Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2250(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0226/2017

Předložené texty :

A8-0226/2017

Rozpravy :

PV 05/07/2017 - 16
CRE 05/07/2017 - 16

Hlasování :

PV 06/07/2017 - 11.11
CRE 06/07/2017 - 11.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0316

Přijaté texty
PDF 582kWORD 58k
Čtvrtek, 6. července 2017 - Štrasburk Konečné znění
Podpora soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU
P8_TA(2017)0316A8-0226/2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: doplnění článku 349 Smlouvy o fungování EU (2016/2250(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 52 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“), který v prvním odstavci uvádí, že Smlouvy se vztahují na členské státy, a v druhém odstavci uvádí, že územní působnost Smluv je vymezena v článku 355 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“),

–  s ohledem na čl. 355 bod 1 Smlouvy o fungování EU, pozměněný rozhodnutím Evropské rady ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii (2010/718/EU), a rozhodnutím ze dne 11. července 2012, kterým se mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii (2012/419/EU), který uvádí, že ustanovení Smluv se vztahují na nejvzdálenější regiony v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování EU,

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování EU, který nejvzdálenějším regionům přiznává zvláštní postavení, předpokládá přijetí konkrétních opatření zaměřených „zejména na vytvoření podmínek pro uplatnění Smluv v těchto regionech, včetně společných politik“, a stanoví, že tato opatření se týkají zejména a nejen „celní a obchodní politiky, daňové politiky, svobodných pásem, zemědělské politiky a politiky rybolovu, podmínek pro zásobování surovinami a základním spotřebním zbožím, státních podpor a podmínek přístupu ke strukturálním fondům a horizontálním programům Unie“,

–  s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování EU, který stanoví, že podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji nejvzdálenějších regionů, mohou být slučitelné s vnitřním trhem,

–  s ohledem na hlavu XVIII Smlouvy o fungování EU, která stanoví cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a vymezuje strukturální finanční nástroje k jejímu dosažení,

–  s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování EU, který uvádí, že Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí,

–  s ohledem na všechna sdělení Evropské komise týkající se nejvzdálenějších regionů,

–  s ohledem na všechna svá usnesení o nejvzdálenějších regionech, zejména pak na své usnesení ze dne 18. dubna 2012 o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech EU v souvislosti se strategií Evropa 2020(1) a na své usnesení ze dne 26. února 2014 o optimalizaci rozvoje potenciálu nejvzdálenějších regionů vytvářením synergií mezi strukturálními fondy a ostatními programy Evropské Unie(2),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. prosince 2015(3),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 15. prosince 2016 o provádění režimu zvláštních opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (POSEI) (COM(2016)0797),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o modernizaci státní podpory v EU (COM(2012)0209),

–   s ohledem na memorandum podepsané nejvzdálenějšími regiony v Cayenne (5. března 1999), které je doplněno společným memorandem Španělska, Francie a Portugalska a nejvzdálenějších regionů podepsaným v květnu 2010, jež stanoví, že EU by měla podporovat udržitelný rozvoj nejvzdálenějších regionů tím, že bude vycházet z četných přírodních a kulturních statků nejvzdálenějších regionů a současně podporovat zásady rovných příležitostí, partnerství, proporcionality a soudržnosti politik EU,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení XXI. Konference předsedů nejvzdálenějších regionů Evropské unie konané ve dnech 22. a 23. září 2016 a na společné memorandum nejvzdálenějších regionů podepsané při příležitosti čtvrtého fóra nejvzdálenějších regionů Unie konaného ve dnech 30. a 31. března 2017 v Bruselu,

–  s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a rovněž na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu vydávání svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0226/2017),

A.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování EU přiznává nejvzdálenějším regionům zvláštní hospodářskou a sociální situaci, kterou dále prohlubují faktory (odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitý povrch a podnebí, hospodářská závislost na malém množství produktů…), jejichž neměnnost a spolupůsobení vážným způsobem ohrožují jejich rozvoj;

B.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu vydal dne 15. prosince 2015 rozsudek obsahující podrobný výklad článku 349 Smlouvy o fungování EU;

C.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v tomto rozsudku zejména potvrzuje, že akty, jejichž cílem je zavést zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, mohou být přijaty za použití článku 349 coby právního základu, že tento právní základ umožňuje výjimku z použití primárního práva i práva sekundárního a že seznam oblastí, na něž se vztahuje znění článku 349, není vyčerpávající, neboť „autoři Smlouvy o FEU nezamýšleli stanovit taxativní výčet druhů opatření, která mohou být přijímána na základě tohoto článku“;

D.  vzhledem k tomu, že co se týče uplatňování evropských smluv na nejvzdálenější regiony, článek 52 Smlouvy o EU a články 349 a 355 Smlouvy o fungování EU jsou propojené a podle čl. 355 bodu 1 Smlouvy o fungování EU se ustanovení Smluv vztahují na nejvzdálenější regiony v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování EU, přičemž tento odkaz na „Smlouvy“ zahrnuje sekundární právní předpisy;

E.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování EU je třeba číst zároveň s dalšími články Smlouvy, zejména s článkem 7, který stanoví, že „Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům“;

F.  vzhledem k tomu, že zásady rovnosti a zákazu diskriminace odůvodňují odlišné zacházení v případě odlišných situací, aby byla in fine možná rovnost při uplatňování evropského práva;

G.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování EU si klade za cíl zajistit rozvoj nejvzdálenějších regionů a jejich začlenění jak do evropského prostoru, tak do jejich vlastního zeměpisného prostoru, a umožnit jim těžit z evropských politik a případně zvláštních opatření přizpůsobených jejich realitě a potřebám;

H.  vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony zaujímají výsadní postavení v  geostrategické oblasti a v oblasti výzkumu spojeného se změnou klimatu a biologickou rozmanitostí;

I.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise představuje modrá ekonomika EU přibližně 5,4 milionu pracovních míst a hrubou přidanou hodnotu ve výši přibližně 500 miliard EUR ročně;

1.  připomíná, že článek 7 Smlouvy o EU svěřuje Komisi úlohu strážkyně Smluv; zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony jsou plně začleněny do Evropské unie a přizpůsobeny jejímu právnímu řádu, a to se svou specifickou situací uznanou Smlouvami, a zejména článkem 349 Smlouvy o fungování EU, který zakládá jistou zásadu a právo na úpravu, jež je řešeno na úrovni různých politik Unie;

2.  zdůrazňuje, že ačkoli nejvzdálenější regiony čelí významné nevýhodě z důvodu zeměpisné vzdálenosti od Unie, mají také užitek z několika významných aktiv, jako je potenciál činností souvisejících s rostoucím cestovním ruchem, potenciál modrého růstu, využívání významných obnovitelných zdrojů energie, rozvoje oběhového hospodářství a zhodnocení jejich bohatého přírodního dědictví a obrovské biologické rozmanitosti;

3.  domnívá se, že článek 349 Smlouvy o fungování EU se použil jen omezeně a mohl by být vykládán více inovativním a pozitivním způsobem, zejména pokud jde o vytváření ad hoc programů a nových specifických politik vycházejících z předností nejvzdálenějších regionů, ve snaze poskytnout těmto regionům prostředky k využití programů, především v oblastech, jako jsou obnovitelné zdroje energie, modrý růst, výzkum a vývoj, udržitelný cestovní ruch, ochrana biologické rozmanitosti a přizpůsobení se změně klimatu; připomíná v této souvislosti úlohu, kterou Unie zastává při umožňování nejvzdálenějším regionům, aby překonaly své problémy a mohly vycházet ze svých předností, ale současně zdůrazňuje, že je nezbytné, aby na sebe příslušné členské státy vzaly více odpovědnosti, pokud jde o využívání evropských nástrojů, které je mohou podpořit při zajišťování udržitelného rozvoje nejvzdálenějších regionů;

Současný stav uplatňování článku 349 Smlouvy o fungování EU

4.  vyjadřuje obavy ohledně toho, že ustanovení Smluv týkající se nejvzdálenějších regionů dosud nebyla provedena v největším možném rozsahu, což omezuje schopnost těchto regionů plně využít své příslušnosti k Unii a zvýšit svou konkurenceschopnost ve své příslušné geografické oblasti;

5.  domnívá se, že širší provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU by zlepšilo integraci nejvzdálenějších regionů do Unie a rovněž jejich rozvoj a jejich potenciál s ohledem na jejich zvláštní rysy a strukturální omezení, ale i jejich přednosti;

6.  připomíná, že normotvůrci si při vypracování znění čl. 299 odst. 2, nynějšího článku 349 Smlouvy o fungování EU, kladli za cíl stanovit globální strategii, která by se opírala o zvláštní opatření v rámci různých politik a nástrojů;

7.  připomíná, že program speciálně zaměřený na odlehlost a ostrovní charakter (POSEI) je programem, který plně zohledňuje zvláštnosti nejvzdálenějších regionů díky tomu, že má vlastní pravidla, která vycházejí jak z článku 349 Smlouvy o fungování EU, tak z čl. 42 odst. 1 a čl. 43 odst. 2, a uznává dvojí princip příslušnosti nejvzdálenějších regionů k Unii a úplného přizpůsobení společné evropské politiky realitám těchto území, a rovněž připomíná, že účastnit se takového programu je naprosto zásadní a že by se mělo zvážit vypracování nových programů POSEI zaměřených na další oblasti Unie;

8.  domnívá se, že úspěch programu POSEI dokazuje, že zvláštní ustanovení týkající se nejvzdálenějších regionů by se měla spíše zachovat, než aby se začlenila do evropských horizontálních programů;

9.  konstatuje, že Komise přijala několik sdělení o nejvzdálenějších regionech; vyjadřuje politování nad tím, že tyto různé evropské strategie věnované nejvzdálenějším regionům se dosud provedly a uplatnily pouze částečně;

10.  vyzývá nyní Komisi, aby navrhla akční plán, případně doplněný legislativními iniciativami, které umožní provést soudržnou a účinnou strategii v souvislosti s nejvzdálenějšími regiony, jež by v plném rozsahu využívala možnosti poskytované článkem 349 Smlouvy o fungování EU, zejména v oblasti vytváření specifických programů a politik, a to především pokud jde o dlouhodobé inovace a investice, upravených podle potřeb udržitelného rozvoje těchto regionů; trvá na tom, že je nezbytné úzce spolupracovat s regionálními orgány nejvzdálenějších regionů a zúčastněnými stranami; vyzývá tudíž orgány a instituce Unie, aby společně s místními orgány nejvzdálenějších regionů započaly novou kapitolu vzájemných vztahů mezi EU a nejvzdálenějšími regiony;

11.  vítá práci Komise na obnovené strategii pro nejvzdálenější regiony, která bude přijata nejpozději na konci roku 2017; vyzývá Komisi, aby v této strategii zpřehlednila přístup k nejvzdálenějším regionům a aby do ní zahrnula také strategické rámce zaměřené na potřeby investic a doplněné o konkrétní, dosažitelné a zhodnotitelné cíle; vybízí Francii, Španělsko a Portugalsko, aby poskytovaly větší podporu svým nejvzdálenějším regionům;

12.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU umožňuje nejvzdálenějším regionům získat provozní podporu, která není časově omezená a nesnižuje se, a to na základě pružnějších postupů, aby mohly pokrýt vyšší náklady, kterým musí čelit; dále připomíná, že tyto výjimky se týkají jak finančních nástrojů Unie, tak státní podpory;

13.  trvá na tom, že je nutné zajistit, aby byly nástroje, ustanovení a výjimky zaručující stabilitu příznivou pro strukturální rozvoj nejvzdálenějších regionů trvanlivé s ohledem na provedená posouzení;

14.  vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobný přehled přístupu k nejvzdálenějším regionům a prozkoumala hospodářskou a sociální situaci každého z nich ve snaze zaručit lepší dosažení cílů evropské politiky regionálního rozvoje, zejména pokud jde o to, aby tyto regiony dohnaly své zpoždění a dosáhly udržitelného rozvoje, a mohly se tak přiblížit průměrným úrovním rozvoje v Evropě;

15.  vyzývá Komisi, aby posílila koordinaci mezi svými jednotlivými generálními ředitelstvími ohledně témat, která se týkají nejvzdálenějších regionů, aby tak bylo možné zajistit vhodné zacházení s problematikou nejvzdálenějších regionů v evropských politikách a strategiích; zdůrazňuje v tomto ohledu rozhodující úlohu, kterou hraje při zajišťování správného uplatňování článku 349 Smlouvy o fungování EU Generální sekretariát, neboť přizpůsobování politik Evropské unie zvláštnostem nejvzdálenějších regionů vyžaduje, aby se rozhodnutí přijímala na nejvyšší politické úrovni;

Zemědělská politika

16.  oceňuje nedávnou zprávu Komise (COM(2016)0797), která dochází k závěru, že celková výkonnost programů POSEI (2006–2014) se jeví jako kladná, že tento program se zdá být zásadním pro zachování produkce nejvzdálenějších regionů a je v souladu s novými cíli společné zemědělské politiky (SZP), přičemž doporučuje, aby byla zachována stávající pravidla s tím, že je však třeba mít na paměti, že poté, co vstoupí v platnost dohody o volném obchodu, jež by vážně ovlivnily produkci nejvzdálenějších regionů nebo u nichž hrozí riziko, že by ji mohly vážně ovlivnit, mohou být nutné rozpočtové úpravy;

17.  domnívá se, že program POSEI dosáhl od svého vzniku skutečného úspěchu;

18.  podporuje závěr zprávy Komise, která vyzývá k posílení původní konfigurace programu POSEI, aby se tak předešlo riziku zanechání zemědělské produkce a následných negativních dopadů na zaměstnanost, životní prostředí a územní rozměr nejvzdálenějších regionů;

19.  domnívá se, že je nezbytné zajistit lepší podporu diverzifikaci výroby v nejvzdálenějších regionech a zavést opatření zaměřená na vyřešení krizí trhu, kterým čelí některá odvětví, zejména odvětví rajských jablek a dobytka, a na usnadnění rozvoje malovýroby, například malovýroby související s mléčnými výrobky;

20.  připomíná, že následné reformy společné organizace zemědělských trhů nezohlednily zvláštnosti nejvzdálenějších regionů dostatečně, a vyzývá k tomu, aby byly v budoucnu zohledněny lépe;

21.  konstatuje, že zánik kvót a zaručených cen, který podnítila reforma společné organizace trhů s cukrem v roce 2005, poškozuje výrobce třtinového cukru v nejvzdálenějších regionech; trvá na tom, že v zájmu udržitelné konkurenceschopnosti tohoto odvětví je nezbytné zabezpečit soubor zvláštních opatření zavedených v rámci článku 349 Smlouvy o fungování EU; žádá, aby se zřídil podpůrný mechanismus na podporu pěstitelů třtiny pro případ poklesu světových kurzů cukru;

22.  vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu zásadní význam, který má produkce mléka na Azorách, aby i nadále podporovala výrobce a naplánovala dodatečná opatření pro případ krize trhu;

23.  připomíná, že zásadní úlohu v socioekonomické struktuře některých nejvzdálenějších regionů hraje produkce banánů; požaduje tedy, aby byla podpora pro výrobce zachována a případně zvýšena;

24.  vyzývá Komisi, aby do svých nástrojů pro řízení a odhalování krizí trhu v různých zemědělských odvětvích, jako je odvětví banánů, cukru, rumu, rybolovu nebo mléka s observatoří pro mléko, zavedla jasnou definici krize trhu v nejvzdálenějších regionech a přizpůsobila její ukazatele realitě těchto regionů;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že odlišnost režimu platného pro vydávání „ekologických“ osvědčení mezi třetími zeměmi a členskými státy Unie vede k narušení hospodářské soutěže na tomto trhu na úkor evropských výrobců působících v nejvzdálenějších regionech i evropských spotřebitelů, kteří jsou klamáni, pokud jde o skutečné podmínky výroby těchto výrobků; v rámci probíhajících jednání o budoucích evropských normách v oblasti výroby a označování ekologických výrobků tedy vyzývá k tomu, aby byl režim rovnocennosti, který je v současnosti v platnosti, nahrazen režimem souladu, což zajistí spravedlivou hospodářskou soutěž mezi nejvzdálenějšími regiony a třetími zeměmi;

26.  považuje za nezbytné přijmout na základě článku 349 Smlouvy o fungování EU právní rámec pro výrobky s ekologickým označením a právní rámec pro sanitární a fytosanitární oblast, které zohlední příznačné vlastnosti zemědělství nejvzdálenějších regionů v tropickém kontextu;

27.  žádá Komisi, aby vybídla zemědělce z nejvzdálenějších regionů, aby prosazovali své vysoce kvalitní výrobky podporováním využívání loga nejvzdálenějších regionů a jiných forem osvědčení kvality;

28.  zdůrazňuje, že diferenciace výroby a specializace může dále stimulovat a podporovat místní produkci, zpracování a prodej potravin, a tím snížit stávající rozdíly mezi nejvzdálenějšími regiony a ostatními regiony EU;

29.  zdůrazňuje, ve jménu soudržnosti politik, že úsilí, které nejvzdálenější regiony vynakládají na modernizaci a posílení konkurenceschopnosti svých odvětví, nesmí být zpochybněno dohodami o volném obchodu, které Unie uzavírá s třetími zeměmi;

Obchodní politika Evropské unie

30.  připomíná, že čl. 207 odst. 3 Smlouvy o fungování EU stanoví, že „sjednané dohody (s třetími zeměmi) jsou slučitelné s vnitřními politikami a vnitřními předpisy Unie“;

31.  konstatuje, že nárůst obchodních dohod se třetími zeměmi, k nimž patří největší světoví producenti banánů a cukru, pozměňuje rozdělení trhu, vytváří tlak na ceny a ohrožuje konkurenceschopnost výrobců těchto potravin ze Společenství;

32.  domnívá se proto, že obchodní politika Unie by neměla ohrožovat odvětví nejvzdálenějších regionů, neboť tato odvětví hrají hlavní úlohu na hospodářské, sociální a environmentální úrovni;

33.  vybízí k tomu, aby obchodní jednání, která Unie vede, příště zohledňovala zvláštnosti a citlivou produkci nejvzdálenějších regionů, zejména banány, cukr, rum, rajská jablka nebo produkty rybolovu;

34.  vyzývá Komisi a členské státy k pozornosti a obezřetnosti při obraně zájmů nejvzdálenějších regionů během jednání týkajících se brexitu;

35.  podněcuje Komisi, aby v souladu se závazkem, který učinila ve svém sdělení ze dne 20. června 2012, doprovázela „návrhy obchodních dohod (například dohody o hospodářském partnerství)“ posouzením dopadu, což by mělo „v náležitých případech odrážet i problematiku nejvzdálenějších regionů“, a aby zaručila, aby tyto dohody zahrnovaly také dopady na nejvzdálenější regiony, pokud jde o životní prostředí a sociální, hospodářské a územní hledisko; požaduje, aby tato posouzení dopadu měřila rovněž souhrnný dopad obchodních dohod na nejvzdálenější regiony;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebylo provedeno žádné posouzení dopadů dohod o volném obchodu v zemědělských odvětvích nejvzdálenějších regionů; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že nejvzdálenější regiony nebyly zohledněny ve zprávě Komise ze dne 15. prosince 2016 týkající se souhrnného dopadu obchodních dohod, což je v rozporu s právními předpisy stanovenými programem POSEI;

37.  žádá, aby byly v obchodních politikách Unie zohledněny konkurenční nevýhody nejvzdálenějších regionů; žádá případné zachování celních a necelních překážek, jež jsou nezbytné pro ochranu citlivé produkce v nejvzdálenějších regionech a pro účinné uplatňování ochranných doložek a mechanismů stabilizace pro případ vyčlenění produkce nejvzdálenějších regionů nebo vážné hrozby jejího vyčlenění;

38.  zdůrazňuje limity zásady rovnocennosti, zejména pokud jde o produkty ekologického zemědělství, která umožňuje, aby se do Unie dovážely produkty pocházející ze třetích zemí, jež nedodržují všechny evropské požadavky; požaduje, aby se okamžitě začala uplatňovat zásada souladu a aby se posílila opatření dohledu;

39.  vybízí k podpoře úlohy nejvzdálenějších regionů ve vnější politice Unie se sousedními zeměmi, aby se tak posílila vnější politika v oblasti boje proti chudobě, v oblasti udržitelnosti životního prostředí, posílení demokracie, kulturních výměn a rovnosti žen a mužů;

Námořní a rybářská politika a udržitelný modrý růst

40.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU stanoví, že Komise může pro nejvzdálenější regiony navrhovat zvláštní opatření, která se týkají rovněž politiky rybolovu;

41.  žádá Komisi, aby s ohledem na to, co se děje v zemědělství v rámci programu POSEI, zvážila ustanovení podpůrného systému pro rybolov nejvzdálenějších regionů, na základě článku 349 Smlouvy o fungování EU;

42.  podněcuje Komisi a Radu, aby uplatnily soubor doporučení vymezených v usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. dubna 2017 o řízení rybářského loďstva v nejvzdálenějších regionech(5);

43.  vyzývá Unii, aby se ve spojení s nejvzdálenějšími regiony budovala jako světová námořní mocnost;

44.  zdůrazňuje, že jak bohatství, které představují oceány, tak současný a budoucí technologický pokrok mohou přinést dosud neznámé příležitosti růstu pro nejvzdálenější regiony; domnívá se, že udržitelný modrý růst představuje příležitost zmírnit strukturální nerovnosti, které existují mezi nejvzdálenějšími regiony a kontinentální Evropou, a může přispět k tomu, aby se z nejvzdálenějších regionů stalo epicentrum evropské politiky budoucnosti;

45.  připomíná, že vzhledem ke svému umístění zaujímají nejvzdálenější regiony důležité postavení z hlediska námořní správy, řízení pobřežních vod, boje proti nezákonnému rybolovu a zlepšení bezpečnosti dopravy;

46.  vybízí Unii a dotčené členské státy, aby více investovaly do oblasti moře a oceánů, zejména ve vztahu k nejvzdálenějším regionům, a zajistily tak účinný a udržitelný hospodářský rozvoj jejich výlučných ekonomických zón;

47.  oceňuje studii, kterou zahájila Komise a která se týká potenciálu udržitelného modrého růstu v nejvzdálenějších regionech, a vyzývá ke spuštění skutečně evropského programu určeného těmto regionům a usilujícího o řešení výzev v oblasti potravinového zabezpečení, mořského a námořního výzkumu a biohospodářství; zdůrazňuje nicméně, že některé činnosti, jako je těžba ropy a plynu nacházejících se pod mořským dnem a průzkum podmořských nerostných ložisek, mohou mít vážný dopad na citlivý mořský prostor a nepříznivě ovlivnit mořské druhy a zranitelné ekosystémy;

48.  připomíná význam, který mají v nejvzdálenějších regionech chráněné mořské oblasti;

Politika soudržnosti

49.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU přiznává nejvzdálenějším regionům zvláštní přístup ke strukturálním fondům, a proto by se na všechny tyto regiony mělo nahlížet jako na „nejméně rozvinuté“; s potěšením vítá opatření Komise ve prospěch nejvzdálenějších regionů uvedená v rámci řady čtyř sdělení o nejvzdálenějších regionech (2004, 2007, 2008 a 2012); zdůrazňuje význam, který má pro všechny nejvzdálenější regiony finanční podpora Unie, jež na období 2014–2020 dosahuje výše 13 miliard EUR;

50.  opakuje, že politika soudržnosti musí zůstat jedním z hlavních nástrojů evropské činnosti po roce 2020, zejména s ohledem na nejvzdálenější regiony, v jejichž rámci jsou regionální rozdíly stále výrazné;

51.  vyzývá členské státy, s ohledem na zásadu subsidiarity a na odpovědnost, která jim přísluší, aby v plné míře dodržely předběžné podmínky, zejména pokud jde o investice do oblastí týkajících se jejich pravomocí, a umožnily tak co nejlepší výkonnost evropských fondů a politik v nejvzdálenějších regionech;

52.  domnívá se, že v příštím programovém období by se v případě nejvzdálenějších regionů mohlo stanovit více flexibility v rámci tematického zaměření, pokud jde o definici některých z jejich priorit, na které by mohly čerpat prostředky ze strukturálních fondů za předpokladu, že se usiluje o udržitelný rozvoj; požaduje, aby byly nejvzdálenějším regionům i nadále přidělovány rozpočtové prostředky, nahrazovány dodatečné náklady a zachovány veškeré řádně odůvodněné odchylky, které jim kompenzují strukturální nevýhody;

53.  požaduje, aby se při určování finančního krytí v příštím víceletém finančním rámci přísně uplatňovala kritéria vymezená v obecném nařízení o fondech;

54.  připomíná, že společným cílem zůstává dvojí integrace nejvzdálenějších regionů; vyzývá k rozpracování a spuštění souboru mechanismů pro přeshraniční spolupráci mezi nejvzdálenějšími regiony, zámořskými zeměmi a územími a třetími zeměmi v jejich zeměpisné oblasti, ke kterému by mělo přispět zejména zachování a zdokonalení součinnosti právních a finančních mechanismů nařízení o Evropském rozvojovém fondu a Evropském fondu pro regionální rozvoj;

55.  zdůrazňuje, že je důležité upravit strategie evropské územní spolupráce tak, aby se zmírnily negativní dopady na regiony způsobené jejich okrajovou povahou, a podporovat spolupráci;

56.  doporučuje věnovat větší pozornost uplatňování Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) ve vztahu k nejvzdálenějším regionům, k regionům nejméně rozvinutým a nejvíce izolovaným;

57.  připomíná, že vzhledem k míře nezaměstnanosti mladých lidí v nejvzdálenějších regionech je zapotřebí zesílit opatření Unie na podporu a vzdělávání mladých lidí v těchto regionech, zejména prostřednictvím iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

58.  připomíná, že nejdůležitějším fondem pro vzdělávání a zaměstnanost je Evropský sociální fond (ESF); vyzývá Komisi, aby z důvodu strukturální povahy a kritické míry nezaměstnanosti v nejvzdálenějších regionech a na základě článku 349 Smlouvy o fungování EU, který přiznává nejvzdálenějším regionům právo na zvláštní přístup ke strukturálním fondům, vytvořila dodatečný příděl v rámci ESF, a podpořila tak zaměstnatelnost, mobilitu a vzdělávání v nejvzdálenějších regionech;

59.  zdůrazňuje, že je důležité zavést v nejvzdálenějších regionech výzkumné a inovační strategie pro inteligentní specializaci (RIS 3), neboť představují klíčový prvek pro provedení politiky soudržnosti;

60.  připomíná význam místních rozvojových nástrojů, jako jsou komunitně vedený místní rozvoj a integrované územní investice, což jsou přístupy zdola nahoru, jež umožňují řešit místní strukturální výzvy a zároveň prosazovat odpovědnost místních komunit; vyzývá proto Komisi a dotčené členské státy, aby prozkoumaly způsoby, jak posílit využívání komunitně vedeného místního rozvoje, který představuje flexibilní a inovativní řešení pro úpravu, kterou nejvzdálenější regiony dle jejich vyjádření potřebují;

61.  zdůrazňuje, že jako rozhodující faktor při tvorbě politik nejvzdálenějších regionů, zejména v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnání, je nezbytné vzít v úvahu demografické rozdíly mezi těmito regiony;

Politika hospodářské soutěže a státní podpory

62.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU uvádí, že Komise může navrhovat zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, která se týkají zejména celní a obchodní politiky, daňové politiky, svobodných pásem, podmínek pro zásobování surovinami a základním spotřebním zbožím a státních podpor;

63.  dále připomíná, že čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU stanoví, že za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji nejvzdálenějších regionů s ohledem na jejich strukturální, hospodářskou a sociální situaci;

64.  vyzývá Komisi, aby se v pokynech k vnitrostátní regionální podpoře a v režimu podle obecného nařízení o blokových výjimkách více opírala o čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování EU, a přispívala tak k hospodářskému a sociálnímu rozvoji nejvzdálenějších regionů a lépe tyto regiony zohledňovala;

65.  zdůrazňuje, že s ohledem na odlehlost a omezenost jejich trhů nemůže posílení výjimek z právních předpisů o hospodářské soutěži, které jim byly uděleny na základě článků 349 a 42 Smlouvy o fungování EU, ovlivnit obchod mezi členskými státy ani narušit stabilitu vnitřního trhu;

66.  vyjadřuje politování nad tím, že počáteční návrhy na zjednodušení vnitrostátní regionální podpory a režimu podle obecného nařízení o blokových výjimkách se od počátku nesnaží o úpravu pravidel pro nejvzdálenější regiony, kterou by se zajistil účinný hospodářský a sociální rozvoj v těchto regionech;

67.  vyzývá Komisi, aby ještě více bojovala proti velkým monopolům, jež v nejvzdálenějších regionech přispívají k růstu životních nákladů pro místní obyvatelstvo, a to zejména v odvětví dovozu, které konkuruje rozvoji místního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací;

68.  žádá Komisi, aby v odchylných daňových režimech pro nejvzdálenější regiony pokračovala i po roce 2020, a to na základě důkladného posouzení jejich situace, a aby zároveň dohlížela na pokrok na cestě ke spravedlivým a účinným daňovým režimům a na posilování boje proti daňovým podvodům v Unii a ve třetích zemích;

69.  upozorňuje na takové obchodní praktiky, jako je vývoz přebytků za nízké ceny, které mohou narušit stabilitu ostrovních mikrotrhů místních ekonomik;

Výzkum, životní prostředí, vzdělávání, kultura, doprava, energetika a telekomunikace

70.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU uvádí, že Komise může navrhovat zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, která se týkají rovněž podmínek přístupu k horizontálním programům Unie;

71.  domnívá se, že horizontální programy Unie by měly počítat se zvláštními podmínkami pro přístup nevzdálenějších regionů, aby se tak zajistilo jejich účinné zapojení a aby se mohly vyzdvihnout jejich přednosti, zejména v rámci programů Horizont 2020, LIFE, COSME, Kreativní Evropa atd.;

72.  žádá Komisi, aby účinně začlenila nejvzdálenější regiony do transevropských sítí v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací;

73.  připomíná, že udržitelná energetická soběstačnost nejvzdálenějších regionů se musí stát prioritou; zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony mají užitek z četných výhod, pokud jde o rozvoj obnovitelné energie, energetické účinnosti a oběhového hospodářství;

74.  poukazuje na to, že stimulace činností v oblasti výzkumu a inovací má významný potenciál pro stabilní a udržitelný rozvoj; vyzývá k optimalizování přístupu nejvzdálenějších regionů k ESI fondům a k programu Horizont 2020 tak, aby se lépe propojily tamní univerzity, výzkumná střediska a příslušné inovativní podniky a aby se tyto regiony staly atraktivními a dokázaly prosazovat lepší výměnu mezi občany a institucemi, nejen mezi jednotlivými nejvzdálenějšími regiony, ale také s evropským kontinentem, zámořskými zeměmi a územími a třetími zeměmi;

75.  připomíná ústřední úlohu, kterou hrají v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje v nejvzdálenějších regionech malé a střední podniky (MSP); vyzývá tudíž Komisi, aby lépe zohlednila situaci nejvzdálenějších regionů v rámci programů COSME a rovněž v rámci programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI);

76.  domnívá se, že by měly být více podporovány výměny a spolupráce mezi nejvzdálenějšími regiony a sousedními třetími zeměmi v oblasti výzkumu a inovací, kultury a vzdělávání, aby se podpořila jejich regionální integrace;

77.   vítá skutečnost, že nový program Erasmus+ podporuje mobilitu studentů a mladých podnikatelů z nejvzdálenějších regionů tím, že jim poskytuje maximální podporu; požaduje, aby stejná ustanovení byla zahrnuta do programu Kreativní Evropa; přeje si nicméně, aby se v rámci programu Erasmus lépe zohlednily společné charakteristiky nejvzdálenějších regionů, přičemž by se podpořily zejména výměny uvnitř těchto regionů; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory 37. bodu odůvodnění nařízení Erasmus+, který stanoví, že „při uplatňování programu by se mělo přihlédnout k omezením, která vyplývají z odlehlosti nejvzdálenějších regionů Unie a zámořských zemí a území“, výše náhrad mobility v rámci programu Erasmus je často nedostatečná v porovnání se skutečnými náklady, jež při cestě do metropole vznikají studentům, kteří pocházejí z nejvzdálenějších regionů a tento program využívají;

78.  vyzývá Komisi, aby rozšířila nový mechanismus mobility zaměřený na mladé lidi a nazvaný „Move2Learn, Learn2Move“ na evropské občany bydlící v nejvzdálenějších regionech a aby přizpůsobila výši cestovní náhrady, která je jim poskytována, skutečným nákladům, jež jim vznikají při cestě mezi nejvzdálenějším regionem a kontinentální Evropou; vítá rozhodnutí Komise neomezovat tento mechanismus pouze na železniční dopravu, což by ve skutečnosti mladé lidi ze zámoří marginalizovalo;

79.  konstatuje, že program Natura 2000 nelze uplatnit na francouzské nejvzdálenější regiony, neboť jejich mimořádnou biologickou rozmanitost oslabují především dopady změny klimatu; vyzývá proto k provedení zvláštních opatření v oblasti ochrany a k zachování přípravného opatření pro program BEST a rovněž k vytvoření udržitelného mechanismu pro financování projektů v oblasti biologické rozmanitosti, zhodnocení ekosystémových služeb a přizpůsobení se změnám klimatu v evropských zámořských zemích a územích;

80.  navrhuje vypracovat posouzení dopadu v souvislosti s možnostmi uplatnění programu Natura 2000 na francouzské nejvzdálenější regiony, aby bylo možné určit nejvhodnější nástroje pro ochranu biologické rozmanitosti a životního prostředí těchto regionů;

81.  připomíná, že přezkum strategie Unie v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období, který zveřejnila Komise v říjnu 2015 a jejž zmínil Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 1/2017, došel k závěru, že ačkoli se při provádění opatření souvisejících s cílem 1 podařilo od roku 2011 dosáhnout významného pokroku, hlavními výzvami zůstávají dokončení mořské oblasti sítě Natura 2000 a rovněž zaručení účinné správy lokalit této sítě a nezbytných prostředků k jejímu financování, což jsou pro nejvzdálenější regiony dva důležité faktory;

82.  připomíná, že Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 1/2017 uvedl, že je zapotřebí významného pokroku ze strany členských států a větší snahy ze strany Komise, aby bylo možné lépe přispívat k ambiciózním cílům strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020;

83.  připomíná, že Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě z ledna 2017 uvedl, že „provádění sítě Natura 2000 s plným využitím jejího potenciálu vyžaduje více úsilí“;

84.  opakuje, že v zájmu územní soudržnosti, prosazování rovnosti příležitostí, tvorby pracovních míst a zlepšování životních podmínek obyvatelstva nejvzdálenějších regionů je naprosto nezbytné zlepšit přístup k internetu;

85.  naléhavě vyzývá Komisi, aby při řešení otázek souvisejících s pokrytím digitální sítí zohledňovala specifické rysy nejvzdálenějších regionů;

86.  vyzývá k vytvoření zvláštního programu typu „POSEI“ pro dopravu, aby se podpořila územní, sociální a hospodářská soudržnost těchto regionů a snížil ostrovní charakter a dvojí ostrovní charakter některých nejvzdálenějších regionů; zdůrazňuje, že tento program by měl vymezit podporu pro přepravu osob a zboží mezi nejvzdálenějšími regiony a kontinentem, v rámci samotných nejvzdálenějších regionů a mezi blízkými nejvzdálenějšími regiony, jako jsou Azory, Madeira a Kanárské ostrovy; zdůrazňuje, že tento program by měl rovněž podporovat obchod mezi těmito regiony;

87.  zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony jsou privilegovanými turistickými regiony a že je nezbytné investovat do kvalitní dopravní sítě, která bude cenově dostupná, zejména pro vnitřní trh;

88.  vyzývá Evropskou unii, aby odhodlaně zahájila internacionalizaci přístupu do nejvzdálenějších regionů zřízením infrastruktury a dopravních cest, které tyto regiony spojí s evropským kontinentem, sousedními třetími zeměmi a se zbytkem světa;

89.  požaduje, aby byla v nejvzdálenějších regionech zavedena skutečná evropská průmyslová strategie, která by vedla ke vzniku pracovních míst, jež nelze přemístit, a která by byla založena na schopnosti podniků upevnit své místní postavení;

90.  domnívá se, že nejvzdálenější regiony mohou představovat výsadní prostor pro zavedení pilotních projektů, jejichž opatření mají být uplatňována napříč různými členskými státy;

o
o   o

91.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům a jejich regionům a Výboru regionů.

(1) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 1.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0133.
(3) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise proti Radě, spojené věci C‑132/14 až C‑136/14, ECLI:EU:C:2015:813.
(4) Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0195.

Právní upozornění