Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2062(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0251/2017

Předložené texty :

A8-0251/2017

Rozpravy :

PV 05/10/2017 - 2
CRE 05/10/2017 - 2

Hlasování :

PV 05/10/2017 - 4.5
CRE 05/10/2017 - 4.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0385

Přijaté texty
PDF 452kWORD 63k
Čtvrtek, 5. října 2017 - Štrasburk Konečné znění
Vězeňské systémy a podmínky ve věznicích
P8_TA(2017)0385A8-0251/2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2017 o vězeňských systémech a podmínkách ve věznicích (2015/2062(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 4, 19, 47, 48 a 49,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (článek 3, článek 8), protokoly k této úmluvě a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, na Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1987 a na zprávy Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (články 3 a 5), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (článek 7) a Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na tyto obecné připomínky Výboru OSN pro práva dítěte: č. 10 (2007) o právech dětí v soudním systému pro mladistvé, č. 13 (2011) o právu dítěte na svobodu od všech forem násilí a č. 17 (2013) o právu dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti (článek 31),

–  s ohledem na Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězni a na deklarace a zásady přijaté Valným shromážděním; s ohledem na Standardní minimální pravidla OSN týkající se výkonu soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla) přijatá Valným shromážděním, s ohledem na pokyny Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem; s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy, zejména na doporučení CM/Rec (2006)2 k evropským vězeňským pravidlům, doporučení CM/Rec (2006)13 o vazbě, podmínkách jejího výkonu a zárukách proti jejímu zneužití, doporučení CM/Rec (2008)11 o evropských pravidlech pro mladistvé pachatele vystavené sankcím nebo opatřením, doporučení CM/Rec (2010)1 o pravidlech Rady Evropy pro výkon podmíněných trestů a doporučení CM/Rec (2017)3 o evropských pravidlech týkajících se sankcí a opatření uplatňovaných ve Společenství, s ohledem na doporučení přijatá Parlamentním shromážděním Rady Evropy,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 18. ledna 1996 o špatných podmínkách ve věznicích v Evropské unii(1), ze dne 17. prosince 1998 o vězeňských podmínkách v Evropské unii: zlepšení a alternativní tresty(2), ze dne 25. listopadu 2009 o víceletém programu 2010-2014 k prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Stockholmský program)(3) a ze dne 15. prosince 2011 o podmínkách zadržování osob v EU(4),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy(5),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii(6) („přemísťování vězňů“),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty(7) („probace a alternativní tresty“),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy Evropské unie(8) („evropský příkaz k dohledu “),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení(9),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva s názvem „Criminal detention and alternatives: fundamental rights aspects in EU cross-border transfers“ (Zadržení v rámci trestního řízení a alternativy k němu: aspekty základních práv při přeshraničním předávání osob v EU),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 14. června 2011 nazvanou „Posilování vzájemné důvěry v evropském soudním prostoru – Zelená kniha o uplatňování právních předpisů EU souvisejících s trestním soudnictvím v oblasti zadržení“ (COM(2011)0327),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C–404/15 a C–659/15 PPU, Pál Aranyosi a Robert Căldăraru,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů do teroristických organizací(10)na příručku Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) o zacházení s násilnými extremistickými vězni a o předcházení radikalizaci vedoucí k násilí ve věznicích(11),

–  s ohledem na písemné prohlášení 0006/2011 ze dne 14. února 2011 o porušování základních práv vězněných osob v Evropské unii,

–  s ohledem na úmluvy, doporučení a usnesení Rady Evropy týkající se otázek vězeňství,

–  s ohledem na bílou knihu Rady Evropy o přeplněnosti věznic ze dne 28. září 2016,

–  s ohledem na doporučení CM/Rec (2012) 12 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o zahraničních vězních, které přijal Výbor ministrů dne 10. října 2012,

–  s ohledem na doporučení CM/Rec (2012) 5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o evropském etickém kodexu vězeňské služby, které přijal Výbor ministrů dne 12. dubna 2012,

–  s ohledem na příručku Rady Evropy pro vězeňskou a probační službu ohledně radikalizace a násilného extremismu,

–  s ohledem na studie Evropského střediska pro sledování věznic (European Penal Observatory, EPO) „From national practices to European guidelines: interesting initiatives in prisons management“ (Od vnitrostátních postupů k evropským pokynům: zajímavé iniciativy v oblasti správy věznic) z roku 2013 a „National monitoring bodies of prison conditions and the European standards“ (Vnitrostátní orgány pro monitorování podmínek ve věznicích a evropské normy) z roku 2015,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0251/2017),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo ve věznicích v Evropské unii drženo více než půl milionu osob, přičemž toto číslo zahrnuje jak odsouzené osoby ve výkonu definitivního trestu, tak osoby obviněné ze spáchání trestného činu, které se nacházejí ve vazbě;

B.  vzhledem k tomu, že za vězeňské podmínky a správu věznic sice nesou odpovědnost členské státy, ale že i přesto hraje EU při ochraně základních práv zadržených osob a při budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva důležitou úlohu; vzhledem k tomu, že podpora výměny osvědčených postupů mezi členskými státy, které čelí společným problémům, v souvislosti s nimiž vyvstávají skutečné bezpečnostní otázky na území celé Evropy, spadá do pravomocí Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že situace ve věznicích a někdy ponižující a nelidské vězeňské podmínky, které panují v některých členských státech, vzbuzují krajní znepokojení, jak vyplývá ze zpráv mj. Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání při Radě Evropy;

D.  vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic je v Unii stále přetrvávajícím problémem, což uznala více než třetina členských států a o čemž svědčí zprávy, jako např. nejnovější vydání roční trestní statistiky Rady Evropy (SPACE) ze dne 14. března 2017; a vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic byla Evropským soudem pro lidská práva označena za porušení článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

E.  vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic komplikuje vydávání nebo předávání odsouzených osob kvůli obavám ze špatných podmínek ve věznicích v přijímacím státě; vzhledem k tomu, že se situace v některých členských státech dále zhoršuje, přičemž v některých věznicích se dokonce stává neudržitelnou;

F.  vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic má velice neblahý vliv na kvalitu vězeňských podmínek, může přispět k radikalizaci, má nepříznivé účinky na zdraví a životní podmínky vězňů, je překážkou navrácení do běžného života a přispívá k tomu, že vězeňský personál musí pracovat v nebezpečném, komplikovaném a nezdravém prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku ze dne 6. října 2005 ve věci Hirst v. Spojené království potvrdil, že všeobecné a automatické odejmutí volebního práva vězňům není slučitelné s demokracií; vzhledem k tomu, že v roce 2011 se parlamentních voleb v Polsku zúčastnilo 58,7 % vězňů oprávněných volit;

H.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný vzájemný vztah mezi přísností trestů a poklesem míry kriminality;

I.  vzhledem k tomu, že pro některé zranitelné skupiny osob, jako jsou nezletilí, starší osoby, těhotné ženy a osoby trpící vážnými duševními nebo tělesnými chorobami či poruchami, představuje uvěznění obzvláště nevhodné řešení; vzhledem k tomu, že tyto osoby potřebují vhodný přístup přizpůsobený jejich potřebám;

J.  vzhledem k tomu, že článek 37 Úmluvy OSN o právech dítěte stanoví, že zbavení dítěte svobody se „používá pouze jako krajní opatření a na co nejkratší možnou dobu“ a že takové dítě „musí být umístěno odděleně od dospělých, ledaže by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním zájmu“;

K.  vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu tvořily 20 % všech uvězněných v roce 2014 osoby ve vyšetřovací vazbě;

L.  vzhledem k tomu, že vazba by se měla využívat pouze jako krajní opatření; vzhledem k tomu, že děti by nikdy neměly být drženy v zařízení, které na ně může mít negativní vliv; vzhledem k tomu, že by se vždy mělo přihlížet ke specifickým potřebám dětí, které odpovídají jejich stádiu vývoje;

M.  vzhledem k tomu, že uvěznění, včetně vazby, by se mělo používat jen v zákonem odůvodněných případech a v případě vězňů, kteří nepředstavují vážné nebezpečí pro společnost, by měly být upřednostňovány alternativní tresty, jako je domácí vězení nebo jiná opatření, díky nimž by tyto osoby mohly zůstat v otevřeném nebo rodinném prostředí a měly by lepší přístup k sociálním službám, zdravotní péči a reintegračním službám;

N.  vzhledem k tomu, že mladiství pachatelé by v zásadě vždy měli mít nárok na alternativní opatření k zadržení, a to bez ohledu na to, jaký trestný čin spáchali;

O.  vzhledem k tomu, že podle údajů Rady Evropy za rok 2015 tvoří v průměru až 10,8 % osob držených v evropských věznicích cizinci, přičemž v roce 2014 činil tento podíl 13,7 %, a že se tyto osoby nejčastěji nacházejí ve vazbě, jelikož u nich údajně hrozí větší riziko útěku;

P.  vzhledem k tomu, že vězeňský personál plní zásadní funkci ve prospěch společenství a měl by se těšit takovým pracovním podmínkám, které by odpovídaly jeho kvalifikaci a zohledňovaly náročnost jeho práce; vzhledem k tomu, že s ohledem na obtížnou a citlivou povahu této práce jsou klíčem k zajištění dobrých podmínek ve věznicích opatření, mezi něž se řadí lepší počáteční i průběžná odborná příprava vězeňského personálu, zvýšení přidělených finančních prostředků, sdílení osvědčených postupů, důstojné a bezpečné pracovní podmínky a zvýšení stavu pracovníků; vzhledem k tomu, že průběžná odborná příprava by vězeňskému personálu pomohla řešit nové i objevující se problémy, jako je radikalizace ve věznicích;

Q.  vzhledem k tomu, že základním předpokladem zajištění lidských podmínek ve věznicích, a tedy i úspěšné koncepce věznění zaměřené na zlepšení řízení věznic, úspěšnou reintegraci vězňů do společnosti a snížení rizika radikalizace a recidivy je motivovaný, oddaný a respektovaný vězeňský personál;

R.  vzhledem k tomu, že sebepoškozování a násilné chování vězňů je mnohdy vyvoláno přeplněností věznic a žalostnými vězeňskými podmínkami; vzhledem k tomu, že dalším faktorem je i nedostatečná odborná příprava nebo kvalifikace personálu; vzhledem k tomu, že kvůli tomuto napětí musí personál v mnoha věznicích pracovat v mimořádně náročných podmínkách, což v několika případech v členských státech vedlo k protestním akcím v kolektivním vyjednávání;

S.  vzhledem k tomu, že efektivní vězeňská správa potřebuje k plnění svého bezpečnostního a rehabilitačního poslání dostatek finančních prostředků a personálu;

T.  vzhledem k tomu, že zákaz mučení či jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání je všeobecně platnou normou, která se vztahuje na dospělé i na děti, a že jakékoli porušení základních práv vězňů, které neplyne z omezení, jimiž se vyznačuje odnětí svobody, má neblahý vliv na lidskou důstojnost;

U.  vzhledem k tomu, že míra sebevražd spáchaných ve věznicích v EU je obzvláště znepokojivá;

V.  vzhledem k tomu, že radikalizace, k níž dochází v mnoha věznicích v EU, je jevem, který vzbuzuje vážné obavy a vyžaduje zvláštní pozornost a který je třeba řešit odpovídajícími prostředky na základě bezvýhradného dodržování lidských práv a mezinárodních závazků; vzhledem k tomu, že mezi příčiny nárůstu tohoto jevu mohou patřit nelidské vězeňské podmínky a přeplněnost věznic, což může vést ke zvýšení vlivu osob nabádajících k násilnému extremismu;

W.  vzhledem k tomu, že Unie v rámci Evropského programu pro bezpečnost zpřístupnila finanční prostředky určené na boj proti radikalizaci ve věznicích; vzhledem k tomu, že s ohledem na bezpečnostní situaci v Evropě by měl každý členský stát urychleně přijmout opatření zaměřená na prevenci radikalizace ve věznicích; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je klíčová výměna osvědčených postupů na evropské úrovni;

X.  vzhledem k tomu, že některé ze stávajících vězeňských systémů a zařízení a značná část budov, které se v současné době v řadě evropských zemí používají jako věznice, pocházejí z 19. století; vzhledem k tomu, že některé z těchto budov již nejsou vhodné pro používání v 21. století, neboť jsou v žalostném stavu, který je v rozporu se základními lidskými právy;

Y.  vzhledem k tomu, že z výzkumu vyplývá, že rozvoj zastupitelské demokracie a konstruktivního dialogu ve věznicích je pro vězně, personál i širší společnost prospěšný, neboť napomáhá ke zlepšení vztahů mezi personálem a vězni;

1.  je znepokojen vězeňskými podmínkami v některých členských státech a stavem celé řady evropských věznic; žádá členské státy, aby dodržovaly pravidla v oblasti zadržování vyplývající z nástrojů mezinárodního práva a norem Rady Evropy; poznamenává, že odnětí svobody neznamená odnětí důstojnosti; vyzývá členské státy, aby přijaly nezávislý mechanismus dozoru nad věznicemi, jak je stanoveno v Opčním protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (OPCAT);

2.  vyzývá členské státy, aby posílily své soudní systémy a investovaly do vzdělávání soudců;

3.  opětovně potvrzuje, že vězeňské podmínky jsou rozhodujícím faktorem pro uplatňování zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v prostoru svobody, bezpečnosti a práva Evropské unie, jak uvedl Soudní dvůr v případech Aranyosi a Căldăraru; připomíná klíčový význam zásady vzájemného uznávání rozsudků, která je stanovena ve Smlouvě o Evropské unii;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že přeplněnost věznic je v Evropě velice rozšířeným jevem; je znepokojen novými zprávami o přeplněnosti v některých členských státech; zdůrazňuje, že podle nejnovějšího vydání roční trestní statistiky Rady Evropy ze dne 14. března 2017 ve třetině evropských vězeňských zařízení počet vězňů stále převyšuje počet míst, která jsou v nich k dispozici; vyzývá členské státy, aby se řídily doporučeními bílé knihy Rady Evropy o přeplněnosti věznic ze dne 28. září 2016 a doporučením R(99) 22 Rady ministrů Rady Evropy ze dne 30. září 1999 ohledně přeplněnosti věznic a nárůstu počtu vězňů;

5.  poukazuje na to, že členské státy vypočítávají kapacitu věznic, a tedy i míru přeplněnosti, na základě prostorových parametrů, které se v jednotlivých členských zemích významně liší, což velmi ztěžuje, ne-li znemožňuje celounijní srovnání;

6.  vyjadřuje politování také nad tím, že přeplněnost věznic má často vážný dopad na bezpečnost vězeňského personálu i vězňů, přičemž ovlivňuje životní podmínky a zdraví, dostupné aktivity, zdravotní a psychologickou péči, dohled nad vězni a jejich návrat do běžného života; naléhavě vyzývá členské státy, aby zřídily systémy a databáze umožňující monitorování podmínek vězňů ve věznicích v reálném čase a aby zajistily účinné rozmístění vězněných osob;

7.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že zvýšení kapacity věznic není jediným řešením jejich přeplněnosti; přesto vyzývá členské státy, aby poskytly přiměřené zdroje na renovaci a modernizaci věznic s cílem upřednostnit malá zařízení s ubytováním pro omezený počet vězňů, zajistit důstojné vězeňské podmínky, vytvořit společné prostory, které by naplňovaly záměr poskytovat činnosti a umožnit socializaci, podpořit návrat vězňů do běžného života a jejich reintegraci do společnosti, dále rozvíjet vzdělávací zařízení a zajistit bezpečnější prostředí pro vězně i personál;

8.  domnívá se, že dobrým způsobem, jak předcházet recidivě a napomoci reintegraci do společnosti, je zavést pravidla pro zadržování osob, která by se lišila v závislosti na vězních a jejich nebezpečnosti; opět poukazuje na to, že opatření k reintegraci do společnosti musí být internalizována a je třeba s nimi začít již během pobytu ve věznici; vybízí členské státy, aby při rozhodování o rozmístění vězňů zohledňovaly druh trestné činnosti, kterou tito vězni páchali, aby se vězni, kterým byl uložen krátkodobý trest, a vězni odsouzení za méně závažné trestné činy nedostali do styku s vězni, kteří si odbývají dlouhodobý trest;

9.  vyzývá členské státy, aby všem vězňům připravily vyvážený program činností tak, aby mohli strávit mimo své cely tolik času, kolik je potřeba pro odpovídající úroveň lidské a sociální interakce a pro zmírnění pocitu frustrace a sklonu k násilí; zdůrazňuje, že ubytování poskytované vězňům, zvláště podmínky na spaní, musí respektovat lidskou důstojnost a soukromí a splňovat zdravotní a hygienické požadavky, přičemž by se náležitá pozornost měla věnovat klimatickým podmínkám a zejména podlahové ploše, objemu vzduchu v metrech krychlových, osvětlení, zabránění vysoké hladině hluku, topení a větrání; vyzývá členské státy, aby přijaly společnou definici „minimálního prostoru“, který by měl být poskytnut každé zadržené osobě; připomíná, že Komise nedávno uvedla, že členské státy mají možnost získat financování ze strukturálních fondů Unie;

10.  vyzývá členské státy, aby v rámci uplatňování sankcí zvážily najímání dobrovolníků, kteří by pomáhali odbornému personálu, s cílem vytvořit vazby, které podpoří reintegraci osob do společnosti; domnívá se, že úkoly dobrovolníků by měly být zřetelně odlišeny od úkolů, které provádí odborný personál, a měly by odpovídat jejich schopnostem;

11.  navrhuje, aby členské státy zřídily inspektoráty pro vězeňská zařízení (jak se již v některých členských státech děje), a mohly tak při hodnocení vězeňských podmínek vycházet ze zjištění nezávislých orgánů;

12.  je znepokojen rostoucí privatizací vězeňských systémů v EU a připomíná, že privatizace trestních systémů za sebou často zanechává řadu nezodpovězených otázek, pokud jde o její dopad na vězeňské podmínky a dodržování základních práv; vyjadřuje politování nad tím, že bylo vypracováno jen velmi málo srovnávacích studií, v nichž by byly posouzeny náklady a kvalita řízení ve veřejných i soukromých věznicích; zdůrazňuje, že hlavní úkoly v oblasti vedení, dohledu a soudní administrativy musí zůstat pod kontrolou státu;

13.  zdůrazňuje, že vazba musí zůstat krajním opatřením používaným pouze tehdy, je-li to skutečně nezbytné, a na co nejkratší dobu v souladu s vnitrostátním trestním řádem; vyjadřuje politování nad tím, že v řadě členských států je vazba v praxi systematicky používána, což v kombinaci se špatnými vězeňskými podmínkami, ale nejen s nimi vede k porušování základních práv vězňů; domnívá se, že řešení problému nadužívání vyšetřovací vazby vyžaduje inovativní přístup, včetně modernizace trestního řádu a posílení soudnictví;

14.  připomíná, že Evropská vězeňská pravidla přijatá Radou ministrů Rady Evropy zdůrazňují, že vězni by měli mít možnost účastnit se voleb a referend i dalších aspektů veřejného života, pokud jejich právo tak činit není omezeno vnitrostátním právem; připomíná, že účast ve volbách umožňuje vězňům stát se opět aktivními členy společnosti, což jim pomáhá na cestě k reintegraci; naléhavě žádá členské státy, aby vězňům usnadnily praktický přístup k volebnímu právu například tím, že ve dnech voleb zřídí ve věznicích volební místnosti s plentou;

15.  trvá na tom, že by mělo být zavedeno efektivní dlouhodobé řízení vězeňských systémů, které by snížilo počet vězňů díky častějšímu využívání jiných trestů než odnětí svobody, jako jsou například obecně prospěšné práce nebo elektronický dohled, a minimalizovalo využívání vyšetřovací vazby;

16.  vyzývá členské státy, aby propojily kárný rozměr trestu s rozvojem praktických dovedností a reedukace vězňů, s cílem umožnit lepší zvládání trestu, úspěšné opětovné začlenění do společnosti a snížení počtu případů recidivy; připomíná, že trest odnětí svobody vede ve srovnání s alternativními opatřeními k častější recidivě u krátkých trestů;

17.  vyzývá členské státy, aby zavedly opatření úpravy trestů, zejména u nejkratších trestů, a používaly především režim částečného výkonu trestu na svobodě, výkon trestu v době dovolené, aby nedocházelo ke ztrátě zaměstnání, výkon trestu prostřednictvím obecně prospěšných prací nebo častějším používáním domácího vězení a elektronického dohledu; rovněž tvrdí, že tresty by měly být více přizpůsobeny konkrétním osobám, aby mohly být vykonány lépe;

18.  domnívá se, že mají být nová opatření, která nejsou spojena s odnětím svobody, účinná, měla by být doplněna o další opatření, jako jsou trestněprávní, výchovné a sociální reformy, které mají za cíl podporovat reintegraci a kontakt s vnější společností a hospodářstvím; v tomto ohledu je přesvědčen, že vězeňské správy by měly navazovat vztahy s místními komunitami a vypracovávat informační dokumenty a shromažďovat statistické údaje s cílem přesvědčit veřejnost o tom, že opatření, která nejsou spojena s odnětím svobody, jsou nezbytná ke snížení recidivity a k zajištění dlouhodobé bezpečnosti v naší společnosti; v této souvislosti poukazuje na osvědčené postupy používané ve skandinávských zemích;

19.  vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnávací studii s cílem analyzovat alternativní opatření členských států a podporovala šíření osvědčených postupů jednotlivých států;

20.  vyzývá všechny členské státy, aby zavedly přísnější opatření týkající se sledování vězňů po opuštění věznice, jestliže byli odsouzeni za závažné činy; navrhuje, aby byla zavedena opatření týkající se sledování po propuštění na svobodu a svolávání slyšení vedeného soudcem za účasti probačních a mediačních úředníků za účelem vyhodnocení reintegrace do společnosti a rizika recidivy;

21.  zdůrazňuje, že rámcové rozhodnutí „probace a alternativní tresty“ stanoví mechanismy vzájemného uznávání, které se vztahují na opatření uplatňovaná členskými státy, jako jsou omezení pohybu, obecně prospěšné práce, omezení komunikace a vyhoštění ze země, a že rámcové rozhodnutí „evropský příkaz k dohledu“ stanoví totéž pro vazbu;

22.  žádá členské státy, aby se řídily specifickými doporučeními, která se týkají vězeňských podmínek pro zranitelné skupiny vězňů; vyjadřuje politování nad tím, že osoby trpící duševní chorobou jsou poměrně často zavírány do vězení a zůstávají v něm pouze proto, že mimo vězeňská zařízení neexistují vhodné služby, a připomíná, že podle Evropského soudu pro lidská práva může být neadekvátní zacházení s osobami trpícími duševní chorobou v rozporu s článkem 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v případě vězňů, kteří mají sebevražedné sklony, i s jejím článkem 2 (právo na život);

23.  s politováním konstatuje, že v některých členských státech se dostatečně nepřihlíží ke komplikované situaci starších a zdravotně postižených vězňů; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byli propouštěni starší a již invalidní vězni a aby zdravotně postižení vězni měli k dispozici nezbytnou infrastrukturu;

24.  vyzývá členské státy, aby zasáhly proti jakékoli formě diskriminace založené na sexuální orientaci nebo genderové identitě při zacházení s vězni s cílem zaručit práva vězňů na sexualitu;

25.  poukazuje na zvláštní potřeby vězněných žen, které musí mít přístup k odpovídajícím zdravotnickým službám a lékařským vyšetřením a k odpovídajícím hygienickým opatřením; vyzývá členské státy, aby se řídily platnými doporučeními, která se týkají zacházení s vězněnými ženami, a vyhnuly se tak jakékoli diskriminaci na základě pohlaví;

26.  považuje za nezbytné, aby byla zvláštní pozornost věnována potřebám žen ve věznicích v období těhotenství a po porodu a aby jim byl poskytnut odpovídající prostor pro kojení a kvalifikovaná a specializovaná péče o dítě; považuje za vhodné, aby byly zváženy alternativní modely, které berou ohled na dobré životní podmínky dětí ve věznicích; trvá na tom, že automatické oddělování matek od dětí způsobuje dětem vážné emoční poruchy a může být dodatečným trestem postihujícím jak matku, tak dítě;

27.  je znepokojen vysokým počtem sebevražd spáchaných ve vězení; vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni vypracovaly akční plán pro prevenci sebevražd zadržených osob;

28.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby vězni za účelem udržování svých rodinných vazeb byli v pravidelném kontaktu se svými rodinami a přáteli tím, že budou moci vykonávat trest v zařízeních nacházejících se poblíž svého bydliště, budou moci přijímat návštěvy, se souhlasem soudu a pod dohledem vězeňské správy telefonovat a používat elektronickou komunikaci; připomíná, že pojem rodina by měl být vykládán v širším smyslu a zahrnovat i vztahy, které nejsou formalizované; považuje za důležité, aby byly zaručeny podmínky přizpůsobené udržování těchto vazeb;

29.  nesouhlasí s politikou umisťování nebezpečných vězňů na různá místa, kterou používají některé členské státy, neboť představuje dodatečný trest postihující rodiny vězňů; naléhavě žádá, aby byla zavedena opatření, která by vězňům, kteří jsou ve výkonu trestu daleko od svých domovů, umožňovala, aby byli přesunuti blíže k domovu, pokud justiční orgán na základě právně relevantních důvodů nerozhodne jinak; připomíná, že podle Evropského soudu pro lidská práva může držení osoby ve věznici, která je od její rodiny tak vzdálena, že návštěvy rodinných příslušníků jsou velmi obtížné nebo dokonce nemožné, představovat porušení článku 8 EÚLP (právo na respektování soukromého a rodinného života);

30.  opakuje, že s dětmi ve věznicích je třeba jednat tak, aby byly vždy zohledněny jejich nejlepší zájmy, mimo jiné je vždy umisťovat odděleně od dospělých, a to i během přesunů ve věznici, a zaručit jim právo na styk s rodinou, nerozhodne-li soud jinak; s politováním konstatuje, že v některých členských státech jsou mladiství pachatelé zadržováni v zařízeních společně s dospělými, jsou tak vystaveni riziku zneužívání a násilí a nedostává se jim zvláštní péče, jakou zranitelná skupina potřebuje; připomíná, že ve směrnici (EU) 2016/800 o procesních zárukách pro děti je uvedeno, že alternativní opatření jsou vhodnější; vyzývá členské státy, aby zřídily docházková střediska pro mladistvé;

31.  připomíná, že nezletilým osobám ve výkonu trestu odnětí svobody by se mělo dostávat péče, ochrany a veškeré nezbytné individuální pomoci – sociální, výchovné, profesní, psychologické, lékařské a fyzické, kterou mohou potřebovat v souvislosti se svým věkem, pohlavím a osobností; vyzývá členské státy, aby u nejproblematičtějších nezletilých osob upřednostňovaly uzavřená vzdělávací střediska s pedopsychiatrickou péčí před výkonem trestu ve věznici; vyzývá členské státy, aby rozšířily speciální péči a zvláštní ochranu na nezletilé osoby ve výkonu trestu odnětí svobody;

32.  vyzývá členské státy, aby nezletilým osobám ve věznicích zajistily odpovídající možnosti vzdělávání; konstatuje, že nezletilé osoby ve výkonu trestu odnětí svobody musí mít přístup k programům, které je předem připravují na návrat do jejich komunity a věnují jim plnou pozornost, pokud jde o jejich emocionální a fyzické potřeby, jejich rodinné vztahy, bydlení, školní docházku a možnosti zaměstnání a společensko-ekonomické postavení;

33.  vyzývá Komisi, aby zřídila zvláštní pracovní skupiny skládající se ze zástupců ministerstev spravedlnosti členských států a vnitrostátních orgánů, jakož i nevládních organizací působících v této oblasti s cílem usnadnit výměnu osvědčených postupů;

34.  zdůrazňuje, že nezletilé osoby ve výkonu trestu odnětí svobody by měli udržovat pravidelné a smysluplné kontakty s rodiči, rodinou a přáteli prostřednictvím návštěv a korespondence s výjimkou případů, kdy jsou vyžadována omezení v zájmu spravedlnosti a dítěte; připomíná, že omezení tohoto práva nesmí nikdy sloužit jako trest;

35.  žádá Komisi, aby podpořila politiky, jejichž cílem bude překonávat možnou diskriminaci dětí vězněných rodičů, z hlediska posilování sociální integrace a tvorby inkluzivní a spravedlivé společnosti;

36.  uznává právo dětí udržovat přímé kontakty se svým rodičem ve výkonu trestu odnětí svobody a zároveň opakovaně potvrzuje právo vězně na rodičovství; v tomto ohledu se domnívá, že by věznice měly být vybaveny vhodnými prostory pro děti, kde jsou děti pod dozorem příslušně vyškolených zaměstnanců věznice, sociálních pracovníků a dobrovolníků z nevládních organizací, kteří mohou asistovat dětem a rodinám během návštěv ve věznici;

37.  vyzývá Komisi, aby posoudila možnost vypracovat memorandum o porozumění na úrovni EU, jehož cílem bude chránit zájmy nezletilých tím, že zajistí, aby byly rodičovské vztahy s uvězněnými rodiči zachovány, a umožní rodičům účastnit se důležitých okamžiků výchovy jejich dětí;

38.  zdůrazňuje, že osoby zadržované v jiném členském státě, než je členský stát, v němž mají bydliště, mají větší problémy s udržováním kontaktů se svými rodinami;

39.  vyzývá členské státy, aby se řídily platnými doporučeními, která se týkají zacházení s vězni, kteří jsou cizí státní příslušníci, a která vycházejí z jejich práva nebýt diskriminováni, a usnadnily zejména působení kulturních mediátorů;

40.  vyzývá členské státy, aby používaly samovazbu pouze jako krajní řešení v případech, kdy daný vězeň představuje nebezpečí pro spoluvězně nebo sobě samotnému, a aby zavedly veškeré možné mechanismy pro prevenci zneužívání; vyzývá členské státy, aby přestaly používat samovazbu u nezletilých;

41.  vyzývá členské státy, aby účinněji bojovaly proti fenoménu obchodování se zakázanými látkami a drogami ve věznicích;

42.  připomíná zásadu universálního práva na zdraví a vyzývá členské státy, aby ve vězení zaručily přístup k odpovídajícím zdravotnickým službám a příslušným možnostem v oblasti lékařské péče a aby vězňům zajistily přístup ke zdravotní péči, kdykoli je to třeba, a dostatečný počet kvalifikovaných lékařů v každé věznici; vyjadřuje znepokojení nad tím, že v řadě členských států je pro vězně obtížné dostat se k lékaři nebo získat psychologickou podporu;

43.  naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, aby vězňům s vážnými nebo chronickými chorobami včetně rakoviny byla poskytována specifická péče, kterou potřebují;

44.  vyzývá členské státy, v nichž taková praxe dosud neexistuje, aby uvažovaly o úpravách trestů vážně nemocných vězňů z humanitárních důvodů se souhlasem soudu a s ohledem na stupeň nebezpečnosti zadržovaného a stanovisko odborné komise;

45.  vyzývá členské státy, aby bojovaly proti stále častějšímu fenoménu radikalizace ve věznicích a současně dodržovaly svobodu vyznání a nedopouštěly se diskriminace na základě praktikované víry; zdůrazňuje, že každý jednotlivý program zaměřený na určitou skupinu vězňů, například na vězně považované za „radikalizované“, musí respektovat stejná kritéria lidských práv a mezinárodní závazky, které platí pro všechny ostatní vězně; doporučuje, aby vězeňské správy o radikalizaci jednotlivců informovaly příslušné orgány;

46.  zdůrazňuje, že nehumánní podmínky zadržování, špatné zacházení a přeplněnost věznic mohou představovat faktory, které zvyšují riziko radikalizace;

47.  domnívá se, že radikalizaci lze mimo jiné řešit lepším rozeznáváním prvotních příznaků tohoto fenoménu (např. prostřednictvím školení zaměstnanců a zkvalitnění zpravodajských služeb ve věznicích), zlepšením mechanismů k řešení extremistického chování, rozvíjením výchovných opatření a podporou mezináboženského dialogu a komunikace; domnívá se, že lepší poradenství, dostupnější psychologická péče a výměny zkušeností s deradikalizovanými jednotlivci mají pro boj proti radikalizaci zásadní význam; připomíná, že zejména mladí lidé jsou zranitelní tváří v tvář propagandě vedené teroristickými organizacemi; vyzývá členské státy, aby zavedly deradikalizační programy;

48.  je toho názoru, že mezi monitorovací činnost členských států by mělo patřit upozorňování justičních orgánů anebo vnitrostátních orgánů pověřených bojem proti terorismu na nejnebezpečnější radikalizované vězně;

49.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy s cílem předcházet radikalizaci ve věznicích a v zařízeních pro nezletilé a bojovat proti ní; připomíná, že prostřednictvím Evropského programu pro bezpečnost zpřístupnila EU finanční prostředky na podporu odborné přípravy vězeňského personálu s cílem bojovat proti radikalizaci ve věznicích; vyzývá členské státy, aby plně využívaly centrum excelence sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci (RAN) a obzvláště aby i nadále sdílely zkušenosti prostřednictvím související pracovní skupiny pro vězeňství a probaci;

50.  zdůrazňuje, že jedním z možných opatření pro omezení radikalizace ve věznicích je zavedení odlišných pravidel zadržení pro vězně, kteří jsou považováni za radikalizované nebo byli najati teroristickými organizacemi; varuje však, že jakákoli taková opatření by měla být zaváděna pouze po zvážení konkrétních případů a měla by se zakládat na soudním rozhodnutí a podléhat přezkumu, který budou provádět příslušné justiční orgány;

51.  zdůrazňuje, že vězeňský personál vykonává pro společnost velmi náročnou práci, a proto by měl dostávat odpovídající odměnu a těšit se důstojným pracovním podmínkám, mezi něž by mělo patřit bezplatné psychologické poradenství a specializované linky důvěry určené k zajištění podpory pro personál, jenž se potýká s problémy, které by mohly mít vliv na jeho práci;

52.  připomíná, že klíčem k zajištění bezpečných a odpovídajících podmínek zadržování ve věznicích je společenské uznání vězeňského personálu a jeho systematické vzdělávání; vybízí členské státy, aby sdílely informace a vyměňovaly si a uplatňovaly osvědčené postupy a přijaly pro svůj personál kodex chování a etiky; za tímto účelem vyzývá ke svolání „valného shromáždění“ vězeňské správy, jehož by se měli zúčastnit i zástupci vězeňského personálu;

53.  připomíná zásadní úlohu sociálního dialogu s vězeňským personálem a nutnost zapojit personál prostřednictvím informací a konzultací, zejména při přípravě nových koncepcí vězeňství určených ke zlepšení vězeňských systémů a podmínek, včetně těch, jejichž cílem je zabránit šíření hrozby radikalizace;

54.  vyzývá členské státy, aby zajistily pravidelný dialog mezi vězni a vězeňským personálem, neboť dobré pracovní vztahy mezi personálem a vězni jsou základem dynamické politiky bezpečnosti při zmírňování eskalace případných incidentů nebo při obnovování pořádku pomocí dialogu;

55.  vyzývá členské státy, aby přiměly ředitele věznic, aby se zavázali k tomu, že v každém zařízení zřídí vězeňskou radu;

56.  vyzývá Komisi, aby zorganizovala evropské fórum o podmínkách ve věznicích s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů mezi odborníky a pracovníky z praxe ve všech členských státech;

57.  vyzývá Komisi a orgány EU, aby v zájmu dodržování a ochrany základních práv vězňů, zejména zranitelných osob, dětí, duševně nemocných, osob se zdravotním postižením a žen, podnikly v rámci svých pravomocí nezbytné kroky, včetně přijetí společných evropských norem a pravidel pro zadržování, které budou platit ve všech členských státech;

58.  vyzývá Komisi, aby sledovala a shromažďovala informace a statistiky týkající se podmínek věznění ve všech členských státech a všech případů porušení základních práv vězněných osob na základě dodržování zásady subsidiarity; vyzývá členské státy, aby umožnily poslancům EP vstupovat do věznic a vazebních zařízení bez překážek;

59.  vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučením Rady Evropy č. 1656/2004 ze dne 27. dubna 2004 přijaly evropskou vězeňskou chartu;

60.  vyzývá členské státy, aby podporovaly politiku usilující o opětovné začlenění vězňů do civilního života, zejména politiku, jejímž cílem je odstranění strukturálních překážek, které brání reintegraci bývalých vězňů do společnosti, a aby zavedly politiky sledování trestů a alternativních trestů; připomíná, že recidiva je mnohem méně častá, jestliže vězni přejdou od života ve věznici k životu na svobodě postupně;

61.  domnívá se, že restorativní a ochranný charakter systémů trestního soudnictví s sebou automaticky nese větší respekt k lidské důstojnosti, neboť jeho cílem je ochrana společnosti a náprava osob prostřednictvím snazšího dosažení cílů trestu v oblasti reedukace, znovuzačlenění vězně do společnosti a snížení počtu případů recidivy; s politováním konstatuje, že rozvoj mediačních a restorativních postupů namísto používání disciplinárních řízení ve většině členských států EU naprosto chybí; vyzývá členské státy, aby upřednostňovaly takové politiky a právní předpisy, které se zaměřují na restorativní justici založenou na mediaci, jež využívá společenské, ekonomické a kulturní, nikoli čistě represivní nástroje;

62.  zdůrazňuje význam umožnění přístupu vězňů ke vzdělávání a odborným kvalifikacím; vyzývá členské státy, aby všem vězňům nabízely smysluplné činnosti, jako jsou možnosti vzdělávání nebo práce v souladu s mezinárodními normami s cílem resocializovat vězně a nabídnout jim nástroje pro život bez trestné činnosti po období stráveném ve vězení; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby vězni pracovali, připravovali se na zkoušky nebo navštěvovali během pobytu ve věznici vzdělávací kurzy, čímž by si lépe organizovali čas a připravovali se na opětovné začlenění do společnosti; domnívá se, že je nezbytné poskytnout nezletilým přístup ke školní docházce a k odborné přípravě;

63.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly nástroje na podporu návratu vězňů do pracovního života, které pomohou při vyhledávání pracovních možností v souladu s potřebami v dané oblasti, při organizaci co nejvíce individuálně přizpůsobeného vzdělávání a práce a dohledu nad nimi a při trvalém dialogu se zástupci zaměstnavatelů; nabádá členské státy, aby zavedly vzdělávací programy, které by motivovaly zaměstnavatele a soukromé společnosti k poskytování odborné přípravy vězňům s cílem zaměstnat tyto vězně po výkonu trestu; vyzývá členské státy, aby vytvořily pobídky, a to i finanční a daňové, pro zaměstnavatele, kteří zamýšlí zaměstnat vězně nebo pro bývalé vězně, aby si mohli založit vlastní podnik; rovněž vyzývá členské státy, aby zřídily kontaktní místa pro propuštěné vězně, která jim poskytnou informace a podporu při hledání zaměstnání i povinné distanční vzdělávání pod přísným dohledem;

64.  připomíná, že Evropský sociální fond je finančním nástrojem Unie, jehož cílem je zlepšovat vyhlídky na zaměstnání milionů Evropanů, zejména těch, pro něž je obtížné získat práci, včetně vězňů a bývalých pachatelů; vítá vytvoření projektů, které pomáhají vězňům opět se po výkonu trestu začlenit do společnosti a na trh práce;

65.  zdůrazňuje, že žádná práce, kterou vězeň vykonává, by neměla být považována za trest, a že je třeba bojovat proti případnému zneužívání; zdůrazňuje, že pracovní příležitosti nabízené vězňům by měly odpovídat současným pracovním normám a technikám a měly by být organizovány tak, aby odpovídaly moderním systémům řízení a výrobním postupům; vyzývá členské státy, aby odměňovaly práci ve věznicích lépe než dnes; vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnávací studii týkající se mezd vězňů v členských státech, jejímž cílem by bylo nalézt spravedlivou a udržitelnou výši odměňování, která by umožnila, aby každý vězeň pracoval;

66.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se programů pro výchovu, nápravu a reintegrace, především proto, aby zlepšily reintegraci vězňů po opuštění věznice, pomáhaly předcházet recidivitě a zabránily dalším případům radikalizace;

67.  vyzývá orgány EU, aby technicky a ekonomicky co nejvíce podporovaly zlepšení vězeňských systémů a podmínek, zejména v členských státech, které mají vážné finanční potíže;

68.  vyzývá Komisi, aby každých pět let od přijetí tohoto ustanovení zveřejňovala podrobné zprávy o stavu věznic/situaci ve věznicích v Evropě, včetně hloubkové analýzy kvality výchovy a vzdělávání poskytovaného vězňům a hodnocení výsledků (včetně míry recidivy) alternativních opatření uplatňovaných během zadržování;

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, komisaři Rady Evropy pro lidská práva a Evropskému výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

(1) Úř. věst. C 32, 5.2.1996, s. 102.
(2) Úř. věst. C 98, 9.4.1999, s. 299.
(3) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12.
(4) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 82.
(5) Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.
(6) Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 27.
(7) Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102.
(8) Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20.
(9) Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 1.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0410.
(11) www.unodc.org/documents/brussels/News/2016.10_Handbook_on_VEPs.pdf

Právní upozornění