Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 4. července 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Jmenování nového člena Komise
 Rámcová dohoda mezi Evropskou unií a Kosovem o obecných zásadách účasti Kosova na programech Unie ***
 Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2017/001 ES/Castilla y León – těžba
 Evropské normy pro 21. století
 Směrem k celoevropskému rámci pro kryté dluhopisy
 Úloha cestovního ruchu spjatého s rybolovem v diverzifikaci odvětví rybolovu
 Promlčecí lhůty u dopravních nehod
 Společné minimální normy pro občanskoprávní řízení
 Makrofinanční pomoc Moldavské republice ***I
 Zveřejňování informací o dani z příjmu ze strany některých podniků a poboček ***I
 Zavedení dočasných autonomních obchodních opatření pro Ukrajinu ***I
 Návrh opravného rozpočtu č. 2 k souhrnnému rozpočtu na rok 2017: zahrnutí přebytku za rozpočtový rok 2016
 Delší životnost výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti
 Řešení případů porušování lidských práv v kontextu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně genocidy
 Soukromé bezpečnostní společnosti
 Pracovní podmínky a nejisté zaměstnání

Jmenování nového člena Komise
PDF 311kWORD 42k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017, kterým se schvaluje jmenování Mariye Gabrielové členem Komise (C8-0166/2017 - 2017/0805(NLE))
P8_TA(2017)0275

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 246 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na bod 6 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(1),

–  s ohledem na rezignaci Kristaliny Georgievové na funkci člena Komise,

–  s ohledem na dopis ze dne 29. května 2017, kterým Rada konzultovala Evropský parlament ve věci rozhodnutí o jmenování Mariye Gabrielové členem Komise, které má být přijato po vzájemné dohodě s předsedou Komise (C8-0166/2017),

–  s ohledem na slyšení Mariye Gabrielové vedené dne 20. června 2017 Výborem pro průmysl, výzkum a energetiku a Výborem pro kulturu a vzdělávání, společně s Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výborem pro právní záležitosti a Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na hodnotící zprávu vypracovanou v návaznosti na toto slyšení;

–  s ohledem na článek 118 a přílohu VI jednacího řádu,

1.  schvaluje jmenování Mariye Gabrielové členem Komise na zbývající funkční období Komise do 31. října 2019;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.


Rámcová dohoda mezi Evropskou unií a Kosovem o obecných zásadách účasti Kosova na programech Unie ***
PDF 327kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření rámcové dohody mezi Evropskou unií a Kosovem(1) o obecných zásadách účasti Kosova na programech Unie (13391/2016 – C8-0491/2016 – 2013/0115(NLE))
P8_TA(2017)0276A8-0207/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13391/2016),

–  s ohledem na návrh rámcové dohody mezi Evropskou unií a Kosovem o obecných zásadách účasti Kosova(2) na programech Unie (13393/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 212 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0491/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0207/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Kosova.

(1)* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244(1999) a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.
(2)* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244(1999) a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.


Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2017/001 ES/Castilla y León – těžba
PDF 425kWORD 47k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Španělska – EGF/2017/001 ES/Castilla y León – těžba) (COM(2017)0266 – C8-0174/2017 – 2017/2079(BUD))
P8_TA(2017)0277A8-0248/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0266 – C8-0174/2017),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006(1) (dále jen „nařízení o EFG“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3) (dále jen „IID ze dne 2. prosince 2013“), a zejména na článek 13 této dohody,

–  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

–  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0248/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolňování prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.  vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG zohledňuje dohodu mezi Parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, stanovení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tím, že se zkrátí doba pro jejich posouzení a schválení, a dále ohledně rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a ohledně financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.  vzhledem k tomu, že Španělsko podalo žádost EGF/2017/001 ES/Castilla y León o finanční příspěvek z EFG v důsledku propouštění v hospodářském odvětví, které je v rámci klasifikace NACE Revize 2 řazeno do oddílu 5 (Těžba černého a hnědého uhlí) v regionu na úrovni NUTS 2 Castilla y León (ES41), a vzhledem k tomu, že těchto opatření se má účastnit 339 propuštěných pracovníků a dále až 125 mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (tzv. NEET), ve věku do 30 let; vzhledem k tomu, že se jedná o pracovníky propuštěné z firem Hullera Vasco Leonesa SA, Centro de Investigación y Desarrollo SA, Hijos de Baldomero García SA, Minas del Bierzo Alto SL a Unión Minera del Norte SA;

E.  vzhledem k tomu, že Španělsko předložilo žádost v souladu s kritérii pro pomoc stanovenými v čl. 4 odst. 2 nařízení o EFG odchylně od kritérií způsobilosti stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. b), která vyžadují, aby v podnicích působících ve stejném hospodářském odvětví definovaném na úrovni oddílu NACE Revize 2 a nacházejících se v jednom regionu nebo ve dvou sousedících regionech vymezených na úrovni NUTS 2 během referenčního období v délce devíti měsíců dosáhl počet propuštěných pracovníků nejméně 500;

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 nařízení o EFG jsou splněny, a Španělsko má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 1 002 264 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů, které činí 1 670 440 EUR;

2.  konstatuje, že španělské orgány podaly žádost o finanční příspěvek z EFG dne 20. ledna 2017 a že Komise dokončila její posouzení dne 2. června 2017 a ve stejný den o tom informovala Parlament;

3.  připomíná, že za posledních 10 letech došlo k prudkému poklesu produkce uhlí v Unii i světové ceny uhlí, což vedlo k nárůstu objemu uhlí dováženého ze zemí mimo EU a k tomu, že mnoho uhelných dolů v Unii ztrácí rentabilitu a je nuceno ukončit činnost; poukazuje na to, že ve Španělsku se tyto tendence projevily ještě výrazněji, což vede k reorganizaci a restrukturalizaci odvětví těžby uhlí; zdůrazňuje, že zaměstnanost v regionu Castilla y León vážně utrpěla dopadem krize v těžebním průmyslu, a poukazuje na to, že jenom v tomto regionu muselo v období 2010–2016 ukončit svou činnost deset společností těžících uhlí;

4.  bere na vědomí, že Španělsko požádalo o výjimku z čl. 4 odst. 1 písm. b) z toho důvodu, že území postižené propouštěním představuje několik malých, izolovaných měst nacházejících se v odlehlém, řídce osídleném horském údolí v Kantábrii, která jsou na těžbě uhlí povětšinou vysoce závislá a jež doplácí na omezené propojení, a tudíž může být považováno za malý trh práce podle čl. 4 odst. 2;

5.  zdůrazňuje zejména velmi nízkou hustotu obyvatelstva, problémy spojené s hornatostí terénu a obtížnou situaci z hlediska zaměstnanosti na severu provincií León a Palencia; vyjadřuje znepokojení nad strmým poklesem obyvatelstva, který je proporcionálně nejvyšší u osob do 25 let;

6.  poukazuje na to, že finanční příspěvek je určen 339 propuštěným pracovníkům, z nichž 97 % tvoří muži;

7.  vítá rozhodnutí Španělska poskytnout až 125 lidem do 30 let, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (tzv. NEET), individualizované služby spolufinancované z EFG; má za to, že součástí těchto služeb bude i podpora osobám, které mají zájem zahájit vlastní podnikání;

8.  bere na vědomí, že opatření se budou řídit studií, která bude vypracována k otázce vytváření pracovních míst a produktivní činnosti v regionu Castilla y León, aby bylo možné iniciativy uvedené v balíčku opatření lépe definovat;

9.  bere na vědomí, že Španělsko plánuje zavést šest druhů opatření pro propuštěné pracovníky a mladé lidi z kategorie NEET, jichž se tato žádost týká: (i) úvodní a informační setkání, (ii) profesní poradenství a podporu, (iii) intenzivní pomoc při hledání zaměstnání, (iv) školení mezioborových dovedností a schopností a odborné vzdělávání, (v) podporu podnikání a (vi) podporu pro zahájení podnikání, jakož i program podpor;

10.  konstatuje, že tyto pobídky budou tvořit 19,53 % z celkového balíčku individualizovaných opatření, což je podstatně méně, než je maximum ve výši 35 % stanovených v nařízení o EFG; dále konstatuje, že tato opatření jsou podmíněna aktivní účastí cílových příjemců pomoci na činnostech souvisejících s hledáním zaměstnání nebo s odbornou přípravou;

11.  konstatuje, že poskytované kurzy odborné přípravy budou zahrnovat semináře o způsobech hledání zaměstnání, školení v oblasti osobních a sociálních dovedností a informačních a komunikačních technologií (IKT) spolu s výukou cizích jazyků, zatímco profesní příprava se zaměří buď na zlepšení dovedností v oblasti hornictví, které mohou být důležité pro jiná hospodářská odvětví, nebo na rozvíjení dovedností v oblastech, jako je: cestovní ruch a pohostinství ve venkovských oblastech; environmentální obnova dolů; opětovné zalesňování a terénní úpravy;

12.  vítá skutečnost, že na regionální úrovni proběhly konzultace se zúčastněnými stranami, jako jsou odbory, obchodní sdružení, regionální agentura pro hospodářský rozvoj, inovace, financování a internacionalizaci podnikání a veřejná nadace přidružená k regionální veřejné službě zaměstnanosti, s cílem sestavit koordinovaný balíček individualizovaných služeb a že v přístupu k opatřením financovaným z EFG a v průběhu jejich provádění bude uplatňována politika rovnosti žen a mužů a zásada nediskriminace;

13.  připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb měla předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by se slučovat s posunem vstříc udržitelnému hospodářství, jež účinně využívá zdroje;

14.  vítá začlenění příspěvků na výdaje za pečovatele o závislé osoby mezi dostupné pobídky, neboť se to pravděpodobně kladně projeví na vyváženém zastoupení žen a mužů; vyzývá Komisi, aby předložila podrobné informace o tom, jak se tato možnost využívá;

15.  připomíná potřebu urychlené transformace unijních ekonomik a podpory relevantních pracovních míst s ohledem na Pařížskou dohodu COP21;

16.  poukazuje na to, že je důležité zahájit informační kampaň zaměřenou na mladé lidi z kategorie NEET, kteří by mohli být pro tato opatření způsobilí, a zajistit při tom v co největší míře vyvážené zastoupení žen a mužů;

17.  vyzývá Komisi, aby ve svých budoucích návrzích poskytovala více podrobných údajů o odvětvích, která mají vyhlídky na růst, a lze proto očekávat, že budou přijímat nové pracovníky, a aby shromažďovala podložené údaje o dopadu financování z EFG, a to i na kvalitu pracovních míst a míru opětovného začleňování na trh práce dosaženou prostřednictvím EFG;

18.  zdůrazňuje, že španělské orgány potvrdily, že na způsobilé akce není čerpána podpora z jiných finančních nástrojů Unie, že se zamezí jakémukoliv dvojímu financování a že se takové akce budou doplňovat s opatřeními financovanými prostřednictvím strukturálních fondů;

19.  opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou podle vnitrostátního práva nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

20.  vítá skutečnost, že součástí intervenčního plánu bude iniciativa v oblasti monitorování, do níž se budou moci zapojit sociální aktéři a jejímž účelem je zaručit provedení návrhu v souladu s doporučeními studie týkající se požadavků v oblasti odborného vzdělávání a příležitostí k činnosti, která bude vypracována v rámci akcí zahrnutých do iniciativy, a rovněž zaručit řádné řízení poskytnutého rozpočtu;

21.  znovu žádá Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti ke všem dokumentům souvisejícím s žádostmi o pomoc z EFG;

22.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

23.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na základě žádosti Španělska – EGF/2017/001 ES/Castilla y León – těžba

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2017/1372.)

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


Evropské normy pro 21. století
PDF 496kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o Evropských normách pro 21. století (2016/2274(INI))
P8_TA(2017)0278A8-0213/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1025/2012 Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních pro zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (směrnice o bezpečnosti sítí a informací),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 1. června 2016 o provádění nařízení (EU) č. 1025/2012 v letech 2013 až 2015 (COM(2016)0212),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 1. června 2016 nazvaný „Analýza provádění nařízení (EU) č. 1025/2012 v letech 2013 až 2015 a informační přehledy“ (SWD(2016)0126),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. června 2016 nazvané „Evropské normy pro 21. století“ (COM(2016)0358),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 1. června 2016 nazvaný „Využití potenciálu evropských norem v oblasti služeb na pomoc spotřebitelům a podnikům v Evropě“ (SWD(2016)0186),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. června 2016 nazvané „Roční pracovní program Unie pro oblast evropské normalizace na rok 2017“ (COM(2016)0357),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 1. června 2016 nazvaný „Provádění opatření předpokládaných v pracovním programu Unie na rok 2016 v oblasti evropské normalizace, včetně prováděcích aktů a mandátů zaslaných evropským normalizačním organizacím“ (SWD(2016)0185),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvané „Priority pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh“ (COM(2016)0176),

–  s ohledem na společnou iniciativu v oblasti normalizace v rámci strategie pro jednotný trh, jak je uvedeno ve sdělení Komise ze dne 28. října 2015 nazvaném „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ (COM(2015)0550),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 k budoucnosti evropské normalizace(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Evropské normy pro 21. století“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Evropská normalizace v roce 2016“,

–  s ohledem na strategii Komise týkající se softwaru s otevřeným zdrojovým kódem na období 2014–2017(2),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0213/2017),

A.  vzhledem k tomu, že evropský systém normalizace je ústředním prvkem při vytváření jednotného trhu; vzhledem k tomu, že opatření Komise stanovující společnou vizi evropské normalizace jsou přímým výsledkem deseti priorit Junckerovy Komise, a zejména priorit týkajících se propojeného jednotného digitálního trhu a strategie pro jednotný trh;

B.  vzhledem k tomu, že otevřený, inkluzivní, transparentní a primárně tržně orientovaný evropský systém normalizace založený na důvěře a řádném dodržování předpisů hraje klíčovou úlohu při pozitivní reakci na rostoucí potřebu norem v rámci evropské průmyslové, hospodářské, sociální a environmentální politiky a legislativy, které by mohly přispět k bezpečnosti výrobků, inovacím, interoperabilitě, udržitelnosti a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením a zlepšit kvalitu života občanů, spotřebitelů a pracovníků;

C.  vzhledem k tomu, že účinný evropský systém normalizace by se měl opírat o těsné partnerství a spolupráci mezi průmyslem, veřejnými orgány, normalizačními orgány a ostatními zúčastněnými stranami, například organizacemi uznanými podle přílohy III nařízení (EU) č. 1025/2012;

D.  vzhledem k tomu, že evropské normy je třeba vytvářet v otevřeném, inkluzivním a transparentním systému, jenž je založen na konsenzu všech zúčastněných stran, s cílem vymezit strategické technické nebo kvalitativní požadavky, které mohou současné nebo budoucí výrobky, výrobní postupy, služby či metody splňovat;

E.  vzhledem k tomu, že se ve sdělení Komise o prioritách pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh uznává hodnota otevřených norem, ale není zde stanovena definice pojmu otevřená norma; vzhledem k tomu, že se otevřené normy ukázaly jako důležité pro vytvoření a rozvoj internetu a internetových služeb, které na oplátku podpořily inovace a společenské i hospodářské vyhlídky;

F.  vzhledem k tomu, že řešení v oblasti udělování licencí na otevřený software a hardware by evropským společnostem a veřejným správám mělo a mohlo pomoci zabezpečit lepší přístup k digitálnímu zboží a službám;

G.  vzhledem k tomu, že moderní a flexibilní evropský systém normalizace je užitečným prvkem ambiciózní a obnovené evropské průmyslové politiky a fungování jednotného trhu; vzhledem k tomu, že normy mohou posílit globální konkurenceschopnost EU, růst, spravedlivou hospodářskou soutěž a inovace a podpořit kvalitu, podniky a zejména výkonnost malých a středních podniků (MSP) a ochranu spotřebitelů, pracovníků a životního prostředí;

H.  vzhledem k tomu, že v Evropě vedle sebe existují dva různé systémy tvorby norem, z nichž jeden je prováděn Evropským výborem pro normalizaci (CEN) a Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) na základě zásady delegování pravomocí vnitrostátních orgánů a druhý je založen na placeném členství zúčastněných stran vytvořeném Evropským ústavem pro telekomunikační normy (ETSI); vzhledem k tomu, že je potřeba vyhodnotit systémy tvorby norem v souvislosti s nařízením (EU) č. 1025/2012, aby se určily stávající problémy a osvědčené postupy;

I.  vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1025/2012 přineslo zlepšení procesu normalizace tím, že poprvé začlenilo zúčastněné společenské subjekty a MSP do právního základu evropského systému normalizace;

J.  vzhledem k tomu, že normy v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT), které jsou tvořeny převážně na globální úrovni, umožňují vyvíjet interoperabilní řešení pro doplňkové výrobky a pro různé části konkrétního výrobku, což je zvláště důležité pro rozvoj „internetu věcí“; vzhledem k tomu, že roztříštěnost norem a patentovaná nebo polouzavřená řešení brzdí růst a využívání internetu věcí, a proto je nezbytné vypracovat strategický přístup k normalizaci v oblasti IKT v zájmu zajištění úspěšné reakce na potřeby nadcházejícího desetiletí, což umožní Evropské unii udržet si vedoucí úlohu v celosvětovém systému normalizace;

K.  vzhledem k tomu, že zveřejňování dokumentů a údajů slouží ke splnění vládních úkolů a cílů v oblasti transparentnosti, včetně odpovědnosti, reprodukovatelnosti, udržitelnosti a spolehlivosti vládních opatření; vzhledem k tomu, že zveřejněné dokumenty nebo údaje musí být v otevřených a standardizovaných formátech, aby se předešlo situacím tzv. „uzamčení“, kdy by softwarový produkt nebo prodejce již nemuseli být komerčně dostupní, a aby byly nezávislé subjekty schopny zavádět tyto formáty v rámci různých rozvojových a obchodních modelů, včetně otevřeného zdroje, ve snaze zajistit kontinuitu vládních a správních procesů;

L.  vzhledem k tomu, že odvětví dopravy je v čele vývoje a zavádění norem, které jsou potřebné pro vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru;

Obecné úvahy

1.  vítá jednotící normalizační balíček Komise, který je spolu se sdělením týkajícím se norem v oblasti IKT a společnou iniciativou v oblasti normalizace zaměřen na stanovení soudržné a jednoduché evropské politiky normalizace a usiluje o zachování jejích četných úspěšných prvků, zlepšení jejích nedostatků a nalezení správné rovnováhu mezi evropským, vnitrostátním a mezinárodním rozměrem; zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí přezkum evropského systému normalizace by měl být postaven na silných stránkách stávajícího systému tvořících pevný základ pro zlepšení a zároveň je třeba upustit od jakýchkoli radikálních změn, které by ohrozily základní hodnoty tohoto systému;

2.  uznává specifičnost a důležitost evropského systému normalizace pro všechny zúčastněné strany, včetně průmyslu, MSP, spotřebitelů a pracovníků, a vyzývá Komisi, aby zajistila, aby evropský systém nadále existoval a udržel si dostatečné zdroje pro plnění cílů nařízení (EU) č. 1025/2012, čímž přispěje mimo jiné k interoperabilitě, právní jistotě a uplatňování odpovídajících záruk pro podniky a spotřebitele a pro volný pohyb informačních technologií; vyzývá Komisi, aby v rámci revize víceletého finančního rámce zaručila udržitelný rozpočet pro evropský systém normalizace;

3.  vítá kulatý stůl na téma významu norem pro trh (SMARRT) v rámci společné iniciativy v oblasti normalizace, který umožňuje dialog mezi Komisí a průmyslem a plnou transparentnost pro zúčastněné strany, pokud jde o pořad jednání výboru pro normy;

4.  konstatuje, že normy jsou dobrovolným, trhem určovaným nástrojem, který stanoví technické požadavky a pokyny, jejichž používání usnadňuje soulad zboží a služeb s evropskými právními předpisy a podporuje evropské politiky, pokud jsou připravovány odpovědně, transparentně a inkluzivně; zdůrazňuje však, že normy nemohou být považovány za právo EU, neboť právní předpisy a politiky týkající se úrovně ochrany spotřebitelů, zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a údajů a úroveň sociálního začlenění určuje normotvůrce;

5.  uznává úlohu otevřených, standardizovaných formátů, pokud jde o povinnost transparentnosti pro vlády, správu a evropské orgány; vyzývá členské státy, aby se pokusily uplatňovat společné normy s ohledem na digitální správu, zejména se zaměřením na soudní orgány a místní samosprávy; zdůrazňuje, že otevřené normy mají zásadní význam pro další rozvoj politik otevřených údajů státní správy a inteligentních měst a že se proto dokumenty a údaje musí zveřejňovat v otevřených, standardizovaných formátech, které lze snadno uplatnit tak, aby se usnadnilo opětovné využívání údajů; zdůrazňuje úlohu veřejného zadávání a řešení spočívajících na otevřených normách při předcházení odkázanosti na určitého dodavatele (tzv. uzamčení);

6.  je pevně přesvědčen, že otevřená data jsou zejména v odvětví dopravy i nadále klíčovým prvkem pro využití všech výhod jednotného digitálního trhu, jako je např. podpora a rozvoj multimodální dopravy; zdůrazňuje, že je proto třeba zvýšit míru právní jistoty, hlavně pokud jde o vlastnictví a odpovědnost; vyzývá proto Komisi, aby neprodleně zveřejnila plán tvorby norem zaměřených na harmonizaci programovacích rozhraní a údajů o dopravě financované z veřejných zdrojů s cílem podpořit inovace náročné na data a poskytování nových dopravních služeb;

7.  zdůrazňuje, že současný systém akreditace zkušebních institucí vždy nezaručuje, že výrobky a služby na trhu, které dobrovolně uplatňují evropské normy, jsou s těmito normami v souladu; vyjadřuje politování nad tím, že společná iniciativa v oblasti normalizace a roční pracovní program Unie pro oblast evropské normalizace nevěnují žádnou pozornost akreditaci zkušebních institucí a norem, a vyzývá Komisi, aby tento aspekt při navrhování nových iniciativ zohlednila;

8.  domnívá se, že otevřené normy musí být založeny na otevřenosti procesu normalizace a na rozvoji a dostupnosti norem pro provádění a používání v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 a zásadami WTO; bere na vědomí záměr Komise, vyjádřený v plánu pro patenty nezbytné k dodržení technických norem, objasnit otázky týkající se zásad FRAND a udělování licencí k těmto patentům; vybízí Komisi, aby spolu s evropskými normalizačními organizacemi a uživateli otevřených zdrojů přezkoumala vhodné způsoby vzájemné spolupráce;

9.  zdůrazňuje, že evropský systém normalizace musí přispívat k evropským inovacím, zvyšovat konkurenceschopnost Unie, posilovat místo Evropy v mezinárodním obchodu a zkvalitňovat životní podmínky jejích občanů; považuje proto za důležité, aby Evropa potvrdila svou klíčovou úlohu v mezinárodním systému normalizace, a zdůrazňuje význam prosazování evropských norem na globální úrovni při jednáních o obchodních dohodách s třetími zeměmi; zdůrazňuje, že evropský systém normalizace může mít prospěch také z dohod o partnerství, které uzavřely evropské normalizační organizace s normalizačními organizacemi z třetích zemí, a konstatuje, že články 13 a 14 nařízení (EU) č. 1025/2012 již předpokládají zapojení mnohých organizací, které vytvářejí normy, do veřejného zadávání v oblasti IKT; doporučuje, aby evropské normalizační organizace zvážily užší spolupráci s vnitrostátními normalizačními orgány třetích zemí, včetně partnerských normalizačních orgánů, jestliže existují možnosti důkladného sladění; vybízí Komisi, členské státy a evropské normalizační organizace, aby nadále pracovaly na vytváření globálních norem a zároveň věnovaly pozornost i regionálnímu kontextu a významu normy při zapojování do normalizační činnosti;

10.  zdůrazňuje, že mezinárodní spolupráce na normách pomáhá zajišťovat transparentnost, účinnost a soudržnost a v odvětví průmyslu vytváří prostředí podporující hospodářskou soutěž – dobrým příkladem je Světové fórum pro sladění předpisů pro motorová vozidla (WP. 29) Evropské hospodářské komise OSN, které bylo ustaveno pro odvětví IKT;

11.  zdůrazňuje, že normy, které přijímají mezinárodní organizace, jsou obvykle tvořeny mimo oblast působnosti nařízení (EU) č. 1025/2012, a doporučuje, aby je evropské normalizační organizace potvrzovaly až po interním schvalovacím procesu, ve kterém budou zastoupeny zúčastněné strany, jako jsou organizace uznané podle přílohy III, zejména pokud jde o harmonizované normy podporující provádění evropských právních předpisů;

12.  zastává názor, že evropské normalizační organizace by měly za všech okolností vytvářet inkluzivní, udržitelné, bezpečné a vysoce kvalitní normy se spravedlivým přístupem a zacházením vůči všem zúčastněným stranám, s minimalizovaným dopadem na životní prostředí a přiměřenou ochranou osobních údajů a soukromí;

13.  domnívá se, že zapojení Komise a členských států do průmyslu EU je zásadním prostředkem pro přijímání globálních norem s evropským otiskem, pokud jde o definice a rozšíření technologií páté generace;

14.  vyjadřuje politování nad tím, že rozdíly mezi vnitrostátními normami, např. v odvětví nákladní dopravy a logistiky, i nadále představují překážku pro vnitřní trh, a vyzývá proto Komisi a evropské normalizační organizace, aby vytvářely, kdykoli to bude považováno za nutné, odpovídající normy pro harmonizaci podmínek na vnitrostátní úrovni s cílem odstranit veškeré případné překážky pro vnitřní trh; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba usilovat o harmonizaci norem napříč různými druhy dopravy;

15.  poukazuje dále na to, že normalizace nejenže může zabránit roztříštěnosti trhu, ale může také významně přispět ke snížení administrativní zátěže a nákladů na dopravu pro všechny podniky (např. prostřednictvím elektronických dokumentů), a především MSP, a usnadnit řádné prosazování právních předpisů EU (např. pomocí digitálních tachografů či elektronických systémů výběru mýtného);

16.  konstatuje, že nařízení (EU) č. 1025/2012 zlepšilo začlenění evropského systému normalizace, který umožňuje aktivní účast MSP, spotřebitelů, pracovníků a organizací na ochranu životního prostředí v procesu normalizace, a vybízí k pokračování v tomto trendu, aby byli všichni přiměřeně zastoupeni a mohli se účastnit systému normalizace, a využívat tak plně výhod, které z ní vyplývají; vyzývá Komisi, evropské normalizační organizace a vnitrostátní normalizační orgány, aby určily nejlepší způsoby pro dosažení tohoto cíle a řešení problémů, včetně nedostatku informovanosti, které brání většímu zapojení;

17.  vítá úsilí ETSI o zajištění snadného přístupu pro evropské MSP a rovněž jeho dlouhodobou strategii na období 2016–2021 týkající se zejména mezioborové spolupráce;

18.  uznává, že rychlost vytváření norem se zlepšila, a připomíná, jak je důležité dosáhnout správné rovnováhy mezi potřebou zajistit včasnou tvorbu norem a potřebou vysoké kvality norem;

19.  zastává názor, že kromě stávajících osvědčených postupů používaných normalizačními komunitami může zvyšování povědomí veřejnosti o navrhovaných normách, řádné a včasné zapojení všech zúčastněných stran a zlepšení kvality normalizačních požadavků ještě více zvýšit transparentnost a odpovědnost systému normalizace;

20.  vyzývá kromě toho Komisi, aby věnovala pozornost úsilí kandidátských zemí o harmonizaci svých norem s evropskými normami a poskytla jim v této oblasti pomoc v zájmu minimalizace stávajících překážek;

Normy v oblasti IKT

21.  vítá sdělení o prioritách v oblasti normalizace IKT, které vymezuje strategický přístup k normalizaci v oblasti IKT, vyzývá však Komisi, aby jasně stanovila souvislost mezi tímto sdělením a průběžným plánem pro normalizaci IKT, balíčkem „Normy pro 21. století“ a ročním pracovním programem;

22.  konstatuje, že nedávná konvergence technologií a digitalizace společnosti, podniků a veřejných služeb stírá tradiční rozdíly mezi všeobecnou normalizací a normalizací informačních a komunikačních technologií; domnívá se, že normalizace IKT by měla být součástí evropské digitální strategie pro vytvoření úspor z rozsahu, rozpočtových úspor a lepší konkurenceschopnosti a inovace pro evropské podniky a pro zvýšení meziodvětvové a přeshraniční interoperability zboží a služeb prostřednictvím rychlejšího vymezení – otevřeným a konkurenčním způsobem – dobrovolných norem, které MSP snadno zavedou;

23.  zdůrazňuje nutnost užší spolupráce v normalizační komunitě v oblasti IKT, zejména mezi evropskými normalizačními organizacemi, a vyzývá evropské normalizační organizace, aby vypracovaly společný roční pracovní program, v němž stanoví průřezové oblasti společného zájmu;

24.  zdůrazňuje, že otevřené, dobrovolné a inkluzivní procesy normalizace orientované na dosažení konsenzu byly dosud účinné, protože představují hybnou sílu inovací, vzájemného propojení a zavádění technologií, a připomíná, že je rovněž důležité zajistit řádné investice, odborné znalosti a rozvoj v oblasti špičkových technologií a podpořit malé a střední podniky;

25.  naléhavě vyzývá Komisi, aby požádala evropské normalizační organizace, aby přispěly k vysoce kvalitním, interoperabilním a otevřeným normám v zájmu boje proti roztříštěnosti a vybízely k jejich širokému přijetí, a aby uznala stávající ekosystém a rozmanité obchodní modely, které podporují rozvoj digitálních technologií, jelikož to přispěje k sociální, hospodářské a environmentální udržitelnosti hodnotových řetězců IKT a potvrdí závazek k veřejnému zájmu spočívajícímu v zajištění ochrany soukromí a osobních údajů;

26.  zdůrazňuje naléhavou potřebu přizpůsobit politiku normalizace v oblasti IKT trhu a vývoji politik, což povede k dosažení důležitých evropských politických cílů, které vyžadují interoperabilitu, jako je dostupnost, bezpečnost, elektronický obchod, elektronická veřejná správa, elektronické zdravotnictví a doprava; doporučuje, aby Komise a evropské normalizační organizace zařadily mezi své priority normy v oblasti 5G, cloud computingu, internetu věcí, dat a kybernetické bezpečnosti a rovněž ve vertikálních oblastech, jako jsou „propojené a automatické řízení a inteligentní dopravní systémy“, „inteligentní města“, „inteligentní energie“, „vyspělá výroba“ a „inteligentní životní prostředí“;

27.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit otevřený interoperabilní ekosystém IKT, založený na pěti prioritních normách IKT, podporující konkurenceschopnost při tvorbě hodnot a příznivé prostředí pro inovace; domnívá se, že:

   normy v oblasti 5G by měly umožnit skutečný generační posun z hlediska kapacity, spolehlivosti a latence, což umožní technologiím 5G vypořádat se s očekávaným nárůstem provozu a s různými požadavky služeb, jež budou založeny na této technologii;
   normy kybernetické bezpečnosti by měly umožnit bezpečnost již v konstrukčním návrhu a splňovat zásady ochrany soukromí již od návrhu, podporovat odolnost sítí a řízení rizika a být schopné se vypořádat s rychlým rozvojem kybernetických hrozeb během celého vývoje IKT;
   normy v oblasti cloud computingu by se měly sbližovat, aby se umožnila interoperabilita ve všech aspektech cloudových služeb, a tím i přenositelnost;
   datové normy by měly podporovat meziodvětvové interdisciplinární datové toky, dosáhnout větší interoperability dat a metadat, včetně sémantifikace, a přispívat k rozvoji referenční struktury velkých údajů;
   normy v oblasti internetu věcí by měly řešit současnou roztříštěnost, aniž by omezovaly inovace v odvětví, které se v současnosti velmi rychle rozvíjí;

28.  uznává, že sítě pro účinnou komunikaci 5G rozhodujícím způsobem závisejí na společných normách zajišťujících interoperabilitu a bezpečnost, a připomíná, že rozvoj velkokapacitních sítí tvoří páteř spolehlivé sítě 5G;

29.  konstatuje, že úspěch hospodářství orientovaného na data, pokud jde o odstranění digitální propasti a digitálního vyloučení, závisí na širším ekosystému v oblasti IKT, který zahrnuje také vysoce vzdělané odborníky a kvalifikované lidi;

30.  vybízí Komisi, aby shromažďovala statistické údaje za účelem lepšího posuzování dopadu digitalizace a IKT na dopravu a cestovní ruch;

31.  je si vědom narůstajícího počtu platforem, skupin, setkání a kanálů souvisejících s normami IKT; vyzývá Komisi, aby počet platforem a mechanismů koordinace zabývajících se normalizací usměrňovala a aby do nových iniciativ zapojila normalizační organizace, aby se tak zabránilo zdvojování úsilí zúčastněných stran; zdůrazňuje, že mezi jednotlivými organizacemi je zapotřebí lépe koordinovat normy v oblasti IKT a priority pro normalizaci, a naléhavě žádá Komisi, aby neprodleně informovala zúčastněné strany o stavu probíhajících iniciativ spojených s normami v oblasti IKT;

32.  zdůrazňuje, že digitalizace postupuje rychlým tempem a je jedním z hlavních motorů hospodářství; podtrhuje význam účinné digitalizace vertikálních průmyslových odvětví tak, aby z ní těžily MSP a zvláště spotřebitelé na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni, a potřebu náležitě zastupovat zájmy těchto odvětví v rámci mezinárodní normalizace IKT;

33.  podporuje záměr Komise prozkoumat iniciativy, jako jsou bezpečná značka a systém certifikace internetu věcí, které mohou přispět k posílení důvěry v úrovně soukromí a celkového zabezpečení zařízení pro internet věcí tím, že poskytnou měřitelné a porovnatelné ratingy ohledně možných rizik spojených s provozem a používáním zařízení nebo služeb pro internet věcí; domnívá se, že tyto iniciativy by se měly rozvíjet ve vhodných případech a v případech, kdy by zařízení pro internet věcí mohla mít vliv na příslušnou infrastrukturu na základě požadavků formulovaných ve směrnici o bezpečnosti sítí a informací, jež by mohla sloužit jako základ pro vymezování bezpečnostních požadavků; poznamenává, že každá taková značka musí být přizpůsobitelná změnám budoucí technologie a v případě potřeby musí zohledňovat globální standardy;

34.  vyzývá Komisi, aby zaujala vedoucí postavení v oblasti prosazování mezioborových, vícejazyčných norem a podpory spolehlivých a zabezpečených služeb umožňujících ochranu soukromí;

35.  za tímto účelem podporuje definici konkrétních a měřitelných minimálních požadavků, které budou brát v úvahu dlouhodobou udržitelnost a spolehlivost zařízení nebo služeb pro internet věcí, jakož i standardní průmyslové normy počítačové bezpečnosti a udržitelnosti; takový seznam by měl zahrnovat například závazek k zajištění dostupnosti aktualizací po dobu minimálního časového období po pořízení, závazek výrobce či poskytovatele k časovému období, během něhož bude poskytovat aktualizaci po objevení zranitelného místa a po oznámení takového místa; za tímto účelem by měla Komise vyhodnotit možnost samoregulace tohoto odvětví s přihlédnutím k rychlosti, jakou se normy a technologie v oblasti IKT vyvíjejí, a k rozmanitosti vývoje a obchodních modelů, včetně otevřeného zdrojového kódu, začínajících podniků a MSP;

36.  bere na vědomí obavy v souvislosti s kybernetickou bezpečností a specifické hrozby v odvětví dopravy; naléhavě vyzývá Komisi, aby se těmito specifiky zabývala při přijímání svých doporučení týkajících se norem kybernetické bezpečnosti, která by měla vydat do konce roku 2017, neboť se jedná o první krok směrem ke komplexní strategii pro kybernetickou bezpečnost v odvětví dopravy;

37.  konstatuje, že normalizace IKT bude prospěšná pro rozvoj služeb souvisejících s dopravou a cestovním ruchem i multimodální dopravy; vyzývá Komisi, aby společně s evropskými normalizačními organizacemi přikládala této oblasti větší význam při provádění svého prioritního akčního plánu pro normalizaci IKT a aby zejména posoudila, jakou úlohu může normalizace hrát při podpoře technologických změn a nových obchodních modelů, které v odvětví cestovního ruchu vznikají; vyzývá Komisi, aby neprodleně přijala opatření na podporu rozvoje integrovaného a inteligentního prodeje jízdenek a informačních služeb a nových konceptů mobility, jako je „mobilita jako služba“ (Mobility-as-a-Service);

38.  konstatuje, že při zvýšeném využívání internetu, internetového bankovnictví, sociálních sítí a iniciativ v oblasti elektronického zdraví mají lidé rostoucí obavy o bezpečnost a ochranu soukromí a že normy v oblasti IKT musí odrážet zásady ochrany fyzických osob, pokud jde o zpracování osobních údajů a volný pohyb těchto údajů;

39.  vyzývá Komisi, aby jako prioritu normalizace v oblasti IKT začlenila digitální integraci zpracovatelského průmyslu, a podporuje rozvoj otevřených norem pro komunikační protokol a datové formáty pro digitální integraci výrobních zařízení, jejichž cílem je zajistit plnou interoperabilitu mezi stroji a zařízeními;

40.  bere na vědomí jisté obavy, zejména v souvislosti s IKT a patenty, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, a uznává, že řádná, spravedlivá a přiměřená politika v oblasti práv duševního vlastnictví podnítí investice a inovace a usnadní využívání jednotného digitálního trhu a nových technologií, obzvlášť pokud jde o zavádění sítě 5G a internetu věcí, neboť tyto závisí do značné míry na normalizaci; zdůrazňuje, že je zásadní zachovat vyvážený normalizační rámec a účinné postupy udělování licencí k patentům, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek (FRAND) a rovněž řešit oprávněné obavy poskytovatelů licencí i nabyvatelů licencí k patentům, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, a současně zajistit, aby proces normalizace nabízel rovné podmínky a aby společnosti všech velikostí, včetně MSP, mohly spolupracovat vzájemně prospěšným způsobem; vybízí Komisi, aby usilovala o zajištění toho, aby interoperability mezi digitálními složkami bylo možné dosáhnout prostřednictvím různých modelů udělování licencí a různých obchodních modelů;

41.  naléhavě žádá Komisi, aby neprodleně vyjasnila hlavní prvky spravedlivé, účinné a vymahatelné metodiky udělování licencí strukturované podle zásad FRAND, aby při tom zohlednila zájmy jak držitelů patentů, tak i prováděcích subjektů v oblasti norem, které se vztahují rovněž na patenty, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, a aby dále zohlednila spravedlivou návratnost investic a širokou dostupnost technologií vyvinutých v rámci udržitelného otevřeného normalizačního procesu; vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-170/13 (Huawei vs. ZTE), které vytváří rovnováhu mezi držiteli patentů, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, a prováděcími subjekty v oblasti norem ve snaze odstranit porušování patentových práv a zajistit účinné urovnávání sporů; dále vyzývá Komisi, aby lépe vymezila informace o rozsahu platnosti patentu a řešila problémy související s nesouměrností informací mezi MSP a velkými společnostmi, aby zvýšila transparentnost prohlášení o patentu, jehož využití je nezbytné k dodržení technických norem, i kvalitu informací o spojitosti patentů, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, s produkty; zastává názor, že každá kompenzace pro tvůrce patentů, jejichž využití je nezbytné k dodržení technických norem, se musí zakládat na spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínkách a rovněž na transparentních, přiměřených, předvídatelných a udržitelných sazbách licenčních poplatků, pokud se tvůrci nerozhodnou poskytnout normu k dispozici bez finanční kompenzace; bere však na vědomí, že existují i jiné obchodní modely, jako je bezplatné udělování licencí a zavádění softwaru s otevřeným zdrojovým kódem, a že v souladu s tím by měly právní předpisy a diskuse nadále uznávat využívání všech modelů na základě, který zahrnuje práva všech oblastí trhu a vlastníků práv duševního vlastnictví;

42.  bere na vědomí, že ke kontrole a dalšímu rozvoji rámce pro udělování licencí je třeba zaujmout přístup založený na důkazech, a zajistit tak dynamický ekosystém, který vytvoří přidanou hodnotu a pracovní místa;

43.  vyzývá Komisi, aby vždy jednou za dva roky zveřejnila zprávu, ve které budou uvedeny skutečné případy: a) bez licence (tj. porušení předpisů) s dobou trvání 18 nebo více měsíců; a b) týkající se přístupu k normám v důsledku neplnění povinností v rámci systému FRAND;

44.  vyzývá Komisi, aby uzavřela debatu o „pociťované potřebě“ vědeckého cloudu a aby v úzké spolupráci s členskými státy přijala okamžitá opatření pro evropský cloud pro otevřenou vědu, který by měl hladce integrovat stávající sítě, údaje a vysoce výkonné výpočetní systémy a služby elektronické infrastruktury napříč vědeckými obory, a to v rámci sdílených politik a norem v oblasti IKT;

Evropské normy pro 21. století

45.  vítá normalizační balíček Komise „Normy pro 21. století“ a zastává názor, že systém normalizace by měl být transparentnější, otevřenější a inkluzivnější, aby plně začlenil zájmy občanů, spotřebitelů a MSP;

46.  vyjadřuje politování nad tím, že před přijetím balíčku nebyl konzultován, a naléhavě žádá evropské orgány, aby jednotlivé iniciativy sladily do jediného strategického a komplexního pracovního programu a vyhnuly se tak zdvojování opatření a politik; zdůrazňuje, že příslušný výbor Evropského parlamentu může hrát důležitou úlohu veřejného kontrolora harmonizovaných norem, které zadala vypracovat Komise;

47.  požaduje větší posílení, soudržnost a zlepšení přesnosti ročního pracovního programu Unie;

48.  zdůrazňuje, že příští roční pracovní program Unie musí konkrétně řešit opatření ke zkvalitnění koordinace mezi systémy norem v oblasti IKT a mimo oblast IKT, musí přispět ke zlepšení pravidel různých vnitrostátních normalizačních orgánů a urychlit začlenění evropských normalizačních organizací tím, že bude věnovat větší pozornost úloze zúčastněných stran uvedených v článku 5;

49.  zdůrazňuje význam interinstitucionálního dialogu pro přípravu ročního pracovního programu Unie a povzbuzuje snahy o to, aby byly před přijetím ročního pracovního programu Unie zapojeny všechny příslušné zúčastněné strany do výročního fóra pro normalizaci, kde by jednaly o nových oblastech, stávajících problémech a potřebných zdokonaleních procesu normalizace;

50.  vybízí členské státy, aby investovaly do vnitrostátních normalizačních strategií, které budou rovněž podporovat veřejný sektor, normalizační orgány, společenské zúčastněné subjekty, MSP a akademickou obec a pomáhat jim rozvíjet a realizovat individuální normalizační akční plány na vnitrostátní úrovni;

51.  vítá společnou iniciativu v oblasti normalizace a doporučuje vyzvat také Parlament, aby se této společné iniciativy zúčastnil a přispěl k ní, přičemž zdůrazňuje, že pravidla takovýchto partnerství veřejného a soukromého sektoru musí respektovat všechny zúčastněné strany, včetně orgánů EU; vyzývá Komisi, aby převzala vedoucí úlohu při provádění klíčových akcí a doporučení v rámci iniciativy v oblasti normalizace a aby do konce roku 2017 podala Parlamentu zprávu o dosaženém pokroku;

52.  vítá závazek, vyslovený v rámci společné iniciativy v oblasti normalizace, vypracovat studii hospodářského a sociálního dopadu norem, která by zahrnovala informace o politikách, rizicích a výsledcích, pokud jde o kvalitu života, sociální aspekty a aspekty týkající se zaměstnanců a o kvalitu norem a jejich využívání; vyzývá Komisi, aby tuto studii provedla na základě kvalitativních a kvantitativních údajů a aby analyzovala jak obchodní modely procesu normalizace, tak i jednotlivé finanční modely – včetně příležitostí a výzev – za účelem zajištění snadné dostupnosti harmonizovaných norem;

53.  zdůrazňuje, že normalizace je stále více považována za důležitý faktor, který přispívá k výzkumu a vývoji a hraje důležitou úlohu při přemostění propasti mezi výzkumem a trhem, podporuje rozšiřování a využívání výsledků výzkumu a vytváří základnu pro další inovace;

54.  vyzývá Komisi, aby přijala politiky, které odstraní nadměrné překážky v inovativních odvětvích, aby vytvořila pobídky k investování do výzkumu a vývoje a do normalizace v EU; konstatuje, že vertikální průmyslová odvětví by měla vypracovat svůj vlastní plán normalizace a spoléhat na procesy, v jejichž čele stojí průmyslová odvětví, které by se mohly stát celosvětovými normami, pokud by byly vedeny s rozhodným odhodláním dosáhnout společných norem; je přesvědčen, že normalizační organizace EU by v tomto procesu měly hrát zvláštní úlohu;

55.  žádá smluvní strany společné iniciativy, aby zajistily účinnější sladění výzkumu a inovací s prioritami v oblasti stanovování norem;

56.  domnívá se, že otevřené znalosti a licence jsou nejlepšími nástroji na podporu inovací a technologického rozvoje; vybízí výzkumné instituce, které jsou příjemci prostředků z EU, aby používaly otevřené patenty a licence, a zajistily si tak větší úlohu při stanovování norem;

57.  podporuje opatření zaměřená na zlepšování součinnosti mezi normalizačními a výzkumnými obcemi a na podporu norem v rané fázi výzkumných projektů; vybízí vnitrostátní normalizační orgány, aby k normalizaci podněcovaly výzkumné a inovační obce, včetně příslušných vládních organizací a agentur pro financování, a doporučuje, aby se v rámci programu Horizont 2020 zavedla zvláštní kapitola týkající se normalizace;

58.  naléhavě žádá Komisi, aby vyzvala evropské normalizační organizace k zajištění toho, aby normy v oblasti služeb souvisejících s trhem odrážely zvýšenou servitizaci hospodářství službám a byly vypracovávány tak, aby zaručily bezpečnost a kvalitu služeb a věnovaly se nejvíce oblastem, v nichž dochází k největšímu poškozování spotřebitelů, aniž by zasahovaly do stávajících vnitrostátních regulačních požadavků, zejména ustanovení pracovněprávních předpisů nebo kolektivních smluv a kolektivního vyjednávání; dále uznává, že normy v oblasti služeb často reagují na vnitrostátní specifika a že jejich vývoj souvisí s potřebami trhu, zájmy spotřebitelů a veřejným zájmem; zdůrazňuje, že tvorba evropských norem v oblasti služeb by měla přispět k fungování vnitřního trhu služeb a zároveň zvýšit transparentnost, kvalitu a konkurenceschopnost a podpořit hospodářskou soutěž, inovace a ochranu spotřebitelů;

59.  poukazuje na to, že je nezbytné, aby proces evropské normalizace zahrnoval normy, které zlepší bezbariérovou dostupnost dopravy a dopravních služeb pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby;

60.  zastává názor, že moderní svět, který se rychle mění a z technického hlediska je stále složitější, vede k tvorbě stále vyššího počtu norem a platforem pro zpracování specifikací, jež neodpovídají normalizačním orgánům uznávaným podle nařízení (EU) č. 1025/2012, a že na MSP a mikropodniky se dnes kladou větší nároky, pokud jde o jejich zapojení; zdůrazňuje, že je důležité podporovat opatření, která zlepší přístup malých a středních podniků k prostředkům pro tvorbu a využívání norem;

61.  zdůrazňuje význam propojování platforem a databází na evropské úrovni, které umožňuje větší interoperabilitu sítí a systémů;

62.  je přesvědčen, že normalizace v oblasti IKT se týká nejen stanovování požadavků na výrobky, ale i rozvoje inovativních technologií;

63.  zdůrazňuje, že jednotná (technická) opatření pomáhají snížit náklady na vývoj, výrobu a certifikaci a vyhnout se zdvojování úkolů;

64.  zdůrazňuje, že demografické stárnutí v Evropě vyžaduje systematické zahrnování potřeb starších osob a osob se zdravotním postižením a dalších zranitelných členů společnosti do tvorby norem, které jsou vhodným nástrojem k vytvoření aktivní a zdravé společnosti v Evropě a ke zvýšení dostupnosti produktů a služeb pro lidi;

65.  poukazuje na to, že inovace v odvětví dopravy a cestovního ruchu přinášejí ohromné příležitosti a mají příznivý vliv na společnost i podniky v EU, zejména na MSP a začínající podniky, a trvá na tom, že je zapotřebí vytvořit nové normy, pokud možno na základě průřezového přístupu, a prosadit normalizaci, aby se zajistilo náležité provádění iniciativ EU v oblasti digitalizace, jako jsou spolupracující inteligentní dopravní systémy (C-ITS) a vývoj dopravních aplikací v rámci evropských systémů družicové navigace (Galileo a EGNOS);

Evropské normalizační organizace

66.  vítá úlohu, kterou hrají evropské normalizační organizace, povzbuzuje však i další iniciativy ke zlepšení jejich otevřenosti, přístupnosti a transparentnosti a doporučuje, aby se jejich práce řídila evropskými zájmy;

67.  uznává, že zásada vnitrostátního delegování pravomocí je nezbytnou součástí evropského systému, varuje však, že na vnitrostátní úrovni existují rozdíly z hlediska zdrojů, technické odbornosti a zapojení zúčastněných stran, a doporučuje, aby byla činnost národních delegací doplňována;

68.  uznává význam včasného vypracování norem a v případě harmonizovaných norem rovněž uvádění odkazů v Úředním věstníku Evropské unie; je si vědom toho, že v Úředním věstníku Evropské unie se stále méně uvádějí odkazy na normy, a vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost prošetřila, vyřešila její důvody a odstranila zbytečné překážky; doporučuje v tomto ohledu, aby se do procesu normalizace více zapojili odborníci z Komise a také konzultanti nového přístupu, a vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s evropskými normalizačními orgány vytvořila pokyny pro hodnocení normalizace, aby tak různým oddělením v rámci Komise, evropským normalizačním organizacím a konzultantům nového přístupu pomohla hodnotit normy soudržným způsobem;

69.  opakuje, že transparentní a přístupné odvolací mechanismy budují důvěru v evropské normalizační organizace a v normalizační procesy;

70.  vybízí k využívání nových IKT, díky nimž se zlepší přístupnost a transparentnost normalizačních procesů, jako je například nástroj elektronické výuky pro MSP Evropského výboru pro normalizaci a Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice; domnívá se, že využívání digitálních nástrojů může usnadnit zapojení zúčastněných stran do tvorby norem a poskytnout informace o nadcházející, probíhající a dokončené normalizační práci;

Strategická doporučení

71.  žádá Komisi, aby posílila součinnost a koordinaci mezi evropskými orgány, evropskými normalizačními organizacemi, vnitrostátními normalizačními orgány a všemi příslušnými organizacemi zúčastněných stran prostřednictvím výročního fóra pro normalizaci, a aby při tom zároveň vzala v potaz mezinárodní hledisko v oblasti norem; uznává, že drtivá většina norem je tvořena dobrovolně v reakci na potřeby trhu a spotřebitelů, a tuto situaci podporuje;

72.  žádá, aby bylo důsledně uplatňováno nařízení (EU) č. 1025/2012, pokud jde o uznávání organizací uvedených v příloze III, a aby byly zveřejňovány zprávy podle článku 24 nařízení;

73.  naléhavě žádá Komisi, aby plně harmonizovala podmínky pro organizace uvedené v příloze III a aby zajistila odstranění faktických překážek bránících jejich účinnému zapojení do normalizace;

74.  doporučuje, aby se v rámci evropských normalizačních organizací přezkoumaly u organizací uvedených v příloze III status členství, práva a povinnosti, jako například právo na odvolání, konzultační pravomoci, právo na stanovisko před přijetím normy a přístup do technických výborů a pracovních skupin, a aby se zjistilo, zda tyto organizace splňují požadavky nařízení (EU) č. 1025/2012;

75.  žádá evropské normalizační organizace, aby zajistily, aby vídeňská dohoda o spolupráci Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a Evropského výboru pro normalizaci (CEN) a frankfurtská dohoda o spolupráci Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC) a Evropského výboru pro normalizace v elektrotechnice (CENELEC) nebránily organizacím uvedeným v příloze III nebo vnitrostátním normalizačním orgánům v účasti na normalizačních procesech a ani jejich účast neohrozily;

76.  vyzývá Komisi a členské státy, aby mj. prostřednictvím modernizace, přebudování či dovybavení podporovaly a urychlovaly budování infrastruktury nezbytné pro to, aby se nové technologie podporované evropskými normami (např. infrastruktury pro alternativní paliva) ujaly na trhu, a aby usnadňovaly její financování, a to v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví a životního prostředí; zdůrazňuje, že infrastruktura je dlouhodobou investicí, a její normalizace by proto měla zajišťovat co největší interoperabilitu a poskytovat prostor pro budoucí technologický vývoj a jeho uplatnění;

77.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi a vnitrostátními normalizačními orgány prosazovala snadno využitelná kontaktní místa pro přístup k normám, která budou schopna poskytovat uživatelům norem pomoc a informace o dostupných normách a jejich obecných specifikacích a budou jim schopna pomoci vyhledávat normy nejlépe vyhovující jejich potřebám a rovněž pokyny pro uplatňování těchto norem; dále doporučuje informační a osvětové kampaně na podporu úlohy norem na vnitrostátní úrovni a úrovni EU a vybízí členské státy, aby zahrnuly příslušné odborné vzdělávací kurzy o normách do svých vnitrostátních systémů vzdělávání;

78.  žádá Komisi, aby sledovala technologický vývoj, a mohla tak identifikovat budoucí vývoj IKT, které by bylo třeba normalizovat, a aby usnadnila tok a transparentnost informací nezbytných k průniku na trh a k činnosti výzkumu a vývoje a aby v této souvislosti podporovala snadno přístupné a použitelné hodnotící mechanismy prostřednictvím internetu;

79.  doporučuje, aby národní normalizační orgány zkoumaly, zda je možné poskytnout přístup k normám do té míry, aby uživatel normy mohl posoudit její relevantnost; důrazně doporučuje, aby vnitrostátní normalizační orgány a evropské normalizační organizace zohledňovaly při určování poplatků za normy potřeby MSP a zúčastněných stran, které nejsou komerčními uživateli;

80.  vyzývá Komisi, aby vypracovala evropský registr, který bude zahrnovat seznam stávajících evropských norem ve všech úředních jazycích EU a také informace o probíhající normalizační práci evropských normalizačních organizací, o stávajících normalizačních mandátech, o pokroku a rozhodnutích, která obsahují formální námitky;

81.  žádá Komisi, aby monitorovala mezinárodní vývoj v oblasti normalizace IKT a v případě nutnosti podporovala účast a koordinaci evropských zúčastněných stran ve vedoucích funkcích příslušných normalizačních orgánů a ve strategicky důležitých normalizačních projektech, čímž podpoří evropský regulační model a evropské zájmy; vybízí k využívání mnohostranné platformy pro normalizaci v oblasti IKT, která propojí evropské normalizační organizace s mezinárodními normalizačními orgány v oblasti IKT;

82.  vybízí k tomu, aby EU přijala model referenční architektury pro průmysl 4.0 zajišťující digitalizaci evropského průmyslu;

83.  vyzývá členské státy, aby v zájmu zlepšení kvality veřejných služeb a podpory inovativních technologií využívaly při zadávání veřejných zakázek evropské normy v oblasti IKT; zdůrazňuje však, že využívání norem by nemělo mít za následek další překážky, zejména pro malé a střední podniky usilující o účast v řízeních o veřejných zakázkách;

84.  žádá orgány EU, vlády členských států a evropské normalizační organizace, aby vypracovaly pokyny k odborné přípravě pro tvůrce politik, a pomohly jim tak překonat nesrovnalosti vyplývající z používání nesourodých metod práce v různých útvarech a institucích, a vytvořily kulturu normalizace a dosáhly pochopení toho, jak normalizační procesy fungují a kdy je lze využít;

o
o   o

85.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 56.
(2) https://ec.europa.eu/info/european-commissions-open-source-strategy_en


Směrem k celoevropskému rámci pro kryté dluhopisy
PDF 436kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 Směrem k celoevropskému rámci pro kryté dluhopisy (2017/2005(INI))
P8_TA(2017)0279A8-0235/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu orgánu EBA ze dne 20. prosince 2016 o krytých dluhopisech: doporučení k harmonizaci rámců pro kryté dluhopisy v EU (EBA-Op-2016-23),

–  s ohledem na konzultační dokument Komise ze dne 30. září 2015 o krytých dluhopisech v Evropské unii a nedatovaný dokument Komise „Souhrn příspěvků k veřejné konzultaci o krytých dluhopisech“,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 20. října 2015 o článku 503 nařízení (EU) č. 575/2013: kapitálové požadavky pro kryté dluhopisy (COM(2015)0509),

–  s ohledem na stanovisko orgánu EBA ze dne 1. července 2014 o preferenčním kapitálovém zacházení s krytými dluhopisy (EBA/Op/2014/04),

–  s ohledem na zprávu orgánu EBA ze dne 1. července 2014 o rámcích EU pro kryté dluhopisy a kapitálovém zacházení: reakce na žádost Komise o poradenství z prosince 2013 v souvislosti s článkem 503 nařízení (EU) č. 575/2013 a na doporučení rady ESRB ohledně financování úvěrových institucí z prosince 2012 „(ESRB/12/2)“,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/91/EU ze dne 23. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), pokud jde o činnost depozitářů, politiku odměňování a sankce(1), a zejména na čl. 52 odst. 4 této směrnice (dále jen „směrnice SKIPCP“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012(2), a zejména na článek 129 tohoto nařízení (dále jen „nařízení o kapitálových požadavcích“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012(3), a zejména na čl. 44 odst. 2 této směrnice,

–  s ohledem na čl. 1 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2205 ze dne 6. srpna 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012, pokud jde o regulační technické normy pro povinnost clearingu(4),

–  s ohledem na čl. 1 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1178 ze dne 10. června 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012, pokud jde o regulační technické normy pro povinnost clearingu(5),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity(6) (dále jen „akt v přenesené pravomoci týkající se požadavku krytí likvidity“),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0235/2017),

A.  vzhledem k tomu, že kryté dluhopisy existují již dlouho a jsou známy nízkými mírami selhání a spolehlivými platbami a pomáhají financovat zhruba 20 % evropských hypoték a v roce 2015 představovaly více než 2 000 miliard EUR závazků v Evropě; vzhledem k tomu, že přibližně 90 % krytých dluhopisů na celém světě je vydáváno v devíti evropských zemích;

B.  vzhledem k tomu, že kryté dluhopisy hrály klíčovou úlohu při financování úvěrových institucí, zejména během krize; vzhledem k tomu, že během krize si kryté dluhopisy zachovaly vysokou míru bezpečnosti a likvidity, což je nutno připisovat kvalitě vnitrostátních předpisů; vzhledem k tomu, že zvyšování rozpětí mezi cenami krytých dluhopisů v období let 2008–2014 napříč členskými státy nemůže sloužit jako přesvědčivý důkaz roztříštěnosti trhu, neboť tato rozpětí byla úzce spojena s rozpětími mezi cenami vládních dluhopisů a možná byla pouhým odrazem skrytých rizik krycích portfolií; vzhledem k tomu, že důkazem dobře fungujících a značně integrovaných trhů je vhodná citlivost vůči riziku u cen krytých dluhopisů napříč členskými státy;

C.  vzhledem k tomu, že na evropských trzích s krytými dluhopisy jsou značně vysoké přeshraniční investice; vzhledem k tomu, že kryté dluhopisy mají značně různorodou základnu investorů, v níž v letech 2009–2015 hrály zásadní roli banky, a to s tržním podílem zhruba 35 %; vzhledem k tomu, že tržní podíl správců aktiv, pojišťoven a důchodových fondů se snížil o téměř 20 procentních bodů a v podstatě ho nahradily větší investice centrálních bank do krytých dluhopisů;

D.  vzhledem k tomu, že kryté dluhopisy jsou atraktivním dluhovým nástrojem, neboť jsou – až do výše kolateralizovaného podílu v krycím portfoliu – článkem 44 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank vyňaty z nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů; vzhledem k tomu, že na kryté dluhopisy, které jsou v souladu s článkem 129 nařízení o kapitálových požadavcích, se vztahuje preferenční zacházení s rizikovou váhou;

E.  vzhledem k tomu, že jedním z faktorů poptávky bank po krytých dluhopisech je preferenční regulační zacházení s krytými dluhopisy v aktu v přenesené pravomoci týkající se požadavku krytí likvidity, které bankám umožňuje zahrnout kryté dluhopisy do likvidní rezervy i přesto, že podle basilejských pravidel nejsou pro požadavek krytí likvidity způsobilé;

F.  vzhledem k tomu, že programy pro kryté dluhopisy jsou za určitých podmínek vyňaty z původních požadavků na míru solventnosti proti úvěrovému riziku protistrany u transakcí s deriváty;

G.  vzhledem k tomu, že kryté dluhopisy mohou být na vnitrostátní úrovni vyňaty z požadavků EU týkajících se velkých expozic;

H.  vzhledem k tomu, že postavení nezajištěných bankovních věřitelů jsou nepříznivě ovlivněna zadlužením aktiv kvůli požadavkům týkajícím se nadměrné kolateralizace, nikoli však zásadou dluhového financování s oddělenými krycími portfolii; vzhledem k tomu, že pokud takové operace zahrnující poměry úvěru k hodnotě zajištění výrazně pod 100 %, obecně zlepšují postavení nezajištěných bankovních věřitelů do té míry, že tyto rezervy nejsou k uspokojení pohledávek vůči krycímu portfoliu potřeba;

I.  vzhledem k tomu, že kryté dluhopisy hrají v rozvaze mnoha bank na straně aktiv zásadní roli; vzhledem k tomu, že pro finanční stabilitu je zásadní, aby tato aktiva zůstala co nejbezpečnější a nejlikvidnější; vzhledem k tomu, že tento cíl by neměl být podkopáván inovacemi krytých dluhopisů, jež emitentům dle jejich uvážení umožňují přenést riziko na investory;

J.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2016 došlo v rozpětí 12 měsíců k navýšení emisí krycích dluhopisů s podmíněným prodloužením splatnosti (struktury „soft bullets“ a „conditional pass-through“) o 8 % ročně a bylo dosaženo 45% tržního podílu; vzhledem k tomu, že takové možnosti zmírňují riziko likvidity v nesourodých krycích portfoliích, snižují požadavky týkající se nadměrné kolateralizace a pomáhají vyhnout se prodejům za velmi nízké ceny; vzhledem k tomu, že nicméně prodloužení splatnosti přenáší rizika emitentů na investory; vzhledem k tomu, že preferenční regulační zacházení by se mělo provádět pouze u těch dluhových nástrojů, které jsou zvláště bezpečné;

K.  vzhledem k tomu, že právo EU postrádá přesnou definici krytých dluhopisů;

L.  vzhledem k tomu, že trhy s krycími dluhopisy zaostávají v těch členských státech, v nichž není tradice vydávání takovýchto dluhopisů, nebo tam, kde jim v růstu brání úvěrové riziko státu nebo obtížné makroekonomické podmínky;

M.  vzhledem k tomu, že je široká shoda na tom, že vnitrostátní rámce pro kryté dluhopisy jsou velice různorodé, zejména pokud jde o technické aspekty, jako je úroveň veřejného dohledu;

N.  vzhledem k tomu, že celounijní rámec pro kryté dluhopisy musí být nastaven na ty nejvyšší standardy;

O.  vzhledem k tomu, že existuje několik velmi úspěšných vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy, které jsou založeny na historických a právních východiscích a zčásti jsou zakotveny ve vnitrostátních právních předpisech; vzhledem k tomu, základní charakteristiky těchto vnitrostátních rámců jsou společné, zejména pokud jde o dvojí zajištění, oddělení krycích portfolií aktiv s nízkým rizikem a zvláštní veřejný dohled; vzhledem k tomu, že rozšíření těchto zásad i na další typy dluhových nástrojů se může ukázat jako přínosné;

P.  vzhledem k tomu, že harmonizace by neměla být založena na přístupu univerzální strategie uplatňované bez rozdílu na všechny, neboť by to mohlo vést k závažnému snížení rozmanitosti produktů a negativně ovlivnit vnitrostátní trhy, které fungovaly úspěšně; vzhledem k tomu, že by harmonizace měla respektovat zásadu subsidiarity;

Q.  vzhledem k tomu, že účastníci trhu se pustili do iniciativ na posílení rozvoje trhů s krytými dluhopisy, jako bylo vytvoření iniciativy Covered Bond Label (CBL) v roce 2013 a šablona pro harmonizaci transparentnosti (HTT);

R.  vzhledem k tomu, že po kontrole v rámci dohledu identifikoval orgán EBA osvědčené postupy pro vydávání krytých dluhopisů a dohled nad nimi a posoudil soulad vnitrostátních rámců s těmito postupy;

S.  vzhledem k tomu, že v reakci na veřejné konzultace Komise se valná většina zúčastněných stran vyslovila proti plné harmonizaci, přičemž investoři zdůrazňovali hodnotnost rozmanitosti nabídky produktů; vzhledem k tomu, že zúčastněné strany projevily právním předpisům EU obezřetnou podporu za předpokladu, že budou založeny na určitých zásadách, budou vycházet ze stávajících rámců a budou respektovat zejména charakteristiky vnitrostátních rámců;

Obecné připomínky a postoje

1.  zdůrazňuje, že domácí a přeshraniční investice do krytých dluhopisů dosud fungují na trzích EU v současném legislativním rámci dobře; zdůrazňuje, že je třeba zachovat rozmanitou nabídku bezpečných a stabilních produktů;

2.  zdůrazňuje, že povinná harmonizace vnitrostátních modelů nebo jejich nahrazení modelem evropským by mohlo mít nezamýšlené negativní důsledky pro trhy, které jsou v současné době úspěšné proto, že právní úprava krytých dluhopisů je součástí vnitrostátních právních předpisů; trvá na tom, že by integrovanější evropský rámec měl být omezen na přístup založený na zásadách, který stanoví cíle, avšak specifikaci způsobů a prostředků k jejich dosažení ponechává na transpozici do vnitrostátních právních předpisů; zdůrazňuje, že tento rámec by měl být založen na vysokých standardech kvality a měl by brát v potaz osvědčené tržní postupy, a vycházet při tom z dobře fungujících vnitrostátních režimů a nenarušovat je; zdůrazňuje, případný nový evropský rámec pro kryté dluhopisy, který by byl v souladu s osvědčenými postupy, by měl být vzorem pro nově vznikající trhy a měl by zvýšit kvalitu krytých dluhopisů;

3.  žádá směrnici EU, která jasně rozlišuje dva v současnosti existující druhy krytých dluhopisů, totiž:

   a) kryté dluhopisy (dále jen „prémiové kryté dluhopisy“), které splňují požadavky norem, které v současnosti stanoví článek 129 nařízení o kapitálových požadavcích; a
   b) kryté dluhopisy (dále jen „běžné kryté dluhopisy“), které nesplňují požadavky norem stanovené pro prémiové kryté dluhopisy, ale splňují normy, které v současnosti stanoví čl. 52 odst. 4 směrnice SKIPCP;

zdůrazňuje, že prémiové kryté dluhopisy by měly i nadále mít preferenční regulační zacházení ve srovnání s běžnými krytými dluhopisy a že běžné kryté dluhopisy by měly mít preferenční regulační zacházení ve srovnání s jinými formami kolateralizovaného dluhu; uznává potenciál všech dluhových nástrojů, které jsou v souladu se směrnicí SKIPCP, dosáhnout cílů unie kapitálových trhů;

4.  vyzývá členské státy, aby chránily značku „krytých dluhopisů“ (u prémiových i běžných krytých dluhopisů) tím, že ve vnitrostátních právních předpisech zajistí, aby byly kryté dluhopisy vysoce likvidní a byly blízké dluhovým nástrojům s nulovým rizikem; důrazně navrhuje, aby dluhové nástroje kryté aktivy, které jsou výrazně rizikovější než státní dluh a hypotéky (a patří mezi ně například investice do infrastruktury bez státní podpory nebo úvěry malým a středním podnikům), by neměly být označovány za „kryté dluhopisy“, ale nabízí se možnost je označit za „evropské zajištěné cenné papíry“; podporuje zásadu, že by krycí portfolia u prémiových i běžných krytých dluhopisů měla být zajištěna aktivy dlouhodobé povahy, které jsou ocenitelná a zpeněžitelná;

5.  vyzývá Komisi, aby do směrnice zahrnula zásady právního rámce pro evropské zajištěné cenné papíry, jako je dvojí zajištění, zvláštní veřejný dohled, odolnost proti úpadku a požadavky na transparentnost; vyzývá členské státy, aby začlenily tyto zásady do vnitrostátních právních předpisů a svých insolvenčních řízení; zdůrazňuje, že solidní právní rámec pro evropské zajištěné cenné papíry by mohl evropským zajištěným cenným papírům přinést větší transparentnost, likviditu a nákladovou účinnost, než mají cenné papíry, které využívají smluvních ujednání; podotýká, že by to evropským zajištěným cenným papírům mohlo pomoci financovat rizikovější činnosti, jako jsou úvěry malým a středním podnikům, spotřebitelské úvěry nebo investice do infrastruktury, které nejsou zajištěny státní zárukou; poznamenává, že evropské zajištěné cenné papíry by byly vyňaty z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle článku 44 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank;

6.  podněcuje k tomu, aby byly do směrnice zahrnuty minimální standardy pro dohled, které by odrážely zjištěné osvědčené postupy pro kryté dluhopisy; podporuje sbližování dohledu v celé EU;

7.  žádá, aby směrnice zvýšila transparentnost, pokud jde o informace o aktivech krycího portfolia a právním rámci, který má zajistit dvojí zajištění a oddělení aktiv krytých dluhopisů v případě platební neschopnosti nebo řešení krize emitenta; trvá dále na tom, aby se směrnice v tomto ohledu zakládala na zásadách a zaměřovala se pouze na požadavky týkající se informování;

Definice prémiových a běžných krytých dluhopisů a evropských zajištěných cenných papírů a vymezení jejich regulačního rámce

8.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh rámce pro evropské kryté dluhopisy (v podobě směrnice), v němž budou zároveň definovány prémiové a běžné kryté dluhopisy a evropské zajištěné cenné papíry, aby nedošlo k narušení trhu během přechodných fází; vyzývá Komisi, aby do této směrnice zahrnula všechny následující společné zásady, jichž lze dosáhnout v průběhu existence tohoto vydaného nástroje nezávislého na možném preferenčním zacházení:

   a) prémiové i běžné kryté dluhopisy a evropské zajištěné cenné papíry by měly být plně zajištěny krycím portfoliem aktiv;
   b) vnitrostátní právní předpisy by měly zajišťovat dvojí zajištění, tj. investor má
   i) pohledávku dluhového nástroje za emitentem, jež se rovná plnému platebnímu závazku,
   ii) rovnocenné právo přednosti na aktiva v krycím portfoliu (včetně náhradních aktiv a derivátů) v případě selhání emitenta;

pokud by toto zajištění nedostačovalo k úplnému splnění platebních závazků emitenta, musí mít zbytkové pohledávky investora rovnocenné postavení s pohledávkami prioritních nezajištěných věřitelů emitenta;

   c) účinné oddělení všech aktiv v krycím portfoliu je zajištěno právně závaznými ujednáními, která jsou v případě platební neschopnosti nebo postupu řešení krize emitenta snadno vymahatelná; totéž bude platit pro všechna náhradní aktiva a deriváty zajišťující rizika krycího portfolia;
   d) prémiové i běžné kryté dluhopisy a evropské zajištěné cenné papíry jsou odolné vůči úpadku, tj. je zajištěno, že splatnost platebních závazků emitenta není v případě platební neschopnosti nebo postupu řešení krize emitenta automaticky urychlována;
   e) je uplatňována nadměrná kolateralizace odrážející specifická rizika prémiových a běžných krytých dluhopisů a evropských zajištěných cenných papírů, přičemž její rozsah by měl být stanoven vnitrostátními právními předpisy; hodnota všech aktiv v krycím portfoliu musí být vždy vyšší než současná hodnota nevypořádaných platebních závazků; postupy oceňování aktiv krycího portfolia a četnost výpočtů by měly být jasně vymezeny ve vnitrostátních právních předpisech a měly by zohledňovat veškerá relevantní rizika horšího výsledku;
   f) evropské nebo vnitrostátní právní předpisy stanoví maximální parametry poměru úvěru k hodnotě zajištění pro aktiva v krycím portfoliu; odebírání aktiv z krycího portfolia kvůli tomu, že porušují požadavky na poměr úvěru k hodnotě zajištění, by nemělo být povinné, spíše musí být zajištěno, aby k němu docházelo pouze tehdy, pokud budou nahrazena způsobilými aktivy přinejmenším stejné tržní hodnoty;
   g) část aktiv v krycím portfoliu nebo likviditních příslibů je dostatečně likvidní k tomu, aby platební závazky programu pro kryté dluhopisy nebo evropské zajištěné cenné papíry mohly být vypořádány do šesti měsíců, kromě případů spolufinancovaných dluhopisů nebo dluhopisů typu „soft bullet“ a „conditional pass through“;
   h) derivátové nástroje jsou povoleny pouze výhradně pro účely zajištění rizika a smlouvy o derivátech, které uzavřel emitent krytých dluhopisů a protistrana s deriváty a jež jsou zapsány v krycím portfoliu, nelze v případě platební neschopnosti emitenta ukončit;
   i) vnitrostátní právní předpisy stanoví zvláštní, odolný rámec veřejného dohledu a zatím účelem specifikují příslušný orgán, instituci pro dohled nad krycím portfoliem a zvláštního správce a zároveň jasně vymezují povinnosti příslušného orgánu a jeho pravomoci v oblasti dohledu, aby bylo zajištěno, že:
   i) emitenti mají kvalifikované zaměstnance a příslušné operační postupy pro správu krycích portfolií, a to i v případě krizové události, platební neschopnosti nebo postupu řešení krize;
   ii) vlastnosti krycích portfolií splňují platné požadavky před vydáním dluhového nástroje až do data jeho splatnosti;
   iii) soulad prémiových a běžných krytých dluhopisů a evropských zajištěných cenných papírů s příslušnými požadavky (včetně pokud jde o způsobilost krycích aktiv a krytí) podléhá neustálému, pravidelnému a nezávislému monitorování;
   iv) emitenti pravidelně provádějí zátěžové testy výpočtu požadavků krytí a zohlednit při tom hlavní rizikové faktory ovlivňující dluhový nástroj, jako je úvěr, úroková sazba, měna a rizika likvidity;

musí být jasně vymezeny povinnosti a pravomoci příslušného orgánu a zvláštního správce pro případ platební neschopnosti nebo postupu řešení krize emitenta;

   j) emitent je povinen zveřejňovat nejméně dvakrát ročně souhrnné údaje o krycích portfoliích s takovou mírou podrobností, která investorům umožní provést komplexní analýzu rizik; měly by být poskytovány informace o charakteristikách krycích aktiv, pokud jde o úvěrové riziko, tržní riziko a riziko likvidity, o protistranách zapojených do krycích portfolií na úrovni právní, smluvní a dobrovolné nadměrné kolateralizace, přičemž tyto informace by měly obsahovat oddíl o derivátech, který by byl připojen k aktivům a pasivům krycího portfolia;
   k) splatnost krytých dluhopisů lze prodloužit pouze v případě platební neschopnosti nebo postupu řešení krize emitenta a se souhlasem příslušného orgánu dohledu nebo za podmínky objektivních finančních spouštěčů stanovených ve vnitrostátních právních předpisech a schválených příslušným evropským orgánem dohledu; přesné podmínky prodloužení a možné změny kupónu, splatnosti a další prvky by měly být vyjasněny v podmínkách každého jednotlivého dluhopisu;

9.  vyzývá Komisi, aby do definice prémiových krytých dluhopisů ve směrnici zařadila tyto další zásady:

   a) dluhový nástroj je plně kolateralizován aktivy definovanými v čl. 129 odst. 1 nařízení o kapitálových požadavcích a splňuje dodatečné požadavky čl. 129 odst. 3 a 7 nařízení o kapitálových požadavcích; u úvěrů na bydlení zajištěné zárukami ve smyslu čl. 129 odst. 1 písm. e) nařízení o kapitálových požadavcích nesmí být žádné právní překážky bránící správci programu krytých dluhopisů v tom, aby zatížil úvěry prioritními zástavními právy, pokud je emitent krytého dluhopisu v úpadku nebo v postupu řešení krize a záruku nelze z jakéhokoli důvodu uplatnit; měla by být přezkoumána způsobilost plavidel být aktivy v krycím portfoliu (čl. 129 odst. 1 písm. G) nařízení o kapitálových požadavcích);
   b) maximální parametry poměru úvěru k hodnotě zajištění pro hypoteční úvěry zahrnuté v krycích portfoliích jsou stanoveny evropskými právními předpisy tak, aby nepřesahovaly poměry úvěru k hodnotě zajištění, jež jsou v současnosti stanoveny v článku 129 nařízení o kapitálových požadavcích, jsou však pravidelně přezkoumávány a upravovány podle výsledků zátěžových testů na základě nezávislých posouzení tržních cenových podmínek, které by na příslušných realitních trzích mohly nastat v případě krizové události; mělo by být upřednostněno spíše použití poměru úvěru k hodnotě zajištění pro hypoteční úvěry než využití poměru úvěru k tržní hodnotě;

10.  zdůrazňuje, že riziková váha přidělená krytým dluhopisům v evropských právních předpisech musí odrážet tržní posouzení podkladových rizik; sleduje, že totéž platí i pro všechny ostatní typy dluhových nástrojů, které díky určitým charakteristikám mají nárok na preferenční regulační zacházení;

11.  vyzývá Komisi, aby zmocnila evropské orgány dohledu k tomu, aby posoudily soulad s kritérii pro prémiové a běžné kryté dluhopisy a evropské zajištěné cenné papíry s cílem doplnit nebo dokonce nahradit seznamy stanovené v čl. 52 odst. 4. směrnice SKIPCP směrodatným seznamem režimů prémiových a běžných krytých dluhopisů a evropských zajištěných cenných papírů na evropské úrovni, které jsou v souladu s příslušnými kritérii;

12.  žádá orgán EBA, aby vydal doporučení pro režimy prémiových a běžných krytých dluhopisů a evropských zajištěných cenných papírů, pokud jde o kritéria způsobilosti aktiv (včetně náhradních aktiv), poměry úvěru k hodnotě zajištění a minimální efektivní míru nadměrné kolateralizace pro různé druhy aktiv a o případné revize nařízení o kapitálových požadavcích; vyzývá orgán EBA, aby poskytl nezbytné pokyny pro vytvoření zvláštního rámce veřejného dohledu a administrativního rámce;

13.  doporučuje, aby byly odstraněny překážky v přístupu na trh pro emitenty, pokud jde o rozvoj trhů s krytými dluhopisy mimo evropský hospodářský prostor, a to tím, že bude krytým dluhopisům vydaným emitenty ve třetích zemích zajištěno rovnocenné zacházení, pod podmínkou, že příslušná evropská instituce provede důkladné posouzení rovnocennosti jejich právního a institucionálního prostředí a prostředí dohledu; doporučuje, aby byly prosazovány klíčové zásady evropských právních předpisů s cílem vytvořit možný vzorový model pro trhy krytých dluhopisů v globálním měřítku;

14.  vyzývá Komisi, aby navrhla revizi evropských právních předpisů v oblasti finančních služeb, která podrobně stanoví zacházení s prémiovými a běžnými krytými dluhopisy a evropskými zajištěnými cennými papíry;

15.  vyzývá Komisi, aby při posuzování stávajících právních předpisů EU v oblasti finančních služeb zohlednila potenciál prémiových a běžných krytých dluhopisů a evropských zajištěných cenných papírů dosáhnout cílů unie kapitálových trhů;

16.  vyzývá Komisi, aby zjistila, jaké překážky na vnitrostátní úrovni by mohly bránit vytváření systémů krytých dluhopisů, a aby zveřejnila pokyny k odstranění těchto překážek, aniž by to mělo vliv na bezpečný a obezřetný chod bank;

17.  vyzývá Komisi a orgán EBA, aby znovu posoudila (třeba v rámci posouzení dopadu) způsobilost námořních zástavních práv na plavidla jako aktiv v krycích portfoliích podle čl. 129 odst. 1 písm. g) nařízení o kapitálových požadavcích; je znepokojen tím, že preferenční zacházení u plavidel narušuje hospodářskou soutěž s jinými dopravními prostředky; žádá Komisi a orgán EBA, aby vyšetřily, zda jsou kryté dluhopisy zajištěné plavidly na stejné úrovni s jinými krytými dluhopisy splňujícími požadavky nařízení o kapitálových požadavcích, pokud jde o jejich likviditu a posouzení rizik provedené nezávislými ratingovými agenturami, a zda tudíž preferenční zacházení s takovýmito dluhopisy na základě podle způsobilosti pro požadavek krytí likvidity a nižších rizikových vah v nařízení o kapitálových požadavcích opodstatněné;

18.  vyzývá členské státy, aby ve vnitrostátních právních předpisech stanovily možnost vytvářet oddělená krycí portfolia, z nichž každé by obsahovalo homogenní třídu aktiv (například úvěry na bydlení); vyzývá členské státy, aby povolily, aby všechna krycí aktiva, jak jsou definována v čl. 129 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení o kapitálových požadavcích, mohla fungovat jako náhradní aktiva, která přispívají k požadavku krytí, aby jednoznačně stanovily omezení týkající se kvality úvěrů, velikosti expozice a horních hranic pro příspěvky náhradních aktiv ke krytí;

Podpora tržní transparentnosti a dobrovolná konvergence

19.  vítá zlepšení metodik pro vydávání ratingů krytých dluhopisů a rozšíření ratingových trhů pro kryté dluhopisy;

20.  zdůrazňuje důležitost rovných podmínek pro zajištění spravedlivé soutěže na finančních trzích; zdůrazňuje, že evropské právní předpisy nesmějí dělat rozdíl mezi různými druhy zajištěných dluhových nástrojů, pokud nejsou dobré důvody se domnívat, že se tyto druhy liší buď z hlediska bezpečnosti, nebo likvidity;

21.  vítá tržní iniciativy usilující o vypracování harmonizovaných norem a šablon pro zpřístupňování informací (např. HTT), které usnadní porovnávání krytých dluhopisů a analýzu rozdílů mezi nimi v celé EU;

22.  podporuje formulování doporučení orgánu EBA ohledně tržních norem a vypracování pokynů týkajících se osvědčených postupů; vybízí k dobrovolné konvergenci v těchto intencích;

23.  podněcuje k pravidelnému provádění zátěžových testů u krycích portfolií pro kryté dluhopisy a ke zveřejňování jejich výsledků;

o
o   o

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropskému orgánu pro bankovnictví.

(1) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 186.
(2) Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.
(3) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190.
(4) Úř. věst. L 314, 1.12.2015, s. 13.
(5) Úř. věst. L 195, 20.7.2016, s. 3.
(6) Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 1.


Úloha cestovního ruchu spjatého s rybolovem v diverzifikaci odvětví rybolovu
PDF 468kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o úloze cestovního ruchu spjatého s rybolovem v diverzifikaci odvětví rybolovu (2016/2035(INI))
P8_TA(2017)0280A8-0221/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(3) (rámcová směrnice o vodě),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o modrém růstu – podpoře udržitelného růstu v námořním odvětví a v odvětví námořní dopravy a cestovního ruchu v EU(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2014 nazvané „Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst“ (COM(2014)0254),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. června 2010 nazvané „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (COM(2010)0352),

–  s ohledem na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a zejména na její cíl 4, tj. „zajistit větší udržitelnost rybolovu a zdravější moře“, v němž se EU zavazuje mimo jiné odstranit nepříznivé dopady na rybí populace, druhy ryb, jejich stanoviště a ekosystémy, „včetně poskytování finančních podnětů pro chráněné mořské oblasti (včetně oblastí sítě Natura 2000 a oblastí zřízených mezinárodními či regionálními dohodami) v rámci budoucích finančních nástrojů pro politiku v oblasti rybolovu a námořní politiku; to by mohlo zahrnovat obnovu námořních ekosystémů, přizpůsobení rybolovných činností a prosazování zapojení odvětví do alternativních činností, jako např. ekoturistiky, kontroly a řízení biologické rozmanitosti moří a boje proti znečišťování moří“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2012 nazvané „Modrý růst – možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2014 nazvané „Evropská strategie pro větší růst a vyšší zaměstnanost v pobřežním a námořním cestovním ruchu“ (COM(2014)0086),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0221/2017),

A.  vzhledem k tomu, že situace v odvětví tradičního rybolovu se neustále zhoršuje;

B.  vzhledem k tomu, že pro mnoho drobných rybářů se diverzifikace stala nutností, aby mohli získat další zdroje příjmu, jelikož jejich příjem je často nedostačující;

C.  vzhledem k tomu, že jde-li o diverzifikaci v rybolovu, je nezbytné vzít v úvahu skutečnost, že velká část tohoto odvětví závisí téměř výhradně na tradičních formách lovu;

D.  vzhledem k tomu, že většina pobřežních a ostrovních regionů se potýká se značným hospodářským poklesem, který vede k vylidňování, neboť obyvatelé těchto regionů odcházejí do oblastí s větším počtem pracovních příležitostí a možností vzdělávání;

E.  vzhledem k tomu, že ačkoliv se některé pobřežní rybolovné oblasti nacházejí v blízkosti turistických destinací, nedaří se jim dosáhnout řádného hospodářského růstu, ačkoliv rybolov a cestovní ruch jsou slučitelná odvětví;

F.  vzhledem k tomu, že cestovní ruch spjatý s rybolovem může přispět k tvorbě pracovních míst, k sociálnímu začlenění, jakož i ke zlepšení kvality života a oživení komunit, které jsou závislé na rybolovu, zejména v oblastech, v nichž není mnoho jiných hospodářských aktivit; vzhledem k tomu, že tento potenciál se značně liší, a to jak v regionálním kontextu, tak v závislosti na druhu rybolovu a velikosti plavidel;

G.  vzhledem k tomu, že cestovní ruch spjatý s rybolovem může přispět ke snížení dopadu na rybí populace a životní prostředí, jakož i na rozšíření znalostí a povědomí o potřebě chránit životní prostředí a zachovat tuto kulturu; vzhledem k tomu, že cestování za rybolovem a turistické služby nabízené rybáři na pevnině mohou v mnoha evropských regionech představovat skutečný prostředek k doplnění a diverzifikaci jejich hlavní aktivity;

H.  vzhledem k tomu, že cestovní ruch spjatý s rybolovem může přispět ke zviditelnění rybářů a k ocenění a pochopení jejich komplexní oblasti činnosti; vzhledem k tomu, že cestování za rybolovem a další rybolovné činnosti spojené s cestovním ruchem (turistické služby nabízené rybáři na pevnině, rekreační rybolov atd.) jsou mezi širokou veřejností dosud málo známé a je tedy třeba zvýšit povědomí spotřebitelů o významu konzumace místních produktů rybolovu pocházejících z krátkého dodavatelského řetězce;

I.  vzhledem k tomu, že cestovní ruch spjatý s rybolovem může být příležitostí k tomu, jak přilákat turisty prostřednictvím široké nabídky od místních produktů až po ekologické podniky;

J.  vzhledem k tomu, že spojení tradiční gastronomie s produkty rybolovu a tradičním konzervárenským a zpracovatelským průmyslem by mohlo významně obohatit cestovní ruch, který se rozvíjí v souvislosti s odvětvím rybolovu;

K.  vzhledem k tomu, že rybolov na udici je ze sociálního hlediska značně přínosný a má příznivý vliv na zdraví a životní pohodu člověka;

L.  vzhledem k tomu, že socioekonomické přínosy cestovního ruchu spjatého s rybolovem jsou výrazně sezónní a projevují se především v letních měsících; vzhledem k tomu, že výhod, které může přinést větší věrnost zákazníků, což je často citované téma, lze dosáhnout v průběhu celého roku;

M.  vzhledem k tomu, že rok 2018 bude evropským rokem kulturního dědictví, jehož cílem bude připomínat občanům evropské dějiny a hodnoty jejich kulturního dědictví jako sdílené zdroje; vzhledem k tomu, že tradiční rybolov je součástí bohatého evropského kulturního dědictví a že přispívá k budování identity místních komunit, a to nejen tím, jak napomáhá utvářet chutě, potraviny, tradice, historii a krajinu; vzhledem k tomu, že tento aspekt výrazně posilují kontakty s turisty;

N.  vzhledem k tomu, že Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) podporuje investice tím, že přispívá k diverzifikaci příjmů rybářů rozvojem doplňkových činností, včetně investic do dodatečného vybavení zajišťujícího bezpečnost na palubě, do cestování za rybolovem, do turistických služeb nabízených na pevnině, pohostinství, služeb v oblasti rekreačního a sportovního rybolovu a do výukových činností souvisejících s rybolovem;

O.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádná společná definice cestovního ruchu spjatého s rybolovem a že v této oblasti nebyl určen ani žádný právní základ; vzhledem k tomu, že cestovní ruch tohoto typu je například považován v Itálii za povolání, ale ve Francii je vnímán jako okrajová činnost; vzhledem k tomu, že v důsledku jeho právního postavení mohou existovat významné rozdíly v daňovém režimu, v povolovacích postupech, v požadavcích pro jednotlivé kvalifikace, v bezpečnostním vybavení atd.;

P.  vzhledem k tomu, že rámcová evropská směrnice o vodě a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí vyžadují, aby členské státy zajistily dobrý stav pobřežních vod a mořské vody; vzhledem k tomu, že směrnice o stanovištích ukládá členským státům povinnost určit a zachovávat mořská a pobřežní stanoviště prostřednictvím zřízení a správy lokalit sítě Natura 2000;

Q.  vzhledem k tomu, že ve většině mořských chráněných oblastí a mořských a pobřežních lokalit sítě Natura 2000 představuje cestovní ruch obzvláště důležité odvětví; vzhledem k tomu, že existuje mnoho pozitivních příkladů sdíleného řízení a partnerství mezi řídícími orgány mořských chráněných oblastí a drobnými rybáři za účelem propagace cestovního ruchu spjatého s rybolovem a jiných způsobů, jak využít tradiční rybářství pro účely cestovního ruchu a kultury;

R.  vzhledem k tomu, že existuje jen málo údajů o cestovním ruchu spjatém s rybolovem v Evropě a mimo Evropu a nejsou konzistentní a srovnatelné;

S.  vzhledem k tomu, že EU označila v rámci strategie „modrý růst“ z roku 2012 pobřežní a námořní cestovní ruch za odvětví klíčové pro rozvoj udržitelné a solidární ekonomiky;

T.  vzhledem k tomu, že Komise v roce 2010 ve sdělení „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ uvedla, že je nutné řídit se strategií pro pobřežní a námořní cestovní ruch;

U.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 zahájila Komise veřejnou konzultaci k výzvám a možnostem pobřežního a námořního cestovního ruchu v Evropě a následně bylo dne 20. února 2014 zveřejněno sdělení nazvané „Evropská strategie pro větší růst a vyšší zaměstnanost v pobřežním a námořním cestovním ruchu“;

V.  vzhledem k tomu, že činnosti v rámci cestovního ruchu spjatého s rybolovem vykonávají komerční rybáři s cílem diferencovat své aktivity, podporovat a posílit status své profese a své společenské a kulturní dědictví, jakož i zlepšit udržitelné využívání vodních ekosystémů, a to v některých případech naloďováním turistů na rybářská plavidla; vzhledem k tomu, že ačkoli je aspekt cestovního ruchu a rekreační účel uvedených rybolovných činností zřejmý, neexistuje jejich jasná normativní definice;

W.  vzhledem k tomu, že termínem „cestování za rybolovem“ (v italštině „pescaturismo“) se rozumí turistické, případně rekreační rybolovné aktivity komerčních rybářů, kteří berou na palubu svých plavidel turisty s cílem ukázat jim svět rybolovu;

X.  vzhledem k tomu, že turistické služby nabízené rybáři na pevnině (v italštině „ittiturismo“) zahrnují gastroturistiku a využití ubytovacích zařízení, která provozují komerční rybáři; vzhledem k tomu, že jeden z hlavních rozdílů mezi dvěma výše zmíněnými druhy cestovního ruchu spočívá v tom, že aktivity, jež patří k turistickým službám nabízeným rybáři na pevnině, nemohou probíhat na palubě rybářských plavidel;

Y.  vzhledem k tomu, že rekreační rybolov je činnost vykonávaná výhradně za rekreačním účelem nebo jako soutěžní sport a že se jedná o činnost, která využívá živé vodní zdroje, ale každopádně zakazuje jakoukoli formu prodeje ulovených produktů; vzhledem k tomu, že účelem rekreačního rybolovu není zisku, je řazen mezi turistické činnosti, jež vytvářejí paralelní ekonomiku, kterou je třeba využít pod vedením profesionálních rybářů prostřednictvím služeb, struktur a infrastruktur nabízených rekreačním rybářům; vzhledem k tomu, že nekontrolovaný a intenzivní rekreační rybolov může mít v některých oblastech nepříznivý vliv na rybí populace;

Z.  vzhledem k tomu, že neexistují žádné spolehlivé socioekonomické nebo environmentální statistiky ohledně dopadu rekreačního rybolovu na rybí populace, zejména v oblastech intenzivního rekreačního rybolovu, a vzhledem k tomu, že neexistují žádná jasná pravidla ani podrobné kontroly úlovků a již vůbec ne kontroly nepovoleného prodeje úlovků rekreačního rybolovu pomocí neoficiálních kanálů, které jsou obvykle napojeny na restaurace;

Cestovní ruch zaměřený na rybaření v zemích EU

AA.  vzhledem k tomu, že ze studie, kterou v roce 2015 vypracovala akční skupina pro pobřežní oblasti „alpské moře“ (il mare delle Alpi)(6) o zvyklostech a názorech občanů ve spádové oblasti skupiny pro pobřežní oblasti, vyplynulo, že třetina dotázaných konzumuje ryby několikrát týdně, a to pouze čtyři potravinářské produkty z ryb, z toho dva z ryb sladkovodních a ostatní z ryb mořských (tučné ryby, losos, treska a pstruh); vzhledem k tomu, že cestovní ruch zaměřený na rybaření rozšiřuje znalosti o rozmanitosti druhů a o gastronomických tradicích, které široká spotřebitelská veřejnost často nezná; vzhledem k tomu, že účinek na diverzifikaci rybolovu je zjevný;

AB.  vzhledem k tomu, že v Itálii byl zaznamenán trvalý nárůst v počtu žádostí o povolení k činnostem v rámci cestovního ruchu spjatého s rybolovem; vzhledem k tomu, že podle posledního průzkumu mezi italské regiony s největším počtem těchto povolení patří Ligurie (290), Emilia-Romagna (229), Sardinie (218), Kalábrie (203), Kampánie (200) a Sicílie (136); vzhledem k tomu, že v letech 2002 až 2012 bylo celkově zaregistrováno 1 600 povolení; vzhledem k tomu, že mezi regiony s nejvyšším počtem povolení byla v roce 2003 Kampánie (63), Ligurie (62), Sicílie (60) a Sardinie (59) a těsně po nich se v tomto žebříčku umístily Apulie (46), Kalábrie (39) a Toskánsko (37)(7);

AC.  vzhledem k tomu, že třetina lodí, které mají povolení provozovat cestovní ruch spjatý s rybolovem, nemůže vzít na palubu více než čtyři cestující, 29 % může hostit na palubě 5 až 8 cestujících a zbylých 37 % může vzít na palubu 9 až 12 turistů(8);

AD.  vzhledem k tomu, že vysoký počet turistů se vyskytuje téměř výhradně v červenci a srpnu, což znamená, že cestovní ruch spjatý s rybolovem je činnost mimořádně sezónního charakteru a že je důležité podněcovat diverzifikaci;

AE.  vzhledem k tomu, že vzdělání sleduje podobný vzorec jako věkové skupiny, a tedy že úroveň vzdělání je vyšší mezi provozovateli turistických služeb spojených s rybolovem než mezi těmi, kdo se profesně zabývají pouze rybolovem; vzhledem k tomu, že více než 30 % velitelů plavidel má diplom nebo odbornou kvalifikaci a alespoň základní znalost angličtiny (64 %), francouzštiny (34 %), španělštiny (16 %) nebo němčiny (7 %)(9);

AF.  vzhledem, že průzkum provedený v Itálii mezi provozovateli turistických služeb spojených s rybolovem ukázal, že tento druh cestovního ruchu může přispět k úsilí o zachování rybích populací a mořských ekosystémů, zejména prostřednictvím omezení úlovků, a že může být obohacující rovněž ze sociálního hlediska, jelikož snížením počtu hodin trávených na moři lze dosáhnout větší fyzické i duševní pohody rybářů a jejich rodin(10);

AG.  vzhledem k tomu, že bylo zaznamenáno větší zapojení žen nejen do činností doprovázejících činnosti rybářů, ale i do rozvoje vlastních činností v odvětví cestovního ruchu spjatého s rybolovem;

AH.  vzhledem k tomu, že za jednu z cílových skupin rozvoje destinací vhodných pro turisty vyhledávající rybolov mohou být považováni také mladí lidé;

AI.  vzhledem k tomu, že tradiční rybolov je v současnosti nejméně známou činností primárního sektoru a jednou z činností, které se na základní a střední úrovni školství nejméně studují a využívají jako prostředek vzdělávání;

AJ.  vzhledem k tomu, že se nabízejí značné možnosti k zavedení vzdělávacích činností týkajících se tradičního rybolovu, které by byly založeny na takových modelech, jako jsou „zemědělské školy“;

AK.  vzhledem k tomu, že pro rozvoj cestovního ruchu spjatého s rybolovem jsou velmi důležitá partnerství – místní akční skupiny v oblasti rybolovu (FLAG) –, tj. partnerství mezi subjekty z odvětví rybolovu a jinými místními veřejnými a soukromými subjekty, které společně plánují a provádějí strategii realizovanou „zdola nahoru“, jež je zaměřena a reaguje na hospodářské, společenské a environmentální nároky dané oblasti; vzhledem k tomu, že i když tyto akční skupiny působí v EU ve velmi odlišných prostředích a používají velmi odlišné strategie, drtivá většina skupin FLAG považuje za hlavní faktor rozvoje cestovní ruch;

AL.  vzhledem k tomu, že Komise zřídila oddělení podpory pro Evropskou síť rybářských oblastí (FARNET), které má přispět k realizaci osy 4 Evropského rybářského fondu (ERF); vzhledem k tomu, že FARNET je platforma pro budování sítí v rybolovných oblastech, která podporuje skupiny FLAG v realizaci místních strategií, iniciativ a projektů;

AM.  vzhledem k tomu, že místní subjekty se díky skupinám FLAG naučili, jak se může turistická nabídka v rybolovné zóně vyvíjet tak, že její součástí je celý balíček činností, a může tak být stále přitažlivá i ve vysoce konkurenčním odvětví cestovního ruchu; vzhledem k tomu, že cestovní ruch se tak může stát významným zdrojem dodatečných příjmů rybářských komunit, a v konečném důsledku tedy přispět k celkovému rozvoji pobřežních a ostrovních regionů;

AN.  vzhledem k tomu, že příklady úspěšných projektů svědčí o velmi cenné pomoci, kterou skupiny FLAG poskytly komunitám zabývajícím se neprůmyslovým rybolovem v Řecku, Itálii a Španělsku; vzhledem k tomu, že síť FARNET navíc upozornila na osvědčené postupy ve Francii, Belgii, Španělsku, Chorvatsku a Itálii(11);

AO.  vzhledem k tomu, že ve Finsku byl přijat model, který vliv činností cestovního ruchu spjatého s rybolovem hodnotí na základě délky pobytu, míst pobytu a počtu návštěvníků; vzhledem k tomu, že shromážděná hodnocení svědčí o problémech týkajících se definice „rybářského turisty“, jakož i o problémech s počítáním uskutečněných cest(12);

AP.  vzhledem k tomu, že v různých obcích na pobřeží členských států se pořádají festivaly, neboť jsou to oblasti, v nichž je pro zvýšení turistické atraktivity důležité využít i další prostředky, například kombinaci těchto festivalů s jinými kvalitními nabídkami z primárního sektoru: s šířením znalostí drobného rybolovu a způsobu života rybářů, se zajišťováním kontaktů s tradiční kulturou, včetně seznámení s regionálními pokrmy a odrůdami vína a se špičkovými produkty zpracovatelského a konzervárenského průmyslu, které odrážejí rozmanitost EU;

AQ.  vzhledem k tomu, že ve Španělsku byly vytvořeny zvláštní agentury, jako je například „Turismo marinero – Costa del Sol“, s cílem podporovat tradiční rybolovný průmysl a pomáhat místním lidem s rozvojem a propagací turistických činností týkajících se tohoto odvětví; vzhledem k tomu, že agentura Costa del Sol organizuje kurzy vaření na palubě plavidel používaných místními rybáři, výlety, na nichž lze sledovat různé druhy ryb, a rekreační rybolov; vzhledem k tomu, že zároveň se pod vedením průvodců pořádají návštěvy muzea pod širým nebem „Bioparc“, které bylo vytvořeno zejména pro děti a kde se děti mohou dozvědět něco o mořské biologii, způsobech tradičního rybolovu (o tradičních lovných zařízeních a lovných technikách) a místní kultuře; konstatuje, že přejímání těchto iniciativ a sdílení odborných znalostí v této oblasti mezi členskými státy by bylo přínosné pro pobřežní a venkovské oblasti, zejména v okrajových regionech(13);

AR.  vzhledem k tomu, že Komise, Parlament a členské státy nesmí tedy bez uvážení zakazovat tradiční rybolovné techniky drobných rodinných podniků, ale musí nejprve náležitě posoudit dopad takových zákazů, aby předešly tomu, že by znemožnily vznik nových forem udržitelného, drobného a autentického cestovního ruchu spojeného s rybolovem využívajícím tradiční lovná zařízení;

AS.  vzhledem k tomu, že v Chorvatsku slouží rybářské festivaly pořádané v letních měsících v přímořských a ostrovních turistických střediscích k propagaci rybářských tradic, kulturního a historického dědictví, místní gastronomie a tradičního způsobu života;

1.  domnívá se, že je nutné rybářská plavidla přebudovávat a přizpůsobovat činnostem v oblasti cestovního ruchu s tím, že plavidla musí být renovována tak, aby se nezvýšila jejich rybolovná kapacita, aby zaručovala bezpečnost turistů a současně bylo zajištěno, že rybářským činnostem nebudou bránit žádné překážky a přitom bude poskytováno pohodlí potřebné k zaručení příjemného zážitku; poukazuje však na to, že změny tohoto druhu, zejména pokud se provádějí mimo turistickou sezónu, nesmí vést k žádným omezením komerčního rybolovu;

2.  zdůrazňuje dosud nevyužitý potenciál cestovního ruchu spojeného s rybolovem, který může být značně přínosný pro komunity v pobřežních oblastech, neboť může zajistit diverzifikaci místních zdrojů příjmu; v této souvislosti se domnívá, že rybářská turistika na moři a turistické služby nabízené rybáři na pevnině mohou být doplňkem ke komerčnímu rybolovu a mohou být pro rybářské komunity dalším zdrojem příjmu;

3.  domnívá se, že strategickým cílem iniciativy Komise by měla být podpora činností spjatých s rybářskou turistikou, turistických služeb nabízených rybáři na pevnině a cestovního ruchu spojeného se sportovním rybolovem a těmto druhům cestovního ruchu by měl být v celé EU umožněn plný rozvoj potenciálu, a to prostřednictvím sdílené sítě a rámce vypracovaného za tímto účelem;

4.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Evropské komise cestovního ruchu a jejího portálu visiteurope.com propagovala evropské lokality zaměřené na udržitelnou rekreační rybářskou turistiku a aby prostřednictvím cílené informační kampaně upozorňovala rybářské podniky na potenciál těchto nových a udržitelných obchodních modelů a na příležitosti k růstu, které nabízejí;

5.  vyzývá Komisi, aby podporovala vznik a rozvoj rybářské turistiky s cílem uplatňovat diferenciovanou obchodní strategii, která je vhodná k rozvinutí potenciálu tohoto segmentu a která dokáže plnit jeho potřeby efektivněji, v zájmu směřování k nové formě cestovního ruchu, v němž hlavními principy jsou mimo jiné kvalita, flexibilita, inovace a zachování historického a kulturního dědictví rybářských oblastí a ochrana životního prostředí a zdraví těchto oblastí; vyzývá rovněž Komisi, aby podporovala a prosazovala investice do rybolovu v oblasti cestovního ruchu s cílem vytvořit diferencované turistické kapacity prostřednictvím podpory gastronomie spojené s neprůmyslovými rybími produkty, rekreačním rybolovem, podvodní a potápěčskou turistikou atd., a tím přispívat k udržitelnému využívání rybářského dědictví a rozpoznatelnosti konkrétních rybářských regionů;

6.  vyzývá Komisi, aby s cílem podpořit vznik a rozvoj rybářské turistiky aktivně podněcovala a podporovala investice za účelem diverzifikace rybolovu z hlediska kultury a umění jakožto součásti tradičního dědictví (neprůmyslové produkty, hudba, tanec apod.) a aby podporovala investice do propagace rybářských tradic, historie i obecného dědictví rybolovu (rybářská zařízení, techniky, historické dokumenty atd.) otvíráním muzeí a pořádáním výstav, které jsou úzce spjaty s pobřežním rybolovem;

7.  vyzývá Komisi, aby zkoumala možnost povolení smíšeného užívání lodí určených pro činnosti související s úlovky, které by při zachování tohoto účelu mohly rovněž sloužit k dalším činnostech spojeným s rekreačním a turistickým odvětvím, jako jsou námořní informační dny nebo činnosti spojené se zpracováním úlovků, učením či gastronomií atd. v souladu se systémem, který funguje ve venkovském odvětví a zahrnuje projekty škol na farmách či agroturistiku;

8.  považuje proto za nezbytné vytvořit za tímto účelem evropskou síť rybářské turistiky a evropskou síť služeb v cestovním ruchu spjatých se sportovním/rekreačním rybolovem na příkladu mimořádně úspěšného projektu FARNET, který výrazně napomáhá skupinám FLAG;

9.  domnívá se, že je nezbytně nutné podpůrné politiky pečlivě nasměrovat a řádně posoudit jejich výsledky a systematizovat, standardizovat a zdokonalit shromažďování statistických údajů o tom, jak tyto rozmanité činnosti přispívají k výnosu evropských rybolovných oblastí; zdůrazňuje také, že je důležité sledovat skutečný dopad rekreačního rybolovu jako výdělečné činnosti, jeho dopad na populace ryb a případně skutečnost, zda může prostřednictvím neformálních prodejních kanálů představovat konkurenci pro odvětví profesionálního rybolovu; naléhá na Komisi, aby zajistila zapojení odvětví rybolovu do vytváření těchto opatření pro monitorování;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely a podporovaly partnerství s odvětvím rybářské turistiky, kterou prosazují řídící orgány mořských chráněných oblastí v těchto oblastech a v lokalitách sítě Natura 2000, za účelem propojení ochrany přírodních zdrojů s podporou a rozvíjením kultury prostřednictvím odpovědného využívání;

11.  považuje za mimořádně důležité harmonizovat na unijní úrovni definici rybolovných činností spjatých s cestovním ruchem, se zvláštním důrazem na cesty za rybolovem, turistické služby nabízené rybáři na pevnině, cestovní ruch v oblasti akvakultury a cestovní ruch související se sportovním/rekreačním rybolovem; tato definice by měla zohlednit širokou škálu forem těchto činností, zaručit konzultace se všemi zúčastněnými stranami a zajistit, aby byl cestovní ruch spjatý s rybolovem považován za pomocnou činnost, jíž mohou rybáři doplnit svou hlavní rybolovnou činnost, aniž by byli nuceni opustit odvětví rybolovu;

12.  vyzdvihuje důležitost rozlišování mezi různými formami cestovního ruchu spjatého s rybolovem, jenž zahrnuje rybářskou turistiku („pescaturistika“ a „ittituristika“), aktivity spojené s mořskými a pobřežními vodami, rekreační rybolov (včetně turistiky založené na rybolovu na udici), vnitrozemský rybolov a aktivity spojené s dědictvím a kulturou, které se zaměřují na vytváření synergií s marketingovými iniciativami pro vysoce kvalitní primární produkty, při respektování přírodního dědictví a potřeby zajistit ochranu fauny a biologické rozmanitosti;

13.  vyzývá Komisi, vzhledem k obrovským rozdílům mezi subjekty v oblasti rybolovu v EU působícími v cestovním ruchu, aby přijala společná pravidla týkající se bezpečnosti plavby, zdravotních a hygienických požadavků na plavidla, na nichž se provádí činnosti v rámci rybářské turistiky, a případných daňových zvýhodnění, a to pod podmínkou, že uvedená opatření budou dostatečně pružná na to, aby obsáhla velké rozdíly, pokud jde o jednotlivé rybolovné oblasti a rybářská plavidla, a vyhovovala rozdílným regionálním charakteristikám;

14.  doporučuje, aby do úprav, které je nutné provést v případě, že jsou motorizovaná plavidla přestavěna pro účely těchto činností, byla zahrnuta zásada dekarbonizace a energetické účinnosti těchto plavidel;

15.  domnívá se, že je záhodno zajistit vhodná zařízení pro přepravu a ubytování zúčastněných turistů a údržbu a péči o veřejné prostory, a to dle potřeby, aby byl zaručen dlouhodobý úspěch činností v rámci cestovního ruchu;

16.  vyzývá členské státy, aby splnily své závazky vyplývající z rámcové směrnice EU o vodě a z rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí s cílem zajistit dobrý stav pobřežních a mořských vod, zejména zlepšením účinnosti využívání zdrojů a efektivní předcházením znečištění a odpadů a bojem proti nim;

17.  vyzývá členské státy, aby zjednodušením udělování licencí a dalších byrokratických postupů snížily administrativní zátěž;

18.  zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto činnosti byly v souladu s ochranou biologické rozmanitosti, lokalitami Natura 2000 a mořskými chráněnými oblastmi (strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, směrnice o ptácích a o stanovištích), a tudíž je nezbytné posílit dialog a synergie s ostatními dotčenými členskými státy;

19.  domnívá se, že je třeba zajistit vzdělávací kurzy pro rybáře a chovatele ryb, jejich rodiny a všechny zúčastněné místní osoby, aby měli jazykové dovednosti a příslušné znalosti nutné pro přijímání turistů a zajištění jejich bezpečnosti, a také s cílem propagovat informace týkající se mořské biologie, místních druhů ryb, životního prostředí a kulturních tradic; vyzývá Komisi a Radu, aby uznaly úlohu žen v odvětví rybářské turistiky a z hlediska udržitelného rozvoje oblastí závislých na rybolovu s cílem zaručit rovné podmínky jejich zapojení;

20.  vyzývá členské státy spolu s regionálními a místními orgány, aby co nejvíce šířily informace o portálu Evropské komise pro pracovní mobilitu v Evropě EURES, jenž poskytuje uchazečům o práci a zaměstnavatelům informace o pracovních příležitostech, o potřebných dovednostech a potřebné odborné přípravě v odvětví „modrých pracovních míst“, a aby propagovaly otevřené on-line kurzy zaměřené na zvýšení dovedností či rekvalifikaci v souvislosti s řízením cestovního ruchu a inovativní „pescaturistikou“;

21.  vyzývá Komisi, aby do Evropského portálu pro malé podniky zařadila zvláštní oddíl věnovaný pomoci podnikatelům/rybářům při získávání finančních prostředků na činnosti v oblasti cestovního ruchu spjatého s rybolovem;

22.  domnívá se, že v rybolovných oblastech je prioritou získávání profesních dovedností v oborech jako digitální marketing, řízení a udržování komunikace v sociálních médiích a sociokulturní řízení a získávání jazykových dovedností s cílem podporovat vytváření a šíření nabídek cestovního ruchu spjatého s rybolovem;

23.  považuje za důležité, aby jednotlivé nabídky v oblasti cestovního ruchu měly svou vlastní specifickou identitu, která by vždy vycházela ze strategie založené na místních zvláštnostech a s nimi spojené specializaci a na dostupných zdrojích; za tím účelem vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly různé udržitelné formy cestovního ruchu a ekoturistiky, zejména prostřednictvím inovativních marketingových strategií, které by se měly zaměřit především na charakteristické rysy tradic a udržitelnosti a které by měly být trvale sledovány s cílem zajistit rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou;

24.  žádá, aby byly vytvořeny integrované nabídky, které spotřebitelům poskytnou komplexní zážitek vycházející ze strukturované a synergické kombinace všeho, co příslušná oblast nabízí, a aby byla vytvářena partnerství, která by přilákala spotřebitele prostřednictvím dynamiky cestovního ruchu, která již funguje v oblastech sousedících s tradičními rybolovnými oblastmi, jako je např. konferenční nebo profesní turistika;

25.  vyzývá Komisi, aby podporovala a prosazovala zapojení rybolovu a pracovníků v oblasti rybolovu také do projektů spjatých s cestovním ruchem zaměřeným na kulturu a kulturní dědictví, jako je např. znovuobjevování činností v námořní dopravě a tradičních rybolovných oblastí a zaměstnání souvisejících s rybolovem;

26.  konstatuje, že v zájmu maximalizace potenciálu cestovního ruchu spjatého s rybolovem je důležité, aby cestovní kanceláře a rybáři navzájem spolupracovali;

27.  zdůrazňuje význam činností cestovního ruchu spojených s pozorováním volně žijících živočichů, a zejména pozorování velryb, při respektování přírodních stanovišť volně žijících živočichů a jejich biologických potřeb; vzhledem k tomu, že by to mohlo být v mnoha ohledech přínosné, zejména z hlediska vzdělávacího, environmentálního, vědeckého a socioekonomického, a mohlo by to pomoci zvýšit povědomí o těchto jedinečných druzích a cenném prostředí, v němž žijí, jakož i zvýšit jejich společenskou hodnotu;

28.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby zajistily udržitelnou inovativní infrastrukturu, mimo jiné připojení na internet a informační technologie, s cílem podpořit rozvoj cestovního ruchu spjatého s rybolovem a obnovu stávající námořní, říční a jezerní infrastruktury;

29.  vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby zintenzivnily propagační a komunikační kampaně, např. v souvislosti s iniciativami, jako „Evropské turistické destinace nejvyšší kvality“ a „Evropský rok kulturního dědictví“ 2018, jakož i iniciativami, jejichž cílem je podobně zlepšit znalosti a povědomí o tradičním rybolovu a akvakultuře; naléhavě vybízí zúčastněné strany, aby využily potenciálu turistů i těch, kteří mohou cestovat mimo sezónu;

30.  je přesvědčen, že odpovědné a udržitelné obchodní modely pro diverzifikaci rybolovné činnosti musí respektovat kulturu místních rybářských komunit a přispívat k zachování jejich identity; zejména zdůrazňuje, že cestovní ruch v oblasti rekreačního rybolovu by měl být v souladu se zájmy malých místních podniků provozujících drobný rybolov;

31.  je přesvědčen, že je důležité rozvíjet „pescaturistiku“ a „ittituristiku“ coby formy tzv. aktivní dovolené, které mají významné vedlejší přínosy, jako je podpora námořní kultury a rybářských tradic, a také vzdělávání v oblasti environmentálního povědomí a zachování druhů;

32.  zdůrazňuje, že je třeba hledat způsoby, jak zvýšit potenciální poptávku po přestavěných lodích prostřednictvím rozšíření nabídky, například oslovením školství, které má zkušenosti s využíváním zemědělského sektoru pro výukové účely, například v rámci projektů „škola na farmě“;

33.  zdůrazňuje, že diverzifikace produktů vyžaduje odpovídající propagační úsilí a že pro cílovou skupinu rybářů je zapotřebí vypracovat strategii pro zvýšení viditelnosti, včetně přeshraničních iniciativ zaměřených na propagaci;

34.  domnívá se proto, že by měly rybářské oblasti zvážit zahájení společných marketingových kampaní ve spolupráci s ostatními destinacemi v daném regionu, jak navrhl Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 29. října 2015 „o nových výzvách a strategiích pro podporu cestovního ruchu v Evropě“(14), a podporu společných marketingových platforem se zvláštním důrazem na propagaci a prodej online, na základě mezinárodní spolupráce;

35.  domnívá se, že v rámci této marketingové strategie by se měly vytvářet synergie mezi marketingovými iniciativami pro vysoce kvalitní čerstvé nebo zpracované produkty, gastronomii a cestovní ruch seskupenými podle geografických oblastí, které jsou jednotné z hlediska kultury, způsobů produkce nebo životního prostředí a/nebo se zakládají na součinnosti;

36.  domnívá se, že je nezbytné zachovat používání tradičních postupů a technik, jakými jsou např. almadrabaxeito, neboť jsou úzce spjaty s identitou a způsobem života pobřežních oblastí, a že je třeba, aby byly uznány jako součást kulturního dědictví;

37.  poukazuje na to, že je důležité investovat do diverzifikace rybolovu za účelem propagace tradice, historie a rybářského dědictví jako celku (včetně tradičních lovných zařízení a technik);

38.  poukazuje na to, že je důležité investovat do diverzifikace rybolovu za účelem propagace zpracování místních produktů rybolovu;

39.  vyzývá členské státy, aby přijaly strategie pro překonání problému sezónnosti mající dopad na cestovní ruch, například pořádáním gastronomických festivalů a událostí, přístavných a vesnických trhů/jarmarků(15), zřízením tematicky zaměřených vesnic či muzeí (viz Španělsko a Cetara), kde by akce mohly probíhat po celý rok a nezávisle na meteorologických podmínkách či podmínkách na moři;

40.  je přesvědčen, že vyrovnaná nabídka alternativních a cílených turistických produktů a vhodná propagace a marketing těchto produktů může pomoci vyvážit problémy spojené se sezónností;

41.  vzhledem k nedostatečné synergii mezi podniky v přímořských oblastech EU a následné roztříštěnosti a omezeným hospodářským výhodám považuje za velmi důležité, aby členské státy, regiony a zúčastněné strany sdílely osvědčené postupy; podotýká, že je třeba podporovat spolupráci mezi výzkumnými institucemi, muzei, podniky v oblasti cestovního ruchu, správci lokalit Natura 2000 a chráněných mořských oblastí, tradičními odvětvími konzervárenství a zpracování produktů rybolovu a dalšími zúčastněnými stranami s cílem rozvíjet udržitelné inovační produkty, které by kromě toho, že přinesou přidanou ekonomickou hodnotu, rovněž odpovídaly očekáváním návštěvníků; zdůrazňuje, že tyto činnosti by měly být začleněny do soudržného obecného rámce pro podporu udržitelného a odpovědného rámce cestovního ruchu v dotčených přímořských oblastech; domnívá se, že důležitou úlohu mohou v této souvislosti sehrát skupiny FLAG, a proto je třeba jim poskytnout odpovídající financování;

42.  vyzývá členské státy a Komisi, aby posílily vazby mezi místními, regionálními a vnitrostátními orgány a EU a podporovaly tak takové formy správy, které by umožnily provádění průřezových politik s cílem přispívat k cílům v různých oblastech činnosti, mimo jiné v oblasti udržitelného růstu a růstu podporujícího začlenění;

43.  vyzývá Komisi, aby v rámci sítě FARNET a skupin FLAG podporovala celoevropský dialog s přístavy, zainteresovanými stranami v odvětví cestovního ruchu a odborníky na životní prostředí;

44.  vyzývá vnitrostátní orgány a agentury, aby úzce spolupracovaly s agenturami cestovního ruchu a aby udělily vysokou prioritu diverzifikaci modré ekonomiky se zvláštním odkazem na námořní cestovní ruch a odvětví, s nimiž se doplňuje; konstatuje, že součástí by mělo být případné začlenění mořského rybolovu na udici do balíčků turistických aktivit a marketingových kampaní, zejména v případě ostrovů a pobřežních oblastí; zdůrazňuje, že za prioritu je třeba považovat udělování licencí k dvojímu užití rybářských plavidel, a to jak obchodních plavidel, plavidel pro drobný a řemeslný rybolov, tak plavidel pro námořní cestovní ruch včetně turistické nabídky rybolovu na udici, a že by měly být poskytovány granty napomáhající jejich přebudování;

45.  vyzývá Komisi, členské státy, místní a regionální orgány, dotčené odvětví a další zúčastněné strany, aby jednaly cíleně v souladu s politikami EU, které mají dopad na odvětví rybolovu a akvakultury; upozorňuje na to, že je třeba přijmout příručku osvědčených postupů, která by uváděla nejdůležitější příklady těchto činností a podněcovala by další podniky, aby jednaly v tomto smyslu; připomíná, že je rovněž nezbytné zapojit místní vědeckou komunitu s cílem předcházet problémům environmentální povahy;

46.  zdůrazňuje význam obchodních modelů šetrných k životnímu prostředí, a proto doporučuje, aby odborníci v oblasti životního prostředí vždy úzce spolupracovali s místními akčními skupinami (např. se skupinami FLAG a venkovskými místními akčními skupinami LAG);

47.  žádá, aby byly vyčleněny potřebné finanční prostředky na zřízení evropské sítě pro výměnu osvědčených postupů a mapování rybolovných činností s informacemi o zajímavých místech a charakteristikách jednotlivých rybářských komunit;

48.  doufá, že budou využívány zvláštní podpůrné mechanismy (v souvislosti s ENRF a/nebo jinými nástroji), které mohou být aktivovány v případě mimořádné události (jako např. přírodní katastrofy) v oblastech, v nichž rybolov a rybářská turistika představují jediný zdroj příjmů;

49.  považuje za nutné podpořit financování takových opatření z ENRF, Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropského sociálního fondu (ESF) a Fondu soudržnosti, rámcového programu pro výzkum a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) v úzké spolupráci s poradci z Evropské investiční banky (EIB) a usnadnit poskytování zvýhodněných úvěrů, které umožní vyhnout se specifickým obtížím, jimž čelí ženy při získávání financování projektů způsobilých pro zařazení do vnitrostátních programů;

50.  zdůrazňuje, že v programovém období 2007–2013 měly skupiny FLAG k dispozici 486 milionů EUR z ERF a že v uvedeném období bylo podpořeno přibližně 12 000 místních projektů;

51.  vybízí členské státy a skupiny FLAG, aby co nejlépe využívaly dostupné prostředky a aby pokud možno kombinovaly finanční prostředky z různých zdrojů (spolu s EFRR, Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV) či ESF);

52.  vyzývá členské státy, aby na regionální úrovni zřídily kontaktní místa, která budou poskytovat potřebné informace a podporu;

53.  doporučuje, aby skupiny FLAG úzce spolupracovaly s odborníky na cestovní ruch s cílem vybrat projekty a určit odpovídající způsob financování prostřednictvím 4. osy ENRF pro diverzifikaci v oblastech rybolovu;

54.  poukazuje na to, že ENRF poskytuje zvláštní finanční podporu na iniciativy v rybářských komunitách, které jsou propagovány ženami;

55.  vyzývá členské státy, aby stanovily kritéria pro výběr činností v rámci ENRF, kterými zajistí řádné zohlednění rovnosti žen a mužů a její prosazování v rámci financovaných opatření (např. tím, že budou upřednostňována opatření zaměřená konkrétně na ženy nebo opatření podnikaná ženami);

56.  vyzývá Komisi, aby vypracovala studii postihující pravděpodobné socioekonomické a environmentální dopady plynoucí z těchto činností;

57.  vyzývá Komisi, aby provedla rozbor socioekonomických dopadů rekreačního rybolovu na vnitrozemskou turistiku, zejména ve venkovských oblastech, a aby navrhla možná opatření pro regiony, kde zůstává potenciál pro takový druh rybolovu nevyužit;

58.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zdokonalily shromažďování a správu údajů týkajících se cestovního ruchu spjatého s rybolovem;

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, jakož i vládám členských států a poradním sborům.

(1) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22.
(2) Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.
(3) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.
(4) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 167.
(5) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 24.
(6) „Indagine sulle abitudini e opinioni dei cittadini nel comprensorio del GAC “il mare delle Alpi” – Analisi della pescaturismo in Italia come strumento di sviluppo sostenibile“ (2015).
(7) ‘L’integrazione della pesca con altre attività produttive – La pescaturismo come modello sociale e culturale’, Cenasca Cisl et al., (2005).
(8) ‘Indagine sulle abitudini e opinioni dei cittadini nel comprensorio del GAC “il mare delle Alpi” – Analisi della pescaturismo in Italia come strumento di sviluppo sostenibile’ (2015).
(9) ‘L’integrazione della pesca con altre attività produttive – La pescaturismo come modello sociale e culturale’, Cenasca Cisl et al., (2005).
(10) ‘Indagine sulle abitudini e opinioni dei cittadini nel comprensorio del GAC “il mare delle Alpi” – Analisi della pescaturismo in Italia come strumento di sviluppo sostenibile’ (2015).
(11) Socioekonomická analýza cestovního ruchu spojeného s rybolovem v EUSAIR – projekt Nemo 1M-MED14–11, WP 2, akce 2.3.
(12) „Perspektivy rozvoje činností v cestovním ruchu spojených s rybolovem“, Evropský parlament, IP/B/PECH/IC/2013-103 (2014).
(13) „Perspektivy rozvoje činností v cestovním ruchu spojených s rybolovem“, Evropský parlament, IP/B/PECH/IC/2013-103 (2014).
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0391.
(15) Např. slavnosti vyplutí herynkové flotily a přístavní slavnosti v Nizozemsku.


Promlčecí lhůty u dopravních nehod
PDF 468kWORD 62k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 obsahující doporučení Komisi o promlčecích lhůtách u dopravních nehod (2015/2087(INL))
P8_TA(2017)0281A8-0206/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („EÚLP“) a na příslušnou judikaturu,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se zásad vnitrostátní procesní autonomie a účinné soudní ochrany(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím II“)(2),

–  s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 4. května 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody (dále jen „Haagská úmluva z roku 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění(3) (dále jen „směrnice o pojištění motorových vozidel“),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o výpočtu časových lhůt(4),

–  s ohledem na studii posuzování evropské přidané hodnoty vypracovanou oddělením pro posuzování celoevropského přínosu, které je součástí Výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS), s názvem „Promlčecí lhůty pro nehody v silničním provozu“, která doprovázela zprávu Evropského parlamentu z vlastního podnětu(5),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnitřní politiky s názvem „Přeshraniční dopravní nehody v EU – možný dopad automobilů bez řidiče“(6),

–  s ohledem na studii Komise s názvem „Odškodnění osob poškozených v důsledku přeshraničních nehod v silničním provozu v EU: Srovnání vnitrostátních postupů, analýza problémů a hodnocení možností zlepšení pozice poškozených v důsledku přeshraničních nehod“(7),

–  s ohledem na sdělení Komise z 20. dubna 2010 s názvem „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům – Akční plán provádění Stockholmského programu“(8),

–  s ohledem na své na usnesení ze dne 1. února 2007 obsahující doporučení Komisi týkající se promlčecích lhůt u přeshraničních sporů, které zahrnují zranění jednotlivců nebo smrtelné úrazy(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2003 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS, 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(10),

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0206/2017),

A.  vzhledem k tomu, že pravidla pro promlčecí lhůty u nároků na náhradu škody se v jednotlivých členských státech Unie velmi liší, a každý stát tudíž uplatňuje jiná základní pravidla pro promlčecí lhůty; vzhledem k tomu, že relevantní promlčecí lhůta se rovněž stanovuje na základě různých faktorů, včetně skutečnosti, zda je s ní spojeno trestní řízení a zda je škodní událost považována za deliktní nebo smluvní;

B.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní systémy promlčecích lhůt jsou tedy velmi složité a často může být obtížné pochopit, jaká promlčecí lhůta se má použít, kdy a jak promlčecí lhůty začínají běžet a jakým způsobem se pozastavují, přerušují nebo prodlužují;

C.  vzhledem k tomu, že neznalost zahraničních pravidel pro promlčecí lhůty může vést ke ztrátě práva uplatnit nárok, který by byl jinak oprávněný, nebo k překážkám bránícím poškozeným v přístupu ke spravedlnosti ve formě dodatečných nákladů a prodlení;

D.  vzhledem k tomu, že v současné době jsou k dispozici pouze omezené statistické údaje týkající se odmítnutí nároku na náhradu škody u přeshraničních dopravních nehod na základě uplynutí promlčecí lhůty;

E.  vzhledem k tomu, že v oblasti přeshraničních dopravních nehod je jediným nárokem harmonizovaným na úrovni Unie náhrada stanovená v článku 18 směrnice o pojištění motorových vozidel, která poškozeným umožňuje dožadovat se náhrady ve své vlastní zemi prostřednictvím žádosti o náhradu škody předložené přímo příslušné pojišťovně nebo orgánu pro odškodnění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(11);

F.  vzhledem k tomu, že promlčecí lhůty představují důležitou a nedílnou součást režimů členských států v oblasti občanskoprávní odpovědnosti, které v případech dopravních nehod operují s tím, že krátká promlčecí lhůta může vyvážit přísné pravidlo odpovědnosti nebo vysokou náhradu škody;

G.  vzhledem k tomu, že promlčecí lhůty pro vznášení nároků na náhradu škody hrají zásadní úlohu při zajišťování právní jistoty a konečnosti sporů; vzhledem k tomu, že práva žalovaného na právní jistotu a konečnost sporů by však měla být vyvážena základními právy poškozeného na přístup ke spravedlnosti a účinnou nápravu a že zbytečně krátké promlčecí lhůty by mohly ztěžovat účinný přístup ke spravedlnosti v celé Unii;

H.  vzhledem k tomu, že současné odchylky v souvislosti s pravidly pro promlčecí lhůty a druhy problémů, které přímo souvisí s rozdílnými vnitrostátními předpisy upravujícími přeshraniční případy škody na zdraví a škody na majetku, umožňují jen jediný způsob, jak zajistit přiměřený stupeň jistoty, předvídatelnosti a jednoduchosti při uplatňování pravidel členských států v oblasti promlčecích lhůt v případech přeshraničních dopravních nehod, a tím je určitá míra harmonizace;

I.  vzhledem k tomu, že takováto legislativní iniciativa by měla v otázce pravidel pro promlčecí lhůty nastolit spravedlivou rovnováhu mezi stranami sporu a usnadnit výpočet a pozastavení promlčecí lhůty; vzhledem k tomu, že tímto se předpokládá cílený přístup zohledňující narůstající objem přeshraniční dopravy v rámci Unie, aniž by došlo k revizi celého právního rámce členských států;

1.  uznává, že situace poškozených v důsledku dopravních nehod se za posledních několik desetiletí výrazně zlepšila, a to i na úrovni jurisdikce mezinárodního práva soukromého, neboť poškození v zahraničí mohou využít řízení v členském státě, kde mají trvalé bydliště, pro uplatnění jakéhokoli přímého nároku vůči pojistiteli odpovědnosti za škodu automobilu nebo orgánům pro odškodnění;

2.  nicméně podotýká, že pokračující existence dvou paralelních režimů v Unii upravujících právo použitelné v případech dopravních nehod v závislosti na zemi, kde je nárok uplatněn, konkrétně Haagská úmluva z roku 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody, nebo nařízení Řím II, které v kombinaci s výběrem z možných jurisdikcí v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(12) vytváří právní nejistotu a složitost, jakož i možné příležitosti pro spekulativní výběr jurisdikce („forum shopping“);

3.  opakuje, že v přeshraničních sporech je délka doby vyšetřování a jednání často mnohem delší než u vnitrostátní žádosti o náhradu škody; v této souvislosti zdůrazňuje, že tyto výzvy mohou být ještě komplikovanější, když se do ní zapojí i nové technologie, jako v případě automobilů bez řidiče;

4.  v této souvislosti připomíná, že předmět pravidel pro promlčecí lhůty by měl být chápán jako součást opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech ve smyslu čl. 67 odst. 4 a článku 81 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

5.  konstatuje, že společná minimální pravidla pro promlčecí lhůty u přeshraničních sporů jsou zásadní, mají-li být zajištěny dostupné účinné právní prostředky na ochranu poškozených v důsledku přeshraničních nehod v silničním provozu a má-li být zaručena právní jistota;

6.  zdůrazňuje, že nepřiměřeně krátké promlčecí lhůty ve vnitrostátních právních systémech představují překážku v přístupu ke spravedlnosti v členských státech, což může být v rozporu s právem na spravedlivý proces zakotveným v článku 47 Listiny a článku 6 EÚLP;

7.  zdůrazňuje, že výrazné rozdíly mezi pravidly členských států týkající se promlčecích lhůt u přeshraničních nehod v silničním provozu vytvářejí další překážky pro poškozené při podávání žádostí o náhradu škody na zdraví a škod na majetku, k nimž došlo v jiném členském státě, než je jejich domovský členský stát;

8.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že všeobecné informace o pravidlech členských států pro promlčecí lhůty u žádostí o náhradu škody u přeshraničních dopravních nehod budou dostupné a pravidelně aktualizované na portálu e-Justice;

9.  dále vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o ochraně udělované v členských státech nezletilým a zdravotně postiženým osobám, pokud jde o plynutí lhůty pro účely promlčení, a o nutnosti zavedení minimálních pravidel na úrovni Unie, aby bylo zajištěno, že uvedené osoby nepřijdou v případě přeshraniční nehody v silničním provozu o svá práva požadovat náhradu škody a aby jim byl v Evropské unii zaručen účinný přístup ke spravedlnosti;

10.  žádá Komisi, aby na základě čl. 81 odst. 2 SFEU předložila legislativní návrh o promlčecích lhůtách v případě škody na zdraví a škody na majetku u přeshraničních nehod v silničním provozu, a to v souladu s doporučeními uvedenými v příloze;

11.  domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

PŘÍLOHA USNESENÍ:

DOPORUČENÍ KE SMĚRNICI EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O SPOLEČNÝCH PROMLČECÍCH LHŮTÁCH U PŘESHRANIČNÍCH NEHOD V SILNIČNÍM PROVOZU

A.   ZÁSADY A CÍLE POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.  V Evropské unii zůstává prosazování práva u soudů do značné míry věcí vnitrostátních procesních pravidel a postupů. Vnitrostátní soudy jsou rovněž soudy Unie. I tyto soudy musí tedy během svých řízení zajistit rovný přístup, spravedlnost a účinnost, jakož i účinné uplatňování práva Unie, a zaručit ochranu práv evropských občanů v celé Evropské unii.

2.  Unie si stanovila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Na základě závěrů předsednictví ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a zejména bodu 38 těchto závěrů, by měly být vypracovány nové procesní právní předpisy pro přeshraniční případy, a to zejména k těm prvkům, které jsou zásadní pro hladkou soudní spolupráci a lepší přístup k právu, např. předběžná opatření, dokazování, peněžní platební rozkazy a promlčecí lhůty.

3.  Společná minimální pravidla pro promlčecí lhůty použitelná při přeshraničním řešení sporů z důvodu způsobené škody na zdraví a majetku v důsledku nehod v silničním provozu jsou považována za nezbytná, aby bylo možné omezit překážky pro poškozené, kteří uplatňují svá práva v jiných členských státech, než je jejich domovský členský stát.

4.  Společná minimální pravidla pro promlčecí lhůty by vedla k větší jistotě a předvídatelnosti, což by omezilo rizika nedostatečného odškodnění poškozených v důsledku přeshraničních nehod v silničním provozu.

5.  Navržená směrnice jako taková je zacílena na zřízení zvláštního režimu promlčecí lhůty pro přeshraniční případy, který by zajistil účinný přístup ke spravedlnosti a zjednodušil řádné fungování vnitřního trhu, prostřednictvím odstranění překážek bránících volnému pohybu osob napříč celým územím členských států.

6.  Cílem navržené směrnice není nahradit všechny vnitrostátní režimy v oblasti občanskoprávní odpovědnosti, nýbrž respektovat vnitrostátní specifika a přitom zřídit společná minimální pravidla v oblasti promlčecích lhůt pro žádosti o náhradu škody, které spadají do rámce uplatňování směrnice 2009/103/ES a které mají přeshraniční charakter.

7.  Tento návrh je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, neboť členské státy nemohou samy zavést soubor minimálních pravidel pro promlčecí lhůty, a návrh nepřekračuje rámec toho, co je naprosto nezbytné pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti a právní jistoty v Unii.

B.   ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady o společných promlčecích lhůtách u přeshraničních nehod v silničním provozu

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na žádost Evropského parlamentu určenou Evropské komisi,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru Unie přijímá opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.

(2)  V souladu s čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie musí tato opatření zahrnovat i opatření pro zajištění mimo jiné účinného přístupu ke spravedlnosti a odstranění překážek bránících řádnému průběhu občanskoprávních řízení, v případě potřeby prostřednictvím podpory slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech.

(3)  Podle sdělení Komise z 20. dubna 2010 s názvem „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům – Akční plán provádění Stockholmského programu“(13) potřebují občané, kteří jedou do jiného členského státu a bohužel se stanou účastníky dopravní nehody, právní jistotu ohledně promlčecích lhůt pro pojistné nároky. V tomto ohledu bylo oznámeno, že v roce 2011 bude přijato nové nařízení o promlčecích lhůtách pro přeshraniční nehody v silničním provozu.

(4)  Pravidla pro promlčecí lhůty mají velký dopad nejen na právo poškozených na přístup ke spravedlnosti, ale také na jejich hmotná práva, neboť účinné právo nemůže existovat, aniž by byla zajištěna jeho řádná ochrana. Tato směrnice usiluje o podporu uplatňování společných promlčecích lhůt pro přeshraniční nehody v silničním provozu pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti v Unii. Obecně uznávané právo na přístup ke spravedlnosti je potvrzeno také článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(5)  Požadavek právní jistoty a potřeba spravedlivého posouzení jednotlivých případů jsou základními prvky v oblasti spravedlnosti. Společné promlčecí lhůty, které zvyšují právní jistotu, zajišťují ukončení sporů a přispívají k účinnému režimu kontroly, jsou proto pro zajištění uplatňování této zásady nezbytné.

(6)  Ustanovení této směrnice by se měla vztahovat na žádosti o náhradu škod, které spadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES(14) a mají přeshraniční povahu.

(7)  Členským státům by nic nemělo bránit v uplatňování ustanovení této směrnice i na případy čistě vnitrostátních nehod v silničním provozu, pokud je to vhodné.

(8)  Všechny členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950 (EÚLP). Záležitosti uvedené v této směrnici musí být řešeny v souladu s uvedenou úmluvou, zejména pokud jde o práva na spravedlivý proces a účinné opravné prostředky.

(9)  Zásada lex loci damni představuje všeobecné pravidlo stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007(15), pokud jde o rozhodné právo u případů škody na zdraví a na majetku, které by tedy mělo být určeno na základě toho, kde k dané škodě dojde, nehledě na zemi či země, v nichž může dojít k nepřímým důsledkům. V souladu s čl. 15 písm. h) tohoto nařízení upravuje právo rozhodné pro mimosmluvní závazkové vztahy zejména způsob zániku závazku a pravidla pro promlčení a prekluzi, včetně pravidel o počátku, přerušení a zastavení plynutí promlčecí nebo prekluzivní lhůty.

(10)  V oblasti nehod v silničním provozu může být pro poškozené osoby v zahraničí velmi obtížné získat od zahraniční jurisdikce v poměrně krátké časové lhůtě základní informace o nehodě, jako je totožnost žalovaného a odpovědnost, která může souviset s nehodou. Rovněž může poměrně dlouho trvat určení, který škodní zástupce nebo pojistitel se bude případem zabývat, shromáždit důkazy o nehodě a nechat přeložit všechny nezbytné dokumenty.

(11)  Není neobvyklé, že u přeshraničních nehod v silničním provozu poškozenému zbývá velmi málo času do vypršení časové lhůty, než je vůbec zahájeno jednání s žalovaným. To se stává nejčastěji v případech, kdy je celková časová lhůta mimořádně krátká, nebo pokud není jednoznačné, jakým způsobem může být tato lhůta pozastavena nebo přerušena. Shromažďování informací o nehodě, která se poškozenému stala v jiné zemi, než je jeho země bydliště, může poškozenému zabrat mnoho času. Proto by plynutí obecné časové lhůty stanovené směrnicí mělo být pozastaveno co nejdříve poté, co je u pojistitele nebo orgánu pro odškodnění podána žádost o náhradu škody, aby měl poškozený možnost vyjednat podmínky likvidace škody.

(12)  Tato směrnice by měla stanovit minimální pravidla. Členské státy by měly mít možnost stanovit vyšší úroveň ochrany. Tato vyšší úroveň ochrany by neměla být překážkou bránící účinnému přístupu ke spravedlnosti, k jehož usnadnění jsou tato minimální pravidla určena. Neměla by tedy být snížena úroveň ochrany stanovená Listinou, jak ji vykládá Soudní dvůr, a přednost, jednotnost a účinnost práva Unie.

(13)  Touto směrnicí by nemělo být dotčeno uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(16).

(14)  Tato směrnice usiluje o prosazování základních práv a bere v úvahu zásady a hodnoty uznávané zejména Listinou a zároveň usiluje o dosažení cíle Unie udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(15)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zavedení společných minimálních norem pro promlčecí lhůty pro přeshraniční nehody v silničním provozu nelze uspokojivým způsobem dosáhnout na úrovni členských států, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(16)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, [Spojené království a Irsko oznámily své přání podílet se na přijímání a používání této směrnice] / [a aniž by byl dotčen článek 4 uvedeného protokolu se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná].

(17)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně proto není závazná ani použitelná.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A  DEFINICE

Článek 1

Předmět

Cílem této směrnice je stanovit minimální normy týkající se celkové délky, začátku, pozastavení a výpočtu promlčecích lhůt pro náhradu škody na zdraví a škody na majetku a zpětné vymahatelnosti podle směrnice 2009/103/ES v souvislosti s přeshraničními nehodami v silničním provozu.

Článek 2

Oblast působnosti

Směrnice se použije u žádostí o náhradu škody v souvislosti s jakoukoli ztrátou či škodou na zdraví z důvodu dopravní nehody způsobené vozidlem, které je pojištěno:

a)  pojišťovnou pojišťující osoby, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti, jak stanovuje článek 18 směrnice 2009/103/ES; nebo

b)  orgánem pro odškodnění, jak stanovují články 24 a 25 směrnice 2009/103/ES.

Článek 3

Přeshraniční nehoda v silničním provozu

1.  Pro účely této směrnice se přeshraniční nehodou v silničním provozu rozumí jakákoli silniční nehoda způsobená použitím vozidel, která jsou pojištěna a mají obvyklé stanoviště v členském státě, k níž dojde v jiném členském státě, než je členský stát, kde má poškozená osoba trvalé bydliště, nebo ve třetích zemích, jejichž národní kanceláře pojistitelů jsou zařazeny do systému zelené karty, jak stanovuje článek 6 směrnice 2009/103/ES.

2.  Pro účely této směrnice se „členským státem“ rozumí kterýkoli členský stát kromě [Spojeného království, Irska a] Dánska.

KAPITOLA II

MINIMÁLNÍ NORMY PRO PROMLČECÍ LHŮTY

Článek 4

Promlčecí lhůta

1.  Členské státy zajistí, že u úkonů spojených s náhradou škody na zdraví nebo škody na majetku, která vznikla v důsledku přeshraniční nehody v silničním provozu, na níž se vztahuje článek 2, se uplatní promlčecí lhůta v minimální délce čtyř let. Promlčecí lhůta začne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví, nebo má dostatečný důvod se dozvědět, rozsah zranění, ztráty nebo škody, její příčiny a totožnost osoby, která je za škodu zodpovědná, a u které pojišťovny pojišťující tuto osobu pro případ občanskoprávní odpovědnosti nebo škodního zástupce nebo orgánu pro odškodnění má být žádost o náhradu škody podána.

2.  Členské státy zajistí, že v případě, že příslušný zákon, kterým se řídí uplatňování nároku, stanovuje promlčecí lhůtu delší než 4 roky, se použije tato delší promlčecí lhůta.

3.  Členské státy zajistí poskytování aktuálních informací Komisi o vnitrostátních pravidlech pro promlčecí lhůty u škod způsobených dopravními nehodami.

Článek 5

Pozastavení promlčecí lhůty

1.  Členské státy zajistí, že promlčecí lhůty stanovené v článku 4 této směrnice budou pozastaveny po dobu, než poškozený předloží svou žádost:

a)  pojišťovně osoby, která nehodu způsobila, nebo jejímu škodnímu zástupci, jak stanovují články 21 a 22 směrnice 2009/103/ES, nebo

b)  orgánu pro odškodnění, jak stanovují články 24 a 25 směrnice 2009/103/ES,

do doby, než bude nárok žalovaným zamítnut.

2.  V případě, že po skončení pozastavení bude zbývající délka promlčecí lhůty kratší než šest měsíců, členské státy zajistí, že poškozenému bude přidělena další lhůta v minimální délce 6 měsíců pro předložení věci soudu.

Článek 6

Automatické prodloužení lhůt

Členské státy zajistí, že pokud lhůta vyprší v sobotu, neděli nebo ve státní svátek, bude prodloužena do konce prvního následujícího pracovního dne.

Článek 7

Výpočet lhůt

Členské státy zajistí, že jakákoli lhůta stanovená touto směrnicí bude vypočtena následujícím způsobem:

a)  výpočet počíná dnem následujícím po datu, kdy k dané události došlo;

b)  v případě, že je lhůta vyjádřena jako jeden rok či určitý počet let, pak vyprší v relevantní následující rok v měsíci, který má stejný název, a v den, který má stejné číslo, jako měsíc a den, kdy k dané události došlo. Pokud relevantní následující měsíc nemá žádný takový den, který by měl stejné číslo, lhůta vyprší poslední den daného měsíce;

c)  v průběhu soudních prázdnin lhůty pozastavovány nebudou.

Článek 8

Likvidace pojistných událostí

Členské státy zajistí, že v případě, že poškozené osoby mají možnost využít postupu, na nějž odkazuje článek 22 směrnice 2009/103/ES o likvidaci škod z důvodu nehody způsobené vozidlem, které je pojištěno, tento postup nebude mít takový dopad, aby poškozeným osobám bránil v podání věci k soudu nebo arbitráži v souvislosti s těmito žádostmi z důvodu vypršení jakékoli promlčecí lhůty stanovené touto směrnicí v průběhu postupu likvidace jejich žádosti.

KAPITOLA III

OSTATNÍ USTANOVENÍ

Článek 9

Obecné informace o pravidlech pro promlčecí lhůty

Komise jakýmkoli vhodným způsobem a ve všech unijních jazycích zveřejní obecné informace, které budou snadno přístupné, o vnitrostátních pravidlech pro promlčecí lhůty pro žádosti o náhradu škody způsobenou dopravní nehodou. Členské státy tyto informace zveřejní v souladu s čl. 4 odst. 3 této směrnice.

Článek 10

Vztah k vnitrostátnímu právu

Tato směrnice členským státům nebrání v rozšíření práv stanovených v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany.

Článek 11

Vztah k jiným ustanovením práva Unie

Touto směrnicí není dotčeno nařízení (ES) č. 864/2007 a nařízení (EU) č. 1215/2012.

KAPITOLA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 12

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [jeden rok po vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.  Tyto předpisy přijaté členskými státy obsahují odkaz na tuto směrnici nebo je takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3.  Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Přezkum

Nejpozději do 31. prosince 2025 a poté každých pět let Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice, která se bude opírat o kvalitativní i kvantitativní informace. V této souvislosti by měla Komise zejména hodnotit dopad této směrnice na přístup ke spravedlnosti, právní jistotu a volný pohyb osob. Dle potřeby bude zpráva doprovázena legislativními návrhy na úpravu a posílení této směrnice.

Článek 14

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 15

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne [datum].

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Viz mj.: rozsudek ze dne 18. září 2003, Peter Pflücke v. Bundesanstalt für Arbeit, C-125/01, ECLI:EU:C:2003:477, rozsudek ze dne 25. července 1991, Theresa Emmott v. Ministr sociálních věcí a generální prokurátor, C-208/90, ECLI:EU:C:1991:333, a rozsudek ze dne 13. července 2006, Vincenzo Manfredi a další v. Lloyd Adriatico Assicurazioni SpA a další, spojené věci C-295/04 a C-298/04, ECLI:EU:C:2006:461.
(2) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.
(3) Úř. věst. L 263, 7.10.2009, s. 11.
(4) CETS 076.
(5) PE 581.386, červenec 2016.
(6) PE 571.362, červen 2016.
(7) Dostupné online na: http://ec.europa.eu/civiljustice/news/docs/study_compensation_road_victims_en.pdf (30. listopadu 2008).
(8) Úř. věst. C 121, 19.4.2011, s. 41.
(9) Úř. věst. C 250 E, 25.10.2007, s. 99.
(10) Přijaté texty, P5_TA(2003)0446.
(11) Viz také: rozsudek ze dne13. prosince 2007, FBTO Schadeverzekeringen NV v. Jack Odenbreit, C-463/06, ECLI:EU:C:2007:792.
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).
(13) COM(2010)0171.
(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. L 263, 7.10.2009, s. 11).
(15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).
(16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).


Společné minimální normy pro občanskoprávní řízení
PDF 630kWORD 79k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 obsahující doporučení Komisi o společných minimálních normách pro občanskoprávní řízení v Evropské unii (2015/2084(INL))
P8_TA(2017)0282A8-0210/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 SFEU,

–  s ohledem na čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a na příslušnou judikaturu,

–  s ohledem na pracovní dokument o „Vytvoření společných minimálních norem pro občanskoprávní řízení v Evropské unii – právní základ“(1),

–  s ohledem na studii o posuzování evropské přidané hodnoty vypracovanou Oddělením pro posuzování celoevropského přínosu, které je součástí Výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS), s názvem „Společné minimální normy pro občanskoprávní řízení“(2),

–  s ohledem na hloubkovou analýzu výzkumné služby poslancům v rámci EPRS s názvem „Europeizace občanskoprávního řízení: Cesta ke společným minimálním normám?“(3),

–  s ohledem na hloubkovou analýzu generálního ředitelství pro vnitřní politiky nazvanou „Harmonizovaná pravidla a minimální normy v evropském právu občanskoprávního řízení“(4),

–  s ohledem na projekt Evropského právního institutu (ELI) / Mezinárodního ústavu pro sjednocení soukromého práva (UNIDROIT) na téma „Od nadnárodních zásad k evropským pravidlům občanskoprávního řízení“ (From Transnational Principles to European Rules of Civil Procedure),

–  s ohledem na dokument Amerického právního institutu (ALI) / UNIDROIT „Principy nadnárodního občanskoprávního řízení“ (Principles of Transnational Civil Procedure)(5),

–  s ohledem na „Studii o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se určitých aspektů občanskoprávního řízení“, tzv. „Stormeovu zprávu“(6),

–  s ohledem na předběžný soubor ustanovení jednacího řádu Jednotného patentového soudu,

–  s ohledem na unijní acquis v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) týkající se zásad vnitrostátní procesní autonomie a účinné soudní ochrany(7),

–  s ohledem na srovnávací přehled EU o soudnictví za rok 2016,

–  s ohledem na studii Evropské komise pro efektivnost soudnictví č. 23 z roku 2016 nazvanou „Evropské soudní systémy: účinnost a kvalita justice“,

–  s ohledem na dokument Evropské sítě pro justiční vzdělávání z roku 2016 nazvaný „Principy justičního vzdělávání“(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2014 o přezkumu Stockholmského programu v polovině období(9),

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0210/2017),

Judikatura Soudního dvora týkající se vnitrostátní procesní autonomie a účinné soudní ochrany

A.  vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury Soudního dvora týkající se zásady procesní autonomie jsou v případě, že neexistují pravidla Unie pro procesní aspekty sporu souvisejícího s právem Unie, členské státy povinny určit příslušné soudy a stanovit pravidla pro postupy, které mají být použity v případě kroků zahájených na ochranu práv zaručených Unií;

B.  vzhledem k tomu, že podle téže judikatury závisí uplatnění vnitrostátních předpisů týkajících se procesních pravidel na dvou důležitých podmínkách: vnitrostátní procesní pravidla nesmí být při uplatnění ve sporech souvisejících s právem Unie méně příznivá než při uplatnění na obdobné žaloby vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti) a jejich rámec nesmí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat prosazování práv a povinností vyplývajících z unijního práva (zásada efektivity);

C.  vzhledem k tomu, že chybí-li unijní ustanovení, která by harmonizovala procesní pravidla, se kompetence členských států stanovit procesní pravidla k prosazování práv svěřených Unií nerozšiřuje na zavádění nových opravných prostředků ve vnitrostátních právních řádech za účelem zajištění použitelnosti práva Unie;(10)

D.  vzhledem k tomu, že obsah judikatury Soudního dvora usnadňuje toto prosazování práv svěřených Unii prostřednictvím jeho spolupráce se soudy na úrovni členských států a současně umožňuje lepší pochopení právních předpisů Unie mezi občany a těmito soudy;

Listina základních práv

E.  vzhledem k tomu, že právo na účinné opravné prostředky a spravedlivý proces zakotvené v článku 47 Listiny a v článku 6 EÚLP představuje jednu ze základních záruk právního státu a demokracie a je neoddělitelně spjato s občanskoprávním řízením jako celkem;

F.  vzhledem k tomu, že ačkoli je článek 47 Listiny závazný a článek 6 EÚLP stanovuje obecnou zásadu práva Unie, není úroveň ochrany práva na spravedlivý proces v občanskoprávním řízení, zejména pak rovnováha mezi právem žalobce na přístup ke spravedlnosti a právy žalovaného na obhajobu, harmonizována v celé Unii;

G.  vzhledem k tomu, že právo na spravedlivý proces je nicméně, jakožto základní právo, doplněno několika procesními sekundárními legislativními akty Unie, včetně nařízení o drobných nárocích(11), směrnice o právní pomoci(12), doporučení o prostředcích kolektivní právní ochrany(13), směrnice o žalobách na zdržení se jednání v zájmu ochrany spotřebitelů(14) a směrnice o náhradě škody podle předpisů o hospodářské soutěži(15);

Acquis Unie týkající se justiční spolupráce v občanských věcech

H.  vzhledem k tomu, že unijní občané, zejména občané, kteří cestují přes hranice, se v současné době s mnohem větší pravděpodobností setkají se systémy občanskoprávního řízení jiného členského státu;

I.  vzhledem k tomu, že minimální občanskoprávní procesní normy na úrovni Unie by mohly přispět k modernizaci vnitrostátních řízení, zajištění rovných podmínek pro podniky a ke zvýšenému hospodářskému růstu prostřednictvím účinných a efektivních systémů justice a současně usnadnit přístup občanů ke spravedlnosti v Unii a přispět k dodržování základních svobod v Unii;

J.  vzhledem k tomu, že legislativa Unie se stále větší měrou zabývá otázkami občanskoprávního řízení nejen horizontálně, například pokud jde o případ volitelných nástrojů(16), ale i z hlediska konkrétního odvětví a v rámci různých oblastí politiky, jako je duševní vlastnictví(17), ochrana spotřebitele(18) nebo v nedávné době právo hospodářské soutěže(19);

K.  vzhledem k tomu, že nesystematická povaha harmonizace procesních pravidel na úrovni Unie byla opakovaně kritizována a vznik tohoto unijního práva občanskoprávního řízení pro konkrétní odvětví představuje problém pro soudržnost systémů občanskoprávního řízení na vnitrostátní úrovni i jednotlivých nástrojů Unie;

L.  vzhledem k tomu, že cílem navrhované směrnice je zavést rámec rozhodování civilního soudnictví pomocí systematizace stávajících unijních pravidel občanskoprávního řízení a rozšíření jejich oblasti působnosti na všechny záležitosti, které spadají do působnosti práva Unie;

M.  vzhledem k tomu, že navrhovaná směrnice je určena k tomu, aby pomohla dosáhnout koordinovanějšího, soudržnějšího a systematičtějšího přístupu k systémům civilního soudnictví, který není omezený hranicemi, zájmy a zdroji jednotlivých zemí;

Právní základ návrhu

N.  vzhledem k tomu, že podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 SEU (zásada svěření pravomoci) může Unie vydávat zákony v dané oblasti pouze tehdy, pokud má k takovému kroku výslovnou pravomoc a pokud je to v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

O.  vzhledem k tomu, že ve stávajícím rámci Smlouvy zajišťuje hlavní právní základ pro harmonizaci občanskoprávního řízení hlava V SFEU – Prostor svobody, bezpečnosti a práva;

P.  vzhledem k tomu, že v rámci Lisabonské smlouvy byl zachován požadavek přeshraničního aspektu pravomocí Unie, což znamená, že činnost Unie v oblasti občanského práva je možná pouze v případě existence spojovacího faktoru (např. bydliště, místo plnění atd.) týkajícího se alespoň dvou různých členských států;

Q.  vzhledem k tomu, že obecné ustanovení článku 114 SFEU o sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu, se používalo a stále používá jako právní základ pro celou řadu odvětvových směrnic, které harmonizují některé aspekty občanskoprávního řízení, jako je například směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví a nejnovější směrnice o náhradě škody způsobené porušením antimonopolních pravidel;

R.  vzhledem k tomu, že podle čl. 67 odst. 4 SFEU by Unie měla usnadnit přístup ke spravedlnosti, zejména zásadou vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských věcech, jak dokládá článek 81 SFEU;

Vzájemná důvěra v evropském soudním prostoru

S.  vzhledem k tomu, že volný pohyb soudních rozhodnutí je provázán s potřebou vytvořit dostatečnou úroveň vzájemné důvěry mezi justičními orgány jednotlivých členských států, zejména pokud jde o úroveň ochrany procesních práv;

T.  vzhledem k tomu, že „vzájemnou důvěrou“ se v této souvislosti rozumí důvěra, kterou by členské státy měly mít vůči všem ostatním právním a justičním systémům, a vyplývá z ní zákaz přezkoumávání opatření, která ostatní státy či jejich soudní orgány přijaly;

U.  vzhledem k tomu, že zásada vzájemné důvěry slouží k poskytování větší právní jistoty a poskytuje občanům a podnikům Unie dostatečnou stabilitu a předvídatelnost;

V.  vzhledem k tomu, že uplatňování a dodržování zásady vzájemného uznávání rozsudků a sbližování právních předpisů usnadňuje spolupráci mezi příslušnými orgány a soudní ochranu práv jednotlivců;

W.  vzhledem k tomu, že systém společných minimálních norem Unie ve formě zásad a pravidel by sloužil jako první krok pro sbližování vnitrostátních předpisů týkajících se občanskoprávního řízení a nastolil by rovnováhu mezi základními právy stran sporu v zájmu plné vzájemné důvěry mezi soudními systémy členských států;

X.  vzhledem k tomu, že existence a dodržování procesních záruk účinnosti a efektivnosti občanskoprávního řízení a rovného zacházení se stranami sporu je žádoucí a rovněž nezbytné pro zajištění vzájemné důvěry;

Y.  vzhledem k tomu, že schválení takového systému společných minimálních norem by stanovilo i minimální úroveň kvality občanskoprávního řízení v celé Unii, a tím by přispělo nejen k posílení vzájemné důvěry mezi justicemi, ale i k lepšímu fungování vnitřního trhu, neboť se odhaduje, že procesní rozdíly mezi členskými státy mohou mimo jiné zakládat narušení obchodu a mohou odrazovat podniky a spotřebitele od výkonu jejich práv na vnitřním trhu;

Další okolnosti

Z.  vzhledem k tomu, že je nezbytné sbližování procesních režimů v Unii; vzhledem k tomu, že navrhovaná směrnice má být prvním krokem v procesu další harmonizace a sbližování systémů civilního soudnictví členských států a vytvoření občanskoprávního soudního řádu Unie v dlouhodobějším výhledu;

AA.  vzhledem k tomu, že navrhovaná směrnice se nedotýká ani organizace soudnictví členských států, ani hlavních charakteristik způsobu vedení občanskoprávního soudního řízení, ale umožňuje, aby vnitrostátní procesní pravidla zajišťovala větší účinnost;

AB.  vzhledem k tomu, že je tudíž mimořádně důležité přijmout a správně provádět právní předpisy, které zajistí přijetí společných minimálních norem občanskoprávního řízení v Unii;

Judikatura Soudního dvora týkající se vnitrostátní procesní autonomie a účinné soudní ochrany

1.  bere na vědomí stěžejní úlohu Soudního dvora při budování základů občanskoprávního řízení v Unii, neboť Soudní dvůr formoval pohled na to, co občanskoprávní řízení znamená pro právní systém Unie;

2.  upozorňuje však, že ačkoli byly některé normy občanskoprávního řízení, které jsou v současnosti akceptované jako součást procesního systému Unie, potvrzeny v judikatuře Soudního dvora, je třeba přínos Soudního dvora vidět spíše ve vykládání, a nikoli stanovování norem;

3.  zdůrazňuje proto, že bohaté zkušenosti Soudního dvora získané při přezkumu pravidel pro opravné prostředky a procesních pravidel a kompromisy a protichůdné hodnoty, které Soudní dvůr zastává, jsou velmi cenným návodným zdrojem a měly by být zohledněny pro účely zavedení horizontálního zastřešujícího nástroje legislativní povahy, který bude obsahovat společné normy občanskoprávního řízení;

Listina základních práv

4.  zdůrazňuje, že pokud jde o spravedlivý proces a přístup ke spravedlnosti, je třeba zachovat a dále rozšiřovat sítě spolupráce a databáze posilující justiční spolupráci a výměnu informací;

5.  vřele tudíž vítá vývoj v oblasti elektronické justice, především zřízení Evropské justiční sítě a portálu evropské e-justice, který se má stát jednotným kontaktním místem v oblasti spravedlnosti v Unii;

Acquis Unie týkající se justiční spolupráce v občanských věcech

6.  vyzývá rovněž Komisi, aby posoudila, zda by měla být navržena další opatření k upevnění a posílení horizontálního přístupu k soukromoprávnímu prosazování práv zaručených právem Unie a zda by bylo možné pohlížet na minimální normy občanskoprávního řízení navrhované v tomto dokumentu jako na normy prosazující a zajišťující toto horizontální paradigma;

7.  znovu opakuje, že systematické shromažďování statistických údajů o používání a výsledcích stávajících nástrojů Unie v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech je mimořádně důležité;

8.  v této souvislosti vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by dodatečná prováděcí opatření členských států mohla přispět k účinnému používání samostatných unijních řízení, a trvá na tom, že k tomuto účelu by měl být nastolen důkladný a systematický postup dohledu ze strany Komise;

Právní základ návrhu

9.  připomíná, že článek 114 SFEU (harmonizace vnitřního trhu) byl využit k přijetí řady aktů Unie s procesními důsledky; připomíná dále, že tento článek 114 SFEU o sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu, se používal a stále používá jako právní základ pro celou řadu odvětvových směrnic, které harmonizují některé aspekty občanskoprávního řízení, jako je například směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví;

10.  konstatuje však, že článek 81 SFEU stanovuje přijímání opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, včetně opatření pro sbližování právních předpisů členských států, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu; zastává tudíž názor, že článek 81 SFEU představuje pro navrhovaný legislativní nástroj vhodný základ;

11.  tvrdí, že pojem „mezinárodní prvek“ ve znění čl. 81 odst. 1 SFEU by z hlediska přijímání opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech měl být chápán v širším smyslu a neměl by tedy být vnímán jako synonymum „mezinárodního soudního sporu“;

12.  upozorňuje, že stávající výklad pojmu „věci s mezinárodním prvkem“ je dosti úzký a vede k vytvoření dvou kategorií stran soudního sporu, což může vyústit v další problémy a zbytečnou spletitost; zdůrazňuje, že by proto měl být přijat širší výklad;

13.  v této souvislosti zdůrazňuje, že v tomto dokumentu navrhované společné minimální normy občanskoprávního řízení by vedly k dalším přínosům z hlediska účinnosti, pokud by členské státy rozšířily jejich oblast působnosti nejen na věci spadající do působnosti práva Unie, ale na přeshraniční i čistě vnitrostátní věci obecně;

Vzájemná důvěra v evropském soudním prostoru

14.  konstatuje, že hlavní činnosti Unie v evropském soudním prostoru, pokud jde o civilní soudnictví, souvisejí se zaváděním nástrojů týkajících se soudní příslušnosti, délky projednávání a přeshraničního vymáhání rozsudků;

15.  opakuje a také zdůrazňuje, že volný pohyb rozsudků zvyšuje vzájemnou důvěru mezi soudními orgány členských států a právní jistotu a poskytuje občanům a podnikům v Unii dostatečnou stabilitu a předvídatelnost;

16.  v tomto ohledu zdůrazňuje, že vzájemná důvěra je složitý pojem a že při budování této důvěry spolupůsobí celá řada faktorů, například justiční vzdělávání, přeshraniční justiční spolupráce a výměna zkušeností a osvědčených postupů mezi soudci;

17.  poukazuje na to, že vzájemnou důvěru mohou podpořit mimo jiné nelegislativní metody, jako spolupráce soudců v rámci Evropské soudní sítě nebo jejich účast v odborném vzdělávání;

18.  vítá proto devět základních principů justičního vzdělávání, které Evropská síť pro justiční vzdělávání přijala na svém generálním shromáždění v roce 2016, neboť tyto zásady stanoví společný základ a rámec pro evropskou justici i instituce justičního vzdělávání;

19.  tvrdí však, že z přísně právního hlediska vzájemná důvěra na nejzákladnější úrovni předpokládá, že soudní orgány členských států budou navzájem vnímat své procesní postupy, co se týče pravidel i v praxi, jako záruky spravedlivého občanskoprávního řízení;

20.  poukazuje tudíž na to, že vypracování systematických minimálních norem občanskoprávního řízení v Unii v podobě obecné horizontální směrnice by vedlo ke zvýšení vzájemné důvěry mezi soudními orgány členských států, zajistilo by rovnováhu základních procesních práv v občanskoprávních věcech v rámci celé Unie a vytvořilo by větší obecný pocit spravedlnosti, jistoty a předvídatelnosti v celé Unii;

Společné minimální normy pro občanskoprávní řízení

21.  zdůrazňuje, že účinné systémy občanskoprávního řízení hrají zásadní úlohu při prosazování právního státu a základních hodnot Unie; zdůrazňuje dále, že jsou také nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje a prostředí příznivého pro podniky a spotřebitele;

22.  domnívá se, že nejasnosti týkající se promlčecích lhůt pro občany, spotřebitele a podniky ve sporech s mezinárodním prvkem mohou bránit v přístupu ke spravedlnosti; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posoudily proveditelnost a vhodnost harmonizace těchto promlčecích lhůt v občanskoprávním řízení;

23.  konstatuje, že je zjevně zapotřebí, aby právní předpisy stanovily soubor procesních norem použitelných na občanskoprávní řízení, a vyzývá Komisi, aby pokračovala v provádění Stockholmského programu přijatého Evropskou radou v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

24.  podle článku 225 SFEU proto žádá Komisi, aby do 30. června 2018 předložila na základě čl. 81 odst. 2 SFEU návrh legislativního aktu týkajícího se společných minimálních norem občanskoprávního řízení v návaznosti na doporučení uvedená v příloze tohoto dokumentu;

25.  potvrzuje, že doporučení, která jsou uvedena v příloze k tomuto usnesení, dodržují základní práva a zásady subsidiarity a proporcionality;

26.  zastává názor, že požadovaný návrh nemá finanční dopady, neboť zavedení minimálních norem občanskoprávního řízení povede k úsporám z hlediska snížených nákladů pro strany sporu a jejich zástupce, kteří se nebudou muset seznamovat s režimem občanskoprávního řízení jiné země;

o
o   o

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

PŘÍLOHA USNESENÍ:

DOPORUČENÍ KE SMĚRNICI EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O SPOLEČNÝCH MINIMÁLNÍCH NORMÁCH PRO OBČANSKOPRÁVNÍ ŘÍZENÍ V EU

A.   ZÁSADY A CÍLE POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.  V Unii zůstává prosazování práva u soudů do značné míry věcí vnitrostátních procesních pravidel a praxe. Vnitrostátní soudy jsou rovněž soudy Unie. I řízení u těchto soudů musí tudíž zajistit rovný přístup, spravedlnost a účinnost, jakož i efektivní uplatňování práva Unie.

2.  Provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských věcech zvyšuje vzájemnou důvěru členských států v systémy civilního soudnictví ostatních členských států a opatření pro sbližování právních předpisů členských států mohou usnadnit spolupráci mezi příslušnými orgány a soudní ochranu individuálních práv. Rozsah vzájemného uznávání závisí do značné míry na řadě parametrů, mezi něž patří mimo jiné mechanismy na ochranu nároků žalobců a práv žalovaných a zaručení přístupu k soudům a spravedlnosti.

3.  Ačkoli jsou členské státy stranami Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), zkušenost ukázala, že tato skutečnost sama o sobě nezaručuje vždy dostatečnou úroveň důvěry v systémy civilního soudnictví jiných členských států. Vnitrostátní procesní pravidla občanskoprávního řízení členských států se značně různí, často z hlediska některých základních procesních zásad a záruk, což znamená riziko možného narušení vzájemné důvěry mezi justičními orgány.

4.  Je tudíž nutné za účelem ochrany základních práv a svobod občanů Unie a povzbuzení modernizace vnitrostátních řízení, zajištění rovných podmínek pro podniky a pro zvýšení hospodářského růstu prostřednictvím účinných a efektivních systémů justice přijmout směrnici, která dále rozpracuje minimální normy vymezené v Listině a v EÚLP. Náležitý právní základ pro takový návrh představuje čl. 81 odst. 2 SFEU, který se týká opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech. Směrnice se přijímá v souladu s řádným legislativním postupem.

5.  Společné minimální normy občanskoprávního řízení jsou považovány za nezbytné k vytvoření pevného základu pro sbližování a zdokonalování právních předpisů členských států s ohledem na pružnost, která je členským státům dána při přípravě nových právních předpisů týkajících se občanskoprávního řízení při respektování obecného konsensu na zásadách občanskoprávní praxe.

6.  Společné minimální normy by měly vést k větší důvěře v systémy civilního soudnictví všech členských států, což by se zase mělo projevit v efektivnější, rychlejší a pružnější justiční spolupráci v atmosféře vzájemné důvěry. Tato společná minimální pravidla by měla rovněž vést k odstranění překážek volného pohybu občanů na území členských států a měla by evropským občanům, zejména těm, kteří cestují přes hranice, umožnit, aby se nemuseli obávat styku se systémem civilního soudnictví jiného členského státu.

7.  Cílem navrhované směrnice není v celém rozsahu nahradit vnitrostátní občanské soudní řády. Jejím cílem je při respektování vnitrostátních specifických rysů a základního práva na účinné opravné prostředky a spravedlivý proces zajišťující účinný přístup ke spravedlnosti spíše stanovit společné minimální normy týkající se funkce a vedení občanskoprávních řízení v členských státech ve všech věcech, které spadají do působnosti práva Unie. Směrnice má také poskytnout základ pro postupné prohlubování postupu sbližování režimů občanskoprávního řízení členských států.

8.  Návrh nemá vliv na ustanovení právních předpisů členských států týkající se organizace jejich soudů a jejich pravidel pro jmenování soudců.

9.  Tento návrh je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, neboť členské státy nemohou samy zavést soubor minimálních norem pro občanskoprávní řízení, a návrh nepřekračuje rámec toho, co je naprosto nezbytné pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti a vzájemné důvěry v Unii.

B.  ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných minimálních normách pro občanskoprávní řízení v Evropské unii

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na žádost Evropského parlamentu určenou Evropské komisi,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru má Unie přijmout opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.

(2)  V souladu s čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie mohou k těmto opatřením patřit opatření, jež mají za cíl zajistit mimo jiné vzájemné uznávání a výkon soudních rozhodnutí mezi členskými státy, přeshraniční doručování písemností, spolupráci při opatřování důkazů, účinný přístup ke spravedlnosti a odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení, v případě potřeby podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech.

(3)  Podle závěrů předsednictví ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a zejména bodu 33 těchto závěrů, by posílené vzájemné uznávání rozsudků a jiných rozhodnutí justičních orgánů a nezbytné sblížení právních předpisů usnadnily spolupráci mezi příslušnými orgány a soudní ochranu práv jednotlivce. Zásada vzájemného uznávání by proto měla být základním kamenem justiční spolupráce v občanských věcech v Unii.

(4)  Podle akčního plánu Komise pro provádění Stockholmského programu přijatého Evropskou radou v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva jsou evropský soudní prostor a správné fungování jednotného trhu postaveny na základní zásadě vzájemného uznávání, která naopak vychází z myšlenky, že členské státy navzájem důvěřují svým soudním systémům. Tato zásada může účinně fungovat pouze na základě vzájemné důvěry mezi soudci, právníky, podniky a občany. Rozsah této důvěry závisí na řadě činitelů, mezi něž patří existence mechanismů na ochranu procesních práv stran sporu v občanskoprávním řízení. Aby bylo zaručeno uplatňování uvedené zásady, jsou tudíž nezbytné společné minimální normy, které posílí právo na spravedlivý proces a účinnost soudních systémů a přispějí k účinnému režimu prosazování práva.

(5)  Stanovením minimálních pravidel ochrany procesních práv stran sporu a usnadněním přístupu občanů ke spravedlnosti by tato směrnice měla posílit důvěru členských států v systémy civilního soudnictví ostatních členských států, a může proto pomoci podporovat kulturu základních práv v Unii a přispět i k lepšímu fungování vnitřního trhu a dodržování základních svobod Unie rozvíjením hlubšího všeobecného smyslu pro spravedlnost, jistotu a předvídatelnost v celé Unii.

(6)  Ustanovení této směrnice by se měla uplatňovat na občanskoprávní spory s mezinárodním prvkem, včetně sporů vyplývajících z porušování práv a svobod zaručených právem Unie. Odkazuje-li se ve směrnici na porušení práv přiznaných právem Unie, rozumí se tím všechny situace, ve kterých byly fyzické a právnické osoby v důsledku porušení práva stanoveného Unií poškozeny nebo v nichž hrozí, že budou poškozeny. Členským státům by nemělo nic bránit v uplatňování ustanovení této směrnice také na čistě vnitrostátní občanskoprávní věci.

(7)  Všechny členské státy jsou smluvními stranami EÚLP ze dne 4. listopadu 1950. Záležitosti uvedené v této směrnici by měly být řešeny v souladu s uvedenou úmluvou, zejména pokud jde o práva na spravedlivý proces a účinné opravné prostředky.

(8)  Účelem této směrnice je podpořit uplatňování společných minimálních norem občanskoprávního řízení s cílem zajistit účinný přístup ke spravedlnosti v Unii. Obecně uznávané právo na přístup ke spravedlnosti je potvrzeno také článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(9)  Občanskoprávní řízení by mělo být dále zlepšeno tím, že se využije technologický vývoj v oblasti justice a nové nástroje, které mají soudy k dispozici a které mohou pomoci překonat zeměpisnou vzdálenost a její důsledky, pokud jde o vysoké náklady a délku řízení. Za účelem dalšího snížení nákladů řízení a zkrácení řízení by se mělo ještě více podporovat využívání moderních komunikačních technologií stranami a soudy.

(10)  Aby bylo možné osoby vyslechnout, aniž by musely cestovat k soudu, měly by členské státy zajistit, aby se ústní jednání i dokazování vyslechnutím svědků, znalců nebo stran mohla uskutečňovat za použití přiměřených prostředků komunikace na dálku, pokud by jejich použití nebylo s ohledem na zvláštní okolnosti případu nevhodné pro spravedlivý průběh řízení. Tímto ustanovením není dotčeno nařízení Rady (ES) č. 1206/2001(20).

(11)  Soudy členských států by měly mít možnost spoléhat se v technických, právních či jiných důkazních otázkách na znalecké posudky. Vyjma případů, kdy jsou zapotřebí donucovací opatření, a v souladu se svobodou poskytování služeb a judikaturou Soudního dvora by soudci v jednom členském státě měli být schopni jmenovat znalce k provedení vyšetřování v jiném členském státě, aniž by pro jejich jednání byl zapotřebí jakýkoli předchozí souhlas. V zájmu rozšíření justiční odbornosti a s ohledem na omezení při jmenování dostatečně kvalifikovaných znalců v jurisdikci jednoho členského státu, například kvůli technické náročnosti věci nebo existenci přímých či nepřímých vazeb mezi znalci a stranami sporu, by měl být vytvořen evropský seznam všech vnitrostátních seznamů znalců, který bude průběžně aktualizován v rámci portálu evropské e-justice.

(12)  Předběžná a zajišťovací opatření by měla dosáhnout řádné rovnováhy mezi zájmy navrhovatele na získání přechodné ochrany a zájmy žalovaného na tom, aby se zabránilo zneužití takové ochrany. Pokud bude před vydáním rozsudku podán návrh na přechodná opatření, soud, u něhož je návrh podán, by měl být na základě důkazů předložených navrhovatelem přesvědčen, že žalobce pravděpodobně uspěje ve věci svého nároku vůči žalovanému. Dále by mělo být od navrhovatele za všech okolností vyžadováno, aby u soudu přesvědčivě prokázal, že jeho nárok naléhavě vyžaduje soudní ochranu a že výkon existujícího nebo budoucího rozhodnutí by bez přechodných opatření mohl být zmařen nebo podstatně ztížen.

(13)  Touto směrnicí by neměla být dotčena zvláštní ustanovení k dodržování práv v oblasti práv duševního vlastnictví stanovená v nástrojích Unie, a zejména ustanovení obsažená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady ES 2004/48/ES(21). Směrnicí by neměla být dotčena ani zvláštní ustanovení o vymáhání přeshraničních pohledávek stanovená v evropském příkazu k obstavení účtů.(22)

(14)  Soudy by měly mít klíčovou úlohu při ochraně práv a zájmů všech stran a při účinném a efektivním vedení občanskoprávních řízení.

(15)  Zajištění spravedlivého procesu, lepšího přístupu ke spravedlnosti a vzájemné důvěry je cíl, který tvoří součást politiky Unie pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a měl by zahrnovat přístup k soudním i mimosoudním metodám řešení sporů. Za účelem podpory stran ve využívání mediace by měly členské státy zajistit, aby jejich právní úprava promlčení a prekluze nebránila stranám obrátit se na soud nebo využít rozhodčího řízení, pokud jejich pokus o mediaci selže.

(16)  Vzhledem k rozdílům mezi členskými státy, pokud jde o pravidla občanskoprávního řízení, a zejména pravidla pro doručování písemností, je nezbytné stanovit definici minimálních norem, které by se měly uplatňovat na občanskoprávní řízení spadající do oblasti působnosti práva Unie. Upřednostněny by měly být zejména ty způsoby doručování, které zajišťují rychlé a bezpečné obdržení doručovaných dokumentů potvrzené dokladem o doručení. Mělo by být tudíž široce podporováno využití moderních komunikačních technologií. Pokud jde o dokumenty, které je třeba doručit účastníkům řízení, mělo by být elektronické doručování postaveno na stejnou úroveň jako poštovní doručování. Dostupné elektronické prostředky by měly zajistit, aby obdržené dokumenty a jiné písemnosti po obsahové stránce věrně odpovídaly odeslaným dokumentům a jiným písemnostem a aby použitý způsob potvrzení o přijetí obsahoval potvrzení o přijetí adresátem a o datu přijetí.

(17)  Členské státy by měly zajistit, aby strany sporu v občanskoprávním řízení měly právo na právního zástupce dle svého výběru. V přeshraničních sporech by strany měly mít právo na právníka ve svém domovském státě pro účely předběžného poradenství a právníka v hostitelském státě pro účely vedení řízení. Důvěrnost komunikace mezi stranami sporu a jejich právníkem je zásadní pro zajištění účinného výkonu práva na spravedlivý proces. Členské státy by proto měly respektovat důvěrnost schůzek a jiných způsobů komunikace mezi právníkem a stranami sporu v rámci práva na právní zastoupení podle této směrnice. Stranám sporu by mělo být umožněno, aby se vzdaly svého práva přiznaného jim touto směrnicí, pokud jim byly poskytnuty informace o případných důsledcích rozhodnutí vzdát se tohoto práva.

(18)  Za účelem zaplacení soudních poplatků by nemělo být po žalobci vyžadováno, aby musel cestovat do členského státu soudu, u něhož byla žaloba podána, nebo aby se k tomuto účelu musel nechat zastupovat právníkem. Aby byl zajištěn účinný přístup žalobců k řízení, měly by členské státy jakožto minimum nabízet alespoň jeden ze způsobů platby na dálku stanovených v této směrnici. Informace o soudních poplatcích a způsobech jejich platby a o orgánech nebo subjektech, které jsou příslušné poskytovat praktickou pomoc v členských státech, by měly být transparentní a snadno dostupné na internetu prostřednictvím příslušných vnitrostátních internetových stránek.

(19)  Členské státy by měly zajistit dodržování základního práva na právní pomoc podle čl. 47 třetího pododstavceListiny. Všechny fyzické nebo právnické osoby, jež jsou stranami v občanském sporu v oblasti působnosti této směrnice, ať v postavení žalobce, nebo žalovaného, by měly být schopny uplatňovat svá práva u soudů i v případě, kdy jim jejich osobní finanční situace znemožňuje nést náklady soudního řízení. Právní pomoc by měla zahrnovat poradenství před zahájením soudního řízení s cílem dosáhnout mimosoudního vyrovnání, právní pomoc při podání žaloby a zastupování před soudem a osvobození od nákladů soudního řízení. Tímto ustanovením není dotčena směrnice Rady 2003/8/ES(23).

(20)  Vytvoření evropské justiční kultury, která plně respektuje subsidiaritu, proporcionalitu a nezávislost justice, je ústředním předpokladem efektivního fungování evropského soudního prostoru. Justiční vzdělávání je jedním z rozhodujících prvků tohoto procesu, jelikož zvyšuje vzájemnou důvěru mezi členskými státy, právníky a občany. V tomto ohledu by členské státy měly spolupracovat a podporovat odbornou přípravu a výměnu osvědčených postupů mezi osobami, které pracují v oblasti práva.

(21)  Tato směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy mohou rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Tato vyšší úroveň ochrany by neměla být překážkou vzájemné důvěře a účinnému přístupu ke spravedlnosti, k jejichž usnadnění jsou tato minimální pravidla určena. Neměla by tedy být snížena úroveň ochrany stanovená Listinou, jak ji vykládá Soudní dvůr, a přednost, jednotnost a účinnost unijního práva.

(22)  Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných minimálních norem občanskoprávního řízení, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(23)  V souladu s [článkem 3]/[články 1 a 2] Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, [uvedené členské státy oznámily své přání podílet se na přijímání a používání této směrnice] / [ a aniž by byl dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se uvedené členské státy neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná].

(24)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro něj není závazná, ani použitelná.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I:

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Cílem této směrnice je sblížit systémy občanskoprávního řízení, aby bylo zajištěno plné dodržování práva na účinnou právní ochranu a práva na spravedlivý proces podle článku 47 Listiny a článku 6 EÚLP stanovením minimálních norem týkajících se zahájení, vedení a uzavírání občanskoprávních řízení u soudů členských států.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Aniž jsou dotčeny normy občanskoprávního řízení, které jsou nebo mohou být stanoveny v unijních či vnitrostátních právních předpisech, pokud tyto normy mohou být pro strany sporu příznivější, tato směrnice se použije na občanské a obchodní věci v přeshraničních sporech bez ohledu na povahu soudu, s výjimkou sporů týkajících se práv a povinností, o kterých nemohou strany podle rozhodného práva rozhodovat samy. Tato směrnice se nevztahuje zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci („acta iure imperii“).

2.  Pro účely této směrnice se „členským státem“ rozumějí členské státy s výjimkou [Spojeného království, Irska a] Dánska.

Článek 3

Spory s přeshraničním prvkem

1.  Pro účely této směrnice se sporem s přeshraničním prvkem rozumí takový spor, ve kterém:

a)  alespoň jedna ze stran má bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož bylo řízení zahájeno; nebo

b)  obě strany mají bydliště ve stejném členském státě, který je členským státem soudu, u něhož bylo řízení zahájeno, pokud se místo plnění smlouvy, místo, kde došlo ke škodné události, nebo místo výkonu soudního rozhodnutí nachází v jiném členském státě; nebo

c)  obě strany mají bydliště ve stejném členském státě, který je členským státem soudu, u něhož bylo řízení zahájeno, pokud věc spadá do působnosti práva Unie.

2.  Pro účely odstavce 1 se bydliště určí v souladu s články 62 a 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(24).

KAPITOLA II:

MINIMÁLNÍ NORMY OBČANSKOPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Oddíl první:

Spravedlivé a účinné výsledky

Článek 4

Obecná povinnost účinné soudní ochrany

Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění výkonu práv vyplývajících z  práva Unie v občanskoprávních věcech. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmí obsahovat nepřiměřené lhůty, ani nesmí mít za následek bezdůvodná zdržení při respektování vnitrostátních specifik a základních práv.

Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná a přiměřená a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek účinného přístupu ke spravedlnosti a poskytuje záruky proti jejich zneužití.

Článek 5

Ústní jednání

1.  Členské státy zajistí spravedlivý průběh řízení. Pokud nemohou být strany fyzicky přítomny nebo pokud se strany po schválení soudem dohodnou využít prostředků urychlené komunikace, členské státy zajistí, aby se ústní jednání mohlo uskutečnit za použití jakékoli vhodné technologie komunikace na dálku, jako je videokonference nebo telekonference, má-li soud takovou technologii k dispozici.

2.  Má-li osoba, která má být vyslechnuta, bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát, v němž se nachází soud, u něhož bylo řízení zahájeno, zajistí se účast této osoby na ústním jednání prostřednictvím videokonference, telekonference nebo jiné vhodné technologie komunikace na dálku s využitím postupů stanovených v nařízení (ES) č. 1206/2001. Pokud jde o videokonference, měla by být zohledněna doporučení Rady o přeshraničních videokonferencích přijatá Radou ve dnech 15. a 16. června 2015(25) a činnost v rámci portálu evropské e-justice.

Článek 6

Předběžná a zajišťovací opatření

1.  Členské státy zajistí, aby byla k dispozici předběžná opatření pro zachování věcného nebo právního stavu, aby byla zajištěna plná účinnost pozdějšího rozhodnutí ve věci samé, a to před zahájením řízení ve věci samé nebo kdykoli v průběhu takového řízení.

Opatření uvedená v prvním pododstavci zahrnují i opatření, která předcházejí hrozícímu porušení práva nebo mají okamžitě ukončit údajné porušování práva, jakož i opatření k ochraně aktiv nutných pro zajištění toho, aby následné vymáhání pohledávky nebylo zmařeno nebo podstatně ztíženo.

2.  Taková opatření dodržují práva na obhajobu a jsou přiměřená zvláštní povaze a závažnosti údajného porušení práva a dle potřeby umožňují poskytnutí záruk úhrady nákladů a škody způsobené žalovanému neoprávněnými návrhy. Soudy jsou oprávněny požadovat, aby navrhovatel poskytl veškeré obvykle dostupné důkazy, které je s dostatečnou jistotou přesvědčí, že požadované předběžné opatření je nezbytné a přiměřené.

3.  Členské státy zajistí, aby v řádně odůvodněných případech mohla být předběžná opatření přijata i bez slyšení žalovaného, jestliže by prodlení způsobilo navrhovateli nevratnou újmu nebo existuje-li prokazatelná hrozba zničení důkazů. V takovém případě jsou o tom strany informovány bez zbytečného prodlení, nejpozději po provedení opatření.

Přezkoumání, včetně práva na slyšení, se bude konat na žádost žalovaného, aby bylo možno za přiměřenou dobu po oznámení opatření rozhodnout, zda tato opatření budou pozměněna, zrušena nebo potvrzena.

Jsou-li předběžná opatření uvedená v prvním pododstavci zrušena nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva, může soud na žádost žalovaného nařídit navrhovateli, aby poskytl žalovanému přiměřenou náhradu škody utrpěné v důsledku těchto opatření.

4.  Tímto článkem nejsou dotčeny povinnosti vyplývající ze směrnice 2004/48/ES a nařízení (EU) č. 655/2014.

Oddíl druhý:

Efektivita řízení

Článek 7

Procesní efektivita

1.  Soudy členských států ctí právo na účinné opravné prostředky a na spravedlivý proces, což zajišťuje účinný přístup ke spravedlnosti, a rovněž zásadu sporného řízení, zejména rozhodují-li o nezbytnosti ústního jednání a o způsobu a rozsahu potřebného dokazování.

2.  Soudy členských států jednají co nejdříve bez ohledu na existenci prekluze u konkrétních úkonů v různých fázích řízení.

Článek 8

Odůvodněná rozhodnutí

Členské státy zajistí, aby soudy vydávaly přiměřeně podrobná odůvodněná rozhodnutí v přiměřené lhůtě, aby mohly strany sporu účinně využít veškerých práv na přezkum rozhodnutí nebo se odvolat.

Článek 9

Obecné zásady vedení řízení

1.  Členské státy zajistí, aby soudy aktivně vedly případy, které jim byly předloženy, s cílem zajistit spravedlivé a účinné řešení sporů přiměřeně rychle a za přiměřených nákladů, aniž by byla narušena svoboda stran určit předmět věci a doložit k ní důkazy.

2.  Soud v přiměřeně proveditelné míře řídí věc v konzultaci se stranami sporu. Konkrétně může aktivní řízení věci zahrnovat:

a)  povzbuzování stran k vzájemné spolupráci během řízení;

b)  určení konkrétních záležitostí během rané fáze;

c)  okamžité rozhodování o tom, které záležitosti vyžadují úplné vyšetřování, a souhrnné řešení ostatních záležitostí;

d)  rozhodování o pořadí, v němž mají být záležitosti řešeny;

e)  pomoc stranám při smírném vypořádání celé žaloby nebo její části;

f)  stanovení harmonogramů pro kontrolu postupu žaloby;

g)  řešení tolika aspektů žaloby, kolik je soud schopen najednou zvládnout;

h)  řešení žaloby bez nutnosti osobní přítomnosti stran sporu;

i)  využití dostupných technických prostředků.

Článek 10

Dokazování

1.  Členské státy zajistí, aby byly k dispozici účinné prostředky pro předkládání, získávání a uchovávání důkazů s ohledem na právo na obhajobu a nutnost ochrany důvěrných informací.

2.  Členské státy v souvislosti s dokazováním podporují používání moderních komunikačních technologií. Soud, u něhož byla podána žaloba, použije nejjednodušší a nejméně nákladný způsob dokazování.

Článek 11

Soudní znalci

1.  Aniž je dotčena možnost stran předkládat znalecké posudky, členské státy zajistí, aby soud mohl kdykoli jmenovat soudní znalce s cílem zajistit znalecké posudky pro konkrétní aspekty případu. Soud danému znalci poskytne veškeré informace nezbytné k poskytnutí znaleckého poradenství.

2.  Nejsou-li zapotřebí donucovací opatření nebo není-li vyšetřování vedeno na místech souvisejících s výkonem pravomocí členského státu nebo na místech, kde, nebo v souvislosti s nimiž, jsou podle práva členského státu, v němž vyšetřování probíhá, přístup nebo jiné jednání zakázány nebo jsou vyhrazeny určitým osobám, zajistí členské státy v přeshraničních sporech, aby mohl soud jmenovat soudního znalce k vyšetřování mimo oblast soudní příslušnosti daného soudu bez nutnosti podání předchozí žádosti v tomto smyslu příslušnému orgánu jiného členského státu.

3.  Pro účely odstavců 1 a 2 Komise sloučením stávajících vnitrostátních seznamů znalců vypracuje evropský seznam znalců, který bude k dispozici na portálu evropské e-justice.

4.  Soudní znalci budou zaručovat nezávislost a nestrannost v souladu s ustanoveními platnými pro soudce podle článku 22.

5.  Odborný posudek předložený soudními znalci soudu se poskytne stranám, které mají možnost vyjádřit se k němu.

Oddíl třetí:

Přístup k soudům a spravedlnosti

Článek 12

Urovnávání sporů

1.  Členské státy zajistí, aby v kterékoli fázi řízení a s ohledem na všechny okolnosti věci mohl soud, jestliže je toho názoru, že spor je vhodný ke smírnému vypořádání, navrhnout, aby strany využily mediace k urovnání nebo ke zkoumání možnosti urovnání sporu.

2.  Odstavcem 1 není dotčeno právo stran sporu, jež si zvolí mediaci, zahájit během mediačního řízení před uplynutím promlčecí nebo prekluzivní doby soudní či rozhodčí řízení ve stejné věci..

Článek 13

Náklady řízení

1.  Členské státy zajistí, aby soudní poplatky ukládané v členských státech v občanskoprávních sporech nebyly nepřiměřené hodnotě sporu a aby neznemožňovaly či nadměrně neztěžovaly řízení.

2.  Soudní poplatky ukládané v členských státech v občanskoprávních sporech nesmí odradit občany od podání žaloby u soudu nebo nijak bránit přístupu ke spravedlnosti.

3.  Strany mohou soudní poplatky hradit prostřednictvím metod platby na dálku, včetně platby z jiného členského státu, než je členský stát, v němž se nachází soud, a to bankovním převodem nebo platbou pomocí kreditní nebo debetní karty.

4.  Členské státy zajistí, aby informace o soudních poplatcích a způsobech jejich platby, jakož i o orgánech nebo subjektech, které jsou příslušné poskytovat praktickou pomoc v členských státech, byly transparentnější a snadno dostupné na internetu. Za tímto účelem členské státy předávají tyto informace Komisi, která naopak zajistí, aby byly veřejně přístupné a byly obecně šířeny veškerými vhodnými prostředky, zejména prostřednictvím portálu evropské e-justice.

Článek 14

Zásada „kdo prohrál, platí“

1.  Členské státy zajistí, aby strana, která neměla úspěch ve věci, nesla náklady řízení, včetně například veškerých nákladů vzniklých v důsledku toho, že druhá strana byla zastupována advokátem nebo jiným odborníkem z oboru práva, nebo veškerých nákladů na doručení nebo překlad písemností, které jsou přiměřené ve vztahu k hodnotě nároku a byly nezbytné.

2.  V případě pouze částečného úspěchu některé ze stran nebo za výjimečných okolností mohou soudy nařídit, aby byly náklady rozděleny spravedlivě nebo aby strany hradily každá své vlastní náklady.

3.  Strana sporu ponese veškeré zbytečné náklady, které způsobila soudu nebo druhé straně tím, že v řízení předkládala zbytečné záležitosti nebo že jinak nepřiměřeně vyvolávala spor.

4.  Soud může své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení upravit tak, aby přihlédl k neodůvodněnému neposkytnutí spolupráce nebo účasti na snaze o smír ve zlé víře podle článku 20.

Článek 15

Právní pomoc

1.  Aby zajistily účinný přístup ke spravedlnosti, členské státy zabezpečí, aby soudy mohly straně sporu poskytnout právní pomoc.

2.  Právní pomoc může zcela nebo zčásti krýt tyto náklady:

a)  soudní poplatky, a sice prostřednictvím celkového či částečného snížení nebo jejich odložením;

b)  náklady na právní pomoc a zastupování týkající se:

(i)  poradenství před zahájením soudního řízení s cílem dosáhnout smíru před zahájením soudního řízení v souladu s čl. 12 odst. 1;

(ii)  zahájení a vedení řízení u soudu;

(iii)  veškeré náklady související s řízením včetně žádosti o právní pomoc;

(iv)  výkonu rozhodnutí;

c)  jiné nezbytné náklady související s řízením, které má strana sporu nést, včetně nákladů na svědky, znalce, tlumočníky a překladatele a nezbytných nákladů na cestu, ubytování a stravu dané strany a jejího zástupce;

d)  náklady přiznané straně, které měla úspěch ve věci, v případě, že navrhovatel v žalobě neuspěje podle článku 14.

3.  Členské státy zajistí, aby každá fyzická osoba, která je občanem Evropské unie nebo státním příslušníkem třetí země, který oprávněně pobývá na území některého členského státu Evropské unie, byla oprávněna podat žádost o právní pomoc, jestliže:

a)  v důsledku své ekonomické situace není zcela nebo zčásti schopna uhradit náklady uvedené v odstavci 2 tohoto článku; a

b)  žaloba, v souvislosti s níž je žádost o právní pomoc podávána, má s přihlédnutím k procesnímu postavení navrhovatele přiměřenou vyhlídku na úspěch; a

c)  žalobce, který žádá o právní pomoc, je podle příslušných vnitrostátních předpisů oprávněn podávat žaloby.

4.  Právnické osoby jsou oprávněny podat žádost o právní pomoc v podobě zproštění platby zálohy na náklady řízení nebo pomoc právníka. Při rozhodování, zda takovou pomoc přiznat, mohou soudy přihlédnout mimo jiné k:

a)  formě dotčené právnické osoby a k tomu, zda je cílem její činnosti zisk, nebo je její činnost nezisková;

b)  finančním možnostem společníků nebo akcionářů;

c)  schopnosti těchto společníků nebo akcionářů získat částky potřebné k zahájení soudního řízení veřejných financí.

5.  Členské státy zajistí, aby občané Unie i právnické osoby dostali informaci o postupu, jak využít právní pomoc ve smyslu odstavců 1 až 4 tak, aby byl postup účinný a přístupný.

6.  Tímto článkem není dotčena směrnice 2003/8/ES.

Článek 16

Financování

1.  Členské státy zajistí, aby v případech, kdy žalobu financuje soukromá třetí strana, tato soukromá třetí strana nesměla:

a)  usilovat o ovlivňování procesních rozhodnutí žalující strany, včetně rozhodnutí o smíru;

b)  financovat žalobu proti žalovanému, který je konkurentem poskytovatele finančních prostředků, nebo na němž je poskytovatel financování závislý;

c)  účtovat nepřiměřený úrok u poskytovaných finančních prostředků.

2.  Členské státy zajistí, aby v případech, že žalobu financuje soukromá třetí osoba, bylo zakázáno rovněž odvozovat poskytovanou odměnu nebo úrok účtovaný poskytovatelem finančních prostředků z částky dosažené ve smíru nebo z přiznané náhrady škody, pokud není takové ujednání o financování regulováno orgánem veřejné moci za účelem zajištění zájmů stran.

Oddíl čtvrtý:

Spravedlivý průběh řízení

Článek 17

Doručování písemností

1.  Členské státy zajistí, aby byly zásadně používány metody zaručující přijetí doručovaných písemností.

2.  Členské státy zajistí, aby dokumenty o zahájení řízení nebo dokumenty s obdobnými účinky a předvolání k soudnímu jednání mohly být v souladu s vnitrostátním právem doručeny některým z těchto způsobů:

a)  osobní doručení;

b)  poštovní služby;

c)  doručení elektronickými prostředky, jako je fax nebo elektronická pošta.

Doručení se osvědčuje potvrzenkou o doručení s uvedením data doručení, kterou adresát podepíše.

Pro účely doručování elektronickými prostředky podle prvního pododstavce písm. c) tohoto odstavce se použijí přiměřeně náročné technické normy, které zaručí totožnost odesílatele a bezpečný přenos doručovaných dokumentů.

Tyto písemnosti lze doručit i osobně, přičemž příslušná osoba, která doručení uskutečnila, podepíše dokument, v němž uvede, že příjemce písemnosti přijal nebo odepřel jejich přijetí bez jakéhokoli oprávněného důvodu, a datum doručení.

3.  Není-li doručení v souladu s odstavcem 2 možné a je-li s jistotou známa adresa žalovaného, lze doručení provést jedním z těchto způsobů:

a)  osobním doručením na osobní adresu žalovaného osobám, které žijí ve stejné domácnosti jako žalovaný nebo jsou tam zaměstnány;

b)  v případě, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou nebo právnickou osobou, osobním doručením na obchodní adresu žalovaného osobám, které žalovaný zaměstnává;

c)  uložení písemností v poštovní schránce žalovaného;

d)  uložení písemností na poště nebo u příslušných veřejných orgánů a vložení písemného oznámení o tomto uložení do poštovní schránky žalovaného za předpokladu, že dokumenty jsou v písemném oznámení jasně označeny jako dokumenty soudu nebo že je v dokumentech poukázáno na to, že doručení se na základě uvedeného oznámení pokládá za uskutečněné a že počínají běžet lhůty;

e)  doručení poštou bez dokladu podle odstavce 4, pokud má žalovaný adresu v členském státě původu;

f)  doručení elektronickými prostředky s automatickým potvrzením o doručení za předpokladu, že žalovaný s tímto způsobem doručení výslovně souhlasil předem.

Doručení podle prvního pododstavce písm. a) až d) tohoto odstavce se potvrzuje pomocí:

a)  dokladu podepsaného příslušnou osobou, která doručení uskutečnila, s uvedením:

i)  jména a příjmení příslušné osoby, která doručení uskutečnila;

ii)  způsobu doručení;

iii)  data doručení;

iv)  pokud byly doručované písemnosti doručeny jiné osobě než žalovanému, jména dotyčné osoby a jejího vztahu k žalovanému; a

v)  jiných povinných údajů podle vnitrostátních právních předpisů.

b)  potvrzení o přijetí osobou, jíž byl dokument doručen, pro účely prvního pododstavce písm. a) a b) tohoto odstavce.

4.  Doručení podle článků 2 a 3 tohoto článku lze provést i doručením právnímu zástupci nebo zmocněnci žalovaného.

5.  Mají-li být dokumenty o zahájení řízení nebo dokumenty s obdobnými účinky nebo předvolání doručeny mimo členské státy, lze je doručit jedním ze způsobů, které stanoví:

a)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007(26), je-li použitelné, pokud jde o dodržování práv příjemce, které nařízení zaručuje; nebo

b)  Haagská úmluva ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních nebo jiná použitelná úmluva či dohoda.

6.  Touto směrnicí není dotčeno použití nařízení (ES) č. 1393/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004(27) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006(28).

Článek 18

Právo na právního zástupce v občanskoprávním řízení

1.  Členské státy zajistí, aby strany sporu v občanskoprávním řízení měly právo na právního zástupce, a to takovým způsobem, aby mohly prakticky a účinně uplatňovat svá práva.

V přeshraničních sporech členské státy zajistí, aby strany sporu v občanskoprávním řízení měly právo na právního zástupce ve svém domovském státě pro účely předběžného poradenství a na jednoho právního zástupce v hostitelském státě pro účely vedení řízení.

2.  Členské státy respektují důvěrnost komunikace mezi stranami sporu a jejich právním zástupcem. Tato komunikace zahrnuje schůzky, korespondenci, telefonické hovory a jiné formy komunikace, které jsou přípustné podle vnitrostátního práva.

3.  Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které vyžadují povinnou přítomnost nebo pomoc právníka, strany občanskoprávního řízení se mohou vzdát práva uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, jestliže:

a)  byly stranám jednoduchou a přístupnou formou ústně či písemně poskytnuty jasné a dostatečné informace o případných důsledcích rozhodnutí vzdát se tohoto práva; a

b)  rozhodnutí vzdát se svého práva bylo učiněno dobrovolně a jednoznačně.

Členské státy zajistí, aby strany mohly rozhodnutí vzdát se svého práva následně v kterémkoli okamžiku během občanskoprávního řízení odvolat a aby byly o této možnosti informovány.

4.  Tímto ustanovením nejsou dotčena zvláštní ustanovení o právním zastoupení uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007(29), nařízení (ES) č. 1896/2006 a nařízení (EU) č. 655/2014.

Článek 19

Přístup k informacím

Členské státy se snaží poskytovat občanům transparentní a snadno dostupné informace o zahajování jednotlivých druhů řízení, pravidlech promlčení nebo prekluze, o soudech příslušných k projednání sporů a nutných formulářích, které je třeba k tomuto účelu vyplnit. Tento článek nevyžaduje, aby členské státy poskytovaly právní pomoc formou právního posouzení konkrétního případu.

Článek 20

Tlumočení a překlad podstatných dokumentů

Členské státy se snaží zajistit, aby každá strana sporu plně porozuměla právnímu řízení. Cílem je, aby v občanskoprávním řízení bylo za účelem dosažení spravedlivého procesu v souladu s ustanoveními článku 15 této směrnice zajištěno tlumočení a překlad všech podstatných dokumentů.

Článek 21

Povinnosti stran a jejich zástupců

Členské státy zajistí, aby strany sporu a jejich zástupci jednali vůči soudu a ostatním stranám v dobré víře a s úctou a nezkreslovali u soudu věci nebo skutečnosti ať již vědomě, nebo pokud si toho měli a mohli být vědomi.

Článek 22

Veřejné jednání

Členské státy zajistí, aby byla řízení veřejná, ledaže soud v zájmu jedné ze stran nebo jiných dotčených osob, nebo v obecném zájmu spravedlnosti či veřejného pořádku rozhodne o jejich uzavření v nezbytném rozsahu.

Článek 23

Soudní nezávislost a nestrannost

1.  Členské státy zajistí, aby soudy a jejich soudci požívali soudní nezávislosti. Složení soudů nabízí dostatečné záruky pro vyloučení veškerých oprávněných pochyb týkajících se nestrannosti.

2.  Při výkonu svých povinností nejsou soudci vázáni žádnými pokyny a nejsou pod žádným vlivem nebo tlakem a v dané věci jsou subjektivně nepodjati a bez osobních předsudků.

Článek 24

Odborná příprava

1.  Aniž jsou dotčeny nezávislost soudů a rozdíly v organizaci soudnictví v rámci Unie, členské státy zajistí, aby soudy, justiční vzdělávací instituce a osoby vykonávající právnická povolání posílily své systémy justiční odborné přípravy s cílem zajistit, aby bylo do vzdělávání v členských státech začleněno unijní právo a řízení.

2.  Programy odborné přípravy jsou prakticky zaměřené, relevantní pro každodenní práci právníků, konají se v krátkých lhůtách a využívají moderní techniky učení a zahrnují možnosti počáteční i průběžné odborné přípravy. Programy odborné přípravy se zaměřují zejména na:

a)  získávání dostatečných znalostí nástrojů justiční spolupráce v Unii a budování vlastních pohnutek k pravidelnému studiu unijní judikatury s cílem ověřovat vnitrostátní provádění a využívat řízení o předběžné otázce u Soudního dvora Evropské unie;

b)  šíření znalostí a zkušeností v oblasti unijního práva a řízení a jiných právních systémů;

c)  usnadnění krátkodobých výměn nových soudců;

d)  zvládání cizího jazyka a jeho právní terminologie.

KAPITOLA III:

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do... [jeden rok od data vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.  Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3.  Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních opatření, která přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 26

Přezkum

Nejpozději do 31. prosince 2025 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice, která se bude opírat o kvalitativní i kvantitativní informace. V této souvislosti Komise zhodnotí zejména dopad směrnice na přístup ke spravedlnosti, základní právo na účinnou právní ochranu a právo na spravedlivý proces, na spolupráci v občanských věcech a fungování jednotného trhu, na malé a střední podniky, konkurenceschopnost hospodářství Evropské unie a důvěru spotřebitelů. Ke zprávě budou v případě potřeby připojeny legislativní návrhy na úpravu a posílení této směrnice.

Článek 27

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 28

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V […] dne […]

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) PE 572.853, prosinec 2015.
(2) PE 581.385, červen 2016.
(3) PE 559.499, červen 2015.
(4) PE 556.971, červen 2016.
(5) Uniform Law Review, 2004(4).
(6) M. Storme, Studie sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se určitých aspektů občanskoprávního řízení (závěrečná zpráva, Dordrecht, 1994).
(7) Viz mj.: rozsudek ze dne 16. prosince 1976, Comet BV vs. Produktschap voor Siergewassen, 45/76, ECLI:EU:C:1976:191 a rozsudek ze dne 15. května 1986, Marguerite Johnston vs. Chief Constable of the Royal Ulster Constabulary, 222/84, ECLI:EU:C:1986:206.
(8) K dispozici online na: http://www.ejtn.eu/PageFiles/15756/Judicial%20Training%20Principles_CS.pdf
(9) Přijaté texty, P7_TA(2014)0276.
(10) Viz mj.: rozsudek ze dne 13. března 2007, Unibet (London) Ltd a Unibet (International) Ltd vs. Justitiekanslern, C-432/05, ECLI:EU:C:2007:163.
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 1).
(12) Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (Úř. věst. L 26, 31.1.2003, s. 41).
(13) Doporučení Komise ze dne 11. června 2013 o společných zásadách pro prostředky kolektivní právní ochrany týkající se zdržení se jednání a náhrady škody v členských státech v souvislosti s porušením práv přiznaných právem Unie (Úř. věst. L 201, 26.7.2013, s. 60).
(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (Úř. věst. L 110, 1.5.2009, s. 30).
(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži (Úř. věst. L 349, 5.12.2014, s. 1).
(16) Viz například evropské nařízení o drobných nárocích (viz druhá poznámka pod čarou k bodu odůvodnění G výše) a nařízení o evropském příkazu k obstavení účtů (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se zavádí řízení o evropském příkazu k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 59)).
(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45).
(18) Viz čtvrtá poznámka pod čarou k bodu odůvodnění G výše.
(19) Viz pátá poznámka pod čarou k bodu odůvodnění G výše.
(20) Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1).
(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45).
(22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se zavádí řízení o evropském příkazu k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 59).
(23) Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (Úř. věst. L 26, 31.1.2003, s. 41).
(24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).
(25) Doporučení Rady „Podpora využívání a sdílení osvědčených postupů pro přeshraniční videokonference v oblasti justice ve členských státech a na úrovni EU“ (Úř. věst. C 250, 31.7.2015, s. 1).
(26) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (Úř. věst. L 324, 10.12.2007, s. 79).
(27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 15).
(28) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (Úř. věst. L 399, 30.12.2006, s. 1).
(29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 1).


Makrofinanční pomoc Moldavské republice ***I
PDF 406kWORD 44k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Moldavské republice (COM(2017)0014 – C8-0016/2017 – 2017/0007(COD))
P8_TA(2017)0283A8-0185/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 212 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0016/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady přijaté společně s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU ze dne 12. srpna 2013 o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 15. června 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Rozpočtového výboru (A8-0185/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. července 2017 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o poskytnutí makrofinanční pomoci Moldavské republice

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2017/1565.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ Evropského parlamentu, Rady a Komise

S ohledem na iniciativy spojené se změnami volebního systému v Moldavské republice, Evropský parlament, Rada a Komise zdůrazňují, že nezbytnou podmínkou pro poskytnutí makrofinanční pomoci je, že země přijímající pomoc respektuje účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému založeného na pluralitě politických stran, a zásady právního státu, a že zaručuje dodržování lidských práv. Komise a Evropská služba pro vnější činnost sledují plnění této předběžné podmínky během celé doby poskytování makrofinanční pomoci a budou tedy věnovat nejvyšší pozornost tomu, jak orgány Moldavské republiky zohledňují doporučení příslušných mezinárodních partnerů (zejména Benátské komise a OBSE/ODIHR).

(1) Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 15.


Zveřejňování informací o dani z příjmu ze strany některých podniků a poboček ***I
PDF 648kWORD 67k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 4. července 2017 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o zveřejňování informací o dani z příjmu ze strany některých podniků a poboček (COM(2016)0198 – C8-0146/2016 – 2016/0107(COD))(1)
P8_TA(2017)0284A8-0227/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Bod odůvodnění -1 (nový)
(-1)   Rovné daňové zacházení s daňovými poplatníky, zejména se všemi podniky, je nezbytnou podmínkou jednotného trhu. K zaručení řádného fungování jednotného trhu je nezbytný koordinovaný a harmonizovaný přístup k provádění vnitrostátních daňových systémů, který by přispěl k předcházení vyhýbání se daňovým povinnostem a přesouvání zisku.
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění -1 a (nový)
(-1a)   Vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky spolu s režimy přesouvání zisku připravují vlády a obyvatele o zdroje potřebné mimo jiné k zajištění všeobecného bezplatného přístupu k veřejnému vzdělávání, zdravotnictví a státním sociálním službám a připravuje státy o možnost zajišťovat cenově dostupné bydlení a veřejnou dopravu či budovat infrastruktury, které jsou nezbytné pro dosažení sociálního rozvoje a hospodářského růstu. Stručně řečeno jsou tyto režimy jedním z činitelů vedoucích k nespravedlnosti, nerovnosti a hospodářským, sociálním a územním rozdílům.
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění -1 b (nový)
(-1b)   Spravedlivý a účinný systém daně z příjmu právnických osob by měl být reakcí na naléhavou potřebu moderní a spravedlivé globální daňové politiky a měl by podporovat přerozdělování bohatství a bojovat proti nerovnostem.
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  V posledních letech problém představovaný vyhýbáním se placení daně z příjmu právnických osob výrazně nabyl na rozsahu a dostal se do středu pozornosti v rámci Unie i celosvětově. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 18. prosince 2014 uznala, že je naléhavě nutné pokročit v úsilí v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem na celosvětové i evropské úrovni. Komise ve svých sděleních s názvem „Pracovní program Komise na rok 2016 – Nyní není doba pro obvyklá řešení“16 a „Pracovní program Komise na rok 2015 – Nový začátek“17 označila za prioritu nutnost přejít na systém, kdy země, ve které jsou vytvářeny zisky, je zároveň zemí zdanění. Komise rovněž určila jako prioritu nutnost reagovat na volání našich společností po spravedlnostidaňové transparentnosti.
(1)  Transparentnost je pro hladké fungování jednotného trhu zásadní. V posledních letech problém představovaný vyhýbáním se placení daně z příjmu právnických osob výrazně nabyl na rozsahu a dostal se do středu pozornosti v rámci Unie i celosvětově. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 18. prosince 2014 uznala, že je naléhavě nutné pokročit v úsilí v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem na celosvětové i evropské úrovni. Komise ve svých sděleních s názvem „Pracovní program Komise na rok 2016 – Nyní není doba pro obvyklá řešení“16 a „Pracovní program Komise na rok 2015 – Nový začátek“17 označila za prioritu nutnost přejít na systém, kdy země, ve které jsou vytvářeny zisky, je zároveň zemí zdanění. Komise rovněž určila jako prioritu nutnost reagovat na volání evropských občanů po transparentnostipotřebu jednat jako vzor pro ostatní země. Je nezbytné, aby transparentnost zohledňovala reciprocitu mezi konkurenčními subjekty.
__________________
__________________
16 COM(2015)0610 final ze dne 27. října 2015.
16 COM(2015)0610 final ze dne 27. října 2015.
17 COM(2014)0910 final ze dne 16. prosince 2014.
17 COM(2014)0910 final ze dne 16. prosince 2014.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)  Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 16. prosince 2015 o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii18 uznal, že vyšší transparentnost v oblasti zdaňování právnických osob může zlepšit výběr daní, zefektivnit činnost správců danězajistit větší důvěru veřejnosti v daňové systémy a ve vlády.
(2)  Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 16. prosince 2015 o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii18 uznal, že větší transparentnost, spolupráce a soudržnost v oblasti politiky zdaňování právnických osob v Unii může zlepšit výběr daní, zefektivnit činnost správců daně, podpořit tvůrce politik při hodnocení stávajícího systému zdanění ve vytváření příští legislativy, zajistit větší důvěru veřejnosti v daňové systémy a ve vlády a zlepšit investiční rozhodování na základě přesnějších rizikových profilů firem.
__________________
__________________
18 2015/2010(INL).
18 2015/2010(INL).
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2 a (nový)
(2a)  Veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí je účinným a přiměřeným nástrojem ke zvýšení transparentnosti činností nadnárodních společností, který umožní veřejnosti posuzovat dopad těchto činností na reálnou ekonomiku. Akcionáři tak rovněž získají lepší možnost řádně posuzovat rizika přijímaná společnostmi, díky čemuž se budou strategie opírat o přesné informace a osoby s rozhodovací pravomocí budou mít možnost lépe hodnotit účinnost a dopad vnitrostátních právních předpisů.
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2 b (nový)
(2b)  Podávání zpráv podle jednotlivých zemí bude mít také příznivý dopad na právo zaměstnanců na informování a projednávání, jak je stanoveno ve směrnici 2002/14/ES, a díky zvýšení znalostí o činnostech společností, i na kvalitu angažovaného dialogu v rámci společností.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4
(4)  Když se v listopadu 2015 dožadovala globálně spravedlivého a moderního mezinárodního daňového systému, schválila skupina G20 „akční plán OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku“ (akční plán BEPS), jehož cílem je poskytovat vládám jasná mezinárodní řešení nedostatků, mezer a nesouladů ve stávajících pravidlech, které umožňují přesun zisků podniků na místa s nulovým nebo nízkým zdaněním, kde nemůže docházet ke skutečnému vytváření hodnot. Zejména opatření č. 13 projektu BEPS zavádí pro některé nadnárodní podniky podávání zpráv podle jednotlivých zemí národním správcům daně na základě důvěrnosti. Dne 27. ledna 2016 přijala Komise „balíček pro boj proti daňovým únikům“. Jedním z cílů tohoto balíčku je provést do práva Unie opatření č. 13 projektu BEPS, a to novelou směrnice Rady 2011/16/EU20.
(4)  Když se v listopadu 2015 dožadovala globálně spravedlivého a moderního mezinárodního daňového systému, schválila skupina G20 „akční plán OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku“ (akční plán BEPS), jehož cílem je poskytovat vládám jasná mezinárodní řešení nedostatků, mezer a nesouladů ve stávajících pravidlech, které umožňují přesun zisků podniků na místa s nulovým nebo nízkým zdaněním, kde nemůže docházet ke skutečnému vytváření hodnot. Zejména opatření č. 13 projektu BEPS zavádí pro některé nadnárodní podniky podávání zpráv podle jednotlivých zemí národním správcům daně na základě důvěrnosti. Dne 27. ledna 2016 přijala Komise „balíček pro boj proti daňovým únikům“. Jedním z cílů tohoto balíčku je provést do práva Unie opatření č. 13 projektu BEPS, a to novelou směrnice Rady 2011/16/EU20. Zdanění zisků tam, kde jsou vytvářeny hodnoty, však vyžaduje komplexnější přístup k podávání zpráv podle jednotlivých zemí, který je založen na veřejném podávání zpráv.
__________________
__________________
20 Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).
20 Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4 a (nový)
(4a)  Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) by měla aktualizovat příslušné mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a mezinárodní účetní standardy (IAS) tak, aby usnadňovaly zavádění požadavků na podávání zpráv podle jednotlivých zemí.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4 b (nový)
(4b)  Podávání zpráv podle jednotlivých zemí bylo v Unii zavedeno pro bankovní odvětví směrnicí 2013/36/EU a pro těžební průmysl a odvětví těžby dřeva směrnicí 2013/34/EU.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4 c (nový)
(4c)  Ojedinělým zavedením podávání zpráv podle jednotlivých zemí Unie dokazuje, že se staví do čela boje proti daňovým únikům v celosvětovém měřítku.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4 d (nový)
(4d)  Vzhledem k tomu, že účinný boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování může být úspěšný jen v případě, že bude probíhat na mezinárodní úrovni, je nezbytné, aby Unie, kromě toho, že bude i nadále stát v čele tohoto boje, koordinovala svá opatření s ostatními mezinárodními aktéry, například v rámci OECD. Jednostranná opatření, třebaže velmi ambiciózní, nemají reálnou naději na úspěch a současně ohrožují konkurenceschopnost evropských společností a poškozují investiční klima Unie.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4 e (nový)
(4e)  Větší transparentnost při zveřejňování finančních informací je v důsledku všestranně prospěšná, protože povede k vyšší účinnosti daňových správ, většímu zapojení občanské společnosti, lepší informovanosti zaměstnanců a větší ochotě investorů podstupovat riziko. A navíc budou podniky moci využívat lepší vztahy s těmito zúčastněnými stranami, což bude mít za následek větší stabilitu a tím i snadnější přístup k finančním prostředkům díky zřetelnějšímu rizikovému profilu a posílené dobré pověsti.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5
(5)  Posílit veřejnou kontrolu daně z příjmu právnických osob hrazené nadnárodními podniky, které provádějí činnosti v rámci Unie, je zásadním prvkem dalšího povzbuzování sociální odpovědnosti podniků, přispívání k prosperitě prostřednictvím daní, podpoření spravedlivější daňové soutěže uvnitř Evropské unie prostřednictvím informovanější veřejné diskuse a obnovení důvěry veřejnosti ve spravedlnost národních daňových systémů. Této veřejné kontroly lze dosáhnout prostřednictvím zprávy s informacemi o dani z příjmu bez ohledu na to, kde je usazen nejvyšší mateřský podnik nadnárodní skupiny.
(5)  Kromě větší transparentnosti, které bude dosaženo prostřednictvím podávání zpráv podle jednotlivých zemí národním správcům daně, posílená veřejná kontrola daně z příjmu právnických osob hrazené nadnárodními podniky, které provádějí činnosti v rámci Unie, je zásadním prvkem na podporu odpovědnosti podniků a pro další povzbuzování sociální odpovědnosti podniků, přispívání k prosperitě prostřednictvím daní, podpoření spravedlivější daňové soutěže uvnitř Evropské unie prostřednictvím informovanější veřejné diskuse a obnovení důvěry veřejnosti ve spravedlnost národních daňových systémů. Této veřejné kontroly lze dosáhnout prostřednictvím zprávy s informacemi o dani z příjmu bez ohledu na to, kde je usazen nejvyšší mateřský podnik nadnárodní skupiny. Veřejnou kontrolu je však třeba provádět tak, aby nepoškozovala investiční klima v Unii ani konkurenceschopnost společností v Unii, zejména malých a středních podniků ve smyslu této směrnice, a společností se střední tržní kapitalizací ve smyslu nařízení (EU) 2015/10171a, na které by se povinnost podávat zprávy zřízená tímto nařízením neměla vztahovat.
__________________
1a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice (Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1).
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5 a (nový)
(5a)   Komise definovala sociální odpovědnost podniků jako odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost. Rozvoj sociální odpovědnosti podniků by měl být veden podniky. Úloha veřejných orgánů by měla spočívat v podpoře poskytované formou inteligentní kombinace dobrovolných politických opatření a v případě potřeby formou doplňkové regulace. Podniky se mohou stát společensky odpovědnými buď tím, že plní právní předpisy, nebo tím, že do svých obchodních strategií a činností začlení sociální, environmentální, etická či spotřebitelská hlediska nebo hlediska lidských práv, nebo obojím způsobem.
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 6
(6)  Veřejnost by měla být s to kontrolovat všechny činnosti skupiny, pokud má nějaká skupina některá zařízení v rámci Unie.skupin, které vykonávají činnosti v rámci Unie pouze prostřednictvím dceřiných podniků nebo poboček, by zprávu nejvyššího mateřského podniku měly zveřejnit a zpřístupnit dceřiné podniky a pobočky. Nicméně v zájmu proporcionality a efektivity by povinnost zveřejnit a zpřístupnit zprávu měla být omezena na střední nebo velké dceřiné podniky usazené v Unii nebo pobočky srovnatelné velikosti vytvořené v členském státě. Oblast působnosti směrnice 2013/34/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem rozšířena na pobočky vytvořené v členském státě podnikem, který je usazen mimo Unii.
(6)  Veřejnost by měla být s to kontrolovat všechny činnosti skupiny, pokud má skupina některá zařízení v rámci Unie a mimo ní. Skupiny s pobočkami v Unii by měly podporovat zásady Evropské unie, pokud jde o normy řádné správy v oblasti daní. Nadnárodní podniky působí po celém světě a jejich chování má značný dopad na rozvojové země. Díky zpřístupňování informací o podnicích podle jednotlivých zemí získají občané a daňové správy těchto zemí možnost tyto podniky sledovat, posuzovat a přimět k odpovědnosti. Díky zveřejňování informací ze všech daňových jurisdikcí, kde nadnárodní podniky působí, zvýší Unie soudržnost svých politik ve prospěch rozvoje a omezí případné systémy vyhýbání se daňovým povinnostem v zemích, kde je mobilizace domácích zdrojů považována za jeden z klíčových prvků rozvojové politiky Unie.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 8
(8)  Zpráva s informacemi o dani z příjmu by měla poskytovat informace týkající se veškerých činností podniku nebo veškerých přidružených podniků skupiny kontrolovaných nejvyšším mateřským podnikem. Informace by měly vycházet ze specifikací pro podávání zpráv podle opatření č. 13 projektu BEPS a měly by být omezeny na to, co je nezbytné pro umožnění účinné veřejné kontroly, aby se zajistilo, že zveřejnění nevyvolá nepřiměřená rizika nebo nevýhody. Zpráva by také měla obsahovat stručný popis povahy činností. Tento popis může vycházet z kategorizace stanovené v tabulce č. 2 přílohy III kapitoly V pokynů OECD pro vnitropodnikové oceňování a související dokumentaci. Zpráva by měla obsahovat celkový výklad, poskytnout vysvětlení v případě významných nesrovnalostí na úrovni skupiny mezi částkami naběhlých daní a částkami daní zaplacených, a přitom zohlednit odpovídající částky za předchozí účetní období.
(8)  Zpráva s informacemi o dani z příjmu by měla poskytovat informace týkající se veškerých činností podniku nebo veškerých přidružených podniků skupiny kontrolovaných nejvyšším mateřským podnikem. Informace by měly zohledňovat specifikace pro podávání zpráv podle opatření č. 13 projektu BEPS a měly by být omezeny na to, co je nezbytné pro umožnění účinné veřejné kontroly, aby se zajistilo, že zveřejnění nevyvolá nepřiměřená rizika nebo nevýhody, pokud jde o konkurenceschopnost nebo chybný výklad týkající se dotčených podniků. Zpráva by také měla obsahovat stručný popis povahy činností. Tento popis může vycházet z kategorizace stanovené v tabulce č. 2 přílohy III kapitoly V pokynů OECD pro vnitropodnikové oceňování a související dokumentaci. Zpráva by měla obsahovat celkový výklad, poskytnout vysvětlení, včetně případů významných nesrovnalostí na úrovni skupiny mezi částkami naběhlých daní a částkami daní zaplacených, a přitom zohlednit odpovídající částky za předchozí účetní období.
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 9
(9)  Pro zajištění určité míry podrobnosti, která občanům umožní lépe posoudit, jakým způsobem nadnárodní podniky přispívají k blahobytu v každém členském státě, by měly být tyto informace rozčleněny podle jednotlivých členských států. Informace týkající se operací nadnárodních podniků by navíc měly být rovněž uvedeny s vysokou mírou podrobnosti, pokud jde o určité daňové jurisdikce, které představují zvláštní problémy. U všech ostatních operací ve třetích zemích by měly být tyto informace sdělovány agregovaným číslem.
(9)  Pro zajištění určité míry podrobnosti, která občanům umožní lépe posoudit, jakým způsobem nadnárodní podniky přispívají k blahobytu v každé jurisdikci na území Unie i mimo Unii, v níž provozují svou činnost, aniž by to poškodilo jejich konkurenceschopnost, měly by být tyto informace rozčleněny podle jednotlivých jurisdikcí. Zprávy s informacemi o dani z příjmu mohou být dobře srozumitelné a použitelné pouze v případě, že budou informace rozčleněny podle jednotlivých jurisdikcí.
Pozměňovací návrh 82
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 9 a (nový)
(9a)  Pokud by podnik mohl informace, které mají být zveřejněny, považovat za obchodně citlivé, měl by mít možnost požádat příslušný orgán tam, kde je usazen, o povolení nezveřejňovat informace v plném rozsahu. V případech, kdy příslušným vnitrostátním orgánem není daňový orgán, měl by být do rozhodnutí zapojen příslušný daňový orgán.
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11
(11)  Aby se zajistilo, že případy nedodržení pravidel budou zpřístupněny veřejnosti, měli by statutární auditor (auditoři) nebo auditorská společnost (společnosti) ověřit, zda zpráva s informacemi o dani z příjmu byla předložena v souladu s požadavky této směrnicezda byla zpřístupněna na příslušných internetových stránkách přidruženého podniku.
(11)  Aby se zajistilo, že případy nedodržení pravidel budou zpřístupněny veřejnosti, měli by statutární auditor (auditoři) nebo auditorská společnost (společnosti) ověřit, zda zpráva s informacemi o dani z příjmu byla předložena v souladu s požadavky této směrnice, zda byla zpřístupněna na příslušných internetových stránkách přidruženého podniku a zda zveřejněné informace odpovídají auditovaným finančním informacím podniku ve lhůtách stanovených touto směrnicí.
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11 a (nový)
(11a)  Případy porušení povinností v oblasti podávání zpráv s informacemi o dani z příjmu ze strany podniků a poboček, na základě kterých členské státy stanovily sankce podle směrnice 2013/34/EU, je třeba uvést ve veřejném registru spravovaném Komisí. Tyto sankce mohou mimo jiné zahrnovat správní pokuty nebo vyloučení z nabídkových řízení na zadávání veřejných zakázek a přidělování finančních prostředků ze strukturálních fondů Unie.
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13
(13)  V zájmu určení některých daňových jurisdikcí, u nichž by měly být informace podány s vysokou mírou podrobnosti, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 SFEU, pokud jde o vypracování společného unijního seznamu těchto daňových jurisdikcí. Tento seznam by měl být vypracován na základě určitých kritérií stanovených na základě přílohy 1 sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Vnější strategie pro efektivní zdanění (COM(2016) 24 final). Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby byly tyto konzultace vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů, která je schválena Evropským parlamentem, Radou a Komisí a před formálním podpisem. Zejména s cílem zajistit rovnou účast na vypracování aktů v přenesené pravomoci Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejné době jako odborníci členských států a jejich odborníci mají soustavně přístup na schůze skupin odborníků Komise zabývajících se vypracováním aktů v přenesené pravomoci.
vypouští se
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13 a (nový)
(13a)   V zájmu zajištění jednotných podmínek k provedení čl. 48b odst. 1, 3, 4 a 6 a čl. 48c odst. 5 směrnice 2013/34/EU by měly být Komisi svěřeny rovněž prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/20111a.
________________
1a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 14
(14)  Jelikož cíle této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale může jej, z důvodu účinků uvedeného opatření, být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.
(14)  Jelikož cíle této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale může jej, z důvodu účinků uvedeného opatření, být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na úrovni Unie je tudíž odůvodněné s cílem řešit přeshraniční rozměr v případě existence agresivního daňového plánování nebo režimů převodních cen. Tato iniciativa reaguje na obavy vyjádřené zúčastněnými stranami ohledně potřeby řešit narušení jednotného trhu, aniž by byla ohrožena konkurenceschopnost Unie. Neměla by způsobovat zbytečnou administrativní zátěž pro společnosti, vytvářet další daňové konflikty ani přinášet riziko dvojího zdanění. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle alespoň pokud jde o větší transparentnost.
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 15
(15)  Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.
(15)  Celkově je v rámci této směrnice rozsah zveřejňovaných informací úměrný cílům zlepšování veřejné transparentnosti a veřejné kontroly. Má se proto za to, že tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.
Pozměňovací návrh 25
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 16
(16)  Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 201124, zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více informativních dokumentů vysvětlujících vztah mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů, kterými se směrnice provádí ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,
(16)  Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 201124 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více informativních dokumentů vysvětlujících vztah mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů, kterými se směrnice provádí ve vnitrostátním právu, například ve formě srovnávací tabulky. Ve vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné, a to s ohledem na dosažení cíle této směrnice a na to, aby se zabránilo případným opomenutím a nesrovnalostem v provádění členskými státy podle jejich vnitrostátních právních předpisů.
__________________
__________________
24 Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.
24 Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 1 – pododstavec 1
Členské státy vyžadují, aby nejvyšší mateřské podniky, které se řídí jejich vnitrostátními právem a které mají konsolidovaný čistý obrat nad 750 000 000 EUR, jakož i podniky, které se řídí jejich vnitrostátním právem, nejsou přidruženými podniky a mají čistý obrat nad 750 000 000 EUR, každoročně sestavovaly a zveřejňovaly zprávu s informacemi o dani z příjmu.
Členské státy vyžadují, aby nejvyšší mateřské podniky, které se řídí jejich vnitrostátními právem a které mají konsolidovaný čistý obrat nejméně 750 000 000 EUR, jakož i podniky, které se řídí jejich vnitrostátním právem, nejsou přidruženými podniky a mají čistý obrat nejméně 750 000 000 EUR, každoročně sestavovaly a bezplatně zpřístupňovaly veřejnosti zprávu s informacemi o dani z příjmu.
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 1 – pododstavec 2
Zpráva s informacemi o dani z příjmu se zpřístupní veřejnosti na internetových stránkách podniku ke dni jejího zveřejnění.
Zpráva s informacemi o dani z příjmu se podle společného vzoru zdarma dostupného v otevřeném datovém formátu zveřejní a zpřístupní veřejnosti na internetových stránkách podniku ke dni jejího zveřejnění v alespoň jednom úředním jazyce Unie. Tentýž den podnik také předloží zprávu veřejnému registru spravovanému Komisí.
Členské státy neuplatňují pravidla stanovená v tomto odstavci na podniky, které mají sídlo pouze na území jednoho členského státu a v žádné jiné daňové jurisdikci.
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 3 – pododstavec 1
Členské státy vyžadují, aby střední a velké dceřiné podniky uvedené v čl. 3 odst. 3 a 4, které se řídí jejich vnitrostátním právem a které jsou kontrolovány nejvyšším mateřským podnikem, který má konsolidovaný čistý obrat nad 750 000 000 EUR a neřídí se právem některého členského státu, každoročně zveřejňovaly zprávu s informacemi o dani z příjmu uvedeného nejvyššího mateřského podniku.
Členské státy vyžadují, aby dceřiné podniky, které se řídí jejich vnitrostátním právem a které jsou kontrolovány nejvyšším mateřským podnikem, který má ve své rozvaze v  rozpočtovém roce konsolidovaný čistý obrat nejméně 750 000 000 EUR a neřídí se právem některého členského státu, každoročně zveřejňovaly zprávu s informacemi o dani z příjmu uvedeného nejvyššího mateřského podniku.
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 3 – pododstavec 2
Zpráva s informacemi o dani z příjmu se zpřístupní veřejnosti v den jejího zveřejnění na internetových stránkách dceřiného podniku nebo na internetových stránkách přidruženého podniku.
Zpráva s informacemi o dani z příjmu se podle společného vzoru zdarma dostupného v otevřeném datovém formátu zveřejní a zpřístupní veřejnosti v den jejího zveřejnění na internetových stránkách dceřiného podniku nebo na internetových stránkách přidruženého podniku v alespoň jednom úředním jazyce Unie. Tentýž den podnik také předloží zprávu veřejnému registru spravovanému Komisí.
Pozměňovací návrh 30
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 4 – pododstavec 1
Členské státy vyžadují, aby pobočky, které na jejich území otevřel podnik, který se neřídí právem některého členského státu, každoročně zveřejňovaly zprávu s informacemi o dani z příjmu nejvyššího mateřského podniku uvedeného v odst. 5 písm. a) tohoto článku.
Členské státy vyžadují, aby pobočky, které na jejich území otevřel podnik, který se neřídí právem některého členského státu, každoročně zveřejňovaly a veřejnosti bezplatně zpřístupňovaly zprávu s informacemi o dani z příjmu nejvyššího mateřského podniku uvedeného v odst. 5 písm. a) tohoto článku.
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 4 – pododstavec 2
Zpráva s informacemi o dani z příjmu se zpřístupní veřejnosti v den jejího zveřejnění na internetových stránkách pobočky nebo na internetových stránkách přidruženého podniku.
Zpráva s informacemi o dani z příjmu se podle společného vzoru dostupného v otevřeném datovém formátu zveřejní a zpřístupní veřejnosti v den jejího zveřejnění na internetových stránkách pobočky nebo na internetových stránkách přidruženého podniku v alespoň jednom úředním jazyce Unie. Tentýž den podnik také předloží zprávu veřejnému registru spravovanému Komisí.
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 5 – písm. a
a)  podnik, který otevřel pobočku, je buď přidruženým podnikem ve skupině, která je kontrolována nejvyšším mateřským podnikem neřídícím se právem některého členského státu, a má čistý konsolidovaný obrat nad 750 000 000 EUR, nebo podnikem, který není přidruženým podnikem a má čistý obrat nad 750 000 000 EUR;
a)  podnik, který otevřel pobočku, je buď přidruženým podnikem ve skupině, která je kontrolována nejvyšším mateřským podnikem neřídícím se právem některého členského státu, a má ve své rozvaze čistý konsolidovaný obrat nejméně 750 000 000 EUR, nebo podnikem, který není přidruženým podnikem a má čistý obrat nejméně 750 000 000 EUR;
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 5 – písm. b
b)  nejvyšší mateřský podnik uvedený v písmenu a) nemá střední nebo velký dceřiný podnik uvedený v odstavci 3.
b)  nejvyšší mateřský podnik uvedený v písmenu a) nemá střední nebo velký dceřiný podnik uvedený v odstavci 3, na který se již vztahují povinnosti podávat zprávy.
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 b – odst. 7 a (nový)
7a.  V případě členských států, které dosud nepřijaly euro, částka v národní měně odpovídající částkám uvedeným v odstavcích 1, 3 a 5 se vypočte pomocí směnného kurzu zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie, který je platný v den vstupu této kapitoly v platnost.
Pozměňovací návrh 35
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – návětí
2.  Informace uvedené v odstavci 1 musí zahrnovat
2.  Informace uvedené v odstavci 1 se předkládají podle společného vzoru a musí zahrnovat následující údaje, rozdělené podle daňových jurisdikcí:
Pozměňovací návrh 36
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. a
a)  stručný popis povahy činností,
a)  název nejvyššího podniku a případně seznam všech jeho dceřiných společností, stručný popis povahy jejich činností a jejich příslušné zeměpisné umístění;
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. b
b)  počet zaměstnanců,
b)  počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek nebo jeho ekvivalent
Pozměňovací návrh 38
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. b a (nové)
ba)  dlouhodobá aktiva jiná než peněžní prostředky nebo peněžní ekvivalenty;
Pozměňovací návrh 39
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. c
c)  výši čistého obratu, jež zahrnuje obrat uskutečněný se spřízněnými stranami,
c)  výši čistého obratu, včetně odlišení obratu uskutečněného se spřízněnými stranami a obratu uskutečněného s nespřízněnými stranami,
Pozměňovací návrh 40
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. g a (nové)
ga)  emitovaný kapitál,
Pozměňovací návrh 65
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. g b (nové)
gb)   podrobné údaje o obdržených státních dotacích a případných darech poskytnutých politikům, politickým subjektům nebo politickým nadacím;
Pozměňovací návrh 41
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 2 – písm. g c (nové)
gc)  informace, zda podniky, dceřiné podniky nebo pobočky využívaly režimy daňového zvýhodnění pro příjmy z patentů nebo rovnocenné režimy.
Pozměňovací návrh 42
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 1
Tato zpráva prezentuje informace uvedené v odstavci 2 zvlášť pro každý členský stát. Je-li členský stát tvořen více daňovými jurisdikcemi; musí být tyto informace sloučeny na úrovni členského státu.
Tato zpráva prezentuje informace uvedené v odstavci 2 zvlášť pro každý členský stát. Je-li členský stát tvořen více daňovými jurisdikcemi, musí být tyto informace předkládány odděleně pro každou daňovou jurisdikci.
Pozměňovací návrh 43
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 2
Zpráva rovněž prezentuje informace uvedené v odstavci 2 tohoto článku zvlášť pro každou daňovou jurisdikci, která je na konci předchozího účetního období uvedena na společném seznamu Unie některých daňových jurisdikcí vypracovaného v souladu s článkem 48g, ledaže se v této zprávě výslovně potvrzuje, s výhradou odpovědnosti podle článku 48e, že přidružené subjekty skupiny, které se řídí právem této daňové jurisdikce, neprovádějí přímo transakce s některým přidruženým podnikem ze stejné skupiny, který se řídí právem některého členského státu.
Zpráva rovněž prezentuje informace uvedené v odstavci 2 tohoto článku zvlášť pro každou daňovou jurisdikci mimo Unii.
Pozměňovací návrh 44
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3
Tato zpráva prezentuje informace uvedené v odstavci 2 agregovaně pro ostatní daňové jurisdikce.
vypouští se
Pozměňovací návrh 83
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3 a (nový)
Aby se chránily obchodně citlivé informace a zajistila spravedlivá hospodářská soutěž, mohou členské státy dovolit, aby jedna nebo více konkrétních informací uvedených v tomto článku byly ze zprávy dočasně vynechány, pokud jde o činnosti v jedné nebo více konkrétních daňových jurisdikcích, jestliže jsou takové povahy, že by jejich zveřejnění mohlo závažně poškodit obchodní postavení podniků uvedených v čl. 48b odst. 1 a čl. 48b odst. 3, jichž se týkají. Vynechání informací nesmí bránit spravedlivému a vyváženému zobrazení daňového postavení podniku. Vynechání informací musí být uvedeno ve zprávě spolu s řádně odůvodněným vysvětlením pro každou daňovou jurisdikci, proč k němu došlo, a s odkazem na dotčenou daňovou jurisdikci nebo daňové jurisdikce.
Pozměňovací návrh 69/rev
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3 b (nový)
Členské státy toto vynechání informací podmíní předchozím povolením ze strany příslušného vnitrostátního orgánu. Podnik musí každý rok žádat o nové po volení příslušného vnitrostátního orgánu, který přijme rozhodnutí na základě nového posouzení situace. Pokud vynechané informace již nesplňují požadavek stanovený v pododstavci 3a, jsou okamžitě zveřejněny. Po skončení období neposkytování informací podnik rovněž retroaktivně – formou aritmetického průměru – zveřejní informace požadované podle tohoto článku za předchozí roky, na něž se vztahuje období neposkytování informací.
Pozměňovací návrh 47
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3 c (nový)
Členské státy udělení takovéto dočasné výjimky oznámí Komisi a důvěrně jí poskytnou vynechanou informaci spolu s podrobným vysvětlením udělené výjimky. Komise na svých webových stránkách každoročně zveřejní oznámení obdržená od členských států a vysvětlení poskytnutá v souladu s pododstavcem 3a.
Pozměňovací návrh 48
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3 d (nový)
Komise ověří, že požadavek stanovený v pododstavci 3a je řádně dodržován, a monitoruje využívání těchto dočasných výjimek schvalovaných vnitrostátními orgány.
Pozměňovací návrh 70/rev
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3 e (nový)
Pokud Komise na základě posouzení informací obdržených v souladu s pododstavcem 3c dospěje k závěru, že požadavek stanovený v pododstavci 3a není splněn, dotčený podnik informace okamžitě zveřejní. Po skončení období neposkytování informací podnik rovněž retroaktivně – formou aritmetického průměru – zveřejní informace požadované podle tohoto článku za předchozí roky, na něž se vztahuje období neposkytování informací.
Pozměňovací návrh 50
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 3 – pododstavec 3 f (nový)
Komise prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci přijme pokyny, které členským státům pomohou definovat případy, v nichž lze zveřejnění informací považovat za vážně poškozující obchodní postavení podniků, jichž se týkají.
Pozměňovací návrh 51
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 c – odst. 5
5.  Zpráva s informacemi o dani z přijmu musí být zveřejněnazpřístupněna na internetových stránkách v alespoň jednom z úředních jazyků Unie.
5.  Zpráva s informacemi o dani z příjmu se podle společného vzoru zdarma dostupného v otevřeném datovém formátu zveřejnízpřístupní veřejnosti v den jejího zveřejnění na internetových stránkách dceřiného podniku nebo na internetových stránkách přidruženého podniku v alespoň jednom z úředních jazyků Unie. Tentýž den podnik také předloží zprávu veřejnému registru spravovanému Komisí.
Pozměňovací návrh 52
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 e – odst. 1
1.  Členské státy zajistí, aby členové správních, řídicích a dozorčích orgánů nejvyššího mateřského podniku podle čl. 48b odst. 1 jednající v mezích pravomocí svěřených jim podle vnitrostátního práva měli kolektivní povinnost zajistit, aby zpráva s informacemi o dani z příjmu byla sestavena, zveřejněna a zpřístupněna v souladu s články 48b, 48c a 48d.
1.  Aby byla posílena odpovědnost vůči třetím stranám a zajištěna vhodná správa věcí veřejných, členské státy zajistí, aby členové správních, řídicích a dozorčích orgánů nejvyššího mateřského podniku podle čl. 48b odst. 1 jednající v mezích pravomocí svěřených jim podle vnitrostátního práva měli kolektivní povinnost zajistit, aby zpráva s informacemi o dani z příjmu byla sestavena, zveřejněna a zpřístupněna v souladu s články 48b, 48c a 48d.
Pozměňovací návrh 53
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Článek 48 g
Článek 48g
vypouští se
Společný unijní seznam některých daňových jurisdikcí
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49, pokud jde o vypracování společného unijního seznamu některých daňových jurisdikcí. Tento seznam vychází z posouzení daňových jurisdikcí, které nesplňují tato kritéria:
(1)  transparentnost a výměnu informací, včetně výměny informací na požádání a automatické výměny informací o finančních účtech;
(2)  spravedlivou daňovou soutěž;
(3)  standardy stanovené skupinou G20 a/nebo OECD;
(4)  další relevantní standardy, včetně mezinárodních standardů stanovených Finančním akčním výborem (FATF).
Komise seznam pravidelně reviduje a v příslušných případech pozmění tak, aby zohledňoval nové okolnosti.
Pozměňovací návrh 54
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 48 i – odst. 1
Komise podá zprávu o plnění a dopadu povinností podávat zprávu stanovených v článcích 48a až 48f. Tato zpráva obsahuje hodnocení toho, zda zpráva s informacemi o dani z příjmu přináší odpovídající a přiměřené výsledky, přičemž se zohlední potřeba zajistit dostatečnou úroveň transparentnosti i potřeba konkurenčního prostředí pro podniky.
Komise podá zprávu o plnění a dopadu povinností podávat zprávu stanovených v článcích 48a až 48f. Tato zpráva obsahuje hodnocení toho, zda zpráva s informacemi o dani z příjmu přináší odpovídající a přiměřené výsledky, a hodnotí náklady a přínosy snížení prahové hodnoty čistého konsolidovaného obratu pod částku, kdy se od podniků a poboček požaduje, aby předkládaly zprávy s informacemi o dani z příjmu. Tato zpráva také posoudí, zda je případně nezbytné přijmout další doplňující opatření, přičemž se zohlední potřeba zajistit dostatečnou úroveň transparentnosti i potřeba zachovat a zajistit konkurenční prostředí pro podniky a soukromé investice.
Pozměňovací návrh 55
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 a (nový)
Směrnice 2013/34/EU
Článek 48 i a (nový)
(2a)  Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 48ia
Nejpozději do čtyř let od přijetí této směrnice a s ohledem na situaci na úrovni OECD Komise přezkoumá a posoudí ustanovení této kapitoly a podá o nich zprávu, zejména pokud jde o:
–  podniky a pobočky, od nichž se požaduje, aby předkládaly zprávy s informacemi o dani z příjmu, především zda by bylo vhodné rozšířit působnost této kapitoly, aby zahrnovala velké podniky ve smyslu čl. 3 odst. 4, a velké skupiny ve smyslu čl. 3 odst. 7 této směrnice;
–  obsah zpráv s informacemi o dani z příjmu podle článku 48c;
–  dočasnou výjimku stanovenou v čl. 48c odst. 3 pododstavcích 3a až 3f.
Komise tuto zprávu předloží Evropskému parlamentu a Radě, případně spolu s legislativním návrhem.“
Pozměňovací návrh 56
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 b (nový)
Směrnice 2013/34/EU
Článek 48 i b (nový)
(2b)  Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 48ib
Společný vzor pro zprávu
Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví společný vzor, na který odkazují čl. 48b odst. 1, 3, 4 a 6 a čl. 48c odst. 5. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 50 odst. 2.“
Pozměňovací návrh 57
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 3 – písm. b
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 49 – odst. 3 a
3a.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise konzultuje odborníky jmenované každým členským státem v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne [date].
3a.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise konzultuje odborníky jmenované každým členským státem v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016* o zdokonalení tvorby právních předpisů a zejména s přihlédnutím k ustanovením Smluv a Listiny základních práv Evropské unie.
________________
* Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.“
Pozměňovací návrh 58
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 3 a (nový)
Směrnice 2013/34/EU
Čl. 51 – odst. 1
(3a)  V článku 51 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
„Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
Členské státy stanoví alespoň správní opatření a sankce za porušování vnitrostátních ustanovení přijatých v souladu s touto směrnicí ze strany podniků.
Členské státy oznámí tato ustanovení Komisi nejpozději do ... [prosím vložte datum jeden rok po vstupu v platnost] a neprodleně jí oznámí veškeré následné změny týkající se těchto ustanovení.
Do ... [tři roky od vstupu této směrnice v platnost] sestaví Komise seznam opatření a sankcí stanovených jednotlivými členskými státy v souladu s touto směrnicí.“

(1) Věc byla vrácena příslušným výborům pro účely interinstitucionálních jednání podle čl. 59 odst. 4 čtvrtého pododstavce (A8-0227/2017).


Zavedení dočasných autonomních obchodních opatření pro Ukrajinu ***I
PDF 403kWORD 45k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady na zavedení dočasných autonomních obchodních opatření pro Ukrajinu, která doplňují obchodní koncese v rámci dohody o přidružení (COM(2016)0631 – C8-0392/2016 – 2016/0308(COD))
P8_TA(2017)0285A8-0193/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2016)0631),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0392/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. června 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0193/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(1);

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení a které bude zveřejněno v řadě L Úředního věstníku Evropské unie společně s konečným zněním legislativního aktu;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. července 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o zavedení dočasných autonomních obchodních opatření pro Ukrajinu, která doplňují obchodní koncese v rámci dohody o přidružení

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1566.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise týkající se článku 3 nařízení o dočasných autonomních obchodních opatřeních pro Ukrajinu

Komise konstatuje, že pokud nebude možné uplatnit pozastavení preferenčního režimu před plným využitím ročních bezcelních kvót na zemědělské produkty, učiní kroky, aby bylo navrženo snížení nebo pozastavení těchto koncesí v následujících letech.

(1) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 1. června 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0236).


Návrh opravného rozpočtu č. 2 k souhrnnému rozpočtu na rok 2017: zahrnutí přebytku za rozpočtový rok 2016
PDF 394kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 2/2017 na rozpočtový rok 2017: zahrnutí přebytku za rozpočtový rok 2016 (09437/2017 – C8-0190/2017 – 2017/2061(BUD))
P8_TA(2017)0286A8-0229/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1), a zejména na článek 41 tohoto nařízení,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2017, schválený s konečnou platností dne 1. prosince 2016(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(3),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(4),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(5),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 2/2017, který Komise přijala dne 12. dubna 2017 (COM(2017)0188),

–  s ohledem na postoj k návrhu opravného rozpočtu č. 2/2017, který Rada přijala dne 8. června 2017 a postoupila Evropskému parlamentu dne 9. června 2017 (09437/2017 – C8-0190/2017),

–  s ohledem na články 88 a 91 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0229/2017),

A.  vzhledem k tomu, že cílem návrhu opravného rozpočtu č. 2/2017 je zapsat do rozpočtu na rok 2017 přebytek z rozpočtového roku 2016 ve výši 6 405 milionů EUR;

B.  vzhledem k tomu, že hlavními složkami tohoto přebytku jsou kladný zůstatek na straně příjmů ve výši 1 688 milionů EUR, nevyčerpané prostředky na straně výdajů ve výši 4 889 milionů EUR a kurzové rozdíly ve výši 173 milionů EUR;

C.  vzhledem k tomu, že na straně příjmů jsou dvěma hlavními složkami úroky z prodlení a pokuty (3 052 miliony EUR) a záporný zůstatek na straně vlastních zdrojů (1 511 milionů EUR);

D.  vzhledem k tomu, že na straně výdajů v oddílu III (Komise) v rámci převedených prostředků dosahují nevyčerpané prostředky výše 4 825 milionů EUR za rok 2016 a 28 milionů EUR za rok 2015, a v případě ostatních orgánů a institucí výše 35 milionů EUR;

1.  bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 2/2017 předložený Komisí, jehož jediným účelem je zapsání přebytku z roku 2016 ve výši 6 405 milionů EUR do rozpočtu v souladu s článkem 18 finančního nařízení a s postojem Rady k tomuto návrhu;

2.  bere s politováním na vědomí významné množství nevyčerpaných prostředků ve výši 4 889 milionů EUR za rok 2016, přestože opravný rozpočet č. 4/2016 již snížil úroveň prostředků na platby o 7 284,3 milionů EUR; poukazuje na to, že velmi nízké uplatnění prostředků na platby v oblasti soudržnosti (Podokruh 1b) je částečně způsobeno nepřesnými prognózami členských států a zpožděním při jmenování řídících a certifikačních orgánů na vnitrostátní úrovni;

3.  upozorňuje na negativní dopad oslabování britské libry vůči euru, což je hlavní příčinou deficitu příjmů ve výši 1,511 milionů EUR v rámci vlastních zdrojů; konstatuje, že tento nedostatek mohl způsobit vážné problémy, pokud jde o financování rozpočtu Unie; poukazuje na to, že tento výpadek příjmů je způsoben jednostranným britským rozhodnutím vystoupit z Unie, ale že náklady na nápravu této situace ponese celá Unie; trvá na tom, že by tyto náklady měly být zohledněny při projednávání vyrovnání finančních závazků mezi Spojeným královstvím a Unií;

4.  především upozorňuje na relativně vysoké pokuty v celkové výši 4 159 milionů EUR v roce 2016, z nichž je 2 861 milionů EUR započítáno do přebytku za rok 2016;

5.  trvá na tom, že místo úprav příspěvků z HND by měl mít rozpočet Unie možnost opětovně využívat veškerý přebytek z nevyčerpaných prostředků nebo z pokut uložených společnostem za porušení právních předpisů Unie v oblasti hospodářské soutěže, aby tak mohl řešit potřeby financování Unie;

6.  poznamenává, že přijetí návrhu opravného rozpočtu č. 2/2017 sníží podíl příspěvků z HND členských států do rozpočtu Unie v roce 2017 o 6 405 milionů EUR; opětovně naléhavě vyzývá členské státy, aby využily příležitosti tohoto zpětného toku prostředků k tomu, aby dostály svým závazkům ohledně uprchlické krize a vyrovnaly příspěvek Unie do dvou svěřenských fondů a nového Evropského fondu pro udržitelný rozvoj(6);

7.  vyzývá příslušné orgány Unie, aby urychleně zpracovaly současný nevyřízený a připravované návrhy opravných rozpočtů pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí a pro Evropský fond pro udržitelný rozvoj, v souladu se závazky přijatými v rámci výsledku dohodovacího řízení o rozpočtu na rok 2017;

8.  vyjadřuje v souvislosti s tímto návrhem opravného rozpočtu politování nad tím, že schválení revize víceletého finančního rámce (VFR) v polovině období bylo několik měsíců blokováno v Radě; vyjadřuje úlevu nad tím, že britská vláda dodržela své slovo a neprodleně po všeobecných volbách ve Spojeném království zrušila svou blokádu revize VFR; doufá, že přečerpání finančních prostředků členským státům ulehčí nadcházející jednání o vypořádání finančních závazků mezi Spojeným královstvím a Unií;

9.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 2/2017;

10.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 2/2017 za schválený s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(2) Úř. věst. L 51, 28.2.2017, s. 1.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(4) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(5) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.
(6) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro udržitelný rozvoj a o zřízení záruky EFSD a záručního fondu EFSD (COM(2016)0586 final).


Delší životnost výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti
PDF 464kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti (2016/2272(INI))
P8_TA(2017)0287A8-0214/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a zejména na článek 114 této smlouvy,

–  s ohledem na články 191, 192 a 193 SFEU a na odkaz na cíl zajistit uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. července 2008 o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku (COM(2008)0397),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie(1),

–  s ohledem na pracovní plán Komise pro ekodesign na období 2016–2019 (COM(2016)0773), zejména na cíl stanovit více požadavků zaměřených na konkrétní výrobky, jakož i horizontálních požadavků v oblastech, jako je trvanlivost, opravitelnost, možnost modernizace, design umožňující rozebrání výrobku, snadné opětovné použití a recyklace,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(3) (sedmý akční program pro životní prostředí),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2013 nazvané „Na cestě k udržitelnější spotřebě: životnost průmyslových výrobků a informace pro spotřebitele k obnovení důvěry“(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0021),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (COM(2011)0571),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. dubna 2013 nazvané „Budování jednotného trhu s ekologickými produkty – usnadnění lepší informovanosti o environmentálním profilu produktů a organizací“ (COM(2013)0196),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2014 nazvané „Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu“ (COM(2014)0398),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvané „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614) a na balíček oběhového hospodářství, jehož součástí je zejména revize směrnic o odpadech (směrnice 2008/98/ES, „rámcová směrnice o odpadech“), o obalech a obalových odpadech (směrnice 94/62/ES), o skládkách odpadů (směrnice 1999/31/ES), o vozidlech s ukončenou životností (směrnice 2000/53/ES), o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech (směrnice 2006/66/ES) a o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (směrnice 2012/19/EU),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech smluv o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku (COM(2015)0635), který předložila Komise dne 9. prosince 2015,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu(6),

–  s ohledem na zprávu Evropské organizace spotřebitelů (BEUC) ze dne 18. srpna 2015 nazvanou „Zboží dlouhodobé spotřeby: udržitelnější výrobky, lepší práva spotřebitelů. Očekávání spotřebitelů spojená s agendou EU v oblasti účinného využívání zdrojů a oběhového hospodářství“,

–  s ohledem na studii Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 29. března 2016 nazvanou „Vliv informací o životnosti výrobku na spotřebitele“,

–  s ohledem na studii vypracovanou v červenci 2016 na žádost Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů nazvanou „Delší životnost výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti“,

–  s ohledem na shrnutí evropského spotřebitelského centra ze dne 18. dubna 2016 nazvané „Plánované zastarávání aneb vedlejší produkty konzumní společnosti“,

–  s ohledem na rakouskou normu ONR 192102 nazvanou „Značka excelence pro opravitelná elektrická a elektronická zařízení s dlouho životností“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0214/2017),

A.  vzhledem k tomu, že pracovní plán Komise pro ekodesign na období 2016–2019 obsahuje odkaz na oběhové hospodářství a na nutnost řešit otázky trvanlivosti a recyklovatelnosti;

B.  vzhledem k tomu, že přijetí stanoviska k životnosti výrobků Evropským hospodářským a sociálním výborem (EHSV) dokládá zájem hospodářských subjektů a občanské společnosti o toto téma;

C.  vzhledem k tomu, že je třeba najít rovnováhu mezi prodloužením životnosti výrobků a inovací, výzkumem a vývojem;

D.  vzhledem k tomu, že studie zadaná Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů ukazuje, že k podpoře delší životnosti výrobků jsou zapotřebí rozsáhlá politická opatření;

E.  vzhledem k tomu, že vedle sebe existují různé hospodářské a obchodní modely, včetně hospodářského modelu založeného na používání, který může přispět ke snížení nepříznivých důsledků pro životní prostředí;

F.  vzhledem k tomu, že je třeba podpořit prodloužení životnosti výrobků, zejména bojem proti plánovanému zastarávání;

G.  vzhledem k tomu, že je třeba podpořit evropské odvětví oprav, sestávající zejména z mikropodniků a malých a středních podniků;

H.  vzhledem k tomu, že větší harmonizace opatření pro opětovné použití výrobků podpoří místní hospodářství a vnitřní trh vytvořením nových pracovních míst a zvýšením poptávky po použitém zboží;

I.  vzhledem k tomu, že z ekonomického i environmentálního hlediska je nutné zachovat suroviny a omezit produkci odpadu, což se snaží zohledňovat koncepce rozšířené odpovědnosti výrobce;

J.  vzhledem k tomu, že podle průzkumu Eurobarometru provedeného v červnu 2014 uvádí 77 % spotřebitelů v EU, že upřednostňují pokus o opravu rozbitého zboží před nákupem nových výrobků; vzhledem k tomu, že informace o trvanlivosti výrobků a jejich opravitelnosti, které jsou spotřebitelům poskytovány, je nutné dále zlepšit;

K.  vzhledem k tomu, že spolehlivé výrobky s dlouhou trvanlivostí přinášejí spotřebitelům odpovídající hodnotu za vynaložené peníze a zabraňují nadměrnému využívání zdrojů a produkci odpadu; vzhledem k tomu, že je proto důležité, aby byla prodloužena doba použitelnosti spotřebního zboží, a to prostřednictvím designu zaměřeného na trvanlivost a možnost opravy, modernizace, rozebrání a recyklace produktů;

L.  vzhledem k tomu, že pokles důvěry spotřebitelů v kvalitu výrobků má negativní dopad na evropské společnosti; vzhledem k tomu, že v celé EU je v současné době v platnosti zákonná záruka v minimální délce 24 měsíců a v některých členských státech platí ustanovení, která spotřebitele chrání ještě více v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží;

M.  vzhledem k tomu, že by mělo být dodržováno právo spotřebitelů vybrat si podle svých individuálních potřeb, očekávání a preferencí;

N.  vzhledem k tomu, že navzdory studii EHSV z března 2016, která ukázala na jasnou vazbu mezi označováním životnosti výrobku a chováním spotřebitelů, nejsou spotřebitelé o životnosti výrobků řádně informováni;

O.  vzhledem k tomu, že životnost výrobku a způsob, jakým daný výrobek stárne, jsou ovlivněny různými přirozenými nebo uměle vytvořenými faktory, např. složením, funkčností, náklady na opravu a spotřebními vzorci;

P.  vzhledem k tomu, že opravy a náhradní díly by měly být snadněji dostupné;

Q.  vzhledem k tomu, že kromě dlouhé životnosti výrobku je pro to, jakým způsobem daný výrobek přispěje k ochraně zdrojů, zásadní i míra jeho kvality během jeho životního cyklu;

R.  vzhledem k tomu, že se množí vnitrostátní iniciativy zaměřené na řešení problému předčasného zastarávání zboží a softwaru; vzhledem k tomu, že je zapotřebí vytvořit v tomto ohledu společnou strategii pro jednotný trh;

S.  vzhledem k tomu, že životnost digitálních nosičů je klíčová pro životnost elektronických přístrojů; vzhledem k tomu, že software stále rychleji zastarává, a proto musí být elektronické přístroje adaptabilní, aby si na trhu zachovaly konkurenceschopnost;

T.  vzhledem k tomu, že výrobky se zabudovaným defektem, jenž má způsobit jejich poruchu a v konečném důsledku vést k tomu, aby po určitém počtu použití přestaly fungovat, dále snižují důvěru spotřebitelů a nemělo by být povoleno uvádět je na trh;

U.  vzhledem k tomu, že podle údajů Eurobarometru je 90 % evropských občanů přesvědčeno, že by na výrobcích měla být jasně uvedena doba jejich použitelnosti;

V.  vzhledem k tomu, že z výrobků s delší životností mohou mít užitek všechny hospodářské subjekty, včetně malých a středních podniků;

W.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí vyzývá k přijetí konkrétních opatření za účelem zlepšení trvanlivosti, opravitelnosti a opětovného používání výrobků a prodloužení jejich životnosti;

X.  vzhledem k tomu, že v tomto ohledu má významnou úlohu rozšířená odpovědnost výrobce;

Y.  vzhledem k tomu, že dosažení modelu oběhového hospodářství vyžaduje zapojení osob přijímajících politická rozhodnutí, občanů a podniků a znamená nejen změny v oblasti designu a prodeje výrobků a služeb, nýbrž i ve způsobu uvažování a v očekávání spotřebitelů a v podnikatelské činnosti, a to prostřednictvím vytváření nových trhů, které budou reagovat na změny v chování spotřebitelů a budou se vyvíjet směrem k používání, opakovanému používání a sdílení výrobků, což přispěje k prodloužení doby jejich použitelnosti a napomůže výrobě konkurenceschopných, trvalých a udržitelných výrobků;

Z.  vzhledem k tomu, že u řady svítidel není možné vyměnit žárovku, což může vést k problémům, pokud žárovka přestane svítit, na trhu se objeví nové, účinnější žárovky nebo se změní preference zákazníka např. ohledně barvy světla, neboť pak je nutné vyměnit celé svítidlo;

AA.  vzhledem k tomu, že světelné diody LED by pokud možno měly být vyměnitelné, nikoli neodstranitelné;

AB.  vzhledem k tomu, že v rámci dalšího rozvoje oběhového hospodářství je nutné přijmout další opatření s cílem podněcovat opravitelnost, adaptabilitu, modernizaci, trvanlivost a recyklovatelnost výrobků s cílem prodloužit životnost a dobu použitelnosti výrobků, příp. jejich součástí;

AC.  vzhledem k tomu, že stále větší rozmanitost výrobků, stále kratší inovační cykly a neustále se měnící módní trendy vedou k častějšímu nakupování nových výrobků, a tím ke zkrácení doby jejich použitelnosti;

AD.  vzhledem k tomu, že velký potenciál skýtá odvětví oprav, obchodu s použitým zbožím a směny zboží, tj. odvětví, které usiluje o prodloužení životnosti výrobků;

AE.  vzhledem k tomu, že by měla být nalezena rovnováha mezi snahou o prodloužení životnosti výrobků a zachování takového prostředí, které i nadále podněcuje inovace a další vývoj;

Navrhování odolných, trvanlivých a vysoce kvalitních výrobků

1.  vyzývá Komisi, aby v proveditelných případech podporovala stanovení minimálních kritérií odolnosti, jež budou mimo jiné zahrnovat odolnost, opravitelnost a možnost modernizace, pro každou kategorii výrobků již od fáze návrhu, přičemž jejich zavedení napomohou normy vypracované všemi třemi evropskými normalizačními organizacemi (Evropským výborem pro normalizaci (CEN), Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropským ústavem pro telekomunikační normy (ETSI));

2.  zdůrazňuje, že ve všech fázích životního cyklu výrobku je třeba dosáhnout rovnováhy mezi prodloužením životnosti výrobku, přeměnou odpadu na zdroje (druhotné suroviny), průmyslovou symbiózou, inovacemi, poptávkou spotřebitelů, ochranou životního prostředí a politikou růstu, a je přesvědčen, že vývoj výrobků, které stále efektivněji využívají zdroje, nesmí podněcovat krátkou životnost výrobků ani jejich předčasnou likvidaci;

3.  zdůrazňuje, že témata, jako je trvanlivost výrobku, prodloužené záruční lhůty, dostupnost náhradních dílů, snadnost opravy a zaměnitelnost součástek, by měla být součástí obchodních nabídek výrobců, aby byly naplněny různé potřeby, očekávání a preference spotřebitelů, a podtrhuje, že tato témata jsou důležitým aspektem volné hospodářské soutěže;

4.  bere na vědomí úlohu obchodních strategií, jako je pronájem výrobku, při designu trvanlivých výrobků, kdy leasingové společnosti zůstávají vlastníky pronajatých jednotek a jsou motivovány k jejich opětovnému uvádění na trh a k investicím do vývoje trvanlivějšího zboží, což vede k nižšímu objemu nové výroby a likvidace výrobků;

5.  připomíná stanovisko Parlamentu k revizi balíčku opatření k oběhovému hospodářství pozměňujícího směrnici o odpadech, který posílil zásadu rozšířené odpovědnosti výrobce, a vytvořil tak pobídky pro udržitelnější design výrobků;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výrobce stavebnicových konceptů, které jsou snadno rozmontovatelné a zaměnitelné;

7.  je toho názoru, že by úsilí o trvanlivost a opravitelnost výrobků mělo jít ruku v ruce s cílem udržitelnosti, např. prostřednictvím využívání materiálů šetrných k životnímu prostředí;

8.  se znepokojením konstatuje, že modemy, routery a televizní dekodéry / set-top boxy vytvářejí značné množství elektronického odpadu, když spotřebitelé přejdou k novému poskytovateli telekomunikačních služeb; připomíná spotřebitelům a poskytovatelům telekomunikačních služeb, že podle nařízení (EU) 2015/2120 již spotřebitelé, kteří přecházejí k novému poskytovateli telekomunikačních služeb, mají právo používat koncová zařízení podle svého výběru;

Podpora opravitelnosti a dlouhé životnosti výrobků

9.  žádá Komisi, aby podporovala opravitelnost výrobků:

   podněcováním a zjednodušením opatření, díky nimž je možnost opravy zboží pro spotřebitele lákavá,
   využitím konstrukčních technik a materiálů, díky kterým je snazší a méně nákladné zboží opravit nebo nahradit některou z jeho součástek; spotřebitelé by se neměli ocitnout v nekonečném cyklu oprav a údržby vadných výrobků,
   podporou prodloužení záruční lhůty o dobu nutnou k provedení opravy, dochází-li k opakovanému nesouladu výrobku s platnými předpisy nebo je-li doba nutná k opravě delší než jeden měsíc,
   dále vybízením k tomu, aby byly součástky, jež jsou nezbytné pro fungování výrobku, nahraditelné a opravitelné, a to tím, že bude opravitelnost výrobku, je-li to přínosné, zařazena mezi jeho základní vlastnosti, a odrazováním od zabudovávání základních součástek, jako jsou baterie a světelné diody (LED), do výrobků, pokud to není opodstatněno bezpečnostními důvody,
   naléháním na výrobce, aby při nákupu poskytovali návod na údržbu a opravu, především u výrobků, u nichž jsou údržba a oprava důležité, a to s cílem zvýšit šanci na prodloužení životnosti výrobku,
   zajištěním možnosti, aby mohly být při opravě všech výrobků v souladu s platnými právními předpisy použity místo původních dílů náhražky o stejné kvalitě a výkonu,
   prostřednictvím normalizace vztahující se na náhradní díly a nářadí nezbytné k opravě tam, kde je to možné, s cílem zlepšit poskytování opravárenských služeb,
   vybízením výrobců, aby na požádání poskytovali opravnám návody na údržbu a opravu v různých jazycích,
   podporováním výrobců v tom, aby vyvinuli technologii pro výrobu baterií, která zajistí, aby životnost baterií a akumulátorů lépe odpovídala očekávané životnosti výrobku, nebo aby byla výměna baterií dostupnější a za cenu, která je úměrná ceně výrobku;

10.  domnívá se, že je přínosné zajistit dostupnost náhradních dílů, které jsou nezbytné pro řádné a bezpečné fungování zboží, a to následujícími způsoby:

   podporou nezaměřenou jen na závody provádějící montáž výrobků, ale rovněž na dostupnost náhradních dílů,
   podporou hospodářských subjektů, aby ke spotřebitelskému zboží, které vyrábějí či dovážejí, poskytovaly odpovídající technický servis a aby dodávaly náhradní díly, jež jsou nezbytné pro řádné a bezpečné fungování zboží, za cenu odpovídající povaze a životnosti daného výrobku,
   jasným uváděním informace, zda pro dané zboží jsou či nejsou dostupné náhradní díly, za jakých podmínek a na jak dlouhou dobu, případně i prostřednictvím zřízení digitální platformy;

11.  vybízí členské státy, aby se zabývaly vhodnými pobídkami na podporu udržitelných, vysoce kvalitních a opravitelných výrobků, podněcovaly opravy a prodej použitého zboží a rozvíjely odbornou přípravu v oboru opravárenské činnosti;

12.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byla zachována možnost využít služeb nezávislého opraváře, např. odrazováním od technických, bezpečnostních či softwarových řešení, která znemožňují, aby opravy prováděl někdo jiný než schválené podniky či subjekty;

13.  vybízí k úsilí o podporu opětovného využívání náhradních dílů na trhu s použitým zbožím;

14.  bere na vědomí možnost využívat 3D tisk k vyrábění dílů pro profesionály a spotřebitele; naléhavě požaduje, aby byla v tomto ohledu zajištěna bezpečnost výrobků, ochrana proti padělání a ochrana autorských práv;

15.  připomíná, že při úspěšném uplatňování oběhového hospodářství hrají důležitou úlohu dostupnost normalizovaných a modulových součástí, plány na rozmontování, design výrobků zaměřený na dlouhou životnost a účinné výrobní postupy;

Fungování hospodářského modelu zaměřeného na používání a podpora malých a středních podniků a zaměstnanosti v EU

16.  podtrhuje, že přechod k obchodním modelům typu „poskytování výrobků jako služba“ má potenciál zlepšit udržitelnost výrobních a spotřebních vzorců za předpokladu, že systémy, v nichž je poskytování výrobků službou, nepovedou ke zkrácení životnosti výrobků, a zdůrazňuje, že tyto obchodní modely by neměly poskytovat příležitosti k vyhýbání se daňovým povinnostem;

17.  zdůrazňuje, že vývoj nových obchodních modelů, jako jsou internetové služby, nové formy marketingu, obchodní domy prodávající pouze použité zboží a rozšířenější dostupnost neformálních opravárenských zařízení (kavárny nabízející opravy, dílny, kde si lidé mohou zboží opravit sami), může přispět k prodloužení životnosti výrobků a zároveň zvýšit povědomí spotřebitelů o výrobcích s dlouhou životností a jejich důvěru v tyto výrobky;

18.  vyzývá členské státy, aby:

   prováděly konzultace všech dotčených zúčastněných stran s cílem podpořit rozvoj prodejního modelu založeného na používání, jenž by přinášel výhody všem subjektům,
   zintenzivnily své úsilí prostřednictvím opatření podporujících rozvoj funkčního hospodářství a podporovaly pronájem, výměnu a půjčování zboží,
   podporovaly místní a regionální orgány, které aktivně prosazují rozvoj hospodářských modelů, jako je ekonomika sdílení a oběhové hospodářství, jež podněcují účinnější využívání zdrojů a trvanlivost zboží a kladou důraz na opravy, opětovné používání a recyklaci;

19.  vybízí členské státy, aby zajistily, aby při zadávání veřejných zakázek bylo přihlíženo k ustanovení o nákladech životního cyklu obsaženému ve směrnici 2014/24/EU, a aby zvýšily míru opětovného využívání zařízení zakoupeného veřejnými orgány;

20.  vyzývá členské státy a Komisi, aby ve svých veřejných politikách podporovaly ekonomiku sdílení vzhledem k výhodám, které poskytuje při využívání volných zdrojů a kapacit, například v odvětví dopravy a ubytování;

21.  žádá Komisi, aby v rámci propagace oběhového hospodářství zdůrazňovala význam trvanlivosti výrobků;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně uplatňovaly hierarchii způsobů nakládání s odpady stanovenou v právních předpisech EU (rámcová směrnice o odpadech (2008/98/ES)) a zejména aby zachovávaly co největší užitečnost a hodnotu elektrických a elektronických zařízení a nepovažovaly je za odpad, např. tím, že umožní přístup na místa sběru odpadních elektrických a elektronických zařízení zaměstnancům center opětovného použití, jež budou schopna tyto výrobky a jejich součástky využít;

23.  domnívá se, že opatření obsažená v tomto usnesení by měla být uplatněna zejména na malé a střední podniky a mikropodniky podle definice obsažené v doporučení Komise 2003/361/ES, a to odpovídajícím způsobem a úměrně jejich velikosti a kapacitám, s cílem zachovat jejich rozvoj a podnítit zaměstnanost a odbornou přípravu na nová povolání v EU;

24.  vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou, jakým způsobem by bylo možné podpořit a usnadnit vyměnitelnost světelných diod LED, a aby kromě opatření v oblasti ekodesignu zvažovala i mírnější přístup zahrnující např. označování, systémy pobídek, zadávání veřejných zakázek nebo prodloužené záruky v případě, že je světelný zdroj do výrobku pevně zabudován;

25.  naléhavě vyzývá členské státy, aby prováděly účinný dohled nad trhem s cílem zajistit, aby evropské i dovážené výrobky splňovaly požadavky týkající se politiky v oblasti výrobků a ekodesignu;

26.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zapojily místní a regionální orgány a respektovaly jejich pravomoci;

Zajištění lepší informovanosti spotřebitelů

27.  žádá Komisi, aby zlepšila informace o trvanlivosti výrobků, a to následujícími způsoby:

   zvážením zavedení dobrovolné evropské značky, jež by zejména zahrnovala: trvanlivost a ekodesign výrobku, možnosti jeho modernizace v souladu s technickým pokrokem a jeho opravitelnost,
   dobrovolnými experimenty se společnostmi a dalšími zúčastněnými stranami na úrovni EU s cílem vypracovat označování očekávané doby použitelnosti výrobku na základě standardizovaných kritérií, jež by mohla být používána všemi členskými státy,
   vytvořením počítadla opotřebení u nejdůležitějších spotřebních výrobků, zejména u velkých elektrospotřebičů,
   posouzením dopadu sladění označování životnosti s délkou zákonné záruční lhůty,
   využitím digitálních aplikací nebo sociálních médií,
   standardizací informací v manuálech, jež se týkají trvanlivosti, možnosti modernizace a opravitelnosti výrobku, tak aby byly jasné, dostupné a snadno pochopitelné,
   informacemi vycházejícími ze standardizovaných kritérií, jež uvádějí očekávanou životnost výrobku;

28.  naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby:

   místním a regionálním orgánům, společnostem a sdružením poskytovaly pomoc při provádění informačních kampaní pro spotřebitele na téma prodloužení životnosti výrobků, zejména podáváním informací ohledně tipů na údržbu, opravy, opětovné použití atd.,
   podporovaly informovanost spotřebitelů o rychle se opotřebovávajících a neopravitelných výrobcích, ve vhodných případech zřizováním oznamovacích platforem pro spotřebitele;

29.  vyzývá Komisi, aby vybízela k pravidelné a strukturované výměně informací a sdílení osvědčených postupů v celé Unii, mezi Komisí a členskými státy, včetně regionálních a obecních orgánů;

Opatření týkající se plánovaného zastarávání

30.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se spotřebitelskými organizacemi, výrobci a dalšími zúčastněnými stranami předložila návrh definice plánovaného zastarávání hmotného zboží a softwaru, jež by byla platná na úrovni EU; vyzývá dále Komisi, aby ve spolupráci s orgány dozoru nad trhem prozkoumala možnost zřízení nezávislého systému, který by mohl testovat výrobky a odhalovat v nich zabudované prvky, jež zkracují jejich životnost; v této souvislosti požaduje lepší právní ochranu „oznamovatelů“ a vhodná odrazující opatření pro výrobce;

31.  poukazuje na průkopnickou úlohu některých členských států v tomto ohledu, například na iniciativu zemí Beneluxu týkající se boje proti plánovanému zastarávání a prodloužení životnosti domácích (elektrických) spotřebičů; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu důležité sdílet osvědčené postupy;

32.  konstatuje, že možnost modernizace výrobků může zpomalit jejich zastarávání a snížit jejich dopad na životní prostředí a náklady pro uživatele;

Posílení práva na zákonnou záruční lhůtu

33.  považuje za zásadně důležité, aby byli spotřebitelé lépe informováni o tom, jak funguje zákonná záruční lhůta; žádá, aby byl úplný písemný odkaz na záruční lhůtu obsažen na faktuře vystavované při prodeji výrobku;

34.  vyzývá Komisi, aby předkládala iniciativy a opatření k posílení důvěry spotřebitelů prostřednictvím:

   větší ochrany spotřebitelů, zejména u výrobků s delší přiměřeně očekávanou dobu použitelnosti, a přihlédnutí k přísným opatřením na ochranu spotřebitelů, která již byla přijata v některých členských státech,
   přihlédnutí k účinkům jak právních předpisů týkajících se ekodesignu, tak smluvního práva na výrobky spojené se spotřebou energie za účelem uceleného přístupu k regulaci výrobků,
   zaručení toho, aby byli spotřebitelé v kupní smlouvě konkrétně informováni o svém nároku na zákonnou záruku, a podpory programů zvyšujících povědomí o tomto právu,
   zjednodušení prokazování koupě pro spotřebitele tím, že záruka bude spojena se zbožím, nikoli s kupujícím, a dále tím, že bude nadále podporováno všeobecné zavedení elektronických účtenek a digitálních záručních systémů;

35.  žádá o zavedení mechanismu pro podávání stížností na úrovni EU v případech, kdy není dodržováno právo na záruku, s cílem usnadnit sledování uplatňování evropských norem příslušnými orgány;

36.  poukazuje na skutečnost, že posílením zásady rozšířené odpovědnosti výrobce a stanovením minimálních požadavků je možné vytvořit pobídky k udržitelnějšímu designu výrobků;

Ochrana spotřebitelů před zastaráváním softwaru

37.  vyzývá k větší transparentnosti, pokud jde o možnost modernizace, bezpečnostní aktualizace a trvanlivost, což jsou všechno nezbytné aspekty řádného fungování jak softwaru, tak hardwaru; vyzývá Komisi, aby se zabývala nutností usnadnit větší spolupráci mezi podniky;

38.  vybízí k transparentnosti ze strany dodavatelů a výrobců uvedením minimální doby, po kterou jsou k dispozici bezpečnostní aktualizace operačních systémů, v kupní smlouvě výrobku; navrhuje, aby byla stanovena definice přiměřené doby použitelnosti; dále zdůrazňuje, že v případě zabudovaných operačních systémů je zapotřebí, aby dodavatel výrobku zajistil dodání těchto bezpečnostních aktualizací; vyzývá výrobce, aby poskytovali jasné informace o kompatibilitě softwarových aktualizací a modernizací se zabudovanými operačními systémy, jež jsou spotřebitelům dodávány;

39.  žádá, aby byly nezbytné aktualizace softwaru vratné a byly doprovázeny informacemi o důsledcích pro fungování zařízení; žádá rovněž, aby byl nový nezbytný software kompatibilní se softwarem předchozí generace;

40.  vyzývá k tomu, aby byla prostřednictvím normalizace podporována vyměnitelnost jednotlivých dílů, včetně procesoru, s cílem zajistit možnost modernizace výrobků;

o
o   o

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.
(2) Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 1.
(3) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.
(4) Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 23.
(5) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64.
(6) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.


Řešení případů porušování lidských práv v kontextu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně genocidy
PDF 463kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o řešení případů porušování lidských práv v kontextu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně genocidy (2016/2239(INI))
P8_TA(2017)0288A8-0222/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 9. prosince 1948,

–  s ohledem na kapitolu VII Charty Organizace spojených národů (Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných),

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984,

–  s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře a pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti ze dne 31. října 2000,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (MTS) ze dne 17. července 1998, který vstoupil v platnost dne 1. července 2002,

–  s ohledem na změny Římského statutu přijaté v rámci hodnotící konference, která se konala v červnu 2010 v Kampale v Ugandě,

–  s ohledem na analytický rámec OSN pro kruté zločiny vypracovaný Úřadem zvláštních poradců OSN pro předcházení genocidě a odpovědnost za ochranu,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 15. března 2015 o lidskoprávní situaci v Iráku s ohledem na činy páchané tzv. Islámským státem v Iráku a Levantě a spřízněnými skupinami,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. A/71/L.48 z prosince 2016, kterou se zřizuje mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus pro pomoc při vyšetřování a stíhání osob odpovědných za nejzávažnější trestné činy podle mezinárodního práva spáchané v Syrské arabské republice od března 2011 (IIIM),

–  s ohledem na zvláštní vyšetřování událostí v Aleppu, které provádí nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republiku, jehož výsledky byly zveřejněny dne 1. března 2017,

–  s ohledem na společný postoj Rady 2001/443/SZBP ze dne 11. června 2001 o Mezinárodním trestním soudu(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/494/SVV ze dne 13. června 2002 o vytvoření evropské sítě kontaktních míst týkajících se osob odpovědných za genocidium, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2003/335/SVV ze dne 8. května 2003 o vyšetřování a trestním stíhání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů(3),

–  s ohledem na společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu(4),

–  s ohledem na obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva,

–  s ohledem na dohodu mezi MTS a Evropskou unií o spolupráci a pomoci(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/168/ SZBP ze dne 21. března 2011 o Mezinárodním trestním soudu(6),

–  s ohledem na společný pracovní dokument útvarů Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku o prosazování zásady doplňkovosti (SWD(2013)0026),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2014 o komplexním přístupu EU,

–  s ohledem na strategii sítě EU pro vyšetřování a stíhání genocidy zaměřenou na boj proti beztrestnosti zločinu genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů v rámci Evropské unie a jejích členských států přijatou dne 30. října 2014,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. listopadu 2015 o podpoře EU přechodnému soudnictví,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 23. května 2016 o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje Dá'iš,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku ze dne 9. prosince 2016 při příležitosti Mezinárodního dne památky a uctění obětí zločinu genocidy a předcházení tomuto zločinu,

–  s ohledem na akční plán Evropské unie pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíže(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. července 2014 o zločinu agrese(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o masovém vysídlování dětí v Nigérii v důsledku útoků sekty Boko Haram(9) a na usnesení ze dne 17. července 2014 o Nigérii – nedávné útoky sekty Boko Haram(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 k přípravě na Světový humanitární summit: výzvy a příležitosti pro humanitární pomoc(11),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Sýrii(12), ze dne 27. října 2016 o situaci v severním Iráku / Mosulu(13), ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá‘iš)(14) a ze dne 11. června 2015 o Sýrii: situace v Palmýře a případ Mazena Darviše(15),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0222/2017),

A.  vzhledem k tomu, že zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, rovněž označované jako „kruté zločiny“, jsou nejzávažnějšími zločiny proti lidstvu a důvodem k obavám pro celé mezinárodní společenství; vzhledem k tomu, že tyto zločiny lidstvem hluboce otřásly;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství má povinnost zabránit krutým zločinům; vzhledem k tomu, že pokud k takovým zločinům dojde, nesmí zůstat nepotrestány a je třeba zajistit jejich účinné, spravedlivé a rychlé stíhání na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni v souladu se zásadou komplementarity;

C.  vzhledem k tomu, že odpovědnost, spravedlnost, právní stát a boj proti beztrestnosti jsou základními prvky budování míru a úsilí o urovnání konfliktů, usmíření a obnovu;

D.  vzhledem k tomu, že skutečné usmíření může být založeno pouze na pravdě a spravedlnosti;

E.  vzhledem k tomu, že oběti těchto zločinů mají právo na nápravu a odškodnění, a vzhledem k tomu, že uprchlíci, kteří se stali obětí krutých zločinů, by měli získat plnou podporu mezinárodního společenství; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je důležité zaujmout genderové hledisko zohledněním zvláštních potřeb žen a dívek v uprchlických táborech, během repatriace a přesídlování a při obnově země po skončení konfliktu;

F.  vzhledem k tomu, že MTS hraje klíčovou úlohu v boji proti beztrestnosti a při obnovení míru a zajišťování spravedlnosti pro oběti;

G.  vzhledem k tomu, že MTS je díky systému odškodňování obětí zločinů, na něž se vztahují jeho pravomoci, soudní institucí, která nemá na mezinárodní úrovni obdobu;

H.  vzhledem k tomu, že pro zajištění plné efektivity MTS má zásadní význam všeobecné přistoupení k Římskému statutu; vzhledem k tomu, že Římský statut MTS ratifikovalo celkem 124 zemí, včetně všech členských států EU;

I.  vzhledem k tomu, že změny Římského statutu přijaté v Kampale, pokud jde o zločin agrese považovaný za nejzávažnější a nejnebezpečnější formu nelegálního použití síly, ratifikovalo 34 zemí, čímž bylo dosaženo počtu 30 přijetí potřebných pro jejich aktivaci a pro aktivaci soudní pravomoci ve věcech agrese na smluvním základě, kterou může po 1. lednu 2017 přijmout shromáždění smluvních stran;

J.  vzhledem k tomu, že se Rusko v listopadu 2016 rozhodlo stáhnout svůj podpis Římského statutu; vzhledem k tomu, že stažení svého podpisu ohlásily v říjnu 2016 rovněž Jihoafrická republika, Gambie a Burundi; vzhledem k tomu, že dne 31. ledna 2017 přijala Africká unie (AU) nezávazné usnesení zahrnující strategii pro odstoupení od MTS a vyzývající členské státy Africké unie, aby zvážily provádění těchto doporučení; vzhledem k tomu, že Jihoafrická republika a Gambie oznámily v únoru a v březnu 2017 své rozhodnutí zrušit své odstoupení od Římského statutu;

K.  vzhledem k tomu, že prvořadý význam má spolupráce mezi státy, které jsou smluvními stranami Římského statutu, a s regionálními organizacemi, a to zejména v situacích, kdy je soudní pravomoc MTS zpochybňována;

L.  vzhledem k tomu, že MTS v současné době provádí deset vyšetřování v devíti zemích – v Gruzii, Mali, Pobřeží slonoviny, Libyi, Keni, Dárfúru (Súdánu), Ugandě, Demokratické republice Kongo a (dvě vyšetřování) ve Středoafrické republice;

M.  vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou doplňkovosti zakotvenou v Římském statutu jedná MTS pouze v případech, kdy nejsou vnitrostátní soudy schopny nebo ochotny skutečně vyšetřovat a stíhat kruté zločiny, a za spravedlivé soudní řízení s údajnými pachateli nejzávažnějších zločinů s mezinárodním dosahem jsou nadále primárně odpovědné státy, jež jsou jeho smluvními stranami;

N.  vzhledem k tomu, že ve společném postoji Rady 2001/443/SZBP ze dne 11. června 2001 ve věci MTS členské státy prohlásily, že zločiny spadající do příslušnosti MTS se týkají všech členských států a ty jsou odhodlány spolupracovat na předcházení těmto zločinům a skoncování s beztrestností jejich pachatelů;

O.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou loajálními spojenci MTS již od jeho vzniku a trvale poskytují politickou, diplomatickou, finanční a logistickou podporu, včetně prosazování univerzálnosti a obrany integrity systému Římského statutu;

P.  vzhledem k tomu, že se EU a její členské státy zavázaly Mezinárodnímu výboru Červeného kříže, že budou důrazně podporovat vytvoření účinného mechanismu k posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že Parlament požádal místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby Parlament informovala o cílech a strategii, které byly pro splnění tohoto závazku navrženy;

Q.  vzhledem k tomu, že řada krutých zločinů byla spáchána na území států bývalé Jugoslávie ve válkách mezi roky 1991 a 1995;

R.  vzhledem k tomu, že soudní řízení za kruté zločiny spáchané ve válkách mezi roky 1991 a 1995 na území států bývalé Jugoslávie postupují velmi pomalu;

S.  vzhledem k tomu, že Sýrie přistoupila v roce 1955 k úmluvě o genocidě a v roce 2004 k úmluvě proti mučení;

T.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 27. října 2016 připomněl, že porušování lidských práv ze strany ISIS/Dá´iš zahrnuje genocidu;

U.  vzhledem k tomu, že v několika zprávách OSN, včetně zpráv nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republikou, zvláštního poradce generálního tajemníka OSN pro předcházení genocidě, zvláštního poradce generálního tajemníka OSN pro odpovědnost za ochranu, zvláštního zpravodaje pro otázky menšin a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, stejně jako ve zdrojích nevládních organizací se uvádí, že činy páchané všemi stranami mohou být považovány za kruté zločiny a že válečné zločiny páchaly během bojů o Aleppo v prosinci 2016 všechny strany;

V.  vzhledem k tomu, že podle MTS existují rozumné důvody domnívat se, že v Nigérii byly sektou Boko Haram spáchány zločiny proti lidskosti podle článku 7 Římského statutu, včetně vražd a pronásledování;

W.  vzhledem k tomu, že na základě stovek poprav v Burundi od dubna 2015 dospěla nezávislá komise pro vyšetřování v Burundi ve své zprávě k závěru, že v Burundi by měly být různé osoby stíhány za údajné zločiny proti lidskosti;

X.  vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti, mezinárodní právníci a nevládní organizace varovali, že události, k nimž došlo v Burundi na konci roku 2016, by mohly naplňovat skutkovou podstatu genocidy;

Y.  vzhledem k tomu, že mezinárodní pravidla týkající se válečných zločinů a zločinů proti lidskosti jsou závazná i pro nestátní subjekty či osoby jednající v rámci nestátních organizací nebo jejich jménem; vzhledem k tomu, že tuto skutečnost je dnes třeba ještě více vyzdvihovat, jelikož nestátní subjekty se stále častěji účastní válečných situací, v nichž tyto závažné trestné činy podporují a dopouštějí se jich;

Z.  vzhledem k tomu, že za určitých podmínek mohou být státy rovněž odpovědné za porušování povinností vyplývajících z mezinárodních smluv a úmluv, nad nimiž má pravomoc Mezinárodní soudní dvůr, včetně Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948;

AA.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní soudní dvůr může stanovit odpovědnost státu;

AB.  vzhledem k tomu, že všechny strany konfliktu používají znásilňování a sexuální násilí za účelem zastrašování a ponižování nepřítele jako jednu z válečných taktik; vzhledem k tomu, že během konfliktu se navíc rovněž výrazně zvyšuje míra násilí na základě pohlaví a sexuálního zneužívání;

AC.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách během konfliktu a po jeho skončení lze vnímat jako pokračování diskriminace, se kterou se ženy potýkají v dobách, kdy žádný konflikt neprobíhá; vzhledem k tomu, že konflikty posilují již existující vzorce diskriminace na základě pohlaví i historicky nerovné mocenské vztahy mezi pohlavími a vystavují ženy a dívky zvýšenému riziku sexuálního, fyzického a psychologického násilí;

1.  připomíná závazek EU jednat na mezinárodní scéně ve jménu zásad, které jí daly vzniknout, jako je demokracie, právní stát a dodržování lidských práv, a ve prospěch zásad Charty OSN a mezinárodního práva; v této souvislosti potvrzuje, že EU by měla přikládat zásadní význam řešení závažných porušení lidských práv, která dosahují úrovně zločinů proti lidskosti a genocidy, a vážných porušení mezinárodního humanitárního práva dosahujících úrovně válečných zločinů, a volání osob, které se jich dopustily, k odpovědnosti;

2.  vyzývá EU a její členské státy, aby uplatnily veškerou svou politickou váhu k předcházení jakýmkoli činům, jež mohou být považovány za kruté zločiny, aby účinně a koordinovaně reagovaly, jsou-li takové zločiny spáchány, aby mobilizovaly všechny potřebné zdroje a postavily před soud osoby, které jsou za tyto zločiny odpovědné, a aby poskytly pomoc obětem a podpořily stabilizaci a usmíření;

Nutnost zaměřit se na předcházení krutým zločinům

3.  naléhavě vyzývá smluvní strany Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, čtyř Ženevských úmluv z roku 1949, Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a dalších relevantních mezinárodních smluv, včetně členských států EU, aby přijaly veškerá nezbytná opatření pro to, aby zabránily páchání krutých zločinů na svém území, v rámci jejich jurisdikce nebo jejich občany, k čemuž se zavázaly; vyzývá všechny státy, které výše uvedené úmluvy dosud neratifikovaly, aby tak učinily;

4.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby mezinárodní společenství věnovalo více úsilí sledování a řešení veškerých konfliktů nebo potenciálních konfliktů, jež by mohly vést k jednání považovanému za kruté zločiny;

5.  vyzývá mezinárodní společenství, aby vytvořilo nástroje, které mohou minimalizovat prodlení mezi varováním a reakcí, s cílem zabránit vzniku, opětovnému vyvolání a eskalaci násilného konfliktu, jako je systém včasného varování EU;

6.  vyzývá EU, aby se více zasadila o vypracování uceleného a účinného postupu rozpoznávání a včasného řešení krizových nebo konfliktních situací, které mohou vést k páchání krutých zločinů; poukazuje zejména na význam a nutnost účinné výměny informací a koordinace preventivních opatření mezi institucemi EU, včetně delegací EU, misí a operací společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a členských států, spolu s jejich diplomatickými zastoupeními; vítá v této souvislosti novou iniciativu Komise v podobě bílé knihy, která má vést k účinnější vnější činnosti EU; poukazuje na význam civilních misí a operací v rámci SBOP po ukončení konfliktu na podporu usmíření ve třetích zemích, zejména pokud v nich došlo ke zločinům proti lidskosti;

7.  domnívá se, že EU by měla do svého komplexního přístupu k vnějším konfliktům a krizím začlenit nástroje potřebné k předvídání a prevenci všech krutých zločinů v rané fázi; v této souvislosti upozorňuje na analytický rámec OSN pro kruté zločiny vypracovaný Úřadem zvláštních poradců OSN pro předcházení genocidě a odpovědnost za ochranu; domnívá se, že EU a její členské státy by ve všech případech, kdy hrozí páchání zločinů, měly jednat důrazně a měly by využít veškerých mírových nástrojů, které mají k dispozici, jako jsou dvoustranné vztahy, mnohostranná fóra a veřejná diplomacie;

8.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby: v oblasti mezinárodních lidských práv, humanitárního práva a trestního práva pokračovala ve spolupráci s personálem delegací EU a velvyslanectví členských států, jakož i s personálem civilních a vojenských misí, a rozvíjela jejich odbornou přípravu, včetně schopnosti odhalit případné situace, kdy dochází k válečným zločinům, zločinům proti lidskosti, genocidě a hrubému porušování mezinárodního humanitárního práva, mimo jiné díky pravidelným výměnám informací s místní občanskou společností; zajistila, aby zvláštní zástupci EU prosazovali zásadu „odpovědnost za ochranu“ (R2P) kdykoli je to nutné, a rozšířila mandát zvláštního zástupce EU pro lidská práva tak, aby zahrnoval otázky R2P; dále podporovala kontaktní místo EU pro R2P v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) v kontextu stávajících struktur a zdrojů, které bude pověřeno zejména zvyšováním povědomí o důsledcích R2P a zajišťováním včasného toku informací mezi všemi zúčastněnými subjekty o dané situaci a zároveň podporou vytvoření vnitrostátních kontaktních míst pro R2P v členských státech; dále profesionalizovala a posilovala preventivní diplomacii a zprostředkování;

9.  zdůrazňuje, že je nutné, aby země a regiony, ve kterých hrozí konflikty, měly kvalifikované a důvěryhodné bezpečnostní síly; vyzývá EU a členské státy, aby usilovaly o vznik programů pro budování kapacit pro bezpečnostní sektor, ale také platforem, které by u místních bezpečnostních a vojenských sil podporovaly kulturu dodržování lidských práv a ústavy, bezúhonnosti a veřejné služby;

10.  zdůrazňuje, že řešení hlavních příčin násilí a konfliktu, pomoc při vytváření mírových a demokratických podmínek, zajištění dodržování lidských práv, včetně ochrany žen, mladých lidí a nezletilých osob, menšin a LGBTI osob, společně s podporou mezináboženského a interkulturního dialogu, mají zásadní význam pro předcházení genocidě a zločinům proti lidskosti;

11.  žádá, aby byly na mezinárodní, regionální a národní úrovni vytvořeny vzdělávací a kulturní programy přispívající k pochopení příčin a důsledků krutých zločinů pro lidstvo a zvyšující povědomí o nutnosti a významu budování míru, prosazování lidských práv a vzájemné náboženské tolerance a stíhání a vyšetřování těchto zločinů; v této souvislosti vítá, že byl poprvé vyhlášen Den EU proti beztrestnosti pachatelů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, který bude připomínán každoročně;

Podpora vyšetřování a stíhání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů

12.  znovu opakuje, že plně podporuje MTS, Římský statut, úřad žalobce, pravomoci žalobce proprio motu a pokrok při zahajování nových vyšetřování, které jsou klíčovými nástroji v boji proti beztrestnosti pachatelů krutých zločinů;

13.  oceňuje, že dne 6. července 2016 se v Bruselu sešli zástupci EU a MTS, aby připravili 2. zasedání EU a MTS u kulatého stolu, které umožní příslušným pracovníkům MTS a evropských institucí určit oblasti společného zájmu, vyměňovat si informace o příslušných činnostech a zajistit lepší spolupráci mezi EU a MTS;

14.  znovu potvrzuje, že zachování nezávislosti MTS má zásadní význam nejen pro zajištění jeho plné účinnosti, ale také pro podporu univerzálnosti Římského statutu;

15.  upozorňuje na to, že výkon spravedlnosti nemůže spočívat v hledání rovnováhy mezi spravedlností a jakýmkoli politickým hlediskem, neboť taková rovnováha nezvyšuje úsilí o usmíření, ale naopak ho oslabuje;

16.  znovu poukazuje na mimořádný význam všeobecného přistoupení k Římskému statutu MTS; vyzývá státy, které tak dosud neučinily, aby Římský statut, Dohodu o výsadách a imunitách MTS a změny Římského statutu přijaté v Kampale ratifikovaly, a podpořily tak odpovědnost a usmíření jako klíčové prvky pro předcházení krutým zločinům v budoucnu; rovněž zdůrazňuje zásadní význam integrity Římského statutu;

17.  s nesmírným politováním konstatuje nedávno oznámená odstoupení od Římského statutu, která představují problém zejména z hlediska přístupu obětí ke spravedlnosti a která je třeba rozhodně odsoudit; vítá skutečnost, že Gambie i Jihoafrická republika svá oznámení o odstoupení vzaly zpět; důrazně vyzývá zbývající dotčené země, aby své rozhodnutí přehodnotily; dále vyzývá EU, aby učinila vše nezbytné pro to, aby nedošlo k dalším odstoupením, a aby na tom spolupracovala také s Africkou unií; vítá skutečnost, že shromáždění smluvních stran MTS souhlasilo se zvážením navrhovaných změn Římského statutu ve snaze řešit obavy, které na svém zvláštním summitu vznesla Africká unie;

18.  vyzývá čtyři signatářské státy, jež informovaly generálního tajemníka OSN, že již nemají v úmyslu stát se smluvními stranami Římského statutu, aby své rozhodnutí přehodnotily; kromě toho konstatuje, že smluvními stranami Římského statutu nejsou tři ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN;

19.  dále žádá všechny smluvní státy MTS, aby ještě více prosazovaly přistoupení všech států k MTS a k Dohodě o výsadách a imunitách MTS; domnívá se, že Komise a ESVČ by měly společně s členskými státy nadále vybízet třetí země k ratifikaci a provádění Římského statutu a Dohody o výsadách a imunitách MTS a že by měly také vyhodnocovat, čeho EU v tomto směru dosahuje;

20.  zdůrazňuje, že pro účinné fungování soudu je důležité zajistit dostatečné finanční příspěvky, ať už v podobě příspěvků od smluvních států, nebo prostřednictvím mechanismů financování EU, jako jsou evropský nástroj pro demokracii a lidská práva a Evropský rozvojový fond (ERF), přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost financování subjektů občanské společnosti, které se zabývají prosazováním systému mezinárodního trestního soudnictví a otázkami souvisejícími s MTS;

21.  vítá neocenitelnou pomoc, kterou soudu poskytují organizace občanské společnosti; je znepokojen zprávami o hrozbách a zastrašování namířených proti některým organizacím občanské společnosti, které spolupracují se soudem; vyzývá k podniknutí veškerých kroků nezbytných k zajištění bezpečného prostředí, které organizacím občanské společnosti umožní fungování a spolupráci se soudem, a k řešení hrozeb a zastrašování, jejichž jsou terčem;

22.  bere na vědomí pokrok dosažený při provádění akčního plánu ze dne 12. července 2011 v návaznosti na rozhodnutí Rady o MTS ze dne 21. března 2011; žádá, aby se vyhodnotilo provádění akčního plánu a určily se případné oblasti, v nichž by bylo možné účinnost opatření EU zlepšit, a to včetně případů, ve kterých jde o prosazování integrity a nezávislosti soudu;

23.  vyzývá všechny státy, které ratifikovaly Římský statut, aby plně spolupracovaly s MTS v jeho úsilí o vyšetřování a soudní stíhání osob odpovědných za závažné mezinárodní trestné činy, aby respektovaly autoritu MTS a řádně prováděly jeho rozhodnutí;

24.  důrazně vybízí EU a její členské státy, aby využily všech politických a diplomatických nástrojů, jež mají k dispozici, a podpořily účinnou spolupráci s MTS, zejména pokud jde o programy na ochranu svědků a vykonání dosud neprovedených zatýkacích rozkazů, a to se zvláštním ohledem na 13 podezřelých, kteří jsou na svobodě jako uprchlíci; vyzývá Komisi, ESVČ a Radu, aby se vedle politických prohlášení dohodly na přijetí konkrétních opatření, kterými budou reagovat na nespolupráci s MTS;

25.  vyzývá EU a její členské státy, aby využily všech prostředků vůči třetím zemím, přičemž by měly zvážit i sankce – zejména vůči zemím, jichž se týkají situace, které vyšetřuje MTS, a zemím, které jsou předmětem předběžného zkoumání MTS –, aby posílily jejich politickou vůli plně spolupracovat a podpořily jejich schopnost zahájit vnitrostátní stíhání krutých zločinů; dále vyzývá EU a členské státy, aby těmto zemím nabídly plnou podporu a pomoc při plnění požadavků MTS; vyzývá členské státy, aby jednaly v plném souladu se společným postojem Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008;

26.  domnívá se, že obětem krutých zločinů by se měl poskytnout přístup k účinným a vymahatelným opravným prostředkům a k odškodnění; upozorňuje na zvláštní úlohu obětí a svědků při řízeních před MTS a na potřebu konkrétních opatření zaměřených na zajištění jejich bezpečnosti a účinné účasti v souladu s Římským statutem; vyzývá EU a členské státy, aby do středu všech opatření v boji proti beztrestnosti stavěly práva obětí a aby se dobrovolně účastnily na svěřeneckém fondu MTS určeném pro oběti;

27.  vyzývá ESVČ, aby zajistila, aby se odpovědnost za kruté zločiny a podpora věnovaná MTS začlenily mezi priority zahraniční politiky EU, a to rovněž pomocí procesu rozšíření a prostřednictvím systematického zohledňování boje proti beztrestnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že v podporování MTS a v boji proti beztrestnosti zastávají důležitou úlohu poslanci a rovněž meziparlamentní spolupráce;

28.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby koordinace a spolupráce s MTS byla součástí mandátů příslušných regionálních zvláštních zástupců EU; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby jmenovala zvláštního zástupce EU pro mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost, jehož úkolem bude podporovat a reprezentovat závazek EU k boji proti beztrestnosti a k MTS a usilovat o jeho promítnutí do všech oblastí zahraniční politiky EU;

29.  zdůrazňuje zásadní úlohu Evropského parlamentu při monitorování činnosti EU v této záležitosti; vítá vložení oddílu o boji proti beztrestnosti a o MTS do výroční zprávy Parlamentu o stavu lidských práv a demokracie ve světě a dále navrhuje, aby Parlament aktivněji podporoval a prosazoval MTS a boj proti beztrestnosti ve všech politikách a orgánech EU, zejména v práci výborů odpovědných za vnější politiky Unie a delegací pro vztahy se třetími zeměmi;

30.  zdůrazňuje, že ze zásady doplňkovosti MTS vyplývá, že primární odpovědnost za vyšetřování a stíhání krutých zločinů nesou smluvní státy MTS; vyjadřuje znepokojení nad tím, že ne všechny členské státy EU mají právní předpisy, jež by upravovaly tyto zločiny v rámci vnitrostátního práva, podle kterého by jejich soudy mohly uplatňovat soudní pravomoc; vyzývá EU a její členské státy, aby plně využívaly dostupné nástroje k prosazování zásady doplňkovosti;

31.  vybízí členské státy, aby změnily článek 83 Smlouvy o fungování Evropské unie tím, že přidají „kruté zločiny“ na seznam trestných činů v pravomoci EU;

32.  důrazně vyzývá EU, aby připravila a poskytla zdroje pro vypracování akčního plánu v oblasti boje proti beztrestnosti v rámci EU, který se bude vztahovat na zločiny spadající pod mezinárodní právo a který bude obsahovat jasné ukazatele, podle kterých budou orgány EU a členské státy moci posílit vnitrostátní vyšetřování a stíhání za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny;

33.  připomíná, že státy, včetně členských států EU, mohou jednotlivě žalovat jiné státy u Mezinárodního soudního dvora pro porušení povinností na státní úrovni vyplývající z mezinárodních smluv a úmluv, včetně Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948;

34.  připomíná, že důrazně odsuzuje krutosti spáchané Asadovým režimem v Sýrii, které lze považovat za závažné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a vyjadřuje politování nad stavem beztrestnosti pro pachatele těchto trestných činů v Sýrii;

35.  s politováním konstatuje rozsáhlé nedodržování mezinárodního humanitárního práva a znepokojivým tempem narůstající počet civilních obětí a útoků na civilní infrastrukturu v ozbrojených konfliktech ve světě; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby svolalo mezinárodní konferenci za účelem přípravy nového mezinárodního mechanismu pro sledování a sběr údajů a rovněž pro zveřejňování zpráv o porušování práv během ozbrojených konfliktů; opakuje svůj požadavek, aby místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie každoročně předkládala veřejný seznam údajných pachatelů útoků na školy a nemocnice, aby EU mohla stanovit vhodné kroky k zastavení takových útoků;

36.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly hlavní nástroje mezinárodního humanitárního práva (MHP) i další relevantní nástroje; uznává význam obecných pokynů EU pro podporu dodržování MHP a opakuje svou výzvu směřovanou k místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie a k ESVČ, aby provádění těchto pokynů urychlily, zejména s ohledem na válečné zločiny na Blízkém východě; vyzývá EU, aby podporovala iniciativy zaměřené na šíření znalostí o MHP a osvědčených postupech při jeho uplatňování, a vyzývá EU, aby účinně využila veškeré dvoustranné nástroje, které má k dispozici, a prosadila dodržování MHP u všech svých partnerů, mimo jiné prostřednictvím politického dialogu;

37.  zdůrazňuje, že členské státy by měly odmítnout poskytnutí zbraní, vybavení nebo finanční či politické podpory vládám či nestátním subjektům, které porušují mezinárodní humanitární právo, např. pácháním znásilnění či jiných forem sexuálního násilí na ženách a dětech;

38.  dále žádá EU a její členské státy, aby v souladu se svým závazkem v akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 podporovaly reformní procesy a úsilí jednotlivých zemí v oblasti budování kapacit za účelem posílení nezávislosti soudnictví, účinnějšího prosazování práva, zlepšení vězeňství a programů na odškodnění obětí ve třetích zemích, jež jsou přímo dotčeny údajným pácháním takových zločinů; v této souvislosti vítá rámec EU pro podporu přechodného soudnictví 2015 a se zájmem očekává jeho účinné provádění;

Boj proti beztrestnosti nestátních subjektů

39.  konstatuje, že mezinárodní trestní právo a zejména mandát a judikatura mezinárodních trestních tribunálů jasně vymezují odpovědnost jednotlivců, kteří jsou členy nestátních skupin, za mezinárodní zločiny; zdůrazňuje, že odpovědnost se nevztahuje pouze na tyto jednotlivce, ale rovněž na nepřímé spolupachatele mezinárodních zločinů; vybízí všechny členské státy, aby státní subjekty, nestátní subjekty a jednotlivce odpovědné za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu soudně stíhaly;

40.  zdůrazňuje, že příslušné mezinárodní orgány rozsáhle informovaly o páchání násilných trestných činů na ženách a dívkách ze strany ISIS/Dá´iš nebo jiných nestátních subjektů, a konstatuje, že mezinárodní právní komunita má potíže se zařazením těchto zločinů do mezinárodního trestního rámce;

41.  znovu v této souvislosti ostře odsuzuje ohavné zločiny a porušování lidských práv, jichž se dopouštějí nestátní subjekty jako Boko Haram v Nigérii a ISIS/Dá´iš v Sýrii a Iráku; vyjadřuje své zděšení nad širokou škálou páchaných zločinů, do kterých spadá zabíjení, mučení, znásilňování, zotročování a sexuální zotročování, nábor dětských vojáků, nucené náboženské konverze a systematické vyvražďování náboženských menšin včetně křesťanů, jezídů a dalších; připomíná, že sexuální násilí může být podle MTS kvalifikováno jako válečný zločin a zločin proti lidskosti; je přesvědčen, že stíhání pachatelů by mělo být pro mezinárodní společenství prioritou;

42.  vybízí EU a její členské státy, aby bojovaly proti beztrestnosti a aktivně podporovaly mezinárodní úsilí o soudní stíhání členů nestátních skupin, jako jsou Boko Haram a ISIS/Dá´iš, a jakýchkoli dalších aktérů, kteří páchají zločiny proti lidskosti; žádá, aby byl vypracován jasný přístup ke stíhání bojovníků ISIS/Dá´iš a jejich spoluviníků, mimo jiné s využitím odborných znalostí a zkušeností sítě EU pro vyšetřování a stíhání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů;

43.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy by měly podpořit stíhání členů nestátních skupin, jako je ISIS/Dá´iš, úsilím o dosažení shody v rámci Rady bezpečnosti OSN a přiznat soudní příslušnost Mezinárodnímu trestnímu soudu, neboť Sýrie a Irák nejsou smluvními stranami Římského statutu; upozorňuje na to, že EU by měla na mezinárodní úrovni a za použití veškerých prostředků posoudit a podpořit možnosti vyšetřování a stíhání všech zločinů spáchaných jakoukoli stranou syrského konfliktu, včetně ISIS/Dá´iš, přičemž jednou z těchto možností je zřízení mezinárodního trestního tribunálu pro Irák a Sýrii;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že Rusko a Čína, ačkoli jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, vetovaly postoupení situace v Sýrii žalobci Mezinárodního trestního soudu podle kapitoly VII Charty OSN i přijetí opatření k potrestání Sýrie za použití chemických zbraní; vyzývá EU, aby podpořila rychlé přijetí opatření pro reformu fungování Rady bezpečnosti OSN, zejména pokud jde o využívání práva veta, a rovněž francouzskou iniciativu, která navrhuje, aby se tohoto práva nevyužívalo v případech očividné genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti;

45.  podporuje případnou výzvu k uplatňování zásad stanovených v kapitole VII Charty OSN v zájmu dosažení souladu se zásadou R2P, a to vždy pod záštitou mezinárodního společenství a se souhlasem Rady bezpečnosti OSN;

46.  vítá mezinárodní vyšetřovací komisi pro Sýrii vytvořenou Radou pro lidská práva a mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus vytvořený Valným shromážděním OSN, které mají napomáhat při vyšetřování závažných zločinů spáchaných v Sýrii; zdůrazňuje, že podobný mechanismus je zapotřebí zřídit v Iráku, a vyzývá všechny členské státy EU, všechny strany konfliktu v Sýrii, občanskou společnost a celý systém OSN, aby s mezinárodním, nestranným a nezávislým mechanismem plně spolupracovaly a poskytovaly mu veškeré informace a dokumentace, které mají případně k dispozici, a napomáhaly mu tak v plnění jeho mandátu; vyjadřuje poděkování členským státům EU, které finančně přispěly k mezinárodnímu, nestrannému a nezávislému mechanismu, a vyzývá ty, které tak neučinily, aby rovněž přispěly;

47.  vyzývá EU, aby dostatečně financovala organizace, které pracují na vyšetřování z otevřených zdrojů a na digitálním shromažďování důkazů o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, aby byla zajištěna odpovědnost a pachatelé byli postaveni před soud;

48.  vítá úsilí EU podporovat činnost Komise pro mezinárodní spravedlnost a odpovědnost a dalších nevládních organizací, které kruté zločiny dokumentují; vyzývá EU, aby poskytovala přímou podporu irácké a syrské občanské společnosti při sběru, uchovávání a ochraně důkazů o zločinech spáchaných v Iráku a v Sýrii různými stranami těchto konfliktů, včetně ISIS/Dá´iš; vyzývá ke shromažďování a uchovávání důkazů, digitálních i jiných, o válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a genocidě, jichž se dopouštějí všechny strany konfliktu, neboť tyto důkazy jsou v boji proti beztrestnosti klíčové a představují hlavní prioritu; vyjadřuje svou podporu britské, belgické a irácké iniciativě na úrovni OSN („koalice pro soudní stíhání Dá´iš“), která se zaměřuje na shromažďování důkazů o zločinech, jež v Sýrii a Iráku páchá ISIS/Dá´iš, aby usnadnila mezinárodní stíhání, a vyzývá členské státy EU, aby se k této koalici připojily nebo ji podporovaly; dále podporuje činnost iniciativy v oblasti kulturního dědictví a její činnost v Sýrii a Iráku zaměřené na zjišťování údajů souvisejících s ničením archeologického a kulturního dědictví;

49.  vybízí EU a její členské státy, aby zavedly veškerá nutná opatření k účinnému přerušení toku prostředků proudících k ISIS/Dá´iš, a to od zbraní, vozidel, peněžních příjmů až po řadu dalších druhů aktiv;

50.  naléhavě vyzývá EU, aby uvalila sankce na země a orgány, které přímo či nepřímo usnadňují tok prostředků k ISIS/Dá´iš, a přispívají tak k rozvoji teroristické trestné činnosti;

51.  zdůrazňuje, že členské státy EU by měly vyšetřovat všechna obvinění a stíhat své státní příslušníky a osoby spadající do jejich pravomoci, kteří spáchali kruté zločiny v Iráku a Sýrii nebo se je pokusili spáchat nebo se na nich podíleli jako spoluviníci, a v souladu s Římským statutem by je měly předat MTS; připomíná však, že stíhání členů ISIS/Dá´iš v členských státech může být pouze doplňkovým opatřením k mezinárodnímu výkonu spravedlnosti;

52.  zdůrazňuje význam dohody o spolupráci a pomoci mezi EU a MTS; vyzývá členské státy, aby v boji proti beztrestnosti uplatňovaly zásadu univerzální soudní pravomoci, a zdůrazňuje její význam pro účinnost a dobré fungování mezinárodního systému trestního soudnictví; dále vyzývá členské státy, aby v rámci svých vnitrostátních jurisdikcí stíhaly válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a to včetně zločinů, ke kterým došlo ve třetích zemích nebo které spáchali státní příslušníci třetích zemí;

53.  naléhavě vyzývá všechny země mezinárodního společenství, včetně členských států EU, aby aktivně pracovaly na předcházení radikalizaci a boji proti ní a aby zkvalitnily své právní a jurisdikční systémy ve snaze zabránit svým státním příslušníkům a rezidentům připojit se k ISIS/Dá´iš;

Genderový rozměr při řešení případů porušování lidských práv v kontextu válečných zločinů

54.  zdůrazňuje naléhavou potřebu vymýtit sexuální násilí a násilí na základě pohlaví odstraněním rozsáhlého a systematického používání těchto postupů jako válečné zbraně namířené proti ženám a dívkám; naléhavě vyzývá všechny země, aby vytvořily vnitrostátní akční programy, které budou v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325, a strategie pro boj proti násilí páchanému na ženách, a vyzývá k obecnému odhodlání zajišťovat provádění této rezoluce; vyzývá k celosvětovému závazku zajistit bezpečnost žen a dívek po vypuknutí každé naléhavé situace či krize nebo po skončení konfliktu a využít k tomu veškerých dostupných prostředků, např. zajistit přístup k plnému rozsahu služeb sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně legálního a bezpečného potratu pro oběti znásilnění v kontextu války; upozorňuje dále na to, že ženy trpí fyzickými, psychologickými a socioekonomickými následky násilí často i po skončení konfliktu;

55.  domnívá se, že ženy by měly sehrávat větší roli v předcházení konfliktům, při prosazování lidských práv a demokratické reformě, a zdůrazňuje význam systematické účasti žen jako zásadně důležitého prvku jakéhokoli mírového procesu a obnovy po skončení konfliktu; vybízí EU a její členské státy, aby podporovaly začlenění žen do mírových procesů a procesů národního usmíření;

56.  vyzývá Komisi, členské státy a příslušné mezinárodní orgány, aby přijaly vhodná opatření, mimo jiné opatření k prosazování vojenské kázně, k dodržování zásady velitelské odpovědnosti a ke školení vojáků, pracovníků mírových misí a humanitárních pracovníků ohledně zákazu veškerých forem sexuálního násilí;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN a vládám členských zemí OSN.

(1) Úř. věst. L 155, 12.6.2001, s. 19.
(2) Úř. věst. L 167, 26.6.2002, s. 1.
(3) Úř. věst. L 118, 14.5.2003, s. 12.
(4) Úř. věst. L 150, 18.6.2003, s. 67.
(5) Úř. věst. L 115, 28.4.2006, s. 49.
(6) Úř. věst. L 76, 22.3.2011, s. 56.
(7) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 115.
(8) Úř. věst. C 224, 21.6.2016, s. 31.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0344.
(10) Úř. věst. C 224, 21.6.2016, s. 10.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2015)0459.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0449.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2016)0422.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2016)0051.
(15) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 61.


Soukromé bezpečnostní společnosti
PDF 441kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o soukromých bezpečnostních společnostech (2016/2238(INI))
P8_TA(2017)0289A8-0191/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na dokument z Montreux, jenž se týká příslušných mezinárodních právních povinností a osvědčených postupů stanovených pro státy v souvislosti s činností soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb v průběhu ozbrojeného konfliktu,

–  s ohledem na rezoluce Rady OSN pro lidská práva č. 15/26, 22/33, 28/7 a 30/6,

–  s ohledem na pracovní skupinu OSN pro využívání nájemných vojáků jako prostředku k porušování lidských práv a bránění výkonu práva národů na sebeurčení, která byla zřízena v červenci 2005,

–  s ohledem na zprávy otevřené mezivládní pracovní skupiny ustavené za účelem projednání možnosti vypracovat mezinárodní regulační rámec týkající se regulace a sledování činnosti soukromých vojenských a bezpečnostních organizací a dohledu nad ní,

–  s ohledem na pokyny OSN k využívání ozbrojených bezpečnostních služeb soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, které byly nedávno rozšířeny o neozbrojené bezpečnostních služby,

–  s ohledem na Kodex chování OSN pro příslušníky donucovacích orgánů,

–  s ohledem na návrh případné úmluvy o soukromých vojenských a bezpečnostních společnostech, která byla v zájmu svého posouzení a přijetí příslušných opatření předložena Radě pro lidská práva,

–  s ohledem na Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, který vytvořila Mezinárodní asociace pro kodex chování, jenž je průmyslovým samoregulačním mechanismem, jehož normy jsou dobrovolné,

–  s ohledem na kodex chování Mezinárodního sdružení pro stabilizační operace, který je průmyslově vlastněným samoregulačním mechanismem,

–  s ohledem na kodex chování a etiky pro sektor soukromých bezpečnostních služeb, který vypracovala Konfederace evropských bezpečnostních služeb a organizace UNI Evropa,

–  s ohledem na systém řízení soukromých bezpečnostních operací podle normy ISO 18788, který nastavuje parametry pro řízení soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 13. června 2002 o spolupráci mezi příslušnými orgány členských států odpovědnými za sektor soukromých bezpečnostních služeb,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES(2),

–  s ohledem na unijní koncepci logistické podpory vojenských operací pod vedením EU a na unijní koncepci týkající se podpory dodavatelů těchto operací,

–  s ohledem na doporučení vydaná v rámci výzkumného projektu Priv-War, která se týkají regulačních opatření EU v oblasti soukromých vojenských a bezpečnostních společností a jejich služeb,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(3) a na usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: podpora zájmů společnosti a cesta k udržitelné obnově podporující začlenění(4),

–  s ohledem na mnoho různých rizik, výzev a hrozeb na území Evropské unie i mimo něj,

–  s ohledem na prozatímní pokyny Mezinárodní námořní organizace (IMO) z května 2012 týkající se ozbrojeného bezpečnostního personálu na lodích,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0191/2017),

A.  vzhledem k tomu, že bezpečnost a obrana jsou veřejným statkem, který je spravován veřejnými orgány na základě kritérií účinnosti, účelnosti, odpovědnosti a právního státu, která nezávisejí pouze na poskytování dostatečných finančních zdrojů, ale také na znalostech; vzhledem k tomu, že v některých oblastech nemusejí mít veřejné orgány potřebné kapacity a schopnosti;

B.   vzhledem k tomu, že bezpečnost a obrana by měly být v první řadě zajišťovány veřejnými orgány;

C.  vzhledem k tomu, že podle průzkumu Eurobarometru chtějí občané EU, aby byla EU v oblasti bezpečnosti a obrany aktivnější;

D.  vzhledem k tomu, že v Evropě bylo v roce 2013 přibližně u 40 000 soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb zaměstnáno více než 1,5 milionu dodavatelů poskytujících bezpečnostní služby; vzhledem k tomu, že tyto údaje dále rostou; vzhledem k tomu, že obrat těchto poskytovatelů bezpečnostních služeb v daném roce činil zhruba 35 miliard EUR; vzhledem k tomu, že v roce 2016 byl soukromý bezpečnostní průmysl v celosvětovém měřítku oceněn až na 200 miliard USD se zhruba 100 000 soukromými poskytovateli bezpečnostních služeb a 3,5 miliony zaměstnanců;

E.  vzhledem k tomu, že v průběhu posledních několika desetiletí si vlády i armády členských států i civilní agentury stále častěji najímají soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb, což je termín, který pro účely tohoto usnesení zahrnuje také soukromé vojenské společnosti, a to jak k poskytování služeb v rámci státu, tak i k podpoře zámořských vojenských operací;

F.  vzhledem k mimořádně širokému rozsahu služeb, které poskytují tyto subjekty – od logistických služeb, přes podporu skutečných bojových operací a poskytování vojenské technologie až po účast na obnově po skončení konfliktu; vzhledem k tomu, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb zároveň poskytují životně důležité služby uvnitř členských států, jako je vedení věznic a poskytování hlídkových stráží v terénu; vzhledem k tomu, že tyto subjekty se využívají jak v rámci civilních, tak i vojenských misí, které spadají pod společnou bezpečnostní a obrannou politiku, a to k ochraně delegací EU, výstavbě polních táborů, výcviku, letecké dopravě nebo na podporu humanitární činnosti;

G.  vzhledem k tomu, že v rámci EU existují mezi členskými státy značné rozdíly ve využívání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, v postupech při uzavírání smluv s nimi a v kvalitě regulačních systémů, přičemž řada z nich je využívá na podporu svých vojsk v rámci mnohostranných operací;

H.  vzhledem k tomu, že dochází k subdodavatelskému zajišťování vojenské činnosti, která dříve tvořila nedílnou součást činnosti vojenských sil, mj. z důvodu rentabilnějšího zajišťování těchto služeb, ale také za účelem pokrytí nedostatečných kapacit zmenšujících se vojenských sil, což je důsledkem většího počtu vícestranných misí v zahraničí, menších rozpočtů a neochotou rozhodovacích orgánů vyčleňovat na tyto mise dostatečné prostředky; vzhledem k tomu, že by se mělo jednat o výjimku; vzhledem k tomu, že je nutné řešit problém nedostatečných kapacit; vzhledem k tomu, že soukromí poskytovatelů bezpečnostních služeb nabízejí, často v krátké době a ve formě doplnění, kapacity, které vojenské síly členských států zcela postrádají; vzhledem k tomu, že poskytovatelé těchto služeb jsou využíváni také z politických důvodů, s cílem vyhnout se omezením platným při používání vojenských jednotek a překonat zejména případný nedostatek veřejné podpory pro zapojení ozbrojených sil; vzhledem k tomu, že používání soukromých poskytovatelů těchto služeb jako nástroje zahraniční politiky musí podléhat účinné parlamentní kontrole;

I.  vzhledem k tomu, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb byli obviněni z porušování lidských práv a z incidentů, které vedly ke ztrátám na životech; vzhledem k tomu, že se tyto incidenty liší, pokud jde o období, zemi a v některých případech o počet závažných porušování lidských práv a porušování mezinárodního humanitárního práva, včetně válečných zločinů; vzhledem k tomu, že v některých z těchto případů bylo zahájeno trestní stíhání; vzhledem k tomu, že tyto okolnosti spolu s nedostatečnou transparentností měly dopady na činnost mezinárodního společenství v těchto zemích a odhalily závažné nedostatky v kontrolních strukturách, které mimo jiné vedly ke vzniku mnoha vrstev dceřiných společností nebo subdodavatelů v různých zemí, zejména místních organizací, což v některých případech způsobuje neschopnost zaručit základní bezpečnost civilního obyvatelstva v hostitelských zemích;

J.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy by se měly zaměřit na předcházení těmto situacím v budoucnu a vyhnout se externímu zajišťování vojenských operací, které vyžadují použití síly a zbraní, účasti v nepřátelských akcích a jinému zapojení do bojů nebo bojových oblastí nad rámec oprávněné sebeobrany; vzhledem k tomu, že operace a aktivity externě zadané soukromým poskytovatelům bezpečnostních služeb v konfliktních oblastech by měly být omezeny na poskytování logistické podpory a ochrany zařízení bez skutečné přítomnosti soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb v oblastech, ve kterých probíhají bojové aktivity; vzhledem k tomu, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb nesmí za žádných okolností nahrazovat státní ozbrojené síly; vzhledem k tomu, že nejvyšší prioritou při uplatňování obranných politik musí být to, aby ozbrojené síly členských států měly k dispozici zdroje, nástroje, výcvik, znalosti a prostředky pro celkové, účinné a účelné plnění svých úkolů;

K.  vzhledem k tomu, že pokud mají státy těžit z výhod, které nabízejí soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb, a zajistit jejich řádnou kontrolu, je nutné, aby na mezinárodní úrovni vznikl závazný právní a kontrolní rámec, který by reguloval využívání jejich služeb a zajistil dostatečnou kontrolu nad jejich činností; vzhledem k tomu, že tyto subjekty jsou součástí odvětví, které má výrazně nadnárodní charakter a prolíná se s vládními a mezivládními činiteli, a proto je nutné k jeho regulaci přistupovat globálně; vzhledem k tomu, že současná regulační situace v tomto odvětví zahrnuje řadu rozporuplných pravidel, která se mezi členskými státy značně liší; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní úpravy a samoregulační iniciativy některých soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb nejsou dostatečně jednotné a nestanovují sankce, takže nedokáží odrazovat od protiprávního jednání a mohou mít zásadní vliv na to, jakým způsobem soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb jednají při multilaterálních intervencích v konfliktních regionech;

L.  vzhledem k tomu, že neexistují společné definice soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a soukromých poskytovatelů vojenských služeb ani jejich služeb; vzhledem k tomu, že jak je uvedeno v definici, jež je součástí návrhu úmluvy vypracované pracovní skupinou OSN pro nasazování žoldáků, mohou být soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb definováni jako společnosti, které za odměnu poskytují vojenské, příp. bezpečnostní služby prostřednictvím fyzických nebo právnických osob; vzhledem k tomu, že vojenské služby mohou být v tomto kontextu definovány jako specializované služby týkající se vojenských akcí, včetně strategického plánování, zpravodajských služeb, vyšetřování, pozemního, námořního a vzdušného průzkumu, leteckých operací všeho druhu s posádkou nebo bez posádky, satelitního sledování a poskytování zpravodajských informací, jakéhokoli přenosu znalostí pro vojenské účely, materiální a technické podpory vojenských sil a další související činnosti; vzhledem k tomu, že bezpečnostní služby lze definovat jako ozbrojenou stráž nebo ochranu budov, zařízení, majetku a osob, jakýkoli přenos znalostí za účelem zajištění bezpečnosti a policejní ochrany, rozvoj informačních bezpečnostních opatření a jejich uplatňování a další související činnosti;

M.  vzhledem k tomu, že dokument z Montreux je prvním důležitým dokumentem, v němž je stanoveno, jakým způsobem se mezinárodní právo vztahuje na soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb; vzhledem k tomu, že Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb definuje normy v tomto odvětví a stále častěji se stává nástrojem zajišťujícím společné základní normy v rámci tohoto globálního odvětví; vzhledem k tomu, že cílem Sdružení pro Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb je podporovat, řídit a kontrolovat provádění tohoto kodexu a podporovat odpovědné poskytování bezpečnostních služeb a dodržování lidských práv a vnitrostátního a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že vstup do uvedeného sdružení dobrovolný a placený a vysoké sazby účtované za připojení nedovolují všem soukromým poskytovatelům bezpečnostních služeb, aby se stali jeho členy;

N.  vzhledem k tomu, že práce na regulaci soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb pokračuje na mnoha mezinárodních fórech, včetně fóra, na němž byl vypracován dokument z Montreux a na kterém byla EU zvolena do skupiny přátel předsedy, dále včetně otevřené mezivládní pracovní skupiny ustavené za účelem projednání možnosti vypracovat mezinárodní regulační rámec týkající se regulace a sledování činnosti soukromých vojenských a bezpečnostních organizací a dohledu nad ní a včetně Mezinárodní asociace pro kodex chování;

O.  vzhledem k tom, že k dokumentu z Montreux se připojila EU a 23 členské státy, a vzhledem k tomu, že EU je členem pracovní skupiny pro Mezinárodní asociaci pro kodex chování; vzhledem k tomu, že EU v rámci Rady pro lidská práva přispívá k možnému vypracování mezinárodního regulačního rámce; vzhledem k tomu, že EU hraje zásadní úlohu při podpoře vnitrostátní a regionální kontroly nad poskytováním a externím zajišťováním různých vojenských a bezpečnostních služeb;

P.  vzhledem k tomu, že Unie nemá navzdory velkému počtu soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb evropského původu a/nebo účastníků misí a operací společné bezpečnostní a obranné politiky či delegací EU vlastní regulační rámec; vzhledem k tomu, že stávající normativní rámce vycházejí téměř výhradně z amerického modelu zavedeného během iráckého konfliktu a ve prospěch vojenských společností zajišťujících bojové mise; vzhledem k tomu, že tyto odkazy neodpovídají formátu ani úkolům evropských soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb;

Q.  vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité upřednostnit vypracování jasných pravidel pro interakci, spolupráci a vzájemnou pomoc mezi donucovacími orgány a soukromými poskytovateli bezpečnostních služeb;

R.  vzhledem k tomu, soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb by mohly hrát důležitou úlohu v boji proti pirátství a při zvyšování námořní bezpečnosti, v rámci misí s účastí psů, při kybernetické obraně, při výzkumu a vývoji bezpečnostních nástrojů, v rámci smíšených sledovacích mísí a školení prováděných ve spolupráci s veřejnými orgány a pod jejich dohledem; vzhledem k tomu, že používání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb vytváří zvláštní výzvy pro námořní odvětví a vedlo k mnoha incidentům, při nichž umírali lidé, a k diplomatickým sporům;

Využívání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb na podporu armád v zahraničí

1.  konstatuje, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb hrají důležitou doplňující úlohu při poskytování pomoci armádám členských států a civilním agenturám tím, že zajišťují kapacity, které chybějí v důsledku zvýšené poptávky po využití vojenských sil v zahraničí, a dle okolností též příležitostně poskytují zvláštní kapacitu v době zvýšené zátěže; zdůrazňuje, že ve výjimečných případech nahrazují služby těchto poskytovatelů chybějící kapacitu, nicméně členské státy by se měly nejprve snažit zaplnit tyto mezery svými ozbrojenými nebo policejními silami; zdůrazňuje, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb jsou využíváni jako nástroj pro provádění zahraniční politiky těchto zemí;

2.  zdůrazňuje, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb musí při operacích v hostitelských zemích – zejména v zemích, které se výrazně liší z hlediska kultury a náboženství – dbát na místní zvyky a postupy, aby se nesnížila efektivita jejich činnosti a nedošlo ke ztrátě důvěry místního obyvatelstva;

3.  podotýká, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb – zejména pokud pocházejí z hostitelských zemí – na rozdíl od armád členských států disponují cennými poznatky o daném místě a často mohou přinést úspory, přičemž je nutné dbát na to, aby nedošlo ke snížení kvality; zdůrazňuje však, že používání služeb místních soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb v nestabilních státech a krizových regionech může mít negativní důsledky pro dosahování cílů zahraniční politiky EU, pokud způsobí posílení určitých místních ozbrojených skupin, jež by se posléze mohly zapojit do konfliktu; poukazuje na to, že je důležité jednoznačně právně odlišit operace soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a soukromých subjektů, které se přímo účastní vojenských aktivit;

4.  zdůrazňuje, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb by neměli být pověřováni žádnými činnostmi, které by předpokládaly použití síly nebo aktivní účast na ozbrojených akcích s výjimkou sebeobrany; a za žádných okolností by nemělo být soukromým poskytovatelům bezpečnostních služeb umožněno účastnit se či provádět výslechy; poukazuje na to, že v oblasti bezpečnosti a obrany EU by mělo být prioritou posilování ozbrojených sil členských států, které soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb mohou pouze doplňovat, aniž by měli jakoukoli pravomoc přijímat strategická rozhodnutí; zdůrazňuje, že účast soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb na vojenských operacích vyžaduje odůvodnění, přesně vymezené a ověřitelné cíle, které mají konkrétní ukazatele, vyčerpávající a podrobný rozpočet a stanovené datum zahájení a ukončení a musí probíhat za dodržování přísného etického kodexu; konstatuje, že činnost ozbrojených a bezpečnostních sil v zahraničí má zásadní význam pro zachování míru a předcházení konfliktům, jakož i pro sociální obnovu a národní usmíření po ukončení konfliktu;

5.  zdůrazňuje, že nákladová účinnost používání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb je výhodná především v krátkodobém horizontu, zejména pokud není zohledněna řada socioekonomických proměnných, a proto by se při řešení bezpečnostních otázek neměla stát hlavním kritériem; připomíná, že k tomu, aby byla plně zajištěna legitimita a potenciální přínos soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb, jsou velmi důležité mechanismy odpovědnosti a dohledu;

6.  zdůrazňuje význam parlamentního dohledu nad tím, jak soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb využívají členské státy;

Používání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb ze strany EU

7.  podotýká, že EU využívá soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb v zahraničí k ochraně svých delegací a pracovníků a na podporu svých civilních a vojenských misí v rámci SBOP; poukazuje na to, že jejich využívání přímo přispívá k tomu, jakou má EU prestiž a jak ji vnímají třetí strany, takže se stávají důležitými prvky přítomnosti EU v dané zemi a mají vliv na to, do jaké míry lidé Unii důvěřují; požaduje, aby Komise a Rada vypracovaly přehled o tom, kde, kdy a z jakého důvodu byli soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb použiti na podporu misí EU; domnívá se, že by bylo logické, aby EU při výběrových řízeních týkajících se bezpečnosti svých delegací upřednostnila poskytovatele bezpečnostních služeb, kteří mají své skutečné sídlo v Evropě, řídí se evropskými právními předpisy a podléhají evropskému daňovému systému;

8.  zdůrazňuje však, že zejména v oblastech, v nichž hrozí vypuknutí konfliktu, může mít využívání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb k plnění určitých úkolů negativní vedlejší účinky pro EU, zejména pro její legitimitu, protože mohou být náhodně spojováni s ozbrojenými skupinami v dané oblasti, což může mít v případě ozbrojených incidentů negativní důsledky, nebo proto, že v důsledku neúmyslného posílení místních aktérů může případně dojít k ohrožení úsilí v oblasti odzbrojení, demobilizace a reintegrace a v oblasti reformy bezpečnostního sektoru; poukazuje zejména na rizika spojená s nekontrolovaným uzavíráním smluv se subdodavateli, jako jsou například místní soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb;

9.  poukazuje na různé závažné právní a politické problémy spojené se současnou praxí subdodávek v oblasti vojenských a bezpečnostních služeb, zejména prostřednictvím služeb poskytovaných místními subdodavateli ve třetích zemích; je přesvědčen, že členské státy, ESVČ a Komise by se měly dohodnout na tom, že po vzoru NATO bude uzavírat smlouvy pouze se společnostmi, které sídlí ve členských státech EU;

10.  doporučuje proto, aby Komise předložila návrh společných pokynů k uzavírání smluv se soukromými poskytovateli bezpečnostních služeb pro najímání, využívání a řízení vojenských a bezpečnostních dodavatelů, v nichž budou stanoveny jasné požadavky, které tito poskytovatelé musí splnit, aby se mohli ucházet o unijní zakázky; tyto pokyny by měly sjednotit současnou praxi; vyzývá Komisi a ESVČ, aby se řídily stejnými pokyny při najímání, využívání a řízení vojenských a bezpečnostních služeb u všech vnějších akcí, misí, operací a delegací EU ve všech zemích a regionech a u všech služeb v rámci revidovaného společného vojenského seznamu Evropské unie; tyto pokyny by měly být založeny jednak na mezinárodních osvědčených postupech pro činnost a řízení těchto podniků, jako je např. dokument z Montreux a Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, a jednak by měly přihlížet k tomu, že při výběru místních poskytovatelů ve složité pokrizové situaci je nutné postupovat obzvlášť obezřetně; naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby využívaly pouze subjekty s certifikátem Mezinárodního kodexu chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, jak již činí OSN, pro kterou je Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb nutným požadavkem; poukazuje na přístup orgánů USA, který zahrnuje detailní normy a požadavky na každou jednotlivou smlouvu, a vyzývá EU, aby tento příklad následovala; zdůrazňuje, že smlouvy se soukromými poskytovateli bezpečnostních služeb by měly zahrnovat mimo jiné ustanovení o vlastnictví licencí a povolení, záznamy o personálu a evidenci majetku, školení, zákonném pořizování a používání zbraní a vnitřní organizaci podniku;

11.  požaduje, aby byla u operací financovaných EU a u delegací EU pověřených úkoly zabezpečování kvality poskytovaných bezpečnostních služeb, prověřování a školení najatého místního bezpečnostního personálu, zavádění a udržování dobrých vztahů s místními bezpečnostními silami, které poskytují posouzení rizik a jsou prvním místním kontaktem pro delegaci v bezpečnostních záležitostech, přítomna osoba pocházející z bezpečnostní agentury se sídlem v Unii, která bude zajišťovat unijní dohled;

12.  požaduje, aby Komise sestavila otevřenou listinu dodavatelů, kteří splňují unijní normy týkající se zejména trestních záznamů, finanční a hospodářské kapacity, držení licencí a povolení a prověřování personálu; konstatuje, že členské státy EU uplatňují na soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb velmi rozdílné normy a domnívá se, že členské státy by se měly snažit dospět k jednotným normám; domnívá se, že tento seznam by měl být pravidelně aktualizován, nejméně jednou za dva roky;

13.  zdůrazňuje, že pokud EU využívá ve třetích zemích soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb, s nimiž uzavřela dohodu o postavení sil (SOFA), musí tyto dohody vždy obsahovat údaje o soukromých poskytovatelích bezpečnostních služeb, kteří jsou využíváni, a musí být výslovně uvedeno, že tyto společnosti nesou odpovědnost v souladu unijními předpisy;

14.  zdůrazňuje, že je třeba posílit koncepci podpory poskytované smluvními subjekty, která by měla být pro členské státy a orgány EU závazná; je přesvědčen, že by měly zejména stanovit přísnější normy určené k použití ve smlouvách, jejichž vzorem by mohly být normy USA, a že by měla rovněž požadovat, aby soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb nebyli zaměstnáváni ani jinak využíváni v konfliktních oblastech; zdůrazňuje, že mezinárodní soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb by měli mít možnost najímat místní personál, ale pouze jednotlivě a přímo, aby bylo možné tyto pracovníky důkladně prověřovat a nedocházelo ke vzniku místních bezpečnostních odvětví v konfliktních oblastech;

Regulace soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb

15.  doporučuje, aby Evropská komise vypracovala zelenou knihu s cílem zapojit všechny zainteresované strany z veřejných i soukromých bezpečnostních podniků a organizací do širokých konzultací a diskusí o postupech pro efektivnější hledání možností přímé spolupráce a stanovení základního souboru předpisů pro jejich najímání a osvědčených postupů; doporučuje, aby byly pro dané odvětví vytvořeny unijní normy kvality; proto doporučuje, aby byla před zavedením účinné regulace činnosti soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb vyjasněna jejich definice, protože bez ní by vznikaly v právní úpravě mezery;

16.  domnívá se, že v první řadě by EU měla přesným způsobem definovat příslušné vojenské a bezpečnostní služby; v této souvislosti žádá Radu, aby neprodleně přidala vojenské a bezpečnostní služby zajišťované soukromými poskytovateli do společného vojenského seznamu Evropské unie;

17.  vyzývá Komisi, aby vytvořila účinný evropský regulační model, který by:

   pomohl harmonizovat právní úpravy jednotlivých členských států formou směrnice;
   znovu vyhodnotil a tím nově definoval stávající strategii spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem;
   zmapoval firmy s jediným nebo vícečetným konečným využitím;
   uvedl přesnou povahu a úlohu soukromých vojenských a bezpečnostních společností do patřičného kontextu;
   stanovil vysoké normy pro soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb, kteří působí v EU nebo za jejími hranicemi, včetně přiměřené úrovně bezpečnostního prověřování zaměstnanců a spravedlivých odměn;
   zajistil, že budou hlášeny nesrovnalosti či protiprávní jednání, jichž se soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb dopustí, a umožnil jejich stíhání v souvislosti s jejich aktivitami v zahraničí, včetně případů porušování lidských práv;
   obsahoval konkrétní námořní prvek s ohledem na vůdčí úlohu Mezinárodní námořní organizace (IMO);

18.  konstatuje, že vznikající globální regulační rámce, jako je dokument z Montreux, Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a další regulační iniciativy v rámci OSN, představují jednoznačný pokrok ve srovnání se situací jen před deseti lety, kdy žádná použitelná regulace neexistovala;

19.  vyjadřuje také uznání řadě členských států EU za úsilí zavést v návaznosti na osvědčené postupy uvedené v dokumentu z Montreux vlastní účinnou regulaci soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb;

20.  podotýká však, že hodnotit výsledky činnosti těchto poskytovatelů je obtížné kvůli nedostatku jednotných údajů o jejich využívání ze strany orgánů EU a vlád členských států; vybízí členské státy a orgány EU, aby poskytovaly tyto informace důsledněji a transparentním způsobem, aby příslušné rozpočtové orgány a nezávislí auditoři mohli využívání soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb řádně posuzovat; doporučuje, aby se do nezbytných hodnotících procesů, které jsou pro regulaci a dohled nad tímto odvětvím klíčové, zapojily také parlamenty a nevládní organizace;

21.  doporučuje Komisi a Radě, aby vytvořily právní rámec vyžadující přijetí vnitrostátních právních předpisů za účelem kontroly externího zajišťování vojenských a bezpečnostních služeb a zároveň aby ve výroční zprávě EU informovaly o vývozu zbraní, o vojenských a bezpečnostních službách, o vydávání vývozních licencí členskými státy, a to vše s cílem zvýšit veřejnou transparentnost a možnosti demokratické kontroly;

22.  zdůrazňuje, že nadnárodní povaha soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, a zejména jejich činnost v různých oblastech světa postižených krizí občas vede k nejasnostem ohledně příslušnosti soudů, zejména pokud je místní právní struktura slabá, což může znesnadnit stíhání těchto poskytovatelů a jejich zaměstnanců za jejich činnost; podotýká, že právní předpisy členských států týkající se soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb často nemají extrateritoriální působnost; zdůrazňuje, že poskytovatelé bezpečnostních služeb musí vždy podléhat zákonům a řádnému dohledu ze strany hostitelského státu a státu, v němž mají své sídlo; konstatuje, že v případě sporů nebo incidentů týkajících se soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a pracovníků Evropské unie, k nimž může případně docházet v rizikových oblastech, často existuje právní vakuum; doporučuje proto, aby byla vytvořena jednotná a jednoznačná pravidla pro evropské orgány, které využívají soukromé poskytovatele k zajištění bezpečnosti zaměstnanců EU; tato pravidla by měla jednoznačně stanovit, kdo odpovídá za to, aby nevznikaly mezery v ochraně a nedocházelo k beztrestnosti, a měly by brát v potaz právní řád hostitelského státu;

23.  naléhavě proto žádá EU a její členské státy, aby využily svého postavení ve fóru, které se věnuje dokumentu z Montreux, a trvaly na pravidelných kontrolách toho, zda jeho účastníci uplatňují doporučení týkající se osvědčených postupů, která jsou obsažena v tomto dokumentu; požaduje, aby se členské státy, které tak ještě neučinily, co nejdříve připojily k dokumentu z Montreux; vybízí členské státy, aby se zapojily do sdílení osvědčených postupů;

24.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby usilovaly o vytvoření mezinárodního právně závazného nástroje, který by šel ještě dále než dokument z Montreux, a to na základě regulace činnosti soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, vytvoření rovných podmínek, které by zajistily, aby měly hostitelské země pravomoc regulovat tyto poskytovatele a aby mohly státy, které s nimi uzavřely smlouvu, uplatňovat svou pravomoc na ochranu lidských práv a zabránění korupci; zdůrazňuje, že součástí takového rámce musí být vedle systému dohledu a licencí vyžadujícího, aby se všichni soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb podrobovali nezávislým auditům a aby se jejich personál účastnil povinného školení v oblasti lidských práv, i odrazující sankce za jeho porušení, odpovědnost těch, kdo ho porušili, a účinný přístup obětí k prostředkům nápravy;

25.  vyzývá místopředsedkyni Komise a vysokou představitelku Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, členské státy, ESVČ a Komisi, aby důrazně podpořily vytvoření mezinárodní úmluvy, jejímž cílem by bylo vytvořit mezinárodní právní režim pro regulaci bezpečnostních služeb poskytovaných soukromými subjekty;

26.  oceňuje úsilí Mezinárodní námořní organizace (IMO) při poskytování pokynů pro používání soukromých ozbrojených bezpečnostních týmů; vyzývá Komisi a členské státy EU, aby nadále spolupracovaly s IMO v úsilí o celosvětovou platnost těchto pokynů;

27.  zdůrazňuje, že jednou z nejúčinnějších možností, jak ovlivnit soukromé poskytovatele bezpečnostních služeb, je rozhodování v rámci zadávání veřejných zakázek; poukazuje proto na to, že je důležité, aby se zakázky zadávaly těmto poskytovatelům pouze tehdy, zavedou-li osvědčené postupy, mimo jiné v oblasti transparentnosti, a podepíší-li Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb, jako je tomu už v některých členských státech; podotýká však, že je nutné zpřísnit mechanismus dodržování Mezinárodního kodexu chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a zajistit jeho úplnou nezávislost, aby byl spolehlivou motivací k dodržování předpisů; podotýká, že z členských států podepsaly Mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb pouze Švédsko a Spojené království, a je přesvědčen, že EU by se měla v prvé řadě zaměřit na to, aby kodex podepsaly také ostatní členské státy;

28.  konstatuje, že soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb by měli mít pojištění odpovědnosti, díky čemuž by se bezpečnostní trh stal stabilnějším a spolehlivějším a zároveň by se ho mohli účastnit i menší a střední soukromí poskytovatelé bezpečnostních služeb;

29.  zdůrazňuje, že při hodnocení a zadávání zakázek soukromým poskytovatelům bezpečnostních služeb je třeba přihlížet ke zkušenostem soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a době, po níž působily v nepřátelském prostředí, spíše než k obratu dosaženému na základě podobné smlouvy;

30.  upozorňuje na skutečnost, že tito soukromí poskytovatelé nejen nabízejí bezpečnostní služby, ale provádějí také zpravodajskou činnost, která vzhledem ke svým možným důsledkům vyžaduje účinnou regulaci a kontrolu;

31.  poukazuje na to, že EU a její členské státy mají značný vliv na globální bezpečnostní odvětví, což je výsledkem toho, že mnoho významných aktérů má své sídlo v EU; klade proto zvláštní důraz na nadcházející revizi společného seznamu vojenského vybavení, která nabízí příležitost tomu, aby byly na seznam přidány určité služby poskytované soukromými poskytovateli, díky čemuž by se na ně vztahovaly vývozní předpisy a museli by v rámci své činnosti v zahraničí dodržovat určité základní normy;

o
o   o

32.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.
(2) Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76.
(3) Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 2.
(4) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 33.


Pracovní podmínky a nejisté zaměstnání
PDF 503kWORD 63k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o pracovních podmínkách a nejistém zaměstnání (2016/2221(INI))
P8_TA(2017)0290A8-0224/2017

Evropský parlament

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 151 a 153,

–  s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na hlavu IV (Solidarita) této listiny,

–  s ohledem na směrnici Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání(3) (směrnice o agenturním zaměstnávání),

–  s ohledem na cílenou revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(4) (směrnice o vysílání pracovníků) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(5) (směrnice o prosazování směrnice o vysílání pracovníků),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. října 2010 o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století: přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem jako cesta k překonání krize(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o sociálním dumpingu v Evropské unii(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(12),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Měnící se povaha pracovněprávních vztahů a její dopad na zachování životního minima“(13),

–  s ohledem na evropskou platformu pro posílení spolupráce při řešení problematiky nehlášené práce,

–  s ohledem na studii z roku 2016 připravenou na žádost parlamentního výboru pro zaměstnanost a sociální věci a nazvanou „Nejisté zaměstnání v Evropě: vzorce, trendy a politické strategie“ („Precarious Employment in Europe: Patterns, trends and policy strategies“)(14),

–  s ohledem na Evropskou chartu kvality stáží a učňovské přípravy, která byla zahájena dne 14. prosince 2011,

–  s ohledem na čtvrtletní přezkum vývoje zaměstnanosti a sociálních ukazatelů v Evropě (ESDE) za podzim 2016, který provedla Komise,

–  s ohledem na strategický závazek Komise ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2020,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound (2010) nazvanou „Pružné formy práce: „velmi atypická“ smluvní ujednání“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound (2014) nazvanou „Dopad krize na odvětvové a pracovní podmínky v Evropě“(15),

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound (2015) nazvanou „Nové formy zaměstnání“(16),

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound (2016) nazvanou „Průzkum podvodného uzavírání pracovních smluv v Evropské unii“(17),

–  s ohledem na průzkum pracovních podmínek nadace Eurofound a na její souhrnnou zprávu o šestém průzkumu pracovních podmínek v Evropě(18),

–  s ohledem na evropský slovník pracovněprávních vztahů nadace Eurofound(19),

–  s ohledem na základní pracovněprávní normy, které stanovila Mezinárodní organizace práce (MOP), a na její úmluvy a doporučení týkající se pracovních podmínek,

–  s ohledem na doporučení MOP č. 198 z roku 2006 o pracovním poměru (doporučení o pracovním poměru)(20) a na její ustanovení o stanovení pracovního poměru,

–  s ohledem na zprávu MOP z roku 2011 o politikách a právních předpisech zaměřených na boj proti nejistému zaměstnání(21),

–  s ohledem na zprávu MOP z roku 2016 o nestandardních formách zaměstnání v různých částech světa(22),

–  s ohledem na zprávu MOP z roku 2016 o budování sociálního pilíře pro evropskou konvergenci(23),

–  s ohledem na obecné doporučení OSN č. 28 z roku 2010 ohledně hlavních povinností smluvních stran podle článku 2 Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy z roku 2011 o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na strategii Rady Evropy pro rovnost žen a mužů na období 2014–2017,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0224/2017),

A.  vzhledem k tomu, že se objevují nestandardní, atypické formy zaměstnání; vzhledem k tomu, že počet pracovníků se smlouvami na dobu určitou a na částečný úvazek v EU v posledních 15 letech vzrostl; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí účinné politiky, jež se budou vztahovat na různé formy zaměstnání a dostatečně chránit pracovníky;

B.  vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech se počet standardních pracovních úvazků snížil z 62 % na 59 %(24); vzhledem k tomu, že pokud tento trend bude pokračovat, může se stát, že se standardní smlouvy budou týkat pouze menšiny pracovníků;

C.  vzhledem k tomu, že smlouvy na plný úvazek na dobu neurčitou tvoří i nadále převážnou část pracovních smluv v EU a že v některých odvětvích se vedle standardních zaměstnání vyskytují také atypické formy zaměstnávání; vzhledem k tomu, že atypická zaměstnání mohou mít rovněž negativní vliv na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, a to kvůli nestandardní pracovní době i nepravidelným mzdám a příspěvkům na důchodové pojištění;

D.  vzhledem k tomu, že nově se objevující formy zaměstnání, především v souvislosti s digitalizací a novými technologiemi, rozostřují hranici mezi závislou a samostatnou výdělečnou činností(25), což může vést k poklesu kvality zaměstnání;

E.  vzhledem k tomu, že nové formy zaměstnání se v mnoha ohledech liší od tradičního standardního zaměstnání; vzhledem k tomu, že některé mění vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, další mění pracovní vzorce a organizaci práce a jiné obojí; vzhledem k tomu, že tato situace může vést k nárůstu falešné samostatné výdělečné činnosti, zhoršení pracovních podmínek a k menšímu sociálnímu zabezpečení, může však mít i určité výhody; vzhledem k tomu, že je proto nanejvýš důležité provádění stávajících právních předpisů;

F.  vzhledem k tomu, že zvyšování míry zaměstnanosti v Unii po hospodářské krizi je třeba přivítat, z části však musí být připsáno nárůstu v počtu netypických smluv, které v určitých případech vytvářejí větší riziko nejistoty než standardní pracovní smlouvy; vzhledem k tomu, že při vytváření pracovních míst je třeba klást větší důraz na kvalitu;

G.  vzhledem k tomu, že míra práce na částečný úvazek od hospodářské krize nepoklesla a míra práce na plný úvazek je celounijně stále pod úrovní roku 2008 před nástupem krize; vzhledem k tomu, že navzdory nárůstu v posledních letech míra zaměstnanosti stále nedosahuje cíle stanoveného ve strategii Evropa 2020 ve výši 75 % a objevují se v ní velké rozdíly mezi členskými státy;

H.  vzhledem k tomu, že je důležité rozlišovat mezi objevujícími se novými formami zaměstnání a existencí nejistého zaměstnání;

I.  vzhledem k tomu, že odpovědnost za sociální politiku sdílí Evropská unie s členskými státy; vzhledem k tomu, že EU může členské státy v této oblasti pouze doplňovat a podporovat;

J.  vzhledem k tomu, že bez harmonizace právních a správních předpisů členských států může EU pouze zavést minimální požadavky týkající se pracovních podmínek;

K.  vzhledem k tomu, že již byla vytvořena evropská platforma pro boj proti nehlášené práci, která umožňuje užší přeshraniční spolupráci a společná opatření příslušných orgánů členských států a dalších zúčastněných stran s cílem účinně a účelně bojovat proti nehlášené práci;

L.  vzhledem k tomu, že nejisté zaměstnávání vede k roztříštěnosti trhu a prohlubuje mzdovou nerovnost;

M.  vzhledem k tomu, že zatím neexistuje žádná společná definice nejistého zaměstnání; vzhledem k tomu, že by tato definice měla být vypracována v úzké spolupráci se sociálními partnery; vzhledem k tomu, že jen typ smlouvy nemůže sám o sobě ukazovat na riziko nejistého zaměstnání, neboť toto riziko závisí na celé řadě faktorů;

N.  vzhledem k tomu, že standardním zaměstnáním se může rozumět řádné zaměstnání na plný nebo dobrovolně zkrácený úvazek na základě smlouvy na dobu neurčitou; vzhledem k tomu, že každý členský stát má své vlastní právní předpisy a postupy, které stanovují pracovní podmínky vztahující se na různé druhy pracovních smluv a stáží; vzhledem k tomu, že neexistuje všeobecně přijímaná definice „standardního zaměstnání“;

O.  vzhledem k tomu, že aktuální problémy týkající se zastoupení, jež jsou způsobeny buď nedostatky v organizacích sociálních partnerů v určitých odvětvích, nebo reformami v některých evropských zemích, jež omezily úlohu sociálních partnerů, zasahují do všech pracovněprávních vztahů;

P.  vzhledem k tomu, že některá odvětví, jako je zemědělství, stavebnictví a umění, jsou nejistým zaměstnáváním neúměrně postižena; vzhledem k tomu, že nejisté zaměstnávání se v posledních letech rozšířilo i do dalších odvětví, jako je letectví a hotelnictví(26);

Q.  vzhledem k tomu, že podle posledních studií mají pracovníci v manuálních profesích vyžadujících střední a nízkou kvalifikaci menší příjmy, horší vyhlídky a horší kvalitu pracovních míst; vzhledem k tomu, že tito pracovníci uvádějí, že jsou častěji vystaveni rizikům v oblasti životního prostředí a fyzické náročnosti, což vede k nižší úrovni jak duševního, tak fyzického zdraví(27);

R.  vzhledem k tomu, že ženy představují 46 % ekonomicky aktivního obyvatelstva EU a jsou obzvláště vystaveny nejistotě zaměstnání z důvodu diskriminace, a to i v oblasti mezd, a vzhledem k tomu, že ženy v EU vydělávají přibližně o 16 % méně než muži; vzhledem k tomu, že ženy častěji pracují na částečný úvazek, na dobu určitou nebo za nízkou mzdu, a jsou proto více ohroženy nejistotou; vzhledem k tomu, že tyto pracovní podmínky vytvářejí celoživotní ztráty v oblasti příjmů a ochrany, ať už se jedná o mzdy, důchody nebo dávky sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že muži častěji než ženy pracují na plný úvazek a na dobu neurčitou; vzhledem k tomu, že ženy jsou zvláště vystaveny nedobrovolné práci na částečný úvazek, falešné samostatné výdělečné činnosti a nehlášené práci(28);

S.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v EU je vyšší u mužů než u žen; vzhledem k tomu, že ženy odcházejí z trhu práce hlavně z důvodu péče o děti nebo starší osoby, vlastní nemoci nebo pracovní neschopnosti nebo kvůli jiným osobním nebo rodinným povinnostem; vzhledem k tomu, že ženy často čelí diskriminaci a překážkám kvůli svému mateřství, ať již skutečnému, či potenciálnímu; vzhledem k tomu, že zvláště ohroženy nejistotou jsou matky samoživitelky s nezaopatřenými dětmi;

T.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základním právem, jež předpokládá zaručení rovných příležitostí a rovného zacházení ve všech oblastech života, a vzhledem k tomu, že politiky, jež mají za cíl tuto rovnost zajistit, přispívají k podpoře inteligentního a udržitelného růstu;

U.  vzhledem k tomu, že mnohým pracovníkům, kteří mají nejisté zaměstnání nebo jsou nezaměstnaní, není přiznáváno právo na rodičovskou dovolenou;

V.  vzhledem k tomu, že mladí pracovníci jsou vystaveni vyššímu riziku nejisté práce; vzhledem k tomu, že u pracovníků mladších 25 let existuje dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se ocitnou ve vícenásobně znevýhodněném postavení, než u pracovníků starších 50 let(29);

I.Úsilí o důstojnou práci – řešení pracovních podmínek a nejistého zaměstnání

1.  vyzývá členské státy, aby za účelem stanovení existence pracovního poměru zohledňovaly následující ukazatele MOP:

   práce se provádí podle pokynů a pod kontrolou další strany;
   zahrnuje začlenění pracovníka do organizace podniku;
   provádí se výhradně nebo převážně ve prospěch jiné osoby;
   musí být osobně prováděna daným pracovníkem;
   je prováděna v rámci konkrétní pracovní doby nebo na pracovišti určeném nebo odsouhlaseném stranou požadující práci;
   probíhá po konkrétní dobu a má určitou kontinuitu;
   vyžaduje dostupnost pracovníka nebo zahrnuje poskytnutí nástrojů, materiálů a strojního zařízení stranou požadující práci;
   pracovníkovi je vyplácena pravidelná odměna, která představuje jeho jediný nebo hlavní zdroj příjmu, a mohou mu být i poskytovány platby v naturáliích, např. strava, ubytování nebo doprava;
   pracovník má nárok na určité výhody, jako jsou týdenní doby odpočinku a každoroční dovolená;

2.  bere na vědomí definici „atypické práce“ nadace Eurofound, jež odkazuje na pracovněprávní vztahy, které neodpovídají standardnímu nebo typickému modelu pravidelného zaměstnání na plný úvazek a na dobu neurčitou u jediného zaměstnavatele po dlouhé časové období(30); zdůrazňuje, že pojmy „atypický“ a „nejistý“ nelze používat jako synonyma;

3.  nejistým zaměstnáním rozumí zaměstnanecký poměr, v němž nejsou dodržovány unijní, mezinárodní a vnitrostátní normy a zákony a který neposkytuje dostatečné prostředky pro důstojný život nebo odpovídající sociální ochranu;

4.  konstatuje, že některé atypické formy zaměstnání s sebou mohou nést větší rizika nejistoty a nestálosti, například nedobrovolná práce na částečný úvazek a na dobu určitou, smlouvy na nulový počet hodin a neplacené praxe a stáže;

5.  je pevně přesvědčen, že pružnost trhu práce není o oslabování práv pracovníků výměnou za produktivitu a konkurenceschopnost, nýbrž o úspěšném vyvážení ochrany pracovníků s možností jednotlivců a zaměstnavatelů dohodnout se na způsobech práce, které vyhovují potřebám obou stran;

6.  konstatuje, že riziko nejistoty závisí na druhu smlouvy, ale také na níže uvedených faktorech:

   malá nebo žádná jistota zaměstnání kvůli nestálému charakteru práce, jako je tomu v případě nedobrovolných a často marginálních smluv na částečný úvazek, a v některých členských státech nejasná pracovní doba a pracovní náplň, jež se mění kvůli práci na vyžádání;
   pouze základní ochrana před propuštěním a nedostatečná sociální ochrana v případě propuštění;
   odměna, jež není dostatečná pro důstojný život;
   žádná nebo jen omezená práva na sociální ochranu nebo dávky sociálního zabezpečení;
   žádná nebo jen omezená ochrana proti jakékoli diskriminaci;
   žádné nebo jen omezené vyhlídky na lepší postavení na trhu práce, kariérní postup nebo odbornou přípravu;
   nízká úroveň kolektivních práv a omezené právo na kolektivní zastoupení;
   pracovní prostředí nevyhovující z hlediska minimálních zdravotních a bezpečnostních norem(31);

7.  připomíná definici „důstojné práce“ MOP, ve které se uvádí: „důstojná práce je práce, která je produktivní, je zdrojem spravedlivého příjmu, je vykonávána na bezpečném pracovišti a je spojena se sociální ochranou, lepšími vyhlídkami na osobní rozvoj a sociální integraci, svobodou vyjádřit se k problémům, organizovat se a podílet se na rozhodování, které má vliv na život pracovníka, a všem ženám a mužům zajišťuje rovnost příležitostí a rovné zacházení“(32); vybízí MOP, aby do této definice přidala „životní minimum“; vybízí Komisi a členské státy, aby tuto definici podpořily při práci na přezkumu a tvorbě pracovněprávních předpisů;

8.  připomíná faktory úspěchu, pokud jde o osvědčené postupy proti nejisté práci, jimiž jsou: silný právní základ, zapojení sociálních partnerů a rad zaměstnanců na pracovišti, spolupráce s příslušnými zúčastněnými stranami, rovnováha mezi flexibilitou a jistotou, zaměření na odvětví, nízká administrativní zátěž pro zaměstnavatele, vymáhání právních předpisů ze strany inspektorátů práce a osvětové kampaně;

9.  konstatuje, že záměrem agendy důstojné práce prosazované MOP je konkrétně zaručení tvorby pracovních míst, práv v práci, sociální ochrany a sociálního dialogu a rovněž rovnosti žen a mužů; zdůrazňuje, že důstojná práce by měla konkrétně zahrnovat:

   životní minimum a také zaručené právo na svobodu sdružování;
   kolektivní smlouvy v souladu s postupy členských států;
   zapojení pracovníků do záležitostí podniku v souladu s postupy členských států;
   dodržování kolektivního vyjednávání;
   rovné zacházení s pracovníky na jednom pracovišti;
   ochranu zdraví a bezpečnost;
   sociální zabezpečení pro pracovníky a osoby na nich závislé;
   ustanovení o pracovní době a době odpočinku;
   ochranu před propuštěním;
   přístup k odbornému vzdělávání a celoživotnímu učení;
   podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro všechny pracovníky; zdůrazňuje, že k naplnění těchto práv je také nezbytné zlepšit provádění pracovního a sociálního práva;

10.  poukazuje na množství faktorů, mezi něž patří digitalizace a automatizace, které přispívají k transformaci povahy práce, včetně nárůstu nových forem zaměstnání; upozorňuje v tomto ohledu na to, že nové formy práce by mohly vyžadovat nové, odpovídající a přiměřené právní předpisy, aby byly pokryty všechny formy zaměstnání;

11.  opakuje, že v kontextu digitálních pracovních míst by se pracovníkům digitálních platforem a dalším zprostředkovatelům měly zaručit patřičné sociální a zdravotní pojištění a ochrana;

12.  zdůrazňuje, že digitalizaci nelze vnímat jen jako prvek, který ničí pracovní místa, a trvá naopak na tom, že představuje příležitosti pro rozvoj a rozšiřování dovedností jednotlivců;

13.  zdůrazňuje, že podle odhadů bude v odvětví IKT v roce 2020 existovat 756 000 neobsazených pracovních míst, což ukazuje na to, že je nezbytné zlepšit digitální dovednosti evropských pracovníků;

14.  zdůrazňuje, že hospodářská krize vyvolala migrační toky v rámci EU, které upozornily na stávající překážky bránící volnému pohybu osob mezi členskými státy a na diskriminaci na základě státní příslušnosti, přičemž občany EU vystavily situaci pracovní nejistoty;

15.  zdůrazňuje, že podmínky nejistého zaměstnání, včetně nehlášené práce a falešné samostatné výdělečné činnosti, mají dlouhodobé dopady na duševní i tělesné zdraví a pracovníky mohou vystavit většímu riziku chudoby, sociálního vyloučení a oslabování jejich základních práv;

16.  zdůrazňuje, že pracovníci s velmi krátkými pracovními smlouvami jsou nejvíce vystaveni nepříznivým podmínkám, pokud jde o fyzické aspekty jejich práce; zdůrazňuje, že kombinace nejistoty zaměstnání a nedostatečné kontroly nad pracovní dobou často vede k pracovním rizikům souvisejícím se stresem;

17.  zdůrazňuje, že v určitých hospodářských odvětvích se nadměrně rozšířila praxe flexibilních nebo atypických pracovněprávních vztahů, která hraničí se zneužíváním;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily politiky, které posílením sociálního dialogu a prosazováním kolektivního vyjednávání zlepší postavení pracovníků, stážistů a učňů a zajistí, aby všichni pracovníci bez ohledu na jejich status měli právo na sdružování a kolektivní vyjednávání a měli možnost toto právo svobodně a bez strachu z přímých či nepřímých sankcí ze strany zaměstnavatele uplatňovat;

19.  zdůrazňuje, že důležitou úlohu při zajišťování práv pracovníků, při stanovování důstojných pracovních podmínek, důstojné mzdy a příjmů v souladu se zákony a zvyklostmi členských států a při poskytování konzultací a pokynů zaměstnavatelům a pracovníkům hrají sociální partneři;

20.  žádá členské státy, aby v úzké spolupráci se sociálními partnery zabezpečily profesní dráhy s cílem usnadnit přechod mezi různými situacemi, s nimiž se jednotlivec může během svého života setkat, zejména prostřednictvím celoživotního odborného vzdělávání, dostatečné podpory v nezaměstnanosti, přenositelnosti sociálních práv a aktivních a účinných politik v oblasti trhu práce;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly a zaručovaly účinnou ochranu a rovnost mezd pracovnic i pracovníků, kteří vykonávají pracovní činnost v zaměstnaneckém poměru, prostřednictvím komplexní politické reakce odhodlané řešit nejisté zaměstnání a zaručit profesní dráhu a řádné sociální zabezpečení;

22.  zdůrazňuje, že inspektoráty práce členských států jsou důležité a že by se měly zaměřit na monitorování, dodržování a zdokonalování pracovních podmínek a podmínek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a také na boj proti nezákonnému a nehlášenému zaměstnávání a za žádných okolností nesmí sloužit jako mechanismy pro kontrolu migrace; upozorňuje na riziko diskriminace v případě nejzranitelnějších pracovníků a rozhodně odsuzuje praxi společností, které zaměstnávají migranty, aniž by jim zabezpečily plná práva a výhody a podaly jim o nich informace; vyzývá proto členské státy, aby poskytovaly inspektorátům práce zdroje nezbytné k zajištění účinného monitorování;

II.Návrhy

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby bojovaly proti nejistému zaměstnávání, včetně nehlášené práce a falešné samostatně výdělečné činnosti, a zaručily tak, aby všechny typy pracovních smluv zajišťovaly důstojné pracovní podmínky s řádně pokrytým sociálním zabezpečením v souladu s agendou MOP na podporu důstojné práce a článkem 9 Smlouvy o fungování EU, Listinou základních práv EU a Evropskou sociální chartou;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby bojovaly proti všem praktikám, které by mohly vést k nárůstu nejistých forem zaměstnání, a přispívaly tak k plnění cíle strategie Evropa 2020, který spočívá ve snížení chudoby;

25.  vyzývá členské státy, aby zvýšily kvalitu pracovních míst v případě nestandardních pracovních míst tím, že poskytnou alespoň soubor minimálních standardů, pokud jde o sociální ochranu, minimální mzdu a přístup k odborné přípravě a rozvoji; zdůrazňuje, že současně by měly být zachovány příležitosti ke vstupu;

26.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení byly vhodné pro daný účel, pokud jde o nové formy zaměstnání;

27.  vyzývá Komisi, aby posoudila nové formy zaměstnání podnícené digitalizací; vyzývá zejména k posouzení právního postavení zprostředkovatelů na trhu práce a online platforem a jejich odpovědnosti; vyzývá Komisi, aby revidovala směrnici Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru(33) („směrnice o písemném prohlášení“) tak, aby zohledňovala nové formy zaměstnání;

28.  zdůrazňuje potenciál, který představuje ekonomika sdílení, zejména z hlediska nových pracovních míst; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyhodnotily případné nové pracovní normy vzniklé na základě ekonomiky sdílení; trvá na větší ochraně pracovníků v tomto odvětví, ke které přispěje vyšší transparentnost v souvislosti s jejich postavením, informacemi, jež jsou jim poskytovány, a zákazem diskriminace;

29.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém cíleném přezkumu směrnice o vysílání pracovníků a aby přezkoumala směrnici o agenturních pracovnících ve snaze zajistit všem pracovníkům základní sociální práva včetně stejné odměny za stejnou práci na stejném místě;

30.  upozorňuje na to, že je zapotřebí, aby veřejné a soukromé investice podporovaly zejména ta hospodářská odvětví, která slibují co možná největší multiplikační účinek, aby se posílila vzestupná sociální konvergence a soudržnost v Unii a tvorba důstojných pracovních míst; zdůrazňuje v tomto kontextu, že je nutné podporovat MSP a začínající podniky;

31.  zdůrazňuje, že je zapotřebí bojovat proti nehlášené práci, neboť snižuje daňové příjmy a příjmy sociálního zabezpečení a vytváří nejisté a špatné pracovní podmínky a nekalou hospodářskou soutěž mezi pracovníky; vítá vytvoření evropské platformy pro posílení spolupráce při řešení nehlášené práce;

32.  konstatuje, že vzhledem k množství pracovníků, zejména mladých, kteří v současné době odcházejí ze zemí svého původu do jiných členských států, aby tam hledali pracovní příležitosti, je naléhavě nutné vypracovat vhodná opatření, jimiž se zaručí, že žádný pracovník nezůstane bez sociální ochrany a pracovních práv; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby i nadále zlepšovaly pracovní mobilitu v EU a zároveň prosazovaly zásadu rovného zacházení a zaručovaly mzdové a sociální standardy i plnou přenositelnost sociálních práv; vyzývá všechny členské státy, aby vypracovaly sociální a zaměstnanecké politiky zaručující stejná práva a stejné mzdy na témže pracovišti;

33.  se znepokojením poukazuje na oslabování kolektivního vyjednávání a stále omezenější působnost kolektivních smluv; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly strategické politiky všeobecné ochrany pracovníků prostřednictvím kolektivních smluv, které zároveň zachovají a posílí úlohu odborových svazů a organizací zaměstnavatelů;

34.  uznává významnou úlohu, kterou hrají sociální partneři, pokud jde o směrnice Unie týkající se práce na částečný úvazek, smluv na dobu určitou a agenturního zaměstnávání, a vybízí Komisi, aby spolu se sociálními partnery případně regulovala nové formy zaměstnání; vyzývá nadaci Eurofound, aby prozkoumala, jakým způsobem sociální partneři vyvíjejí strategie k zajištění kvality pracovních míst a jak řeší nejistá zaměstnání;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci svých příslušných pravomocí zajistily, aby osoby samostatně výdělečně činné, které jsou právně považovány za společnost s jediným společníkem, měly právo na kolektivní vyjednávání a právo svobodně se sdružovat;

36.  připomíná, že podle Listiny základních práv Evropské unie a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby(34) (směrnice o pracovní době) má každý pracovník právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit, aby se tato práva vztahovala na všechny pracovníky, včetně pracovníků na vyžádání, pracovníků pracujících na marginální částečný úvazek a pracovníků najímaných na zakázku v rámci velké skupiny pracovníků oslovených prostřednictvím on-line platformy („crowd workers“); připomíná, že směrnice o pracovní době je opatřením týkajícím se zdraví a bezpečnosti; vyzývá k prosazování rozhodnutí Soudního dvora, která potvrzují, že doba pracovní pohotovosti na pracovišti je součástí pracovní doby a musí po ní následovat náhradní doba odpočinku;

37.  připomíná, že zaměstnání na marginální částečný úvazek s sebou nese nižší úroveň jistoty zaměstnání, méně pracovních příležitostí, nižší investice do odborné přípravy ze strany zaměstnavatelů a vyšší podíl nízkých mezd; vyzývá členské státy a Komisi, aby prosazovaly opatření podporující delší pracovní dobu pro ty, kdo chtějí pracovat více;

38.  připomíná, že v souladu s Listinou základních práv Evropské unie má každý právo na přístup k odbornému vzdělávání a celoživotnímu učení; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby odborné a další vzdělávání bylo k dispozici rovněž pro pracovníky v atypických pracovních úvazcích; připomíná, že zvyšování kvalifikace je zvláště důležité v rychle se měnícím digitálním hospodářství; připomíná, že nedostatek a nesoulad dovedností přispívají k vysoké míře nezaměstnanosti; vítá nedávné iniciativy, jež si kladou za cíl řešit nedostatek v oblasti dovedností;

39.  vyzývá k vytvoření záruky pro získání dovedností jako nového práva všech osob ve všech životních fázích na získání základních dovedností potřebných ve 21. století, včetně gramotnosti, početních dovedností, digitální a mediální gramotnosti, kritického myšlení, sociálních dovedností a relevantních dovedností potřebných pro ekologické a oběhové hospodářství, a to s ohledem na vznikající odvětví a klíčové sektory růstu a při zajištění plného přístupu pro osoby ve znevýhodněné situaci, včetně osob se zdravotním postižením, žadatelů o azyl, dlouhodobě nezaměstnaných a dalších nedostatečně zastoupených skupin; zdůrazňuje, že vzdělávací systémy by měly být inkluzivní, poskytovat kvalitní vzdělávání všem obyvatelům, umožňovat lidem být aktivními evropskými občany a připravovat je na to, aby se během života byli schopni učit a přizpůsobovat a dokázali reagovat na potřeby společnosti a trhu práce;

40.  zdůrazňuje, že politiky členských států by měly být koncipovány a prováděny v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí a na základě konzultací a úzké spolupráce s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků;

41.  připomíná, že nejisté zaměstnání nepoškozuje pouze jednotlivce, ale zároveň znamená i velké náklady pro společnost, pokud jde o daňové ztráty a vyšší veřejné výdaje v dlouhodobém výhledu a rovněž o podporu pro ty, kteří trpí dlouhodobými dopady v souvislosti se ztrátou příjmů a obtížnými pracovními podmínkami; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve snaze řešit nejisté zaměstnávání podněcovaly k uzavírání smluv na dobu neurčitou a k výměně osvědčených postupů mezi členskými státy;

42.  připomíná, že pracovníci jsou v rámci neformální ekonomiky vystaveni vysoké úrovni nejistoty; vyzývá Komisi a členské státy, aby pro tuto skupinu přijaly upravené politiky, které budou pracovníky chránit tak, že budou řešit jejich problémy bez ohledu na druh jejich pobytu;

43.  vyzývá Komisi a členské státy, aby bojovaly proti nehlášené práci, falešné samostatné výdělečné činnosti a všem formám nezákonných praktik zaměstnávání, které oslabují práva pracovníků a systémy sociálního zabezpečení; opakuje svůj názor, že ve všech budoucích politikách zaměstnanosti by se mělo zvážit předcházení smlouvám na nulový počet hodin;

44.  zdůrazňuje, že nejisté zaměstnání podstupují především nejzranitelnější pracovníci, kteří jsou vystaveni riziku diskriminace, chudoby a vyloučení; připomíná, že zejména zdravotní postižení, příslušnost k jinému etnickému původu, vyznávání jiného náboženství či víry nebo příslušnost k ženskému pohlaví zvyšují riziko vystavení nejistým pracovním podmínkám; odsuzuje veškeré formy nejistoty bez ohledu na smluvní situaci;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinnou ochranu zranitelných pracovníků; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby přijaly účinná opatření k boji proti diskriminaci postihující ženy na trhu práce, přičemž klade zvláštní důraz na sladění pracovního a rodinného života a odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je směrnice 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání vhodná pro nové formy zaměstnání;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily veškeré právní předpisy zaměřené na aspekty nejisté práce z hlediska jejich dopadu na rovnost žen a mužů; považuje za nezbytné zacílit legislativní i nelegislativní opatření na potřeby žen vykonávající nejistou práci, neboť v opačném případě bude již tak neúměrně zastoupená skupina i nadále nadměrně postihována;

47.  domnívá se, že větší poptávka po flexibilitě na trhu práce by za žádných okolností neměla vést k tomu, aby ženy i nadále převažovaly v atypických formách zaměstnání a mezi osobami s nejistým zaměstnaneckým poměrem;

48.  vyzývá Komisi a členské státy, aby monitorovaly a řešily fenomén psychického obtěžování na pracovišti („mobbing“), včetně nátlaku na těhotné zaměstnankyně či jakýchkoli nevýhod, jimž ženy čelí po návratu z mateřské dovolené; naléhavě vyzývá členské státy, aby jednaly v souladu s právními předpisy o právech žen na mateřské dovolené a aby vymáhaly jejich dodržování, a zajistily tak, aby ženy nebyly znevýhodňovány při výměru důchodu kvůli tomu, že byly během svého pracovního života matkami; zdůrazňuje, že mateřskou dovolenou musí doprovázet účinná opatření na ochranu práv těhotných žen, matek novorozenců, kojících matek a matek samoživitelek, která budou vycházet z doporučení MOP a Světové zdravotnické organizace;

49.  opakuje svou žádost, aby se osobám ve všech formách zaměstnání a pracovních vztahů i v rámci samostatné výdělečné činnosti sčítaly nároky na zajištění bezpečnosti příjmů v situacích, jako je nezaměstnanost, špatný zdravotní stav, vyšší věk, přerušení kariéry kvůli péči o dítě či jinému typu péče nebo kvůli odborné přípravě;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důstojné pracovní podmínky pro mladé lidi v případě všech prvních příležitostí k pracovním zkušenostem, jako jsou stáže, učňovské vzdělávání či jakékoliv příležitosti v rámci záruky pro mladé lidi; vybízí členské státy, aby přijaly a provedly rámce pro kvalitu stáží, učňovského vzdělávání a praxe, které mladým lidem při jejich příležitosti k pracovním zkušenostem zajistí pracovní práva a vzdělávací zaměření;

51.  vyzývá zejména Komisi a členské státy, aby podnikly kroky v boji proti nejistému zaměstnání u mladých lidí; zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise v této oblasti zavedla systém záruk pro mladé lidi;

52.  doporučuje, aby členské státy mladým lidem všech věkových skupin zajistily přístup k velmi kvalitnímu a bezplatnému veřejnému vzdělání, zejména na vyšších úrovních vzdělávání a odborné přípravy, neboť je prokázané, že zvýšení úrovně školení pomáhá zmírňovat nerovné postavení žen a mužů na trhu práce;

53.  zdůrazňuje, že budou-li Komise a členské státy MOP používat pojem „pracovník“ spíše než úžeji definovaný pojem „zaměstnanec“, mohly by tím přispět k lepšímu dodržování základních principů a práv v práci a k jejich lepšímu porozumění;

54.  žádá Komisi a členské státy, aby ve snaze snížit rizika spojená s novými obchodními modely ve vztahu k právům a podmínkám pracovníků podporovaly podnikání a vytváření družstev mezi pracovníky v odvětví podniků poskytujících více služeb a rovněž v rozvíjejícím se odvětví ekonomiky sdílení a digitálních platforem;

55.  zdůrazňuje, že v zemědělství jsou krátkodobé smlouvy spojeny se sezónní povahou zemědělských činností; žádá, aby toto zásadní přirozené omezení bylo respektováno, aby bylo provozovatelům zemědělských podniků nadále umožněno najímat pracovníky na základě sezónního cyklu a aby byli ušetřeni nadbytečné administrativní zátěže spojené s najímáním a řízením pracovní síly;

56.  vyzývá Komisi, aby podporovala a zvyšovala informovanost o ochraně práv sezónních pracovníků, a vyzývá členské státy, aby regulovaly sociální a právní postavení sezónních pracovníků, zabezpečovaly jim zdravotní, bezpečnostní a hygienické podmínky při práci, poskytovaly jim sociální zabezpečení a zároveň dodržovaly ustanovení článku 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci(35), včetně ustanovení týkajících se „stejné odměny a stejné sociální ochrany“; zdůrazňuje, že je nutné zajistit všem sezónním pracovníkům komplexní informace týkající se jejich zaměstnaneckých práv a práv sociálního zabezpečení, včetně důchodových práv, a zároveň zohlednit přeshraniční aspekt sezónní práce;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 216, 20.8.1994, s. 12.
(2) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(3) Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 9.
(4) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.
(5) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11.
(6) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.
(7) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 1.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0321.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0059.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0346.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0360.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2017)0010.
(13) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 54.
(14) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2016/587285/IPOL_STU(2016)587285_EN.pdf.
(15) http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1398en.pdf
(16) https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1461en.pdf
(17) http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1639en.pdf
(18) http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1634en.pdf
(19) https://www.eurofound.europa.eu/cs/observatories/eurwork/industrial-relations-dictionary
(20) http://www.ilo.org/dyn/normlex/en/f?p=NORMLEXPUB:12100:0::NO::P12100_INSTRUMENT_ID:312535.
(21) http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/---actrav/documents/meetingdocument/wcms_164286.pdf.
(22) http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---dgreports/---dcomm/---publ/documents/publication/wcms_534496.pdf.
(23) http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---dgreports/---dcomm/---publ/documents/publication/wcms_490959.pdf.
(24) Smlouvy na plný úvazek na dobu neurčitou představují 59% podíl na celkové zaměstnanosti v EU; samostatná výdělečná činnost se zaměstnanci představuje 4 %, práce na volné noze 11 %, dočasné agenturní zaměstnání 1 %, zaměstnání na dobu určitou 7 %, učňovská místa nebo stáže 2 %, marginální zaměstnání na částečný úvazek (méně než 20 hodin týdně) 9 % a částečný úvazek na dobru neurčitou 7 %.
(25) Viz zprávu MOP z roku 2016 o budování sociálního pilíře pro evropskou konvergenci.
(26) Viz studie „Nejistá zaměstnání v Evropě: Vzorce, trendy a politické strategie“ (Precarious Employment in Europe: Patterns, trends and policy strategies) z roku 2016.
(27) Eurofound (2014), „Profesní profily v rámci pracovních podmínek: určení skupin s vícenásobným znevýhodněním“ („Occupational profiles in working conditions: Identification of groups with multiple disadvantages“).
(28) Viz studie „Nejistá zaměstnání v Evropě: Vzorce, trendy a politické strategie“ (Precarious Employment in Europe: Patterns, trends and policy strategies) z roku 2016.
(29) Eurofound (2014), „Profesní profily v rámci pracovních podmínek: určení skupin s vícenásobným znevýhodněním“ („Occupational profiles in working conditions: Identification of groups with multiple disadvantages“).
(30) Viz: https://www.eurofound.europa.eu/cs/observatories/eurwork/industrial-relations-dictionary/atypical-work.
(31) Viz usnesení Parlamentu ze dne 19. října 2010 o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek.
(32) Zpráva MOP ze dne 14. listopadu 2016 o nestandardních formách zaměstnanosti v různých částech světa.
(33) Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32.
(34) Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9.
(35) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 375.

Právní upozornění