Evropský parlament,

–  s ohledem na články 3 a 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na čl. 82 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 7, 8, 24, 47, 48 a 52 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989 a na opční protokoly k této úmluvě,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním ze dne 25. října 2007,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě ze dne 23. listopadu 2001,

–  s ohledem na skutečnost, že Rada Evropy přijala svou strategii pro práva dítěte (2016–2021),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o pohlavním zneužívání dětí na internetu(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. května 2012 o evropské strategii pro internet lépe uzpůsobený dětem (COM(2012)0196) a s ohledem na zprávu Komise ze dne 6. června 2016 nazvanou „Konečné hodnocení víceletého programu EU pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie (Bezpečnější internet)“ (COM(2016)0364),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. prosince 2016 hodnotící, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu se směrnicí 2011/93/EU (COM(2016)0871), a zprávu Komise ze dne 16. prosince 2016 hodnotící provádění opatření stanovených v článku 25 směrnice 2011/93/EU (COM(2016)0872),

–  s ohledem na zprávu Europolu z roku 2016 posuzující hrozby organizované trestné činnosti (iOACTA),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva ze dne 27. února 2017 nazvanou „Justice vstřícná k dětem: Perspektivy a zkušenosti dětí, které se účastnily soudních řízení jako oběti, svědkové nebo účastníci řízení v devíti členských státech EU“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2017 nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2017)0211),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0368/2017),

A.  vzhledem k tomu, že pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí představují závažná porušení základních práv, zejména práva dítěte na ochranu a péči nezbytnou pro jeho blaho, jak je zakotveno v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 a v Listině základních práv Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že prvořadým hlediskem při provádění všech opatření zaměřených na boj proti těmto trestným činům musí být nejlepší zájem dítěte, a to v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Úmluvou OSN o právech dítěte;

C.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/93/EU je komplexní právní nástroj, který obsahuje ustanovení o trestním právu hmotném a trestním řízení, opatřeních pro pomoc obětem a jejich ochranu a pro prevenci, včetně administrativních opatření, a její provedení vyžaduje, aby byly úzce zapojeny subjekty z různých sektorů, jako jsou donucovací orgány, soudnictví, rodičovská a rodinná sdružení vykonávající aktivní úlohu v oblasti ochrany nezletilých osob, nevládní organizace, poskytovatelé internetových služeb a další;

D.  vzhledem k tomu, že zpráva Komise o provádění neposkytuje žádnou statistiku o odstraňování a blokování internetových stránek obsahujících nebo šířících materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, zejména statistiku o rychlosti odstraňování obsahu, četnosti, s jakou donucovací orgány zprávy provádějí, prodlev při odstraňování z důvodu nutnosti vyvarovat se zásahu do probíhajících šetření nebo četnosti, s jakou jsou tyto uložené údaje skutečně využívány soudními nebo donucovacími orgány;

E.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů ve vyšetřování pohlavního zneužívání dětí a stíhání pachatelů je nedostatečné ohlašování ze strany obětí; vzhledem k tomu, že chlapci o svém zneužití informují méně často;

F.  vzhledem k tomu, že děti, které jsou oběťmi pohlavního zneužívání nebo vykořisťování, trpí mnohonásobnými a dlouhodobými fyzickými a/nebo psychickými traumaty, která je mohou pronásledovat až do dospělosti;

G.  vzhledem k tomu, že pohlavní zneužívání a vykořisťování dětí na internetu je fenomén, který prochází vývojem, a že se na internetu objevují nové formy trestné činnosti, jako je pornografie zveřejňovaná z pomsty a sexuální vydírání, jež členské státy musí řešit přijetím konkrétních opatření;

H.  vzhledem k tomu, že donucovací orgány jsou postaveny před výzvy, jež přinášejí sítě peer-to-peer a privátní sítě, jejichž prostřednictvím dochází k výměně materiálu zobrazujícího sexuální zneužívání dětí; vzhledem k tomu, že je třeba již v raném věku zvyšovat povědomí dívek a chlapců o rizicích a o tom, jak je v digitální éře důležité respektovat důstojnost a soukromí druhých;

I.  vzhledem k tomu, že migrující děti - zejména dívky, ale i významné procento chlapců(5) - jsou zvláště vystaveny pohlavnímu zneužívání a vykořisťování ze strany obchodníků s lidmi, převaděčů, obchodníků s drogami, prostitučních gangů a dalších osob či kruhů, kteří využívají jejich zranitelnosti během cesty do Evropy i po vstupu do ní;

J.  vzhledem k tomu, že sexuální turistika má dopad na značný počet dětí, zejména dívek, ale také na velké procento chlapců;

K.  vzhledem k tomu, že aby byla opatření přijatá podle 47. bodu odůvodnění směrnice 2011/93/EU o blokování a odstraňování internetových stránek online v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, musí dodržovat záruky uvedené v článku 25 této směrnice;

L.  vzhledem k tomu, že systematické přezkumy a metaanalýza zjistily, že u dětí se zdravotním postižením je ve srovnání s jejich vrstevníky bez zdravotního postižení třikrát vyšší pravděpodobnost, že se stanou oběťmi fyzického nebo sexuálního násilí;

M.  vzhledem k tomu, že použití pojmu „dětská pornografie“ není vhodné k vymezení trestných činů v článcích 5 a 2 písm. c) směrnice 2011/93/EU a může mít nepříznivý dopad na dětské oběti;

Hlavní závěry a doporučení

1.  jednoznačně odsuzuje veškeré formy pohlavního zneužívání nebo pohlavního vykořisťování dětí, stejně jako násilnou a urážlivou viktimizaci dětí na všech úrovních; vítá, že Rada Evropy přijala strategii pro práva dítěte (2016–2021); vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby přijaly vhodná opatření k předcházení všech forem fyzického a psychického násilí, včetně fyzického a pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování a k ochraně dětí před tímto násilím; vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby přijaly jednotné a účinné kroky k vymýcení pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování a obecněji všech sexuálních zločinů proti dětem; vyzývá orgány EU a členské státy, aby výslovně zvážily ochranu dětí jako prioritu při plánování a provádění politik, které by na ně mohly mít negativní dopad;

2.  domnívá se, že směrnice 2011/93/EU představuje pevný a komplexní právní rámec pro boj proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy čelily vážným problémům při uplatňování a provádění směrnice, zejména co se týče ustanovení o prevenci, vyšetřování a stíhání a dále pomoci obětem a jejich ochrany a že úplný potenciál této směrnice dosud nebyl vyčerpán; naléhavě vyzývá členské státy, aby zintenzívnily své úsilí o úplné a správné provedení směrnice; vyzývá členské státy, aby zajistily promítnutí právního provedení do účinného uplatňování v zájmu zajištění ochrany dětských obětí, pomoci těmto obětem a nulové tolerance k pohlavnímu zneužívání dětí;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise své zprávy o provádění nemohla předložit před vypršením lhůty stanovené ve článku 28 směrnice 2011/93/EU, a že tyto dvě hodnotící zprávy předložené Komisí pouze zdokumentovaly provedení do vnitrostátního práva ze strany členských států a neprovedly úplné posouzení jejich souladu se směrnicí; žádá členské státy o spolupráci a aby Komisi poskytly veškeré nezbytné informace o uplatňování této směrnice, včetně statistických údajů;

4.  zdůrazňuje, že výraz „materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí“ je pro takové zločiny proti dětem vhodnější než „dětská pornografie“; vyzývá Komisi a členské státy, aby místo výrazu „dětská pornografie“ přijaly používání výrazu „materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí“; zdůrazňuje však, že nová terminologie nesmí žádným způsobem omezit trestné činy uvedené jako „dětská pornografie“ v článku 5 směrnice 2011/93/EU v souvislosti s čl. 2 písm. c);

5.  považuje za politováníhodné, že v prováděcí zprávě Komise není uvedeno, zda byla posuzována účinnost systému INHOPE při předávání zpráv protistranám ve třetích zemích;

6.  považuje za politováníhodné, že Komise neshromáždila údaje o použitých typech blokování; považuje za politováníhodné, že nebyly zveřejněny údaje o počtu internetových stránek na seznamech blokovaných stránek v každé zemi; považuje za politováníhodné, že neexistuje posouzení používání bezpečnostních metod, jako je šifrování, aby se zajistilo, že nebudou seznamy blokovaných stránek prozrazeny a nestanou se kontraproduktivními; vítá skutečnost, že Komise, která v roce 2011 podporovala povinné blokování, od tohoto stanoviska explicitně upustila;

Trestní právo hmotné (články 3, 4 a 5 směrnice)

7.  bere na vědomí, že ustanovení směrnice 2011/93/EU týkající se trestního práva hmotného byla členskými státy provedena; je však znepokojen, že některé členské státy plně neprovedly ustanovení týkající se trestných činů pohlavního vykořisťování (článek 4), trestných činů pohlavního zneužívání, pokud při tom dochází ke zneužití důvěry, autority nebo vlivu (čl. 3 odst. 5 písm. i) nebo dochází ke zneužití zvlášť zranitelného postavení dítěte (čl. 3 odst. 5 písm. ii) a trestných činů, v jejichž případě nesou odpovědnost právnické osoby (článek 12);

8.  zejména se domnívá, že členské státy by měly vynaložit veškeré možné úsilí k boji proti beztrestnosti pachatelů pohlavního zneužívání dětí, jakož i fyzických nebo právnických osob zapojených do činností, které napomáhají, podporují nebo přispívají k pohlavnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání dětí; domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby členské státy zajistily odpovědnost fyzických i právnických osob v případech, kdy nedostatečné monitorování nebo dohled nad osobou, jež je členem daného právního subjektu, dovolily či usnadnily páchání trestných činů;

9.  je zvláště znepokojen hrozbami a riziky, jež internet pro děti představuje, zejména co se týče vyhlížení dětí na internetu, získávání jejich důvěry k sexuálním účelům a jiných forem navádění; domnívá se, že proto musí být nalezena řešení pro odhalování, hlášení a vyšetřování takových nebezpečných praktik; zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit úroveň ochrany dětí na internetu a současně iniciovat programy pro zvyšování povědomí a informování o nebezpečích, která se vyskytují na internetu;

10.  připomíná Komisi, že omezení internetového obsahu by měla mít oporu v zákoně, měla by být dobře definovaná, přiměřená, legitimní a sledovat jasný cíl;

11.  je znepokojen zvyšováním počtu živých internetových vysílání, v nichž jsou pohlavně zneužívány děti, jejichž pachatelé jsou velmi schopní a inovativní při využívání technologického pokroku; domnívá se, že všechny členské státy proto musí usilovat o zavedení inovativních technických řešení pro odhalování a blokování přístupu k těmto vysíláním a zároveň k omezení plateb za tyto služby;

12.  zdůrazňuje, že je nutné řešit nové formy trestných činů na internetu, jako je pornografie zveřejňovaná z pomsty a sexuální vydírání, které mají dopad na mnoho nezletilých, zejména dívek; vyzývá donucovací orgány a soudy jednotlivých členských států, aby přijaly konkrétní opatření pro boj proti této nové formě trestné činnosti a vyzývá odvětví internetu, horké linky, nevládní organizace a všechny příslušné orgány, aby převzaly svůj díl odpovědnosti v boji proti těmto trestným činům a aby rovněž lépe využívaly dostupné technologie a rozvíjely nových technologie, které usnadní identifikaci osob páchajících trestnou činnost online;

13.  připomíná právo každého jednotlivce rozhodovat o osudu svých osobních údajů, zejména výlučné právo kontrolovat používání a zveřejňování osobních údajů a právo být zapomenut definované jako možnost dosáhnout okamžitého odstranění obsahu, který může poškodit jeho vlastní důstojnost;

14.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy, které tak dosud neučinily, zařadily mezi trestné činy nejenom získávání dětské důvěry pomocí internetu k sexuálním účelům („grooming“), ale i kybernetické predátorství nebo lákání dětí na internetu; připomíná, že kybernetické predátorství je čin dospělého, který komunikuje on-line s nezletilou osobou nebo osobou, kterou považuje za nezletilou, za účelem pozdějšího spáchání trestného činu nebo proti této osobě;

15.  považuje za politováníhodné, že v souvislosti s využíváním trestněprávních postupů k zabavování zařízení nebyla v příslušných případech k dispozici žádná statistika;

Vyšetřování a trestní stíhání

16.  konstatuje, že některé členské státy neprovedly požadavek stíhat trestné činy po dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla plnoletosti; vybízí proto členské státy, aby zajistily dostatečnou délku zákonem stanovených lhůt, během nichž je možné tyto činy oznamovat a stíhat, a aby tyto lhůty začínaly maximálně po dosažení plnoletosti dětské oběti, aby bylo zajištěno, že tyto trestné činy bude možné stíhat;

17.  zdůrazňuje význam provedení čl. 17 pro to, aby bylo zajištěno, že působnost členských států se bude vztahovat na trestné činy spáchané prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, jež pachatel používal na jejich území, bez ohledu na to, zda jsou tyto technologie spravovány na jejich území či nikoli; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit praktický základ společného přístupu EU k jurisdikci v kybernetickém prostoru, jak bylo vyjádřeno na neformálním zasedání ministrů spravedlnosti a vnitřních věcí dne 26. ledna 2016;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny trestné činy uvedené ve směrnici 2011/93/EU jsou zahrnuty ve vnitrostátních právních předpisech členských států, pokud jde o extrateritoriální jurisdikci; považuje za politováníhodné, že některé členské státy zaručují, že trestné činy pohlavního zneužívání spáchané v zahraničí budou stíhány bez trestního oznámení oběti; vyzývá členské státy, aby tyto nedostatky účinně vyřešily;

19.  vyzývá všechny členské státy, aby pro donucovací orgány a soudní orgány vyčlenily přiměřené finanční a lidské zdroje k boji proti pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí, včetně zvláštního vyškolení určeného pro policisty a vyšetřovatele; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily zdroje určené k identifikaci obětí, a naléhavě vyzývá devět členských států, které ještě neprovedly čl. 15 odst. 4 směrnice 2011/93/EU o identifikaci oběti, aby tak neprodleně učinily a provedly ho zřízením zvláštních vyšetřovacích týmů s vhodnými nástroji a zdroji;

20.  považuje za politováníhodné, že kvůli vysokému procentnímu podílu nehlášených případů, novému charakteru trestných činů a rozdílům v definicích a metodikách používaných v jednotlivých členských státech stále chybí přesné statistiky a údaje o počtu trestných činů spáchaných v oblasti pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí;

21.  zdůrazňuje, že některé z hlavních problémů, kterým čelí donucovací orgány a soudní orgány během vyšetřování a stíhání trestných činů pohlavního zneužívání dětí na internetu, pramení zejména z přeshraničního rozměru vyšetřování a ze závislosti na elektronických důkazech; zejména konstatuje, že je nutné zlepšit digitální vyšetřovací techniky s cílem udržet krok s rychlým tempem technologického rozvoje;

22.  vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci mezi donucovacími orgány, jež budou rovněž intenzivněji využívat společné vyšetřovací týmy; naléhavě žádá orgány, aby uznaly, že přílišné spoléhání se na horké linky a odvětví může být kontraproduktivní a pouze představuje outsourcing boje proti materiálu zobrazujícímu pohlavní zneužívání dětí;

23.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly ustanovení směrnice 2011/93/EU způsobem, který bude schopný reagovat na budoucí vývoj; naléhavě vyzývá odvětví a poskytovatele internetových služeb, aby používali aktualizovanou technologii a investovali do technologických a inovativních řešení s cílem zvýšit možnosti trestního stíhání pachatelů a rozbít zločinecké sítě na internetu a chránit oběti;

24.  je znepokojen tím, že poskytovatelé internetových služeb používají technologie překladu síťových adres (CGN – Carrier Grade NAT), díky níž může jednu adresu IP sdílet ve stejnou chvíli více uživatelů, což ohrožuje internetovou bezpečnost a možnost stanovit odpovědnost; vyzývá členské státy, aby poskytovatele internetových služeb a provozovatele sítí vybízeli k přijetí nezbytných opatření k omezení počtu uživatelů na jednu adresu IP, postupnému ukončení používání technologií CGN a k tomu, aby investovali do co nejrychlejšího vytváření adres IP nové generace verze 6 (IPv6);

25.  vyzývá členské státy, aby prohloubily svou policejní a soudní spolupráci a aby plně využily existující nástroje spolupráce EU, které poskytují Europol – zvláště v rámci analytických projektů (AP) Twins a Evropského střediska pro počítačovou kriminalitu – a Eurojust, aby tak bylo zajištěno úspěšné vyšetřování a trestní stíhání pachatelů a jejich případných společníků; zdůrazňuje, že Europolu a Eurojustu by měly být poskytnuty odpovídající zdroje, aby v této oblasti mohly plnit svou úlohu, a vybízí členské státy, aby sdílely osvědčené postupy;

26.  vyzývá členské státy, aby prohloubily svou policejní a soudní spolupráci v boji proti obchodování s migrujícími dětmi a jejich převádění, vzhledem k tomu, že tyto děti, hlavně dívky, ale i chlapci, jsou vůči zneužívání, obchodování s lidmi a pohlavnímu vykořisťování zvláště zranitelné; vyzývá k posílení spolupráce a rychlé výměně informací mezi orgány, aby bylo možné pátrat po pohřešovaných dětech, a k interoperabilitě databází; vyzývá členské státy, aby přijaly holistický přístup zahrnující všechny dotčené subjekty a aby posílily spolupráci s donucovacími orgány, sociálními službami a občanskou společností; uznává důležitou úlohu občanské společnosti při identifikaci zranitelných dětí, vzhledem k nedostatku důvěry, kterou migrující děti projevují vůči donucovacím orgánům;

27.  vybízí členské státy, aby zvýšily své úsilí v boji proti sexuální turistice zaměřené na děti a aby stíhaly pachatele a spolupachatele, s ohledem na odpovědnost všech zúčastněných subjektů;

28.  domnívá se, že členské státy by měly být povzbuzovány, aby vytvořily mezinárodní síť specializovanou na boj proti sexuální turistice, a pokud jde o politiku podporovanou státem, měly by existovat programy financování zaměřené na pomoc rodinám a dětem v rizikové oblasti.

Prevence (články 22, 23 a 24 směrnice)

29.  vyzývá členské státy, aby zavedly účinné preventivní a intervenční programy, včetně pravidelných programů odborné přípravy, pro všechny státní zaměstnance, pedagogické pracovníky, sdružení rodičů a zainteresované osoby, kteří jsou v kontaktu s dětmi, aby mohli lépe vyhodnocovat rizika páchání trestných činů.

30.  naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby ve spolupráci s organizacemi rodičů působícími aktivně v oblasti ochrany dětí a nezletilých a s příslušnými organizacemi občanské společnosti přijaly vhodná opatření, jako je zvyšování povědomí veřejnosti, preventivní kampaně, školení a specializované vzdělávací programy pro úřady, rodiče, učitele, děti a nezletilé, s cílem podpořit mediální gramotnost, bezpečné chování na internetu a význam rodinných hodnot (např. vzájemná odpovědnost, respekt a péče), lidské důstojnosti, sebeúcty, nenásilí a obecněji práva dětí na ochranu před všemi formami pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování;

31.  vyzývá instituce EU a členské státy, aby zavedly vícestupňový systém ochrany dětí vycházející z nejlepších zájmů dítěte a plného respektování jeho základních práv s cílem vyslat jasné sdělení, že všechny formy fyzického, pohlavního a emočního zneužívání dětí jsou nepřijatelné a trestně postihnutelné;

32.  vybízí členské státy, aby sdílely osvědčené postupy týkající se vzdělávacích materiálů a programů odborné přípravy pro všechny zúčastněné subjekty, jako jsou učitelé, rodiče, vychovatelé a donucovací orgány, v zájmu zvyšování povědomí o groomingu a dalších bezpečnostních rizicích pro děti na internetu; vybízí členské státy, aby zavedly ambiciózní vzdělávací programy zaměřené na rodiče i mladé lidi s cílem posílit jejich odpovědnost prostřednictvím zvyšování jejich povědomí o nebezpečích spojených s internetem a vybízením k tomu, aby oznámily skutečnosti, jichž byly svědky nebo oběťmi, zejména prostřednictvím telefonních linek pomoci zřízených speciálně pro děti; domnívá se, že je zásadní dát rodičům k dispozici pokyny pro posouzení rizik, kterým mohou jejich děti čelit, a pro včasné odhalení náznaků možného pohlavního zneužívání na internetu. Vyzývá poskytovatele služeb, aby prostřednictvím rozvoje interaktivních nástrojů a informačních materiálů usilovali o zintenzivnění činností zaměřených na zvyšování povědomí o riziku na internetu, a to zejména u dětí;

33.  naléhavě vybízí členské státy, aby do svých právních předpisů začlenily povinné ověřování osob, které se ucházejí o dobrovolnickou práci s dětmi nebo o zaměstnání, při jejichž výkonu by byly v kontaktu s dětmi nebo nad nimi měly pravomoc, z hlediska kriminální minulosti, a aby si systematicky předávaly informace o osobách, které mohou pro děti představovat riziko;

34.  vyzývá členské státy, aby si předávaly informace o pachatelích sexuálních trestných činů na dětech, aby se zabránilo tomu, že se pachatelé budou nepozorovaně přesouvat z jednoho členského státu do druhého za prací nebo dobrovolnou činností s dětmi nebo v zařízeních pro děti; vybízí členské státy, aby posílily sdílení informací o odsouzeních za trestné činy a zákazech činnosti a aby zajistily systematické a soudržné shromažďování údajů ve vnitrostátních rejstřících pachatelů; naléhavě vyzývá členské státy, aby splnily své povinnosti podle článku 22 směrnice 2011/93/EU a poskytly účinné akademicky prověřené intervenční programy a opatření pro osoby, které mají obavy, že by se mohly dopustit sexuálních trestných činů na dětech a dalších trestných činů uvedených v článku 3 až 7 směrnice;

35.  konstatuje, že některé členské státy vyvinuly specializované operační systémy a forenzní dovednosti zaměřené na vyšetřování pohlavního zneužívání dětí; nicméně konstatuje, že většina členských států nemá specializované vyšetřovací služby ani finanční prostředky na získání forenzních materiálů, jako je specifický software umožňující on-line vyšetřování; doporučuje proto, aby EU tyto služby podpořila poskytnutím příslušných finančních prostředků tam, kde je to zapotřebí;

36.  bere na vědomí skutečnost, že většina případů pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí nebývá donucovacím orgánům nahlášena; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytné kroky ke zlepšení a posílení ohlašování těchto činů a aby zvážily zavedení systematických mechanismů přímého ohlašování;

37.  vyzývá členské státy, aby rozvíjely nebo posilovaly telefonní linky pomoci dětem, které poskytují pomoc a podporu dětem, jež se staly oběťmi pohlavního zneužívání nebo vykořisťování, a které naplňují základní právo dětí být vyslechnuto; žádá členské státy, aby zajistily nepřetržitou časovou dostupnost těchto telefonních linek pomoci, jejich dostupnost prostřednictvím různých způsobů komunikace, jejich diskrétnost, jejich bezplatný přístup pro děti, ale i pro jejich provozovatele, jejich jasnou pozici v rámci vnitrostátních systémů ochrany dětí a zajištění strukturálního a dlouhodobého financování těchto linek pomoci;

Pomoc obětem a jejich ochrana (články 18, 19 a 20 směrnice)

38.  vyzývá členské státy, aby plně provedly směrnici 2012/29/EU týkající se práv obětí trestných činů, přijaly konkrétní opatření pro ochranu dětských obětí a sdílely osvědčené postupy v zájmu zajištění řádné pomoci a podpory v průběhu celého trestního řízení i po něm;

39.  vítá osvědčené postupy v oblasti ochrany dětí přijaté v některých členských státech, například co se týče švédského střediska pro děti Barnhuset; vyzývá členské státy, aby se zaměřily na zajištění právní pomoci, psychologické podpory a pomoci a aby zabraňovaly sekundární viktimizaci dětí; vybízí členské státy, aby na regionální i vnitrostátní úrovni zahájily osvětové kampaně na podporu dětských obětí a na posílení kulturní změny veřejného mínění, aby se zabránilo postoji, kdy je vina svalována na oběti, což může vést k dalšímu traumatu pro děti, které se staly oběťmi zneužívání;

Odstraňování a blokování (článek 25)

40.  vítá, že členské státy zavedly právní předpisy a administrativní opatření k odstranění internetových stránek obsahujících materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, jež jsou spravovány na jejich území; vyzývá členské státy, aby plně provedly článek 25 směrnice 2011/93/EU, a upřednostňuje rychlé odebírání materiálu zobrazujícího pohlavní zneužívání dětí u zdroje, se zavedením příslušných záruk; vyjadřuje politování nad skutečností, že pouze polovina členských států začlenila do svých právních předpisů ustanovení umožňující blokovat přístup k takovým stránkám pro uživatele na jejich území; připomíná, že v boji proti šíření materiálu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí jsou opatření k odstranění závadného obsahu účinnější než blokování, neboť při blokování nedochází k vymazání obsahu;

41.  vyjadřuje politování a znepokojení nad tím, že Komise ve své zprávě uvádí, že některé členské státy nemají 16 let po vstupu směrnice 2000/31/ES (směrnice o elektronickém obchodu) v platnost funkční postupy „zjištění a odstranění závadného obsahu“, přičemž neuvádí, zda budou vůči těmto členským státům přijaty příslušné kroky, aby byly v souladu s právem EU;

42.  vyzývá Komisi, aby vynaložila další úsilí na shromáždění informací potřebných ke zjištění, jaké postupy používají členské státy, které nemají funkční systém zjištění a postupy odstranění závadného obsahu a v nichž nefungují trestněprávní sankce, a aby zahájila proti členským státům řízení při porušení předpisů, pokud bude zjištěno, že nesplňují povinnosti stanovené v této věci ve směrnici 2000/31/ES;

43.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise ani neprovedla posouzení bezpečnosti seznamů zablokovaných stránek, technologií používaných k blokování v zemích, které opatření provedly, provádění opatření, jako je šifrování, pro uchovávání a sledování seznamů zablokovaných stránek ani neprovedla žádnou smysluplnou analýzu účinnosti tohoto opatření;

44.  konstatuje, že směrnice 2011/93/EU nevyžaduje povinné blokování; uznává, že blokování není ani jediná, ani spolehlivá technologie; doporučuje odstranit materiál týkající se zneužívání dětí, vykořisťování dětí a pohlavního zneužívání dětí u zdroje v rámci účinných soudních a donucovacích kroků;

45.  vyzývá naléhavě členské státy, aby ve spolupráci s internetovým průmyslem urychlily postupy k zaznamenávání a odstraňování protiprávních obsahů, jež trvají stále příliš dlouho, a aby s internetovým průmyslem a agenturami Europol a Eurojust navázaly partnerství a bylo tak možné zabraňovat hackerským útokům na sítě a systémy a jejich zneužívání za účelem distribuce dětské pornografie;

46.  vyzývá členské státy, aby v případech, kdy je internetový obsah zpřístupňovat ze třetích zemí, posílily spolupráci s příslušnými třetími zeměmi a s Interpolem s cílem zajistit rychlé odstranění pochybného obsahu;

47.  doporučuje, aby byly černé listiny internetových stránek s materiálem zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí pravidelně aktualizovány příslušnými orgány a předávány poskytovatelům internetových služeb, aby se zabránilo například nadměrnému blokování a byla zajištěna přiměřenost; doporučuje, aby členské státy uvedené seznamy sdílely mezi sebou, s Europolem a jeho Evropským centrem pro boj proti kybernetické trestné činnosti a s Interpolem; v tomto ohledu se domnívá, že by se mimo jiné mohla používat nově vyvinutá technologie hašování, zahrnující automatickou detekci a rozpoznání obrazu; zdůrazňuje, že by měla být veškerá použitá technologie pečlivě testována, aby se odstranily nebo alespoň minimalizovaly možnosti hackerství, zneužití nebo kontraproduktivní účinky;

48.  vybízí síť INHOPE, aby spolupracovala se svými členy na vytvoření bezpečného anonymního mechanismu hlášení na sítích Deep Web, jako jsou sítě Dark Net v síti TOR, zajišťující stejně vysokou úroveň anonymity, jakou poskytují tiskové organizace informátorům, aby měli uživatelé těchto sítí možnost předkládat informace nebo zprávy o materiálu zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí;

49.  naléhavě vybízí členské státy, aby poskytovatelům internetových služeb uložily povinnost aktivně donucovacím orgánům a vnitrostátním horkým linkám nahlašovat dětskou pornografii, kterou odhalí ve své infrastruktuře; vyzývá Komisi, aby i nadále poskytovala finance v rámci nástroje pro propojení Evropy (CEF), a poskytla tak horkým linkám dostatečné zdroje k plnění jejich mandátu k boji proti nezákonnému obsahu on-line;

50.  uznává, že v boji proti dětské pornografii na internetu hrají aktivní a podpůrnou úlohu organizace občanské společnosti, jako je síť horkých linek INHOPE, včetně organizace Internet Watch Foundation ve Spojeném království; naléhavě vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se sítí INHOPE určila a uplatňovala osvědčené postupy, zejména postupy týkající se statistického výkaznictví a účinné interakce s donucovacími orgány; naléhavě vybízí členské státy, které tak dosud neučinily, aby zřídily příslušné horké linky, a domnívá se, že by jim mělo být dovoleno aktivně po dětské pornografii na internetu pátrat;

51.  naléhavě vyzývá členské státy, aby – pokud tak dosud neučinily – bezodkladně zřídily bezpečné mechanismy ohlašování a poradenství, jež budou ohleduplné vůči dětem, například telefonní nebo internetové horké linky s e-mailovými adresami nebo aplikace pro tablety a chytré telefony, s jejichž pomocí mohou uživatelé ohlašovat, dokonce anonymně, materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, který objevili na internetu, a jejichž pracovníci budou schopni rychle vyhodnotit ohlášený obsah a případně zahájit postupy k odstranění protiprávního obsahu na základě ohlášení a k odstranění obsahu využívajícího hosting mimo jejich území; žádá o jasné uznání a posílení těchto horkých linek a vyzývá členské státy, aby jim poskytly řádné finanční prostředky včetně vhodných rozpočtů a vyškolené odborníky s odbornými zkušenostmi; domnívá se, že by těmto horkým linkám mělo být dovoleno aktivně pátrat na internetu po materiálu zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí a rovněž přijímat zprávy od veřejnosti;

52.  zdůrazňuje, že na úrovni Unie je třeba propagovat a podporovat informační programy pro občany, které jim umožní informovat příslušné orgány o obsahu internetových stránek, které jsou pro děti nezákonné nebo škodlivé;

53.  vyzývá Komisi, aby Parlament nadále pravidelně informovala o tom, jak členské státy směrnici dodržují, s rozčleněnými a srovnatelnými údaji o výkonnosti členských států při předcházení pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí off-line i on-line a v boji proti němu; vyzývá Komisi, aby představila komplexnější zprávu o provádění směrnice, jež by zahrnovala další informace a statistiky o odstraňování a blokování internetových stránek obsahujících materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, statistiku o rychlosti odstraňování obsahu po uplynutí 72 hodin a o krocích donucovacích orgánů v návaznosti na zprávy o trestní činnosti, o prodlevách při odstraňování z důvodu nutnosti vyvarovat se zásahu do probíhajících šetření nebo informace, jak jsou tyto uložené údaje využívány soudními nebo donucovacími orgány a o krocích horkých linek po informování donucovacích orgánů s cílem kontaktovat poskytovatele hostingu; pověřuje příslušný výbor, aby o stavu uplatňování směrnice uspořádal slyšení a případně zvážil vypracování dodatečné zprávy o následném vývoji, co se tohoto uplatňování týče;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1. (2) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57. (3) Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 57. (4) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 109. (5) Studie ukazují, že zvláště chlapci mohou cítit zábrany oznámit pohlavní zneužívání, a to i z důvodu, který souvisí s tím, jaké má společnost o mužích domněnky. Viz například studie vypracovaná Oddělením pro následné posuzování dopadů výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS), PE 598.614, s. 16 a studie z pera autorů G.A. Schaefera, I.A. Mundta, C.J. Ahlerse a C. Bahlse nazvaná „Pohlavní zneužívání a psychické poškození obětí: výsledky on-line studie iniciované oběťmi“ zveřejněné v Journal of Child Sex Abuse, svazku 21, č. 3 z roku 2012 na straně 343–360.