Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2041(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0133/2017

Předložené texty :

A8-0133/2017

Rozpravy :

PV 11/09/2017 - 23
CRE 11/09/2017 - 23

Hlasování :

PV 14/09/2017 - 8.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0358

Přijaté texty
PDF 633kWORD 62k
Čtvrtek, 14. září 2017 - Štrasburk Konečné znění
Transparentnost, odpovědnost a integrita v orgánech EU
P8_TA(2017)0358A8-0133/2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2017 o odpovědnosti, transparentnosti a integritě v orgánech EU (2015/2041(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014 o změnách interinstitucionální dohody o rejstříku transparentnosti(1),

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na její články 9 a 10,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 k vytvoření rámce pro činnost zástupců zájmových skupin (lobbistů) při orgánech a institucích Evropské unie(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 25. listopadu 2014 nejednat s neregistrovanými lobbisty a zveřejňovat informace o jednáních s lobbisty,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7) v letech 2011–2013(3),

–  s ohledem na zásady transparentnosti a integrity lobbistické činnosti přijaté Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 13. prosince 2016 o celkové revizi jednacího řádu Evropského parlamentu(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0133/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Unie „dodržuje zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů stejné pozornosti“ (článek 9 Smlouvy o Evropské unii); vzhledem k tomu, že „každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie“ a „rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“ (čl. 10 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a podobně vyjádřeno v 13. bodě odůvodnění preambule a v čl. 1 odst. 2 a článku 9 této smlouvy); vzhledem k tomu, že „orgány, instituce a jiné subjekty Unie jednají co nejotevřeněji“ (čl. 15 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie);

B.  vzhledem k tomu, že orgány EU již dosáhly pokroku a staly se otevřenějšími, a pokud jde o transparentnost, odpovědnost a integritu, mají ve většině ohledů již nyní náskok oproti vnitrostátním a regionálním politickým institucím;

C.  vzhledem k tomu, že nedílnou součástí demokracie je dialog mezi tvůrci právních předpisů a společností stejně jako zastoupení zájmů, a vzhledem k tomu, že odpovídající zastoupení různých zájmů v legislativním procesu představuje pro poslance významný zdroj informací a odborných znalostí a je zásadní pro řádné fungování pluralitní společnosti;

D.  vzhledem k prohlubující se propasti mezi EU a jejími občany a k potřebě zvýšit zájem o záležitosti EU ze strany sdělovacích prostředků musí orgány EU usilovat o dosažení co nejvyšších standardů v oblasti transparentnosti, odpovědnosti a integrity; vzhledem k tomu, že tyto zásady jsou klíčovými a vzájemně se doplňujícími prvky při prosazování řádné správy v orgánech EU a při zajišťování větší otevřenosti ve fungování EU a jejím rozhodovacím procesu a že by měly být hlavními zásadami kultury v orgánech EU;

E.  vzhledem k tomu, že důvěra občanů v orgány EU má zásadní význam pro demokracii, řádnou správu a účinnou tvorbu politik; vzhledem k tomu, že je zapotřebí odstraňovat mezery v zodpovědnosti v rámci EU a směřovat ke způsobům kontroly, které charakterizuje větší míra spolupráce a které slučují demokratický dohled, kontrolu a auditní činnosti, přičemž je také třeba zajistit větší transparentnost;

F.  vzhledem k tomu, že netransparentní a jednostranné zastoupení zájmů může vést ke korupci a představovat značnou hrozbu a vážnou výzvu pro integritu tvůrců politik a důvěru občanů v orgány EU; vzhledem k tomu, že korupce má výrazné finanční důsledky a je vážnou hrozbou pro demokracii, právní stát a veřejné investice;

G.  vzhledem k tomu, že právní akt coby nový základ pro povinný rejstřík transparentnosti vyžaduje právní definici činností, na něž se rejstřík vztahuje, která by pomohla vyjasnit stávající nejednoznačné definice a výklady pojmů transparentnost, integrita a odpovědnost;

H.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech již byly národní rejstříky transparentnosti zavedeny;

I.  vzhledem k tomu, že v souladu s požadavkem transparentnosti stanoveným v čl. 15 odst. 3 SFEU a také s článkem 42 Listiny základních práv a ustálenou judikaturou Soudního dvora EU mají všichni občané Unie právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie(5);

Zajištění toho, aby rejstřík transparentnosti byl v co největší míře povinný

1.  vítá rozhodnutí předsednictva požádat své správní útvary o vytvoření vzoru pro všechny zpravodaje a navrhovatele s cílem zavést dobrovolnou legislativní stopu, která by umožnila zjistit, se kterými zástupci zájmových skupin a organizacemi zpravodajové a navrhovatelé konzultovali; tento vzor by měl být k dispozici i v podobě nástroje IT;

2.  připomíná svou revizi jednacího řádu ze dne 13. prosince 2016, podle níž by se poslanci měli v praxi systematicky setkávat pouze s těmi zástupci zájmových skupin, kteří jsou zaregistrováni v rejstříku transparentnosti, a žádá, aby byly zahrnuty schůze zástupců zájmových skupin s generálními tajemníky, generálními řediteli a generálními tajemníky politických skupin; žádá poslance a jejich spolupracovníky, aby kontrolovali, zda jsou zástupci zájmových skupin, s nimiž se mají setkat, zaregistrováni, a pokud ne, aby je požádali, aby tak co nejdříve a ještě před konáním schůze učinili; naléhavě vyzývá Radu, aby zavedla podobné ustanovení, které se bude vztahovat na stálá zastoupení; domnívá se, že je nutné, aby byla subjektům zaregistrovaným v rejstříku transparentnosti uložena povinnost předkládat doklady o tom, že předložené informace jsou pravdivé;

3.  připomíná definici pojmu „jednání se zástupci zájmových skupin“, která je stanovena ve sdělení Komise ze dne 25. listopadu 2014 o zveřejňování informací o jednání; připomíná ustanovení o tom, které informace nemusí být podle nařízení (ES) č. 1049/2001 sděleny; je přesvědčen, že ustanovení o takovýchto jednáních by se neměla omezovat jen na „dvoustranná“ jednání a měla by zahrnovat i jednání s mezinárodními organizacemi;

4.  je přesvědčen, že zpravodajové, stínoví zpravodajové a předsedové výborů by měli pomocí legislativní stopy zveřejňovat svá jednání se zástupci zájmových skupin, na něž se vztahuje rejstřík transparentnosti, ohledně dokumentů, za něž jsou odpovědní, a že jakékoli výjimky by měly sloužit k ochraně života a svobody informujících osob, které jednají v dobré víře;

5.  vyzývá předsednictvo, aby zajistilo, že poslanci budou moci na svých online profilech na stránkách Parlamentu zveřejňovat informace o jednáních se zástupci zájmových skupin, pokud si to přejí;

6.  vyzývá Komisi, aby zásadu, podle níž je možné jednat pouze s organizacemi či samostatně výdělečně činnými osobami, které jsou zaregistrovány v rejstříku transparentnosti, rozšířila na všechny příslušné zaměstnance Komise (od úrovně vedoucího oddělení výše);

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zveřejňovala informace o jednáních všech příslušných zaměstnanců Komise, kteří se podílejí na procesu tvorby politik EU, s externími organizacemi a aby přitom zohledňovala předpisy na ochranu údajů; v případě ostatních zaměstnanců přítomných na těchto jednáních by měl být zveřejněn odkaz na oddělení nebo útvar;

8.  podporuje výzvu Komise orgánům EU a jejich zaměstnancům, ale i agenturám EU, aby nezvali neregistrované zástupce zájmových skupin, kteří spadají do oblasti působnosti rejstříku transparentnosti, v roli řečníků, neposkytovali záštitu nad jejich akcemi a nepořádali takovéto akce v prostorách EU a aby jim neumožnili účast v poradních orgánech Komise;

9.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím jednotného kontaktního místa online zajistila, aby veškeré informace o činnosti zástupců zájmových skupin v souvislosti s orgány EU, o prohlášeních o zájmech, potvrzených střetech zájmů a o expertních skupinách byly veřejnosti snadno dostupné;

10.  vybízí Komisi k přijetí opatření k dosažení lepší vyváženosti tím, že posílí nedostatečně zastoupené zájmy;

11.  domnívá se, že pověřený zpravodaj, stínový zpravodaj nebo předseda výboru má mezi poslanci Evropského parlamentu, vzhledem k úloze, jakou hraje v tvorbě právních předpisů EU, zvláštní odpovědnost za transparentnost svých styků se zástupci zájmových skupin;

12.  je přesvědčen, že subjekty registrované v rejstříku transparentnosti by měly povinně každý měsíc včas aktualizovat údaje o výdajích na činnosti spadající do oblasti působnosti rejstříku, pokud tyto výdaje překročí úroveň stanovenou pro danou kategorii;

13.  domnívá se, že všechny registrované subjekty by měly mít povinnost zveřejňovat v rejstříku transparentnosti seznam všech dárců a jejich příslušných darů přesahujících hodnotu 3 000 EUR a uvádět povahu a roční hodnoty jednotlivých darů; jednotlivé dary v hodnotě vyšší než 12 000 EUR musí být nahlášeny okamžitě;

14.  opakuje svou dlouhodobou výzvu, aby měl evropský rejstřík transparentnosti zakotvení v právním aktu, není-li možné prostřednictvím interinstitucionální dohody odstranit všechny nedostatky a stanovit, že rejstřík bude v plném rozsahu povinný pro všechny zástupce zájmových skupiny; domnívá se, že návrh tohoto právního aktu by mohl zohledňovat pokrok, jehož bylo dosaženo díky změnám v interinstitucionální dohodě a v parlamentním kodexu chování; připomíná Komisi, že Parlament ve svém rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014 vyzval k tomu, aby byl do konce roku 2016 předložen v souladu s článkem 352 SFEU legislativní návrh o povinném rejstříku transparentnosti;

15.  opakuje svou výzvu Radě, včetně jejích přípravných orgánů, aby se k rejstříku transparentnosti co možná nejdříve připojila; vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy na podporu transparentnosti zastupování zájmů; vyzývá členské státy, aby zavedly předpisy, podle nichž by měli zástupci zájmových skupin povinnost transparentně informovat o svých jednáních s politiky a veřejnou správou daného členského státu, je-li účelem tohoto jednání ovlivnění procesu přijímání evropských právních předpisů;

Transparentnost, odpovědnost a integrita při jednání se zástupci zájmových skupin

16.  připomíná své rozhodnutí ze dne 13. prosince 2016 o zrušení výsad osobám, které nejsou ochotny spolupracovat při vyšetřování nebo slyšení a na schůzích výborů, jež jsou pověřeny zjištěním potřebných údajů; vyzývá Komisi, aby ještě více pozměnila kodex chování pro registrované subjekty s cílem motivovat je k tomu, aby neposkytovaly, zcela v dobré víře, během takovýchto slyšení a schůzí výborů nedostatečné či zavádějící informace; domnívá se, že v souladu s tímto kodexem chování by subjektům registrovaným v rejstříku transparentnosti mělo být zakázáno zaměstnávat jednotlivce nebo organizace, které zastírají zájmy nebo strany, jimž slouží;

17.  domnívá se, že odborné poradenské společnosti, advokátní kanceláře a samostatně výdělečně činní poradci by měli uvádět přesný rozsah činností spadajících do působnosti rejstříku, přičemž uznává, že určitým osobám mohou vnitrostátní právní předpisy v některých členských státech bránit ve splnění požadavků rejstříku transparentnosti;

18.  trvá na tom, aby registrované subjekty, včetně advokátních kanceláří a poradenských společností, uvedly v rejstříku transparentnosti všechny klienty, jejichž jménem provádějí činnosti související se zastupováním zájmů, které spadají do působnosti rejstříku; vítá rozhodnutí různých advokátních komor a sdružení právníků o uznání rozdílů mezi soudními činnostmi právníků a dalšími činnostmi spadajícími do oblasti působnosti rejstříku transparentnosti; dále vyzývá Radu evropských advokátních komor a sdružení právníků, aby povzbuzovala své členy k přijetí podobných opatření, přičemž uznává, že určitým osobám mohou vnitrostátní právní předpisy v některých členských státech bránit ve splnění požadavků rejstříku transparentnosti;

19.  poukazuje na to, že v některých členských státech existují zákonná ustanovení upravující pravidla, jimiž se řídí výkon povolání, jež konkrétně objektivně brání advokátním kancelářím, aby se zapsaly do rejstříku transparentnosti a sdělovaly informace o svých zákaznících, které rejstřík vyžaduje; vnímá však také podstatné riziko vyplývající ze situace, kdy tato zákonná ustanovení mohou být rovněž zneužita s cílem zabránit zveřejnění informací požadovaných pro řádný zápis do rejstříku; v této souvislosti vítá zřetelnou ochotu profesních organizací právníků spolupracovat na zajištění toho, aby tato odmítnutí poskytnout informace byla v zájmu dané profese omezena výlučně na informace, u nichž právní předpisy takové odmítnutí objektivně dovolují; vyzývá Komisi a předsedu Evropského parlamentu, aby zabezpečili, že tato ochota bude mít praktické důsledky, a aby výsledek co nejdříve začlenili do pozměněné dohody;

20.  v souladu s článkem 15 SFEU a článkem 11 SEU žádá předsednictvo, aby všem neregistrovaným organizacím či osobám, které provádějí činnosti spadající působnosti rejstříku transparentnosti, uložilo povinnost registrace před vstupem do prostor Parlamentu; domnívá se, že skupinové návštěvy by měly být z těchto pravidel vyňaty; zdůrazňuje, že Evropský parlament jakožto sněmovna evropských občanů by měl vůči občanům zachovávat politiku otevřených dveří a že by neměly být vytvářeny žádné zbytečné překážky, které by občany od návštěvy Evropského parlamentu odrazovaly;

21.  vyjadřuje politování nad tím, že podle Transparency International byla více než polovina zápisů ve veřejném rejstříku lobbistů EU v roce 2015 nepřesných, neúplných nebo nesmyslných;

22.  žádá předsednictvo a generálního tajemníka, aby usnadnili reaktivační postup nezbytný pro průkazy lobbistů zřízením reaktivačního zařízení s cílem odstranit zbytečně dlouhé čekání na získání přístupu do prostor; žádá, aby bylo zrušeno omezení, podle kterého mají do prostor Parlamentu přístup nejvýše čtyři držitelé průkazů zároveň;

23.  připomíná své rozhodnutí ze dne 13. prosince 2016 týkající se průkazů osob z okruhu poslance a vyzývá generálního tajemníka, aby změnil pravidla týkající se průkazů a povolení ke vstupu do prostor Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2013 tak, aby každá osoba starší 18 let, která požádá o průkaz osoby z okruhu poslance, musela podepsat dokument zaručující, že nebude vykonávat činnost spadající do působnosti rejstříku transparentnosti;

24.  považuje za nezbytné, aby byl co nejdříve zaveden řádný systém kontroly podání s cílem zajistit, aby subjekty zapsané do rejstříku poskytovaly smysluplné, přesné, aktuální a úplné informace; vyzývá v tomto ohledu k výraznému navýšení zdrojů oddělení pro transparentnost v Evropském parlamentu a společného sekretariátu rejstříku pro transparentnost;

25.  domnívá se, že oddělení pro transparentnost a společný sekretariát rejstříku transparentnosti by měly každý rok zkontrolovat prohlášení o registrovaných subjektech, a to na základě náhodného výběru v dostatečném množství tak, aby byly poskytnuty smysluplné, přesné, aktuální, úplné údaje;

26.  s odkazem na čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 SEU je přesvědčen, že demokraticky volené a kontrolované státní instituce na celostátní, regionální a místní úrovni a jejich zastoupení u orgánů EU by stejně jako zastoupení jejich vnitřních subjektů, formálních i neformálních sdružení a zastřešujících organizací složených výlučně z těchto subjektů neměly spadat do působnosti rejstříku transparentnosti EU, pokud jednají ve veřejném zájmu, neboť jsou součástí víceúrovňového systému správy EU;

Obrana integrity před střetem zájmů

27.  vyzývá ty orgány a instituce EU, které stále nemají kodex chování, aby takovýto dokument co nejdříve vypracovaly; považuje za politováníhodné, že Rada a Evropská rada dosud nepřijaly kodex chování pro své členy; naléhavě vyzývá Radu, aby zavedla zvláštní etický kodex, včetně sankcí, který by řešil konkrétní rizika spojená s delegáty jednotlivých členských států; trvá na tom, že Rada musí být odpovědná a transparentní stejně jako ostatní orgány; rovněž žádá, aby byl vypracován kodex chování pro členy a zaměstnance dvou poradních orgánů EU, Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru; vyzývá agentury EU, aby přijaly pokyny ohledně jednotné politiky prevence a řešení střetů zájmů členů správních rad a ředitelů, odborníků ve vědeckých výborech a členů odvolacích senátů a aby přijaly a prováděly jasnou politiku týkající se střetů zájmů v souladu s plánem opatření přijímaných na základě společného přístupu k decentralizovaným agenturám EU;

28.  domnívá se, že všichni úředníci EU včetně dočasných zaměstnanců, akreditovaných parlamentních asistentů, smluvních zaměstnanců a národních odborníků by měli být vybízeni k účasti na školení týkající se toho, jak mají jednat se zástupci zájmových skupin a řešit problematiku střetů zájmů;

29.  zdůrazňuje, že je třeba usilovat o větší integritu a zlepšit etický rámec jasnými a přísnějšími kodexy chování a etickými zásadami, a umožnit tak, aby se vyvinula společná a efektivní kultura bezúhonnosti u všech institucí a agentur EU;

30.  uznává, že účinek přechodu z veřejného sektoru do sektoru soukromého („efekt otáčivých dveří“) může poškozovat vztahy mezi orgány a zástupci zájmových skupin; vyzývá orgány EU, aby rozvíjely systematický a přiměřený přístup k této problematice; domnívá se, že veškeré předpisy týkající se „otáčivých dveří“ by se měly rovněž vztahovat na předsedu Rady;

31.  žádá, aby byla zpřísněna omezení pro bývalé členy Komise, a to tak, že bude prodlouženo „minimální období po skončení pracovního poměru“ na dobu tří let a že toto období bude povinné přinejmenším pro veškeré činnosti spadající do oblasti působnosti rejstříku transparentnosti;

32.  je přesvědčen, že rozhodnutí o nových rolích vyšších úředníků a bývalých komisařů musí přijmout orgán, který bude určen způsobem, jenž je v co největší možné míře nezávislý na osobách, které budou jeho rozhodnutími dotčeny;

33.  požaduje, aby všechny orgány EU v souladu s předpisy EU o ochraně údajů každoročně zveřejňovaly informace o vysokých úřednících, kteří odešli ze správních orgánů EU, a o jejich nových rolích;

34.  domnívá se, že by se mělo zvážit přechodné období v délce 18 měsíců na konci funkčního období externích a ad hoc členů Výboru pro kontrolu regulace, v souvislosti se zlepšováním právní úpravy, a členů správní rady Evropské investiční banky, během kterého nebudou moci u členů řídících orgánů EIB ani u zaměstnanců banky lobbovat za svůj podnik, klienta či zaměstnavatele;

Integrita a vyvážené složení odborných skupin

35.  vítá záměr Komise navázat na doporučení veřejné ochránkyně práv zaměřená proti střetům zájmů v odborných skupinách a jednoznačně podporuje myšlenku, že by se měl zveřejňovat dostatečně podrobný životopis každého osobně jmenovaného odborníka v rejstříku expertních skupin a prohlášení o zájmech každého osobně jmenovaného odborníka v rejstříku expertních skupin;

36.  podporuje výzvu veřejné ochránkyně práv, aby záznam v rejstříku transparentnosti byl podmínkou jmenování do odborných skupin v případě členů, kteří nejsou státními úředníky a nepobírají veškerý svůj příjem nebo jeho převážnou část od státních institucí, jakými jsou například univerzity, za předpokladu, že tyto univerzity nejsou financovány zástupci zájmových skupin či hospodářskými a obchodními zúčastněnými stranami;

37.  domnívá se, že ustanovení obsahující obecná kritéria pro vymezení hospodářských a jiných než hospodářských zájmů, jak doporučuje veřejná ochránkyně práv a na základě prohlášení o zájmech dotyčných odborníků, by pomohlo Komisi vybírat odborníky zastupující jednotlivé zájmy vyváženějším způsobem;

38.  naléhavě vyzývá Komisi, aby na svých internetových stránkách zveřejňovala všechny zápisy ze schůzí odborných skupin, včetně rozmanitosti zastoupených názorů;

39.  naléhavě vyzývá Komisi k zajištění toho, aby se během konzultací zkoumaly otevřené otázky a neusilovalo se pouze o potvrzení zvoleného politického směru;

Integrita voleb do Evropského parlamentu

40.  domnívá se, že podle volebního práva EU musí nominace kandidátů v rámci stran probíhat demokraticky a tajně a členové musí mít možnost se k nim řádně vyjádřit a že osoby odsouzené pravomocným rozsudkem z důvodu korupce poškozující finanční zájmy EU nebo členských států by měly ztratit právo kandidovat ve volbách po dobu přiměřenou závažnosti trestného činu; konstatuje, že v některých členských státech již tento postup pro vyloučení kandidátů existuje; domnívá se, že společné minimální normy pro různé postupy a právní rámce jednotlivých členských států, pokud jde o vyloučení kandidátů z důvodu korupce, by mohly být stanoveny novým nástrojem, například směrnicí;

Posílení právní odpovědnosti členů Komise

41.  vyzývá Komisi, aby na základě osvědčených postupů členských států, pokud jde o ministerské předpisy, předložila legislativní návrh, který by stanovil povinnosti v oblasti transparentnosti a práva komisařů, a to v souladu s postupem spolurozhodování;

42.  žádá, aby rozhodnutí o stanovení odměny pro komisaře, včetně jejich platů, které od založení Evropských společenství přijímá výlučně Rada, bylo přijímáno v rámci postupu spolurozhodování;

43.  poukazuje na to, že některé členské státy nemají ministerské předpisy, které vylučují možnost, aby zastánci úřadu byli jedinými vlastníky či spoluvlastníky podniků;

Střety zájmů ve sdíleném řízení a ve třetích zemích v souvislosti se správou finančních prostředků EU

44.  domnívá se, že mají-li podniky, které vlastní úřední osoby EU, možnost požádat o finanční prostředky EU či obdržet tyto prostředky jako subdodavatelé, přičemž za řádné využívání těchto prostředků a za kontrolu jejich využívání nesou odpovědnost samotní vlastníci a úřední osoby, vzniká závažný střet zájmů;

45.  žádá Komisi, aby do veškerých budoucích zákonů EU týkajících se plateb začlenila ustanovení o tom, že podniky, jejichž majitelem je úřední osoba v členském státě EU a ve třetích zemích, nemohou požádat o finanční prostředky EU ani takové prostředky obdržet;

Realizace cíle dosažení plného zpřístupnění dokumentů a transparentnosti v zájmu odpovědnosti v legislativním procesu

46.  připomíná své výzvy Komisi a Radě uvedené v usnesení ze dne 28. dubna 2016 o přístupu veřejnosti k dokumentům v letech 2014–2015(6), v němž:

   vyzval k rozšíření oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1049/2001 s cílem zahrnout všechny evropské orgány a instituce, na něž se nařízení v současnosti nevztahuje, jako je Evropská rada, Evropská centrální banka, Soudní dvůr a všechny orgány a agentury EU,
   vyzval k řádnému plnění povinnosti orgánů, institucí, agentur a dalších subjektů vést úplné rejstříky dokumentů, jak stanoví články 11 a 12 nařízení (ES) č. 1049/2001,
   domníval se, že dokumenty vypracované v rámci třístranných jednání, jako jsou pořady jednání, shrnutí výsledků, zápisy a obecné přístupy v Radě, souvisejí s legislativními postupy a nelze s nimi ze zásady zacházet odlišně od ostatních legislativních dokumentů a měly by být přímo zpřístupněny na internetové stránce Parlamentu,
   vyzval k zavedení společného interinstitucionálního rejstříku, včetně specializované společné databáze týkající se aktuálního stavu legislativních návrhů, na němž se pracuje tak, jak bylo schváleno v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů,
   vyzval Radu, aby zveřejňovala zápisy z jednání pracovních skupin Rady a další dokumenty,
   vyzval Komisi, aby vytvořila jednotný rejstřík všech právních předpisů druhého stupně, zejména pro akty v přenesené pravomoci, a konstatoval, že na vytvoření rejstříku se pracuje tak, jak bylo schváleno v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů,
   vyjádřil své přesvědčení, že by na proces utajování a odtajňování dokumentů měl dohlížet nezávislý dozorčí orgán,
   vyzval k tomu, aby byly zpřístupňovány pořady jednání a informativní poznámky ze schůzí koordinátorů výborů, předsednictva a Konference předsedů a také v zásadě všechny dokumenty, na něž se v těchto pořadech jednání odkazuje, a to jejich zveřejněním na internetové stránce Parlamentu;

Transparentnost vnějšího zastoupení a jednání EU

47.  vítá nedávnou judikaturu Soudního dvora EU, která posiluje právo Parlamentu na informace o mezinárodních jednáních, a závazek orgánů navázat na odstavec 40 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů tím, že budou jednat o zdokonalené spolupráci a o sdílení informací; bere na vědomí, že jednání byla zahájena na konci roku 2016, a vyzývá v této souvislosti Radu, Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby se skutečně zavázaly k tomu, že co nejdříve dosáhnou s Parlamentem dohody o zdokonalené spolupráci a o sdílení informací s Parlamentem po celý životní cyklus mezinárodních dohod, a aby pro to činily vše nezbytné, neboť tak bude možné upevnit legitimitu a zvýšit demokratický dohled nad vnější činností EU;

48.  konstatuje, že přestože je mezi Parlamentem a Komisí uzavřena interinstitucionální dohoda, mezi Parlamentem a Radou takováto dohoda neexistuje;

49.  vyzdvihuje úsilí Komise, jež v poslední době vynakládá na posílení transparentnosti obchodních jednání; přesto se domnívá, že Rada a Komise by měly zlepšit své pracovní metody způsobem, který povede k lepší spolupráci s Parlamentem, pokud jde o přístup k dokumentům, informacím a rozhodování ve všech otázkách a jednáních týkajících se společné obchodní politiky (jako jsou informace ohledně jednání – včetně analýz, mandátů a vývoje jednání –, smíšené nebo výlučné povahy obchodních dohod a jejich dočasného uplatňování, činností a rozhodnutí přijatých subjekty vytvořenými obchodními nebo investičními dohodami, schůzí odborníků, aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů); lituje v této souvislosti, že Rada poslancům Evropského parlamentu a veřejnosti neposkytla mandáty k vyjednávání pro všechny dohody, jež jsou v současné době projednávány, vítá však skutečnost, že po roce jednání mezi Komisí a Parlamentem o přístupu k dokumentům souvisejícím s jednáními o transatlantickém obchodním a investičním partnerství bylo konečně dosaženo provozní dohody, jež všem poslancům EP zajišťuje přístup k těmto dokumentům, čímž se jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství stala transparentnějšími než kdy dříve; vítá v tomto ohledu cíl generálního ředitelství Komise pro obchod využít stávající iniciativy pro transparentnost jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství jako modelu pro všechna obchodní jednání, jak je uvedeno v obchodní strategii „Obchod pro všechny“, a tento krok provést;

50.  zdůrazňuje, že, jak upozornil ESD, zásadní aspekty transparentnosti vyplývají z demokratické povahy řízení v rámci EU a že pokud jsou důvěrné informace veřejně nedostupné, jako v případě obchodních jednání, musí být tyto informace přístupné poslancům, kteří obchodní politiku kontrolují jménem občanů; domnívá se, že přístup k utajovaným informacím je pro kontrolu ze strany Parlamentu zásadní a že by tento orgán měl na druhé straně plnit svou povinnost a tyto informace řádně spravovat; domnívá se, že by měla existovat jasná kritéria pro označování dokumentů jako „utajovaných“, aby se zabránilo nejednoznačnosti a svévolným rozhodnutím, a také že by měl být dokument odtajněn, jakmile již není potřeba jej označovat jako utajovaný; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda lze podkladový dokument pro jednání zveřejnit ihned poté, co je dotčený dokument dokončen na vnitřní úrovni; konstatuje, že judikatura ESD jasně uvádí, že v případě, že se na určitý dokument pocházející z některého orgánu EU vztahuje výjimka z práva na přístup veřejnosti, musí tento orgán jasně vysvětlit, jak by mohlo zpřístupnění dotčeného dokumentu konkrétně a skutečně poškodit zájem chráněný touto výjimkou, a že toto riziko musí být důvodně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické; vyzývá Komisi, aby prováděla doporučení evropské veřejné ochránkyně práv z července 2014 se zvláštním zřetelem na přístup k dokumentům pro všechna jednání a o uveřejňování pořadů jednání a záznamů ze schůzí s osobami a organizacemi spadajícími do oblasti působnosti rejstříku transparentnosti; vyzývá Komisi, aby ještě před jednáními, konečnými návrhy pořadů jednání a zprávami po jednáních zpřístupňovala Parlamentu a veřejnosti také návrhy pořadů kol jednání;

51.  domnívá se, že EU musí při rozšiřování transparentnosti obchodních jednání převzít vedoucí úlohu, a to nejen pokud jde o dvoustranné, ale pokud možno i vícestranné a mnohostranné procesy, aby tato jednání nebyla o nic méně transparentní než jednání v rámci Světové obchodní organizace; zdůrazňuje však, že Komise musí rovněž přesvědčit své partnery v jednání, aby zvýšili transparentnost i na své straně s cílem zajistit, aby šlo o vzájemný proces, ve kterém nedojde ke zhoršení vyjednávací pozice EU, a rovněž začlenit očekávanou úroveň transparentnosti do analýz rozsahu působnosti s potenciálními partnery v jednání; zdůrazňuje, že zvýšená transparentnost je v zájmu všech partnerů, s nimiž EU jedná, a zúčastněných stran po celém světě a že může posílit globální podporu pro obchod založený na pravidlech;

52.  připomíná, že je důležité, aby se legislativní proces v oblasti společné obchodní politiky zakládal na statistických údajích Unie v souladu s čl. 338 odst. 2 SFEU a na posouzeních dopadu a posouzeních dopadu na udržitelnost splňujících nejvyšší normy nestrannosti a spolehlivosti, což je zásada, kterou by se měly řídit všechny příslušné revize v rámci politiky Komise pro zlepšování právní úpravy; domnívá se, že posouzení dopadů na jednotlivá odvětví by obchodním dohodám EU zajistilo vyšší úroveň spolehlivosti a legitimity;

53.  opětovně ve svém usnesení ze dne 12. dubna 2016(7) vyzývá Komisi, aby vypracovala evropský kodex chování týkající se transparentnosti, integrity a odpovědnosti, který by představoval obecné pokyny, jimiž by se měli řídit zástupci EU v mezinárodních organizacích a orgánech; vyzývá k zajištění užší politické soudržnosti a koordinace mezi globálními institucemi díky zavedení komplexních standardů demokratické legitimity, transparentnosti, odpovědnosti a integrity; domnívá se, že zastoupení EU v multilaterálních orgánech a institucích by mělo být racionalizováno a kodifikováno s cílem posílit transparentnost, integritu a odpovědnost účasti Unie v těchto orgánech, její vliv a prosazování právních předpisů, které přijala, prostřednictvím demokratického procesu; žádá přijetí interinstitucionální dohody s cílem formalizovat dialog mezi zástupci EU a Parlamentem, který by měl vést Evropský parlament za účelem vytvoření pokynů týkajících se přijímání a soudržnosti evropských stanovisek před nadcházejícími významnými mezinárodními jednáními;

Transparentnost a odpovědnost v oblasti veřejných výdajů

54.  domnívá se, že zveřejňování údajů o rozpočtu a výdajích v EU by mělo zajistit jejich transparentnost a související odpovědnost, a to i na úrovni členských států s ohledem na sdílené řízení;

Transparentnost a odpovědnost při správě ekonomických záležitostí v eurozóně

55.  domnívá se, že rozhodnutí, která jsou přijímána v rámci Euroskupiny, Hospodářského a finančního výboru, „neformálních“ setkání Rady ECOFIN a eurosummitů, musí být v nezbytných případech institucionalizována a musí být transparentní a vykazatelná z hlediska odpovědnosti, mj. i uveřejňováním zápisů programů a příslušných jednání, čímž se dosáhne rovnováhy mezi kýženou transparentností a nezbytnou ochranou finanční, měnové či hospodářské politiky Unie nebo členského státu;

Transparentnost a odpovědnost týkající se rozpočtu EU

56.  konstatuje, že v roce 2014 bylo uzavřeno celkem 40 případů týkajících se zaměstnanců EU a členů orgánů a institucí EU; zdůrazňuje, že toto číslo je nízké a ukazuje, že podvody a korupce nejsou v rámci orgánů a institucí EU časté(8);

57.  zdůrazňuje, že v roce 2014 se nejvyšší počet potenciálních případů podvodů, které byly nahlášeny Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), týkal využití Evropských strukturálních fondů (549 z 1 417 případů podezření); zdůrazňuje, že úřad OLAF doporučil, aby bylo zpět vymáháno 476,5 milionu EUR pocházejících ze strukturálních fondů v roce 2014; konstatuje, že na základě doporučení úřadu OLAF získaly příslušné orgány v roce 2014 zpět 22,7 milionu EUR; vyzývá členské státy k tomu, aby se řádné přidělování prostředků EU stalo jejich prioritou a aby vyvinuly co největší úsilí o zpětné získání prostředků v případech, kdy nebyly přiděleny řádně(9);

58.  vyzývá Komisi, aby provedla revizi tzv. balíčků šesti a dvou opatření, na jejímž základě bude Parlamentu poskytnuta větší kontrolní pravomoc, pokud jde o přijímání klíčových dokumentů v rámci evropského semestru, a obzvláště účinné prostředky, kterými se zaručí dodržování zásad subsidiarity a proporcionality;

59.  vyzývá Euroskupinu, aby zapojila Parlament do monitorování provádění smluvních podmínek dohodnutých s příjemci finanční pomoci poskytnuté v rámci Evropského mechanismu stability;

Ochrana oznamovatelů a boj proti korupci

60.  vítá šetření evropské veřejné ochránkyně práv ohledně toho, zda orgány a instituce EU dodržují svůj závazek zavést interní pravidla pro whistleblowing; vyjadřuje politování nad zjištěním veřejné ochránkyně práv, že některé orgány EU pravidla na ochranu oznamovatelů dosud neprovedly náležitým způsobem; zdůrazňuje, že taková pravidla doposud přijaly pouze Parlament, Komise, úřad veřejného ochránce práv a Evropský účetní dvůr; požaduje od Parlamentu studii týkající se mechanismu pro ochranu akreditovaných parlamentních asistentů v případě, že se stanou oznamovateli;

61.  je přesvědčen, že účinná ochrana oznamovatelů je klíčovou zbraní v boji proti korupci, a opakuje proto svou výzvu ze dne 25. listopadu 2015(10), aby Komise do června 2016 „navrhla legislativní rámec EU pro účinnou ochranu informátorů a podobných osob“(11) a zohlednila přitom hodnocení předpisů na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit minimální pravidla pro ochranu oznamovatelů;

62.  žádá Komisi, aby opatření týkající se diskrečního práva a vyloučení u zadávání veřejných zakázek uplatňovala důsledně, přičemž v každém takovém případě musí být provedeny náležité kontroly správnosti daného rozhodnutí, a aby uplatňovala kritéria vyloučení s cílem vyřadit společnosti, u nichž nastává jakýkoli střet zájmů, což má zásadní význam pro zachování důvěryhodnosti institucí;

63.  domnívá se, že dokonce i v orgánech a institucích EU se oznamovatelé příliš často setkávají spíše se stíháním než s podporou; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu nařízení upravujícího úřad veřejného ochránce práv, aby se rozšířila jeho působnost a aby se z něj stalo hlavní kontaktní místo pro oznamovatele, kteří čelí špatnému zacházení; vyzývá Komisi, aby navrhla patřičné navýšení rozpočtu úřadu veřejného ochránce práv, díky němuž bude moci tento nový náročný úkol plnit;

64.  žádá, aby EU co nejdříve podala přihlášku ke členství ve Skupině států proti korupci (GRECO), která vznikla v rámci Rady Evropy, a aby byl Parlament průběžně informován o stavu této žádosti; vyzývá Komisi, aby do nadcházející zprávy zahrnula přehled největších korupčních problémů v členských státech, politická doporučení k jejich řešení a následná opatření, která přijme Komise, a to zvláště s přihlédnutím k negativnímu dopadu korupčních činností na fungování vnitřního trhu;

65.  domnívá se, že osobám odsouzeným konečným rozsudkem z důvodu korupce v EU nebo společnostem vedeným či vlastněným takovými osobami, které se korupce nebo zneužití veřejných prostředků dopustily s cílem obohatit svou společnost a byly z tohoto důvodu odsouzeny konečným rozsudkem, by mělo být po dobu nejméně tří let účinně zakázáno uzavírat s Evropskou unií smlouvy o veřejných zakázkách nebo využívat jejích fondů; vyzývá Komisi, aby revidovala svůj vylučovací systém; zdůrazňuje, že společnosti, které Komise vyloučila z účasti ve veřejných soutěžích týkajících se prostředků EU, by měly být automaticky zařazeny na veřejný seznam, aby se lépe chránily finanční zájmy EU a umožnila se kontrola ze strany široké veřejnosti;

66.  konstatuje, že od 12. listopadu 2008, kdy se Evropská unie stala smluvní stranou Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC), se nezapojila do přezkumného mechanismu, který je stanoven v úmluvě, ani neučinila první krok, kterým je dokončení sebehodnocení týkajícího se provádění povinností vyplývajících z úmluvy; vyzývá Evropskou unii, aby plnila své povinnosti vyplývající z UNCAC tím, že dokončí sebehodnocení, jakým způsobem plní své povinnosti vyplývající z této úmluvy a jak se podílí na mechanismu vzájemného přezkumu; vyzývá Komisi, aby co nejdříve zveřejnila svou příští protikorupční zprávu EU a začlenila do ní kapitolu o orgánech a institucích EU; vyzývá Komisi, aby na úrovni orgánů EU i členských států ještě důkladněji analyzovala prostředí, v kterém se politiky provádějí, aby bylo možné zjistit, jaké jsou rozhodující inherentní faktory, zranitelné oblasti a rizikové faktory, které vytvářejí podmínky pro korupci;

67.  připomíná svůj postoj ze dne 16. dubna 2014 týkající se návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie(12) a požaduje v této věci přijetí rychlého rozhodnutí;

Integrita v předpisech EU

68.  vyzývá Komisi, aby hledala systematické záruky, jak zamezit střetům zájmů v oblasti regulace průmyslových produktů a prosazování politik; vyzývá Komisi, aby se zabývala stávajícími strukturálními střety zájmů v oblasti posouzení rizik regulovaných produktů veřejnými orgány, konkrétně tím, že posouzení těchto produktů je výlučně či převážně založeno na studiích prováděných žadateli nebo třetími stranami placenými žadateli, zatímco nezávislý výzkum je ignorován či opomíjen; trvá na tom, že výrobci by měli stále předkládat studie, přičemž velké společnosti a malé a střední podniky by měly sdílet náklady na základě svého poměrného podílu na trhu, aby se zajistila spravedlnost, ale trvá i na tom, aby všichni posuzovatelé měli povinnost v rámci svého posuzování plně zohledňovat nezávislé vědecké poznatky; vyzývá Komisi, aby především provedla přezkum svého „sdělení o obecných zásadách a normách pro konzultace zúčastněných stran“ z roku 2002; dává ke zvážení, že v zájmu vyřešení otázek vyplývajících ze selektivního potlačování nepříznivých výsledků výzkumu by se předchozí registrace vědeckých studií a hodnocení s údaji o jejich rozsahu a předpokládaném datu dokončení mohla stát přínosem pro regulační a politický proces; zdůrazňuje význam odpovídajících zdrojů pro rozvoj interních odborných znalostí ve specializovaných agenturách EU, včetně možnosti provádět výzkum a zkoušky, které lze zveřejnit, čímž by se zvýšila přitažlivost veřejných služeb při poskytování poradenství oblasti regulace, aniž by byla narušena akademická kariéra vědeckých pracovníků, a to v zájmu zajištění řádného a nezávislého vědeckého poradenství pro tvorbu politik;

Posilování odpovědnosti Komise a jejích agentur vůči Parlamentu

69.  vyzývá Komisi, aby vypracovala právní úpravu platnou pro všechny agentury EU, která přizná Parlamentu spolurozhodovací pravomoci při jmenování ředitelů těchto agentur a jejich odvolávání z funkce a přímé právo klást jim otázky a zvát je na slyšení;

70.  zdůrazňuje, že v agenturách EU je zapotřebí nezávislých odborníků a že musí být kladen větší důraz na odstranění střetů zájmu v rámci panelů těchto agentur; konstatuje, že v současnosti nejsou odborníci z řady agentur, včetně Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), placeni; vyzývá k tomu, aby se odborníkům v regulačních agenturách, jež zastupují například neziskové organizace nebo akademické obce, dostalo odpovídajících náhrad; vyzdvihuje význam odpovídajících zdrojů pro rozvoj interního odborného zázemí v rámci specializovaných agentur EU;

71.  vyzývá úřad EFSA, Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA) a Evropskou agenturu pro chemické látky (ECHA), aby bezodkladně provedly revizi svých politik týkajících se nezávislosti a jednoznačně zajistily svou naprostou nezávislost na hospodářských odvětvích, která regulují, a zabránily tak, aby v případě jejich zaměstnanců a odborníků docházelo ke střetům zájmů;

72.  podporuje postup, podle kterého mohou vnitrostátní parlamenty zvát komisaře a klást jim otázky;

73.  připomíná v této souvislosti, že pravomoc zřizovat vyšetřovací komise je nedílnou součástí parlamentních systémů na celém světě a že Lisabonská smlouva stanoví zvláštní legislativní postup pro přijetí pravidel pro výkon vyšetřovacího práva podle čl. 226 odst. 3 SFEU; zdůrazňuje, že v souladu se zásadou loajální spolupráce by se Parlament, Rada a Komise měly dohodnout na přijetí nového nařízení;

74.  vyzývá Radu a Komisi, aby urychleně rozhodly o návrhu přijatém Parlamentem dne 23. května 2012 k nařízení Evropského parlamentu o podrobných pravidlech pro výkon vyšetřovacího práva Evropského parlamentu(13);

o
o   o

75.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0376.
(2) Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 48.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0203.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0484.
(5) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2010, Švédské království v. Association de la presse internationale ASBL (API) a Evropská komise (C-514/07 P), Association de la presse internationale ASBL (API) v. Evropská komise (C-528/07 P) a Evropská komise v. Association de la presse internationale ASBL (API) (C-532/07 P), spojené věci C-514/07 P, C-528/07 P a C-532/07 P, ECLI:EU:C:2010:541.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0202.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0108.
(8) Zpráva úřadu OLAF za rok 2014, Patnáctá zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům za období od 1. ledna do 31. prosince 2014
(9) Tamtéž.
(10) Viz. usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (Přijaté texty, P8_TA(2015)0408).
(11) Tamtéž, článek 144.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2014)0427.
(13) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 41.

Právní upozornění