Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2224(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0295/2017

Předložené texty :

A8-0295/2017

Rozpravy :

PV 23/10/2017 - 19
CRE 23/10/2017 - 19

Hlasování :

PV 24/10/2017 - 5.17
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0402

Přijaté texty
PDF 471kWORD 63k
Úterý, 24. října 2017 - Štrasburk Konečné znění
Legitimní opatření na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu
P8_TA(2017)0402A8-0295/2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2017 o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů (2016/2224(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 2 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 11 této listiny,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP), a zejména na článek 10 této úmluvy,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, kterou se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a kterou se ruší směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (TAXE 2)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy(3),

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1729 (2010) o ochraně oznamovatelů,

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2060 (2015) o zlepšení ochrany oznamovatelů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politiky v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 nazvané „Sdělení o dalších opatřeních pro zvýšení transparentnosti a pro boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem“ (COM(2016)0451),

–  s ohledem na akční plán skupiny G20 proti korupci, a zejména na jejího průvodce právními předpisy na ochranu oznamovatelů,

–  ohledem na zprávu OECD z března 2016 nazvanou „Závazek efektivní ochrany whistleblowerů“,

–  s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, jímž uzavřela své šetření z vlastního podnětu č. OI/1/2014/PMC týkající se upozorňování na nekalé praktiky (tzv. whistleblowingu),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 30. dubna 2014 CM/Rec(2014)7 o ochraně oznamovatelů a na příslušné stručné pokyny pro zřízení vnitrostátního rámce z ledna 2015,

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2171 (2017) ze dne 27. června 2017, kterým se požaduje, aby vnitrostátní parlamenty uznaly právo na oznamování,

–  s ohledem na zásadu č. 4 doporučení OECD o posilování etického jednání ve veřejné službě,

–  s ohledem na Úmluvu o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU(5),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0295/2017),

A.  vzhledem k tomu, že si Evropská unie klade za cíl respektovat demokracii a dodržovat zásady právního státu, a v tomto smyslu tudíž zaručuje svým občanům svobodu projevu; vzhledem k tomu, že oznamování je základní aspekt svobody projevu a informací zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, přičemž EU zaručuje soulad s touto listinou a její uplatňování; vzhledem k tomu, že EU prosazuje ochranu pracovníků a zlepšování pracovních podmínek;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie přispívá k posílení mezinárodní spolupráce v boji proti korupci při plném respektování zásad mezinárodního práva, lidských práv a právního státu, jakož i svrchovanosti každé země;

C.  vzhledem k tomu, že podle čl. 67 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Evropská unie příslušná ve věcech společné evropské azylové politiky;

D.  vzhledem k tomu, že transparentnost a účast občanů jsou součástí vývoje a výzev, jímž musejí demokracie ve 21. století úspěšně čelit;

E.  vzhledem k tomu, že od doby hospodářské a finanční krize ve spojení s dluhovou krizí byla přijata řada opatření proti vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že je třeba posílit transparentnost v odvětví finančních služeb s cílem odrazovat od nekalých praktik a že některé členské státy již mají určité zkušenosti s centrálními rejstříky pro oznamování případů skutečného či údajného porušení finančních obezřetnostních pravidel; vzhledem k tomu, že OSN přijala v roce 2003 Úmluvu proti korupci(6); vzhledem k tomu, že v návaznosti na tato odhalení ustavil Parlament dva zvláštní výbory a jeden vyšetřovací výbor; vzhledem k tomu, že Parlament již vyzval k ochraně oznamovatelů v několika usneseních(7); vzhledem k tomu, že již schválené iniciativy zaměřené na posílení mezinárodní výměny informací v daňových záležitostech byly velmi přínosné a že různé úniky v daňové oblasti odhalily velké množství důležitých informací o nekalých praktikách, které by jinak nevyšly najevo;

F.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé hrají významnou úlohu při oznamování nezákonného nebo nepatřičného jednání, které ohrožuje veřejný zájem a fungování naší společnosti, a že k tomu účelu předkládají svému zaměstnavateli, veřejným orgánům nebo přímo veřejnosti informace o takovém chování, které ohrožuje veřejný zájem;

G.  vzhledem k tomu, že tak členským státům a klíčovým institucím a také orgánům a institucím EU pomáhají předcházet mimo jiné jakékoli snaze o porušení zásady bezúhonnosti a jakémukoli zneužívání moci a řešit tyto případy, které představují ohrožení nebo porušení zásad veřejného zdraví a bezpečnosti, finanční integrity, ekonomiky, lidských práv, životního prostředí a právního státu, nebo které zvyšují nezaměstnanost, omezují či poškozují spravedlivou hospodářskou soutěž a oslabují důvěru občanů v demokratické instituce a procesy na evropské a vnitrostátní úrovni;

H.  vzhledem k tomu, že korupce dnes představuje vážný problém, jemuž Evropská unie čelí, protože může vyústit v to, že vlády nedokážou ochránit obyvatelstvo, pracovníky, právní stát a hospodářství, a ve zhoršení stavu veřejných orgánů a služeb, ekonomického růstu a konkurenceschopnosti v mnoha odvětvích tím, že vyvolává ztrátu důvěry v transparentnost a demokratickou odpovědnost veřejných a soukromých institucí a průmyslových odvětví; vzhledem k tomu, že korupce podle odhadů stojí hospodářství EU ročně 120 miliard EUR, což představuje 1 % HDP EU;

I.  vzhledem k tomu, že se celosvětové protikorupční úsilí dosud zaměřovalo především na přečiny, k nimž došlo ve veřejném sektoru, nedávné úniky však zdůraznily úlohu, kterou v korupci hrají finanční instituce, finanční poradci a jiné soukromé společnosti;

J.  vzhledem k tomu, že několik zveřejněných případů oznamování prokázalo, že čin oznamovatelů přináší veřejnosti a politickým orgánům informace veřejného zájmu, například o nezákonném nebo nepatřičném chování nebo jiných závažných prohřešcích v soukromém i veřejném sektoru; vzhledem k tomu, že některé z těchto činů byly z toho důvodu předmětem nápravných opatření;

K.  vzhledem k tomu, že ochrana důvěrnosti přispívá k vytváření účinnějších kanálů pro oznamování podvodů, korupce nebo jiných protiprávních jednání, a vzhledem k tomu, že s ohledem na citlivost informací může špatné nakládání s důvěrnými údaji vést k nežádoucím únikům informací a k porušování veřejného zájmu Unie a členských států;

L.  vzhledem k tomu, že zavedení veřejných rejstříků skutečných vlastníků trustových společností a podobných právních uspořádání a dalších opatření k zajištění transparentnosti ve vztahu k investičním nástrojům mohou přispět k prevenci přečinů, které oznamovatelé obvykle hlásí;

M.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů oznamovatelů a důvěrnosti informací jimi zveřejňovaných přispívá k vytváření účinnějších kanálů pro hlášení podvodů, korupce, neoprávněného jednání, pochybení nebo jiného závažného protiprávního jednání, a vzhledem k tomu, že s ohledem na citlivost informací může špatné nakládání s údaji důvěrné povahy vést k nežádoucím únikům informací a k porušování veřejného zájmu Unie; vzhledem k tomu, že ve veřejném sektoru může ochrana oznamovatelů usnadnit odhalení zneužívání veřejných finančních prostředků, podvodů a dalších forem přeshraniční korupce v souvislosti s národními zájmy či zájmy EU;

N.  vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že stávající kanály pro podávání formálních stížností ve věci profesních pochybení nadnárodních podniků jen zřídka vedou ke konkrétním sankcím za příslušné protiprávní jednání;

O.  vzhledem k tomu, že se čin oznamovatelů prokázal jako užitečný v mnoha oblastech ve veřejném i soukromém sektoru, jako je například veřejné zdraví, daně, životní prostředí, ochrana spotřebitele, boj proti korupci a diskriminaci a dodržování sociálních práv;

P.  vzhledem k tomu, že případy musí být řádně vymezeny s ohledem na povahu vykonávaných funkcí, závažnost činů nebo souvisejících rizik;

Q.  vzhledem k tomu, že je zásadní nepřekročit hranici mezi donášením a oznamováním; že nejde o to vědět všechno o každém, ale je třeba rozlišovat, kdy se jedná o nedostatečnou podporu a kdy již o ohrožení demokracie;

R.  vzhledem k tomu, že v mnoha případech se oznamovatelé stali obětí odvetných opatření, zastrašování či pokusů o nátlak, jejichž cílem bylo jim znemožnit oznámení dotčených skutečností, odstrašit je od něj nebo je za již učiněné oznámení potrestat; vzhledem k tomu, že takový tlak je často vyvíjen zejména na pracovišti, kde se oznamovatelé, kteří odhalili informace ve veřejném zájmu v souvislosti se svým pracovním vztahem, mohou dostat do nejistého postavení vůči svým zaměstnavatelům;

S.  vzhledem k tomu, že byly často vyjadřovány vážné obavy v souvislosti s tím, že oznamovatelé jednající ve veřejném zájmu mohou čelit nepřátelským projevům, obtěžování, zastrašování a vyloučení na pracovišti, překážkám při hledání nového zaměstnání, ztrátě obživy a často také závažnému ohrožení svých rodinných příslušníků a kolegů; vzhledem k tomu, že obavy z odvetných opatření mohou mít na oznamovatele odrazující účinek a mohou tudíž ohrožovat veřejný zájem;

T.  vzhledem k tomu, že by ochrana oznamovatelů měla být zaručena zákonem a podporována ze strany EU jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru, pokud jednají z opodstatněných důvodů; vzhledem k tomu, že by tyto ochranné mechanismy měly být vyvážené a měly by zaručovat plné dodržování základních a zákonných práv osob, proti nimž se poskytují informace; vzhledem k tomu, že by se tyto ochranné mechanismy měly uplatňovat na investigativní novináře, kteří jsou v souvislosti s poskytováním citlivých informací stále ohroženi, a že by měly chránit oznamovatele ve jménu důvěrnosti jejich zdrojů;

U.  vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů není v některých členských státech zaručena odpovídajícím způsobem, zatímco mnoho dalších členských států zavedlo na jejich ochranu pokrokové programy, které však často nejsou dostatečně jednotné a poskytují tudíž nedostatečný stupeň ochrany; vzhledem k tomu, že v důsledku toho je ochrana oznamovatelů v Evropě roztříštěná, což jim způsobuje obtíže v případech, kdy se snaží zjistit svá práva a postupy oznamování, což vede k právní nejistotě zvláště v přeshraničním kontextu;

V.  vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv má jasnou pravomoc prošetřovat stížnosti občanů EU na nesprávné úřední postupy v orgánech a institucích EU, ale že samotný úřad ochránce nehraje žádnou úlohu v ochraně oznamovatelů;

W.  vzhledem k tomu, že se oznamování velmi často neomezuje pouze na ekonomické a finanční otázky; vzhledem k tomu, že by neexistence přiměřené ochrany mohla potenciální oznamovatele odradit od oznamování profesních pochybení, aby se vyhnuli represáliím nebo odvetným opatřením; vzhledem k tomu, že organizace OECD uvedla, že v roce 2015 zavedlo 86 % podniků mechanismus pro oznamování podezření ze závažných profesních pochybení, přičemž však více než jedna třetina z nich nestanovila písemné pokyny na ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo nevěděla, zda takové pokyny stanovila či nikoli; vzhledem k tomu, že někteří oznamovatelé, kteří odhalili protiprávní jednání, profesní pochybení nebo nelegální finanční a ekonomické aktivity, čelili trestnímu stíhání; vzhledem k tomu, že osoby, které informace ve veřejném zájmu oznámí nebo odhalí, se často stávají terčem odvetných opatření, která mohou dopadnout i na jejich rodinné příslušníky a kolegy a vést například ke konci jejich kariéry; vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva má sice ustálenou judikaturu týkající se oznamovatelů, jejich ochrana by však měla být právně zaručena; vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie zaručuje svobodu projevu a právo na řádnou správu;

X.  vzhledem k tomu, že by ochrana oznamovatelů v Evropské unii neměla být omezena pouze na evropské případy, ale měla by se vztahovat i na případy mezinárodní;

Y.  vzhledem k tomu, že pracoviště musejí podporovat pracovní prostředí, v němž lidé mohou s důvěrou vyjadřovat obavy ohledně možných prohřešků, jako je nesplnění povinnosti, pochybení, špatné řízení, podvod nebo protiprávní činnost; vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité podporovat odpovídající kulturu, v jejímž rámci může každý upozorňovat na problémy beze strachu z odvetných opatření, která by mohla ovlivnit jeho stávající nebo budoucí profesní situaci;

Z.  vzhledem k tomu, že v mnoha zemích a zejména v soukromém sektoru jsou zaměstnanci s ohledem na určité informace vázáni povinností mlčenlivosti a že by oznamovatelé v případě podání oznámení mimo vlastní pracovní vztah mohli čelit disciplinárním opatřením;

AA.  vzhledem k tomu, že podle studie OECD více než třetina organizací, které mají mechanismus oznamování, nemá žádné psané zásady ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo o nich neví;

AB.  vzhledem k tomu, že právo EU již stanoví některá pravidla ochrany oznamovatelů před určitými formami odvety v různých oblastech, Komise však dosud nenavrhla odpovídající legislativní opatření za účelem účinné a jednotné ochrany oznamovatelů a jejich práv v EU;

AC.  vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU jsou od 1. ledna 2014 povinny zavést interní pravidla na ochranu oznamovatelů z řad úředníků orgánů a institucí EU, a to v souladu s články 22a, 22b a 22c služebního řádu;

AD.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval k tomu, aby oznamovatele v Unii chránila horizontální ochranná opatření;

AE.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučených krocích a iniciativách, v usneseních ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem, ze dne 16. prosince 2015 o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii a v usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů při ochraně finančních zájmů EU Parlament vyzval Komisi, aby předložila legislativní návrh účinného a komplexního evropského programu na ochranu oznamovatelů, kteří ohlásí podezření z podvodu nebo nezákonné činnosti s dopadem na veřejný zájem nebo na finanční zájmy Evropské unie;

AF.  vzhledem k tomu, že každá osoba z třetí země, která je Evropskou unií nebo některým z jejích členských států uznána za oznamovatele, musí mít možnost využívat všech příslušných ochranných opatření, pokud se v rámci své činnosti nebo mimo ni seznámila s informacemi o nezákonných aktivitách nebo špionážních činech spáchaných třetí zemí nebo vnitrostátní nebo nadnárodní společností, které poškozují stát, národ nebo občany Unie, bez vědomí vlády ohrožují její celistvost, národní bezpečnost nebo kolektivní nebo individuální svobody, a tyto informace odhalila;

AG.  vzhledem k tomu, že od 1. července 2014 začlenily téměř všechny evropské orgány a instituce do svých vnitřních předpisů povinná opatření na ochranu oznamovatelů v souladu s čl. 22 písm. b) a c) služebního řádu;

AH.  vzhledem k tomu, že mezinárodní organizace, jako jsou Rada Evropy a OECD, i ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva již pevně zavedly určité zásady;

AI.  vzhledem k tomu, že důležitost ochrany oznamovatelů uznaly všechny hlavní mezinárodní instituce zaměřené na boj proti korupci, a vzhledem k tomu, že v úmluvě Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC), v doporučení Rady Evropy č. CM/Rec(2014)7 a v doporučení OECD o boji proti podplácení z roku 2009 byly stanoveny normy týkající se oznamování;

AJ.  vzhledem k tomu, že je nezbytné vytvořit horizontální komplexní rámec, který by stanovil práva a povinnosti a účinně by tak chránil oznamovatele ve všech členských státech EU a v orgánech, institucích a organizacích EU;

Úloha oznamovatelů a nezbytnost jejich ochran

1.  vyzývá Komisi, aby po posouzení vhodného právního základu, který EU umožní podniknout další kroky, předložila do konce tohoto roku horizontální legislativní návrh, který zavede komplexní společný regulační rámec zaručující vysokou úroveň ochrany oznamovatelů v EU a bude platný ve veřejném i soukromém sektoru a také ve vnitrostátních i evropských orgánech a institucích včetně příslušných vnitrostátních a evropských orgánů, úřadů a agentur, a to s přihlédnutím k vnitrostátní situaci a aniž by omezoval možnost členských států přijímat další opatření; zdůrazňuje, že již dnes existuje několik možných právních základů, které Unii umožňují jednat v této oblasti; žádá Komisi, aby je přezkoumala a navrhla široký soudržný a účinný mechanismus; připomíná Komisi teorii o koncepci implicitních pravomocí Unie vypracovanou Soudním dvorem EU na základě ustálené judikatury, která umožňuje využít různé právní základy;

2.  zdůrazňuje nepřiměřenou a znepokojivou skutečnost, že občané a novináři jsou trestně stíháni namísto toho, aby jim byla poskytnuta právní ochrana, pokud ve veřejném zájmu zveřejní informace, včetně informací o domnělém profesním pochybení, přečinu, podvodu nebo protiprávní činnosti, zejména jedná-li se o jednání porušující základní zásady EU, jako jsou například vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a praní peněz;

3.  navrhuje, aby mezinárodní dohody týkající se finančních služeb, daňových otázek a hospodářské soutěže zahrnovaly ustanovení o ochraně oznamovatelů;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytné zaručit právní jistotu ohledně ustanovení na ochranu oznamovatelů, neboť bude-li přístup k této věci i nadále nejednoznačný a roztříštěný, odradí případné oznamovatele od jakéhokoli otevřeného vystupování; zdůrazňuje proto, že by příslušná legislativa EU měla stanovit jasný postup pro správné zpracování informací a účinnou ochranu oznamovatelů;

5.  připomíná, že by každý budoucí normativní rámec měl zohledňovat pravidla, práva a povinnosti, jimiž se řídí zaměstnanost a které na ní mají dopad; zdůrazňuje dále, že by se tak mělo dít po konzultaci se sociálními partnery a v souladu s kolektivními smlouvami;

6.  žádá, aby tato právní úprava zajistila, aby podniky, které proti oznamovatelům zavádějí odvetná opatření, nesměly získávat finanční prostředky EU ani uzavírat smlouvy s veřejnými orgány;

7.  vybízí členské státy, aby vypracovaly kritéria a ukazatele týkající se politik v oblasti oznamování ve veřejném i soukromém sektoru;

8.  vyzývá členské státy, aby zohlednily článek 33 Úmluvy OSN proti korupci, který zdůrazňuje úlohu oznamovatelů při předcházení korupci a v boji proti ní;

9.  s politováním konstatuje, že dostatečně vyspělé systémy ochrany oznamovatelů byly zavedeny pouze v několika členských státech; žádá ty členské státy, které dosud nepřijaly tyto systémy nebo příslušné zásady ve vnitrostátních právních předpisech, aby tak učinily co nejdříve;

10.  zdůrazňuje, že je zapotřebí věnovat větší pozornost podnikatelské etice ve vzdělávacích osnovách obchodních studií a příbuzných oborů.

11.  vybízí členské státy a orgány EU, aby prosazovaly kulturu uznávání významné úlohy oznamovatelů ve společnosti, a to i prostřednictvím osvětových kampaní; vyzývá zejména Komisi, aby k této otázce předložila komplexní plán; považuje za nezbytné prosazovat ve veřejné správě a na pracovištích etickou kulturu s cílem podtrhnout význam zvyšování povědomí zaměstnanců o již existujících právních rámcích pro oznamování, a to ve spolupráci s odborovými organizacemi;

12.  naléhavě žádá Komisi, aby monitorovala ustanovení členských států týkající se oznamovatelů s cílem usnadnit výměnu osvědčených postupů, která napomůže zajištění účinnější ochrany oznamovatelů na vnitrostátní úrovni;

13.  vyzývá Komisi, aby předložila komplexní plán, jenž by zabránil převádění aktiv do třetích zemí, které chrání anonymitu zkorumpovaných osob;

14.  chápe oznamovatele jako osobu, která sděluje nebo odhaluje informace ve veřejném zájmu včetně evropského veřejného zájmu, například o nezákonném nebo nedovoleném jednání nebo o jednání, které představuje ohrožení nebo újmu, ohrožuje nebo poškozuje veřejný zájem, obvykle může, ale nemusí souviset s jeho či jejími pracovními vztahy, může k němu docházet v soukromém nebo veřejném sektoru, v souvislosti se smluvními vztahy, s jeho nebo její odborářskou činností nebo činností ve sdruženích; zdůrazňuje, že to zahrnuje osoby, které stojí mimo tradiční vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, například konzultanty, dodavatele, stážisty, dobrovolníky, pracující studenty, dočasné pracovníky a bývalé zaměstnance, kteří mají důkaz o takovém jednání a mají oprávněný důvod se domnívat, že oznamovaná informace je pravdivá;

15.  domnívá se, že osoby, které stojí mimo tradiční vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, například konzultanti, dodavatelé, stážisté, dobrovolníci, studenti, dočasní pracovníci, bývalí zaměstnanci a občané, by rovněž měli mít přístup k oznamovacím kanálům a k odpovídající ochraně, pokud odhalí informace týkající se jednání, které je nezákonné nebo nedovolené, nebo jednání, které poškozuje veřejný zájem;

16.  konstatuje, že je třeba nalézt jasné řešení pro oznamovatele, kteří pracují ve společnostech registrovaných v EU, ale majících sídlo mimo EU;

17.  domnívá se, že poškozování veřejného zájmu zahrnuje mimo jiné korupční jednání, trestné činy, porušování právních závazků, justiční omyly, zneužívání postavení, střety zájmů, nedovolené využívání veřejných prostředků, zneužití pravomoci, nezákonné finanční toky, hrozby pro životní prostředí, zdraví, veřejnou bezpečnost, národní i globální bezpečnost, ochranu soukromí a osobních údajů, vyhýbání se daňovým povinnostem, práva spotřebitelů, porušování práv pracovníků a dalších sociálních práv, porušování lidských práv a základních svobod i zásad právního státu a činy, které mají zakrýt kterékoli uvedené porušování právních předpisů;

18.  domnívá se, že by obecný veřejný zájem měl mít přednost před soukromou nebo ekonomickou hodnotou odhalených informací a že by mělo být možné odhalovat informace o závažných ohroženích veřejného zájmu i tehdy, pokud jsou právně chráněny; je však toho názoru, že by se měly uplatňovat zvláštní postupy na informace, jejichž součástí je dodržování profesní etiky a na informace o utajovaných skutečnostech týkající se národní bezpečnosti a obrany; domnívá se, že by v takových případech měl být informován příslušný orgán;

19.  zdůrazňuje, že vždy musí být zaručena účinná ochrana oznamovatelů, i když se jejich odhalení netýkají protiprávních činů, pokud jsou odhaleny informace s cílem zabránit případnému poškození obecného veřejného zájmu;

20.  naléhá na členské státy, aby zajistily soulad s doporučeními Rady Evropy týkajícími se ochrany oznamovatelů;

21.  zdůrazňuje, že úloha oznamovatelů při odhalování vážných případů poškozování obecného zájmu se již několik let opakovaně potvrzuje a že tito oznamovatelé přispívají k demokracii, transparentnosti politiky a hospodářství a veřejných informací a že by měl být uznán jejich zásadní význam pro předcházení nezákonným činnostem; zdůrazňuje, že tito oznamovatelé jsou klíčovým zdrojem pro investigativní žurnalistiku a pro nezávislý tisk; připomíná, že záruka utajení informačních zdrojů je nezbytná pro zachování svobody tisku; vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou ochranu práva novinářů nesdělovat totožnost svých zdrojů; domnívá se, že ohroženi jsou i novináři a že by jim proto měla být poskytnuta právní ochrana;

22.  konstatuje, že některé členské státy přijaly v posledních letech opatření na posílení práv oznamovatelů; nicméně je znepokojen skutečností, že oznamovatelé jsou i nadále obětí občanskoprávních žalob a trestního stíhání v zejména v těch několika členských státech, ve kterých stávající prostředky, které jim umožňují se hájit, pomáhají jim nebo je chrání, neexistují nebo jsou jen nedostatečné a málo účinné; kromě toho poukazuje na skutečnost, že značné rozdíly mezi členskými státy vedou k právní nejistotě, k zajišťování výhodnějších podmínek ze strany společností zapojených do neetických postupů a k riziku, že bude přístup k oznamovatelům nerovný;

23.  je přesvědčen, že neexistence dostatečné ochrany oznamovatelů má negativní dopad na ochranu finančních zájmů EU;

24.  domnívá se, že provedení komplexních právních předpisů na ochranu oznamovatelů podnítí vytváření kultury otevřeného projevu a že oznamování by mělo být podporováno jako projev dobrého občanství; proto naléhavě žádá členské státy a orgány EU, aby propagovaly kladnou úlohu oznamovatelů, a vyjadřovaly vážné obavy týkající se jejich zranitelného a bezbranného postavení, především prostřednictvím kampaní na zvyšování povědomí a komunikačních a výchovných opatření; doporučuje, a to zejména Komisi, aby k tomuto problému předložila komplexní akční plán; vyzývá v této souvislosti k vytvoření webových stránek, kde by měly být uváděny užitečné informace o ochraně oznamovatelů a kde by bylo možné podávat stížnosti; zdůrazňuje, že tyto internetové stránky by měly být snadno přístupné veřejnosti a měla by být zajištěna anonymita údajů osob, které je využívají;

25.  vyzývá k přijetí opatření s cílem změnit způsob, jakým jsou oznamovatelé vnímáni veřejností, ze strany politiků, zaměstnavatelů a sdělovacích prostředků, a to tím, že bude zdůrazněna jejich pozitivní úloha jako mechanismu včasného varování a odstrašujícího prostředku s cílem odhalit zneužívání a korupci a předcházet jim a zároveň jako mechanismu odpovědnosti s cílem umožnit veřejnou kontrolu vlád a podniků;

26.  vybízí členské státy, aby aktivně prosazovaly otevřenou kulturu na pracovišti, ať už veřejném, nebo soukromém, která organizacím umožní dodržovat při jejich činnosti vysoké etické normy a zaměstnancům dodá důvěru, aby se dokázali ozvat, a která tudíž umožní přijímat opatření pro předcházení hrozbám či škodám jakéhokoli druhu či pro jejich nápravu;

27.  vybízí členské státy, aby pravidelně hodnotily účinnost opatření, která provádějí, přičemž by měly brát v úvahu veřejné mínění týkající se postojů k oznamovatelům a oznamování, meziodvětvové průzkumy vedoucích pracovníků pověřených přijímat a zpracovávat zprávy a nezávislé výzkumné studie o oznamování na všech pracovištích;

28.  vybízí členské státy, které dosud nepřijaly právní předpisy týkající se oznamování, aby tak v blízké budoucnosti učinily, a vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření platformy pro výměnu osvědčených postupů v této oblasti mezi členskými státy, ale rovněž s účastí třetích zemí.

29.  zdůrazňuje význam výzkumu a výměny osvědčených postupů s cílem podpořit lepší ochranu oznamovatelů na evropské úrovni;

30.  naléhavě žádá Evropský účetní dvůr a úřad evropského veřejného ochránce práv, aby do konce roku 2017 zveřejnili: 1) zvláštní zprávy uvádějící statistiky a jasné výsledky sledování případů oznamování, které byly zjištěny v evropských orgánech a institucích, podnicích, sdruženích, organizacích a dalších subjektech registrovaných v Unii; 2) opatření přijatá dotyčnými orgány a institucemi v návaznosti na zjištěné případy na základě stávajících pokynů a pravidel Komise; 3) výsledek každého šetření, které bylo zahájeno na základě informací získaných od oznamovatelů; 4) opatření, která se v jednotlivých případech plánují na ochranu oznamovatelů;

Mechanismus oznamování

31.  konstatuje, že tato neexistence jasně vymezených ochranných prostředků a prostředků umožňujících bezpečné oznámení a případná absence následných kroků jsou překážkami bránícími činnosti oznamovatelů, mohou oznamovatele odradit a mohou vést k tomu, že oznamovatelé se svým odhalením nevystoupí; vyjadřuje znepokojení nad odvetnými opatřeními a tlaky, kterým čelí oznamovatelé, pokud se obrátí na špatnou osobu nebo nesprávný subjekt uvnitř své organizace;

32.  domnívá se, že je třeba zavést soudržný, důvěryhodný a spolehlivý systém, který umožní oznamování uvnitř organizace, příslušným orgánům a rovněž mimo danou organizaci; je přesvědčen, že využití tohoto sytému pro účely oznámení by usnadnilo posouzení důvěryhodnosti a platnosti oznámení;

33.  vybízí Komisi, aby připravila systém, který by umožnil upozornit na případné nedovolené činy uvnitř i vně dotčené organizace; zdůrazňuje, že aby toho bylo dosaženo, měly by být zavedeny jasné, spravedlivé a nestranné postupy, které zajistí plné dodržování základních a zákonných práv jak oznamovatele, tak údajného pachatele; domnívá se, že je třeba vybízet zaměstnavatele, aby zavedli interní postupy pro oznamování, a že v každé organizaci by měla být určena jedna nezávislá a nestranná osoba nebo jednotka, která bude pověřena shromažďováním těchto oznámení; domnívá se, že zástupci pracovníků by měli být ke jmenování této odpovědné osoby přidruženi; zdůrazňuje, že příjemce oznámení by měl v souvislosti s každým přijatým oznámením podniknout příslušné následné kroky a měl by oznamovatele o těchto krocích v přiměřené lhůtě informovat;

34.  domnívá se, že každá organizace by měla zřídit jasný kanál pro oznamování, který by umožňoval oznamovateli podávat oznámení v rámci své organizace, zdůrazňuje, že každý zaměstnanec by měl být informován o daném postupu oznamování, který by měl zaručit soukromí a zpracování oznámení v přiměřené lhůtě; zdůrazňuje, že oznamovatel by měl mít možnost obrátit se na příslušné orgány veřejné správy, nevládní organizace nebo sdělovací prostředky, zejména v případě záporné odpovědi uvnitř organizace nebo v případě, že by oznámení uvnitř organizace nebo příslušnému orgánu zjevným způsobem zpochybnilo účinnost oznámení, že oznamovateli hrozí riziko, nebo v případě, že je oznámení dané informace naléhavé;

35.  připomíná, že veřejnost má právo být informována o jakémkoli chování, které může ohrozit veřejný zájem, a zdůrazňuje v této souvislosti, že by pro oznamovatele mělo být vždy možné zveřejnit informace o nezákonném nebo protiprávním jednání nebo o jednání, které poškozuje veřejný zájem;

36.  připomíná, že svým usnesením ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU vyzývá také všechny orgány a instituce Unie, aby ve spolupráci se všemi příslušnými vnitrostátními orgány zavedly a přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem chránit důvěrnost zdrojů informací, a žádá proto, aby byla vytvořena kontrolovaná internetová stránka, na níž mohou být stížnosti ukládány zcela důvěrně;

37.  domnívá se, že oznámení, k němuž dojde mimo danou organizaci, včetně přímého oznámení veřejnosti, aniž by předtím proběhla interní fáze, nesmí představovat důvod pro zneplatnění tohoto oznámení, zamítnutí trestního stíhání nebo odmítnutí ochrany; domnívá se, že tato ochrana by měla být zajištěna bez ohledu na zvolený způsob oznámení a na základě odhalených informací a skutečnosti, že oznamovatel měl rozumné důvody věřit, že tyto informace jsou pravdivé;

Ochrana přiznávaná v případě oznámení

38.  je znepokojen riziky, jimž čelí oznamovatelé na svém pracovišti, a především rizikem přímých či nepřímých odvetných opatření ze strany zaměstnavatele a ze strany osob pracujících pro zaměstnavatele nebo jednajících jeho jménem; zdůrazňuje, že tato odvetná opatření nejčastěji spočívají ve vyloučení, zpomalení nebo konci kariérního postupu, nebo dokonce v propuštění pracovníka, a že při nich může docházet k psychickému obtěžování; zdůrazňuje, že tato odvetná opatření oznamovatele při jejich snahách omezují; domnívá se, že je nezbytné zavést opatření na ochranu proti těmto odvetným opatřením; má za to, že odvetná opatření by měla být účinně trestána a měly by proti nim být zavedeny účinné sankce; zdůrazňuje tudíž, že jakmile je určité osobě přiznán status oznamovatele, měla by být opatření přijatá proti ní zrušena, a oznamovatel by měl obdržet plnou náhradu za utrpěnou škodu a újmu; domnívá se, že tato ustanovení by měla být zahrnuta v návrhu horizontální směrnice Komise o ochraně oznamovatelů;

39.  domnívá se, že oznamovatelé by měli mít možnost zažádat o předběžné opatření, aby předešli odvetnému opatření, jako je propuštění, do té doby, než bude k dispozici oficiální výsledek správního, soudního nebo jiného řízení;

40.  zdůrazňuje, že žádný zaměstnanecký poměr by neměl omezovat něčí právo na svobodu projevu a nikdo by neměl být diskriminován v případě, že toto právo uplatní;

41.  připomíná, že každý budoucí normativní rámec by měl zohledňovat pravidla, práva a povinnosti, jimiž se řídí zaměstnanost a které na ní mají dopad; dále zdůrazňuje, že by se tak mělo dít za účasti sociálních partnerů a v souladu s kolektivními smlouvami;

42.  zdůrazňuje, že oznamovatelům, jejich rodinným příslušníkům a rovněž každé osobě, která jim pomáhá, musí být s ohledem na ohrožení životů nebo bezpečnosti poskytnuta řádná a účinná ochrana jejich tělesné, morální a společenské integrity a ekonomická ochrana tím, že získají nejvyšší možný stupeň utajení;

43.  tato ochranná opatření se použijí též v případě, že oznamovatel upozorní na aktivity týkající se členských států;

44.  konstatuje, že investigativní žurnalisté a nezávislý tisk jsou ve své profesi často osamělí a čelí mnoha tlakům, jimž mohou být vystaveni, a že je tedy nezbytné je chránit před veškerými snahami o zastrašování;

45.  navrhuje, aby osobám, které se staly obětí odvetných opatření za zveřejnění oznámení nebo odhalení, bylo k dispozici předběžné opatření až do vydání výsledku občanskoprávního řízení, zejména v případech ztráty zaměstnání;

46.  odsuzuje praxi žalob určených k umlčení oznamovatelů, které spočívají v podání žaloby nebo v hrozbě podání žaloby na příslušného oznamovatele s cílem nikoli dosáhnout jeho odsouzení, ale přimět ho k autocenzuře nebo k vyčerpání finančních, intelektuálních a psychických zdrojů; je přesvědčen, že na toto zneužití postupu by se měl vztahovat trestní postih a sankce;

47.  připomíná riziko trestního řízení a občanskoprávních žalob, které hrozí oznamovatelům; zdůrazňuje, že oznamovatelé jsou v případě soudního řízení často slabší stranou řízení; domnívá se proto, že v případě údajných odvetných opatření přijatých proti oznamovateli musí zaměstnavatel dokázat, že tato opatření nesouvisí s oznámením, které oznamovatel učinil; domnívá se, že ochrana oznamovatelů musí být zaručena na základě předložené informace, a nikoli na základě úmyslu oznamovatele; zdůrazňuje, nicméně, oznamovatel měl oznámit informace, které pokládal za pravdivé; má za to, že v průběhu celého postupu by měla být zaručena důvěrnost a že totožnost oznamovatele by neměla být odhalena bez jeho souhlasu; zdůrazňuje, že na porušení zachování důvěrnosti ohledně totožnosti bez souhlasu oznamovatele by se měl vztahovat trestní postih a sankce;

48.  domnívá se, že oznamovatelé by neměli být stíháni v trestním ani občanskoprávním řízení, ani by proti nim neměly být uplatňovány správní nebo disciplinární sankce z důvodu oznámení, která učinili;

49.  soudí, že pokud by měl oznamovatel možnost upozornit na dané jednání anonymně, mohlo by to umožnit předávání informací, které by za jiných podmínek předloženy nebyly; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zavést jasně stanovené prostředky umožňující podat anonymní oznámení vnitrostátnímu nebo evropskému nezávislému orgánů, který je pověřen shromažďováním oznámení, ověřováním jejich důvěryhodnosti, následnými kroky v návaznosti na poskytnutou odpověď a poskytnutím pomoci oznamovatelům, a to i v digitálním prostředí, které přesně vymezí situace, jež mohou být předmětem anonymního oznámení; zdůrazňuje, že totožnost oznamovatele a veškeré informace umožňující jeho identifikaci nesmí být zveřejněny bez jeho souhlasu; zdůrazňuje, že na každé porušení požadavku na anonymitu by se měly vztahovat sankce;

50.  zdůrazňuje, že nikdo by neměl ztratit právo na ochranu pouze z toho důvodu, že chybně vyhodnotil skutkové okolnosti nebo že se vnímaná hrozba vůči obecnému zájmu nerealizovala, ovšem za předpokladu, že daná osoba měla v okamžiku oznámení rozumné důvody věřit, že je tato hrozba reálná; připomíná, že v případě křivého obvinění by se viníci měli ze svých činů zodpovídat a neměla by se na ně vztahovat ochrana poskytovaná oznamovatelům; zdůrazňuje, že každá osoba, která je přímo či nepřímo poškozena podáváním nebo odhalováním nepřesných nebo zavádějících informací, by měla mít právo domáhat se účinných opravných prostředků proti nekorektním nebo urážlivým oznámením;

51.  připomíná význam vypracování nástrojů s cílem zakázat všechny formy odvetných opatření, ať už by se jednalo o pasivní propuštění nebo pasivní opatření; naléhavě vyzývá členské státy, aby upustily od kriminalizace činnosti oznamovatelů při odhalování informací o nezákonném nebo nedovoleném jednání nebo o jednání, které poškozuje veřejný zájem;

52.  připomíná, že stávající právní předpisy EU musí mezitím správně uplatňovat jak orgány Unie, tak členské státy a že by měly být interpretovány takovým způsobem, aby oznamovatelům, kteří jednají ve veřejném zájmu, byla zaručena co největší ochrana; zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů již byla uznána jako mechanismus zásadní pro zajištění účinného uplatňování právních předpisů EU; vyzývá proto členské státy, aby nekriminalizovaly kroky oznamovatelů, kteří informace zveřejňují ve veřejném zájmu;

Pomoc oznamovatelům

53.  zdůrazňuje úlohu orgánů státní správy, odborů a organizací občanské společnosti, pokud se jedná o pomoc a podporu poskytovanou oznamovatelům při jednotlivých úkonech v rámci jejich organizace;

54.  zdůrazňuje, že kromě profesních rizik čelí oznamovatelé, stejně jako osoby, které jim pomáhají, rovněž rizikům osobním, psychologickým, společenským a finančním; domnívá se, že v případě potřeby je třeba zavést psychologickou podporu, oznamovatelům, kteří o ni požádají a nemají dostatečné finanční prostředky, by měla být poskytnuta specifická právní pomoc a těm, kteří řádně odůvodní její potřebnost, by měla být poskytnuta sociální a finanční pomoc, která by rovněž měla být preventivně přiznána v případě občanskoprávního nebo soudního řízení v souladu s vnitrostátními právními postupy a praxí; dodává, že bez ohledu na povahu újmy, kterou utrpěl oznamovatel v důsledku svého oznámení, by mělo být zaručeno odškodnění;

55.  poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že evropská veřejná ochránkyně práv v Parlamentu uvedla, že je ochotna prověřit možnost vytvoření tohoto orgánu v rámci úřadu veřejného ochránce práv, a naléhavě vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je proveditelné pověřit úřad evropského veřejného ochránce práv, který již má pravomoc prošetřovat stížnosti na nekalé praktiky v orgánech a institucích EU, tímto úkolem;

56.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby ve spolupráci se všemi příslušnými orgány zavedly a přijaly veškerá nezbytná opatření na ochranu důvěrnosti zdrojů informací s cílem zabránit jakýmkoli diskriminačním krokům nebo hrozbám a také aby určily transparentní a bezpečné způsoby oznamování, zřídily nezávislé vnitrostátní a evropské orgány pro ochranu oznamovatelů a zvážily možnost vyčlenit na jejich podporu zvláštní finanční prostředky; vyzývá též ke zřízení ústředního evropského orgánu pro účinnou ochranu oznamovatelů a osob, které jim pomáhají v jejich činnosti, na základě modelu, podle něhož již funguje systém orgánů na ochranu soukromí;

57.  s cílem zajistit, aby tato opatření byla účinná, vyzývá Komisi, aby navrhla nástroje, které budou sloužit zejména k ochraně před neoprávněným trestním stíháním, hospodářskými sankcemi a diskriminací;

58.  vybízí členské státy, aby zřídily nezávislé orgány, které by disponovaly dostatečnými rozpočtovými zdroji, odpovídajícími pravomocemi a vhodnými odborníky, pověřené shromažďováním oznámení, ověřováním jejich důvěryhodnosti, následnými kroky v návaznosti na poskytnutou odpověď, poskytnutím pomoci oznamovatelům, zejména v případě, že jejich organizace na oznámení zareaguje negativně, a rovněž hledáním přiměřené finanční pomoci posledně jmenovaným, zejména pokud jde o přeshraniční případy nebo případy, které se přímo dotýkají členských států či evropských orgánů a institucí; navrhuje, aby tento orgán zveřejňoval výroční zprávu o přijatých oznámeních a o jejich zpracování, přičemž by byl zachován požadavek na důvěrnosti případných probíhajících vyšetřování;

59.  zdůrazňuje, že by měla být věnována pozornost zpřístupnění informací a bezplatného důvěrného poradenství pro osoby, které zvažují oznámení ve veřejném zájmu nebo chtějí odhalit nezákonné či nedovolené jednání, které poškozuje nebo ohrožuje veřejný zájem; konstatuje, že je třeba určit struktury, které budou moci poskytovat tyto informace a poradenství, a podrobnosti o nich zpřístupnit široké veřejnosti;

60.  zdůrazňuje, že kromě práva na řadu ochranných opatření poskytovaných oznamovatelům je nezbytné zaručit konkrétně těmto oznamovatelům přijetí, ubytování a bezpečnost v členském státě, který nemá uzavřenou dohodu o vydání se zemí, o níž učinili oznámení; vyzývá Komisi, aby v případě dohod o vydání mezi Evropskou unií a inkriminovanou třetí zemí a podle čl. 67 odst. 2 SFEU, který se týká evropské azylové politiky, postupovala v rámci svých pravomocí a přijala veškerá nezbytná bezpečnostní opatření ve vztahu k oznamovatelům, kteří jsou obzvláště vystaveni závažným odvetným opatřením v zemích, o jejichž nezákonných nebo podvodných praktikách informovali;

61.  vybízí Komisi, aby navrhla zavedení podobného orgánu na evropské úrovni, který by disponoval dostatečnými rozpočtovými zdroji, odpovídajícími pravomocemi a vhodnými odborníky, který by byl pověřen koordinací opatření členských států, zejména v přeshraničních situacích; má za to, že tento evropský orgán by měl mít rovněž pravomoc shromažďovat oznámení, ověřovat jejich důvěryhodnost, vydávat závazná doporučení a pomáhat oznamovatelům v jejich postupu v případech, kdy je reakce členského státu nebo vnitrostátního orgánu zjevně nepřiměřená; navrhuje, aby tento orgán zveřejňoval výroční zprávu o přijatých oznámeních a o jejich zpracování, přičemž by byl zachován požadavek na důvěrnosti případných probíhajících vyšetřování; domnívá se, že pro účely výkonu této funkce by mohl být rozšířen mandát evropského veřejného ochránce práv;

62.  domnívá se, že je-li oznámení považováno za závažné, mělo by vést k řádnému vyšetřování a k příslušným následným opatřením; zdůrazňuje, že během vyšetřování by oznamovatelům mělo být umožněno, aby objasnili svou stížnost a poskytli dodatečné informace nebo důkazy;

63.  vybízí členské státy, aby vypracovaly údaje, referenční hodnoty a ukazatele týkající se politik v oblasti oznamování ve veřejném i soukromém sektoru;

64.  vyzývá všechny orgány EU, aby zareagovaly na zprávu evropské veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu ze dne 24. července 2014 vypracovanou v souladu s čl. 22 písm. c) nového služebního řádu, v níž vyzývá všechny orgány a instituce EU, aby zavedly mechanismy upozorňování na porušování etických zásad a právní rámec na ochranu oznamovatelů, jež se budou přímo zakládat na interních pravidlech kanceláře evropské veřejné ochránkyně práv; opakuje odhodlání Parlamentu přijmout uvedená opatření;

65.  domnívá se, že oznamovatelé by rovněž měli mít právo přezkoumat a komentovat výsledek vyšetřování týkajícího se jejich odhalení;

66.  vyzývá orgány a instituce a další subjekty EU, aby šly příkladem a bezodkladně se začaly řídit pokyny, které předložil úřad evropského veřejného ochránce práv; vyzývá Komisi, aby jak v Komisi samotné, tak v agenturách EU plně uplatňovala vlastní pokyny na ochranu oznamovatelů v souladu s vlastním služebním řádem ve znění z roku 2012; vyzývá Komisi, aby účinně koordinovala úsilí s ostatními orgány, včetně Úřadu evropského veřejného žalobce, a spolupracovala s nimi s cílem chránit oznamovatele;

67.  poukazuje na to, že je zapotřebí dosáhnout lépe fungujícího systému pro oznamování korporátních nekalých praktik, který doplní a zlepší účinnost stávajících vnitrostátních kontaktních míst pro pokyny OECD pro nadnárodní společnosti;

68.  zdůrazňuje, že prošetřování záležitostí, na něž upozornili oznamovatelé, by mělo probíhat nezávisle a v co možná nejkratším časovém rámci a měla by při něm být chráněna také práva jednotlivců, na něž by zveřejnění mohlo poukázat; upozorňuje na skutečnost, že oznamovatel i jakákoli osoba, na niž zveřejnění poukáže, by měli mít možnost předložit během vyšetřování dodatečné argumenty a důkazy a měli by být průběžně informováni o tom, jak je se zveřejněním nakládáno;

69.  vítá skutečnost, že Komise konečně zavedla kanál pro oznamovatele k hlášení nebo zveřejňování informací týkajících se hospodářské soutěže a kartelových dohod, ale zdůrazňuje, že je třeba zjednodušit příslušné postupy, a trvá na tom, že počet kanálů by neměl být nadměrný;

o
o   o

70.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0408.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.
(3) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0457.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0022.
(6) https://www.unodc.org/documents/treaties/UNCAC/Publications/Convention/08-50027_F.pdf
(7) Viz např. usnesení EP ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem a usnesení EP ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii.

Právní upozornění