolovu

1.  Jakmile členský stát vlajky vydá oprávnění k rybolovu ověřil, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 11 písm. a), b) a c), zašle Komisi odpovídající žádost o získání oprávnění třetí země.

2.  Žádost uvedená v odstavci 1 musí obsahovat informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze spolu s veškerými dalšími údaji požadovanými na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu.

3.  Členský stát vlajky odešle Komisi žádost alespoň 10 15 kalendářních dnů před uplynutím lhůty pro předání žádostí stanovené v příslušné dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu. Komise může případně požádat členský stát zaslat členskému státu vlajky řádně odůvodněnou žádost o jakékoli o dodatečné informace, jež považuje za nezbytné.

4.  Poté, co se Ve lhůtě 10 kalendářních dnů od obdržení žádosti, nebo ve lhůtě 15 dnů od obdržení žádosti v případě, že Komise požádala v souladu s odstavcem 3 o dodatečné informace, provede Komise ujistí, že předběžné posouzení, kterým určí, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 11. Komise poté buď odešle žádost třetí zemi, nebo členský stát uvědomí, že je žádost zamítnuta.

5.  Jestliže některá třetí země vyrozumí Komisi, že rozhodla o vydání, odmítnutí, pozastavení či odnětí oprávnění k rybolovu udělené rybářskému plavidlu Unie v rámci dohody, vyrozumí o tom Komise okamžitě členský stát vlajky, pokud možno elektronickými prostředky. Členský stát vlajky okamžitě předá tuto informaci majiteli plavidla. [pozm. návrh 40]

Článek 13

Dočasné přerozdělení nevyužitých rybolovných práv v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

1.  Během určitého roku nebo jiného příslušného Na konci první poloviny období provádění protokolu k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu může Komise určit, nakolik nebyla rybolovná práva využita, a vyrozumět o tom členské státy, jimž příslušné podíly na rozdělených rybolovných právech přísluší.

2.  Do 10 20 dnů od obdržení této informace od Komise mohou členské státy uvedené v odstavci 1:

a)  vyrozumět Komisi, že svá rybolovná práva využijí později v průběhu roku nebo příslušného ve druhé polovině prováděcího období, a to tak, že předloží plán rybolovu s podrobnými informacemi o počtu žádaných oprávnění k rybolovu, odhadovaném úlovku, rybolovné oblasti a rybolovném období; nebo

b)  oznámit Komisi výměnu rybolovných práv podle čl. 16 odst. 8 základního nařízení.

3.  Jestliže některé členské státy nevyrozuměly Komisi o jednom z kroků uvedených v odstavci 2 a rybolovná práva v důsledku toho zůstanou nevyužita, může Komise ve lhůtě deseti dnů od skončení období uvedeného v odstavci 2 oznámit výzvu k vyjádření zájmu o dostupná nevyužitá rybolovná práva určenou ostatním členským státům, jimž přísluší podíly na rozdělených rybolovných právech.

4.  Tyto členské státy mohou do 10 dnů od obdržení této výzvy k vyjádření zájmu sdělit Komisi, že mají o nevyužitá rybolovná práva zájem. Ke své žádosti doloží plán rybolovu s podrobnými informacemi o počtu žádaných oprávnění k rybolovu, odhadovaném úlovku, rybolovné oblasti a rybolovném období.

5.  Považuje-li to Komise za nezbytné, může požádat příslušné členské státy o dodatečné informace o počtu požadovaných oprávnění k rybolovu, odhadovaném úlovku, rybolovné oblasti a rybolovném období.

6.  V případě, že o nevyužitá rybolovná práva neprojeví do konce uvedené desetidenní lhůty zájem žádný z členských států, jimž přísluší podíly na rozdělených rybolovných právech, může Komise oznámit výzvu k vyjádření zájmu určenou všem členským státům. Členský stát může vyjádřit zájem o nevyužitá rybolovná práva za podmínek uvedených v odstavci 4.

7.  Komise na základě informací předložených členskými státy podle odstavce 4 nebo 5 a v úzké spolupráci s nimi nevyužitá rybolovná práva přerozdělí, avšak pouze na přechodnou dobu přerozdělí, a to učiní tak podle metodiky stanovené v článku 14.

7a.   Přerozdělení uvedené v odstavci 7 se provádí výhradně během druhé poloviny prováděcího období podle odstavce 1, a to pouze jednou během prováděcího období.

7b.   Komise informuje členské státy o:

a)   členských státech, mezi které byla rybolovná práva přerozdělena;

b)   množství rybolovných práv přidělených členským státům, mezi něž byla přerozdělena; a

c)   kritériích, podle nichž bylo přerozdělení provedeno. [pozm. návrh 41]

Článek 13a

Zjednodušení postupu každoročního obnovení stávajících oprávnění k rybolovu v době, kdy je uplatňován protokol k platné dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

V době platnosti dohody Unie o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu by měl být umožněn rychlejší, jednodušší a flexibilnější postup obnovení licence těch plavidel, jejichž status (charakteristika, vlajka, vlastnictví nebo dodržování pravidel) zůstává i v dalším roce neměnný. [pozm. návrh 42]

Článek 14

Metodika dočasného přerozdělení

1.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit metodiku dočasného přerozdělení nevyužitých rybolovných práv. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 2.

2.  V řádně odůvodněných a naléhavých případech daných omezenou dobou, ve které je třeba nevyužitá rybolovná práva využít, přijme Komise postupem uvedeným v čl. 45 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty. Tyto akty platí po dobu nepřekračující 6 měsíců.

3.  Při stanovení metodiky přerozdělení použije Komise tato transparentní a objektivní kritéria, přihlížejíc při tom k environmentálním, sociálním a ekonomickým faktorům:

a)  rybolovná práva, která jsou k dispozici pro přerozdělení;

b)  počet členských států předkládajících žádost;

c)  podíl přidělený při počátečním rozdělování rybolovných práv jednotlivým členským státům předkládajícím žádost;

d)  historické úlovky a intenzitu rybolovu jednotlivých členských států předkládajících žádost;

e)  číslo, typ a charakteristiku používaných plavidel a zařízení;

f)  soulad plánu rybolovu předloženého členskými státy předkládajícími žádost s prvky uvedenými v písmenech a) až e).

Své odůvodnění tohoto přerozdělení Komise zveřejní. [pozm. návrh 43]

Článek 15

Rozdělení roční kvóty rozčleněné na několik po sobě následujících omezení odlovu

1.   V případech případě, kdy protokol k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu stanoví měsíční nebo čtvrtletní omezení odlovu nebo jiné dílčí členění roční kvóty, může Komise přijmout prováděcí akt, kterým stanoví metodiku rozdělování odpovídajících rybolovných práv mezi členské státy s měsíční, čtvrtletní nebo jinou periodicitou. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 2. je rozdělení rybolovných práv mezi členské státy v souladu s rybolovnými právy, která jsou členským státům přidělena na základě příslušného právního aktu Unie. Tato zásada se nepoužije pouze tehdy, dohodnou-li se dotčené členské státy na společných plánech rybolovu, v nichž se zohlední měsíční nebo čtvrtletní omezení odlovu nebo jiné dílčí členění roční kvóty. [pozm. návrh 44]

2.  Rozdělování rybolovných práv uvedené v odstavci 1 musí být v souladu s ročními rybolovnými právy rozdělenými členským státům podle příslušného nařízení Rady. [pozm. návrh 45]

Oddíl 2

Rybolovné činnosti na základě přímých oprávnění

Článek 16

Oblast působnosti

Tento oddíl se použije na rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu ve vodách třetí země.

Článek 17

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti ve vodách třetí země mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, jestliže mu nevydaly oprávnění k rybolovu:

a)  jeho členský stát vlajky třetí země se svrchovaností a jurisdikcí nad vodami, v nichž činnosti probíhají, a [pozm. návrh 46]

b)  třetí země se svrchovaností nebo jurisdikcí nad vodami, v nichž činnosti probíhají jeho členský stát vlajky. [pozm. návrh 47]

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti prováděné ve vodách třetí země v případě, že v příslušné třetí zemi neplatil protokol k určité dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, která by se vztahovala na tyto vody, alespoň po dobu tří předchozích let.

V případě obnovení platnosti tohoto protokolu se oprávnění k rybolovu ke dni vstupu uvedeného protokolu v platnost automaticky odejme. [pozm. návrh 48]

Článek 18

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členskými státy vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti prováděné ve vodách třetích zemí mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu pouze v případě, že:

a)  s příslušnou třetí zemí neexistuje žádná platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu anebo platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu výslovně stanoví možnost přímých oprávnění;

b)  jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

ba)   existuje přebytek přípustného odlovu, jak to vyžaduje čl. 62 odst. 2 úmluvy UNCLOS;

c)  provozovatel poskytl všechny tyto náležitosti:

i)  výtisk platných předpisů upravujících rybolov, který provozovateli poskytl pobřežní stát;

ii)  písemné potvrzení o podmínkách zamýšleného přímého oprávnění vystavené platné oprávnění k rybolovu pro navrhované rybolovné činnosti vydané třetí zemí po jednání s provozovatelem, na jehož základě má mít provozovatel přístup jež obsahuje podmínky přístupu k rybolovným zdrojům této země, v němž se mimo jiné uvádí trvání, předpoklady a rybolovná práva vyjádřená v podobě omezení intenzity rybolovu nebo odlovů,

iii)  doklad o udržitelnosti plánované rybolovné činnosti v podobě:

—  vědeckého hodnocení poskytnutého třetí zemí a/nebo regionální organizací pro řízení rybolovu nebo regionálním rybářským orgánem, jehož vědecká způsobilost je uznána Komisí, a

—  její v případě, že hodnocení provedla třetí země, jejího přezkoumání ze strany členského státu vlajky na základě posouzení jeho vnitrostátním vědeckým ústavem nebo případně vědeckým institutem členského státu s pravomocí pro příslušný rybolov.

—  kopii právních předpisů třetí země upravujících rybolov,

iv)  číslo úředně stanoveného veřejného bankovního účtu k úhradě veškerých poplatků a

d)  je třetí země smluvní stranou nebo nesmluvní spolupracující nesmluvní stranou regionální organizace pro řízení rybolovu, a to v případě, že se rybolovné činnosti mají týkat druhů řízených touto regionální organizací. [pozm. návrh 49]

Článek 19

Správa přímých oprávnění

1.  Jakmile členský stát vlajky vydá oprávnění k rybolovu dospěje k závěru, že jsou splněny požadavky stanovené v článku 18, zašle Komisi příslušné informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze a v článku 18.

2.  Jestliže si Komise do 15 kalendářních dnů od předání Komise provádí předběžné posouzení informací uvedených v odstavci 1. nevyžádá další informace nebo odůvodnění, vyrozumí členský stát vlajky provozovatele, že Ve lhůtě 15 kalendářních dnů si může příslušné rybolovné činnosti zahájit za předpokladu, že získal i přímé oprávnění od třetí země vyžádat další informace nebo odůvodnění týkající se informací uvedených v odstavci 1.

3.  Jestliže Komise poté, co si podle odstavce 2 vyžádá další informace nebo odůvodnění, zjistí, že podmínky v článku 18 nejsou splněny, může do dvou měsíců jednoho měsíce od obdržení původního obdržení všech vyžádaných informací nebo odůvodnění vznést proti udělení oprávnění k rybolovu námitku.

3a.   Bez ohledu na odstavce 1 až 3 tohoto článku smí členský stát v případě, že oprávnění k rybolovu má být obnoveno nejpozději do dvou let od vydání původního oprávnění na základě stejných podmínek, jaké byly ujednány v původním oprávnění, a že dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 18, vydat oprávnění přímo, přičemž o tom neprodleně informuje Komisi. Komise má 15 dní na to, aby v souladu s postupem stanoveným v článku 7 vznesla námitky.

4.  Jestliže některá třetí země vyrozumí Komisi, že rozhodla o vydání, odmítnutí, pozastavení či odnětí přímého oprávnění rybářskému plavidlu Unie, vyrozumí o tom Komise neprodleně členský stát vlajky, který tuto informaci předá majiteli plavidla.

5.  Jestliže třetí země vyrozumí členský stát vlajky, že rozhodla o vydání, odmítnutí, pozastavení či odnětí přímého oprávnění rybářskému plavidlu Unie, vyrozumí o tom členský stát vlajky neprodleně Komisi a majitele plavidla.

6.  Provozovatel předloží členskému státu vlajky kopii konečných podmínek sjednaných mezi ním a příslušnou třetí zemí, včetně kopie přímého oprávnění. [pozm. návrh 50]

Kapitola III

Rybolovné činnosti rybářských plavidel Unie pod záštitou regionálních organizací pro řízení rybolovu

Článek 20

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie v populacích pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu ve vodách Unie, na volném moři a ve vodách třetích zemí.

Článek 20a

Uplatňování mezinárodních závazků Unie v regionálních organizacích pro řízení rybolovu

V zájmu uplatňování mezinárodních závazků Unie v regionálních organizacích pro řízení rybolovu a v souladu s cíli uvedenými v článku 28 základního nařízení Unie podněcuje pravidelná posuzování výkonnosti prováděná nezávislými orgány a aktivně se zapojuje do zřizování a posilování prováděcích výborů ve všech regionálních organizacích pro řízení rybolovu, jejichž je smluvní stranou. Zejména zajišťuje, aby tyto prováděcí výbory vykonávaly obecný dohled nad prováděním vnější rybářské politiky a nad opatřeními přijatými v regionálních organizacích pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 51]

Článek 21

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti v populacích řízených regionální organizací pro řízení rybolovu v případě, že:

-a)   Unie je smluvní stranou regionální organizace pro řízení rybolovu; [pozm. návrh 52]

a)  mu jeho členský stát vlajky nevydal oprávnění k rybolovu;

b)  nebylo zařazeno do příslušného rejstříku nebo na seznam plavidel, jež mají oprávnění, regionální organizace pro řízení rybolovu a [pozm. návrh 53]

c)  příslušná třetí země mu, pokud se rybolovné činnosti provádějí ve vodách třetích zemí, nevydala oprávnění k rybolovu podle kapitoly II.

Článek 22

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členskými státy vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pouze v případě, že:

a)  jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

b)  jsou splněna pravidla stanovená regionální organizací pro řízení rybolovu nebo prováděcí právní předpisy Unie a

c)  jsou, pokud se rybolovné činnosti provádějí ve vodách třetích zemí, splněna kritéria stanovená v článku 11 nebo 18.

Článek 23

Registrace regionálními organizacemi pro řízení rybolovu

1.  Členský stát vlajky zasílá Komisi seznam(y) rybářských plavidel vymezené v základním nařízení, která jsou aktivní a případně mají přidružený záznam o úlovcích a jimž vydal oprávnění k rybolovné činnosti pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu.

2.  Seznam(y) uvedený(é) v odstavci 1 bude(ou) sestavován(y) v souladu s požadavky regionální organizace pro řízení rybolovu a budou k němu(nim) připojeny informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze.

3.  Komise si může od členského státu vlajky vyžádat jakékoliv dodatečné informace, které považuje za nezbytné, ve lhůtě 10 dnů od obdržení seznamu uvedeného v odstavci 1. Každou takovou žádost musí odůvodnit.

4.  Poté, co se Komise ujistí, že jsou podmínky uvedené v článku 22 splněny, odešle ve lhůtě 15 dnů od obdržení seznamu uvedeného v odstavci 1 seznam(y) plavidel, jež mají oprávnění, regionální organizaci pro řízení rybolovu.

5.  Jestliže rejstřík nebo seznam regionální organizace pro řízení rybolovu není veřejný, oznámí zapsání daných rozešle Komise seznam plavidel do tohoto rejstříku či seznamu členskému státu vlajky Komise. jež mají oprávnění, členským státům zapojeným do příslušného rybolovu. [pozm. návrh 54]

Kapitola IV

Rybolovné činnosti rybářských plavidel Unie na volném moři

Článek 24

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na rybolovné činnosti prováděné na volném moři rybářskými plavidly Unie o celkové délce větší než 24 metrů. [pozm. návrh 55]

Článek 25

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti na volném moři v případě, že:

a)  mu jeho členský stát vlajky nevydal oprávnění k rybolovu poté, co bylo předloženo vědecké posouzení dokládající udržitelnost plánované činnosti, které ověřil vědecký ústav členského státu vlajky, nebo, je-li to vhodné, vědecký ústav členského státu s pravomocí pro příslušný rybolov; a [pozm. návrh 56]

b)  oprávnění k rybolovu nebylo oznámeno Komisi v souladu s článkem 27.

Článek 26

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členskými státy vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti na volném moři pouze v případě, že:jsou splněna kritéria způsobilosti uvedená v článku 5.

a)   jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

b)   se plánovaná rybolovná činnost:

—  zakládá na ekosystémovém přístupu k řízení rybolovu, jak je definován v čl. 4 odst. 9 základního nařízení, a

—  je v souladu s vědeckým hodnocením poskytnutým vědeckým ústavem členského státu, které přihlíží k zachování živých mořských zdrojů a mořských ekosystémů. [pozm. návrh 57]

Článek 27

Oznámení Komisi

Členský stát vlajky uvědomí Komisi o vydání oprávnění k rybolovu alespoň 15 kalendářních dnů 8,5 kalendářního dne před zahájením plánované rybolovné činnosti na volném moři, přičemž poskytne informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze. [pozm. návrh 58]

Kapitola V

Nájem rybářských plavidel Unie

Článek 28

Zásady

1.  Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti na základě nájemních dohod, jestliže existuje platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu. nestanoví-li taková dohoda jinak.

2.  Plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti v jednom okamžiku na základě více než jedné nájemní dohody a účastnit se podnájemního vztahu.

2a.   Plavidla Unie vyvíjejí svou činnost na základě nájemních dohod ve vodách pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu pouze tehdy, je-li stát, který si plavidlo najal, smluvní stranou této organizace.

3.  Najaté plavidlo Unie nesmí v době trvání nájmu využívat rybolovných práv svého členského státu vlajky. Úlovky najatého plavidla se odečítají od rybolovných práv státu pronájmu.

3a.   Žádné ustanovení tohoto nařízení nesnižuje odpovědnost členského státu vlajky, pokud jde o jeho povinnosti podle mezinárodního práva, nařízení (ES) č. 1224/2009, nařízení (ES) č. 1005/2008 či podle dalších ustanovení společné rybářské politiky, včetně povinnosti podávat zprávy. [pozm. návrh 59]

Článek 29

Správa oprávnění k rybolovu v rámci nájemní dohody

Členský stát vlajky při vydávání oprávnění k rybolovu plavidlu podle článku 11, 18, 22 nebo 26 a v případě, že jsou příslušné rybolovné činnosti prováděny v rámci nájemní dohody, ověří, zda:

a)  příslušný orgán státu pronájmu úředně potvrdil, že je dotyčná nájemní dohoda v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy a

b)  nájemní dohoda je jsou v oprávnění k rybolovu konkrétně uvedena v oprávnění k rybolovu uvedeny podrobnosti nájemní dohody, včetně časového období, rybolovných práv a rybolovné oblasti. [pozm. návrh 60]

Kapitola VI

Kontrolní a oznamovací povinnosti

Článek 30

Údaje z pozorovatelského programu

Jestliže jsou na palubě rybářského plavidla Unie shromažďovány údaje v rámci pozorovatelského programu v souladu s právními předpisy Unie nebo regionální organizace pro řízení rybolovu, zasílá tyto údaje provozovatel tohoto plavidla svému členskému státu vlajky. [pozm. návrh 61]

Článek 31

Zasílání informací třetím zemím

1.  Při provádění rybolovné činnosti podle této hlavy a v případě, že tak stanoví dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu s třetí zemí, zasílá provozovatel rybářského plavidla Unie dotyčné třetí zemi i svému členskému státu vlajky příslušná prohlášení o úlovku a prohlášení o vykládce a svému členskému státu vlajky kopii těchto sdělení.

2.  Členský stát vlajky posoudí soulad údajů odeslaných třetí zemi podle odstavce 1 s údaji, které obdržel podle nařízení (ES) č. 1224/2009. V případě nesouladu údajů členský stát posoudí, zda tento nesoulad dává vznik rybolovu NNN ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1005/2008, a v souladu s články 43 až 47 tohoto nařízení přijme odpovídající opatření.

3.  Nepředání prohlášení o úlovku a prohlášení o vykládce třetí zemi podle odstavce 1 se pro účely uplatnění sankcí a dalších opatření stanovených pro společnou rybářskou politiku považuje za závažné porušení předpisů. Závažnost porušení předpisů určí příslušný orgán členského státu, který zohlední kritéria, jako je např. povaha škody, její výše, hospodářská situace viníka a rozsah porušení předpisů nebo jeho opakování. [pozm. návrh 62]

Článek 31a

Podmínky členství v regionální organizaci pro řízení rybolovu

Rybářské plavidlo třetí země smí provádět rybolovné činnosti ve vodách Unie v populacích řízených regionální organizací pro řízení rybolovu pouze v případě, že je tato země smluvní stranou této regionální organizace pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 63]

HLAVA III

RYBOLOVNÉ ČINNOSTI RYBÁŘSKÝCH PLAVIDEL TŘETÍCH ZEMÍ VE VODÁCH UNIE

Článek 32

Obecné zásady

1.  Rybářské plavidlo třetí země nesmí vyvíjet rybolovné činnosti ve vodách Unie, jestliže mu Komise nevydala oprávnění k rybolovu. Toto oprávnění je mu vydáno pouze v případě, že splňuje kritéria způsobilosti stanovená v článku 5. [pozm. návrh 64]

2.  Rybářské plavidlo Plavidĺo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, musí dodržovat pravidla upravující rybolovné činnosti plavidel Unie v rybolovné oblasti, v níž vyvíjí činnost. V případě, že by se a ustanovení příslušné dohody o rybolovu lišila, musí být tato ustanovení výslovně uvedena buď v dané dohodě, anebo v pravidlech sjednaných s třetí zemí, která dohodu provádí. [pozm. návrh 65]

3.  Jestliže rybářské plavidlo třetí země pluje vodami Unie bez oprávnění vydaného podle tohoto nařízení, jeho lovná zařízení musejí být přivázána a uložena tak, aby nebyla k dispozici pro okamžité použití k rybolovným operacím.

Článek 33

Podmínky pro oprávnění k rybolovu

Komise může rybářskému plavidlu třetí země vydat oprávnění k rybolovné činnosti ve vodách Unie pouze v případě, že:

-a)   existuje přebytek přípustného odlovu, který by pokryl navržená rybolovná práva, jak vyžaduje čl. 62 odst. 2 a 3 úmluvy UNCLOS;

a)  informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze o rybářském plavidle a souvisejícím podpůrném plavidle (souvisejících podpůrných plavidlech) jsou úplné a přesné; plavidlo a veškerá související podpůrná plavidla mají číslo IMO, pokud to vyžadují právní předpisy Unie;

b)  provozovateli veliteli rybářského plavidladotčenému a dotčenému rybářskému plavidlu nebyla po dobu 12 měsíců před podáním žádosti o oprávnění k rybolovu uložena žádná sankce za závažné porušení předpisů podle vnitrostátních právních předpisů členského státu ve smyslu článku 42 nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 a článku 90 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009;

c)  rybářské plavidlo není na žádném seznamu plavidel provádějících rybolov NNN, který přijala třetí země, regionální organizace pro řízení rybolovu nebo Unie podle nařízení (ES) č. 1005/2008, a/nebo dotyčná třetí země není určena jako nespolupracující země a není zapsána do seznamu nespolupracujících zemí podle nařízení (ES) č. 1005/2008 ani není označena za zemi umožňující neudržitelný rybolov podle nařízení (EU) č. 1026/2012;

d)  rybářské plavidlo je způsobilé na základě dohody o rybolovu s dotyčnou třetí zemí a případně je na seznamu plavidel, na něž se tato dohoda vztahuje. [pozm. návrh 66]

Článek 34

Postup při vydávání oprávnění k rybolovu

1.  Třetí země zasílá Komisi žádosti za svá rybářská plavidla před uplynutím lhůty stanovené v příslušné dohodě nebo určené Komisí.

2.  Komise může třetí zemi případně požádat o dodatečné informace, jež považuje za nezbytné.

3.  Poté, co se Komise ujistí, že jsou splněny podmínky uvedené v článku 33, vydá oprávnění k rybolovu a vyrozumí o tom příslušnou třetí zemi a dotčené členské státy.

Článek 35

Sledování oprávnění k rybolovu

1.  Pokud již není některá z podmínek stanovených v článku 33 splňována, Komise oprávnění změní nebo odejme a vyrozumí o tom příslušnou třetí zemi a dotčené členské státy.

2.  Komise může odmítnout, pozastavit nebo odejmout oprávnění v případě, že: nastala zásadní změna okolností, že je to opodstatněno naléhavými politickými důvody spojenými mj. s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv nebo s bojem proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu nebo v případě, že se z takovéhoto nebo jiného naléhavého politického důvodu Unie rozhodla pozastavit nebo přerušit styky s příslušnou třetí zemí.

a)   to souvisí mj. s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

b)   je to řádně odůvodněno závažným a naléhavým nebezpečím, které ohrožuje udržitelné využívání, řízení a zachování biologických mořských zdrojů;

c)   je nutné přijmout opatření s cílem zabránit závažnému porušení předpisů ve smyslu článku 42 nařízení (ES) č. 1005/2008 nebo čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 v souvislosti s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem; nebo

d)   se z takovéhoto nebo jiného naléhavého politického důvodu Unie rozhodla pozastavit nebo přerušit s příslušnou třetí zemí styky.

V případě, že Komise odmítne, pozastaví nebo odejme oprávnění podle prvního pododstavce, neprodleně o tom dotčenou třetí zemi informuje. [pozm. návrh 67]

Článek 36

Ukončení rybolovných činností

1.  Jestliže se má za to, že rybolovná práva udělená třetí zemi byla vyčerpána, oznámí to Komise neprodleně této třetí zemi a příslušným inspekčním orgánům členských států. Za účelem zajištění pokračování rybolovné činnosti v rámci nevyčerpaných rybolovných práv, což může mít vliv i na vyčerpaná práva, předkládá třetí země Komisi technická opatření k předcházení případnému negativnímu dopadu, pokud jde o vyčerpaná rybolovná práva. Ode dne oznámení uvedeného v odstavci 1 budou oprávnění k rybolovu vydaná plavidlům plujícím pod vlajkou dotyčné třetí země pro dotyčné rybolovné činnosti považována za pozastavená a daná plavidla již nebudou mít oprávnění tyto rybolovné činnosti vyvíjet.

2.  Jestliže se pozastavení rybolovných činností podle odstavce 2 týká všech činností, na něž byla oprávnění k rybolovu vydána, považují se tato oprávnění k rybolovu za odňatá.

3.  Dotyčná třetí země zajistí, aby byla příslušná rybářská plavidla neprodleně vyrozuměna o použití tohoto článku a aby zastavila veškeré příslušné rybolovné činnosti.

Článek 37

Přečerpání kvót ve vodách Unie

1.  Jestliže Komise zjistí, že některá z třetích zemí překročila kvóty, které jí byly přiděleny pro určité populace nebo skupiny populací, provede Komise odpočty z kvót přidělených této zemi pro dané populace nebo skupiny populací v následujících letech. Výše odpočtu je v souladu s článkem 105 nařízení (ES) č. 1224/2009. [pozm. návrh 68]

2.  Jestliže odpočet podle odstavce 1 nelze provést z kvóty pro populace nebo skupiny populací, které byly jako takové přečerpány, protože daná kvóta pro populace nebo skupiny populací není pro dotyčnou třetí zemi dostupná v dostatečném množství, může Komise po konzultaci s dotyčnou třetí zemí provést odpočty v následujících letech z kvót pro jiné populace nebo skupiny populací, které jsou pro třetí zemi dostupné v téže zeměpisné oblasti nebo které mají odpovídající komerční hodnotu.

Článek 38

Kontrola a prosazování práva

1.  Plavidlo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, musí dodržovat kontrolní pravidla upravující rybolovné činnosti plavidel Unie v rybolovné oblasti, v níž vyvíjí činnost.

2.  Plavidlo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, předkládá Komisi nebo subjektu jí určenému a případně i pobřežnímu členskému státu údaje, které plavidla Unie musí odesílat členskému státu vlajky podle nařízení (ES) č. 1224/2009.

3.  Komise nebo subjekt jí určený odesílá údaje uvedené v odstavci 2 pobřežnímu členskému státu.

4.  Plavidlo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, na vyžádání předkládá Komisi nebo subjektu jí určenému zprávy pozorovatelů vypracované v rámci příslušných pozorovatelských programů.

5.  Pobřežní členský stát zaznamenává veškerá porušení předpisů, jichž se dopustila rybářská plavidla třetích zemí, spolu se souvisejícími sankcemi do vnitrostátního rejstříku podle článku 93 nařízení (ES) č. 1224/2009.

6.  Komise odesílá informace uvedené v odstavci 5 dotyčné třetí zemi, aby zajistila, že tato třetí země přijme odpovídající opatření.

Odstavcem 1 nejsou dotčeny konzultace mezi Unií a třetími zeměmi. V tomto ohledu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 44 za účelem provádění výsledku konzultací s třetími zeměmi o úpravě přístupu v právních předpisech Unie.

HLAVA IV

Údaje a informace

Článek 39

Rejstřík oprávnění k rybolovu Unie

1.  Komise zřídí a vede elektronický rejstřík oprávnění k rybolovu Unie, v němž jsou uvedena všechna oprávnění k rybolovu udělená v souladu s hlavami II a III a který se skládá jednak z veřejné, jednak ze zabezpečené části. Tento rejstřík musí:

a)  zaznamenávat veškeré informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze a zobrazovat stav každého oprávnění v reálném čase;

b)  být využíván k výměně údajů a informací mezi Komisí a členským státem a

c)  být využíván pouze pro účely udržitelného řízení rybářských loďstev.

2.  Seznam oprávnění k rybolovu v rejstříku musí být veřejně přístupný a obsahovat všechny tyto informace:

a)  název a vlajku plavidla a jeho číslo v rejstříku loďstva Unie (CFR) a číslo v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO), pokud to vyžadují právní předpisy Unie;

aa)   jméno/název, město a zemi pobytu/sídla vlastníka společnosti a skutečného majitele;

b)  typ oprávnění včetně rybolovných práv a

c)  čas a oblast rybolovné aktivity, k nimž se oprávnění váže (datum zahájení a ukončení; rybolovná oblast).

3.  Členský stát využívá rejstříku k předkládání oprávnění k rybolovu Komisi a údaje v něm aktualizuje v souladu s požadavky článků 12, 19, 23 a 27. [pozm. návrh 69]

Článek 40

Technické požadavky

Výměna informací uvedená v hlavách II, III a IV probíhá v elektronické podobě. Komise může přijmout prováděcí akty k zavedení technických provozních požadavků na zaznamenávání, formátování a přenos informací uvedených ve výše citovaných hlavách, a to aniž jsou dotčena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES(18). Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 2.

Aby byl rejstřík oprávnění k rybolovu Unie funkční a aby mohly členské státy splnit technické požadavky na přenos informací, poskytne Komise dotčeným členským státům technickou podporu. Za tímto účelem pomáhá vnitrostátním orgánům předávat informace, jež jsou provozovatelé povinni poskytovat pro každý typ povolení a do … [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] vytvoří pro členské státy IT aplikaci, která jim umožní předávat údaje týkající se žádostí o oprávnění a charakteristiky plavidel do rejstříku oprávnění k rybolovu Unie automaticky a v reálném čase. [pozm. návrh 70]

Pokud jde o technickou a finanční podporu předávání informací, členské státy mohou v souladu s čl. 76 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014(19) využít finanční pomoc z Evropského námořního a rybářského fondu. [pozm. návrh 71]

Článek 41

Přístup k údajům

Aniž je dotčen článek 110 nařízení (ES) č. 1224/2009, umožní členské státy nebo Komise přístup do zabezpečené části rejstříku oprávnění k rybolovu Unie uvedeného v článku 39 příslušným správním orgánům zapojeným do řízení rybářských loďstev.

Článek 42

Správa údajů, ochrana osobních údajů a důvěrnost

S údaji získanými podle tohoto nařízení se nakládá v souladu s články 109, 110, 111 a 113 nařízení (ES) č. 1224/2009, nařízením (ES) č. 45/2001, směrnicí 95/46/ES a s jejich vnitrostátními prováděcími normami.

Článek 43

Vztahy s třetími zeměmi a regionálními organizacemi pro řízení rybolovu

1.  Jestliže členský stát obdrží informace od třetí země nebo regionální organizace pro řízení rybolovu, které jsou relevantní z hlediska účinného uplatňování tohoto nařízení, sdělí tyto informace ostatním dotčeným členským státům a Komisi nebo subjektu jí určenému, pokud mu to dovolují dvoustranné dohody s touto třetí zemí nebo pravidla dotyčné regionální organizace pro řízení rybolovu.

2.  Komise nebo subjekt jí určený může v rámci dohod o rybolovu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi, pod záštitou regionálních organizací pro řízení rybolovu či obdobných rybolovných organizací, jejichž je Unie smluvní stranou nebo nesmluvní spolupracující nesmluvní stranou, sdělit relevantní informace týkající se porušení pravidel tohoto nařízení nebo závažných porušení uvedených v čl. 42 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1005/2008 a čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 ostatním stranám uvedených dohod nebo organizacím, a to s výhradou souhlasu členského státu, který informace poskytl, a v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001. [pozm. návrh 72]

HLAVA V

Postup projednávání, výkon přenesené pravomoci a prováděcí opatření

Článek 44

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2 na dobu 5 let od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 73]

3.  Přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2 mohou Evropský parlament nebo Rada kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

3a.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nevysloví námitky, nebo pokud před uplynutím této lhůty uvědomí Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 45

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu zřízený článkem 47 základního nařízení. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

HLAVA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 46

Zrušení

1.  Nařízení (ES) č. 1006/2008 se zrušuje.

2.  Odkazy na ustanovení nařízení se považují za odkazy na ustanovení tohoto nařízení.

Článek 47

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

Příloha 1

Seznam údajů, jež mají být poskytnuty za účelem vydání oprávnění k rybolovu

* povinná pole (body 22 až 25 a 28 až 48 nemusí být vyplněny v případě, že informace mohou být automaticky staženy z rejstříku rybářského loďstva Unie podle čísla CFR nebo IMO)

I

ŽADATEL

1

Název hospodářského subjektu*

2

E-mail*

3

Adresa

4

Fax

5

Daňové číslo (SIRET, NIF…)*

6

Telefon

7

Jméno jednatele (podle ustanovení protokolu)*

8

E-mail*

9

Adresa

10

Fax

11

Telefon

12

Název sdružení nebo jméno jednatele zastupujícího hospodářský subjekt*

13

E-mail*

14

Adresa

15

Fax

16

Telefon

17

Jméno(a) velitele(velitelů)*

18

E-mail*

19

Státní příslušnost*

20

Fax

21

Telefon

II

IDENTIFIKACE PLAVIDLA, TECHNICKÉ VLASTNOSTI A VYBAVENÍ

22

Název plavidla*

23

Stát vlajky*

24

Datum, kdy plavidlo přešlo pod stávající vlajku*

25

Vnější označení*

26

Číslo IMO (UVI)*

27

Číslo CFR*

28

Mezinárodní rádiová volací značka (IRCS)*

29

Frekvence rádiového volání*

30

Číslo satelitního telefonu

31

MMSI*

32

Rok a místo postavení*

33

Předchozí vlajka a datum nabytí (je-li použitelné)*

34

Materiál trupu plavidla ocel / dřevo / polyester / jiný*

35

Transpondér VMS*

36

Model*

37

Sériové číslo*

38

Verze softwaru*

39

Satelitní operátor*

40

Název výrobce VMS

41

Celková délka plavidla*

42

Šířka plavidla*

43

Ponor*

44

Prostornost (v GT)*

45

Výkon hlavního motoru (kW)*

46

Typ motoru

47

Značka

48

Sériové číslo motoru*

III

KATEGORIE RYBOLOVU, PRO NÍŽ JE POŽADOVÁNO OPRÁVNĚNÍ K RYBOLOVU

49

Kód FAO pro typ plavidla*

50

Kód FAO pro druh lovného zařízení*

53

Kód FAO pro rybolovné oblasti*

54

Rybolovné divize – FAO nebo pobřežní stát*

55

Přístav(y) vykládky

56

Přístav(y) překládky

57

Kód FAO pro cílový druh nebo kategorie rybolovu (SFPA)*

58

Požadované období oprávnění (počáteční a konečné datum)

59

Registrační číslo RFMO* (je-li známo)

60

Datum zařazení do registru RFMO* (je-li známo)

61

Maximální celkový počet členů posádky*:

62

Z [PARTNERSKÁ ZEMĚ]:

63

Z AKT:

64

Způsob konzervace/zpracování ryb na palubě*: Čerstvé ryby / chlazení / zmrazení / rybí moučka / olej / porcování

65

Seznam podpůrných plavidel: název / číslo IMO / číslo CFR

IV

NÁJEM

66

Plavidlo provozované v rámci nájemní dohody*: Ano / Ne

67

Druh nájemní dohody

68

Období nájmu (počáteční a konečné datum)*

69

Rybolovná práva (tuny) přidělená plavidlu v rámci nájmu*

70

Třetí země přidělující plavidlu v nájmu rybolovná práva*

Přílohy (seznam dokumentů): [pozm. návrh 74]

Příloha 2

Seznam údajů, jež mají být poskytnuty o podpůrném plavidlu, které pomáhá rybářskému plavidlu popsanému v příloze 1

* povinná pole (body 22 až 25 a 28 až 33 nemusí být vyplněny v případě, že informace mohou být automaticky staženy z rejstříku rybářského loďstva Unie podle čísla CFR)

I

PROVOZOVATEL PODPŮRNÉHO PLAVIDLA

1

Název hospodářského subjektu*

2

E-mail*

3

Adresa

4

Fax

5

Daňové číslo (SIRET, NIF…)*

6

Telefon

7

Jméno jednatele (podle ustanovení protokolu)*

8

E-mail*

9

Adresa

10

Fax

11

Telefon

12

Název sdružení nebo jméno jednatele zastupujícího hospodářský subjekt*

13

E-mail*

14

Adresa

15

Fax

16

Telefon

17

Jméno(a) velitele(velitelů)*

18

E-mail*

19

Státní příslušnost*

20

Fax

21

Telefon

II

IDENTIFIKACE PODPŮRNÉHO PLAVIDLA, TECHNICKÉ VLASTNOSTI A VYBAVENÍ

22

Název plavidla*

23

Stát vlajky*

24

Datum, kdy plavidlo přešlo pod stávající vlajku*

25

Vnější označení*

26

Číslo IMO (UVI)*

27

Číslo CFR (pro plavidla Unie, je-li známo)*

28

Mezinárodní rádiová volací značka (IRCS)*

29

Frekvence rádiového volání*

30

Číslo satelitního telefonu

31

MMSI*

32

Rok a místo postavení

33

Předchozí vlajka a datum nabytí (je-li použitelné)*

34

Materiál trupu plavidla ocel / dřevo / polyester / jiný

35

Transpondér VMS

36

Typ

37

Sériové číslo

38

Verze softwaru

39

Satelitní operátor

40

Název výrobce VMS

41

Celková délka plavidla

42

Šířka plavidla

43

Ponor

44

Prostornost (v GT)

45

Výkon hlavního motoru (kW)

47

Typ motoru

48

Značka

49

Sériové číslo motoru

III

INFORMACE O PODPOROVANÝCH RYBOLOVNÝCH ČINNOSTECH

50

Kód FAO pro rybolovné oblasti

51

Rybolovné divize – FAO

52

Kód FAO pro cílový druh

53

Registrační číslo RFMO*

54

Datum zařazení do registru RFMO*

Přílohy (seznam dokumentů): [pozm. návrh 75]

Příloha

Seznam údajů, jež mají být poskytnuty za účelem vydání oprávnění k rybolovu

* povinná pole (body 22 až 25 a 28 až 48 nemusí být vyplněny v případě, že informace mohou být automaticky staženy z rejstříku rybářského loďstva Unie podle čísla CFR nebo IMO)

I

ŽADATEL

1

Identifikátor plavidla (číslo IMO, číslo CFR atd.)

2

Název plavidla

3

Název hospodářského subjektu*

4

E-mail*

5

Adresa

6

Fax

7

Daňové číslo (SIRET, NIF…)*

8

Telefon

9

Jméno/Název majitele

10

E-mail*

11

Adresa

12

Fax

13

Telefon

14

Název sdružení nebo jméno jednatele zastupujícího hospodářský subjekt*

15

E-mail*

16

Adresa

17

Fax

18

Telefon

19

Jméno(a) velitele (velitelů)*

20

E-mail*

21

Státní příslušnost*

22

Fax

23

Telefon

II

KATEGORIE RYBOLOVU, PRO NÍŽ JE POŽADOVÁNO OPRÁVNĚNÍ K RYBOLOVU

 

Typ oprávnění (dohoda o rybolovu, přímé oprávnění, regionální organizace pro řízení rybolovu, volné moře, nájem, podpůrné plavidlo)

24

Kód FAO pro typ plavidla*

25

Kód FAO pro druh lovného zařízení*

26

Kód FAO pro rybolovné oblasti*

27

Kód FAO pro cílový druh nebo kategorie rybolovu (SFPA)*

28

Požadované období oprávnění (počáteční a konečné datum)

29

Registrační číslo RFMO* (je-li známo)

30

Seznam podpůrných plavidel: název / číslo IMO / číslo CFR

III

NÁJEM

31

Plavidlo provozované v rámci nájemní dohody*: Ano / Ne

32

Druh nájemní dohody

33

Období nájmu (počáteční a konečné datum)*

34

Rybolovná práva (tuny) přidělená plavidlu v rámci nájmu*

35

Třetí země přidělující plavidlu v nájmu rybolovná práva*

[pozm. návrh 76]

(1) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 116.
(2)Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 116.
(3)Úř. věst. C , , s. .
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 a rozhodnutí Rady ze dne ... .
(5)Nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 ze dne 29. září 2008 o udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Společenství mimo vody Společenství a o přístupu plavidel třetích zemí do vod Společenství, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a (ES) č. 1627/94 a o zrušení nařízení (ES) č. 3317/94 (Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 33).
(6)Rozhodnutí Rady 98/392/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 a dohody ze dne 28. července 1994 o provedení části XI této úmluvy Evropským společenstvím (Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 1).
(7) Rozhodnutí Rady 98/414/ES ze dne 8. června 1998 týkající se ratifikace dohody o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací Evropským společenstvím (Úř. věst. L 189, 3.7.1998, s. 14).
(8)Rozhodnutí Rady 96/428/ES ze dne 25. června 1996, kterým Společenství přijímá Dohodu k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři (Úř. věst. L 177, 16.7.1996, s. 24).
(9)Rezoluce valného shromáždění Organizace spojených národů A/Res/66/288 ze dne 27. července 2012 o výsledku konference Rio+20 s názvem „Budoucnost, jakou chceme“.
(10)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).
(11)Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mění nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1936/2001 a (ES) č. 601/2004 a zrušují nařízení (ES) č. 1093/94 a (ES) č. 1447/1999 (Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1).
(12)Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).
(13)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(14)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).
(15) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(16)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012 ze dne 25. října 2012 o některých opatřeních za účelem zachování populací ryb ve vztahu k zemím, které umožňují neudržitelný rybolov (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 34).
(18)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1).
(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 (Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1).


Státní příslušníci třetích zemí, kteří musí mít vízum nebo kteří jsou od této
PDF 397kWORD 42k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie) (COM(2016)0142 – C8-0113/2016 – 2016/0075(COD))
P8_TA(2017)0016A8-0260/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0142),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0113/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Protokol č. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A8-0260/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/372.)


Krize právního státu v Demokratické republice Kongo a v Gabonu
PDF 255kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o krizi právního státu v Demokratické republice Kongo a v Gabonu (2017/2510(RSP))
P8_TA(2017)0017RC-B8-0120/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Demokratické republice Kongo,

–  s ohledem na prohlášení Delegace EU v Demokratické republice Kongo o situaci v oblasti lidských práv v této zemi,

–  s ohledem na politické dohody dosažené v Demokratické republice Kongo ze dne 18. října 2016 a 31. prosince 2016,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 18. prosince 2016 o tom, že se v Demokratické republice Kongo nepodařilo dosáhnout dohody,

–  s ohledem na prohlášení tiskové mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 23. listopadu 2016 o současných politických snahách v Demokratické republice Kongo,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 23. května 2016 a 17. října 2016 týkající se Demokratické republiky Kongo,

–  s ohledem na místní prohlášení, která vydala EU dne 2. srpna 2016 a dne 24. srpna 2016 ohledně volebního procesu v Demokratické republice Kongo v návaznosti na zahájení národního dialogu v této zemi,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Demokratické republice Kongo, zejména na rezoluci č. 2293 (2016) o obnovení sankčního režimu vůči Demokratické republice Kongo a mandátu skupiny odborníků a na rezoluci č. 2277 (2016), kterou byl obnoven mandát Stabilizační mise OSN v této zemi (MONUSCO),

–  s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 15. července 2016 a 21. září 2016 o situaci v Demokratické republice Kongo,

–  s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv v Demokratické republice Kongo, která byla zveřejněna dne 27. července 2015,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN o Stabilizační misi Organizace spojených národů v Demokratické republice Kongo a o uplatňování Rámce OSN pro mír, bezpečnost a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a tento region ze dne 9. března 2016,

–  s ohledem na společné tiskové zprávy, které dne 16. února 2016 a 5. června 2016 vydala Africká unie, Organizace spojených národů, Evropská unie a Mezinárodní organizace Frankofonie ohledně nutnosti zahájit v Demokratické republice Kongo politický dialog za účasti všech stran a o odhodlání těchto organizací podporovat úsilí konžských subjektů o upevnění demokracie v této zemi,

–  s ohledem na Rámcovou dohodu o míru, bezpečnosti a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a tento region, která byla v únoru 2013 podepsána v Addis Abebě,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise Evropské unie,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie a komisaře pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Nevena Mimici vydané dne 24. září 2016 v návaznosti na vyhlášení oficiálních výsledků prezidentské volby gabonským ústavním soudem,

–  ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie ze dne 11. září 2016 o Gabonu,

–  s ohledem na tiskovou zprávu Africké unie ze dne 1. září 2016, v níž odsuzuje násilí páchané během povolebního konfliktu v Gabonu a vyzývá k mírovému urovnání konfliktu,

–  s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014, kterou přijala Rada Evropské unie dne 22. června 2015,

–  s ohledem na národní orientační program na období 2014–2020 v rámci 11. Evropského rozvojového fondu, který jako prioritu stanovuje upevnění demokracie a posílení veřejné správy a právního státu,

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 18. května 2011 o výzvách pro budoucnost demokracie a dodržování ústavního pořádku v zemích AKT a EU a ze dne 27. listopadu 2013 o dodržování právního státu a úloze nestranného a nezávislého soudnictví,

–  s ohledem na memorandum o porozumění týkající se mise EU pro sledování voleb podepsané mezi Gabonskou republikou a Evropskou unií,

–  s ohledem na konžskou a na gabonskou ústavu,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z června 1981,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

–  s ohledem na Deklaraci Africké unie o zásadách, jimiž se řídí demokratické volby v Africe (2002),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že základními prvky každé fungující demokracie jsou právní stát, demokratická odpovědnost, dodržování lidských práv a svobodné a spravedlivé volby; vzhledem k tomu, že tyto prvky jsou v některých zemích subsaharské Afriky ohroženy, mimo jiné v Demokratické republice Kongo a v Gabonu, čímž se tyto země dostávají do dlouhého období politické nestability a násilí;

B.  vzhledem k tomu, že nedávno byl odstupující gabonský prezident Ali Bongo, který byl u moci od smrti svého otce Omara Bonga v roce 2009, prohlášen za vítěze prezidentských voleb, které proběhly v roce 2016; vzhledem k tomu, že mezinárodní pozorovatelé, zejména volební pozorovatelská mise EU, odhalili zjevné nesrovnalosti ve zpracování výsledků voleb;

C.  vzhledem k tomu, že jeho hlavní protivník Jean Ping tento výsledek okamžitě napadl a odmítl jej uznat; vzhledem k tomu, že k ústavnímu soudu bylo podáno odvolání, které vyzývá k přepočítání hlasů z důvodu údajných volebních nesrovnalostí, a že tento soud výsledek nakonec potvrdil; avšak vzhledem k tomu, že projednáváním odvolání nebyly rozptýleny veškeré pochybnosti o výsledku prezidentských voleb;

D.  vzhledem k tomu, že se konžský prezident Joseph Kabila, který je u moci od roku 2001, snaží odkládat volby, aby mohl zůstat u moci i po skončení svého mandátu daného ústavou; vzhledem k tomu, že tato situace vyvolala po celé zemi bezprecedentní politické napětí, nepokoje a násilí;

E.  vzhledem k tomu, že po vypršení mandátu prezidenta Kabily došlo k eskalaci násilí, což vedlo k úmrtí nejméně 40 lidí v potyčkách mezi protestujícími a bezpečnostními složkami; vzhledem k tomu, že podle OSN došlo ke zranění nebo k fyzickému týrání 107 osob a k zatčení nejméně 460 osob;

F.  vzhledem k tomu, že prezident Kabila podepsal dne 18. října 2016 s částí opozice dohodu o odložení prezidentských voleb do dubna 2018; vzhledem k tomu, že smluvní strany dohody ze dne 18. října 2016 uzavřely po měsících vyjednávání dne 31. prosince 2016 celkovou a úplnou politickou dohodu; vzhledem k tomu, že podle této dohody by mělo v zemi dojít k prvnímu pokojnému předání moci od roku 1960, měla by být ustanovena přechodná vláda národní jednoty a do konce roku 2017 by se měly konat volby a prezident Kabila by měl odstoupit;

G.  vzhledem k tomu, že v obou těchto zemích vypukly pouliční demonstrace, které byly násilně potlačeny, což vedlo k úmrtí řady lidí; vzhledem k tomu, že jejich orgány ostře zasáhly proti členům opozice a občanské společnosti, kteří vyjádřili nesouhlas se stávající vládou; vzhledem k tomu, že skupiny zabývající se lidskými právy přinášejí neustále informace o zhoršování situace z hlediska lidských práv a svobody projevu a shromažďování, mj. o používání nepřiměřeného násilí při zákrocích proti účastníkům pokojných demonstrací, o svévolném zatýkání a zadržování a o politicky motivovaných soudních řízeních;

H.  vzhledem k tomu, že došlo k významnému zhoršení svobody sdělovacích prostředků, která je omezována neustálými hrozbami a útoky proti novinářům; vzhledem k tomu, že orgány uzavřely sdělovací prostředky a rozhlasové stanice a že na Internet a sociální sítě se vztahují omezení;

I.  vzhledem k tomu, že jednou z charakteristik demokratických systémů je respektování ústavy, která je základem státu, jeho orgánů a právního státu; vzhledem k tomu, že pokud by byly volby v těchto zemích svobodné a spravedlivé a probíhaly by pokojně, přispělo by to značnou měrou k řešení problematiky pokroku v oblasti demokracie a demokratického předání moci, která stojí před středoafrickým regionem;

J.  vzhledem k tomu, že národní orientační program na období 2014–2020 v rámci 11. Evropského rozvojového fondu stanovuje jako prioritu upevnění demokracie a posílení veřejné správy a právního státu; vzhledem k tomu, že jasným společným zájmem EU a afrických partnerů je nepřetržitý rozvoj demokracie a zavádění řádně fungující ústavnosti;

1.  lituje ztrát na životech během demonstrací v několika posledních měsících v obou zemích a vyjadřuje nejhlubší soustrast rodinám obětí a lidu Demokratické republiky Kongo a Gabonu;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad čím dál nestabilnější situací v obou zemích; naléhavě vyzývá příslušné orgány, a především prezidenty, aby dodržovali své mezinárodní povinnosti, zaručili lidská práva a základní svobody a aby v rámci výkonu své vládní funkce důsledně dodržovali zásady právního státu;

3.  důrazně odsuzuje veškeré násilí spáchané v Gabonu a demokratické republice, porušování lidských práv, svévolné zatýkání a nezákonné zadržování, politické zastrašování občanské společnosti a členů opozice a porušování svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu v souvislosti s prezidentskými volbami; žádá, aby byla zrušena omezení týkající se sdělovacích prostředků a aby byli propuštěni všichni političtí vězni;

Gabon

4.  považuje oficiální výsledky prezidentské volby za netransparentní a vysoce pochybné, následkem čehož lze pochybovat o legitimitě prezidenta Bonga; vyjadřuje politování nad tím, že odvolací postup, který vedl k tomu, že vítězem voleb byl vyhlášen Ali Bongo, nebyl transparentní a že ústavní soud řádně nezohlednil nesrovnalosti, na něž bylo poukázáno v některých provinciích, zejména v provincii Haut-Ogooué, již má pod kontrolou Ali Bongo; vyjadřuje politování nad tím, že ústavní soud zamítl přepočítání hlasů a porovnání hlasovacích lístků před jejich zničením;

5.  je hluboce znepokojen politickou krizí v Gabonu a rozmachem násilí mezi protestujícími a bezpečnostními silami po vyhlášení prezidentských voleb v roce 2016;

6.  důrazně odsuzuje zastrašování a hrozby, jimž čelili členové volební pozorovatelské mise Evropské unie, a útoky ohrožující její neutralitu a transparentnost; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že přes podepsání memoranda o porozumění s gabonskou vládou byl volební pozorovatelské misi EU poskytnut pouze omezený přístup k centralizovanému sčítání hlasů v místních volebních komisích a v sídle národní volební komise (CENAP), takže volební pozorovatelská mise EU nemohla sledovat klíčové části procesu volby prezidenta;

7.  konstatuje, že byl zahájen plánovaný národního dialog, který inicioval Ali Bongo; vyjadřuje pochybnosti o důvěryhodnosti a relevanci tohoto postupu; poukazuje na to, že vedoucí představitel opozice Jean Ping se této iniciativy odmítá zúčastnit a zahájil a uzavřel vlastní národní dialog;

8.  naléhavě vyzývá gabonskou vládu, aby provedla důkladnou a rychlou reformu volebního rámce v zájmu jeho zlepšení, plné transparentnosti a důvěryhodnosti a aby při tom zohlednila doporučení volební pozorovatelské mise EU; zdůrazňuje, že gabonské orgány musí zaručit plnou a loajální spolupráci se všemi příslušnými zainteresovanými stranami na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, aby se zajistilo, že příští parlamentní volby budou plně transparentní a spravedlivé a budou se konat ve svobodném, demokratickém, inkluzivním a bezpečném prostředí;

9.  vyzývá k nezávislému a objektivnímu prošetření násilí spáchaného ve spojitosti s volbami a případů údajného vážného porušení lidských práv a základních svobod a zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby byly všechny zodpovědné osoby postaveny před soud; vyzývá rovněž EU, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií nadále pozorně sledovala celkovou situaci v Gabonu a upozorňovala na všechny případy porušování lidských práv a základních svobod; bere na vědomí žádosti o předběžné vyšetřování povolebního násilí Mezinárodním trestním soudem;

10.  naléhavě vyzývá Radu, aby zahájila konzultace podle článku 96 dohody z Cotonou, jakmile již nebude dosahováno pokroku v rámci posíleného politického dialogu; vyzývá Radu, aby v případě, že se nepodaří dosáhnout dohody v rámci postupu konzultací, zvážila možnost zavedení cílených sankcí vůči osobám zodpovědným za povolební násilí a porušování lidských práv a za poškozování demokratického procesu v zemi;

Demokratická republika Kongo

11.  hluboce lituje toho, že se konžské vládě nepodařilo uspořádat prezidentskou volbu ve lhůtě stanovené ústavou; znovu žádá, aby byly podniknuty veškeré nezbytné kroky k vytvoření prostředí, které umožní, aby byly nejpozději do prosince 2017 uspořádány svobodné, spravedlivé a důvěryhodné volby v plném souladu s konžskou ústavou a Africkou chartou pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

12.  naléhavě vyzývá všechny politické subjekty, aby zahájily pokojný a konstruktivní dialog s cílem předejít prohlubování současné politické krize a zamezit dalšímu násilí a provokacím;

13.  vítá úsilí, jež vynakládá Národní biskupská konference (CENCO) k tomu, aby dosáhla širšího konsensu o politické transformaci; bere na vědomí dohodu uzavřenou na konci prosince 2016, v níž smluvní strany odmítly třetí funkční období prezidenta Kabily a vyzvaly ke konání voleb do konce roku 2017; všem stranám připomíná jejich závazek řídit se smluvními ujednáními, a proto je vyzývá, aby dohodu dodržovaly ve všech bodech a aby co nejdříve stanovily konkrétní harmonogram konání příštích voleb; připomíná jim, že pokud se dohodu nepodaří úspěšně naplnit, bude to mít závažné důsledky;

14.  naléhavě žádá konžskou vládu, aby se neprodleně zabývala nevyřešenými otázkami týkajícími se posloupnosti volebního kalendáře, rozpočtu a aktualizace seznamu voličů s cílem umožnit konání svobodných, spravedlivých a transparentních voleb; připomíná, že Nezávislá národní volební komise by měla být nestrannou a inkluzivní institucí s dostatečnými zdroji, které umožní komplexní a transparentní proces;

15.  vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby podporovaly provádění dohody a uskutečnění volebního procesu; vyzývá mezinárodní aktéry, aby Demokratické republice Kongo poskytli v souvislosti s volbami, které se mají konat do prosince 2017, rozsáhlou politickou, finanční, technickou a logistickou podporu dle potřeby; požaduje transparentnost veškeré finanční pomoci Evropské unie a jejích členských států v souvislosti s konžskými volbami;

16.  naléhavě žádá, aby byla plně, důkladně a transparentně vyšetřena obvinění z porušování lidských práv během protestů s cílem zjistit, kdo je za ně zodpovědný, a pohnat příslušné osoby k odpovědnosti;

17.  vítá zavedení cílených sankcí EU vůči těm, kteří nesou odpovědnost za násilné zásahy a narušování demokratického procesu v Demokratické republice Kongo, včetně zákazů cestování a zmrazení aktiv; vyzývá Radu, aby v případě dalšího násilí zvážila rozšíření těchto restriktivních opatření v souladu s dohodou z Cotonou;

o
o   o

18.  vyzývá Radu OSN pro lidská práva, aby prošetřila závažná porušení lidských práv, k nimž nedávno došlo v obou zemích;

19.  vyzývá konžské a gabonské úřady, aby co nejdříve ratifikovaly Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

20.  vyzývá delegaci EU, aby využila všech vhodných nástrojů na podporu obránců lidských práv a prodemokratických hnutí a aby prohloubila politický dialog s orgány, jak je zakotveno v článku 8 dohody z Cotonou;

21.  vyzývá země EU a AKT, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií nadále pečlivě sledovaly celkovou situaci v obou zemích;

22.  zdůrazňuje, že situace v Gabonu a Demokratické republice Kongo představuje závažnou hrozbu pro stabilitu celého středoafrického regionu; znovu poukazuje na to, že podporuje Africkou unii v její klíčové úloze potlačování politické krize v tomto regionu a další destabilizace oblasti Velkých jezer;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, ministerskému předsedovi a parlamentu Demokratické republiky Kongo a Gabonu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.


Provádění programu Erasmus+
PDF 593kWORD 77k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (2015/2327(INI))
P8_TA(2017)0018A8-0389/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 14 uvedeného aktu,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES(1),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení(2),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o podpoře přístupu mladých lidí na trh práce, posílení statusu praktikantů, stáží a odborné přípravy(4),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. listopadu 2010 o vzdělávání pro udržitelný rozvoj,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o iniciativě Mládež v pohybu – rámec pro zlepšení evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Podpora růstu a zaměstnanosti – plán modernizace evropských systémů vysokoškolského vzdělávání“ (COM(2011)0567),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 28. listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých(6),

–  s ohledem na závěry Rady ze zasedání ve dnech 28. a 29. listopadu 2011 o referenční úrovni mobility ve vzdělávání(7),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(8),

–  s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2012 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020): „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o přehodnocení vzdělávání(10),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o účinném vzdělávání učitelů,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o zajišťování kvality na podporu vzdělávání a odborné přípravy,

–  s ohledem na prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání („Pařížské prohlášení“), které bylo přijato na neformálním zasedání ministrů školství Evropské unie dne 17. března 2015 v Paříži,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o podpoře podnikání mladých prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy(11),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvané „Předloha společné zprávy Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)“ (COM(2015)0429),

–  s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) – Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy(12) ,

–  s ohledem na závěry Rady o úloze předškolního a základního vzdělávání při podpoře kreativity, inovativnosti a digitálních kompetencí(13),

–  s ohledem na závěry Rady o snižování míry předčasných odchodů ze vzdělávání a o podpoře úspěchu ve škole(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy ‒ celoživotním pojetí učení(16),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 30. května 2016 o rozvoji mediální gramotnosti a kritického myšlení prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 30. května 2016 o úloze odvětví mládeže v integrovaném a meziodvětvovém přístupu k předcházení násilné radikalizaci mladých lidí a boji proti ní,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 nazvané „Nová agenda dovedností pro Evropu“ (COM(2016)0381),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2016 o pokračování strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020)(17),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 jednacího řádu a rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0389/2016),

A.  vzhledem k tomu, že program Erasmus+ patří mezi nejúspěšnější programy Unie, je hlavním nástrojem podpory činností v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu a jeho cílem je zlepšovat kariérní potenciál mladých lidí a poskytovat účastníkům sociální vazby; přičemž v období 2014–2020 nabízí možnost studovat, absolvovat odbornou přípravu a zapojit se do dobrovolnické činnosti v jiném státě více než čtyřem milionům Evropanů;

B.  vzhledem k tomu, že Komise prokázala flexibilitu a podnikla inovativní kroky, jejichž cílem je reagovat na nové výzvy, jako je návrh pro uprchlíky, a podpořit pomocí pobídek programu Erasmus+ občanské hodnoty, ve snaze dospět k mezikulturnímu dialogu, který by byl aktivnější a participativní;

C.  vzhledem k tomu, že tento program má velký vzdělávací, společenský, politický i hospodářský význam, což se odráží ve skutečnosti, že se jeho rozpočet na programové období zvýšil o 40 % a že míra plnění závazků rozpočtu programu dosáhla díky vysokému počtu podaných žádostí téměř 100 %;

D.  vzhledem k tomu, že ještě nejsou k dispozici všechny údaje potřebné pro kompletní kvantitativní a kvalitativní analýzu provádění; vzhledem k tomu, že z toho důvodu je příliš brzy na vypracování kvalitativního posouzení dopadu programu;

E.  vzhledem k tomu, že z výsledků studie dopadů programu Erasmus z roku 2014(18) vyplývá, že ti, kdo studovali nebo absolvovali odbornou přípravu v zahraničí, mají dvakrát vyšší šanci najít si zaměstnání než ti, kdo takovou zkušenost nemají, že 85 % studentů programu Erasmus studuje nebo absolvuje odbornou přípravu v zahraničí proto, aby zvýšili možnost, že získají zaměstnání v zahraničí, a že míra nezaměstnanosti těch, kteří studovali nebo absolvovali odbornou přípravu v zahraničí, je po pěti letech od dokončení studia o 23 % nižší; vzhledem k tomu, že ze studie dopadů programu Erasmus dále vyplývá, že se 64 % zaměstnavatelů domnívá, že zahraniční zkušenost je důležitým prvkem pro přijetí do zaměstnání (ve srovnání s 37 % v roce 2006) a že absolventům se zkušenostmi ze zahraničí je svěřena větší profesní odpovědnost; vzhledem k tomu, že každý třetí stážista v rámci programu Erasmus obdrží od společnosti, v níž stáž absolvoval, nabídku práce, téměř každý desátý stážista v rámci tohoto programu, který absolvoval pracovní stáž, založil vlastní společnost a tři ze čtyř stážistů hodlají učinit totéž nebo si tuto možnost dokážou představit;

Hlavní závěry

1.  poukazuje na to, že program Erasmus+ je stěžejním programem EU v oblasti mobility, vzdělávání a odborné přípravy, na který byly vzhledem k jeho pozitivním výsledkům a k vysoké poptávce po něm přiděleny o 40 % vyšší rozpočtové prostředky než v období 2007–2013;

2.  konstatuje, že převážná většina národních agentur očekává, že cíle programu Erasmus+ v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže budou naplněny;

3.  domnívá se, že program Erasmus+ hraje významnou roli při podporování evropské identity a integrace, solidarity, inkluzivního a udržitelného růstu, kvalitních pracovních míst, konkurenceschopnosti, sociální soudržnosti a pracovní mobility mladých osob, jelikož pozitivně přispívá ke zlepšení evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy, celoživotního učení, aktivního evropského občanství a zvýšení možností v oblasti zaměstnanosti tím, že Evropanům dává příležitost získat studiem, stáží či prací v zahraničí a dobrovolnickou činností široké průřezové a přenositelné osobní a profesní dovednosti a kompetence a jednotlivcům umožňuje žít nezávisleji, snadněji se přizpůsobit a dosáhnout osobního rozvoje;

4.  zdůrazňuje, že přestože je program jako celek viditelnější než jeho předchůdce, jednotlivým odvětvovým programům toto zviditelnění stále schází; v této souvislosti připomíná, že při provádění programu je třeba zohlednit specifické rysy a charakteristiky jednotlivých odvětví;

5.  zdůrazňuje, že by měly být obnoveny formáty specifické pro jednotlivé oblasti, jako např. semináře v rámci programu Grundtvig a národní iniciativy mládeže přístupné neformálním skupinám, a měla by se zlepšit dostupnost nadnárodních iniciativ mládeže; navrhuje, aby se vliv tohoto programu maximalizoval pomocí nových vhodných kroků, např. zavedením rozsáhlých výměn mládeže v rámci klíčové akce č. 1 na základě struktury rozsáhlé Evropské dobrovolné služby;

6.  zdůrazňuje, že nejvíce se rostoucí zájem evropských občanů o program Erasmus+ projevuje u kapitoly programu týkající se mládeže; konstatuje, že v současné době spadá 36 % všech podání žádostí v rámci programu Erasmus+ do kapitoly týkající se mládeže, přičemž mezi roky 2014 a 2016 došlo k nárůstu podání o 60 %;

7.  uznává význam strukturovaného dialogu EU s mládeží, což je participativní proces, jenž dává mladým lidem a mládežnickým organizacím příležitost zapojit se do tvorby politik EU v oblasti mládeže a ovlivňovat je, a vítá pomoc, kterou program tomuto procesu poskytuje podporováním vnitrostátních pracovních skupin Key Action 3 (KA3) a projektů strukturovaného dialogu v rámci klíčové akce č. 3; poznamenává, že Evropská dobrovolná služba představuje intenzivní formát učení se a získávání zkušeností určený mladým lidem a vyžaduje vysoce kvalitní rámec; zdůrazňuje, že přístup k programu Erasmus+ by měl být i nadále přednostně vyhrazen občanské společnosti;

8.  uznává, že ačkoli podle zpráv zainteresovaných stran, které působí na všech úrovních, bylo období prvních dvou a půl let provádění programu obtížné a náročné, došlo mezitím ke zlepšení, i když dopad zjednodušení zavedených v rámci univerzálního přístupu nebyl v mnoha případech příznivý; domnívá se, že snížením množství byrokratických překážek by se zvětšil rozsah programu a zlepšila jeho dostupnost; požaduje proto, aby bylo vyvinuto další úsilí o snížení byrokracie v celém projektovém cyklu a aby byly náklady stanoveny přiměřeně a úměrně k rozpočtu nebo druhu projektu; zároveň vybízí Komisi k posílení dialogu se sociálními partnery, místními orgány a občanskou společností ve snaze zajistit co nejširší přístup k programu; vyjadřuje politování nad tím, že vzhledem k vysoké míře administrativní zátěže může být financování v rámci programu Erasmus+ pro menší organizace nedostupné; je přesvědčen, že by měly být požadavky na byrokracii a vykazování zjednodušeny;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise neposkytuje žádné informace o kvalitě úspěšných projektů; zdůrazňuje, že analýza kvality každého projektu a transparentní zveřejňování výsledků jsou zřejmým krokem, který by Komise měla učinit a který může přispět k vyšší míře úspěšnosti žádostí;

10.  zdůrazňuje, že zatím nebyl naplněn cíl spočívající v jednodušším, uživatelsky vstřícnějším a pružnějším provádění; v této souvislosti vyjadřuje politování nad přetrvávajícím nedostatkem srozumitelnosti příručky k programu, nerovnoměrnou mírou detailů v ní obsažených a také příliš složitými formuláři žádostí, které značně znevýhodňují menší, nezkušené a neprofesionální žadatele; zdůrazňuje, že je třeba usilovat o zdokonalování programu tak, aby byl vstřícnější k uživatelům, a přitom zohlednit význam rozlišování mezi jednotlivými odvětvími a skupinami příjemců; lituje toho, že dlouhé platební lhůty v programu Erasmus+ mají dopad na možnosti menších organizací žádat o financování;

11.  vyzývá Komisi, aby výrazně zjednodušila postup podávání žádostí a aby upravila příručku k programu tak, aby byla vstřícnější k uživatelům a lépe odpovídala jednotlivým odvětvím, čehož dosáhne sloučením veškerých podstatných informací pro jednotlivé programové oblasti do jedné kapitoly, aby zveřejnila formulář žádosti ve všech oficiálních jazycích ve stejnou dobu jako příručku k programu a v dostatečném předstihu před lhůtou pro podání žádosti a aby poskytla jasné informace o tom, jaké dokumenty jsou v jednotlivých fázích potřeba; vyzývá k vyjasnění a zjednodušení části elektronického formuláře týkající se financování; zdůrazňuje, že pro hodnocení žádostí je zapotřebí koordinovaného a jednotného posouzení za podpory nezávislých odborníků;

12.  zdůrazňuje význam jasných výsledků učení a konkrétních popisů práce u pracovních zkušeností v rámci programu Erasmus+ v zahraničí pro studenty, stážisty, učně účastnící se odborného vzdělávání a přípravy a pro dobrovolníky; zdůrazňuje, že nedílnou součástí činnosti je příprava uchazečů před odjezdem do zahraničí, a že je proto třeba, aby zahrnovala profesní poradenství, jazykové kurzy a kurzy sociální a kulturní integrace, a to včetně kurzů mezikulturní komunikace, které by podporovaly účast lidí na životě společnosti a zlepšily jejich pracovní a životní podmínky; s ohledem na význam mnohojazyčnosti pro zvyšování zaměstnatelnosti mladých lidí se domnívá, že by mělo být v rámci programu Erasmus+ věnováno více úsilí na propagaci a podporu mnohojazyčnosti; vítá skutečnost, že si účastníci projektů Erasmus+ zlepší své znalosti cizích jazyků, včetně jazyků sousedních zemí, což může zvýšit mobilitu a zaměstnatelnost na přeshraničním trhu práce; domnívá se, že jazykové kurzy pro nové účastníky mobility by mohly být organizovány ve spolupráci se vzdělávacími institucemi a hostitelskými společnostmi a přizpůsobeny studijnímu oboru účastníků či jejich stáži;

13.  připomíná, že ačkoli byl celkový rozpočet programu značně navýšen, bylo ve VFR v první polovině programového období poskytnuto pouze omezené navýšení, což bohužel vedlo k zamítnutí mnoha vysoce kvalitních projektů, a v důsledku toho nižší míře úspěšnosti a velké nespokojenosti žadatelů;

14.  vítá skutečnost, že objem finančních prostředků vyčleněných na program Erasmus+ na rok 2017 byl oproti roku 2016 navýšen o téměř 300 milionů EUR; dále zdůrazňuje, že je zapotřebí tyto prostředky použít částečně na zlepšení slabých stránek programu, a převážně pak na zvýšení počtu úspěšných kvalitních projektů;

15.  je si vědom toho, že investice z rozpočtu EU v rámci programu Erasmus+ výrazným způsobem přispívají ke zlepšování dovedností mladých Evropanů, jejich zaměstnatelnosti a nižšímu riziku jejich dlouhodobé nezaměstnanosti i aktivnímu občanství a sociálnímu začlenění mladých lidí;

16.  věří, že se díky navýšení celkového rozpočtu o 12,7 % v roce 2017 oproti roku 2016 a dalšímu ročnímu navýšení ve zbývajících letech programu zvýší míra úspěšnosti i spokojenost žadatelů; očekává, že Komise uskuteční svůj záměr přidělit na zbývající programové období dalších 200 milionů EUR, ačkoli na to, aby byla uspokojena poptávka v nedostatečně financovaných oblastech, která je v současnosti o poznání vyšší než množství dostupných finančních prostředků, je třeba vyvinout ještě větší rozpočtové úsilí; konstatuje, že 48 % národních agentur hlásí, že na činnosti financované z programu není dostatek rozpočtových prostředků;

17.  vybízí Komisi, aby provedla analýzu klíčových akcí a oblastí programu, jež se zdají být nedostatečně financovány, jako např. klíčová akce č. 2 (KA2) strategická partnerství, vzdělávání dospělých, mládež, školní vzdělávání, odborné vzdělávání a příprava a vysokoškolské vzdělávání, a také těch oblastí, jimž by navýšení rozpočtu mohlo přinést největší užitek; zdůrazňuje, že ve snaze určit tyto oblasti a odvětví a přijmout co nejdříve nápravná opatření je zapotřebí i nadále neustále program monitorovat; zdůrazňuje, že je třeba zabezpečit dostatečné financování programů mobility a věnovat zvláštní pozornost zvýšení mobility nedostatečně zastoupených skupin; zdůrazňuje, že vzhledem ke specifickým potřebám různých odvětví je zapotřebí, aby byly pro jednotlivá odvětví vyhrazeny zvláštní rozpočtové položky; upozorňuje na to, že rozpočtové prostředky musí být využity výhradně v rámci ustanovení programu;

18.  zdůrazňuje, že virtuální prostředky jsou jedním ze způsobů, jak podporovat šíření a zužitkování výsledků, ale že velký vliv na úspěšnost projektu a celého programu mají osobní kontakty a setkání při činnostech; v tomto ohledu se domnívá, že součástí kampaní na zvyšování povědomí v členských státech by měly být semináře a aktivity, při nichž se lze s potenciálními účastníky setkat osobně;

19.  zdůrazňuje také, že podstatným prvkem pro všechny účastníky programu Erasmus+ je také rozvoj jejich jazykových dovedností; vítá proto on-line jazykové nástroje nabízené Komisí, avšak zdůrazňuje, že je třeba zavést doprovodný (vnitrostátní, regionální, místní) rámec, aby byla mobilita úspěšná, a to zejména pro žáky škol, studenty odborného vzdělávání a přípravy a také zaměstnance, a pomohla jim začlenit se do různých prostředí;

20.  poukazuje na to, že v současnosti je pouze 1 % mladých lidí v systémech odborné přípravy spojené s prací, včetně učňů, během své přípravy zapojeno do systémů mobility; poukazuje na to, že je velmi důležité vytvořit podmínky pro větší mobilitu učňů v rámci EU tak, aby učňové měli stejné příležitosti jako vysokoškolští studenti a aby se tak podařilo splnit cíle v oblasti boje proti nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladých lidí;

21.  zdůrazňuje, že informální a neformální vzdělávání, pracovníci s mládeží a zapojení do sportu a dobrovolnické činnosti v rámci programu Erasmus+ mají velký význam coby možnosti, jak podněcovat rozvoj občanských, sociálních a mezikulturních dovedností, podporovat sociální začleňování a aktivní občanství mladých lidí a přispět k rozvoji jejich lidského a společenského kapitálu;

22.  zdůrazňuje, že programy Erasmus a Leonardo byly původně zaměřeny především na mladé lidi s vyšší kvalifikací a lepšími možnostmi uplatnění na trhu práce a nezaměřovaly se na nejzranitelnější skupiny; poukazuje na to, že jedním z cílů EU je snížit předčasné ukončování školní docházky a chudobu; zdůrazňuje, že členské státy by se při provádění programu Erasmus+ měly jednoznačně zaměřit na osoby, které předčasně odcházejí ze vzdělávání, jelikož přestavují skupinu, jíž hrozí chudoba a nezaměstnanost; zdůrazňuje, že programy pro osoby předčasně odcházející ze vzdělávání by neměly mít podobu běžně uplatňovaných programů odborného vzdělávání a přípravy či výměnných programů, ale měly by se zaměřit na specifické potřeby těchto osob, na zajištění snadného přístupu a jednoduchého financování a na vytvoření prostředí příznivého pro informální a neformální učení;

23.  všímá si nových společenských výzev a toho, že náplň práce se neustále mění; připomíná, že program Erasmus+ rovněž připravuje mladé lidi na zaměstnání, a domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována posunu v zaměření, a to od schopností získaných na pracovišti k měkkým dovednostem, čímž by se podpořilo osvojení průřezových a přenositelných dovedností a kompetencí, jako je podnikavost, gramotnost v oblasti IKT, tvůrčí myšlení, řešení problémů, inovativně orientované myšlení, sebevědomí, přizpůsobivost, práce v týmu, řízení projektů, posuzování rizik a jejich přijímání, stejně jako sociální a občanské kompetence, které jsou na trhu práce velmi důležité; domnívá se, že by to mělo rovněž zahrnovat dobré pracovní podmínky, vyvážený soukromý a pracovní život a zapojování osob, které se nacházejí ve zranitelné situaci, na trhu práce a jejich začlenění do společnosti;

24.  konstatuje, že k zavedení nástroje pro záruky za studentské půjčky došlo teprve v únoru 2015 po podepsání pověřovací dohody s Evropským investičním fondem v prosinci 2014 a že se doposud do využívání tohoto inovativního nástroje zapojily pouze čtyři banky ve Francii, Španělsku a Irsku; vyjadřuje politováním nad tím, že tento finanční nástroj ani zdaleka nedosahuje očekávaných výsledků, jelikož je do něj zatím zapojeno pouze 130 studentů magisterského studia; požaduje kritické posouzení nástroje pro záruky za studentské půjčky, v rámci něhož by byl zhodnocen jeho účel a dostupnost v celé Evropě, a naléhavě vybízí Komisi, aby po konzultaci s Parlamentem navrhla strategii přerozdělení části rozpočtu, která pravděpodobně nebude do roku 2020 využita; zdůrazňuje, že by se měla sledovat celková míra zadlužení studentů ve snaze zaručit, že komplexní finanční nástroje, které program využívá, pomohou většímu počtu osob;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že organizace, které na místní úrovni zastupují amatérské sportovce, a zejména sportovce se zdravotním postižením, jsou při realizaci sportovních projektů na místní úrovni jen velmi málo zastoupeny coby účastníci projektu; vítá skutečnost, že byla zavedena malá partnerství založená na spolupráci, na něž jsou kladeny nižší administrativní požadavky, a považuje to za významný krok k tomu, aby se do programu mohly zapojit i malé organizace sdružující sportovce na místní úrovni a aby z toho měly prospěch; zdůrazňuje, že meziodvětvová činnost, v tomto případě užší propojení sportu a vzdělávání, může pomoci tento nedostatek vyřešit; konstatuje, že by se tato praxe měla rozšířit i do dalších oblastí financovaných z projektu Erasmus+, a to zejména v případě dobrovolnických organizací;

26.  vítá mimořádné zapojení programu Erasmus+ do spolupráce a činností v oblasti sportovních projektů na místní úrovni; vybízí Komisi, aby zlepšila dostupnost programu pro místní subjekty, jako jsou sportovní kluby, a zvýšila jejich účast na něm; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda jsou stávající finanční prostředky, které byly v rámci programu Erasmus+ uvolněny na sport, využívány efektivně a ve prospěch sportu na místní úrovni, a pokud tomu tak není, aby našla způsob, jak tuto situaci zlepšit, a kladla přitom důraz na sport a vzdělávání na místní úrovni ve snaze zviditelnit tyto oblasti, podporovat fyzickou aktivitu a učinit sport dostupnějším pro všechny občany v EU; vyzývá Komisi, aby posílila meziodvětvový přístup ke sportovním projektům na místní úrovni napříč všemi příslušnými činnostmi programu Erasmus+ a aby koordinovala činnosti v této oblasti s cílem zajistit jejich účinnost a požadovaný dopad;

27.  zdůrazňuje přidanou hodnotu činností v oblasti odborného vzdělávání a přípravy v rámci programu Erasmus+, která spočívá v podpoře začlenění nebo opětovného začlenění znevýhodněných skupin do možnosti absolvovat vzdělávání / odbornou přípravu s cílem zlepšit jejich přechod na trh práce;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, včetně agentur EU, jako je Cedefop, aby zlepšily kvalitu a dostupnost programů mobility v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a rovný přístup k těmto programům tak, aby z hlediska kvalifikace, uznávání a obsahu byly pro všechny účastníky přínosem, a aby zajistily zavedení norem kvality učňovského vzdělávání;

29.  uznává, že s ohledem na vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí v některých členských státech je hlavním cílem programu Erasmus+ připravit mladé lidi na zaměstnání; zároveň klade zvláštní důraz na nutnost toho, aby byl v rámci programu Erasmus+ zachován status aktivit mimo školu, odborné přípravy a studia;

30.  připomíná Komisi, že osoby se zdravotním postižením, jako jsou sluchově postižení, mají zvláštní potřeby, a je proto nezbytné poskytovat jim přiměřené financování a příslušnou podporu, např. tlumočníky do znakového jazyka, lepší přístup k informacím a dostatečný grant, aby se do programu Erasmus+ mohly zapojit; vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na přijetí dalších opatření, na základě kterých získají osoby se zdravotním postižením bezbariérový a nediskriminační přístup ke všem stipendijním programům v rámci programu Erasmus+; považuje za vhodné, aby byli v případě potřeby v rámci národních agentur jmenováni tzv. koučové, kteří mohou radit, jak finanční prostředky nejoptimálněji využít;

31.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat, ať už finančně nebo prostřednictvím daňových pobídek, malé a střední podniky, které v rámci programu Erasmus+ nabízejí odbornou přípravu;

Doporučení

32.  považuje program Erasmus+ za jeden z hlavních pilířů, díky němuž se evropské obyvatelstvo seznámí s konceptem celoživotního vzdělávání; žádá proto Komisi, aby plně využila potenciál programu Erasmus+ v oblasti celoživotního vzdělávání k posílení a podpoře meziodvětvové spolupráce v rámci tohoto programu, která je o poznání vyšší než v případě předchozích programů, a aby tuto meziodvětvovou spolupráci posoudila v hodnocení programu v polovině období, které bude předloženo na konci roku 2017; uznává, že meziodvětvové projekty a aktivity mají potenciál zlepšit výsledky programu; vyzývá k tomu, aby se mobilita v oblasti vzdělávání stala součástí všech programů vysokoškolského nebo odborného vzdělávání, což by vedlo ke zlepšení kvality vysokoškolského vzdělávání a systému odborného vzdělávání a přípravy, pomohlo jednotlivcům zlepšovat jejich profesní dovednosti, schopnosti a kariérní rozvoj, prohloubilo ve všech cílových odvětvích povědomí o schopnostech získaných v rámci mobility a podpořilo znalosti o vzdělávání, odborné přípravě a práci s mládeží; požaduje, aby byly zvýšeny šance studentů, kteří se věnují odbornému vzdělávání a přípravě, absolvovat praxi nebo část studií v sousedních zemích, a to například financováním cestovních nákladů studentů, kteří dále bydlí ve své zemi;

33.  zdůrazňuje, že program Erasmus+ je v rámci celé EU důležitým nástrojem pro zlepšení kvality odborného vzdělávání a přípravy; zdůrazňuje skutečnost, že inkluzivní kvalitní odborné vzdělávání a příprava spolu s mobilitou v rámci těchto systémů mají na rychle se měnících evropských trzích práce zásadní hospodářskou a sociální funkci, jelikož představují způsob, jak mladým lidem a dospělým poskytnout odborné znalosti a životní dovednosti, které jsou užitečné při přechodu ze vzdělávání a odborné přípravy do práce; zdůrazňuje, že odborné vzdělávání a příprava a mobilita v rámci těchto systémů by měly podporovat rovné příležitosti, nediskriminaci a sociální začlenění všech občanů, včetně žen, jež jsou v odborném vzdělávání a přípravě nedostatečně zastoupeny, a osob nacházejících se ve zranitelné situaci, mimo jiné romských občanů, nezaměstnaných mladých lidí, osob se zdravotním postižením, obyvatel žijících v nejvzdálenějších regionech a migrantů; dále doporučuje, aby byla věnována pozornost příjemcům s nízkou kvalifikací, aby se tak zvýšila jejich účast a tím pádem i dosah programů;

34.  poukazuje na přetrvávající sociální selektivitu při přihlašování se do programů mobility v některých členských státech; vyjadřuje politování nad tím, že nerovnosti v rámci členských států i mezi nimi ztěžují přístup k programu, jelikož vytvářejí překážky pro žadatele, zejména pro studenty s nižším příjmem; poukazuje na to, že vysoké procento studentů v programech mobility podporují třetí strany (rodina, rodiče, partneři, místní subjekty, k nimž mají příjemci blízko); konstatuje, že mnoho pracujících studentů se programu mobility nezúčastní kvůli možné ztrátě příjmu; konstatuje, že důležitým nástrojem pro naplnění cílů klíčové akce č. 1 je odstranění překážek pro mobilitu, jako jsou např. finanční překážky, a lepší uznávání pracovních/studijních výsledků dosažených v zahraničí; vybízí Komisi a členské státy, aby ještě navýšily finanční pomoc pro ty, kdo se nemohou zúčastnit z finančních důvodů, a hledaly další možnosti, jak usnadnit jejich mobilitu, ve snaze zpřístupnit program Erasmus+ skutečně všem; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovnost žen a mužů a rovný přístup k programu;

35.  vyzývá Komisi, aby zaručila celoevropskou mobilitu i v dobách krize a aby zachovala možnosti, díky nimž mají země v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání přístup k programu Erasmus+;

36.  nadále vyjadřuje znepokojení nad tím, že mladí lidé a širší veřejnost vnímají program Erasmus+ především jako program pro studenty vysokých škol; doporučuje proto, aby bylo věnováno více pozornosti zvýšení evropské, národní a regionální viditelnosti různých oblastí, v rámci nichž si mohou lidé podat přihlášku, včetně školního vzdělávání, vysokoškolského vzdělávání, mezinárodního vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy, vzdělávání dospělých, mládeže a sportu a dobrovolnictví, a aby byla stejně tak zdůrazňována možnost uskutečňovat průřezové projekty, a to zejména prostřednictvím informační kampaně a činnosti v oblasti vztahů s veřejností, pokud jde o obsah všech programů;

37.  domnívá se, že dlouholeté názvy (Comenius, Erasmus, Erasmus Mundus, Leonardo da Vinci, Grundtvig a Mládež v akci) a jejich loga jsou důležitým nástrojem propagace různorodosti programu; konstatuje také, že název „Erasmus+“ začíná být nejznámější, zejména mezi novými účastníky; zdůrazňuje, že program by si měl za svým novým názvem „Erasmus+“ stát a více využívat různé metody zvyšování povědomí; navrhuje, aby Komise více zdůraznila vztah programu Erasmus+ k jeho dřívějším názvům a k celé škále jeho dílčích programů; vyzývá k připojení názvu „Erasmus+“ ke jménům jednotlivých programů (stanou se z nich tedy „Erasmus+ Comenius“, „Erasmus+ Mundus“, „Erasmus+ Leonardo da Vinci“, „Erasmus+ Grundtvig“ a „Erasmus+ Mládež v akci“); vyzývá všechny zainteresované strany, aby tyto názvy v zájmu zachování a posílení identity odvětvových programů, jejich snazšího rozeznávání a překonání veškerých nejasností příjemců i nadále používaly, zejména v publikacích a brožurách; vyzývá Komisi, aby strukturovala příručku k programu Erasmus+ na základě dlouholetých názvů a aby tato označení v příručce také důsledně používala;

38.  vybízí Komisi, aby zvyšovala své úsilí o otevřený, konzultační a transparentní způsob práce a aby dále zlepšovala svou spolupráci se sociálními partnery a občanskou společností (případně včetně sdružení rodičů, studentů, učitelů, nepedagogického personálu a mládežnických organizací) na všech úrovních provádění; zdůrazňuje, že program Erasmus+ by se měl stát vzorem transparentnosti pro Evropskou unii i pro její občany, jelikož by měl směřovat k tomu, aby v jeho rámci bylo 100 % rozhodnutí a postupů plně transparentních, zejména pokud jde o jejich finanční stránku; připomíná, že plně transparentní rozhodnutí zaručují jasnější pochopení u těch projektů a jednotlivců, jejichž žádosti nebyly úspěšné;

39.  zdůrazňuje významnou úlohu výboru programu stanoveného nařízením (EU) č. 1288/2013, kterým se zavádí program Erasmus+, coby klíčového subjektu při provádění programu a zvyšování evropské přidané hodnoty prostřednictvím větší doplňkovosti a součinnosti mezi programem Erasmus+ a politikami na vnitrostátní úrovni; požaduje, aby měl výbor programu významnější úlohu a hrál větší roli v politických rozhodnutích; vyzývá Komisi, aby s výborem programu i nadále sdílela podrobné informace o rozdělení ústředních finančních prostředků;

40.  zdůrazňuje, že nástroje IT by neměly být považovány pouze za prostředek procesů řízení, podávání a vyřizování žádostí a administrativních procesů, mohou totiž představovat cennou možnost, jak být v kontaktu s příjemci a usnadnit vzájemný kontakt mezi nimi, a teoreticky tak poskytovat podporu mnoha dalším procesům, např. zpětné vazbě od příjemců či vzájemnému mentorování a zviditelňovat program;

41.  vyzývá Komisi, aby zajistila pravidelnou výměnu informací a dobrou spolupráci mezi vnitrostátními orgány, prováděcími orgány, organizacemi občanské společnosti na evropské úrovni a národními agenturami, pokud jde o decentralizované i centralizované akce programu; vyzývá národní agentury, aby na svých domovských stránkách poskytovaly veškeré potřebné informace pokud možno totožného obsahu a v totožném formátu;

42.  vyzývá Komisi a Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (GŘ EAC) a Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), aby umožnily další podporu decentralizovaných akcí, jako je klíčová akce č. 2 (KA2), tím, že navrhnou odpovídající financování, jež bude úměrné jejich velikosti;

43.  vybízí k další podpoře spolupráce mezi národními agenturami a Výkonnou agenturou pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA) ve snaze prosazovat centralizované akce programu Erasmus+, poskytovat nezbytnou podporu, zvyšovat povědomí o programu, poskytovat dodatečné informace o programu potenciálním žadatelům a vzájemně si poskytovat zpětnou vazbu k zlepšování procesu jeho provádění; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s národními agenturami vypracovala evropské prováděcí pokyny pro národní agentury; žádá o usnadnění kontaktů mezi Komisí, národními agenturami, příjemci programu, zástupci organizací občanské společnosti a agenturou EACEA vytvořením komunikační platformy pro výměnu informací a osvědčených postupů, jejímž prostřednictvím by všechny zúčastněné strany mohly získávat kvalitní informace a sdílet své zkušenosti a návrhy, jak program dále vylepšit; zdůrazňuje, že je třeba zapojit zúčastněné strany a příjemce do jednání výboru programu; zdůrazňuje, že v souladu s nařízením (EU) č. 1288/2013 by to mohlo být snazší díky zřízení stálých podvýborů složených ze zástupců zúčastněných stran a příjemců, odvětvových národních agentur, poslanců Evropského parlamentu a zástupců členských států;

44.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala způsoby plateb národním agenturám, lhůty pro podávání žádostí a lhůty pro schválení a aby je odpovídajícím způsobem upravila; poukazuje na to, že by národním agenturám měla být umožněna větší flexibilita, pokud jde o granty na mobilitu a administrativní náklady, což by hrálo ve prospěch delších zahraničních pobytů; vybízí Komisi, aby poskytla národním agenturám větší flexibilitu při přesouvání finančních prostředků v rámci klíčových akcí s cílem překonat případný nedostatek prostředků na základě potřeb příjemců; navrhuje, aby vzhledem k obeznámenosti s potenciálním nedostatkem finančních prostředků v jejich zemích byly tímto úkolem pověřeny národní agentury; konstatuje, že zvýšená flexibilita s sebou nese nutnost odpovídající kontroly a transparentnosti;

45.  je znepokojen snižováním počtu společných projektů v rámci programu Leonardo a žádá, aby měly národní agentury v této souvislosti opět více prostoru k rozhodování o výši příspěvků na administrativní výdaje, aby mohly lépe zohledňovat národní specifika, jako např. duální systém;

46.  je znepokojen tím, že národní agentury mají potíže s výkladem a uplatňováním pravidel programu, a připomíná, že 82 % rozpočtu programu Erasmus+ je spravováno v rámci decentralizovaných akcí; vyzývá Komisi, aby zjednodušila definice a zlepšila pokyny týkající se decentralizovaných akcí a aby zajistila jednotné uplatňování pravidel a předpisů programu všemi národními agenturami, přičemž je třeba dodržovat společné standardy kvality, projektové hodnocení a administrativní postupy, a zaručit tak jednotné a soudržné provádění programu Erasmus+, dosáhnout nejlepších výsledků pro rozpočet EU a zabránit míře chyb;

47.  je přesvědčen, že by výkonnost národních agentur měla být pravidelně posuzována a zlepšována, aby byla zabezpečena úspěšnost činností financovaných EU; uvědomuje si, že klíčovými ukazateli by v tomto ohledu měly být míry účasti na činnostech programu a zkušenosti účastníků a partnerů;

48.  navrhuje, aby byla organizační struktura příslušných útvarů Komise uvedena do souladu se strukturou programu;

49.  vyzývá k dalšímu zlepšení příslušných nástrojů IT a žádá, aby byl kladen důraz spíše na zefektivnění, uživatelskou vstřícnost a zlepšení propojení jednotlivých nástrojů než na vyvíjení nástrojů nových; v této souvislosti připomíná, že nové nástroje IT patří u mladých občanů mezi oblíbené prostředky interakce s webem; zdůrazňuje, že informační technologie mohou hrát důležitou úlohu při zviditelňování programu;

50.  vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela virtuální platformy eTwinning, School Education Gateway, Open Education Europe, EPALE, Evropský portál pro mládež a VALOR, a zvýšila tak jejich atraktivnost a zjednodušila jejich užívání; žádá Komisi, aby zahrnula hodnocení těchto platforem do hodnocení programu Erasmus+ v polovině období, které bude předloženo na konci roku 2017;

51.  žádá Komisi, aby zlepšila fungování a uživatelskou vstřícnost nástrojů IT, jako je nástroj mobility, nebo jiných podpůrných platforem IT, jako je např. elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě (EPALE), a zajistila tak, že příjemci programu budou mít ze svých zkušeností maximální užitek a také že se podpoří přeshraniční spolupráce a sdílení osvědčených postupů;

52.  vyzývá Komisi, aby v rámci programu posílila rozměr školního vzdělávání, a umožnila tak větší mobilitu žáků, zjednodušila postup poskytování podpory a administrativní postupy pro školy i pro poskytovatele neformálního vzdělávání a využila tím obecné myšlenky programu Erasmus+, která spočívá v podpoře meziodvětvové spolupráce, a pobídla poskytovatele neformálního vzdělávání k navazování partnerství se školami; vybízí Komisi, aby v rámci programu posílila postupy v oblasti rozvoje práce s mládeží a neformálního vzdělávání, a to podporováním mládežnických organizací a dalších subjektů v oblasti práce s mládeží, stejně jako neustálou podporou partnerství mezi EU a Radou Evropy v oblasti mládeže;

53.  vítá skutečnost, že byly zavedeny dva typy strategických partnerství, což představuje první důležitý a pozitivní krok ke zvýšení šancí malých organizací zapojit se do tohoto programu, neboť tyto organizace mají často problém splnit požadavky, čímž jsou diskriminovány, a to zhoršuje pověst programu a ubírá mu na přesvědčivosti; vyzývá Komisi, aby vylepšila program tak, aby byl ještě zajímavější, a zajistila, aby bylo do činností programu zapojeno více malých organizací, přičemž finálním cílem je zvýšit podíl jejich zapojení do programu, aniž by se zapomnělo na požadavky kvality; vítá skutečnost, že byly vytvořeny evropské prováděcí pokyny a podrobnější internetové stránky s často kladenými dotazy, jejichž cílem je zefektivnit odpovědi na dotazy o kritériích výběru a zviditelnit vybrané projekty ve snaze vyjasnit postup výběru a více podpořit malé organizace; zdůrazňuje, že je třeba zapojit do činností programu různé zúčastněné organizace a udržet mezi nimi rovnováhu;

54.  doporučuje, aby byla výše subvencí v oblasti spolupráce škol snížena ve prospěch počtu podporovaných projektů s cílem poskytovat finanční podporu přímo školním výměnám, a umožnit tak více osobních setkání mezi lidmi pocházejícími z různých kultur a hovořícími různými jazyky; zdůrazňuje význam osobní zkušenosti s lidmi z odlišného kulturního prostředí pro podporu evropské identity a základní myšlenky evropské integrace a doporučuje usilovat o zapojení co největšího možného počtu účastníků, k čemuž by bezpochyby mělo docházet v případě všech cílů programu; vítá v této souvislosti zlepšení, ke kterým již došlo, ale očekává, že se národní agentury i Evropská komise budou zasazovat o stanovení pružnějších pravidel v rámci strategických partnerství;

55.  s ohledem na význam mnohojazyčnosti pro zvyšování zaměstnanosti mladých lidí(19) se domnívá, že by v rámci programu Erasmus+ mělo být věnováno více úsilí propagaci a podpoře mnohojazyčnosti;

56.  konstatuje, že v souvislosti s novými společenskými výzvami pro Evropu je zapotřebí posílit evropský přístup k řešení společných evropských výzev podporou rozsáhlých inovativních projektů v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže, které uskutečňují evropské sítě občanské společnosti; poukazuje na skutečnost, že toho lze dosáhnout přidělením části celkových finančních prostředků programu Erasmus+ vyčleněných na klíčovou akci č. 2 na „Spolupráci na inovacích a výměna osvědčených postupů“ centralizovaných akcí;

57.  konstatuje, že 75 % národních agentur ve svých zprávách hovořilo o vysoké administrativní zátěži, která snižuje investiční možnosti rozpočtu EU a hrozí, že bude mít přímý dopad na příjemce; žádá GŘ EAC a agenturu EACEA, aby zlepšily provádění programu, zvláště ve fázi procesu podávání a vyřizování žádostí;

58.  vítá skutečnost, že v zájmu snížení administrativní zátěže byl v rámci programu zaveden systém jednotkových nákladů; dále vítá úpravy Komise uskutečněné v roce 2016 a plánované na rok 2017; poznamenává, že kvůli regulačním požadavkům nemohou některé členské státy tento systém použít nebo jim výše nákladů připadá nepřiměřená ve srovnání se skutečnými náklady; domnívá se, že je třeba dále zvýšit sazby jednotkových nákladů, a poskytnout tak účastníkům projektů dostatečnou finanční podporu, a zdůrazňuje, že je třeba zaručit, aby účastníci a organizace z odlehlých oblastí a pohraničních regionů nebyli systémem jednotkových nákladů znevýhodněni; požaduje, aby bylo vysoké osobní nasazení, zejména mnoha dobrovolníků a učitelů a všech dalších žadatelů, odpovídajícím způsobem odměňováno; požaduje, aby byly (opět) financovány počáteční fáze projektu, jako je navazování kontaktů s případnými partnery pro spolupráci či pořádání přípravných schůzek, nebo aby byla například poskytnuta dostatečná celková výše příspěvku, která by pokryla i tyto náklady; zdůrazňuje, že transparentnost v této oblasti je důležitým prvkem požadavků transparentnosti a cílů programu Erasmus+ celkově;

59.  vítá zjednodušení zavedená používáním jednorázového a paušálního financování; vybízí Komisi, aby hledala způsoby, jak dále zlepšit složitý administrativní postup pro žadatele, pokud jde o různé oblasti programu; je znepokojen tím, že národní agentury hlásí vyšší zátěž v souvislosti s auditem;

60.  konstatuje, že je zapotřebí posílit operativní podporu pro evropské sítě v rámci klíčové akce č. 3 „Podpora reformy politiky“ s cílem maximalizovat podporu a šíření příležitostí nabízených programem Erasmus+;

61.  vyzývá Komisi, aby podnikla náležité kroky, díky nimž by bylo dobrovolnictví uznáno za zdroj vlastních příspěvků do rozpočtu projektu, jelikož to usnadní účast menších organizací, zejména v oblasti sportu, a nezapomínala přitom na skutečnost, že v rámci programu Erasmus+ může být doba strávená dobrovolnými činnostmi uznána jako spolufinancování ve formě věcného plnění a že nový návrh finančních pokynů vypracovaný Komisí tuto možnost obsahuje; zdůrazňuje, že příspěvek dobrovolníků musí vzhledem ke svému zvláštnímu významu pro program získat uznání a být zviditelněn, a to za předpokladu, že bude sledován, aby se zajistilo, že dobrovolnická činnost nebude nahrazovat, ale pouze doplňovat investice z veřejných zdrojů;

62.  uznává hospodářskou a sociální hodnotu dobrovolnictví a vyzývá Komisi, aby v rámci činností programu lépe podporovala organizace založené na dobrovolnické práci;

63.  vítá návrh Komise na zřízení evropského sboru solidarity; vybízí Komisi, aby do rozvoje této nové iniciativy zapojila dobrovolnické organizace, a zajistila tak její přidanou a doplňkovou hodnotu při posilování dobrovolnictví v Evropské unii; vybízí Komisi a členské státy, aby této nové iniciativě poskytly prostředky z rozpočtu, aniž by však došlo k podfinancování jiných stávajících a prioritních programů, a požaduje, aby byly posouzeny možnosti jejího začlenění do Evropské dobrovolné služby s cílem posílit dobrovolnictví v EU bez zdvojování iniciativ a programů;

64.  zdůrazňuje, že dobrovolná činnost je projevem solidarity, svobody a odpovědnosti a přispívá k posílení aktivního občanství a k osobnímu lidskému rozvoji; domnívá se, že dobrovolná činnost je také důležitým nástrojem sociálního začlenění, soudržnosti, odborné přípravy, vzdělávání a mezikulturního dialogu a významným způsobem přispívá k šíření evropských hodnot; je přesvědčen, že by měla být uznána úloha Evropské dobrovolné služby (EDS) při podpoře rozvoje dovedností a kompetencí, jež mohou usnadnit vstup účastníků EDS na trh práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důstojné pracovní podmínky dobrovolníků a sledovaly, zda jsou smlouvy, na základě kterých dobrovolníci pracují, plně dodržovány; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby účastníci EDS nikdy nebyli považováni za náhradu pracovní síly nebo za podobným účelem využíváni;

65.  požaduje, aby bylo období rozhodování co možná nejkratší, aby bylo hodnocení žádostí prováděno jednotně a koordinovaně a aby bylo v případě zamítnutí žádosti podáno transparentní a srozumitelné odůvodnění, aby se tak předcházelo citelné ztrátě motivace k využívání programů EU;

66.  důrazně podporuje větší transparentnost při posuzování žádostí a kvalitní zpětnou vazbu pro všechny žadatele; žádá Komisi, aby zajistila účinný systém poskytování zpětné vazby pro příjemce programu, aby mohli informovat Komisi ohledně případných nesrovnalostí, s nimiž se mohli setkat při provádění programu Erasmus+; dále vyzývá Komisi, aby zlepšila a zvýšila tok informací mezi evropskými institucemi odpovědnými za provádění programu a vnitrostátními orgány; vybízí národní agentury a EACEA, aby za účelem lepšího provádění programu poskytovaly hodnotitelům školení a pořádaly pravidelné schůze s příjemci a návštěvy projektů;

67.  poukazuje na význam posilování místního rozměru Evropské dobrovolné služby; navrhuje, aby byla dobrovolníkům Evropské dobrovolné služby poskytnuta větší podpora nejen před odjezdem, ale také po jejich návratu do místních komunit, a to v podobě školení navazujících na specializaci a integraci, díky nimž budou moci sdílet své evropské zkušenosti podporou dobrovolnictví na místní úrovni;

68.  podporuje zvýšení účinnosti a efektivity prostřednictvím rozsáhlejších projektů; poznamenává však, že musí existovat rovnováha mezi malými a velkými skupinami žadatelů;

69.  vyzývá Komisi, aby v maximální možné míře harmonizovala uvedené sazby předběžného financování napříč programem, a poskytla tak všem příjemcům stejné výhody a zjednodušila provádění projektu, zejména v případě malých organizací; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby velké instituce nebyly upřednostňovány před malými a méně zavedenými institucemi, pokud jde o žadatele o program;

70.  všímá si regionální nerovnováhy v účasti na činnostech financovaných z programu Erasmus+ na úrovni EU i mezi regiony v rámci členských států; je znepokojen tím, že míry úspěšnosti těchto činností jsou poměrně nízké a v různých místech EU se značně liší; žádá cílené a včasné kroky s cílem rozšířit účast a zlepšit míry úspěšnosti bez ohledu na původ žadatelů, které budou vedeny snahou o vyčlenění části finančních prostředků na zvláštní opatření k propagaci této iniciativy a ke zvyšování informovanosti o ní, a to zejména v těch regionech, kde je přístup k financování i nadále poměrně nízký;

71.  konstatuje, že realizace programu Erasmus+ v regionech EU ukazuje, že existují různé požadavky na financování a různé priority intervencí, což vyžaduje, aby některé členské státy změnily zaměření působnosti programu a zajistily tak nákladovou efektivnost vynaložených prostředků;

72.  poukazuje na neopodstatněné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, pokud jde o granty a metody jejich přidělování; vybízí Komisi, aby prošetřila důsledky těchto rozdílů ve snaze minimalizovat socioekonomické rozdíly v Evropské unii; vybízí k dalšímu zvýšení sazeb grantů a jejich úpravě s ohledem na náklady na bydlení v cílové zemi mobility, čímž by se podpořila účast socioekonomicky znevýhodněných studentů, studentů a zaměstnanců se zvláštními potřebami a studentů a zaměstnanců z odlehlých oblastí;

73.  podotýká, že větší pozitivní efekt grantů na mobilitu z programu Erasmus+ a větší zájem o ně ve východní a jižní Evropě kontrastují s omezeným celkovým rozpočtem programu, což vede k vysoké míře zamítnutých žádostí; navrhuje, aby Komise zvýšila úsilí o podporu mobility ze západní do východní Evropy;

74.  vyjadřuje politování nad tím, že narůstající nerovnost v některých členských státech i mezi nimi a vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí v EU ztěžují přístup k programu, neboť brání mobilitě žadatelů z oblastí s nižšími příjmy, které byly výrazněji zasaženy ekonomickou krizí a škrty v rozpočtech; zdůrazňuje, že program Erasmus+ a odborné vzdělávání a přípravu je třeba uplatňovat i ve vzdálených a pohraničních regionech Evropské unie; domnívá se, že zajištění přístupu a rovných příležitostí obyvatelům těchto regionů představuje velmi pozitivní krok, který přispěje ke snížení míry nezaměstnanosti mladých lidí a k hospodářskému oživení;

75.  zdůrazňuje, že granty na podporu mobility jednotlivců v rámci programu Erasmus+ by měly být osvobozeny od daní a sociálních odvodů;

76.  vyzývá Komisi, aby uznala specifickou povahu projektů a mobilit, které se týkají osob se zvláštními potřebami a osob pocházejících ze znevýhodněného prostředí; vybízí k větší propagaci možností, jak se mohou osoby se zvláštními potřebami a osoby pocházející ze znevýhodněného prostředí, včetně uprchlíků, zapojit do programu, a žádá, aby byl jejich přístup k programu usnadněn;

77.  zdůrazňuje, že v uznávání studijních pobytů, kreditů, kompetencí a dovedností získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení v zahraničí došlo sice k pokroku, problémy však nadále přetrvávají; zdůrazňuje, že uznávání mezinárodních kvalifikací je pro mobilitu zásadní a představuje základ pro další spolupráci v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání; zdůrazňuje, že je důležité plně využít všech nástrojů EU pro potvrzení znalostí, dovedností a kompetencí nezbytných pro uznávání kvalifikací;

78.  zdůrazňuje, že navzdory hospodářské, finanční a sociální krizi se počet absolvovaných studijních pobytů v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus od roku 2008 neustále zvyšuje; upozorňuje na skutečnost, že ve stejné době se exponenciálně zvýšil počet zahraničních pracovních stáží; dospěl k závěru, že mladí lidé zřejmě považují pracovní stáže za skvělou příležitost ke zlepšení své zaměstnatelnosti; doporučuje, aby Komise a národní agentury, organizátoři a instituce vzali tento vývoj na vědomí;

79.  zdůrazňuje, že díky evropskému rámci kvalifikací(20) došlo k významnému pokroku ve zlepšení systémů uznávání a validace diplomů, kvalifikace, kreditů, osvědčení o dovednostech, akreditovaných kvalifikačních kurzů a vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy, ale všímá si toho, že problémy nadále přetrvávají; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby kompetence a kvalifikace získané během pobytů v rámci mezinárodní mobility v jakémkoli prostředí (formální učení, podnikové stáže či dobrovolnická a mládežnická činnost) byly řádně zdokumentovány, potvrzeny, uznány a aby je bylo možné v rámci systému domovského členského státu porovnat; vyzývá Komisi, aby s cílem podpořit volný pohyb reformovala evropský rámec kvalifikací a posílila ho tak, aby se ze současného doporučení stal silnější nástroj; vyzývá Komisi a členské státy, aby systematicky využívaly stávající evropské nástroje, jako je Europass, pas mládeže (Youthpass) a ECVET, a tyto nástroje dále rozvíjely; podporuje vývoj společných kvalifikací odborného vzdělávání a přípravy, které mohou zajistit mezinárodní uznávání kvalifikací; vyzývá členské státy, aby zajistily úplné a včasné provádění doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení;

80.  zdůrazňuje, že neformální vzdělávání a učení dospělých přispívá ke zlepšování základních dovedností a tzv. měkkých dovedností, jako jsou sociální a občanské kompetence, které jsou důležité jak pro trh práce, tak i pro pracovní podmínky a vyvážený soukromý a pracovní život; poukazuje na to, že neformální vzdělávání a učení dospělých má velký význam pro znevýhodněné skupiny ve společnosti, neboť jim pomáhá rozvíjet dovednosti a podporuje je při zapojování se do pracovního procesu, hledání udržitelného a kvalitního pracovního místa a při zlepšování jejich situace, pokud jde o zaměstnanost, a přispívá k demokratičtější Evropě;

81.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly programy odborného vzdělávání a přípravy; poukazuje na to, že systémy stáží a praxí jsou příležitostí pro další vzdělávání a nepředstavují náhradu plných pracovních úvazků, že je třeba učňům zaručit dobré pracovní podmínky a odpovídající mzdu a že kompetence svěřované příjemcům by v žádném případě neměly být nahrazovány kompetencemi, jež náležejí zaměstnancům;

82.  konstatuje, že v rámci stávajícího programu klade práce spojená s jeho prováděním na národní agentury větší nároky; vyzývá Komisi, aby národním agenturám poskytla dostatečné zdroje a potřebnou pomoc, což jim umožní provádět program účinněji a řešit nové výzvy spojené s navýšením rozpočtu;

83.  vyzývá Komisi, aby sledovala kritéria kvality, která národní agentury používají při hodnocení projektů a výměně osvědčených postupů v této oblasti; podporuje školení pro hodnotitele, která jim umožní pokračovat ve svém rozvoji, zejména v meziodvětvových projektech, a poskytovat kvalitní zpětnou vazbu všem žadatelům, a podpořit tak dosažení cílů v budoucích projektech a zlepšit výsledky budoucích žadatelů;

84.  domnívá se, že kvalitativní měření by mělo být stejně důležité jako kvantitativní měření; požaduje další rozšíření kvalitativního měření v rámci programu Erasmus+;

85.  vyzývá Komisi a členské státy k potvrzení a uznání formálního a neformálního učení a učňovské přípravy; vybízí členské státy, aby lépe informovaly mladé učně o možnostech, které se jim nabízí, aby více podporovaly vzdělávací střediska, která se chtějí zapojit do programu Erasmus+ a v případech přeshraniční mobility do sousedních zemí také poskytly učňům pomoc zavedením doplňkových opatření na podporu ubytování a dopravy;

86.  podporuje větší mobilitu ve vzdělávání a učňovských programech a stážích v rámci programů záruky pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí s cílem pokusit se snížit vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí a zeměpisnou nerovnováhu v rámci Evropské unie;

87.  naléhavě vybízí Komisi, aby se zaměřila na současnou nerovnoměrnou účast institucí odborného vzdělávání a přípravy v programech mobility EU v zemích a regionech s cílem zmenšit tyto rozdíly, a to prostřednictvím lepší spolupráce a výměny informací mezi národními agenturami pro program Erasmus+, podporou týmové práce mezi institucemi odborného vzdělávání a přípravy v podobě propojení zkušených institucí s ostatními institucemi, předložením podpůrných politických opatření a specifických návrhů pro instituce odborného vzdělávání a přípravy, a také zlepšováním stávajících systémů podpory pro instituce odborného vzdělávání a přípravy;

88.  vybízí členské státy, aby za účelem podpory mobility učitelů, přednášejících a neakademických pracovníků uznaly jejich účast v programech mobility za důležitou součást jejich kariérního postupu, a pokud možno zavedly systém odměňování spojený s účastí v programech mobility, a to například v podobě finančních odměn nebo snížení pracovní zátěže;

89.  vyzývá národní agentury, aby zajistily plnou transparentnost při hodnocení projektů, a to zveřejněním seznamu vybraných projektů spolu s jejich pokračujícím pokrokem a určenou finanční podporou;

90.  vybízí k tomu, aby se v rámci klíčové akce č. 1 (KA1) navázalo na nejlépe fungující postupy z programu Comenius, jako je například podpora školních výměnných pobytů či možnost, aby si zaměstnanci školy mohli v rámci KA1 individuálně požádat o granty na mobilitu;

91.  konstatuje, že i přes vysokou kvalitu projektů v rámci klíčové akce č. 2 bylo mnoho z nich kvůli omezeným finančním prostředkům zamítnuto; vybízí Komisi, aby tyto projekty označila, a pomohla jim tak získat investice z jiných zdrojů; vybízí členské státy, aby ocenily projekty, které byly označeny, tím, že je upřednostní v přístupu k veřejným finančním prostředkům umožňujícím jejich realizaci, jsou-li takové prostředky dostupné;

92.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v úsilí o řešení potíží s financováním evropských organizací usazených v Bruselu s cílem posílit jejich přínos pro rozvoj evropských politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu;

93.  poukazuje na potíže, kterým čelí národní agentury při provádění mezinárodní mobility za účelem získání kreditů; požaduje větší flexibilitu pro národní agentury, aby mohly přidělovat prostředky z některých zemí a regionů jiným zemím a regionům za účelem splnění priorit v oblasti spolupráce vysokoškolských institucí;

94.  poukazuje na klesající počet účastníků mobility z řad jednotlivců mimo program Erasmus+ v důsledku upřednostňování institucionalizovaného systému mobility ze strany evropských institucí vysokoškolského vzdělávání; vybízí Komisi a vnitrostátní orgány, aby obnovily příležitosti zapojit se do mobility pro uchazeče z řad jednotlivců;

95.  vybízí Komisi, aby oživila systém odborného vzdělávání a přípravy podporou dílčích programů Leonardo da Vinci mezi novými organizacemi a menšími institucemi, a aby kromě toho těmto organizacím poskytla podporu při podávání žádostí o příslušné finanční prostředky v podobě dalších pokynů, on-line školení a individualizované podpory při přípravě vysoce kvalitních žádostí o financování prostřednictvím kontaktu s národními agenturami pro program Erasmus+;

96.  vybízí k celosvětové propagaci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a také k celosvětové podpoře znalostí jednotlivců posilováním všech příslušných zúčastněných stran (členských států, vysokoškolských institucí, vysokoškolských sdružení) s cílem zatraktivnit sdílené magisterské studium Erasmus Mundus pro vysokoškolské instituce a potenciální žadatele;

97.  navrhuje, aby se národní agentury více zapojovaly do tvorby politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu, a to posílením vazeb mezi Komisí, členskými státy a národními agenturami;

Následující programové období

98.  vyzývá Komisi a členské státy, aby více usilovaly o zjednodušení postupů a snížení vysoké administrativní zátěže pro studenty, instituce i pro hostitelské společnosti zapojené do projektů programu Erasmus+, zejména pro ty, jež tuto příležitost dostatečně nevyužívají, aby se zlepšil a usnadnil rovný přístup a procesy registrace, validace a uznávání; zdůrazňuje se, že informace o tomto programu musí být poskytovány ve všech úředních jazycích EU s cílem podnítit větší zapojení; vyzývá Komisi a národní agentury, aby standardizovaly podmínky přístupu s cílem zpřístupnit jej co nejvyššímu počtu žadatelů;

99.  navrhuje, aby se prioritně upustilo od další harmonizace a větších změn ve struktuře programu a aby namísto toho došlo k zabezpečení a upevnění dosažených výsledků a v případě potřeby k pravidelnému zlepšování;

100.  doporučuje, aby byl v rámci programu Erasmus+ posílen význam a viditelnost neformálního vzdělávání, a to jak v případě zaměstnanosti mladých lidí, tak vzdělávání dospělých, jelikož neformální vzdělávání je v oblasti evropského občanství, podpory demokracie a výchovy k hodnotám důležité; přesto je program vzhledem ke svému názvu často spojován pouze s formálním vzděláváním;

101.  vyzývá Komisi, aby zapojila příslušné zúčastněné strany do práce na příštím finančním programovém období a do zavádění možných zlepšení s cílem zajistit další úspěch programu a jeho přidanou hodnotu;

102.  doporučuje, aby program Erasmus+ v rámci klíčové akce č. 1 více rozvíjel meziodvětvovou mobilitu jednotlivců, aby se do ní mohli studenti, učitelé, vychovatelé, trenéři, učni, pracovníci a mladí lidé plně zapojit;

103.  žádá, aby byla vypracována jasná definice meziodvětvových projektů, díky čemuž by se zabránilo nejasnostem vyplývajícím z nesprávného označování projektů;

104.  požaduje, aby v novém VFR nebyla pouze zaručena stávající výše rozpočtu pro příští generaci programů, ale domnívá se, že naprosto nezbytným předpokladem pro to, aby tento program i nadále sklízel úspěchy, je další zvýšení rozpočtu, kterým se zajistí, aby výše ročního financování pro příští generaci programu byla přinejmenším na stejné úrovni jako v posledním roce uplatňování stávajícího rámce; navrhuje, aby Komise prozkoumala, zda by bylo možné zvýšit předběžné financování;

105.  vítá strukturu programu a vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu příští generace programu měla na paměti specifické rysy oblastí, jako jsou vzdělávání a odborná příprava, mládež a sport, a zachovala je jako oddělené kapitoly s oddělenými rozpočty, a aby upravila formuláře žádostí, systémy vykazování a požadavky týkající se vytvořených produktů jednotlivým odvětvím;

106.  vybízí národní agentury, aby zajistily, aby disponibilní rozpočtové prostředky pro klíčová opatření a odvětví byly snadno dostupné po každém kole přihlášek, což žadatelům umožní strategicky plánovat své budoucí kroky, a také aby zveřejňovaly výsledky výběru projektů a rozpočtové položky, aby mohlo probíhat odpovídající vnější monitorování programu;

107.  žádá Komisi, aby pravidelně kontrolovala míru finanční podpory, např. jednorázových příspěvků na cestovní výdaje a denních příspěvků, aby zajistila, že odpovídají skutečným životním nákladům, a předešla zadlužení, které by bylo způsobeno odbornou přípravou, a pomohla tak zabránit diskriminaci a upuštění od účasti v případě osob s omezenými finančními prostředky nebo zvláštními potřebami;

108.  poukazuje na to, že na znevýhodněné skupiny se konkrétně zaměřuje odvětví mládeže; navrhuje, aby byla strategie pro začleňování a rozmanitost rozšířena na všechna odvětví programu s cílem podpořit sociální začleňování a zapojení osob se zvláštními potřebami nebo s omezenými příležitostmi do programu Erasmus+;

109.  vyzývá Komisi, aby předložila (a členské státy následně podpořily) rámec kvality pro učňovské vzdělávání a návrh na zvýšení mobility učňů, čímž by se učňům, praktikantům, stážistům a studentům odborného vzdělávání a přípravy zajistil soubor práv a přiměřená ochrana a zaručilo se, že tyto programy mobility nebudou nikdy nahrazovat standardní pracovní smlouvy; žádá o kvalitní a placené stáže a praxe a požaduje, aby členské státy podávaly zprávy o situacích, kdy dochází k porušování podmínek týkajících se úkolů nebo práv příjemců programu Erasmus+;

110.  vyzývá Komisi, aby s členskými státy pracovala na posílení spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a hlavními zúčastněnými stranami (místní či regionální orgány, sociální partneři, soukromý sektor, zástupci mladých lidí, zařízení odborného vzdělávání a přípravy, výzkumné organizace, organizace občanské společnosti) s cílem zajistit, aby vzdělávání a systémy odborného vzdělávání a přípravy více odpovídaly skutečným potřebám trhu práce a aby se tato spolupráce odrážela v programu Erasmus+; domnívá se, že aktivní zapojení příjemců a všech zúčastněných stran do koncepce, organizace, monitorování, provádění a hodnocení programu zajistí jeho životaschopnost, úspěšnost a přidanou hodnotu;

111.  zasazuje se o to, aby bylo studentům v programech mobility umožněno kombinovat studium v zahraničí s pracovní stáží související se studiem, čímž se jim usnadní pobyt v zahraničí, sníží se sociální selektivita, zvýší se počet studentů v programech mobility, zlepší se jejich dovednosti a posílí se propojení vysokoškolského vzdělávání s pracovním prostředím; vyzývá Komisi, aby při přidělování grantů v rámci programu Erasmus+ věnovala zvláštní pozornost dlouhodobé mobilitě učňů;

112.  všímá si rozdílů, které existují mezi jednotlivými členskými státy v souvislosti s podmínkami pro přijetí do programu Erasmus+; trvá na tom, aby Komise zajistila, aby pravidla programu byla uplatňována stejným způsobem všemi národními agenturami, aby byly dodržovány stejné standardy kvality a postupy, a tím byla zajištěna vnitřní i vnější koherence programu Erasmus+ a jeho postavení jakožto skutečně evropského programu; v tomto ohledu žádá Komisi, aby pro národní agentury vypracovala evropské pokyny k provádění programu Erasmus+; vybízí národní agentury, které musí tvořit nedílnou součást procesu monitorování, aby se rovněž zasadily o vytvoření fóra pro konstruktivní dialog mezi orgány odpovědnými za politiky v oblasti vzdělávání a práce v každém členském státě, nebo aby k vytvoření takového fóra přispěly; důrazně podporuje lepší koordinaci mezi agenturami, aby se propojily projekty se stejnými tématy;

113.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v případě odborného vzdělávání a přípravy zvýšily možnosti studovat v zahraničí, zařadily odborné vzdělávání a přípravu mezi nejlepší možnosti, jak si najít práci a začít slibnou kariéru, a zajistily k nim přístup všem občanům všech věkových skupin a aby poskytovaly přiměřené financování, protože prostředky vyčleněné na odborné vzdělávání a přípravu neodpovídají počtu případných žadatelů o účast na programech mobility, které jsou nabízeny(21); důrazně podporuje účinné prosazování a podporování programů mobility odborného vzdělávání a přípravy mezi ženami a domnívá se, že by v tomto ohledu měly být členskými státy stanoveny ambiciózní cíle a měl by být přísně sledován pokrok;

114.  zdůrazňuje, že dochází k novému vymezení pracovních míst a dovedností, zejména v důsledku probíhajícího přechodu k digitalizovanější ekonomice s novými potřebami podniků, a k odvětvím orientovaným na budoucnost; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že program Erasmus+ bude tuto skutečnost zohledňovat;

115.  vyzývá k větší propagaci programů mobility u vyšších ročníků vysokoškolského vzdělávání, aby se zajistila mobilita mezi evropskými výzkumnými středisky a dále rozvíjel cíl učinit z evropských univerzit univerzity mezinárodní;

116.  zdůrazňuje, že je třeba zvýšit informovanost o programu Erasmus+ jakožto prostředku ke zlepšení dovedností jednotlivců, který jim poskytne další rozměr, což by mělo zajistit správný přístup k tomuto nástroji za účelem zajištění jeho efektivity a vyloučení rizika, že se stane jen životní zkušeností;

117.  žádá Komisi, aby zpracovala a zpřístupnila aktualizované statistické údaje a provedla navazující studie týkající se provádění programu Erasmus+, zejména takové studie, které se budou zabývat mírou účasti mladých lidí podle regionů a pohlaví a dopadem, který to má na zaměstnatelnost, stejně jako druhem zaměstnání, mírou zaměstnanosti, vlivem na platy a způsoby, jak dosáhnout případných zlepšení; vyzývá Komisi, aby posoudila, proč některé země podávají více přihlášek v oblasti mobility odborného vzdělávání a přípravy, kde je rozdíl mezi ženami a muži největší a příčiny tohoto rozdílu nebo kde je více žadatelů se zdravotním postižením, a vypracovala plán, jak zvýšit účast ostatních zemí; žádá tedy národní agentury v členských státech, aby úzce spolupracovaly v oblasti výměny informací a statistických údajů; trvá na tom, že výsledky studií a statistické údaje musí být zahrnuty a zohledněny při příštím přezkumu programu Erasmus+ v polovině období;

118.  připomíná, že v okamžiku významné krize týkající se základních hodnot EU může program Erasmus+ představovat zásadní příležitost k podpoře integrace, porozumění a solidarity mezi mladými lidmi; vyzývá proto k podpoře integrace mladých lidí prostřednictvím seznámení se s různými kulturami a tradicemi a nezbytností jejich vzájemného respektování;

119.  navrhuje, aby Komise považovala vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti podnikání i nadále za jeden z cílů chystaného programu Erasmus+ v příštím finančním období (po roce 2020), včetně mobility, a aby tento program zahrnoval:

   i) obezřetné posouzení dopadu stávajících opatření podporujících podnikání prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy a případně jejich přizpůsobení, přičemž by se měla věnovat zvláštní pozornost dopadům opatření na málo zastoupené a znevýhodněné skupiny;
   ii) prosazování lepších definic obsahu procesů učení a jejich nástrojů v oblasti formálního i neformálního vzdělávání, které budou zaměřeny na všechny studenty a budou sestávat z teoretických i praktických modulů, například studentských podnikatelských projektů;
   iii) podporu partnerství mezi vzdělávacími institucemi, podniky, neziskovými organizacemi a poskytovateli neformálního vzdělávání, díky nimž by byly navrženy vhodné kurzy a studentům poskytnuty požadované praktické zkušenosti a příklady;
   iv) rozvoj schopností souvisejících s podnikatelskými procesy, finanční gramotností, gramotností a dovednostmi v oblasti IKT, s tvůrčím myšlením, řešením problémů a inovativně orientovaným myšlením, se sebevědomím, přizpůsobivostí, prací v týmu, řízením projektů, posuzováním rizik a jejich přijímáním a rozvoj specifických podnikatelských schopností a znalostí;
   v) důraz na neformální a informální učení jakožto privilegovaný způsob, jak si osvojit podnikatelské kompetence;

120.  vyzývá členské státy, aby se více zapojily do programu Erasmus pro mladé podnikatele a tento program dále propagovaly mezi mladými lidmi, kteří si přejí realizovat podnikatelský projekt, aby mohli nabrat zkušenosti v jiných zemích a získat nové znalosti, které jim pomohou jejich podnikatelské projekty úspěšně uskutečnit;

121.  důrazně podporuje vzájemné učení vyplývající ze studia, odborné přípravy a pracovní zkušenosti v zahraničí, aby se zvýšil dopad programu Erasmus+ na místní komunity; zdůrazňuje, že sdílení osvědčených postupů je zásadně důležité pro zlepšování kvality projektů v rámci Erasmus+; vítá platformu Erasmus+ pro šíření výsledků projektu a požaduje důslednější přístup při sdílení osvědčených postupů a mezinárodních výměnách názorů mezi národními agenturami, partnery a příjemci programu; vyzývá Komisi, aby v rámci programu poskytovala žadatelům podporu při hledání mezinárodních partnerů tím, že vyvine uživatelsky vstřícné platformy shromažďující veřejné informace o různých příjemcích a jejich projektech;

122.  žádá Komisi, aby zlepšila příručku k programu tak, aby byla uživatelsky vstřícnější a srozumitelnější, a aby vypracovala zvláštní informační příručku ke každému z klíčových opatření; žádá Komisi, aby zjednodušila proces podávání přihlášek z hlediska administrativní zátěže;

123.  podporuje rozvoj institucí pro vzdělávání dospělých prostřednictvím probíhajícího profesionálního rozvoje a příležitostí k mobilitě pro učitele, vedoucí pracovníky škol, školitele a další pracovníky v oblasti vzdělávání; podporuje rozvoj dovedností a kompetencí, zejména v oblasti účinného používání IKT v rámci vzdělávání dospělých, s cílem dosáhnout lepších výsledků; zdůrazňuje význam výměny osvědčených postupů;

124.  vítá vytváření pilotních projektů, jako je „Evropský rámec pro mobilitu učňů: rozvíjení evropského občanství a dovedností prostřednictvím začlenění mladých lidí na pracovním trhu“, který se zaměřuje na provádění nákladově efektivních přeshraničních programů mobility učňů mezi institucemi odborného vzdělávání a přípravy, společnostmi nebo jinými relevantními organizacemi a také na formální uznávání a validování výsledků vzdělávání a podporu vzájemného uznávání diplomů, a „Mobilita mládeže v oblasti odborného vzdělávání – Zlepšení mobility mládeže“, který se zaměřuje na zlepšení mobility mladých lidí v odborném vzdělávání; vyzývá Komisi k účinnému provádění těchto dvou pilotních projektů a jejich dlouhodobému začlenění do programu Erasmus+;

125.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zvýšenou, dlouhodobější strukturální podporu evropským organizacím občanské společnosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu v podobě provozních grantů, neboť jsou to organizace, které poskytují vzdělávací příležitosti a prostor pro účast evropských občanů a rezidentů za účelem rozvoje a provádění evropských politik;

126.  žádá Komisi, aby zvážila odpovídající řešení situace evropských nevládních organizací sídlících v Bruselu, které žádají o finanční prostředky od belgických národních agentur.

o
o   o

127.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50.
(2) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
(3) Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.
(4) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 29.
(5) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 77.
(6) Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 1.
(7) Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 31.
(8) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.
(9) Úř. věst. C 70, 8.3.2012, s. 9.
(10) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 32.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2015)0292.
(12) Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 25.
(13) Úř. věst. C 172, 27.5.2015, s. 17.
(14) Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 36.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2016)0106.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2016)0291.
(18) http://ec.europa.eu/dgs/education_culture/repository/education/library/study/2014/erasmus-impact_en.pdf
(19) Zpráva JRC z oblasti vědy a politiky o jazycích a zaměstnatelnosti, 2015.
(20) Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1.
(21) Podle Komise byl v roce 2016 v důsledku nedostatku finančních prostředků podíl úspěšných způsobilých žadatelů o mobilitu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v rámci programu Erasmus+ 42 %. Situace se v průběhu let zhoršovala – v roce 2014 byl podíl úspěšnosti 54 % a v roce 2015 dosáhl 48 %. Přes to, že se dostupné finanční prostředky v průběhu let nepatrně zvýšily, poptávka rostla mnohem rychleji a omezené prostředky programu Erasmus+ neumožňovaly, aby finanční prostředky rostly stejně rychle jako poptávka.

Právní upozornění