Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 16. března 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Zimbabwe, případ pastora Evana Mawarireho
 Ukrajinští političtí vězni v Rusku a situace na Krymu
 Filipíny, případ senátorky Leily M. De Limaové
 Priority EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2017
 Autocertifikace zodpovědných dovozců nerostných surovin a kovů pocházejících z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí ***I
 Rámec Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu ***I
 Ústavní, právní a institucionální důsledky společné bezpečnostní a obranné politiky: možnosti, které nabízí Lisabonská smlouva
 Integrovaná politika Evropské unie pro Arktidu
 Zpráva o Černé Hoře za rok 2016
 eDemokracie v EU: potenciál a výzvy

Zimbabwe, případ pastora Evana Mawarireho
PDF 329kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o Zimbabwe, případu pastora Evana Mawarireho a dalších případech omezování svobody projevu (2017/2608(RSP))
P8_TA(2017)0086RC-B8-0191/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Zimbabwe,

–  s ohledem na místní prohlášení EU o místní správě ze dne 30. června 2016,

–  s ohledem na místní prohlášení EU o násilí ze dne 12. července 2016,

–  s ohledem na společné místní prohlášení EU o únosu Itaie Dzamary ze dne 9. března 2017,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Zimbabwské komise pro lidská práva o veřejných protestech a jednání policie,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/220 ze dne 15. února 2016(1), kterým se prodlužují omezující opatření vůči Zimbabwe do 20. února 2017,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky jménem EU ze dne 19. února 2014 o přezkoumání vztahů mezi EU a Zimbabwe,

–  s ohledem na všeobecnou politickou dohodu, kterou v roce 2008 podepsaly všechny tři hlavní politické strany, totiž ZANU PF, MDC-T a MDC,

–  s ohledem na závěry Rady Evropské unie ze dne 23. července 2012 o Zimbabwe a na prováděcí rozhodnutí Rady 2012/124/SZBP ze dne 27. února 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/101/SZBP o omezujících opatřeních vůči Zimbabwe(2),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z června 1981, již Zimbabwe ratifikovalo,

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z prosince 1948,

–  s ohledem na ústavu Zimbabwe,

–  s ohledem na Dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že lid Zimbabwe po mnoho let trpí pod autoritářským režimem vedeným prezidentem Mugabem, který svou moc udržuje pomocí korupce, násilí, voleb vyznačujících se nesrovnalostmi a brutálního bezpečnostního aparátu; vzhledem k tomu, že obyvatelé Zimbabwe po celá desetiletí nezažili opravdovou svobodu, a mnoho lidí mladších třiceti let tudíž zná jen život poznamenaný chudobou a násilnými represemi;

B.  vzhledem k tomu, že nezávislé hnutí působící na sociálních sítích pod hashtagem #ThisFlag, které založil pastor a obránce lidských práv z Harare Evan Mawarire, se během loňských protestů proti tomu, že vláda nic nedělá proti korupci, beztrestnosti a chudobě, stalo katalyzátorem frustrací občanů z Mugabeho režimu; vzhledem k tomu, že pastor Mawarire vyzval vládu, aby řešila problém upadajícího hospodářství a dodržovala lidská práva; vzhledem k tomu, že si hnutí #ThisFlag získalo podporu církví a střední třídy, které se doposud snažily pouliční politice vyhýbat;

C.  vzhledem k tomu, že pastor Evan Mawarire byl již dříve zadržen na základě obvinění z podněcování k násilí na veřejnosti a následně v červnu 2016 propuštěn, načež v témže měsíci Zimbabwe ze strachu o svou bezpečnost i bezpečnost své rodiny opustil;

D.  vzhledem k tomu, že dne 1. února 2017 byl pastor Evan Mawarire při svém návratu do Zimbabwe zadržen na letišti v Harare; vzhledem k tomu, že původně byl obviněn z „podvracení ústavní vlády“ podle článku 22 trestního řádu, což je trestný čin, za který hrozí trest odnětí svobody až na 20 let; vzhledem k tomu, že dne 2. února 2017 bylo vzneseno další obvinění, a sice obvinění z hanobení vlajky podle článku 6 zákona o zimbabwské vlajce; vzhledem k tomu, že pastor Mawarire byl propuštěn až na kauci, a to poté, co strávil devět dní ve vazbě;

E.  vzhledem k tomu, že Zimbabwská komise pro lidská práva ve svém veřejném prohlášení vyjádřila hluboké znepokojení nad brutalitou a násilným jednáním policie, přičemž uvedla, že byla porušena základní práva demonstrantů, a vyzvala zimbabwské orgány, aby případ vyšetřily a postavily pachatele před soud;

F.  vzhledem k tomu, že dne 9. března 2015 byl z holičství v Harare pěti neznámými muži unesen novinář a politický aktivista Itai Dzamara; vzhledem k tomu, že vrchní soud nařídil vládě, aby po něm zahájila pátrání a každé dva týdny soud informovala o dosaženém pokroku, dokud nebude zjištěno, kde se nachází; vzhledem k tomu, že osud pana Dzamary není dosud znám;

G.  vzhledem k tomu, že Promise Mkwananzi, lídr sociálního hnutí #Tajamuka spojeného s červencovou stávkou, byl před vyhlášením „stávky 3.0“ naplánované na 31. srpna 2016 zatčen a obviněn z podněcování násilí na veřejnosti a propuštěn na kauci; vzhledem k tomu, že jiná aktivistka hnutí #Tajamuka Linda Masarirová, která již byla zadržena v květnu 2015 a poté propuštěna z vazby na kauci, byla během protestů v červenci 2016 opět zatčena;

H.  vzhledem k tomu, že omezující opatření EU vůči zimbabwskému režimu byla v únoru 2017 prodloužena do 20. února 2018; vzhledem k tomu, že na prezidenta Mugabeho, Grace Mugabeovou a zimbabwský obranný průmysl se i nadále vztahuje zmrazení majetku a zákaz cestování; vzhledem k tomu, že v platnosti zůstává i zbrojní embargo; vzhledem k tomu, že EU zrušila omezení uvalená na 78 osob a 8 subjektů;

I.  vzhledem k tomu, že Zimbabwe podepsalo Dohodu z Cotonou, v jejímž článku 9 je stanoveno, že dodržování lidských práv a základních svobod je základním prvkem spolupráce AKT-EU;

J.  vzhledem k tomu, částka ve výši 234 milionů EUR přidělená z 11. Evropského rozvojového fondu na národní orientační program pro Zimbabwe na období 2014 až 2020 má být soustředěna do tří hlavních oblastí, kterými jsou zdraví, hospodářský rozvoj založený na zemědělství a správa věcí veřejných a budování institucí;

1.  vyjadřuje politování nad zatčením pastora Evana Mawarireho; zdůrazňuje, že jeho propuštění na kauci není dostatečným řešením a že musí dojít k úplnému stažení politicky motivovaných obvinění, která proti němu byla vznesena;

2.  vyzývá zimbabwské orgány, aby zajistily, aby systém trestního soudnictví nebyl zneužíván k cíleným útokům proti obráncům lidských práv, jako je pastor Evan Mawarire, ani k jejich pronásledování nebo zastrašování;

3.  je přesvědčen, že svoboda shromažďování, svoboda sdružování a svoboda projevu jsou základními prvky každé demokracie; zdůrazňuje, že nenásilné vyjadřování názorů je ústavním právem všech zimbabwských občanů, a připomíná orgánům, že jejich povinností je chránit práva všech občanů;

4.  je hluboce znepokojen zprávami organizací na ochranu lidských práv o politickém násilí, restriktivních opatření vůči obráncům lidských práv a jejich zastrašování; lituje toho, že od posledních voleb a přijetí nové ústavy v roce 2013 došlo pouze k nepatrnému pokroku, pokud jde o zásady právního státu, a zejména o směřování k reformě v oblasti lidských práv;

5.  vyzývá zimbabwské orgány, aby zjistily, kde se nachází pan Dzamara, a aby zajistily, aby stanuly osoby odpovědné za jeho únos před soudem; konstatuje, že nenásilné vyjadřování názorů je ústavním právem všech zimbabwských občanů a je povinností orgánů chránit práva všech občanů;

6.  vyjadřuje také znepokojení nad případem Lindy Masarirové, která byla odsouzena na základě obvinění z násilí na veřejnosti během národní stávky, která se konala dne 6. července 2016; vyzývá vládu Zimbabwe ke zdrženlivosti a k respektování lidských práv všech zimbabwských občanů, mezi něž patří i právo na svobodu projevu a svoboda shromažďování; připomíná vládě, že její povinností je respektovat a dodržovat ústavu, ne ji podrývat, a také nestranně sloužit všem občanům Zimbabwe bez výjimky;

7.  vyzývá delegaci EU v Harare, aby i nadále poskytovala pomoc Zimbabwe s cílem zlepšit situaci v oblasti lidských práv a aby posoudila možnosti usnadnění volební pozorovatelské mise EU;

8.  opět zdůrazňuje, že je důležité, aby EU zahájila politický dialog s orgány Zimbabwe v rámci Dohody z Cotonou, a potvrdila tím své odhodlání podporovat místní obyvatelstvo;

9.  trvá na tom, že EU musí zajistit, aby finanční prostředky přidělené Zimbabwe na jeho národní orientační program skutečně směřovaly do příslušných oblastí, a vyzývá vládu Zimbabwe, aby Komisi umožnila neomezený přístup k projektům financovaným z prostředků EU a aby se více otevřela technické pomoci v případě společně dohodnutých projektů a programů;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ, vládě a parlamentu Zimbabwe, vládám Jihoafrického společenství pro rozvoj a Africké unii.

(1) Úř. věst. L 40, 17.2.2016, s. 11.
(2) Úř. věst. L 54, 28.2.2012, s. 20.


Ukrajinští političtí vězni v Rusku a situace na Krymu
PDF 343kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o ukrajinských vězních v Rusku a o situaci na Krymu (2017/2596(RSP))
P8_TA(2017)0087RC-B8-0190/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu o přidružení a prohloubené a komplexní zóně volného obchodu mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Ukrajině a Rusku, zejména na usnesení ze dne 4. února 2016 o situaci v oblasti lidských práv na Krymu, zejména o situaci krymských Tatarů(1), a na usnesení ze dne 12. května 2016 o Krymských Tatarech(2) a na usnesení týkající se konkrétních případů Ukrajinců nezákonně zadržovaných v Rusku, jako je usnesení ze dne 30. dubna 2015 o případu Nadji Savčenkovové(3) a usnesení ze dne 10. září 2015 o Rusku, zejména o případu Estona Kohvera(4), Olega Sencova a Olexandra Kolčenka(5),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/262 ze dne 27. března 2014 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“ a rezoluci Valného shromáždění č. 71/205 ze dne 19. prosince 2016 s názvem „Situace v oblasti lidských práv v Autonomní republice Krym a v ukrajinském městě Sevastopol“,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Deklaraci OSN o právech domorodých obyvatel (UNDRIP),

–  s ohledem na Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války,

–  s ohledem na „Komplex opatření k uplatňování minských dohod“, který byl přijat a podepsán v Minsku dne 12. února 2015 a který jako celek podpořila rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2202 (2015) ze dne 17. února 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady, na základě nichž došlo k prodloužení sankcí uvalených na Ruskou federaci za její nezákonnou anexi Krymského poloostrova,

–  s ohledem na rozhodnutí takzvaného Nejvyššího soudu Krymu ze dne 26. dubna 2016, který označil Medžlis Krymských Tatarů za extremistickou organizaci a zakázal jeho činnost na Krymském poloostrově,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že si v březnu 2017 připomínáme třetí smutné výročí nezákonné anexe Krymského poloostrova ze strany Ruska;

B.  vzhledem tomu, že anexe Krymu Ruskou federací je nezákonná a porušuje mezinárodní právo a evropské dohody, které podepsala jak Ruská federace, tak i Ukrajina, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda a Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997;

C.  vzhledem k tomu, že v průběhu anexe musejí být za ochranu obyvatel a občanů Krymu odpovědny ruské orgány, a to prostřednictvím faktických orgánů přítomných v dané oblasti;

D.  vzhledem k tomu, že podle organizací lidských práv a veřejných zdrojů bylo ze strany ruských orgánů činných v trestním řízení nezákonně stíháno z politických důvodů 62 ukrajinských občanů, z nichž 49 má pobyt na Krymu; vzhledem k tomu, že v průběhu roku 2016 došlo v Rusku přes propuštění šesti Ukrajinců, což lze jen přivítat, k nárůstu počtu ukrajinských politických vězňů; vzhledem k tomu, že v současné době je v Ruské federaci nezákonně zadržováno 17 a na okupovaném Krymu 15 občanů Ukrajiny; vzhledem k tomu, že v doněcké a luhanské oblasti Ukrajiny zadržují separatistické síly podporované Ruskem v otřesných podmínkách jako rukojmí alespoň sto Ukrajinců;

E.  vzhledem k tomu, že podle informací se v řadě případů používá mučení a jiné kruté a ponižující zacházení; vzhledem k tomu, že tato údajná obvinění nebyla dodnes řádně vyšetřena; vzhledem k tomu, že se mučení používá k získání přiznání a ke zdůvodnění falešných důkazů o vině; vzhledem k tomu, že předmětem takového zacházení jsou i krymští právníci, kteří poskytují právní pomoc těmto osobám a ochráncům lidských práv, kteří nahlašují případy politicky motivovaného násilného mizení na Krymu, a také novinářům, kteří poskytují zpravodajství o situaci Krymských Tatarů;

F.  vzhledem k tomu, že se vězněné a zadržované osoby jsou ve vězení vystaveny drsným a nehumánním podmínkám, které ohrožují jejich fyzické a psychické zdraví; vzhledem k tomu, že někteří vězni vyžadují urychlenou lékařskou pomoc a léčbu;

G.  vzhledem k tomu, že dne 16. prosince 2016 definovalo Valné shromáždění OSN Rusko jako okupační mocnost, odsoudilo dočasnou okupaci ukrajinského území - Autonomní republiky Krym a města Sevastopol Ruskou federací a zopakovalo, že anexi Krymu neuznává;

H.  vzhledem k tomu, že podle článku 70 Ženevské úmluvy, který se týká ochrany civilních osob za války, „nesmí okupační mocnost chráněné osoby za činy spáchané před okupací nebo za názory vyjádřené před okupací zadržovat, stíhat nebo odsoudit“; vzhledem k tomu, že v rezoluci Valného shromáždění OSN se Rusko uznává jako stát, který je okupační mocností, přičemž musí plnit povinnosti okupační mocnosti, mj. zajistit ochranu obyvatel a občanů Krymu;

I.  vzhledem k tomu, že na Krym byly rozšířeny restriktivní ruské právní předpisy, jimiž se řídí oblast politických a civilních práv, což vedlo k drastickému omezení svobody shromažďování, projevu a sdružování, přístupu k informacím a svobody náboženského vyznání a také k údajnému zastrašování, násilnému mizení a mučení;

J.  vzhledem k tomu, že z Krymu muselo do jiných ukrajinských regionů uprchnout přibližně 20 000 osob, že byla zakázána činnost Medžlisu Krymských Tatarů, který byl prohlášen za extremistickou organizaci, a že na poloostrově došlo k uzavření ukrajinských škol;

K.  vzhledem k tomu, že dne 16. ledna 2017 podala Ukrajina u Mezinárodního soudního dvora žalobu na Rusko, aby byla Ruská federace pohnána k odpovědnosti za podporu terorismu na východní Ukrajině a za diskriminaci Ukrajinců a Krymských Tatarů na okupovaném Krymu;

1.  podporuje svrchovanost, nezávislost, jednotu a územní celistvost Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a znovu důrazně odsuzuje nezákonnou anexi Autonomní republiky Krym a města Sevastopol ze strany Ruské federace; plně podporuje přetrvávající jednoznačné rozhodnutí EU a jejích členských států neuznat tuto anexi a restriktivní opatření přijatá v této souvislosti;

2.  připomíná, že na Krymském poloostrově došlo k výraznému zhoršení situace v oblasti lidských práv, že se porušování svobody projevu, zneužívání sdělovacích prostředků a násilné udělování ruského občanství stalo systematickým a že na Krymu nejsou zaručena základní lidská práva a svobody;

3.  odsuzuje diskriminační opatření, která zavedly tzv. orgány zejména proti etnické menšině Krymských Tatarů, porušování jejich majetkových práv, častější zastrašování tohoto společenství a osob, které se staví proti ruské anexi, a nedostatečnou svobodu projevu a sdružování na poloostrově;

4.  vyzývá Rusko, aby bez dalšího odkladu propustilo všechny nezákonně a svévolně zadržované ukrajinské občany, a to jak v Rusku, tak i na dočasně okupovaném ukrajinském území, a aby zajistilo jejich bezpečný návrat, mj. v případě ochránců lidských práv Mykoly Karpjuka, Stanislava Klycha, Oleksandra Kolčenka, Olega Sencova, Oleksije Čyrnije, Oleksandra Kostenka, Serhije Lytvynova, Valentyna Vyhivskyho, Viktora Šura, Andrije Kolomijece, Ruslana Zejtullajeva, Nuriho Primova, Rustema Vajtova, Ferata Sajfullajeva, Achtema Čijhoze, Mustafy Dehermendžiho, Aliho Asanova, Invera Bekirova, Muslima Alijeva, Vadima Siruka, Arsena Džepparova, Refata Alimova, Zevriho Absejtova, Remziho Memetova, Rustema Abiltarova, Envera Mamutova, Artura Panova, Evhenije Panova, Romana Sušenka a Emira-Useina Kukua a dalších osob, a aby všem uvedeným osobám, včetně Mykoly Semena, který je stíhán za svou novinářskou činnost pro Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda, umožnilo volně cestovat;

5.  zdůrazňuje, že rozhodnutí Ruské federace ze dne 21. března 2014 o anexi Krymu je i nadále nezákonné, a důrazně odsuzuje následné rozhodnutí Ruské federace poskytnout všem obyvatelům Krymu ruské pasy;

6.  připomíná, že Ruská federace coby okupační mocnost, která má nad Krymem faktickou kontrolu, je vázána mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním právem v oblasti lidských práv a že má povinnost zajistit ochranu lidských práv na poloostrově, a vyzývá ruské orgány, aby mezinárodním institucím a nezávislým odborníkům z Organizace pro bezpečnost spolupráci v Evropě (OBSE), OSN a Rady Evropy a také všem nevládním organizacím a pracovníkům sdělovacích prostředků, kteří chtějí navštívit Krym, dostat se na místo a poskytovat zpravodajství o situaci na Krymu, zajistily neomezenou možnost vstupu na poloostrov; vyzývá ukrajinské orgány, aby zjednodušily postup, na základě něhož je v případě zahraničních novinářů, ochránců lidských práv a právníků zajišťována možnost vstupu na poloostrov;

7.  domnívá se, že na základě zákazu činnosti Medžlisu došlo k závažnému porušení práv Krymských Tatarů, a znovu důrazně vyzývá k okamžitému zrušení příslušného rozhodnutí a jeho účinků; s politováním poukazuje na soudní stíhání vedoucích představitelů Medžlisu, jako např. poslance ukrajinského parlamentu (Nejvyšší rady) a kandidáta na Sacharovovu cenu Mustafy Džemileva a předsedy Madžlisu Refata Čubarova, a na výhrůžky, kterým musejí čelit;

8.  zdůrazňuje, že hlavním cílem represí jsou podle všeho Krymští Tataři coby původní obyvatelé poloostrova a jejich kulturní dědictví; vyzývá k tomu, aby byl mezinárodním institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy zajištěn neomezený vstup na Krym;

9.  připomíná ruským orgánům, že navzdory nezákonné anexi Krymu nese Rusko de facto plnou odpovědnost za udržování právního řádu na Krymu a za ochranu krymských občanů před svévolnými soudními nebo správními opatřeními;

10.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad celou řadou důvěryhodných zpráv o případech zmizení, mučení a systematického zastrašování místních obyvatel, kteří se staví proti anexi Krymu, a vyzývá Rusko, aby okamžitě upustilo od pronásledování, skutečně vyšetřilo všechny případy porušování lidských práv, včetně násilného mizení, svévolného zadržování, mučení a špatného zacházení se zadržovanými osobami, a aby dodržovalo základní svobody všech obyvatel, včetně svobody projevu, náboženského vyznání nebo přesvědčení a svobody sdružování a práva na pokojné shromažďování; vyzývá k okamžitému vyšetření všech případů zmizení a únosů, k nimž došlo v průběhu okupace Krymu, včetně případu Ervina Ibrahimova;

11.  připomíná, že podle ruských právních předpisů se jurisdikce ruského soudnictví vztahuje pouze na trestné činy spáchané na území Ruska; s politováním konstatuje, že ruské orgány činné v trestním řízení zahájily několik trestněprávních případů týkajících se činů spáchaných na území Ukrajiny a Krymu před jeho anexí;

12.  vítá nedávnou návštěvu ukrajinské veřejné ochránkyně práv na Krymu, jejímž cílem bylo setkat se s vězněnými osobami; s politováním konstatuje, že jí nebylo umožněno setkat se se všemi těmito osobami, a vyjadřuje naději, že v průběhu její návštěvy jí bude zajištěn neomezený přístup k ukrajinským vězňům na Krymu a také k osobám, které byly převezeny do Ruské federace;

13.  vyzývá k zajištění časově i jinak neomezeného bezpečného přístupu pozorovatelů z OBSE a všech dalších mezinárodních organizací a humanitárních pracovníků na Krymský poloostrov, k vytvoření nezávislých monitorovacích mechanismů a k poskytování humanitární a právní pomoci podle potřeby; podporuje iniciativy pod vedením Ukrajiny, jejichž cílem je vyřešit tyto problémy na půdě Rady pro lidská práva a Valného shromáždění; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a delegaci EU v Rusku, aby pozorně sledovaly soudní řízení vedená proti ukrajinským politickým vězňům a poskytovaly informace o zacházení s nimi ve vazbě; vyjadřuje znepokojení nad zprávami o používání psychiatrické léčby jako určité formy trestu; očekává, že delegace EU, ESVČ a velvyslanectví členských států budou pozorně sledovat soudní řízení vedená proti ukrajinským občanům v Rusku a že se budou snažit získat přístup k těmto osobám před zahájením soudního řízení, v jeho průběhu i po jeho ukončení;

14.  odsuzuje převládající praxi, kdy jsou vězněné osoby převáženy do vzdálených regionů Ruska, jelikož jim to velmi znesnadňuje komunikaci s rodinnými příslušníky a s organizacemi na ochranu lidských práv; zdůrazňuje, že tato praxe je v rozporu s platnými ruskými právními předpisy, zejména s článkem 73 trestního zákoníku, podle něhož se má trest vykonávat v regionu, v němž má odsouzený trvalé bydliště nebo v němž byl vynesen rozsudek; odsuzuje praxi, kdy je zadržovaným osobám bráněno v tom, aby se setkávaly s konzulárními pracovníky, a vyzývá příslušné orgány, aby tyto návštěvy bezpodmínečně povolily; naléhavě požaduje, aby byl pracovníkům Mezinárodního výboru červeného kříže zajištěn přístup do vězení na okupovaných územích a aby byla dodržována práva vězněných osob na pravidelný kontakt s rodinnými příslušníky a přáteli, a to jak na základě korespondence, tak i návštěv;

15.  poukazuje rovněž na to, že Ukrajina musí zajistit ochranu práv a potřeb ukrajinských občanů, kteří museli opustit své domovy, mj. právo volit a těšit se plné právní a správní ochraně ve své zemi;

16.  vítá rozhodnutí prezídia Nejvyššího soudu Ruska ze dne 22. února 2017, v němž zrušil rozsudek v případě Ildara Dadina, který byl odsouzen za účast na řadě nepovolených protestů, včetně protestu proti válce, kterou Rusko vede proti Ukrajině, a nařídil jeho propuštění z vazby poté, co Parlament vydal dne 24. listopadu 2016(6) usnesení na jeho obranu;

17.  vyzývá zvláštního zpravodaje Evropské unie pro oblast lidských práv, aby věnoval trvalou pozornost situaci v oblasti lidských práv na krymském poloostrově; poukazuje na všeobecnou nutnost, aby Evropská unie hrála při prosazování trvalého mírového řešení viditelnější účinnější a aktivnější roli;

18.  vyzývá EU, aby podporovala ukrajinské a krymskotatarské mediální projekty i projekty Evropské nadace pro demokracii a Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda a také projekty na obranu ukrajinských a krymskotatarských škol a další iniciativy na ochranu jejich kulturního dědictví;

19.  vyzývá k dalším restriktivním opatřením, která by měla být přijata vůči osobám odpovědným za hrubé porušování lidských práv, mj. ke zmrazení jejich aktiv v bankách v EU;

20.  naléhavě vyzývá všechny strany, aby uplatňovaly veškerá ustanovení minských dohod, včetně ustanovení týkajících se ukončení vojenských akcí na Donbasu a výměny rukojmích, a aby neprodleně propustily všechny zadržované osoby a umožnily jejich návrat; v této souvislosti připomíná zejména odpovědnost ruské vlády;

21.  požaduje, aby byla zvážena možnost vytvoření mezinárodního formátu pro jednání s účastí EU, na němž by se diskutovalo o zrušení okupace Krymu a které by se zakládalo na mezinárodním humanitárním právu, lidských právech a mezinárodních normách;

22.  naléhavě vyzývá Radu, aby našla možnosti, jak v rámci Mezinárodního soudního dvora podpořit Ukrajinu a donutit Ruskou federaci, aby nesla odpovědnost za podporu terorismu na východě Ukrajiny a za diskriminaci etnických Ukrajinců a Krymských Tatarů na okupovaném Krymu;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, prezidentu Ukrajiny, vládě a parlamentu Ukrajiny a Ruské federace, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0043.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0218.
(3) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 101.
(4) Občan Estonska.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0314.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0446.


Filipíny, případ senátorky Leily M. De Limaové
PDF 330kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o Filipínách – případ senátorky Leily M. De Limaové (2017/2597(RSP))
P8_TA(2017)0088RC-B8-0193/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci na Filipínách, zejména na usnesení ze dne 15. září 2016(1),

–  s ohledem na prohlášení delegace EU a mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na diplomatické vztahy mezi Filipínami a EU (dříve Evropským hospodářským společenstvím (EHS)), které byly navázány dne 12. května 1964 jmenováním velvyslance Filipín při EHS,

–  s ohledem na statut Filipín jako zakládajícího člena Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN),

–  s ohledem na prohlášení Mezinárodního výboru právníků ze dne 28. února 2017,

–  s ohledem na Rámcovou dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Filipínskou republikou na straně druhé,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se lidských práv,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR),

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že mezi Filipínami a EU existují dlouhotrvající diplomatické, hospodářské, kulturní a politické vztahy,

B.  vzhledem k tomu, že dne 23. února 2017 byl vydán zatykač na filipínskou senátorku Leilu M. De Limaovou z opoziční Liberální strany na základě obvinění z údajných trestných činů souvisejících s drogami; vzhledem k tomu, že dne 24. února 2017 byla senátorka De Limaová zatčena a vzata do vazby; vzhledem k tomu, že bude-li uznána vinnou, hrozí jí trest až 12 let odnětí svobody a vyloučení ze senátu;

C.  vzhledem k tomu, že jsou vážné obavy, že trestné činy, z nichž byla senátorka De Limaová obviněna, jsou téměř kompletně vykonstruované; vzhledem k tomu, že podle mínění Amnesty International je senátorka De Limaová vězněm svědomí;

D.  vzhledem k tomu, že senátorka De Limaová je obhájkyní lidských práv a nejznámější osobností vystupující kriticky proti antidrogové kampani filipínského prezidenta Rodriga Duterteho; vzhledem k tomu, že veřejně odsoudila drogovou válku na Filipínách; vzhledem k tomu, že senátorka De Limaová byla předsedkyní filipínské komise pro lidská práva; vzhledem k tomu, že jsou vážné obavy o bezpečnost senátorky De Limaové; vzhledem k tomu, že je mnoho stížností na údajné mučení ve vazebních věznicích, které nikdo neprošetřuje;

E.  vzhledem k tomu, že dne 19. září 2016 byla senátorka De Limaová odvolána z funkce předsedkyně senátního výboru pro spravedlnost a lidská práva; vzhledem k tomu, že v době, kdy stála v čele komise pro lidská práva, vedla senátorka De Limaová vyšetřování případů údajných poprav bez řádného soudu, jimž padlo za oběť nejméně tisíc podezřelých z obchodu s drogami ve městě Davao v období, kdy byl prezident Duterte jeho starostou; vzhledem k tomu, že po slyšeních před komisí se stala senátorka De Limaová terčem přívalu šikany a zastrašování ze strany státních orgánů a tyto útoky v posledních osmi měsících ještě zesílily;

F.  vzhledem k tomu, že dne 2. března 2017 vydala organizace Human Rights Watch svou zprávu s názvem „Povolení zabíjet: popravy spáchané filipínskou policií za Dutertovy „války proti drogám““, v níž byly zdokumentovány popravy bez řádného soudu během tažení proti překupníkům drog;

G.  vzhledem k tomu, že od nástupu prezidenta Duterteho do funkce dne 30. června 2016 došlo podle zpráv v souvislosti s drogovou kriminalitou k více než 7 000 vražd, které má na svědomí policie a samozvaní strážci zákona; vzhledem k tomu, že prezident Duterte přislíbil, že bude pokračovat ve svém tažení proti drogám až do konce svého funkčního období v roce 2022;

H.  vzhledem k tomu, že v reakci na zabití důstojníků povstalci z komunistické Nové lidové armády (NPA) na jihu Filipín dne 8. března 2017 dal prezident Duterte armádě rozkaz zahájit operace proti povstalcům bez ohledu na vedlejší škody;

I.  vzhledem k tomu, že dne 30. ledna 2017 pozastavila filipínská státní policie protidrogové operace policie poté, co došlo k brutální vraždě, údajně v souvislosti s drogami; vzhledem k tomu, že prezident Duterte nařídil ozbrojeným silám Filipín (AFP), aby tuto proluku v tažení proti drogám nahradily svými operacemi;

J.  vzhledem k tomu, že obránci lidských práv a aktivisté a novináři zabývající se na Filipínách touto problematikou, včetně senátorky De Limaové, pravidelně čelí výhrůžkám, pronásledování, zastrašování a kybernetické šikaně; vzhledem k tomu, že ti, kteří takto porušují práva těchto skupin, nejsou nijak stíháni, protože se nevedou žádná řádná vyšetřování; vzhledem k tomu, že v listopadu 2016 prezident Duterte otevřeně hrozil obráncům lidských práv, že je čeká smrt;

K.  vzhledem k tomu, že dne 7. března 2017 schválila sněmovna reprezentantů sněmovní zákon č. 4727, kterým se obnovuje trest smrti za trestné činy související s drogami; vzhledem k tomu, že Filipíny byly první zemí v regionu, která zrušila trest smrti, a to v roce 2007; vzhledem k tomu, že znovuzavedení trestu smrti by bylo jednoznačným porušením druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (ICCPR), jehož jsou Filipíny smluvní stranou od roku 2007; vzhledem k tomu, že v současné době uvažuje administrativa prezidenta Duterteho o snížení minimální věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 let na 9 let;

L.  vzhledem k tomu, že v září 2016 se Filipíny znovu ujaly předsednictví ve sdružení ASEAN pro rok 2017;

1.  vyzývá k okamžitému propuštění senátorky Leily M. De Limaové a k tomu, aby jí ve vazbě byla zajištěna náležitá bezpečnost; vyzývá filipínské orgány, aby zajistily spravedlivý soud, přičemž poukazuje na právo na presumpci neviny, a aby ji zprostily všech politicky motivovaných obvinění a přestaly s veškerými dalšími akty jejího pronásledování;

2.  chápe, že miliony lidí na Filipínách jsou negativně zasaženy vysokou mírou závislosti na drogách a jejími následky; ostře odsuzuje nedovolený obchod s drogami a jejich zneužívání na Filipínách; vyzývá vládu, aby učinila boj proti sítím obchodníků s drogami a drogovým baronům svou prioritou a nesoustředila se na vyhledávání drobných uživatelů drog; zdůrazňuje, že tento boj musí jít ruku v ruce s průvodními opatřeními prevence a detoxikace; podporuje vládu v její snaze otvírat nová detoxikační centra;

3.  důrazně odsuzuje velké množství poprav bez řádného soudu, které spáchaly ozbrojené síly a skupiny samozvaných strážců zákona v souvislosti s tažením proti drogám; vyjadřuje soustrast rodinám obětí; vyjadřuje vážné znepokojení nad důvěryhodnými zprávami o tom, že filipínské policejní složky falšují důkazy, aby odůvodnily popravy bez řádného soudu, a že terčem jejich operací je v převážně většině městská chudina; vyzývá filipínské orgány, aby okamžitě zahájily nestranné a smysluplné vyšetřování těchto poprav a stíhaly pachatele těchto činů a postavily je před soud; žádá EU, aby tato vyšetřování podporovala; vyzývá filipínské orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem předejít dalším popravám;

4.  vyjadřuje vážné znepokojení nad rétorikou prezidenta Duterteho v reakci na zabití důstojníků dne 8. března 2017 a velice naléhá na filipínské orgány a vojenské síly, aby důsledně dodržovaly mezinárodní humanitární právo, které ukládá specifická omezení všem stranám ozbrojeného konfliktu v tom smyslu, že by měly ušetřit civilní obyvatelstvo a osoby neúčastnící se bojů;

5.  vyzývá EU, aby podpořila záměr Rady OSN pro lidská práva zahájit nezávislé mezinárodní vyšetřování nezákonných poprav a dalších protiprávních aktů na Filipínách v souvislosti s „válkou proti drogám“, kterou vede prezident Duterte;

6.  je hluboce pobouřen rozhodnutím sněmovny reprezentantů znovu zavést trest smrti; vyzývá filipínské orgány, aby okamžitě zastavily probíhající řízení vedoucí k obnovení trestu smrti; připomíná, že EU považuje trest smrti za krutý a nelidský trest, který nepůsobí jako prostředek odrazující od trestné činnosti; vyzývá filipínskou vládu, aby upustila od záměru snížit minimální věkovou hranici trestní odpovědnosti;

7.  vyzývá EU, aby pozorně sledovala případ stíhání senátorky De Limaové;

8.  naléhavě vyzývá EU, aby s využitím všech dostupných nástrojů pomáhala vládě Filipín dodržovat její mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, zejména prostřednictvím rámcové dohody;

9.  naléhavě vyzývá Komisi, aby využila všech dostupných nástrojů k tomu, aby přesvědčila Filipíny, aby učinily přítrž popravám bez řádného soudu v souvislosti s tažením proti drogám, a pokud se v příštích několika měsících situace nijak zásadně nezlepší, aby také učinila procesní kroky k případnému zrušení výhod v rámci systému GSP+;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Filipín, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vládám členských zemí sdružení ASEAN.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0349.


Priority EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2017
PDF 455kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o prioritách EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2017 (2017/2598(RSP))
P8_TA(2017)0089RC-B8-0183/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a úmluvy OSN o lidských právech a jejich opční protokoly,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 60/251 o zřízení Rady pro lidská práva (dále jen „UNHRC“),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, Evropskou sociální chartu a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o zasedáních Rady pro lidská práva OSN,

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 7. července 2016 k 71. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(1),

–  vzhledem ke svým předchozím usnesením o porušování lidských práv, včetně svých naléhavých usnesení z roku 2016 o Etiopii, Severní Koreji, Indii, Krymu, Hongkongu, Kazachstánu, Egyptě, Demokratické republice Kongo, Pákistánu, Hondurasu, Nigérii, Gambii, Džibuti, Kambodži, Tádžikistánu, Vietnamu, Malawi, Bahrajnu, Myanmaru, Filipínách, Somálsku, Zimbabwe, Rwandě, Súdánu, Thajsku, Číně, Brazílii, Rusku, Tibetu, Iráku, Indonésii, Středoafrické republice, Burundi, Nikaragui, Kuvajtu a Guatemale,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015 a o politice Evropské unie v této oblasti(2),

–  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na výroční zprávu UNHRC za rok 2015 předloženou Valnému shromáždění OSN,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prosazování a ochrana univerzálního charakteru lidských práv je součástí etického a právního acquis Evropské unie a jedním ze základních kamenů evropské jednoty a integrity, vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv by mělo být začleněno do všech politických oblastí;

B.  vzhledem k tomu, že EU se jednoznačně zavázala podporovat multilateralismus a orgány OSN při prosazování a ochraně lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že pravidelná zasedání UNHRC, jmenování zvláštních zpravodajů, mechanismus všeobecného pravidelného přezkumu a zvláštní postupy pro specifické situace jednotlivých zemí nebo pro určitá témata přispívají k prosazování a dodržování lidských práv, demokracie a právního státu;

Rada OSN pro lidská práva

1.  vítá práci, kterou odvádí vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn a jeho úřad (dále jen „OHCHR“); připomíná, že EU je odhodlána nadále podporovat a bránit integritu, nezávislost a fungování tohoto úřadu; vítá úlohu, kterou OHCHR sehrál při posilování spolupráce mezi mezinárodními a regionálními mechanismy pro lidská práva a při hledání cest ke zvýšení úlohy „regionálních ujednání“ v souvislosti s univerzálními normami v oblasti lidských práv;

2.  domnívá se, že efektivita a důvěryhodnost Rady OSN pro lidská práva závisejí na skutečném odhodlání jejích členů chránit všechny osoby ve všech zemích před porušováním lidských práv v souladu s mezinárodními úmluvami o lidských právech, které prosazují univerzální povahu lidských práv, nestrannost, objektivitu, neselektivnost, konstruktivní dialog a spolupráci; upozorňuje, že je třeba zabránit polarizaci diskuse v Radě OSN pro lidská práva, a vybízí ke konstruktivnímu dialogu;

3.  vyzývá státy, aby nezávislým odborníkům Rady OSN pro lidská práva, zvláštním zpravodajům a odborníkům OHCHR zajistily potřebný přístup nutný k vyšetřování případů údajného porušení lidských práv a aby konstruktivně usilovaly o nápravu situace, splnění svých závazků obsažených v úmluvách o lidských právech a aby plně spolupracovaly se zvláštními postupy Rady OSN pro lidská práva;

4.  vybízí všechny státy, aby přijaly konkrétní opatření na základě doporučení všeobecného pravidelného přezkumu a aby k odstranění nedostatků zavedly prováděcí a monitorovací mechanismy, včetně národních akčních plánů a národních koordinačních mechanismů;

5.  připomíná, že Valné shromáždění má povinnost při volbě členů Rady OSN pro lidská práva přihlížet k tomu, jak kandidáti plní svou povinnost prosazovat a chránit lidská práva, právní stát a demokracii; vítá rozhodnutí Rady OSN pro lidská práva požadující, aby poradní výbor Rady pro lidská práva vypracoval hodnotící zprávu o pokroku dosaženém při vypracování ujednání na úrovni regionů a na nižší úrovni ve věci prosazování a ochrany lidských práv; vyzývá EU a její členské státy, aby se při hlasování řídily zásadou, že všechna práva mají stejný význam, a aby v tomto ohledu lépe koordinovaly unijní postojů; důrazně požaduje, aby EU vystupovala jednotně a při hlasování v Radě OSN pro lidská práva společný postoj;

6.  znovu poukazuje na to, že je důležité zajistit, aby se EU – v zájmu zvýšení své důvěryhodnosti – aktivně a důsledně zapojovala do mechanismů OSN na podporu lidských práv, zejména v rámci Třetího výboru, Valného shromáždění a UNHRC; podporuje úsilí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), delegací EU v New Yorku a Ženevě a členských států o to, aby v otázkách týkajících se lidských práv vystupovala Unie v OSN ještě jednotněji;

Tematické priority

7.  zdůrazňuje význam úlohy, kterou při prosazování a ochraně lidských práv hrají nevládní organizace působící v této oblasti a obránci lidských práv; zdůrazňuje, že lidská práva a základní svobody je potřeba chránit ve všech podobách, ve kterých se projevují, a to i v souvislosti s novými technologiemi; sdílí obavy Rady OSN pro lidská práva, pokud jde o zprávy o hrozbách a represích namířených proti členům organizací občanské společnosti a nevládních organizací, které spolupracovaly s Radou OSN pro lidská práva v procesu všeobecného pravidelného přezkumu;

8.  vyjadřuje své vážné znepokojení nad četnými a stále častějšími pokusy zúžit prostor občanské společnosti a obhájců lidských práv, mimo jiné prostřednictvím zákonů proti terorismu; odsuzuje všechny projevy násilí, šikany, zastrašování a pronásledování, kterým jsou na internetu nebo mimo něj vystaveni obránci lidských práv, whistlebloweři, novináři nebo bloggeři; vyzývá všechny státy, aby podporovaly nevládní organizace, občanskou společnost, novináře a obránce lidských práv, zvláště včetně všech zranitelných skupin, a zajistily pro ně bezpečné a příznivé prostředí, které jim umožní působit nezávisle a bez vnějších zásahů; opakovaně vyzývá státy, které přijaly omezující zákony namířené proti nezávislým organizacím na ochranu lidských práv, aby je zrušily;

9.  domnívá se, že svobodné, nezávislé a nestranné sdělovací prostředky jsou jedním ze základních stavebních kamenů demokratické společnosti, pro kterou mají otevřené diskuse zásadní význam; podporuje výzvu ke jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro bezpečnost novinářů; vyzývá k tomu, aby se otázkami svobody projevu na internetu, digitální svobody a významu svobodného a otevřeného internetu zabývala všechna mezinárodní fóra; vyzývá k překonání digitální propasti a k zajištění neomezeného přístupu k informacím a komunikaci a necenzurovaného přístupu k internetu;

10.  připomíná, že svoboda shromažďování a sdružování představuje i nadále jednu z hlavních výzev; vřele vítá práci zvláštního zpravodaje OSN pro právo na svobodu pokojného shromažďování a sdružování Mainy Kiaie; vyzývá všechny státy, aby řádně zohlednily jeho zprávy;

11.  naléhavě vyzývá všechny státy, aby urychleně ratifikovaly opční protokoly k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (ICCPR) a Mezinárodní úmluvě o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR), které stanoví mechanismy pro podávání stížností a vyšetřování;

12.  vyjadřuje nesouhlas s jakoukoli formou diskriminace a pronásledování založených zejména na rase, barvě pleti, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, genderové identitě a sexuální orientaci, sociálním původu, kastě, narození, věku nebo zdravotním postižení; podporuje spolupráci EU s příslušnými zvláštními postupy, včetně nového nezávislého odborníka na otázky ochrany před násilím a diskriminací založenými na sexuální orientaci a genderové identitě; vyzývá EU, aby nadále aktivně podporovala rovnost a nediskriminaci a bojovala proti násilí a diskriminaci namířeným proti kterékoli osobě;

13.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že mnoho osob čelí – individuálně nebo hromadně – porušování práva na svobodu náboženského vyznání či přesvědčení, kterého se dopouštějí státy a nestátní subjekty, což vede k diskriminaci, nerovnosti a stigmatizaci; připomíná, že je třeba bojovat proti netoleranci a diskriminaci na základě náboženského vyznání či přesvědčení s cílem zajistit dodržování dalších souvisejících lidských práv, jako je svoboda projevu;

14.  vyzývá EU, aby usilovala o zajištění větší ochrany náboženských a etnických menšin před pronásledováním a násilím a o zrušení zákonů postihujících rouhání nebo odpadlictví, které jsou záminkou pro pronásledování náboženských a etnických menšin a nevěřících; vyzývá k podpoře práce zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení;

15.  důrazně žádá, aby EU nadále prosazovala nulovou toleranci vůči trestu smrti, a vyzývá ji, aby dále usilovala o zvýšení meziregionální podpory příští rezoluce Valného shromáždění OSN o moratoriu na trest smrti; vítá, že Konžská republika, Fidži a Madagaskar se v roce 2015 rozhodly zrušit trest smrti za všechny trestné činy; vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha zemích, mimo jiné v Bangladéši, Bahrajnu, Bělorusku, Čadu, Indii, Indonésii, Kuvajtu, Ománu a Jižním Súdánu, byl obnoven výkon trestu smrti; vyjadřuje politování rovněž nad údajným zvýšením počtu případů, kdy byl uložen trest smrti, zejména v Číně, Egyptě, Íránu, Nigérii, Pákistánu a Saúdské Arábii; připomíná státním orgánům těchto zemí, že jsou smluvními stranami Úmluvy o právech dítěte, která přísně zakazuje trest smrti za trestné činy spáchané osobou mladší 18 let;

16.  naléhavě vyzývá EU, aby vyjádřila podporu úsilí OSN o odstranění mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, hromadných poprav a jiných poprav, včetně trestné činnosti spojené s omamnými látkami, a žádá ESVČ, aby na všech úrovních dialogu a na všech fórech zintenzivnila úsilí EU v boji proti hromadným popravám, mučení a jinému špatnému zacházení v souladu se zásadami politiky EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání; vyzývá k všeobecné ratifikaci a účinnému uplatňování Úmluvy OSN proti mučení a opčního protokolu k této úmluvě; zdůrazňuje, že zásadní význam má podpora úsilí o předcházení mučení, mimo jiném posilováním národních prevenčních mechanismů zřízených v souladu s opčním protokolem, a soustavná podpora činnosti zaměřené na rehabilitaci obětí mučení;

17.  je vážně znepokojen tím, že po celém světě jsou nadále závažným způsobem porušována lidská práva; jednoznačně podporuje Mezinárodní trestní soud jakožto klíčový orgán, který povolává pachatele k odpovědnosti a pomáhá obětem domoci se spravedlnosti na základě zásady komplementarity s ohledem na genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny; vyzývá všechny strany, aby politicky, diplomaticky, finančně a logisticky podporovaly běžné fungování Mezinárodního trestního soudu;

18.  vyzývá EU, aby nadále podporovala činnost Mezinárodního trestního soudu; vybízí k posílení dialogu a spolupráce mezi Mezinárodním trestním soudem, OSN a jejími agenturami a Radou bezpečnosti OSN; vyzývá všechny členské státy OSN, aby ratifikovaly Římský statut a přistoupily tak Mezinárodnímu trestnímu soudu a aby podporovaly ratifikaci změn přijatých v Kampale;

19.  co nejdůrazněji odsuzuje pokračující závažné porušování lidských práv, zejména ze strany ISIS/Dá'iš, a útoky Boko Haram na děti a další útoky teroristických a paravojenských organizací proti civilnímu obyvatelstvu, zejména ženám a dětem; odsuzuje četnost a rozsah případů ničení kulturního dědictví a vyzývá k podpoře úsilí, které je v této oblasti vyvíjeno na různých fórech OSN;

20.  odsuzuje nedodržování mezinárodního humanitárního práva a vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucím počtem civilních obětí ozbrojených konfliktů ve světě a nad smrtícími útoky na nemocnice, školy, humanitární konvoje a další civilní cíle; žádá, aby Rada OSN pro lidská práva k těmto případům přihlížela v rámci činnosti zaměřené na jednotlivé země a při příslušných přezkumech v rámci mechanismu všeobecného pravidelného přezkumu;

21.  vyzývá EU, aby aktivně podporovala iniciativu usilující o to, aby OSN uznala genocidu namířenou proti etnickým a náboženským menšinám ze strany tzv. ISIS/Dá´iš a aby byly Mezinárodnímu trestnímu soudu předány případy, kdy existuje podezření ze spáchání zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy; vybízí k posílení dialogu a spolupráce mezi Mezinárodním trestním soudem, OSN a jejími agenturami a Radou bezpečnosti OSN;

22.  vyzývá EU, aby vybízela členské státy k tomu, aby kladly lidská práva do středu svých rozvojových politik a aby uplatňovaly Deklaraci OSN o právu na rozvoj z roku 1986; vítá nedávné jmenování zvláštního zpravodaje UNHCR pro právo na rozvoj, mezi jehož úkoly patří prosazování, ochrana a realizace práva na rozvoj v kontextu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a dalších mezinárodních dohod o rozvojové spolupráci; zdůrazňuje, že průřezovým prvkem při plnění všech cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 musí být lidská práva pro všechny;

23.  vyzývá EU, aby nadále prosazovala rovnost žen a mužů a aktivně podporovala práci agentury UN Women a iniciativy pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do její činnosti a programů; vyzývá k tomu, aby byla i nadále uplatňována podpůrná opatření ke zlepšení postavení žen a dívek a k úplnému vymýcení jejich diskriminace a na nich páchaného násilí včetně genderově podmíněného násilí; důrazně žádá EU, aby usilovala o vytvoření meziregionálních iniciativ pro prosazování, ochranu a realizaci práv žen a úplné a účinné provádění Pekingské akční platformy a akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a aby v této souvislosti i nadále podporovala sexuální a reprodukční práva;

24.  připomíná závazek EU prosazovat hledisko lidských práv a aspekty týkající se rovnosti žen a mužů v souladu se stěžejními rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti; vyzývá EU, aby na mezinárodní úrovni podporovala uznání přínosu, který má zapojení žen při předcházení konfliktům a jejich řešení, ale i jejich zapojení do mírových operací, humanitární pomoci, procesů obnovy po skončení konfliktu a procesu trvalého usmíření;

25.  žádá EU, aby nadále podporovala práva dětí, zejména aby přispívala k tomu, aby děti měly přístup k vodě, hygienickým zařízením, zdravotní péči a vzdělání, a to i v oblastech konfliktů a v uprchlických táborech, a usilovala o odstranění dětské práce, najímání dětských vojáků, omezování osobní svobody, mučení, obchodování s lidmi, dětských, předčasných a vynucených sňatků, sexuálního vykořisťování a poškozujících praktik, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů; vyzývá k přijetí opatření na podporu a posílení mezinárodních snah v rámci OSN, jejichž cílem je ukončit využívání dětí v ozbrojených konfliktech a účinněji řešit dopady konfliktů a situací po jejich skončení na ženy a dívky; vyzývá všechny členské státy OSN, aby dodržovaly své smluvní závazky podle Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 a aby ve svých jurisdikcích dbaly na dodržování práv dětí bez ohledu na jejich právní status a bez jakékoli diskriminace;

26.  vyzývá státy, aby prosazovaly práva osob se zdravotním postižením, a to včetně jejich rovného zapojení do společnosti a sociálního začlenění; vyzývá státy k ratifikaci a provedení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

27.  vyzývá EU, aby společně se svými partnery uplatňovala obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, aby mimo jiné učinila kroky, kterými by motivovala více států k přijetí národních akčních plánů, a zapojovala se do činnosti pracovních skupin OSN a OHCHR; opětovně vyzývá všechny státy, včetně EU, aby se aktivně a konstruktivně zapojily do co nejrychlejšího vypracování právně závazného nástroje, který bude na základě mezinárodního práva v oblasti lidských práv regulovat činnost nadnárodních korporací a dalších podniků za účelem předcházení případům porušování lidských práv, jejich prošetření a nápravy a zajištění možnosti nápravy těchto porušení, kdykoliv k nim dojde;

28.  vítá Newyorskou deklaraci OSN pro uprchlíky a migranty, která se zabývala otázkou masivních pohybů uprchlíků a migrantů a vedla k přijetí globálního paktu o komplexním rámci pro reakci na uprchlickou krizi a závazku, který se týká migrantů a uprchlíků a jehož cílem je zachraňovat životy, řešit specifické potřeby, bojovat proti rasismu, xenofobii a obchodu s lidmi, zajistit rovnost před zákonem v otázkách uznávání a ochrany a zahrnutí do vnitrostátních plánů rozvoje; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty podpořily svou politickou angažovaností, poskytováním finančních prostředků a konkrétními činy, jimiž projeví solidaritu, a připomíná, že otázku migrace je nezbytné i nadále řešit na celosvětové úrovni, a nikoli pouze na úrovni evropské; vyzývá EU a její členské státy, aby se postavily do čela tohoto mezinárodního úsilí a aby v souladu s povinnostmi plynoucími z mezinárodního práva dostály svým závazkům týkajícím se ochrany lidských práv žadatelů o azyl, uprchlíků, migrantů a všech vysídlených osob, zejména žen, dětí a zranitelných skupin, včetně osob se zdravotním postižením;

29.  opětovně připomíná, že navracení migrantů by mělo probíhat pouze při plném dodržování jejich práv a pouze tehdy, pokud je v jejich zemi zaručena ochrana jejich práv; vyzývá vlády, aby ukončily svévolné zatýkání a zadržování migrantů, včetně nezletilých osob; vyzývá všechny státy, aby přijaly konkrétní opatření, jež budou odpovídat zájmům dětských uprchlíků a migrantů a budou vycházet z Úmluvy o právech dítěte, a aby zavedly opatření na posílení systémů pro ochranu dětí, včetně školení sociálních pracovníků a dalších odborných skupin a včetně spolupráce s nevládními organizacemi; vyzývá všechny státy k ratifikaci a provedení Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin;

30.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat v souladu s článkem 21 Lisabonské smlouvy a s obecnými ustanoveními o vnější činnosti Unie univerzálnost a nedělitelnost lidských práv, včetně občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv;

31.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU uplatňovala přístup založený na právech a začlenila otázku dodržování lidských práv do všech svých politik, včetně politiky v oblasti obchodu, investic, veřejných služeb, rozvojové spolupráce a migrace a do společné bezpečnostní a obranné politiky;

32.  připomíná, že pro důvěryhodnost lidskoprávní politiky EU v jejích vztazích se třetími zeměmi má zásadní význam soudržnost vnitřní a vnější politiky v oblasti lidských práv, a vyzývá EU, aby v tomto ohledu plnila své závazky;

Bělorusko

33.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad neustálým omezováním svobody projevu a svobody sdružování a pokojného shromažďování; odsuzuje zastrašování a zadržování nezávislých a opozičních novinářů a lidskoprávních aktivistů; odsuzuje skutečnost, že se stále používá trest smrti; požaduje, aby byl na 35. zasedání Rady prodloužen mandát zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku, a vyzývá vládu, aby se zvláštním zpravodajem plně spolupracovala a zavázala se k reformám na ochranu lidských práv, které měly proběhnout již dávno, a aby za tím účelem rovněž provedla doporučení zvláštního zpravodaje a ostatních lidskoprávních mechanismů;

Burundi

34.  je vážně znepokojen neustále se zhoršující politickou a bezpečnostní situací v Burundi a rostoucím počtem lidí, kteří tuto zemi opouštějí; odsuzuje násilí, k němuž v Burundi dochází od roku 2015 a které vedlo k úmrtí mnohých osob, k mučení a cílenému násilí na ženách, včetně hromadného znásilňování a zastrašování; odsuzuje uvěznění tisíců lidí a násilné vysídlení statisíců Burunďanů, porušování svobody tisku a projevu a také to, že většina těchto činů není potrestána; podporuje rozhodnutí Rady EU, které bylo přijato po nezdařených rozhovorech zahájených podle článku 96 dohody z Cotonou a podle něhož byla pozastavena přímá finanční podpora poskytovaná burundským orgánům, včetně rozpočtové podpory, zatímco finanční podpora určená občanům a humanitární pomoc poskytovaná přímými kanály zůstala plně zachována; plně podporuje vytvoření vyšetřovací komise, která by v Burundi odhalila údajné pachatele případů porušování a zneužívání lidských práv a zajistila by, že budou plně odpovídat za své činy; vyzývá EU a její členské státy, aby využily veškerého svého vlivu a zajistily, aby Burundi začalo plně spolupracovat s vyšetřovací komisí a s Radou a jejími mechanismy, konstruktivně se zapojilo do činnosti vyšetřovací komise a zabývalo se závažnými problémy v oblasti lidských práv; vyzývá burundské orgány, aby přehodnotily své rozhodnutí opustit Mezinárodní trestní soud;

Korejská lidově demokratická republika (KLDR)

35.  je vážně znepokojen neustálým zhoršováním situace týkající se lidských práv v KLDR; vyzývá vládu KLDR, aby plnila své povinnosti vyplývající z lidskoprávních nástrojů, k nimž přistoupila, a aby humanitárním organizacím, nezávislým subjektům monitorujícím lidská práva a zvláštnímu zpravodaji OSN pro lidská práva v KLDR zajistila přístup do země a potřebnou spolupráci; vyzývá KLDR, aby severokorejským i mezinárodním sdělovacím prostředkům umožnila svobodu projevu a tisku a svým občanům povolila necenzurovaný přístup k internetu; ostře odsuzuje, že se v KLDR systematicky a ve velkém rozsahu používá trest smrti; vyzývá vládu KLDR, aby vyhlásila moratorium na vykonávání všech poprav s cílem trest smrti v blízké budoucnosti zcela zrušit; požaduje, aby osoby odpovědné za zločiny proti lidskosti spáchané v KLDR byly pohnány k odpovědnosti, předvedeny před Mezinárodní trestní soud a aby na ně byly uvaleny cílené sankce; ostře odsuzuje jaderné zkoušky coby zbytečnou a nebezpečnou provokaci, která je v rozporu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a představuje závažnou hrozbu míru a stabilitě na Korejském poloostrově a v severovýchodní Asii; požaduje, aby byl obnoven mandát zvláštního zpravodaje; požaduje, aby Valnému shromáždění OSN a Radě bezpečnosti byla předložena zpráva skupiny odborníků; doporučuje, aby do rezoluce byla ze zprávy odborníků převzata klíčová doporučení týkající se odpovědnosti a aby v zájmu pokroku směrem k zajištění odpovědnosti byly mimo jiné posíleny kapacity kanceláře v Soulu o odborníky z oblasti vyšetřování a prokuratury a byl jmenován odborník na trestní soudnictví;

Demokratická republika Kongo (DRK)

36.  odsuzuje závažné porušování lidských práv, jehož se naprosto beztrestně dopouštějí bezpečnostní složky, a vyzývá, aby viníci byli pohnáni k odpovědnosti; vyzývá zejména k důkladnému vyšetření brutálního násilí páchaného na civilním obyvatelstvu na východě Konga, včetně znásilňování žen a zotročování dětí; žádá o případné prodloužení mandátu mírových sborů OSN ve východním Kongu; vyzývá Radu, aby v souladu s dohodou z Cotonou v případě vypuknutí dalšího násilí zvážila rozšíření stávajících omezujících opatření, jako jsou cílené sankce EU zahrnující i zákaz cestování a zmrazení aktiv, na osoby odpovědné za násilné zákroky a maření demokratického procesu v DRK; naléhavě vyzývá orgány DRK, aby uplatňovaly dohodu, jež byla uzavřena v prosinci 2016, a aby nejpozději v prosinci 2017 uspořádaly volby, při nichž se jim dostane podpory mezinárodních subjektů; vyzývá UNHRC, aby na situaci v Demokratické republice Kongo dohlížela do té doby, než budou uspořádány volby a dojde k demokratickému předání moci, a vybízí Úřad vysokého komisaře, aby Radu o situaci v DRK v náležitých případech informoval a přijal důraznější opatření, bude-li to zapotřebí;

Gruzínské regiony Abcházie a Cchinvali / Jižní Osetie

37.  je i nadále znepokojen stavem svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků a nedostatečným přístupem do regionů Abcházie a Cchinvali / Jižní Osetie, které nezákonně obsadilo Rusko a v nichž jsou stále ve velké míře porušována lidská práva; naléhavě vyzývá k posílení mezilidského kontaktu mezi obyvateli území pod kontrolou Tbilisi a dvou okupovaných regionů; vybízí k plnému respektování svrchovanosti a územní celistvosti Gruzie a rovněž k nedotknutelnosti jejích mezinárodně uznávaných hranic; zdůrazňuje, že je nutné zajistit bezpečný a důstojný návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do místa jejich trvalého bydliště; vyzývá gruzínskou vládu, aby přijala vhodná opatření v návaznosti na doporučení vydaná v rámci všeobecného pravidelného přezkumu a zajistila jejich řádné provádění;

Myanmar/Barma

38.  je mimořádně znepokojen zprávami o násilných střetech v severní části Arakanského státu a vyslovuje politování nad ztrátami na životech, nad lidmi, kteří přišli o obživu a přístřeší, a nad údajnými nepřiměřenými násilnými zákroky ozbrojených sil Myanmaru/Barmy; naléhavě vyzývá vojenské a bezpečnostní síly, aby neprodleně zastavily zabíjení, zastrašování a znásilňování Rohingyů a vypalování jejich domů; trvá na tom, aby vláda a veřejné orgány Myanmaru/Barmy okamžitě ukončily diskriminaci a segregaci rohingyjské menšiny; žádá, aby byla chráněna práva Rohingyů a byla zaručena ochrana, bezpečnost a rovnost všech občanů Myanmaru/Barmy; vítá rozhodnutí vlády Myanmaru/Barmy, podle něhož se mají mír a národní usmíření stát jednou z klíčových priorit; vítá sdělení vlády Myanmaru/Barmy o zřízení vyšetřovací komise, která se bude zabývat nedávným násilím v Arakanském státě; zdůrazňuje, že je třeba patřičně stíhat osoby, jež jsou za tyto činy zodpovědné, a zajistit odpovídající odškodnění obětem porušování práv; vyzývá vládu Myanmaru/Barmy, aby pokračovala v procesu demokratizace a dodržovala zásady právního státu, svobodu projevu a základní lidská práva; vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily obnovení mandátu zvláštní zpravodajky pro Myanmar/Barmu;

Okupovaná palestinská území

39.  je hluboce znepokojen skutečností, že mírový proces na Blízkém východě stále setrvává na mrtvém bodě, a žádá, aby byly co nejdříve obnoveny důvěryhodné snahy o zajištění míru; je znepokojen humanitární situací a porušováním lidských práv na okupovaných palestinských územích, na něž poukázal ve svém usnesení ze dne 10. září 2015 o úloze EU v mírovém procesu na Blízkém východě(3); zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její členské státy i nadále sledovaly, zda jsou rezoluce UNHRC ohledně porušování práv uplatňovány, například rezoluce ze dne 3. července 2015 o „zajištění odpovědnosti a spravedlnosti v případě všech porušení mezinárodního práva na okupovaném palestinském území včetně východního Jeruzaléma“; bere na vědomí předběžná vyšetřování, která nyní provádí Mezinárodní trestní soud; opět připomíná, že zcela podporuje Mezinárodní trestní soud a systém mezinárodního trestního soudnictví; v této souvislosti připomíná obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv(4) a vyzývá ESVČ, aby Parlament informovala o zničení a poškození struktur a projektů financovaných EU; zdůrazňuje, že všechny strany musí v Gaze i nadále dodržovat příměří, a vyzývá k ukončení blokády; vyzývá izraelskou i palestinskou stranu, aby se zdržely kroků, které by mohly vyvolat další eskalaci násilí, včetně nenávistných verbálních projevů a podněcování k nenávisti ve veřejném prostoru, jakož i jednostranných opatření, která by mohla mít nepříznivý dopad na výsledek jednání a ohrozit životaschopnost řešení založeného na existenci dvou států; zdůrazňuje, že trvalého řešení konfliktu lze dosáhnout pouze v kontextu daného regionu se zapojením všech příslušných regionálních zainteresovaných stran a s podporou mezinárodního společenství;

Jižní Súdán

40.  vyzývá všechny strany, aby se zdržely jednání, při němž porušují lidská práva a mezinárodní humanitární právo, ani se nedopouštěly mezinárodních trestných činů, jako jsou mimosoudní popravy, násilí namířené proti etnickým skupinám, sexuální násilí spojené s konfliktem, včetně znásilnění, jakož i násilí na základě pohlaví, nábor a zneužívání dětí, násilná zmizení, svévolné zatýkání a zadržování osob; připomíná, že vláda Jižního Súdánu podepsala dne 16. března 2016 dohodu o plánu postupu a následně vyjasnila své závazky týkající se zapojení dalších příslušných zainteresovaných stran do národního dialogu a pokračování v podpoře všech rozhodnutí přijatých při jednáních mezi opozičními signatáři a mechanismem 7+7, řídícím výborem pro národní dialog; trvá na tom, že je třeba, aby všechny strany dodržovaly své závazky, a vyzývá k pokračování dialogu za účelem dosažení konečného příměří; vyzývá EU a její členské státy, aby byly i nadále připraveny podporovat úsilí Africké unie o dosažení míru v Jižním Súdánu a podporovat súdánský lid při jeho přechodu k vnitřně reformované demokracii; vyzývá EU a její členské státy, aby prodloužily mandát Komise pro lidská práva v Jižním Súdánu a posílily její úlohu s cílem vyšetřit případy zneužití lidských práv a zjistit fakta ohledně případů sexuálního násilí; vyslovuje se pro to, aby doporučení této komise byla zahrnuta do zprávy, která má být předána Valnému shromáždění OSN a Radě bezpečnosti;

Sýrie

41.  co nejdůrazněji odsuzuje zvěrstva a masivní porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, jichž se dopouštějí Asadovy jednotky za podpory Ruska a Íránu, i porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, kterého se dopouštějí nestátní ozbrojené teroristické skupiny, zejména ISIS/Dá‘iš, jejíž zločiny jsou srovnatelné s genocidou, Džabhat Fatah aš-Šám/ Džabhat an-Nusra a další džihádistické skupiny; trvá na tom, že je nutné i nadále vyšetřovat používání a likvidaci chemických zbraní všemi stranami konfliktu v Sýrii a vyjadřuje politování nad rozhodnutím Ruska a Číny vetovat novou rezoluci Rady bezpečnosti OSN o používání chemických zbraní; opětovně vyzývá k zajištění úplného neomezeného přístupu k humanitární pomoci a k tomu, aby se osoby odpovědné za páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti musely ze svých činů zodpovídat a nesly patřičné následky; podporuje iniciativu EU usilující o to, aby se situací v Sýrii zabýval Mezinárodní trestní soud, a vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby v tomto směru podnikla nezbytné kroky; podporuje mandát vyšetřovací komise, který ji opravňuje ke zvláštnímu vyšetřování v Aleppu, o němž by měla předložit zprávu nejpozději na 34. zasedání UNHCR v březnu, a žádá, aby tato zpráva byla předložena Valnému shromáždění a Radě bezpečnosti;

Ukrajina

42.  vyjadřuje politování nad tím, že pokračující ruská agrese způsobuje v Donbase katastrofální humanitární situaci a že ukrajinským a mezinárodním humanitárním organizacím je odpírán přístup na okupovaná území; vyjadřuje vážné znepokojení nad náročnými humanitárními podmínkami, s nimiž se potýká více než 1,5 milionu vnitřně vysídlených osob; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad sexuálním násilím spojeným s přetrvávajícím konfliktem; je hluboce znepokojen porušováním lidských práv na Krymu, zejména situací Krymských Tatarů; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU poskytla Ukrajině další finanční pomoc; opakuje, že plně podporuje svrchovanost, nezávislost, jednotu a územní celistvost Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a její svobodnou a svrchovanou volbu jít evropskou cestou; vyzývá všechny strany, aby neprodleně začaly usilovat o mírové znovuzačlenění okupovaného Krymského poloostrova do ukrajinského právního systému prostřednictvím politického dialogu a v plném souladu s mezinárodním právem; vyzývá ESVČ a Radu, aby zesílily tlak na Ruskou federaci, která by měla umožnit mezinárodním organizacím přístup na Krym za účelem monitorování stavu lidských práv s ohledem na nynější závažné porušování základních svobod a lidských práv na poloostrově a za účelem zřízení stálého mezinárodního mechanismu monitorování založeného na mezinárodních úmluvách; dále požaduje bezvýhradné uplatňování minské dohody a v této souvislosti podporuje prodloužení sankcí vůči Rusku až do navrácení Krymu; připomíná, že všechny strany konfliktu mají povinnost přijmout veškerá proveditelná opatření na ochranu civilního obyvatelstva, nad nímž si udržují kontrolu, před dopady ozbrojených střetů; podporuje interaktivní dialog, který má být veden na 34. zasedání Rady pro lidská práva, a vybízí k takovému dialogu;

Jemen

43.  je mimořádně znepokojen katastrofální humanitární situací v Jemenu; znovu potvrzuje, že je odhodlán Jemen a jeho lid nadále podporovat; odsuzuje skutečnost, že terčem se stává civilní obyvatelstvo, které se ocitlo v neúnosné situaci uprostřed válčících stran, které porušují mezinárodní humanitární právo a mezinárodní právo v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že mezinárodní právo týkající se lidských práv a mezinárodní humanitární právo přísně zakazuje nábor a zneužívání dětí v ozbrojených konfliktech, což může v případě náboru dětí mladších patnácti let představovat i válečný zločin; vyzývá všechny strany, aby tyto děti okamžitě propustily a upustily od provádění náboru dětí; naléhavě vyzývá všechny strany, aby uvolnily napětí a nastolily okamžité a trvalé příměří, které povede k politickému a inkluzivnímu řešení konfliktu založenému na jednáních; v této souvislosti plně podporuje úsilí zvláštního vyslance OSN pro Jemen Ismaíla Uld Šajcha Ahmada a provedení rezoluce Rady pro lidská práva č. 33/16 z října 2016, v níž se požadovalo, aby OSN spolupracovala s vnitrostátní nezávislou vyšetřovací komisí, a podporuje veškeré úsilí o nezávislé mezinárodní vyšetřování, které by v Jemenu prolomilo atmosféru beztrestnosti; vyzývá členské státy EU, aby podpořily pokračující iniciativy, které jsou výrazem znepokojení nad porušováním a zneužíváním práv v Jemenu, a vyzývá k důkladnému a nestrannému prošetření těchto případů; vybízí vysokého komisaře k pořádání informativních schůzek v době mezi zasedáními, na nichž by Radu pro lidská práva pravidelně informoval o výsledcích svých vyšetřování;

o
o   o

44.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 71. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a generálnímu tajemníkovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0317.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0502.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0318.
(4) http://www.ohchr.org/documents/issues/business/A.HRC.17.31.pdf


Autocertifikace zodpovědných dovozců nerostných surovin a kovů pocházejících z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí ***I
PDF 410kWORD 52k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje systém Unie pro autocertifikaci zodpovědných dovozců cínu, tantalu, wolframu, jejich rud a zlata, které pocházejí z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí, založenou na náležité péči v rámci dodavatelského řetězce (COM(2014)0111 – C7-0092/2014 – 2014/0059(COD))
P8_TA(2017)0090A8-0141/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0111),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0092/2014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 8. prosince 2016 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0141/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(1);

2.  bere na vědomí prohlášení Rady a prohlášení Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. března 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí ▌

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/821.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Rady k nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnost týkající se náležité péče v dodavatelském řetězci pro dovozce v Unii, kteří dovážejí cín, tantal, wolfram, jejich rudy a zlato pocházející z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí

Rada výjimečně souhlasí s tím, aby na Komisi byla přenesena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci k pozměnění prahových hodnot přílohy I, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 4 a 5, s cílem zajistit včasné přijetí prahových hodnot a splnit cíle tohoto nařízení.Tímto souhlasem nejsou dotčeny budoucí legislativní návrhy v oblasti obchodu ani v oblasti vnějších vztahů obecně.

Prohlášení Komise 1 k nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnost týkající se náležité péče v dodavatelském řetězci pro dovozce v Unii, kteří dovážejí cín, tantal, wolfram, jejich rudy a zlato pocházející z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí

Komise zváží vypracování dodatečných legislativních návrhů zaměřených na podniky EU, jejichž produkty v dodavatelském řetězci obsahují cín, tantal, wolfram a zlato, dojde-li k závěru, že společné úsilí trhu EU, pokud jde o zodpovědný globální dodavatelský řetězec nerostných surovin, je nedostatečné k zajištění zodpovědného chování dodavatelů v producentských zemích, nebo pokud usoudí, že podpora subjektů v povýrobní části dodavatelského řetězce, které v souladu s pokyny OECD zavedly systémy náležité péče v dodavatelském řetězci, je nedostatečná.

Prohlášení Komise 2 k nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnost týkající se náležité péče v dodavatelském řetězci pro dovozce v Unii, kteří dovážejí cín, tantal, wolfram, jejich rudy a zlato pocházející z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí

Při výkonu pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s čl. 1 odst. 5 Komise řádně zohlední cíle tohoto nařízení, zejména cíle stanovené v bodech odůvodnění (1), (7), (10) a (17).

Komise přitom zejména posoudí zvláštní rizika související s fungováním předvýrobní části dodavatelských řetězců zlata v oblastech postižených konflikty a vysoce rizikových oblastech a postoj mikropodniků a malých podniků Unie dovážejících zlato do EU.

Prohlášení Komise 3 k nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnost týkající se náležité péče v dodavatelském řetězci pro dovozce v Unii, kteří dovážejí cín, tantal, wolfram, jejich rudy a zlato pocházející z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí

V reakci na žádost Evropského parlamentu o zvláštní pokyny je Komise ochotna vytvořit ukazatele výkonnosti související se zodpovědným získáváním konfliktních minerálů. Prostřednictvím těchto pokynů by příslušné podniky s více než 500 zaměstnanci, které jsou povinny v souladu se směrnicí 2014/95/EU zveřejňovat nefinanční informace, byly nabádány ke zveřejňování zvláštních informací týkajících se produktů obsahujících cín, tantal, wolfram a zlato.

(1) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 20. května 2015 (Přijaté texty, P8_TA(2015)0204).


Rámec Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu ***I
PDF 400kWORD 46k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vytvoření rámce Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku (přepracované znění) (COM(2015)0294 – C8-0160/2015 – 2015/0133(COD))
P8_TA(2017)0091A8-0150/2016

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2015)0294),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0160/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 10. února 2016(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(3),

–  s ohledem na dopis, který dne 28. ledna 2016 zaslal Výbor pro právní záležitosti Výboru pro rybolov v souladu s čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. ledna 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0150/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise neobsahuje návrh Komise žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. března 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o vytvoření rámce Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 199/2008 (přepracované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1004.)

(1) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 201.
(2) Úř. věst. C 120, 5.4.2016, s. 40.
(3) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Ústavní, právní a institucionální důsledky společné bezpečnostní a obranné politiky: možnosti, které nabízí Lisabonská smlouva
PDF 543kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o ústavních, právních a institucionálních dopadech společné bezpečnostní a obranné politiky: možnosti, které skýtá Lisabonská smlouva (2015/2343(INI))
P8_TA(2017)0092A8-0042/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Lisabonskou smlouvu,

–  s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 36 SEU o úloze Evropského parlamentu ve společných zahraničních, bezpečnostních a obranných politikách,

–  s ohledem na čl. 42 odst. 2, 3, 6 a 7 SEU a články 45 a 46 SEU týkající se postupného formování společné obranné politiky,

–  s ohledem na Protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, který je připojen ke Smlouvám,

–  s ohledem na Protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke Smlouvám,

–  s ohledem na závěry Evropské rady z 20. prosince 2013, 26. června 2015 a 15. prosince 2016,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky ze dne 25. listopadu 2013, ze dne 18. listopadu 2014, ze dne 18. května 2015, ze dne 27. června 2016 a ze dne 14. listopadu 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2016 nazvané „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o doložkách EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o evropské obranné unii(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o doložce o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii)(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(7) (dále jen „finanční nařízení“),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1835 ze dne 12. října 2015, kterým se vymezuje statut, sídlo a způsob fungování Evropské obranné agentury(8),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2001/78/CFSP ze dne 22. ledna 2001 o zřízení Politického a bezpečnostního výboru(9),

–  s ohledem na konečné závěry meziparlamentních konferencí o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a o společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP) konaných dne 8. dubna 2016 v Haagu, dne 6. září 2015 v Lucemburku, dne 6. března 2015 v Rize, dne 7. listopadu 2014 v Římě, dne 4. dubna 2014 v Athénách, dne 6. září 2013 ve Vilniusu, dne 25. března 2013 v Dublinu a dne 10. září 2012 v Pafosu,

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie“, který dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na Severoatlantickou smlouvu, která byla podepsána ve Washingtonu DC dne 4. dubna 1949,

–  s ohledem na plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, který dne 14. listopadu 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka,

–  s ohledem na průběžnou zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky, která je současně ředitelkou Evropské obranné agentury, ze dne 7. července 2014 o provádění závěrů Evropské rady z prosince 2013,

–  s ohledem na společné prohlášení předsedů Evropské rady a Komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance ze dne 8. července 2016,

–  s ohledem na výsledek referenda ze dne 23. června 2016 ve Spojeném království,

–  s ohledem na výsledky zvláštního průzkumu Eurobarometr pro Evropský parlament, který byl proveden ve dnech 9.–18. dubna 2016 ve všech 28 členských státech Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 30. listopadu 2016 o evropském obranném akčním plánu (COM(2016)0950),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro ústavní záležitosti podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0042/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je rozhodnuta vypracovat společnou obrannou politiku směřující ke společné obraně, která posílí její jednotu, strategickou autonomii a integraci s cílem prosazovat mír, bezpečnost a stabilitu v evropském sousedství a ve světě; vzhledem k tomu, že společná obrana vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Evropské rady a přijetí tohoto rozhodnutí členskými státy v souladu s jejich vlastními ústavními požadavky;

B.  vzhledem ke vzniku nových geopolitických a geostrategických souvislostí (s dominancí asijské oblasti vůči oblasti euroatlantické) a k novým aktérům, jakož i vzniku nových reálných hrozeb a oblastí činnosti, je zřejmé, že jednotlivé státy nemohou novým rizikům samostatně čelit a je třeba reagovat společně;

C.  vzhledem k tomu, že náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti bezpečnosti a obrany podle odhadů činí více než 100 miliard EUR ročně a že míra účinnosti v EU odpovídá 10 až 15 % míry účinnosti Spojených států;

D.  vzhledem k tomu, že z celosvětově se zhoršující situace je patrný význam toho, aby se zlepšila spolupráce a výměna informací i osvědčených postupů mezi členskými státy, a také potřeba zásadního navýšení vojenských výdajů EU prostřednictvím specifického vlastního zdroje vyhrazeného na tento účel;

E.  vzhledem k tomu, že cíl spočívající ve vojenské a obranné integraci formulovali již „otcové zakladatelé“ Společenství, jejichž hlavním cílem bylo vytvoření mechanismu legitimní kolektivní obrany a zachování míru na evropském kontinentu;

F.  vzhledem k tomu, že SEU ve svém čl. 21 odst. 1 a 2 a článku 42 jednoznačně vymezuje cíle v oblasti SZBP a SBOP a mechanismy a rámec pro jejich realizaci; vzhledem k tomu, že při plnění těchto cílů bylo dosaženo jen velmi omezeného pokroku, a to navzdory mnoha výzvám a návrhům Parlamentu a Komise směřujícím k jejich realizaci;

G.  vzhledem k tomu, že rozvoj SBOP vyžaduje především politickou vůli ze strany členských států založenou na sdílených hodnotách a zásadách a společných zájmech a prioritách a současně také zavedení struktur institucionální spolupráce; vzhledem k tomu, že SBOP by měla být účinnou a strukturovanou společnou politikou, která vytváří přidanou hodnotu a není jen pouhým součtem vnitrostátních politik členských států nebo jejich nejnižším společným jmenovatelem;

H.  vzhledem k tomu, že Francie v listopadu 2015 aktivovala čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii, čímž poukázala na potenciál všech ustanovení této smlouvy týkajících se bezpečnosti a obrany;

I.  vzhledem k tomu, že EU disponuje na základě čl. 42 odst. 2 SEU a čl. 2 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie pravomocí vymezit a provádět společnou bezpečnostní a obrannou politiku, což zahrnuje postupné formování společné obranné politiky Unie; vzhledem k tomu, že Unie by měla této pravomoci využít k tomu, aby posílila koordinaci a účinnost činností členských států a doplňovala je, aniž by přitom nahrazovala jejich pravomoc v oblasti obrany nebo ji omezovala;

J.  vzhledem k tomu, že existují evropské mnohonárodní struktury, jako např. sbor Eurocorps, které jsou již několik let příkladem osvědčených postupů a představují vzor spolupráce mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že by se tyto struktury mohly stát východiskem pro pokrok na cestě směřující ke společné obranné politice Unie;

K.  vzhledem k tomu, že občané EU vyzývají k většímu zapojení EU do obrany a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že podle průzkumu Eurobarometr č. 85.1 z června 2016 by si dvě třetiny dotázaných občanů EU přály, aby se EU – prostřednictvím závazků členských států – více zapojila do otázek bezpečnostní a obranné politiky;

L.  vzhledem k tomu, že je nezbytné rozvíjet obrannou kulturu, která by evropským občanům napomohla jasně vnímat roli obrany v našem kolektivním životě a její příspěvek ke stabilitě, udržování míru a posilování mezinárodní bezpečnosti;

M.  vzhledem k tomu, že je třeba přijmout opatření k posílení operativních schopností a účinnosti evropské obranné politiky, aby mohla reálně zvýšit bezpečnost Evropy;

N.  vzhledem k tomu, že Evropská rada by měla bezodkladně zavést evropskou obrannou unii (jak se pro to již dříve vyslovil Parlament) a společnou obranu Unie; vzhledem k tomu, že členské státy by měly přijmout rozhodnutí o společné obraně v souladu se svými příslušnými ústavními požadavky;

O.  vzhledem k tomu, že obranná politika EU by měla zvýšit schopnost Evropy posilovat bezpečnost svého území i ve svém okolí a měla by konsolidovat partnerství s NATO a posílit transatlantické vztahy, čímž také pomůže posílit NATO;

P.  vzhledem k tomu, že Parlament aktivně podporuje evropskou obrannou unii a i nadále bude předkládat vhodné návrhy směřující k tomuto cíli; vzhledem k tomu, že meziparlamentní konference o SZBP a SBOP by se měla stát fórem pro vedení účinné a pravidelné meziparlamentní spolupráce v oblasti SBOP a pro postupné formování společné unijní obranné politiky;

Q.  vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka pravidelně konzultuje Parlament ohledně postupného formování společné unijní obranné politiky, zajišťuje, aby byla stanoviska Parlamentu v tomto procesu řádně zohledňována, a informuje Parlament o pokroku, jehož bylo na cestě k evropské obranné unii dosaženo;

R.  vzhledem k tomu, že místopředsedkyně, vysoká představitelka se v prohlášení, jež pronesla na neformálním setkání ministrů zahraničí EU konaném dne 2. září 2016 v Gymnichu, zmínila o aktuální příležitosti k tomu, aby členské státy dosáhly v oblasti obrany podstatného pokroku;

S.  vzhledem k tomu, že Komise zajišťuje uplatňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě, a to i v oblasti SBOP;

T.  vzhledem k tomu, že budoucí roční a víceleté programy Unie by měly zahrnovat obrannou politiku; vzhledem k tomu, že Komise by měla zahájit práci na vhodných interinstitucionálních dohodách, včetně bílé knihy EU o obraně, aby mohlo být jejich uplatňování zahájeno v příštím víceletém finančním a politickém rámci EU;

U.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament reprezentuje evropské občany a vykonává legislativní a rozpočtové funkce, politickou kontrolu a konzultační funkce, takže má klíčovou úlohu také při vytváření koncepce evropská obranné unie;

V.  vzhledem k tomu, že aktivní role Evropského parlamentu a jeho politická podpora a demokratická kontrola při formování společné obranné politiky Unie a zavádění společné obrany by ztělesňovala a posilovala reprezentativní a demokratické základy Unie;

W.  vzhledem k tomu, že globální strategie EU by měla sloužit jako velmi jasný a cenný strategický rámec pro budoucí rozvoj SBOP;

X.  vzhledem k tomu, že existují určitá omezení, pokud jde o vojenský výcvik v zahraničí, včetně potřebných akčních plánů a vojenské logistické podpory;

Y.  vzhledem k tomu, že tudíž nelze realizovat výcvikové mise v zahraničí, jako je tomu v případě vojenských výcvikových misí ve Středoafrické republice (EUTM CAR) či v Mali (EUTM Mali), aniž by vlády dotčených zemí dodávaly zbraně a potřebné vybavení vojenským jednotkám; vzhledem k tomu, že neproběhne-li výcvik se zbraněmi a vybavením, je nemožné vytvořit jednotky schopné čelit válečným výzvám a provádět vojenské operace;

Z.  vzhledem k tomu, že v současné době mají evropští vojáci zakázáno účastnit se vojenských operací jako pozorovatelé, což jim znemožňuje identifikovat problémy, se kterými se mohou potýkat jednotky, který již prošly výcvikem, což způsobuje, že je následně obtížné řešit případné provozní nedostatky;

AA.  vzhledem k tomu, že tyto jednotky, a to jak v Mali, tak ve Středoafrické republice, jsou vytvářeny pro bojové operace, a že po třech letech bez řádného vybavení a výcviku, jako je tomu v případě vojenské výcvikové mise EU v Mali, nejsou ani částečně funkční;

AB.  vzhledem k tomu, že bez potřebného zbrojního materiálu budou probíhat výcvikové mise v zahraničí, pouze pokud vláda dotčené země poskytne zmíněný materiál a zbraně, které zůstanou v užívání jednotek i poté, co skončí jejich výcvik;

Ústavní a právní rámec

1.  připomíná, že společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP), jak ji definuje SEU, zahrnuje postupné formování společné obranné politiky Unie, jež povede k budoucí společné obraně, jakmile se tak rozhodne Evropská rada na základě jednomyslného rozhodnutí a členské státy toto rozhodnutí přijmout v souladu s vlastními ústavními požadavky; vyzývá členské státy, aby prioritně usilovaly o realizaci ustanovení Smlouvy o SBOP a zvýšily své úsilí o zajištění toho, že při dosahování cílů vymezených v těchto ustanoveních bude dosaženo hmatatelného pokroku;

2.  konstatuje, že reforma a inovace, které ve věci SBOP přináší Lisabonská smlouva, představují dostatečný a konzistentní rámec a měly by vymezovat orientaci skutečně společné politiky založené na sdílení zdrojů a schopností a na koordinovaném plánování na unijní úrovni; zdůrazňuje, že pokrok SBOP uvnitř stávajícího institucionálního a právního rámce závisí více na politické vůli členských států než na právních otázkách; zdůrazňuje, že článek 43 SEU pojednává o celém spektru úkolů souvisejících s řešením krizí, jejichž rychlé a rozhodné využívání je ambicí EU;

3.  vyzývá tudíž místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, Radu a členské státy, aby zajistily soudružnost mezi jednotlivými oblastmi vnější činnosti, aby k těmto oblastem přistupovaly na základě globálního a komplexního přístupu a aby využívaly všechny možnosti, jež skýtá Smlouva, obzvláště pak mechanismy obsažené v čl. 42 odst. 6 SEU a článku 46 SEU, v Protokolu č. 10 o stálé strukturované spolupráci stanovené článkem 42 SEU a – v průběhu operační fáze – v článku 44 SEU o provádění misí SBOP skupinou členských států, s cílem dosáhnout rychlejšího, účinnějšího a flexibilnějšího provádění misí a operací; zdůrazňuje, že by měla být jasně vymezena pravidla pro spolupráci v rámci stálé strukturované spolupráce;

4.  konstatuje, že v případech, kdy SEU stanoví, že Rada přijímá rozhodnutí o SBOP kvalifikovanou většinou (obzvláště rozhodnutí na základě čl. 45 odst. 2 a čl. 46 odst. 2 SEU), by veškeré výdaje spojené s jejich prováděním měly být financovány z nových dodatečných zdrojů rozpočtových příjmů Unie a být hrazeny z tohoto rozpočtu; domnívá se, že za tímto účelem je třeba získat dodatečné financování nebo spolufinancování ze strany členských států;

5.  domnívá se tudíž, že k Evropské obranné agentuře (EDA) a ke stálé strukturované spolupráci by se mělo přistupovat jako k institucím Unie sui generis, jako je tomu v případě Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ); domnívá se, že je k tomu třeba pozměnit finanční nařízení tak, aby jeho čl. 2 písm. b) zahrnovalo agenturu EDA a uvedenou spolupráci, kterým by byl rovněž vyhrazen specifický oddíl v rozpočtu Unie; připomíná, že Evropský parlament by měl společně s Radou vykonávat legislativní a rozpočtovou funkci a funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvách;

6.  je přesvědčen, že čl. 41 odst. 1 SEU se vztahuje na správní výdaje agentury EDA a stálé strukturované spolupráce;

7.  je přesvědčen, že čl. 41 odst. 2 SEU se vztahuje na provozní výdaje agentury EDA a stálé strukturované spolupráce; připomíná, že provozní výdaje zapříčiněné vojenskými misemi podle čl. 42 odst. 1 SEU a provozní výdaje spojené s obrannými operacemi členského státu, který se stal na svém území cílem ozbrojeného napadení, nebo s obrannými operacemi členských států, které plní svou povinnost poskytnout pomoc a podporu na základě čl. 42 odst. 7 SEU, by měly být financovány kolektivně, aniž by však byly vypláceny z rozpočtu Unie; vítá aktivaci čl. 42 odst. 7 o doložce o vzájemné obraně;

8.  domnívá se tudíž, že jediný způsob financování správních a provozních výdajů agentury EDA a stálé strukturované spolupráce, který umožňují Smlouvy, je financování z rozpočtu Unie, bez ohledu na to, že obě instituce mohou spravovat finanční prostředky, které jim přímo poskytly členské státy;

9.  vyzývá členské státy, aby poskytly nezbytné dodatečné finanční prostředky, které jsou potřeba na financování správních a provozních nákladů agentury EDA a stálé strukturované spolupráce z rozpočtu Unie;

10.  naléhavě vyzývá Radu, aby v tomto smyslu revidovala rozhodnutí (SZBP) 2015/1835, kterým se vymezuje statut, sídlo a způsob fungování Evropské obranné agentury;

11.  věří, že prohlubování spolupráce v oblasti obrany mezi členskými státy na úrovni EU by mělo jít ruku v ruce s posilováním parlamentního dohledu a kontroly, jež by prováděl jak Evropský parlament, tak parlamenty jednotlivých členských států;

12.  v této souvislosti zdůrazňuje roli Evropského parlamentu jakožto rozpočtového orgánu; je odhodlán vykonávat účinný parlamentní dohled a rozpočtovou kontrolu agentury EDA a stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany, jak to stanoví Smlouvy;

13.  naléhavě vyzývá Radu, aby v souladu s čl. 41 odst. 3 SEU neprodleně přijala rozhodnutí, kterým se zřídí fond pro zahájení operace za účelem naléhavého financování počátečních fází vojenských operací v souvislosti s úkoly uvedenými v čl. 42 odst. 1 a v článku 43 SEU;

14.  v souladu s čl. 42 odst. 2 SEU naléhavě vyzývá Radu, aby přijala konkrétní opatření vedoucí k harmonizaci a normalizaci evropských ozbrojených sil s cílem usnadnit spolupráci vojenského personálu v rámci nové evropské obranné unie, což by představovalo krok směrem k postupnému formování společné obranné politiky Unie;

Evropská přidaná hodnota SBOP

15.  zdůrazňuje, že v rychle se zhoršujícím bezpečnostním prostředí je více než kdy jindy nezbytné dosáhnout cílů SBOP spočívajících v posílení operační schopnosti Unie, pokud jde o vnější činnost v zájmu udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti, jak je stanoveno v SEU; je pevně přesvědčen o tom, že hrozby v oblasti bezpečnosti a obrany, kterým EU čelí a které jsou namířeny na její občany i území, se týkají všech a nemůže je osaměle vyřešit jediný členský stát; je přesvědčen o tom, že bezpečnost a obrana Unie budou silnější, pokud se Unie a její členské státy rozhodnou stát jednotní a spolupracovat; zastává názor, že je třeba, aby EU vyvinula účinný systém evropského sdílení zátěže v oblasti své vlastní bezpečnosti a obrany, jenž dosud neexistuje; vyzývá členské státy, aby daly najevo plnou politickou angažovanost a aby spolu za tímto účelem spolupracovaly;

16.  zdůrazňuje, že bezpečnost a obrana představují oblast, v níž je evropská přidaná hodnota samozřejmá, pokud se jedná o zvýšení účinnosti, neboť členské státy získají větší a současně nákladově efektivnější kapacity, bude posílena soudržnost, koordinace a interoperabilita v oblasti bezpečnosti a obrany a upevní se solidarita, soudržnost, strategická autonomie a odolnost Unie; zdůrazňuje odhad, že každé euro investované do obrany generuje návratnost ve výši 1,6 EUR, a to zejména prostřednictvím kvalifikovaného zaměstnávání, výzkumu, technologií a vývozu;

17.  zdůrazňuje, že využívání všech možností, které skýtají Smlouvy, by vedlo ke zvýšení konkurenceschopnosti a fungování obranného průmyslu v rámci jednotného trhu, dále by stimulovalo spolupráci v oblasti obrany prostřednictvím pozitivních pobídek a bylo by zaměřeno na projekty, které členské státy nejsou schopny samy realizovat, přičemž by se omezilo zbytečné zdvojování činností a podpořilo efektivnější využívání veřejných finančních prostředků;

18.  zdůrazňuje, že posílení SBOP v souladu se Smlouvami nebude mít dopad na suverenitu členských států, neboť se jedná o politiku, jejímž zdrojem a vykonavatelem jsou členské státy; je přesvědčen o tom, že suverenitu nelze více respektovat než tím, že bude bráněna územní celistvost Evropské unie prostřednictvím společné obranné politiky;

19.  zdůrazňuje, že zahájení účinných misí SBOP na základě článku 44 SEU přispívá k uskutečnění evropské obranné unie; vyzývá EU, aby plně využila potenciálu článku 44 k tomu, aby pokračovala v tomto typu operací a zintenzivnila je, aby vytvořila podmínky pro skutečně funkční bezpečnostní a obrannou politiku;

20.  považuje za zásadní, aby byly výdaje členských států na obranu zvýšeny na 2 % HDP EU; zdůrazňuje, že tento nárůst by do konce nadcházejícího desetiletí představoval zvýšení výdajů na obranu o téměř 100 miliard EUR; domnívá se, že toto zvýšení by mělo být využito k zahájení nových programů strategické spolupráce v rámci Unie a prostřednictvím Unie, a to zlepšením struktury na straně poptávky i nabídky a zvýšením účinnosti a efektivity obou stran; domnívá se, že toto zvýšení přispěje k tomu, aby byl na evropské úrovni podporován evropský obranný průmysl a vytváření pracovních míst, zejména v malých a středních podnicích; je toho názoru, že podstatná část těchto výdajů by měla být vynaložena na výzkum a vývoj a také na programy strategické spolupráce, a to se zaměřením na nové technologie dvojího užití a obranné technologie, které jsou nejen klíčové pro dosažení těchto cílů, ale mohou také přinést zvláštní přidanou hodnotu Evropské unii; podotýká, že u těchto výdajů navíc by měla být také zajištěna zvýšená zodpovědnost, transparentnost a kontrola využívání evropských veřejných prostředků;

21.  je přesvědčen o tom, že investice Unie do obrany by měly zajistit, aby se všechny členské státy mohly zapojit do vyváženého, jednotného a synchronizovaného zlepšování svých vojenských schopností; domnívá se, že to Unii skýtá strategickou příležitost ke zlepšení její bezpečnosti a obrany;

Institucionální rámec

Rada ministrů obrany

22.  zdůrazňuje, že je stále zapotřebí vytvořit formát Rady ve složení pro obranu za předsednictví místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, aby koordinovala provádění SBOP a zajistila její větší efektivnost;

Řídící výbor v oblasti obrany

23.  domnívá se, že vhodným subjektem k výkonu poradních a kontrolních funkcí potřebných k provádění článků 42, 45 a 46 SEU je řídící výbor Evropské obranné agentury, sestávající ze zástupců ministerstev obrany členských států;

24.  má za to, že čl. 4 odst. 4 rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1835, kterým se vymezuje statut, sídlo a způsob fungování Evropské obranné agentury, je nezbytným pevným základem pro řídící výbor EDA, aby působil jako třetí výbor stálých zástupců Unie – jako řídící výbor v oblasti obrany; domnívá se, že tento výbor by měl poté, co začne fungovat stálá strukturovaná spolupráce, vykonávat i poradní a kontrolní funkce, jichž je k provádění této spolupráce zapotřebí;

25.  je přesvědčen o tom, že mandát Politického a bezpečnostního výboru, jak jej uvádí článek 38 SEU, je třeba vykládat úzce; domnívá se, že podle Smluv se tento mandát vztahuje pouze na situace a mise mimo Unii a dále na některé aspekty provádění ustanovení o solidaritě; zejména se domnívá, že jeho stávající pracovní ujednání nejsou přizpůsobena dalšímu provádění té části SBOP, kterou vymezuje čl. 42 odst. 2 SEU;

26.  naléhavě vyzývá Radu, aby pro tyto účely revidovala rozhodnutí 2001/78/SZBP o zřízení Politického a bezpečnostního výboru a nařízení (SZBP) 2015/1835, kterým se vymezuje statut, sídlo a způsob fungování Evropské obranné agentury;

Evropská obranná agentura

27.  připomíná, že cílem agentury EDA je podporovat členské státy při rozvoji jejich obranných schopností a posílit jejich průmyslovou a technologickou základnu obrany; zdůrazňuje nedostatečně využívaný potenciál agentury EDA při podpoře rozvoje SBOP a při dosahování těchto cílů, které si žádají plné využití kapacit agentury; vyzývá k uvažování o budoucí roli a úkolech agentury; žádá členské státy, aby v rámci reformované agentury EDA vymezily společnou úroveň ambic a zavázaly se k ní; požaduje posílení politické podpory, financování a zdrojů pro agenturu EDA, stejně jako koordinaci její činnosti s činností Komise, členských států a dalších aktérů, zejména v oblastech rozvoje schopností, zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany, výzkumu a snah o interoperabilitu ozbrojených sil členských států; domnívá se, že agentura může spolufinancovat předobchodní fázi zakázek a veřejné zakázky na inovativní řešení společně s orgány členských států a soukromými tržními subjekty;

28.  bere na vědomí rozhodnutí agentury EDA revidovat plán rozvoje schopností v souladu s globální strategií EU a těší se na nový plán rozvoje schopností, jenž bude relevantněji odrážet priority a potřeby EU a členských států;

29.  vyzývá členské státy, aby v rámci agentury EDA vytvořily, jak stanoví čl. 42 odst. 3 SEU, společnou evropskou politiku schopností a vyzbrojování, a vyzývá Komisi a agenturu EDA, aby v této věci předložily návrhy; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby informovala Parlament o výsledcích stávající pracovní spolupráce mezi agenturou EDA a Komisí a mezi oběma těmito subjekty a Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a Organizací pro vzájemnou spolupráci v oblasti vyzbrojování (OCCAR); vyzývá členské státy, aby řádně uplatňovaly společný postoj 2008/944/SZBP o vývozu zbraní a aby vytvořily společnou politiku vývozu zbraní zajišťující, že vývozy zbraní budou podléhat společným celoevropských kritériím vztahujícím se na vývozy zbraní, munice, obranného materiálu a technologií do třetích zemí;

Stálá strukturovaná spolupráce

30.  vybízí členské státy, aby v zájmu udržení a zlepšení svých vojenských schopností prostřednictvím rozvoje doktrín a vedení, rozvoje a výcviku personálu, rozvoje obranného materiálu a infrastruktury a rovněž interoperability a certifikace vytvořily v rámci Unie stálou strukturovanou spolupráci a připojily se k ní; podtrhuje, jak důležité a nezbytné je, aby se do stálé a efektivní strukturované spolupráce zapojily všechny členské státy, které chtějí pokročit v integraci své oblasti obrany na tu nejambicióznější úroveň; je přesvědčen, že by stálá „evropská integrovaná jednotka“ měla být zřízena jako mnohonárodní síly ve smyslu článku 1 Protokolu č. 10 o stálé strukturované spolupráci, které by byly k dispozici Unii pro provádění SBOP, jak je stanoveno v čl. 42 odst. 3 SEU; vyzývá vysokou představitelku, aby předložila návrhy na zahájení fungování stálé strukturované spolupráce v první polovině roku 2017;

31.  domnívá se, že Unie by si měla ve shodě s dotčenými členskými státy zajistit účast v programech schopností, které provádějí; má za to, že finanční příspěvek Unie na tyto programy by neměl přesahovat příspěvky účastnících se členských států;

32.  zastává názor, že systém bojových skupin EU by se měl stát součástí stálé strukturované spolupráce současně s vytvořením trvalého civilního a vojenského velitelství se stejně významným útvarem schopnosti vojenského plánování a provádění (MPCC) a útvarem schopnosti civilního plánování a provádění (CPCC), což by přispělo ke zkvalitnění strategického a operačního plánování, k posílení civilně-vojenské spolupráce a ke zlepšení schopnosti EU pohotově reagovat na krize; domnívá se, že by se součástí stálé strukturované spolupráce měly stát i další evropské nadnárodní struktury, jako je evropské velitelství letecké dopravy, Eurocorps a Organizace pro vzájemnou spolupráci v oblasti vyzbrojování (OCCAR), a také bilaterální a multilaterální formy vojenské spolupráce mezi zeměmi, které se na stálé strukturované spolupráci podílejí; zastává názor, že by se na tyto nadnárodní struktury, které budou součástí stálé strukturované spolupráce, měly vztahovat výsady a imunity EU;

33.  domnívá se, že v průběhu fází zaujetí pohotovosti, udržování pohotovosti a pozastavení pohotovosti by měla Unie nést veškeré náklady spojené s bojovými skupinami EU;

34.  vyzývá vysokou představitelku a Radu, aby v plném rozsahu naplnily rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a jmenovaly zvláštního zástupce pro otázku žen při konfliktech;

Evropský parlament

35.  zdůrazňuje, že Parlament by měl hrát při kontrole a dohledu nad prováděním SBOP a při jejím hodnocení výraznou roli v souladu s čl. 14 odst. 1 SEU; vzhledem k tomu, že meziparlamentní konference o SZBP a SBOP by také měla sloužit jako platforma pro meziparlamentní konzultace v otázkách SBOP a pro její kontrolu; trvá na tom, že s Parlamentem musí být účinným způsobem konzultována zásadní rozhodnutí v oblasti SZBP, zejména pokud jde o vojenské a civilní mise mimo EU a strategické obranné operace;

36.  žádá v tomto ohledu místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby v plném rozsahu naplňovala článek 36 SEU a zajistila, aby byly postoje Parlamentu řádně zohledňovány tak, že budou s Parlamentem vedeny konzultace o hlavních aspektech a základních volbách SBOP jakožto součásti SZBP; žádá, aby bylo Parlamentu pravidelněji poskytováno více informací, s cílem posílit dostupné mechanismy parlamentní a politické kontroly;

37.  naléhavě Parlament vyzývá, aby přeměnil svůj podvýbor pro bezpečnost a obranu na plnohodnotný parlamentní výbor, což mu umožní hrát významnou roli při provádění společné bezpečnostní a obranné politiky, a zejména při kontrole právních aktů souvisejících s trhem v oblasti obrany, stejně jako při postupech, jako je koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany;

38.  žádá o posílení spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, neboť ta je zásadním prvkem pro dosažení konkrétních výsledků v oblasti SBOP a pro její legitimizaci; konstatuje, že tato spolupráce by neměla podkopávat provádění SBOP a plnění jejích cílů jakožto politiky Unie;

39.  domnívá se, že Parlament by vedle své úlohy v rámci rozpočtového procesu měl i nadále podporovat konkrétní iniciativy a dávat Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce a Komisi doporučení týkající se otázek společné bezpečnostní a obranné politiky;

Vztah mezi EU a NATO

40.  požaduje užší vztah mezi SBOP a NATO, který skýtá politickou příležitost ke spolupráci a komplementaritě na každé úrovni, aniž je dotčen čl. 42 odst. 7 druhý pododstavec SEU; připomíná, že je třeba nově vyvážit a rozšířit strategické partnerství mezi EU a NATO s cílem zajistit vzájemnou kompatibilitu, rozvíjet společné schopnosti a zamezit zdvojování činností a struktur, a tak snížit výdaje a zvýšit efektivitu; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise aby okamžitě zahájila jednání s transatlantickými partnery s cílem vyjasnit jejich postoj k různým tématům, jimiž se zabývá globální strategie;

41.  žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a generálního tajemníka NATO, aby předložili podrobnou analýzu právních a politických důsledků možné aktivace článku 50 SEU Spojeným královstvím pro rozvoj partnerství mezi EU a NATO;

42.  zdůrazňuje, že ujednání „Berlín plus“ by měla být zásadně přeformulována s cílem je přizpůsobit aktuálnímu strategickému kontextu a řešit zjištěné nedostatky, jako je např. posílení taktických a provozních mechanismů v situacích, kdy jsou přítomny EU i NATO, a umožnit NATO využívat nástroje EU;

Politická doporučení

43.  podporuje návrh koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany, v jehož rámci by členské státy koordinovaly své plány výdajů na obranu a rozvoje schopností v otevřeném procesu, který by zapojoval Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty;

44.  žádá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby vypracovaly bílou knihu EU o bezpečnosti a obraně, jež bude obsahovat vhodnou definici hrozeb a nebezpečí pro evropskou bezpečnost, kterým EU a její členské státy čelí, jako první krok na cestě k vytvoření kapacit, které evropská obrana vyžaduje, i jasně rozfázovaný plán a harmonogram postupných kroků k vytvoření evropské obranné unie a účinnější společné obranné politiky; je přesvědčen, že takováto bílá kniha by měla být výsledkem příspěvků, které poskytnou různé orgány a instituce EU, měla by být co nejúplnější a měla by zahrnovat všechna dílčí opatření připravovaná Unií;

45.  vítá evropský obranný akční plán, jejž v listopadu 2016 předložila Komise; žádá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby podrobně vyjasnily řízení a financování případného evropského fondu na obranu, zejména pokud jde o oddíly pro budování schopností a výzkum; domnívá se, že účinné provedení tohoto plánu vyžaduje silnou podporu a politické odhodlání ze strany členských států a orgánů EU; lituje v tomto ohledu, že Komise, agentura EDA a členské státy dosud nesplnily všechny úkoly stanovené na zasedáních Evropské rady věnovaných obraně, která se konala v letech 2013 a 2015;

46.  připomíná, že různé iniciativy, které předkládá Evropská komise, budou muset zohlednit specifika odvětví obrany (pravidla pro účast, práva duševního vlastnictví, řízení a vztah k operačním požadavkům); během jednání o období 2021–2027 bude tuto problematiku bedlivě sledovat, zejména pokud jde o provádění budoucího evropského programu pro výzkum v oblasti obrany;

47.  domnívá se, že přijetí bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně by mělo vycházet z plánu provádění bezpečnostní a obranné politiky v rámci globální strategie, a docílit tak postupného formování společné obranné politiky Unie; zdůrazňuje, že tento dokument by měl odrážet nejen současné vojenské schopnosti členských států, ale měl by i analyzovat povahu nezbytné spolupráce a způsob, jakým ji uskutečnit, druh operací, které by mohla EU provádět, a požadované schopnosti a finanční prostředky a současně by měl přispívat i ke koordinaci a spolupráci mezi NATO a EU;

48.  požaduje okamžitou reformu mechanismu Athena s cílem zvýšit jeho potenciál, pokud jde o sdílení nákladů a společné financován, a také zajistit spravedlivé rozdělení operačních nákladů tak, že členské státy budou motivovány vysílat své jednotky, aniž by byly omezovány svými finančními možnostmi; domnívá se, že takováto reforma by měla zajistit, aby všechny společné náklady podle příloh I až IV rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/528 ze dne 27. března 2015 byly vždy hrazeny mechanismem Athena; domnívá se, že reformovaný mechanismus Athena by měl být využit i k financování výdajů na operace „evropské integrované jednotky“ (jakmile bude v rámci stálé strukturované spolupráce vytvořena), včetně bojových skupin EU;

49.  vyžaduje, aby evropské vojenské výcvikové mise v zahraničí plnily svůj závazek vytvořit místní národní vojenské jednotky, které budou schopny se vypořádat s válečnými podmínkami a zajistit bezpečnost (pokud jde o povstání a terorismus); domnívá se, že v důsledku toho je třeba, aby měly k dispozici zbraně a materiál nezbytný pro jejich výcvik a fungování v terénu, a evropští vojáci odpovědní za jejich výcvik je mohli doprovázet jako pozorovatelé, aniž by do operací zasahovali, aby tak bylo možné vyhodnotit účinnost výcviku a následně provést úpravy a další výcvik dle potřeby;

50.  zdůrazňuje, že je třeba vést důkladnější diskuse o budoucích vztazích mezi Unií a Spojeným královstvím v oblasti SBOP, a zejména v oblasti vojenských schopností, pokud se Spojené království rozhodne aktivovat článek 50 SEU; domnívá se, že je třeba nalézt novou podobu velení, pokud jde o operační velitelství operace Atalanta v Northwoodu;

51.  žádá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistily koordinaci na všech úrovních spolupráce: civilní a vojenská, ESVČ a Komise a EU a členské státy; vítá propojení mezi vnitřní a vnější bezpečností, jež zavádí globální strategie, a žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby zajistily koherentnost a řádnou koordinaci vnitřních a vnějších aspektů bezpečnosti, a to i na administrativní úrovni;

52.  zdůrazňuje, že EU musí vyvinout větší úsilí za účelem posílení globální správy, jehož výsledkem bude zlepšení strategické a bezpečnostní situace; vyzývá členské státy, aby podporovaly reformu OSN s cílem posílit její legitimitu, transparentnost a postupy vyvozování zodpovědnosti a zvýšit její efektivnost; je toho názoru, že musí dojít k reformě Rady bezpečnosti OSN, zejména pokud jde o její složení a postupy hlasování, aby se zvýšila její schopnost rázně jednat a řešit globální bezpečnostní problémy tím, že se upustí od jejího čistě vojenského zaměření;

53.  zdůrazňuje, že při snaze o zajištění společné obrany je jedním z největších přínosů lidský faktor; domnívá se, že je třeba více investovat do odborné přípravy a vzdělávání v oblasti SBOP, mimo jiné rozvíjet integrovaný systém založený na národních vojenských střediscích, neboť odborná příprava i vzdělávání jsou účinným nástrojem k pokroku v této oblasti;

54.  považuje stanoviska, která Evropský parlament v tomto usnesení vyjadřuje, za doporučení pro Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku ve smyslu článku 36 SEU; domnívá se, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka by měla tato doporučení řádně zohledňovat v každém návrhu rozvoje SBOP a Rada pak při přijímání těchto návrhů, což by dobrým příkladem uplatňování vzájemné loajální spolupráce mezi orgány Unie;

55.  zdůrazňuje, že článek 21 SEU výslovně stanoví, že „činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“;

Možný vývoj a změny současného institucionálního uspořádání Evropské unie

56.  vyzývá členy budoucího konventu,

   aby vzali v úvahu doporučení a náměty tohoto usnesení, usnesení Parlamentu o provádění bezpečnostní a obranné politiky a o evropské obranné unii;
   aby na základě doporučení a námětů výše uvedených usnesení vložili do budoucí unijní smlouvy ustanovení, která
   vytvoří evropské ozbrojené síly, které budou schopny nasadit bojové jednotky pro konflikty s vysokou intenzitou, stabilizační síly, které zabezpečují příměří nebo mírové dohody a evakuační úkoly nebo lékařské služby včetně mobilních polních nemocnic, a také síly pro vojenskou logistiku a vojenské inženýrství;
   vypracovat v rámci společné obranné politiky Unie podrobné a závazné pokyny pro aktivaci a uplatňování ustanovení o vzájemné pomoci a podpoře;
   zajistit povinné sdílení informací na evropské úrovni mezi zpravodajskými službami členských států v rámci odpovídajících struktur spolupráce;
   vytvořit stálou pracovní skupinu pro „záležitosti obrany“, který by byla složena z členů Komise a předsedala by jí vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise; zapojit do její činnosti Parlament prostřednictvím stálých zástupců ve skupině; dále zapojit Komisi do oblasti obrany pomocí cíleného výzkumu, plánování a provádění; umožnit vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise, aby začlenila změnu klimatu do všech vnějších činností EU a zejména do SBOP;
   aby uvažovali o hodnocení finanční a rozpočtové politiky členských států, pokud jde o výdaje na obranu, v rámci budoucího evropského semestru v otázce obrany, tj. přihlíželi k výši výdajů jednotlivých členských států v této oblasti, s cílem usouvztažnit důležitost výše výdajů jednotlivých států a bezpečnost Evropy jako celku; je přesvědčen, že EU by měla v dlouhodobém horizontu prozkoumat možnosti a usilovat o vytvoření společného rozpočtu;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě Evropské unie, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Severoatlantické aliance, agenturám EU působícím v oblastech vesmíru, bezpečnosti a obrany a vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0120.
(2) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 138.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0435.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0019.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0440.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0049.
(7) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(8) Úř. věst. L 266, 13.10.2015, s. 55.
(9) Úř. věst. L 27, 30.1.2001, s. 1.


Integrovaná politika Evropské unie pro Arktidu
PDF 533kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 k integrované politice Evropské unie pro Arktidu (2016/2228(INI))
P8_TA(2017)0093A8-0032/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS), jež byla uzavřena dne 10. prosince 1982 a která vstoupila v platnost dne 16. listopadu 1994 a Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC),

–  s ohledem na dohodu přijatou v Paříži na 21. konferenci smluvních stran UNFCCC dne 12. prosince 2015 (Pařížská dohoda) a také s ohledem na hlasování Evropského parlamentu o ratifikaci dohody ze dne 4. října 2016(1),

–  s ohledem na Minamatskou úmluvu, Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, Göteborský protokol, Stockholmskou úmluvu, Aarhuskou úmluvu a Úmluvu o biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na summit OSN o udržitelném rozvoji a na výsledný dokument přijatý Valným shromážděním dne 25. září 2015 s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“(2),

–  s ohledem na úmluvu UNESCO ze dne 16. listopadu 1972 o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví,

–  s ohledem na úmluvu MOP č. 169,

–  s ohledem na Ilulissatskou deklaraci oznámenou dne 28. května 2008 pěti pobřežními státy ležícími u Severního ledového oceánu na konferenci o Severním ledovém oceánu konané v grónském Ilulissatu,

–  s ohledem na prohlášení Inuitů žijících v blízkosti pólu o zásadách rozvoje zdrojů v Inuit Nunaat(3),

–   s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel 61/295, kterou Valné shromáždění přijalo dne 13. září 2007,

–  s ohledem na závěry Rady k otázkám souvisejícím s arktickou oblastí, zejména k otázkám ze dne 20. června 2016, 12. května 2014, 8. prosince 2009 a 8. prosince 2008,

–   s ohledem na globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie z června 2016 nazvanou „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa“ a na „Zprávu o SZBP – naše priority v roce 2016“ ve znění, které Rada schválila dne 17. října 2016,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku Unie ze dne 27. dubna 2016 nazvané „Integrovaná politika Evropské unie pro Arktidu“(JOIN(2016)0021), společné sdělení Komise a vysoké představitelky ze dne 26. června 2012 (JOIN(2012)0019) nazvané „Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti“ a sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2008 nazvané „Evropská unie a arktická oblast“ (COM(2008)0763),

–  s ohledem na národní strategie arktických států pro arktickou oblast, zejména strategie Dánského (2011) a Švédského (2011) království a Finska (2013), jakož i strategie dalších členských států EU a dalších států EHP,

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/137/EU ze dne 14. března 2014 o vztazích mezi Evropskou unií na jedné straně a Grónskem a Dánským královstvím na straně druhé,

–  s ohledem na Prohlášení o založení Arktické rady a na její stávající program na období 2015–2017 za předsednictví USA,

–   s ohledem na prohlášení k 20. výročí spolupráce v euro-arktické oblasti Barentsova moře vydané v norském Kirkenes ve dnech 3.–4. června 2013,

–  s ohledem na prohlášení Konference poslanců parlamentů z arktické oblasti (CPAR) a parlamentní konference Rady Barentsova euroarktického regionu (BEAC), zejména na prohlášení konference přijaté na 12. konferenci CPAR, která se konala v ruském Ulan-Ude ve dnech 14.–16. června 2016,

–   s ohledem na společné prohlášení třetího zasedání ministrů obnovené Severní dimenze, které se konalo dne 18. února 2013 v Bruselu,

–   s ohledem na prohlášení přijatá na parlamentním fóru Severní dimenze v Reykjavíku (Island) v květnu 2015, v Archangelsku (Rusko) v listopadu 2013, v Tromsø (Norsko) v únoru 2011 a v Bruselu v září 2009,

–  s ohledem na Mezinárodní kodex pro lodě plující v polárních vodách, který přijala Mezinárodní námořní organizace (IMO),

–   s ohledem na Mezinárodní úmluvu o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL),

–   s ohledem na úmluvu o únicích ropy, fond pro úniky ropy a doplňkový fond,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. listopadu 2013 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)(4), ze dne 12. září 2013 o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky(5), ze dne 22. listopadu 2012 o úloze společné bezpečnostní a obranné politiky v případě krizí souvisejících s klimatem a přírodních katastrof(6) a ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice(7),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o arktické oblasti, zejména na usnesení ze dne 12. března 2014 o strategii EU pro arktickou oblast(8), ze dne 20. ledna 2011 o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti(9) a ze dne 9. října 2008 o správě arktické oblasti(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2016 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období(11) a ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030(12),

–  s ohledem na příslušná doporučení Delegace pro vztahy se Švýcarskem a Norskem, ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Island a ve Smíšeném parlamentním výboru Evropského hospodářského prostoru,

–   s ohledem na Kosmickou strategii pro Evropu (COM(2016)0705) zveřejněnou Komisí dne 26. října 2016,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1775 ze dne 6. října 2015 o obchodování s produkty z tuleňů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro rybolov (A8-0032/2017),

A.  vzhledem k tomu, že EU je celosvětovým aktérem; vzhledem k tomu, že EU se z důvodu historie, zeměpisné polohy, hospodářství i výzkumu v arktické oblasti dlouhodobě angažuje; vzhledem k tomu, že tři členské státy, Dánsko, Finsko a Švédsko, jsou arktickými státy; vzhledem k tomu, že Arktida je obklopena mezinárodními vodami a občané a vlády na celém světě, včetně Evropské unie, nesou odpovědnost za podporu její ochrany,

B.  vzhledem k tomu, že EU začala v severní oblasti a v Arktidě působit již na začátku 90. let 20. století, neboť se podílela na vytvoření Rady států Baltského moře (CBSS) a Rady Barentsova euroarktického regionu (BEAC), přičemž Komise je jejich řádným členem;

C.  vzhledem k tomu, že politika Severní dimenze, která má dopad na vnitřní otázky EU a její vnější vztahy, se rozvinula v plné partnerství mezi EU, Ruskem, Norskem a Islandem; vzhledem k tomu, že kromě partnerů Severní dimenze se na této společné politice podílí několik dalších vícestranných organizací, jako je Arktická rada, Rada států Baltského moře (CBSS) a Rada Barentsova euroarktického regionu (BEAC), přičemž Kanada a USA mají status pozorovatele; vzhledem k tomu, že tato politika pokrývá rozsáhlou zeměpisnou oblast a plní díky praktické regionální spolupráci důležitou úlohu v oblasti udržitelného rozvoje, veřejného zdraví a sociálního blahobytu, kultury, ochrany životního prostředí, logistiky a dopravy

D.  vzhledem k tomu, že EU postupně buduje a posiluje svou politiku pro arktickou oblast; vzhledem k tomu, že jejímu vyvíjejícímu se zapojení a společným zájmům nejlépe slouží řádně koordinované společné prostředky; vzhledem k tomu, že výzvy spojené s arktickou oblastí vyžadují společnou reakci na regionální a mezinárodní úrovni;

E.  vzhledem k tomu, že arktická oblast čelí ojedinělým sociálním, environmentálním a ekonomickým výzvám;

F.  vzhledem k tomu, že evropská část arktické oblasti je řídce obydlená a rozsáhlá a vyznačuje se nedostatkem dopravních spojení, například silničních, železničních a letových spojení mezi východem a západem; vzhledem k tomu, že se tato oblast potýká s nedostatkem investic;

G.  vzhledem k tomu, že na arktickou oblast se vztahuje obecný mezinárodní právní rámec;

H.  vzhledem k tomu, že Arktická rada je hlavním fórem pro spolupráci v arktické oblasti; vzhledem k tomu, že během dvaceti let své existence Arktická rada prokázala schopnost vyvíjet konstruktivní a pozitivní spolupráci, přizpůsobovat se novým výzvám a přijímat nové odpovědnosti;

I.  vzhledem k tomu, že území a vody arktických států spadají pod jejich svrchovanost a jurisdikci; vzhledem k tomu, že musí být dodržována práva obyvatel Arktidy na to, aby byly jejich přírodní zdroje využívány udržitelným způsobem;

J.  vzhledem k tomu, že kvůli měnícímu se životnímu prostředí v této oblasti a nedostatku zdrojů roste o tuto oblast a místní zdroje zájem; vzhledem k tomu, že roste geopolitický význam tohoto regionu; vzhledem k tomu, že důsledky změny klimatu a intenzivnější soutěž o přístup do arktické oblasti a k jejím přírodním zdrojům, jakož i přibývající hospodářské činnosti s sebou přinesly nejen rizika, a to i výzvy v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti osob, ale také nové příležitosti, jako je vysoce rozvinuté udržitelné biohospodářství; vzhledem k tomu, že v důsledku změny klimatu budou zpřístupněny nové plavební cesty, nová loviště ryb a přírodní zdroje, což by mohlo vést k nárůstu lidské činnosti a problémů v oblasti životního prostředí v tomto regionu;

K.  vzhledem k tomu, že v arktické oblasti dlouhodobě probíhá konstruktivní mezinárodní spolupráce a že je nezbytné zajistit, aby v této oblasti bylo zachováno nízké napětí;

L.  vzhledem k tomu, že dobrá dostupnost a lepší propojení venkovských oblastí severního regionu se zbytkem EU je základním pro udržitelný a konkurenceschopný hospodářský rozvoj center růstu na severu, neboť investoři a zainteresované strany věnují arktické oblasti větší pozornost kvůli zdejším nevyužitým zdrojům a jejímu ústřednímu významu v oblasti ochrany životního prostředí;

M.  vzhledem k tomu, že do roku 2015 zřídila Ruská federace severně od Severního polárního kruhu nejméně šest nových základen, včetně 6 hlubokomořských přístavů a 13 leteckých základen, a že v arktické oblasti posiluje přítomnost pozemních sil;

N.  vzhledem k tomu, že odolný, zdravý a udržitelný arktický ekosystém obydlený životaschopnými komunitami je strategicky důležitý pro politickou a hospodářskou stabilitu Evropy a světa; zdůrazňuje, že v arktické oblasti se nachází více než polovina světových mokřadů a že tato oblast hraje klíčovou úlohu při čištění vody; vzhledem k tomu, že se tato oblast podílí na plnění cíle týkajícího se dobrého stavu vody v Evropské unii podle rámcové směrnice o vodě; vzhledem k tomu, že náklady způsobené nečinností v otázce ochrany arktického socioekosystému rostou exponenciální řadou;

O.  vzhledem k tomu, že mořský led v arktické oblasti se od roku 1981 výrazně zmenšil a stejně se zmenšují i oblasti permafrostu (což s sebou nese riziko náhodného uvolnění velkých objemů oxidu uhličitého(13) a methanu do atmosféry) a že dále taje sněhová pokrývka a tající ledovce přispívají k růstu hladiny moří po celém světě; vzhledem k tomu, že na základě pozorování lze konstatovat, že mořský led taje ještě rychleji, než modely předpovídají, a že za posledních 35 let ubylo více než 40 % mořského ledu přítomného během letního období; vzhledem k tomu, že změna klimatu postupuje v polárních oblastech dvojnásobnou a rostoucí rychlostí, což ve stávajících celosvětových ekosystémech vyvolává neznámé a nepředvídatelné změny;

P.  vzhledem k tomu, že tři členské státy EU (Dánsko, Finsko a Švédsko) a jedna zámořská země a území (Grónsko) jsou členy osmičlenné Arktické rady a dalších sedm členských států (Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Španělsko a Spojené království) mají status pozorovatele; vzhledem k tomu, že EU s napětím očekává konečnou realizaci svého formálního statusu pozorovatele v Arktické radě;

Q.  vzhledem k tomu, že ochrana životního prostředí a udržitelný rozvoj jsou dvě hlavní zásady Ottawského prohlášení, jež v roce 1996 položilo základy pro vytvoření Arktické rady;

R.  vzhledem k tomu, že v arktické oblasti žijí přibližně čtyři miliony lidí, přičemž asi 10 % z nich jsou původní obyvatelé; vzhledem k tomu, že křehké životní prostředí a základní práva původních obyvatel je třeba respektovat a chránit prostřednictvím přísnějších záruk; vzhledem k tomu, že je nutné zaručit, aby měli původní a místní obyvatelé práva týkající se schvalování těžby místních zdrojů a podíleli se na přijímání rozhodnutí v této otázce; zdůrazňuje, že nárůst znečišťujících látek a těžkých kovů v arktické oblasti má negativní dopady na celý potravinový řetězec, jelikož jsou obsaženy v rostlinách a živočiších, zejména v rybách, a představují závažnou zdravotní hrozbu pro místní obyvatele a konzumenty produktů rybolovu na jiných místech;

S.  vzhledem k tomu, že ekosystémy v arktické oblasti, včetně fauny a fóry, jsou obzvláště zranitelné vůči otřesům, neboť období obnovy je poměrně dlouhé; vzhledem k tomu, že negativní dopady na životní prostředí jsou často kumulativní a nevratné a mají zeměpisné a environmentální vnější dopady (např. poškozují oceánské ekosystémy);

T.  vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích teplota v arktické oblasti roste dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr;

U.  vzhledem k tomu, že větší objem skleníkových plynů a znečištění ovzduší v atmosféře se spolupodílejí na změně arktického klimatu; vzhledem k tomu, že mezi znečišťovatele arktického klimatu patří převážně asijští, severoameričtí a evropští emitenti, a proto opatření ke snížení emisí přijímaná v EU mají velký význam pro zmírňování změny arktického klimatu;

V.  vzhledem k tomu, že existuje mnoho rizik spojených s používáním těžkého topného oleje v námořní dopravě v arktické oblasti: v případě úniku toto palivo s velmi hustou konzistencí emulguje, klesá, a zachytí-li se v ledu, může se přesouvat na mimořádně velké vzdálenosti; úniky těžkého topného oleje představují obrovská rizika pro zajištění potravin pro původní komunity v arktické oblasti, jejichž obživa závisí na rybolovu a lovu; spalováním těžkého topného oleje vznikají oxidy síry, těžké kovy a velké množství černého uhlíku, který pokud se uloží do arktického ledu, stimuluje absorpci tepla ledovou masou, čímž urychluje její tání a změnu klimatu; vzhledem k tomu, že ve vodách obklopujících Antarktidu zakazuje Mezinárodní námořní organizace (IMO) přepravu a používání těžkých topných olejů;

W.  vzhledem k tomu, že EU musí hrát vedoucí úlohu během diskuzí a jednání na mezinárodní scéně a zajistit, aby všichni aktéři přijali odpovědnost v oblasti snižování emisí skleníkových plynů nebo znečišťujících látek a aby čelili rostoucí výzvě udržitelného řízení zdrojů;

X.  vzhledem k tomu, že ve všech činnostech týkajících se připravenosti a reakce je třeba zohledňovat a minimalizovat rizika plynoucí z používání jaderné energie v ledoborcích a pobřežních zařízeních;

Y.  vzhledem k tomu, že ukládání jakýchkoli odpadů ve věčně zmrzlé půdě arktické oblasti není za žádných okolností udržitelným řešením nakládání s odpady, což dokládají nedávná zjištění v Camp Century v Grónsku;

Z.  vzhledem k tomu, že politika EU v arktické oblasti by měla důsledněji zohledňovat cíle udržitelného rozvoje, k jejichž naplnění do roku 2030 se EU zavázala;

AA.  vzhledem k tomu, že rozhodování přijímané na základě vědeckých podkladů, včetně znalostí místních a původních obyvatel, má rozhodující význam pro ochranu křehkých ekosystémů v arktické oblasti, omezení rizik, poskytnutí možnosti místním komunitám přizpůsobit se a pro podporu udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že EU zaujímá v celosvětovém měřítku vedoucí postavení ve financování výzkumu arktické oblasti a podporuje volnou výměnu jeho výsledků;

AB.  vzhledem k tomu, že vyvážená kombinace odborných znalostí průmyslu o arktické oblasti a specializace na jedné straně a závazku naplňovat ekologické cíle a cíle udržitelného rozvoje na straně druhé má potenciál ke stimulaci ekologických inovací, průmyslové symbiózy a účinného nakládání s odpady v této oblasti, a tedy k zachování nedotčeného arktického prostředí s potenciálem pro nové a vznikající obchodní příležitosti a růst zaměstnanosti, přičemž současně přispívá k zaměstnanosti mladých lidí a řešení otázky stárnutí obyvatelstva;

AC.  vzhledem k tomu, že současné technické možnosti v oblasti satelitní komunikace, které má EU k dispozici v rámci služeb a infrastruktur programů Copernicus nebo Galileo, by mohly vyhovovat potřebám uživatelů v arktické oblasti;

AD.  vzhledem k tomu, že účast místních komunit má rozhodující význam pro úspěšné hospodaření s přírodními zdroji a budování odolnosti křehkých ekosystémů;

AE.  vzhledem k tomu, že uznává, že při přijímání rozhodnutí v arktické oblasti je důležité zohledňovat tradiční a místní znalosti;

AF.  vzhledem k tomu, že podle Deklarace OSN o právech původních obyvatel (UNDRIP) je nutné chránit domorodé kultury Sámů, Něnců, Chantů, Evenků, Čukčů, Aleutů, Jupiků a Inuitů; vzhledem k tomu, že domorodé populace žijící v Arktidě mají právo využívat přírodních zdrojů ve svých domovských oblastech a měly by se podílet na veškerých budoucích plánech týkajících se komerčního rybolovu;

AG.  vzhledem k tomu, že veškerý rybolov v arktické oblasti musí probíhat v souladu se stávajícími mezinárodními úmluvami, které tuto oblast upravují, včetně smlouvy o Špicberkách z roku 1920, a v konkrétní rovině v souladu s veškerými právy smluvních stran této smlouvy a rovněž v souladu s historickými právy na rybolov;

1.  vítá společné sdělení, které je pozitivním krokem k vytvoření integrované politiky EU pro záležitosti týkající se arktické oblasti a vymezuje konkrétní oblasti opatření za účelem k vypracování soudržnějšího rámce pro činnost EU zaměřenou na evropskou část arktické oblasti; zdůrazňuje, že je nutné, aby vnitřní a vnější politiky Unie pro záležitosti týkající se arktické oblasti byly soudržnější; vyzývá Komisi, aby ke svému sdělení přijala konkrétní prováděcí a návazná opatření; znovu vyzývá k přijetí ucelené strategie a konkrétního akčního plánu pro působení EU v arktické oblasti, jejichž východiskem by byl cíl spočívající v ochraně zranitelného ekosystému arktické oblasti;

2.  vítá tři prioritní oblasti společného sdělení, konkrétně změnu klimatu, udržitelný rozvoj a mezinárodní spolupráci;

3.  zdůrazňuje význam úmluvy UNCLOS, která představuje základní mnohostranný právní rámec pro všechny oceánské činnosti, a to i v arktické oblasti, pro vymezení arktického pevninského šelfu a pro řešení otázek svrchovanosti v rámci arktické oblasti, pokud jde o teritoriální moře; konstatuje, že v souvislosti s arktickou oblastí existuje jen velmi málo nevyřešených otázek příslušnosti; domnívá se, že dodržování mezinárodního práva v arktické oblasti má zásadní význam; upozorňuje, že vody kolem severního pólu jsou většinou mezinárodními vodami; podporuje to, aby EU hrála významnou úlohu v prosazování efektivních mnohostranných mechanismů a světového řádu založeného na pravidlech, prostřednictvím důslednějšího a soudržného provádění příslušných mezinárodních, regionálních a dvoustranných dohod a rámců; zdůrazňuje, že EU by měla plnit pozitivní úlohu v prosazování a podpoře dohod, které upevňují řízení biologické rozmanitosti a životního prostředí v oblastech, jež v Severním ledovém oceánu nespadají do vnitrostátní jurisdikce; konstatuje, že se to však netýká plavby ani tradičních způsobů obživy; naléhavě vyzývá EU, aby úzce spolupracovala s členskými státy při podpoře zachování a ochrany životního prostředí v této oblasti; zdůrazňuje významnou úlohu Arktické rady pro zachování konstruktivní spolupráce, nízkého napětí, míru a stability v arktické oblasti;

4.  vítá ratifikaci Pařížské dohody Evropskou unií a její vstup v platnost dne 4. listopadu 2016; vyzývá k jejímu rychlému a účinnému provedení všemi smluvními stranami; vybízí členské státy k ratifikaci Pařížské dohody, aby bylo možné přistoupit k naplňování ambiciózních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a opatření v odvětví obchodování s emisemi a sdílení úsilí s ohledem na cíl omezit do roku 2100 nárůst teploty na 1,5 °C;

5.  vyzývá Komisi a členské státy, aby hrály významnější úlohu v účinném provádění mezinárodních úmluv, například Pařížské dohody, Minamatské úmluvy, Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, Göteborského protokolu, Stockholmské úmluvy, mezinárodního kodexu pro lodě působící v polárních vodách (tzv. polárního kodexu) a Úmluvy o biologické rozmanitosti; žádá Komisi, aby zvláštní pozornost věnovala probíhajícímu mezinárodnímu procesu, při němž se Výbor pro hodnocení perzistentních organických znečišťujících látek snaží dále omezit používání těchto látek a černého uhlíku; vyzývá partnerské země EU, aby postupovaly stejně;

6.  podporuje vytvoření sítě chráněných oblastí v Arktidě a ochranu mezinárodní mořské oblasti kolem severního pólu mimo ekonomické zóny pobřežních států;

7.  vyzývá k tomu, aby jakýkoli rozvoj komerčního rybolovu v arktické oblasti probíhal způsobem, jenž bude plně slučitelný s citlivou a specifickou povahou této oblasti; trvá na tom, že před tím, než bude v Arktidě zahájen nový komerční rybolov, musí být provedeno spolehlivé a preventivní vědecké vyhodnocení rybolovných zásob, aby tak bylo možno stanovit limit výlovu, díky němuž budou zachovány cílové rybolovné zdroje nad úrovní dostatečnou pro tvorbu maximálně udržitelného výnosu a v jehož důsledku nedojde k úbytku ostatních druhů nebo způsobení vážných škod na mořském prostředí; zdůrazňuje, že rybolov na volném moři musí být regulován regionální organizací řídící rybolov, která by dodržovala vědecká doporučení a prováděla přísnou kontrolu a programy dohledu, které by zajistily dodržování opatření v rámci tohoto řízení; upozorňuje, že rybolov v rámci výlučných ekonomických zón musí splňovat tytéž normy; požaduje uvalení moratoria na rybolov v průmyslovém měřítku, mimo jiné na rybolov vykonávaný pomocí vlečných sítí pro lov při dně, v arktických vodách, v nichž dříve nebyl rybolovu prováděn;

8.  vítá pokračující jednání o uzavření mezinárodní smlouvy mezi pobřežními státy Arktidy a mezinárodními smluvními stranami s cílem zabránit neregulovanému rybolovu v mezinárodních vodách Arktidy a vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto deklaraci podepsaly a zasazovaly se o to, aby byla pro její signatáře závazná;

9.  vyzývá Komisi, aby podporovala a podněcovala arktické země, aby dále pracovaly na rozšiřování dostupných informací a analýz o veškerých rybích populacích v této oblasti;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci legislativní činnosti EU zintenzivnily své úsilí a dohodly se na ambiciózních cílech snižování emisí během jednání o směrnici o národních emisních stropech, snížily místní úrovně znečištění pomocí balíčku opatření pro čisté ovzduší s cílem omezit dálkové znečišťování a zejména saze a sjednaly ambiciózní cíle a opatření v oblasti snižování emisí skleníkových plynů v odvětví obchodování s emisemi a sdílení úsilí s ohledem na cíl omezit do roku 2100 nárůst teploty na 1,5 °C;

11.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby se nová úmluva OSN o ochraně biologické rozmanitosti v oblastech nacházejících se mimo působnost jurisdikce jednotlivých států, o níž se v současnosti vyjednává, stala silným a účinným nástrojem a aby byla s to zabezpečit odolnost postupů pro identifikaci, vymezení, správu a zabezpečení chráněných mořských oblastí, a to včetně mořských rezervací, v nichž je zakázán rybolov;

12.  vybízí Komisi a členské státy, aby potvrdily svou úlohu v účinném provádění Úmluvy o biologické rozmanitosti a souvisejících mezinárodních dohod; domnívá se, že je důležité, aby strategický plán podle článku 10 Nagojského protokolu týkající se určování škodlivých nepůvodních druhů ohrožujících ekosystémy a tras jejich rozšiřování a stanovování jejich pořadí podle priorit byl prováděn tak, aby co nejvíce škodlivých invazivních druhů bylo kontrolováno nebo vymýceno a aby se opatření zaměřila na trasy rozšiřování s cílem zastavit rozšiřování a invazi těchto druhů, a to také v arktických oblastech;

13.  vyzývá členské státy, aby zakázaly dotace na fosilní paliva, které snižují náklady na výrobu energie z fosilních paliv a aby se tak snažily odrazovat od těžby a využívání fosilních paliv;

14.  vyzývá EU, aby na mezinárodní úrovni prosazovala přísné předběžné regulační normy v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti při vyhledávání, průzkumu a těžbě ropy; vyzývá k zákazu hloubení ropných vrtů v ledových arktických vodách EU a EHP a k podpoře srovnatelných předběžných norem v Arktické radě a pro pobřežní státy Arktidy;

15.  zdůrazňuje, že je důležité, aby EU podporovala rychlou ratifikaci Minamatské úmluvy s cílem předcházet emisím rtuti a tyto emise snižovat;

16.  vítá záměr Komise směřovat finanční prostředky evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) na opatření určena k začleňování činností v oblasti klimatu v Arktidě, a to s přihlédnutím k místním podmínkám a zvláštní povaze arktických oblastí;

17.  zdůrazňuje, že k intenzivnějšímu využívání přírodních zdrojů v arktické oblasti by mělo docházet způsobem, jenž bere ohled na místní obyvatele a je pro ně přínosný a přejímá úplnou environmentální odpovědnost za křehké arktické životní prostředí; je přesvědčen, že tato strategická volba je zásadní pro zajištění legitimity a místní podpory pro činnost EU v arktické oblasti;

18.  vyzývá Komisi a ty členské státy, které jsou členy nebo pozorovateli v Arktické radě, aby podporovaly její stávající činnost týkající se posuzování vlivů na životní prostředí s cílem chránit zranitelné ekosystémy v Arktidě v souladu s Úmluvou z Espoo; zdůrazňuje, že toto posuzování má zásadní význam pro zajištění udržitelného rozvoje hospodářských aktivit a ochranu obzvláště zranitelných ekosystémů a komunit v Arktidě; poukazuje na následující orientační kritéria, která předložila Inuitská cirkumpolární rada (Inuit Circumpolar Council (ICC)) pro hodnocení projektů prováděných v Arktidě:

   Musí být zváženy veškeré možné environmentální, socioekonomické a kulturní dopady během projektu i po něm, včetně kumulativních účinků stávajících i budoucích projektů.
   Ve všech fázích plánování projektu, jeho hodnocení, provádění a regenerace musí být uplatňována zásada předběžné opatrnosti a zásada „znečišťovatel platí“.
   Regenerace a obnova stanoviště a dotčených ploch musí být důkladně naplánovány a v předstihu v plném rozsahu financovány.
   Návrhy projektů týkající se odstraňování ropného znečištění musí zahrnovat ověřený důkaz o schopnosti odvětví zpětně získávat uniklou ropu v podmínkách ledu, odlámaného ledu a opětovně mrznoucího ledu.
   Musí být vytvořen mezinárodní režim odpovědnosti a náhrady za kontaminování půdy, vod a mořských oblastí způsobené těžbou ropy na moři a jejím využíváním;

19.  zdůrazňuje, že je důležité najít mechanismy pro zohlednění sociální odpovědnosti podniků (corporate social responsibility, CSR) v činnosti společností působících v arktické oblasti prostřednictvím spolupráce se zástupci podnikatelského sektoru, např. Arktickou hospodářskou radu; doporučuje prozkoumat potenciál dobrovolných mechanismů s cílem podpořit přísné průmyslové normy v sociální a environmentální výkonnosti, např. posílit „osvědčené postupy“ v indexu odpovědnosti podniků v arktické oblasti založeném např. na protokolu o investicích podniků v arktické oblasti a iniciativě OSN nazvané Global Compact;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly veškeré úsilí vyvíjené v Mezinárodní námořní organizaci (IMO) o dosažení celosvětové dohody o snížení emisí z lodní dopravy;

21.  uznává význam setrvalého a dostatečného financování severských řídce osídlených oblastí s cílem kompenzovat jejich trvalá znevýhodnění, jako je řídká populace, drsné klimatické podmínky a velké vzdálenosti;

22.  podporuje úzkou spolupráci mezi orgány EU a příslušnými členskými státy EU v problematice arktické oblasti; vybízí členské státy, které jsou členy Arktické rady, aby ostatní členské státy a vysokou představitelku pravidelně informovaly o každé věci společného zájmu v této radě v souladu s čl. 34 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU);

23.  zdůrazňuje, že EU musí vstoupit do politického dialogu se všemi arktickými partnery, a požaduje prohloubení spolupráce mezi EU, Arktickou radou v rámci Severní dimenze, Radou Barentsova euroarktického regionu a dalšími subjekty zapojenými do spolupráce v nejsevernější oblasti; zdůrazňuje důležitou úlohu pozorovatelů v Arktické radě, neboť mají velké zkušenosti a dlouhodobě se podílejí na vědecké a politické spolupráci v arktické oblasti; v této souvislosti vítá probíhající dialog pozorovateli a předsednictvím Arktické rady;

24.  rozhodně podporuje, aby byl EU v Arktické radě přidělen status pozorovatele; je přesvědčen, že získání formálního statusu pozorovatele EU v plném rozsahu by posílilo politickou a institucionální úlohu rady při řešení záležitostí týkajících se arktické oblasti a bylo by pro tuto úlohu přínosem;

25.  vítá posílenou koordinaci mezi Komisí a ESVČ v záležitostech týkajících se arktické oblasti; navrhuje vytvořit v ESVČ oddělení pro politiky pro severní oblast a upevnit spolupráci mezi útvary ESVČ a Komise s cílem zajistit soudržný, koordinovaný a integrovaný politický přístup ve všech příslušných klíčových oblastech politiky;

26.  bere na vědomí schopnost EU přispívat k řešení možných bezpečnostních problémů; vyzývá EU, aby v partnerství se svými členskými státy a ve spolupráci se státy arktické oblasti přispívala k budování mechanismů civilní bezpečnosti a k posilování kapacit pro zvládání přírodních a člověkem způsobených krizí a katastrof a infrastruktury pro vyhledávání a záchranné operace;

27.  upozorňuje na skutečnost, že bezpečnost dodávek energie je úzce propojena se změnou klimatu; domnívá se, že bezpečnost dodávek energie je třeba zlepšit omezením závislosti EU na fosilních palivech; zdůrazňuje, že transformace Arktidy představuje jeden ze zásadních důsledků změny klimatu pro bezpečnost EU; zdůrazňuje, že tento multiplikátor rizik je třeba řešit prostřednictvím posílené strategie EU pro Arktidu a prostřednictvím rozšířené politiky zaměřené na produkci obnovitelné energie v EU a na energetickou účinnost, která výrazně sníží závislost Unie na vnějších zdrojích a posílí tím její bezpečnostní pozici;

28.  požaduje, aby byly ve všech státech arktické oblasti v souladu s vymezenou dobrou praxí vypracovány plány reakce v případě zasažení volně žijících živočichů ropou, včetně účinného posouzení ohrožených zranitelných druhů a realizovatelných strategií prevence a reakce pro účely jejich ochrany;

29.  vyzdvihuje současnou konstruktivní a pragmatickou přeshraniční spolupráci se Severní dimenzí a jejími partnerstvími, jakož i spolupráci v Radě Barentsova euroarktického regionu;

30.  zdůrazňuje význam setrvalé komunikace a dialogu s Ruskem v rámci spolupráce aktérů v arktické oblasti, zejména přeshraniční spolupráce EU a Ruska, navzdory posílení ruských vojenských sil rozmístěných v tomto regionu, výstavbě a obnově ruských vojenských základen a vytvoření ruské arktické vojenské oblasti; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU více prosazovala své strategické zájmy vůči Rusku prostřednictvím selektivního zapojení a usilovala o pokrok v řešení otázek společného zájmu tam, kde existuje prostor pro globální řešení společných problémů a hrozeb; naléhavě vyzývá k začlenění této problematiky do strategie EU pro arktickou oblast; zdůrazňuje, že arktická oblast je nedílnou součástí environmentálního, hospodářského a politického rozměru mezinárodních vztahů;

31.  je toho názoru, že politika Severní dimenze je úspěšným vzorem stability, společné odpovědnosti a zapojení do spolupráce v arktické oblasti; zdůrazňuje význam partnerství Severní dimenze v jednotlivých oblastech, zejména v oblasti životního prostředí, infrastruktury a logistiky;

32.  konstatuje, že vznikly arktické migrační trasy do EU; zdůrazňuje, že migrační trasy a vyšší objem dopravy by měly být zohledněny při přípravě strategie EU pro arktickou oblast;

33.  znovu vyzývá EU a její členské státy, aby aktivně podporovaly zásady volnosti plavby a pokojného proplutí;

34.  vítá plány na vytvoření evropského fóra zainteresovaných stran pro arktickou oblast; zdůrazňuje, že je třeba, aby byla posílena součinnost mezi stávajícími finančními nástroji s cílem předcházet případnému překrývání a maximalizovat vzájemné působení mezi interními a externími programy EU; bere na vědomí, že Finsko se navrhlo jakožto hostitelská země prvního fóra, které se má konat v roce 2017;

35.  zdůrazňuje, že při rozhodování v arktické oblasti je důležité využívat tradiční a místní znalosti;

36.  potvrzuje, že EU podporuje Deklaraci OSN o právech původních obyvatel; připomíná zejména článek 19 této deklarace, podle nějž mají státy vést konzultace s dotčenými původními obyvateli a spolupracovat s nimi v dobré víře prostřednictvím jejich zastupitelských institucí, aby před přijetím a provedením legislativních a správních opatření, jež na ně mohou mít dopad, získaly jejich svobodný, předběžný a informovaný souhlas; vyzývá k lepšímu a včasnějšímu zapojení původních obyvatel do tvorby politiky pro arktickou oblast zaměřené na občany a do činnosti Arktické rady; zdůrazňuje, že jejich zapojení do rozhodování by usnadnilo udržitelné řízení přírodních zdrojů v arktické oblasti; zdůrazňuje, že je nezbytné ochránit a podporovat jejich práva, kultury a jazyky; zdůrazňuje, že v arktické oblasti je nezbytné rozvíjet obnovitelné zdroje energie udržitelným způsobem, který rovněž bere ohled na křehké životní prostředí a na němž se původní obyvatelé mohou plně podílet;

37.  věnuje zvláštní pozornost cíli udržitelného rozvoje 4.5, jenž zahrnuje i zajištění rovného přístupu ke všem úrovním vzdělávání a odborné přípravy pro původní obyvatele, a to i v jejich jazycích;

38.  zdůrazňuje, že dostupný, propojený, bezpečný a udržitelný cestovní ruch ve venkovských a řídce obydlených oblastech v evropské části arktické oblasti může napomáhat rozvoji obchodních činností, jež na oplátku mohou zvýšit počet pracovních míst v malých a středních podnicích a přispívat k celkovému pozitivnímu rozvoje oblastí; zdůrazňuje proto, že cestovní ruch v této oblasti je třeba podporovat s ohledem na jeho související sociální a environmentální dopady na infrastrukturu a výzkum, vzdělávání a odbornou přípravu;

39.  zdůrazňuje úlohu původních obyvatel a místních komunit při zachovávání životaschopné a udržitelné arktické oblasti; vyzývá Komisi, aby se zaměřila na zajištění přístupu těchto komunit ke všem relevantním informacím o požadavcích jednotného trhu EU, osvědčených postupech a nástrojích financování; zdůrazňuje úlohu plynulé dopravy, komunikačních a elektrických sítí a také kosmických technologií geolokalizace a telekomunikace pro vznik hospodářské činnosti v této oblasti; připomíná Komisi její povinnosti na základě nařízení (EU) 2015/1775, pokud jde o podávání zpráv a informování veřejnosti a příslušných orgánů o ustanoveních tohoto nařízení; zdůrazňuje, že je třeba využívat znalostí původních a místních obyvatel a zajistit jejich důslednější zapojení do procesů rozhodování, jejich souhlas s těmito procesy a jejich účast na nich; zdůrazňuje, že je třeba poskytovat nezbytnou podporu a financování; doporučuje v této souvislosti vytvořit v Bruselu zastoupení původních obyvatel arktické oblasti, aby byla jejich účast viditelnější; je toho názoru, že EU by měla podporovat zavádění inovativních technologií v arktické oblasti s cílem rozvíjet její obnovitelné zdroje;

40.  zdůrazňuje, že zachování rozvinutých a udržitelných komunit v Arktidě, které využívají nejnovější informační technologie a v nichž panuje vysoká životní úroveň, je nanejvýš důležité a že EU může v tomto směru sehrát klíčovou roli; znovu připomíná právo obyvatel Arktidy určovat si vlastní způsob života a uznává jejich přání dosáhnout udržitelného rozvoje tohoto regionu; vyzývá ESVČ a Komisi, aby prohloubily dialog s těmito obyvateli a prozkoumaly, jak by bylo možné poskytovat těmto sdružením financování a zajistit, aby byly jejich názory zohledněny v rámci diskusí EU; vítá činnost zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv a základních svobod původních národů a také činnost mechanismu odborníků OSN pro práva původních národů;

41.  zdůrazňuje, že věda by měla představovat základ, na němž je postaveno politické rozhodování v Arktidě ohledně ochrany životního prostředí a boje proti změně klimatu;

42.  zdůrazňuje klíčovou úlohu evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) při rozvíjení evropské části Arktidy a budování udržitelného růstu a kvalitních pracovních míst zaměřených na odvětví hledící do budoucna; rovněž zdůrazňuje, že je třeba odpovědně rozvíjet přírodní zdroje Arktidy a přistupovat k nim s úctou; upozorňuje na trvalá znevýhodnění, která je zapotřebí kompenzovat (článek 174 SFEU); vyzdvihuje dlouhodobý význam, který mají strategie v různých oblastech, jako jsou digitální agenda, změna klimatu, „modrý růst“ apod.;

43.  zdůrazňuje význam dobré přístupnosti arktické oblasti k síti TEN-T a plánovaného rozšíření koridorů hlavní sítě, a sice Severomořsko-baltského a Skandinávsko-středomořského koridoru, i přístupových tras druhé úrovně, neboť se jedná o klíčovou dopravní strukturu umožňující udržitelnou mobilitu osob a zboží; připomíná potenciál fondů EU, jako jsou Nástroj pro propojení Evropy (CEF) či Evropský fond pro strategické investice (EFSI), pro financování projektů infrastruktury v evropské části Arktidy; bere na vědomí klíčovou úlohu Evropské investiční banky (EIB) v tomto ohledu; navrhuje, aby Komise prozkoumala možnosti širší mezinárodní finanční spolupráce při rozvoji nové infrastruktury a propojenosti, včetně systémů IKT;

44.  vítá, že se Komise zavázala alespoň k zachování míry financování výzkumu arktické oblasti v programu Horizont 2020, a obzvláště její záměr podporovat zavádění inovativních technologií; vyzývá Komisi, aby ve víceletém finančním rámci pro období po roce 2020 navýšila finanční prostředky EU pro výzkum arktické oblasti; vyzývá Komisi, aby pro účely výzkumu Arktidy i nadále pokračovala ve využívání programu Horizont 2020 a dalších programů financování a aby jejich využívání dále rozvíjela;

45.  konstatuje, že arktické mořské ekosystémy mají klíčový význam pro ochranu celosvětové biologické rozmanitosti; konstatuje, že úbytek mořského ledu v arktické oblasti a další environmentální změny v Arktidě spolu s omezenými vědeckými poznatky o zdejších mořských zdrojích vyžadují, aby byl pro účely stanovování vhodných mezinárodních opatření, jež zajistí dlouhodobou ochranu a udržitelné využívání zdrojů na volném moři v arktické oblasti, zaujat přístup předběžné opatrnosti;

46.  vzhledem k tomu, že lepší poznatky o arktické oblasti mají zásadní význam pro vhodné řešení všech problémů, vybízí k podpoře a usnadňování mezinárodní vědecké a výzkumné spolupráce všech zainteresovaných stran, které působí v oboru výzkumu arktické oblasti a budování výzkumných infrastruktur; podporuje spolupráci mezi předními výzkumnými institucemi pro arktickou oblast za účelem přípravy integrovaného evropského polárního výzkumného programu pod záštitou iniciativy EU-PolarNet a při zohlednění tradičních a místních znalostí; bere na vědomí, že Komise vyzvala k uspořádání mezinárodní vědecké konference o arktické oblasti, která se uskuteční v Evropě v roce 2018; zdůrazňuje význam úspěšné spolupráce s Kanadou a Spojenými státy prostřednictvím Transatlantické aliance pro výzkum oceánů;

47.  znovu vyzývá Komisi, aby v Arktidě zřídila unijní arktické informační středisko a vyčlenila dostatečný objem prostředků s cílem zajistit účinný přístup k informacím a poznatkům o arktické oblasti a podnítit cestovní ruch; upozorňuje, že takové unijní arktické informační středisko by mohlo být spojeno se stávajícími arktickými středisky nebo některou jinou arktickou institucí, neboť takové řešení by výrazně snížilo náklady;

48.  vyzývá k systematičtějšímu a dlouhodobějšímu shromažďování údajů získaných na základě arktických výzkumných projektů; lituje, že se při přechodu z jednoho období financování do jiného často ztrácejí kladné výsledky jednotlivých projektů; vyzývá Komisi, aby se při plánování rámce pro výzkum arktické oblasti po roce 2020 zaměřila na kontinuitu;

49.  vítá, že Komise podporuje vytvoření chráněné mořské oblasti v arktickém regionu; připomíná Komisi a členským státům cíl stanovený v rámci cílů udržitelného rozvoje, a sice ochránit nejméně 10 % pobřežních a mořských oblastí; konstatuje však, že každý nový návrh k této problematice by měl být v souladu s výsledky diskuse států arktické oblasti v Arktické radě; zdůrazňuje, že chráněné mořské oblasti mají zásadní význam pro zachování arktických ekosystémů; připomíná, že do vymezování, vytváření a správy těchto chráněných oblastí je nezbytné plně zapojit místní komunity;

50.  upozorňuje na význam vesmírných technologií a výzkumu, které jsou klíčové pro bezpečnou lodní přepravu, environmentální monitorování a sledování změny klimatu v Arktidě; vybízí komisi, aby s ohledem na změny v Arktidě uznané v jejím sdělení o kosmické strategii pro Evropu (COM(2016)0705) ve spolupráci s členy Arktické rady přezkoumala možnosti pro rozšířené využívání stávajících a budoucích družicových programů EU v tomto regionu a zohlednila potřeby uživatelů v rámci iniciativy GOVSATCOM; vyzývá všechny zainteresované strany, aby v této souvislosti plně využívaly možností družicové navigace Galileo a programu Copernicus pro pozorování Země;

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly a podporovaly zřízení chráněné mořské oblasti na volném moři v Arktidě, a to na základě mandátu komise OSPAR (Úmluva o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku), v jejímž rámci by byly v mezinárodních vodách kolem severního pólu, na které se vztahuje působnost úmluvy OSPAR, zakázány veškeré způsoby extraktivního využití, včetně rybolovu;

52.  vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy usilující o zákaz používání vlečných sítí pro lov při dně v ekologicky či biologicky významných mořských oblastech a na volném moři v Arktidě;

53.  vyzývá k tomu, aby základ pro veškerý komerční rybolov v této oblasti představovaly cíle pro zachování rybolovných zdrojů v rámci nové společné rybářské politiky a rovněž kvantitativní cíl obnovovat a udržovat stav populací ryb nad úrovní, která může být zdrojem pro maximální udržitelný výnos;

54.  vyzývá EU, aby se stala vedoucí silou v přijímání opatření bránících neregulovanému rybolovu v Arktidě; je toho názoru, že má k tomu Unie plné právo, neboť členské státy jsou zapojeny do všech úrovní správy arktické oblasti;

55.  zdůrazňuje, že rybářské flotily EU nesmějí ohrožovat biologickou rozmanitost v regionu; vítá určení ekologicky a biologicky významných oblastí v Arktidě v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti jakožto významný proces při zajišťování účinné ochrany arktické biologické rozmanitosti a zdůrazňuje, že v pobřežních, námořních a pozemních oblastech Arktidy je důležité uplatňovat řízení založené na ekosystémovém přístupu, jak to zdůraznila odborná skupina Arktické rady pro řízení založené na ekosystémovém přístupu; vyzývá státy, aby splnily své závazky vyplývající z Úmluvy o biologické rozmanitosti a Úmluvy OSN o mořském právu vytvořením sítě chráněných mořských oblastí a mořských rezervací v Severním ledovém oceánu;

56.   je pevně přesvědčen o tom, že veškerý další rozvoj komerčního rybolovu v arktické oblasti musí probíhat v souladu s mezinárodními úmluvami, které tuto oblast upravují, včetně Smlouvy o Špicberkách z roku 1920, v souladu s právy smluvních stran těchto úmluv a také v souladu se stávajícími historickými právy na rybolov;

57.  vyzývá Komisi, aby vypracovala studii a předložila návrhy týkající se posílení telekomunikační infrastruktury v arktické oblasti, včetně družic, a podpořila tak vědecký výzkum a sledování klimatu a zajistila místní rozvoj, plavbu a bezpečnost na moři;

58.  opakuje svou výzvu Komisi a členským státům z roku 2014, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, jimiž aktivně usnadní přijetí zákazu používání a přepravy těžkého topného oleje jakožto lodního paliva v plavidlech, která se plaví arktickými vodami, a to na základě mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL) a/nebo prostřednictvím státní přístavní inspekce jako v případě vod obklopujících Antarktidu; vybízí Komisi, aby do své studie rizik, které by s sebou přinesl nárůst plavebních činností na severomořské trase, zahrnula i rizika používání těžkého topného oleje pro životní prostředí a klima; vyzývá Komisi, aby vzhledem k tomu, že neexistují přiměřená mezinárodní opatření, předložila návrhy předpisů pro plavidla připlouvající do přístavů EU poté, co byly v arktických vodách, nebo předtím, a to s cílem zakázat používání a přepravu těžkého ropného oleje;

59.  těší se na vstup v platnost polárního kodexu Mezinárodní námořní organizace (IMO) v roce 2017 a 2018, v důsledku čehož bude námořní plavba v arktických vodách bezpečnější; zdůrazňuje, že je důležité zřídit jednotný systém pro únik, evakuaci a záchranu pracovníků na moři, který by bylo možné používat jednotně na všech plošinách a plavidlech v arktické oblasti;

60.  připomíná, že v rámci Dohody o EHP přijaly Island a Norsko závazky týkající se zachování kvality životního prostředí a zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů v souladu s příslušnými právními předpisy EU;

61.  zdůrazňuje rostoucí zájem Číny o arktickou oblast, zejména ohledně přístupu k lodním trasám a energetických zdrojů; bere na vědomí uzavření dohody o volném obchodu mezi Islandem a Čínou a vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala důsledky, které to může mít nejen pro udržitelný hospodářský rozvoj islandské části Arktidy, ale také pro vnitřní trh a hospodářství EU;

62.  připomíná, že podle dohody mezi EU a Grónskem o partnerství v odvětví rybolovu z roku 2007 poskytuje Evropská unie Grónsku finanční podporu pro zajištění zodpovědného rybolovu a udržitelného využívání rybolovných zdrojů v grónské výlučné ekonomické zóně;

63.  vyzývá členské státy, aby urychleně ratifikovaly protokol z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři (úmluva HNS) a aby k uvedenému protokolu přistoupily;

64.  domnívá se, že pro provádění politik pro arktickou oblast má zásadní význam zapojení parlamentů a jejich úzká spolupráce v záležitostech týkajících se arktické oblasti, a to zejména mezi vnitrostátními parlamenty příslušných členských států EU;

65.  vybízí vysokou představitelku a Komisi, aby důsledně sledovaly vývoj v oblasti klimatu, ochrany životního prostředí, mořského prostředí a bezpečnosti i socioekonomický vývoj v arktické oblasti a aby Parlament a Radu pravidelně informovaly, a to i o provádění politiky EU pro arktickou oblast;

66.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládám a parlamentům států v arktické oblasti.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0363.
(2) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/70/1.
(3) http://www.inuitcircumpolar.com/uploads/3/0/5/4/30542564/declaration_on_resource_development_a3_final.pdf .
(4) Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 17.
(5) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 131.
(6) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 153.
(7) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 77.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2014)0236.
(9) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 71.
(10) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 41.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0034.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0224.
(13) podle odhadů je v arktické oblasti uloženo 1,5 miliardy tun CO2;


Zpráva o Černé Hoře za rok 2016
PDF 367kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o zprávě Komise o Černé Hoře za rok 2016 (2016/2309(INI))
P8_TA(2017)0094A8-0050/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry přijaté Evropskou radou ve dnech 19.– 20. června 2003 a jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro země západního Balkánu: směřování k evropské integraci“,

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Černá Hora na straně druhé, která byla uzavřena dne 29. března 2010(1),

–  s ohledem na výsledek zasedání přístupové konference mezi EU a Černou Horou konaných na úrovni zástupců dne 30. června 2016 a na ministerské úrovni dne 13. prosince 2016,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. června 2012, v nichž rozhodla, že přístupová jednání s Černou Horou budou zahájena dne 29. června 2012, a na závěry Rady ze dne 13. prosince 2016, které získaly podporu naprosté většiny delegací,

–  s ohledem na sedmé zasedání Rady stabilizace a přidružení EU–Černá Hora, které se konalo dne 20. června 2016 v Bruselu,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2016 nazvané „Sdělení o politice rozšíření EU pro rok 2016“ (COM(2016)0715), doprovázené pracovním dokumentem útvarů Komise nazvaným „Zpráva o Černé Hoře za rok 2016“ (SWD(2016)0360),

–  s ohledem na závěrečné prohlášení předsedy summitu věnovaného západnímu Balkánu, který se konal dne 4. července 2016 v Paříži, a na doporučení organizací občanské společnosti pro pařížský summit 2016,

–  s ohledem na rozhodnutí ministrů zahraničních věcí členských států NATO ze dne 2. prosince 2015 a podepsání protokolu o přistoupení Černé Hory k NATO dne 19. května 2016,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise OBSE/ODIHR o parlamentních volbách, které se konaly dne 16. října 2016,

–  s ohledem na společné prohlášení z 8. zasedání Smíšeného poradního výboru občanské společnosti EU-Černá Hora, které se konalo dne 8. listopadu 2016 v Budvě,

–  s ohledem na prohlášení a doporučení, která přijal Parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení EU-Černá Hora na své 12. schůzi konané ve dnech 19.–20. května 2016 v Podgorici,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Černé Hoře,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0050/2017),

A.  vzhledem k tomu, že klíčovou prioritou zahraniční politiky Černé Hory je euroatlantická integrace;

B.  vzhledem k tomu, že v přístupových jednáních bylo dosaženo dalšího pokroku; vzhledem k tomu, že Černá Hora je považována za zemi, která postoupila v procesu přistoupení nejdále; vzhledem k tomu, že právní rámec v oblasti právního státu je z velké části dokončen a je vytvořeno institucionální uspořádání;

C.  vzhledem k tomu, že přetrvává znepokojení nad vyhraněnou vnitrostátní situací a bojkotem opozice v parlamentu; vzhledem k tomu, že udržitelný dialog a konstruktivní spolupráce mezi vládnoucí koalicí a opozicí jsou pro další pokrok v procesu přistoupení zásadní;

D.  vzhledem k tomu, že závažné obavy nadále budí korupce a organizovaná trestná činnost;

E.  vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti se mohou účastnit pracovních skupin, a to i v rámci přístupových jednání, ale vyjádřily nespokojenost s úrovní svého zapojení do tvorby politik a svou možností získat informace; vzhledem k tomu, že je mimořádně znepokojivé, že někteří aktivisté občanské společnosti byli osobně terčem očerňujících kampaní ve sdělovacích prostředcích;

F.  vzhledem k tomu, že pokrok Černé Hory v rámci kapitol 23 a 24 týkajících se právního státu má nadále zásadní význam pro celkové tempo vyjednávacího procesu;

G.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků jsou základními hodnotami EU a pilíři každé demokracie; vzhledem k tomu, že černohorské sdělovací prostředky jsou výrazně zpolitizovány, nadále přetrvává cenzura a autocenzura a existují hospodářské a politické tlaky na novináře;

1.  vítá trvalý pokrok v integraci Černé Hory do EU; vítá skutečnost, že Černá Hora dosahuje stabilního pokroku v přístupových jednáních, a konstatuje, že dosud bylo otevřeno 26 kapitol jednání a dvě kapitoly byly předběžně uzavřeny; vyzývá Radu, aby urychlila jednání s Černou Horou; vybízí k otevírání a uzavírání dalších kapitol v rámci přístupových jednání v roce 2017; oceňuje, že černohorská vláda přijala program pro přistoupení Černé Hory k EU na období 2017–2018; vybízí Černou Horu, aby urychlila tempo reforem, zvýšila své úsilí o splnění všech kritérií a nadále se soustřeďovala na základní body procesu přistoupení; připomíná, že dosažení konkrétních výsledků a vykázání výrazné a trvalé bilance plnění má zásadní význam, zejména v oblasti právního státu, spravedlnosti a boje proti korupci a organizovanému zločinu;

2.  vyjadřuje příslušným orgánům uznání za organizaci parlamentních voleb dne 16. října 2016, které proběhly nerušeným způsobem, během nichž byly obecně dodrženy základní svobody; vybízí k dalšímu posílení souladu s mezinárodními normami; vítá, že volební účast byla nejvyšší od roku 2002; vítá revidovaný právní rámec, na jehož základě se volby konaly, ale konstatuje, že přetrvávají některé administrativní nedostatky, a to i na straně státní volební komise, stejně jako obavy z nepřesnosti seznamu voličů a z politizace;

3.  lituje, že v den voleb bylo nutné dočasně odstavit internetové komunikační platformy stejně jako hackerský útok na webové stránky Centra pro přechod k demokracii, k němuž došlo několik dnů před volbami a který bránil organizacím občanské společnosti v jejich činnosti při sledování voleb; vyzývá příslušné orgány, aby se zabývaly nedostatky a prošetřily údajné procedurální nesrovnalosti, včetně údajného zneužívání státních finančních prostředků a zneužití funkce, i veškeré další nahlášené nedostatky rychle a transparentně a v souladu s doporučeními OBSE/ODIHR; očekává, že nezávislost státní volební komise bude zachována; zastává názor, že je nezbytně nutné zlepšit volební proces s cílem zajistit, aby mu občané v plné míře důvěřovali; s politováním konstatuje, že opozice neuznala výsledky voleb; uvědomuje si pokusy externích subjektů zdiskreditovat volební proces a obtíže, které to způsobuje; očekává, že nová vláda zachová politický závazek k reformnímu procesu, a vyzývá všechny politické strany, aby se znovu zapojily do konstruktivního dialogu;

4.  konstatuje, že před konáním těchto voleb byla vytvořena tzv. vláda volební důvěry; vítá skutečnost, že se tento proces uskutečnil z iniciativy Černé Hory a probíhal napříč politickým spektrem;

5.  bere na vědomí se znepokojením údajné pokusy Ruska ovlivňovat vývoj v Černé Hoře, protože takový způsob jednání by mohl znamenat další destabilizaci západního Balkánu; vyjadřuje znepokojení nad závažnými incidenty, včetně údajného puče, k nimž došlo dne 16. října 2016, a vyzývá místopředsedkyni Evropské komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a Komisi, aby pozorně sledovaly probíhající vyšetřování vedené příslušnými orgány; oceňuje ochotu Srbska při tomto vyšetřování spolupracovat; považuje za důležité, aby si příslušné útvary členských států vyměňovaly informace o takovýchto incidentech, a to mezi sebou a s místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou a s Komisí;

6.  je nadále hluboce znepokojen vyhraněnou vnitrostátní situací a bojkotem parlamentní činnosti členy opozice; vyzývá opozici, aby využila nabídky černohorského předsedy vlády k účasti ve vládě výměnou za ukončení bojkotu; opakuje, že je třeba, aby všechny politické síly obnovily konstruktivní dialog a spolupráci v rámci černohorského parlamentu; požaduje další posílení parlamentní kontroly přístupového procesu a kapacity pro rozpočtový dohled; oceňuje, že parlament nadále prokazuje vysokou míru transparentnosti; vyjadřuje znepokojení nad použitím nepřiměřené síly při protivládních protestech; opakovaně trvá na tom, že je nutné přijmout náležitá opatření v návaznosti na „nahrávací aféru“; požaduje zlepšení parlamentního dohledu nad prováděním opatření za účelem boje proti organizovanému zločinu a korupci;

7.  vyzývá vládu, aby zlepšila přístup k veřejným informacím, zejména ve vztahu k rozsáhlým projektům v oblasti infrastruktury, jako je výstavba dálnic, privatizace, zadávání veřejných zakázek a soudní úkony;

8.  vítá novou strategii reformy veřejné správy na období 2016–2020, program reformy správy veřejných financí, vstup nového zákona o platech v platnost a zjednodušení administrativních postupů; požaduje přijetí opatření s cílem přidělit přiměřené rozpočtové prostředky na reformu veřejné správy, stejně jako stabilní politickou vůli k racionalizaci veřejné správy, a to i s ohledem na přípravy k přistoupení; bere na vědomí omezený pokrok, jehož bylo dosaženo při posilování administrativní kapacity; vybízí k úplnému odpolitizování veřejné správy; domnívá se, že je nevyhnutné, aby se dodržovaly zásady zásluhovosti, profesionality, odpovědnosti, transparentnosti a včasného posuzování dopadu právních předpisů a aby se zajistila práva občanů na dobrou správu věcí veřejných bez korupce a na informace;

9.  bere na vědomí pokrok v reformě soudnictví včetně lepších institucionálních kapacit; je i nadále znepokojen nepatřičným ovlivňováním soudní nezávislosti, zejména pokud jde o jmenování soudců; zdůrazňuje nutnost posílit zodpovědnost soudnictví zpracováním výsledků provádění etických kodexů a nových disciplinárních systémů pro soudce a státní zástupce; zdůrazňuje, že je potřeba zracionalizovat síť soudů a nadále zvyšovat kapacity pro monitorování nevyřešených sporů na soudech a další snižování počtu neuzavřených případů; požaduje účinnější institucionální a individuální odpovědnost, pokud jde o řízení v případech obvinění z korupce, praní peněz a organizovaného zločinu; zdůrazňuje, že je nutné účinně provádět soudní rozhodnutí o přístupu k informacím a změnit převládající praxi prohlašování dokumentů za důvěrné s cílem takovýto přístup omezit; zdůrazňuje význam zvyšování veřejného povědomí o stávajících mechanismech podávání stížností;

10.  i když bere na vědomí určitý pokrok ve zpracování válečných zločinů, vyzývá příslušné orgány, aby tyto zločiny účinně vyšetřovaly, stíhaly, soudily a trestaly a aby bojovaly proti beztrestnosti v souladu s mezinárodními normami, zejména pokud jde o odpovědné činitele na vedoucích pozicích linie velení; vítá přijetí strategie trestního stíhání s cílem otevřít nové případy a dosáhnout konkrétních výsledků; zdůrazňuje, že je nutné zajistit obětem válečných zločinů neomezený přístup ke spravedlnosti a spravedlivému odškodnění a rovněž v plné míře chránit svědky během řízení o válečných zločinech;

11.  se znepokojením konstatuje, že korupce je v mnoha oblastech stále rozšířená, avšak vítá další posílení rámce pro boj proti korupci, mimo jiné plným zprovozněním protikorupční agentury a vyjmenováním zvláštních státních zástupců pro boj proti korupci a řešením potřeby specializované dlouhodobé odborné přípravy; považuje za zásadní, aby byla zajištěna jejich nezávislost při vyšetřování; zdůrazňuje význam politicky nestranné, profesionální a transparentní činnosti protikorupční agentury, zejména s ohledem na případy korupce na vysoké úrovni a financování politických stran; opakovaně zdůrazňuje, že je nezbytné zpracovat výsledky úspěšných vyšetřování a rozsudků, zejména v případech korupce na vysokých místech, stejně jako výsledky protikorupčních opatření, včetně účinnějšího uplatňování právních sankcí; vyzývá novou vládu, aby boj s korupcí učinila jedním ze svých prioritních úkolů a vyčlenila na něj dostatek lidských a rozpočtových zdrojů;

12.  požaduje účinné provádění odvětvových akčních plánů pro oblasti zvláště náchylné ke korupci, jako jsou zadávání veřejných zakázek, privatizace, územní plánování, vzdělávání, zdravotní péče, místní samospráva a policie; požaduje účinné vyšetřování možných případů oznamovatelů a jejich náležitou ochranu; požaduje začlenit trestný čin nedovoleného obohacování do černohorského trestního zákoníku; vyzývá k účinnému provádění dohody o spolupráci mezi agenturou Eurojust a Černou Horou s cílem zlepšit soudní spolupráci v boji proti závažné trestné činnosti; požaduje opatření ke zlepšení ochrany oznamovatelů;

13.  bere na vědomí přijetí akčního plánu pro boj proti praní peněz a financování terorizmu a podepsání Dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorizmu; zdůrazňuje, že je nezbytné pokračovat v řešení případů organizované trestné činnosti, zejména pokud jde o obchodování s lidmi a praní peněz, zajistit užší spolupráci mezi agenturami a dále zintenzivňovat regionální a mezinárodní spolupráci v boji proti organizovanému zločinu; zdůrazňuje, že je potřebné, aby při pravidelných šetřeních pomáhali specializovaní forenzní účetní poradci;

14.  vítá lepší právní rámec pro boj proti obchodování s lidmi; zdůrazňuje však, že je třeba lépe identifikovat oběti obchodování s lidmi a zlepšit jejich přístup k pomoci, odškodnění a ochraně;

15.  vítá novou strategii boje proti násilnému extremizmu na období 2016–2018, která doplňuje vnitrostátní strategii prevence a boje proti terorizmu, praní peněz a financování terorizmu; bere na vědomí vytvoření nové zpravodajské jednotky, jejíž úlohou je identifikace a sledování potenciálních členů násilných extremistických skupin; považuje za zásadní identifikovat osoby v raném stadiu radikalizace a zabránit tomu, aby se nechali zlákat násilnými extremistickými skupinami, a úspěšně je začlenit zpět do společnosti; považuje za důležité, aby opatření přijatá v tomto směru zajistila dodržování lidských práv a základních svobod v souladu s mezinárodními závazky; zdůrazňuje význam zvyšování informovanosti s cílem monitorovat možné teroristické hrozby;

16.  uznává zapojení organizací občanské společnosti do příprav na přistoupení a vyzývá příslušné orgány, aby nadále zlepšovaly přístup těchto organizací k informacím souvisejícím s EU a aby zajistily, aby se konzultace s organizacemi občanské společnosti konaly pokud možno smysluplným způsobem; vyzývá příslušné orgány, aby rozvíjely podpůrnější a inkluzivnější přístup pro usnadnění místních činností organizací občanské společnosti a podporu jejich aktivní účasti při sledování celého volebního procesu; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby udržitelnějším, transparentnějším a účinnějším způsobem rozvíjely veřejné financování organizací občanské společnosti, jak na celostátní, tak na místní úrovni; vyzývá příslušné orgány, aby vytvořily příznivé podmínky pro dobrovolnou práci a větší míru občanské angažovanosti; je hluboce znepokojen tím, že vůči některým aktivistům organizací občanské společnosti nadále pokračují očerňující a zastrašující kampaně; vyzývá příslušné orgány, aby vyšetřily a objasnily příčinu těchto pokusů a zvýšily úsilí za účelem ochrany aktivistů organizací občanské společnosti;

17.  konstatuje určitý pokrok, pokud jde o zlepšování situace menšin, včetně dokončení několika legislativních reforem za účelem zajištění většího souladu s unijními a mezinárodními normami v oblasti lidských práv; vítá přijetí strategie a akčního plánu sociální integrace romské a egyptské komunity na období 2016–2020; požaduje přidělení přiměřeného rozpočtu, aby mohl být akční plán řádně proveden; vyjadřuje znepokojení nad dvojí diskriminací, které čelí ženy a dívky v romské komunitě, a nad přístupem romské komunity, egyptské menšiny a Aškalů ke zdravotní péči, vzdělávání, bydlení i zaměstnání; vybízí příslušné orgány, aby nadále zvyšovaly úsilí s cílem chránit práva osob LGBTI; vyzývá příslušné orgány, aby nadále usilovaly o zvyšování informovanosti o boji proti diskriminaci mezi širokou veřejností; je nadále znepokojen tím, že do většiny veřejných budov, včetně zdravotních středisek a univerzitních fakult, stále není zajištěn přístup pro osoby se zdravotním postižením a že počet zaměstnaných osob se zdravotním postižením je stále velmi nízký; požaduje další opatření na ochranu multietnické identity regionu Kotorského zálivu (Boka Kotorska);

18.  vyzývá k dalšímu posílení orgánů v oblasti lidských práv, včetně veřejného ochránce práv a ministerstva pro lidská práva a menšiny, a zastává názor, že by měla být rozšířena jejich znalost mezinárodního a evropského práva a norem v oblasti lidských práv; vyjadřuje znepokojení nad nejednotným přístupem a nízkou úrovní sankcí v případech porušení lidských práv;

19.  je nadále znepokojen přetrváváním domácího a sexuálního násilí založeného na pohlaví, absencí soudního stíhání a náležitého odsouzení pachatelů v souladu s mezinárodními normami a neúčinnou podporou a ochranou obětí; vyzývá k přijetí opatření s cílem zavést odpovídající služby ochrany, posílit relevantní meziinstitucionální koordinaci, účinně využívat novou, jednotnou databázi případů domácího násilí a zavést strategii boje proti domácímu násilí na období 2016–2020; zdůrazňuje význam vzdělávání a odborné přípravy zaměstnanců státních institucí pro práci s oběťmi; vyzývá příslušné orgány, aby zajistily řádnou ochranu, dlouhodobé ubytování, finanční podporu a vzdělávací programy pro oběti nucených sňatků a účinné stíhání a odsouzení pachatelů; zdůrazňuje, že je důležité podporovat zastoupení žen v politice, a to i na klíčových rozhodovacích pozicích, a zlepšit jejich přístup na trh práce a lepší zastoupení na tomto trhu; vyzývá k rozvoji veřejné politiky, která pomáhá nalézt rovnováhu mezi pracovními a rodinnými vztahy; bere na vědomí pokračující provádění akčního plánu pro rovnost žen a mužů na období 2013–2017; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby na jeho provádění přidělily dostatečné rozpočtové prostředky; konstatuje, že koordinace politik týkajících se dětí je obtížná a že násilí páchané na dětech nadále zůstává problémem;

20.  vyzývá orgány Černé Hory, aby přijaly nezbytná opatření s cílem předcházet násilí na dětech, obchodování s lidmi a nuceným sňatkům dětí, o nichž stále informují nevládní organizace;

21.  zdůrazňuje, že je třeba neustále a vážně pracovat na harmonizaci černohorského právního systému s mezinárodními právními normami v oblasti lidských práv a svobod osob se zdravotním postižením s cílem zajistit dodržování zásad právního státu, ústavnosti a zákonnosti;

22.  nadále vyjadřuje obavy v souvislosti se svobodou projevu a svobodou sdělovacích prostředků v Černé Hoře a nedostatečně účinným vyšetřováním útoků na novináře ze strany vlády; opět naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby dořešily dlouhodobě nevyřešené případy násilí, zastrašování a výhrůžek namířených proti novinářům, přijaly opatření na ochranu pracovníků sdělovacích prostředků a vytvořily bezpečné prostředí pro svobodnou a investigativní žurnalistiku; vyjadřuje znepokojení nad útoky páchanými policejními složkami a nedávnými případy nátlaku a zastrašování namířených proti novinářům, včetně očerňujících kampaní, fyzických útoků a výhrůžek, stejně jako případy zasahování do práce sdělovacích prostředků během protivládních demonstrací, včetně svévolného zatýkání a zabavování zařízení; vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími nedostatky v řádném vyšetřování těchto útoků a nad neřešením těchto případů; konstatuje, že počet případů pomluvy zůstává vysoký; trvá na tom, že je potřebné dodržovat zásady transparentnosti při uveřejňování státní reklamy v soukromých sdělovacích prostředcích, novelizovat černohorský trestní zákoník a zavést nové trestné činy zaměřené na prevenci a trestání útoků vůči novinářům, kteří si plní své pracovní povinnosti; bere na vědomí právní opatření přijatá s cílem poskytnout větší hospodářskou nezávislost a udržitelnost veřejnoprávního vysílání RTCG a požaduje přijetí dalších kroků k zajištění jeho nezávislosti včetně redakční nezávislosti; zdůrazňuje potřebu podpořit a posílit stávající samoregulační mechanismy; zdůrazňuje, že revidovaný etický kodex pro novináře musí být účinně a jednotně uplatňován ve všech sdělovacích prostředcích; požaduje, aby pozorovatelé delegace EU a zastupitelské úřady členských států v případě potřeby pravidelněji navštěvovaly soudní řízení proti novinářům a profesionálním pracovníkům v oblasti sdělovacích prostředků;

23.  konstatuje, že státní volební komise omezila během voleb v roce 2016 přístup sdělovacích prostředků; požaduje provedení doporučení týkajících se sdělovacích prostředků, která byla předložena v závěrečné zprávě o parlamentních volbách v roce 2016 volební pozorovatelskou misí OBSE/ODIHR;

24.  bere na vědomí příznivý hospodářský vývoj, naléhavě však žádá novou vládu, aby přijala opatření k zajištění fiskální udržitelnosti souběžně s posílením sociálních práv a ochrany spotřebitelů a aby zahájila další strukturální reformy s cílem zlepšit podnikatelské a investiční prostředí, které přinese pracovní místa a růst a přispěje k diverzifikaci hospodářství, včetně opatření zaměřených na omezení neformální ekonomiky, a aby trvala na tom, že je třeba účinně bojovat proti daňovým únikům; vítá otevření kapitoly 19 a je pevně přesvědčen, že to je nejlepší pobídkou pro vládu, aby urychlila svou práci na řešení sociálního začleňování, snižování chudoby a omezování neformálního sektoru; požaduje racionalizaci veřejných výdajů a zintenzívnění úsilí o posílení právního státu a vymahatelnosti smluvního plnění; poukazuje na potřebu řešit vysokou vnější nerovnováhu a přehodnotit investiční projekty v oblasti veřejné infrastruktury, které ohrožují fiskální udržitelnost; požaduje přijetí dalších opatření finanční a nefinanční povahy na podporu malých a středních podniků a další investice do inovací a udržitelných projektů s cílem stimulovat ekonomiku; vyzývá ke zlepšení sociálního dialogu;

25.  konstatuje, že ačkoli bylo v rozvoji dopravní infrastruktury dosaženo určitého pokroku, včetně prostřednictvím Dopravní observatoře jihovýchodní Evropy, nedostatek přeshraničních silnic je překážkou pro obchod a cestovní ruch; vítá dosavadní úsilí vynaložené na liberalizaci odvětví železnic v Černé Hoře; zdůrazňuje, že otázky propojení je třeba koordinovat se sousedními zeměmi a umožnit jim, aby se zapojily do procesu plánování projektů v oblasti infrastruktury;

26.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat odvětví malých a středních podniků a poskytovat podporu prostřednictvím lepších právních předpisů, financování, provádění průmyslové politiky, jakož i omezováním neformální ekonomiky a urychlováním celostátní elektronické registrace společností;

27.  konstatuje, že stínová ekonomika Černé Hory stále tvoří velkou část celkového HDP; připomíná, že rozsáhlá neformální ekonomika představuje závažnou překážku pro podnikatelskou činnost a hospodářský růst, a vybízí Černou Horu, aby podnikla kroky ke snížení rozsahu stínové ekonomiky;

28.  se znepokojením konstatuje, že některé výstupy budování kapacit financované prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci nebyly plně využity nebo na ně úřady nenavázaly; zdůrazňuje, že pro dosažení pozitivních výsledků musí orgány zajistit odpovídající počet pracovních sil, přijmout nezbytné právní předpisy, aby bylo možné využívat výstupů, a poskytnout nově vytvořeným orgánům potřebnou nezávislost;

29.  bere na vědomí mírný pokles nezaměstnanosti; vítá novou strategii v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na období 2016–2020 a související akční plán na rok 2016; nadále vyjadřuje znepokojení nad vysokou mírou nezaměstnanosti mladých lidí a slabou mobilitou pracovní síly; požaduje aktivní opatření na trhu práce s cílem zvýšit kvalitní zaměstnání a podpořit ženy, zranitelné osoby, osoby se zdravotním postižením a mladé lidi prostřednictvím vzdělávání, profesního poradenství, odborné přípravy, zaměstnanosti a pracovních práv; připomíná význam aktivní účasti v regionálních iniciativách mládeže, jako je například Úřad regionální spolupráce pro mládež západního Balkánu, včetně prostřednictvím využívání stávajících programů, jejichž cílem je zvýšit propojení v regionu a řešit nezaměstnanost mladých lidí;

30.  konstatuje, že veřejné výdaje na vzdělávání zůstávají hluboko pod průměrem EU; zdůrazňuje, že je třeba zavést nezbytná opatření, zejména pokud jde o ranou a předškolní péči o děti, kde je počet zápisů žalostně nízký a hluboko pod úrovní cíle EU ve výši 95 % do roku 2020; zastává názor, že by zvláštní pozornost měla být věnována nedostatečné dostupnosti několika veřejných univerzit pro osoby se zdravotním postižením;

31.  vítá nový zákon o životním prostředí i národní strategii pro provedení a uplatňování acquis EU v oblasti životního prostředí a změny klimatu a související akční plán na období 2016–2020; zdůrazňuje, že je potřebné zvýšit úsilí v oblasti provádění, zejména pokud jde o kvalitu vody, ochranu přírody a odpadové hospodářství, stejně jako související administrativní kapacity na všech úrovních; je znepokojen značným zpožděním při zajišťování ochrany potenciální lokality soustavy Natura 2000 Ulcinj Salina; vyzývá k dalšímu úsilí o zachování biologické rozmanitosti lokality Salina a udržitelného rozvoje pobřeží;

32.  vyzývá příslušné orgány, aby přijaly nezbytná opatření na ochranu a zachování Skadarského jezera s cílem zachovat jeho ekologické charakteristiky, včetně jeho ekologické neporušenosti; vyzývá vládu, aby zajistila, aby transformace národních parků na státem vlastněnou společnost s ručením omezeným neměla negativní dopad na jejich ochranu; uznává v této souvislosti obavy vyjádřené v rámci Ramsarské a Bernské úmluvy, pokud jde o územní plán zvláštního určení pro Národní park Skadarské jezero, včetně projektu Porto Skadarské jezero; vyjadřuje znepokojení nad výrazným zpožděním při zřizování ochrany oblastí, které jsou označeny jako potenciální oblasti sítě Natura 2000, jako je např. Národní park Skadarské jezero; připomíná potřebu důkladného a strategického posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s acquis EU a mezinárodními normami;

33.  zdůrazňuje, že je nutné provést mezinárodní závazky v oblasti zmírňování změny klimatu; je hluboce znepokojen plánem vlády rozvíjet uhelnou elektrárnu Pljevlja II, což není slučitelné se závazky učiněnými v rámci Pařížské dohody;

34.  uznává značný pokrok dosažený v oblasti energetiky, včetně spolupráce v oblasti propojení s partnerskými zeměmi; vyzývá Černou Horu, aby zavedla právní předpisy k provedení třetího energetického balíčku, zejména směrnici o obnovitelných zdrojích energie; nadále vyjadřuje znepokojení nad neudržitelným rozvojem vodních elektráren a nad tím, že mnohé z těchto elektráren jsou plánovány bez řádného posouzení dopadu na životní prostředí, zejména s ohledem na ochranu biologické rozmanitosti a jejich dopadu na chráněné oblasti, jak je to požadováno v právních předpisech EU; vyzývá příslušné orgány, aby nadále bedlivě dohlížely na průzkum ložisek a těžbu ropy a plynu na moři a aby provedly veškerá ochranná opatření v souladu s přijatými právními a správními předpisy a acquis EU;

35.  v souvislosti s přípravou summitu západního Balkánu, který se bude konat v roce 2017 v Itálii, vyzývá černohorské orgány, aby zvýšily své úsilí při provádění právních a regulačních opatření v odvětví dopravy a energetiky (měkká opatření) s cílem splnit program Evropské unie v oblasti propojení;

36.  vítá aktivní účast Černé Hory a její pokračující konstruktivní úlohu v oblasti dobré sousedské, regionální a mezinárodní spolupráce; podporuje další spolupráci v tomto ohledu; vysoce oceňuje Černou Horu za to, že ve své zahraniční politice nadále postupuje plně v souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU, mimo jiné s rozhodnutím Rady (SZBP) č. 2016/1671, kterým se potvrzují omezující opatření EU vůči Rusku; vítá účast Černé Hory v misích SBOP vedených EU; vybízí ji, aby neuzavřené dvoustranné otázky se svými sousedy, včetně nedořešeného vymezení hranic se Srbskem a Chorvatskem, řešila v konstruktivním a sousedském duchu, a to co nejdříve v procesu přistoupení; znovu vyzývá příslušné orgány, aby pomohly vyřešit problematiku nástupnictví týkající se dědictví bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie; vítá dohodu o vymezení hranic s Bosnou a Hercegovinou a ratifikaci dohody o vymezení hranic s Kosovem; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v jednáních týkajících se úpravy hraničních přechodů a dohod o pohraničním styku; oceňuje spolupráci se sousedními zeměmi v rámci procesu Sarajevského prohlášení; naléhavě vyzývá Černou Horu, aby dodržovala společné postoje EU k integritě Římského statutu a souvisejících hlavních zásad EU týkajících se dvoustranných dohod o imunitě;

37.  konstatuje, že ačkoli se Černá Hora nenachází na západobalkánské trase, zůstává pro uprchlíky a migranty, z nichž většina pochází ze Sýrie, tranzitní zemí; vyzývá černohorské orgány, aby zajistily, aby s migranty a uprchlíky, kteří žádají o azyl v Černé Hoře nebo cestují přes její území, bylo zacházeno v souladu s mezinárodním právem a právem EU, včetně Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Listiny základních práv EU; vítá přijetí schengenského akčního plánu a strategie pro integrované řízení migrace na období 2011–2016;

38.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na otázkách týkajících se migrace se všemi zeměmi Západního Balkánu s cílem zajistit dodržování unijních a mezinárodních norem a standardů; oceňuje dosud odvedenou práci v tomto ohledu;

39.  vítá aktivní účast Černé Hory na Pařížském summitu o západním Balkánu v roce 2016, zejména pokud jde o program v oblasti propojení; vyzývá orgány, aby provedly nedávno podepsanou dohodu o hraničním přechodu s Albánií a nařízení o transevropských sítích, pokud jde o udělování licencí a umožnění volného přístupu k železničnímu trhu; konstatuje, že ačkoli je železniční trh v Černé Hoře otevřen pro hospodářskou soutěž od roku 2014, dosud neprojevili o vstup na tento trh zájem žádní soukromí provozovatelé; vyzývá novou vládu, aby zajistila otevřený železniční trh s transparentními poplatky za přístup k tratím a přidělováním kapacit, které jsou plně v souladu s acquis;

40.  vítá skutečnost, že v květnu 2016 byl podepsán protokol o přistoupení Černé Hory k NATO jako uznání úsilí Černé Hory o provádění reforem a že v současnosti je tento protokol ve stadiu ratifikace členy NATO, neboť NATO je důležitým faktorem při zajišťování stability a míru v zemích západního Balkánu; vybízí členy NATO, kteří jsou členy EU, aby považovali ratifikační proces za prioritu a aby uznali, že členství v NATO je pro Černou Horu důležitou symbolickou a strategickou součástí integračního procesu do euroatlantických struktur; připomíná, že jednání o přistoupení k EU jsou nezávislá na procesu přistoupení k NATO;

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Černé Hory.

(1) Úř. věst. L 108, 29.4.2010, s. 1.


eDemokracie v EU: potenciál a výzvy
PDF 441kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2017 o elektronické demokracii v Evropské unii: možnosti a výzvy (2016/2008(INI))
P8_TA(2017)0095A8-0041/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na doporučení Rady Evropy CM/Rec(2009)1 o elektronické demokracii přijaté Výborem ministrů dne 18. února 2009, které je prvním mezinárodním právním nástrojem stanovujícím normy v oblasti elektronické demokracie,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na články 2, 3, 6, 9, 10 a 11 této smlouvy, a s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na články 8 až 20 a článek 24 této smlouvy,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, Evropskou úmluvu o lidských právech a Evropskou sociální chartu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o evropské občanské iniciativě(1),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020: Urychlování digitální transformace veřejné správy“ (COM(2016)0179),

–   s ohledem na Index elektronické veřejné zprávy (EGDI) OSN za rok 2014;

–  s ohledem na tři studie nazvané „Možnosti a výzvy elektronické účasti v Evropské unii“, „Možnosti a výzvy elektronického hlasování v Evropské unii“ a „Právní a politické souvislosti zavedení evropského průkazu totožnosti“, které vydala jeho tematická sekce C v roce 2016,

–   s ohledem na dvě studie vypracované orgánem STOA, jež nesou název „Elektronická veřejnost, účast a hlasování v Evropě – vyhlídky a výzvy: závěrečná zpráva“ (zveřejněna v listopadu 2011) a „Technologické možnosti a systémy pro posílení participativní a přímé demokracie“ (bude zveřejněna během roku 2017),

–   s ohledem na práci, kterou na programu elektronické demokracie odvedla Konference evropských regionálních zákonodárných shromáždění (CALRE) za použití sítě OSN pro spolupráci IT4all,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o lidských právech a technologiích: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích(2),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0041/2017),

A.  vzhledem k tomu, že krize a patové situace, k nimž v poslední době došlo ve finanční, hospodářské, politické a sociální oblasti, mají zásadní dopad na jednotlivé členské státy i celou Unii, a to v době, kdy Unie a její členské státy čelí globálním výzvám, jako je změna klimatu, migrace a bezpečnost; vzhledem k tomu, že je vztah mezi veřejností a politikou stále napjatější, neboť občané se od procesů politického rozhodování odklánějí a stále více hrozí nebezpečí, že se politika občanům odcizí; vzhledem k tomu, že zapojení občanů a občanské společnosti do demokratického života a jejich angažovanost v této oblasti mají vedle transparentnosti a dostupnosti informací zásadní význam pro fungování demokracie a pro legitimitu a odpovědnost každého stupně v rámci struktury víceúrovňové správy EU; vzhledem k tomu, že je zjevně zapotřebí posílit demokratickou vazbu mezi občany a politickými institucemi;

B.  vzhledem k tomu, že naše společnost v minulých desetiletích prošla velmi rychlou proměnou a že občané cítí potřebu častěji a přímo vyjadřovat své postoje k problémům, které předurčují budoucnost naší společnosti, a vzhledem k tomu, že se proto institucím podílejícím se na tvorbě politik doporučuje, aby více investovaly do inovativních řešení týkajících se demokracie;

C.  vzhledem k tomu, že účast ve volbách do Evropského parlamentu od roku 1979 neustále klesá, přičemž se při volbách v roce 2014 propadla na 42,54 %;

D.  vzhledem k tomu, že je důležité opět získat důvěru občanů v evropský projekt; vzhledem k tomu, že nástroje elektronické demokracie mohou přispět k aktivnějšímu občanství tím, že zlepší procesy přijímání rozhodnutí z hlediska účasti, transparentnosti a odpovědnosti a posílí mechanismy demokratické kontroly a znalosti o EU, čímž se veřejnosti umožní podílet se na politickém životě ve větší míře;

E.  vzhledem k tomu, že demokracie by se měla vyvíjet a přizpůsobovat změnám a možnostem spojeným s novými technologiemi a nástroji IKT, které je třeba chápat jako společné statky, které by mohly, budou-li řádně zavedeny a doprovázeny odpovídající úrovní informovanosti, pomoci utvářet transparentnější a participativnější demokracii; vzhledem k tomu, že aby bylo tohoto cíle dosaženo, je nezbytné, aby měl každý jednotlivec možnost projít školením zaměřeným na používání nových technologií;

F.   vzhledem k tomu, že je nezbytné dosáhnout většího pokroku v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany dat, pokud máme v úmyslu více využívat nové technologie v institucionálním a politickém životě, a tím posílit zapojení občanů do procesu přijímání rozhodnutí;

G.  vzhledem k tomu, že rozmach nových nástrojů digitální komunikace a otevřených a kolaborativních platforem by mohl inspirovat a nabízet nová řešení, která by posílila zapojení občanů do politiky a účast na ní, přispěla k odstranění lhostejnosti vůči politickým institucím a nespokojenosti s nimi a pomohla zvýšit jejich důvěru v demokratický systém a rovněž jeho transparentnost a odpovědnost;

H.  vzhledem k tomu, že ve svém nejnovějším projevu o stavu Unie předseda Juncker představil balíček opatření, která si kladou za cíl posílit využívání elektronické komunikace, včetně WiFi4EU a zavádění sítí 5G v Evropě;

I.  vzhledem k tomu, že otevřená data veřejné správy mohou posílit hospodářský růst, zvýšit účinnost veřejného sektoru i míru transparentnosti a odpovědnosti evropských institucí a institucí členských států;

J.  vzhledem k tomu, že přístup k neutrální síti za rovných podmínek je předpokladem pro zajištění účinnosti základních lidských práv;

K.  vzhledem k tomu, že elektronická demokracie by mohla usnadnit rozvoj doplňkových forem zapojení schopných přispět k zmírňování rostoucí nespokojenosti veřejnosti s tradiční politikou; vzhledem k tomu, že by navíc mohla pomoci prosazovat komunikaci, dialog a informovanost o Unii, její politice a oblastech působení a zájem o tyto otázky, čímž by se dosáhlo podpory evropského projektu mezi nejširšími vrstvami, stejně jako snížení takzvaného evropského „demokratického deficitu“;

L.  vzhledem k tomu, že nové způsoby zapojení do virtuálního veřejného prostoru jsou neoddělitelně spjaty s právy a povinnostmi, které souvisejí se zapojením do veřejného prostoru a zahrnují např. procesní práva na obranu proti pomluvě;

M.  vzhledem k tomu, že je nezbytné odstranit digitální propast a vybavit občany náležitou mediální gramotností a digitálními schopnostmi s cílem zabezpečit, aby se internet stal právoplatným a účinným nástrojem demokracie;

N.  vzhledem k tomu, že systémy informačních a komunikačních technologií (IKT) jsou těžištěm moderních postupů veřejné správy, ale že je stále zapotřebí vyvíjet úsilí o lepší poskytování služeb elektronické veřejné správy;

O.  vzhledem k tomu, že elektronické hlasování by mohlo pomoci lidem, kteří žijí nebo pracují v členském státě, jehož nejsou občany, nebo ve třetí zemi, uplatňovat jejich volební práva; vzhledem k tomu, že v rámci postupů elektronického hlasování musí být při hlasování a při sčítání hlasů zajištěna bezpečnost a utajení, zejména vzhledem k hrozbě kybernetických útoků;

Možnosti a výzvy

1.  vyzdvihuje potenciální přínos elektronické demokracie, která je definována jako podpora a posilování tradiční demokracie prostřednictvím informační a komunikační technologie (IKT) a jejímž cílem je doplňovat a posilovat demokratický proces dalšími prvky umožňujícími zapojení občanů prostřednictvím různých on-line činností, které zahrnují mimo jiné elektronickou veřejnou správu (eGovernment), elektronickou správu (e-governance), elektronické projednávání (e-deliberation), elektronickou účast a elektronické hlasování; vítá skutečnost, že pomocí nových informačních a komunikačních nástrojů může být do demokratických procesů zapojeno čím dál více občanů;

2.  zdůrazňuje, že doporučení Rady Evropy CM/Rec(2009)1 vyzývá členské státy, aby zajistily, aby elektronická demokracie „podporovala, zajišťovala a zvyšovala transparentnost, odpovědnost, schopnost reakce, angažovanost, projednávání, začlenění, dostupnost, účast, subsidiaritu a sociální soudržnost“; poukazuje na skutečnost, že toto doporučení vyzývá členské státy, aby vypracovaly opatření, jež umožní posílit lidská práva, demokracii a právní stát;

3.  zdůrazňuje, že záměrem elektronické demokracie je prosazovat demokratickou kulturu, která obohacuje a posiluje demokratické postupy tím, že poskytuje dodatečné prostředky na zvýšení transparentnosti a účasti občanů, a nikoli zavádět alternativní demokratický systém na úkor zastupitelské demokracie; poukazuje na to, že elektronická demokracie sama o sobě nezaručuje politickou účast a že souběžně s elektronickou demokracií je třeba se ve snaze o politickou účast občanů zabývat i nedigitálním prostředím;

4.  poukazuje na důležitost elektronického hlasování a hlasování na dálku prostřednictvím internetu jako systémů, které dokážou posílit zapojení občanů, usnadnit demokratickou účast, především v oblastech, které jsou ze zeměpisného i sociálního hlediska marginalizované, a nabídnout řadu potenciálních výhod, zejména mladým lidem, osobám se sníženou pohyblivostí, starším osobám a lidem, kteří dočasně či trvale žijí nebo pracují v členském státě, jehož nejsou občany, nebo ve třetí zemi, a to za předpokladu, že bude zajištěna nejvyšší možná úroveň ochrany údajů; připomíná, že při zavádění možnosti hlasování na dálku prostřednictvím internetu musí členské státy zajistit transparentnost a spolehlivost sčítání hlasů a dodržovat zásady rovnosti, tajného charakteru hlasování, přístupu k volbám a svobodného hlasování;

5.  zdůrazňuje, že je nutné, aby všechny procesy digitální interakce vycházely ze zásady institucionální otevřenosti a propojovaly transparentnost v reálném čase s informovanou účastí;

6.  vyzdvihuje využívání elektronické účasti a vybízí k němu, neboť jako klíčový prvek elektronické demokracie zahrnuje tři formy interakce mezi orgány EU a státní správy na jedné straně a občany na straně druhé, konkrétně elektronické předávání informací, elektronické konzultace a elektronické přijímání rozhodnutí; uznává, že mnoho případů elektronické účasti na vnitrostátní, regionální a místní úrovni může být dobrým příkladem, jak využívat IKT v participativní demokracii; vybízí členské státy, aby tuto praxi dále rozvíjely na celostátní i místní úrovni;

7.  zdůrazňuje, že IKT přispívají k vytváření prostoru pro účast a diskusi, které zase zvyšují kvalitu a legitimitu našich demokratických systémů;

8.   zdůrazňuje, že je zapotřebí do politické debaty zapojit mladé lidi, a poznamenává, že využití IKT v demokratickém procesu může pro tyto účely posloužit jako účinný nástroj;

9.  připomíná první úspěšný evropský příklad on-line hlasování v právně závazných volbách v Estonsku v roce 2005, trvá však na tom, že má-li být případné zavedení elektronického hlasování v dalších členských státech úspěšné, bude třeba posoudit, zda je možné zaručit faktickou účast celé populace, a také vyhodnotit přínos, výzvy i možné důsledky více či méně odlišných technických přístupů; zdůrazňuje, že existence bezpečného a vysokorychlostního internetového připojení a bezpečné infrastruktury elektronických identit je důležitým předpokladem pro úspěch elektronického hlasování; zdůrazňuje, že je třeba v rámci stávajících volebních postupů na bázi volebních místností zužitkovat přínos nových technologií, a je přesvědčen, že prostřednictvím sdílení osvědčených postupů a výzkumu na všech politických úrovních je možné dosáhnout výrazného pokroku;

10.   poukazuje na výzvu spočívající v reakci na obavy občanů ohledně využívání nástrojů on-line demokracie; zastává názor, že řešení otázek bezpečnosti a zaručení ochrany soukromí mají zásadní význam pro budování důvěry občanů ve vznikající digitální politickou scénu;

11.  zdůrazňuje, že pro demokratický proces je nezbytná rozsáhlá diskuse na všech úrovních společnosti v EU i kontrola a reflexe, neboť napomáhají spravedlivému, plnohodnotnému a racionálnímu projednávání; upozorňuje, že existuje riziko zkreslení a zmanipulování závěrů debat o nástrojích internetových diskuzí; je toho názoru, že nejlepší zárukou ochrany před tímto rizikem je transparentnost všech aktérů, kteří vstupují do interakce a poskytují informace o kampaních, které mohou být potenciálně přímo nebo nepřímo vedeny na participativních digitálních platformách;

12.   konstatuje, že základním rozměrem fungující demokracie je důvěra občanů v instituce a demokratické procesy; zdůrazňuje proto, že zavedení nástrojů elektronické demokracie musí doprovázet vlastní komunikační a vzdělávací strategie;

13.   zdůrazňuje, že je důležité zakotvit elektronickou účast do politického systému, a začlenit tak příspěvky občanů do rozhodovacího procesu a zajistit návazné kroky; konstatuje, že nedostatečná reakce ze strany politických činitelů vede ke zklamání a ztrátě důvěry;

14.   zdůrazňuje, že by se nástroje IKT měly používat jako doplněk k dalším kanálům sloužícím ke komunikaci s veřejnými orgány s cílem zabránit všem formám diskriminace na základě digitálních dovedností nebo nedostatku zdrojů a infrastruktury;

Návrhy na zlepšení demokratického systému prostřednictvím IKT

15.   domnívá se, že zapojení do demokratických procesů je založeno především na skutečném a nediskriminančním přístupu k informacím a znalostem;

16.   dále vyzývá EU a členské státy, aby upustily od přijímání zbytečných opatření zaměřených na svévolné omezování přístupu k internetu a výkonu základních lidských práv, jako jsou nepřiměřená cenzurní opatření či kriminalizace legitimního vyjadřování kritiky a nesouhlasu;

17.  vyzývá členské státy a EU, aby poskytovaly vzdělávací a technické prostředky pro posílení postavení občanů v demokracii a zlepšení kompetencí v oblasti IKT a aby zajistily počítačovou gramotnost a rovný a bezpečný digitální přístup pro všechny občany EU s cílem překonat digitální propast (elektronické začlenění), z čehož bude mít v konečném důsledku prospěch demokracie; vyzývá členské státy, aby začlenily získání digitálních dovedností do školních osnov a celoživotního vzdělávání a aby digitální vzdělávací programy pro starší osoby zařadily mezi své priority; podporuje rozvoj sítí s univerzitami a vzdělávacími zařízeními, které by vedly k intenzivnějšímu výzkumu a uplatňování nových nástrojů zajišťujících jejich účast; vyzývá EU a členské státy také k tomu, aby prosazovaly programy a opatření zaměřené na rozvoj kritického a informovaného úsudku při používání informačních a komunikačních technologií;

18.  navrhuje, aby se při hodnocení využívání nových technologií za účelem upevnění demokracie ve správních orgánech EU dosáhlo dalšího pokroku tím, že by coby ukazatele byly zahrnuty cíle hodnotící kvalitu internetových služeb;

19.  doporučuje, aby Evropský parlament jako jediný přímo volený orgán Evropské unie převzal při posilování elektronické demokracie vedoucí úlohu; domnívá se, že má smysl za tímto účelem vytvořit inovativní technická řešení, která by občanům umožnila smysluplně komunikovat se svými zvolenými zástupci a podělit se s nimi o své obavy;

20.   vyzývá ke zjednodušení institucionálního jazyka a postupů a také k uspořádání multimediálního obsahu ve snaze vysvětlit ústřední prvky hlavních rozhodovacích procesů a podpořit tak jejich pochopení a účast na nich; zdůrazňuje, že je nutné tento klíč k elektronické účasti dále šířit prostřednictvím segmentovaných proaktivních nástrojů, které by umožnily přístup k veškerým dokumentům v parlamentních složkách;

21.  naléhavě vyzývá členské státy a EU, aby vytvořily cenově dostupnou vysokorychlostní digitální infrastrukturu, zejména v okrajových, venkovských a hospodářsky méně rozvinutých oblastech, aby dohlížely na zajištění rovnosti občanů a aby přitom věnovaly zvláštní pozornost těm nejzranitelnějším občanům, které by vybavily dovednostmi, jež by zajistily bezpečné a zabezpečené používání technologií; doporučuje, aby byly knihovny, školy a budovy, v nichž se poskytují veřejné služby, řádně vybaveny vysokorychlostní moderní infrastrukturou IT, která by byla stejně dostupná všem občanům, a především nejzranitelnějším skupinám, jako jsou osoby se zdravotním postižením; poukazuje na to, že je třeba na tyto cíle věnovat odpovídající finanční zdroje a prostředky k zajištění školení; doporučuje Komisi, aby vyčlenila zdroje na projekty zaměřené na rozšiřování digitální infrastruktury v oblasti sociální a solidární ekonomiky;

22.  poukazuje na nedostatečné zastoupení žen na všech úrovních politického rozhodování i v odvětvích informačních a komunikačních technologií; upozorňuje na to, že v souvislosti s digitálními technologiemi čelí ženy a dívky často genderovým stereotypům; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby investovaly do cílených programů, které by podporovaly vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií a elektronickou účast a byly by určeny pro ženy a dívky, zejména ty ze zranitelných a marginalizovaných skupin obyvatelstva, a to s využitím formálního, informálního a neformálního vzdělávání;

23.  konstatuje, že pro zajištění rovného přístupu všech občanů k nástrojům elektronické demokracie je nezbytný vícejazyčný překlad, aby se v zemích s více než jedním úředním jazykem informace mohly šířit mezi všemi občany a aby si je mohli přečíst všichni občané nebo občané různého etnického původu;

24.  vybízí členské státy a EU, aby prosazovaly, podporovaly a uplatňovaly mechanismy a nástroje, jako jsou crowdsourcingové platformy, které by umožnily účast občanů a jejich interakci s orgány státní správy a institucemi EU; zdůrazňuje, že informační a komunikační technologie by měly umožňovat přístup k nezávislým informacím a zajišťovat transparentnost, odpovědnost a účast na rozhodování; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby veškerá komunikace Komise a její nástroje pro vztahy s občany, zejména portál Europe Direct, lépe odpovídaly výzvám spojeným s elektronickou demokracií; zavazuje se k tomu, že zajistí, aby byly veškeré stávající nástroje návazných legislativních opatření přístupnější, srozumitelnější, poučnější a interaktivnější, a vyzývá Komisi, aby na svých internetových stránkách učinila totéž;

25.  vyzývá členské státy a EU, aby přezkoumaly obsah svých oficiálních internetových stránek, které se týkají fungování demokracie, s cílem poskytnout pedagogické nástroje, které by mladým lidem usnadnily návštěvu těchto stránek a pochopení jejich obsahu, a zpřístupnit tyto stránky osobám se zdravotním postižením;

26.  vyzývá veřejnou správu, aby na svůj závazek dodržovat tuto zásadu institucionální otevřenosti reflektovala změnou své strategické koncepce, interní kultury, rozpočtu a procesů organizačních změn, která by byla motivována cílem upevnit demokracii pomocí využívání nových technologií;

27.  vyzývá k vytvoření internetové platformy sloužící k tomu, aby se evropští zákonodárci mohli před přijetím rozhodnutí seznámit s názory veřejnosti, která by se tak mohla příměji zapojit do veřejného života;

28.  domnívá se, že je naprosto zásadní, aby zavedení těchto nových nástrojů doprovázely kampaně, které by informovaly o možnostech, jež tyto nástroje nabízejí, a prosazovaly občanské hodnoty společné odpovědnosti a účasti;

29.  poukazuje na význam evropské občanské iniciativy coby prostředku k zapojení veřejnosti do politického života EU a její přímé účasti na něm, a proto vyzývá Komisi, aby v souladu s doporučeními Evropského parlamentu vydanými ve svém  usnesení ze dne 28. října 2015 přezkoumala způsob, jakým tato iniciativa funguje, aby mohlo být plně využito jejího potenciálu; upozorňuje proto, že je důležité zjednodušit a urychlit s tím spojené úřední formality a zajistit širší využívání informačních a komunikačních technologií, jako jsou digitální platformy a další aplikace, jež by byly kompatibilní s mobilními zařízeními, aby byl tento důležitý nástroj snadno použitelný a obecně známý; domnívá se, že využívání nových technologií by mohlo zlepšit zejména systém shromažďování podpisů na internetu, a to využitím služeb identifikace osob a ověřování údajů (e-IDAS), což by veřejnosti umožnilo získávat a vyměňovat si informace o stávajících či potenciálních evropských občanských iniciativách a aktivněji se zapojovat do diskuzí, příp. podporovat přímo tyto iniciativy;

30.  zdůrazňuje, že některé postupy Komise, jako jsou internetové konzultace s veřejností, elektronická účast občanů na veřejném životě a posuzování jejího dopadu, by mohly mít prospěch z širšího využívání nových technologií, které by povzbudilo účast veřejnosti na veřejném dění, zvýšilo míru odpovědnosti v rámci těchto postupů a transparentnost institucí EU a posílilo by evropskou správu; zdůrazňuje, že je třeba zefektivnit konzultace s veřejností a zpřístupnit je co největšímu množství lidí a zároveň co nejvíce omezit technické překážky;

31.  zdůrazňuje, že je třeba občanům poskytnout podrobnější informace o existujících platformách elektronické účasti na veřejném životě na úrovni EU i na místní úrovni;

32.  vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu strategie pro jednotný digitální trh v polovině období, jenž má být zahájen v roce 2017, rozšiřovala a rozvíjela elektronickou účast a podporovala vytváření a financování nových nástrojů spojených s elektronickým občanstvím Evropské unie; kromě toho Komisi doporučuje, aby se soustředila na řešení využívající otevřené zdroje, která mohou být snadno uvedena v rámci celého jednotného digitálního trhu; zejména vyzývá Komisi, aby mezi ně začlenila opětovné využívání předchozích projektů, jako je platforma D-CENT, což je projekt financovaný z prostředků EU, který poskytuje technologické nástroje pro participativní demokracii;

33.  zdůrazňuje, že by rozvoj elektronické veřejné správy měl být pro členské státy a instituce EU prioritou, a vítá ambice Komise a komplexní akční plán v oblasti elektronické veřejné správy, jehož řádné uplatňování a koordinace dostupného financování ze zdrojů EU na úrovni členských států bude klíčová, a to v součinnosti s digitálními agenturami a orgány členských států; je přesvědčen, že by mělo být vynaloženo větší úsilí na podporu otevřených dat a využívání nástrojů IKT založených na otevřeném a svobodném softwaru, a to v institucích EU i členských státech;

34.  vyzývá k zintenzivnění spolupráce na úrovni EU a doporučuje sdílení osvědčených postupů u projektů elektronické demokracie jako způsob, jak dospět k takové demokracii, která bude participativnější, bude poskytovat větší prostor diskusi, reagovat na požadavky a zájmy občanů a usilovat o to, je zapojit do rozhodovacích procesů; zdůrazňuje, že je nutné vědět, jaký postoj občané zaujímají k zavádění hlasování na dálku prostřednictvím internetu; vyzývá Komisi, aby předložila nezávislé posouzení nebo konzultaci veřejného mínění ohledně on-line hlasování, včetně analýzy jeho slabých a silných prvků, coby doplňkového způsobu hlasování pro občany, jež by členské státy mohly zvážit do konce roku 2018;

35.  zdůrazňuje potřebu prioritně chránit soukromí a osobní údaje při využívání nástrojů elektronické demokracie a posilovat bezpečnost při používání internetu, zejména pokud jde o bezpečnost informací a údajů včetně „práva být zapomenut“, a poskytovat záruky proti softwaru určenému ke sledování a ověřitelnost zdroje; kromě toho vyzývá k dalšímu používání digitálních služeb založených na klíčových faktorech, jako je zabezpečená a zakódovaná digitální identita, v souladu s nařízením EIDAS; podporuje vytváření bezpečných elektronických veřejných rejstříků a ověřování elektronických podpisů s cílem zabránit mnohonásobnému podvodnému používání, což je v souladu s evropskými a mezinárodními normami v oblasti lidských práv a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Evropského soudního dvora; nakonec zdůrazňuje, že otázky bezpečnosti nesmí mít odrazující účinek pro začlenění jednotlivců a skupin do demokratického procesu;

36.   zdůrazňuje potřebu posilovat demokracii prostřednictvím technologie, která by měla být využívána v bezpečném prostředí, jež je zabezpečeno proti zneužití technologických nástrojů (např. spamovacím botům, anonymním profilům a krádežím identity), a připomíná nutnost dodržovat ty nejvyšší právní standardy;

37.   připomíná, že whistlebloweři hrají důležitou roli, obvykle na internetu, při odhalování korupce, podvodu, špatného hospodaření a dalších forem protiprávního jednání, které ohrožuje veřejné zdraví a bezpečnost, finanční integritu, lidská práva, životní prostředí a právní stát, a zároveň zajišťují právo veřejnosti na informace;

38.  vybízí zástupce veřejnosti, aby se spolu s občany aktivně zapojovali do stávajících, plně nezávislých fór a využívali nová média a platformy IT s cílem podněcovat diskusi a výměnu názorů a návrhů s občany (elektronický parlament) a navázat s nimi přímé spojení; vyzývá politické skupiny Evropského parlamentu a evropské politické strany, aby zvyšovaly počet příležitostí pro veřejnou diskuzi a elektronickou účast;

39.  vyzývá své poslance a další instituce EU, aby i nadále ve své práci posilovali transparentnost, zejména s ohledem na současnou složitou politickou situaci, a žádá orgány veřejné správy, aby posoudily možnost zřízení digitálních platforem, včetně nejnovějších nástrojů IT; vyzývá zvolené zástupce, aby tyto nástroje používali, komunikovali s voliči a zainteresovanými stranami a pozitivně je zapojovali s cílem poskytovat jim informace o činnosti EU a Parlamentu, zpřístupnit proces utváření politik a zvýšit povědomí veřejnosti o evropské demokracii;

40.  vítá iniciativy Evropského parlamentu v oblasti elektronické účasti; podporuje soustavné úsilí o posílení zastupitelské povahy, legitimity a efektivnosti Parlamentu, a vybízí poslance, aby šířeji využívali nové technologie s cílem rozvinout plně jejich potenciál, ale aby zároveň brali v úvahu nutná omezení vyplývající z práva na ochranu soukromí a na ochranu osobních údajů; poukazuje na potřebu rozsáhlých úvah o způsobu, jak zlepšit využívání IKT ze strany poslanců, a to nejen při navazování kontaktů s veřejností, ale také pokud jde o právní předpisy, petice, konzultace a další aspekty jejich každodenní práce;

41.  vybízí politické strany na úrovni členských států a EU, aby co nejvíce využívaly digitální nástroje, a rozvíjely tak nové způsoby, jak podpořit vnitřní demokracii, včetně transparentnosti svého řízení, financování a rozhodovacích procesů, a aby umožnily lepší komunikaci se svými členy a příznivci a s občanskou společností, stejně jako jejich zapojení; vyzývá je rovněž, aby byly vysoce transparentní a odpovědné vůči občanům; za tímto účelem navrhuje, aby byly uváženy případné úpravy stanov evropských politických stran, tak aby zahrnovaly a podporovaly postupy elektronické účasti;

42.  vyzývá EU a její instituce, aby byly otevřenější experimentům týkajícím se nových metod elektronické účasti, jako je crowdsourcing na úrovni EU, členských států, regionů i na místní úrovni, s ohledem na osvědčené postupy, které již byly v členských státech vypracovány, a aby za tímto účelem zahájily konkrétní pilotní projekty; současně opakuje, že je třeba tato opatření doplnit osvětovými kampaněmi, jejichž cílem by bylo vysvětlit možnosti těchto nástrojů;

43.  vyzývá evropské orgány, aby zahájily participativní proces za účelem vytvoření Evropské charty internetových práv s přihlédnutím mezi jinými texty k Deklaraci internetových práv, kterou dne 28. července 2015 schválila italská poslanecká sněmovna, a zakotvily do ní všechna práva, která patří k digitální sféře včetně skutečného práva na přístup k internetu a internetovou neutralitu;

44.  konstatuje, že v dnešní době lze na internetu nalézt množství rozmanitých informací, a zdůrazňuje, že je třeba posílit schopnost kritického myšlení občanů tak, aby byli schopni lépe rozlišovat mezi spolehlivými a nespolehlivými zdroji informací; vyzývá členské státy, aby přizpůsobily a aktualizovaly svoje právní předpisy tak, aby reagovaly na současný vývoj, a aby plně prováděly a prosazovaly stávající právní předpisy týkající se nenávistných projevů, a to jak na internetu, tak mimo něj; zdůrazňuje, že Unie a její členské státy by měly vypracovat opatření a politiky pro posílení přenosných a kritických dovedností, tvořivého myšlení a digitální a mediální gramotnosti, začleňování a zájmu svých občanů, zejména mladých lidí, aby mohli učinit informovaná rozhodnutí a pozitivně přispívat k demokratickým procesům;

o
o   o

45.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0382.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0288.

Právní upozornění