Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 18. května 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Zambie, zejména případ Hakaindeho Hichilemy
 Etiopie, zejména případ dr. Merery Gudiny
 Jižní Súdán
 Dohoda mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem o finančním mechanismu EHP na období 2014–2021 ***
 Správná skladba financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU
 Budoucí perspektivy pro technickou pomoc v oblasti politiky soudržnosti
 Přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu ***I
 Provádění dohody o volném obchodu mezi EU a Koreou
 Dosažení dvoustátního řešení na Blízkém východě
 Strategie EU pro Sýrii
 Silniční doprava v Evropské unii
 Uprchlický tábor v Dadaabu
 Zajištění funkčnosti postupu přerozdělování
 Provádění pokynů Rady týkajících se osob LGBTI, zejména v souvislosti s pronásledováním (vnímaných) homosexuálů v Čečensku (Rusko)

Zambie, zejména případ Hakaindeho Hichilemy
PDF 327kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o Zambii, zejména o případu Hakaindeho Hichilemy (2017/2681(RSP))
P8_TA(2017)0218RC-B8-0361/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Zambii,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 16. dubna 2017 o politickém napětí v Zambii,

–  s ohledem na zprávu volební pozorovatelské mise EU o volbách v Zambii v roce 2016,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na zambijskou ústavu,

–  s ohledem na Dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Zambie byla po dlouhou dobu příkladem demokracie, když v ní 25 let docházelo k pokojným výměnám vlád; vzhledem k tomu, že období před volbami v roce 2016 bylo bohužel poznamenáno střety mezi stoupenci dvou vedoucích stran, Vlastenecké fronty a Sjednocené strany národního rozvoje (UPND, opoziční strany);

B.  vzhledem k tomu, že 11. května 2017 uplynul přesně měsíc ode dne, kdy byl předseda UPND Hakainde Hichilema společně s pěti svými zaměstnanci při zátahu na jeho dům 11. dubna zatčen těžce vyzbrojenou policejní jednotkou;

C.  vzhledem k tomu, že Hichilema byl obviněn z toho, že ohrozil prezidentův život, když údajně bránil průjezdu prezidentské kolony v Mongu dne 9. dubna 2017, a byl okamžitě obžalován z velezrady, tedy z trestného činu, u něhož zambijské právo neumožňuje propuštění na kauci, a také z nesplnění zákonné povinnosti, z neuposlechnutí zákonných příkazů a z urážlivého vyjadřování se; vzhledem k tomu, že všechna tato obvinění odmítl;

D.  vzhledem k tomu, že i přesto, že je Zambie zemí, v níž byl trest smrti de facto zrušen a v níž k poslední popravě došlo v roce 1997, nejvyšším trestem za trestný čin velezrady je stále trest smrti;

E.  vzhledem k tomu, že Hichilemovi právníci se vyjádřili, že je žaloba nepodložená, a požádali o to, aby magistrátní soud v Lusace zprostil jejich mandanta obvinění; vzhledem k tomu, že soud obžalobu potvrdil s odůvodněním, že pro případy velezrady je příslušný pouze vrchní soud;

F.  vzhledem k tomu, že Hichilema je nyní ve vazbě v Ústředním nápravném zařízení v Lusace, kde je omezen přístup k soukromým sdělovacím prostředkům a styk s právníky, příznivci a přáteli; vzhledem k tomu, že si Hichilema a jeho právníci stěžovali na ponižující zacházení ve vazbě;

G.  vzhledem k tomu, že UPND označila obvinění za politicky motivovaná a že Hichilemovo zatčení vyvolalo vlnu protestů, násilné střety a stále větší politické napětí v zemi;

H.  vzhledem k tomu, že lidskoprávní organizace vyzvaly zambijské orgány, aby obvinění stáhly, s tím, že podle nich byla vykonstruována za účelem pronásledování a zastrašení Hichilemy, aby se bál pokračovat v politické činnosti; vzhledem k tomu, že prezident Lungu 14. dubna 2017 prohlásil, že do Hichilemova případu nebude zasahovat;

I.  vzhledem k tomu, že Konference katolických biskupů Zambie kritizovala brutální zatčení hlavních vůdců opozice v zemi a odsoudila zcela zřejmé použití státní policie ke znemožnění organizačního působení a vůbec fungování politické opozice;

J.  vzhledem k tomu, že po prezidentských volbách v roce 2016, v nichž Hichilemu jen těsným rozdílem porazil prezident Lungu, zpochybnila UPND platnost výsledků voleb a nezávislost justice, ale stížnost byla odložena bez soudního projednání;

K.  vzhledem k tomu, že dne 18. dubna 2017 bylo Hichilemovi sděleno další obvinění z velezrady, jemuž čelí společně s dalšími pěti členy UPND, a to za to, že se údajně ve dnech 5.–8. dubna pokusil svrhnout vládu;

L.  vzhledem k tomu, že dne 13. listopadu 2016 vydala mise EU pro sledování průběhu voleb svou závěrečnou zprávu, v níž se uvádí, že všeobecné volby v roce 2016 byly připraveny do značné míry profesionálně, obě hlavní politické strany se však během kampaně vyjadřovaly způsobem, který vyvolal napětí a vedl k několika vážným případům násilností;

M.  vzhledem k tomu, že jak EU, tak USA vyjádřily znepokojení nad uvězněním opozičního vůdce a vyzvaly k mírovému dialogu mezi vládou a UPND, aby se zmírnilo napětí, které mezi oběma stranami eskalovalo;

N.  vzhledem k tomu, že 20. dubna 2017 poté, co došlo k sérii žhářských útoků na obchody a policejní stanice, které byly připisovány UPND, zambijský prezident pohrozil, že vyhlásí výjimečný stav; vzhledem k tomu, že to pravděpodobně vyhrotí současné napětí a mělo by se spíše usilovat o politické řešení;

O.  vzhledem k tomu, že se Hichilemův případ odehrává v atmosféře zvýšeného politického napětí poté, co byly zpochybněny výsledky loňských voleb; vzhledem k tomu, že lidskoprávní pozorovatelé poukazují na případy represe proti politickým aktivistům a opozičním stranám, na používání nepřiměřené síly k rozhánění pokojných protestů a na zásahy proti sdělovacím prostředkům a nezávislým novinářům;

P.  vzhledem k tomu, že vláda vyjádřila ochotu vést dialog, pokud na něj přistoupí všechny opoziční strany podle výsledku voleb v roce 2016;

Q.  vzhledem k tomu, že Zambie je signatářem Dohody z Cotonou, v jejímž článku 9 se uvádí, že se smluvní strany zavazují prosazovat a chránit všechny základní svobody a lidská práva, včetně práv politických;

R.  vzhledem k tomu, že dne 27. března 2017 zahájila zambijská vláda veřejné konzultace o členství země u Mezinárodního trestního soudu;

1.  vyjadřuje znepokojení nad zatčením a uvězněním Hakaindeho Hichilemy a trvá na tom, že je třeba zajistit spravedlivost, pečlivost a transparentnost po celou dobu uplatňování práva a v celém průběhu soudního procesu; se znepokojením se dozvídá o údajné politické motivovanosti obvinění, a připomíná proto zambijské vládě její povinnost zaručit základní práva a právní stát, včetně přístupu ke spravedlnosti a práva na spravedlivý proces, jak je stanoveno v Africké chartě lidských práv a práv národů a v jiných mezinárodních a regionálních lidskoprávních nástrojích;

2.  je hluboce znepokojen zprávami o stále větším omezování svobody projevu a svobody shromažďování; vyzývá vládu, aby nadále usilovala o obnovu svobody sdělovacích prostředků v plném rozsahu; trvá na tom, že vláda odpovídá za to, aby nedošlo k jakémukoli prohlubování současného politického napětí a aby byla dodržována, chráněna a prosazována občanská a politická práva občanů země;

3.  vyzývá zambijské orgány, aby vedly urychlené, nestranné a důkladné vyšetřování údajného špatného zacházení s Hichilemou během jeho vazby a aby ty, kteří za to odpovídají, pohnaly k zodpovědnosti;

4.  podněcuje všechny relevantní politické subjekty k tomu, aby využily ústavních a zákonných nápravných prostředků, v souladu s mezinárodními normami a standardy, k řešení jakéhokoli sporu nebo názorových střetů týkajících se výsledků voleb, a aby se všemožně vynasnažily zachovat klid v zemi a bezpečnost občanské společnosti;

5.  žádá EU, aby i nadále bedlivě sledovala celkovou situaci v Zambii a využila dostupných politických prostředků, včetně dialogu na nejvyšší úrovni, k zajištění toho, aby byly zachovány podmínky právního státu a demokracie, otevřený politický prostor, svobodné instituce a dodržování lidských práv;

6.  důrazně vybízí zambijskou vládu, aby vzala v úvahu závěrečná doporučení mise EU pro sledování průběhu voleb k volbám v roce 2016, zvláště pokud jde o nutnost odstranit restriktivní omezení svobody shromažďování v zákoně o veřejném pořádku, zaručit svobodu a nezávislost sdělovacích prostředků a učinit všechna potřebná opatření, která zabrání politickému násilí;

7.  trvá na tom, že je naléhavě zapotřebí poklidný a konstruktivní dialog mezi Vlasteneckou frontou a UPND, aby se podařilo obnovit politickou důvěru a stabilitu; upozorňuje na to, že obě strany mají odpovědnost za to, aby se zdržely podněcování a provokování k násilí a vytvořily příznivé prostředí, v němž bude možno vést otevřenou demokratickou diskusi; vítá angažovanost a zprostředkovatelskou roli mezinárodních a regionálních partnerů v tomto ohledu a také výzvu Komise OSN pro lidská práva k dialogu ve snaze zastavit politicky motivované násilí;

8.  podporuje iniciativu Konference katolických biskupů Zambie a dalších skupin občanské společnosti, které požadují mírový dialog mezi soupeřícími stranami;

9.  opakuje svůj rozhodný nesouhlas s uplatňováním trestu smrti ve všech případech a za všech okolností; vítá skutečnost, že od roku 1997 v zemi neproběhla žádná poprava; vyzývá Zambii, aby ratifikovala druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech s cílem zrušit trest smrti;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU, Komisi Africké unie a Panafrickému parlamentu, zambijské vládě a generálnímu tajemníkovi OSN.


Etiopie, zejména případ dr. Merery Gudiny
PDF 343kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o Etiopii, zejména o případu dr. Merery Gudiny (2017/2682(RSP))
P8_TA(2017)0219RC-B8-0369/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Etiopii,

–  s ohledem na poslední všeobecný pravidelný přezkum týkající se Etiopie, který proběhl před zasedáním Rady OSN v roce 2015,

–  s ohledem na tiskovou zprávu, kterou Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) vydala poté, co Federica Mogheriniová, místopředsedkyně Evropské komise a vysoka představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, navštívila dne 17. března 2017 v Addis Abebě etiopského premiéra Hailemariama Desalegna,

–  s ohledem na ústavu Etiopské federální demokratické republiky, která byla přijata dne 8. prosince 1994, a zejména na ustanovení kapitoly III o základních právech a svobodách, lidských právech a demokratických právech,

–  s ohledem na informace, které dne 18. dubna 2017 ústně poskytla etiopská komise pro lidská práva etiopskému parlamentu,

–  s ohledem na prohlášení ze dne 10. dubna 2017, které zvláštní zástupce Evropské unie pro lidská práva Stavros Lambrinidis vydal po své návštěvě Etiopie u příležitosti zahájení strategické spolupráce v oblasti lidských práv a správy,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který Etiopie ratifikovala v roce 1993,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení ESVČ ze dne 23. prosince 2015 o nedávných násilných střetech v Etiopii,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 10. října 2016 o vyhlášení výjimečného stavu v Etiopii,

–  s ohledem na společnou agendu EU a Etiopie o migraci a mobilitě podepsanou dne 11. listopadu 2015,

–  s ohledem na prohlášení ministerstva zahraničí USA ze dne 18. prosince 2015 o násilných střetech v etiopském regionu Oromia,

–  s ohledem na strategický závazek EU a Etiopie,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na cestu vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zaída Raáda Zaída Husajna do Etiopie, která skončila dne 4. května 2017,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Etiopie hraje významnou úlohu v regionu a těší se politické podpoře západních dárců a většiny svých sousedů, a to díky tomu, že zde sídlí orgány Africké unie (AU) a že Etiopie se účastní partnerských struktur se západními státy v oblasti mírotvorného úsilí, bezpečnosti a pomoci a podporuje mezinárodní snahy o stabilizaci Somálska a o likvidaci teroristických skupin v regionu; vzhledem k tomu, že Etiopie se rovněž významnou měrou podílí na vztazích mezi Súdánem a Jižním Súdánem a pořádá mírové rozhovory pod záštitou mezinárodního úřadu pro rozvoj (IGAD);

B.  vzhledem k tomu, že se svými 100 miliony obyvateli je Etiopie údajně jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v Africe, která přitahuje zahraniční investice směřující mimo jiné do zemědělství, stavebnictví a výrobních odvětví, rozsáhlých rozvojových projektů, jako jsou vodní elektrárny a plantáže; je zde rovněž široce rozšířen pronájem pozemků, mimo jiné zahraničním společnostem, a průměrný roční růst dosahoval v uplynulém desetiletí 10 %; vzhledem k tomu, že Etiopie přesto zůstává jednou z nejchudších zemí, jejíž HND per capita činí 632 USD; vzhledem k tomu, že v indexu lidského rozvoje za rok 2014 se Etiopie umístila na 173. místě ze 187 hodnocených zemí;

C.  vzhledem k tomu, že současná humanitární krize v oblasti Afrického rohu, která postihuje region Ogaden a další části etiopského území, s sebou přináší choleru a nedostatek potravin, který již vedl k úmrtí velkého počtu lidí a ohrožuje životy tisíců dalších, zejména od počátku března 2017; vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vydal svou dosud největší výzvu ke shromáždění 96,4 milionů USD na pomoc 1,19 milionu uprchlíků a bývalých uprchlíků v Súdánu, Somálsku, Etiopii a Středoafrické republice; vzhledem k tomu, že v lednu 2017 Etiopie vyhlásila ve svých východních provinciích stav nouze v souvislosti s obdobím sucha, v jehož důsledku naléhavě potřebuje pomoc 5,6 milionu lidí, a žádá o pomoc také mezinárodní společenství; vzhledem k tomu, že v roce 2016 způsobilo sucho hladomor, který postihl 10 milionů lidí a způsobil úhyn stovek tisíců hospodářských zvířat;

D.  vzhledem k tomu, že dohoda mezi EU a Etiopií o strategickém závazku byla podepsána dne 14. června 2016; vzhledem k tomu, že uznává klíčovou úlohu, kterou Etiopie hraje v Africe a v mezinárodním společenství, a její silný hospodářský růst a pokrok, jehož Etiopie dosahuje při plnění rozvojových cílů tisíciletí; vzhledem k tomu, že EU podporuje konstruktivní úlohu, kterou Etiopie hraje při budování míru a bezpečnosti v oblasti Afrického rohu;

E.  vzhledem k tomu, že Etiopie čelí neustálému pohybu migrantů, kteří do země přicházejí nebo ji opouštějí, a že v Etiopii se nachází přibližně 800 000 uprchlíků, pocházejících většinou z Jižního Súdánu a Eritreje, ale také ze Somálska; vzhledem k tomu, že dne 11. listopadu 2015 podepsaly EU a Etiopie Společnou agendu pro migraci a mobilitu, jejímž cílem je prohloubit spolupráci a dialog mezi oběma stranami v oblasti migrace;

F.  vzhledem k tomu, že Etiopie je signatářem Dohody z Cotonou, v jejímž článku 96 se uvádí, že dodržování lidských práv a základních svobod patří k podstatným prvkům spolupráce mezi EU a AKT;

G.  vzhledem k tomu, že etiopské orgány používají nepřiměřené násilí proti pokojným demonstrantům a dopouštějí se porušování lidských práv příslušníků menšiny Oromo a jiných etnických skupin, kteří jsou proto, že jsou považováni za odpůrce vlády, vystaveni pronásledování a svévolného zatýkání a stávají se i obětí vražd; vzhledem k tomu, že etiopská vláda pravidelně obviňuje kritiky své politiky z toho, že se podílejí na teroristické činnosti; vzhledem k tomu, že na základě tvrdého protiteroristického zákona z roku 2009 dochází v Etiopii k stíhání novinářů, blogerů, demonstrantů a politických aktivistů;

H.  vzhledem k tomu, že situace se zhoršila v polovině dubna 2014, kdy vláda oznámila zahájení integrovaného regionálního plánu rozvoje Addis Abeby, který má vést k rozšíření městské infrastruktury na území Národního regionálního státu Oromia, největšího etiopského regionu obklopujícího Addis Abebu;

I.  vzhledem k tomu, že dne 14. ledna 2016 se vláda rozhodla tento rozsáhlý a kontroverzní plán městského rozvoje zrušit; vzhledem k tomu, že v důsledku rozšiřování Addis Abeby již muselo opustit své domovy mnoho oromijských rolníků, kteří uvázli v pasti chudoby;

J.  vzhledem k tomu, že v letech 2015 a 2016 proběhly v Oromii masové demonstrace odpůrců rozšíření hranic města na území oromijských rolníků, kde žijí na dva miliony lidí, protože obyvatelé Oromie viděli ve vyvlastňování prostě zabírání půdy; vzhledem k tomu, že etiopská komise pro lidská práva, která byla pověřena vyšetřováním nepokojů, vydala 19. dubna 2017 zprávu, podle níž od června do října 2016 zahynulo 462 civilistů a 33 příslušníků bezpečnostních složek a 338 civilistů a 126 příslušníků bezpečnostních složek bylo zraněno;

K.  vzhledem k tomu, že dne 9. října 2016 vyhlásil etiopský premiér Hailemariam Desalegn v souladu s etiopskou ústavou výjimečný stav; vzhledem k tomu, že výjimečný stav opravňuje armádu k tomu, aby na celém území státu zajišťovala bezpečnost, a dále omezuje svobodu slova a přístup k informacím; vzhledem k tomu, že dne 15. března 2017 vláda oznámila, že bylo odvoláno několik restriktivních opatření platných za výjimečného stavu, armádní velení již nebude mít pravomoc svévolně zatýkat osoby a provádět domovní prohlídky bez soudního příkazu a bude zrušen zákaz vycházení a některá omezení činnosti sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že dne 29. března 2017 etiopský parlament jednomyslně schválil prodloužení výjimečného stavu o čtyři měsíce;

L.  vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2016 etiopské bezpečnostní síly zatkly dr. Mereru Gudinu, předsedu opoziční strany Oromijský lidový kongres v Addis Abebě, a to poté, co dne 9. listopadu 2016 navštívil Evropský parlament, kde účastnil diskuse s jinými opozičními politiky, čímž údajně porušil zákon o výjimečném stavu, neboť „vyvíjel nátlak na vládu“, „ohrožoval společnost násilnými prostředky“ a pokoušel se „narušit ústavní pořádek“; vzhledem k tomu, že jeho žádost o propuštění na kauci byla zamítnuta, takže se stále nachází ve vazbě, kde čeká na rozhodnutí soudu; vzhledem k tomu, že dne 24. února 2017 byl dr. Gudina spolu s dvěma dalšími osobami, Berhanu Negou a Jawarem Mohammedem, obviněn ze čtyř různých trestných činů podle etiopského trestního zákoníku;

M.  vzhledem k tomu, že zatčeni byli také další aktivisté, novináři a obránci lidských práv, k nimž patří Getachew Shiferaw (šéfredaktor Negere Ethiopia), Fikadu Mirkana (Oromijská rozhlasová a televizní organizace), Eskinder Nega (významný novinář), Bekele Gerba (oromijský mírový aktivista) a Andargachew Tsige (opoziční politik), a stále se nacházejí ve vazbě; vzhledem k tomu, že internetový aktivista Yonathan Tesfaye byl za komentáře, které učinil na Facebooku, odsouzen na základě protiteroristických právních předpisů a hrozí mu 10 až 20 let vězení;

N.  vzhledem k tomu, že švédsko-etiopský kardiolog dr. Fikru Maru vedl v Addis Abebě první etiopský kardiologickou kliniku; vzhledem k tomu, že dr. Fikru Maru se od roku 2013 nachází ve vazbě na základě velmi pochybných obvinění; vzhledem k tomu, že strávil několik let ve vězení, aniž by byl souzen; vzhledem k tomu, že nyní, kdy se blíží konec jeho trestu, byl obviněn z dalších trestných činů „terorismu“;

O.  vzhledem k tomu, že Etiopii nedávno navštívilo několik vysokých činitelů v oblasti lidských práv, mezi nimiž byli i vysoký komisař OSN pro lidská práva a zvláštní zástupce Evropské unie pro lidská práva Stavros Lambrinidis, a to u příležitosti zahájení odvětvového dialogu o lidských právech a správě v rámci strategického závazku EU a Etiopie; vzhledem k tomu, že při zlepšování stavu lidských práv v Etiopii bylo dosaženo jen malého pokroku, mimo jiné v důsledku zatýkání osobností politického života, používání protiteroristického zákona a zákona o organizacích občanské společnosti a prodloužení výjimečného stavu;

P.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn dne 5. května 2017 prohlásil, že etiopský zákon o charitách a organizacích občanské společnosti, protiteroristický zákon a zákon o sdělovacích prostředcích „zjevně nejsou v souladu s příslušnými právními normami a měly by být pozměněny“;

1.  vyzývá etiopskou vládu, aby dr. Mereru Gudinu, dr. Fikru Maru a všechny ostatní politické vězně okamžitě propustila na kauci a zprostila všech obvinění a aby zastavila stíhání Berhanu Negy a Jawara Mohammeda, kteří byly obviněni v nepřítomnosti a kteří jsou nyní v exilu; zdůrazňuje, že pokud má být dialog s opozicí považován za důvěryhodný, musí být přední opoziční politikové, jako je dr. Merera Gudina, propuštěni; vyzývá vysokého zástupce EU, aby vyzval členské státy EU k tomu, aby intenzivně usilovaly o zřízení mezinárodní komise pověřené věrohodným, transparentním a nezávislým vyšetřením případů zabití demonstrantů a aby vyvíjeli nátlak na etiopskou vládu s cílem přimět ji k udělení souhlasu s tímto vyšetřováním;

2.  žádá etiopskou vládu, aby pokračovala v rušení restriktivních opatření a ukončila výjimečný stav, který brání svobodě projevu a omezuje možnost projevovat různé legitimní názory na etiopskou společnost, což je velmi zapotřebí k tomu, aby se vyřešila krize, jíž Etiopie prochází; zdůrazňuje, že pokud nebude v Etiopii tato diskuse probíhat, bude ohrožena stabilita země;

3.  žádá etiopské orgány, aby přestaly zneužívat protiteroristické zákony (zákon proti terorismu č. 652/2009) k potlačování legitimních protestů a projevů nesouhlasu; žádá rovněž etiopskou vládu, aby své protiteroristické zákony pozměnila;

4.  domnívá se, že Etiopie potřebuje demokratickou účast s větší etnickou rozmanitostí a rovnější přístup k politickým, ekonomickým, sociálním a kulturním příležitostem mezi různými etnickými a náboženskými skupinami;

5.  žádá etiopskou vládu, aby plně dodržovala svobodu projevu, sdružování a tisku, jak je zaručuje etiopská ústava, a aby propustila nespravedlivě zadržované novináře a blogery; je pevně přesvědčen, že mírový protest je součástí demokratického procesu a že za všech okolností je třeba se vyvarovat reakce za použití nepřiměřeného násilí; žádá vládu, aby se řídila doporučeními, které k nedávnými násilným protestům vydala etiopská komise pro lidská práva, zejména pokud jde o stíhání příslušníků různých bezpečnostních složek odpovědných za násilí, prevenci útoků na některé etnické skupiny a obranu práva občanů na spravedlnost;

6.  připomíná etiopské vládě, že je její povinností zaručit základní práva včetně přístupu ke spravedlnosti a práva na řádný proces, jak vyplývá z Africké charty a dalších mezinárodních a regionálních lidskoprávních nástrojů, včetně Dohody z Cotonou, a zvláště jejích článků 8 a 96;

7.  vyzývá etiopskou vládu, aby lidskoprávním a nevládním organizacím poskytla neomezený přístup do všech částí země, zejména do oblastí, v nichž dochází ke střetům a protestům;

8.  vyjadřuje znepokojení nad zákony, které výrazně omezují právo na svobodu projevu, tisku, informací, sdružování a pokojného shromažďování a brání sledování stavu lidských práv;

9.  připomíná, že Etiopie je důležitou zemí, do níž míří, přes niž cestují a z níž pocházejí migranti, a že v této zemi se nachází největší počet uprchlíků ze všech afrických států; bere na vědomí přijetí společné agendy EU a Etiopie o migraci, která se zabývá problematikou uprchlíků, hraničních kontrol a boje proti obchodování s lidmi; vyzývá rovněž Evropskou komisi, aby úzce sledovala všechny projekty, které byly nedávno zahájeny v rámci svěřeneckého fondu EU pro Afriku; připomíná, že Etiopie je druhým nejlidnatějším státem v Africe a jednou z nejrychleji rostoucích afrických ekonomik, nicméně že stále zůstává jednou z nejchudších zemí; připomíná, že s 5 328 km hranic je Etiopie ohrožována nestabilní situací v sousedních zemích, čelí neustálému přílivu migrantů a hostí na 800 000 uprchlíků;

10.  poukazuje na to, že Etiopie hraje významnou úlohu v regionu, zejména s ohledem na svou podporu stabilizaci Somálska, boji proti terorismu, mírovému procesu mezi Súdánem a Jižním Súdánem a uvnitř Jižního Súdánu; je přesvědčen, že je velmi důležité, aby Evropská unie vedla s touto klíčovou zemi politický dialog;

11.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad současným obdobím sucha v Etiopii, v jehož důsledku se zhoršuje humanitární situace v zemi; vítá, že bylo poskytnuto dalších 165 milionů EUR na pomoc regionu v souvislosti s krizí v Jižním Súdánu a sousedních zemích a se suchem v Etiopii, Somálsku a Keni;

12.  oceňuje, že Etiopie dosahuje pokroku při zlepšování životních podmínek svého rychle rostoucího obyvatelstva, včetně uprchlíků z oblasti konfliktů v sousedních státech, a vyjadřuje jí uznání za to, že v regionu i v celé Africké unii hraje vedoucí úlohu;

13.  zastává názor, že EU by měla ve své budoucí spolupráci s Etiopií brát v potaz také dosažení významného pokroku v plnění ukazatelů lidských práv;

14.  vyzývá etiopské orgány, aby bránily národnostní diskriminaci a podnikly kroky k rozvoji mírového a konstruktivního dialogu mezi různými skupinami obyvatel;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Evropské komise, parlamentům a vládám členských států, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, Komisi Africké unie, Panafrickému parlamentu a etiopské vládě.


Jižní Súdán
PDF 354kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o Jižním Súdánu (2017/2683(RSP))
P8_TA(2017)0220RC-B8-0358/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Súdánu a Jižním Súdánu,

–  s ohledem na prohlášení tzv. trojky (USA, Velké Británie a Norska) a EU ze dne 8. května 2017 o bezpečnostní situaci v Jižním Súdánu,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí generálního tajemníka OSN ze dne 29. dubna 2017 o Jižním Súdánu,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu o Jižním Súdánu, kterou dne 13. dubna 2017 vydala skupina odborníků Rady bezpečnosti OSN,

–  s ohledem na komuniké o Jižním Súdánu, které bylo vydáno na 30. mimořádném summitu Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) dne 25. března 2017,

–  s ohledem na výsledky 34. zasedání Rady pro lidská práva v Ženevě, které se konalo v období od 27. února do 24. března 2017,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 23. března 2017 o Jižním Súdánu,

–  s ohledem na prohlášení Komise ze dne 1. února 2017 adresované Evropskému parlamentu,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2327 (2016) ze dne 16. prosince 2016,

–  s ohledem na závěry Evropské rady o Jižním Súdánu ze dne 12. prosince 2016,

–  s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitosti (OCHA) ze dne 9. května 2017, která se týká humanitární situace,

–  s ohledem na dohodu Mezivládního úřadu pro rozvoj o vyřešení konfliktu v Jihosúdánské republice ze dne 17. srpna 2015,

–  s ohledem na súdánskou souhrnnou mírovou dohodu z roku 2005,

–  s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Smlouvu o mezinárodním obchodu s konvenčními zbraněmi,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Jižní Súdán je už přes tři roky zapleten do občanské války, která vypukla poté, co prezident země a člen etnické skupiny Dinků Salva Kiir obvinil svého propuštěného viceprezidenta Rieka Machara, který je etnickým Nuerem, že proti němu osnoval státní převrat; vzhledem k tomu, že Riek Machar přípravu státního převratu popírá;

B.  vzhledem k tomu, že přes podepsání dohody o vyřešení konfliktu v Jihosúdánské republice v srpnu 2015 nadále dochází k masivnímu porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a humanitárního práva a že neexistuje odpovědnost za jejich porušování v rámci tohoto konfliktu;

C.  vzhledem k tomu, že země stojí v důsledku občanské války na prahu hladomoru a hospodářského kolapsu, kdy bylo více než 3,6 milionu lidí nuceno uprchnout z domovů a 4,9 milionu lidí trpí podle odhadů nedostatkem potravin; vzhledem k tomu, že humanitární potřeby i nadále rostou a dosahují znepokojivé míry, kdy podle odhadů potřebuje humanitární pomoc 7,5 milionů lidí a více než milion osob v současnosti našlo útočiště v zařízeních OSN; vzhledem k tomu, že agentury OSN zintenzivnily svou žádost o humanitární pomoc a uvádějí, že k tomu, aby pomohly zmírnit „nepředstavitelné“ utrpení, potřebují alespoň 1,4 mld. USD; vzhledem k tomu, že dosud bylo získáno pouze 14 % této částky;

D.  vzhledem k tomu, že při současném tempu zahyne nebo bude muset opustit své domovy do konce roku 2017 polovina obyvatel země; vzhledem k tomu, že se neví, kolik lidí bylo v důsledku násilí zabito;

E.  vzhledem k tomu, že podle závěrů nejnovější zprávy skupiny odborníků OSN se největšího množství případů násilí a porušování lidských práv dopouští vláda jižního Súdánu, přičemž se má za to, že hladomor byl způsoben uměle, a to v důsledku mrhání penězi na zbraně, kterého se vláda dopouští a které je považováno za jednu z hlavních příčin;

F.  vzhledem k tomu, že nedávná rozsáhlá vládní ofenziva ve městech Yuai, Waat, Tonga a Kodok vedla k tragickému zhoršení humanitární situace, mj. k tomu, že svůj domov muselo opustit 50 000100 000 osob; vzhledem k tomu, že k tomu došlo po zabití velkého počtu civilistů dne 8. dubna 2017 ve městě Wau na západě země, což byl akt kolektivního trestu na základě etnické příslušnosti a politických názorů; vzhledem k tomu, že vládní síly se v rozporu s právem týkajícím se ozbrojených konfliktů stále zaměřují na civilisty a zabránily činnosti mise OSN na ochranu civilních osob;

G.  vzhledem k tomu, že vláda zničila nemocnice a kliniky, což představuje válečný zločin; vzhledem k tomu, že došlo ke krádeži vybavení nemocnic a klinik, což vedlo k uzavření těchto zařízení a k tomu, že lidé nedostávají život zachraňující léčebnou péči;

H.  vzhledem k tomu, že v Jižním Súdánu byla zničena nebo poškozena či je obsazena nebo uzavřena každá třetí škola, což má vliv na vzdělávání celé generace dětí; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že akutní podvýživou trpí více než 600 000 dětí mladších pěti let;

I.  vzhledem k tomu, že ze země uprchly přibližně dva miliony dětí, což představuje 62 % uprchlíků, kteří opustili Jižní Súdán, a že jim tento konflikt způsobuje neúnosné trauma, stres a emoční strádání; vzhledem k tomu, že podle odhadů ozbrojené síly a skupiny v zemi naverbovaly či k tomuto účelu využily 17 000 dětí, převážně chlapců; vzhledem k tomu, že tisíce dětí bylo zabito, znásilněno, nuceno opustit své domovy nebo přišlo o rodiče;

J.  vzhledem k tomu, že dochází k systematickému znásilňování a unášení žen a dívek, kdy se tato metoda používá jako válečně zbraň, a že podle zjištění OSN bylo znásilněno, většinou ze strany policistů nebo vojáků, 70 % žen žijících v táborech v Džubě zřízených pro osoby, které musely opustit své domovy;

K.  vzhledem k tomu, že v důsledku nestability v sousedních zemích přebývá v Jižním Súdánu přibližně 270 000 uprchlíků ze Súdánu, z Demokratické republiky Kongo, z Etiopie a ze Středoafrické republiky;

L.  vzhledem k tomu, že v červnu 2016 Světová zdravotnická organizace oznámila propuknutí epidemie cholery, která už postihla tisíce lidí a údajně se v posledních týdnech dále rozšířila; vzhledem k tomu, že mnoho úmrtí v důsledku cholery, malárie, spalniček, průjmu a akutních chorob postihujících dýchací cesty je způsobeno extrémní chudobou a žalostnými životními podmínkami a že řadě úmrtí by bylo možné předejít, pokud by tyto osoby měly přístup ke zdravotní péči;

M.  vzhledem k tomu, že v dohodě o vyřešení konfliktu v Jihosúdánské republice je stanoveno, že mandát přechodné vlády národní jednoty by měl skončit po volbách v srpnu 2018;

N.  vzhledem k tomu, že podle zpráv OSN a dalších důvěryhodných zpráv zprostředkovatelé z členských států EU a mnoha třetích zemí poskytují ozbrojeným frakcím v Jižním Súdánu vrtulníky a automatické zbraně a vojenskou logistickou pomoc; vzhledem k tomu, že v důsledku dlouhodobého charakteru konfliktu došlo k vytvoření nových ozbrojených skupin a k militarizaci společnosti;

O.  vzhledem k velmi znepokojivému množství útoků na humanitární konvoje a humanitární pracovníky; vzhledem k tomu, že od prosince 2013 bylo zabito 79 humanitárních pracovníků; vzhledem k tomu, že zcela nedávno, v březnu 2017, bylo zabito šest humanitárních pracovníků a jejich řidičů, což mezi dosavadními útoky na tyto pracovníky představuje útok s největším počtem obětí;

P.  vzhledem k tomu, že Komise dne 21. února 2017, po vypuknutí hladomoru, oznámila balíček pomoci pro mimořádné situace v hodnotě 82 milionů EUR; vzhledem k tomu, že EU je jedním z největších dárců, který této zemi v rámci humanitární pomoci poskytl v roce 2016 více než 40 % veškerých prostředků na podporu programů na záchranu životů a od začátku konfliktu v roce 2013 přibližně 381 milionů EUR;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračujícím konfliktem v Jižním Súdánu; vyzývá k okamžitému ukončení všech vojenských operací a prezidentu Salvu Kiirovi a bývalému viceprezidentovi Rieku Macharovi znovu připomíná jejich povinnost vyplývající z dohody o vyřešení konfliktu v Jihosúdánské republice; vyzývá prezidenta Kiira, aby okamžitě splnil svůj závazek, že jednostranně vyhlásí příměří, jak dne 25. března 2017 sdělil vrcholným představitelům Mezivládního úřadu pro rozvoj;

2.  vyzývá, aby všechny strany ozbrojeného konfliktu okamžitě a s konečnou platností zastavily páchání veškerého sexuálního násilí na civilním obyvatelstvu, zejména na ženách a dávkách; připomíná, že znásilnění jakožto válečná zbraň představuje válečný zločin, který je podle mezinárodního práva trestný; vyzývá vládu Jižního Súdánu, aby poskytla ochranu všem ohroženým skupinám, postavila pachatele těchto činů před soud a ukončila beztrestnost příslušníků policie a armády;

3.  odsuzuje veškeré útoky proti civilnímu obyvatelstvu a humanitárním pracovníkům a útoky na tyto pracovníky, které vedou k přerušení poskytování pomoci zaměřené na záchranu životů a k ukončení humanitárních dodávek; zdůrazňuje, že konflikt nelze vyřešit vojensky a že vláda Jižního Súdánu musí zajistit smysluplné příměří, a prokázat tak, že je odhodlána zajistit mír a stabilitu; domnívá se, že odhodlání zajistit mír musí jít nad rámec samotného ukončení vojenských akcí a musí zahrnovat stažení jednotek, rozpuštění etnických milic, umožnění neomezeného poskytování humanitární pomoci a propuštění politických vězňů;

4.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad závažnou humanitární situací v celé zemi, která se neustále zhoršuje; znovu proto EU a její členské státy vyzývá, aby s cílem zmírnit hlad navýšily humanitární pomoc a aby naléhaly na vládu Jižního Súdánu, aby zajistila, aby zásobovací trasy pro humanitární pomoc zůstaly otevřeny;

5.  s politováním konstatuje, že děti do ozbrojeného konfliktu v Jižním Súdánu verbují všechny strany; zdůrazňuje, že verbování dětí některou ze stran konfliktu je válečný zločin, za nějž musejí být velitelé trestně odpovědni; varuje, že v současnosti celé generaci mladých lidí hrozí závažné trauma a vážné emoční strádání a také to, že se jim nedostane vzdělání; vyzývá, aby EU v rámci plánování svých humanitárních a rozvojových programů pomáhala při poskytování základního vzdělání a dlouhodobého začleňování do společnosti a poradenství; důrazně odsuzuje používání vzdělávacích zařízení k vojenským operacím;

6.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby využily veškerých dostupných prostředků k tomu, aby zapojily OSN, Africkou unii a Mezivládní úřad pro rozvoj do vytvoření nového politického procesu, aby bylo možné dosáhnout trvalého příměří a úplné realizace těch kapitol mírové dohody, které se týkají bezpečnosti a řádného vládnutí;

7.  domnívá se, že Africká unie podporovaná Evropskou unií a jejími členskými státy musí hrát při zprostředkování politického řešení zaměřeného na dosažení trvalého míru v Jižním Súdánu aktivní úlohu, mj. vyčlenit více prostředků pro vyslance Africké unie Alphy Oumara Konareho v této zemi; podporuje výzvy k tomu, aby Komise Africké unie zorganizovala mezinárodní konferenci za účasti OSN a Mezivládního úřadu pro rozvoj, s cílem sjednotit a vzájemně sladit mezinárodní snahy o ukončení války v Jižním Súdánu;

8.  znovu potvrzuje, že plně podporuje činnost zvláštního zástupce OSN pro Jižní Súdán a mandát mise OSN v Jižním Súdánu a jejích regionálních jednotek ochrany, jejichž úkolem je chránit civilní obyvatelstvo a odrazovat od násilí na něm a vytvořit podmínky nutné k poskytování humanitární pomoci; vyzývá všechny strany, aby umožnily rychlé vyslání aktivních regionálních jednotek ochrany, které mají mandát Rady bezpečnosti OSN a mají podpořit aktivní přítomnost mise OSN v této zemi, a vyzývá členské státy a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby tuto misi v rámci evropských kapacit naléhavě podpořily;

9.  poukazuje na to, že je naléhavě nutné založit hybridní soud pro Jižní Súdán, což znamená, že Africká unie by přijímala právní rozhodnutí a OSN a EU by tomu napomáhaly poskytováním finančních prostředků; připomíná, že to je součást mírové dohody z roku 2016, a proto by se o tom už nemělo jednat;

10.  trvá na tom, že aby byl proces národního dialogu smysluplný a aby zahrnoval všechny příslušné strany, měl by splňovat jasné ukazatele, včetně neutrálního vedení a zapojení opozičních skupin a Jihosúdánců žijících mimo svou zemi, a že k tomu, aby byl tento proces legitimní a účinný, musí zahrnovat také zástupce všech stran konfliktu a další jihosúdánské zainteresované strany, včetně zástupkyň žen;

11.  odsuzuje veškeré pokusy o omezení svobody projevu, která je základním lidským právem a součástí skutečné politické diskuze; odsuzuje zabíjení humanitárních pracovníků, zástupců občanské společnosti a novinářů a požaduje, aby byli pachatelé těchto trestných činů postaveni před soud; vyzývá k okamžitému propuštění všech politických vězňů;

12.  odsuzuje veškeré útoky na vzdělávací zařízení a veřejné budovy a využívání škol k vojenským účelům; vyzývá strany, aby dodržovaly pokyny pro ochranu škol a univerzit před vojenským využitím v době ozbrojeného konfliktu;

13.  s politováním konstatuje, že Rada bezpečnosti OSN dne 23. prosince 2016 nepřijala rezoluci, která by uvalila na Jižní Súdán zbrojní embargo a třem nejvyšším představitelům Jižního Súdánu zakázala cestovat a zmrazila jejich majetek; vyzývá EU, aby se snažila o zavedení mezinárodního zbrojního embarga na Jižní Súdán a aby bylo toto embargo účinně prosazováno; je znepokojen zprávami o přesunech zbraní do Jižního Súdánu, k němuž dochází v rozporu se společným postojem Rady 2008/944/CFSP a který umožňují zprostředkovatelé se sídlem v členských státech EU; naléhavě vyzývá členské státy a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby prosazovaly dodržování unijního režimu kontroly zbrojení a aby se formálně zabývaly každou třetí zemí, u níž se prokáže, že do Jižního Súdánu vyváží zbraně a poskytuje mu vojenskou logistickou podporu;

14.  vyzývá orgány, aby zajistily bezpečný a důstojný návrat či přesídlení vnitřně vysídlených osob; vyzývá k používání cílených sankcí proti hlavním politickým a vojenským činitelům ve vládě nebo opozici, kteří napomáhají pokračování konfliktu nebo kteří se dopustili porušování lidských práv, a to v rámci strategie EU, která by zajistila dodávky humanitární pomoci, zachování příměří a zahájení nového politického procesu nutného k uplatňování mírové dohody;

15.  domnívá se, že v důsledku stále znovu propukajícího konfliktu, nedostatečné bezpečnosti a masového opouštění domovů není za současné politické situace možné uspořádat důvěryhodné a pokojně probíhající volby; připomíná, že mandát přechodné vlády národní jednoty trvá do června 2018; poukazuje na to, že je nutné, aby jihosúdánské ženy hrály při mírových rozhovorech a na postech ve vedení země nezastupitelnou úlohu; vyzývá EU, aby podporovala ženy v řadových pozicích, které jsou schopny podstatně zvýšit kvalitu mírových jednání tím, že zvrátí tendenci k podezřívání, vybudují důvěru a napomohou usmíření;

16.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě Jižního Súdánu, Mezivládnímu úřadu pro rozvoj, jihosúdánskému komisaři pro lidská práva, národnímu zákonodárnému shromáždění Jižního Súdánu, orgánům Africké unie, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU a generálnímu tajemníkovi OSN.


Dohoda mezi EU, Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem o finančním mechanismu EHP na období 2014–2021 ***
PDF 318kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Islandem, Lichtenštejnským knížectvím a Norským královstvím o finančním mechanismu EHP na období 2014–2021, Dohody mezi Norským královstvím a Evropskou unií o norském finančním mechanismu na období 2014–2021, Dodatkového protokolu k Dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím a Dodatkového protokolu k Dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Islandem (06679/2016 – C8-0175/2016 – 2016/0052(NLE))
P8_TA(2017)0221A8-0072/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06679/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií, Islandem, Lichtenštejnským knížectvím a Norským královstvím o finančním mechanismu EHP na období 2014–2021 (06956/16),

–  s ohledem na Dohodu mezi Norským královstvím a Evropskou unií o norském finančním mechanismu na období 2014–2021 (06957/16),

–  s ohledem na návrh Dodatkového protokolu k Dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím (06960/16),

–  s ohledem na návrh Dodatkového protokolu k Dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Islandem (06959/16),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 217 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0175/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0072/2017),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením výše uvedených dohod a protokolů;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví a Norského království.


Správná skladba financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU
PDF 444kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 ke správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU (2016/2302(INI))
P8_TA(2017)0222A8-0139/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na hlavu XVIII této smlouvy,

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (nařízení o společných ustanoveních), a na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty spojené s příslušnými články tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o Evropské územní spolupráci – osvědčené postupy a inovativní opatření(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o politice soudržnosti a přezkumu strategie Evropa 2020(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie“(8),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro regionální rozvoj obsažené ve zprávě Výboru pro rozpočtovou kontrolu o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) za rok 2014 (A8-0050/2016),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Pokyny ke státní podpoře investic v rámci rizikového financování“(9),

–  s ohledem na šestou zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti ze dne 23. července 2014 nazvanou „Investice pro pracovní místa a růst (COM(2014)0473),

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Komise ze srpna 2016 o ex-post hodnocení programů politiky soudržnosti v období 2007–2013 s důrazem na Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF) a Fond soudržnosti (FS),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 30. října 2014 podle čl. 140 odst. 8 finančního nařízení o finančních nástrojích podporovaných ze souhrnného rozpočtu, sestavená ke dni 31. prosince 2013 (COM(2014)0686),

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 26. listopadu 2015 pro členské státy k čl. 42 odst. 1 písm. d) nařízení o společných ustanoveních – způsobilé náklady na řízení a související platby,

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 10. srpna 2015 pro členské státy k čl. 37 odst. 7, 8 a 9 nařízení o společných ustanoveních – kombinování podpory z finančního nástroje s jinými formami podpory,

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 27. března 2015 pro členské státy k čl. 37 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních – hodnocení ex ante,

–  s ohledem na referenční pokyny Komise pro řídící orgány ze dne 2. července 2014 nazvané „Finanční nástroje v programech EISF 2014–2020“,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Komise z listopadu 2016 nazvanou „Finanční nástroje v rámci evropských strukturálních a investičních fondů. Shrnutí údajů o pokroku při financování a provádění finančních nástrojů v programovém období 2014–2020 v souladu s článkem 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013“,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Komise z prosince 2015 nazvanou „Shrnutí údajů o pokroku při financování a provádění nástrojů finančního inženýrství na programové období 2014–2020“ v souladu s článkem 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Komise ze září 2014 nazvanou „Shrnutí údajů o pokroku při financování a provádění nástrojů finančního inženýrství oznámených řídicími orgány v souladu s čl. 67 odst. 2 písm. j) nařízení Rady (ES) č. 1083/2006“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 13. listopadu 2015 nazvaný „Činnosti související s finančními nástroji (doprovodný dokument ke zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 140 odst. 8 finančního nařízení o finančních nástrojích podporovaných ze souhrnného rozpočtu, sestavené ke dni 31. prosince 2014) (SWD(2015)0206),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2016 nazvanou „Plnění rozpočtu EU prostřednictvím finančních nástrojů – ponaučení z programového období 2007–2013“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2015 nazvanou „Jsou finanční nástroje úspěšným a slibným nástrojem v oblasti rozvoje venkova?“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 16/2014 nazvanou „Účinnost kombinování grantů regionálních investičních facilit s půjčkami finančních institucí za účelem podpory vnějších politik EU“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 2/2012 nazvanou „Finanční nástroje pro malé a střední podniky spolufinancované Evropským fondem pro regionální rozvoj“,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 14. října 2015 nazvané „Finanční nástroje na podporu územního rozvoje“,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Evropské investiční banky z března 2013 nazvanou „Finanční nástroje: inventura v rámci příprav na programové období 2014–2020“,

–  s ohledem na studii z října 2016 nazvanou „Finanční nástroje v programovém období 2014–2020: první zkušenosti členských států“, již zadalo generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti,

–  s ohledem na studii s názvem „Revize úlohy skupiny EIB v evropské politice soudržnosti“ z března 2016, již zadalo generální ředitelství pro vnitřní politiky Unie, tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti,

–  s ohledem na briefing výzkumné služby Evropského parlamentu z května 2016 s názvem „Výzvy pro politiku soudržnosti EU: otázky v nadcházející reformě na období po roce 2020“,

–  s ohledem na briefing výzkumné služby Evropského parlamentu ze září 2015 s názvem „Provádění politiky soudržnosti v EU28“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0139/2017),

A.  vzhledem k tomu, že přezkum/revize víceletého finančního rámce (VFR) a skutečnost, že programové období 2014–2020 se blíží ke své polovině, vyvolaly diskusi o skladbě grantů a finančních nástrojů poskytnutých z rozpočtu EU v období po roce 2020;

B.  vzhledem k tomu, že souhrnný návrh (COM(2016)0605) představuje jedinou příležitost k řadě zlepšení systému, který řídí současné programové období, v polovině období;

C.  vzhledem k tomu, že pojem finanční nástroje zahrnuje celou řadu nástrojů a že hodnocení a rozhodnutí o jejich používání vyžadují soustavné podrobné analýzy jednotlivých případů spojené s posouzením konkrétních potřeb místních a regionálních ekonomik nebo konkrétních cílových skupin;

Období 2007–2013 – spolehlivé investování prostřednictvím grantů a finančních nástrojů

1.  uznává, že přestože byly tyto finanční nástroje navrženy před finanční a hospodářskou krizí a v hospodářském kontextu této krize nebyly nejvhodnější, zprávy Komise jednoznačně prokazují, že investice z evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů prostřednictvím grantů a finančních nástrojů měly výrazný dopad a viditelné výsledky v podobě investic v regionech EU, které dosáhly částky 347,6 miliardy EUR bez spolufinancování ze strany členských států a zdrojů dodatečně aktivovaných pomocí pákového efektu;

2.  vítá stávající operace Evropské investiční banky (EIB) v oblasti politiky soudržnosti patrné ve výročních a odvětvových zprávách, které prokazují dopad na MSP a společnosti se střední tržní kapitalizací, infrastrukturu, výzkum a inovace, životní prostředí, energetiku a zemědělství; vyvozuje, že odhadovaná výše úvěrů EIB poskytnutých na podporu politiky soudržnosti v období 2007–2013 činí 147 miliard EUR, což představuje přibližně 38 % veškerých úvěrů v EU;

Období 2014–2020 – nová stránka v investování prostřednictvím ESI fondů

3.  vítá skutečnost, že v období 2014–2020 se očekávají investice EU prostřednictvím ESI fondů v hodnotě 454 miliard EUR, přičemž se spolufinancováním investic ze strany členských států formou grantů a finančních nástrojů se očekává, že celková částka dosáhne hodnoty 637 miliard EUR;

4.  všímá si, že v rámci sdíleného řízení politiky soudržnosti se zvýšily jak objem, tak kvalita finančních nástrojů (v podobě mikroúvěrů, půjček, záruk a soukromého a rizikového kapitálu); vyzdvihuje dvě hlavní příčiny tohoto trendu – období 2007–2013 přineslo cenné zkušenosti a ponaučení ohledně provádění ESI fondů prostřednictvím grantů a finančních nástrojů, zatímco VFR na období 2014–2020 odráží skutečnost, že je s ohledem na nedávnou krizi potřeba více finančních nástrojů kvůli fiskálním omezením;

5.  konstatuje, že podle odhadů by se měly téměř zdvojnásobit prostředky přidělené na finanční nástroje v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Fondu soudržnosti (FS) a Evropského sociálního fondu (ESF) mezi obdobím 2007–2013, kdy dosahovaly 11,7 miliardy EUR, a obdobím 2014–2020, kdy by měly dosáhnout 20,9 miliardy EUR; konstatuje, že finanční nástroje by tudíž představovaly 6 % celkových prostředků přidělených na politiku soudržnosti v období 2014–2020 ve výši 351,8 miliardy ve srovnání s 3,4 % z 347 miliard přidělených v období 2007–2013;

6.  konstatuje, že příspěvky z Fondu soudržnosti činí přibližně 75 miliard EUR a představují tak 11,8 % celkových prostředků na finanční nástroje na období 2014–2020; vítá zvýšení příspěvku ze 70 miliard EUR v období 2007–2013 na 75 miliard EUR v období 2014–2020; zdůrazňuje, že příspěvek do Fondu soudržnosti by neměl být snižován, neboť přibližně 34 % obyvatel EU žije v regionech, které dostávají pomoc z tohoto fondu;

7.  bere na vědomí, že k 31. prosinci 2015 vyčlenilo 21 členských států ve stávajícím VFR celkovou částku 5 571,63 milionu EUR v příspěvcích operačních programů na finanční nástroje, z čehož 5 005,25 milionu EUR pochází z EFRR a FS;

8.  vítá, že klíčové regulační změny v programování, provádění a řízení finančních nástrojů, jako jsou přímé vazby na všech 11 tematických cílů, náležité povinné hodnocení ex ante, které umožňuje odhalit selhání trhu, vytváření individualizovaných a zjednodušených standardních finančních nástrojů a mechanismů pro podávání zpráv, mohou mít zásadní příznivý dopad na atraktivitu a rychlost provádění politiky soudržnosti díky odstraňování právní nejistoty, která vznikla v období 2007–2013; žádá však, aby bylo vyvinuto úsilí k zajištění toho, aby dotyčné změny neměly vliv na atraktivitu finančních nástrojů a rychlost jejich provádění;

Granty a finanční nástroje – logika intervence definuje skladbu

9.  zdůrazňuje, že ačkoli granty a finanční nástroje ESI fondů, které nejsou samoúčelné, podporují stejné cíle politiky soudržnosti, mají v rámci sdíleného řízení odlišnou logiku intervence a využití se zaměřením na potřeby územního rozvoje, na potřeby odvětví nebo na potřeby trhu;

10.  uznává, že v závislosti na druhu projektu mají granty ve srovnání s finančními nástroji různé výhody: podporují projekty, které nemusí nutně generovat výnosy, poskytují financování na projekty, které z různých důvodů nedokáží získat prostředky ze soukromých nebo z veřejných zdrojů, cílí na specifické příjemce, oblasti a regionální priority a jejich využívání je méně složité díky získaným zkušenostem a kapacitám; uvědomuje si, že granty jsou v některých případech svázány omezeními, mezi něž patří: problematické dosahování kvality a udržitelnosti projektů, riziko, že v dlouhodobém výhledu nahradí veřejné financování, a vytlačení potenciálních soukromých investic, a to i v případě opakujících se projektů a schopnosti vytvářet zisky za účelem splácení financování úvěrem;

11.  uznává, že finanční nástroje nabízejí výhody, jako například pákový a revolvingový efekt, přilákání soukromého kapitálu i pokrytí konkrétních investičních mezer prostřednictvím kvalitních bankami financovatelných projektů, čímž maximalizují účinnost a účelnost provádění regionální politiky; uvědomuje si, že finanční nástroje mají určité nevýhody, kvůli nimž by se tyto nástroje mohly dostávat do konfliktu s atraktivnějšími celostátními nebo regionálními nástroji, jako například: pomalejší provádění v některých regionech, větší složitost, nižší než očekávaný pákový efekt finančních nástrojů podporovaných ESI fondy a v některých případech vyšší náklady na provádění a správu; konstatuje, že v určitých oblastech politiky, například v případě určitých druhů veřejné infrastruktury, sociálních služeb, vědy a inovací nebo obecně projektů, které negenerují výnosy, jsou upřednostňovanou investicí granty;

12.  zdůrazňuje, že logika intervence není dělící příčkou, nýbrž styčným bodem pro vytvoření rovných podmínek pro granty a finanční nástroje, aby mohla politika soudržnosti zajišťovat lepší pokrytí příjemců a investičních mezer prostřednictvím různých opatření; poukazuje na to, že logika intervence v rámci programování ESI fondů představuje přístup zdola nahoru a že všechny členské státy a regiony by při svobodném stanovování podílu finančních nástrojů nebo grantů jako prováděcích nástrojů, které přispívají k naplňování zvolených priorit, v rámci svých příslušných operačních programů měly zvažovat nejvhodnější řešení, přičemž je třeba mít na paměti, že do tohoto procesu jsou zapojeny a hrají v něm klíčovou úlohu místní a regionální orgány; připomíná, že tím, kdo musí dobrovolně rozhodnout o typu finančního nástroje, který je pro provádění nejvhodnější, jsou řídící orgány;

Výkonnost finančních nástrojů – výzvy

13.  uznává význam používání finančních nástrojů při operacích v rámci politiky soudržnosti; vítá skutečnost, že zprávy o provádění finančních nástrojů v roce 2015 ukázaly pokrok i navzdory pozdnímu začátku aktuálního programového období; konstatuje však, že pokrok v provádění finančních nástrojů ESI fondů je velmi rozdílný nejen mezi členskými státy navzájem, nýbrž i uvnitř jednotlivých členských států; připomíná, že pozitivní zkušenosti a dopady při používání finančních nástrojů v programovém období 2007–2013 doprovázela řada problémů týkajících se výkonnosti: opožděné zahájení operací, nepřesné posouzení trhu, rozdílná míra využívání v regionech, celkově nízké míry vyplácení prostředků, nízký pákový efekt, problematický revolving, vysoké náklady na správu a nedostatečně vysoké kapitálové vybavení; připomíná, že do roku 2015, poté co Komise prodloužila určité lhůty pro provádění finančních nástrojů, byla řada zjištěných nedostatků zmírněna prostřednictvím cílených opatření;

14.  konstatuje, že prodlevy při provádění ESI fondů mohou mít dopad na míry vyplácení prostředků, revolving a pákový efekt, jenž by měl být založen na definici a metodikách požívaných mezinárodními organizacemi, jako je OECD, s jasným rozlišením veřejných a soukromých příspěvků a údajem o přesné míře možného pákového efektu v rámci každého finančního nástroje s rozdělením podle zemí a regionů; připomíná skutečnost, že prodlevy v období 2007–2013 nezvratně přispěly k nedostatečné výkonnosti finančních nástrojů EFRR a ESF; zdůrazňuje, že prodlevy při provádění, jež lze přičíst pozdnímu začátku programového období, mohou poškodit výkonnost finančních nástrojů ESI fondů, což by mohlo vést k nepřesným závěrům hodnocení na konci období; vyzývá proto členské státy, aby podnikly veškeré nezbytné kroky ke zmírnění negativních dopadů opožděného provádění finančních nástrojů, zejména pokud jde o riziko jejich omezeného využití a dopadu;

15.  je vážně znepokojen vysokou pravděpodobností, že se v druhé polovině stávajícího VFR opět ve velké míře nahromadí nezaplacené faktury, což by mohlo vážně ovlivnit i ostatní politiky financované EU;

16.  konstatuje, že v EU panují značné rozdíly, pokud jde o rozšíření finančních nástrojů včetně ESI fondů a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), úvodní výsledky těchto fondů a očekávaný pákový efekt dodatečných zdrojů, jakož i dalších finančních nástrojů financovaných EU v nejvýkonnějších ekonomikách EU, jež vedou k podkopání cílů politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že celková úspěšnost těchto nástrojů záleží na tom, jak jednoduché je jejich používání, a na schopnosti členských států řídit investice jejich prostřednictvím, k čemuž jsou potřebné přesné a rozlišené ukazatele, které umožní hodnotit jejich skutečný dopad na politiku soudržnosti;

Zjednodušení, synergie a technická pomoc – řešení

17.  vítá opatření Komise zaměřená na optimalizaci regulace a snižování byrokratické zátěže; zdůrazňuje, že i přes různá zlepšení stále přetrvává složitost a že od využívání finančních nástrojů odrazují problémy, jako je dlouhá doba na přípravu a administrativní zátěž pro příjemce; vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala s EIB, EIF a řídícími orgány s cílem zkombinovat daleko snadněji přístup k mikroúvěrům, půjčkám, zárukám a soukromému a rizikovému kapitálu z ESI fondů, a zároveň zajistit stejnou úroveň transparentnosti, demokratického dohledu, vykazování a kontrol;

18.  konstatuje, že zvláštní ustanovení omezují pružnost při operacích s finančními nástroji; poukazuje na to, že pravidla státní podpory se jeví jako zvláště zatěžující, zejména při kombinování grantů a finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby zajistila vhodný rámec pro státní podporu a prozkoumala další možnosti k usnadnění dodržování předpisů v oblasti státní podpory na všech třech úrovních – ze strany řídících orgánů, fondu fondů a finančních zprostředkovatelů; vyzývá k vytvoření rovných podmínek v pravidlech státní podpory týkajících se všech finančních nástrojů s cílem zabránit zvýhodňování určitých finančních zdrojů ve srovnání s ostatními, zejména v oblasti podpory malých a středních podniků;

19.  zdůrazňuje důležitost auditování výkonnosti finančních nástrojů včetně auditování operací skupiny EIB v rámci politiky soudržnosti; konstatuje, že auditní činnost zahrnuje přístup k celému cyklu ESI fondů; vyzývá Komisi a vnitrostátní orgány, aby prostřednictvím procesu auditu identifikovaly příležitosti ke zjednodušení a součinnosti; vyzývá tedy Komisi, aby se zaměřila na srovnávací analýzu grantů a finančních nástrojů, na další budování kapacit, metodiku auditů a pokyny pro procesy auditu, které by neměly zvyšovat finanční a administrativní zátěž příjemců;

20.  poukazuje na to, že kombinování grantů a finančních nástrojů má neprozkoumaný potenciál; zdůrazňuje, že vedle pokynů pro orgány jsou potřebná další zjednodušení a harmonizace pravidel, jež se týkají kombinování různých ESI fondů, jakož i pravidel pro kombinování ESI fondů s nástroji, jako jsou Horizont 2020 a EFSI; vyzývá k lepší regulaci ve formě jasných, konzistentních a cílených pravidel, pokud jde o uvolnění regulační zátěže tím, že bude usnadněno výše zmíněné kombinování zdrojů z více než jednoho programu do téhož finančního nástroje, i tím, že se v operacích ESF umožní kombinace nástrojů mikrofinancování a dále se zjednoduší zadávání veřejných zakázek při výběru finančních zprostředkovatelů a pro partnerství veřejného a soukromého sektoru; žádá větší soudržnost mezi různými strategiemi; zdůrazňuje, že kombinace grantů a finančních nástrojů ESI fondů s jinými zdroji financování mohou zatraktivnit strukturu financování pro příjemce a investory ze soukromého sektoru kvůli lepšímu sdílení rizik a výkonnosti projektů, a pomoci tak těmto nástrojům, aby poskytovaly potenciál dlouhodobého růstu;

21.  konstatuje, že využívání finančních nástrojů lze zlepšit prostřednictvím investičních partnerství a že partnerství veřejného a soukromého sektoru vylepšují součinnost mezi zdroji financování a udržují nezbytnou rovnováhu mezi veřejnými a soukromými zájmy; zdůrazňuje, že by měly být vytvářeny pobídky i k využívání finančních nástrojů v kontextu komunitně vedeného místního rozvoje a iniciativ integrovaných územních investic;

22.  vítá stávající praxi, kdy Komise a skupina Evropské investiční banky (EIB) poskytuje technickou pomoc prostřednictvím platformy fi-compass; vyjadřuje politování nad tím, že podpůrné služby pro orgány a zvláště pro příjemce finančních nástrojů včetně EFSI poskytované přímo na místě jsou omezené, přestože se místní a regionální orgány potýkají s technickými obtížemi a nedostatkem kapacit a know-how o účinném využívání finančních nástrojů; vyzývá k poskytování technické pomoci, která bude primárně zaměřena na místní nebo regionální zúčastněné strany a následně na všechny zúčastněné partnery, avšak neměla by být využívána k financování činnosti vnitrostátních orgánů; dále vyzývá k tomu, aby společný plán technické pomoci Komise a EIB zahrnoval finanční a nefinanční poradenskou činnost, zejména pro velké projekty, jakož i budování kapacit, odbornou přípravu, podporu a výměnu znalostí a zkušeností; vyzývá dále k tomu, aby byla na vnitrostátní orgány, správce fondů a příjemce zaměřena kombinace odborných znalostí (včetně právního poradenství) o pravidlech politiky soudržnosti, finančních produktech, státní podpoře a zadávání veřejných zakázek, přičemž zdůrazňuje, že je důležité se vyvarovat zdvojování struktur;

23.  vyzývá Komisi, aby propagovala investice ESI fondů a zdůrazňovala, že je do nich zapojeno financování z EU; dále vyzývá k poskytování dostatečných a komplexních informací o příležitostech financování z EU, které by pobízely soukromý a veřejný sektor k využívání těchto příležitostí a zaměřily se na potenciální příjemce a zejména na mladé lidi;

Směrem ke správné skladbě financování na období po roce 2020 a budoucnost politiky soudržnosti

24.  uznává, že výzvy, jako jsou migrace a bezpečnost nebo probíhající a budoucí politický vývoj v EU, by neměly negativně ovlivňovat investice prostřednictvím politiky soudržnosti nebo její cíle a očekávané výsledky, zejména po současném programovém období;

25.  uznává, že jak granty, tak finanční nástroje mají v rámci politiky soudržnosti svoji konkrétní roli, ale že shodně s 11 tematickými cíli usilují o naplnění pěti hlavních cílů strategie Evropa 2020 směrem k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění; zdůrazňuje, že je potřebné zajistit, aby finanční nástroje nenahrazovaly granty coby hlavní nástroj politiky soudržnosti, a poukazuje přitom na nutnost udržovat obnovitelný charakter fondů, které mají být dány k dispozici pro reinvestice na základě odvětví a činností, jež mohou podporovat;

26.  zdůrazňuje, že finanční nástroje mají lepší výkonnost ve vyvinutějších regionech a v metropolitních oblastech, kde jsou finanční trhy rozvinutější, zatímco nejvzdálenější regiony a regiony s vysokou harmonizovanou mírou nezaměstnanosti a nízkou hustotou zalidnění se při získávání investic potýkají s obtížemi, přičemž granty řeší regionální strukturální problémy a vyrovnané regionální financování; konstatuje, že úspěch finančních nástrojů závisí na celé řadě faktorů a že na základě jednoho kritéria nelze vyvodit obecné závěry; konstatuje, že zavedení závazných cílů pro používání finančních nástrojů v politice soudržnosti na období po roce 2020 nelze pokládat za proveditelnou možnost; konstatuje, že zvýšení podílu finančních nástrojů by nemělo ovlivnit nevratné finanční příspěvky, neboť by to narušilo rovnováhu; zdůrazňuje, že v řadě veřejných politik mohou převládat granty, zatímco finanční nástroje mohou hrát doplňkovou úlohu v plném souladu s příslušným hodnocením ex ante a analýzou trhu; vyzývá k dalšímu prosazování finančních nástrojů v programech Interreg s cílem učinit je slučitelnějšími s cíli Evropské územní spolupráce;

27.  připomíná, že dosavadní zkušenosti s využíváním ESI fondů ukazují, že kombinované financování prostřednictvím grantů a finančních nástrojů odpovídá podmínkám jednotlivých států a odstraňuje mezery v sociální, ekonomické a územní soudržnosti; zdůrazňuje, že kombinované financování nemůže vést k univerzálnímu řešení, a to kvůli celé řadě faktorů, mezi něž patří: zeměpisná oblast, oblast politiky, typ a velikost příjemce, administrativní kapacita, podmínky na trhu, existence konkurenčních nástrojů, podnikatelské prostředí a fiskální a hospodářská situace;

o
o   o

28.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.
(5) Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2015)0384.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.
(9) Úř. věst. C 19, 22.1.2014, s. 4.


Budoucí perspektivy pro technickou pomoc v oblasti politiky soudržnosti
PDF 430kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o budoucích perspektivách pro technickou pomoc v oblasti politiky soudržnosti (2016/2303(INI))
P8_TA(2017)0223A8-0180/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na její hlavu XVIII,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006(5),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 240/2014 ze dne 7. ledna 2014 o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů(6),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení Programu na podporu strukturálních reforem na období 2017–2020 a o změně nařízení (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 1305/2013 (COM(2015)0701),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizaci příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie“(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti pro období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj(9),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora ze dne 16. února 2016 nazvanou „Je nutno věnovat více pozornosti výsledkům, aby se poskytování technické pomoci Řecku zlepšilo“,

–  s ohledem na hloubkovou analýzu s názvem „Technická pomoc z podnětu Komise“, kterou vypracovalo Generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti v září 2016,

–  s ohledem na dopis Rozpočtového výboru,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0180/2017),

A.  vzhledem k tomu, že technická pomoc ať už z podnětu Komise, nebo členských států hraje důležitou úlohu ve všech fázích provádění politiky soudržnosti a je důležitým nástrojem k přilákání a udržení kvalitních zaměstnanců v rámci správy, vytvoření stabilního systému řízení a využívání evropských strukturálních a investičních fondů (tzv. ESI fondů), řešení překážek při provádění a pro pomoc uživatelům, pokud jde o vypracovávání kvalitních projektů; vzhledem k tomu, že by měly být prozkoumány možnosti využití technické pomoci v přípravné fázi programů;

B.  vzhledem k tomu, že místní, regionální a vnitrostátní orgány často nemají potřebné kapacity, aby mohly účinně a efektivně provádět ESI fondy a zorganizovat partnerství s jinými orgány veřejné moci včetně orgánů měst, s ekonomickými a sociálními partnery a se zástupci občanské společnosti v souladu s článkem 5 nařízení o společných ustanoveních; vzhledem k tomu, že správní kapacity se mezi jednotlivými členskými státy a regiony značně liší;

C.  vzhledem k tomu, že opatření technické pomoci by měla být cílena i na partnery zapojené do přípravy a provádění politiky soudržnosti, zejména v oblasti budování kapacit, vytváření sítí a komunikace týkající se politiky soudržnosti;

D.  vzhledem k tomu, že místní, regionální i celostátní orgány mají problémy udržet si kvalifikované pracovníky, kteří mají tendenci odcházet za lépe placenými pracovními místy v soukromém sektoru nebo na lukrativnější pozice v orgánech na celostátní úrovni; vzhledem k tomu, že se jedná o významnou překážku, která brání schopnosti veřejných orgánů úspěšně provádět evropské strukturální a investiční fondy a dosahovat cílů soudržnosti;

E.  vzhledem k tomu, že je v tomto směru stále prostor ke zlepšení monitorování a hodnocení technické pomoci, a to i navzdory důrazu na výsledky v programovém období 2014–2020 a i přesto, že již uplynula téměř polovina tohoto období;

F.  vzhledem k tomu, že je třeba optimalizovat vazby mezi technickou pomocí z podnětu Komise a opatřeními technické pomoci, jež jsou prováděna na vnitrostátní a regionální úrovni;

Technická pomoc z iniciativy Komise (článek 58 nařízení o společných ustanoveních)

1.  bere na vědomí, že prostředky, jež jsou k dispozici na technickou pomoc z podnětu Komise, byly navýšeny ve srovnání s předchozím programovým obdobím na 0,35 % ročního přídělu z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti, po odečtení prostředků pro Nástroj pro propojení Evropy (CEF) a Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD);

2.  vítá činnosti Komise financované z technické pomoci, a zejména práci na nástroji TAIEX REGIO PEER 2 PEER, kompetenčním rámci a nástroji sebehodnocení a paktech integrity, příručku pro odborníky, jak se vyvarovat 25 nejčastějších chyb při zadávání veřejných zakázek, a studii o aktuálním stavu administrativní kapacity pro zadávání veřejných zakázek v 28 členských státech; vyzývá členské státy, aby využily těchto iniciativ; zdůrazňuje, že tyto nástroje by měly mít významnější úlohu v rámci politiky soudržnosti po roce 2020 a vyzývá Komisi, aby za tímto účelem zvýšila na místní a regionální úrovni, a to i na ostrovech, povědomí o jejich využívání; doporučuje, aby byl záběr nástrojů TAIEX REGIO PEER2PEER rozšířen na všechny partnery v souladu s článkem 5 nařízení o společných ustanoveních s cílem zajistit širokou výměnu zkušeností, přispět k budování kapacit a usnadnit přínosné využití osvědčených postupů;

3.  pokládá za nezbytné, aby Komise iniciovala posouzení efektivnosti a přidané hodnoty provádění paktů integrity – civilního kontrolního mechanismu na ochranu finančních prostředků EU;

4.  bere na vědomí činnost pracovní skupiny pro Řecko a podpůrné skupiny pro Kypr na provádění fondů ESI v těchto dvou zemích, zejména pokud jde o míru čerpání, přičemž bere v úvahu, že toto je pouze jeden z ukazatelů pozitivního hodnocení politiky soudržnosti; konstatuje však, že podle zvláštní zprávy Evropského účetního dvora s názvem „Je nutno věnovat více pozornosti výsledkům, aby se poskytování technické pomoci Řecku zlepšilo“ přineslo úsilí o účinnou a udržitelnou reformu dobré i špatné výsledky; žádá proto Komisi, aby podala zprávu o výsledcích, kterých dosáhly operace útvaru na podporu strukturálních reforem v Řecku; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v práci pracovní skupiny pro lepší plnění rozpočtu a zlepšovat ji na základě zkušeností z programového období 2007–2013 s cílem poskytnout podporu dalším členským státům, které mají problémy při provádění politiky soudržnosti;

5.  bere na vědomí zavedení Programu na podporu strukturálních reforem (PPSR) a je si vědom řady jeho potenciálních přínosů pro politiku soudržnosti a další oblasti; žádá, aby byl koherentní a v souladu s doporučeními pro jednotlivé země v oblasti politiky soudržnosti; domnívá se však, že jakékoli možné prodloužení tohoto programu by nemělo oslabovat tematické cíle v rámci politiky soudržnosti, a že finanční zdroje by neměly být čerpány z ESI fondů na technickou pomoc; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zajistila co největší koordinaci a vzájemné doplňování se mezi opatřeními financovanými prostřednictvím Programu na podporu strukturálních reforem a technickou pomocí poskytovanou v rámci ESI fondů s cílem zaměřit své úsilí na co nejúčinnější dosažení cílů politiky soudržnosti;

6.  bere na vědomí strategii technické pomoci vypracovanou GŘ Komise pro regionální a městskou politiku; navrhuje vytvoření širší strategie technické pomoci s cílem zajistit účinnější koordinaci, jež by se týkala všech generálních ředitelství, která se zabývají ESI fondy, jakož i činností Útvaru na podporu strukturální reformy souvisejících s politikou soudržnosti, s cílem zjednodušit poskytovanou podporu, zamezit zdvojování činností a maximalizovat jejich součinnost a doplňkovost;

7.  zdůrazňuje význam technické pomoci v oblasti finančních nástrojů, jejichž použití exponenciálně roste, přičemž jsou poměrně složité vzhledem ke své povaze; v tomto ohledu vítá partnerství mezi Komisí a Evropskou investiční bankou (EIB) o zřízení platformy fi-compass; žádá Komisi, aby lépe racionalizovala technickou pomoc tak, aby pokrývala oblasti, v nichž se řídící orgány a příjemci potýkají s nejvíce problémy; vítá technická zlepšení v Evropském centru pro investiční poradenství pro účely kombinování ESI fondů s Evropským fondem pro strategické investice (EFSI); zdůrazňuje však, že znakem větší kapacity a zjednodušení v této specifické oblasti by měla menší potřeba technické pomoci v oblasti finančních nástrojů; dále zdůrazňuje, že je zapotřebí doplňkovost s opatřeními technické pomoci, která jsou následně prováděna na vnitrostátní a regionální úrovni;

8.  vítá podporu poskytovanou členským státům v rámci Společné pomoci při podpoře projektů v evropských regionech (JASPERS), nástroje technické pomoci, jenž poskytuje odbornou pomoc členským státům při přípravě velkých projektů spolufinancovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj a z Fondu soudržnosti; očekává zvláštní zprávu Evropského účetního dvora, jejíž předložení se předpokládá v roce 2017, jejímž cílem bude ověřit, zda program JASPERS pomohl zlepšit rozvoj velkých projektů spolufinancovaných z EU, a přispěl tak k vyšší kvalitě projektů, jakož i ke zvýšení správní kapacity členských států; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba provést pečlivou analýzu toho, jakým způsobem přispěla činnost nástroje JASPERS, který poskytoval nezávislé hodnocení kvality, v období 2007–2013 ke zlepšení kvality projektů a ke snížení času potřebného ke schválení velkých projektů ze strany Komise;

9.  konstatuje, že od začátku využívání technické pomoci v oblasti politiky soudržnosti nebyla provedena žádná komplexní analýza jejího skutečného přínosu; zároveň je obtížné provést podrobné posouzení jejího významu a přínosu pro zlepšení správní kapacity a posílení institucí s cílem zajistit účinné řízení fondů ESI; žádá proto, aby bylo o činnosti technické pomoci poskytováno více informací a aby byla její činnost transparentnější, aby hrál Parlament při sledování a kontrole větší úlohu a také aby byla provedena podrobná a komplexní studie o jejím přínosu v oblasti politiky soudržnosti;

10.  připomíná důležitost odpovídajících a cílených ukazatelů vhodných k měření výsledků a dopadů výdajů z ESI fondů a toho, aby byla k dispozici technická pomoc pro monitorování těchto aspektů; domnívá se, že zavedení společných ukazatelů bylo prvním krokem v tomto směru, ale provází jej řada nedostatků, jako je přílišné zaměření na výstupy, chybějící dlouhodobá perspektiva a nesourodost v oblasti potřeb na míru šitých informací; naléhavě vyzývá Komisi, aby investovala do zlepšení systému podávání zpráv a hodnocení tím, že vyvine vhodnější ukazatele, které budou k dispozici pro příští programové období;

11.  vyzývá Komisi, aby vypracovala opatření a připravila zdroje na zřízení technické pomoci při provádění makroregionálních strategií EU, a to s ohledem na různé zkušenosti a míru úspěšnosti provádění těchto strategií a také na skutečnost, že mezi účastníky strategií jsou i nečlenské státy a země s omezenými prostředky a nedostatečnými lidskými zdroji; domnívá se, že by to mohlo být účinnější při přípravě velkých projektů na makroregionální úrovni, které by mohly získat finanční prostředky v rámci politiky soudržnosti;

12.  zdůrazňuje, že je třeba provádět konkrétní opatření technické pomoci s cílem podporovat reindustrializaci ve znevýhodněných oblastech, aby se podařilo přilákat průmyslové investice do inovativních odvětví se špičkovými technologiemi, které budou mít malý dopad na životní prostředí;

13.  vyzývá Komisi, aby zřídila technickou pomoc, konkrétně pracovní skupiny členských států, s cílem předcházet zpožděním při přípravě orgánů a pracovních programů, které budou zapotřebí v rámci politiky soudržnosti v členských státech po roce 2020;

Technická pomoc z iniciativy členských států (článek 59 nařízení o společných ustanoveních)

14.  zdůrazňuje, že spolufinancování technické pomoci EU, která je k dispozici členským státům v rámci pěti evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014–2020, činí přibližně 13,4 miliardy EUR;

15.  zdůrazňuje, že technická pomoc se již svou podstatou liší od jiných opatření financovaných z ESI fondů a že měření jejích výsledků je velmi náročným a složitým úkolem; domnívá se nicméně, že vzhledem k její nezbytnosti, výši zdrojů dostupných v jejím rámci a jejímu potenciálu je naprosto nutné vytvořit přístup, který bude strategický, transparentní a koordinovaný, a to na různých úrovních správy, a zajistit flexibilitu, která umožní naplnit potřeby stanovené řídícími orgány v členských státech;

16.  zdůrazňuje, že přezkum výkonnosti v roce 2019 ozřejmí výsledky využití technické pomoci v programovém období 2014–2020 a zajistí, aby bylo včas možné diskutovat o období po roce 2020; žádá proto, aby v prostřední fázi proběhla širší debata a analýza týkající se účinnosti a výsledků technické pomoci;

17.  je znepokojen tím, že v některých členských státech se technická pomoc dostatečným a účinným způsobem nedostává k místním a regionálním orgánům, které zpravidla mají nejnižší správní kapacitu; zdůrazňuje, že je nezbytné vytvořit řádné a transparentní komunikační kanály mezi různými úrovněmi správy, aby bylo možné dostát nárokům na provádění ESI fondů a splnit cíle politiky soudržnosti, ale rovněž obnovit důvěru v účinné fungování EU a jejích politik; domnívá se, že by všichni partneři v rámci politiky soudržnosti měli v tomto ohledu plnit důležitou úkolu, a navrhuje, aby se Komise přímo podílela na posílení pozice partnerů v rámci příštího finančního programového období; vyzývá členské státy, aby výrazně zvýšily své úsilí o zjednodušení provádění předpisů v oblasti politiky soudržnosti, a to zejména ustanovení týkajících se technické pomoci; vítá proto např. vícevrstevný systém provádění politiky soudržnosti v Polsku (se 3 pilíři technické pomoci), který umožňuje ve větší míře koordinovaný strategický a transparentní přístup zaměřený na výsledky a přináší větší přidanou hodnotu; žádá přísnější kontrolu výsledků činností velkých soukromých firem, které poskytují technickou pomoc orgánům veřejné správy, aby se předešlo případným střetům střetu zájmů;

18.  zdůrazňuje, že technická pomoc zaměřená na rozvoj lidského potenciálu musí být využívána pro potřeby, které byly dříve uvedeny v plánech rozvoje zaměstnanců a specializované odborné přípravy zaměstnanců;

19.  zdůrazňuje, že pro úspěch nových nástrojů územního rozvoje je rovněž zásadní míra kapacity pro nižší úrovně správy, jako je komunitně vedený místní rozvoj a integrované územní investice; vyzývá k tomu, aby se pokračovalo v provádění strategie komunitně vedeného místního rozvoje; konstatuje, že i když může být obtížné měřit dopady technické pomoci, není to v žádném případě nemožné, zejména vezme-li se v úvahu poměr přínosů a nákladů; zdůrazňuje, že v některých členských státech vykazuje technická pomoc poskytovaná za účelem zavedení úplného systému pro provádění Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a systému pro provádění integrovaných územních investic záporný poměr přínosů a nákladů; konstatuje nicméně, že vysoké náklady lze zčásti vysvětlit zvláštními okolnostmi, které si vyžádaly větší úsilí, jako je například zřízení nového systému; žádá proto, aby byly zavedeny jasné kontrolní mechanismy, zejména pokud jde o netransparentní jednání o technické pomoci; připomíná důležitou úlohu místních akčních skupin, zejména při uskutečňování konceptu komunitně vedeného místního rozvoje, a domnívá se, že by jim měly technickou pomoc poskytnout členské státy a podpořit tak jejich cenný příspěvek k udržitelnému rozvoji v Unii;

20.  upozorňuje na to, že je třeba, aby činnosti technické pomoci zahrnovaly financování technicky a ekonomicky proveditelných projektů tak, aby mohly členské státy předložit strategické projekty, které budou moci být financovány v rámci politiky soudržnosti;

21.  se znepokojením konstatuje, že při provádění integrovaných opatření pro udržitelný rozvoj měst, při nichž jsou úkoly přeneseny na městské orgány, které fungují jako zprostředkující subjekty, se jim často nedostává potřebné technické pomoci k budování jejich kapacit; v této souvislosti se domnívá, že by měla být zvýšena technická pomoc na úrovni městských aglomerací, a to s ohledem na úlohu městských orgánů v politice soudržnosti a nutnosti vytvořit dostatečnou kapacitu pro další uskutečňování evropské městské agendy a Amsterodamského paktu;

22.  konstatuje, že programové období 2014–2020 skýtá místním orgánům větší prostor pro zapojení; zdůrazňuje, že to znamená lepší technické a administrativní dovednosti; žádá Komisi, aby prověřila iniciativy a mechanismy umožňující místním aktérům, aby plně využívali příležitostí programu, které skýtají nařízení o ESI fondech;

23.  upozorňuje na evropský kodex chování pro partnerskou spolupráci, který stanoví, že je třeba pomoci příslušným partnerům při posilování jejich institucionální kapacity s ohledem na přípravu a provádění programů; poukazuje na to, že mnoho členských států evropský kodex chování pro partnerskou spolupráci neuplatňuje; domnívá se navíc, že by měly být skutečně uplatňovány hlavní zásady a osvědčené postupy zakotvené v článku 5 výše uvedeného kodexu chování a týkající se zapojení relevantních partnerů do přípravy dohody o partnerství a programů, se zvláštním zaměřením na otázku včasného zveřejnění a snadného přístupu k relevantním informacím; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí jednoznačné pokyny EU v zájmu zvýšení konzistentnosti a odstranění právní nejistoty;

24.  zdůrazňuje, že je třeba svěřit technickou pomoc kvalifikovaným místním pracovníkům v daném členském státě, kteří budou schopni dále poskytovat podporu, a trvale ji financovat; domnívá se však, že toto financování by za žádných okolností nemělo nahrazovat vnitrostátní financování v této oblasti a že by měl být postupný a strategický posun směrem k činnostem, které vytvářejí větší přidanou hodnotu pro politiku soudržnosti obecně, jako je například budování kapacit, komunikace nebo výměna zkušeností;

25.  zdůrazňuje, že je důležité zahrnout orgány, které nejsou součástí systému řízení, ale které mají přímý dopad na provádění politiky soudržnosti; připomíná, že těmto orgánům musí být poskytnuta pomoc prostřednictvím vzdělávání, výměny znalostí, budování kapacit, vytváření sítí a zavedení informačních systémů, které jsou nezbytné k řízení projektů, s cílem rozšířit a zlepšit jejich správní kapacity a standardy; zdůrazňuje, že intenzivnější komunikace seznamující s výsledky a úspěchy dosaženými s podporou z ESI fondů a jejich větší zviditelnění může přispět k obnovení důvěry a víry občanů v projekt evropské integrace; vyzývá proto k tomu, aby z podnětu členských států byl vytvořen samostatný příděl prostředků na komunikaci v rámci prostředků na technickou pomoc; vyzývá Komisi, aby podporovala zastupitelnost opatření technické pomoci s cílem umožnit úspory z rozsahu a financování opatření společných pro různé fondy ESI;

26.  zdůrazňuje, že má-li se podařit omezit komplikace v oblasti postupů, měla by se v budoucnosti technická pomoc stále více zaměřovat na úroveň projektů a příjemců, a to bez ohledu na to, zda se jedná o veřejný, soukromý či občanský sektor, s cílem zajistit dostatek inovativních a dobře koncipovaných projektů, které zapadají do již existujících strategií, a zabránit tomu, aby se používal univerzální přístup; vyzývá členské státy, aby vytvořily mechanismus, kterým zapojí příjemce prostředků z ESI fondů do poskytování a monitorování technické pomoci; doporučuje, aby členské státy vytvořily síť tzv. info-pointů s cílem umožnit potenciálním příjemcům, aby získali informace o dostupných zdrojích financování, operačních programech a otevřených výzvách a také aby se naučili vyplňovat formuláře žádostí a provádět projekty;

27.  zdůrazňuje, že technická pomoc musí být vnímána jako jednoduchý a flexibilní nástroj, který lze uzpůsobit měnícím se okolnostem; je přesvědčen, že technická pomoc musí přispívat k udržitelnosti projektů, což je vlastně doba jejich trvání, a zároveň se zaměřovat na klíčové oblasti politiky soudržnosti a podporovat dlouhodobé výsledky, jako jsou např. projekty, které vytvářejí trvalá pracovní místa; v této souvislosti upozorňuje na to, že technická pomoc by se mohla používat k testování inovativních řešení v podobě pilotních projektů;

28.  vyzývá k tomu, aby členské státy v programovém období po roce 2020 zlepšily podávání zpráv o jednotlivých druzích činností financovaných prostřednictvím technické pomoci a o výsledcích, jichž bylo dosaženo; zdůrazňuje, že je zapotřebí větší transparentnost, aby se zvýšila viditelnost technické pomoci a bylo možné sledovat, jak a kde jsou tyto prostředky vynakládány, včetně jasné auditní stopy; domnívá se, že by v tomto ohledu měly být zváženy pravidelně aktualizované a veřejně přístupné databáze činností plánovaných a vykonávaných členskými státy a při tom by se mělo vycházet ze zkušeností s portálem veřejně přístupných dat, který zřídila Komise pro ESI fondy;

29.  konstatuje, že v současném programovém období měly členské státy možnost zařadit technickou pomoc jako prioritní osu do rámce operačního programu nebo přijetí zvláštního operačního programu zaměřeného na technickou pomoc; vyzývá Komisi, aby analyzovala, která možnost dosáhla lepších výsledků a která umožnuje dokonalejší monitorování a hodnocení, přičemž je třeba zohlednit různé institucionální zázemí pro členské státy;

30.  vyzývá k většímu využívání technické pomoci v oblasti Evropské územní spolupráce a v rámci souvisejících programů, zejména v oblasti přeshraniční spolupráce, neboť tyto oblasti mají svá vlastní specifika a vyžadují podporu ve všech fázích provádění, za účelem posílení spolupráce a významu příslušných programů;

31.  žádá Komisi, aby v souvislosti s přípravou legislativních návrhů pro politiku soudržnosti po roce 2020 vzala v úvahu všechny tyto skutečnosti, tj. zkušenosti získané v současném i v předchozín programovém období;

32.  žádá Komisi, aby provedla hodnocení ex post, jak funguje centrálně řízená technická pomoc i technická pomoc v rámci sdíleného řízení;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(6) Úř. věst. L 74, 14.3.2014, s. 1.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0211.


Přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu ***I
PDF 398kWORD 48k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zajištění přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu (COM(2015)0627 – C8-0392/2015 – 2015/0284(COD))
P8_TA(2017)0224A8-0378/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2015)0627),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0392/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2016(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 8. dubna 2016(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 15. února 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0378/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. května 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1128.)

(1) Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 86.
(2) Úř. věst. C 240, 1.7.2016, s. 72.


Provádění dohody o volném obchodu mezi EU a Koreou
PDF 394kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o provádění Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Korejskou republikou (2015/2059(INI))
P8_TA(2017)0225A8-0123/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o volném obchodu ze dne 6. října 2010 mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé(1),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o obchodu a spolupráci ze dne 28. října 1996 mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Korejskou republikou na straně druhé(2), a na rozhodnutí Rady 2001/248/ES ze dne 19. března 2001(3) o uzavření této dohody,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny – Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2015 o vnějším dopadu politiky EU v oblasti obchodu a investic na iniciativy veřejného a soukromého sektoru v zemích mimo EU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se provádí ustanovení o dvoustranných ochranných opatřeních Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Korejskou republikou(6),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 16. září 2010 o podpisu jménem Evropské unie a prozatímním uplatňování Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Korejskou republikou na straně druhé(7),

–  s ohledem na své usnesení, které přijal dne 17. února 2011 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Korejskou republikou na straně druhé(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech a sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách(11),

–  s ohledem na Marrákešskou dohodu o zřízení Světové obchodní organizace,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 k nové a inovativní budoucí strategii pro obchod a investice(12),

–  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 207, 208 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0123/2017),

A.  vzhledem k tomu, že na 1. července 2016 připadlo páté výročí vstupu Dohody o volném obchodu mezi EU a jejími členskými státy a Korejskou republikou (dále jen „Korea“) v platnost;

B.  vzhledem k tomu, že nová obchodní strategie Komise „Obchod pro všechny“ zdůrazňuje důležitost zajištění účinného provádění dohod o volném obchodu EU, a to i prostřednictvím mechanismu pro urovnávání sporů;

C.  vzhledem k tomu, že Dohoda o volném obchodu mezi EU a Koreou (dále jen „dohoda“) vstoupila formálně v platnost po ratifikaci členskými státy dne 13. prosince 2015;

D.  vzhledem k tomu, že tato dohoda je první dohodou nové generace dohod o volném obchodu uzavřenou mezi EU a asijským partnerem, které kromě odstranění cel obsahuje také pravidla pro odstranění necelních překážek a vytváří nové možnosti přístupu na trh v oblasti služeb a investic a také v oblastech, jako je duševní vlastnictví, veřejné zakázky a politika hospodářské soutěže a bude tedy sloužit jako příklad pro budoucí dohody o volném obchodu;

E.  vzhledem k tomu, že po dobu platnosti dohody:

   se deficit obchodní bilance Unie s Koreou ve výši 7,6 miliardy EUR za období 12 měsíců před vstupem dohody v platnost změnil na přebytek obchodní bilance, který v pátém roce trvání dohody dosahoval výše 2,5 miliardy EUR;
   vývoz Unie do Koreje se zvýšil o 47 % z 30,6 miliardy EUR za období 12 měsíců před vstupem dohody v platnost na 44,9 miliardy EUR v pátém roce trvání dohody, přičemž vývoz unijních produktů, který byl na základě dohody částečně nebo úplně liberalizován, se zvýšil o 57 % a o 71 % a vývoz unijních produktů s nulovou celní sazbou na základě doložky nejvyšších výhod (DNV) se zvýšil o 25 % (1,9 miliardy EUR);
   dovoz z Koreje do EU v pátém roce trvání dohody dosahoval výše 42,3 miliardy EUR a vzrostl o 11 % v porovnání s obdobím 12 měsíců před vstupem dohody v platnost, přičemž dovoz korejských produktů, který byl na základě dohody částečně nebo úplně liberalizován, se zvýšil o 35 % a o 64 % (5,0 miliard EU a 0,5 miliardy EUR), zatímco vývoz korejských produktů s nulovou celní sazbou do EU se na základě doložky nejvyšších výhod (DNV) zvýšil o 29 % (5,8 miliardy EUR);
   podíl EU na celkovém korejském dovozu vzrostl z 9 % před vstupem dohody v platnost na 13 % ve čtvrtém roce trvání dohody; ve stejné době se snížil podíl EU na celkovém korejském vývozu z 11 % na necelých 9 %;
   vývoz osobních automobilů z EU do Koreje se zvýšil o 246 % z 2,0 miliard EUR v období 12 měsíců před vstupem dohody v platnost na 6,9 miliardy EUR v pátém roce trvání dohody;
   dovoz osobních automobilů z Koreje do EU se zvýšil o 71 % z 2,6 miliardy EUR v období 12 měsíců před vstupem dohody v platnost na 4,5 miliardy EUR v pátém roce trvání dohody;
   vývoz služeb z EU dosáhl v roce 2014 výše 11,9 miliardy EUR a zvýšil se o 11 % v porovnání s předcházejícím rokem, což v roce 2014 vedlo k přebytku obchodní bilance EU s Koreou v odvětví služeb ve výši 6,0 miliard EUR; v té samé době dosáhl unijní dovoz služeb z Koreje výše 6,0 miliard EUR a zaznamenal nárůst o 4 % v porovnání s rokem 2013;
   přímé zahraniční investice (PZI) EU v Koreji dosáhly v roce 2014 výše 43,7 miliardy EUR, což znamená, že Unie se stala největším investorem v zemi; přímé zahraniční investice z Koreje do Evropy dosáhly výše 20,3 miliardy EUR, což znamená nárůst o 35 % v porovnání s předchozím rokem;
   míra využívání celních preferencí ze strany Unie na korejském trhu se zvýšila na 68,5 %, přičemž míra využívání ze strany Koreje dosahuje přibližně 85 %;
   bylo zřízeno sedm zvláštních výborů, sedm pracovních skupin a byl zahájen dialog o právech duševního vlastnictví;
   působí výbor pro obchod a trvale udržitelný rozvoj, který je zvláštním orgánem pro provádění kapitoly o obchodu a trvale udržitelném rozvoji obsažené v dohodě mezi EU a Koreou;

1.  připomíná, že tdohoda je procesem, nikoli jednorázovou transakcí, a proto by její uplatňování v praxi mělo v souladu se zásadami dohody i nadále podléhat pravidelnému přezkumu a hodnocení co se týče dopadu na obchod v konkrétních ekonomických odvětvích EU a v každém členském státě EU; v tomto smyslu zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné provádění dohody, jakož i dodržování jejích ustanovení;

2.  vítá skutečnost, že dohoda přispěla k výraznému nárůstu objemu obchodu mezi EU a Koreou; vybízí Komisi a členské státy, aby blíže přezkoumaly důsledky a přímý dopad dohody na blahobyt spotřebitelů, podnikatelů a evropskou ekonomiku a efektivněji informovaly veřejnost o těchto dopadech;

3.  zdůrazňuje, že uzavření dohody je výjimečné jak z hlediska rozsahu dohody, tak z hlediska rychlosti, s jakou byly odstraněny celní překážky, kdy například po pěti letech uplatňování dohody byly na obou stranách odstraněny téměř všechny celní překážky;

4.  poukazuje na to, že dohoda – obdobně jako i jiné dohody o volném obchodu, službách a investicích – má příznivý vliv na společenský a hospodářský rozvoj smluvních stran, hospodářskou integraci, trvale udržitelný rozvoj a vzájemné přiblížení zemí a jejich obyvatel;

5.  bere na vědomí činnost Fóra občanské společnosti a vnitrostátních poradních skupin zřízených v souladu s ustanoveními obsaženými v kapitole o volném obchodu a trvale udržitelném rozvoji, která činí nedílnou součást celkového balíčku Dohody o volném obchodu; připomíná, že obě strany se zavázaly podle článku 13.4 dohody respektovat, podporovat a uplatňovat ve svých právních předpisech a postupech zásady v návaznosti na jejich povinnosti vyplývající z členství v MOP a z Deklarace MOP o základních principech a právech v práci, zejména pokud jde o svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání; zdůrazňuje však, že pokrok, jehož bylo dosaženo mezi EU a Koreou, a který se týká cílů zakotvených v kapitole o obchodu a udržitelném rozvoji není uspokojivý a že stále existují případy porušování svobody sdružování, včetně znepokojivých příkladů uvěznění odborových předáků, a zásahů do jednání, které by měly zůstat v rámci autonomie vyjednávacích partnerů; v této souvislosti naléhavě vyzývá Komisi k zahájení formálních konzultací s korejskou vládou v souladu s článkem 13.14 dohody, a pokud se tyto konzultace nezdaří, vyzývá skupinu odborníků zmíněnou v článku 13.15 této dohody, aby přijala opatření a pokračovala v dialogu s ohledem na skutečnost, že korejská vláda nedostála určitých svých závazků, a zejména za účelem toho, aby docházelo k trvalému a soustavnému úsilí v souladu se závazky zakotvenými v dohodě, což povede k zajištění ratifikace základních úmluv MOP ze strany Koreje, jež tato země dosud neratifikovala;

6.  zdůrazňuje, že mezi členskými státy EU jsou výrazné rozdíly v míře využívání celních preferencí, a to v rozmezí od 16 % do 92 %; zdůrazňuje, že zvýšené využívání závazných preferencí by mohlo evropským vývozcům přinést další zisky ve výši přesahující 900 milionů EUR; doporučuje analyzovat využití preferencí v této a dalších obchodních dohodách, s cílem dosáhnout maximálního využití obchodních výhod;

7.  uznává, že i když dohoda splňuje očekávání zúčastněných stran, pokud jde o zvýšení dvoustranného obchodu a prohloubení obchodní partnerství, následující otázky v rámci dohody a v rámci dialogu s Koreou by měly být analyzovány, řádně prosazovány a prováděny v duchu této dohody, a měly by být revidovány s cílem odstranit stávající problémy:

   a) technické překážky obchodu, např.: doložka týkající se přímé dopravy, která brání společnostem maximalizovat kontejnerovou přepravu, doložka týkající se opraveného zboží, začlenění sedlových tahačů do oblasti působnosti dohody, a důležitá je rovněž otázka pravidel a postupů týkajících se certifikace zařízení vyvážených do Koreje;
   b) překážky v oblasti hygienických a rostlinolékařských opatření, mj.: překážky omezující vývoz hovězího a vepřového masa z EU, jakož i mléčných výrobků;
   c) právo duševního vlastnictví, např.: uznávání a ochrana zeměpisných označení, obchodní práva vztahující se na veřejné užití hudebních děl, zvukové záznamy, výkony chráněné autorským právem nebo právy s ním souvisejícími;
   d) kapitola o obchodu a trvale udržitelném rozvoji: ratifikace a uplatňování základních úmluv Mezinárodní organizace práce ze strany Koreji;
   e) znění pravidel o původu a jejich vlivu na míru využití preferenčních celních sazeb;
   f) záležitosti týkající se cel, včetně postupů ověřování původu;

8.  konstatuje, že v poslední době byly zaznamenány případy vytváření nových necelních překážek, jako jsou dříve neexistující technické normy pro stroje, zařízení nebo vozidla; zdůrazňuje, že zejména nepřijatelným jevem je odejmutí homologace typu vozidla pro různé evropské výrobce automobilů z nepodložených důvodů; vyzývá Komisi, aby se zapojila do dvoustranných rozhovorů za účelem odstranění tohoto negativního fenoménu;

9.  zdůrazňuje, že mnoho malých a středních podniků (MSP) neví o možnostech, které dohoda skýtá; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posoudily míru využití preferencí především malých a středních podniků a přijaly účinná opatření ke zvýšení povědomí MSP o možnostech vyplývajících z dohody;

10.  podporuje další prohlubování obchodních a investičních vztahů mezi EU a Koreou – zejména kapitoly o investicích v Dohodě o volném obchodu; očekává, že obtíže týkající se kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji budou vyřešeny před jednáním o investiční kapitole; podporuje zapojení smluvních stran dohody do dalšího hospodářského růstu a udržitelného rozvoje ve prospěch občanů EU a Koreje; vyzývá Komisi a vládu Korejské republiky aby nepoužívaly původní metodu urovnávání sporů mezi investorem a státem (ISDS) při jednáních o kapitole o investicích, ale aby místo toho stavěly na novém systému soudu pro investice navrženým Evropskou komisí a vyzývá Komisi, aby dlouhodobě pracovala na rozvíjení mnohostranného systému soudu pro investice, který by mohl případně nahradit všechny mechanismy řešení sporů v oblasti investic v rámci stávajících i budoucích dohod o volném obchodu;

11.  zdůrazňuje význam dalšího posílení mezinárodní spolupráce v mnohostranném, vícestranném a regionálním mezinárodním rámci v rámci Světové obchodní organizace, jako například v souvislosti s jednáním o dohodě o environmentálních produktech (EGA) a o dohodě o obchodu se službami (TiSA);

12.  zdůrazňuje, že strategické hodnoty dohody přesahují oblast obchodu, neboť dohoda vytváří pevný základ pro hlubší vztah s dlouhodobým závazkem a přispívá k vytvoření strategického partnerství mezi EU a Koreou;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, jakož i vládě a Národnímu shromáždění Korejské republiky.

(1) Úř. věst. L 127, 14.5.2011, s. 6.
(2) Úř. věst. L 90, 30.3.2001, s. 46.
(3) Úř. věst. L 90, 30.3.2001, s. 45.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0250.
(5) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 87.
(6) Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 19.
(7) Úř. věst. L 127, 14.5.2011, s. 1.
(8) Úř. věst. C 188 E, 28.6.2012, s. 113.
(9) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 94.
(10) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 31.
(11) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 101.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0299.


Dosažení dvoustátního řešení na Blízkém východě
PDF 334kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o dosažení řešení v podobě existence dvou států na Blízkém východě (2016/2998(RSP))
P8_TA(2017)0226RC-B8-0345/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o mírovém procesu na Blízkém východě,

–  s ohledem na dosavadní rezoluce OSN,

–  s ohledem na úmluvy OSN o lidských právech, jichž jsou státy Izrael a Palestina smluvními stranami,

–  s ohledem na zprávu Kvartetu pro Blízký východ ze dne 1. července 2016 a na jeho prohlášení ze dne 23. září 2016,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně mírového procesu na Blízkém východě, zejména na závěry ze dne 18. ledna 2016 a 20. června 2016,

–  s ohledem na Evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dosažení míru na Blízkém východě zůstává hlavní prioritou mezinárodního společenství a nezbytným prvkem regionální a globální stability a bezpečnosti;

B.  vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku („vysoká představitelka“) vyjádřila při několika příležitostech své odhodlání obnovit a posílit úlohu Unie v mírovém procesu; vzhledem k tomu, že v dubnu 2015 jmenovala vysoká představitelka nového zvláštního zástupce Evropské unie pro mírový proces na Blízkém východě („zvláštní zástupce EU“); vzhledem k tomu, že výsledky práce zvláštního zástupce se ještě musí ukázat;

C.  vzhledem k tomu, že při hledání řešení arabsko-izraelského konfliktu hrají důležitou úlohu Kvartet a regionální partneři, jako je Egypt, Jordánsko a Saúdská Arábie;

D.  vzhledem k tomu, že pokračující násilí, teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu a podněcování k násilí vedou k významnému prohloubení nedůvěry a zásadně se neslučují s mírovým vyřešením konfliktu;

E.  vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN ve své rezoluci č. 2334 (2016):

   a) znovu potvrdila, že budování izraelských osad na palestinském území okupovaném od roku 1967, včetně východního Jeruzaléma, nemá žádnou právní platnost a představuje zjevné porušení mezinárodního práva a zásadní překážku pro dosažení řešení v podobě existence dvou států;
   b) vyzvala strany, aby při svých příslušných jednáních rozlišovaly mezi územím Státu Izrael a územími okupovanými od roku 1967;
   c) připomněla povinnost bezpečnostních sil palestinské samosprávy, která vplývá z plánu Kvartetu, účinně zasahovat proti všem, kteří se zapojují do terorismu, a oslabovat teroristické kapacity, včetně zabavování ilegálních zbraní;

F.  vzhledem k tomu, že podle kanceláře zástupce EU v Palestině docházelo v průběhu uplynulých měsíců ve vysoké míře k demolicím palestinských budov;

G.  vzhledem k tomu, že jsou hlášeny četné případy porušování lidských práv v Pásmu Gazy;

H.  vzhledem k tomu, že panuje znepokojení nad situací uvězněných osob na obou stranách, zejména pokud jde o stále pokračující hladovku palestinských vězňů; vzhledem k tomu, že obě strany by měly dodržovat práva vězňů v souladu s mezinárodními závazky;

I.  vzhledem k tomu, že všechny strany by měly podporovat dialog a praktickou spolupráci, zejména v oblasti bezpečnosti, přístupu k vodě, hygieně a zdrojům energie, a napomáhat růstu palestinské ekonomiky s cílem nabídnout perspektivu naděje, míru a usmíření, jež tento region tolik potřebuje;

J.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a oběma stranami by se měly zakládat na dodržování lidských práv a demokratických zásad, jimiž se řídí jejich vnitřní a mezinárodní politika a jež jsou nedílnou součástí těchto vztahů;

1.  potvrzuje svou jednoznačnou podporu řešení izraelsko-palestinského konfliktu v podobě existence dvou států na základě hranic z roku 1967, kdy by hlavním městem obou států byl Jeruzalém a kdy by vedle sebe v míru a bezpečí existoval bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, ucelený a životaschopný Palestinský stát, a to na základě práva na sebeurčení a plného dodržování mezinárodního práva;

2.  poukazuje na to, že je důležité, aby strany s cílem dosáhnout spravedlivého, trvalého a komplexního míru pokračovaly co nejdříve ve věcných jednáních; vyzývá obě strany, aby se zdržely kroků, které by mohly vést k další eskalaci násilí, včetně jednostranných opatření, jež by mohla mít nepříznivý dopad na výsledek jednání, ohrozit životaschopnost řešení v podobě existence dvou států a vyvolat další nedůvěru; vyzývá obě strany, aby znovu potvrdily své odhodlání dosáhnout řešení v podobě existence dvou států a distancovaly se od hlasů, které toto řešení odmítají;

3.  vyjadřuje důrazný nesouhlas s veškerým jednáním, které ohrožuje životaschopnost tohoto řešení, a naléhavě vyzývá obě strany, aby s cílem obnovit důvěru prokázaly prostřednictvím politiky a opatření skutečné odhodlání k takovému řešení; vítá odhodlání předsedy izraelské vlády Benjamina Netanjahua a palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse ke společnému úsilí o mír, které vyjádřili během svých nedávných návštěv ve Spojených státech;

4.  zdůrazňuje, že ochrana a zachování životaschopnosti řešení v podobě existence dvou států musí být bezodkladnou prioritou politiky a činnosti Evropské unie, pokud jde o izraelsko-palestinský konflikt a mírový proces na Blízkém východě;

5.  odsuzuje všechny násilné akty, teroristické činy vůči Izraelcům a podněcování k násilí, jež se zásadně neslučují se snahou o dosažení mírového řešení v podobě existence dvou států; podotýká, že aby bylo možné znovu nastolit důvěru a zabránit eskalaci, která by dále mařila vyhlídky na dosažení míru, musí všechny strany účinně bojovat proti násilí, terorismu, verbálním projevům nenávisti a podněcování k nenávisti;

6.  připomíná, že osady jsou podle mezinárodního práva nezákonné, a zdůrazňuje, že nedávné rozhodnutí založit novou osadu hlouběji na území Západního břehu Jordánu, vypsat výběrové řízení na výstavbu téměř 2 000 bytových jednotek a prohlásit další pozemky na tomto území za „státní“ jen dále podrývá vyhlídky na realizovatelné řešení v podobě existence dvou států; odsuzuje pokračující politiku osidlování a vyzývá izraelské úřady, aby ji neprodleně zastavily a zásadně změnily; lituje zejména, že Kneset dne 6. února 2017 schválil „regularizační zákon“, který umožňuje retroaktivně legalizovat osady postavené na palestinských pozemcích bez souhlasu jejich legitimních soukromých vlastníků; očekává rozhodnutí nejvyššího soudu týkající se tohoto nového zákona;

7.  s uspokojením bere na vědomí bod 8 závěrů Rady ze dne 18. ledna 2016, v němž se uvádí, že EU a její členské státy jsou odhodlány zajistit plné provádění stávajících právních předpisů EU a dvoustranných ujednání mezi EU a Izraelem;

8.  žádá ukončení demolic palestinských domů a staveb a projektů financovaných z prostředků EU, nuceného vysídlování palestinských rodin a konfiskací majetku Palestinců na území Západního břehu Jordánu, v souladu se zprávou Kvartetu; zdůrazňuje, že příslušné orgány EU jsou nadále odpovědné za to, aby žádné finanční prostředky EU nemohly být přímo či nepřímo zneužity pro účely teroristických organizací nebo na činnosti, které k tomuto jednání podněcují;

9.  připomíná, že základním předpokladem míru a bezpečnosti v regionu je dodržování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv státními i nestátními aktéry, včetně zodpovídání se za své jednání;

10.  zdůrazňuje, že důležitým prvkem dosažení řešení v podobě existence dvou států je usmíření mezi samotnými Palestinci, a s politováním konstatuje, že mezi nimi stále existuje nejednotnost; podporuje výzvu EU adresovanou palestinským skupinám, aby se jednou z hlavních priorit stalo usmíření a návrat palestinské samosprávy do Pásma Gazy; naléhavě vyzývá palestinské síly, aby urychleně opět začaly usilovat o usmíření, zejména tím, že uspořádají prezidentské a legislativní volby, které měly proběhnout již dávno; zdůrazňuje, že se palestinská samospráva musí ujmout vládních funkcí v Pásmu Gazy, mimo jiné v oblasti bezpečnosti a civilní správy a také prostřednictvím své přítomnosti na hraničních přechodech;

11.  zdůrazňuje, že militantní činnost a nedovolené vyzbrojování přispívají k nestabilitě a v konečném důsledku brání úsilí dosáhnout řešení na základě jednání; vyzývá bezpečnostní složky palestinské samosprávy, aby prováděly plně účinné a včasné operace, a bránily tak těmto militantním skupinám v jejich činnosti, jako je např. odpalování raket na Izrael; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zabránit vyzbrojování teroristických skupin a jejich činnosti spočívající v pašování zbraní, vyrábění raket a budování tunelů;

12.  znovu vyzývá k ukončení blokády Pásma Gazy a k bezodkladné rekonstrukci a obnově této oblasti;

13.  připomíná členským státům benátské prohlášení z června 1980, v rámci něhož členské státy EU převzaly odpovědnost za mírový proces; vyzývá k tomu, aby bylo v červnu tohoto roku přijato nové prohlášení EU; žádá vysokou představitelku, aby v návaznosti na toto nové prohlášení zahájila práci na vytvoření ambiciózní a komplexní evropské mírové iniciativy pro tento region;

14.  požaduje, aby se tato mírová iniciativa Evropské unie zaměřila na řešení izraelsko-palestinského konfliktu a aby jejím cílem bylo dosáhnout hmatatelných výsledků ve stanoveném harmonogramu, v rámci řešení v podobě existence dvou států a s mezinárodním mechanismem monitorování a plnění dohod; zdůrazňuje, že je důležité v tomto ohledu spolupracovat s dalšími mezinárodními aktéry, zejména v rámci Kvartetu pro Blízký východ a se zřetelem na arabskou mírovou iniciativu; vyzývá k tomu, aby se při jednáních s oběma stranami účinně využívalo existujícího vlivu Evropské unie a jejích stávajících nástrojů s cílem ulehčit mírové snahy, neboť koordinovaná činnost na úrovni EU může přinést výsledky;

15.  zdůrazňuje, že pokud se má podpořit skutečná evropská mírová iniciativa, je prvotním úkolem členských států aktivně přispět k utváření jednotného evropského stanoviska a zdržet se jednostranných kroků, které podrývají evropskou činnost; zdůrazňuje, že hlavy evropských států a vlád nemohou požadovat po Unii, aby byla v tomto regionu aktivní, pokud jejich rozdílné postoje brání Unii, aby prostřednictvím vysoké představitelky vystupovala jednotně;

16.  konstatuje, že palestinská arabská komunita v Izraeli má potenciál sehrát důležitou úlohu při dosažení trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci a že je důležité, aby byla zapojena do mírového procesu a podílela se na něm; žádá, aby měli všichni občané Izraele stejná práva, což je základním předpokladem k tomu, aby mohli tuto roli plnit;

17.  žádá, aby Evropská unie poskytovala podporu a ochranu aktérům z řad občanské společnosti, včetně organizací pro lidská práva, kteří na obou stranách přispívají k úsilí o mír a k budování důvěry mezi Izraelci a Palestinci, a vítá příspěvek občanské společnosti k mírovému procesu novými inovativními náměty a iniciativami;

18.  navrhuje, aby byla zahájena iniciativa „Poslanci za mír“, jejímž cílem bude sjednotit evropské, izraelské a palestinské poslance v úsilí o dosažení pokroku v mírovém programu, které bude doplňovat diplomatické úsilí EU;

19.  zdůrazňuje, že EU musí podporovat iniciativy, které by mohly přispět k opětovnému vybudování důvěry mezi politickými, nestátními a hospodářskými subjekty a k vytvoření modelu spolupráce na konkrétních otázkách; v této souvislosti poukazuje na důležitost těch oblastí politiky, ve kterých má spolupráce naprosto zásadní význam pro každodenní život občanů a jakými jsou zejména bezpečnost, přístup k vodě, hygiena, zdroje energie a růst palestinské ekonomiky;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci Evropské unie pro mírový proces na Blízkém východě, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, zástupci Kvartetu, generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států, Knesetu a vládě Izraele, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.


Strategie EU pro Sýrii
PDF 353kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o strategii EU pro Sýrii (2017/2654(RSP))
P8_TA(2017)0227RC-B8-0331/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 14. března 2017 s názvem „Základní prvky strategie EU pro Sýrii“(JOIN(2017)0011) a na závěry Rady o Sýrii ze dne 3. dubna 2017, které společně vytvářejí novou strategii EU pro Sýrii,

–  s ohledem na prohlášení spolupředsedajících, které zaznělo dne 5. dubna 2017 na konferenci s názvem „Podpora budoucnosti Sýrie a okolního regionu“,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 30. prosince 2016 vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ohledně ukončení nepřátelských akcí v Sýrii, na její prohlášení ze dne 23. března 2017 o Sýrii a na prohlášení, které vydala jménem EU dne 9. prosince 2016 o situaci v Aleppu,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 6. dubna 2017 vydala místopředsedkyně, vysoká představitelka ohledně údajného chemického útoku v syrské provincii Idlib, a na její prohlášení ze dne 7. dubna 2017 o útoku USA v Sýrii,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady o omezujících opatřeních EU namířených proti osobám odpovědným za násilné represe v Sýrii, včetně rozhodnutí ze dne 14. listopadu 2016 a 20. března 2017,

–  s ohledem na zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Sýrii, která byla zřízena Radou OSN pro lidská práva, a na rezoluce Rady OSN pro lidská práva týkající se Syrské arabské republiky,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Dá´iš a frontě an-Nusra a související rezoluce ke konfliktu v Syrské arabské republice, zejména rezoluce 2218 (2013), 2139 (2014), 2165 (2014), 2191 (2014), 2199 (2015), 2254 (2015), 2258 (2015), 2268 (2016), 2328 (2016), 2332 (2016), a 2336 (2016),

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) ze dne 31. října 2000 o ženách a míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/71/L.48 ze dne 19. prosince 2016, kterou se stanoví mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus na pomoc při vyšetřování a stíhání osob odpovědných v souladu s mezinárodním právem za nejvážnější zločiny spáchané v Syrské arabské republice od března 2011,

–  s ohledem na ženevské komuniké z roku 2012,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a na všechny úmluvy OSN, jichž je Sýrie smluvní stranou,

–  s ohledem na Římský statut a na zakládací listiny Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na ad hoc tribunály, včetně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR) a Zvláštního tribunálu pro Libanon (STL),

–  s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že válka v Sýrii je nejhorší humanitární krizí, se kterou se svět setkal od druhé světové války, a jejím ničivým a tragickým důsledkům pro obyvatele v zemi stále není konec; vzhledem k tomu, že od začátku konfliktu v Sýrii, který vypukl v roce 2011, se desítky civilistů včetně dětí staly terčem útoků a nadále v této kruté občanské válce trpí a že o život přišlo již více než 400 000 osob; vzhledem k tomu, že více než 13,5 milionu osob v Sýrii, téměř tři čtvrtiny zbývajícího obyvatelstva, zoufale potřebuje naléhavou pomoc, jako je lékařská péče a potravinová pomoc, voda a přístřeší; vzhledem k tomu, že 6,3 milionu osob je vnitřně vysídlených, 4,7 milionu žije v těžko přístupných a obléhaných oblastech a 5 milionů žije jako uprchlíci v sousedních zemích a zemích v širším regionu; vzhledem k tomu, že krize v Sýrii má stále vyšší nepříznivý dopad na stabilitu v širším regionu;

B.  vzhledem k tomu, že od vypuknutí války v roce 2011 uvolnila EU společně se svými členskými státy v reakci na syrskou krizi jak v Sýrii, tak v celém regionu více než 9,4 miliardy EUR, a stala se tak největším dárcem; vzhledem k tomu, že EU významným způsobem podporuje také sousední země, které jsou pro uprchlíky útočištěm;

C.  vzhledem k tomu, že násilnosti páchané během syrského konfliktu zahrnují cílené i nahodilé útoky na civilisty, mimosoudní zabíjení, mučení a špatné zacházení, násilná zmizení, hromadné a svévolné zatýkání, kolektivní tresty, útoky na zdravotnické pracovníky a odpírání potravin a vody; vzhledem k tomu, že Asadův režim nese údajně odpovědnost za popravy oběšením, mučení a mimosoudní zabíjení v masivním rozsahu v zajišťovacích zařízeních; vzhledem k tomu, že syrská vláda úmyslně odepírá civilistům základní zboží a služby, včetně potravin, dodávek vody a lékařské péče; vzhledem k tomu, že útoky a metoda vyhladovění civilistů obléháním obydlených oblastí jako válečná taktika jasně porušují mezinárodní humanitární právo; vzhledem k tomu, že tyto zločiny zůstávají nepotrestány;

D.  vzhledem k tomu, že ISIS/Dá´iš a jiné džihádistické skupiny páchají krutá zvěrstva, mj. brutální popravy, zamlčované sexuální násilí, únosy, mučení, nucené konverze a zotročování žen a dívek; vzhledem k tomu, že k teroristickým útokům jsou verbovány a využívány děti; vzhledem k tomu, že existují vážné obavy ohledně dobrých životních podmínek obyvatel, kteří v současné době žijí v oblastech pod kontrolou Dá´iš, a ohledně jejich možného nasazení jako lidských štítů během osvobozovacího tažení; vzhledem k tomu, že tyto zločiny mohou představovat i válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu;

E.  vzhledem k tomu, že příměří, které vstoupilo v platnost dne 30. prosince 2016, není respektováno, neboť jsou hlášena jeho porušení na celém území Sýrie a dochází i k vážným incidentům, jako byly chemický útok ve městě Chán Šajchún, který údajně spáchal Asadův režim, a bombový útok namířený proti autobusům přepravujícím evakuované osoby z obléhaných vesnic Fúa a Kafrája do oblastí kontrolovaných vládou; vzhledem k tomu, že byly zabity desítky lidí, včetně dětí, a řada dalších osob byla zraněna;

F.  vzhledem k tomu, že v rámci několika vyšetřování bylo shledáno, že Asadovy jednotky použily chemické látky s úmyslem ublížit civilistům či je usmrtit, což je v rozporu s dohodou z roku 2013 o zneškodnění takových zbraní; vzhledem k poslednímu útoku za použití zbraní masového ničení proti civilistům, ke kterému došlo dne 4. dubna 2017 ve městě Chán Šajchún v provincii Idlib, kde bylo zabito nejméně 70 civilistů, z nichž mnoho dětí, a stovky jich byly zraněny; vzhledem k tomu, že Rusko dne 12. dubna 2017 vetovalo rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která by údajné použití zakázaných chemických zbraní v Sýrii odsoudila a syrskou vládu by vyzvala ke spolupráci při vyšetřování tohoto incidentu; vzhledem k tomu, že USA sdělily EU, že poté, co podle jejich úsudku použil syrský režim chemické zbraně, zahájily útok na vojenskou leteckou základnu Šajrát v syrské provincii Homs, aby tak zabránily a odradily od šíření a používání chemických zbraní;

G.  vzhledem k tomu, že v březnu 2017 Evropská unie v zájmu boje proti šíření a používání chemických zbraní doplnila sankční seznam o čtyři vysoce postavené syrské vojenské činitele vzhledem k jejich úloze při používání chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu;

H.  vzhledem k tomu, že předseda Komise Jean-Claude Juncker ve svém projevu o stavu Unie v září 2016 poukázal na to, že je zapotřebí strategie EU pro Sýrii; vzhledem k tomu, že v říjnu Parlament vyzval místopředsedkyni, vysokou představitelku Federiku Mogheriniovou, aby zajistila, aby cílem nové strategie pro Sýrii bylo usnadnění politického urovnání v zemi a aby rovněž zahrnovala monitorovací nástroje a nástroje na prosazování souladu se závazky stanovenými v rámci mezinárodní skupiny na podporu Sýrie;

I.  vzhledem k tomu, že cílem strategie EU pro Sýrii je nastínit, jak může EU hrát výraznější a účinnější úlohu při zajišťování trvalého politického řešení v Sýrii na základě stávajícího rámce schváleného OSN a podpořit obnovu v období po uzavření dohody, jakmile bude probíhat věrohodná transformace; vzhledem k tomu, že tato strategie nastiňuje šest klíčových oblastí zájmu, kterými jsou: ukončení války na základě skutečné politické transformace; podpora smysluplného a inkluzivního přechodu; řešení humanitárních potřeb nejzranitelnějších Syřanů; podpora demokracie a lidských práv; vymáhání odpovědnosti za válečné zločiny a podpora odolnosti syrského obyvatelstva a společnosti;

J.  vzhledem k tomu, že EU dne 5. dubna 2017 spolupředsedala konferenci o podpoře budoucnosti Sýrie a okolního regionu, na které se setkali zástupci více než 70 zemí a mezinárodních organizací a mezinárodní i syrské občanské společnosti; vzhledem k tomu, že na bruselské konferenci byl dohodnut komplexní přístup k syrské krizi s tím, že na reakci na humanitární situaci bude poskytnuta další finanční pomoc, a to 3,47 miliardy EUR v letech 2018–2020 včetně 1,3 miliardy EUR z EU, která je v tomto ohledu největším dárcem; vzhledem k tomu, že kromě toho některé mezinárodní finanční instituce a dárci oznámili, že poskytnou přibližně 27,9 miliardy EUR ve formě úvěrů; vzhledem k tomu, že náklady na obnovu Sýrie budou podle odhadů činit přibližně 200 miliard USD;

K.  vzhledem k tomu, že EU uznává snahy a podporu Turecka, Libanonu a Jordánska, tedy sousedních zemí Sýrie, které poskytují útočiště největšímu počtu uprchlíků;

L.  vzhledem k tomu, že dne 4. května 2017 bylo v Astaně (Kazachstán) dosaženo dohody s Ruskem, Íránem a Tureckem ohledně čtyř zón deeskalace; vzhledem k tomu, že tyto tři signatářské země se mají zaručit za šestiměsíční obnovitelné příměří, a to i za pomoci ozbrojených pozorovatelů na místě; vzhledem k tomu, že v této dohodě se vyzývá k ukončení všech přeletů Asadova režimu nad těmito zónami a k neomezenému přístupu poskytovatelů humanitární pomoci do oblastí ovládaných povstalci; vzhledem k novému kolu rozhovorů pod záštitou OSN, které začíná tento týden v Ženevě, a k dalšímu kolu rozhovorů vedených Ruskem, které má proběhnout v polovině července v Kazachstánu;

M.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně prohlašuje, že syrský konflikt nelze vyřešit vojenskou cestou a že nepřijatelné utrpení syrského lidu může ukončit pouze proces inkluzivní transformace pod syrským vedením; vzhledem k tomu, že přestože je zřejmé, že obnova může začít až po politické dohodě, snahy o usmíření by měly být vyvíjeny co nejdříve a v zájmu zajištění dlouhodobé stability by je měla podporovat EU; vzhledem k tomu, že v této souvislosti má zásadní význam zjištění pravdy, podpora odpovědnosti a přechodné soudnictví i amnestie;

1.  vítá strategii EU pro Sýrii, včetně strategických cílů EU týkajících se Sýrie a cílů EU vytyčených pro Sýrii, a výsledek bruselské konference, která zajistila víceleté přísliby prostředků; naléhavě vyzývá všechny účastníky a mezinárodní dárce, aby v plné míře dostáli svým závazkům a aby svou podporu zachovali i v budoucnu;

2.  znovu a ostře odsuzuje zvěrstva a rozsáhlé porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, jichž se dopouštějí všechny strany konfliktu, zejména jednotky Asadova režimu za podpory jeho spojenců Ruska a Íránu, i nestátní ozbrojené skupiny, zejména ISIS/Dá‘iš a Džabhat Fatah aš-Šám; zdůrazňuje svůj postoj, podle něhož musí být všichni, kdo jsou odpovědní za porušování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv, pohnáni k odpovědnosti; vybízí všechny státy, aby při řešení otázky beztrestnosti uplatňovaly zásadu všeobecné soudní pravomoci, a vítá kroky, které za tímto účelem podnikla řada členských států EU, včetně nedávného rozhodnutí španělského vnitrostátního soudu zabývat se trestním oznámením, jež bylo podáno na devět syrských členů zpravodajských služeb kvůli podezření z mučení a z dalšího porušování lidských práv; opakuje svou výzvu EU a členským státům, aby v úzké koordinaci s podobně smýšlejícími zeměmi posoudily možnost vytvoření tribunálu pro válečné zločiny v Sýrii, dokud nebude případ předán Mezinárodnímu trestnímu soudu; zdůrazňuje, že osoby, které páchají zločiny namířené proti náboženským, etnickým a dalším skupinám a menšinám, by také měly být postaveny před soud; je nadále přesvědčen, že v Sýrii není možné dosáhnout účinného řešení konfliktu ani trvalého míru, aniž by byla vyvozena odpovědnost za spáchané zločiny;

3.  co nejostřeji odsuzuje strašlivý chemický letecký útok, který dne 4. dubna 2017 zasáhl město Chán Šajchún v provincii Idlib a zabil přinejmenším 70 civilistů, včetně dětí a humanitárních pracovníků, přičemž mnohé z obětí vykazovaly příznaky otravy plynem; konstatuje, že tvrzení o použití chemických zbraní jsou podle předběžného posouzení zjišťovací mise Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) věrohodná; zdůrazňuje povinnost Sýrie dodržovat doporučení zjišťovací mise OPCW a společného vyšetřovacího mechanismu OPCW a OSN tak, že okamžitě poskytne neomezený přístup a uzná právo na kontrolu každé lokality; zdůrazňuje, že osoby odpovědné za tyto útoky se budou ze svých činů zodpovídat před soudem; vyjadřuje politování nad opakovaným vety Ruska v Radě bezpečnosti, včetně vetování rezoluce Rady bezpečnosti OSN odsuzující poslední chemický útok a vyzývající k mezinárodnímu prošetření incidentu;

4.  vítá vytvoření mezinárodního, nestranného a nezávislého mechanismu na pomoc při vyšetřování a stíhání osob, jež jsou podle mezinárodního práva odpovědny za nejvážnější zločiny spáchané v Syrské arabské republice od března 2011; lituje toho, že tento mechanismus stále není plně financován; vyzývá členské státy, aby splnily své přísliby v tomto ohledu;

5.  je i nadále odhodlán zasazovat se o jednotu, svrchovanost, územní celistvost a nezávislost Sýrie a podporuje zásadní myšlenku „celé Sýrie“ („Whole of Syria“) a demokratickou budoucnost syrského lidu; trvá na tom, že politický proces vedený Sýrií, který povede ke svobodným a spravedlivým volbám, bude umožněn a monitorován OSN a realizován na základě nové ústavy, je jedinou cestou k míru v této zemi; připomíná všem stranám, že celonárodního inkluzivního příměří a mírového vzájemně přijatelného řešení syrské krize lze dosáhnout pod záštitou OSN a, jak je uvedeno v ženevském komuniké z roku 2012 a v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254 (2015), s podporou zvláštního vyslance generálního tajemníka pro Sýrii Staffana de Mistury a klíčových mezinárodních a regionálních aktérů;

6.  bere na vědomí nedávné memorandum o zřízení zón deeskalace v Sýrii a podporuje úmysl posílit příměří, zabránit tomu, aby letecké síly režimu létaly nad těmito oblastmi, a vytvořit podmínky pro humanitární přístup, lékařskou pomoc, návrat vysídlených civilistů do jejich domovů a obnovu poškozené infrastruktury; zdůrazňuje však obavy, které vyjádřila opozice, že dohoda by mohla vést k vytvoření oblastí vlivu a k rozdělení Sýrie; vyzývá všechny strany k uplatňování dohod z Astany a tři garanty k zajištění dodržování příměří; poukazuje na to, že je důležité odstranit veškerou nejednoznačnost ohledně skupin, na které se příměří nevztahuje, a vyzývá všechny strany včetně Turecka, aby zajistily, že v důsledku memoranda se spojenecké síly umírněné opozice nebo ti, kteří bojují na straně mezinárodní koalice proti ISIS/Dá‘iš, nestanou snazším terčem; podtrhuje, že je třeba zajistit mezinárodní monitoring uplatňování ujednání, a podporuje značné zapojení OSN;

7.  naléhavě vyzývá Ruskou federaci a Íránskou islámskou republiku, aby využily svůj vliv na syrský režim a dosáhly toho, aby akceptoval a aktivně usiloval o rozumný kompromis, který ukončí občanskou válku a připraví cestu pro inkluzivní a skutečnou transformaci; vyzývá EU a její členské státy, aby i nadále podporovaly umírněnou opozici, zjišťovaly a izolovaly radikalizované prvky a podporovaly usmíření; vybízí členy nejvyššího vyjednávacího výboru, aby se i nadále zapojovaly do jednání zprostředkovaných OSN v Ženevě;

8.  rozhodně se domnívá, že se EU musí aktivněji zapojit a maximálně zhodnotit svůj významný finanční příspěvek po skončení konfliktu, aby mohla hrát důležitou úlohu při vyjednávání ve stávajícím rámci dohodnutém na úrovni OSN a zajistit politickou transformaci tím, že bude uplatňovat samostatnou politiku zaměřenou na sbližování jednotlivých stran a zintenzivní své úsilí v oblastech, v nichž může mít Unie přidanou hodnotu; podporuje probíhající snahy místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie spočívající v navazování kontaktů s klíčovými aktéry v regionu s cílem zajistit politickou transformaci, usmíření a obnovu po skončení konfliktu; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby začala připravovat konkrétní plán na zapojení EU do rekonstrukce Sýrie a zaměřovala se na inkluzivní a společné úsilí ve spolupráci s klíčovými mezinárodními organizacemi a finančními institucemi i s regionálními a místními aktéry; zdůrazňuje však, že je důležité, aby za proces obnovy po skončení konfliktu nesli vlastní odpovědnost sami Syřané;

9.  zdůrazňuje zásadní význam činnosti místních a mezinárodních organizací občanské společnosti a nevládních organizací při zajišťování důkazů o válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a jiných zločinech, včetně ničení kulturního dědictví; vyzývá EU a její členské státy, aby těmto subjektům nadále poskytovaly veškerou pomoc; vyzývá EU a její členské státy, aby dostatečně financovaly organizace, které pracují na vyšetřování z otevřených zdrojů a digitálním shromažďování důkazů o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, aby byla zajištěna odpovědnost a pachatelé byli postaveni před soud;

10.  vítá důraz, který strategie EU pro Sýrii klade na podporu odolnosti syrského obyvatelstva a syrské společnosti; vyzývá EU a členské státy, aby zdvojnásobily své úsilí zaměřené na budování kapacit obyvatelstva a občanské společnosti v Sýrii, a spolupracovaly přitom také s aktéry, kteří vystupují na obranu lidských práv, rovnosti (včetně rovnosti žen a mužů a práv menšin), demokracie a postavení občanů, pokud možno v Sýrii, a rovněž pokud jde o syrské uprchlíky žijící v exilu v tomto regionu nebo v Evropě; zdůrazňuje, že toto budování kapacit by mělo Syřanům pomoci vzít transformaci do vlastních rukou (v oblastech, jako je regulace sdělovacích prostředků, decentralizace, správa obcí a příprava ústavy) a náležitě při tom zohlednit potřeby a úlohu žen;

11.  vyjadřuje uspokojení nad tím, že úloha občanské společnosti, včetně ženských organizací, byla uznána jako klíčová součást trvalého řešení; připomíná skutečnost, že EU musí v rámci mírového procesu podporovat a usnadňovat přiměřené zapojení občanské společnosti a žen a konzultace s nimi v souladu s komplexním přístupem EU k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti; trvá na tom, že v nové syrské ústavě musí být zohledněna lidská práva žen;

12.  opět vyjadřuje svou podporu úsilí globální koalice proti ISIS/Dá´iš, domnívá se však, že strategie EU měla také zkoumat aspekty týkající se boje proti ISIS/Dá´iš a dalším teroristickým organizacím uvedeným na seznamu OSN a zdůrazňovat a zaměřovat se na základní politické a socioekonomické příčiny, které usnadňují šíření terorismu, a uvádět konkrétní opatření na jejich řešení; dále se domnívá, že měly být nastíněny možnosti, jak přispět k zachování mnohonárodnostního, nábožensky pluralitního a multikonfesního charakteru syrské společnosti;

13.  zdůrazňuje, že je důležité chránit etnické a náboženské menšiny v Sýrii, a rozhodně se domnívá, že by každý politický proces měl být inkluzivní a zaměřený na obnovu Sýrie jakožto multikonfesní a tolerantní země;

14.  připomíná klíčový význam brzkého zavedení opatření na budování důvěry, včetně neomezeného humanitárního přístupu po celé Sýrii, poskytování základních veřejných služeb (elektřina, voda, zdravotnictví), ukončení obléhání měst a propuštění vězňů a rukojmí; vítá dohodu mezi syrskou vládou a skupinami povstalců, že umožní evakuaci čtyř obléhaných měst; naléhavě vyzývá všechny strany, aby podpořily a usnadnily přijetí komplexní dohody o opatřeních na budování důvěry;

15.  s politováním konstatuje, že ničivý občanský konflikt vrátil tuto zemi z pohledu společenského a hospodářského vývoje o desetiletí zpět, uvrhl miliony lidí do nezaměstnanosti a chudoby, vedl k rozsáhlému ničení zdravotnických a vzdělávacích zařízení i k vysídlení Syřanů a odlivu mozků v obrovském měřítku; zdůrazňuje proto, že je důležité rozšířit nehumanitární pomoc zaměřenou na posilování odolnosti osob v rámci Sýrie a opětovné oživení hospodářství; dále vyzývá členské státy EU, aby projevily větší odhodlání při sdílení odpovědnosti a umožnily uprchlíkům, kteří utíkají z válečných oblastí v Sýrii, nalézt ochranu za hranicemi bezprostředně sousedícího regionu, a to i prostřednictvím programů přesídlování a přijímání uprchlíků z humanitárních důvodů; domnívá se však, že jakmile konflikt skončí, měly by být vytvořeny pobídky pro kvalifikované syrské uprchlíky, aby se vrátili a přispěli k obnově země;

16.  vítá nové priority partnerství, které EU uzavřela s Jordánskem a Libanonem, i uvolnění pravidel původu EU pro vývoz z Jordánska; lituje, že velké množství uprchlíků v Jordánsku, Libanonu a Turecku stále žije v nejistých sociálních a hospodářských podmínkách a často nemůže najít (legální) zaměstnání; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku EU, aby orgány v Jordánsku a Libanonu vybídla, aby usilovaly o odstranění zbývajících (neformálních) překážek, podporovaly rozšířené možnosti samostatně výdělečné činnosti a splnily závazek týkající se tvorby pracovních míst pro ženy a mladé lidi;

17.  plně podporuje cíl spočívající v realizaci iniciativy „No lost generation of children“ v Sýrii i v okolním regionu a vyzývá k dodatečnému úsilí při dosahování toho, aby se všechny děti z řad uprchlíků i zranitelné děti v hostitelských komunitách dostaly ke kvalitnímu vzdělávání poskytujícímu rovný přístup pro dívky i chlapce; zdůrazňuje, že je třeba uznat často neformální vzdělávání v uprchlických táborech a podpořit psychologickou rehabilitaci těchto traumatizovaných dětí;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU, Organizaci spojených národů, členům mezinárodní skupiny na podporu Sýrie a všem stranám zapojeným do konfliktu a aby zajistil překlad tohoto textu do arabštiny.


Silniční doprava v Evropské unii
PDF 433kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o silniční dopravě v Evropské unii (2017/2545(RSP))
P8_TA(2017)0228B8-0290/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 91 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě(7),

–  s ohledem na bílou knihu Komise s názvem „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o logistice v EU a multimodální dopravě v nových koridorech transevropské dopravní sítě (TEN-T)(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o nových příležitostech pro malé dopravní podniky, včetně obchodních modelů založených na užší spolupráci(10),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o situaci na trhu silniční dopravy v EU (COM(2014)0222),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu(11),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ (COM(2016)0501) a na sdělení Komise s názvem „Doprava a CO2“ (COM(1998)0204),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu a v ní uvedený závazek udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod úrovní 2°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a nadále usilovat o to, aby nárůst teploty nepřesáhl 1,5°C;

–  s ohledem na Amsterodamské prohlášení ze dne 14. dubna 2016 o spolupráci v oblasti propojeného a automatizovaného automobilismu – Na cestě k propojeným a automatizovaným vozidlům na evropských silnicích,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o sociálním dumpingu v Evropské Unii(12),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Evropská strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů, milník na cestě ke spolupracující, propojené a automatizované mobilitě“ (COM(2016)0766),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Komise by měla neodkladně předložit legislativní návrhy týkající se trhu nákladní dopravy (dále jen „silniční iniciativy“), aby bylo možné určit a řešit výzvy, kterým toto odvětví čelí;

B.  vzhledem k tomu, že ekonomika silniční dopravy v EU představuje 5 milionů přímých pracovních míst a přispívá k téměř 2 % HDP EU, přičemž zahrnuje 344 000 společností zajišťujících silniční přepravu cestujících a více než 560 000 společností zajišťujících silniční přepravu zboží(13);

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 dosáhly činnosti v oblasti osobní silniční dopravy v EU 5 323 miliard osobokilometrů, přičemž z celkové činnosti v oblasti osobní přepravy v EU-28 činily osobní automobily 72,3 % a autobusy a autokary 8,1 %(14);

D.  vzhledem k tomu, že bezpečnost silničního provozu zůstává pro EU aktuálním tématem, neboť v roce 2015 se na silnicích 135 000 osob zranilo vážně a 26 100 smrtelně;

E.  vzhledem k tomu, že silniční doprava je hnací silou hospodářství EU a měla by i nadále udávat tempo dalšího hospodářského růstu a tvorby pracovních míst, podpory konkurenceschopnosti a územní soudržnosti, a vzhledem k tomu, že je zároveň nutné, aby se toto odvětví stalo udržitelnějším a aby dodržovalo důstojné pracovní podmínky a sociální práva;

F.  vzhledem k tomu, že silniční doprava je odvětví, v němž Evropa zaujímá vedoucí pozici ve světě, a to jak ve výrobě, tak i v provozování dopravy, a že k tomu, aby si evropská silniční doprava svou světovou vedoucí pozici v oblasti technologií zachovala, je naprosto zásadní, aby se i nadále rozvíjela, aby do sebe investovala a obnovovala se udržitelným a ekologickým způsobem v rámci globální ekonomiky, která více než kdy jindy nutně potřebuje nové silné aktéry a nové obchodní modely;

G.  vzhledem k tomu, že silniční doprava pokračuje v postupném vyřazování fosilních paliv, neboť v tomto odvětví je nezbytné zvýšit energetickou účinnost a udržitelnost, zejména prostřednictvím alternativních paliv, alternativních hnacích ústrojí a digitalizace, a to nákladově efektivním způsobem, aniž by utrpěla její konkurenceschopnost;

H.  vzhledem k tomu, že doprava má velký význam v souvislosti se změnou klimatu, neboť nese odpovědnost za 23,2 % celkových emisí skleníkových plynů v EU, a vzhledem k tomu, že v roce 2014 silniční doprava v EU vyprodukovala 72,8 % emisí skleníkových plynů z dopravy;

I.  vzhledem k tomu, že náklady na přetížení silnic představují pro hospodářství EU podle odhadů 1 % DPH, pokud jde o ztrátu času, dodatečnou spotřebu paliva a znečištění;

J.  vzhledem k tomu, že mezinárodní silniční přeprava zboží se potýká se stále vyšším počtem regulačních překážek, které zavádějí členské státy;

K.  vzhledem k tomu, že multimodální sítě a integrace různých druhů dopravy a služeb jsou pro zlepšení spojení osobní a nákladní dopravy a její účinnost potenciálně prospěšné, a tak pomáhají snižovat emise uhlíku a další škodlivé emise;

L.  vzhledem k tomu, že členské státy nevymáhají dostatečně právní předpisy EU o kabotáži;

M.  vzhledem k tomu, že ve vymáhání stávajících právních předpisů o pracovních podmínkách, sociálních právech a bezpečnosti silničního provozu existují napříč Unií ohromné rozdíly;

Zvýšená konkurenceschopnost a inovace v silniční dopravě

1.  domnívá se, že silniční iniciativy by měly dávat potřebný impuls k udržitelnějšímu, bezpečnějšímu, inovativnějšímu a konkurenceschopnějšímu evropskému odvětví silniční dopravy, v zájmu zvýšení účinnosti silniční dopravy a logistiky by měly dále rozvíjet evropskou silniční infrastrukturu, měly by zajistit rovné podmínky pro provozovatele na světovém trhu a také dokončení a kvalitnější fungování vnitřního trhu pro silniční dopravu cestujících i zboží a měly by pro evropskou silniční dopravu předestřít dlouhodobou strategii;

2.  domnívá se rovněž, že silniční iniciativy by měly přispívat k technologickému vývoji vozidel, prosazovat alternativní paliva, zvyšovat interoperabilitu dopravních systémů a způsobů dopravy a malým a středním podnikům (MSP) v oblasti dopravy zajistit přístup na trh;

3.  vyzývá Komisi, aby při navrhování silničních iniciativ zohlednila usnesení Parlamentu ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011; zdůrazňuje, že k silniční dopravě je nutno přistupovat s komplexním a dlouhodobým hlediskem podle intermodální a udržitelné politiky EU v oblasti dopravy;

4.  vyzývá Komisi, aby při navrhování souboru opatření v rámci iniciativy pro silniční mobilitu zároveň zohlednila usnesení Parlamentu ze dne 14. září 2016 o sociálním dumpingu v Evropské unii;

5.  zdůrazňuje, že silniční doprava významně přispívá k tvorbě pracovních míst a k růstu v EU a že s její konkurenceschopností úzce souvisí stav hospodářství EU; požaduje tudíž proaktivní politiky, které by se zaměřily na podporu a rozvoj udržitelné silniční dopravy v podmínkách spravedlivé hospodářské soutěže, zejména pro MSP, především s ohledem na budoucí digitální, technologický a environmentální vývoj v této oblasti, a které by podněcovaly zvyšování dovedností pracovníků;

6.  vybízí evropskou silniční dopravu, aby využila příležitostí, které skýtá digitalizace; vyzývá Komisi, aby rozvíjela komunikační infrastrukturu, a to jak v případě komunikace „mezi vozidly navzájem“, tak i „mezi vozidly a infrastrukturou“, aby se zvýšila bezpečnost a účinnost silničního provozu a abychom se připravili na budoucnost silniční mobility; zdůrazňuje, že v otázce vozidel je zapotřebí rozvíjet přenos technologií, zvyšovat logistickou podporu a vypracovat v této oblasti odpovídající definice a pravidla; vyzývá Komisi, aby vypracovala vhodný regulační rámec pro propojený a automatizovaný silniční provoz a rovněž pro nové obchodní modely založené na spolupráci;

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby více harmonizovala přepravy cestujících a přepravy zboží, zejména v souvislosti se systémy elektronického mýtného v EU, neboť stávající nedostatečná harmonizace vede k dodatečným nákladům na dopravu; podněcuje v tomto ohledu k využívání digitálních technologií (elektronické a standardizované dokumenty, e-CMR, inteligentní tachografy apod.), aby byl zaručen plně fungující vnitřní trh;

Snadnější přeshraniční mobilita na silnicích

8.  naléhavě vyzývá členské státy, aby relevantní předpisy EU prováděly důsledněji, a Komisi, aby toto provádění bedlivě sledovala, a to i s ohledem na přeshraniční spolupráci, výklad stávajících právních předpisů a jejich řádné a nediskriminační vymáhání, a aby se zabývala harmonizací vnitrostátních právních předpisů; je přesvědčen, že kdykoli je k tomu Komise oprávněna, měla by zahajovat řízení o nesplnění povinnosti proti zákonům a opatřením narušujícím trh;

9.  naléhavě žádá členské státy, aby úžeji spolupracovaly s Euro Contrôle Route a Evropskou sítí dopravních policií (TISPOL), aby bylo možné lépe vymáhat právní předpisy EU v oblasti silniční dopravy a vybudovat silný mechanismus pro zajištění rovného a přiměřeného provádění stávajícího acquis, např. podporováním členských států pomocí certifikace, standardizace, technických odborných znalostí, shromažďování údajů, odborné přípravy a kontrol a také spravováním platforem pro výměnu informací mezi vnitrostátními odborníky a orgány;

10.  žádá členské státy, aby zesílily kontroly, zejména pokud jde o dodržování dob řízení a odpočinku a pravidel pro kabotáž, a aby ukládaly účinné, přiměřené a odrazující sankce; naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila povinné používání digitálních zařízení (např. inteligentních tachografů) ve vozidlech a elektronických nákladních listů (e-CMR), aby bylo možné lépe sledovat dodržování relevantních pravidel EU a zároveň snížit správní náklady;

11.  naléhavě vyzývá Komisi, aby více harmonizovala stávající pravidla pro povinné bezpečnostní vybavení lehkých a těžkých nákladních vozidel, např. výstražné trojúhelníky, reflexní vesty, náhradní žárovky či dechové analyzátory;

12.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti, jak snížit byrokratickou a finanční zátěž odlišných vnitrostátních právních předpisů, aby bylo možné provozovat dopravní služby svobodně v celé EU;

13.  zdůrazňuje, že k řešení zhoršujícího se stavu silniční infrastruktury, přetížení silnic a znečištění by pozitivně přispělo, kdyby se v EU zavedl soudržný, spravedlivý, transparentní, nediskriminační a nebyrokratický systém zpoplatnění silnic, který by zohledňoval používání silnic a vnější náklady vytvářené nákladními vozidly, autobusy a autokary (zásady „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“); vyzývá Komisi, aby vypracovala rámec, který pro osobní automobily v celé EU zajistí nediskriminaci a zabrání roztříštěnosti systémů zpoplatnění silnic;

14.  vyzývá Komisi, aby navrhla revizi směrnice o evropské službě elektronického mýtného, která by zahrnovala složku vnějších nákladů vycházející ze zásady „znečišťovatel platí“, byla by plně interoperabilní ve snaze o zlepšení dnes tak nutné harmonizace technických standardů EU pro výběr mýtného a zakládala by se na transparentnosti, kvalitnějším rozvoji a integraci různého vybavení ITS instalovaného do vozidel a také na větší přehlednosti právních předpisů, aby bylo možné lépe definovat a chránit práva provozovatelů evropské služby elektronického mýtného a snížit správní zátěž jejich povinností;

15.  domnívá se, že členské státy na okraji EU a země, které k silniční dopravě nemají žádnou skutečnou alternativu, se na vnitřní trh EU dostávají obtížněji; vyzývá Komisi, aby do svých silničních iniciativ začlenila mechanismus pro zmírnění poplatků na provozování silniční dopravy z okrajových území;

16.  zdůrazňuje, že pronajímaná vozidla jsou obvykle z řad nejnovějších a nejméně znečišťujících vozidel na trhu, a tak přispívají k účinnosti silniční dopravy; vyzývá tudíž Komisi, aby přezkoumala stávající pravidla týkající se pronajímaných vozidel, neboť tato pravidla v současné době členským státům umožňují zakazovat používání takových vozidel k provozování mezinárodní dopravy;

17.  je znepokojen tím, že vnitrostátní orgány nedostatečně vymáhají dodržování předpisů bránících podvodům v souvislosti s tachografy a kabotážní přepravou, a vyzývá proto Komisi, aby tento problém řešila a aby při tom mj. využila nových technologií, zjednodušila a zpřesnila ustanovení týkající se kabotáže a zkvalitnila výměnu informací mezi orgány, aby se v celé Evropě usnadnilo jak vymáhání pravidel, tak i sledování kabotážní přepravy;

18.  zastává názor, že legislativní požadavky musí být přiměřené charakteru podnikání a velikosti společnosti; vyjadřuje však znepokojení nad tím, zda stále trvají důvody pro udělení výjimky z uplatňování mnoha evropských pravidel pro lehká užitková vozidla, neboť při mezinárodní přepravě zboží se využívají stále častěji, a žádá Komisi, aby předložila diagnostickou zprávu o následném hospodářském, environmentálním a bezpečnostním dopadu;

19.  zdůrazňuje, že přeshraniční mobilitu na silnicích, které zasahují i do sousedních přistupujících zemí, by měla usnadnit lepší harmonizace norem pro silniční infrastrukturu, systémů zabezpečení dopravy a elektronických systémů, která by zajistila odstranění problematických míst, a to zejména na hlavní síti TEN-T;

Lepší sociální podmínky a bezpečnostní pravidla

20.  zdůrazňuje, že svobodné provozování dopravních služeb v celé EU by nemělo ospravedlňovat žádné porušování základních práv pracovníků ani oslabovat stávající právní předpisy týkající se pracovních podmínek, jako jsou doby odpočinku, způsoby práce, období mimo domovskou základnu, zlepšování dovedností, odborné vzdělávání a rozvoj kariéry, zdraví a bezpečnost, péče a sociální pomoc a minimální mzda;

21.  považuje za mimořádně důležité připomenout Komisi její vlastní závazky, které jsou obsaženy v návrhu evropského pilíře sociálních práv, zejména pokud jde o:

   bezpečné a adaptabilní zaměstnání, zásada 5d: „Musí se zamezit pracovním poměrům vedoucím k nejistým pracovním podmínkám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických pracovních smluv. Zkušební doba by měla mít přiměřenou délku“;
   spravedlivé mzdy, zásada 6a: „Pracovníci mají právo na spravedlivou mzdu umožňující důstojnou životní úroveň“;

připomíná, že žádná iniciativa Komise týkající se silniční dopravy nesmí odporovat této zásadě ani nesmí ohrozit práva pracovníků v tomto odvětví;

22.  je znepokojen obchodními praktikami problematickými ze sociálního hlediska, které představují riziko také s ohledem na bezpečnost silničního provozu a týkají se hlavně pravidel kabotáže a tzv. společností typu poštovní schránka (jedná se především o problémy s osobami, které pod zástěrkou samostatně výdělečné činnosti úmyslně zneužívají nebo obcházejí stávající evropské a vnitrostátní právní předpisy a rozpoutávají nekalou hospodářskou soutěž, neboť protizákonně snižují náklady práce a provozní náklady, a tak porušují práva pracovníků, přičemž důvodem je právě nepřesnost evropských předpisů, jejich různorodý výklad a neúčinné vymáhání na vnitrostátní úrovni);

23.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala požadavky na právo na usazování, aby bylo možné společnosti typu poštovní schránka ze silniční dopravy vyřadit;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby neprodleně řešily problémy spojené s únavou řidičů, a to i tak, že zajistí, aby každá investice do silniční infrastruktury pamatovala na zlepšení podmínek řidičů, zejména v dálkové přepravě zboží, a aby byly plně dodržovány právní předpisy týkající se přestávek na odpočinek;

25.  vyzývá Komisi, aby vyjasnila pravidla pro kabotáž a pravidla upravující přístup k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy a aby zlepšila jejich uplatňování, což umožní účinně řešit podvody a zneužívání;

26.  odmítá další liberalizaci kabotážní dopravy, zejména neomezenou kabotáž v rámci určitého počtu dní;

27.  vyzývá Komisi, aby vyjasnila, jak přesně mají být v silniční dopravě uplatňována ustanovení směrnice o vysílání pracovníků, a zlepšila jejich provádění a vymáhání;

28.  zdůrazňuje, že Evropa se potýká s nedostatkem profesionálních řidičů, který vyplývá ze zvýšené poptávky po dopravních službách, z rychlého rozvoje mezinárodního trhu a vývoje demografické situace; vyzývá tudíž Komisi, aby usnadnila přístup k tomuto povolání mladým mužům a ženám a aby řešila problém špatných pracovních podmínek řidičů a také nekvalitní silniční infrastruktury;

29.  zdůrazňuje, že rozdílné vnitrostátní právní předpisy týkající se sociálních podmínek a práv v silniční dopravě Unie vytvářejí významné a nepřiměřené administrativní překážky pro provozovatele, zejména pro MSP, přispívají ke složitosti právního rámce, znesnadňují vybudování vnitřního trhu silniční dopravy Unie a následně brání volnému pohybu služeb a zboží;

30.  vyzývá Komisi, aby vypracovala návrhy pro nadcházející silniční iniciativy, jež umožní účinnější rozlišování mezi svobodou poskytovat službu a svobodou usazování, které by mělo zajistit, aby podnikatelská činnost ve státě, v kterém společnost nesídlí, měla pouze dočasnou povahu, a aby zaměstnanci spadali pod vnitrostátní právní předpisy země, v níž mají obvyklé místo práce nebo vykonávají nejvíce pracovní činnosti;

31.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly kvalitou práce v silniční dopravě, a to zejména s ohledem na odborné vzdělávání, certifikaci, pracovní podmínky a rozvoj kariéry, aby bylo možné vytvářet kvalitní pracovní místa, rozvíjet nezbytné dovednosti a posilovat konkurenceschopnost evropských provozovatelů silniční dopravy, a tím přilákat mladé lidi, a aby se při tom zaměřily také na zajištění řádné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem řidičů;

32.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici o kombinované přepravě 92/106/EHS, aby bylo možné posílit multimodální dopravu, odstranit nekalé praktiky a zajistit dodržování předpisů v sociální oblasti týkajících se činností v kombinované přepravě;

33.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila vytvoření „elektronického a integrovaného souboru provozovatelů“ pro všechny provozovatele vykonávající svou činnost s licencí Společenství, který by umožnil shromažďovat všechny relevantní údaje o dopravci, vozidle a řidiči zjištěné při silničních kontrolách;

34.  upozorňuje na to, že systém odpočívadel a jejich vybavení v EU je nedostačující a neodpovídající; vyzývá proto členské státy, aby po konzultaci s Komisí navrhly plán na vybudování/zřízení bezpečných a zabezpečených odpočívek s dostatečným počtem parkovacích míst, hygienickými zařízeními a tranzitním ubytováním, které by byly vstřícné jak pro uživatele, tak i pro objemné náklady, a to zejména na strategických místech/uzlech, kde se může vyskytovat intenzivní doprava;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily problémy vyplývající se současné nepraktičnosti spojené s dobami řízení a odpočinku, tj. běžné situace, kdy jsou řidiči nuceni k několikahodinovému odpočinku, přestože jsou pouze pár kilometrů od domovské základny či místa pobytu; vyzývá Komisi, aby brala tuto otázku v potaz při revizi nařízení (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy;

36.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pro celou EU přijaly cíl omezit vážná zranění na silnicích;

37.  vyzývá Komisi, aby provedla celounijní vědeckou studii o účincích únavy při řízení v autobusové a autokarové dopravě a v nákladní dopravě realizované dodávkami i kamiony;

38.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně zahájila revizi nařízení o obecné bezpečnosti (ES) č. 661/2009 a zohlednila při ní význam nových technologií a standardů, přinejmenším záznamníků údajů, norem pro přímý výhled, inteligentních systémů asistence rychlosti a systémů sledování tlaků v pneumatikách;

39.  zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit bezpečnost na evropských silnicích a dosáhnout do roku 2020 cíle, který spočívá ve snížení počtu úmrtí a vážných zranění na polovinu; vyjadřuje svou podporu posouzení dopadu, jehož Komise využila při revizi legislativního rámce pro řízení bezpečnosti silniční infrastruktury;

Podpora nízkoemisní silniční dopravy

40.  konstatuje, že v silniční dopravě je zapotřebí zvýšit účinné využívání zdrojů a její úlohu v rámci moderní synchromodální dopravní sítě, aby docházelo k lepšímu využívání existujících kapacit, zlepšila se obsazenost vozidel, prosadilo se používání menších a lehčích vozidel, sdílení osobních aut a spolujízda a aby se rovněž přešlo od čtyř kol ke dvěma; domnívá se, že pro dosažení cíle spočívajícího ve zvýšení účinného využívání zdrojů je klíčovým prvkem digitalizace;

41.  zdůrazňuje, že v zájmu splnění cílů Pařížské dohody z roku 2015 (COP21) o změně klimatu by se dekarbonizace odvětví dopravy a zlepšení kvality vzduchu mělo dosáhnout prostřednictvím elektromobility, palivových článků a jiných pokrokových pohonných systémů, zejména těch, v nichž má Evropa významnou technologickou výhodu;

42.  vyzývá Komisi, aby v zájmu snížení emisí skleníkových plynů ze silniční dopravy vypracovala ambiciózní návrhy norem CO2 pro nákladní vozidla a autobusy; žádá Komisi, aby dále studovala příležitosti k urychlení přechodu na nízkoemisní dopravu podněcováním ke zdokonalení;

43.  požaduje konkrétní opatření, která by v silniční dopravě zaručila provádění zásad „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“ a obsahovala by pokyny a osvědčené postupy, a rovněž zajištění spravedlivých a rovných podmínek ve všech regionech EU;

44.  upozorňuje na to, že revize směrnice o evropské službě elektronického mýtného by mohla pomoci prosadit čistší vozidla a sdílená vozidla;

45.  zdůrazňuje, že pro používání alternativních paliv v silniční dopravě má velký význam odpovídající infrastruktura, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby vytvořily pobídkové modely na dokončení dodavatelské sítě pro alternativní paliva;

46.  žádá, aby účinné vnitrostátní politické rámce podněcovaly k širšímu zavádění vozidel využívajících alternativní paliva (např. elektrických, hybridních, vodíkových, na stlačený zemní plyn), a požaduje rychlé rozmístění nezbytných čerpacích a dobíjecích stanic;

47.  uznává, že inovativní a nízkoemisní silniční vozidla a infrastruktura napomůžou usnadnit křižovatky a propojení mezi silnicemi, železnicí a přístavy, čímž přispějí k celkovému přechodu dopravy jednotlivých osob, cestujících i zboží na způsoby šetrnější k životnímu prostředí;

48.  je přesvědčen, že spolujízda a sdílení automobilů představují hlavní zdroj udržitelného rozvoje spojení, mimo jiné v nejvzdálenějších, horských a venkovských regionech; vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby na tomto poli umožnily vznik obchodních modelů založených na spolupráci;

49.  žádá Komisi, aby sledovala, jak některé členské státy zavádějí nízkoemisní zóny, a aby prozkoumala možnost stanovení společných kritérií/pravidel pro zavádění/fungování těchto zón;

50.  konstatuje, že inteligentní dopravní systémy (ITS), jako jsou spolupracující inteligentní dopravní systémy (C-ITS), a inovace jako elektrická dálnice (tzv. „e-highway“ – pro elektrifikovaná nákladní vozidla s technologií trolejbusů) a řazení různých vozidel v kolonách (tzv. „platooning“) by mohly významným způsobem přispět k posílení účinnosti, bezpečnosti a environmentální výkonnosti dopravního systému; vyzývá proto Komisi, aby podněcovala rozvoj a používání ITS a podporovala inovace;

51.  konstatuje, že podíl jízd bez nákladu zůstává v silniční dopravě vysoký, což má nepříznivý dopad na životní prostředí; připomíná, že v roce 2012 téměř čtvrtina (23,2 %) všech vozových kilometrů, které v Evropě najela těžká nákladní vozidla, se týkala prázdných vozidel a že za vysoký podíl jízd bez nákladu nesou vinu stávající omezení pro kabotážní přepravu, která dopravcům ukládají limity v souvislosti se zvyšováním nákladu, a tím snižují jejich environmentální účinnost; vyzdvihuje proto příznivý dopad otevření trhu na environmentální účinnost silniční dopravy;

52.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu dekarbonizace dopravního odvětví urychlily přechod od tradičních silničních vozidel využívajících fosilní paliva k udržitelným elektrickým vozidlům, např. k vozidlům, která využívají vodíkové palivové články;

53.  vybízí Komisi, aby aktualizovala svou příručku k vnějším nákladům z dopravy a zahrnula do ní nové údaje o emisích v reálném provozu a také o hospodářských a sociálních škodách způsobených změnou klimatu;

54.  upozorňuje na skutečnost, že cílů stanovených pro silniční dopravu v souvislosti s přechodem k alternativním a obnovitelným zdrojům energie by se mělo dosáhnout za použití skladby zdrojů energie a existujících způsobů úspory energie; poukazuje na to, že tento přechod vyžaduje odpovídající pobídky a že cíle týkající se snižování by se měly formulovat technologicky neutrálním způsobem;

55.  konstatuje, že alternativní paliva, nejen včetně stlačeného zemního plynu, zkapalněného zemního plynu a biopaliva druhé generace, se mohou využít k usnadnění přechodu;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 187, 20.7.1999, s. 42.
(2) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35.
(3) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1.
(4) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51.
(5) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72.
(6) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 88.
(7) Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 1.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0310.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0009.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0455.
(11) Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0346.
(13) Zdroj: Doprava EU v číslech, 2016, na základě údajů Eurostatu.
(14) Zdroj: Doprava EU v číslech, 2016, na základě údajů Eurostatu.


Uprchlický tábor v Dadaabu
PDF 356kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o uprchlickém táboře v Dadaabu (2017/2687(RSP))
P8_TA(2017)0229RC-B8-0300/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení Mezivládního úřadu pro rozvoj ve východní Africe (IGAD), které bylo vydáno v Nairobi dne 25. března 2017 a týkalo se trvalých řešení situace somálských uprchlíků a znovuzačlenění navrátilců do Somálska,

–  s ohledem na Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty, kterou přijala OSN dne 19. září 2016,

–  s ohledem na společné prohlášení ministerské tripartitní komise pro dobrovolnou repatriaci somálských uprchlíků žijících v Keni, které bylo vydáno dne 25. června 2016,

–  s ohledem na výsledky summitu EU o migraci, který se konal ve Vallettě ve dnech 11.–12. listopadu 2015,

–  s ohledem na prohlášení ministerské konference chartúmského procesu (iniciativa v oblasti migračních tras EU – oblast Afrického rohu), které bylo vydáno v Římě dne 28. listopadu 2014,

–  s ohledem na tripartitní dohodu o dobrovolné repatriaci, kterou dne 10. listopadu 2013 podepsaly vlády Somálska a Keni a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR),

–  s ohledem na to, že se Nejvyšší soud Keni ve svém rozhodnutí ze dne 9. února 2017 vyslovil proti uzavření uprchlického tábora Dadaab,

–  s ohledem na to, že se keňská vláda rozhodla, že se proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2017 odvolá;

–  s ohledem na prohlášení týkající se rozhodnutí keňské vlády uzavřít uprchlický tábor Dadaab, které dne 20. května 2016 vydali mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, komisaře EU pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Nevena Mimicy a komisaře EU pro humanitární pomoc Christose Stylianidese,

–  s ohledem na nouzový svěřenský fond EU pro Afriku,

–  s ohledem na celosvětový pakt OSN o sdílení odpovědnosti za uprchlíky,

–  s ohledem na národní orientační program pro Somálsko a východní Afriku v rámci 11. Evropského rozvojového fondu (ERF),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že oblast Afrického rohu, kde žije téměř 250 milionů obyvatel a jehož populace velmi rychle roste, poskytuje útočiště největšímu počtu vnitřně vysídlených osob a uprchlíků v Africe i na světě; vzhledem k tomu, že tento region čelí problémům, jako je nezákonná migrace, násilné vysidlování, obchodování s lidmi, převaděčství, terorismus a násilné konflikty,

B.  vzhledem k tomu, že tyto problémy vyplývají z různých faktorů, které se liší v závislosti na místní situaci, avšak zpravidla pramení z chybějící řádné správy, nedostatku socio-hospodářských příležitostí, extrémní chudoby a změny klimatu;

C.  vzhledem k tomu, že komplex uprchlického tábora Dadaab byl zřízen v roce 1991 jakožto prozatímní řešení situace osob, které hledaly útočiště a prchaly před pronásledováním, násilím a nestabilitou v oblasti východní Afriky, především pak osob prchajících před občanskou válkou v Somálsku; vzhledem k tomu, že tento komplex v současnosti tvoří pět různých táborů s různými osobami a pokrývá oblast 50 km², přičemž tábory Hagadera, Dagahaley a Ifo patří k nejstarším a nejhustěji osídleným;

D.  vzhledem k tomu, že přestože měl tábor Dadaab původně poskytovat útočiště asi 90 000 osob, jeho populace v současnosti činí podle odhadů OSN asi 260 000 osob, z nichž 95 % pochází ze Somálska a 60 % je mladších 18 let; vzhledem k tomu, že v květnu 2016 Keňa zrušila odbor pro záležitosti uprchlíků, který se zabýval registrací, což znamená, že desítky tisíc osob nebyly dosud registrovány a že toto číslo může ve skutečnosti dále narůstat;

E.  vzhledem k tomu, že uprchlíkům v tomto táboře hrozí násilí, přičemž obzvláště jsou ohroženy ženy a děti;

F.  vzhledem k tomu, že Somálsko více jak dvacet let trpí velkou nestabilitou a neexistencí státních struktur, přičemž dopad této situace dále zhoršují opakované přírodní hrozby související se změnou klimatu; vzhledem k tomu, že tyto problémy ohrožují odolnost a schopnost nejzranitelnějších skupin obyvatel Somálska se s touto situací vyrovnat a staly se hlavními důvody vysidlování osob uvnitř Somálska i do sousedních zemí;

G.  vzhledem k tomu, že po třech desetiletích je situace somálských uprchlíků jedním z nejdéle trvajících problémů v této oblasti na světě, neboť v exilu se rodí již třetí generace uprchlíků; vzhledem k tomu, že v regionu došlo k vysídlení téměř jednoho milionu Somálců a uvnitř samotného Somálska bylo vysídleno dalších 1,1 milionu osob;

H.  vzhledem k tomu, že v rámci celého světa patří Somálsko posledních 15 let k zemím, z nichž odešlo nejvíce uprchlíků, neboť v současnosti je registrováno 1,1 milionu uprchlíků, z nichž 80 % nalezlo útočiště v oblasti Afrického rohu a Jemenu; vzhledem k tomu, že somálské úřady opakovaně vyjádřily ochotu přijmout své státní příslušníky; vzhledem k tomu, že Keňa v současnosti poskytuje útočiště 500 000 uprchlíkům, jejichž počet nadále roste v důsledku narůstající nestability v tomto regionu, především v Jižním Súdánu;

I.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Somálsku je stále vážná a nepředvídatelná a že nadále probíhají útoky skupiny aš-Šabáb a dalších ozbrojených a teroristických skupin; vzhledem k tomu, že dne 6. dubna 2017 prezident Mohamed Abdullahi „Farmajo“ Mohamed prohlásil Somálsko za válečnou zónu a nabídl amnestii členům islamistické skupiny aš-Šabáb, včetně školení, zaměstnání a vzdělání, a to za podmínky, že do 60 dnů složí své zbraně;

J.  vzhledem k tomu, že je celý region východní Afriky postižen obrovským suchem a v některých částech Jižního Súdánu byl vyhlášen hladomor, který ohrožuje až jeden milion osob; vzhledem k tomu, že pro Somálsko bylo vyhlášeno varování před hladomorem, neboť tato země čelí třetímu hladomoru za posledních 25 let a podle zpráv vlády potřebuje 6,2 milionu osob okamžitě potravinovou pomoc; vzhledem k tomu, že keňský prezident Uhuru Kenyatta vyhlásil sucho v zemi za národní katastrofu, neboť 2,7 milionu osob trpí extrémním hladem; vzhledem k tomu, že se očekává, že v Etiopii, Keni, Somálsku a v Jemenu dojde k dalšímu zhoršení situace, což by mohlo vyústit v rozsáhlý hladomor;

K.  vzhledem k tomu, že podle Organizace spojených národů vedlo sucho k dalšímu vnitřnímu vysídlování a od listopadu 2016 bylo více než 683 000 osob nuceno opustit své domovy; vzhledem k tomu, že v průběhu posledního hladomoru v roce 2011 zemřelo asi 250 000 osob;

L.  vzhledem k tomu, že dne 6. května 2016 keňská vláda oznámila své rozhodnutí, že „v co nejkratší době“ uzavře tábor Dadaab, což zdůvodnila bezpečnostními riziky a potřebou ukončit dlouho trvající uprchlický problém v regionu; avšak vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2016 keňská vláda oznámila, že tábor Dadaab uzavře do května 2017; vzhledem k tomu, že od summitu Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD), který se konal dne 25. března 2017, se veškeré úsilí nyní zaměřuje na to, aby bylo nalezeno regionální a udržitelné řešení situace somálských uprchlíků;

M.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství, včetně EU, vyjádřilo pochopení pro obavy keňské vlády a pro její důvody pro uzavření tábora, avšak rovněž zdůraznilo, že návrat do Somálska musí proběhnout v souladu s mezinárodními standardy, tedy, že musí být dobrovolný a dotčeným osobám musí být poskytnuty informace, přičemž navracející se osoby musí mít přístup k objektivním, neutrálním a náležitým informacím, návraty musí probíhat bezpečně, důstojně a udržitelným způsobem, a navracející se osoby musí být informovány o tom, co se stane v případě, že se dobrovolně nevrátí;

N.  vzhledem k tomu, že dne 9. února 2017 Nejvyšší soud Keni ve svém rozhodnutí, které vydal v reakci na petici dvou keňských organizací zabývajících se lidskými právy (Keňské komise pro lidská práva a organizace Kituo Cha Sheria), uvedl, že nařízení keňské vlády týkající se uzavření uprchlického tábora Dadaab jsou diskriminační a představují kolektivní trest a že jsou rovněž přehnaná, svévolná a neadekvátní;

O.  vzhledem k tomu, že diskuse, kterou vyvolalo rozhodnutí o uzavření tábora Dadaab, obrátila pozornost na pomalé tempo provádění tripartitní dohody, kterou podepsal UNHCR a vlády Keni a Somálska v roce 2013 a jejímž cílem bylo provádět dobrovolné návraty Somálců do stabilních oblastí v Somálsku, a vzhledem k tomu, že tento problém otevřeně kritizovala vláda Keni i další zúčastněné strany;

P.  vzhledem k tomu, že UNHCR začal podporovat dobrovolné návraty somálských uprchlíků v roce 2014 a do země se vrátilo asi 65 000 osob, nicméně plnění cíle, kterým bylo zvýšit tempo udržitelných návratů, se bude i nadále odvíjet od situace v Somálsku;

Q.  vzhledem k tomu, že na konci srpna 2016 somálské orgány v regionu Jabaland zastavily repatriaci do hlavního města regionu Kismaayo, neboť čelily přívalu uprchlíků; vzhledem k tomu, že podle UNHCR děti tvoří téměř 70 % navrátilců;

R.  vzhledem k tomu, že uzavření tábora Dadaab bude mít negativní dopad na další sousední země, jako je Etiopie, které v současnosti poskytují útočiště asi 245 000 somálských uprchlíků, což by mohlo vést k novému přívalu uprchlíků; vzhledem k tomu, že tato situace odkrývá provázanost otázek souvisejících s uprchlíky, ostrahou hranic a stabilitou a zdůraznila potřebu posílené regionální spolupráce při řešení těchto otázek, a to nejen v souvislosti s rozhodnutím o uzavření tábora Dadaab;

S.  vzhledem k tomu, že pro mnohé uprchlíky, především osoby z venkovských oblastí, závisí možnost jejich návratu na tom, zda budou moci získat zpět svou půdu v zemi, kde je systém držby půdy slabý a často dochází k nucenému zbavení držby;

T.  vzhledem k tomu, že lidé v širším regionu kolem města Dadaab prokázali v souvislosti s uprchlickým táborem obrovskou lidskost, šlechetnost a toleranci, avšak čelí nesmírným problémům v hospodářské oblasti a v oblasti rozvoje a životního prostředí;

U.  vzhledem k tomu, že dárci přesunuli svou pozornost na jiné konflikty a omezili své výdaje v důsledku dlouho se vlekoucí situace v Dadaabu, což znamená, že uprchlíci v táboře čelí problémům;

V.  vzhledem k tomu, že zejména změna klimatu má devastující dopady na pastevecký a nomádský způsob života, který představuje živobytí pro velký počet lidí v tomto regionu, přičemž tito lidé čelí také dalším hrozbám způsobeným mimo jiné suchem, nemocemi, válkou a ubývajícím počtem hospodářských zvířat;

W.  vzhledem k tomu, že EU vyčlenila na období let 2014–2020 prostřednictvím Evropského rozvojového fondu (ERF) 286 milionů EUR, které jsou určeny především na provádění „paktu“ a na budování státu a míru, potravinovou bezpečnost, odolnost a na vzdělání; vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2015 byl na summitu ve Vallettě podepsán nouzový svěřenský fond EU pro Afriku (EUTF), který byl určen na řešení základních příčin destabilizace, nuceného vysídlování a nezákonné migrace prostřednictvím podpory odolnosti, hospodářských příležitostí, rovných příležitostí, bezpečnosti a rozvoje; vzhledem k tomu, že EU přijímá opatření k záchraně životů a zajištění základních potřeb uprchlíků, kteří se nacházejí v keňských uprchlických táborech;

X.  vzhledem k tomu, že EU se zavázala, že bude podporovat misi Africké unie v Somálsku (AMISOM) finančními prostředky s cílem zajistit bezpečnost a omezit hrozbu, kterou představuje skupina aš-Šabáb a další ozbrojené opoziční skupiny; vzhledem k tomu, že dne 23. března 2017 uspořádala Komise Africké unie za přítomnosti zástupců EU a OSN konzultaci na vysoké úrovni týkající se budoucnosti mise AMISOM, podpory institucí bezpečnostního sektoru a reforem v Somálsku; vzhledem k tomu, že EU na konferenci o Somálsku, která se konala v Londýně dne 11. května 2017, oznámila novou podporu pro Somálsko v hodnotě 200 milionů EUR;

Y.  vzhledem k tomu, že poté, co vydal prezident USA Trump dne 27. ledna 2017 dekret, čelí přibližně 3 000 uprchlíků, kteří měli být v roce 2017 přesídleni z Keni, převážně z tábora Dadaab, do USA, nejisté budoucnosti, přičemž většina z nich byla podrobena přísné kontrole ze strany USA a zástupců OSN a čekala až 10 let na schválení přesídlení;

Z.  vzhledem k tomu, že EU by měla posílit úsilí v oblasti přesídlování, aby se dostala na úroveň zemí, které nejsou členy EU, jako je např. Austrálie a Kanada, s cílem naplnit požadavky, které UNHCR považuje za nezbytné k zajištění spravedlivého rozdělení uprchlíků po celém světě;

AA.  vzhledem k tomu, že v globálním akčním plánu z Nairobi, který byl přijat na summitu Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) dne 25. března 2017, bylo zdůrazněno, že mezi hlavní důvody vysídlování obyvatel v tomto regionu patří sucho a ozbrojené konflikty;

AB.  vzhledem k tomu, že poté, co proběhla volební hodnotící mise EU v Keni, bylo navrženo, že by bylo vhodné a účinné vyslat volební pozorovatelskou misi EU, která by sledovala průběh všeobecných voleb v srpnu 2017;

1.  vyjadřuje Keni a přilehlé oblasti města Dadaab uznání za úlohu, kterou sehrály při přijímání nebývale velkého počtu uprchlíků po tak dlouhou dobu; zdůrazňuje však skutečnost, že současná situace v tomto regionu je neudržitelná a vyžaduje, aby vlády v tomto regionu a mezinárodní společenství jako celek, včetně EU, reagovaly účinným a koordinovaným způsobem s cílem dosáhnout udržitelného řešení otázky somálských uprchlíků, spolu s úsilím zaměřeným na zvýšení bezpečnosti a zajištění dlouhodobého socioálně-ekonomického rozvoje v tomto regionu;

2.  bere na vědomí prohlášení z Nairobi, které učinil Mezivládní úřad pro rozvoj (IGAD), týkající se nalezení trvalého řešení otázky somálských uprchlíků a opětovného začleňování navrácených osob v Somálsku; vítá závazek dosáhnout komplexního regionálního přístupu a zároveň zachovat ochranu a podporovat soběstačnost v zemích poskytujících azyl, čehož má být dosaženo za podpory mezinárodního společenství a v souladu s mezinárodním mechanismem sdílení odpovědnosti, jak je uvedeno v Komplexním rámci pro reakci na uprchlickou krizi v rámci Newyorské deklarace pro uprchlíky a migranty;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy EU sehrávají velmi nevýraznou úlohu, pokud jde o úsilí zaměřené na přesídlení uprchlíků z Dadaabu, a vyzývá EU, aby dostála svým povinnostem při zajišťování spravedlivého sdílení zátěže;

4.  poukazuje na to, že pokud bude situace v širším regionu i nadále nestabilní a bude opětovně hrozit riziko hladomoru, uprchlíci se již nebudou moci navrátit domů; vyzývá proto EU, aby mezi její hlavní cíl patřil i nadále dlouhodobý rozvoj a aby výrazně zintenzívnila své úsilí s cílem zapojit se a hrát roli prostředníka v tomto regionu v zájmu vyřešení základních ekonomických, politických, environmentálních a bezpečnostních problémů, jež jsou hlavními příčinami extrémní chudoby, trestné činnosti, radikalizace a terorismu a v konečném důsledku způsobují migraci;

5.  zdůrazňuje skutečnost, že k zajištění trvalé ochrany 260 000 somálských uprchlíků bude nevyhnutelně potřebná reakce na regionální úrovni; připomíná, že udržitelné opětovné začleňování navracených osob vyžaduje komplexní přístup za účasti komunit, aby bylo možné zvýšit absorpční kapacitu a zajistit navráceným osobám, vnitřně vysídleným osobám a místním komunitám v Somálsku lepší přístup ke službám;

6.  vítá přijetí globálního a regionálního akčního plánu z Nairobi, který stanovuje postupné uzavírání táborů a umožní, aby měli uprchlíci přístup k pracovním příležitostem a službám ve svých hostitelských zemích a mohli se volně pohybovat; vyjadřuje však politování nad skutečností, že nevznikla konkrétní opatření pro tábor Dadaab; podporuje vytvoření regionálního fondu dárců;

7.  domnívá se, že vzhledem k současné situaci pokračujících bezpečnostních problémů v Somálsku a vysokému riziku propuknutí hladomoru by měly být návraty v každém případě dobrovolné; vyzývá k většímu sdílení odpovědnosti, pokud jde o přijímání uprchlíků a stanovení dalších metod, které pomohou uprchlíkům dostat se do třetích zemí, včetně EU;

8.  připomíná, že podporuje cíle nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku (EUTF) při řešení základních příčin nelegální migrace a vysídlení osob ve východoafrickém regionu; žádá členské státy, aby dodržovaly své závazky, které přijaly ve vztahu k fondu; žádá však Komisi, aby zintenzivnila konzultace s aktéry v regionu, včetně místních obyvatel, regionálních orgánů státní správy a nevládních organizací, s cílem zaměřit se na problémy a potřeby na místní úrovni a vytvořit příznivé prostředí a zvýšit kapacitu pro návrat uprchlíků do jejich domovských zemí; zdůrazňuje skutečnost, že uprchlický tábor Dadaab vytvořil přibližně 10 000 pracovních míst, které se týkají zejména humanitárních činností;

9.  zdůrazňuje, že při využívání zdrojů nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku (EUTF) pro účely pomoci při navracení osob z uprchlického tábora Dadaab a zavádění opatření pro rozvoj a na zvýšení odolnosti v tomto regionu je důležité se zaměřit na obyvatele a místní komunity; je pevně přesvědčen, že nouzový svěřenský fond EU pro Afriku (EUTF) by se neměl zaměřovat jen na hospodářský rozvoj, nýbrž i na místní projekty v tomto regionu, které jsou zaměřeny zejména na zlepšování kvality, všeobecné dostupnosti základních služeb, rovného přístupu k nim a na zlepšování odborné přípravy pro rozvoj místních dovedností a také na uspokojení potřeb zranitelných skupin obyvatel, včetně menšin;

10.  domnívá se, že nouzový svěřenský fond EU pro Afriku (EUTF) by měl klást větší důraz na posílení udržitelného rozvoje v tomto regionu, a to tak, že zvýší hospodářské a pracovní příležitosti a odolnost; požaduje, aby byly tyto finanční prostředky využity na podporu udržitelného rozvoje a k dalšímu rozšíření využívání sluneční energie jako zdroje energie využitelné např. k čerpání pitné vody, což se osvědčilo jako úspěšný projekt v některých částech uprchlického tábora Dadaab;

11.  poukazuje na to, že ženy a děti tvoří více než 60 % celkového počtu osob v tomto uprchlickém táboře a patří tam mezi nejzranitelnější a nejvíce marginalizované skupiny; vyzývá keňskou vládu, regionální orgány, mezinárodní humanitární organizace a mezinárodní společenství, včetně EU, aby přijaly zlváštní přístup k pomoci, která se zabývá faktory, jež mají vliv na zranitelnost žen a dětí, jako je např. pronásledování na základě pohlaví a genderu, násilí páchané na ženách, sexuální zneužívání a vykořisťování, extrémní chudoba a vyloučení;

12.  vyjadřuje somálským orgánům uznání za pokrok, jehož dosáhly v uplynulých měsících, včetně uspořádání voleb; zdůrazňuje však skutečnost, že bezpečnostní a socioálně-ekonomické podmínky jsou v mnoha částech Somálska i nadále pro rozsáhlé navracení nesmírně obtížné; vyzývá proto EU a její členské státy, aby spolupracovaly se somálskými orgány s cílem zintenzívnit úsilí o to, aby byla v zemi zajištěna stabilita před provedením rozsáhlé repatriace;

13.  vyzývá EU a mezinárodní partnery, aby splnili závazky k Somálsku, zejména tak, že budou v zájmu dosažení dlouhodobé stability usilovat o zajištění potravin s cílem zabránit hrozícímu hladomoru, podporovat bezpečnost a smírné řešení sporných otázek mezi skupinami obyvatel, usilovat o zlepšení správy veřejných financí a poskytovat pomoci na dokončení procesu revize ústavy;

14.  vyzývá EU k zajištění toho, aby relokační programy v tomto regionu dbaly na to, aby byly zranitelné skupiny osob přemísťovány do bezpečných oblastí odpovědným způsobem, a aby se dodržovala práva uprchlíků; vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby pomohli při budování infrastruktury po celé zemi a vracející se uprchlíci se tak mohli znovu bezpečně a trvale začlenit do somálské společnosti, aniž by byli vystavováni teroristickým hrozbám, jako je např. aš-Šabáb;

15.  zdůrazňuje, že je nezbytné lépe spravovat hranice mezi Somálskem a jeho sousedními zeměmi, které jsou považovány za základnu pro sítě obchodníků s lidmi a převaděčů, obchodníků se zbraněmi, drogami a dalším nedovoleným zbožím a slouží tak k financování trestné činnosti a terorismu; očekává, že výcviková mise EU v Somálsku bude úzce spolupracovat s misí AMISOM a se somálskými orgány s cílem vyměňovat si osvědčené postupy týkající se zlepšené správy hranic v zájmu dopadení obchodníků s lidmi a převaděčů a pašeráků;

16.  uznává, že pokud nedojde ke zlepšení bezpečnostní situace v tomto regionu, nelze dosáhnout žádného rozvoje; důrazně však vyzdvihuje fakt, že prostředky z Evropského rozvojového fondu a oficiální rozvojové pomoci musí být vynaloženy na hospodářský, lidský a sociální rozvoj v této oblasti, se zvláštním důrazem na problematické otázky rozvoje uvedené v rozhodnutí o svěřenském fondu; připomíná, že prostředky Evropského rozvojového fondu a oficiální rozvojové pomoci by měly být využívány výhradně na rozvojové cíle, které se zaměřují na základní příčiny migrace;

17.  poukazuje na to, že je třeba posílit odolnost zasažených hostitelských komunit v regionu Dadaab v Keni a podpořit jejich rozvoj a zároveň je třeba věnovat pozornost tomu, aby postupné rušení tábora v Dadaabu, omezování veřejných služeb poskytovaných ve městě a hospodářské otřesy, které to může místním obyvatelům způsobit, neměly negativní dopad na živobytí obyvatelstva; zdůrazňuje skutečnost, že osoby, které nalezly v Dadaabu útočiště, vytvořily značnou zátěž pro životní prostředí tohoto regionu, což má dopad na přístup místních obyvatel k přírodním zdrojům; zdůrazňuje skutečnost, že tento problém by měl být řešen společně keňskou vládou a prostřednictvím národního orientačního programu EU pro Keňu; očekává, že keňská vláda a EU zohlední zvláštní potřeby této nestabilní oblasti;

18.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím vlády USA snížit svůj příspěvek určený agenturám OSN o 640 milionů USD; vyjadřuje své znepokojení nad přímým dopadem, který bude mít toto rozhodnutí na region; klade důraz na to, že dobrovolné příspěvky EU do fondů a agentur OSN, které činí polovinu jejich celkového rozpočtu, mají zásadní význam pro udržení celosvětového míru a bezpečnosti;

19.  zdůrazňuje, že deficit v rozpočtu agentur OSN, jako je např. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UHNCR), který poskytuje ochranu, přístřeší a humanitární pomoc v obtížných a složitých situacích, jen dále vyostří bezpečnostní problémy v regionu;

20.  s velkým znepokojením bere na vědomí závažné dopady změny klimatu na tento region, které EU, jejím členským státům a celému mezinárodnímu společenství jasně připomínají, že je třeba provádět ustanovení Pařížské dohody, přičemž poukazuje na přímý dopad, jenž tato opatření mají na válku a hladomor v této oblasti;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě Keni, guvernérovi regionu Garissa, předsedovi keňského parlamentu, vládě Somálska, mluvčímu somálského parlamentu, Mezivládnímu úřadu pro rozvoj (IGAD), vládám členských států Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD), generálnímu tajemníkovi OSN a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.


Zajištění funkčnosti postupu přerozdělování
PDF 333kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o zajištění funkčnosti postupu přerozdělování (2017/2685(RSP))
P8_TA(2017)0230B8-0340/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2016/1754 ze dne 29. září 2016, kterým se mění rozhodnutí (EU) 2015/1601, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka(3),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 9. září 2015 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka(4),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 17. září 2015 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie, Řecka a Maďarska(5),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 15. září 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka(6),

–  s ohledem na jedenáct zpráv Komise o relokaci a přesídlování,

–  s ohledem na prohlášení Rady a Komise ze dne 16. května 2017 o zajištění funkčnosti postupu přerozdělování,

–  s ohledem na studii „Provádění rozhodnutí Rady z roku 2015, kterými se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka“, která byla vypracována pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci EP a zveřejněna v březnu 2017,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že na základě postupu konzultace stanoveného v čl. 78 odst. 3 SFEU Parlament přijal svůj postoj, kterým velkou většinou podpořil rozhodnutí o relokaci;

B.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí o relokaci byla přijata jako naléhavá opatření solidarity v situaci, kdy stále ještě neexistuje evropským azylový systém založený na sdílení odpovědnosti;

C.  vzhledem k tomu, že se členské státy zavázaly k přemístění 160 000 žadatelů o azyl z Itálie a Řecka; vzhledem k tomu, že podle nařízení Rady (EU) 2016/1754 lze 54 000 těchto míst použít pro přijetí syrských uprchlíků z Turecka;

D.  vzhledem k tomu, že Spojné království se rozhodlo, že se do tohoto mechanismu nezapojí, zatímco Irsko tak učiní; vzhledem k tomu, že Dánsko se rozhodlo, že se nebude dobrovolně účastnit, zatímco tři přidružené státy se rozhodly tak učinit;

E.  vzhledem k tomu, že ke dni 27. dubna 2017 bylo přemístěno pouze 17 903 žadatelů o azyl, přičemž 12 490 osob bylo přemístěno z Řecka a 5 413 z Itálie; vzhledem k tomu, že tento počet činí pouze 11 % celkového počtu přemístěných osob, k němuž se státy zavázaly;

F.  vzhledem k tomu, že počet osob nacházejících se v Itálii a Řecku a způsobilých k relokaci nedosahuje v současnosti úrovně, s níž se počítalo v rozhodnutích Rady; vzhledem k tomu, že v Řecku bylo dosud zaregistrováno 26 997 způsobilých žadatelů, zatímco členské státy se oficiálně zavázaly přijmout v rámci relokace 19 603 osob; vzhledem k tomu, že v Itálii bylo dosud zaregistrováno 8 000 způsobilých žadatelů, zatímco členské státy se oficiálně zavázaly přijmout v rámci relokace 10 659 osob; vzhledem k tomu, že počet osob stanovený v závazcích je obecně mnohem vyšší než počet osob, které byly skutečně přemístěny;

G.  vzhledem k tomu, že za způsobilé k relokaci jsou ve skutečnosti považováni pouze žadatelé o azyl, kteří se nacházeli v Řecku již před 20. březnem 2016; vzhledem k tomu, že v rozhodnutích o relokaci není uvedeno žádné takové konkrétní datum, které by omezovalo možnost relokace, a rozhodnutí ani nebyla v tomto smyslu pozměněna;

H.  vzhledem k tomu, že způsobilými k relokaci jsou pouze žadatelé o azyl, kteří jsou státními příslušníky zemí, u nichž průměrná míra uznaných žádostí o azyl podle údajů Eurostatu za poslední čtvrtletí dosahuje alespoň 75 %; vzhledem k tomu, že způsobilými k relokaci již nejsou Iráčané, neboť průměrná míra uznaných žádostí o azyl v jejich případě klesla pod 75 %; vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém postoji ze dne 15. září 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601, žádal o to, aby se relokace vztahovala také na Iráčany; vzhledem k tomu, že druhou nejpočetnější skupinou žadatelů o azyl, jejíž situací se Unie musela v roce 2016 zabývat, byli Afghánci; vzhledem k tomu, že azyl byl udělen 56,7 % z nich; vzhledem k tomu, že největší počet Afghánců přichází do Řecka; vzhledem k tomu, že se v mnoha případech jedná o nezletilé osoby bez doprovodu;

I.  vzhledem k tomu, že v Řecku se stále ještě nachází 62 300 žadatelů o azyl;

J.  vzhledem k tomu, že v |Itálii bylo v roce 2016 dosaženo rekordního počtu přicházejících osob, konkrétně 181 436 (o 18 % více než v roce 2015), přičemž ve 14 % případů se jednalo o nezletilé osoby bez doprovodu; vzhledem k tomu, že v roce 2016 přišlo do Itálie 20 700 Eritrejců způsobilých k relokaci, avšak Itálie dosud zaregistrovala pro účely relokace pouze přibližně čtvrtinu z nich;

K.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 byl i tento omezený počet žadatelů o azyl přemístěných z Itálie do jiných členských států výrazně nižší než počet žadatelů o azyl, kteří byli na základě dublinského nařízení přemístěni jinými členskými státy do Itálie;

L.  vzhledem k tomu, že Komise ve své osmé zprávě o relokaci a přesídlování stanovila a v následujících zprávách potvrdila měsíční cíl pro relokaci, a sice 3000 žadatelů o azyl z Řecka a 1500 z Itálie (a to od 1. dubna 2017), aby se relokační proces usnadnil a urychlil a vše probíhalo účinně a bez problémů v souladu s časovým rámcem stanoveným v rozhodnutích Rady;

M.  vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání dne 15. prosince 2016 schválila společný akční plán o provádění dohody mezi EU a Tureckem, v němž byl stanoven také relokační cíl pro Řecko; vzhledem k tomu, že Evropská rada rovněž zopakovala svou výzvu k většímu úsilí o urychlení relokace, zejména v případě nezletilých osob bez doprovodu;

N.  vzhledem k tomu, že podmínky k uskutečnění relokace a potřebná operační infrastruktura jsou již plně zajištěny;

O.  vzhledem k tomu, že navzdory určitému pokroku směřují ke splnění svých závazků v oblasti relokace pouze dva členské státy, a to Finsko a Malta; vzhledem k tomu, že většina členských států v plnění svých závazků dosud výrazně zaostává; vzhledem k tomu, že čtyři členské státy uskutečňují relokaci ve značně omezené míře; vzhledem k tomu, že dva členské státy se dosud do tohoto úsilí vůbec nezapojily;

P.  vzhledem k tomu, že k systematickému přebírání nezletilých osob bez doprovodu přistupuje pouze Finsko; vzhledem k tomu, že v Itálii je pro ně zapotřebí přibližně 5 000 relokačních míst, zatímco přemístěna byla doposud pouze jediná nezletilá osoba bez doprovodu; vzhledem k tomu, že v Řecku bylo ke dni 12. dubna 2017 zapotřebí dalších 163 míst;

Q.  vzhledem k tomu, že některé členské státy uplatňují pro výběr osob, které by měly být přemístěny, velmi restriktivní a diskriminační kritéria a jsou například ochotny přijímat v rámci relokace pouze svobodné matky nebo odmítají přijímat žadatele s určitou státní příslušností, jako jsou Eritrejci, a provádějí velmi rozsáhlé bezpečnostní kontroly; vzhledem k tomu, že v Řecku bylo ke dni 7. května 2017 961 osob, které členské státy odmítly v rámci relokace přijmout;

R.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 jednoznačně stanoví, že na základě relokačních opatření nejsou členské státy zbaveny povinnosti plně uplatňovat ustanovení nařízení (EU) č. 604/2013 (dublinské nařízení) týkající se opětovného sloučení rodin, zvláštní ochrany nezletilých osob bez doprovodu a diskrečního ustanovení týkajícího se humanitárních důvodů;

1.  uznává, že bylo dosaženo určitého pokroku, avšak vyjadřuje své zklamání nad tím, že členské státy neplní závazky v oblasti solidarity a sdílení odpovědnosti;

2.  vítá automatický systém slaďování preferencí, který byl vytvořen Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu; vyzývá členské státy, aby nepřijímaly svévolná rozhodnutí o tom, zda přijmou žádost o relokaci; naléhavě členské státy vyzývá k tomu, aby tyto žádosti zamítaly pouze z důvodů uvedených v rozhodnutích Rady o relokaci;

3.  naléhavě žádá členské státy, aby plnily své povinnosti vyplývající z rozhodnutí Rady a systematicky přemisťovaly žadatele o azyl z Řecka a Itálie, včetně těch, kteří přišli po 20. březnu 2016, dokud nebudou účinně a bez problémů přemístěni všichni způsobilí žadatelé v souladu s časovým rámcem stanoveným v rozhodnutích Rady; vyzývá členské státy, aby přislíbily, že každý měsíc přemístí určitý počet osob, a tento slib dodržovaly;

4.  vyzývá členské státy, aby při relokaci upřednostňovaly nezletilé osoby bez doprovodu a další zranitelné žadatele;

5.  vítá oznámení Komise obsažené v její desáté zprávě o relokaci a přesídlování ze dne 2. března 2017, podle nějž v případě, že členské státy nezvýší v dohledné době počet přemístěných osob, nebude otálet s uplatněním svých pravomocí, kterými disponuje na základě Smluv; usuzuje, že to bude znamenat také zahájení řízení o nesplnění povinnosti;

6.  trvá na tom, že právní závazky členských států nekončí dnem 26. září 2017 a že i po tomto datu budou mít stále povinnost přemisťovat všechny způsobilé žadatele, kteří přišli do tohoto dne;

7.  zdůrazňuje, že Rada se zavázala splnit cíl, kterým je uskutečnit relokaci 160 000 osob; poznamenává, že počet osob způsobilých k relokaci se od uvedeného počtu liší; vyzývá Komisi, aby v souladu se svým návrhem ze dne 4. května 2016 (COM(2016)0270) navrhla prodloužení relokačních opatření, a to do doby, než bude přijato přepracované znění dublinského nařízení;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 239, 15.9.2015, s. 146.
(2) Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 80.
(3) Úř. věst. L 268, 1.10.2016, s. 82.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0306.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0324.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0354.


Provádění pokynů Rady týkajících se osob LGBTI, zejména v souvislosti s pronásledováním (vnímaných) homosexuálů v Čečensku (Rusko)
PDF 342kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. května 2017 o provádění obecných zásad Rady týkajících se lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (LGBTI osob), zejména ve spojitosti s pronásledováním (vnímaných) homosexuálů v Čečensku (Rusko) (2017/2688(RSP))
P8_TA(2017)0231RC-B8-0349/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Rusku,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a protokoly k této úmluvě,

–  s ohledem na ústavu Ruské federace, zejména na kapitolu 2 o právech a svobodách lidí a občanů;

–  s ohledem na obecné zásady Rady EU ze dne 24. června 2013 pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými ženami, homosexuály, bisexuály, transsexuály a intersexuály (LGBTI),

–  s ohledem na závěry Rady EU ze dne 16. června 2016 o rovnosti osob LGBTI,

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie týkající se ochránců lidských práv, mučení a špatného zacházení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity(1),

–  s ohledem na prohlášení, které dne 13. dubna 2017 vydali odborníci OSN na lidská práva o zneužívání a zadržování homosexuálních mužů v Čečensku,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015 a o politice Evropské unie v této oblasti(2),

–  s ohledem na prohlášení, které dne 6. dubna 2017 vydala mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové o porušování lidských práv homosexuálních mužů v Čečensku,

–  s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 19. dubna 2017 o porušování lidských práv homosexuálních mužů v Čečensku;

–  s ohledem na prohlášení EU ze dne 27. dubna 2017 ve Stálé radě OBSE k průběžným zprávám o zatýkání a vraždách homosexuálních mužů čečenskou vládou,

–  s ohledem na prohlášení vydané dne 7. dubna 2017 mluvčím ministerstva zahraničních věcí USA,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 13. dubna 2017 vydal ředitel Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR),

–  s ohledem na společnou tiskovou konferenci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, která se konala dne 24. dubna 2017 v Moskvě,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 1. dubna 2017 zveřejnily ruské nezávislé noviny Novaja gazeta první zprávu o násilném zadržení a uvěznění více než sta homosexuálních mužů nebo mužů, kteří jsou jako homosexuálové vnímáni, v autonomní Čečenské republice Ruské federace v rámci koordinované kampaně, která je údajně organizována vnitrostátními orgány a bezpečnostními silami na přímý rozkaz čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova;

B.  vzhledem k tomu, že noviny Novaja Gazeta uvedly, že násilně zadržené osoby byly vystaveny špatnému zacházení a mučení a byly nuceny sdělovat totožnost dalších LGBTI osob; vzhledem k tomu, že podle těchto zpráv nejméně tři muži zemřeli, dva v důsledku zacházení ve vazbě a jeden byl zabit svou rodinou, která na něm spáchala tzv. „vraždu ze cti“;

C.  vzhledem k tomu, že původní zprávy nezávisle potvrdily také organizace Human Rights Watch a Mezinárodní krizová skupina, přičemž obě citovaly místní zdroje, jež potvrzují, že policie a bezpečnostní složky se zaměřují na muže, kteří jsou vnímáni jako homosexuálové, a zadržují je;

D.  vzhledem k tomu, že čečenské orgány tato tvrzení údajně odmítly a projevily neochotu je vyšetřovat a stíhat;

E.  vzhledem k tomu, že většina obětí neusiluje o dosažení spravedlnosti, protože se obává odvetných opatření ze strany místních orgánů; vzhledem k tomu, že homosexuálové a lesby a lidé, kteří jsou jako homosexuálové nebo lesby vnímáni, jsou obzvláště zranitelní kvůli silné homofobii ve společnosti a jsou ohroženi „vraždami ze cti“ ze strany svých příbuzných;

F.  vzhledem k tomu, že po letech hrozeb a represí a dramatickém zhoršení situace v oblasti lidských práv v severním Kavkazu nemohou v tomto regionu pracovat prakticky žádní nezávislí novináři nebo aktivisté za lidská práva; vzhledem k tomu, že novinářům, kteří pracují pro noviny Novaja gazeta, jež o brutálním zásahu jako první informovaly, bylo v souvislosti s jejich prací vyhrožováno smrtí; vzhledem k tomu, že čečenské orgány všechna tvrzení popřely a žádaly, aby novináři uvedli jména obětí, s nimiž vedli rozhovor;

G.  vzhledem k tomu, že policie v Petrohradu a v Moskvě zadržela aktivisty působící v oblasti LGBTI, kteří se pokoušeli informovat o stíhání homosexuálních mužů v Čečensku a žádali vyšetřování;

H.  vzhledem k tomu, že Ruská federace je signatářem několika mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv a jakožto člen Rady Evropy a signatář Evropské úmluvy o ochraně lidských práv má povinnost zajistit bezpečnost všech osob, které mohou být ohroženy, a to i v důsledku jejich sexuální orientace; vzhledem k tomu, že Rusko má povinnost vyšetřit zločiny páchané čečenskými orgány a disponuje prostředky nezbytnými k provedení tohoto šetření; vzhledem k tomu, že homosexualita byla v Ruské federaci dekriminalizována v roce 1993;

I.  vzhledem k tomu, že prezident Putin pověřil ruskou veřejnou ochránkyni lidských práv Taťjanu Moskalkovovou vytvořením pracovní skupiny, jež má tato obvinění prošetřit;

J.  vzhledem k tomu, že LGBTI osoby jsou chráněny podle stávajícího mezinárodního práva v oblasti lidských práv i podle ruských vnitrostátních právních předpisů; vzhledem k tomu, že jsou však často zapotřebí konkrétní kroky k tomu, aby LGBTI osoby mohly svých lidských práv plně požívat, jelikož sexuální orientace a genderová identita mohou znamenat další riziko diskriminace, šikany a stíhání, a to nejen ve školách, na pracovištích a v širší společnosti, ale také v rodinách; vzhledem k tomu, že úkolem a odpovědností policie, soudů a orgánů je proti těmto formám diskriminace i negativním společenským postojům bojovat;

K.  vzhledem k tomu, že obecné zásady Rady EU týkající se LGBTI osob určují delegacím EU a velvyslanectvím členských států proaktivní úlohu při prosazování práv těchto osob; vzhledem k tomu, že tyto zásady označují boj proti násilí zaměřenému na LGBTI osoby a podporu ochránců lidských práv LGBTI osob za prioritní oblasti;

L.  vzhledem k tomu, že dne 7. března 2017 přijalo Rusko právní úpravu, která dekriminalizuje domácí násilí tím, že „ublížení na zdraví v rámci rodiny“ redukuje z trestného činu na přestupek, což vede k nižším trestům pro pachatele; vzhledem k tomu, že Evropský parlament o této otázce diskutoval na svém dílčím zasedání ve Štrasburku ve dnech 13.–16. března 2017;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami o svévolném zadržování a mučení mužů, kteří jsou vnímáni jako homosexuálové, v Čečenské republice Ruské federace; vyzývá orgány, aby ukončily tuto kampaň pronásledování, okamžitě propustily osoby, které jsou stále nelegálně zadržovány, zajistily právní a fyzickou ochranu obětem a obráncům lidských práv a novinářům, kteří se tímto případem zabývají, a umožnily mezinárodním organizacím pro lidská práva provést důvěryhodné vyšetření údajných zločinů;

2.  odsuzuje veškerá prohlášení čečenských orgánů, které tolerují a podněcují násilí vůči LGBTI osobám, včetně prohlášení mluvčího čečenské vlády, který odmítl existenci homosexuálů v Čečensku a zprávu diskreditoval jako „lži a naprosté dezinformace“; vyjadřuje politování nad neochotou místních orgánů vyšetřovat a stíhat vážná porušení zaměřená konkrétně na jednotlivce na základě jejich sexuální orientace a připomíná orgánům, že svoboda shromažďování, svoboda sdružování a svoboda projevu jsou univerzálními právy platnými pro všechny; vyzývá k okamžitému propuštění těch, kteří jsou nadále nezákonně zadržováni; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby obětem i ochráncům lidských práv, kteří se tímto případem zabývají, poskytly právní a fyzickou ochranu;

3.  bere na vědomí skutečnost, že prezident Putin dal ruskému ministerstvu vnitra a federálnímu prokurátorovi pokyny, aby události v Čečensku vyšetřili, a vyzývá Komisi, členské státy a Radu Evropy, aby ruským orgánům nabídly materiální pomoc a poradenství při vyšetřování;

4.  vyzývá orgány Čečenska a Ruské federace, aby dodržovaly vnitrostátní právní předpisy a mezinárodní závazky, prosazovaly zásady právního státu a všeobecně platné normy v oblasti lidských práv a podporovaly rovnost a nediskriminaci, a to i v případě LGBTI osob, a aby tato opatření podpořily kroky, jako jsou kampaně ke zvyšování povědomí a prosazování kultury tolerance, respektu a začleňování na základě nenásilí, rovnosti a nediskriminace; požaduje přijetí okamžitých opatření na ochranu zranitelných osob, které by se mohly stát oběťmi, a pro plnou rehabilitaci všech obětí mučení;

5.  vyjadřuje politování nad rozsáhlým porušováním lidských práv v regionu a nad atmosférou beztrestnosti, která takovéto činy umožňuje, a požaduje, aby ve spolupráci s občanskou společností byla vypracována právní a další opatření k předcházení takovému násilí a k monitorování a účinnému stíhání pachatelů tohoto násilí; zdůrazňuje, že konečnou odpovědnost za vyšetření těchto činů nese Rusko a jeho vláda, která musí pachatele postavit před soud a chránit všechny ruské občany před protiprávními činy;

6.  naléhavě vyzývá k okamžitému, nezávislému, objektivnímu a důkladnému vyšetření případů věznění, mučení a vražd s cílem předat jejich duchovní i faktické původce spravedlnosti a ukončit beztrestnost; vítá v tomto ohledu vytvoření pracovní skupiny pod vedením ruské veřejné ochránkyně lidských práv, která tyto činy vyšetřuje; vyzývá ruské orgány, aby nařídily úřadu generálního prokurátora poskytnout skutečnou anonymitu a další ochranu obětem a svědkům čečenské anti-homosexuální čistky a jejich rodinám, aby se mohli účastnit vyšetřování; vyzývá delegaci EU a velvyslanectví a konzuláty členských států v Rusku, aby vyšetřování aktivně monitorovaly a aby dále zvýšily úsilí o spolupráci s oběťmi, LGBTI osobami, novináři a ochránci lidských práv, kteří jsou v současnosti ohroženi;

7.  vyzývá Komisi, aby spolu s mezinárodními organizacemi v oblasti lidských práv a s ruskou občanskou společností pomáhala lidem, kteří uprchli z Čečenska, a aby osvětlila skutečnosti týkající se této ostudné kampaně; vyzývá dále členské státy, aby zjednodušily postupy žádání o azyl pro tyto oběti, novináře a ochránce lidských práv v souladu s evropskými a vnitrostátními právními předpisy;

8.  vítá a bere na vědomí úsilí mnoha vedoucích delegací EU a jejich zaměstnanců a velvyslanců členských států a jejich zaměstnanců o podporu obránců lidských práv LGBTI osob a prosazování nediskriminace a rovných práv; vyzývá vedoucí delegací EU a další zaměstnance Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), aby konzultovali s Parlamentem a příslušnými poslanci Parlamentu vždy, když mají dotazy nebo chtějí poskytnout Parlamentu informace, včetně výroční konference velvyslanců v září; poukazuje na to, že je důležité, aby delegace EU a zastoupení členských států tyto obecné zásady znaly a uplatňovaly je; vyzývá v této souvislosti ESVČ a Komisi, aby usilovaly o strategičtější a systematičtější provádění obecných zásad, a to zvyšováním povědomí o dané problematice mezi zaměstnanci EU ve třetích zemích a jejich odbornou přípravou s cílem umožnit efektivní projednávání problematiky práv LGBTI osob v rámci politických dialogů a dialogů o lidských právech se třetími zeměmi i na mnohostranných fórech a podporou úsilí vyvíjeného občanskou společností;

9.  důrazně upozorňuje na význam soustavného posuzování toho, jak jsou tyto obecné zásady prováděny, a to na základě jasných kritérií; naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala a zveřejnila důkladné hodnocení provádění obecných zásad ze strany delegací EU a diplomatických zastoupení členských států ve všech třetích zemích s cílem odhalit případné rozdíly a mezery v provádění a odstranit je;

10.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Ruská federace v červnu 2016 hlasovala proti rezoluci Rady OSN pro lidská práva o ochraně proti násilí a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity;

11.  připomíná ruským a čečenským orgánům, že regionální, kulturní a náboženské hodnotové systémy by neměly být využívány jako ospravedlnění pro tolerování diskriminace, násilí, mučení nebo zadržování jednotlivců či skupin, a to i z důvodu sexuální orientace či genderové identity, nebo pro podílení se na takových aktech;

12.  se znepokojením bere na vědomí novou právní úpravu o domácím násilí, včetně násilí na dětech, kterou Rusko přijalo a kterou Parlament považuje za krok zpět; zdůrazňuje, že právní předpisy, které tolerují násilí v rodině, mohou mít závažné důsledky jak pro oběti, tak pro společnost jako celek; vyzývá Komisi a ESVČ, aby i nadále prosazovaly vymýcení všech forem násilí založeného na pohlaví, včetně domácího násilí, chránily zranitelné osoby a podporovaly oběti, a to jak v Evropě, tak mimo ni;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, vysokému komisaři OSN pro lidská práva, vládě a parlamentu Ruské federace a čečenským orgánům.

(1) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 21.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0502.

Právní upozornění