Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2017/2758(RSO)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0477/2017

Předložené texty :

B8-0477/2017

Rozpravy :

Hlasování :

PV 06/07/2017 - 11.2

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0307

Přijaté texty
PDF 344kWORD 51k
Čtvrtek, 6. července 2017 - Štrasburk Konečné znění
Zřízení zvláštního výboru pro terorismus, jeho působnost, složení a funkční období
P8_TA(2017)0307B8-0477/2017

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o zřízení zvláštního výboru pro terorismus, jeho působnosti, složení a funkčním období (2017/2758(RSO))

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Konference předsedů,

–  s ohledem na článek 197 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie má jasné pravomoci, pokud jde o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti podle článku 67 Smlouvy o fungování EU, a vnitrostátní orgány mají pravomoci v oblasti boje proti terorismu, jak je uvedeno v článku 73 Smlouvy o fungování EU; vzhledem k tomu, že z hlavy V Smlouvy o fungování EU o policejní a justiční spolupráci týkající se vnitřní bezpečnosti Evropské unie vyplývají širší povinnosti v oblasti přeshraniční spolupráce;

B.  vzhledem k tomu, že posláním tohoto zvláštního výboru by mělo být řešení praktických a legislativních nedostatků v oblasti boje proti terorismu v celé Evropské unii, a to ve spolupráci s mezinárodními partnery a subjekty a se zvláštním důrazem na spolupráci a výměnu informací;

C.  vzhledem k tomu, že řešení nedostatků a rozdílů ve spolupráci a výměně informací mezi donucovacími orgány členských států, jakož i interoperabilita evropských databází pro sdílení informací mají zásadní význam jak pro zajištění řádného fungování schengenského prostoru, tak zároveň pro ochranu vnějších hranic EU a měly by tvořit hlavní součást mandátu zvláštního výboru;

D.  vzhledem k tomu, že dodržování základních práv je zásadním prvkem úspěšné politiky v oblasti boje proti terorismu;

1.  rozhodl se zřídit zvláštní výbor pro terorismus s těmito přísně vymezenými povinnostmi:

   a) prozkoumat, analyzovat a nestranně vyhodnocovat fakta poskytnutá donucovacími orgány členských států, příslušnými agenturami EU a uznávanými odborníky a posuzovat rozsah hrozby terorismu na evropské půdě a navrhovat vhodná opatření, která by Evropské unii a jejím členským státům umožnila, aby mohly vyšetřovat a stíhat trestné činy související s terorismem a předcházet jim;
   b) zjišťovat a na základě přístupu založeného na důkazech  nestranně analyzovat potenciální chyby a selhání, které umožnily teroristické útoky, k nimž nedávno došlo v různých členských státech, a to zejména prostřednictvím sběru, shromažďování a analýzy veškerých informací, které mají k dispozici zpravodajské služby členských států nebo donucovací a justiční orgány o pachatelích před spácháním teroristického trestného činu;
   c) posuzovat a hodnotit provádění stávajících opatření a uplatňování nástrojů v oblasti správy vnějších hranic, včetně nedostatečné kontroly vnějších hranic, která umožňuje jednotlivcům s padělanými doklady vstoupit na území Evropy, a posoudit příčiny toho, proč některé členské státy neplní všechny své povinnosti stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006(1) (nařízení o Schengenském informačním systému); shromažďovat a analyzovat informace o případných nedostatcích ze strany členských států a Komise při zajišťování neomezeného uplatňování souvisejících ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399(2) (Schengenský hraniční kodex) a navrhnout vhodná opatření s cílem překlenout tyto odhalené nedostatky;
   d) zjišťovat nedostatky při sdílení informací v oblasti soudnictví, vymáhání práva a informací od zpravodajských služeb mezi členskými státy; prošetřit zejména údajné rozsáhlé nedostatky při shromažďování, analýze a sdělování informací, které by mohly pomoci zabránit útokům, a to především:
   analýzou a hodnocením výkonnosti databází EU, jako je Schengenský informační systém (SIS), Vízový informační systém (VIS) a společný evropský model pro výměnu informací (EIXM) a případných nedostatků v činnosti členských států při uplatňování stávajících právních nástrojů, jako je rozhodnutí Rady 2008/615/SVV(3) nebo rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV(4); zejména analyzováním příčin, proč některé členské státy nepřispívají vkládáním informací do těchto databází, zejména s ohledem na jejich povinnosti stanovené v nařízení o Schengenském informační systému a v rozhodnutí Rady 2007/533/SVV(5);
   analýzou údajného selhání členských států při plnění povinnosti, kterou jim ukládá čl. 2 odst. 3 rozhodnutí Rady 2005/671/SVV(6), aby bylo zajištěno, aby byly Europolu a Eurojustu předávány přinejmenším informace uvedené v odstavcích 4 a 5 uvedeného článku shromážděné příslušným orgánem;
   shromažďováním informací a analýzou toho, jak orgány členských států dodržují tuto povinnost, která je jim uložena články 3 a 7 rámcového rozhodnutí 2006/960/SVV, za účelem zajištění zejména toho, aby v případech, kdy se dospěje k odůvodněnému závěru, že by tyto informace a zprávy mohly pomoci při odhalování, předcházení nebo vyšetřování činů uvedených v čl. 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV(7), příslušné donucovací orgány poskytovaly příslušným donucovacím orgánům jiných členských států zpravodajské a jiné informace;
   přezkoumáním toho, zda Europol neomezeně plní svou oznamovací povinnost stanovenou v článku 17 rozhodnutí Rady 2009/371/SVV(8), zrušeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794(9);
   přezkoumáním toho, zda národní jednotky členských států dodržují veškeré své povinnosti uložené v čl. 8 odst. 4 písm. a) rozhodnutí 2009/371/SVV, zrušeném nařízením (EU) 2016/794, poskytovat Europolu z vlastního podnětu zpravodajské a jiné  informace nezbytné k plnění jeho úkolů;
   prošetřením případných nedostatků ve výměně informací mezi agenturami EU a rovněž právních prostředků a potřeby, aby měly tyto agentury přístup do schengenského informačního systému a dalších příslušných informačních systémů EU;
   hodnocením stávající neformální spolupráce mezi zpravodajskými službami členských států a posouzením míry účinnosti, pokud jde o výměnu informací a praktickou spolupráci;
   přezkoumáním vztahu Evropské unie se třetími zeměmi a mezinárodními agenturami v oblasti boje proti terorismu, včetně stávající mezinárodní spolupráce a nástrojů v oblasti boje proti terorismu, mimo jiné výměny osvědčených postupů, a včetně účinnosti současné úrovně výměny informací;
   e) posoudit dopad právních předpisů EU v boji proti terorismu a jejich uplatňování na základní práva;
   f) hodnotit dostupnost a účinnost všech zdrojů přidělených příslušným orgánům, které jsou zapojeny do boje proti terorismu (policie, armáda, soudnictví, rozpočet, zpravodajství, sledování, informace, IT atd.) v členských státech a na úrovni EU; analyzovat možné nedostatky v oblasti policejní spolupráce a překážky bránící praktické přeshraniční spolupráci při vymáhání práva při vyšetřování v oblasti boje proti terorismu a zároveň určovat technická, strukturální a právní omezení vyšetřovacích kapacit;
   g) prošetřit nedostatky v systémech soudnictví a v oblasti soudní spolupráce na úrovni EU a také v oblasti spolupráce při přeshraničním vyšetřování, a to zejména prostřednictvím agentury Eurojust, Evropské justiční sítě, společných vyšetřovacích týmů a evropského zatýkacího rozkazu a evropského vyšetřovacího příkazu; zjistit technické, strukturální a právní omezení kapacity v oblasti vyšetřování a stíhání;
   h) přezkoumat současný systém výměny osvědčených postupů a spolupráce mezi orgány členských států a příslušnými orgány EU s ohledem na ochranu snadno zranitelných cílů, mimo jiné v tranzitních oblastech, jako jsou letiště a vlaková nádraží, a také ochrany kritické infrastruktury ve smyslu směrnice Rady 2008/114/ES(10),
   i) prozkoumat stávající mechanismy, jež jsou k dispozici obětem terorismu, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU(11), a zároveň stanovit, které stávající osvědčené postupy se mají vyměňovat;
   j) shromažďovat informace a analyzovat proces radikalizace a účinnost deradikalizačních programů zavedených v omezeném počtu členských států; stanovit, které stávající osvědčené postupy se mají vyměňovat, a ověřit, zda členské státy v tomto ohledu přijaly vhodná opatření;
   k) posoudit účinnost spolupráce mezi členskými státy a také účinnost spolupráce mezi příslušnými orgány, povinnými osobami a donucovacími orgány v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(12) a zajistit výměnu informací s příslušnými subjekty v bankovním sektoru a s orgány vyšetřujícími podvody a s donucovacími orgány, aby bylo možné zjistit, jaké jsou nové formy financování terorismu, včetně jeho propojení s organizovanou trestnou činností;
   l) vydávat veškerá doporučení, jež považuje za nezbytná ve všech výše uvedených záležitostech, a za tímto účelem navázat nezbytné kontakty, pořádat návštěvy a slyšení společně s orgány EU a příslušnými agenturami a s mezinárodními a vnitrostátními orgány, parlamenty a vládami členských států a třetích zemí a úředníky zapojenými do každodenního boje proti terorismu, jako jsou donucovací orgány, policejní orgány, zpravodajské služby, soudcové a státní zástupci a představitelé vědecké obce, podnikatelské kruhy a občanská společnost, včetně organizací sdružujících oběti;

2.  zdůrazňuje, že provádění veškerých doporučení zvláštního výboru budou sledovat příslušné stálé výbory;

3.  rozhodl, že pravomoci, personální a finanční zajištění stálých výborů Parlamentu odpovědných za přijímání, sledování a uplatňování právních předpisů EU týkajících se dané oblasti působnosti zvláštního výboru zůstávají beze změny;

4.  rozhodl, že kdykoli činnost zvláštního výboru bude zahrnovat slyšení o skutečnostech utajovaného charakteru, svědectví obsahující osobní údaje nebo utajované skutečnosti nebo bude zahrnovat výměnu názorů nebo slyšení s veřejnými orgány a subjekty týkající se utajovaných, důvěrných nebo citlivých informací z hlediska veřejné nebo národní bezpečnosti, budou se zasedání konat za zavřenými dveřmi; rozhodl, že svědkové a znalci mají právo vyjádřit se nebo podat svědectví na neveřejném zasedání;

5.  rozhodl, že tajné nebo důvěrné písemnosti, které obdrží zvláštní výbor, musejí být posuzovány podle postupu uvedeného v článku 210a jednacího řádu, aby bylo zajištěno, že k nim bude mít přístup pouze předseda, zpravodaj, stínoví zpravodajové, koordinátoři a určení úředníci, a že tyto informace budou použity výlučně pro účely vypracování zprávy v polovině období a závěrečné zprávy zvláštního výboru; rozhodl, že schůze se budou konat v prostorách, které jsou vybaveny tak, aby byl nepovolaným osobám znemožněn odposlech jednání;

6.  rozhodl, že před přístupem k utajovaným informacím nebo před vyslechnutím důkazního materiálu, u něhož hrozí, že by mohlo dojít k ohrožení národní nebo veřejné bezpečnosti, všichni poslanci a úředníci absolvují v souladu s platnými vnitřními pravidly a postupy bezpečnostní prověrku;

7.  rozhodl, že informace získané v rámci zvláštního výboru smějí být použity pouze k plnění jeho úkolů a nesmějí být zpřístupněny třetím stranám; rozhodl, že tyto informace nesmějí být zveřejněny, pokud obsahují prvky tajné nebo důvěrné povahy nebo jména osob;

8.  rozhodl, že zvláštní výbor bude mít 30 členů;

9.  rozhodl, že délka funkčního období zvláštního výboru bude 12 měsíců, pokud Parlament po uplynutí tohoto období nerozhodne, že toto funkční období prodlouží, s tím, že toto funkční období začíná dnem, kdy proběhla jeho ustavující schůze; rozhodl, že tento zvláštní výbor předloží Parlamentu zprávu v polovině období a závěrečnou zprávu obsahující věcná zjištění a doporučení ohledně potřebných opatření a iniciativ.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 381, 28.12.2006, s. 4).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1).
(3) Rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1).
(4) Rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89).
(5) Rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 205, 7.8.2007, s. 63).
(6) Rozhodnutí Rady 2005/671/SVV ze dne 20. září 2005 o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů (Úř. věst. L 253, 29.9.2005, s. 22).
(7) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy – prohlášení učiněná některými členskými státy při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
(8) Rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).
(10) Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75).
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).

Právní upozornění