Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2017/2121(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0350/2017

Předložené texty :

A8-0350/2017

Rozpravy :

PV 12/12/2017 - 12
CRE 12/12/2017 - 12

Hlasování :

PV 13/12/2017 - 13.5

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0493

Přijaté texty
PDF 486kWORD 57k
Středa, 13. prosince 2017 - Štrasburk Konečné znění
Výroční zpráva o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky
P8_TA(2017)0493A8-0350/2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky (2017/2121(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice,

–  s ohledem na články 21 a 36 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise o politické odpovědnosti,

–  s ohledem na sdělení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) z roku 2016 o globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a společné sdělení Komise a ESVČ z roku 2017 o strategickém přístupu k odolnosti ve vnější činnosti EU,

–  s ohledem na klíčové zásady zakotvené v globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie, zejména ty, jež se týkají svrchovanosti a územní celistvosti států a nedotknutelnosti hranic, které jsou bez rozdílu dodržovány všemi zúčastněnými státy;

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky, místopředsedkyně ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – Na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0350/2017),

Úvod

1.  je přesvědčen, že žádný členský stát se s problémy, kterým dnes čelíme, nedokáže vypořádat sám; zdůrazňuje, že společná opatření EU jsou nejúčinnějším způsobem, jak zachovat evropské zájmy, udržet evropské hodnoty, zapojit se do širšího světa jako sjednocený a vlivný globální aktér a chránit své občany a členské státy před zvýšenou hrozbou pro jejich bezpečnost, mimo jiné v celosvětové digitální sféře; je znepokojen bezpečnostní architekturou EU, která zůstává vzhledem k přetrvávajícím i novým výzvám, kterým každý den čelí, i nadále křehká a nestabilní a v níž se stal neuspokojivou skutečností „hybridní mír“; naléhavě vyzývá členské státy, aby podnikly kroky a vyhověly přáním těch evropských občanů, kteří opakovaně zdůrazňují, že zahraniční a bezpečnostní politika EU založená na základních hodnotách a lidských právech patří k nejdůležitějším a nejpotřebnějším politikám EU; domnívá se, že je nejvyšší čas, aby členské státy provedly nástroje, prostředky a politiky společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), které by EU umožnily reagovat na vnější konflikty a krize, budovat kapacity partnerů a chránit Evropskou unii;

2.  připomíná, že EU se zavázala rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku ve jménu hodnot demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem; domnívá se, že v zájmu plnění tohoto závazku a přispění k posílení lidských práv a demokracie ve světě musí EU a její členské státy vystupovat jednotně a zajistit, že bude jejich sdělení slyšet;

3.  je toho názoru, že pokud má EU úspěšně řešit a překonat výzvy, kterým čelí, zejména pokud jde o bezpečnostní hrozby, musí být účinným, důvěryhodným a hodnotovým globálním hráčem, který je akceschopný a dokáže vést účinný dialog s ostatními globálními hráči, což znamená, že EU musí vystupovat jednotně a jednat společně a současně směrovat své zdroje na strategické priority;

4.  zdůrazňuje, že je nutné, aby vnější politiky EU byly koherentní mezi sebou i s ostatními politikami s vnějším rozměrem a plnily cíle stanovené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii;

5.  domnívá se, že hlavní cíle, kterých by Evropská unie měla dosáhnout, aby naplnila očekávání občanů, jsou:

   koordinace vyhodnocování vážných hrozeb a výzev v EU a společný přístup k jejich řešení; zohlednění zejména předcházení radikalizaci, která může vést k náboru osob teroristickými skupinami;
   konsolidace a prohloubení evropského projektu a jeho vnější činnosti, mimo jiné posílením spolupráce a schopností EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně informační války;
   spolupráce členských států, partnerů a mezinárodních organizací a institucí v zájmu ochrany míru na základě jasně vymezených a pečlivě zvolených podmínek s cílem posílit celosvětový politický a hospodářský řád založený na pravidlech, včetně ochrany lidských práv, a spolupráce s partnery, aby hráli vedoucí úlohu při usmíření, budování a udržování míru a tam, kde je to potřeba, také prosazování míru;

Koordinace vyhodnocování vážných hrozeb a výzev: čelem současné politické a bezpečnostní situaci

6.  zdůrazňuje, že nezbytnými podmínkami pro stabilitu EU jsou zaručení bezpečnosti občanů EU a celistvosti území EU, stabilizace sousedních zemí, zejména západního Balkánu se zaměřením na větší viditelnost EU v této oblasti, podpora reforem usilujících o udržení hospodářského mezinárodního pořádku, který je založen na pravidlech a spolupráci, řešení hlavních příčin ozbrojených konfliktů a posílení politik předcházení konfliktům, mírové řešení konfliktů a dialog s pluralitními demokraciemi věnovaný obhajobě lidských práv; vyzývá k aktivnější veřejné diplomacii EU a ke zviditelnění projektů, které realizuje;

7.  je toho názoru, že ve stále konfliktnějším a stále méně stabilním mezinárodním prostředí může být pouze kombinace účinného multilateralismu, společná „měkká síla“ a přesvědčivá „tvrdá síla“ schopna čelit významným bezpečnostním výzvám, zejména šíření zbraní hromadného ničení, porušování bezpečnostního řádu v Evropě, terorismu, konfliktům ve východním a jižním sousedství, zástupným, hybridním a informačním válkám, včetně digitálních útoků, a ztrátě energetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že k těmto výzvám se řadí také humanitární rozměr uprchlické krize, odpověď na útočné chování Severní Koreje, porušování mezinárodního práva Ruskem a rostoucí vojenská síla Číny, na které bude dostačující pouze důrazná diplomatická odpověď;

8.  domnívá se, že účinnější společná zahraniční a bezpečnostní politika závisí především na stanovení společných strategických priorit a vizí; zastává názor, že je nezbytné řešit základní příčiny nestability, která je z velké části rozšířena kvůli selhávajícím a nestabilním státům, a nucené a nelegální migrace: chudobu, nedostatek ekonomických příležitostí a nedostatečný přístup ke vzdělání, sociální vyloučení, ozbrojené konflikty, nedemokratickou a neúčinnou veřejnou správu, korupci, změnu klimatu, šířící se sektářství, hrozbu radikalizace a šíření extremistických ideologií; připomíná akční plán přijatý na summitu ve Vallettě, který vyzývá ke sdílené odpovědnosti zemí původu, tranzitních zemí a cílových zemí; zdůrazňuje důležitost přerušení hospodářského modelu pašeráckých sítí;

9.  zdůrazňuje, že je třeba čelit autokratickým a nepotistickým tendencím, zintenzivnit podporu demokratických sil a bojovat proti islamistickému terorismu v jižním sousedství a v sousedních zemích našich sousedů a partnerů a zaměřit se na ty skupiny, které usilují o to, aby občané EU bojovali za jejich extremistickou myšlenku; připomíná, že oblast Sahelu a jiné oblasti, které jsou s ní zeměpisně propojeny, jsou z hlediska zajištění bezpečnosti Evropské unie prioritními oblastmi; opakuje, že je třeba, aby EU společně se Spojenými státy a dalšími mezinárodními partnery podnikla koordinované diplomatické kroky a přesvědčila aktéry v regionu, jako je Turecko, státy Perského zálivu a Írán, že je zapotřebí jasný postoj proti náboženskému extremismu a terorismu a že je třeba stanovit společnou strategii pro řešení tohoto celosvětového problému v souladu s jejich závazkem na úrovni OSN prosazovat mezinárodní právo a univerzální hodnoty; domnívá se, že diplomatické snahy by měly být doprovázeny širokou škálou nástrojů a prostředků, které má EU k dispozici, včetně těch, které mají zlepšit politické, sociální a hospodářské podmínky v zájmu prosazení a zachování míru;

10.  domnívá se, že boj proti násilnému extremismu by měl jít ruku v ruce s dodržováním všeobecných lidských práv; zdůrazňuje, že EU musí čelit státnímu sponzorování radikalizace a terorismu a že je musí odsoudit, zejména tam, kde je tato podpora určena subjektům, které EU označuje za teroristické organizace; zdůrazňuje důležitost posílení spolupráce s našimi partnery, kteří mají zkušenosti s bojem proti terorismu;

11.  zdůrazňuje, že udržitelné řešení syrské krize může být dosaženo pouze v rámci stávajícího rámce schváleného OSN a musí být založeno na inkluzivním politickém urovnání vedeném samotnými Syřany, jež bude zahrnovat všechny příslušné zúčastněné strany; nadále naléhavě vyzývá všechny členy Rady bezpečnosti OSN, aby dostáli svým povinnostem, pokud jde o tuto krizi; podporuje výzvu zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Sýrii určenou státům ručícím za příměří v Sýrii, aby podnikly naléhavá opatření k prosazení jeho dodržování;

12.  vítá strategii EU týkající se Sýrie přijatou v dubnu 2017, jejíž součástí je rozšíření sankcí na osoby zapojené do vývoje a používání chemických zbraní; dále vybízí k rozšíření sankcí na aktéry odpovědné za porušování lidských práv; zdůrazňuje, že všichni, kdo se dopustili porušování mezinárodního práva, musejí být pohnáni k odpovědnosti; opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy prozkoumaly společně s partnery možnost vytvoření syrského tribunálu pro válečné zločiny, dokud nedojde k úspěšnému postoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu; zdůrazňuje, že je nutné, aby EU projevila plné odhodlání pomoci po ukončení konfliktu s obnovou Sýrie;

13.  vyzývá všechny zúčastněné strany, v Libyi i mimo ni, aby podpořily libyjskou politickou dohodu podepsanou dne 17. prosince 2015 a prezidentskou radu, kterou tato dohoda ustanovila a jež je jediným orgánem uznávaným mezinárodním společenstvím a OSN; zdůrazňuje, že řešení libyjské krize je jedním z předpokladů ke stabilitě ve Středomoří; zdůrazňuje význam jižního sousedství a potřebu dosáhnout evropsko-středomořského prostoru míru, prosperity, stability a integrace; zdůrazňuje svou silnou podporu řešení izraelsko-palestinského konfliktu vytvořením dvou států, kdy by nezávislý, demokratický, životaschopný a sousedící palestinský stát žil vedle sebe v míru a bezpečí s bezpečným Státem Izrael; zdůrazňuje, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území;

14.  vítá pokračující úspěšné provádění společného komplexního akčního plánu schváleného skupinou EU3+3 a Íránem, všemi stranami; zdůrazňuje, že pokračující plné provádění této dohody všemi stranami je klíčem k celosvětovému úsilí o nešíření jaderných zbraní a řešení konfliktů na Blízkém východě; vyzdvihuje, že společný komplexní akční plán je mnohostrannou dohodou, která byla schválena rezolucí Rady bezpečnosti OSN a nelze ji jednostranně změnit; zdůrazňuje, že íránský program balistických raket představuje bezpečnostní riziko, a vyzdvihuje, že je nutné plně provést rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2231 (2015), která vyzývá Írán, aby nepodnikal žádné akce v souvislosti s balistickými střelami sestrojenými tak, aby mohly nést jaderné zbraně, a aby neprováděl ani odpaly za použití této technologie balistických raket;

15.  konstatuje, že v rámci oficiální aktualizace protiteroristické černé listiny „zvlášť určených státních příslušníků“ ministerstva financí USA byly na tento seznam zařazeny íránské revoluční gardy (IRGC);

16.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad pokračující humanitární katastrofou v Jemenu; znovu zdůrazňuje, že v případě vleklého konfliktu v Jemenu neexistuje žádné vojenské řešení, a podporuje úsilí EU a OSN o dosažení příměří a položení základu pro mírová jednání; zastává názor, že EU musí jednat, aby zajistila pokračující existenci etnicko-náboženských menšin na Blízkém východě, zejména v Iráku a Sýrii;

17.  odsuzuje skutečnost, že Rusko opakovaně používá právo veta v Radě bezpečnosti OSN, a domnívá se, že tím podrývá mezinárodní úsilí o mír a řešení konfliktů v Sýrii a v širším měřítku v jižním sousedství Evropské unie;

18.  uznává, že by mělo být vyvinuto další úsilí s cílem umožnit legální migraci a mobilitu, mimo jiné na dvoustranné úrovni, a to podporou řádně řízené mezikontinentální mobility a mobility v rámci kontinentů a podporou politik, které prosazují legální cesty pro migraci a současně bojují proti nelegálním sítím, jež profitují ze zranitelných lidí; vyzdvihuje úsilí, které v tomto ohledu vyvíjejí jednotlivé členské státy, a přikládá zásadní význam posílení legální a bezpečné přístupové cesty do Evropy; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že chybí skutečná, vyvážená a důvěryhodná evropská migrační a azylová politika, jak dokazuje probíhající krize ve Středomoří, a vyzývá Radu a členské státy, aby náležitě jednaly;

19.  pevně věří, že je zapotřebí zaujmout nový přístup ve vztazích EU s jejími východními sousedy; domnívá se, že podpora těchto států, které chtějí mít užší vazby s EU, musí být nejvyšší prioritou pro zahraniční politiku EU; domnívá se, že prodloužení sankcí vůči jednotlivcům a subjektům v Rusku je nevyhnutelným důsledkem neúspěchu při provádění minských dohod, a i nadále považuje provedení minských dohod všemi stranami za základ pro udržitelné politické řešení konfliktu na východě Ukrajiny;

20.  zdůrazňuje, že možnost širší spolupráce s Ruskem závisí na tom, zda bude Rusko plně respektovat evropský bezpečnostní řád a mezinárodní právo; trvá na tom, že EU by měla ponechat otevřenou možnost postupného uložení dalších sankcí v případě, že by Rusko mezinárodní právo nadále porušovalo; opakuje, že prosazuje nezávislost, suverenitu a územní celistvost Ukrajiny a všech ostatních zemí Východního partnerství v rámci jejich mezinárodně uznaných hranic; zdůrazňuje, že rozhodnutí Ruska ze dne 21. března 2014 o včlenění Krymu do Ruské federace je podle mezinárodního práva i nadále nezákonné, a vyjadřuje politování nad následným rozhodnutím ruských orgánů vnutit všem obyvatelům Krymu ruské pasy; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni a Radu, aby se do řešení vleklých a zamrzlých konfliktů zapojovaly aktivněji a efektivněji;

21.  vyjadřuje politování nad opakovaným porušováním mezinárodního práva ze strany Ruska a nad hybridními válkami, které vede; uznává však možnost odůvodněného a soudržného selektivního zapojení Ruska a dialogu s ním v oblastech společného zájmu, aby se zajistila odpovědnost a dodržování mezinárodního práva; zdůrazňuje potřebu, zachovat a podporovat možnost budoucí spolupráce na řešení globálních krizí tam, kde má EU přímý či nepřímý zájem nebo příležitost propagovat hodnoty EU;

22.  domnívá se, že normalizované vztahy jsou nutností jak pro EU, tak pro Rusko a že případné budoucí strategie týkající se vztahů mezi EU a Ruskem by měly klást důraz na posílení závazku a na podporu východních partnerů EU; zdůrazňuje, že EU by si měla nechat otevřené dveře k prohloubení dvoustranných politických a hospodářských vztahů s Ruskem pod podmínkou, že Rusko bude dodržovat mezinárodní právo a přijaté dohody a přestane prosazovat svůj stále asertivnější přístup ke svým sousedům a Evropě;

23.  znovu připomíná, že svrchovanost, nezávislost a mírové urovnání sporů jsou klíčovými zásadami evropského bezpečnostního řádu, který se vztahuje na všechny státy; bezvýhradně proto odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, včetně nezákonné anexe Krymu a Ruskem podporovaného konfliktu na východní Ukrajině; vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby po Rusku požadovaly ukončení agrese a propuštění všech politických vězňů; vyzývá mezinárodní společenství k aktivnější a účinnější úloze při řešení tohoto konfliktu a podporuje veškeré snahy o trvalé mírové řešení respektující jednotu, svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny, zejména prostřednictvím rozmístění – se souhlasem ukrajinských orgánů – mírových sil a mírových misí na celém území;

24.  připomíná, že je potřeba se znovu strategicky zaměřit na oblast západního Balkánu, přičemž konstatuje, že EU by měla splnit své ambice v tomto regionu a dát tak nový impuls důvěryhodné politice rozšíření EU založené na kodaňských kritériích a posílit právní stát a odolnost státních orgánů; domnívá se, že stabilita oblasti západního Balkánu musí patřit i nadále mezi hlavní priority; žádá vynaložení většího úsilí na zlepšení socioekonomických a politických podmínek v tomto regionu; je přesvědčen, že evropská integrace a regionální usmíření jsou nejlepšími prostředky, jak čelit nebezpečím pramenícím z destabilizujícího zahraničního vměšování a vlivů, financování rozsáhlých salafistických a wahhábistických sítí, náboru zahraničních bojovníků, organizovaného zločinu, velkých konfliktů mezi státy, dezinformací a hybridních hrozeb; zdůrazňuje potřebu nadále se věnovat podpoře vysoce účinných politických společností v regionu; zdůrazňuje, že je pro země západního Balkánu důležité, aby se sblížily se zahraniční a obrannou politikou EU, bez ohledu na svůj pokrok v procesu integrace do EU; vybízí k bezodkladnému otevření příslušné kapitoly pro všechny kandidátské země západního Balkánu;

25.  opakuje, že dveře EU jsou novým členům otevřeny, jakmile splní všechna tato kritéria; vítá nedávné úsilí vyvíjené v rámci berlínského procesu a během summitu v Terstu, pokud jde o poskytnutí dodatečného podnětu ke sbližování zemí západního Balkánu směrem k členství v EU; opakuje, že by měla být věnována zvláštní pozornost a podpora provádění klíčových institucionálních a politických reforem na západním Balkáně, a vyzývá Komisi, aby znovu zvážila možnost dodatečného přidělení finančních prostředků na nástroj předvstupní pomoci (NPP), který je jedním z nejdůležitějších nástrojů napomáhajících provádění těchto reforem;

26.  zdůrazňuje, že přezkum evropské politiky sousedství (EPS) požaduje zapojení sousedních třetích zemí; vyzývá k silnější podpoře sousedních států našich sousedů založené na sdílených hodnotách a zájmech, s cílem řešit globální problémy a společné výzvy; vyzdvihuje potřebu podpořit posílení postavení a ochrany žen, zranitelných sociálních skupin a menšin, zejména v Africe, kde je zapotřebí úzká spolupráce mezi evropskými a místními malými a středními podniky v partnerství s občanskou společností a podpora při budování demokratických, transparentních a výkonných institucí, jakož i podpora globálního uspořádání založeného na pravidlech;

27.  považuje mezinárodní spolupráci a rozvojové politiky za základní nástroje pro dosažení takových cílů a naléhavě upozorňuje na nutnost transparentnějšího, lepšího, efektivnějšího a účinnějšího přidělování a využívání finančních prostředků EU a větší součinnosti s ostatními mezinárodními organizacemi; zdůrazňuje nutnost čelit vážným bezpečnostním hrozbám v Africe s cílem vymýtit teroristickou hrozbu, kterou představují teroristické skupiny, zajistit, aby se zabránilo náboru jednotlivců, bojovat proti radikálním ideologiím a řešit energetickou bezpečnost prostřednictvím udržitelných zdrojů energie šetrných k životnímu prostředí za současné podpory řešení, která jsou nezávislá na sítích;

28.  důrazně odsuzuje jakýkoliv pokus úřadujících prezidentů o setrvání u moci prostřednictvím porušování, obcházení nebo nezákonného pozměňování volebních zákonů, a zejména ústavy; rovněž odsuzuje jakoukoliv strategii na zrušení nebo obcházení časových lhůt; naléhavě vyzývá všechny vlády, aby přijaly opatření k zajištění transparentnosti a integrity celého volebního procesu a aby přijaly veškerá nezbytná opatření a preventivní opatření s cílem zabránit podvodům nebo jakýmkoli nezákonným praktikám; v této souvislosti vyjadřuje své znepokojení nad politickými krizemi a souvisejícím násilím a porušováním lidských práv a základních svobod, zejména v zemích v oblasti Velkých jezer; opakuje své přesvědčení, že silné volební pozorovatelské mise, a v případě potřeby také finanční, technická a logistická podpora, jsou prostředkem k zajištění spravedlivých, věrohodných a demokratických volebních procesů;

29.  podněcuje k vypracování koherentní, silné strategie pro oblast Sahelu zaměřené na zlepšení správy a odpovědnosti a legitimity státních a regionálních institucí, posílení bezpečnosti, potírání radikalizace, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami a posílení hospodářské a rozvojové politiky;

30.  připomíná, že je nutné aktualizovat strategii pro vztahy mezi EU a Asií; v tomto kontextu vyjadřuje podporu silnější spolupráce v rámci setkání Asie-Evropa, a to včetně jejich parlamentního rozměru; podněcuje k podpoře užší regionální spolupráce a opatření na budování důvěry v jižní Asii s cílem snížit napětí mezi Indií a Pákistánem; doporučuje trvale podporovat mediační úsilí EU v mírovém procesu vedeném Afghánistánem a za nějž Afghánistán nese odpovědnost; zdůrazňuje, že zachování míru, stability a prosperity v asijsko-tichomořské oblasti má velký význam pro EU a její členské státy; považuje za nezbytné a velmi naléhavé vytvořit aktualizovanou strategii EU pro oblast severovýchodní Asie v souvislosti s pokračujícím vojenským posilováním a agresivním a nezodpovědným postojem Korejské lidově demokratické republiky (KLDR); odsuzuje testy a provokace ze strany KLDR a její opakované porušování rezolucí Rady bezpečnosti OSN a mezinárodních závazků; naléhavě vyzývá k využití diplomatické síly EU k vyvinutí tlaku na KLDR s cílem přesvědčit její vedoucí představitele, aby upustili od vývoje zbraní hromadného ničení; vyzývá k použití všech diplomatických nástrojů, včetně sankcí, aby se zabránilo eskalaci této krize; vyzývá k mírovému nezvratnému odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova a plnému provádění všech příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN;

31.  zdůrazňuje, že zachování míru, stability a prosperity v asijsko-tichomořské oblasti má velký význam pro EU a její členské státy; vyzývá všechny zúčastněné strany v tomto regionu, aby neshody řešily mírovými prostředky a aby se zdržely jednostranných opatření ke změně statu quo, mimo jiné v oblasti Východočínského a Jihočínského moře a Tchajwanské úžiny, s cílem zajistit regionální bezpečnost; připomíná svůj závazek podporovat významnou účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích a činnostech;

32.  připomíná, že Latinská Amerika s EU sdílí společné hodnoty, zásady a důvěru ve skutečnou mnohostrannost, a je přesvědčen, že partnerství EU a Latinské Ameriky je důležité a mělo by být posíleno s cílem společně řešit významné globální problémy; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad útoky proti soudcům a demokraticky zvolenými vůdci opozice a občanské společnosti ve Venezuele; zdůrazňuje, že dodržování právního státu, boj proti korupci, pokrok směrem k demokracii a základní svobody a lidská práva jsou základem pro hlubší integraci a spolupráci s Latinskou Amerikou a Karibikem;

33.  znovu připomíná svou podporu mírovému procesu v Kolumbii, který je zásadně důležitý pro budoucnost Kolumbijců a pro stabilizaci regionu; požaduje, aby veškeré prostředky Revolučních ozbrojených sil Kolumbie, včetně jmění získaného z pašování drog, byly použity k odškodnění obětí konfliktu;

Konsolidace a prohloubení evropského projektu prostřednictvím posílených kapacit EU

34.  naléhavě vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby při každé vhodné příležitosti zaujímaly komplexní unijní přístup, a domnívá se, že soudržné a koordinované kroky napříč politikami EU a při zohlednění a provádění cílů OSN týkajících se udržitelného rozvoje, zejména v oblastech humanitární pomoci, zemědělství, rozvoje, obchodu, energetiky, klimatu, vědy a kybernetické obrany a bezpečnosti, by měly být činěny v rámci vnější činnosti EU konzistentním a strukturovaným způsobem, aby se uplatnila kolektivní síla EU; domnívá se, že energetická bezpečnost, dodržování lidských práv a diplomatická činnost v oblasti klimatu jsou i nadále důležitými doplňujícími aspekty společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, že je třeba se jimi zabývat v rámci komplexního přístupu a že by se měla energetická unie dále posilovat;

35.  uznává, že změna klimatu by mohla mít vážný dopad na regionální a globální stabilitu, neboť globální oteplování ovlivňuje spory o území, potraviny, vodu a jiné zdroje, oslabuje ekonomiky, ohrožuje regionální bezpečnost a je příčinou migračních toků; dále vybízí EU a její členské státy, aby zvážily, jak lze do vojenského plánování na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU začlenit strategie týkající se přizpůsobení se změně klimatu a jaké schopnosti, priority a reakce by byly považovány za vhodné;

36.  zdůrazňuje, že budoucnost evropské spolupráce v oblasti obrany je výrazně ovlivněna rozhodnutím Spojeného království vystoupit z EU, a vyzývá k tomu, aby EU a Spojené království jakožto významní mezinárodní partneři i nadále usilovali o zachování bezpečnosti Evropy; zdůrazňuje, že prezidentské volby ve Spojených státech přinesly nejistotu do transatlantického partnerství, a vyzdvihuje potřebu protiváhy EU v oblasti obrany a zajištění strategické autonomie;

37.  domnívá se v této souvislosti, že má-li být společná zahraniční a bezpečnostní politika asertivnější, účinnější a založená na hodnotách, měla by EU posílit svou energetickou bezpečnost tím, že okamžitě omezí svou závislost na autoritářských režimech a ve střednědobém horizontu ji pak zcela ukončí;

38.  zdůrazňuje, že současný rozhodovací proces v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky založený na jednomyslnosti na úrovni Rady EU je hlavní překážkou pro účinnou a včasnou vnější činnost EU; je toho názoru, že hlasování kvalifikovanou většinou by se mělo uplatňovat i v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky; je toho názoru, že orgány EU musí zlepšit svou schopnost předvídat konflikty a krize, a to i prostřednictvím posouzení krátkodobého a dlouhodobého dopadu svých politik, a řešit základní příčiny těchto problémů; domnívá se, že EU musí být schopna reagovat rychleji a účinněji na rozvíjející se krize a že by měla klást větší důraz na předcházení konfliktům především prostřednictvím civilních nástrojů v raném stádiu; vyzývá členské státy, aby uvedly do praxe doporučení Parlamentu přijmout zásadu odpovědnosti za ochranu; zdůrazňuje potřebu prohloubit spolupráci mezi členskými státy, partnerskými zeměmi a mezinárodními organizacemi a význam účinné výměny informací a koordinace preventivních opatření;

39.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své snahy o posílení schopnosti EU čelit hybridním a kybernetickým hrozbám, aby i nadále posilovaly schopnost EU a jejích partnerských zemí bojovat proti falešným zprávám a dezinformacím, vypracovaly jasná kritéria pro usnadnění odhalování falešných zpráv, přidělily pro tyto účely větší množství prostředků a přeměnily pracovní skupinu Stratcom v plnohodnotné oddělení v rámci ESVČ; v tomto ohledu žádá o rozvoj kapacit a metod pro společnou komplexní analýzu rizik a zranitelných míst a o posílení odolnosti a strategických komunikačních schopností EU; zdůrazňuje roli nezávislých on-line i off-line sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a potřebu posilovat pozici těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v EU a sousedních zemích, a vyzdvihuje potřebu více podporovat společné televizní a rozhlasové stanice EU; vyzývá Komisi, aby svou činnost v těchto otázkách lépe koordinovala s ESVČ a členskými státy;

40.  je toho názoru, že síla Evropy spočívá v její schopnosti vytvářet společenství hodnot a respektovat rozmanitost kultury, která spojuje všechny Evropany; domnívá se, že EU v tomto ohledu hraje významnou roli jako zastánce demokracie, svobody, právního státu, lidských práv a rovných příležitostí a své hodnoty by měla dále prosazovat mimo EU; připomíná, že lidská práva jsou nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky a že jejich dodržování by mělo být ústřední podmínkou v rámci vnějších politik, přičemž tyto politiky musí být konzistentní a jednoznačné; zdůrazňuje, že by se kulturní diplomacie měla stát významnou součástí vnější činnosti EU, a naléhavě vybízí Komisi k podpoře programu Erasmus+ a rozvoje ambiciózní vědecké diplomacie; vyzývá k užší koordinaci s organizací UNESCO a Výborem pro světové dědictví a nestátními subjekty a organizacemi občanské společnosti jakožto klíčovými partnery EU;

41.  poukazuje na to, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1820 (2008) ze dne 19. června 2008 uvádí, že znásilnění a jiné formy sexuálního násilí mohou představovat válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo trestný čin související s genocidou a že ženám musí být při ozbrojených konfliktech poskytnuta humanitární ochrana;

42.  domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu posiluje technologickou nezávislost EU; žádá, aby byly vytvořeny průmyslové a technické zdroje potřebné ke zvýšení kybernetické bezpečnosti, mj. podporou jednotného trhu s produkty kybernetické bezpečnosti; vyzývá k zajištění toho, aby měly orgány EU k dispozici mnohem větší finanční a lidské zdroje, aby se zvýšila kapacita EU v oblasti kybernetické bezpečnosti a kybernetické obrany; zdůrazňuje nutnost učinit kybernetickou obranu průřezovým tématem vnější činnosti a společné zahraniční a bezpečnostní politiky a potřebu zlepšit schopnost odhalovat kybernetickou kriminalitu;

43.  konstatuje, že informační a kybernetické útoky, které se zaměřují na členské státy Evropské unie a jiné západní země, jsou záměrným pokusem destabilizovat a zdiskreditovat politické, hospodářské a společenské struktury; připomíná, že bezpečnost členských států EU, které jsou rovněž členy NATO, je zaručena podle článku 5 Severoatlantické smlouvy; vyzývá k užší spolupráci mezi členskými státy EU, orgány EU, NATO, Spojenými státy a dalšími věrohodnými partnery;

44.  zdůrazňuje roli nezávislých sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a potřebu posilovat pozici těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v EU a sousedních zemích, a dále potřebu posílit schopnost EU bojovat s falešnými zprávami a dezinformacemi; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu budovat na celounijní úrovni větší odolnost vůči takovýmto informacím šířeným na internetu; vyzývá Komisi, aby svou činnost v těchto otázkách lépe koordinovala s ESVČ;

45.  domnívá se, že Evropa by měla více posílit spolupráci v oblasti společné obrany v zájmu ochrany svých společných hodnot a zásad a strategické nezávislosti; zdůrazňuje význam propojení mezi vnější a vnitřní bezpečností, účinnějšího využívání zdrojů a kontroly rizik v okrajových oblastech Evropy; připomíná, že vazba mezi rozvojem a bezpečností je klíčovou zásadou, která je základem přístupu Unie k vnějším krizím a konfliktům; vyzývá členské státy, aby využily plného potenciálu Lisabonské smlouvy s ohledem na společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP), a v tomto ohledu vítá prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany; vybízí k přezkumu přístupu EU k civilním misím SBOP, aby se zajistilo, že budou řádně navrženy, prováděny a podporovány; domnívá se, že by měly být plně využity schopnosti Evropské obranné agentury (EDA), stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a bojové skupiny EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby k tomuto účelu poskytly další finanční prostředky;

46.  domnívá se, že Evropská unie a její členské státy musí rozvíjet účinné zahraniční a bezpečnostní politiky a musí spolupracovat s NATO a dalšími mezinárodními partnery, Organizací spojených národů, nevládními organizacemi, obhájci lidských práv a dalšími subjekty v oblasti společných zájmů a s cílem prosazovat mír, prosperitu a stabilitu na celém světě; zdůrazňuje význam zvyšování povědomí a politického odhodlání naléhavě provádět ambiciózní, účinnou a strukturovanou společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP); naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby řešily problémy EU v oblasti komunikace tím, že zvýší kontrolu a viditelnost vnější činnosti EU; vyzývá členské státy a orgány EU, aby se zabývaly obranou v souladu s globální strategií EU a plány Komise na zlepšení výzkumu v oblasti obrany a rozvoje kapacit EU;

47.  vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu příštího víceletého finančního rámce (VFR) plně reflektovala narůstající bezpečnostní hrozby; domnívá se, že velikost i flexibilita rozpočtu SZBP musí odpovídat očekáváním občanů EU, pokud jde o úlohu EU jako subjektu zajišťujícího bezpečnost; trvá na tom, že politika a nástroje EU v oblasti bezpečnosti potřebují globální vizi, včetně účelné spolupráce s navrhovaným Evropským obranným fondem; vyzývá členské státy, aby u výdajů na obranu usilovaly o dosažení cíle 2 % HDP a aby 20 % svého obranného rozpočtu vynakládaly na vybavení, které Evropská obranná agentura označila za nezbytné; připomíná navíc, že všechny nové politické strategie musejí být podporovány z nových zdrojů financování; konstatuje, že různé členské státy mají potíže s udržováním velmi širokého spektra plně funkčních obranných kapacit, především kvůli finančním omezením; vyzývá proto k užší spolupráci a koordinaci, pokud jde o to, které kapacity je třeba zachovat, aby se členské státy mohly specializovat na určité kapacity a účinněji využívat své zdroje; domnívá se, že pokud mají být síly členských států kompatibilnější a integrovanější, je interoperabilita klíčová; připomíná, že v roce 2016 tvořily prostředky na SZBP 3,6 % prostředků na závazky v okruhu 4 a 0,2 % celkového rozpočtu EU; s politováním konstatuje, že objem, nedostatečné čerpání a systematické převádění prostředků z kapitoly SZBP ukazuje na to, že EU dlouhodobě postrádá ambici vystupovat jako globální hráč;

48.  konstatuje, že patové situace v rámci Rady bezpečnosti OSN brzdí činnost mezinárodního společenství a brání řešení krizí; znovu vyzývá členské státy, aby podporovaly reformy v oblasti složení a fungování Rady bezpečnosti;

Spolupráce v rámci koalic a s orgány zajišťujícími bezpečnost

49.  zdůrazňuje, že je ve strategickém zájmu EU zachovat a prohloubit své transatlantické vztahy na základě dodržování společných hodnot, mezinárodního práva a mnohostrannosti; vyzývá EU, aby i nadále rozvíjela svou strategickou autonomii a vyvíjela své vlastní prostředky s cílem lépe řešit regionální a mezinárodní konflikty, jež mají na EU dopad; je přesvědčen, že by se EU a USA měly zaměřit na přizpůsobení transatlantických struktur současným výzvám, jako je ochrana lidských práv, boj proti změně klimatu, boj proti mezinárodnímu terorismu a korupci, prevence radikalizace a boj proti šíření zbraní hromadného ničení a proti snahám třetích zemí o destabilizaci EU a NATO; dále zdůrazňuje význam pokračující a posílené spolupráce mezi EU a USA na bilaterální úrovni a prostřednictvím NATO v otázkách obecného zájmu; připomíná, že EU a USA jsou si navzájem nejvýznamnějšími partnery a že jednostranné kroky vedou pouze k oslabení transatlantického partnerství; je přesvědčen, že Evropa musí dále posilovat pozitivní spojenectví mezi soukromým a veřejným sektorem a měla by posílit strategické vztahy s USA; vyzývá Radu a ESVČ, aby při rozhovorech s vládou USA systematicky poukazovaly na záležitost exteritoriálních sankcí uvalovaných ze strany USA;

50.  důrazně podporuje prohlášení z vrcholné schůzky ve Varšavě, která se konala v roce 2016, zejména o spolupráci mezi EU a NATO, a vítá rozhodnutí o užší spolupráci mezi NATO a EU v řadě oblastí, jakož i umístění amerických, kanadských a dalších mnohonárodních sil v oblasti na východ od EU;

51.  vyzývá k posílení interinstitucionálního sdílení zpravodajských informací mezi členskými státy a k posílení sdílení zpravodajských informací a koordinace mezi EU, členskými státy a NATO a trvá na tom, že musí i nadále co nejúžeji spolupracovat a jejich činnosti se musí vzájemně doplňovat při plném respektování základních evropských hodnot a norem; uznává, že sdílení informací a koordinovaná činnost mezi EU, jejími členskými státy a NATO přinese výsledky v oblastech, jako je terorismus, reakce na hybridní hrozby, situační informovanost, budování odolnosti, strategická komunikace, kybernetická bezpečnost a budování kapacit ve vztahu k partnerům EU; domnívá se, že pro zvýšení bezpečnosti EU je nezbytná rozsáhlejší koordinace a užší spolupráce s dalšími existujícími multilaterálními subjekty, jako je sbor Eurocorps; znovu zdůrazňuje, že obnova strategických partnerství by měla být prioritou EU;

52.  zdůrazňuje úlohu Parlamentu při utváření skutečně společné zahraniční politiky v souladu s očekáváními evropských občanů; vyzývá Radu, aby během hlavních fází rozhodovacího procesu v rámci zahraniční politiky jednala v souladu s Parlamentem;

53.  oceňuje práci místopředsedkyně, vysoké představitelky a vyzývá ji, aby zajistila, že budou příští výroční zprávy stručnější, budou se více orientovat na budoucnost a zaměřovat se na nejdůležitější priority pro následující rok a na vyhodnocení opatření zahájených v předchozím roce, včetně jejich finančních dopadů, aby poskytovaly komplexní přehled o výkonnosti EU;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členským státům.

Právní upozornění