Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 2. března 2017 - BruselKonečné znění
Žádost, aby byla Marine Le Penová zbavena imunity
 Evropsko-středomořská dohoda mezi EU a Libanonem (přistoupení Chorvatska) ***
 Dohoda mezi EU a Lichtenštejnskem o doplňkových pravidlech týkajících se nástroje pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz ***
 Mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích v oblasti energetiky ***I
 Povinnosti v oblasti vízové vzájemnosti
 Možnosti, jak zlepšit přístup k lékům
 Provádění programu Kreativní Evropa
 Provádění programu „Evropa pro občany“
 Společná obchodní politika EU v kontextu požadavků zachování volně žijících druhů

Žádost, aby byla Marine Le Penová zbavena imunity
PDF 406kWORD 44k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o žádosti, aby byla Marine Le Penová zbavena imunity (2016/2295(IMM))
P8_TA(2017)0056A8-0047/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost o zbavení paní Marine Le Penové imunity, již dne 5. října 2016 předal Jean-Jaques Urvoas, francouzský ministr spravedlnosti, v rámci postupu vyšetřování poslankyně Marine Le Penové u soudu prvního stupně v Nanterre z důvodu šíření islamistického obrazového materiálu násilného charakteru na jejím účtu na Twitteru,

–  poté, co Jean-François Jalkh zastupující Marine Le Penovou dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0047/2017),

A.  vzhledem k tomu, že francouzské soudní orgány požádaly o zbavení imunity Marine Le Penové, poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně Národní fronty (FN), v rámci řízení ve věci šíření obrazového materiálu násilné povahy prostřednictvím jejího účtu na Twiteru, kde daný materiál ze dne 16. prosince 2015 zobrazoval popravy tří rukojmí teroristické skupiny Dá‘iš a byl doprovázen komentářem „Tohle je DÁ´IŠ!“, což následovalo po rozhlasovém rozhovoru na stanici RMC, v němž byl vzestup strany Národní fronta přirovnáván k činnosti teroristické skupiny Dá‘iš;

B.  vzhledem k tomu, že z ustálené praxe Evropského parlamentu vyplývá, že jeho poslanec (či poslankyně) může být zbaven imunity, pokud příslušné názory nebo obrazový materiál nemají přímý či zjevný vztah k výkonu jeho funkce poslance Evropského parlamentu a nepředstavují názor či hlasování během výkonu této funkce ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a ve smyslu článku 26 Ústavy Francouzské republiky;

C.  vzhledem mimo jiné k tomu, že podle článku 9 uvedeného Protokolu požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

D.  vzhledem k tomu, že šíření obrazového materiálu násilné povahy, který může poškozovat lidskou důstojnost, je podle článků 227-24, 227-29 a 227-31 trestního zákoníku Francouzské republiky trestným činem;

E.  vzhledem k tomu, že článek 6-1 francouzského zákona č. 2004-575 ze dne 21. června 2004 Pour la Confiance dans l'Économie Numérique („pro důvěru v digitální ekonomiku“), kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu, se vztahuje na činnost poskytovatelů služeb informačních společností, a nikoli na činnosti jednotlivců;

F.  vzhledem k tomu, že ačkoli je obrazový materiál zveřejněný Marine Le Penovou přístupný všem na vyhledávači Google a byl po svém původním rozšíření široce sdílen na internetu po jeho uveřejnění na jejím účtu na Twiteru, jeho násilná povaha může přesto i nadále poškozovat lidskou důstojnost;

G.  vzhledem k tomu, že rodina rukojmího Jamese Foleyho 17. prosince 2015 požádala o smazání inkriminovaných tří fotografií, a to následně po zákroku soudních orgánů, a vzhledem k tomu, že na základě této žádosti Marine Le Penová smazala pouze fotografii Jamese Foleyho;

H.  vzhledem k tomu, že načasování průběhu soudního řízení proti Marine Le Penové odpovídá lhůtám typickým pro řízení, která se týkají tisku a ostatních sdělovacích prostředků, a není tudíž důvod mít podezření, že by se mohlo jednat o případ fumus persecutionis, tedy o situaci, kdy se z náznaků či faktů jeví záměr poškodit politickou činnost poslance;

I.  vzhledem k tomu, že článek 26 Ústavy Francouzské republiky stanoví, že žádný poslanec parlamentu nesmí být v rámci trestního řízení zatčen nebo podroben jakémukoli opatření, které by ho zbavovalo svobody nebo omezovalo na svobodě, bez svolení parlamentu;

J.  vzhledem k tomu, že Evropskému parlamentu nepřísluší vyslovit se o vině nebo o nevině poslance, ani o tom, zda činy, které mu jsou přisuzovány, odůvodňují trestní stíhání;

1.  rozhoduje, že je Marine Le Penová zbavena imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Francouzské republiky a  Marine Le Penové.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 et C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch v. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Evropsko-středomořská dohoda mezi EU a Libanonem (přistoupení Chorvatska) ***
PDF 312kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Libanonskou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (05748/2016 – C8-0171/2016 – 2015/0292(NLE))
P8_TA(2017)0057A8-0027/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05748/2016),

–  s ohledem na návrh Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Libanonskou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (05750/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 217 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0171/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0027/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Libanonské republiky.


Dohoda mezi EU a Lichtenštejnskem o doplňkových pravidlech týkajících se nástroje pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz ***
PDF 315kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech týkajících se nástroje pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz jako součásti Fondu pro vnitřní bezpečnost na období 2014–2020 jménem Evropské unie (12852/2016 – C8-0515/2016 – 2016/0247(NLE))
P8_TA(2017)0058A8-0025/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12852/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Lichtenštejnským knížectvím o doplňkových pravidlech týkajících se nástroje pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz jako součásti Fondu pro vnitřní bezpečnost na období 2014–2020 (12881/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. a) a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0515/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0025/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Lichtenštejnského knížectví.


Mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích v oblasti energetiky ***I
PDF 402kWORD 46k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 994/2012/EU (COM(2016)0053 – C8-0034/2016 – 2016/0031(COD))
P8_TA(2017)0059A8-0305/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0053),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0034/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená francouzským Senátem, maltským parlamentem, rakouskou Spolkovou radou a portugalským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. září 2016(1)

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 16. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0305/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. března 2017 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/…, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 994/2012/EU

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2017/684.)

(1) Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 81.


Povinnosti v oblasti vízové vzájemnosti
PDF 320kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o povinnostech Komise v oblasti vízové vzájemnosti podle čl. 1 odst. 4 nařízení (ES) č. 539/2001 (2016/2986(RSP))
P8_TA(2017)0060B8-0173/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 539/2001(1), a zejména na čl. 1 odst. 4 tohoto nařízení,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2016 s názvem „Současný stav a možné další kroky v případě neuplatňování vzájemnosti v oblasti vízové politiky s některými třetími zeměmi“ (COM(2016)0221),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2016 s názvem „Současný stav a možné další kroky v případě neuplatňování vzájemnosti v oblasti vízové politiky s některými třetími zeměmi (navazuje na sdělení z 12. dubna)“ (COM(2016)0481),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. prosince 2016 s názvem „Současný stav a možné další kroky v případě neuplatňování vzájemnosti v oblasti vízové politiky s některými třetími zeměmi (navazuje na sdělení z 12. dubna)“ (COM(2016)0816),

–  s ohledem na článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 80, 265 a 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozpravu o povinnostech v oblasti vízové vzájemnosti, která se uskutečnila dne 14. prosince 2016 ve Štrasburku,

–  s ohledem na otázku předloženou Komisi v oblasti vízové vzájemnosti podle čl. 1 odst. 4 nařízení (ES) č. 539/2001 (O-000142/2016 – B8-1820/2016),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že kritérium vízové vzájemnosti jako jedno z kritérií, jimiž se řídí vízová politika EU, podle obecného mínění znamená, že na občany EU by se při cestě do třetí země měly vztahovat stejné podmínky jako na státní příslušníky této třetí země při jejich cestě do EU;

B.  vzhledem k tomu, že cílem mechanismu vízové vzájemnosti je takovéto vízové vzájemnosti dosáhnout; vzhledem k tomu, že vízová politika EU zakazuje jednotlivým členským státům zavádět vízovou povinnost pro státní příslušníky určité třetí země, pokud je tato země na seznamu v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001 (seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou v případě krátkodobých pobytů v členských státech osvobozeni od vízové povinnosti);

C.  vzhledem k tomu, že mechanismus vzájemnosti by revidován v roce 2013 – Parlament se na této revizi podílel v roli spolutvůrce právních předpisů –, protože bylo třeba jej upravit tak, aby reflektoval situaci po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věci sekundárních právních základů a „aby Unie mohla přijmout opatření jako projev solidarity, pokud třetí země uvedená v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001 uplatňuje vůči státním příslušníkům alespoň jednoho členského státu vízovou povinnost“ (první bod odůvodnění nařízení (EU) č. 1289/2013);

D.  vzhledem k tomu, že mechanismus vzájemnosti stanoví postup, který začíná v situaci neuplatňování vízové vzájemnosti reciprocity s přesnými lhůtami a kroky, které je třeba učinit, aby tento stav skončil; vzhledem k tomu, že ze samotné jeho logiky vyplývají přísnější opatření vůči dané třetí zemi, včetně toho, že v konečném důsledku je pozastaveno osvobození od vízové povinnosti pro všechny státní příslušníky dané třetí země („druhá fáze uplatňování mechanismu vzájemnosti“);

E.  vzhledem k tomu, že „v zájmu zajištění přiměřené účasti Rady a Evropského parlamentu ve druhé fázi uplatňování mechanismu vzájemnosti a vzhledem k obzvláště citlivé politické povaze pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro všechny státní příslušníky dotčené třetí země uvedené v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001 a k horizontálním důsledkům tohoto pozastavení pro členské státy, pro země přidružené k Schengenu i pro Unii samotnou, zejména pro její vnější vztahy a pro celkové fungování schengenského prostoru, by [byly] pravomoci přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie přeneseny na Komisi, pokud jde o určité prvky mechanismu vzájemnosti“, včetně pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro všechny státní příslušníky dané třetí země;

F.  vzhledem k tomu, že „Evropský parlament nebo Rada mohou rozhodnout o zrušení přenesení pravomoci“ (čl. 290 odst. 2 písm. a) SFEU);

G.  vzhledem k tomu, že akt v přenesené pravomoci „může vstoupit v platnost pouze tehdy, nevysloví-li ve lhůtě stanovené legislativním aktem Parlament nebo Rada žádné námitky“ (čl. 290, odst. 2 písm. b) SFEU);

H.  vzhledem k tomu, že Komise zpochybnila volbu aktů v přenesené pravomoci ve druhé fázi uplatňování mechanismu vzájemnosti a postoupila věc Soudnímu dvoru Evropské unie, který nicméně shledal volbu tvůrce právních předpisů správnou (věc C-88/14);

I.  vzhledem k tomu, že tento mechanismus tímto jednoznačně ukládá povinnosti a odpovědnosti Parlamentu, Radě a Komisi v jednotlivých fázích mechanismu vzájemnosti;

1.  domnívá se, že Komise má zákonnou povinnost přijmout akt v přenesené pravomoci – kterým dočasně pozastaví osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky třetích zemí, které nezrušily vízovou povinnost pro občany některých členských států EU –, a to ve lhůtě 24 měsíců od data zveřejnění oznámení v tomto smyslu, přičemž tato lhůta uplynula dnem 12. dubna 2016;

2.  na základě článku 265 SFEU vyzývá Komisi, aby přijala požadovaný akt v přenesené pravomoci nejpozději do dvou měsíců ode dne přijetí tohoto usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Evropské radě, Radě a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1.


Možnosti, jak zlepšit přístup k lékům
PDF 493kWORD 69k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o možnostech EU, jak zlepšit přístup k lékům (2016/2057(INI))
P8_TA(2017)0061A8-0040/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 6. února 2013 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o průhlednosti opatření upravujících ceny humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti veřejných systémů zdravotního pojištění(1),

–  s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že při vymezení a provádění všech politik a činností Unie by měl být zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví,

–  s ohledem na hodnocení nařízení Rady (ES) č. 953/2003 k zamezení přesměrování obchodu s některými klíčovými léky do Evropské unie, které provedla Komise v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) (SWD(2016)0125),

–  s ohledem povinnosti, které stanoví článek 81 směrnice 2001/83/ES a které se týkají zajištění odpovídajících a stálých dodávek léčivých přípravků,

–  s ohledem na Komisí provedené počáteční posouzení dopadů(2) týkající se posílení evropské spolupráce v oblasti hodnocení zdravotnických technologií (HTA),

–  s ohledem na strategii sítě pro hodnocení zdravotnických technologií (HTA) na podporu spolupráce EU v oblasti hodnocení zdravotnických technologií ze dne 29. října 2014(3),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Komise o šetření ve farmaceutickém odvětví (SEC(2009)0952),

–  s ohledem na zprávu Komise z roku 2013 s názvem „Nerovnosti v oblasti zdraví v EU – Konečná zpráva konsorcia. Konsorcium vedl: Sir Michael Marmot“(4), v níž se uznává, že systémy zdravotní péče plní důležitou úlohu při snižování rizika chudoby nebo mohou přispívat k jejímu omezování,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 1. prosince 2014 o inovacích ve prospěch pacientů(5),

–  s ohledem na závěry neformálního zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, které se týkalo zdraví a konalo se dne 18. dubna 2016,

–  s ohledem na šestou zprávu Komise o monitorování urovnání patentových sporů ve farmaceutickém odvětví,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Bezpečná, inovativní a dostupná léčiva: obnovená vize pro farmaceutické odvětví (COM(2008)0666),

–  s ohledem na body 249 a 250 rozsudku Soudního dvora ze dne 14. února 1978 ve věci 27/76 o nepřiměřených cenách,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. června 2016 o posílení rovnováhy farmaceutických systémů v EU a jejích členských státech,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES(6),

–  s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni, která pracuje pod generálním tajemníkem OSN, o přístupu k léčivům – Podpora inovací a přístupu ke zdravotnickým technologiím, která byla uveřejněna v září 2016,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 10. května 2006 o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech EU a závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele ze dne 6. dubna 2011 a ze dne 10. prosince 2013 o procesu úvah o moderních, pružně reagujících a udržitelných zdravotních systémech,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Účinné, dostupné a odolné systémy zdravotní péče“ (COM(2014)0215),

–  s ohledem na studii s názvem „Na cestě k harmonizovanému posouzení přidané terapeutické hodnoty léčiv v EU“ zveřejněnou jeho tematickým oddělením ”hospodářská a vědecká politika” v roce 2015(7)

–  s ohledem na zprávu Světové zdravotnické organizace (WHO) s názvem „Expertní výbor WHO o výběru základních léčiv, 17.– 21. října 1977 – Technické zprávy WHO, č. 615“, zprávu sekretariátu WHO ze dne 7. prosince 2001 s názvem „Strategie WHO v oblasti léčiv: revidovaný postup pro aktualizaci vzorového seznamu WHO základních léčiv“ (EB109/8); zprávu WHO z března 2015 s názvem „Přístup k novým lékům v Evropě“ a zprávu WHO ze dne 28. června 2013 s názvem „Prioritní léčivé přípravky pro Evropu a svět“,

–  s ohledem na nařízení (ES) č. 141/2000 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění,

–  s ohledem na článek 35 Listiny základních práv EU a čl. 6 písm. a) SFEU o právu evropských občanů na ochranu zdraví,

–  s ohledem na články 101 a 102 SFEU, které stanoví pravidla hospodářské soutěže,

–  s ohledem na prohlášení z Dauhá o dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a veřejném zdraví (WTO/MIN(01/DEC/2)) a na provádění bodu 6 prohlášení z Dauhá ze dne 1. září 2003 (WTO/L/540),

–  s ohledem na nařízení (ES) č. 816/2006 o nucených licencích na patenty týkající se výroby farmaceutických výrobků na vývoz do zemí s problémy v oblasti veřejného zdraví;

–  s ohledem na dohodu o společném zadávání veřejných zakázek, kterou Komise schválila dne 10. dubna 2014(8),

–  s ohledem na konferenci v Nairobi o racionálním užívání léčiv, která se konala v roce 1985,

–  s ohledem na zprávu o změně nařízení (ES) č. 726/2004 schválenou Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0035/2016) a pozměňovací návrhy přijaté Parlamentem dne 10. března 2016(9);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2015 o pracovním programu Komise na rok 2016(10),

–  s ohledem na své ze dne 11. září 2012 o dobrovolném a bezplatném dárcovství tkání a buněk(11),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro právní záležitosti a Petičního výboru (A8-0040/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie uznává základní právo občanů na zdraví a lékařskou péči(12);

B.  vzhledem k tomu, že veřejné systémy zdravotní péče jsou zásadní pro zajištění všeobecného přístupu ke zdravotní péči, základnímu právu evropských občanů; vzhledem k tomu, že systémy zdravotní péče v EU stojí před výzvami, jako je stárnutí obyvatelstva, zvyšující se zátěž v důsledku chronických nemocí, vysoké náklady na vývoj nových technologií, vysoké a rostoucí výdaje na léčiva a dopady hospodářské krize na výdaje na zdravotní péči; vzhledem k tomu, že výdaje ve farmaceutickém odvětví dosahovaly v roce 2014 v EU 17,1 % celkových výdajů na zdravotní péči a 1,41 % hrubého domácího produktu (HDP); vzhledem k tomu, že tyto výzvy si vyžadují evropskou spolupráci a nová politická opatření jak úrovni EU, tak na úrovni členských států;

C.  vzhledem k tomu, léčiva jsou spíše jedním z pilířů zdravotní péče než pouhý předmět obchodu, a vzhledem k tomu, že nedostatečný přístup k základním léčivým přípravkům a vysoké ceny inovativních léčiv představují vážnou hrozbu pro udržitelnost vnitrostátních systémů zdravotní péče;

D.  vzhledem k tomu, že pacienti by měli mít přístup ke zdravotní péči a ke způsobům léčby, které si sami zvolí a které upřednostňují, včetně doplňkových a alternativních způsobů léčby a léčivých přípravků;

E.  vzhledem k tomu, že zajištění přístupu pacientů k základním a dostupným léčivým přípravkům je jedním z hlavních cílů EU a WHO i cíle udržitelného rozvoje č. 3 OSN; vzhledem k tomu, že přístup k léčivým přípravkům závisí na jejich včasné dostupnosti a cenové přístupnosti pro všechny s vyloučením jakékoli zeměpisné diskriminace;

F.  vzhledem k tomu, že hospodářská soutěž je důležitým faktorem pro celkovou rovnováhu farmaceutického trhu a může vést ke snížení cen a výdajů na léky a ke zlepšení včasného přístupu pacientů k cenově dostupným lékům, přičemž jsou pozorovány vyšší normy kvality v procesu výzkumu a vývoje;

G.  vzhledem k tomu, že vstup generických léčivých přípravků na trh představuje důležitý mechanismus pro zvýšení konkurence, snížení cen a zajištění udržitelnosti systémů zdravotní péče, vzhledem k tomu, že vstup generických léčivých přípravků na trh by neměl být odkládán a hospodářská soutěž by neměla být narušována;

H.  vzhledem k tomu, že zdravému a konkurenčnímu trhu s léčivými přípravky prospívá důsledná kontrola dodržování pravidel hospodářské soutěže;

I.  vzhledem k tomu, že ceny nových léků v posledních desetiletích v mnoha případech narostly až do takové výše, že jsou nyní pro mnoho občanů EU cenově nedostupné a ohrožují udržitelnost vnitrostátních systémů zdravotní péče;

J.  vzhledem k tomu, že kromě vysokých cen a cenové nedostupnosti patří k dalším překážkám v přístupu k lékům nedostatek základních a jiných léků, nedostatečné propojení klinických potřeb a výzkumu, nedostatečný přístup ke zdravotní péči a zdravotnickým pracovníkům, neopodstatněné administrativní postupy, zpoždění mezi udělením povolení na uvedení na trh a následným rozhodnutím o stanovení cen léků a jejich proplácení, nedostupnost výrobků, předpisy patentového práva a rozpočtová omezení;

K.  vzhledem k tomu, že proti onemocněním, jako je hepatitida typu C, lze při včasném stanovení diagnózy a nasazení nových i starých léčiv úspěšně bojovat a zachránit tak miliony lidí v celé EU;

L.  vzhledem k tomu, že počet osob, kterým byla diagnostikována rakovina, každým rokem stoupá a kombinace zvýšeného výskytu rakoviny v populaci a existence nových technologicky pokročilejších léků proti rakovině vede k tomu, že celkové náklady na léčbu rakoviny se zvyšují, což dosud nebývalým způsobem zatěžuje rozpočty systémů zdravotní péče a pro mnoho pacientů se tak léčba rakoviny stává nedostupnou, čímž se zvyšuje riziko, že cenová dostupnost či stanovení ceny určitého léčivého přípravku se v léčbě rakoviny stane rozhodujícím činitelem;

M.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1394/2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii bylo zavedeno proto, aby v celé EU podporovalo inovace v této oblasti a aby zajišťovalo bezpečnost, avšak doposud bylo schváleno pouze osm nových léčebných postupů;

N.  vzhledem k tomu, že EU musela zavést pobídky na podporu výzkumu v oblastech, jako jsou např. vzácná onemocnění a dětská onemocnění; vzhledem k tomu, že nařízení o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění poskytuje důležitý rámec pro podporu výzkumu léčivých přípravků pro vzácná onemocnění, který významným způsobem zlepšuje možnosti léčby onemocnění, pro která dříve neexistovala žádná alternativa, avšak vzhledem k tomu, že existují obavy v souvislosti s jeho prováděním;

O.  vzhledem k tomu, že se zvětšuje propast mezi stoupající rezistencí vůči antimikrobiálním látkám a vývojem nových antimikrobiálních látek, a vzhledem k tomu, že nemoci rezistentní vůči lékům by do roku 2050 mohly zapříčinit na celém světě 10 milionů úmrtí ročně; vzhledem k tomu, že podle odhadů zemře v EU každý rok nejméně 25 000 osob v důsledku infekcí způsobených rezistentními bakteriemi, což představuje náklady ve výši 1,5 miliardy EUR, přičemž za posledních 40 let byla vyvinuta pouze jedna nová třída antibiotik;

P.  vzhledem k významnému pokroku, jehož bylo v posledních desetiletích dosaženo v oblasti léčby dříve nevyléčitelných onemocnění, což například znamená, že dnes již v EU pacienti neumírají na HIV/AIDS; avšak vzhledem k tomu, že stále existuje množství onemocnění, pro která neexistuje optimální léčba (včetně rakoviny, která v EU způsobí smrt téměř 1,3 milionu osob ročně);

Q.  vzhledem k tomu, že přístup k cenově dostupným a vhodným diagnostickým testům a vakcínám je právě tak důležitý jako přístup k bezpečným, účinným a cenově dostupným lékům;

R.  vzhledem k tomu, že léčivé přípravky pro moderní terapii mohou proměnit způsob léčby celé řady onemocnění, a to zejména v oblastech, kde jsou konvenční přístupy nevyhovující, a vzhledem k tomu, že doposud bylo uděleno jen několik málo registrací léčivých přípravků pro moderní terapii;

S.  vzhledem k tomu, že určité základní léčivé přípravky jsou v mnoha členských státech nedostupné, což může působit problémy s poskytováním péče pacientům; vzhledem k tomu, že k řadě případů nedostatečného zásobování léky může dojít buď z důvodu nelegálních obchodních strategií, jako je „placené zpoždění“ ve farmaceutickém odvětví, nebo z důvodu politických, výrobních nebo distribučních problémů či z důvodu paralelního obchodu; vzhledem k tomu, že článek 81 směrnice 2001/83/ES stanoví opatření, která mají zabránit nedostatečným dodávkám léků tím, že jejich výrobcům a distributorům ukládá tzv. závazek veřejné služby, tj. povinnost zajistit dodávky léků na vnitrostátním trhu; vzhledem k tomu, že jak se uvádí ve studii, jejíž vypracování Komise zadala, v mnoha případech se závazek veřejné služby nevztahuje na výrobce, kteří zásobují distributory;

T.  vzhledem k tomu, že stabilní a předvídatelný regulační rámec upravující duševní vlastnictví a jeho řádné a včasné provedení jsou nezbytnou podmínkou vytvoření prostředí příznivého pro inovace, které bude podporovat přístup pacientů k inovativním a účinným léčebným postupům;

U.  vzhledem k tomu, že práva duševního vlastnictví se snaží společnosti přinášet prospěch a podporovat inovace, a vzhledem k tomu, že existují obavy z jejich zneužití či nesprávného použití;

V.  vzhledem k tomu, že Dohoda WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS) stanoví už od roku 1995 různé flexibilní možnosti patentování, jako jsou například nucené licence;

W.  vzhledem k tomu, že pilotní projekt Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA), známý jako „adaptivní postupy“, který byl zahájen v roce 2014 a který se uplatňuje zejména na léčbu v oblastech s vysokou neuspokojenou potřebou lékařské péče, vyvolal intenzivní diskusi o poměru rizika a přínosu, pokud jde o poskytnutí rychlejšího přístupu na trh pro inovativní léky na základě menšího počtu klinických údajů;

X.  vzhledem k tomu, že v oblasti přístupu k léčivým přípravkům má zásadní význam ochrana duševního vlastnictví, a vzhledem k tomu, že je třeba určit mechanismy, které mohou pomoci v boji proti fenoménu padělaných léčiv;

Y.  vzhledem k tomu, že před několika lety bylo na základě evropského dialogu na vysoké úrovni, jehož se zúčastnili klíčoví tvůrci rozhodnutí a zúčastněné subjekty v oblasti zdravotnictví (v rámci setkání zemí G10 v letech 2001–2002 a poté v rámci Farmaceutického fóra v letech 2005–2008), rozhodnuto o vypracování společné strategické vize a přijetí konkrétních kroků, které by napomohly posílení konkurenceschopnosti farmaceutického odvětví;

Z.  vzhledem k tomu, že jen přibližně 3 % prostředků z rozpočtu zdravotnictví se vydává na opatření v oblasti prevence a podpory veřejného zdraví;

AA.  vzhledem k tomu, že stanovování cen a proplácení léčivých přípravků je v pravomoci členských států a je regulováno na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že EU stanoví právní předpisy upravující duševní vlastnictví, klinické testování, schválení registrace, transparentnost při tvorbě cen, farmakovigilanci a hospodářskou soutěž; vzhledem k tomu, že vzrůstající výdaje ve farmaceutickém odvětví a také pozorovaná asymetrie ve vyjednávacích schopnostech a informacích o cenách mezi farmaceutickými společnostmi a členskými státy vyžadují hlubší evropskou spolupráci a nová politická opatření na evropské i vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že o cenách léků se obvykle vyjednává prostřednictvím dvoustranných a důvěrných jednání mezi farmaceutickým průmyslem a členskými státy;

AB.  vzhledem k tomu, že většina členských států má vlastní agentury pro hodnocení zdravotnických technologií s vlastními, specifickými kritérii;

AC.  vzhledem k tomu, že podle článku 168 SFEU mohou Parlament a Rada v zájmu zohlednění společných otázek bezpečnosti přijmout opatření k zajištění vysokých standardů kvality a bezpečnosti léčivých přípravků, a vzhledem k tomu, že podle čl. 114 odst. 3 SFEU vycházejí legislativní návrhy ve zdravotnictví z vysoké úrovně ochrany;

Farmaceutický trh

1.  sdílí obavu, kterou v roce 2016 vyslovila Rada ve svých závěrech o posílení rovnováhy farmaceutických systémů v Evropské unii;

2.  vítá závěry Rady ze dne 17. června 2016, v nichž Rada vybízí Komisi, aby připravila fakticky podloženou analýzu dopadu práv duševního vlastnictví na inovace a na dostupnost – zejména pokud jde o nedostatečné dodávky a zpožděné nebo nerealizované uvedení na trh – a přístupnost léčivých přípravků;

3.  připomíná, že právo na zdraví patří mezi lidská práva a je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv i v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a že toto právo se týká všech členských států, neboť ratifikovaly mezinárodní lidskoprávní dohody, které uznávají právo na zdraví; poukazuje na to, že aby bylo toto právo zaručeno, musí být mimo jiné zajištěn přístup k lékům;

4.  je si vědom významu občanských iniciativ, jako je Evropská charta práv pacientů založená na Listině základních práv Evropské unie a Evropský den práv pacientů, který se v členských státech každoročně slaví 18. dubna na místní i celostátní úrovni; vyzývá Komisi, aby institucionalizovala Evropský den práv pacientů na úrovni EU;

5.  poukazuje na závěry neformálního setkání Rady ve složení ministrů zdravotnictví, které se konalo v Miláně ve dnech 22. a 23. září 2014 během italského předsednictví v Radě a na němž se řada členských států shodla na tom, že je nutné společně usilovat o snazší výměnu osvědčených postupů a o umožnění rychlejšího přístupu pacientů;

6.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit soulad politiky EU ve všech oblastech (celosvětové veřejné zdraví, vývoj, výzkum a obchod), a zdůrazňuje proto, že na otázku přístupu k lékům v rozvojovém světě je nutné pohlížet v širších souvislostech;

7.  zdůrazňuje význam veřejného i soukromého úsilí v oblasti výzkumu a vývoje pro objevování nových způsobů léčby; zdůrazňuje, že se priority výzkumu musí zaměřit na zdravotní potřeby pacientů a současně uznávat zájem farmaceutických společností na finanční návratnosti jejich investice; zdůrazňuje, že regulační rámec musí podporovat nejlepší možný výsledek pro pacienty a veřejný zájem;

8.  zdůrazňuje, že významné veřejné prostředky využívané k výzkumu a vývoji se v cenách neprojevují, jelikož v patentových a licenčních podmínkách nelze zpětně dohledat podíl veřejných prostředků, což znemožňuje spravedlivou návratnost veřejných investic;

9.  vybízí ke zvýšení transparentnosti nákladů na výzkum a vývoj, včetně podílu výzkumu financovaného z veřejných prostředků a uvádění léků na trh;

10.  podtrhuje význam evropských výzkumných projektů a malých a středních podniků (MSP) pro zajišťování lepšího přístupu k léčivým přípravkům na úrovni EU; vyzdvihuje v této souvislosti úlohu programu Horizont 2020;

11.  připomíná, že farmaceutický průmysl EU je jedním z nejvíce konkurenceschopných odvětví v Unii; zdůrazňuje, že udržení vysoké kvality inovací má zásadní význam pro to, aby bylo možné uspokojovat potřeby pacientů a zvyšovat konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že by výdaje na zdravotní péči měly být považovány za veřejné investice a že kvalitní léčivé přípravky mohou zlepšit veřejné zdraví a umožnit pacientům žít delší a zdravější život;

12.  zdůrazňuje, že v Evropské unii, která je postižena úbytkem průmyslu, zůstává farmaceutické odvětví důležitým průmyslovým pilířem a hnací silou tvorby pracovních míst;

13.  je přesvědčen, že názory evropských občanů vyjádřené v peticích zaslaných Evropskému parlamentu jsou mimořádně důležité a evropský zákonodárce by se jimi měl prioritně zabývat;

14.  zdůrazňuje, že do vytváření koncepce strategií klinického hodnocení v soukromém i veřejném výzkumu by měly být lepším způsobem zapojeny organizace pacientů, aby bylo zajištěno, že tyto strategie budou odpovídat skutečným nenaplněným potřebám evropských pacientů;

15.  konstatuje, že je v zájmu pacientů, aby v případě, že existují nenaplněné lékařské potřeby, rychle získali přístup k novým inovativním léčivým přípravkům; zdůrazňuje však, že urychlené registrace by se neměly stát pravidlem, ale měly by být využívány jen v případě velmi důležitých nenaplněných lékařských potřeb, přičemž nesmějí být motivovány komerčními důvody; připomíná, že spolehlivá klinická hodnocení a důkladné monitorování v rámci farmakovigilance jsou nutným předpokladem pro posuzování kvality, účinnosti a bezpečnosti nových léčivých přípravků;

16.  se znepokojením konstatuje, že 5 % všech hospitalizací v EU je zapříčiněno nežádoucími účinky léčivých přípravků, které jsou zároveň pátou nejčastější příčinou úmrtí hospitalizovaných pacientů;

17.  poukazuje na prohlášení o dohodě TRIPS a veřejném zdraví přijaté dne 14. listopadu 2001 v Dohá, v němž se uvádí, že dohodu TRIPS je nutné uplatňovat a vykládat tak, aby to bylo přínosné z hlediska veřejného zdraví, tj. s cílem podpořit jak přístup ke stávajícím lékům, tak i vývoj nových léčiv; bere na vědomí rozhodnutí Rady pro dohodu TRIPS v rámci Světové zdravotnické organizace ze dne 6. listopadu 2015 prodloužit platnost výjimek z patentů na léky v případě nejméně rozvinutých zemí do ledna 2033;

18.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné rozvíjet místní kapacity v rozvojových zemích, pokud jde o farmaceutický výzkum, aby bylo možné překonat stávající rozdíly ve výzkumu a výrobě léků, a to na základě partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti vývoje produktů a na základě vytvoření otevřených výzkumných a výrobních center;

Hospodářská soutěž

19.  vyjadřuje politování nad soudními spory, jejichž cílem je zpozdit vstup generických léčivých přípravků na trh; konstatuje, že podle konečné zprávy Komise o farmaceutickém odvětví se počet soudních sporů mezi rokem 2000 a 2007 zečtyřnásobil, přičemž téměř 60 % případů se týkalo patentů druhé generace, a že průměrná délka těchto soudních sporů činila dva roky;

20.  zdůrazňuje, že lepší právní úprava podpoří konkurenceschopnost; uznává rovněž důležitost a účinnost antimonopolních nástrojů v boji proti chování narušujícímu hospodářskou soutěž, jako je zneužívání nebo nesprávné používání patentových systémů a systému pro schvalování léků, které jsou v rozporu s článkem 101 nebo 102 SFEU;

21.  poukazuje na to, že biologicky podobné léčivé přípravky mohou posílit hospodářskou soutěž, snížit ceny a přinést úspory systémům zdravotní péče, čímž pacientům zajistí lepší přístup k lékům; zdůrazňuje, že by měla být analyzována přidaná hodnota a ekonomický dopad biologicky podobných léčivých přípravků na udržitelnost systémů zdravotní péče, neměl by být odkládán jejich vstup na trh a v případě potřeby by měla být přezkoumána opatření na podporu jejich uvádění na trh;

22.  zdůrazňuje, že stanovování cen léčivých přípravků na základě jejich hodnoty může být zneužito jakožto hospodářská strategie zaměřená na maximalizaci zisku, což vede ke stanovení cen, které neodpovídají struktuře nákladů, v rozporu s optimálním rozložením společenských přínosů;

23.  uznává, že používání léčivých přípravků mimo rozsah rozhodnutí o registraci může být v případech, kdy chybí schválené alternativy, pro pacienty přínosné; se znepokojením konstatuje, že v důsledku toho, že bezpečnost a účinnost používání léčivých přípravků mimo rozsah rozhodnutí o registraci není v dostatečné míře prokazována na základě spolehlivých a průkazných údajů, že chybí informovaný souhlas s jejich použitím a že je obtížnější monitorovat jejich nežádoucí účinky, jsou pacienti vystaveni vzrůstajícím rizikům; zdůrazňuje, že určitých dílčích skupin obyvatel, jako jsou děti a senioři, se tato praxe dotýká obzvláště často;

Stanovování cen a transparentnost

24.  poukazuje na to, že pacienti představují nejslabší článek v přístupu k lékům a že obtížná přístupnost některých léků by pro ně neměla mít negativní důsledky;

25.  konstatuje, že většina celostátních a regionálních agentur pověřených vyhodnocováním zdravotnické technologie používá již nyní při hodnocení nových léčiv kritéria klinického, hospodářského a společenského přínosu, na nichž zakládá svá rozhodnutí o výši cen a úhrad;

26.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byl na základě důkazů posouzen skutečný terapeutický přínos nových léků v porovnání s nejlepší dostupnou alternativou;

27.  se znepokojením konstatuje, že údajů sloužících jako podklad pro posouzení přidané hodnoty inovativních léčivých přípravků je často jen málo a nebývají dostatečně přesvědčivé, aby mohly sloužit jako opora spolehlivého rozhodování o výši cen;

28.  zdůrazňuje, že hodnocení zdravotnických technologií (HTA) musí být důležitým a účinným nástrojem zlepšování přístupu k lékům, který přispívá k udržitelnosti vnitrostátních systémů zdravotní péče, umožňuje vytvářet pobídky k inovacím a poskytuje pacientům vysokou terapeutickou přidanou hodnotu; konstatuje dále, že zavedení společných HTA na úrovni EU by zabránilo fragmentaci systémů hodnocení, zdvojování úsilí a nesprávnému přidělování zdrojů v EU;

29.  upozorňuje na skutečnost, že za účelem rozvíjení bezpečných a účinných zdravotnických politik zaměřených na pacienty a s cílem zajistit co nejvyšší účinnost zdravotnických technologií by hodnocení těchto technologií mělo být multidisciplinárním procesem, který bude v souladu s nejvyššími standardy systematickým, nezávislým, objektivním, reprodukovatelným a transparentním způsobem shrnovat lékařské, společenské, hospodářské a etické informace o používání dané technologie;

30.  domnívá se, že by cena léčivého přípravku měla pokrývat náklady na jeho vývoj a výrobu, měla by odpovídat konkrétní hospodářské situaci země, v níž je uváděn na trh, a měla by být v souladu s terapeutickou přidanou hodnotou, již přináší pacientům, přičemž by měl být zajištěn přístup pacientů, udržitelná zdravotní péče a odměňování inovace;

31.  poukazuje na to, že ani v případech, kdy má nový lék vysokou přidanou hodnotu, by jeho cena neměla být tak vysoká, aby bránila tomu, aby byl v EU udržitelným způsobem přístupný;

32.  domnívá se, že při stanovování cen a postupů proplácení léků je třeba zvážit jejich skutečný terapeutický přínos, sociální dopady, náklady a přínosy, rozpočtové dopady a efektivitu pro systém veřejného zdraví;

33.  se znepokojením konstatuje, že v důsledku slabšího vyjednávacího postavení zemí s malým a nižším příjmem jsou léčiva v těchto členských státech poměrně méně dostupná, zejména v oblasti onkologie; vyjadřuje politování nad tím, že v rámci mezinárodního systému stanovování referenčních cen léků je srovnání cen léčivých přípravků uvedených na seznamu a skutečných cen nedostatečně transparentní a že vzniká informační asymetrie, která se projevuje v jednání mezi průmyslem a vnitrostátními systémy zdravotní péče;

34.  poukazuje na to, že směrnice 89/105/EHS („směrnice o průhlednosti opatření upravujících ceny léků“) nebyla již 20 let revidována a že ve zdravotnictví v EU došlo mezitím k významným změnám;

35.  zdůrazňuje v této souvislosti potřebu nezávislého zpracování souborů údajů a analýz i potřebu transparentnosti;

36.  poukazuje na to, že projekt EURIPID vyžaduje větší transparentnost ze strany členských států, jež by měly uvádět skutečné ceny, které hradí;

37.  domnívá se, že je nutný strategický průlom v prevenci nemocí, neboť na ni lze nahlížet jako na klíčový faktor omezování spotřeby léků a současně jako na faktor zaručující vysokou úroveň ochrany lidského zdraví; vyzývá EU a členské státy, aby posílily právní předpisy, jejichž účelem je podporovat udržitelnou produkci potravin, a aby podnikly všechny kroky nezbytné k prosazování zdravých a bezpečných návyků, jako je zdravá výživa;

Pravomoci EU a spolupráce

38.  připomíná, že podle článku 168 SFEU je třeba při vymezení a provádění všech politik a činností Unie zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví;

39.  poukazuje na to, že z hlediska zajištění udržitelnosti systémů zdravotní péče a zachování práv evropských občanů na přístup ke kvalitní zdravotní péči je důležité zajistit větší transparentnost a hlubší dobrovolnou spolupráci mezi členskými státy v oblasti stanovování cen a proplácení léčivých přípravků;

40.  připomíná, že pro správné fungování demokracie má zásadní význam zajištění transparentnosti ve všech orgánech či agenturách EU a členských států a že v případě odborníků zapojených do procesu registrace léčiv by nemělo docházet ke střetu zájmů;

41.  vítá iniciativy, jako je např. iniciativa pro inovativní léčiva (IIL), které spojují soukromý a veřejný sektor za účelem stimulace výzkumu a zajištění rychlejšího přístupu pacientů k inovativním léčebným postupům, aby bylo možné řešit jejich neuspokojené potřeby v oblasti léčby; vyjadřuje však politování nad nízkou mírou návratnosti veřejných investic, která je způsobena tím, že nejsou stanoveny podmínky přístupu k financování z veřejných prostředků EU; poukazuje rovněž na to, že IIL2 ̶ stávající, druhá fáze IIL ̶ je z větší části financována z peněz daňových poplatníků EU, a zdůrazňuje, že je třeba, aby se EU více podílela na jejím vedení a jako priority výzkumu IIL2 prosazovala potřeby veřejného zdraví a v rámci této iniciativy zajistila co nejširší výměnu údajů a v oblasti práv duševního vlastnictví uplatňování politiky zohledňující zájmy veřejného zdraví a dále aby zajistila transparentnost a spravedlivou návratnost veřejných investic;

42.  poukazuje na unijní postup při společném zadávání veřejných zakázek v oblasti léčiv, který se v souladu s rozhodnutím č. 1082/2013/EU používá při nákupu očkovacích látek; vybízí členské státy, aby plně využívaly tohoto nástroje, např. v případě nedostatku očkovacích látek pro děti;

43.  se znepokojením konstatuje, že co se týče standardizovaného a transparentního mechanismu informování o příčinách nedostatku jednotlivých léčivých přípravků, EU zaostává za Spojenými státy; vybízí Komisi a členské státy, aby navrhly a zavedly nástroj tohoto druhu, který byl umožňoval politické rozhodování na základě průkazných údajů;

44.  připomíná význam digitální agendy ve zdravotnictví a potřebu zařadit mezi priority vypracování řešení v oblasti elektronického a mobilního zdravotnictví (eHealth a mHealth) a jejich realizaci, aby bylo možné zajistit pro pacienty, poskytovatele zdravotní péče, zdravotnické pracovníky a plátce nové bezpečné spolehlivé a přístupné moderní udržitelné modely zdravotní péče;

45.  připomíná, že nejvíce ohroženy nemocemi spojenými s chudobou, zejména HIV/AIDS, malárií, tuberkulózou, nemocemi reprodukčních orgánů a infekčními a kožními onemocněními, jsou nejméně rozvinuté země;

46.  upozorňuje na to, že v rozvojových zemích mají ženy a děti omezenější přístup k léčivům než dospělí muži z důvodu nedostatečné disponibility, přístupnosti, cenové dostupnosti a přijatelnosti léčby, což je výsledek diskriminace založené na kulturních, náboženských či sociálních faktorech a nedostatečné kvality zdravotnických zařízení;

47.  vzhledem k tomu, že tuberkulóza je nyní celosvětově hlavní příčinou úmrtí na infekční onemocnění a že její nejnebezpečnější formou je multirezistentní forma tuberkulózy, upozorňuje na to, že je nutné řešit vznikající krizi plynoucí z rezistence vůči antimikrobiálním látkám, mj. prostřednictvím financování výzkumu a vývoje nových nástrojů v oblasti očkovacích látek, diagnostických postupů a léčby tuberkulózy, a zároveň zajistit trvalou dostupnost těchto nástrojů včetně cenového hlediska, aby byly přístupné všem;

Duševní vlastnictví a výzkum a vývoj

48.  připomíná, že práva duševního vlastnictví poskytují určité období exkluzivity, kterou musí příslušné orgány pečlivě a účinně regulovat a monitorovat a provádět, aby nedošlo ke konfliktu se základním právem na ochranu zdraví a aby byly zároveň podporovány kvalitní inovace a konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že Evropský patentový úřad a členské státy by měly patenty udělovat pouze těm zdravotnickým výrobkům, které důsledně splňují požadavky na patentovatelnost stanovené Evropskou patentovou úmluvou, tj. výrobky, které jsou nové, zahrnují inovační prvek a jsou průmyslově využitelné;

49.  zdůrazňuje, že zatímco některé nové léky jsou příklady průlomové inovace, jiné nemají dostatečnou přidanou terapeutickou hodnotu na to, aby byly považovány za skutečně inovativní (duplicitní látky); připomíná, že také inkrementální inovace mohou být pro pacienty prospěšné a že změna účelu a přeměna známých molekul může přinést přidanou terapeutickou hodnotu, což by mělo být předmětem důkladného posouzení; varuje před možným zneužíváním pravidel na ochranu duševního vlastnictví, která umožňují umělé prodlužování doby platnosti patentových práv (tzv. evergreening) a vyhýbání se hospodářské soutěži;

50.  bere na vědomí pozitivní vliv nařízení (ES) č. 141/2000 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění, které umožnilo uvést na trh řadu inovativních přípravků pro pacienty, pro které neexistoval žádný způsob léčby; bere na vědomí obavy spojené s možným nesprávným uplatňováním kritéria pro stanovování léčivých přípravků pro vzácná onemocnění a možný dopad této skutečnosti na rostoucí počet povolení pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění; uznává, že léčivé přípravky mohou být také používány mimo rozsah rozhodnutí o registraci či k jinému účelu nebo jsou registrovány pro další indikace, což umožňuje zvyšování jejich prodeje; vyzývá Komisi, aby zajistila vyvážené pobídky, aniž by došlo k utlumení inovací v této oblasti; zdůrazňuje, že ustanovení v nařízení o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění by měla být použitelná pouze tehdy, pokud jsou splněna všechna příslušná kritéria;

51.  konstatuje skutečnost, že dohoda TRIPS Světové obchodní organizace vnáší do patentových práv flexibilitu, jako např. nucené licence, která účinně snižuje ceny; podotýká, že tuto flexibilitu lze využívat coby účinný nástroj za výjimečných okolností stanovených v právu jednotlivých členů Světové obchodní organizace pro oblast řešení problémů veřejného zdraví, aby mohly v rámci svých vnitrostátních programů veřejného zdraví poskytovat základní léky za přijatelné ceny a podporovat veřejné zdraví;

Doporučení

52.  žádá, aby byla na úrovni členských států a EU přijata opatření k zajištění práva pacientů na všeobecný, cenově dostupný, účinný, bezpečný a včasný přístup k základním a inovativním léčebným postupům a k zajištění udržitelnosti systémů veřejné zdravotní péče v EU, jakož i k zajištění budoucích investic do farmaceutických inovací; zdůrazňuje, že zajištění přístupu pacientů k léčivým přípravkům je společným úkolem všech subjektů v rámci systému zdravotnictví;

53.  vyzývá Radu a Komisi, aby zvýšily vyjednávací schopnost členských států za účelem zajištění přístupu k cenově dostupným lékům v rámci celé EU;

54.  bere na vědomí zprávu Panelu generálního tajemníka Organizace spojených národů na vysoké úrovni o přístupu k léčivům;

55.  konstatuje, že změna účelu používání existujících léků na nové indikace může být provázena zvýšením jejich ceny; žádá Komisi, aby shromažďovala a analyzovala údaje o zvyšování cen léků, k němuž dochází v případě změny účelu jejich používání, a aby Evropskému parlamentu a Radě poskytovala informace o vyváženosti a přiměřenosti pobídek motivujících výrobce k investicím do změny účelu používání léků;

56.  vyzývá členské státy, aby spolu navázaly užší spolupráci, která by jim umožnila proti této roztříštěnosti trhu bojovat, a vypracovaly za tímto účelem společné procesy a výsledky hodnocení zdravotnických technologií a společná kritéria, jimiž by se řídilo rozhodování o výši cen a proplácení léků na úrovni členských států;

57.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na zaručení včasného uvádění generických a biologicky podobných léčivých přípravků na trh, na zrušení vazby na patenty v souladu s pokyny Komise, na rychlejší vydávání rozhodnutí o cenách a proplácení generických léčivých přípravků a na zamezení opakovanému posuzování informací, o něž se opírá schválení registrace, přezkoumala směrnici o průhlednosti opatření upravujících ceny léků; je přesvědčen, že tímto způsobem bude možné dosáhnout v rámci vnitrostátních rozpočtů na zdravotnictví maximálních úspor, zlepšit dostupnost léčiv, umožnit rychlejší přístup pacientů k léčivům a předejít administrativnímu zatěžování společností vyrábějících generické a biologicky podobné léčivé přípravky;

58.  vyzývá Komisi, aby s přihlédnutím k problémům na trhu předložila novou směrnici o transparentnosti postupů při stanovování cen a systémů proplácení;

59.  vyzývá k přijetí nové směrnice o transparentním stanovování cen léků, která by nahradila směrnici 89/105/EHS, s cílem zajistit účinné kontroly a naprostou transparentnost postupů používaných při stanovování cen a proplácení nákladů na léčivé přípravky v členských státech;

60.  vyzývá členské státy, aby spravedlivě uplatňovaly směrnici 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči a vyhýbaly se omezením při uplatňování pravidel pro úhradu přeshraniční zdravotní péče, včetně úhrady léků, která by mohla představovat nástroj svévolné diskriminace nebo neoprávněnou překážku bránící volnému pohybu;

61.  vyzývá Komisi, aby účinně sledovala a posuzovala, jak je v členských státech uplatňována směrnice 2011/24/EU, a aby naplánovala a provedla formální zhodnocení této směrnice, které by obsahovalo stížnosti, údaje o jejím porušování a veškerá opatření přijatá k jejímu provedení ve vnitrostátním právu;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj zaměřený na nenaplněné potřeby pacientů, jako je výzkum nových antimikrobiálních látek, aby účelně a účinně koordinovaly využívání veřejných zdrojů určených k financování výzkumu v oblasti zdravotní péče a aby zvyšovaly sociální odpovědnost ve farmaceutickém odvětví;

63.  vyzývá členské státy, aby navázaly na již existující evropské iniciativy na podporu nezávislého výzkumu v oblastech zájmu vnitrostátních zdravotnických služeb, kterým komerční výzkum nevěnuje dostatečnou pozornost (např. rezistence vůči antimikrobiálním látkám), a zájmu skupin pacientů, jimiž se klinické studie zpravidla nezabývají, jako jsou děti, těhotné ženy a starší osoby;

64.  poukazuje na hrozbu rostoucí rezistence vůči antimikrobiálním látkám a na její naléhavou povahu, na kterou nedávno upozornila OSN; vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí v oblasti boje proti antimikrobiální rezistenci, podporovala výzkum a vývoj v této oblasti a předložila nový ucelený akční plán EU, který by byl založen na koncepci „jednoho zdraví“;

65.  je si vědom toho, že pobídky, které obsahuje nařízení (ES) č. 1901/2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití, se při podněcování inovací v oblasti léčivých přípravků pro děti, zejména v oblasti onkologie a neonatologie, ukázaly jako neúčinné; vyzývá Komisi, aby prostudovala stávající překážky a navrhla opatření, která by vedla k pokroku v této oblasti;

66.  vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy, jejichž cílem je orientovat výzkum ve veřejném i soukromém sektoru na výrobu inovativních léků pro léčbu dětských onemocnění;

67.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně zahájila práci na přípravě zprávy, kterou má podat na základě článku 50 nařízení o léčivých přípravcích pro pediatrické použití, a aby provedla takovou úpravu právních předpisů, aby bylo možné řešit problém nedostatečných inovací v oblasti léčby dětských onkologických onemocnění, a revidovala za tímto účelem kritéria, která by umožnila odchýlit se od plánu pediatrického výzkumu (PIP), a zajistila, aby tyto plány byly realizovány již v rané fázi vývoje léku, tak aby děti nemusely na zpřístupnění inovativních nových léčebných postupů čekat déle, než je nezbytné;

68.  vyzývá Komisi, aby podporovala výzkum ve veřejném i soukromém sektoru, který se zaměřuje na výzkum léčivých přípravků pro pacientky, aby odstranila nerovnost žen a mužů v oblasti výzkumu a vývoje a umožnila všem občanům využívat spravedlivější přístup k lékům;

69.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly strategický plán, který by zajistil přístup k životně důležitým lékům; vyzývá v této souvislosti ke koordinaci programu na vymýcení hepatitidy C v EU za použití nástrojů, jako je společné zadávání veřejných zakázek;

70.  žádá, aby rámcové podmínky politiky v oblasti výzkumu a lékařské péče byly stanoveny takovým způsobem, aby podporovaly inovace zaměřené především na boj proti nádorovým a dalším onemocněním, která dosud nelze uspokojivým způsobem léčit;

71.  vyzývá Komisi k dalším opatřením na podporu vývoje léčivých přípravků pro moderní terapii a jejich zpřístupňování pacientům;

72.  žádá Komisi, aby provedla analýzu celkového dopadu práv duševního vlastnictví na inovace a na přístup pacientů k lékům, a to na základě důkladné objektivní studie, o kterou ji ve svých závěrech ze dne 17. června 2016 žádá i Rada, zejména analýzu dopadu dodatkových ochranných osvědčení, exkluzivity údajů nebo exkluzivity na trhu na kvalitu inovací a konkurenceschopnost;

73.  vyzývá Komisi, aby posoudila uplatňování stávajícího regulačního rámce léčivých přípravků pro vzácná onemocnění (zejména pokud jde o koncepci neuspokojené potřeby lékařské péče, o výklad této koncepce a o to, jaká kritéria je nutné splnit, aby byly tyto neuspokojené potřeby naplněny), aby vydala pokyny týkající se přednostních neuspokojených potřeb lékařské péče, vyhodnotila ve srovnání s nejlepší dostupnou alternativou stávající systémy pobídek, které by měly umožnit vývoj účinných bezpečných a cenově dostupných léčivých přípravků pro vzácná onemocnění, a podporovala evropský rejstřík vzácných onemocnění a referenční střediska a zajistila řádné uplatňování právních předpisů;

74.  vítá předpisy o farmakovigilanci z roku 2010 a 2012; vyzývá Komisi, Evropskou agenturu pro léčivé přípravky a členské státy, aby i nadále sledovaly, jak jsou uplatňovány právní předpisy v oblasti farmakovigilance, a poskytovaly o tom veřejné informace, a aby zajistily, aby se po registraci léčivých přípravků provádělo hodnocení jejich účinnosti a nepříznivých účinků;

75.  vyzývá Komisi, aby s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky a se zúčastněnými subjekty spolupracovala na zavedení metodických pokynů pro hlášení nepříznivých účinků a výsledků používání léčivých přípravků mimo rozsah rozhodnutí o registraci a na vytvoření registrů pacientů, aby bylo k dispozici větší množství údajů a došlo k omezení rizik pro pacienty;

76.  vyzývá Komisi, aby v případě využívání veřejných prostředků podporovala v rámci výzkumu v oblasti léčiv veřejně přístupná data a aby u projektů, které jsou financovány z veřejných grantů EU, jako je např. program Horizont 2020 a iniciativa pro inovativní léčiva (IIL), vytvořila podmínky, jako je cenová dostupnost a nevýhradní povaha licencí nebo spoluvlastnictví práv duševního vlastnictví;

77.  vyzývá Komisi, aby v rámci schvalování registrace a posuzování inovací prosazovala etické chování a transparentnost ve farmaceutickém odvětví, zejména v oblasti klinických hodnocení a reálných nákladů na výzkum a vývoj;

78.  poukazuje na využívání adaptivních postupů na podporu přístupu pacientů k lékům; poukazuje na vyšší míru nejistoty, pokud jde o bezpečnost a účinnost nového léčivého přípravku ve chvíli, kdy vstupuje na trh; upozorňuje na to, že pracovníci ve zdravotnictví, organizace občanské společnosti i regulační orgány vyslovili s ohledem na adaptivní postupy určité obavy; poukazuje na zásadní význam uplatňování systému dozoru po uvedení výrobku na trh; domnívá se, že adaptivní postupy by měly být omezeny na specifické případy nenaplněných naléhavých léčebných potřeb, a vyzývá Evropskou komisi a Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, aby vydaly pokyny k zajištění bezpečnosti pacientů;

79.  vyzývá Komisi, aby při všech zkrácených schvalovacích postupech zabezpečila důkladné posouzení kvality, bezpečnosti a účinnosti léčivých přípravků a zajistila, aby takové schvalování bylo možné jen v rámci podmíněné registrace a za výjimečných okolností, kdy byla konstatována zjevná nenaplněná léčebná potřeba, a aby byl vytvořen transparentní odpovědný postup pro sledování bezpečnosti, kvality a účinnosti léčiv po vydání registrace a zavedeny sankce pro případ nedodržování předpisů;

80.  vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily rámec, jehož cílem by bylo podpořit, zaručit a zvýšit konkurenceschopnost a používání generických a biologicky podobných léčivých přípravků, a aby zároveň zajistily jejich rychlejší vstup na trh a monitorování nekalých praktik v souladu s články 101 a 102 SFEU a dále aby každé dva roky předkládaly zprávu týkající se tohoto rámce; vyzývá Komisi také k tomu, aby sledovala dohody o urovnání patentových sporů mezi původními výrobci a společnostmi vyrábějícími generika, na jejichž základě může docházet k omezování vstupu generických léčivých přípravků na trh;

81.  vyzývá Komisi, aby i nadále a pokud možno ještě intenzivněji monitorovala a vyšetřovala možné případy zneužívání trhu, včetně případů, kdy jde o tzv. „placené zpoždění“, stanovování nadměrně vysokých cen a další formy tržního omezení ve smyslu článků 101 a 102 SFEU, která se týkají konkrétně farmaceutických společností působících v EU;

82.  vyzývá Komisi, aby v nařízení (ES) č. 469/2009 doplnila ustanovení zprošťující výrobce povinností spojených s udělováním dodatkových ochranných osvědčení (SPC), které v Evropě umožní výrobu generických a biologicky podobných léčivých přípravků za účelem jejich vývozu do zemí, kde se tato dodatková ochranná osvědčení nepoužívají nebo kde skončila doba jejich platnosti, aniž by na chráněných trzích byla porušena exkluzivita udělená v rámci režimu dodatkových ochranných osvědčení; je přesvědčen, že taková ustanovení by mohla mít pozitivní dopady na přístup k vysoce kvalitním léčivým přípravkům v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích a na posílení výroby a výzkumu a vývoje v EU, a tím i na tvorbu nových pracovních míst a oživení hospodářského růstu;

83.  vyzývá Komisi, aby sledovala a posílila právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže a své pravomoci na farmaceutickém trhu, aby tak mohla zamezovat zneužívání a podporovat přiměřené ceny pro pacienty;

84.  vyzývá Komisi k posílení dialogu o nenaplněných léčebných potřebách mezi všemi dotyčnými zúčastněnými subjekty, pacienty, zdravotnickými pracovníky, regulačními orgány, orgány odpovědnými za hodnocení zdravotnických technologií (HTA), plátci a vývojáři, který by měl probíhat po celou dobu životnosti léčivých přípravků;

85.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve vypracovala právní předpis týkající se evropského systému pro hodnocení zdravotnických technologií, harmonizovala transparentní kritéria hodnocení zdravotnických technologií za účelem posouzení přidané terapeutické hodnoty léčiv ve srovnání s nejlepšími dostupnými alternativami s přihlédnutím mj. k úrovni inovace a hodnotě pro pacienty, aby zavedla povinné hodnocení relativní účinnosti na úrovni EU jako první krok pro nová léčiva a aby zavedla evropský systém klasifikace za účelem zaznamenávání jejich úrovně přidané terapeutické hodnoty prostřednictvím nezávislého a transparentního postupu, který zabrání střetu zájmů; domnívá se, že tato legislativa zajistí, aby výsledky hodnocení zdravotnických technologií prováděného společně na úrovni EU byly uplatněny na úrovni členských států; dále Komisi vyzývá k tomu, aby posílila včasný dialog a zvážila vytvoření koordinačních mechanismů, jejichž činnost by zajišťoval nezávislý orgán, který by se staral o spolupráci mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za hodnocení zdravotnických technologií (HTA), a jež by zároveň zajistily, že odborné kapacity pro hodnocení zdravotnických technologií zůstanou v rámci příslušných vnitrostátních (a regionálních) orgánů;

86.  vyzývá Radu, aby prohloubila spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o postupy stanovování cen, aby mohly sdílet informace o cenách, zejména o dohodách o vyjednávání a osvědčených postupech a vyhnout se zbytečným správním požadavkům a zpožděním; vyzývá Komisi a Radu, aby provedly analýzu klinických, hospodářských a sociálních kritérií, která jsou v rámci hodnocení zdravotnických technologií v některých členských státech již uplatňována, a zároveň respektovaly pravomoci jednotlivých členských států;

87.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se dohodly na společné definici „přidané terapeutické hodnoty léčivých přípravků“, a to za účasti odborníků z členských států; poukazuje v této souvislosti na definici „přidané terapeutické hodnoty“ používané pro léčivé přípravky pro pediatrické použití;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby určily a/nebo vytvořily rámce, struktury a metodiky pro smysluplné využívání údajů o pacientech ve všech fázích cyklu výzkumu a vývoje léčivých přípravků, od včasného dialogu až po jejich schválení regulačním orgánem, hodnocení zdravotnických technologií, hodnocení relativní účinnosti a rozhodování o výši cen a proplácení léků za účasti pacientů a organizací, které je zastupují;

89.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly hlavní veřejně financované investice do výzkumu založeného na nenaplněných zdravotních potřebách pacientů, aby zajistily návratnost veřejných investic v podobě veřejného zdraví a zavedly podmíněné financování na základě nevýhradních licencí a cenově dostupných léčivých přípravků;

90.  vyzývá Radu, aby podporovala racionální využívání léků v celé EU a zároveň propagovala informační kampaně a vzdělávací programy zaměřené na zvyšování povědomí občanů o zodpovědném užívání léků s cílem zabránit nadměrnému užívání léků, zejména antibiotik, a aby podporovala předepisování léků zdravotnickými pracovníky na základě účinných látek a podávání generických léčivých přípravků;

91.  vyzývá členské státy, aby zajistily přístupnost lékáren, jejichž síť by měla být dostatečně hustá jak v městských, tak venkovských oblastech, s tím, že lékárny by měly mít odborný personál, patřičnou otevírací dobu a měly by nabízet kvalitní poradenské a konzultační služby;

92.  vyzývá Komisi a Radu, aby vypracovaly opatření, která pacientům zajistí cenově dostupný přístup k léčivým přípravkům a která budou mít přínos pro společnost, přičemž by se mělo zabránit jakémukoli nepřijatelnému dopadu na rozpočty systémů zdravotní péče, aby zavedly různá opatření, jako je např. mapování terénu, včasný dialog, inovativní modely stanovování cen, dobrovolné společné zadávání zakázek a dobrovolná spolupráce při vyjednávání o cenách, jak tomu je v případě iniciativy mezi zeměmi Beneluxu a Rakouskem, a aby prozkoumaly řadu nástrojů založených na mechanismech odloučení pro opomíjené oblasti výzkumu, jako jsou antimikrobiální rezistence a nemoci související s chudobou;

93.  vyzývá Komisi, aby za účasti všech příslušných zainteresovaných subjektů vymezila, jak by se kritérium hospodářsky nejvýhodnější nabídky, které je popsáno ve směrnici o zadávání veřejných zakázek a které nepředpokládá pouze kritéria nižších nákladů, mohlo nejlépe uplatňovat v nabídkových řízeních, která se konají v nemocnicích na vnitrostátní úrovni, aby byly umožněny udržitelné a odpovědné dodávky léčiv; vybízí členské státy, aby kritérium hospodářsky nejvýhodnější nabídky ve svých vnitrostátních právních předpisech upravily tak, aby bylo co nejlépe použitelné na léčivé přípravky;

94.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily strategický dialog na vysoké úrovni se všemi příslušnými zainteresovanými subjekty, společně se zástupci Komise, Parlamentu, členských států, organizací pacientů, platebních agentur, zdravotnickými pracovníky a zástupci akademické a vědecké obce a průmyslu, o současném a budoucím vývoji farmaceutického systému v EU s cílem stanovit v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu komplexní strategie pro zajištění přístupu k lékům a udržitelnosti systémů zdravotní péče a konkurenceschopnosti farmaceutického průmyslu, což povede k přijatelným cenám a pacientům to umožní rychlejší přístup k lékům;

95.  vyzývá Komisi a Radu, aby definovaly jasná pravidla týkající se inkompatibility, střetu zájmů a transparentnosti orgánů EU, jakož i pravidla pro odborníky, kteří se podílejí na řešení otázek souvisejících s léky; vyzývá odborníky zapojené do procesu registrace, aby zveřejnili své životopisy a podepsali prohlášení o neexistenci střetu zájmů;

96.  vyzývá Komisi a vnitrostátní antimonopolní orgány, aby sledovaly nekalé praktiky, a chránily tak spotřebitele před umělým navyšováním cen léků;

97.  vyzývá Komisi a Soudní dvůr Evropské unie, aby upřesnily v souladu s článkem 102 SFEU, co se rozumí zneužíváním dominantního postavení v souvislosti s uplatňováním vysokých cen;

98.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly pružných ustanovení v dohodě TRIPS Světové obchodní organizace a koordinovaly a upřesnily jejich použití, pokud to bude nutné;

99.  vyzývá Komisi, aby předkládala Radě a Parlamentu alespoň každých pět let zprávu o přístupu k lékům v EU a aby pravidelněji předkládala zprávy, pokud půjde o výjimečné problémy týkající se přístupu k lékům;

100.  vyzývá Komisi, aby doporučila opatření na zvýšení počtu schválených nových léčebných postupů a jejich zpřístupnění pacientům;

101.  vyzývá Komisi a Radu, aby vytvořily lepší definici pojmu nedostatku léčivých přípravků a analyzovaly příčiny a aby v této souvislosti vyhodnotily dopad paralelního obchodu a dodavatelských kvót, aby zavedly a aktualizovaly spolu s členskými státy, agenturou EMA a s příslušnými zúčastněnými stranami seznam základních léčivých přípravků s nedostatečnou dodávkou, a to s využitím seznamu WHO, který bude sloužit jako referenční, aby monitorovaly dodržování článku 81 směrnice 2001/83/ES o nedostatečném zásobování, prozkoumaly možnosti mechanismů umožňujících řešení problému, který představuje stažení účinných léčivých přípravků z trhu z čistě obchodních důvodů, a aby přijaly opatření s cílem napravit tyto nedostatky;

102.  vyzývá Komisi a Radu, aby vytvořily mechanismus, který umožní, aby o nedostatečném zásobování léky v celé EU byla každoročně podána zpráva;

103.  vyzývá Komisi a Radu, aby přezkoumaly právní základ agentury EMA a zvážily rozšíření oblasti její působnosti, aby mohla koordinovat celoevropskou činnost zaměřenou na odstranění nedostatečného zásobování léky v členských státech;

104.  zdůrazňuje, že přístup k lékům by bylo možné zajistit spíše na základě vybudování promyšlených systémů dohledu a dodávek na všech úrovních, od obcí, přes okresy a kraje až po celostátní úroveň, a které by byly podpořeny vysoce kvalitními laboratorními službami a solidními logistickými systémy, zatímco přenos zdravotnických technologií do rozvojových zemí (na základě licenčních dohod, poskytování informací, know-how a dosahování dobrých výsledků až po poskytování technických materiálů a technického vybavení) by mohl přijímajícím zemím umožnit, aby vyráběly příslušný produkt v daném místě, a mohl by vést k jeho větší dostupnosti a lepšímu zdravotnímu stavu obyvatel;

105.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly jednotný plán rozvoje elektronického a mobilního zdravotnictví, jehož součástí bude zejména vývoj a zhodnocení pilotních projektů uskutečněných na vnitrostátní úrovni, modernizace modelů proplácení léků, která bude podněcovat k přechodu na systémy zdravotní péče založené na výsledcích zdravotní péče, vymezení pobídek, které povedou společenství subjektů působících v oblasti zdravotní péče k zapojení do této digitální revoluce, a aby zvyšovaly vzdělání zdravotnických pracovníků, pacientů a všech dotčených zainteresovaných subjektů, což jim umožní získat silnější postavení;

106.  vybízí členské státy, aby provedly hodnocení způsobů a politik zdravotní péče s cílem zlepšit výsledky léčby pacientů a finanční udržitelnost systému, a to zejména podporou digitálních řešení, která umožní zlepšit poskytování zdravotní péče pacientům a odhalovat plýtvání zdroji;

107.  naléhavě vyzývá EU, aby více usilovala o posílení kapacity rozvojových zemí a pomohla jim vytvořit fungující systém zdravotnictví, jehož cílem by bylo zlepšit přístup ke službám, zejména v případě ohrožených společenství;

108.  zdůrazňuje, že cílem probíhající revize nařízení (ES) č. 953/2003 o odstupňovaných cenách v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) by mělo být další prosazování nižších cen v rozvojových zemích, a vyzývá EU k zahájení obecnější a transparentnější diskuze o regulaci cen a o strategiích zajišťujících přístup ke kvalitním a cenově dostupným lékům; připomíná, že odstupňované ceny nevedou nutně k cenové dostupnosti léčiv a že tato skutečnost je v rozporu se zkušenostmi, podle nichž lze nižší ceny zajistit na základě rozsáhlé hospodářské soutěže mezi generickými léčivy a na základě přenosu technologií;

109.  naléhavě vyzývá EU, aby zvýšila svou podporu celosvětovým programům a iniciativám prosazujícím přístup k lékům v rozvojových zemích, jelikož tyto programy přispívají k pokroku při plnění cílů v oblasti zdraví a výrazně zlepšily přístup k lékům a očkovacím látkám;

o
o   o

110.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 119.
(2) http://ec.europa.eu/smart-regulation/roadmaps/docs/2016_sante_144_health_technology_assessments_en.pdf.
(3) http://ec.europa.eu/health/technology_assessment/docs/2014_strategy_eucooperation_hta_en.pdf.
(4) http://ec.europa.eu/health/social_determinants/docs/healthinequalitiesineu_2013_en.pdf.
(5) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/lsa/145978.pdf.
(6) Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1.
(7) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/542219/IPOL_STU(2015)542219_EN.pdf
(8) http://ec.europa.eu/health/preparedness_response/docs/jpa_agreement_medicalcountermeasures_en.pdf
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0088.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0323.
(11) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 31.
(12) Právo na zdravotní péči je hospodářským, sociálním a kulturním právem na všeobecný minimální standard zdravotní péče, na který má každý nárok.


Provádění programu Kreativní Evropa
PDF 441kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES (2015/2328(INI))
P8_TA(2017)0062A8-0030/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES(1) (dále jen „nařízení“),

–  s ohledem na články 167 a 173 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 8. června 2016 nazvané „Směrem ke strategii EU pro mezinárodní kulturní vztahy“ (JOIN(2016)0029),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. září 2012 nazvané „Podpora kulturních a tvůrčích odvětví pro růst a zaměstnanost v EU“ (COM(2012)0537),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. června 2010 nazvané „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (COM(2010)0352),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. dubna 2010 nazvanou „Uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví“ (COM(2010)0183),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(2),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 27. května 2015 o kulturních a tvůrčích průnicích v zájmu stimulace inovací, hospodářské udržitelnosti a sociálního začlenění,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 na zvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2015 o evropském filmu v digitální éře(5),

–  s ohledem na studii „Evropská hlavní města kultury: strategie úspěšnosti a dlouhodobé dopady“, kterou provedla tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti v roce 2013 na žádost Výboru pro kulturu a vzdělávání,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o podpoře evropských kulturních a tvůrčích odvětví jako zdroje hospodářského růstu a zaměstnanosti(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o kulturních dimenzích vnější činnosti EU(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví(8),

–  s ohledem na pracovní plán EU pro kulturu na období 2015–2018,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Parlamentem, Radou a Komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů, zejména na odstavce 20 až 24 o zpětném vyhodnocování stávajících právních předpisů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0030/2017),

A.  vzhledem k tomu, že cíli programu Kreativní Evropa jsou na jedné straně ochrana a podpora evropské kulturní a jazykové rozmanitosti a podpora evropského kulturního dědictví a na straně druhé posílení konkurenceschopnosti evropských kulturních a tvůrčích odvětví;

B.  vzhledem k tomu, že kultura je klíčovým faktorem při podporování evropské integrace;

C.  vzhledem k tomu, že program Kreativní Evropa, a zejména jeho dílčí program Kultura, je závažně podfinancován, a tudíž má problémy s naplňováním vysokých očekávání;

D.  vzhledem k tomu, že články 3 a 4 nařízení stanoví, že základními cíli programu je podpora evropské kulturní a jazykové rozmanitosti a podpora evropského kulturního dědictví – a konkrétně podpora nadnárodního pohybu kulturních a kreativních děl;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 12 nařízení mezi priority dílčího programu Kultura patří podpora nadnárodního pohybu a mobility – a konkrétně podpora oběhu evropské literatury za účelem zajištění její nejširší možné dostupnosti;

F.  vzhledem k tomu, že struktura jediného programu představuje výhody vedoucí k dosažení kritického množství a mohla by zviditelnit oblasti, které jsou stále podceňovány a čelí stejným výzvám z hlediska fragmentace, globalizace, nedostatku údajů a problémů v oblasti přístupu k úvěrům;

G.  vzhledem k tomu, že struktura programu tvořená dvěma dílčími programy, zachování zvláštností a identity obou z nich a přidání meziodvětvové složky jsou kladem, který umožňuje získat lepší porozumění spolupráci a vývoji v kulturní oblasti a dosáhnout propojení se třetími zeměmi;

H.  vzhledem k tomu, že meziodvětvová složka jen částečně rozvinula svůj strategický cíl, kterým je povzbudit nadnárodní a meziodvětvovou kulturní spolupráci;

I.  vzhledem k tomu, že program Kreativní Evropa umožňuje spolupráci a společné akce se zeměmi, které se jej neúčastní, a s mezinárodními organizacemi působícími v kulturních a tvůrčích odvětvích, jako jsou UNESCO, Rada Evropy a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, a to na základě společných příspěvků pro uskutečnění cílů programu;

J.  vzhledem k tomu, že systém ukazatelů výkonnosti stanovený v článku 18 nařízení, zahrnující ukazatele pro obecné cíle programu, ukazatele související s dílčími programy MEDIA a Kultura a rovněž konkrétní ukazatele týkající se záručního nástroje, dosud nebyl stanoven ani uveden do praxe;

K.  vzhledem k tomu, že současný systém hodnocení se ukázal být nevhodný pro povahu a specifičnost programu, a měl by tedy být vylepšen;

L.  vzhledem k tomu, že konkrétní akce, jako jsou iniciativa Evropská hlavní města kultury a její síť, ceny a označení „Evropské dědictví“, odhalily potenciál udržitelného místního hospodářského rozvoje a kulturního cestovního ruchu a měly by proto být posíleny a aktivněji prosazovány;

M.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 byla v rámci meziodvětvové složky vyhlášena zvláštní výzva pro zapojení uprchlíků do evropské společnosti, aby prosazovala a podporovala kreativitu a mezikulturní dialog;

N.  vzhledem k tomu, že oblast podpory „Projekty spolupráce“ v dílčím programu Kultura zahrnuje 70 % rozpočtu tohoto dílčího programu, těší se velké oblibě u aktérů v oblasti kultury, je zaměřena na přeshraniční společné postupy a umožňuje otevřené vytváření nepředvídatelných, vysoce inovativních a tvůrčích projektů, které jsou obzvláště žádoucí;

O.  vzhledem k tomu, že ačkoli nařízení stanoví uzavírání dvoustranných dohod se třetími zeměmi za účelem jejich účasti v programu nebo jeho části, dosud tento postup dokončilo jen několik málo zemí;

P.  vzhledem k tomu, že díky zásahu Parlamentu byly kultura, kulturní a kreativní odvětví a audiovizuální odvětví, ačkoli nedostatečně, zařazeny do víceletých programů Erasmus +, Horizont 2020 a COSME, strukturálních fondů a priorit Evropského fondu pro strategické investice (EFSI);

Q.  vzhledem k tomu, že existuje výrazná součinnost mezi informálním učením a tvůrčím a mediálním odvětvím, neboť mnohé umělecké, mediální a kulturní organizace poskytují příležitosti k informálnímu vzdělávání;

R.  vzhledem k tomu, že podíl úspěšných žadatelů činí 15 % v programu Kultura a 44 % v programu MEDIA, ve druhém programu je však dokonce nižší (32 %), jsou-li vyloučeny automatické programy;

S.  vzhledem k tomu, že program MEDIA dosud zaregistroval celkem 13 000 žádostí a přiznal podporu více než 5 500 projektům;

T.  vzhledem k tomu, že systém automatického bodování v programu MEDIA, jehož cílem je zajistit rovné podmínky mezi členskými státy, vede k narušení trhu a závažně penalizuje země s vysokou kapacitou audiovizuální produkce;

U.  vzhledem k tomu, že typ grantů přidělených na projekty v oblasti spolupráce v rámci dílčího programu Kreativní Evropy zaměřeného na kulturu neodpovídají potřebám sítí, které jsou závislé na provozní struktuře a činnosti, jak tomu bylo v předchozím programu Kultura na období 2007–2013;

V.  vzhledem k tomu, že zúčastněné subjekty kritizují správní řízení (postupy podávání žádostí, hodnocení a vykazování) jako stále velmi zatěžující; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí zjednodušit postup podávání žádostí, aby se usnadnil přístup k programu a podpořila se účast mezi potenciálními příjemci;

W.  vzhledem k tomu, že kanceláře programu Kreativní Evropa jsou klíčovým prostředníkem mezi Komisí, Výkonnou agenturou pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA) a žadateli a měly by být lépe informovány o probíhajícím rozhodovacím procesu a těsněji zapojeny do poskytování informací o projektech a do propagace jejich výsledků;

X.  vzhledem k tomu, že hospodářské subjekty kritizují vysokou administrativní zátěž v procesu podávání žádostí, který zahrnuje rozsáhlé pokyny a velký počet dokumentů s někdy rozporuplnými informacemi;

Y.  vzhledem k tomu, že registrace společností v systému ověřovací služby Evropské komise (ECAS) je označována za problematickou; vzhledem k tomu, že je však kladně přijímán elektronický formulář žádostí;

1.  naléhavě vyzývá členské státy, aby navýšily rozpočet programu Kreativní Evropa v souladu s očekáváním evropských občanů i ambicemi každého dílčího programu a aby připouštěly, že hodnoty kulturní produkce nelze vyjádřit pouze v ekonomických kategoriích, a umožnily tak větší efektivitu a lepší výsledky;

2.  vítá řadu racionalizačních opatření při řízení programu, která se uplatňují od roku 2014;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že i nadále je jednou z hlavních překážek pro potenciální žadatele nedostatečná finanční kapacita spolu s administrativními a regulačními překážkami; podněcuje Komisi, EACEA a národní sekce programu Kreativní Evropa, aby se snažily řešit problém nedostatečného zastoupení kulturních mikrosubjektů mezi financovanými organizacemi a v některých sektorech dílčího programu Kultura;

4.  žádá Komisi, aby zvýšila soulad programu se všemi relevantními politikami EU a jinými zdroji financování;

5.  žádá Komisi, aby zajistila náležitou koordinaci mezi generálními ředitelstvími, které odpovídají za program Kreativní Evropa, a rovněž agenturou EACEA a kancelářemi programu Kreativní Evropa, jež mají na starosti různé fáze provádění tohoto programu, a připomíná, že úloha kanceláří programu Kreativní Evropa a agentury EACEA je zásadní, jelikož zahrnuje přímé vazby nejen s příjemci, nýbrž s celým kulturním a tvůrčím odvětvím;

6.  žádá Komisi, aby co nejtěsněji spolupracovala s organizací UNESCO, Radou Evropy a OECD, s cílem vytvořit pevnější základ pro společný příspěvek k plnění cílů programu a hodnocení dopadů, zejména co se týče mezinárodního rozměru a respektování konkrétních lidských a hospodářských hodnot kultury a tvorby;

7.  vyzývá Komisi, aby zachovala stávající strukturu programu Kreativní Evropa, avšak současně prozkoumala a lépe definovala specifičnost obou dílčích programů, posílila potenciál meziodvětvové složky a ověřila, zda je účinně využíván garanční fond;

8.  žádá Komisi, aby v obou dílčích programech a v pokynech pro hodnotitele dosáhla lepší vyváženosti mezi uměleckou a kreativní složkou a manažerskými a inovačními prvky, zejména v případě kulturních a kreativních odvětví;

9.  žádá Komisi, aby využívala systém ukazatelů výkonnosti stanovený v článku 18 právního základu programu Kreativní Evropa a trvala na umělecké a tvůrčí složce tohoto programu, která bývá až příliš často obětována ve prospěch čistě ekonomických hledisek, jako jsou kapacity v oblasti řízení nebo kvantitativní budování publika;

10.  naléhavě žádá Komisi, aby u hodnotitelů stanovila více než šest stávajících oblastí odbornosti, aby mohli účinněji zvládnout konkrétní oblasti;

11.  naléhavě žádá Komisi a agenturu EACEA, aby zlepšily proces hodnocení tím, že v první fázi zvýší počet hodnotitelů, a aby pro výběr uchazečů z užšího seznamu ve druhé fázi zajistily kolo rozhodování typu rozhodování v kolegiu; zdůrazňuje, že je v případě odmítnutí projektů zapotřebí velká míra transparentnosti a úsilí vynaloženého na odůvodnění, aby nebylo přijímání programu ohroženo nedostatečně transparentními odůvodněními;

12.  žádá Komisi, aby poskytovala příležitosti ke školením a budování kapacit kulturním subjektům, které si přejí zlepšit svoje dovednosti, pokud jde o postupy podávání žádostí, celkové projektové řízení a provádění projektů;

13.  žádá Komisi a agenturu EACEA, aby více podporovaly kulturní subjekty při hledání partnerů pro projekty v oblasti spolupráce, a to prostřednictvím opatření, jež by zahrnovala mimo jiné zvlášť zaměřené sekce pro hledání partnerů v rámci nejdůležitějších evropských kulturních akcí, zdokonalení stávajících vyhledávacích nástrojů a databází a organizování příležitostí k vytváření sítí na předem vyhlášená témata;

14.  žádá Komisi a agenturu EACEA, aby přijaly opatření s cílem zlepšit transparentnost postupu napadení u zamítnutých žádostí, a tím snížily celkovou frustraci mezi uchazeči a v dlouhodobém výhledu zvýšily důvěryhodnost programu;

15.  naléhavě žádá Komisi, aby dále zjednodušila postupy podávání žádostí a podávání zpráv tak, že omezí a zjednoduší pokyny a jiné dokumenty, stanoví méně přísný režim pro časové výkazy a vypracuje vzor pro dohodu o spolupráci;

16.  žádá Komisi, aby využívala veškeré dostupné nástroje k ještě lepší propagaci a šíření výsledků uskutečněných projektů a také informací o evropské přidané hodnotě všech akcí provedených v rámci programu;

17.  naléhavě žádá Komisi, aby neprováděla změny nebo doplnění nových priorit a pravidel, aniž by kancelářím programu Kreativní Evropa a zúčastněným subjektům poskytla potřebný čas k přípravě na další výzvy;

18.  naléhavě žádá Komisi, aby dále zjednodušila finanční aspekty, a to i rozšířením nástroje jednorázových částek (lump sums) a podpořením výraznějšího využívání jednorázového proplácení nákladů, a využívala kritéria, která nebrání v přístupu k financování malým projektům, a aby se ujistila, že konečné vyplacení grantu proběhne v co nejkratší době, což by pro práci agentury EACEA mělo představovat kritérium excelence, a to pro dílčí program Kultura i MEDIA;

19.  konstatuje, že existují významné rozdíly mezi jednotlivými státy v úrovních platů pracovníků, kteří se podílejí na projektech v oblasti spolupráce, což následně vede ke značným rozdílům ve schopnosti spolufinancování mezi partnery z různých členských států; vyzývá proto Komisi, aby zvážila možnou alternativu pro hodnocení činnosti pracovníků v rámci projektů v oblasti spolupráce, která by byla založena na jiných ukazatelích, než je čistě platová třída;

20.  naléhavě žádá Komisi, aby spolu s Eurostatem pokračovala ve stanovování specifických kritérií odpovídajících zvláštní povaze odvětví (tvůrčí, kulturní a umělecká hodnota, inovace, růst, sociální začlenění, budování komunit, internacionalizace, zlepšení podnikatelského prostředí, vhodnost k vytváření vedlejších účinků a přesahů atd.) a aby zhodnotila případné začlenění Společného výzkumného střediska do celého procesu; v tomto ohledu upozorňuje na důležitost budování vysoce kvalitních zdrojů znalostí o jednotlivých odvětvích a rovněž statistických výzkumů a přístupu ke srovnatelným zdrojům údajů o dané oblasti, umožňujícím účinně sledovat a analyzovat kulturní, hospodářské a sociální dopady politik v kulturních a tvůrčích odvětvích;

Program MEDIA

21.  vítá skutečnost, že Komise a agentura EACEA v současnosti pracují na úpravě systému automatického přidělování bodů, a umožňují tak rovné podmínky s vyváženým přihlédnutím ke všem kritériím programu Kreativní Evropa (nadnárodní povaha, rozvoj přeshraniční spolupráce, úspory z rozsahu, kritické množství, pákový efekt), ale také ke kapacitě produkce a stávajícím vnitrostátním systémům podpory pro audiovizuální odvětví;

22.  uznává, že se prokázalo, že program MEDIA je hluboce zakotven v diverzifikovaném audiovizuálním odvětví a efektivně podporuje kulturní rozmanitost a odvětvovou politiku;

23.  vybízí k výraznějšímu rozvoji titulkování a dabingu, aby byl podpořen oběh audiovizuálních děl uvnitř i vně EU;

24.  doporučuje, aby bylo evropské audiovizuální dědictví zabezpečeno a zpřístupněno za účelem studia, většího zapojení diváků (audience engagement) a ekonomického zhodnocení prostřednictvím digitalizace filmů a audiovizuálních archivů;

25.  zdůrazňuje, že v mezinárodním a stále více konkurenčním filmovém prostředí evropské audiovizuální odvětví nadále potřebuje, aby byla zachována opatření chránící jeho rozmanitost a nezávislost; zdůrazňuje, že je zapotřebí přímé podpory evropské audiovizuální produkce, zvláště ve fázi vytváření projektů, a že by tato podpora měla být prováděna rozšiřováním odborné přípravy tak, aby bylo pokryto více akcí a zvýšila se konkurenceschopnost odvětví;

26.  doporučuje posílit v rámci programu opatření směrem k sousedním zemím s cílem zvýšit podporu evropských děl na těchto územích a společných kreativních projektů;

27.  uznává, že evropské on-line platformy stále nejsou na mezinárodní úrovni konkurenceschopné, a to i přes podporu poskytnutou pro on-line distribuci, a že evropský obsah je na stávajících platformách obtížné nalézt a získat k němu přístup;

28.  vítá, že oblast budování publika se rozdělila na iniciativy filmové gramotnosti, s důrazem na filmové vzdělávání ve školách, a budování publika;

29.  zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise předložila projekt zapojení evropského publika založený na datech, jehož cílem by bylo prozkoumání a posílení schopnosti evropského audiovizuálního odvětví shromažďovat, analyzovat a předpovídat údaje týkající se chování publika s cílem zvýšit poptávku po nadnárodních evropských filmech;

30.  zdůrazňuje, že pokračuje podpora nezávislých televizních výrobců zaměřená na umělecké seriály, které se snaží konkurovat na světové úrovni, zejména s cílem reagovat na stávající velkou mezinárodní poptávku po kvalitních seriálech se skutečně evropskými nabídkami, přestože nejlepších výsledků je doposud dosahováno v odvětví dokumentárních děl a tvorby pro děti;

31.  žádá Komisi, aby zachovala svou podporu sítím kin, jako je síť Europa Cinemas, které propagují evropský film po celém světě prostřednictvím finanční a provozní podpory kin uvádějících významný počet evropských filmů, a podtrhuje zásadní úlohu kin při zvyšování povědomí publika a zachování sociálního prvku návštěvy kina;

32.  žádá Komisi, aby změnila systém bonusů za souběžné uvádění v kinech a na platformách VOD (videa na vyžádání);

33.  doporučuje poskytnout hodnotitelům soubor nástrojů s přihlédnutím ke specifickým aspektům systému podpory v každé zemi, aby byly v programu MEDIA zaručeny rovné podmínky;

34.  žádá Komisi, aby navýšila maximální výši financování projektů evropských videoher, a zohlednila tak jejich vysoké a narůstající produkční náklady; zároveň zdůrazňuje, že je zapotřebí přezkoumat kritéria způsobilosti v souvislosti s výlučně výpravnou povahou videoher, a umožnit tak širší začlenění projektů s potenciálem mezinárodní distribuce (sportovní hry, hry typu „sandbox“, atd.) a začlenit tak „hratelnost“ do kritérií hodnocení projektů s cílem zohlednit její klíčovou povahu pro úspěch produkce;

Dílčí program Kultura

35.  žádá Komisi, aby zajišťovala rovnováhu mezi ekonomickým rozměrem a vnitřní hodnotou umění a kultury a více se zaměřila na umělce a tvůrce;

36.  doporučuje, aby evropské projekty spolupráce zohledňovaly inovace, mobilitu a rozšířené koprodukce;

37.  žádá Komisi, aby zavedla možná opatření s cílem snížit nepoměr mezi počtem příjemců a počtem žadatelů a aby tato opatření zahrnovala mimo jiné navýšení rozpočtu dílčího programu Kultura, adekvátnější zastoupení všech kulturních a tvůrčích odvětví a větší podporu menších projektů;

38.  zdůrazňuje význam překladu pro podporu dědictví jazykové rozmanitosti a doporučuje, aby projekty literárních překladů zahrnovaly propagaci knih a četby a podporovaly účast na knižních veletrzích, přičemž by se mělo zvážit i pořádání každoročního evropského knižního veletrhu s cílem zvýšit pohyb knih, podpořit evropskou literární výměnu a propagovat národní literaturu jednotlivých zemí, ale i přístup k literatuře pro všechny včetně osob se zdravotním postižením;

39.  vítá vytvoření center – projektů evropských platforem, jejichž cílem je podporovat nové umělce a tvůrce a umožnit jim vzájemnou výměnu a spolupráci;

40.  trvá na tom, že stabilní a vysoce reprezentativní evropské kulturní sítě jsou zásadní pro zviditelnění kulturních a uměleckých činností v Evropě i ve třetích zemích, neboť často jako první zahajují spolupráci s novými oblastmi, odvětvími či zeměmi; domnívá se, že jejich úloha coby koordinátorů akcí a propagátorů kultury a kreativity celých uměleckých odvětví by měla být podporována prostřednictvím provozních grantů; je přesvědčen, že v tomto ohledu by měla být předem stanovena jasná a transparentní výběrová kritéria;

41.  žádá Komisi a agenturu EACEA, aby v dílčím programu Kultura vytvořily příležitosti k vnější prezentaci a strukturovanému kontaktu s aktéry v odvětví;

42.  doporučuje, aby byla znovu zavedena evropská divadelní cena a aby jí byly přiděleny odpovídající finanční zdroje;

43.  zdůrazňuje úspěch a význam akce Evropská hlavní města kultury, založené na dynamice zapojených měst a regionů, která z označení a stále velice skromného finančního příspěvku EU činí skutečnou hodnotu pro další financování a činnosti dlouho po uplynutí daného roku;

44.  vítá, že v následujícím období od roku 2020 bude akce Evropské hlavní město kultury rozšířena o kandidátské země a země ESVO a doporučuje lepší šíření těchto zkušeností v rámci EU i mimo ni;

45.  doporučuje, aby bylo více zviditelněno označení „Evropské dědictví“, a zdůrazňuje význam dotčených (hmotných a nehmotných) míst, pokud jde o evropskou identitu a podporu společného pocitu sounáležitosti s Evropou, budování EU a poznávání rozmanitého dědictví pro lepší budoucnost;

46.  doporučuje přijmout opatření ke koordinaci a odpovídající podpoře iniciativ v rámci Evropského roku kulturního dědictví 2018 s programem Kreativní Evropa, a to počínaje přípravným rokem 2017, i když jen prostřednictvím specializované rozpočtové položky, a nevyužívat zdroje přidělené pro dílčí program Kultura, jak navrhuje Komise;

47.  žádá Komisi, aby zvážila možné způsoby usnadnění přístupu uprchlíků věnujících se umění k programu Kreativní Evropa;

Meziodvětvová složka

48.  naléhavě žádá Komisi, aby rozvíjela a plně využívala potenciál složky za účelem dosažení jejích cílů stanovených v nařízení, zejména povzbuzení nadnárodní a meziodvětvové kulturní spolupráce;

49.  doporučuje zavést v rámci složky tři nová podpůrná opatření: a)Kreativní Evropa Mundus pro nadnárodní spolupráci, b) sociální začleňování a c) inovativní přesahové a meziodvětvové projekty;

50.  žádá Komisi, aby usilovala o dosažení geografické a odvětvové vyváženost záručního nástroje, zajistila rovný přístup pro malé organizace a místní iniciativy a projekty ze všech členských států, vyhodnotila jeho vliv, a to zejména na malé kulturní podniky, kulturní zprostředkovatele a tvůrce sítí, a zkoumala možnosti týkající se rozvoje součinnosti s fondem EFSI a jinými programy, zejména COSME, s cílem zajistit, aby byl záruční nástroj používán co nejefektivněji, a pomáhal tak kulturnímu a kreativnímu odvětví;

51.  těší se na první výsledky nástroje pro finanční záruku, který začal fungovat v roce 2016; očekává, že tento nový tržní nástroj tím, že usnadňuje MSP a mikropodnikům přístup k úvěrům, pomůže k rozšíření kulturních a kreativních projektů v odvětvích, jejichž podíl na HDP EU činí 4,4 % a která zaměstnávají 3,8 % pracovníků, aby plně využily svůj potenciál jako slibný zdroj růstu a pracovních míst a hnací síla konkurenceschopnosti, kulturní rozmanitosti a přeshraniční spolupráce; velmi však lituje toho, že tento nástroj bude funkčně využíván pouze v zemích, v nichž již působí podobný nástroj;

52.  vítá opatření, která přijala Komise a agentura EACEA s cílem zajistit odbornou přípravu a vyrovnat dovednosti ve všech kancelářích programu Kreativní Evropa, a doporučuje pokračovat v této činnosti;

53.  žádá Komisi a agenturu EACEA, aby zlepšily komunikaci a výměnu informací s kancelářemi programu Kreativní Evropa ohledně probíhajících procesů rozhodování, a to i o finančních nástrojích a nových meziodvětvových iniciativách; za účelem zlepšení provádění programu doporučuje, aby Komise zohlednila odbornosti kanceláří programu Kreativní Evropa ve všech fázích, které výběrovému řízení předcházejí a které po něm následují, a aby zajistila dostupnost nástrojů a dokumentů, které kanceláře vytvoří, na internetu, kde by sloužily jako příklady osvědčených postupů; zdůrazňuje, že je třeba, aby kanceláře programu Kreativní Evropa lépe spolupracovaly, a staly se tak účinnějšími poradenskými nástroji pro žadatele ze své země; poukazuje na to, že důvěrné sdílení hodnotících zpráv, a to i negativních, může pomoci zlepšit jejich schopnosti, a vyzývá Komisi, aby zvýšila transparentnost postupů hodnocení a výběru;

Doporučení pro příští generace programu

54.  doporučuje, aby byl program Kreativní Evropa v letech 2021–2028 i nadále realizován, přezkoumáván a zdokonalován, a to jako program, který zahrnuje všechna kulturní a kreativní odvětví, klade důraz na kvalitní projekty, zachovává stejné hodnoty a priority, má dva dílčí programy a meziodvětvovou složku zahrnující odbornou přípravu, budování publika, přístup na trhy, sociální začleňování, spolupráci, meziodvětvové a přesahové projekty a vzájemné učení, jakož i komunikaci, studie, podporu uzpůsobenou kulturním a kreativním odvětvím, záruční nástroj a podporu kanceláří programu Kreativní Evropa;

55.  s ohledem na značné množství migrantů a uprchlíků přicházejících do EU v posledních letech vítá stále větší mezikulturní rozměr programu, což doufejme přinese od roku 2017 více projektů, které povedou k větší kulturní rozmanitosti a mezikulturnímu dialogu a budou podporovat mnohojazyčnost; vzhledem k tomu, že kulturní integrace bude nejspíše i nadále v příštích letech v mnoha zemích v EU palčivou otázkou, zdůrazňuje, že by měl být tento aspekt podporován jako plnohodnotná složka programu;

56.  doporučuje, aby právní základ příštího programu mezi jeho cíli a cíli dílčích programů a mezi kritérii pro výběr a hodnocení výslovně uváděl podporu kulturní a umělecké kvality a vnitřní hodnoty kultury;

57.  vyzývá Komisi, aby při revizi dílčího programu MEDIA přezkoumala, zda by nebylo možné zvýšit účinnost podpory přiřazením menších projektů k programovým pilířům produkce, festivalů, kin a distribuce;

58.  naléhavě vyzývá Komisi, aby proaktivně přistoupila k přijímání nových zemí do programu, a to se zvláštním statusem pro země evropského sousedství v jižní a východní oblasti;

59.  konstatuje, že aby měly naše produkty zajištěnu nezbytnou konkurenceschopnost a reagovaly na tržní výzvy, jsou naprosto nezbytné evropské filmové koprodukce, a doporučuje, aby se přiměřenými způsoby a s přiměřenými zdroji rozvíjela také spolupráce s vlajkovými evropskými institucemi oboru, jako např. Eurimages;

60.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda by nebylo vzhledem k množství kulturních odvětví vhodné a užitečné zřídit evropskou observatoř pro kulturu a kreativitu srovnatelnou s Evropskou audiovizuální observatoří, se standardy srovnatelnými se standardy Evropské audiovizuální observatoře, a pokud ano, aby vypracovala kvalitativní kritéria odpovídající zvláštní povaze těchto odvětví;

o
o   o

61.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 221.
(2) Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0293.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0005.
(5) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 10.
(6) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 95.
(7) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 135.
(8) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 142.


Provádění programu „Evropa pro občany“
PDF 495kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o uplatňování nařízení Rady (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na období 2014–2020 (2015/2329(INI))
P8_TA(2017)0063A8-0017/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 10 a 11 Smlouvy o Evropské unii (SEU), které stanoví, že „každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie“, že „orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie“ a že „udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností“,

–  s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–   s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na období 2014–2020(1),

–  s ohledem na své snesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie(2),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění, výsledcích a celkovém hodnocení programu „Evropa pro občany“ na období 2007–2013 (COM(2015)0652),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0017/2017),

A.  vzhledem k tomu, že program Evropa pro občany je jedinečným a vysoce symbolickým programem, neboť se jedná o úsilí naslouchat diskusi občanské společnosti a kriticky přemýšlet o evropském projektu, jeho historii a o historii směrů a myšlenek, které jej podporovaly, a protože rovněž šíří povědomí o evropském rozhodovacím procesu a zlepšuje podmínky občanské a demokratické účasti na unijní úrovni;

B.  vzhledem k tomu, že program Evropa pro občany si klade za cíl posilovat smysl pro evropské občanství a sounáležitost, rozvíjet solidaritu, vzájemnou toleranci a respekt, podporovat lepší pochopení EU, jejích počátků a rozvoje a také jejích hodnot, orgánů a pravomocí a podporovat aktivní dialog mezi občany EU; vzhledem k tomu, že aktivity v rámci programu lze chápat jako součást neformálního a celoživotního vzdělávání v oblasti výchovy k občanství;

C.  vzhledem k tomu, že kampaň „euro na každého občana“ ve prospěch programu Evropa pro občany si klade za cíl vyslat jasnou symbolickou zprávu ohledně naslouchání hlasu občanů v Evropě;

D.  vzhledem k tomu, že současný nárůst „euroskepticismu“ (který odrážejí protievropské síly zpochybňující samu existenci evropského projektu a který nedávno vyvrcholil hlasováním ve prospěch brexitu) dále podtrhuje význam takovýchto programů a posiluje potřebu napomáhat rozvoji společného smyslu evropské identity, přemýšlet nad důvody ztráty důvěryhodnosti Evropské unie, podněcovat účast občanů a zahájit důkladnou diskusi o evropských hodnotách, která by měla zapojit celou občanskou společnost a samotné orgány (a měla by zahrnovat také vzdělávací kampaň o fungování orgánů EU) a současně poukázal na příležitosti, které s sebou přináší členství v EU;

E.  vzhledem k tomu, že předtím, než země přistoupí k Evropské unii, je nezbytná důkladná a ucelená příprava týkající se otázek paměti, vyrovnání se s minulostí a zajištění aktivní účasti občanů dané země v občanském životě;

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 11 SEU mají orgány EU povinnost poskytovat občanům a sdružením, která je zastupují, příležitost veřejně si vyměňovat názory ve všech oblastech činnosti Unie; vzhledem k tomu, že toto ustanovení rovněž orgánům EU ukládá povinnost vést otevřený, transparentní a pravidelný dialog s občanskou společností a Komisi svěřuje úkol provádět široké konzultace se všemi zúčastněnými stranami;

G.  vzhledem k tomu, že článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) zavádí základní status občanství Unie a uvádí konkrétní práva, která jsou s tímto statusem spojena, a vzhledem dále k tomu, že pochopení EU a jejích hodnot je důležitým předpokladem pro to, aby byli občané skutečně schopni tato práva plně uplatňovat;

H.  vzhledem k tomu, že aktivní občanství, občanská výchova a mezikulturní dialog jsou klíčové pro budování otevřené a odolné společnosti podporující začlenění;

I.  vzhledem k tomu, že stávající program je založen na článku 352 SFEU, který dává Parlamentu pouze právo vyjádřit svůj postoj v rámci postupu souhlasu, což Parlament důrazně kritizoval v době, kdy Komise příslušný návrh předložila, protože je to jednoznačně v rozporu s demokratickou povahou tohoto programu;

J.  vzhledem k tomu, že hodnocení ex post vypracované Komisí potvrdilo relevantnost cílů programu a také skutečnost, že díky tomu, že se od ostatních programů odlišuje svou oblastí působnosti, svými cíli, aktivitami a cílovými skupinami, umožňuje iniciativy, které by nemohly být financovány z jiného zdroje;

K.  vzhledem k tomu, že kvůli rozpočtovým škrtům vyplývajícím z jednání o víceletém finančním rámci (VFR) na období 2014–2020 byla celková výše finančních prostředků vyčleněných na program Evropa pro občany snížena přibližně o 29,5 milionu EUR, a vzhledem dále k tomu, že omezené finanční prostředky vyčleněné na tento program (185,47 milionu EUR) představují pouhých 0,0171 % VFR;

L.  vzhledem k tomu, že lze konstatovat, že členské státy mají tendenci odstoupit od spolufinancování těchto projektů a že se místní orgány potýkají s potížemi, pokud jde o evropské projekty s vysokou mírou spolufinancování;

M.  vzhledem k tomu, že v důsledku snížení objemu finančních prostředků poklesl počet projektů, které bylo možné z programu financovat v roce 2014 o téměř 25 % ve srovnání s předchozím programem;

N.  vzhledem k tomu, že neformální a informální učení i dobrovolnictví, sport, umění a kultura poskytují mnoho příležitostí k občanské výchově a aktivnímu občanství;

O.  vzhledem k tomu, že aby se omezilo překrývání činností a posílily se dopady programu, je třeba dosáhnout větší součinnosti s ostatními programy a zlepšit komunikaci s ostatními GŘ;

P.  vzhledem k tomu, že se osvědčilo stávající mezinárodní partnerství měst a obcí („town twinning“ a síť měst „network of towns“), které mezi občany prohlubuje vzájemné pochopení a podporuje navazování přátelství a spolupráce;

Hlavní závěry

1.  zdůrazňuje, že celkový objem prostředků (185,47 milionu EUR) vyčleněný na jediný program, který je určen výhradně na evropské občanství (tj. program Evropa pro občany), je zanedbatelný ve srovnání s jinými programy v oblasti vzdělávání a kultury, jako jsou např. Kreativní Evropa (1,46 miliardy EUR) a Erasmus+ (14,7 miliardy EUR), a bude tudíž zklamáním pro žadatele s vysokými očekáváními;

2.  vítá skutečnost, že během prvních dvou let nového cyklu financování funguje program Evropa pro občany, jehož cílem je překlenout propast mezi orgány EU a evropskými občany, podle všeho dobře, počet žadatelů se zvyšuje, kvalita projektů je vysoká a jejich provádění probíhá dobře;

3.  uznává, že hlavní překážkou účinného provádění tohoto programu je nedostatečný objem prostředků, které jsou na něj vyčleněny, a hluboce lituje, že byly tyto prostředky ve VFR na období 2014–2020 sníženy o 13,7 %, což dramaticky snížilo počet projektů, které je z něj možné financovat, a znamená také, že nelze čelit vysoké poptávce, což u uchazečů s hodnotnými projekty způsobuje frustraci;

4.  konstatuje, že kvůli rozpočtovým omezením je celkový počet financovaných projektů příliš malý na dosažení ctižádostivých cílů programu a že bylo v roce 2015 možné financovat přibližně pouhých 6 % projektů v oblastech evropského historického povědomí a občanské společnosti, což je velmi málo ve srovnání s výsledky programu Kreativní Evropa v tomtéž roce (19,64 % u programu Kultura a 45,6 % u programu MEDIA); uvádí, že financování těchto dvou oblastí programu Evropa pro občany by mělo být výrazně navýšeno v souladu s ambicemi tohoto programu;

5.  uznává úspěch, který mají projekty partnerství měst v celé EU, a vyzývá členské státy, aby tyto projekty mezi městy propagovaly a usnadňovaly spolupráci;

6.  vítá skutečnost, že Komise začala vydávat informační bulletin Evropa pro občany a zahájila provoz databáze financovaných projektů;

7.  zdůrazňuje skutečnost, že národní kontaktní místa (NCP) programu Evropa pro občany i evropská a vnitrostátní sdružení místních a regionálních orgánů a organizací občanské společnosti plní důležitou úlohu při zvyšování povědomí a poskytování podpory a pomoci potenciálním žadatelům (především žadatelům v cílových zemích, kteří žádost předkládají poprvé);

8.  vítá multidisciplinární přístup programu, jeho jasný a jednoduchý formulář žádosti a informační požadavky a jeho zaměření na konkrétní činnosti;

9.  vítá skutečnost, že priority stanovené pro obě oblasti programu („Evropské historické povědomí“ a „Demokratická angažovanost a aktivní občanství“), které byly dříve měněny každoročně, se nyní staly víceletými a budou se uplatňovat v průběhu celého zbývajícího období trvání programu (2016–2020);

10.  uznává, že dopady programu jsou i nadále vysoké ve srovnání s jeho rozsahem, jak ukazuje skutečnost, že v roce 2015 se na vybraných 408 projektech podílelo odhadem 1 100 000 účastníků; domnívá se rovněž, že vysoký počet žádostí (2 087 v roce 2014 a 2 791 v roce 2015) a kvalita projektů ukazují na to, že tento program vzbuzuje vysoký zájem a že je třeba věnovat více lidských a finančních zdrojů na tento program s cílem zvýšit počet podpořených projektů;

Doporučení

Právní aspekty provádění

11.  doporučuje, aby byla příští generace programu „Evropa pro občany“ přijímána na základě právního základu, který Evropskému parlamentu umožní zapojit se do přijímání programu jako společný normotvůrce v rámci řádného legislativního postupu, a to v rovnocenném postavení s Radou; vybízí Komisi, aby přemýšlela o možných řešeních pro dosažení tohoto cíle;

Finanční aspekty provádění

12.  domnívá se, že vysoce kvalitní projekty byly odmítnuty z důvodu nedostatečných finančních prostředků v rámci programu Evropa pro občany (6% výše úspěšnosti, kterou je třeba srovnat s výsledky programu Kreativní Evropa v tomtéž roce: 19,64 % u dílčího programu Kultura a 45,6 % u dílčího programu MEDIA); pokud jde o rozhodující úlohu tohoto programu jako předpokladu pro účast občanů v demokratickém životě Unie, domnívá se, že by bylo nezbytné podstatně navýšit stávající rozpočet, pokud bychom chtěli dosáhnout vyšší cílové míry úspěšnosti; vyzývá tudíž Komisi, Radu a členské státy, aby v rámci příštího VFR zvážily pro program Evropa pro občany celkové finanční krytí ve výši přibližně 500 milionů EUR, což představuje pouze 1 euro na občana;

13.  uznává společný cíl evropské občanské iniciativy (ECI) a programu Evropa pro občany (EPO) umožnit občanům podílet se přímo na vývoji politik EU a také potenciál pro součinnost mezi nimi; vyzývá nicméně Komisi, aby zajistila, že nebude evropská občanská iniciativa financována z omezeného rozpočtu programu EPO, jako je tomu v současnosti, a naléhavě vyzývá členské státy, aby se více zapojovaly do finanční podpory obou opatření;

14.  konstatuje, že paušální částka nebo systém jednotné sazby by měly zohledňovat rozdíly v cenových hladinách napříč EU závisející na životních nákladech v jednotlivých členských státech; doporučuje revizi tohoto systému, jakož i snížení předběžného financovaní s cílem zajistit udržitelnost financovaných projektů a lépe podporovat spolupráci mezi místními orgány či organizacemi na větší vzdálenosti s cílem usnadnit především zapojení menších organizací s omezenou finanční kapacitou a účastníků se zvláštními potřebami;

15.  žádá Komisi a Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), aby pravidelně vyhodnocovaly dopad, který má řada rozpočtových ujednání na žadatele a potenciální způsobilé žadatele; zejména žádá, aby bylo posouzeno, zda snížení úrovně předběžného financování (z 50 % na 40 % u projektů a z 80 % na 50 % u grantů na provozní náklady a vnitrostátních kontaktních míst (NCP)), k němuž došlo v roce 2015 kvůli akutnímu nedostatku prostředků na platby, spolu s nutností zajistit spolufinancování a uplatňováním stejných parametrů bez ohledu na skutečné životní náklady a geografickou odlehlost nemohlo – a stále ještě nemůže – znevýhodňovat některé typy organizací a jednotlivé členské státy; dále žádá, aby byly vytvořeny další strategie pro sbližování evropských institucí a občanů a pro informování občanů o rozličných politikách EU;

16.  konstatuje, že do systému paušálních částek či jednotné sazby by měl být přidán další parametr, aby bylo možné lépe začlenit osoby se zvláštními potřebami, neboť právě pro účast osob se zdravotním postižením je nutné přidělit mnohem více personálu a často též přijmout dodatečná opatření, která jsou spojena s vyššími náklady;

17.  zdůrazňuje, že granty na provozní náklady příjemcům (tj. think tankům) zaručují nezávislost a umožňují dlouhodobé plánování s cílem realizovat aktivity orientované na vizi a rozvíjet odborné zázemí; doporučuje uplatňování specifických kritérií, ukazatelů a výročního podávání zpráv s cílem monitorovat pokrok na cestě k jejich cílům a zaručit, aby tyto systémy financování nevedly k závislosti příjemců na Komisi;

18.  vyzývá Komisi a Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), aby veřejně zdůvodňovaly výdaje vynaložené prostřednictvím oddílu 3 na horizontální akce – zhodnocování – analýzy, šíření a využití výsledků projektu;

19.  vyzývá Komisi a Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast, aby do průběžné hodnotící zprávy, která má být vypracována do 31. prosince 2017, zahrnuly důkladné vyhodnocení provádění programu z finančního a rozpočtového hlediska a aby z tohoto hodnocení vyvodily závěry s cílem nově vymezit budoucí cíle a rozpočtové požadavky programu v nadcházejícím víceletém finančním rámci;

Koordinační a komunikační aspekty

20.  vyzývá Komisi, aby shromáždila veškeré užitečné informace ohledně programu Evropa pro občany (průvodce programem, priority, výzvy k předkládání návrhů, probíhající a minulé projekty, výsledky a poučení, informační bulletin) společně s informacemi o všech programech, akcích, grantech a strukturálních fondech, které spadají do působnosti Evropského občanství (jako jsou např. evropská občanská iniciativa a Evropská dobrovolná služba) na jednotném a uživatelsky přátelském komunikačním portálu (jednotné kontaktní místa v podobě on-line platformy), který bude zároveň přístupný i pro osoby se zdravotním postižením; doporučuje, aby byla tato platforma využívána jakožto veřejný rejstřík kontaktních údajů příjemců a nástroj pro přístup k popisům projektů umožňující nalézt partnery v dalších zemích;

21.  zdůrazňuje, že na zamítnuté žádosti by se mělo uspokojivým způsobem odpovědět a měly by být uvedeny důvody jejich zamítnutí, zejména v případě, pokud subjekt, který žádost podal, žádá o vysvětlení důvodů tohoto zamítnutí; navrhuje případně zvážit, zda by bylo možné identifikovat prioritní otázky obsažené v podobných žádostech, které byly zamítnuty;

22.  zdůrazňuje, že některé cíle programu „Evropa pro občany“ se podobají cílům evropské občanské iniciativy nebo je doplňují, především pokud jde o snahu zapojit občany na úrovni EU; domnívá se proto, že je třeba usilovat o společný přístup při tvorbě politik EU týkajících se občanské angažovanosti a participativní demokracie, který by se opíral o jednotnou komunikační strategii, s cílem podřadit všechny programy Komise týkající se evropského občanství pod jedinou kategorii, např. na základě propagace a podpory přímých zkušeností a zapojení na lokální úrovni;

23.  zdůrazňuje potřebu zřídit otevřený seznam potenciálních partnerů v každém členském státě s cílem usnadnit partnerství mezi těmi, kteří by se chtěli programu „Evropa pro občany“ účastnit;

24.  doporučuje rovněž vytvoření on-line platformy pro hlavní organizace, které působí v oblasti občanství a jsou příjemci programu, s cílem sdílet osvědčené postupy, zvýšit kapacity a více zviditelnit projekty, jakmile jsou dokončeny;

25.  vyzývá Komisi, aby realizovala přitažlivou komunikační strategii pro evropské občanství za použití sociálních sítí, rozhlasu, televizní reklamy a billboardů s cílem zvýšit povědomí o tomto programu a posílit informovanost veřejnosti o jeho cílech díky posílení místní angažovanosti s aktivním zapojením vnitrostátních kontaktních míst (NCP), setrvalé aktualizaci obsahu a obracení se na nové publikum ve zúčastněných zemích, obzvláště těch z nich, ve kterých panuje nižší míra účasti, a se zvláštním důrazem na mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a zranitelné osoby;

26.  domnívá se, že tento program by měl rovněž sloužit jakožto nástroj propagující stávající kanály přímého zapojení do práce Evropské unie, jako jsou evropská občanská iniciativa, občanská fóra a veřejné konzultace, a zvyšovat tak povědomí o příležitostech pro přímou účast, které nabízí institucionální rámec EU;

27.  naléhavě vybízí zúčastněné země, které tak doposud neučinily, aby určily národní kontaktní místo; doporučuje posílení koordinace a součinnosti mezi těmito zeměmi, členskými státy a Komisí;

28.  uznává, že největší výzvou je dosáhnout současných ambiciózních cílů s pomocí omezených dostupných finančních prostředků; zdůrazňuje význam, který mají členské státy a regionální a místní samosprávy při zvyšování účinnosti a popularity programu, mimo jiné prostřednictvím maximalizace potenciálu vnitrostátních kontaktních míst (NCP) prostřednictvím výměny zkušeností s jinými subjekty odpovědnými za podobné programy, jako je např. Erasmus+ nebo Kreativní Evropa; vybízí Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast, aby hledala potenciální synergie ve všech možných programech EU, jako jsou např. Kreativní Evropa, Erasmus+ a Evropský sociální fond, s cílem posílit dopady programu;

29.  vyzývá Komisi, aby ještě více zvýšila své úsilí o zjednodušení administrativy s ohledem na to, že pro obzvlášť malé organizace, které by neměly být diskriminovány z byrokratických důvodů, je někdy obtížné překonat formální požadavky;

30.  doporučuje, aby prostředky vyčleněné na komunikaci nebyly využívány pro institucionální komunikaci priorit Unie, jak v současnosti uvádí článek 12 stávajícího programu, a byly naopak vynakládány na propagaci samotného programu ve zúčastněných zemích, především těch z nich, ve kterých panuje nižší míra účasti;

Zaměření a cíle programu

31.  doporučuje, aby byl v programu příští generace formálně stanoven víceletý přístup při definování priorit a posilování součinnosti mezi oblastmi a částmi programu; zdůrazňuje, že případné změny struktury programu by se musely provést tak, aby se předešlo možnému zmatku mezi jeho konečnými příjemci, a tím i omezení jeho účinků;

32.  vítá silné zaměření na občany a společenské aspekty EU, které orgánům EU umožňuje zapojit se do přímého dialogu s místní občanskou společností; v rámci priorit programu zdůrazňuje význam projektů zaměřených na stávající výzvy pro Evropu např. v oblastech, jako jsou rozmanitost, migrace, uprchlíci, předcházení radikalizaci, posilování sociálního začleňování, mezikulturní dialog, řešení finančních problémů a vymezení společného evropského kulturního dědictví; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily vazby mezi prioritami programu a politikami spojenými s evropským občanstvím i každodenním životem evropských občanů;

33.  zastává názor, že by tento program měl oslovit širší škálu účastníků, zaručit účast osob se zvláštními potřebami a podporovat účast marginalizovaných osob a osob bez volebního práva, včetně migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl;

34.  je toho názoru, že v případě potřeby by měl tento program vycházet ze stávajících úspěšných občanských iniciativ na lokální úrovni, jako je například partnerství měst;

35.  zdůrazňuje, že v oblasti „Evropské historické povědomí“ je třeba rozvíjet evropskou identitu, která by měla být zaměřena směrem do budoucnosti a nikoli jen do minulosti, měla by být pluralitní, čerpat z mnoha kultur a být otevřená migračním tokům a vlivům ze zbytku světa, s cílem dosáhnout společné integrace založené na evropských hodnotách a evropském sekulárním a duchovním dědictví; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby dějiny nesloužily jako rozdělující nástroj, ale jako příležitost zabývat se současnými problémy prostřednictvím citlivého výkladu a kvalifikovaných a cílených vzdělávacích programů; zdůrazňuje, že je důležité podporovat mezigenerační projekty, které umožňují výměnu zkušeností mezi staršími a mladšími generacemi;

36.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat projekty, které představují nové formáty diskuse s občany, a to v atraktivním formátu a stylu, a uplatňují vícerozměrný přístup;

37.  navrhuje, aby Komise každoročně zveřejňovala souhrnnou zprávu obsahující hlavní návrhy na zdokonalení evropského projektu, které vznesou účastníci projektů financovaných z programu „Evropa pro občany“;

38.  zdůrazňuje, že je třeba obohatit program návrhy týkajícími se účasti občanů na demokratickém procesu a rozhodování EU způsobem, který by občanům pomáhal uplatňovat svá práva, např. prostřednictvím zavedení systému e-demokracie; vyzývá Unii a její členské státy, aby k tomuto účelu rozvíjely činnosti a politiky pro posílení schopnosti převoditelného, kritického a kreativního myšlení a digitální a mediální gramotnosti, začleňování svých občanů a podporování jejich zvídavosti, zejména dětí a mládeže tak, aby byli schopni činit informovaná rozhodnutí a pozitivně přispívat k demokratickým procesům;

39.  domnívá se, že skutečnost, že se programu účastní také země, které se chtějí stát členskými státy EU, vede k lepšímu vzájemnému porozumění a přispívá k prohloubení spolupráce; doporučuje, aby se posílil mezinárodní rozměr programu, a to zejména prostřednictvím výzvy zemím Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), Evropského hospodářského prostoru (EHP) a přistupujícím a kandidátským zemím, aby při podávání žádostí o účast na projektech spolupracovaly s členskými státy EU, a vyzývá k posílení spolupráce nevládních organizací z EU, ze zemí Východního a Jižního partnerství a z potenciálních kandidátských zemí s cílem přiblížit EU občanům; navrhuje podporovat spolupráci mezi organizacemi v EU a v sousedních zemích ohledně evropských hodnot;

40.  zdůrazňuje potřebu rozvíjet program partnerství měst a obcí se zaměřením na možnost většího využití tohoto programu, jeho propagace a výsledků, včetně přidělení odpovídajících finančních prostředků;

o
o   o

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 115, 17.4.2014, s. 3.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0005.


Společná obchodní politika EU v kontextu požadavků zachování volně žijících druhů
PDF 426kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. března 2017 o společné obchodní politice EU v kontextu požadavků nezbytných pro zachování volně žijících a planě rostoucích druhů (2016/2054(INI))
P8_TA(2017)0064A8-0012/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 191 a 207 této smlouvy,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 21 odst. 2 této smlouvy,

–  s ohledem na sdělení Komise „Obchod pro všechny: Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na písemný návrh EU kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), a zejména na články 10 až 16 tohoto návrhu,

–  s ohledem na výsledný dokument summitu OSN o udržitelném rozvoji v roce 2015 nazvaný „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, a zejména na odstavce 9 a 33 a na cíl č. 15 tohoto dokumentu,

–  s ohledem na Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), a především na čl. XX písm. a) a g) této dohody,

–  s ohledem na akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (COM(2016)0087) (dále jen „akční plán“)

–  s ohledem na závěry Rady o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ze dne 20. června 2016,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi(1) a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(2),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 69/314 o řešení nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a rezoluci Shromáždění OSN pro životní prostředí 1/3 o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy,

–  s ohledem na závěry 17. konference smluvních stran úmluvy CITES v Johannesburgu,

–  s ohledem na závěry konference o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, která se konala v únoru 2014 v Londýně, a přezkum pokroku, který se uskutečnil v březnu 2015 ve městě Kasane,

–  s ohledem na závěry Světového kongresu o ochraně přírody Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), který se konal v roce 2016 na Havaji,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu,

–  s ohledem na světový program na ochranu volně žijících a planě rostoucích druhů Globálního fondu pro životní prostředí Světové banky,

–  s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) z roku 2016 o trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy ve světě (World Wildlife Crime Report),

–  s ohledem na prohlášení Rady pro celní spolupráci Světové celní organizace z června 2014 o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy,

–  s ohledem na prohlášení pracovní skupiny United for Wildlife Transport Taskforce učiněné v Buckinghamském paláci v Londýně (dále jen „prohlášení z Buckinghamského paláce“),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0012/2017),

A.  vzhledem k tomu, že svět čelí nevídanému nárůstu případů nezákonného obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy a že tento jev provázejí biologické krize pramenící ze skutečnosti, že na celém světě neustále dochází k nezákonnému a neudržitelnému lovu zvířat a sběru rostlin a jejich uvádění na trh;

B.  vzhledem k tomu, že nekontrolované a nadměrné využívání volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin představuje hned po ničení přírodních stanovišť druhou nejvážnější hrozbu pro jejich zachování ve volné přírodě;

C.  vzhledem k tomu, že podle odhadů je nezákonný obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami čtvrtou nejziskovější oblastí trestné činnosti s odhadovaným obratem až 20 miliard EUR;

D.  vzhledem k tomu, že poslední vývoj ukazuje na čím dál větší zapojení rozsáhlých zločineckých a organizovaných sítí, které využívají stále důmyslnější metody;

E.  vzhledem k tomu, že nezákonné obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy přispívá k podněcování konfliktů a že existuje podezření, že teroristické sítě nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy využívají ke svému financování a že jim přináší velké zisky;

F.  vzhledem k tomu, že s tím spojené problémy korupce a slabých správních struktur ještě více vyostřují nedostatky v rámcích upravujících obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

G.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je v současné době pro tyto druhy cílovým trhem, představuje uzel pro jejich tranzit do dalších regionů a je navíc také oblastí, odkud některé druhy, s nimiž se nezákonně obchoduje, pocházejí;

H.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit, aby se venkovské komunity ze zdrojových zemí zapojovaly do ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a měly z ní prospěch, a řešit tak hlavní příčiny nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

I.  vzhledem k tomu, že kyberkriminalita týkající se volně žijících a planě rostoucích druhů představuje pro ohrožené volně žijící a planě rostoucí druhy, včetně slonů, nosorožců, luskounů, plazů, obojživelníků, ptáků a žiraf, vážnou hrozbu;

J.  vzhledem k tomu, že obchodní politika spojená s rozvojovou spoluprací může být hnacím motorem hospodářského růstu v rozvojových zemích;

K.  vzhledem k tomu, že nárůst nezákonného obchodu s mnoha druhy rostlin a živočichů vede ke ztrátě biologické rozmanitosti a ničení ekosystémů, přičemž roste počet zranitelných, nebo dokonce vyhynulých druhů;

L.  vzhledem k tomu, že udržitelný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy může být životně důležitý pro určité marginalizované komunity, které potřebují právní rámce k tomu, aby mohly chránit místní zdroje a přispět ke snížení chudoby;

Trendy, zásady a obecné úvahy

1.  s vážným znepokojením poznamenává, že v poslední době narůstá počet případů obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy a trestných činů v této oblasti a že nebude-li tento trend zastaven a zvrácen, hrozí riziko, že bude mít vážné a trvalé dopady, pokud jde o zachování biologické rozmanitosti a udržitelnost životního prostředí;

2.  konstatuje, že EU coby signatář mnoha globálních úmluv zaměřených na ochranu životního prostředí má právní povinnost zajistit, aby její politiky a mezinárodní smlouvy přispívaly k plnění tohoto cíle;

3.  domnívá se, že větší hospodářský rozvoj pramenící z integrace do světových trhů a využívání přírodních zdrojů pro účely udržitelného hospodářského rozvoje se vzájemně nevylučují, naopak by měly být vnímány jako fenomény, které se vzájemně posilují;

4.  rozhodně tak podporuje postoj k otázkám souvisejícím s volně žijícími a planě rostoucími druhy, který nejenže prosazuje cíle EU a jejích partnerů v oblasti ochrany životního prostředí, ale umožňuje také vytvoření rámců udržitelného a zákonného obchodu, které zvýší pozitivní přínos obchodní politiky pro udržitelný rozvoj;

5.  se znepokojením poukazuje na to, že EU je i nadále společně s USA pro nezákonné produkty pocházející z volně žijících nebo planě rostoucích druhů významným cílovým trhem a tranzitní trasou;

6.  vítá akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy, který sehraje zásadní úlohu při potírání znepokojujícího nárůstu vysoce lukrativního nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, jenž destabilizuje hospodářství a společenství, jejichž živobytí závisí na volně žijících a planě rostoucích druzích, a ohrožuje mír a bezpečnost v nestabilních regionech, v nichž se nacházejí obchodní partneři EU, jelikož podporuje nezákonné trasy;

7.  domnívá se, že nezákonné obchodování může být nakonec úspěšně omezeno a vymýceno pouze pomocí integrovaného přístupu k trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy a že EU musí stát v čele tohoto úsilí a řešit nejen otázky na straně nabídky, včetně rozvojových otázek přímo ve třetích zemích, ale také poptávku po nezákonných výrobcích na domácích trzích, včetně on-line platforem.

Mezinárodní instituce a vlády

8.  připomíná, že podle práva WTO mohou země zavádět výjimky z obecných pravidel dohody GATT v čl. XX písm. g) za účelem regulace neobnovitelných přírodních zdrojů a v čl. XX písm. a) za účelem ochrany veřejné morálky; konstatuje, že odvolací orgán WTO „neobnovitelné přírodní zdroje“ vykládá v širším slova smyslu a zahrnuje do nich živočišné druhy, které mohou být náchylné k zániku, a že judikatura WTO jasně poukazuje na to, že zahrnutí druhů do příloh úmluvy CITES představuje důkaz hrozby jejich zániku; dále konstatuje, že odvolací orgán WTO výraz „veřejná morálka“ vykládá v širším slova smyslu a zahrnuje do něj otázky spojené s prevencí krutého zacházení se zvířaty;

9.  vítá snahy, které EU v rámci WTO vyvíjí za účelem snížení škodlivých rybářských dotací, které mohou mít negativní vliv na trvale udržitelné řízení rybolovu a ohrozit zachování druhů, jako jsou želvy, žraloci, mořští ptáci a mořští savci;

10.  opět připomíná svůj pevný závazek, že bude plnit cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje a zajistí výsledný úspěch cíle č. 15, který obsahuje příslib, že bude zastaveno pytláctví a nezákonné obchodování s chráněnými druhy rostlin a živočichů a že se bude bojovat jak proti nabídce nelegálně získaných produktů, tak proti poptávce po nich;

11.  vítá probíhající činnost Mezinárodního sdružení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, což je iniciativa, která zapojuje CITES, Interpol, Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, Světovou banku a Světovou celní organizaci;

Celní orgány a on-line obchodování

12.  vítá rovněž projekt Světové celní organizace INAMA, jehož cílem je posílit schopnost celních orgánů zlepšit budování kapacit za účelem boje proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy; vyzývá k větší účasti celních orgánů na operacích zaměřených na boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a k více osvětovým aktivitám, jejichž cílem by bylo zlepšit odbornou přípravu a fungování celních orgánů;

13.  domnívá se, že internetová trestná činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy představuje pro ohrožené živočichy, včetně slonů, nosorožců, obojživelníků, plazů a ptáků, vážnou hrozbu a že vlády, podniky a nevládní organizace by proti ní měly společně zasahovat;

14.  domnívá se, že by se měl více posílit celní rozměr akčního plánu Evropské unie, a to jak s ohledem na spolupráci s partnerskými zeměmi, tak na jeho lepší a účinnější provádění v celé Unii; se zájmem proto očekává přezkum provádění a prosazování stávajícího právního rámce EU, který provede Komise v roce 2016, a žádá, aby bylo do tohoto přezkumu začleněno i posouzení celních režimů;

15.  vyzývá Komisi, aby prověřila, do jaké míry jsou právní předpisy EU týkající se obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy celními úředníky odpovědnými za kontroly v jednotlivých členských státech uplatňovány jednotně;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pracovaly na sdílení informací a budování kapacit, včetně speciálního odborného vzdělávání pro celní úředníky;

Úloha soukromého sektoru a nevládních organizací

17.  klade důraz na význam zajištění zapojení soukromého sektoru do boje proti nezákonnému obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy, včetně zapojení on-line tržišť a sociálních médií;

18.  vítá fungující řešení, která v případě, že se stanou součástí stávajících systémů dodavatelského řetězce a řízení obchodu, umožní soukromému sektoru, aby plnil úlohu skutečného partnera vlád a mezinárodních orgánů při zajišťování odpovědného řízení globálních dodavatelských řetězců; zdůrazňuje však, že společná obchodní politika by měla prosazovat závazné normy sociální odpovědnosti podniků a poskytovat soukromému sektoru vodítka a podporu, pokud jde o sociálně odpovědné jednání; domnívá se, že v rámci dopravních sítí mají normy sociální odpovědnosti podniků obzvláštní význam;

19.  vítá, že v rámci spolupráce mezi odborníky na obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy a logistickými společnostmi vznikají nové přístupy založené na nulové toleranci; domnívá se, že Komise by se měla věnovat úvahám o tom, jak zajistit, aby příslušné právní rámce lépe řešily rizika související s elektronickým obchodem a komerční reklamou na internetu i mimo něj;

20.  vítá roli, kterou nevládní organizace a občanská společnost hrají nejen v boji proti nezákonnému obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, včetně zvyšování informovanosti, a při snižování poptávky jak v EU, tak na území třetích zemí, ze kterých tyto volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny pocházejí, ale také v rámci vnitrostátních poradních skupin, které mají podle dohod EU o volném obchodu monitorovat provádění ustanovení o obchodu a udržitelném rozvoji;

21.  vítá prohlášení pracovní skupiny United for Wildlife Transport Taskforce učiněné v březnu 2016 v Buckinghamském paláci, jehož cílem je zapojit aktéry ze soukromého sektoru do řešení slabin dopravy a celních režimů, jichž využívají obchodníci, a zároveň zlepšit sdílení informací v rámci globálních dodavatelských řetězců i po celé trase obchodních cest;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby společně s nevládními organizacemi omezily obchodování tím, že prostřednictvím kampaní na zvyšování povědomí o otázkách týkajících se boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy změní chování spotřebitelů a sníží poptávku po produktech pocházejících z těchto druhů, a to zejména v zemích, ve kterých je tato poptávka vyšší;

Právní rámec EU a její obchodní dohody

23.  domnívá se, že ve stávajícím domácím právním rámci je v této fázi hlavním úkolem a prioritou členských států EU provádění existujících pravidel; uznává však, že by měla být zvážena možnost přijetí doplňujících předpisů, které by zohledňovaly pravidla existující v jiných státech, s cílem zakázat dodávání a uvádění na trh, přepravu a nabývání volně žijících a planě rostoucích druhů, které byly nezákonně odchyceny či sklizeny nebo získány na trhu ve třetích zemích, a to v souladu s právním rámcem dané země; domnívá se, že by měl být přezkoumán i současný právní rámec, aby lépe řešil rizika související s elektronickým obchodem;

24.  podporuje přístup, v rámci něhož budou do budoucích obchodních dohod EU zařazována ustanovení zaměřená na boj proti obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

25.  vítá návrh kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v rámci transatlantického obchodního a investičního partnerství, který Komise vypracovala jako součást svého závazku zajistit udržitelný rozvoj; konstatuje, že Spojené státy ve svých obchodních dohodách usilovaly o vyjednání norem vztahujících se na obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy, mimo jiné omezením dotací v oblasti rybolovu; zdůrazňuje, že ve všech budoucích dohodách EU o volném obchodu by měla být v rámci kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji dojednána přísná ustanovení o ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů, včetně ustanovení a závazků zaměřených na náležité provádění schválených vícestranných environmentálních dohod;

26.  vítá ambicióznější postoj Evropské unie k ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů vyjádřený v kapitole dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem, která pojednává o obchodu a udržitelném rozvoji a obsahuje nejen závazky týkající se řádného provádění a prosazování vícestranných environmentálních dohod, jako jsou úmluva CITES, Úmluva o biologické rozmanitosti a Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství, ale také ustanovení související s budováním obchodních kapacit, výměnou informací a zvyšováním povědomí, a naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby zaručily řádné provádění těchto závazků a ustanovení; domnívá se, že by tato ustanovení měla být vymahatelná, aby se tím zajistilo jejich účinné a trvalé dodržování, mimo jiné stanovením vhodné úlohy pro nevládní organizace a organizace občanské společnosti;

27.  podporuje postoj, který je formulován ve strategii „obchod pro všechny“ a spočívá v začlenění protikorupčních ustanovení do všech budoucích obchodních dohod vzhledem ke známé roli, kterou korupce hraje v napomáhání nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, a také podporuje závazek EU k provádění obchodní politiky, která podporuje udržitelný rozvoj, což přispěje k dosažení globálních cílů dohodnutých v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030;

Doporučení

28.  podporuje postoj k obchodní politice EU, který nespočívá pouze v upřednostnění otázky boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, ale v rámci něhož budou do všech budoucích dohod začleněna ustanovení zaměřená na omezení tohoto obchodu a jeho konečné vymýcení a také důrazná a účinná doplňková opatření, především pokud jde o vzdělávání, prevenci a uplatňování sankcí v oblasti obhospodařování lesů, zdraví a cel;

29.  zdůrazňuje, že obchodní politika EU by neměla žádným způsobem bránit EU ani jejím obchodním partnerům v přijímání rozhodnutí, která jsou nezbytná pro ochranu volně žijících a planě rostoucích druhů a přírodních zdrojů, a to pod podmínkou, že tato opatření budou i nadále usilovat o dosažení legitimních cílů veřejné politiky a nebudou představovat svévolnou nebo neoprávněnou diskriminaci;

30.  domnívá se, že neexistuje žádné univerzální řešení pro udržitelnost volně žijících a planě rostoucích druhů na celém světě ani pro boj proti nezákonnému obchodu; v této souvislosti připomíná, že je potřeba zajistit naprostou flexibilitu a sdílet informace, údaje a osvědčené postupy, a usnadnit tím dialog za účelem posílení spolupráce, neboť je nutné zohlednit přeshraniční povahu tohoto typu porušení;

31.  doporučuje, aby se členské státy EU zamyslely nad politickými řešeními, která by umožnila odstranit všechny zbývající mezery v právní úpravě, jež by mohly usnadňovat „praní“ nezákonně získaných volně žijících a planě rostoucích druhů a produktů z těchto druhů; dále doporučuje, aby bylo v této souvislosti prováděno důkladné monitorování a aby v zájmu dosažení uvedeného cíle byly účinně využity stávající zdroje a agentury;

32.  vyzývá EU a členské státy, aby zvážily, zda v souladu s právními předpisy WTO na evropské úrovni nezakázat obchod, vývoz nebo zpětný vývoz výrobků ze slonoviny v rámci EU i mimo ni, včetně slonoviny pocházející z doby před přijetím úmluvy;

33.  požaduje, aby byl na politiky a opatření, které byly vytvořeny za účelem plnění cílů EU v oblasti boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, zejména na celní režimy, orgány, transparentnost a dobrou správu věcí veřejných, vyčleněn dostatek prostředků, včetně podpory pro třetí země v oblasti budování kapacit;

34.  žádá, aby Komise a členské státy nadále spolupracovaly se všemi dotčenými subjekty na zajištění integrovaného přístupu, který nejenže se zaměří na zdroje nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a produkty pocházejícími z těchto druhů, ale zároveň omezí poptávku a zvýší povědomí na trzích poptávky;

35.  žádá, aby členské státy a Komise učinily více pro to, aby byla narušena a zastavena činnost nezákonných zločineckých sítí a skupin zabývajících se nezákonným obchodováním s volně žijícími a planě rostoucími druhy a zahájeno jejich trestní stíhání, a aby členské státy zajistily, aby tresty a rozsudky za trestnou činnost související s volně žijícími a planě rostoucími druhy byly zároveň přiměřené i odrazující a případně v souladu se závazky stanovenými v Úmluvě OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu;

36.  vyzývá EU, aby v rámci daném WTO prověřila, jak se mohou systémy globálního obchodu a ochrany životního prostředí vzájemně lépe podporovat, a to především v kontextu probíhající činnosti zaměřené na prohloubení souladu mezi WTO a mnohostrannými dohodami v oblasti životního prostředí a v souvislosti s dohodou o usnadnění obchodu;

37.  je toho názoru, že je třeba hledat další možnosti spolupráce mezi WTO a úmluvou CITES, především ve věci poskytování technické podpory a pomoci úředníkům z rozvojových zemí při budování kapacit v oblasti obchodu a životního prostředí; žádá Komisi, aby se tímto tématem i nadále zabývala v rámci debat navazujících na konferenci v Nairobi a v souvislosti s otázkami, které budou projednávány na příští Konferenci ministrů v Buenos Aires v roce 2017;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, CITES, Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, Světové celní organizaci, Světové obchodní organizaci a Interpolu.

(1) Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.
(2) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

Právní upozornění