Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 6. července 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Zpráva o Turecku za rok 2016
 Zřízení zvláštního výboru pro terorismus, jeho působnost, složení a funkční období
 Případy nositelů Nobelovy ceny Liou Siao-po a Lee Ming-che
 Eritrea, zejména případy Abune Antoniose a Dawita Isaaka
 Burundi
 Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD) a zřízení záruky EFSD a záručního fondu EFSD ***I
 Povolené způsoby užití některých děl a jiných chráněných předmětů ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení ***I
 Přeshraniční výměna rozmnoženin některých děl a jiných chráněných předmětů v přístupném formátu ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení mezi Unií a třetími zeměmi ***I
 Mechanismy řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v Evropské unii *
 Úsilí EU v oblasti udržitelnosti
 Podpora soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU

Zpráva o Turecku za rok 2016
PDF 386kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016 (2016/2308(INI))
P8_TA(2017)0306A8-0234/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích mezi EU a Tureckem(1) a na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru(3), a na usnesení ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů(4),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 9. listopadu 2016 nazvané Sdělení o politice rozšíření EU (COM(2016)0715) a na Zprávu o Turecku za rok 2016 (SWD(2016)0366),

–  s ohledem na závěry předsednictví ze dne 13. prosince 2016 a na předchozí příslušné závěry Rady a Evropské rady,

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005, a zejména na jeho bod 5, v němž jsou stanoveny zásady, jimiž se řídí jednání,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou(5) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

–  s ohledem na společné prohlášení vydané po summitu EU-Turecko, jenž se konal dne 29. listopadu 2015, a na akční plán EU-Turecko,

–  s ohledem na prohlášení Evropského společenství a jeho členských států ze dne 21. září 2005, v němž je uvedeno, že nezbytnou součástí procesu přistoupení je uznání všech členských států a že Turecko musí v plném rozsahu a účinně provést dodatkový protokol k Ankarské dohodě ve vztahu ke všem členským státům odstraněním všech překážek volného pohybu zboží, aniž by byly dotčeny nebo opomenuty jakékoli závazky,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami, a že budou tyto konečné rozsudky provádět;

–  s ohledem na stanoviska Benátské komise Rady Evropy, zejména stanoviska z 10.–11. března 2017 ke změnám ústavy, které mají být předloženy v celostátním referendu, k opatřením stanoveným v nedávných mimořádných legislativních nařízeních týkajících se svobody sdělovacích prostředků a k povinnostem, pravomocím a fungování trestních smírčích soudů, stanoviska z 9.–10. prosince 2016 k mimořádným legislativním nařízením č. 667–676 přijatým po neúspěšném převratu ze dne 15. července 2016 a stanoviska z 14.–15. října 2016 o pozastavení platnosti druhého odstavce článku 83 ústavy (nedotknutelnost parlamentu),

–  s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 26. července 2016 o opatřeních přijatých za výjimečného stavu v Turecku,

–  s ohledem na prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. března 2017 o první výroční zprávě o nástroji pro uprchlíky v Turecku (COM(2017)0130) a na pátou zprávu Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě ze dne 2. března 2017 o pokroku dosaženém při provádění prohlášení EU a Turecka (COM(2017)0204),

–  s ohledem na skutečnost, že se Turecko zavázalo k plnění kodaňských kritérií, provedení náležitých a účinných reforem, k dobrým sousedským vztahům a k postupnému sbližování s EU, a s ohledem na skutečnost, že na tyto snahy mělo být pohlíženo jako na příležitost, díky níž může Turecko posílit své instituce a pokračovat v procesu demokratizace a modernizace,

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 21. prosince 2016 pro rozhodnutí Rady, kterým se povoluje zahájení jednání s Tureckem o dohodě o rozšíření dvoustranného preferenčního obchodu a o modernizaci celní unie,

–  s ohledem na skutečnost, že základními prvky procesu vyjednávání je respektování právního státu, což zejména zahrnuje otázky dělby moci, demokracie, svobody projevu a sdělovacích prostředků, lidských práv, práv menšin a náboženské svobody, svobody sdružování a pokojného protestu v souladu s kodaňskými kritérii pro členství v Evropské unii,

–  vzhledem k tomu, že Turecko se ve Světovém indexu svobody tisku, který byl zveřejněn dne 26. dubna 2017, umístilo na 155. místě, čímž se řadí mezi země, kde jsou novináři vystaveni největším hrozbám, fyzickým útokům a zastrašování ze strany soudů, včetně ukládání vazby a trestů odnětí svobody,

–  s ohledem na skutečnost, že v listopadu 2016 Parlament vyzval Komisi a členské státy, aby iniciovaly dočasné zmrazení probíhajících přístupových jednání s Tureckem a zavázaly se, že svůj postoj přehodnotí, jakmile budou nepřiměřená opatření zavedená v Turecku za výjimečného stavu zrušena, přičemž budou vycházet z toho, zda byl v zemi opět nastolen právní stát a obnoveno dodržování lidských práv,

–  s ohledem na krizi v Sýrii, úsilí o dosažení příměří a mírového urovnání a závazky Turecka týkající se posílení stability a podpory dobrých sousedských vztahů prostřednictvím intenzivního úsilí o vyřešení nedořešených dvoustranných problémů, sporů a konfliktů se sousedními zeměmi o pozemní a námořní hranice, a to v souladu s mezinárodními dohodami, včetně Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu a Charty OSN,

–  s ohledem na zapojení Ruska do konfliktu v Sýrii, včetně podpory používání chemických zbraní ze strany syrské armády, jež dále destabilizuje zemi a zvyšuje počet uprchlíků, kteří hledají ochranu v Turecku a v EU,

–  s ohledem na bezpečnostní situaci v Turecku, která se zhoršila jak na vnitrostátní, tak mezinárodní úrovni, a s ohledem na teroristické útoky, k nimž v zemi došlo,

–  s ohledem na skutečnost, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) pobývají v Turecku téměř 3 miliony registrovaných uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, což je nejvíce na celém světě,

–  s ohledem na hospodářskou a finanční situaci v Turecku, která je částečně zapříčiněna nedávnou vlnou útoků a politickou nestabilitou, ale také hlubšími hospodářskými problémy;

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva nazvanou „Situace v oblasti lidských práv v jihovýchodním Turecku“ z února 2017,

–  s ohledem na skutečnost, že Turecko projevuje obdivuhodnou pohostinnost vůči velkému počtu uprchlíků žijících v zemi,

–  s ohledem na „oznámení o předběžných zjištěních a závěrech“ mezinárodní mise pro sledování průběhu referenda vydané dne 17. dubna 2017,

–  s ohledem na usnesení č. 2156 Parlamentního shromáždění (PACE) nazvané „Fungování demokratických institucí v Turecku“ ze dne 25. dubna 2017, které vedlo k znovuzahájení postupu sledování;

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0234/2017),

A.   vzhledem k tomu, že v členských státech žijí miliony Turků a osob tureckého původu a po desetiletí přispívají k prosperitě těchto států,

Úvod

1.  zdůrazňuje, že rok 2016 byl pro obyvatelstvo Turecka obtížný v důsledku pokračující války v Sýrii, vysokého počtu uprchlíků, konfliktu na jihovýchodě země, série ohavných teroristických útoků a násilného pokusu o převrat, při kterém bylo zabito 248 lidí; opětovně rozhodně odsuzuje pokus o převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016, a vyjadřuje svou solidaritu s obyvateli Turecka; uznává, že turecká vláda má právo a pravomoc přijmout potřebná opatření k potrestání viníků, přičemž musí zaručit dodržení zásad právního státu a práva na spravedlivý proces;

2.  zdůrazňuje však, že opatření přijatá během výjimečného stavu mají dalekosáhlé, nepřiměřené a dlouhodobé nepříznivé důsledky pro značnou část občanů, i pokud jde o ochranu základních svobod v zemi; odsuzuje hromadné propuštění státních úředníků a policistů, hromadné likvidace sdělovacích prostředků, zatýkání novinářů, akademických pracovníků, soudců, obránců lidských práv, volených i nevolených úředních osob, příslušníků bezpečnostních služeb a běžných občanů a zabavování jejich majetku, aktiv a cestovních pasů, uzavření řady škol a univerzit a zákaz cestování pro tisíce tureckých občanů na základě mimořádných legislativních opatření bez individuálních rozhodnutí a bez možnosti včasného přezkoumání před soudem; je znepokojen konfiskacemi a v některých případech i znárodňováním tureckých soukromých společností a podniků; požaduje, aby byli okamžitě a bezpodmínečně propuštěni všichni vězni zadržovaní bez důkazů o individuálním podílu na spáchání trestného činu; v této souvislosti lituje, že došlo k vážnému narušení legislativních pravomocí parlamentu;

3.  zdůrazňuje, že dobré vztahy mezi EU a Tureckem mají strategický význam a spolupráce EU a Turecka má při zvládání výzev, kterým obě strany čelí, vysokou přidanou hodnotu; uznává, že od zahájení přístupových jednání v roce 2004 prošly Turecko i EU vlastními procesy vnitřní transformace; vyjadřuje politování nad tím, že nástroje předvstupní pomoci nebyly v plném rozsahu využity, v oblastech právního státu a lidských práv, které jsou ústřední součástí kodaňských kritérií, došlo k úpadku, a že plné začlenění Turecka do EU ztratilo v posledních letech podporu veřejnosti na obou stranách; je nadále odhodlán ke spolupráci a zachování konstruktivního a otevřeného dialogu s tureckou vládou v zájmu řešení společných úkolů a sdílených priorit, jako jsou regionální stabilita, situace v Sýrii, migrace a bezpečnost;

4.  bere na vědomí výsledek referenda, které se konalo dne 16. dubna 2017 za výjimečného stavu a za okolností, které neumožňovaly vést spravedlivou kampaň a činit informovaná rozhodnutí, neboť obě strany kampaně neměly stejné možnosti a práva odpůrců reformy ústavy byla porušena; je vážně znepokojen údajnými nesrovnalostmi a rozsáhlými volebními podvody, na něž poukázaly závěry pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě / Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (OBSE/ODIHR) ze dne 17. dubna 2017, které vyvolávají vážné pochybnosti o platnosti a legitimitě výsledků; podporuje nezávislé vyšetření všech tvrzení v souvislosti s nesrovnalostmi uvedenými v prohlášení OBSE/ODIHR; bere na vědomí rozhodnutí Parlamentního shromáždění o obnovení postupu sledování Turecka;

5.  zdůrazňuje, že Turecko musí dodržovat své závazky vyplývající z členství v Radě Evropy; vyzývá Turecko, aby i nadále plnilo své závazky vůči Radě Evropy a aby provádělo změny a reformy ústavy a soudnictví ve spolupráci s Benátskou komisí a v souladu s jejími kritérii;

6.  důrazně odsuzuje podporu znovuzavedení trestu smrti, kterou opakovaně vyslovil turecký prezident a několik dalších politiků; připomíná, že jednoznačné odmítnutí trestu smrti je jedním ze základních požadavků na členství v EU, a zdůrazňuje, že znovuzavedení trestu smrti by představovalo porušení mezinárodních závazků Turecka, zpochybnilo členství Turecka v Radě Evropy a vedlo by k okamžitému ukončení jednání o přistoupení k EU a předvstupní pomoci; zdůrazňuje, že pokud bude v Turecku uspořádáno referendum o znovuzavedení trestu smrti, členské státy mají právo nedovolit, aby toto hlasování bylo v jejich příslušných zemích usnadněno;

7.  připomíná svůj postoj z listopadu 2016 o zmrazení přístupového procesu s Tureckem;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu s rámcem pro jednání okamžitě pozastavily přístupová jednání s Tureckem v případě, že bude balíček ústavních změn uplatňován v nezměněné podobě; s ohledem na připomínky Benátské komise k reformě ústavy zdůrazňuje, že navrhované ústavní změny nerespektují základní zásady dělby moci a nezajišťují odpovídající systém brzd a protivah a nejsou v souladu s kodaňskými kritérii; vyzývá Komisi, členské státy a Turecko, aby zahájily otevřenou a upřímnou diskusi o oblastech společného zájmu, ve kterých by byla možná intenzivnější spolupráce; zdůrazňuje, že veškeré politické vztahy mezi EU a Tureckem se měly zakládat na ustanoveních o podmíněnosti týkajících se dodržování zásad demokracie, právního státu a základních práv;

Lidská práva a základní svobody

9.  s politováním konstatuje, že neúměrná opatření přijatá po vyhlášení výjimečného stavu, včetně zadržování, propouštění, zatýkání a konfiskace majetku, byla zaměřena nejen na tisíce lidí, kteří jsou údajnými členy/podporovateli Gülenova hnutí, ale i na opozici obecně, a zejména na opoziční politické strany; stále čeká na přesvědčivé důkazy týkající se pachatelů pokusu o převrat; rozhodně odsuzuje uvěznění 11 poslanců Lidové demokratické strany (HDP) včetně spolupředsedů strany Figeny Yuksekdagové a Selahattina Demirtase, jednoho poslance Republikánské lidové strany (CHP) a 85 kurdských starostů měst a obcí; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby výjimečný stav bezodkladně zrušila; varuje před zneužíváním protiteroristických opatření k legitimizaci potlačování lidských práv; vyzývá Evropský soud pro lidská práva (ESLP), aby okamžitě přijal první exemplární příklady a co nejrychleji ukončil první řízení, neboť zřejmě neexistují žádné účinné vnitrostátní opravné prostředky;

10.  vyzývá turecké orgány, aby důkladně prošetřily údajné fyzické zneužívání vězňů, o němž informovalo několik organizací na ochranu lidských práv, a žádá, aby osoby vinné z porušování lidských práv byly pohnány k plné odpovědnosti a potrestány; je hluboce znepokojen podmínkami vazby; požaduje, aby byly okamžitě zveřejněny nejnovější zprávy výboru Rady Evropy pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a naléhavě vyzývá turecké orgány, aby umožnily vnitrostátním i mezinárodním pozorovatelům monitorovat vazební zařízení;

11.  vyzývá tureckou vládu, aby poskytla všem osobám, vůči nimž jsou uplatňována omezující opatření, odpovídající a účinnou právní ochranu a umožnila soudní přezkum jejich případu v souladu se zásadami právního státu; zdůrazňuje, že presumpce neviny je v každém právním státě jednou ze základních zásad; konstatuje, že za pokračujícího výjimečného stavu nemají zadržení občané během prvních pěti dnů od zadržení právo na právní pomoc, a vyjadřuje politování nad přísnými omezeními, pokud jde o přístup zadržovaných osob k právní pomoci; zdůrazňuje, že od července 2016 bylo u tureckého ústavního soudu, který prohlásil, že není příslušný ve věcech týkajících se mimořádných legislativních opatření, podáno 100 000 právních stížností; vyzývá Turecko, aby urychleně upravilo podobu Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu takovým způsobem, aby se z ní stala stabilní, nezávislá komise vybavená veškerými pravomocemi, aby mohla individuálně přezkoumávat všechny případy a účinně zpracovávat obrovské množství žádostí, které obdrží, a aby bylo zajištěno, že soudní přezkum nebude zbytečně odkládán;

12.  důrazně odsuzuje vážný úpadek a porušování svobody projevu a závažné zásahy do svobody sdělovacích prostředků, včetně nepřiměřených zákazů webových stránek sdělovacích prostředků a sociálních médií; s obavami bere na vědomí uzavření přibližně 170 sdělovacích prostředků – včetně téměř všech kurdskojazyčných sdělovacích prostředků – a uvěznění více než 150 novinářů; zdůrazňuje, že rozhodnutí Turecka o zablokování přístupu k Wikipedii představuje závažný útok na svobodu informací; poukazuje na neustále se zhoršující hodnocení Turecka v indexu svobody tisku vydávaném organizací Reportéři bez hranic, v němž se nyní Turecko umístilo na 155. místě ze 180 zemí; připomíná, že svobodný a pluralitní tisk, včetně svobodného a otevřeného internetu, je jednou ze základních složek každé demokracie, a naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby bezodkladně propustila všechny neprávem zatčené novináře; vyzývá tureckou vládu, aby umožnila bývalému poslanci Evropského parlamentu a předsedovi Smíšeného parlamentního výboru Joostu Lagendijkovi, aby se vrátil za svou rodinou do Turecka;

13.  vyjadřuje vážné znepokojení nad stále se zhoršující situací na jihovýchodě Turecka, zejména v oblastech, kde byl vyhlášen zákaz vycházení, kde byla použita nepřiměřená síla a všem obyvatelům uložen kolektivní trest a kde bylo během bezpečnostních operací údajně zabito více než 2 000 lidí, přičemž od července 2015 do prosince 2016 bylo údajně vysídleno půl milionu osob; konstatuje, že místní prokuratury systematicky odmítají zahajovat šetření oznámených případů zabíjení a že nezávislým pozorovatelům byl zamítnut přístup do této oblasti; připomíná, že povinností turecké vlády je chránit všechny své občany bez ohledu na jejich kulturní nebo náboženský původ a náboženské vyznání; vyjadřuje hluboké politování nad rozsáhlým vyvlastňováním, včetně majetku obcí a také církví, což je porušováním práv náboženských menšin; je přesvědčen, že udržitelnou stabilitu a prosperitu v dané oblasti i Turecku jako celku může přinést pouze spravedlivé politické řešení kurdské otázky, a žádá proto obě strany, aby se vrátily k jednacímu stolu; konstatuje, že řada zákonů, včetně zákona č. 6722 o právní ochraně bezpečnostních sil zapojených do boje proti teroristickým organizacím přijatého v roce 2016, vytvořila atmosféru „systémové beztrestnosti“ pro bezpečnostní složky;

14.  odsuzuje rozhodnutí tureckého Parlamentu odebrat v rozporu s ústavou imunitu velkému množství poslanců, včetně 55 z 59 poslanců HDP, což se stalo předehrou zatýkání opozičních politiků a vážně poškodilo obraz parlamentu jako demokratické instituce; zdůrazňuje, že ústřední institucí turecké demokracie by mělo být Velké národní shromáždění Turecka, které by mělo zastupovat všechny občany za stejných podmínek; lituje vysoké hranice pro vstup do parlamentu;

15.  je znepokojen tím, že soudci a žalobci jsou nadále vystavováni silnému politickému tlaku a že 4000 z nich, tedy téměř čtvrtina všech soudců a žalobců, bylo propuštěno nebo uvězněno a jejich majetek byl v některých případech konfiskován; vyzývá Turecko, aby obnovilo a provádělo veškeré právní záruky, které budou zajišťovat úplné dodržování nezávislosti soudnictví, a to i prostřednictvím zákona o Vysoké radě soudců a státních zástupců (HSYK), aby byl omezen vliv výkonné moci v této radě; je zvláště znepokojen skutečností, že instituce „trestních smírčích soudů“, kterou zavedla stávající vláda v červnu roku 2014, se zřejmě stala nástrojem obtěžování, jehož cílem je potlačit opozici, i omezování informací dostupných široké veřejnosti;

16.  je mimořádně znepokojen nedostatečným dodržováním svobody náboženského vyznání, diskriminací náboženských menšin, včetně křesťanů a alevitů, a násilím z náboženských důvodů, včetně verbálních a fyzických útoků, stigmatizací a sociálním tlakem na školách a problémy týkajícími se schopnosti zákonně založit bohoslužebné místo; vyzývá turecké orgány, aby prosazovaly pozitivní a účinné reformy v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání tím, že umožní náboženským komunitám získat právní subjektivitu, umožní dobročinným nadacím zvolit si své řídící orgány, odstraní veškerá omezení týkající se odborné přípravy, jmenování a následnictví duchovních, zajistí dosažení souladu s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a s doporučeními Benátské komise a odstraní všechny podoby diskriminace či překážek souvisejících s náboženstvím; vyzývá Turecko, aby respektovalo specifický charakter a význam ekumenického patriarchátu a uznalo jeho právní subjektivitu; opakuje, že je třeba umožnit opětovné otevření semináře na ostrově Chalki a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování; je znepokojen nedávným zabavením kostelů v oblasti Diyarbakir; naléhavě žádá vládu, aby je vrátila oprávněným vlastníkům; naléhavě vyzývá turecké úřady, aby účinně bojovaly proti všem projevům antisemitismu ve společnosti;

17.  vyzývá Turecko, aby chránilo práva nejzranitelnějších skupin a příslušníků menšin; lituje, že pochody LGBTI v Ankaře a Istanbulu byly už třetí rok po sobě zakázány a že byly potlačovány a jejich účastníci čelili násilí ze strany policie; je zvláště znepokojen genderově podmíněným násilím, diskriminací, verbálními projevy nenávisti vůči menšinám, nenávistně motivovanými trestnými činy a porušováním lidských práv osob LGBTI; vyzývá Turecko, aby přijalo přiměřená opatření k zajištění prevence a trestání nenávistných výroků nebo trestných činů namířených proti menšinám; vyzývá Turecko, aby harmonizovalo své vnitrostátní právní předpisy s Istanbulskou úmluvou Rady Evropy, kterou ratifikovalo v roce 2014; vítá vládní státní strategii a akční plán pro Romy a vyzývá tureckou vládu, aby zahájila uplatňování této strategie a aby vytvořila mechanismus sledování a hodnocení; vyzývá úřady, aby řešily klíčové překážky sociálního začleňování Romů; vyzývá Turecko, aby všem občanům zajistilo plnou rovnoprávnost a vyřešilo problémy, s nimiž se potýkají příslušníci menšin, zejména v souvislosti se vzděláváním a jejich majetkovými právy; konstatuje, že v souladu s kodaňskými kritérii by měly mít menšiny také právo vzdělávat se na veřejných školách ve svém rodném jazyce; připomíná, že je třeba uplatňovat usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy o ostrovech Imbros a Tenedos, a vyzývá Turecko, aby podpořilo vystěhovalecké rodiny z této menšiny, které se chtějí na tyto ostrovy vrátit; vítá otevření řecké menšinové školy na ostrově Imbros, což vnímá jako pozitivní krok;

18.  vyzývá tureckou vládu, aby dodržovala a zcela plnila právní závazky týkající se ochrany kulturního dědictví, které přijala, a zejména aby v dobré víře zřídila integrovaný seznam řeckého, arménského, asyrského a dalšího kulturního dědictví zničeného v průběhu minulého století; vyzývá Turecko, aby ratifikovalo Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005; vyzývá Turecko, aby spolupracovalo s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy, při předcházení nedovolenému obchodování a záměrnému ničení kulturního dědictví a boji proti těmto jevům;

19.  vítá kroky jednotlivých členských států, které urychlily azylové řízení pro pronásledované turecké občany v rámci nouzových vyhlášek;

Vztahy mezi Evropskou unií a Tureckem

20.  vyzývá k prohloubení vztahů mezi EU a Tureckem v klíčových oblastech společného zájmu, jako je boj proti terorismu, migrace, energetika, hospodářství a obchod, a připomíná, že dialog a spolupráci je třeba zachovat a podporovat; domnívá se, že spolupráce mezi EU a Tureckem v těchto oblastech představuje investici do stability a prosperity Turecka i EU, za předpokladu, že je založena na dodržování závazků v oblasti základních práv a základních svobod obou stran; je přesvědčen, že spolupráce mezi členy občanské společnosti má zásadní význam, a naléhavě vyzývá k zintenzivnění těchto kontaktů;

21.  vyzývá Turecko, aby dále sladilo svou zahraniční politiku s politikou EU; vyzývá k užší spolupráci a koordinaci zahraničních politických výzev mezi EU a Tureckem; je toho názoru, že turecký ministr zahraničních věcí by měl být zván k účasti na schůzích Rady pro zahraniční věci, a to případ od případu, kdykoli je to relevantní; doporučuje, aby Rada vyzvala tureckou vládu, aby na summitu jednala o vztazích EU a Turecka;

22.  je přesvědčen, že posílení obchodních vztahů by mohlo přinést konkrétní prospěch občanům Turecka i EU, a proto ve světle stávajících nedostatků celní unie podporuje návrh Komise na zahájení jednání o její modernizaci; opakuje, že EU je hlavním obchodním partnerem Turecka a že dvě třetiny přímých zahraničních investic v Turecku pocházejí z členských států EU; rovněž zdůrazňuje hospodářský význam Turecka – jakožto rostoucího trhu – pro EU; považuje za zásadní účast sociálních partnerů na jednáních; vyzývá Komisi, aby do modernizované celní unie mezi Tureckem a EU začlenila doložku o lidských právech a základních svobodách, tak aby se lidská práva a základní svobody staly základní podmínkou; připomíná, že celní unie může dosáhnout svého plného potenciálu, pouze pokud Turecko plně provede dodatkový protokol ve vztahu ke všem členským státům; bere na vědomí závěr Komise, že pokud by Turecko odstranilo překážky pro fungování celní unie, došlo by k podnícení další obchodní integrace s EU;

23.  konstatuje, že uvolnění vízového režimu má pro turecké obyvatele, zejména podnikatele a osoby tureckého původu žijící v EU, mimořádný význam a že posílí mezilidské kontakty; vyzývá tureckou vládu, aby v plné míře splnila zbývající konečná kritéria, jak je uvedeno v plánu pro liberalizaci vízového režimu; zdůrazňuje, že přezkum tureckých právních předpisů v oblasti boje proti terorismu je základní podmínkou k zajištění základních práv a svobod a že vízový režim bude moci být uvolněn až tehdy, kdy budou všechna tato kritéria splněna;

24.  zdůrazňuje význam boje proti korupci a připomíná zjištění Komise, že korupce je rozšířena v mnoha oblastech a zůstává nadále vážným problémem; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že výsledky vyšetřování, stíhání a odsouzení v případech korupce na vysoké úrovni zůstávají špatné;

25.  vyzývá Komisi, aby při přípravě hodnocení v polovině období týkajícího se prostředků z nástroje předvstupní pomoci (NPP) v roce 2017 přihlížela k nejnovějšímu vývoji v Turecku a aby pozastavila veškeré prostředky předvstupní pomoci, pokud budou ukončena přístupová jednání; vyzývá Komisi, aby v případě, že tento scénář nastane, použila tyto prostředky na přímou podporu turecké občanské společnosti a uprchlíků v Turecku a aby více investovala do programů mezilidské výměny, jako je např. program Erasmus+ pro studenty, akademické pracovníky a novináře;

26.  co nejrozhodněji odsuzuje všechny teroristické útoky spáchané v Turecku a stojí pevně po boku tureckého obyvatelstva ve společném boji proti terorismu; bere na vědomí dvoustranné vztahy mezi členskými státy EU a Tureckem při spolupráci v boji proti terorismu v souvislosti se „zahraničními bojovníky“; zdůrazňuje, že silná spolupráce mezi Europolem a tureckými donucovacími orgány je klíčem k účinnému boji proti terorismu; znovu opakuje své odsouzení návratu Kurdské strany pracujících (PKK), která je od roku 2002 zařazena na seznam teroristických organizací EU, k násilí, a naléhavě ji vyzývá, aby složila zbraně a aby k vyjádření svých očekávání používala mírové a právní prostředky; zdůrazňuje, že mírové řešení kurdské otázky je rovněž potřebné pro demokratickou budoucnost Turecka a že bude moci být dosaženo pouze tehdy, budou-li do něj zapojeny všechny strany a demokratické síly; vyzývá k obnovení jednání s cílem dosáhnout komplexního a udržitelného řešení kurdské otázky; vyzývá členské státy, aby vymáhaly právní předpisy zakazující používání znaků a symbolů organizací zařazených na seznam teroristických organizací EU;

27.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím turecké vlády zabránit německým poslancům navštívit ozbrojené síly Spolkové republiky Německo na základně Incirlik, které vedlo k tomu, že tyto jednotky budou nyní přestěhovány do země, která není členem NATO, což představuje významný krok zpět v účinné spolupráci mezi spojenci v NATO v boji proti terorismu;

28.  vítá zapojení turecké vlády a místních nevládních organizací i pohostinnost obyvatelstva při přijetí přibližně 3 milionů uprchlíků; bere na vědomí prohlášení EU a Turecka o migraci a naléhavě vyzývá členské státy, aby zahájily dobrovolný program znovuusídlení nejzranitelnějších uprchlíků v Turecku; vyzývá Komisi, aby zajistila dlouhodobé investice pro uprchlíky i jejich hostitelské komunity v Turecku, jakož i přiměřené vynaložení finančních prostředků; vyzývá tureckou vládu, aby udělila pracovní povolení a přístup ke zdravotní péči všem syrským uprchlíkům a aby syrským dětem poskytla přístup ke vzdělání; vyzývá Ankaru a EU, aby pokračovaly v koordinovaném hlídkování v Egejském moři, aby zvýšily úsilí v boji proti pašování migrantů a aby v plném rozsahu a účinně uplatňovaly dohodu o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem a provedly dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob uzavřené s Bulharskem a Řeckem;

29.  důrazně odsuzuje výroky prezidenta Erdogana, jimiž některé představitele EU obvinil z „nacistických praktik“ a jejich občany označil za „nacisty“; poukazuje na to, že pokračování v podobných neopodstatněných výrocích podkopává důvěryhodnost Turecka jako politického partnera a že skutečnost, že Turecko tímto způsobem vyváží své vnitřní konflikty, ohrožuje mírovou koexistenci uvnitř společnosti v členských státech, ve kterých žije výrazná menšina tureckého původu; zdůrazňuje, že turecká vláda musí přestat systematicky usilovat o mobilizaci turecké diaspory v členských státech pro vlastní účely; se znepokojením bere na vědomí zprávy o údajném nátlaku na členy turecké diaspory žijící v členských státech a odsuzuje sledování občanů s dvojím občanstvím žijících v zahraničí ze strany tureckých úřadů; je znepokojen rušením velkého počtu cestovních pasů, v jehož důsledku se jejich držitelé stávají osobami bez státní příslušnosti – v rozporu s Úmluvou OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a Úmluvou OSN o omezení případů bezdomovectví z roku 1961 –, a skutečností, že turecké konzuláty údajně řadě občanů odmítly poskytnout služby;

30.  připomíná důležitost dobrých sousedských vztahů; v této souvislosti vyzývá Turecko, aby v souladu s ustanoveními Charty OSN a mezinárodním právem zvýšilo úsilí o vyřešení otevřených dvoustranných otázek, včetně nevyřešených právních závazků a sporů se svými bezprostředními sousedy týkajících se pozemních a námořních hranic a vzdušného prostoru; vyzývá tureckou vládu, aby podepsala a ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby ukončila opakované narušování řeckého vzdušného prostoru a teritoriálních vod a aby respektovala územní celistvost a suverenitu všech svých sousedů; vyjadřuje politování nad tím, že hrozba casus belli, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka proti Řecku, ještě nebyla stažena;

31.  vyzývá Turecko a Arménii, aby usilovaly o normalizaci svých vztahů; zdůrazňuje, že otevření hranic mezi Tureckem a Arménií by mohlo vést ke zlepšení vztahů se zvláštním zřetelem na přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci;

32.  vyzývá tureckou vládu, aby zrušila plánovanou výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu; poukazuje na to, že plánovaná lokalita se nachází v oblasti, kterou ohrožují silná zemětřesení, což představuje významnou hrozbu nejen pro Turecko, ale i pro oblast Středomoří; žádá proto tureckou vládu, aby přistoupila k Úmluvě z Espoo, která smluvním stranám ukládá, aby se navzájem informovaly o chystaných rozsáhlých projektech, které by mohly mít významný negativní dopad na životní prostředí v sousedních zemích, a aby tyto projekty vzájemně konzultovaly; za tímto účelem žádá tureckou vládu, aby do každého dalšího vývoje týkajícího se výstavby jaderné elektrárny v Akkuyu zapojila vlády svých sousedních zemí, jako je Řecko a Kypr, nebo s nimi alespoň situaci konzultovala;

33.  zdůrazňuje, že urovnání kyperského problému by mělo příznivý dopad na celý region, a to především na kyperské Řeky a kyperské Turky; vítá společné prohlášení ze dne 11. února 2014 jako základ pro urovnání a chválí představitele komunity kyperských Řeků a kyperských Turků, že dosáhli významného pokroku při rozhovorech o sjednocení; vítá dohodu obou představitelů o řadě opatření na budování důvěry, a naléhavě vyzývá k provedení všech dohodnutých opatření; vítá doposud ojedinělou výměnu map s preferovanými návrhy obou stran a první konferenci o Kypru konanou za přítomnosti garantů a EU v Ženevě a podporuje její pokračování s cílem dosáhnout vzájemně přijatelné dohody o kapitole týkající se bezpečnosti a záruk; podporuje spravedlivé, komplexní a životaschopné urovnání založené na federálním uspořádání rozděleném do dvou politicky rovných komunit a dvou zón s mezinárodní právní subjektivitou, s jedinou suverenitou a jediným občanstvím mezi oběma komunitami, a to v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, mezinárodním právem, acquis EU a na základě dodržování zásad, na nichž je založena Unie; vítá posílenou angažovanost stran v souvislosti s dosažením urovnání kyperské otázky; očekává, že Turecko projeví aktivní podporu pro rychlé a úspěšné ukončení jednání, a znovu opakuje, že odhodlání Turecka a jeho příspěvek ke komplexnímu urovnání má i nadále zásadní význam; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby aktivně podporovaly proces vyjednávání, přispěly k pozitivnímu výsledku a využily aktuální příležitosti; naléhavě vyzývá Komisi, aby využila všechny své zdroje a v plné míře podpořila úspěšné uzavření procesu sjednocení;

34.  připomíná svou výzvu Turecku, aby z Kypru začalo stanovat své ozbrojené síly, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 (z roku 1984) předalo uzavřenou část města Famagusta Organizaci spojených národů a aby se zdrželo opatření, která by změnila demografickou rovnováhu na ostrově prostřednictvím své politiky týkající se nezákonných osad; konstatuje, že než vstoupí v platnost dohoda o urovnání, musí být dobře připraveno provádění acquis EU v budoucím federativním turecko-kyperském státě; v této souvislosti bere na vědomí pokračování činnosti výboru obou komunit zřízeného ad hoc pro přípravu přistoupení k EU; zavazuje se k tomu, že zintenzivní úsilí o zapojení kyperských Turků v rámci přípravy k plné integraci do EU, a vyzývá Komisi, aby učinila totéž; chválí důležitou práci Výboru pro pohřešované osoby (CMP), který se zabývá pohřešovanými osobami jak kyperských Řeků, tak kyperských Turků, a vítá skutečnost, že se zlepšil přístup k příslušným lokalitám, včetně vojenských oblastí; vyzývá Turecko, aby pomohlo výboru CMP poskytnutím informací ze svých vojenských archivů; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost práci výboru CMP, a v tomto ohledu vítá jmenování stálého zpravodaje Evropského parlamentu pro pohřešované osoby;

35.  uznává právo Kyperské republiky uzavírat dvoustranné dohody týkající se jeho výlučné ekonomické zóny; znovu vyzývá Turecko, aby plně respektovalo svrchovaná práva všech členských států, včetně práv týkajících se průzkumu a těžby přírodních zdrojů, pokud tyto činnosti probíhají v souladu s acquis EU a s mezinárodním právem; naléhavě vyzývá Turecko, aby spory urovnávalo poklidným způsobem a aby se vyhnulo hrozbám či opatřením, která by mohla mít negativní dopad na dobré sousedské vztahy;

36.  je pevně přesvědčen, že pouze důvěryhodné politické řešení zajistí stabilitu Sýrie a umožní rozhodující porážku Islámského státu a dalších teroristických skupin, které v Sýrii označila OSN; znovu potvrzuje nadřazenost ženevského procesu pod vedením OSN; uznává úsilí vynaložené na setkáních v Astaně o obnovení úplného zastavení nepřátelských akcí a vytvoření třístranného mechanismu pro monitorování a zajištění plného dodržování příměří; naléhavě vyzývá všechny garanty, včetně Turecka, aby splnili své závazky k zajištění plného uskutečnění příměří a pokročili v zajišťování úplného neomezeného celostátního humanitárního přístupu, zrušení obléhání a propuštění všech osob, které jsou zadržovány, zejména žen a dětí, v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2268; znovu vyzývá Turecko, aby respektovalo suverenitu a územní celistvost všech svých sousedních zemí;

37.  požaduje překlad tohoto usnesení do turečtiny;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členským státům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0450.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.
(3) Úř. věst. C 285, 5.8.2016, s. 11.
(4) Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 2.
(5) Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.


Zřízení zvláštního výboru pro terorismus, jeho působnost, složení a funkční období
PDF 344kWORD 51k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o zřízení zvláštního výboru pro terorismus, jeho působnosti, složení a funkčním období (2017/2758(RSO))
P8_TA(2017)0307B8-0477/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Konference předsedů,

–  s ohledem na článek 197 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie má jasné pravomoci, pokud jde o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti podle článku 67 Smlouvy o fungování EU, a vnitrostátní orgány mají pravomoci v oblasti boje proti terorismu, jak je uvedeno v článku 73 Smlouvy o fungování EU; vzhledem k tomu, že z hlavy V Smlouvy o fungování EU o policejní a justiční spolupráci týkající se vnitřní bezpečnosti Evropské unie vyplývají širší povinnosti v oblasti přeshraniční spolupráce;

B.  vzhledem k tomu, že posláním tohoto zvláštního výboru by mělo být řešení praktických a legislativních nedostatků v oblasti boje proti terorismu v celé Evropské unii, a to ve spolupráci s mezinárodními partnery a subjekty a se zvláštním důrazem na spolupráci a výměnu informací;

C.  vzhledem k tomu, že řešení nedostatků a rozdílů ve spolupráci a výměně informací mezi donucovacími orgány členských států, jakož i interoperabilita evropských databází pro sdílení informací mají zásadní význam jak pro zajištění řádného fungování schengenského prostoru, tak zároveň pro ochranu vnějších hranic EU a měly by tvořit hlavní součást mandátu zvláštního výboru;

D.  vzhledem k tomu, že dodržování základních práv je zásadním prvkem úspěšné politiky v oblasti boje proti terorismu;

1.  rozhodl se zřídit zvláštní výbor pro terorismus s těmito přísně vymezenými povinnostmi:

   a) prozkoumat, analyzovat a nestranně vyhodnocovat fakta poskytnutá donucovacími orgány členských států, příslušnými agenturami EU a uznávanými odborníky a posuzovat rozsah hrozby terorismu na evropské půdě a navrhovat vhodná opatření, která by Evropské unii a jejím členským státům umožnila, aby mohly vyšetřovat a stíhat trestné činy související s terorismem a předcházet jim;
   b) zjišťovat a na základě přístupu založeného na důkazech  nestranně analyzovat potenciální chyby a selhání, které umožnily teroristické útoky, k nimž nedávno došlo v různých členských státech, a to zejména prostřednictvím sběru, shromažďování a analýzy veškerých informací, které mají k dispozici zpravodajské služby členských států nebo donucovací a justiční orgány o pachatelích před spácháním teroristického trestného činu;
   c) posuzovat a hodnotit provádění stávajících opatření a uplatňování nástrojů v oblasti správy vnějších hranic, včetně nedostatečné kontroly vnějších hranic, která umožňuje jednotlivcům s padělanými doklady vstoupit na území Evropy, a posoudit příčiny toho, proč některé členské státy neplní všechny své povinnosti stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006(1) (nařízení o Schengenském informačním systému); shromažďovat a analyzovat informace o případných nedostatcích ze strany členských států a Komise při zajišťování neomezeného uplatňování souvisejících ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399(2) (Schengenský hraniční kodex) a navrhnout vhodná opatření s cílem překlenout tyto odhalené nedostatky;
   d) zjišťovat nedostatky při sdílení informací v oblasti soudnictví, vymáhání práva a informací od zpravodajských služeb mezi členskými státy; prošetřit zejména údajné rozsáhlé nedostatky při shromažďování, analýze a sdělování informací, které by mohly pomoci zabránit útokům, a to především:
   analýzou a hodnocením výkonnosti databází EU, jako je Schengenský informační systém (SIS), Vízový informační systém (VIS) a společný evropský model pro výměnu informací (EIXM) a případných nedostatků v činnosti členských států při uplatňování stávajících právních nástrojů, jako je rozhodnutí Rady 2008/615/SVV(3) nebo rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV(4); zejména analyzováním příčin, proč některé členské státy nepřispívají vkládáním informací do těchto databází, zejména s ohledem na jejich povinnosti stanovené v nařízení o Schengenském informační systému a v rozhodnutí Rady 2007/533/SVV(5);
   analýzou údajného selhání členských států při plnění povinnosti, kterou jim ukládá čl. 2 odst. 3 rozhodnutí Rady 2005/671/SVV(6), aby bylo zajištěno, aby byly Europolu a Eurojustu předávány přinejmenším informace uvedené v odstavcích 4 a 5 uvedeného článku shromážděné příslušným orgánem;
   shromažďováním informací a analýzou toho, jak orgány členských států dodržují tuto povinnost, která je jim uložena články 3 a 7 rámcového rozhodnutí 2006/960/SVV, za účelem zajištění zejména toho, aby v případech, kdy se dospěje k odůvodněnému závěru, že by tyto informace a zprávy mohly pomoci při odhalování, předcházení nebo vyšetřování činů uvedených v čl. 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV(7), příslušné donucovací orgány poskytovaly příslušným donucovacím orgánům jiných členských států zpravodajské a jiné informace;
   přezkoumáním toho, zda Europol neomezeně plní svou oznamovací povinnost stanovenou v článku 17 rozhodnutí Rady 2009/371/SVV(8), zrušeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794(9);
   přezkoumáním toho, zda národní jednotky členských států dodržují veškeré své povinnosti uložené v čl. 8 odst. 4 písm. a) rozhodnutí 2009/371/SVV, zrušeném nařízením (EU) 2016/794, poskytovat Europolu z vlastního podnětu zpravodajské a jiné  informace nezbytné k plnění jeho úkolů;
   prošetřením případných nedostatků ve výměně informací mezi agenturami EU a rovněž právních prostředků a potřeby, aby měly tyto agentury přístup do schengenského informačního systému a dalších příslušných informačních systémů EU;
   hodnocením stávající neformální spolupráce mezi zpravodajskými službami členských států a posouzením míry účinnosti, pokud jde o výměnu informací a praktickou spolupráci;
   přezkoumáním vztahu Evropské unie se třetími zeměmi a mezinárodními agenturami v oblasti boje proti terorismu, včetně stávající mezinárodní spolupráce a nástrojů v oblasti boje proti terorismu, mimo jiné výměny osvědčených postupů, a včetně účinnosti současné úrovně výměny informací;
   e) posoudit dopad právních předpisů EU v boji proti terorismu a jejich uplatňování na základní práva;
   f) hodnotit dostupnost a účinnost všech zdrojů přidělených příslušným orgánům, které jsou zapojeny do boje proti terorismu (policie, armáda, soudnictví, rozpočet, zpravodajství, sledování, informace, IT atd.) v členských státech a na úrovni EU; analyzovat možné nedostatky v oblasti policejní spolupráce a překážky bránící praktické přeshraniční spolupráci při vymáhání práva při vyšetřování v oblasti boje proti terorismu a zároveň určovat technická, strukturální a právní omezení vyšetřovacích kapacit;
   g) prošetřit nedostatky v systémech soudnictví a v oblasti soudní spolupráce na úrovni EU a také v oblasti spolupráce při přeshraničním vyšetřování, a to zejména prostřednictvím agentury Eurojust, Evropské justiční sítě, společných vyšetřovacích týmů a evropského zatýkacího rozkazu a evropského vyšetřovacího příkazu; zjistit technické, strukturální a právní omezení kapacity v oblasti vyšetřování a stíhání;
   h) přezkoumat současný systém výměny osvědčených postupů a spolupráce mezi orgány členských států a příslušnými orgány EU s ohledem na ochranu snadno zranitelných cílů, mimo jiné v tranzitních oblastech, jako jsou letiště a vlaková nádraží, a také ochrany kritické infrastruktury ve smyslu směrnice Rady 2008/114/ES(10),
   i) prozkoumat stávající mechanismy, jež jsou k dispozici obětem terorismu, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU(11), a zároveň stanovit, které stávající osvědčené postupy se mají vyměňovat;
   j) shromažďovat informace a analyzovat proces radikalizace a účinnost deradikalizačních programů zavedených v omezeném počtu členských států; stanovit, které stávající osvědčené postupy se mají vyměňovat, a ověřit, zda členské státy v tomto ohledu přijaly vhodná opatření;
   k) posoudit účinnost spolupráce mezi členskými státy a také účinnost spolupráce mezi příslušnými orgány, povinnými osobami a donucovacími orgány v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(12) a zajistit výměnu informací s příslušnými subjekty v bankovním sektoru a s orgány vyšetřujícími podvody a s donucovacími orgány, aby bylo možné zjistit, jaké jsou nové formy financování terorismu, včetně jeho propojení s organizovanou trestnou činností;
   l) vydávat veškerá doporučení, jež považuje za nezbytná ve všech výše uvedených záležitostech, a za tímto účelem navázat nezbytné kontakty, pořádat návštěvy a slyšení společně s orgány EU a příslušnými agenturami a s mezinárodními a vnitrostátními orgány, parlamenty a vládami členských států a třetích zemí a úředníky zapojenými do každodenního boje proti terorismu, jako jsou donucovací orgány, policejní orgány, zpravodajské služby, soudcové a státní zástupci a představitelé vědecké obce, podnikatelské kruhy a občanská společnost, včetně organizací sdružujících oběti;

2.  zdůrazňuje, že provádění veškerých doporučení zvláštního výboru budou sledovat příslušné stálé výbory;

3.  rozhodl, že pravomoci, personální a finanční zajištění stálých výborů Parlamentu odpovědných za přijímání, sledování a uplatňování právních předpisů EU týkajících se dané oblasti působnosti zvláštního výboru zůstávají beze změny;

4.  rozhodl, že kdykoli činnost zvláštního výboru bude zahrnovat slyšení o skutečnostech utajovaného charakteru, svědectví obsahující osobní údaje nebo utajované skutečnosti nebo bude zahrnovat výměnu názorů nebo slyšení s veřejnými orgány a subjekty týkající se utajovaných, důvěrných nebo citlivých informací z hlediska veřejné nebo národní bezpečnosti, budou se zasedání konat za zavřenými dveřmi; rozhodl, že svědkové a znalci mají právo vyjádřit se nebo podat svědectví na neveřejném zasedání;

5.  rozhodl, že tajné nebo důvěrné písemnosti, které obdrží zvláštní výbor, musejí být posuzovány podle postupu uvedeného v článku 210a jednacího řádu, aby bylo zajištěno, že k nim bude mít přístup pouze předseda, zpravodaj, stínoví zpravodajové, koordinátoři a určení úředníci, a že tyto informace budou použity výlučně pro účely vypracování zprávy v polovině období a závěrečné zprávy zvláštního výboru; rozhodl, že schůze se budou konat v prostorách, které jsou vybaveny tak, aby byl nepovolaným osobám znemožněn odposlech jednání;

6.  rozhodl, že před přístupem k utajovaným informacím nebo před vyslechnutím důkazního materiálu, u něhož hrozí, že by mohlo dojít k ohrožení národní nebo veřejné bezpečnosti, všichni poslanci a úředníci absolvují v souladu s platnými vnitřními pravidly a postupy bezpečnostní prověrku;

7.  rozhodl, že informace získané v rámci zvláštního výboru smějí být použity pouze k plnění jeho úkolů a nesmějí být zpřístupněny třetím stranám; rozhodl, že tyto informace nesmějí být zveřejněny, pokud obsahují prvky tajné nebo důvěrné povahy nebo jména osob;

8.  rozhodl, že zvláštní výbor bude mít 30 členů;

9.  rozhodl, že délka funkčního období zvláštního výboru bude 12 měsíců, pokud Parlament po uplynutí tohoto období nerozhodne, že toto funkční období prodlouží, s tím, že toto funkční období začíná dnem, kdy proběhla jeho ustavující schůze; rozhodl, že tento zvláštní výbor předloží Parlamentu zprávu v polovině období a závěrečnou zprávu obsahující věcná zjištění a doporučení ohledně potřebných opatření a iniciativ.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 381, 28.12.2006, s. 4).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1).
(3) Rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1).
(4) Rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89).
(5) Rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 205, 7.8.2007, s. 63).
(6) Rozhodnutí Rady 2005/671/SVV ze dne 20. září 2005 o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů (Úř. věst. L 253, 29.9.2005, s. 22).
(7) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy – prohlášení učiněná některými členskými státy při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
(8) Rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).
(10) Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75).
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).


Případy nositelů Nobelovy ceny Liou Siao-po a Lee Ming-che
PDF 334kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o případech nositelů Nobelovy ceny Liou Siao-poa a Li Ming-č´e (2017/2754(RSP))
P8_TA(2017)0308RC-B8-0459/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 21. ledna 2010 o porušování lidských práv v Číně, a zejména o případu Liou Siao-po(1), ze dne14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou(2) a ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(3),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 30. června 2017 o statusu Liou Siao-poa,

–  s ohledem na 35. kolo dialogu mezi EU a Čínou o lidských právech, které se uskutečnilo ve dnech 22. a 23. června 2017 v Bruselu, a na prohlášení předsedy podvýboru pro lidská práva (DROI) u příležitosti tohoto dialogu,

–  s ohledem na vrcholnou schůzku EU a Číny konanou v Bruselu ve dnech 1. a 2. června 2017,

–  s ohledem na prohlášení EU na 34. zasedání Rady OSN pro lidská práva (UNHRC) ze dne 14. března 2017,

–  s ohledem na prohlášení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 9. prosince 2016 o Mezinárodním dnu lidských práv,

–  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003 a na společné sdělení Evropské komise a ESVČ Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. června 2016 s názvem „Prvky pro novou strategii EU vůči Číně“,

–  s ohledem na Chartu 08, což je manifest, v němž více než 350 čínských politických aktivistů, akademických pracovníků a obránců lidských práv požaduje sociální, justiční a vládní reformy a jenž byl zveřejněn dne 10. prosince 2008, na který připadalo 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Liou Siao-po, přední čínský spisovatel a aktivista zasazující se o dodržování lidských práv, byl během posledních 30 let čtyřikrát formálně uvězněn; vzhledem k tomu, že v roce 2009 byl poslán do vězení za „podněcování k podvratné činnosti proti státní moci“ poté, co pomáhal sepsat manifest známý jako „Charta 08“; vzhledem k tomu, že formální postupy během trestního stíhání neumožňovaly, aby byl Liou Siao-po během trestního řízení zastupován nebo aby se jich osobně účastnil, a diplomatům z více než desítky států, včetně několika členských států EU, byl během konání procesu odepřen přístup do soudní síně;

B.  vzhledem k tomu, že ačkoli Liou Sia, manželka Liou Siao-poa, nebyla nikdy obviněna z žádného trestného činu, je od roku 2010, kdy byla Liou Siao-povi udělena Nobelova cena míru, držena v domácím vězení a po celou dobu je jí upírán téměř veškerý kontakt s jinými osobami, s výjimkou blízké rodiny a několika přátel;

C.  vzhledem k tomu, že dne 8. října 2010 udělil Nobelův výbor Liou Siao-povi Nobelovu cenu míru za jeho „dlouhý a nenásilný boj za základní lidská práva v Číně“;

D.  vzhledem k tomu, že Liou Siao-po byl nedávno ve vážném zdravotním stavu převezen z vězení v čínské severovýchodní provincii Liao-ning do nemocnice v hlavním provinčním městě Šen-jang, kde se podrobuje léčbě po diagnostikování pokročilého stadia rakoviny jater;

E.  vzhledem k tomu, že čínské orgány odmítly žádosti Liou Siao-poa a jeho manželky o léčbu mimo Čínu nebo o jeho převoz domů do Pekingu;

F.  vzhledem k tomu, že dne 29. června 2017 zaslalo 154 nositelů Nobelovy ceny společný dopis prezidentovi Čínské lidové republiky, v němž naléhají na čínskou vládu, aby Liou Siao-povi a jeho manželce Liou Sie povolila vycestovat ze země za lékařskou péčí;

G.  vzhledem k tomu, že Li Ming-č´, známý tchajwanský demokratický aktivista, který do širšího povědomí vstoupil jako obhájce lidských práv na sociálních sítích, je od 19. března 2017 pohřešován poté, co z Macaa odcestoval do města Ču-chaj v čínské provincii Kuang-tung; vzhledem k tomu, že čínská kancelář pro záležitosti Tchaj-wanu na tiskové konferenci potvrdila, že „příslušné orgány“ Li Ming-č´e zadržely a umístily do vyšetřovací vazby kvůli podezření z „účasti na činnostech, které ohrožují národní bezpečnost“;

H.  vzhledem k tomu, že čínské orgány svá vážná obvinění vůči Li Ming-č´ovi nepodložily žádnými věrohodnými důkazy; vzhledem k tomu, že Li Ming-č´ byl zadržen v době, kdy se zhoršují vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem; vzhledem k tomu, že Li Ming-č´ aktivně poskytoval informace o demokratické politické kultuře na Tchaj-wanu svým přátelům v Číně prostřednictvím internetových platforem, které může kontrolovat čínská vláda;

I.  vzhledem k tomu, že Čína v několika posledních letech pokročila s uplatňováním hospodářských a sociálních práv, což odráží její prioritní důraz na právo lidí na obživu, zatímco od roku 2013 se stav lidských práv v Číně neustále zhoršuje, přičemž vláda zvyšuje svůj nátlak na nenásilný disent, omezuje právní stát, svobodu projevu a svobodu vyznání, jak je tomu např. v případě biskupa Petera Šao Ču-mina, který byl dne 18. května 2017 násilně odsunut ze své diecéze ve Wen-čou;

J.  vzhledem k tomu, že čínská vláda přijala nové zákony, zejména zákon o státní bezpečnosti, zákon o boji proti terorismu, zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o řízení zahraničních nevládních organizací, jichž využívá k pronásledování osob, které se zapojují do veřejného aktivismu a nenásilné kritiky vlády, jako hrozeb pro státní bezpečnost a rovněž ke zpřísnění cenzury, dohledu a kontroly nad jednotlivými osobami a sociálními skupinami a k odrazování občanů od vedení kampaní na podporu lidských práv a právního státu;

K.  vzhledem k tomu, že řecká vláda odmítla minulý měsíc podpořit prohlášení EU, v němž se kritizovala tvrdá opatření proti aktivistům a disidentům v Číně a které se mělo dne 15. června 2017 v Ženevě předložit Radě OSN pro lidská práva; vzhledem k tomu, že to bylo poprvé, co EU nebyla schopna nejvyššímu orgánu OSN pro oblast lidských práv takové prohlášení předložit;

L.  vzhledem k tomu, že prosazování a dodržování lidských práv, demokracie a právního státu by mělo zůstat těžištěm dlouhodobého partnerství mezi EU a Čínou, a to v souladu se závazkem EU hájit tyto hodnoty v rámci své vnější činnosti a v souladu se zájmem, který vyjádřila Čína, sledovat tytéž hodnoty při svém vlastním rozvoji a mezinárodní spolupráci;

1.  vyzývá čínskou vládu, aby neprodleně a bezpodmínečně propustila držitele Nobelovy ceny míru z roku 2010 Liou Siao-poa z vězení a jeho manželku Liou Siau z domácího vězení a aby mu umožnila lékařské ošetření, kdekoli si to manželé budou přát;

2.  naléhavě vyzývá čínské orgány, aby Liou Siao-povi umožnily neomezený přístup k rodině, přátelům a právnímu poradci;

3.  vyzývá čínské orgány, aby neprodleně propustily Li Ming-č´e, neboť v souvislosti s jeho případem nebyl předložen žádný věrohodný důkaz, aby zveřejnily přesné informace o místě, na kterém se nachází, aby mu prozatím zajistily ochranu před mučením a dalším špatným zacházením a možnost kontaktu s rodinou a právníkem vlastního výběru a přístup k náležité zdravotní péči;

4.  je nadále velice znepokojen pokračujícím úsilím čínské vlády o umlčení subjektů občanské společnosti, včetně obránců lidských práv, aktivistů a právníků;

5.  připomíná, že je důležité, aby EU v souladu se svým závazkem prosazovat ve svém přístupu k Číně silný, jasný a jednotný hlas nadnesla při každém politickém dialogu a každém dialogu o lidských právech vedeném s čínskými orgány otázku porušování lidských práv v této zemi, a to i při pravidelných dialozích o lidských právech, které jsou více zaměřené na výsledky; dále připomíná, že v kontextu svého probíhajícího reformního procesu a rostoucí globální angažovanosti se Čína rozhodla začlenit do mezinárodního rámce pro lidská práva podpisem široké škály mezinárodních smluv v oblasti lidských práv; vyzývá proto k pokračování dialogu s Čínou, aby bylo možné těmto závazkům dostát;

6.  vybízí Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že EU v červnu 2017 v Ženevě nebyla schopna předložit Radě OSN pro lidská práva prohlášení o lidských právech v Číně; vyzývá všechny členské státy EU, aby k Číně zaujaly pevný postoj založený na hodnotách, a očekává od nich, že nebudou podnikat jednostranné iniciativy či kroky, které by mohly podrýt soudržnost, účinnost a konzistentnost činnosti EU;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. C 305 E, 11.11.2010, s. 9.
(2) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 126.
(3) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 141.


Eritrea, zejména případy Abune Antoniose a Dawita Isaaka
PDF 362kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o Eritreji, zejména o případu Abuneho Antoniose a Dawita Isaaka (2017/2755(RSP))
P8_TA(2017)0309RC-B8-0464/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Eritreji, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011 o Eritreji: případu Dawita Isaaka(1) a na usnesení ze dne 10. března 2016 o situaci v Eritreji(2),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Eritreji ze dne 23. června 2017,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Eritreji ze dne 14. června 2017, kterou přednesl na 35. zasedání Rady pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu vyšetřovací komise OSN pro lidská práva v Eritreji, která byla zveřejněna dne 8. června 2016,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 751 (1992), 1882 (2009), 1907 (2009), 2023 (2011), 2244 (2015) a 2317 (2016), na jejichž základě bylo prodlouženo zbrojní embargo uvalené na Eritreu do 15. listopadu 2017,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě o nových podnětech pro partnerství mezi EU a Afrikou ze dne 4. května 2017,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU ve znění z roku 2005 a 2010 (dohoda z Cotonou), jejímž signatářem je i Eritrea,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/127/SZBP ze dne 1. března 2010 o omezujících opatřeních vůči Eritreji(3), které bylo změněno rozhodnutím Rady 2010/414/SZBP ze dne 26. července 2010(4) a dále rozhodnutím Rady 2012/632/SZBP ze dne 15. října 2012(5),

–  s ohledem na věc 428/12 (2012), která byla Africké komisi pro lidská práva a práva národů předložena jménem Dawita Isaaka a dalších politických vězňů,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení 60. zasedání Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 22. května 2017,

–  s ohledem na zprávu Evropské služby pro vnější činnost o partnerství Eritreje a Evropské unie za rok 2015,

–  s ohledem na národní orientační program pro Eritreu v rámci 11. Evropského rozvojového fondu ze dne 3. února 2016,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na ústavu Eritreje přijatou v roce 1997, která zaručuje občanské svobody, včetně svobody náboženství,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v Eritreji je jedna z nejhorších ve světě, neboť zde každodenně běžně dochází k porušování lidských práv a v posledních letech nebylo zaznamenáno žádné zlepšení; vzhledem k tomu, že eritrejská vláda provádí pod záminkou ochrany územní celistvosti země rozsáhlou kampaň zaměřenou na zachování kontroly nad obyvatelstvem a omezování základních svobod;

B.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise OSN pro lidská práva dospěla v Eritreji k závěru, že porušování práva v podobě mimosoudních poprav, mučení (včetně sexuálního týrání a sexuálního otroctví), zneužívání vojenské služby jako formy otroctví, nucených prací a politiky střelby na hranicích může představovat zločiny proti lidskosti;

C.  vzhledem k tomu, že v září 2001 eritrejské orgány zatkly desítky občanů, kteří podpořili otevřený dopis požadující demokratické reformy; vzhledem k tomu, že zadržené osoby nebyly z ničeho obviněny ani souzeny a že se většina z nich dosud nachází ve vězení; vzhledem k tomu, že navzdory celé řadě odvolání ze strany skupin na ochranu lidských práv a mezinárodních pozorovatelů několik z těchto osob údajně ve vězení zemřelo; vzhledem k tomu, že dne 20. června 2016 však eritrejský ministr zahraničních věcí Usmán Sáleh o zadržovaných hovořil jako o politických vězních a uvedl, že „všichni žijí“ a že budou postaveni před soud, „až o tom rozhodne vláda“;

D.  vzhledem k tomu, že Dawit Isaak, který je občanem Eritreje i Švédska, byl zatčen dne 23. září 2001 poté, co eritrejská vláda postavila sdělovací prostředky v soukromém vlastnictví mimo zákon; vzhledem k tomu, že od roku 2005 o něm není slyšet; vzhledem k tomu, že zatčení Dawita Isaaka se stalo mezinárodním symbolem boje za svobodu sdělovacích prostředků v Eritreji, což nedávno ocenila i nezávislá mezinárodní porota odborníků v oblasti sdělovacích prostředků, která mu v roce 2017 udělila Světovou cenu UNESCO a Guillerma Cana za svobodu tisku jako uznání jeho odvahy, vzdoru a odhodlání bojovat za svobodu projevu;

E.  vzhledem k tomu, že rodina Dawita Isaaka se od jeho zmizení potýká s nesnesitelným utrpením a nejistotou, jelikož mají o jeho stavu, místě pobytu a vyhlídkách do budoucna jen málo informací;

F.  vzhledem k tomu, že při násilném zásahu v září 2001 bylo poté, co zveřejnili otevřený dopis vládě a prezidentovi Isajásovi Afwerkímu, v němž požadovali reformy a „demokratický dialog“, zatčeno 11 politiků, kteří byli bez výjimky bývalými členy Lidové fronty pro demokracii a spravedlnost (PFDJ), včetně bývalého ministra zahraničí Petrose Solomona; vzhledem k tomu, že v následujícím týdnu bylo zatčeno 10 novinářů, včetně Isaaka;

G.  vzhledem k tomu, že z různých neopodstatněných důvodů, jako je vyjadřování nezávislých názorů, nebo bez jasného odůvodnění, je zatýkán obrovský počet eritrejských občanů, a to na neurčitou dobu; vzhledem k tomu, že zatčené osoby, včetně dětí, jsou zadržovány v mimořádně tvrdých podmínkách, které se v některých případech rovnají mučení, a že je jim bráněno v přístupu k lékařské péči; vzhledem k tomu, že mezinárodním organizacím nebyl kromě jediného nadzemního vězení v Asmaře umožněn přístup do vězeňských zařízení;

H.  vzhledem k tomu, že jsou povoleny pouze čtyři náboženská vyznání: Eritrejská pravoslavná církev, katolická církev, luteránská církev a islám; vzhledem k tomu, že všechny ostatní náboženské směry jsou zakázány a jejich vyznavači včetně rodinných příslušníků jsou zatýkání a zadržováni; vzhledem k tomu, že od roku 2016 sledujeme větší pronásledování osob, které vyznávají tyto náboženské směry, a rostoucí násilí vůči nim; vzhledem k tomu, že podle odhadů organizace Christian Solidarity Worldwide (CSW) došlo v Eritreji pouze v květnu 2017 k zatčení 160 křesťanů;

I.  vzhledem k tomu, že patriarcha Eritrejské pravoslavné církve, největšího náboženského společenství v zemi, Abune Antonios je od roku 2007 zadržován, protože odmítl vyloučit z církve 3 000 farníků, kteří se postavili vládě; vzhledem k tomu, že od té doby se nachází na neznámém místě, kde je mu odepírána lékařská péče;

J.  vzhledem k tomu, že v Eritreji neexistuje nezávislé soudnictví ani národní shromáždění; vzhledem k tomu, že neexistence demokratických institucí v zemi vedla k vytvoření vakua, pokud jde o veřejnou správu a právní stát, což vedlo k beztrestnosti v oblasti trestných činů proti lidskosti;

K.  vzhledem k tomu, že v zemi existuje pouze jedna oficiální politická strana - Lidová fronta pro demokracii a spravedlnost; vzhledem k tomu, že ostatní politické strany jsou zakázány; vzhledem k tomu, že podle organizace Freedom House jsou ve skutečnosti jedinými institucemi, které mají v Eritreji politický vliv, Lidová fronta pro demokracii a spravedlnost a armáda, které obě bezprostředně podléhají prezidentovi;

L.  vzhledem k tomu, že zde neexistuje svoboda tisku, neboť nezávislé sdělovací prostředky jsou v Eritreji zakázány, a že podle Indexu světové svobody tisku (World Press Freedom Index), který vypracovává organizace Reportéři bez hranic, se Eritrea v posledních osmi po sobě jdoucích letech umístila ze 170–180 hodnocených zemí na posledním místě;

M.  vzhledem k tomu, že prezidentské a parlamentní volby naplánované na rok 1997 se nikdy nekonaly a že ústava ratifikovaná ve stejném roce nebyla nikdy zavedena; vzhledem k tomu, že se v zemi za posledních 24 let nekonaly celostátní volby a že zde v podstatě neexistuje nezávislé soudnictví, ani fungující národní shromáždění či občanská společnost;

N.  vzhledem k tomu, že podle zprávy o lidských právech v rámci rozvojového programu OSN za rok 2016 Eritrea zaujímá na indexu lidského rozvoje ze 188 zemí 179. místo;

O.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 představovali Eritrejci, kteří prchali ze své země, čtvrtou nejpočetnější skupinu lidí riskujících nebezpečnou cestu do Evropy (po občanech Sýrie, Iráku a Afghánistánu), kteří se vydávají do rukou nelítostných převaděčů, aby absolvovali nebezpečnou plavbu přes Středozemní moře; vzhledem k tomu, že se tedy situace v Eritreji přímo dotýká Evropy, neboť v případě, že by v této zemi byla dodržována a prosazována lidská práva a lidé by v Eritreji mohli žít bez obav, mohli by se do své vlasti vrátit;

P.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uprchlo ze země více než 400 000 Eritrejců, neboli 9 % z celkového počtu obyvatel; vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky odhaduje, že každý měsíc opouští zemi přibližně 5 000 eritrejských občanů, což se do značné míry připisuje přetrvávajícím případům vážného porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo v EU přiznáno postavení uprchlíka v 69 % případů eritrejských žádostí o azyl, přičemž dalších 27 % žadatelů získalo doplňkovou ochranu, což dokládá závažnost pronásledování v Eritreji;

Q.  vzhledem k tomu, že Eritrea podporuje chartúmský proces (iniciativu EU a Africké unie zahájenou dne 28. listopadu 2014 s cílem řešit problematiku migrace a obchodování s lidmi), jehož součástí jsou konkrétní projekty, včetně budování kapacit soudnictví a zvyšování informovanosti;

R.  vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí ze země uprchlo, aby unikli represivní vládě a povinným odvodům do armády, které často začínají ve velmi raném věku, přičemž většina Eritrejců vykonává vojenskou službu na neurčitou dobu; vzhledem k tomu, že většina osob vykonávajících základní vojenskou službu zůstává v situaci otroctví, kdy jakákoli pracovní činnost, žádosti o zaměstnání a možnost vést rodinný život podléhají kontrole; vzhledem k tomu, že podle odhadů vykonává v současné době neomezenou nucenou vojenskou službu 400 000 lidí, z nichž je mnoho podrobeno nucené práci za nízkou nebo žádnou mzdu; vzhledem k tomu, že ženy vykonávající vojenskou službu jsou nuceny snášet využívání na práce v domácnosti a sexuální zneužívání;

S.  vzhledem k tomu, že diskriminace žen a násilí vůči nim jsou přítomné ve všech vrstvách eritrejské společnosti; vzhledem k tomu, že ženy jsou v extrémní míře ohroženy sexuálním násilím nejen v armádě a ve vojenských výcvikových táborech, ale i ve společnosti obecně; vzhledem k odhadům, podle nichž bylo 89 % eritrejských dívek podrobeno mrzačení ženských pohlavních orgánů; vzhledem k tomu, že však vláda vydala v březnu 2007 prohlášení, v němž tuto praxi označila za trestný čin, zakázala ji a v daném roce financovala vzdělávací programy, které mají od této praxe zrazovat;

T.  vzhledem k tomu, že eritrejský režim rozšiřuje svou totalitní kontrolu i na komunitu žijící v diaspoře, a to prostřednictvím 2% daně z příjmu osob žijících v zahraničí, sledováním příslušníků diaspory a útoky na jejich rodinné příslušníky, kteří zůstávají v Eritreji;

U.  vzhledem k tomu, že eritrejský režim od roku 2011 popírá, že by země byla ohrožena hladomorem; vzhledem k tomu, že v tomto roce postihuje celou východní Afriku zvláště závažné sucho a nad situací v Eritreji vzrůstá znepokojení; vzhledem k tomu, že podle Dětského fondu OSN (UNICEF) bylo v lednu 2017 1,5 milionu Eritrejců postiženo nedostatkem potravin včetně 15 000 dětí, které trpí podvýživou;

V.  vzhledem k tomu, že EU je pro Eritreu významným dárcem z hlediska rozvojové pomoci; vzhledem k tomu, že EU a Eritrea v lednu 2016 navzdory vážnému znepokojení a odporu Evropského parlamentu podepsaly nový národní orientační program v rámci 11. Evropského rozvojového fondu s příspěvkem 200 milionů EUR; vzhledem k tomu, že by se opatření měla zaměřovat zejména na energii z obnovitelných zdrojů, na řádnou veřejnou správu a na řízení veřejných finančních prostředků v odvětví energetiky;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje systematické, rozšířené a hrubé porušování lidských práv ze strany Eritreje; vyzývá eritrejskou vládu, aby ukončila věznění opozice, novinářů, náboženských představitelů a nevinných civilistů; žádá okamžité a bezpodmínečné propuštění všech vězňů svědomí v Eritreji, zejména Dawita Isaaka, dalších novinářů zadržovaných od září 2001 a Abuneho Antoniose; požaduje, aby eritrejská vláda poskytla podrobné informace o tom, co se stalo se všemi lidmi zbavenými osobní svobody a kde se nacházejí;

2.  připomíná rozhodnutí Africké komise pro lidská práva a práva národů z května 2017 a žádá, aby Eritrea neprodleně potvrdila, že stav Dawita Isaaka je dobrý, propustila jej, umožnila mu setkat se s rodinou a právními zástupci a vyplatila mu nezbytnou náhradu za léta věznění; dále Eritreu vyzývá, aby zrušila zákaz nezávislých sdělovacích prostředků, jak rozhodla i Africká komise;

3.  konstatuje, že nedodržováním rozhodnutí Africké komise Eritrea nadále prokazuje očividné pohrdání mezinárodními normami a základními právy, včetně práva na spravedlivý proces, zákazu mučení, svobody projevu a práva na rodinný život, a že každá země musí dodržovat Africkou chartu lidských práv a práv národů;

4.  vyzývá eritrejskou vládu, aby propustila Abuneho Antoniose, umožnila mu vrátit se do funkce patriarchy a přestala zasahovat do mírumilovného praktikování náboženství v zemi; připomíná, že svoboda náboženského vyznání je základním právem, a důrazně odsuzuje jakékoli násilí či diskriminaci na základě náboženského vyznání;

5.  vyzývá k tomu, aby se obviněným dostalo spravedlivého procesu a aby bylo zakázáno mučení a jiné ponižující zacházení, jako je omezené poskytování stravy, vody a lékařské péče; připomíná eritrejské vládě, že má povinnost s náležitou pečlivostí vyšetřit mimosoudní popravy;

6.  připomíná eritrejské vládě, že řada jejích činností představuje zločiny proti lidskosti a že přestože Eritrea není smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, mnohá jeho ustanovení odrážejí mezinárodní obyčejové právo, které je pro Eritreu závazné; poukazuje na svou podporu doporučením vyšetřovací komise OSN a důkladnému vyšetření obvinění z vážného porušování lidských práv a páchání zločinů proti lidskosti ze strany eritrejských orgánů, s cílem pohnat všechny viníky k odpovědnosti;

7.  vyjadřuje svou plnou podporu práci zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji; vyzývá EU, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií pozorně sledovala celkovou situaci v Eritreji a upozorňovala na všechny případy porušování lidských práv a základních svobod;

8.  žádá Eritreu, aby plně respektovala a bezodkladně do svého právního řádu převzala Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a aby v plném rozsahu dodržovala své závazky vyplývající z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Africké charty lidských práv a práv národů, přičemž oba tyto dokumenty zakazují mučení; se znepokojením konstatuje, že veřejné i soukromé subjekty, včetně obchodních společností, jsou výrazně omezovány vládní kontrolou; uznává, že neexistence jakékoli správy veřejných financí, včetně neexistence státního rozpočtu, znemožňuje rozpočtovou kontrolu;

9.  vyzývá eritrejskou vládu, aby umožnila vznik dalších politických stran coby primárního nástroje šíření demokracie v zemi, a vyzývá k tomu, aby bylo v této zemi povoleno svobodně působit organizacím na ochranu lidských práv;

10.  připomíná, že partnerství EU s Eritreou se řídí dohodou z Cotonou a že všechny strany jsou povinny dodržovat a uplatňovat ustanovení této dohody, zejména pokud jde o úctu k lidským právům, demokracii a právnímu státu; vyzývá proto EU, aby poskytování pomoci podmínila splněním určitých podmínek, mj. že Eritrea nezíská od EU žádnou další pomoc, dokud Eritrea nezačne plnit mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a nepropustí politické vězně; dále požaduje, aby EU využila veškeré dostupné nástroje a prostředky k zajištění toho, aby eritrejská vláda dodržovala své závazky, pokud jde o ochranu a záruku základních svobod, včetně toho, že by zvážila zahájení konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou; požaduje podrobné a komplexní posouzení finančních prostředků přidělených Eritreji, které poskytuje EU a její členské státy;

11.  kritizuje obnovení rozsáhlé pomoci Eritreji ze strany EU, a zejména schválení částky 200 milionů EUR pro Eritreu v rámci národního orientačního programu; vyzývá Komisi, aby spolu s Parlamentem přezkoumala svá kontrolní opatření, pečlivě zvážila obavy a návrhy Parlamentu a zaručila, aby byly předány výboru Evropského rozvojového fondu; je přesvědčen, že tento výbor měl vzít v úvahu předchozí doporučení Parlamentu nepřijímat národní orientační program a zapojit se do další diskuze;

12.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby přidělené finanční prostředky nevyužívala eritrejská vláda, nýbrž aby byly transparentně určeny výhradně na uspokojení potřeb eritrejských občanů v oblasti rozvoje, demokracie, lidských práv, řádné veřejné správy a bezpečnosti a svobody projevu, tisku a shromažďování; naléhavě vyzývá EU, aby zajistila podmíněnost nedávno odsouhlasené pomoci a aby rovněž zajistila, aby národní orientační program podpořil Eritreu při zajišťování důležité transformace energetické politiky, s cílem zajistit přístupnost energie pro všechny, zejména ve venkovských oblastech, které jsou v současnosti nadále bez elektřiny; dále se domnívá, že správní prvek národního orientačního programu by se měl jednoznačně zaměřovat na provádění doporučení všeobecného pravidelného přezkumu v oblasti lidských práv vedeného OSN;

13.  požaduje, aby Komise obdržela od eritrejské vlády záruky, že provede demokratické reformy a zajistí dodržování lidských práv, mj. na základě provádění doporučení z 18. zasedání pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum, která přijala dne 7. února 2014;

14.  vyzývá Radu, aby v reakci na slabé výsledky v oblasti dodržování lidských práv přehodnotila vztah mezi EU a Eritreou, jakož i unijní rozvojovou pomoc poskytovanou zemi a aby zveřejnila hmatatelné výsledky programů pomoci dosažené za poslední roky; vyzývá EU a členské státy, aby s cílem zajistit, aby eritrejské orgány dodržovaly své mezinárodní závazky, využily veškerá dostupná opatření, zejména prostřednictvím dohody z Cotonou;

15.  důrazně poukazuje na to, že Eritrea musí umožnit mezinárodním a regionálním organizacím působícím v oblasti lidských práv, včetně zvláštních zpravodajů, neomezený přístup do země za účelem monitorování, zda bylo dosaženo nějakého pokroku; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby aktivně podpořila obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji; vybízí eritrejskou vládu, aby provedla naléhavě potřebné reformy, jako je uvolnění státního systému ovládaného jedinou politickou stranou, obnovení národního shromáždění a vypsání voleb;

16.  naléhavě vyzývá členské státy EU, aby přijaly odpovídající opatření namířená proti uplatňování tzv. „daně z diaspory“ na eritrejské občany žijící na jejich území, a to v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2023 (z roku 2011); připomíná eritrejské vládě, že právo odejít z vlastní země je zakotveno v mezinárodním právu v oblasti lidských práv; vyzývá eritrejskou vládu, aby umožnila svobodu pohybu a přestala vybírat od Eritrejců žijících v zahraničí tzv. „daň z diaspory“; naléhavě vyzývá vládu, aby přestala uplatňovat politiku viny na základě příbuzenství, která se zaměřuje na rodinné příslušníky osob, jež se vyhýbají vojenské službě, chtějí z Eritreje uprchnout nebo neplatí 2% daň z příjmu uvalenou eritrejskou vládou na Eritrejce žijící v zahraničí;

17.  vyzývá eritrejskou vládu, aby dodržovala zákon o délce vojenské služby, upustila od využívání svých občanů na nucenou práci, přestala umožňovat zahraničním společnostem využívat brance za poplatek, umožnila odmítnutí výkonu vojenské služby z důvodu svědomí a zajistila ochranu branců;

18.  připomíná Eritreji její závazky v rámci úmluv MOP se zvláštním zřetelem na právo organizací občanské společnosti a odborů organizovat se, pokojně demonstrovat, účastnit se správy věcí veřejných a zasazovat se za lepší práva pracovníků; vyzývá eritrejskou vládu, aby odvolala politiku, na základě níž jsou zakázány nevládní organizace, jež mají na účtech méně než 2 miliony USD; je znepokojen tím, že v Eritreji existuje mezi podnikáním, politikou a korupcí zakořeněná vazba; odsuzuje zahraniční společnosti, které nesou společnou vinu na využívání nucené práce, a žádá všechny společnosti, které provozují svou činnost v Eritreji, aby převzaly větší odpovědnost, dodržovaly zásady náležité péče a zavedly systémy hlášení;

19.  bere na vědomí snahu EU spolupracovat s Eritreou v oblasti migrace; poukazuje na velmi vysoký počet případů udělení azylu a doplňkové ochrany ze strany členských států EU Eritrejcům, a proto členské státy naléhavě vyzývá, aby Eritrejce žádající o azyl v Evropě v souladu s Ženevskou úmluvou nenavracely; požaduje, aby členské státy EU dodržovaly zásadu nenavracení, a připomíná jim, že navracející se žadatelé o azyl budou v důsledku svého pokusu o útěk pravděpodobně svévolně zadrženi a mučeni;

20.  vybízí Eritreu, aby se zapojila do mezinárodního společenství v oblasti lidských práv; požaduje, aby Rada OSN pro lidská práva spolupracovala s Eritreou při budování kapacit soudního systému prostřednictvím pořádání seminářů a odborné přípravy pro soudce a právníky, neboť se jedná o konstruktivní cestu vpřed; bere na vědomí, že Eritreu v červenci 2017 navštíví delegace Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a vyzývá tuto delegaci, aby podala zprávu o tom, co zjistí, a aby se pokusila získat přístup do všech částí země, zejména do věznic, jejichž zařízení by mohla zkontrolovat a podat o nich zprávu;

21.  opakuje, že je hluboce znepokojen nynějšími katastrofálními klimatickými podmínkami v oblasti Afrického rohu, což se týká i Eritreji, a rovněž závažným rizikem vzniku potravinové a humanitární krize, které s tím souvisí; vyzývá EU, aby společně se svými mezinárodními partnery navýšila pomoc postiženému obyvatelstvu a zajistila, aby byly dány k dispozici dostatečné finanční prostředky a podpora;

22.  odsuzuje politiku eritrejské vlády spočívající ve svévolném odebírání občanství a požaduje, aby se všemi eritrejskými občany bylo zacházeno spravedlivě a v souladu se zásadou rovnosti před zákonem; zdůrazňuje, že za účelem řešení deficitu spravedlnosti v Eritreji musí být upřednostněna demokratická správa a obnova právního státu, a to ukončením autoritářské vlády využívající strachu ze svévolného věznění a zadržování v izolaci, mučení a dalších způsobů porušování lidských práv, z nichž některé mohou přerůst ve zločiny proti lidskosti;

23.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, Radě Africké unie, Východoafrickému společenství, generálnímu tajemníkovi OSN, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a eritrejským orgánům.

(1) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 146.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0090.
(3) Úř. věst. L 51, 2.3.2010, s. 19.
(4) Úř. věst. L 195, 27.7.2010, s. 74.
(5) Úř. věst. L 282, 16.10.2012, s. 46.


Burundi
PDF 344kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o situaci v Burundi (2017/2756(RSP))
P8_TA(2017)0310RC-B8-0465/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou a zejména na její článek 96,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2248 (2015) ze dne 12. listopadu 2015 a 2303 (2016) ze dne 29. července 2016 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na zprávu mezinárodní vyšetřovací komise předloženou dne 15. června 2017 Radě pro lidská práva OSN,

–  s ohledem na první zprávu generálního tajemníka OSN o Burundi, která byla zveřejněna dne 23. února 2017,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti o situaci v Burundi ze dne 9. března 2017,

–  s ohledem na zprávu nezávislé vyšetřovací komise OSN pro Burundi (UNIIB) zveřejněnou dne 20. září 2016,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 30. září 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundi,

–  s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou dne 28. srpna 2000 v Aruše,

–  s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Africké unie dne 13. června 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí o činnosti Mírové a bezpečnostní rady a o stavu míru a bezpečnosti v Africe (Assembly/AU/Dec.598(XXVI)) přijaté na 26. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 30. a 31. ledna 2016 v Addis Abebě (Etiopie),

–  s ohledem na rozhodnutí a prohlášení shromáždění Africké unie (Assembly/AU/Dec.605-620 (XXVII)) přijatá na 27. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 17. a 18. července 2016 v Kigali (Rwanda),

–  s ohledem na usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 4. listopadu 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundské republice,

–  s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Východoafrického společenství dne 31. května 2015,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o Burundi, a zejména na usnesení z 9. července 2015(1), 17. prosince 2015(2) a 19. ledna 2017(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2016/394 ze dne 14. března 2016 o uzavření procesu konzultací s Burundskou republikou podle článku 96 Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015 a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1763 a (SZBP) 2016/1745 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Burundi,

–  s ohledem na závěry Rady ze dnů 16. března, 18. května, 22. června a 16. listopadu 2015 a 15. února 2016 o Burundi,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku vydaná ve dnech 28. května 2015, 19. prosince 2015 a 21. října 2016,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 6. ledna 2017 vydala mluvčí místopředsedkyně, vysoké představitelky ohledně zákazu Burundské ligy pro lidská práva (Iteka) v Burundi,

–  s ohledem na burundskou ústavu, a zejména na její článek 96,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v Burundi vznikla závažná politická krize a občanské nepokoje poté, co prezident Pierre Nkurunziza v dubnu 2015 oznámil, že bude vládnout po třetí funkční období, což je v rozporu s burundskou ústavou, která omezuje počet funkčních období prezidenta na dvě, i s dohodou z Aruši; vzhledem k tomu, že významnou opozici proti jeho znovuzvolení vláda velmi přísně potlačila, což mělo za následek dramatické zhoršení stavu lidských práv v této zemi;

B.  vzhledem k tomu, že podle mezinárodních pozorovatelů vláda veškerou opozici proti jeho znovuzvolení od července 2015 velmi přísně potlačuje; vzhledem k tomu, že od vypuknutí násilí zemřelo podle OSN 500 osob; vzhledem k tomu, že podle organizací na ochranu lidských práv bylo údajně zabito více než 1200 osob, 400 až 900 jich násilně zmizelo, několik stovek až tisíců lidí bylo mučeno a více než 10 000 jich je stále svévolně zadržováno;

C.  vzhledem k tomu, že prezident Pierre Nkurunziza nevylučuje možnost změny ústavy, aby mohl od roku 2020 sloužit čtvrté funkční období, a že probíhá vnitřní postup s cílem zrušit omezení počtu funkčních mandátů; vzhledem k tomu, že takový postup by byl v rozporu s dřívějšími prohlášeními prezidenta Pierra Nkurunzizy a zmařil by společné úsilí o hledání životaschopného a dlouhodobého řešení krize;

D.  vzhledem k tomu, že zpráva nezávislé vyšetřovací komise OSN pro Burundi (UNIIB) popisuje „řadu důkazů závažného porušování lidských práv a krutého zacházení“ v této zemi, které páchají zejména bezpečnostní síly a veřejné orgány; vzhledem k tomu, že od dubna 2017 vzrostl počet případů podněcování k násilí a nenávisti, zejména při příležitosti shromáždění Imbonerakure, milicí mladých členů strany CNDD-FDD, která je u moci; vzhledem k tomu, že hlavním cílem tohoto krutého zacházení jsou představitelé opozice a aktéři občanské společnosti, zejména ochránci lidských práv, novináři a advokáti; vzhledem k tomu, že konečná zpráva vyšetřovací komise zřízené Radou pro lidská práva je očekávána v září 2017;

E.  vzhledem k tomu, že oznámené násilnosti zahrnují vraždy, únosy, násilná zmizení, mučení, znásilňování, svévolné zadržování a věznění; vzhledem k tomu, že korupce a nečinnost veřejných orgánů mají za následek kulturu beztrestnosti, která brání tomu, aby řada pachatelů vražedného násilí, včetně členů pořádkových sil a zpravodajských služeb, stanula před soudem;

F.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2016 burundské orgány zakázaly pět organizací na ochranu lidských práv a že v lednu 2017 byla zakázána také nejstarší organizace tohoto druhu v zemi, liga Iteka; vzhledem k tomu, že v prosinci 2016 přijal parlament zákon stanovící přísnou kontrolu mezinárodních nevládních organizací;

G.  vzhledem k tomu, že zesílily restrikce vůči nezávislým sdělovacím prostředkům a novinám; vzhledem k tomu, že činnost nezávislých sdělovacích prostředků je stále cenzurována, pozastavována, blokována nebo ukončována; vzhledem k tomu, že novináři se stali oběťmi zmizení, vyhrožování, fyzických útoků a soudního obtěžování; vzhledem k tomu, že byla pozastavena činnost všech nezávislých rozhlasových stanic; vzhledem k tomu, že Burundi zaujímá ve světovém indexu svobody tisku na rok 2017 vypracovaném Reportéry bez hranic 160. místo ze 180 zemí;

H.  vzhledem k tomu, že zástupci OSN poukazují na to, že státní představitelé mají sklon k vyvolávání rozporů, což vede k obavám, že se roztočí spirála násilí a že krize může dostat etnický rozměr; vzhledem k tomu, že se objevily zprávy, že se strana CNDD-FDD (Národní rada na obranu demokracie – Síly na obranu demokracie) a její mládežnická organizace – milice Imbonerakure – často uchylují k násilí a zastrašování;

I.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2016 Burundi zahájilo postup vedoucí k odstoupení od Římského statutu, čímž dalo najevo svůj záměr opustit Mezinárodní trestní soud, a to v návaznosti na rozhodnutí tohoto soudu zahájit předběžné vyšetřování případů násilí a porušování lidských práv v zemi;

J.  vzhledem k tomu, že v srpnu 2016 burundská vláda nesouhlasila s tím, aby byli do země vysláni příslušníci policejního sboru OSN, kteří by zajistili monitorování situace; vzhledem k tomu, že se burundská vláda rozhodla pozastavit spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva a odmítla spolupracovat s vyšetřovací komisí, kterou zřídila Rada OSN pro lidská práva;

K.  vzhledem k tomu, že dne 21. prosince 2015 burundský parlament zamítl návrh na vyslání mírových sborů Africké unie, přičemž uvedl, že jakákoli vojenská intervence jednotek Africké unie by představovala invazi okupační síly;

L.  vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2015 Evropská unie zahájila postup konzultací s vládou Burundi podle článku 96 dohody z Cotonou za přítomnosti zástupců skupiny zemí AKT, Africké unie, Východoafrického společenství a Organizace spojených národů; vzhledem k tomu, že v březnu 2016 Evropská unie tyto konzultace uzavřela, neboť dospěla k závěru, že závazky burundské vlády v oblasti lidských práv, demokratických zásad a právního státu nejsou dostatečné;

M.  vzhledem k tomu, že Evropská unie na základě tohoto postupu vymezila řadu konkrétních opatření, která musí vláda Burundi přijmout, aby bylo možné obnovit plnou spolupráci;

N.  vzhledem k tomu, že Unie pozastavila přímou finanční pomoc, kterou poskytovala burundským orgánům, a to i rozpočtovou podporu; vzhledem k tomu, že se Unie zavázala zachovat finanční podporu určenou obyvatelstvu a na humanitární pomoc, včetně projektů zaměřených na zajištění přístupu k základním službám;

O.  vzhledem k tomu, že Evropská unie přijala sankce namířené proti osobám, subjektům nebo orgánům, které narušují demokracii nebo brání hledání politického řešení v Burundi; vzhledem k tomu, že i Africká unie má nyní v úmyslu přijmout sankce;

P.  vzhledem k tomu, že vnitřní burundský dialog, který probíhá pod záštitou Východoafrického společenství a s podporou Africké unie a Evropské unie, je podle Rady bezpečnosti OSN jedinou schůdnou možností, jak dospět k trvalému politickému řešení situace v Burundi; vzhledem k tomu, že tento dialog musí být otevřený všem, a to i opozičním stranám, občanské společnosti a členům diaspory;

Q.  vzhledem k tomu, že patová politická situace v Burundi a zhoršující se hospodářská situace mají vážný dopad na obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že podle odhadů Agentury OSN pro uprchlíky uprchlo z Burundi více než 420 000 osob ve snaze najít útočiště v sousedních zemích; vzhledem k tomu, že podle zástupce generálního tajemníka OSN se v současné době v zemi nachází 209 000 vnitřně vysídlených osob; vzhledem k tomu, že 3 miliony osob potřebují humanitární pomoc a 2,6 milionu osob trpí akutním nedostatkem potravin; vzhledem k tomu, že 700 000 osob je závislých na nouzové potravinové pomoci, a to i přes to, že vláda zrušila některá omezení; vzhledem k tomu, že tato situace vážně ohrožuje stabilitu regionu;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad politickou a bezpečnostní situací v Burundi; důrazně odsuzuje násilné činy, zabíjení a další porušování lidských práv, k nimž v Burundi od roku 2015 došlo; vyzývá k přijetí účinných a přiměřených opatření, která zabrání novým případům násilí;

2.  je znepokojen všeobecně rozšířenou beztrestností, zejména pokud jde o násilné činy a porušování lidských práv a pachatele těchto činů; připomíná, že burundské orgány mají na základě mezinárodních a regionálních právních předpisů v oblasti lidských práv povinnost zaručovat, chránit a prosazovat základní práva, a to včetně občanských a politických práv občanů; v této souvislosti vyzývá k důkladnému a nezávislému vyšetření případů násilné smrti a případů porušení práv, k nimž v Burundi v posledních letech došlo, a žádá, aby se pachatelé za své činy zodpovídali;

3.  hluboce lituje skutečnosti, že vláda Burundi zahájila postup vedoucí k odstoupení země od Římského statutu ustavujícího Mezinárodní trestní soud; vyzývá vládu Burundi, aby tento postup odstoupení ještě zvážila a zajistila, aby byla země nadále plně zapojena do struktur Mezinárodního trestního soudu;

4.  naléhavě vyzývá burundskou vládu, aby plně dodržovala rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2303 (2016) a umožnila nasazení policejní jednotky OSN, která by zabezpečila monitorování bezpečnostní situace v zemi;

5.  vítá vytvoření vyšetřovací komise OSN pro lidská práva v Burundi, která byla zřízena v listopadu 2016 s cílem vyšetřit případy porušování lidských práv, k nimž došlo v Burundi od dubna 2015; vyzývá burundské orgány, aby se členy této vyšetřovací komise plně spolupracovaly;

6.  vítá jmenování nového zvláštního vyslance v Burundi v osobě pana Michela Kafanda, jehož jmenoval generální tajemník OSN pan Antonio Gutierrez s cílem usnadnit porozumění probíhajícímu politického procesu;

7.  znovu zdůrazňuje svou oddanost svobodě projevu a opětovně potvrzuje, že občanská společnost, právníci, organizace hájící lidská práva a sdělovací prostředky hrají zásadní úlohu v demokratické společnosti; vyzývá v této souvislosti burundské orgány, aby zrušily zákazy a odstranily omezení uložená těmto subjektům, aby se znovu zabývaly novými právními předpisy o zahraničních nevládních organizacích a aby dbaly o to, aby novináři a obránci lidských práv mohli svou činnost v této zemi vykonávat zcela svobodně a bezpečně;

8.  vyjadřuje své znepokojení nad vysokým rizikem prohlubování rozdílů mezi různými etniky, k němuž vede současná situace; odsuzuje, že se etnický charakter krize posiluje prováděním propagandy založené na etnické ideologii; naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany v Burundi, aby se zdržely jakéhokoli jednání nebo projevu, který by mohl rozdmýchávat násilí, zhoršit krizi nebo mít negativní dopady na dlouhodobou stabilitu v regionu, a aby plně dodržovaly dohodu z Aruše;

9.  odsuzuje podněcování k nenávisti a k násilí, jehož se dopouštějí vedoucí představitelé milice mladých Imbonerakure vůči uprchlíkům a odpůrcům, zejména veřejné výzvy ke znásilňování žen odpůrců, a požaduje okamžité odzbrojení těchto milicí; vyjadřuje mimořádné znepokojení nad přijetím nového zákona o vytvoření národního útvaru dobrovolníků, který by mohl sloužit k tomu, že by činnost této milice legitimizoval;

10.  naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany, aby vytvořily podmínky, které by opětovně nastolily důvěru a podpořily národní jednotu prostřednictvím otevřeného a transparentního vnitrostátního dialogu mezi vládou, opozičními stranami a občanskou společností, a to bez jakékoli výlučnosti a v souladu s burundskou ústavou, s dohodou z Aruše a s mezinárodními závazky této země;

11.  konstatuje, že situace v Burundi má dopady, které mimořádně poškozují celý zdejší region; vítá v tomto ohledu úsilí o jednání pod záštitou Východoafrického společenství (CAE) za podpory Africké unie a žádá o zapojení a spolupráci burundských orgánů s cílem neprodleně nalézt schůdné a dlouhodobé řešení tohoto konfliktu, avšak vyjadřuje své hluboké znepokojení nad pomalým pokrokem v tomto dialogu;

12.  vyzývá Evropskou unii, aby podporovala úsilí regionálních aktérů v řešení této krize; žádá, aby se prováděl orientační plán zprostředkovatele jmenovaného Východoafrickým společenstvím pana Mkapy, bývalého prezidenta Tanzanie;

13.  vítá rozhodnutí Mírové a bezpečnostní rady Africké unie o povolení vyslat do Burundi Africkou preventivní a ochrannou misi s cílem podpořit politické řešení; naléhá na vládu Burundi, aby plně dostála závazku, který přijala, a aby usnadnila urychlené rozmístění pozorovatelů a odborníků na lidská práva, zejména pomocí okamžitého vydání víz a velmi rychlého vyřízení ostatních požadovaných formalit;

14.  domnívá se, že by větší přítomnost mezinárodních pozorovatelů v Burundi mohla významně přispět ke zlepšení situace v oblasti lidských práv a bezpečnosti; žádá, aby bylo rozmístěno dalších 200 pozorovatelů Africké unie pro vojenské a lidskoprávní otázky, kteří podpoří 30 pozorovatelů již přítomných na místě;

15.  považuje za nezbytné vyjasnit v koordinaci s Africkou unií sledovatelnost finančních prostředků určených burundským vojákům, kteří se podílejí na misi Africké unie v Somálsku (AMISOM);

16.  domnívá se, že východiskem veškeré normalizace vztahů s EU včetně členských států je, aby burundské orgány prováděly všechna ustanovení „přehledu závazků“, která se týkají konzultací podle článku 96 dohody z Cotonou;

17.  bere na vědomí rozhodnutí Evropské unie, přijaté na základě konzultací s burundskými orgány podle článku 96 dohody z Cotonou, o pozastavení přímé finanční pomoci administrativě Burundi a vítá přijatá omezení týkající se přesídlování a skutečnost, že Evropská unie zmrazila majetek osob odpovědných za narušování úsilí o mír nebo za porušování lidských práv; zdůrazňuje, že Unie zachovává veškerou svou finanční podporu burundskému lidu včetně pomoci uprchlíkům v klíčových oblastech, jako je zdravotnictví, výživa a vzdělání, a také humanitární pomoc poskytovanou přímo; podporuje cílené sankce,které Evropská unie obnovila, a také rozhodnutí Rady EU o pozastavení rozpočtové podpory Burundi po konzultacích uskutečněných podle článku 96;

18.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad přílivem burundských uprchlíků do sousedních zemí a nad alarmující humanitární situací vysídlených osob v Burundi a opětovně potvrzuje svou podporu humanitárním organizacím působícím v tomto regionu a sousedním zemím, které uprchlíky přijímají; naléhavě vyzývá Evropskou unii a další dárce, aby zvýšili svou finanční podporu a humanitární pomoc burundským vysídleným osobám a uprchlíkům; připomíná členským státům, že se zavázaly dodržovat Ženevskou úmluvu;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Burundi, Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi a Radě ministrů Evropské unie, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států Evropské unie, členským státům a orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0275.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0474.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0004.


Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD) a zřízení záruky EFSD a záručního fondu EFSD ***I
PDF 397kWORD 46k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) a o zřízení záruky EFSD a záručního fondu EFSD (COM(2016)0586 – C8-0377/2016 – 2016/0281(COD))
P8_TA(2017)0311A8-0170/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2016)0586),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0377/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 28. června 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru a na stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0170/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. července 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o zřízení Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD), záruky EFSD a záručního fondu EFSD

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1601.)


Povolené způsoby užití některých děl a jiných chráněných předmětů ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení ***I
PDF 402kWORD 43k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých povolených způsobech užití některých děl a jiných předmětů chráněných autorským právem a právy s ním souvisejícími ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení a o změně směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (COM(2016)0596 – C8-0381/2016 – 2016/0278(COD))
P8_TA(2017)0312A8-0097/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2016)0596),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0381/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. ledna 2017(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. května 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Petičního výboru (A8-0097/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. července 2017 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o některých povolených způsobech užití některých děl a jiných předmětů chráněných autorským právem a právy s ním souvisejícími ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení a o změně směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2017/1564.)

(1) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 27.


Přeshraniční výměna rozmnoženin některých děl a jiných chráněných předmětů v přístupném formátu ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení mezi Unií a třetími zeměmi ***I
PDF 402kWORD 45k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přeshraniční výměně formátově přístupných rozmnoženin některých děl a jiných předmětů chráněných autorským právem a právy s ním souvisejícími ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení mezi Unií a třetími zeměmi (COM(2016)0595 – C8-0380/2016 – 2016/0279(COD))
P8_TA(2017)0313A8-0102/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0595),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0380/2016),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 5. července 2017(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. května 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 a článek 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Petičního výboru (A8-0102/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. července 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o přeshraniční výměně formátově přístupných rozmnoženin některých děl a jiných předmětů chráněných autorským právem a právy s ním souvisejícími mezi Unií a třetími zeměmi ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1563.)

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.


Mechanismy řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v Evropské unii *
PDF 650kWORD 64k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o návrhu směrnice Rady o mechanismech řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v Evropské unii (COM(2016)0686 – C8-0035/2017 – 2016/0338(CNS))
P8_TA(2017)0314A8-0225/2017

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0686),

–  s ohledem na článek 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0035/2017),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2015(1) a ze dne 6. července 2016(2) o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0225/2017),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  vyzývá Radu, aby zvážila možnost progresivního zrušení úmluvy z 23. července 1990 o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků(3) po přijetí navrhované směrnice, čímž by se posílil koordinovaný přístup Unie k řešení sporů prostřednictvím navrhované směrnice;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  Situace, kdy různé členské státy daní tentýž příjem nebo kapitál dvakrát, mohou vytvářet vážné daňové překážky bránící podnikům v jejich přeshraničních aktivitách. Vytvářejí nadměrnou daňovou zátěž pro podniky a je pravděpodobné, že pokřivují fungování hospodářství, snižují jeho efektivitumají negativní dopad na přeshraniční investice a růst.
(1)  Na základě zásady spravedlivého a účinného zdanění musí všechny podniky zaplatit svůj spravedlivý podíl na daních tam, kde byly vytvořeny zisky a výnosy, ale je třeba předejít dvojímu zdanění a dvojímu nezdanění. Situace, kdy různé členské státy daní tentýž příjem nebo kapitál dvakrát, mohou vytvářet vážné daňové překážky bránící zejména malým a středním podnikům v jejich přeshraničních aktivitách, a mají tak negativní dopad na řádné fungování vnitřního trhu. Vytvářejí nadměrnou daňovou zátěž, nedostatečnou právní jistotu a zbytečné náklady pro podniky a je pravděpodobné, že pokřivují fungování hospodářstvísnižují jeho efektivitu. Navíc mají negativní dopad na přeshraniční investice a růst.
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1 a (nový)
(1a)  Dne 25. listopadu 2015 přijal Evropský parlament usnesení o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem, v němž zpochybnil užitečnost úmluvy ze dne 23. července 1990 o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků1a (dále jen „unijní úmluva o arbitráži“) a vyjádřil názor, že tento nástroj by měl být přepracován a zefektivněn nebo by měl být nahrazen mechanismem Unie pro řešení sporů, který by obsahoval účinnější postupy pro dosahování vzájemných dohod. Dne 6. července 2016 přijal Evropský parlament usnesení o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem, v němž zdůraznil, že vytvoření jednoznačného časového rámce pro postupy řešení sporů je klíčovým prvkem pro posílení účinnosti těchto systémů.
___________
1a Úř. věst. L 225, 20.8.1990, s. 10.
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1 b (nový)
(1b)   Dne 16. prosince 2015 přijal Evropský parlament usnesení obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii, v němž vyzval Komisi, aby navrhla právní předpisy ke zlepšení mechanismů pro řešení přeshraničních daňových sporů v Unii, přičemž pozornost by se nevěnovala pouze případům dvojího zdanění, ale také dvojího nezdanění. Požadoval také jasnější pravidla, přísnější lhůty a transparentnost.
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1 c (nový)
(1c)   Snahy o zamezení dvojímu zdanění často vedly k „dvojímu nezdanění“, kdy společnosti díky erozi základu daně a přesouvání zisku dokázaly zařídit, aby jejich zisky byly zdaněny v členských státech, které mají téměř nulové daně z příjmu právnických osob. Tato stávající praxe narušuje hospodářskou soutěž, poškozuje domácí podniky a podrývá zdanění, což je na úkor růstu a tvorby pracovních míst.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)  Z tohoto důvodu je nezbytné, aby mechanismy, které jsou v Unii k dispozici, zajistily řešení sporů týkajících se dvojího zdanění a účinné zamezení tohoto dvojího zdanění.
(2)  Stávající postupy pro řešení sporů jsou příliš zdlouhavé, nákladné a často nevedou k dohodě, přičemž některým případům se nevěnuje vůbec žádná pozornost. Některé podniky v současné době raději akceptují dvojí zdanění, než by plýtvaly penězi a časem na zdlouhavé postupy k zamezení dvojímu zdanění. Z tohoto důvodu je naprosto nezbytné, aby mechanismy, které jsou v Unii k dispozici, zajistily účinné, rychlé a vymahatelné řešení sporů týkajících se dvojího zdanění a účinné a včasné zamezení tohoto dvojího zdanění, přičemž s daňovými poplatníky musí probíhat pravidelná a účinná komunikace.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3
(3)  Stávající mechanismy, jež vznikly na základě dvoustranných daňových smluv, neumožňují ve všech případech dosáhnout včas a v plné míře osvobození od dvojího zdanění. Platná Úmluva o zamezení dvojího zdaněnísouvislosti s úpravou zisků sdružených podniků (90/436/EHS)7 (dále jen „unijní úmluva o arbitráži“) má omezenou působnost, protože se vztahuje pouze na spory týkající se převodních cen a přičítání zisků stálým provozovnám. Monitorování, které bylo provedeno v rámci provádění unijní úmluvy o arbitráži, ukázalo některé významné nedostatky, zvláště co se týče přístupnosti řízení, délky jeho trvání a účinnosti jeho výsledků.
(3)  Stávající mechanismy, jež vznikly na základě dvoustranných smluv o dvojím zdanění, neumožňují ve všech případech dosáhnout včas a v plné míře osvobození od dvojího zdanění. Mechanismy stanovené v těchto smlouvách jsouřadě případů zdlouhavé, nákladné, těžko přístupné a nevedou vždy k dohodě. Unijní úmluva o arbitráži má omezenou působnost, protože se vztahuje pouze na spory týkající se převodních cen a přičítání zisků stálým provozovnám. Monitorování, které bylo provedeno v rámci provádění unijní úmluvy o arbitráži, ukázalo některé významné nedostatky, zvláště co se týče přístupnosti řízení, neexistence zákonných opravných prostředků, délky jeho trvání a neexistence konečného závazného účinného uzavření tohoto řízení. Tyto nedostatky představují překážku investicím a měly by být odstraněny.
_________________
7Úř. věst. L 225, 20.8.1990, s. 10.
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3 a (nový)
(3a)   Je nutná alespoň určitá minimální konvergence politik v oblasti daní z příjmu právnických osob, aby mohlo být vytvořeno spravedlivé, jasné a stabilní daňové prostředí a aby mohly být omezeny spory o zdanění na vnitřním trhu. Zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, jak navrhuje Komise1a, je nejúčinnější způsob, jak omezit riziko dvojího zdanění právnických osob.
______________
1a Návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (COM(2016)0683).
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4
(4)  V zájmu vytvoření spravedlivějšího daňového prostředí je třeba posílit pravidla týkající se transparentnosti a zpřísnit opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem. Zároveň je třeba v duchu spravedlivého daňového systému zajistit, aby daňoví poplatníci nemuseli danit tentýž příjem dvakrát a aby mechanismy pro řešení sporů byly komplexní, účinné a udržitelné. Mechanismy řešení sporů týkajících se dvojího zdanění je nutno zlepšovat i proto, aby mohly reagovat na riziko zvýšeného počtu sporů týkajících se dvojího či vícenásobného zdanění, v nichž může jít o vysoké částky, protože orgány daňové správy mohou nyní uplatňovat pravidelnější a cílenější audity.
(4)  V zájmu vytvoření spravedlivějšího daňového prostředí pro podniky působící v Unii je třeba posílit pravidla týkající se transparentnosti a zpřísnit opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým únikům na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie i celosvětově. Předcházení dvojímu nezdanění musí i nadále patřit mezi priority Unie. Zároveň je třeba v duchu spravedlivého daňového systému zajistit, aby daňoví poplatníci nemuseli danit tentýž příjem dvakrát a aby mechanismy pro řešení sporů byly komplexní, účinné a udržitelné. Mechanismy řešení sporů týkajících se dvojího zdanění je životně důležité zlepšovat i proto, aby mohly reagovat na riziko zvýšeného počtu sporů týkajících se dvojího či vícenásobného zdanění, v nichž může jít o vysoké částky, protože orgány daňové správy mohou nyní uplatňovat pravidelnější a cílenější audity.
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5
(5)  Zavedení účinného a účelného rámce pro řešení sporů týkajících se daní, který zajistí právní jistotu a podnikatelské prostředí příznivé pro investice, představuje tudíž zásadní krok na cestě k vytvoření spravedlivého a efektivního systému daně z příjmů právnických osob v Unii. Mechanismy řešení sporů týkajících se dvojího zdanění by měly rovněž vytvořit harmonizovaný a transparentní rámec pro řešení problémů spojených s dvojím zdaněním, a představují tak přínos pro všechny daňové poplatníky.
(5)  Zavedení účinného a účelného rámce pro řešení sporů týkajících se daní, který zajistí právní jistotu a podpoří investice, představuje tudíž zásadní krok na cestě k vytvoření spravedlivého a efektivního systému daně z příjmů právnických osob v Unii. Členské státy by pro tento účel měly vyčlenit odpovídající objem lidských, technických a finančních zdrojů pro příslušné orgány.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5 a (nový)
(5a)  Unie má potenciál stát se vzorem a zastávat celosvětově vedoucí postavení v oblasti daňové transparentnosti a koordinace. Mechanismy řešení sporů týkajících se dvojího zdanění by proto měly rovněž vytvořit harmonizovaný a transparentní rámec pro řešení problémů spojených s dvojím zdaněním, a představovat tak přínos pro všechny daňové poplatníky. Všechna konečná rozhodnutí by měla být zveřejněna v celém rozsahu a zpřístupněna Komisí v běžném datovém formátu také na centrálně řízené internetové stránce, pokud dotčení daňoví poplatníci neprokáží, že by neměly být zveřejněny určité citlivé obchodní, průmyslové či profesní informace v daném rozhodnutí. Zveřejňování konečných rozhodnutí je v zájmu veřejnosti, neboť přispívá k pochopení výkladu a používání pravidel. Potenciál této směrnice bude zcela naplněn pouze tehdy, budou-li podobná pravidla zavedena i ve třetích zemích. Proto by měla Komise prosazovat také zavedení závazných postupů pro řešení sporů na mezinárodní úrovni.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5 b (nový)
(5b)   Účinný a účelný rámec by měl zahrnovat možnost, aby členské státy navrhly alternativní mechanismy řešení sporů, které lépe zohledňují zvláštní charakteristiku malých a středních podniků a mohou vést k menším nákladům, menší byrokracii, větší efektivitě a rychlejšímu zamezení dvojímu zdanění.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 6
(6)  Zamezení dvojího zdanění by mělo dosaženo prostřednictvím postupu, v jehož první fázi bude věc předložena orgánům daňové správy dotčených členských států s cílem urovnat spor v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě. Nebude-li dohody dosaženo v určité lhůtě, měla by být věc předložena poradní komisi nebo komisi pro alternativní řešení sporů, jejichž členy by měli být zástupci dotčených orgánů daňové správy a nezávislé uznávané osoby. Daňové orgány by měly na základě stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů přijmout konečné závazné rozhodnutí.
(6)  Zamezení dvojího zdanění by mělo dosaženo prostřednictvím postupu, který je snadno použitelný. V první fázi bude věc předložena orgánům daňové správy dotčených členských států s cílem urovnat spor v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě. Nebude-li dohody dosaženo v určité lhůtě, měla by být věc předložena poradní komisi nebo komisi pro alternativní řešení sporů, jejichž členy by měli být zástupci dotčených orgánů daňové správy a nezávislé uznávané osoby, jejichž jména se objeví na veřejně přístupném seznamu nezávislých uznávaných osob. Daňové orgány by měly na základě stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů přijmout konečné závazné rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 7 a (nový)
(7a)   Postup pro řešení sporů v oblasti dvojího zdanění stanovený v této směrnici zahrnuje mimo jiné i řešení sporů pro daňové poplatníky. To zahrnuje postupy pro dosahování vzájemných dohod v rámci dvoustranných smluv o zamezení dvojímu zdanění nebo v rámci unijní úmluvy o arbitráži. Postup pro řešení sporů stanovený v této směrnici by měl mít přednost před ostatními možnostmi, neboť zajišťuje koordinovaný, celounijní přístup k řešení sporů, včetně jasných a vymahatelných pravidel, povinnosti zamezit dvojímu zdanění a pevně stanoveného časového rámce.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 7 b (nový)
(7b)   V současné době není jasná souvislost mezi touto směrnicí a stávajícími ustanoveními o arbitráži ve dvoustranných daňových dohodách a stávající unijní úmluvě o arbitráži. Komise by proto měla tyto souvislosti vyjasnit, aby si daňoví poplatníci mohli případně vybrat nejvhodnější postup.
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 7 c (nový)
(7c)   Velké množství případů dvojího zdanění se týká třetích zemí. Komise by proto měla usilovat o vytvoření celosvětového rámce, pokud možno v kontextu OECD. Dokud takový rámec OECD nebude vytvořen, měla by Komise usilovat o povinnou (a ne dobrovolnou, jako je tomu nyní) a závaznou dohodu ve všech případech možného přeshraničního dvojího zdanění.
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 10 a (nový)
(10a)   Oblast působnosti této směrnice by měla být co nejdříve rozšířena. Směrnice poskytuje rámec pouze pro řešení sporů týkajících se dvojího zdanění příjmů z podnikatelské činnosti. Spory týkající se dvojího zdanění příjmů, jako jsou důchody nebo platy, nepatří do její oblasti působnosti, a přitom jejich dopad na jednotlivce může být značný. Různý výklad daňové dohody členskými státy může vést k ekonomickému dvojímu zdanění, například pokud si jeden členský stát vykládá zdroj příjmů jako plat, zatímco jiný členský stát si stejný zdroj příjmů vykládá jako zisk. Rozdíly ve výkladu mezi členskými státy týkající se zdanění příjmu by proto měly být rovněž zahrnuty do oblasti působnosti této směrnice.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11
(11)  Komise by měla po pěti letech uplatňování této směrnice přezkoumat a členské státy by měly Komisi poskytnout příslušné podklady pro tento přezkum.
(11)  Komise by měla po pěti letech uplatňování této směrnice přezkoumat a určit, zda by tato směrnice měla být nadále uplatňována nebo změněna. Členské státy by měly Komisi poskytnout příslušné podklady pro tento přezkum. Po skončení přezkumu by měla Komise předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě, včetně posouzení možnosti rozšíření oblasti působnosti této směrnice tak, aby pokrývala veškeré situace přeshraničního dvojího zdanění a dvojího nezdanění, a případně pozměňovacího legislativního návrhu,
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Čl. 1 – pododstavec 4
Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních právních předpisů či ustanovení mezinárodních dohod v případech, kdy je nutné předcházet daňovým únikům, daňovým podvodům či zneužívání.
Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních právních předpisů či ustanovení mezinárodních dohod v případech, kdy je nutné předcházet daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem, daňovým podvodům či zneužívání.
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 1
1.  Každý daňový poplatník, jehož příjem se stal předmětem dvojího zdanění, je oprávněn předložit kterémukoli příslušnému orgánu dotčených členských států ve lhůtě tří let od obdržení prvního oznámení o úkonu vedoucímu k dvojímu zdanění stížnost s požadavkem na zamezení tohoto dvojího zdanění bez ohledu na to, zda využije opravných prostředků dostupných v rámci vnitrostátního práva kteréhokoli z dotčených členských států. Daňový poplatník ve své stížnosti příslušnému orgánu uvede ostatní dotčené členské státy.
1.  Každý daňový poplatník, jehož příjem se stal předmětem dvojího zdanění, je oprávněn předložit kterémukoli příslušnému orgánu dotčených členských států ve lhůtě tří let od obdržení prvního oznámení o úkonu vedoucímu k dvojímu zdanění stížnost s požadavkem na zamezení tohoto dvojího zdanění bez ohledu na to, zda využije opravných prostředků dostupných v rámci vnitrostátního práva kteréhokoli z dotčených členských států. Daňový poplatník předloží stížnost oběma příslušným orgánům dotčených členských států zároveň a ve své stížnosti příslušnému orgánu uvede ostatní dotčené členské státy. Komise vytvoří centrální kontaktní místo ve všech úředních jazycích Unie, které bude snadno přístupné pro veřejnost a bude mít k dispozici aktuální kontaktní informace každého příslušného orgánu a úplný přehled platných právních předpisů Unie a daňových smluv.
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 2
2.  Příslušné orgány potvrdí obdržení stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od jejího obdržení. O obdržení stížnosti zároveň informují příslušné orgány ostatních dotčených členských států.
2.  Každý příslušný orgán písemně potvrdí obdržení stížnosti a do dvou týdnů po jejím obdržení o něm informuje příslušné orgány ostatních dotčených členských států.
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 3 – písm. a
a)  jméno, adresu, daňové identifikační číslo a další informace nezbytné k určení totožnosti daňového poplatníka či daňových poplatníků, kteří podali stížnost příslušným orgánům, a každého dalšího přímo dotčeného daňového poplatníka;
a)  jméno, adresu, daňové identifikační číslo a další informace nezbytné k určení totožnosti daňového poplatníka či daňových poplatníků, kteří podali stížnost příslušným orgánům, a každého dalšího přímo dotčeného daňového poplatníka podle nejlepšího vědomí předkladatele stížnosti;
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 3 – písm. d
d)   platné vnitrostátní předpisy a smlouvy o zamezení dvojího zdanění;
vypouští se
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 3 – písm. e – bod iii
iii)  závazek daňového poplatníka, že co nejúplněji a co nejrychleji zodpoví veškeré přiměřené žádosti příslušného orgánu a že na žádost příslušných orgánů poskytne veškerou dokumentaci;
iii)  závazek daňového poplatníka, že co nejúplněji a co nejrychleji zodpoví veškeré přiměřené žádosti příslušného orgánu a že na žádost příslušných orgánů poskytne veškerou dokumentaci, přičemž příslušné orgány řádně zohlední případná omezení přístupu k požadovaným dokumentům a neovlivnitelné časové prodlevy;
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 3 – písm. f
f)  jakékoli další konkrétní informace, jež si příslušné orgány vyžádají.
f)  jakékoli další konkrétní informace, jež si příslušné orgány vyžádají a jež jsou pro daný daňový spor relevantní.
Pozměňovací návrh 25
Návrh směrnice
Čl. 3 – odst. 5
5.  Příslušné orgány dotčených členských států přijmou ve lhůtě šesti měsíců od obdržení stížnosti daňového poplatníka rozhodnutí o jejím uznání a přípustnosti. Příslušné orgány o svém rozhodnutí informují daňové poplatníky a příslušné orgány ostatních členských států.
5.  Příslušné orgány dotčených členských států přijmou ve lhůtě tří měsíců od obdržení stížnosti daňového poplatníka rozhodnutí o jejím uznání a přípustnosti a do dvou týdnů o svém rozhodnutí písemně informují tohoto daňového poplatníka a příslušné orgány ostatních členských států.
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 1 – pododstavec 1
Pokud se příslušné orgány dotčených členských států rozhodnou stížnost v souladu s čl. 3 odst. 5 uznat, vyvinou v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě snahu o zamezení dvojího zdanění do dvou let od posledního oznámení rozhodnutí jednoho z členských států o uznání žádosti.
Pokud se příslušné orgány dotčených členských států rozhodnou stížnost v souladu s čl. 3 odst. 5 uznat, vyvinou v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě snahu o zamezení dvojího zdanění do jednoho roku od posledního oznámení rozhodnutí jednoho z členských států o uznání žádosti.
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 1 – pododstavec 2
Dvouletá lhůta uvedená v prvním pododstavci může být na žádost příslušného orgánu některého z dotčených členských států prodloužena, nejvýše však o šest měsíců, pakliže žádající příslušný orgán svou žádost písemně odůvodní. Prodloužení schválí daňoví poplatníci a ostatní příslušné orgány.
Roční lhůta uvedená v prvním pododstavci může být na žádost příslušného orgánu některého z dotčených členských států prodloužena, nejvýše však o tři měsíce, pakliže žádající příslušný orgán svou žádost písemně odůvodní. Prodloužení schválí daňoví poplatníci a ostatní příslušné orgány.
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 3
3.  Jakmile příslušné orgány členských států dospějí k dohodě o zamezení dvojího zdanění ve lhůtě stanovené v odstavci 1, předá každý příslušný orgán dotčených členských států tuto dohodu daňovému poplatníkovi jako rozhodnutí, které je pro tento orgán závazné a ze strany tohoto daňového poplatníka vymahatelné, pakliže se poplatník zřekne práva na jakékoli vnitrostátní odškodnění. Toto rozhodnutí se provede bez ohledu na jakékoli lhůty stanovené vnitrostátními právními předpisy dotčených členských států.
3.  Jakmile příslušné orgány členských států dospějí k dohodě o zamezení dvojího zdanění ve lhůtě stanovené v odstavci 1, předá každý příslušný orgán dotčených členských států tuto dohodu do pěti dnů daňovému poplatníkovi jako rozhodnutí, které je pro tento orgán závazné a ze strany tohoto daňového poplatníka vymahatelné, pakliže se poplatník zřekne práva na jakékoli vnitrostátní odškodnění. Toto rozhodnutí se bezodkladně provede bez ohledu na jakékoli lhůty stanovené vnitrostátními právními předpisy dotčených členských států.
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 4
4.  Pokud příslušné orgány dotčených členských států k dohodě o zamezení dvojího zdanění ve lhůtě stanovené v odstavci 1 nedospějí, vyrozumí o tom každý příslušný orgán dotčených členských států daňové poplatníky, přičemž uvede důvody nedosažení takové dohody.
4.  Pokud příslušné orgány dotčených členských států k dohodě o zamezení dvojího zdanění ve lhůtě stanovené v odstavci 1 nedospějí, vyrozumí o tom každý příslušný orgán dotčených členských států do dvou týdnů daňové poplatníky, přičemž uvede důvody nedosažení takové dohody a informuje daňové poplatníky o možnostech odvolání, včetně relevantních kontaktních informací odvolacích orgánů.
Pozměňovací návrh 30
Návrh směrnice
Čl. 5 – odst. 1
1.  Příslušné orgány dotčených členských států mohou vydat rozhodnutí, jímž stížnost zamítnou, pokud je stížnost nepřípustná nebo k žádnému dvojímu zdanění nedošlo nebo nebyla dodržena tříletá lhůta, kterou stanoví čl. 3 odst. 1.
1.  Příslušné orgány dotčených členských států mohou vydat rozhodnutí, jímž stížnost zamítnou, pokud je stížnost nepřípustná nebo k žádnému dvojímu zdanění nedošlo nebo nebyla dodržena tříletá lhůta, kterou stanoví čl. 3 odst. 1. Příslušné orgány informují daňového poplatníka o důvodech zamítnutí stížnosti.
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Čl. 5 – odst. 2
2.  Pokud příslušné orgány dotčených členských států nepřijmou rozhodnutí o stížnosti ve lhůtě šesti měsíců po obdržení stížnosti podané daňovým poplatníkem, má se za to, že tato stížnost byla zamítnuta.
2.  Pokud příslušné orgány dotčených členských států nepřijmou rozhodnutí o stížnosti ve lhůtě tří měsíců po obdržení stížnosti podané daňovým poplatníkem, má se za to, že tato stížnost byla zamítnuta, a daňový poplatník o tom musí být informován do jednoho měsíce v rámci této tříměsíční lhůty.
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Čl. 5 – odst. 3
3.  V případě zamítnutí stížnosti je daňový poplatník oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí příslušných orgánů dotčených členských států odvolání v souladu s vnitrostátními předpisy.
3.  V případě zamítnutí stížnosti je daňový poplatník oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí příslušných orgánů dotčených členských států odvolání v souladu s vnitrostátními předpisy. Daňový poplatník se může odvolat ke kterémukoliv z  příslušných orgánů. Příslušný orgán, ke kterému se odvolá, informuje druhý příslušný orgán o podání odvolání a oba příslušné orgány vyřizování tohoto odvolání vzájemně koordinují. V případě malých a středních podniků, pokud je odvolání úspěšné, nese finanční břemeno příslušný orgán, který stížnost původně zamítl.
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 – pododstavec 1
Poradní komise přijme rozhodnutí o přípustnosti a uznání stížnosti ve lhůtě šesti měsíců od data oznámení posledního rozhodnutí, jímž byla stížnost podle čl. 5 odst. 1 příslušnými orgány dotčených členských států zamítnuta. Není-li v této šestiměsíční lhůtě oznámeno žádné rozhodnutí, má se za to, že stížnost byla zamítnuta.
Poradní komise přijme rozhodnutí o přípustnosti a uznání stížnosti ve lhůtě tří měsíců od data oznámení posledního rozhodnutí, jímž byla stížnost podle čl. 5 odst. 1 příslušnými orgány dotčených členských států zamítnuta. Není-li v této tříměsíční lhůtě oznámeno žádné rozhodnutí, má se za to, že stížnost byla zamítnuta.
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 – pododstavec 2
Pokud poradní komise potvrdí, že došlo k dvojímu zdanění a že stížnost je přípustná, zahájí se na žádost některého z příslušných orgánů řízení vedoucí ke vzájemné dohodě podle článku 4. Dotčený příslušný orgán vyrozumí o této žádosti poradní komisi, ostatní dotčené orgány a daňové poplatníky. Dvouletá lhůta stanovená v čl. 4 odst. 1 začíná plynout od data rozhodnutí poradní komise o uznání a přípustnosti stížnosti.
Pokud poradní komise potvrdí, že došlo k dvojímu zdanění a že stížnost je přípustná, zahájí se na žádost některého z příslušných orgánů řízení vedoucí ke vzájemné dohodě podle článku 4. Dotčený příslušný orgán vyrozumí o této žádosti poradní komisi, ostatní dotčené orgány a daňové poplatníky. Roční lhůta stanovená v čl. 4 odst. 1 začíná plynout od data rozhodnutí poradní komise o uznání a přípustnosti stížnosti.
Pozměňovací návrh 35
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 3 – pododstavec 1
V případě, že příslušné orgány dotčených členských států nedosáhnou dohody o zamezení dvojího zdanění v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě ve lhůtě stanovené v čl. 4 odst. 1, ustanoví poradní komisi.
Pokud příslušné orgány dotčených členských států nedosáhnou dohody o zamezení dvojího zdanění v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě ve lhůtě stanovené v čl. 4 odst. 1, vydá poradní komise stanovisko k zamezení dvojímu zdanění podle čl. 13 odst. 1.
Pozměňovací návrh 36
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 4 – pododstavec 1
Je-li poradní komise ustanovena v souladu s odstavcem 1, je ustanovena do 50 kalendářních dní od uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené v čl. 3 odst. 5.
Je-li poradní komise ustanovena v souladu s odstavcem 1, je ustanovena do jednoho měsíce od uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v čl. 3 odst. 5.
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 4 – pododstavec 2
Je-li poradní komise ustanovena v souladu s odstavcem 2, je ustanovena do 50 kalendářních dní od uplynutí lhůty stanovené v čl. 4 odst. 1.
Je-li poradní komise ustanovena v souladu s odstavcem 2, je ustanovena do jednoho měsíce od uplynutí lhůty stanovené v čl. 4 odst. 1.
Pozměňovací návrh 38
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 1 – pododstavec 2
Pokud příslušný orgán členského státu nejmenuje alespoň jednu nezávislou a uznávanou osobu a jejího náhradníka, může daňový poplatník požádat o jmenování nezávislé osoby a náhradníka ze seznamu, na nějž se odkazuje v čl. 8 odst. 4, příslušný soud v tomto členském státě.
Pokud příslušný orgán členského státu nejmenuje alespoň jednu nezávislou a uznávanou osobu a jejího náhradníka, může daňový poplatník požádat příslušný soud v tomto členském státě, aby do tří měsíců jmenoval nezávislou osobu a náhradníka ze seznamu, na nějž se odkazuje v čl. 8 odst. 4.
Pozměňovací návrh 39
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 1 – pododstavec 3
Pakliže tak neučiní příslušné orgány všech dotčených členských států, může daňový poplatník požádat příslušné soudy každého z těchto členských států, aby v souladu s druhým a třetím pododstavcem jmenovaly dvě nezávislé a uznávané osoby. Takto jmenované nezávislé a uznávané osoby jmenují předsedu na základě losování ze seznamu nezávislých osob, které jsou v souladu s čl. 8 odst. 4 oprávněny tuto předsednickou funkci zastávat.
Pakliže tak neučiní příslušné orgány všech dotčených členských států, může daňový poplatník požádat příslušné soudy každého z těchto členských států, aby v souladu s čl. 8 odst. 4 druhým a třetím pododstavcem jmenovaly dvě nezávislé a uznávané osoby. Komise poskytne podrobné informace o příslušných soudech všech členských států, které jasně uvede ve všech úředních jazycích Unie na ústředním informačním místě v rámci svých internetových stránek. Takto jmenované nezávislé a uznávané osoby jmenují předsedu na základě losování ze seznamu nezávislých osob, které jsou v souladu s čl. 8 odst. 4 oprávněny tuto předsednickou funkci zastávat.
Pozměňovací návrh 40
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 2
2.  Jmenování nezávislých osob a jejich náhradníků v souladu s odstavcem 1 je příslušnému soudu členského státu postoupeno teprve po uplynutí padesátidenní lhůty uvedené v čl. 6 odst. 4, a to během dvou týdnů po jejím uplynutí.
2.  Jmenování nezávislých osob a jejich náhradníků v souladu s odstavcem 1 je příslušnému soudu členského státu postoupeno teprve po uplynutí lhůty jednoho měsíce uvedené v čl. 6 odst. 4, a to během dvou týdnů po jejím uplynutí.
Pozměňovací návrh 41
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 3
3.  Příslušný soud přijme rozhodnutí v souladu s odstavcem 1 a oznámí je žadateli. Platný postup, jímž se příslušný soud řídí při jmenování nezávislých osob v případě, že tyto osoby nebyly jmenovány členskými státy, je tentýž jako postup použitelný v rámci vnitrostátních pravidel pro rozhodčí řízení v občanskoprávních a obchodních věcech, kdy v případě, že se stranám nepodaří dosáhnout v otázce jmenování rozhodců dohody, jmenují rozhodce soudy. Příslušný soud rovněž informuje příslušné orgány, jimž se předtím nepodařilo ustanovit poradní komisi. Tento členský stát je oprávněn požadovat rozhodnutí soudu, pakliže mu toto právo náleží na základě vnitrostátních právních předpisů. V případě zamítnutí se žadatel může proti rozhodnutí soudu v souladu s vnitrostátními procesními předpisy odvolat.
3.  Příslušný soud přijme do jednoho měsíce rozhodnutí v souladu s odstavcem 1 a oznámí je žadateli. Platný postup, jímž se příslušný soud řídí při jmenování nezávislých osob v případě, že tyto osoby nebyly jmenovány členskými státy, je tentýž jako postup použitelný v rámci vnitrostátních pravidel pro rozhodčí řízení v občanskoprávních a obchodních věcech, kdy v případě, že se stranám nepodaří dosáhnout v otázce jmenování rozhodců dohody, jmenují rozhodce soudy. Příslušný soud rovněž informuje příslušné orgány, jimž se předtím nepodařilo ustanovit poradní komisi. Tento členský stát je oprávněn požadovat rozhodnutí soudu, pakliže mu toto právo náleží na základě vnitrostátních právních předpisů. V případě zamítnutí se žadatel může proti rozhodnutí soudu v souladu s vnitrostátními procesními předpisy odvolat.
Pozměňovací návrh 42
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 1 – pododstavec 1 – písm. c
c)  jedna nebo dvě nezávislé a uznávané osoby, kterou nebo které jmenuje každý příslušný orgán na základě seznamu osob, na nějž se odkazuje v odstavci 4.
c)  jedna nebo dvě nezávislé a uznávané osoby, kterou nebo které jmenuje každý příslušný orgán na základě seznamu osob, na nějž se odkazuje v odstavci 4, s výjimkou osob, které navrhl jejich vlastní členský stát.
Pozměňovací návrh 43
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 1 – pododstavec 3 a (nový)
Členské státy mohou rozhodnout, že zástupce uvedené v písm. b) prvního pododstavce jmenují nastálo.
Pozměňovací návrh 44
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 3 – písm. b
b)  pokud tato osoba má či měla významný vlastnický podíl u jednoho nebo u každého z daňových poplatníků nebo je či byla jeho či jejich zaměstnancem nebo poradcem;
b)  pokud tato osoba nebo příbuzný této osoby má či měla významný vlastnický podíl u jednoho nebo u každého z daňových poplatníků nebo je či byla jeho či jejich zaměstnancem nebo poradcem;
Pozměňovací návrh 45
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 4 – pododstavec 2
Nezávislé a uznávané osoby musí být státními příslušníky členského státu s bydlištěm v Unii. Musí být způsobilé a nezávislé.
Nezávislé a uznávané osoby musí být státními příslušníky členského státu s bydlištěm v Unii a pokud možno úředníky a státními zaměstnanci pracujícími v oblasti daňového práva nebo členy správního soudu. Musí být způsobilé, nezávislé, nestrannébezúhonné.
Pozměňovací návrh 46
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 4 – pododstavec 3
Členské státy oznámí Komisi jména jimi jmenovaných nezávislých a uznávaných osob. Členské státy mohou ve svém oznámení upřesnit, které z pěti jimi jmenovaných osob mohou být jmenovány do funkce předsedy. Poskytnou Komisi také úplné a aktuální informace týkající se jejich profesního a akademického zázemí, způsobilosti, odbornosti a střetu zájmů. Členské státy Komisi neprodleně informují o veškerých změnách, k nimž v tomto seznamu nezávislých osob dojde.
Členské státy oznámí Komisi jména jimi jmenovaných nezávislých a uznávaných osob. Členské státy ve svém oznámení upřesní, které z pěti jimi jmenovaných osob mohou být jmenovány do funkce předsedy. Poskytnou Komisi také úplné a aktuální informace týkající se jejich profesního a akademického zázemí, způsobilosti, odbornosti a střetu zájmů. V případě změn v životopise nezávislých osob se tyto informace aktualizují. Členské státy Komisi neprodleně informují o veškerých změnách, k nimž v tomto seznamu nezávislých osob dojde.
Pozměňovací návrh 47
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 4 – pododstavec 3 a (nový)
Komise ověřuje informace uvedené v třetím pododstavci týkající se nezávislých a uznávaných osob jmenovaných členskými státy. Tato ověření se provádějí do tří měsíců po obdržení informací od členských států. Má-li Komise pochybnosti o nezávislosti jmenovaných osob, může vyzvat členský stát, aby poskytl dodatečné informace, a pokud tyto pochybnosti přetrvávají, může požádat členský stát, aby tuto osobu ze seznamu vymazal a jmenoval někoho jiného.
Pozměňovací návrh 48
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 4 – pododstavec 3 b (nový)
Seznam nezávislých a uznávaných osob je veřejně přístupný.
Pozměňovací návrh 49
Návrh směrnice
Čl. 9 – odst. 1
1.  Příslušné orgány dotčených členských států se mohou dohodnout, že namísto poradní komise ustanoví komisi pro alternativní řešení sporů, která vydá stanovisko k zamezení dvojího zdanění v souladu s článkem 13.
1.  Příslušné orgány dotčených členských států se mohou dohodnout, že namísto poradní komise ustanoví komisi pro alternativní řešení sporů, která vydá stanovisko k zamezení dvojího zdanění v souladu s článkem 13. Ustanovení komise pro alternativní řešení sporů však musí zůstat pokud možno výjimečným opatřením.
Pozměňovací návrh 50
Návrh směrnice
Čl. 9 – odst. 2
2.  Svým složením a svou formou se komise pro alternativní řešení sporů může od poradní komise lišit a může uplatňovat smírčí a mediační postupy, vydávat odborné posudky a rozhodnutí ve věci samé či používat jakékoli další postupy a metody řešení sporů.
2.  Svým složením a svou formou se komise pro alternativní řešení sporů může od poradní komise lišit a může uplatňovat smírčí a mediační postupy, vydávat odborné posudky a rozhodnutí ve věci samé či používat jakékoli další účinné a uznávané postupy a metody řešení sporů.
Pozměňovací návrh 51
Návrh směrnice
Čl. 9 – odst. 4
4.  Na komisi pro alternativní řešení sporů se vztahují články 11 až 15 vyjma čl. 13 odst. 3 o pravidlech týkajících se většiny. Příslušné orgány dotčených členských států se mohou v rámci pravidel fungování komise pro alternativní řešení sporů dohodnout na různých pravidlech týkajících se většiny.
4.  Na komisi pro alternativní řešení sporů se vztahují články 11 až 15 vyjma čl. 13 odst. 3 o pravidlech týkajících se většiny. Příslušné orgány dotčených členských států se mohou v rámci pravidel fungování komise pro alternativní řešení sporů dohodnout na různých pravidlech týkajících se většiny, je-li zajištěno, že osoby jmenované k řešení sporů jsou nezávislé a že neexistuje žádný střet zájmů.
Pozměňovací návrh 52
Návrh směrnice
Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 1 - návětí
Členské státy stanoví, že ve lhůtě 50 kalendářních dnů, která je stanovena v čl. 6 odst. 4, oznámí každý příslušný orgán dotčených členských států daňovým poplatníkům:
Členské státy stanoví, že ve lhůtě jednoho měsíce, která je stanovena v čl. 6 odst. 4, oznámí každý příslušný orgán dotčených členských států daňovým poplatníkům:
Pozměňovací návrh 53
Návrh směrnice
Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 2
Datum uvedené v písm. b) prvního pododstavce se stanoví tak, aby nebyla překročena lhůta šesti měsíců od ustavení poradní komise či komise pro alternativní řešení sporů.
Datum uvedené v písm. b) prvního pododstavce se stanoví tak, aby nebyla překročena lhůta tří měsíců od ustavení poradní komise či komise pro alternativní řešení sporů.
Pozměňovací návrh 54
Návrh směrnice
Čl. 10 – odst. 3
3.  Pokud k oznámení pravidel fungování daňovým poplatníkům nedošlo nebo jejich oznámení bylo neúplné, členské státy stanoví, že nezávislé osoby a předseda doplní pravidla fungování podle přílohy II a zašlou je do dvou týdnů od uplynutí lhůty 50 kalendářních dnů stanovené v čl. 6 odst. 4 daňovému poplatníkovi. Pokud se nezávislé osoby a předseda na pravidlech fungování neshodnou nebo je neoznámí daňovým poplatníkům, mohou se tito daňoví poplatníci za účelem vyvození všech právních důsledků a zavedení pravidel fungování obrátit na příslušný soud státu, ve kterém mají své bydliště nebo sídlo.
3.  Pokud k oznámení pravidel fungování daňovým poplatníkům nedošlo nebo jejich oznámení bylo neúplné, členské státy stanoví, že nezávislé osoby a předseda doplní pravidla fungování podle přílohy II a zašlou je do dvou týdnů od uplynutí lhůty jednoho měsíce stanovené v čl. 6 odst. 4 daňovému poplatníkovi. Pokud se nezávislé osoby a předseda na pravidlech fungování neshodnou nebo je neoznámí daňovým poplatníkům, mohou se tito daňoví poplatníci za účelem vyvození všech právních důsledků a zavedení pravidel fungování obrátit na příslušný soud státu, ve kterém mají své bydliště nebo sídlo.
Pozměňovací návrh 55
Návrh směrnice
Čl. 12 – odst. 1 – pododstavec 1
1.  Pro účely řízení uvedeného v článku 6 mohou dotčení daňoví poplatníci předkládat poradní komisi nebo komisi pro alternativní řešení sporů veškeré informace, důkazy a doklady, které mohou být pro její rozhodnutí důležité. Daňoví poplatníci a příslušné orgány dotčených členských států poskytnou na žádost poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů veškeré informace, důkazy či doklady. Příslušné orgány kteréhokoli z těchto členských států mohou nicméně poskytnutí informací poradní komisi odepřít v následujících případech:
1.  Pro účely řízení uvedeného v článku 6 předkládají dotčení daňoví poplatníci poradní komisi nebo komisi pro alternativní řešení sporů veškeré informace, důkazy a doklady, které mohou být pro její rozhodnutí důležité. Daňoví poplatníci a příslušné orgány dotčených členských států poskytnou na žádost poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů veškeré informace, důkazy či doklady. Příslušné orgány kteréhokoli z těchto členských států mohou nicméně poskytnutí informací poradní komisi odepřít v následujících případech:
Pozměňovací návrh 56
Návrh směrnice
Čl. 13 – odst. 1
1.  Poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů vydá příslušným orgánům dotčených členských států své stanovisko nejpozději do šesti měsíců od data, kdy byla ustavena.
1.  Poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů vydá příslušným orgánům dotčených členských států své stanovisko nejpozději do tří měsíců od data, kdy byla ustavena.
Pozměňovací návrh 57
Návrh směrnice
Čl. 13 – odst. 2
2.  Při vypracovávání svého stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů vezme v úvahu platné vnitrostátní předpisy a smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Pokud mezi dotčenými členskými státy neexistuje žádná smlouva či dohoda o zamezení dvojího zdanění, může se poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů při vypracovávání svého stanoviska odvolat na zavedenou mezinárodní praxi v oblasti daní, jakou představuje například poslední verze vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku.
2.  Při vypracovávání svého stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů vezme v úvahu platné vnitrostátní předpisy a smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Pokud mezi dotčenými členskými státy neexistuje žádná smlouva či dohoda o zamezení dvojího zdanění, může se poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů při vypracovávání svého stanoviska odvolat na zavedenou mezinárodní praxi v oblasti daní, jakou představuje například poslední verze vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku a poslední verze vzorové úmluvy Organizace spojených národů o zamezení dvojímu zdanění.
Pozměňovací návrh 58
Návrh směrnice
Čl. 14 – odst. 1
1.  Příslušné orgány se ve lhůtě šesti měsíců od oznámení stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů dohodnou na zamezení dvojího zdanění.
1.  Příslušné orgány se ve lhůtě tří měsíců od oznámení stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů dohodnou na zamezení dvojího zdanění.
Pozměňovací návrh 59
Návrh směrnice
Čl. 14 – odst. 3
3.  Členské státy stanoví, že příslušné orgány předají konečné rozhodnutí zamezující dvojímu zdanění daňovým poplatníkům ve lhůtě 30 kalendářních dnů od jeho přijetí. Není-li rozhodnutí oznámeno daňovým poplatníkům ve lhůtě 30 kalendářních dnů, mohou podat v členském státě svého bydliště nebo sídla odvolání v souladu s vnitrostátními předpisy.
3.  Členské státy stanoví, že příslušné orgány předají konečné rozhodnutí zamezující dvojímu zdanění daňovým poplatníkům ve lhůtě 30 kalendářních dnů od jeho přijetí. Není-li dané rozhodnutí oznámeno daňovému poplatníkovi ve lhůtě 30 kalendářních dnů, může tento daňový poplatník podat v členském státě svého bydliště nebo sídla odvolání v souladu s vnitrostátními předpisy.
Pozměňovací návrh 60
Návrh směrnice
Čl. 15 – odst. 2
2.  Skutečnost, že se spor stal předmětem řízení vedoucího ke vzájemné dohodě nebo řízení pro řešení sporů, nebrání členskému státu v tom, aby v téže věci zahájil soudní řízení nebo správní či trestní řízení směřující k uložení sankcí nebo v takových řízeních pokračoval.
2.  Skutečnost, že se spor stal předmětem řízení vedoucího ke vzájemné dohodě nebo řízení pro řešení sporů, brání členskému státu v tom, aby v téže věci zahájil soudní řízení nebo správní či trestní řízení směřující k uložení sankcí nebo v takových řízeních pokračoval.
Pozměňovací návrh 61
Návrh směrnice
Čl. 15 – odst. 3 – písm. a
a)  šest měsíců uvedených v čl. 3 odst. 5;
a)  tři měsíce uvedené v čl. 3 odst. 5;
Pozměňovací návrh 62
Návrh směrnice
Čl. 15 – odst. 3 – písm. b
b)  dva roky uvedené v čl. 4 odst. 1.
b)  jeden rok uvedený v čl. 4 odst. 1.
Pozměňovací návrh 63
Návrh směrnice
Čl. 15 – odst. 6
6.  Odchylně od ustanovení článku 6 mohou dotčené členské státy zamítnout přístup k řízení pro řešení sporů v případech daňových podvodů, úmyslného neplnění a hrubé nedbalosti.
6.  Odchylně od ustanovení článku 6 mohou dotčené členské státy zamítnout přístup k řízení pro řešení sporů v případech daňových podvodů, které byly konstatovány pravomocným rozsudkem v trestním nebo správním řízení, úmyslného neplnění a hrubé nedbalosti ve stejné věci.
Pozměňovací návrh 64
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 2
2.  Vysloví-li s tím všichni dotčení daňoví poplatníci svůj souhlas, příslušné orgány konečné rozhodnutí uvedené v článku 14 uveřejní.
2.  Příslušné orgány uveřejní konečné rozhodnutí uvedené v článku 14 v jeho úplném znění. V případě, že kterýkoliv z daňových poplatníků namítne, že některé konkrétní body rozhodnutí představují citlivé obchodní, průmyslové nebo profesní informace, příslušné orgány tyto argumenty zváží a uveřejní co největší část rozhodnutí, přičemž citlivé části vypustí. Příslušné orgány chrání ústavní práva daňových poplatníků, zejména co se týče informací, jejichž uveřejnění by jednoznačně a evidentně odhalilo citlivé průmyslové a obchodní informace konkurentům, současně však usilují o maximální možnou míru transparentnosti tím, že uveřejní konečné rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 65
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 3 – pododstavec 1
Pokud dotčený daňový poplatník nesouhlasí s uveřejněním konečného rozhodnutí v jeho úplném znění, uveřejní příslušné orgány abstrakt tohoto konečného rozhodnutí, ve kterém popíší předmět a skutkovou podstatu sporu, datum, předmětná daňová období, právní základ a průmyslové odvětví a připojí stručný popis konečného výsledku.
vypouští se
Pozměňovací návrh 67
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 4
4.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví vzorové formuláře pro sdělování informací uvedených v odstavcích 2 a 3. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 18 odst. 2.
4.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví vzorové formuláře pro sdělování informací uvedených v odstavci 2. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 18 odst. 2.
Pozměňovací návrh 68
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 5
5.  Informace určené ke zveřejnění v souladu s odstavcem 3 příslušné orgány neprodleně oznámí Komisi.
5.  Informace určené ke zveřejnění v souladu s odstavcem 3 příslušné orgány neprodleně oznámí Komisi. Komise tyto informace zpřístupní v běžně používaném datovém formátu na centrálně spravované internetové stránce.
Pozměňovací návrh 69
Návrh směrnice
Čl. 17 – odst. 1
1.  Komise zpřístupní na internetu a průběžně aktualizuje seznam nezávislých a uznávaných osob, na nějž se odkazuje v čl. 8 odst. 4 a na kterém jsou vyznačena jména osob, jež mohou být jmenovány do předsednické funkce. Seznam obsahuje pouze jména těchto osob.
1.  Komise na internetu zpřístupní v otevřeném datovém formátu a průběžně aktualizuje seznam nezávislých a uznávaných osob, na nějž se odkazuje v čl. 8 odst. 4 a na kterém jsou vyznačena jména osob, jež mohou být jmenovány do předsednické funkce. Seznam obsahuje jména, informace o příslušnosti a životopisy těchto osob a informace týkající se jejich kvalifikace a praxe spolu s prohlášeními o jakémkoli střetu zájmů.
Pozměňovací návrh 70
Návrh směrnice
Článek 21 a (nový)
Článek 21a
Přezkum
Do ... [tři roky po vstupu této směrnice v platnost] Komise na základě veřejné konzultace a po projednání s příslušnými orgány provede přezkum uplatňování a oblasti působnosti této směrnice. Komise rovněž provede analýzu, zda by efektivnost a účinnost postupů pro řešení sporů mohl dále zvýšit poradní výbor stálé povahy („stálá poradní komise“).
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ke které případně připojí pozměňovací legislativní návrh.
Pozměňovací návrh 71
Návrh směrnice
Příloha I – nadpis 5 – řádek 2 a (nový)
Gewerbesteuer
Pozměňovací návrh 72
Návrh směrnice
Příloha I – nadpis 12 – řádek 2 a (nový)
Imposta regionale sulle attività produttive

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0408.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.
(3) Úř. věst. L 225, 20.8.1990, s. 10.


Úsilí EU v oblasti udržitelnosti
PDF 450kWORD 79k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o úsilí EU v oblasti udržitelnosti (2017/2009(INI))
P8_TA(2017)0315A8-0239/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na rezoluci Organizace spojených národů OSN nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která byla přijata na summitu OSN o udržitelném rozvoji dne 25. září 2015 v New Yorku(1),

–  s ohledem na dohodu přijatou v Paříži dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 21) (Pařížská dohoda),

–   s ohledem na čl. 3 odst. 3 a 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v němž je zakotveno, že EU „zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům“, a na článek 11 SFEU,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 s názvem „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU ratifikovala v roce lednu 2011,

–  s ohledem na všeobecný akční program Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 s názvem „Spokojený život v mezích naší planety“(2),

–   s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 30/2016 o ukazatelích kvality životního prostředí z roku 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030(3),

–   s ohledem na strategické sdělení Evropského centra politické strategie Komise ze dne 20. července 2016 s názvem „Sustainability Now! A European Voice for Sustainability“ (Udržitelnost teď! Evropská vize pro udržitelnost)(4),

–  s ohledem na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020(5), na přezkum této strategie v polovině období(6) a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2016 k přezkumu této strategie v polovině období(7),

–   s ohledem na zprávy Mezinárodního panelu pro zdroje UNEP: „Policy Coherence of the Sustainable Development Goals“ (Soudržnost politik při naplňování cílů udržitelného rozvoje) z roku 2015, „Global Material Flows and Resource Productivity“ (Globální toky materiálů a produktivita zdrojů) z roku 2016 a „Resource Efficiency: Potential and Economic Implications“ (Účinné využívání zdrojů: potenciál a hospodářské důsledky) z roku 2017,

–   s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 10. listopadu 2016 s názvem „Mezinárodní správa oceánů: příspěvek EU k odpovědné správě oceánů“ (JOIN(2016)0049),

–   s ohledem na dohodu o nové městské agendě přijatou dne 20. října 2016 na konferenci Habitat III v Quitu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0239/2017),

A.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy přijaly Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen „Agenda 2030“), včetně cílů udržitelného rozvoje;

B.  vzhledem k tomu, že 17 cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje představuje plán na zlepšení společnosti a světa, k němuž lze dospět prostřednictvím praktických a měřitelných opatření, a vztahuje se na řadu otázek, včetně dosahování lepších a spravedlivějších výsledků v oblasti zdraví, dobré duševní pohody a vzdělávání občanů, vyšší celkové prosperity, opatření proti změně klimatu a zachování životního prostředí pro budoucí generace, a proto musí být vždycky zohledňovány horizontálně napříč všemi oblastmi činnosti Unie;

C.  vzhledem k tomu, že budoucí hospodářský růst je možný pouze v případě, že budou plně respektovány meze naší planety v zájmu zajištění důstojného života pro všechny;

D.  vzhledem k tomu, že Agenda 2030 má transformační potenciál a stanovuje univerzální, ambiciózní, komplexní, nedělitelné a vzájemné provázané cíle, které se zaměřují na vymýcení chudoby, boj proti diskriminaci a podporu prosperity, odpovědnost za životní prostředí, sociální začleňování a dodržování lidských práv a upevnění míru a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že tyto cíle vyžadují přijetí okamžitých opatření, aby mohly být v plném rozsahu a účinně provedeny;

E.  vzhledem k tomu, že Komise dosud nepředložila zastřešující strategii provádění Agendy 2030 zahrnující relevantní oblasti vnitřní a vnější politiky a podrobný harmonogram do roku 2030, jak žádal Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu agendy, a nepřevzala v plném rozsahu obecnou koordinační úlohu u opatření přijatých na úrovni členských států; vzhledem k tomu, že účinná strategie provádění a mechanismus dohledu a přezkumu jsou pro dosažení cílů udržitelného rozvoje nezbytné;

F.  vzhledem k tomu, že plnění 17 cílů udržitelného rozvoje a 169 dílčích cílů se týká všech aspektů politiky Unie;

G.  vzhledem k tomu, že řada cílů udržitelného rozvoje se vedle pravomocí státních, regionálních a místních orgánů přímo dotýká pravomocí EU, a jejich naplňování tak vyžaduje skutečnou víceúrovňovou správu s aktivním a širokým zapojením občanské společnosti;

H.  vzhledem k tomu, že změna klimatu není samostatný environmentální problém, nýbrž představuje podle OSN(8) jednu z největších výzev naší doby a závažným způsobem ohrožuje udržitelný rozvoj a její rozsáhlé a nevídané dopady nepřiměřeně zatěžují nejchudší a nejzranitelnější osoby a zvyšují nerovnost v rámci jednotlivých zemí a mezi nimi; vzhledem k tomu, že naléhavá opatření pro boj proti změně klimatu jsou zásadní pro úspěšné provádění cílů udržitelného rozvoje;

I.  vzhledem k tomu, že mezi cíle strategie Evropa 2020 v oblasti změny klimatu a energetické udržitelnosti patří: snižování emisí skleníkových plynů o 20 %, 20% pokrytí poptávky po obnovitelných zdrojích energie v EU a navýšení energetické účinnost o 20 %; vzhledem k tomu, že EU se zavázala, že do roku 2030 sníží domácí emise skleníkových plynů alespoň o 40 % oproti roku 2005, s výhradou mechanismu zvyšování cílů stanoveného v rámci Pařížské úmluvy; vzhledem k tomu, že Evropský parlament žádá závazný cíl 40 % v oblasti energetické účinnosti a závazný cíl alespoň 30 % v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a zdůrazňuje, že tyto cíle by měly být naplňovány prostřednictvím individuálních cílů jednotlivých států;

J.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou signatáři Pařížské dohody, v jejímž rámci se zavázaly spolupracovat s dalšími zeměmi k udržení globálního oteplování výrazně pod úrovní 2 °C a usilovat o další snížení teploty na 1,5 °C, a pokusit se tak zmírnit nejzávažnější rizika změny klimatu, která ohrožují dosažení udržitelného rozvoje;

K.  vzhledem k tomu, že zdravá moře a oceány jsou životně důležitá pro zachování biologické rozmanitosti, zajišťování potravin a udržitelné živobytí;

L.  vzhledem k tomu, že podle 7. akčního programu pro životní prostředí má Komise vyhodnocovat, jaké dopady má spotřeba potravin a ostatních komodit v Unii na životní prostředí v celosvětovém měřítku;

M.  vzhledem k tomu, že jakékoliv posuzování současné a budoucí účinnosti opatření k naplňování cílů udržitelného rozvoje v Evropě by nemělo být zaměřeno pouze na aktuální úspěchy, nýbrž i na budoucí úsilí a plány, přičemž by mělo vycházet z důkladného posouzení nedostatků politik EU a naplňování cílů udržitelného rozvoje, včetně oblastí, v nichž EU tyto cíle nenaplňuje, a neúčinného provádění stávajících politik a možných rozporů mezi oblastmi politiky;

N.  vzhledem k tomu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je vysoce pravděpodobné, že 11 z 30 prioritních cílů akčního programu pro životní prostředí nebude dosaženo ve stanovené lhůtě do roku 2020;

O.  vzhledem k tomu, že financování cílů udržitelného rozvoje představuje obrovskou výzvu, která vyžaduje silné a globální partnerství a využívání všech forem financování (z domácích, mezinárodních, veřejných, soukromých a inovativních zdrojů) i nefinančních prostředků; vzhledem k tomu, že soukromé financování může veřejné financování doplňovat, nikoli však nahradit;

P.  vzhledem k tomu, že efektivní mobilizace domácích zdrojů je nezbytným faktorem pro dosažení cílů Agendy 2030; vzhledem k tomu, že rozvojové země jsou obzvlášť postiženy daňovými úniky podniků a vyhýbáním se daňovým povinnostem;

Q.  vzhledem k tomu, že podpora udržitelného rozvoje vyžaduje odolnost, která by měla být posilována prostřednictvím komplexního přístupu v rámci vnější činnosti EU a při dodržování zásady soudržnosti politik v zájmu rozvoje; vzhledem k tomu, že politiky členských států i EU mají jak plánovaný, tak i neplánovaný dopad na rozvojové země, a že cíle udržitelného rozvoje představují jedinečnou příležitost pro dosažení většího souladu a spravedlivější politiky vůči rozvojovým zemím;

R.  vzhledem k tomu, že mezinárodní obchod může být mocnou hnací silou rozvoje a hospodářského růstu a velká část dovozu do EU pochází z rozvojových zemí; vzhledem k tomu, že Agenda 2030 uznává obchod jako prostředek k dosažení cílů udržitelného rozvoje;

S.  vzhledem k tomu, že řešení problému migrace a požadavků rostoucí světové populace jsou klíčové k dosažení všech cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že Agenda 2030 zdůrazňuje roli migrace jakožto hybné síly rozvoje; vzhledem k tomu, že článek 208 SFEU stanovuje vymýcení chudoby za hlavní cíl rozvojové politiky EU;

1.  vítá sdělení Komise o evropském úsilí v oblasti udržitelnosti, které mapuje stávající iniciativy a nástroje evropské politiky a slouží jako reakce na Agendu 2030; zdůrazňuje však, že je nutné provést komplexní posouzení stávajících politik a právních předpisů EU ve všech odvětvích, včetně posouzení nedostatků, trendů, neslučitelností a nedostatků v provádění, ale i možných vedlejších přínosů a součinností; zdůrazňuje, že v zájmu provedení tohoto posouzení je nutné přijmout koordinovaná opatření na evropské úrovni i na úrovni členských států; vyzývá proto Komisi, Radu ve všech jejích složeních a agentury a subjekty EU, aby se toho bezodkladně ujaly;

2.  zdůrazňuje, že cílem Agendy 2030 je dosáhnout zlepšení životních podmínek pro všechny a že tři rovnocenné pilíře udržitelného rozvoje jsou pro dosažení cílů udržitelného rozvoje zásadní, konkrétně jde o sociální, environmentálním a ekonomický rozvoj; poukazuje na to, že udržitelný rozvoj je základním cílem Unie v souladu s čl. 3 odst. 3 SEU a že by měl být ústředním bodem debaty o budoucnosti Evropy;

3.  vítá závazek Komise začlenit cíle udržitelného rozvoje do všech politik a iniciativ EU na základě zásady všeobecnosti a integrace; vyzývá Komisi, aby bezodkladně vypracovala komplexní krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou soudržnou, koordinovanou a souhrnnou rámcovou strategii k provádění 17 cílů udržitelného rozvoje a 169 souvisejících podcílů v EU a měla přitom na zřeteli vzájemné vazby a analogie jednotlivých cílů a vyžadovala víceúrovňovou správu a meziodvětvový přístup; mimoto zdůrazňuje, že je nutné začlenit všechny aspekty Agendy 2030 do evropského semestru a zajistit, aby byl Parlament do tohoto procesu plně zapojen; vyzývá prvního místopředsedy, který nese průřezovou odpovědnost za udržitelný rozvoj, aby se ujal vedení této záležitosti; zdůrazňuje skutečnost, že EU a její členské státy se zavázaly k praktickému i ideologickému naplnění všech hlavních i dílčích cílů;

4.  připomíná, že je důležité zdůraznit zásadu Agendy 2030 „nikoho neopomenout“; žádá Komisi a členské státy, aby přijaly důrazná opatření pro řešení nerovností v jednotlivých zemích i mezi nimi, které zvyšují dopad jiných globálních problémů a brání dosažení pokroku v udržitelném rozvoji; žádá Komisi a členské státy, aby ve svých politikách podporovaly výzkum a členění údajů, a zajistily tak začlenění a upřednostňování nejzranitelnějších a nejvíce marginalizovaných osob;

5.  vítá závazek Komise začlenit cíle udržitelného rozvoje do své agendy zaměřené na zdokonalování právní úpravy a zdůrazňuje potenciál strategického využívání nástrojů ke zdokonalování právní úpravy pro hodnocení soudržnosti politik EU s ohledem na Agendu 2030; vyzývá Komisi, aby zavedla ověřování souladu všech nových politik a předpisů s cíli udržitelného rozvoje, zajistila plnou soudržnost politik při naplňování těchto cílů a zároveň aby podporovala součinnost, usilovala o vedlejší přínosy a zabránila kompromisům jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje, že je nutné učinit z udržitelného rozvoje nedílnou součást zastřešujícího rámce posuzování dopadu, aby nebyl dopad na udržitelný rozvoj posuzován odděleně, jak je tomu podle souboru nástrojů Komise pro zdokonalování právní úpravy nyní; vyzývá ke zlepšení nástrojů pro měření a kvantifikování střednědobých a dlouhodobých výsledků v posouzeních dopadu; mimoto vyzývá Komisi, aby zajistila, že hodnocení a kontroly účelnosti prováděné v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) budou posuzovat, zda určité politiky nebo právní předpisy přispívají k ambicióznímu naplňování cílů udržitelného rozvoje, nebo zda mu ve skutečnosti brání; požaduje jasné určení a diferenciaci úrovně správy, na níž by měly být cíle naplňovány, přičemž zdůrazňuje, že by měla být dodržována zásada subsidiarity; vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby vypracovaly jasné a ucelené plány udržitelného rozvoje na celostátní úrovni a v případě potřeby i na nižší než celostátní nebo na místní úrovni; zdůrazňuje, že Komise by měla být v této věci nápomocna, aby zajistila harmonizované provádění;

6.  upozorňuje na to, že 7. akční program pro životní prostředí je pro plnění cílů udržitelného rozvoje sám o sobě klíčovým nástrojem, ačkoli kroky podnikané v některých odvětvích stále nedostačují k tomu, aby byly tyto cíle splněny; vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly veškeré kroky nezbytné k úplnému provedení 7. akčního programu pro životní prostředí, aby do hodnocení tohoto akčního programu zapracovaly posouzení toho, do jaké míry odpovídají jeho cíle cílům udržitelného rozvoje, a aby při zohlednění těchto výsledků předložily doporučení pro následovníka programu; vyzývá Komisi, aby včas navrhla akční program Unie pro životní prostředí na období po roce 2020, jak vyžaduje čl. 192 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, neboť takový program přispěje k dosažení cílů udržitelného rozvoje v Evropě;

7.  velmi naléhavě vyzývá Komisi, aby se řídila agendou řádné správy dohodnutou v rámci Deklarace z Ria a Agendy 2030, Johannesburským plánem provádění (JPOI) z roku 2002 a výsledným dokumentem z konference OSN Rio+20 o udržitelném rozvoji z roku 2012;

8.  domnívá se, že Komise by měla vybízet členské státy, aby v zájmu udržitelného rozvoje podporovaly vytváření nebo posilování rad pro udržitelný rozvoj na vnitrostátní úrovni, včetně místních rad, zvyšovaly účast a skutečné zapojení občanské společnosti a dalších zainteresovaných stran v rámci příslušných mezinárodních fór a prosazovaly transparentnost a široké zapojení veřejnosti a navazování partnerství;

9.  uznává, že v zájmu naplnění cílů udržitelného rozvoje bude zapotřebí zapojit mnoho zúčastněných stran z EU, tj. místní a regionální orgány členských států, občanskou společnost, občany, podniky a partnery ze třetích zemí; vyzývá Komisi, aby zajistila, že platforma propojující zainteresované strany, kterou ohlásila ve svém sdělení, se stane vzorem osvědčených postupů při plánování, provádění, monitorování a přezkumu Agendy 2030; zdůrazňuje, že platforma by měla umožnit využití odbornosti a zkušeností jednotlivých klíčových odvětví, podporovat inovace a přispět k zajištění účinných vazeb se zapojenými subjekty a podpoře přístupu zdola nahoru v rámci udržitelného rozvoje; dále zdůrazňuje, že tato platforma by měla mít mnohem širší záběr než platforma pro vzájemné učení a umožnit zúčastněným stranám, aby se při plánování a monitorování provádění cílů udržitelného rozvoje skutečně zapojily; žádá Komisi, aby podporovala součinnost s dalšími souvisejícími platformami, jako je např. platforma REFIT, platforma pro oběhové hospodářství, Pracovní skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost a růst a odborná skupina na vysoké úrovni pro udržitelnost financí, a informovala Evropský parlament a Radu o tom, jak se budou doporučení platformy provádět;

10.  žádá Komisi, aby se více zasadila o to, aby správa a řízení cílů udržitelného rozvoje:

   i) byla víceoborová: vytvořením vnitrostátní koordinační struktury odpovědné za provádění kroků v návaznosti na Agendu 21, která by využívala odborných znalostí nevládních organizací;
   ii) byla víceúrovňová: vytvořením účinného institucionálního rámce pro udržitelný rozvoj na všech úrovních;
   iii) zapojovala širokou škálu aktérů: zprostředkováním a zlepšováním informovanosti a účasti veřejnosti díky široké dostupnosti informací;
   iv) kladla důraz na zlepšení styčné plochy mezi vědou a politikou;
   v) stanovila jasný časový plán kombinující krátkodobé a dlouhodobé uvažování.

žádá proto Komisi, aby zajistila, že zapojení mnoha zúčastněných stran přinese nejen všechny tyto prvky, nýbrž že povede rovněž k šíření odborných znalostí týkajících se cílů udržitelného rozvoje, a aby zajistila, že tato platforma ovlivní politicky program; vzhledem k této skutečnosti žádá, aby Komise za pomoci Parlamentu a Rady vytvořila platformu, která se bude skládat z mnoha zúčastněných stran a která zapojí subjekty z celé řady odvětví; podniky a průmysl, spotřebitelské skupiny, odborové svazy, sociální nevládní organizace a nevládní organizace pro životní prostředí a oblast klimatu, nevládní organizace pro rozvojovou spolupráci, představitelé místních samospráv a měst – všechny tyto subjekty by měly být zastoupeny ve fóru, které by nemělo mít méně než 30 zúčastněných stran; schůze by měly být přístupné pro co nejvíce subjektů a mělo by být možné v případě postupného narůstajícího zájmu rozšířit jejich kapacitu; platforma by měla na svých čtvrtletních schůzích určit problémy, které brání plnění cílů udržitelného rozvoje; Parlament by měl zvážit vytvoření pracovní skupiny pro provádění cílů udržitelného rozvoje s cílem zajistit, aby bylo možné v rámci Parlamentu zajistit v souvislosti s tímto tématem víceoborovou spolupráci; toto fórum by se mělo skládat ze členů EP, kteří budou zastupovat co největší počet výborů; Komise a Evropský parlament by měly být na schůzích platformy více zúčastněných stran aktivní; Komise by měla platformě každý rok překládat aktuální informace o svých budoucích plánech s cílem přispět k provádění cílů udržitelného rozvoje a rovněž dokument informující o osvědčených postupech při provádění cílů udržitelného rozvoje, který by byl přístupný na všech úrovních ve všech členských státech, a to před zasedáním OSN na vysoké úrovni o cílech udržitelného rozvoje, které se koná v červnu/červenci; Výbor regionů by měl sloužit jako pojítko mezi místními subjekty a vnitrostátními subjekty;

11.  vítá narůstající objem institucionálního a soukromého kapitálu přiděleného na financování cílů udržitelného rozvoje a vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly kritéria týkající se udržitelného rozvoje pro nakládání s prostředky EU, určily možné regulatorní překážky a pobídky pro investice do cílů udržitelného rozvoje a prozkoumaly možnosti sbližování a spolupráce mezi veřejnými a soukromými investicemi;

12.  vítá přínos přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí při zajišťování toto, aby členské státy plnily cíle udržitelného rozvoje prostřednictvím lepšího provádění acquis; varuje však, že tento přezkum by neměl být brán jako náhrada za jiné nástroje, jako jsou např. řízení o nesplnění povinnosti;

13.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila účinné mechanismy monitorování, sledování a přezkumu provádění a začleňování cílů udržitelného rozvoje a Agendy 2030, a žádá ji, aby ve spolupráci s Eurostatem vypracovala soubor konkrétních ukazatelů pokroku při naplňování cílů udržitelného rozvoje v rámci EU; vyzývá Komisi, aby předkládala výroční zprávy o pokroku EU při provádění cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že Komise by měla podporovat členské státy v jejich soudržném podávání zpráv; vyzývá Parlament, aby se zapojil do tohoto procesu jako partner, zejména ve druhé oblasti činnosti po roce 2020, a žádá o to, aby se každoročně vedl mezi Parlamentem, Radou a Komisí dialog a aby si vyměňovaly informace, což povede následně k vytvoření zprávy; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly výsledky transparentní, snadno pochopitelné a sdělitelné široké veřejnosti; zdůrazňuje význam transparentnosti a demokratické odpovědnosti při monitorování Agendy 2030, a vyzdvihuje proto úlohu obou legislativních orgánů v tomto procesu; domnívá se, že v tomto směru by mohla být vhodným nástrojem pro koordinaci závazná interinstitucionální dohoda podle článku 295 SFEU;

14.  připomíná, že členské státy jsou povinny podávat OSN zprávy o svých výsledcích v plnění cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že tyto zprávy členských států by měly být vypracovávány ve spolupráci s příslušnými místními a regionálními orgány; zdůrazňuje, že v členských státech s federální nebo decentralizovanou úrovní správy je třeba podrobně rozvést konkrétní úkoly a povinnosti těchto delegovaných úrovní veřejné správy při plnění cílů udržitelného rozvoje;

15.  vyzývá Komisi, aby podporovala globální hodnotové řetězce zavedením systémů náležité péče pro společnosti s ohledem na celý jejich dodavatelský řetězec, což by povzbudilo podniky, aby investovaly zodpovědněji, a podněcovalo efektivnější provádění kapitol týkajících se udržitelnosti v dohodách o volném obchodu, jako např. kapitol v oblasti boje proti korupci, transparentnosti, vyhýbání se daňovým povinnostem a odpovědného chování podniků;

16.  domnívá se, že každá budoucí vize Evropy musí považovat cíle udržitelného rozvoje za klíčovou zásadu a že přitom členské státy musí směřovat k udržitelným hospodářským modelům – proto by úloha EU při dosahování udržitelného rozvoje měla být středem úvah, které byly zahájeny bílou knihou Komise o budoucnosti Evropy ze dne 1. března 2017 (COM(2017)2025), o tom, že je zapotřebí klást větší důraz na udržitelnost v rámci hospodářského rozvoje; domnívá se, že dosažení cílů udržitelného rozvoje a splnění Agendy 2030 je pro EU klíčové a že splněné cíle udržitelného rozvoje by měly představovat evropský odkaz budoucím generacím; uznává, že Agenda 2030 je v souladu se zásadami a hodnotami Unie, a že proto dosahování cílů udržitelného rozvoje přirozeně vyplývá z plánů Evropské unie vytvořit pro Evropu lepší, zdravější a udržitelnější budoucnost;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby budovaly kapacity pro integrované posuzování, technologické a institucionální inovace a uvolňování finančních prostředků v zájmu dosažení cílů udržitelného rozvoje;

18.  bere na vědomí, že většina evropských zemí, a to jak v EU, tak mimo EU, jsou signatáři dohody o cílech udržitelného rozvoje; domnívá se, že v souvislosti s diskusí o budoucnosti Evropy by mělo být zváženo vytvoření celoevropského rámce pro plnění cílů udržitelného rozvoje mezi členskými státy EU, EHP, signatáři dohod o přidružení k EU, kandidátskými zeměmi EU a také se Spojeným královstvím poté, co vystoupí z EU;

19.  zdůrazňuje úlohu politického fóra na vysoké úrovni při dalším sledování a přezkumu cílů udržitelného rozvoje a vyzývá Komisi a Radu, aby dostály vedoucí úloze EU při formulaci a provádění Agendy 2030 tím, že se před konáním politického fóra na vysoké úrovni pod záštitou Valného shromáždění OSN dohodnou na společných postojích EU a na společném podávání zpráv ze strany EU, jež bude vycházet z koordinovaného podávání zpráv členskými státy a orgány EU; vyzývá Komisi, aby během nadcházejícího politického fóra na vysoké úrovni provedla soupis probíhajících akcí a konkrétních cílů udržitelného rozvoje, které se budou přezkoumávat;

20.  domnívá se, že EU by měla mít celosvětově vedoucí postavení, pokud jde o přechod na nízkouhlíkové hospodářství a na systém udržitelné produkce a spotřeby; vyzývá Komisi, aby zaměřila svoji politiku v oblasti vědy, technologií a inovací na dosažení cílů udržitelného rozvoje a aby vypracovala sdělení týkající se vědy, techniky a inovací pro udržitelný rozvoj, jak doporučuje expertní skupina Komise pro „opatření navazující na Rio+20, zejména cíle udržitelného rozvoje“, s cílem stanovit dlouhodobou koordinaci a soudržnost politiky a podpořit ji;

21.  zdůrazňuje, že věda, technologie a inovace jsou obzvláště důležité nástroje pro uplatňování cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že program Horizont 2020 a budoucí rámcový program pro výzkum musí lépe začlenit koncepci udržitelného rozvoje a společenské problémy;

22.  připomíná, že jak uvedl ve svém usnesení ze dne 12. května 2016, Parlament by měl mít jasně vymezenou úlohu při provádění Agendy 2030 ze strany EU;

23.  vítá nedávné iniciativy na podporu účinného využívání zdrojů, mj. prostřednictvím iniciativ na podporu předcházení vzniku odpadu, opětovného použití a recyklace, omezení energetického využití odpadu na nerecyklovatelné materiály a postupného ukončování ukládání recyklovatelných či jinak využitelných odpadů na skládky, jak bylo předloženo v akčním plánu pro oběhové hospodářství a v návrhu na nové zavedení ambiciózních cílů EU v oblasti odpadu, které přispějí mj. k naplnění cíle udržitelného rozvoje č. 12 a ke snížení odpadu v mořích; uznává, že zvýšení účinnosti využívání zdrojů nákladově efektivním způsobem je nepostradatelné pro plnění cílů udržitelného rozvoje a cílů v oblasti změny klimatu a že už jen účinnější využívání zdrojů sníží roční celosvětové emise skleníkových plynů do roku 2050 o 19 % a emise skleníkových plynů zemí skupiny G7 až o 25 % do roku 2050; poukazuje na skutečnost, že 12 ze 17 cílů udržitelného rozvoje je závislých na udržitelném využívání přírodních zdrojů; zdůrazňuje význam udržitelné spotřeby a výroby, čehož lze dosáhnout zvyšováním účinnosti a snižováním znečištění a snižováním odpadu a poptávky po zdrojích; zdůrazňuje, že je třeba se samostatně zabývat růstem, využíváním zdrojů a dopady na životní prostředí; vyzývá Komisi, aby pravidelně předkládala zprávu o stavu oběhového hospodářství, které budou informovat o jeho stavu a tendencích a umožní upravit stávající politiku na základě objektivních, spolehlivých a srovnatelných informací; dále vyzývá Komisi, aby zajistila, že oběhové hospodářství přinese značný pokles v používání primárních materiálů, snížení odpadních surovin, výrobky s delší životností a využívání výroby vedlejších produktů a nadbytečného materiálu, které byly dříve považovány za odpadové toky; vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní a komplexní strategii týkající se plastů a zároveň plnila cíl v oblasti ekologicky šetrného nakládání s chemickými látkami stanovený pro rok 2020 a zohledňovala cíl týkající oběhu netoxických materiálů, jak je stanoveno v 7. akčním programu pro životní prostředí; domnívá se, že koordinovaná opatření na evropské úrovni zaměřená na boj proti plýtvání jsou pro naplnění udržitelného cíle č. 2 zásadní; vyzdvihuje cíl EU snížit potravinový odpad o 50 % do roku 2030;

24.  zdůrazňuje, že rozhodnutí č. 1386/2013/EU uvádí, že současné systémy výroby a spotřeby světové ekonomiky vytvářejí obrovské množství odpadu, který, v kombinaci s narůstající poptávkou po zboží a službách až do vyčerpání zdrojů, přispívá k nárůstu ceny základních surovin, minerálů a energie a zároveň způsobuje větší znečištění, vytváří více odpadu, navyšuje celosvětové emise skleníkových plynů a urychluje znehodnocování půdy a odlesňování; je proto zapotřebí, aby EU a její členské státy vyvinuly úsilí s cílem zajistit posouzení životního cyklu výrobků a služeb, což bude sloužit jako způsob, jak zhodnotit jejich skutečný dopad, pokud jde o udržitelnost;

25.  připomíná, že oddělení hospodářského růstu od spotřeby zdrojů má zásadní význam pro omezení dopadů na životní prostředí, pro zlepšení konkurenceschopnosti Evropy a pro omezení její závislosti na zdrojích;

26.  zdůrazňuje, že má-li EU splnit cíle Agendy 2030, je nezbytné, aby byly tyto cíle zohledněny v rámci evropského semestru komplexně, včetně začlenění zelených pracovních míst, účinného využívání zdrojů a udržitelných investic a inovací; poznamenává, že ekonomika účinně využívající zdroje skýtá obrovský potenciál pro vytváření pracovních míst a hospodářský růst, neboť do roku 2050 přispěje dalšími 2 biliony USD ke globální ekonomice a k HDP zemí skupiny G7 dalšími 600 miliardami USD;

27.  vyzývá Komisi, aby upozornila všechny zúčastněné strany včetně investorů, odborů i občanů na přínosy transformace neudržitelné výroby na činnosti, které umožní sledovat cíle udržitelného rozvoje, a na přínosy permanentního odborného vzdělávání pracovníků v zájmu vysoce kvalitních pracovních míst, která jsou šetrná k životnímu prostředí, čistá a vysoce kvalitní;

28.  zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout cíle udržitelného rozvoje č. 2 v oblasti udržitelného zemědělství a cílů udržitelného rozvoje v oblasti předcházení znečištění a nadměrného využívání vody (cíl č. 6.3 a 6.4), zlepšování kvality půdy (cíl č. 2.4 a 15.3) a zastavení úbytku biologické rozmanitosti (cíl č. 15) na úrovni EU;

29.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly významným zpožděním při dosahování dobrého stavu vody podle rámcové směrnice o vodě a zajistily dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 6; bere na vědomí, že v hodnocení EEA se uvádí, že více než polovina říčních toků a sladkovodních ploch v Evropě obsahuje méně vody, než kolik je považováno za dobrý ekologický stav, a že u vodních ekosystémů dochází stále k největšímu zhoršování a úbytku biologické rozmanitosti; vyzývá Komisi, aby podpořila inovativní přístupy k udržitelnému hospodaření s vodou, včetně uvolnění plného potenciálu odpadních vod, a aby při hospodaření s vodou uplatňovala zásady oběhového hospodářství, a to tak, že bude provádět opatření na podporu opětovného využívání odpadních vod v zemědělství, průmyslových odvětvích a v komunálních oblastech; zdůrazňuje, že přibližně 70 milionů Evropanů se potýká s nedostatkem vody v letních měsících; dále připomíná, že přibližně 2 % celkové populace EU nemají přístup k pitné vodě, což nerovnoměrně postihuje zranitelné osoby; dále připomíná, že v důsledku závadnosti pitné vody a špatných sanitárních a hygienických podmínek zemře každý den v Evropě 10 osob;

30.  vítá společné sdělení Komise týkající se budoucnosti našich oceánů, v němž navrhuje 50 opatření pro bezpečné, čisté a udržitelně řízené oceány v Evropě i ve světě za účelem naplnění cíle udržitelného rozvoje č. 14, tj. naléhavý cíl, jenž vyžaduje rychlé oživení evropských moří a světových oceánů;

31.  zdůrazňuje, že biologická rozmanitost má důležitý environmentální význam a socio-ekonomický přínos, a poznamenává, že podle poslední zprávy týkající se „mezí naší planety“ současné hodnoty úbytku biologické rozmanitosti svou planetární mez překročily, přičemž za nejdůležitější hranici je považována integrita biosféry, a pokud se tato hranice významně změní, zemský systém se ocitne v novém stavu; se znepokojením konstatuje, že cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti nebudou splněny bez vynaložení dalšího a podstatně většího úsilí; připomíná, že na 60 % živočišných druhů a 77 % chráněných stanovišť se nenachází v nejlepších podmínkách(9); vyzývá Komisi a členské státy, aby ještě více usilovaly o splnění těchto cílů, mimo jiné tím, že v plném rozsahu uplatní směrnice o ochraně přírody a uznají přidanou hodnotu ekosystémů a biologické rozmanitosti evropského životního prostředí přidělením dostatečných zdrojů, a to i v rámci budoucích rozpočtů na zachování biologické rozmanitosti, zejména síti Natura 2000 a programu LIFE; opakuje, že je nutná společná metodologie pro sledování, která bude zohledňovat veškeré přímé i nepřímé výdaje na biologickou rozmanitost a jejich účinnost, přičemž zdůrazňuje, že celkové vynakládání prostředků EU nesmí mít negativní vliv na biologickou rozmanitost a mělo by podporovat dosahování cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti;

32.  zdůrazňuje, že plné provádění, prosazování a dostatečné financování směrnic o ochraně přírody je základním předpokladem pro zajištění úspěchu celé strategie v oblasti biologické rozmanitosti a pro splnění jejího hlavního cíle; vítá rozhodnutí Komise nerevidovat směrnice o ochraně přírody;

33.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby rychle dokončily a posílily ekologickou síť Natura 2000 a současně zintenzivnily úsilí o zajištění toho, aby bylo v souladu se směrnicí o stanovištích označeno dostatečné množství zvláštních oblastí ochrany a aby bylo označení tohoto typu zkombinováno s účinnými opatřeními na ochranu biologické rozmanitosti v Evropě;

34.  konstatuje, že výzkum ukazuje, že neudržitelné zemědělství je jedním z klíčových faktorů ztráty organického uhlíku v půdě a biologické rozmanitosti půdy; vyzývá EU, aby podporovala metody, které zvyšují kvalitu půdy, jako je metoda střídavého hospodaření týkající se také luštěnin a hospodářských zvířat, což umožní, aby EU splnila cíle udržitelného rozvoje č. 2.4 a č. 15.3;

35.  domnívá se, že EU musí udělat mnohem více k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 15; naléhavě vyzývá Komisi, aby upřednostnila zejména téma dekontaminace životního prostředí, a to tak, že navrhne harmonizované normy zaměřené proti využívání a znehodnocování půdy a co nejdříve předloží akční plán proti odlesňování a znehodnocování lesů, který byl již několikrát ohlášen, a časový plán pro jeho provedení;

36.  vuznává, že změny v biologické rozmanitosti půdy a v organickém uhlíku v půdě nastávají většinou v důsledku postupů při obhospodařování půdy a změn ve využívání půdy a také změn klimatu, což má závažné negativní dopady na celé ekosystémy a společnost; vyzývá proto Komisi, aby v nadcházejícím 8. akčním programu pro životní prostředí věnovala zvláštní pozornost otázkám souvisejícím s půdou;

37.  zdůrazňuje, že dovozy sójové moučky pro výživu zvířat do EU přispívají k odlesňování v Jižní Americe, a tím dochází k porušení cílů udržitelného rozvoje týkajících se odlesňování, změny klimatu a biologické rozmanitosti;

38.  yzývá Komisi, aby zintenzivnila své úsilí jako celosvětového aktéra, pokud jde o ochranu důležité ekologické arktické oblasti a jejího životního prostředí; naléhavě žádá Komisi, aby zamezila jakýmkoli politikám, které podněcují těžbu fosilních paliv v arktické oblasti;

39.  vítá zaměření na biologickou rozmanitost, přírodní zdroje a ekosystémy a také skutečnost, že byla uznána souvislost mezi těmito prvky, lidským zdravím a dobrými životními podmínkami; zdůrazňuje, že je nutný přístup „jednoho zdraví“, jenž zahrnuje zdraví lidí, zvířat a životního prostředí, a připomíná, že investice do výzkumu a inovací zaměřených na vývoj nových technologií pro oblast zdraví jsou nezbytným předpokladem pro dosažení cílů udržitelného rozvoje; naléhavě žádá Komisi, aby urychleně provedla analýzu reagující na publikaci OECD „EU Health at a Glance“, v níž se uvádí, že průměrná délka života se v řadě zemí EU nezvýšila; konstatuje, že spravedlivý přístup k vysoce kvalitní zdravotní péči je klíčem k udržitelným systémům zdravotní péče, neboť má potenciál snižovat nerovnosti; zdůrazňuje, že je třeba vynaložit více úsilí na řešení vícerozměrných překážek přístupu jak na úrovni jednotlivce, tak na úrovni poskytovatele a systému zdravotní péče a nadále investovat do inovací, lékařského výzkumu a Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), aby bylo možné vyvíjet zdravotní řešení, která budou dostupná, udržitelná a zaměřená na boj proti celosvětovým problémům, jako je HIV/AIDS, tuberkulóza, meningitida, hepatitida typu C a další opomíjené infekční choroby, které jsou většinou spojeny s chudobou; poukazuje na to, že investice do celosvětového lékařského výzkumu a vývoje jsou zásadní pro řešení vznikajících problémů v oblasti zdraví, jako jsou epidemie a odolnost vůči antibiotikům;

40.  zdůrazňuje, že hospodářství oceánů, neboli „modrá ekonomika“, nabízí významné příležitosti pro udržitelné využívání a zachování mořských zdrojů a že patřičná podpora v budování kapacit pro rozvoj a uplatňování nástrojů plánování a řízení systémů může umožnit rozvojovým zemím, aby se těchto příležitostí chopily; vyzdvihuje významnou úlohu, kterou v tomto ohledu musí sehrát Evropská unie;

41.  uznává, že existuje spojitost mezi využíváním rybolovných zdrojů, jejich zachováním a obchodem s nimi; uznává dále, že cena za neřešení škodlivých dotací v oblasti rybolovu je mimořádně vysoká, neboť bez patřičných opatření se zdroje vyčerpají, což bude mít za následek nedostatek potravin a zánik zdrojů pracovních míst, o jejichž zachování se usilovalo;

42.  připomíná, že EU a její členské státy jsou signatáři Pařížské dohody, a tudíž jsou zavázáni k naplňování cílů této dohody, což vyžaduje celosvětové úsilí; zdůrazňuje, že v zájmu snížení globálního oteplování výrazně pod 2 °C je třeba začlenit dlouhodobý cíl dekarbonizace a usilovat o další snížení teploty na 1,5 °C;

43.  připomíná, že Komisí navrhovaný rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 stanoví pro rok 2030 tři hlavní cíle: snížení emisí skleníkových plynů přinejmenším o 40 %, pokrytí poptávky po energii v EU minimálně z 27 % z obnovitelných zdrojů a navýšení energetické účinnosti nejméně o 30 %; připomíná postoje, které k těmto cílům zaujímá Parlament; zdůrazňuje, že tyto cíle je nutné přezkoumávat a že v polovině století je třeba pro EU připravit strategii nulových emisí, která s ohledem na regionální a národní specifika v EU poskytne nákladově účinnou cestu k dosažení cílů nulových emisí přijatých v rámci Pařížské dohody;

44.  vyzývá EU a členské státy, aby účinně začleňovaly zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jejím dopadům do rozvojových politik; zdůrazňuje, že je zapotřebí podněcovat k přenosu technologií v oblasti energetické účinnosti a čistých technologií a podporovat investice do malých decentralizovaných projektů na využívání obnovitelných zdrojů energie, které fungují mimo energetické sítě; vyzývá EU, aby prostřednictvím cílené podpory menších zemědělců, diverzifikace plodin, agrolesnictví a agroekologických postupů rozšířila svou pomoc v oblasti udržitelného zemědělství, a umožnila mu tak vyrovnat se se změnou klimatu;

45.  konstatuje, že degradace životního prostředí a změna klimatu představují významná rizika při dosahování a udržování míru a spravedlnosti; uznává, že je třeba více zviditelnit to, že změna klimatu a degradace životního prostředí jsou hnací silou globální migrace i chudoby a hladu; vyzývá EU a členské státy, aby si ponechaly změnu klimatu jako strategickou prioritu při diplomatických jednáních na celosvětové úrovni, mimo jiné i v rámci dvoustranných a biregionálních dialogů na vysoké úrovni se skupinami G7 a G20, v OSN a s partnerskými zeměmi, jako je Čína, ve snaze pokračovat v pozitivním a aktivním dialogu, který urychluje globální přechod na čistou energii a zabraňuje nebezpečné změně klimatu;

46.  oceňuje činnost amerického střediska pro klima a bezpečnost (Center for Climate and Security), které odhaluje ohniska napětí mezi změnou klimatu a mezinárodní bezpečností, přičemž změnu klimatu nazývá „multiplikátorem hrozeb“, jež by mohly vyžadovat větší humanitární nebo vojenskou intervenci a vést k vážnějším bouřím, které by mohly ohrozit města a vojenské základny;

47.  upozorňuje na skutečnost, že energetická chudoba, často definovaná jako situace, kdy jednotlivci nebo domácnosti nejsou schopni odpovídajícím způsobem zajistit teplo nebo jiné požadované energetické služby ve svých domovech za přijatelnou cenu, je problémem v mnoha členských státech; zdůrazňuje, že energetická chudoba je způsobena rostoucími cenami energií, dopadem recese na národní a regionální hospodářství a nízkou účinností energické izolace obytných budov; připomíná, že statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU SILC) odhaduje, že 54 milionů evropských občanů (10,8 % obyvatel EU) nebylo v roce 2012 schopno své domácnosti dostatečně vytopit, přičemž obdobné počty jsou vykazovány s ohledem na opožděné platby poplatků za veřejné služby či existenci špatných podmínek bydlení; vyzývá členské státy, aby tento problém uznávaly a řešily, protože zaručení základních energetických služeb má zásadní význam pro zajištění toho, aby společenství netrpěla negativními dopady na zdraví, nebyla dále dlouhodobě postižena chudobou a byla schopna udržet si dobrou kvalitu života, a také pro zajištění toho, aby se finanční náklady vynaložené na podporu domácností, které ji vyžadují, nestaly příliš zatěžujícími; zdůrazňuje, že moderní služby v oblasti energetiky mají klíčový význam pro dobré životní podmínky lidí a pro hospodářský rozvoj země; dále zdůrazňuje, že na světě je stále 1,2 miliardy osob bez přístupu k elektřině a více než 2,7 miliardy lidí nemá k dispozici zařízení využívající k přípravě pokrmů čistá paliva; připomíná, že více než 95 % těchto osob žije buď v subsaharské Africe, nebo v rozvojové Asii, přičemž až 80 % z nich žije ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že oblast energetiky má zásadní význam pro téměř všechny hlavní výzvy a příležitosti, se kterými se dnešní svět setkává; dále zdůrazňuje, že ať už z důvodu zaměstnání, bezpečnosti, změny klimatu, produkce potravin či zvyšování příjmů je přístup k energii pro všechny zásadní a že udržitelná energetika znamená příležitosti – zlepšuje životní podmínky obyvatel, hospodářství a naší planety;

48.  doporučuje plné začlenění opatření v oblasti klimatu do celého rozpočtu EU (začleňování oblasti klimatu) a zároveň zajištění toho, aby opatření na snížení emisí skleníkových plynů byla začleněna do všech investičních rozhodnutí v Evropě;

49.  vyzývá Komisi, aby každých pět let, a poprvé do šesti měsíců od facilitativního dialogu na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v roce 2018, vypracovala zprávu o právních předpisech EU v oblasti klimatu, včetně nařízení o sdílení úsilí a směrnice o ETS, aby se zjistilo, zda tyto právní předpisy účinným způsobem a podle očekávání přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů v EU, a aby se stanovilo, zda současný plán pro snižování emisí bude stačit ke splnění cílů udržitelného rozvoje a cílů Pařížské dohody; dále požaduje, aby Komise nejpozději do roku 2020 revidovala a zdokonalila rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a vnitrostátně stanovený příspěvek EU, aby je bylo možné dostatečně sladit s dlouhodobými cíli Pařížské dohody a cíli udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi, aby vzhledem ke skutečnosti, že se EU v rámci Agendy 2030 zavázala prosazovat udržitelné obhospodařování lesů, zastavení odlesňování, obnovu poškozených lesů a zvýšení a obnovu zalesnění v celosvětovém měřítku do roku 2020, stimulovala potenciál pro absorpci skleníkových plynů tím, že podpoří rozvoj politik zaměřených na zalesňování s využitím praktik řádného obhospodařování lesů;

50.  upozorňuje na to, že úsilí o zmírňování globálního oteplování není na překážku hospodářskému růstu a zaměstnanosti, ale že dekarbonizace hospodářství by naopak měla být považována za klíčový zdroj nového a udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti; uznává nicméně, že při přechodu na každý nový hospodářský a sociální model budou společenství soustředěná kolem tradičních odvětví pravděpodobně čelit výzvám; zdůrazňuje, že je důležité poskytnout při tomto přechodu podporu, a vyzývá Komisi a členské státy, aby ze zdrojů, jako je systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), vyčlenila finanční prostředky na modernizaci a spravedlivý přechod, aby se těmto společenstvím pomohlo a aby se podpořilo přijetí nejlepších technologií a výrobních postupů schopných zajistit nejlepší normy v oblasti životního prostředí a vytvářet bezpečná, stabilní a udržitelná pracovní místa;

51.  bere na vědomí, že pokračující úbytek biologické rozmanitosti, negativní dopady odlesňování a změny klimatu mohou vést k rostoucímu soupeření o zdroje, jako jsou potraviny a energie, k vyšší míře chudoby, globální politické nestabilitě a přesunům obyvatelstva a novým globálním migračním vzorcům; trvá na tom, že tuto problematiku by Komise, Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy měly zvážit ve všech aspektech vnějších vztahů a mezinárodní diplomacie a zároveň by měly zajistit podstatné navýšení finančních prostředků do oficiální rozvojové pomoci; žádá Komisi, ESVČ a členské státy, aby ve všech činnostech a interakcích s třetími zeměmi usilovaly o snížení emisí tím, že budou prosazovat obnovitelné zdroje energie, účinné využívání zdrojů, biologickou rozmanitost a ochranu lesů a rovněž zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně;

52.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby vnější politiky EU byly v souladu s cíli udržitelného rozvoje, a k určení oblastí, v kterých jsou zapotřebí další opatření či důslednější provádění k tomu, aby vnější politiky EU podporovaly účinné provádění těchto cílů a nebyly v rozporu s nimi ani s jejich prováděním v jiných regionech, zejména v rozvojových zemích; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby zavedla spolehlivý postup, jehož prvním krokem bude předvídat a včasně varovat, pokud jde o nové iniciativy a návrhy, včetně revize stávajících právních předpisů, a aby předložila návrh zastřešující vnější strategie pro udržitelný rozvoj; vyzdvihuje dostupné nástroje a fóra, jako je Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD), regionální fórum Evropské hospodářské komise OSN pro udržitelný rozvoj, politické fórum na vysoké úrovni a centrální platforma OSN; požaduje dobrovolný přezkum na politickém fóru na vysoké úrovni v souladu s Agendou 2030, podle které by členské státy měly „provádět pravidelný a komplexní přezkum dosáhnutého pokroku“; vyzdvihuje úlohu pravidelných a náležitých ex-ante posouzení dopadu v tomto směru; připomíná povinnost, zakotvenou ve Smlouvě, zohledňovat cíle rozvojové spolupráce ve všech politikách, které by mohly mít vliv na rozvojové země;

53.  podtrhuje význam oficiální rozvojové pomoci jako klíčového nástroje pro naplňování Agendy 2030, vymýcení chudoby ve všech jejích podobách a boj proti nerovnostem a opakuje, že samotná rozvojová pomoc nestačí k tomu, aby se rozvojové země vymanily z chudoby; zdůrazňuje, že je třeba podporovat nástroje, které vedou k větší odpovědnosti, jako je rozpočtová podpora; vyzývá EU a její členské státy, aby neprodleně znovu potvrdily svůj závazek vyčlenit 0,7 % HND a aby předložily podrobný návrh časového plánu pro postupné zvyšování oficiální rozvojové pomoci za účelem splnění tohoto cíle; připomíná závazek EU vyčlenit minimálně 20 % oficiální rozvojové pomoci na rozvoj lidských zdrojů a sociální začlenění a žádá, aby byl za tímto účelem tento závazek obnoven; vyzývá Komisi k provedení doporučení Výboru OECD pro rozvojovou pomoc, tj. k dosažení průměrného ročního darovacího prvku celkové oficiální rozvojové pomoci ve výši 86 %; žádá o ochranu oficiální rozvojové pomoci před zneužíváním a o dodržování mezinárodně schválených zásad účinnosti rozvoje tím, že bude zachován základní cíl oficiální rozvojové pomoci, kterým je vymýcení chudoby, a to se zvláštním zaměřením na nejméně rozvinuté země a nestabilní situace; připomíná, že v širší rozvojové agendě je nezbytné jít nad rámec vztahu dárce/příjemce;

54.  zdůrazňuje, že pro financování Agendy 2030 jsou klíčové zajištění daňové spravedlnosti a transparentnosti, boj proti daňovým únikům, odstranění nelegálních finančních toků a daňových rájů a lepší řízení veřejných financí, udržitelný hospodářský růst a větší mobilizace domácích zdrojů; vyzývá EU, aby vytvořila program financování (DEVETAX 2030), jenž by konkrétně přispěl k zavedení daňových struktur v zemích s rozvíjejícím se tržním hospodářstvím a rozvojovým zemím by pomohl vytvořit nové regionální úřady daňových orgánů; opakuje svou výzvu k zavedení celosvětové daně z finančních transakcí ve snaze bojovat proti globálnímu problému, kterým je chudoba, a vyzývá k prozkoumání dopadu, který mají vedlejší účinky všech vnitrostátních i unijních daňových politik na rozvojové země, a k dodržování zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje při přijímání právních předpisů v této oblasti;

55.  vyzývá Komisi a členské státy, aby upravily svůj přístup k migraci tak, aby v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 10 rozvíjely migrační politiku a vnímání migrantů a žadatelů o azyl na základě skutečností, aby bojovaly proti xenofobii a diskriminaci migrantů a investovaly do klíčových hnacích prvků lidského rozvoje; opětovně vyjadřuje své znepokojení nad tím, že provádění nových politik a finančních nástrojů k řešení hlavních příčin nelegální a nucené migrace může být na úkor cílů v oblasti rozvoje, a žádá, aby měl Evropský parlament v tomto směru silnější úlohu dohledu, a mohl tak zajistit, aby nové nástroje financování byly slučitelné s právním základem, zásadami a závazky EU, a především s Agendou 2030; připomíná, že primárním cílem rozvojové spolupráce je odstranění chudoby a dlouhodobý hospodářský a sociální rozvoj;

56.  vítá důraz kladený na investice do mladých lidí, kteří hrají stěžejní roli při provádění cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba využít demografické dividendy rozvojových zemí prostřednictvím vhodných veřejných politik a investováním do vzdělání a zdraví mladých lidí včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a vzdělávání v této oblasti; zdůrazňuje, že jde o příležitost konečně dosáhnout pokroku v oblasti rovnosti pohlaví a zlepšení postavení žen jako klíčového prvku soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, a naléhavě vyzývá EU, aby tyto prvky začlenila do všech oblastí vnější činnosti; uznává, že k zaručení udržitelného rozvoje musí být tyto klíčové faktory pro lidský rozvoj a lidský kapitál upřednostněny;

57.  vyzývá EU a její členské státy, aby věnovaly potřebné zdroje a politický důraz na zajištění toho, aby zásada rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen a dívek byla jádrem provádění Agendy 2030;

58.  naléhá na Komisi a členské státy, aby zajistily, aby veřejné rozpočty nebyly v rozporu s cíli udržitelného rozvoje; domnívá se, že pro včasné a úspěšné provedení Agendy 2030 je zapotřebí výrazně zrychlit zelené investice, inovace a růst v EU, a uznává, že jsou zapotřebí nové finanční nástroje a různé přístupy k současné investiční politice, jako je postupné ukončování dotací, které škodí životnímu prostředí, a projektů, jež způsobují vysoké emise; požaduje strategii pro začlenění environmentálních a sociálních a správních faktorů ze strany nadnárodních společností a podniků do jejich podnikových obchodních modelů a ze strany institucionálních investorů do jejich investičních strategií ve snaze přesunout finanční prostředky směrem k udržitelnému financování a odvrátit se od fosilních paliv;

59.  žádá, aby byl v rámci VFR na období po roce 2020 přesměrován rozpočet Unie na provádění Agendy 2030 ve snaze zajistit účinné přidělení dostatečných finančních prostředků na cíle udržitelného rozvoje; vyzývá k většímu začleňování problematiky udržitelného rozvoje do všech mechanismů financování a rozpočtových položek, přičemž opětovně připomíná, že dlouhodobá soudržnost politik hraje důležitou roli při minimalizaci nákladů; vyzdvihuje význam politiky soudržnosti jako hlavní investiční politiky EU a připomíná, že horizontální uplatňování kritérií udržitelnosti a cílů založených na výkonnosti v rámci všech strukturálních a investičních fondů EU, včetně Evropského fondu pro strategické investice, je nezbytné pro dosažení komplexního přechodu k udržitelnému a inkluzivnímu hospodářského růstu;

60.  vyzývá Evropskou investiční banku (EIB), aby při uplatňování přísných kritérií udržitelnosti při poskytování úvěrů postupovala v souladu s hodnotami EU a aby zajistila, aby poskytování úvěrů v odvětví energetiky a dopravy bylo zaměřeno na nízkouhlíkové a udržitelné projekty;

61.  vyzývá EIB, aby do roku 2030 vyčlenila 40 % svého úvěrového portfolia na nízkouhlíkový růst odolný vůči změně klimatu;

62.  žádá EIB, aby vyčlenila více prostředků na iniciativu ELENA zaměřenou na poskytování grantů na technickou pomoc soustřeďující se na provádění energetické účinnosti, distribuovanou energii z obnovitelných zdrojů a na městské dopravní projekty a programy;

63.  uznává, že odolná a udržitelná infrastruktura je klíčovou zásadou pro zajištění nízkouhlíkové udržitelné budoucnosti a přináší řadu souvisejících přínosů, jako je trvanlivost a zdokonalená ochrana před požáry a záplavami; domnívá se, že přechodu směrem k udržitelné společnosti může být dosaženo tím, že bude dodržována zásada „energetická účinnost je na prvním místě“, nadále zlepšována energetická účinnost spotřebičů, rozvodných sítí a budov a zároveň budou rozvíjeny systémy pro uchovávání energie; uznává, že největší potenciál z hlediska energetické účinnosti mají budovy, a žádá EU, aby se zavázala ke splnění cíle realizovat do roku 2050 zcela udržitelné, dekarbonizované a energeticky účinné budovy s téměř nulovou spotřebou energie, přičemž případná zbytková poptávka bude dodávána z široké nabídky obnovitelných zdrojů; vyzývá k urychlenému zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie v energetické bilanci EU; varuje před rizikem, že by se neudržitelná infrastruktura mohla dostat do patové situace, a vyzývá Komisi, aby navrhla opatření pro plynulý přechod na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství a pro zásadní přesměrování rozvoje infrastruktury ve snaze omezit systémová hospodářská rizika vyplývající z finančních aktiv spojených s vysokým obsahem uhlíku;

64.  vyzývá Komisi a členské státy, aby upřednostnily udržitelnou mobilitu tím, že zlepší systémy místní veřejné dopravy v souladu s konkrétními podmínkami v jednotlivém státě a na základě skutečných potřeb jeho občanů; domnívá se, že finanční podpora EU pro rozvoj odvětví dopravy a infrastruktury by se měla zaměřit na cíle, které členským státům zajistí skutečnou přidanou hodnotu;

65.  zdůrazňuje, že na životní prostředí má vážný dopad korupce a že obchodování s ohroženými druhy volně žijících živočichů, s nerosty a drahokamy a rovněž s lesními produkty, jako je dřevo, je rovněž neoddělitelně spjato s korupcí; zdůrazňuje také, že obchodování s druhy volně žijících živočichů může ještě více ohrozit ohrožené druhy a nezákonná těžba dřeva může vést ke ztrátě biologické rozmanitosti a ke zvyšování emisí uhlíku, které přispívají ke změně klimatu; upozorňuje na to, že organizované zločinecké skupiny mají dobré výdělky bez velkého rizika, neboť trestná činnost poškozující lesy bývá zřídka stíhána a sankce často neodpovídají závažnosti trestné činnosti; připomíná, že účinným nástrojem v boji proti korupci v oblasti životního prostředí může být Úmluva Organizace spojených národů proti korupci, která se komplexně zaměřuje na předcházení korupci, účinné vymáhání práva, mezinárodní spolupráci a vymáhání majetku z trestné činnosti; vyzývá členské státy, aby začlenily protikorupční strategie, jako je transparentnost a odpovědnost, do právních předpisů a politik v oblasti životního prostředí a posílily demokracii a řádnou správu věcí veřejných; zdůrazňuje, že boj proti korupci v oblasti životního prostředí pomůže vytvořit spravedlivý přístup k životně důležitým zdrojům, jako je voda a čisté životní prostředí, a má zásadní význam pro ochranu našeho životního prostředí a zajištění udržitelného rozvoje;

66.  uznává význam kultury a kulturní účasti při naplňování cílů udržitelného rozvoje i úlohu, jakou hraje kultura ve vnějších vztazích a rozvojové politice; vyzývá k řádné podpoře kulturních institucí a organizací při naplňování cílů udržitelného rozvoje i k prohlubování vazeb mezi výzkumem, vědou, inovací a uměním;

67.  připomíná, že zapojení do kulturního života zlepšuje tělesné a duševní zdraví a pohodu, pozitivně ovlivňuje výkony ve škole a v práci, pomáhá lidem na okraji sociálního vyloučení vstoupit na trh práce, a tím výrazně přispívá k dosahování řady cílů udržitelného rozvoje;

68.  je hluboce znepokojen rozdíly ve výkonnosti vzdělávacích systémů v členských státech, jak ukazují nejnovější zprávy PISA; zdůrazňuje, že systémy veřejného vzdělávání a odborné přípravy, které mají k dispozici dostatečné zdroje a jsou dostupné všem, jsou nezbytné pro rovnost a sociální začleňování a také pro plnění cílů stanovených cílem udržitelného rozvoje č. 4 a že kvalitní vzdělávání dokáže posílit postavení zranitelných osob, menšin, osob se zvláštními potřebami a žen a dívek; vyjadřuje politování nad přetrvávajícím problémem vysoké nezaměstnanosti mladých lidí; konstatuje, že vzdělávání je klíčem k rozvoji soběstačných společností; vyzývá EU, aby propojila kvalitní vzdělávání, technickou a odbornou přípravu se spoluprací s průmyslem, což je nezbytný předpoklad pro zajištění zaměstnatelnosti mladých lidí a pro přístup ke kvalifikovaným pracovním místům;

69.  vyzývá EU a její členské státy, aby při začleňování cílů udržitelného rozvoje do rámce evropské politiky a mezi současné i budoucí priority Komise poskytly ochranu regionálním jazykům, jazykům menšin a méně používaným jazykům a jazykové rozmanitosti a zajistily, aby nebyla tolerována jazyková diskriminace;

70.  je přesvědčen, že kulturní rozmanitost a ochrana přírodního dědictví by měly být podporovány v celém evropském politickém rámci, a to i prostřednictvím vzdělávání;

71.  vyzývá členské státy, aby se přednostně věnovaly ekologické a hospodářské přeměně průmyslových areálů, které v mnoha oblastech Evropy způsobují vysokou míru znečištění životního prostředí a vystavují místní obyvatele vážným zdravotním rizikům;

72.  zdůrazňuje roli, kterou bude hrát městská agenda EU při provádění celosvětové „nové městské agendy“, a vítá vývoj politik, který městům a regionům umožňuje uskutečňovat synergické ekologické investice; vítá také iniciativy, jako je ocenění Evropský zelený list a Globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, a dále zdůrazňuje nenahraditelný význam měst a regionů při plnění cílů udržitelného rozvoje, neboť udržitelnost vyžaduje společný a dlouhodobý přístup na všech úrovních správy a ve všech odvětvích;

73.  připomíná, že Agenda 2030 uznává, že na potraviny, živobytí a hospodaření s přírodními zdroji již nelze nahlížet odděleně; zdůrazňuje, že zaměření na rozvoj venkova a investice do zemědělství (pěstování plodin, chov hospodářských zvířat, lesnictví, rybolov a akvakultura) jsou účinnými nástroji k vymýcení chudoby a hladu a přispívají k udržitelnému rozvoji; konstatuje, že zemědělství hraje důležitou úlohu v boji proti změně klimatu; zdůrazňuje, že naplnit velké ambice cílů udržitelného rozvoje lze pouze prostřednictvím spolupráce – mezi Severem a Jihem, Jihem a Jihem a prostřednictvím třístranné spolupráce – a globálních partnerství mezi více účastníky a napříč celou řadou oblastí;

74.  vítá záměr uplatňovat hledisko udržitelného rozvoje v rámci obchodní a investiční politiky a požaduje, aby se při tvorbě politik EU lépe zohledňovaly dopady získávání potravinových komodit a přírodních zdrojů v rámci EU i mimo ni; požaduje přehodnocení investiční politiky a velkou míru využívání inovativních nástrojů financování pro dosažení cílů udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi, aby zajistila, že kontroly budoucích obchodních dohod zaměřené na udržitelný rozvoj budou transparentní;

75.  vyzývá Komisi, aby za účasti příslušných zúčastněných stran navrhla a poskytla marginalizovaným domácnostem a skupinám s nízkými příjmy, jsou např. Romové, konkrétní a jejich potřebám přizpůsobenou podporu, s cílem zajistit zdravý život a přístup k základním službám a bezpečným a čistým přírodním zdrojům, jako je vzduch, voda, cenově dostupná a moderní energie a zdravá výživa, což by také přispělo k dosažení cílů udržitelného rozvoje č. 1, 10 a 15 zaměřených na vymýcení chudoby, snižování nerovnosti a podporování mírové a inkluzivní společnosti;

76.  uznává, jak je uvedeno v Agendě 2030 pro udržitelný rozvoj, že u osob se zdravotním postižením existuje velmi vysoké riziko, že budou žít v chudobě a nebudou mít dostatečný přístup k základním právům, jako je vzdělání, zdravotní péče a zaměstnání;

77.  domnívá se, že iniciativy EU směřující k vytváření udržitelné budoucnosti nemohou ignorovat širší diskusi o postavení zvířat jako vnímajících tvorů a o jejich dobrých životních podmínkách, které jsou ve většině systémů výroby a spotřeby často opomíjeny; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU odstranila současné politické a legislativní nedostatky v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, jak to požaduje rostoucí počet evropských občanů;

78.  vyzývá Komisi, aby posílila úsilí i financování, pokud jde o zvyšování informovanosti, cílené vzdělávací kampaně i podporu snahy občanů a opatření v oblasti udržitelného rozvoje;

79.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do roku 2020 ukončily pobídky pro biopaliva z palmového oleje a sóji, které vedou k odlesňování a poškozování rašelinišť; dále vyzývá k zavedení jednotného certifikačního systému pro palmový olej vstupující na trh EU, který osvědčí společensky odpovědný původ výrobku;

80.  naléhavě žádá Komisi, aby i nadále zvyšovala své úsilí vedoucí k přijímání účinných opatření k řešení špatné kvality ovzduší, která je v EU každoročně odpovědná za více než 430 000 předčasných úmrtí; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila prosazování nových a stávajících právních předpisů, aby se urychlilo přijímání právních kroků proti členským státům, které nedodržují právní předpisy v oblasti znečišťování ovzduší, a navrhla nové a účinné právní předpisy, včetně odvětvových právních předpisů, které by se zabývaly špatnou kvalitou ovzduší, různými zdroji znečištění i emisemi metanu; zdůrazňuje skutečnost, že EU ještě zdaleka nedosahuje úrovní kvality ovzduší stanovených pro EU, které jsou mnohem méně přísné než ty, je doporučuje Světová zdravotnická organizace;

81.  konstatuje, že Komise řeší problém špatné kvality ovzduší tím, že zahájila řadu řízení o nesplnění povinnosti, zejména proti subjektům, které neustále překračují limitní hodnoty NO2 stanovené ve směrnici 2008/50/ES;

82.  poukazuje na to, že snížení hlukového znečištění je jedním z parametrů kvality, které nebudou do roku 2020 dosaženy; zdůrazňuje, že vystavení hluku přispívá v EU k nejméně 10 000 předčasných úmrtí ročně, jež souvisejí s ischemickou chorobou srdeční a infarktem, a že v roce 2012 byla přibližně čtvrtina obyvatel EU vystavena hladinám hluku přesahujícím limity; vyzývá členské státy, aby považovaly monitorování hladin hluku za prioritu a zajistily dodržování limitních hodnot pro vnější a vnitřní prostředí; dále vyzývá k přijímání opatření proti hlukovému znečištění;

83.  zdůrazňuje, že z údajů Komise vyplývá, že více než 50 % evropských obilovin se používá jako krmivo pro zvířata; konstatuje, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství varovala, že další používání obilovin jako krmiva pro zvířata by mohlo ohrozit zabezpečení potravin, neboť se tak sníží dostupné množství obilovin pro lidskou spotřebu;

84.  zdůrazňuje přínos odvětví hospodářských zvířat pro ekonomiku EU a k udržitelnému zemědělství, zejména je-li integrován do systémů pěstování plodin; upozorňuje na potenciál, který má aktivní řízení výživového cyklu v odvětví hospodářských zvířat pro snižování dopadu emisí CO2, amoniaku a dusičnanů na životní prostředí; dále upozorňuje, že integrované zemědělství má potenciál přispět k lépe fungujícímu zemědělskému ekosystému a zemědělství šetrnému ke klimatu;

85.  konstatuje, že pokud by ženy pracující v zemědělství v rozvojových zemích měly stejný přístup ke zdrojům jako muži, mohly by zvýšit výnosy zemědělských podniků o 20–30 %; zdůrazňuje, že taková úroveň výnosů by mohla celosvětově snížit počet lidí, kteří trpí hladem, o 12–17 %;

86.  zdůrazňuje zejména zásadní úlohu žen v rodinných zemědělských podnicích, které ve venkovských oblastech představují hlavní socioekonomickou jednotku, pokud jde o produkci potravin, uchovávání tradičních znalostí a dovedností, kulturní identitu a ochranu životního prostředí, nezapomínaje, že ženy ve venkovských oblastech jsou rovněž vystaveny rozdílům ve výši platů a důchodů;

87.  připomíná, že v rámci 7. akčního programu pro životní prostředí má Komise posuzovat dopad spotřeby v Unii na životní prostředí v celosvětovém měřítku; zdůrazňuje pozitivní dopad, jaký může mít udržitelný životní styl na lidské zdraví a snižování emisí skleníkových plynů; připomíná Komisi, že cíl udržitelného rozvoje 12.8 vyžaduje, aby veřejnost měla informace a povědomí o udržitelném rozvoji a životním stylu; proto vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly programy ke zvýšení povědomí veřejnosti o dopadech různých typů spotřeby na lidské zdraví, životní prostředí, zabezpečení potravin a změnu klimatu; vyzývá Komisi, aby bezodkladně zveřejnila sdělení o udržitelném evropském potravinovém systému;

88.  konstatuje, že cíl udržitelného rozvoje č. 12.8 vyžaduje, aby vlády zajistily, že lidé na celém světě budou mít příslušné informace a povědomí o udržitelném rozvoji a životním stylu v souladu s přírodou; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby vypracovaly programy ke zvýšení povědomí veřejnosti o dopadech úrovně spotřeby na lidské zdraví, životní prostředí, zabezpečení potravin a změnu klimatu;

89.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly rámec pro komplexní politiku EU zaměřenou na řešení celosvětových zdravotních problémů, jako je HIV/AIDS, tuberkulóza, hepatitida C a antimikrobiální rezistence, s přihlédnutím k rozdílné situaci a specifickým problémům členských států EU a jejich sousedních zemí, které jsou břemenem HIV a multirezistentní tuberkulózy zatíženy nejvíce; vyzývá Komisi a Radu, aby v dialogu se zeměmi vysoce zatíženými nemocemi, včetně sousedních zemí v Africe, východní Evropě a střední Asii, hrály výraznou politickou úlohu a aby zajistily vypracování plánů pro udržitelný přechod k financování z domácích zdrojů, tak aby byly programy pro boj s HIV a tuberkulózou účinné, aby po zastavení podpory mezinárodních dárců nadále pokračovaly a zintenzivnily se, a aby s těmito zeměmi nadále úzce spolupracovaly s cílem zajistit, aby za reakci na HIV a tuberkulózu převzaly a pociťovaly vlastní odpovědnost;

90.  uznává účinnost zpřístupňování léků preexpoziční profylaxe pro prevenci HIV/AIDS; dále vyzývá Komisi a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), aby uznaly, že v případě HIV/AIDS je léčba také prevencí;

91.  uznává, že sexuální reprodukční zdraví a práva jsou klíčovým hnacím motorem s transformačním potenciálem v oblasti vícerozměrného odstraňování chudoby a měla by být vždy uznávána jako předpoklad zdravého života i genderové rovnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba věnovat větší pozornost sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům, která jsou bohužel stále považována okrajovou otázku, přestože mají zásadní význam pro rovnost žen a mužů, posílení postavení mladých lidí a lidský rozvoj a v konečném důsledku pro vymýcení chudoby; zdůrazňuje, že ve srovnání s předchozími přístupy EU to představuje jen malý pokrok a že uznání sexuálního a reprodukčního zdraví a práv jako klíčové hnací síly udržitelného rozvoje stále chybí; konstatuje, že postoj EU je v této oblasti nejednotný, což ukazuje i tento balíček: Komise uznává opatření EU v této oblasti ve sdělení o Agendě 2030 pouze v rámci „zdraví“, ale ve sdělení o konsensu pouze v rámci „rovnosti žen a mužů“; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby i nadále požadovaly, aby USA přehodnotily svůj postoj k tzv. globálnímu roubíkovému pravidlu („global gag rule“);

92.  zdůrazňuje, že je třeba nadále podporovat zdravotnický výzkum s cílem vyvinout nová a lepší, cenově dostupná a vhodná medicínská řešení HIV/AIDS, tuberkulózy a dalších zanedbávaných nemocí souvisejících s chudobou, nových epidemií a antimikrobiální rezistence;

93.  zdůrazňuje, že zemědělské odvětví EU k udržitelnosti již přispívá; konstatuje však, že společná zemědělská politika (SZP) musí získat možnost lépe reagovat na stávající i budoucí výzvy; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, jak SZP a udržitelné systémy zemědělské výroby mohou nejlépe přispět k cílům udržitelného rozvoje, aby se zajistily stabilní, bezpečné a výživné potraviny i ochrana a posílení přírodních zdrojů a zároveň řešení změny klimatu; žádá Komisi, aby v rámci nadcházejícího sdělení o SZP po roce 2020 předložila návrhy na další zvýšení účinnosti ekologizačních opatření a k zajištění dosažení cílů udržitelného rozvoje 2, 3, 6, 12, 13, 14 a 15; vyzývá Komisi, aby také podporovala místní a ekologicky produkované potraviny s nízkým dopadem na emise uhlíku a na stav vody a půdy; zdůrazňuje význam zemědělských ekosystémů a udržitelného obhospodařování lesů i poskytování pobídek k udržitelné obnově již nepoužívaných zemědělských oblastí; zdůrazňuje, je třeba zajistit, aby všechny politiky EU účinně dosahovaly stanovených cílů prostřednictvím přísného dodržování předpisů a větší soudržnosti v oblastech politik; zdůrazňuje, že to je zvláště důležité v souvislosti s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji a s nástroji určenými pro tento účel v rámci SZP;

94.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly přechod k agroekologickým postupům a současně omezily na minimum používání pesticidů, které poškozují zdraví a životní prostředí, a vypracovaly opatření na ochranu a podporu ekologického a biodynamického zemědělství v rámci SZP;

95.  vyzývá Komisi a členské státy, aby co nejdříve změnily předpisy EU o schvalování pesticidů a stanovily závazné cíle pro snížení jejich používání;

96.  upozorňuje na to, že zemědělské odvětví v EU poskytuje ve venkovských oblastech miliony pracovních míst přímo v zemědělství i v dalších odvětvích, zajišťuje dodávky i bezpečnost potravin a zatraktivňuje venkovské oblasti pro lidi jako místa k životu, práci i odpočinku; dále zdůrazňuje, že krajina s vysokou biologickou rozmanitostí a vysokou přírodní hodnotou láká lidi na venkov a poskytuje venkovským oblastem přidanou hodnotu; bere na vědomí významný přínos politiky v oblasti rozvoje venkova při budování životaschopných, solidních a dynamických venkovských společenství a ekonomik; upozorňuje, že pro dosažení tohoto cíle je zásadně důležitý lepší přístup zemědělců ke zdrojům;

97.  žádá, aby se rozvoj zemědělství zaměřoval na rodinné podniky a lépe při tom využíval evropské fondy, např. Evropský fond pro strategické investice (EFSI), a aby věnoval zvláštní pozornost malým a středním podnikům, sdílel a předával odborné znalosti a využíval výhody místních a regionálních hodnotových a výrobních řetězců a regionální zaměstnanosti, s větším důrazem na příměstská propojení a přímé prodeje, z nichž se v mnoha částech EU staly úspěšné modely; zastává názor, že nezbytnou podmínkou udržitelnosti evropského zemědělství a zárukou prosperity zemědělců je jejich schopnost získávat za odvedenou práci spravedlivou odměnu;

98.  připomíná, že je důležité zaručit řádné veřejné služby, zejména péči o děti a starší osoby, což je zvláště významné pro ženy, neboť právě ženy tradičně hrály v péči o mladé a starší rodinné příslušníky hlavní úlohu;

99.  zdůrazňuje důležitou úlohu tradičních znalostí a potravin, zejména v nejvzdálenějších regionech a v horských a znevýhodněných oblastech EU, a hospodářský přínos, který mají pro místní oblasti evropské systémy jakosti, jako je chráněné zeměpisné označení; připomíná jednomyslnou podporu, kterou Parlament vyjádřil rozšíření této ochrany na širší škálu regionálně produkovaného zboží; nadto zdůrazňuje v této souvislosti úlohu systémů jakosti EU (chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení, zaručená tradiční specialita) pro zajišťování a zachovávání zdrojů obživy v těchto oblastech; uznává, že tyto systémy jsou šířeji známy jen v některých členských státech, a žádá, aby bylo povědomí o jejich přínosech zvýšeno v celé Unii;

100.  zdůrazňuje příspěvek středomořského lesa a dehesového agrolesnického systému, jenž plynule kombinuje trvalý extenzivní chov hospodářských zvířat se zemědělskými a lesnickými činnostmi, k naplňování cílů v oblasti zachování a zajištění udržitelné biologické rozmanitosti, za účelem jejich uznání a podporování v rámci společné zemědělské politiky;

101.  zdůrazňuje význam bioenergie pro zemědělské podniky a biohospodářství a význam zařízení pro výrobu, skladování, distribuci a zemědělské využívání obnovitelné energie, neboť zemědělcům nabízejí další produkty k prodeji, čímž pomáhají zajišťovat jejich příjmy, a vytvářejí i zachovávají ve venkovských oblastech kvalitní pracovní místa; zdůrazňuje, že rozvoj bioenergie musí probíhat udržitelně a nesmí omezovat produkci potravin a krmiv; zdůrazňuje, že energetické potřeby by měly namísto toho být naplňovány podporou využívání odpadu a vedlejších produktů, které nejsou využitelné v žádném jiném procesu;

102.  konstatuje, že pěstování luskovin v rámci střídavého hospodaření může být všestranně výhodné z hlediska potřeb zemědělců, zvířat, biologické rozmanitosti a klimatu; žádá Komisi, aby předložila proteinový plán, jehož součástí budou luskoviny v rámci střídavého hospodaření;

103.  považuje za nezbytné dosáhnout dalšího pokroku v oblasti přesného zemědělství, digitalizace, racionálního využívání energie, šlechtění rostlin a zvířat a uplatňování integrované ochrany proti škůdcům, neboť zvyšování efektivnosti na základě cílů udržitelného rozvoje a biologické rozmanitosti pomůže omezit jak nároky na půdu, tak dopady zemědělství na životní prostředí; domnívá se, že pokud by se podařilo dosáhnout toho, aby biologická rozmanitost fungovala ve prospěch zemědělců, pomohlo by to zlepšit nejen jejich příjmy, ale i zdraví a výkonnost půdy a přispělo by to k boji proti škůdcům a zlepšilo opylování; zdůrazňuje proto význam lepšího regulačního rámce, jenž zajistí včasné, efektivní a účinné rozhodovací postupy; upozorňuje, že tato „inteligentní“ řešení by měla podněcovat a podporovat iniciativy uzpůsobené potřebám malých zemědělských podniků, které nemají úspory z rozsahu, jež by jim umožňovaly čerpat prospěch z nových technologií;

104.  považuje za zásadně důležité, aby se udržovala a dále zlepšovala výkonnost tradičních a místních plemen – vzhledem k jejich schopnosti přizpůsobit se charakteristickým znakům jejich původního prostředí – a aby byla v zájmu zajištění genetické rozmanitosti zemědělství respektována práva zemědělců na samostatné šlechtění rostlin a na uchovávání a výměnu osiv různých druhů a odrůd; odmítá jakékoli pokusy o patentování živého – ať rostlinného, nebo živočišného – genetického materiálu nebo základních biologických procesů, zejména pokud se jedná o původní druhy, odrůdy a charakteristiky;

105.  vyzývá Komisi, aby v zájmu dosažení pokroku při přípravě udržitelnějšího systému integrované ochrany rostlin předložila akční plán a sestavila skupinu odborníků; zdůrazňuje, že je třeba mít takový systém ochrany rostlin před škůdci, který zlepší interakci mezi šlechtěním nových odrůd, systémy přirozeného boje a používáním pesticidů;

106.  považuje za nezbytné podporovat dostupnost širokopásmového připojení a zlepšit dopravní služby ve venkovských oblastech a přispět tím v těchto oblastech nejen k naplňování cílů v oblasti environmentální udržitelnosti, ale i k podpoře růstu, jenž bude plně udržitelný z environmentálního, hospodářského i sociálního hlediska;

107.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se kultura stala nedílnou součástí činnosti Komise v oblasti udržitelnosti, přičemž by se jasně zdůraznila její úloha při hospodářském rozvoji, tvorbě pracovních míst, podpoře demokracie, sociální spravedlnosti a solidarity, podpoře soudržnosti, boje proti sociálnímu vyloučení, chudobě a generačním a demografickým rozdílům; vyzývá Komisi, aby začlenila kulturu do cílů, definic, nástrojů a hodnotících kritérií své strategie pro cíle udržitelného rozvoje;

108.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Rezoluce A/RES/70/1.
(2) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171).
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0224.
(4) https://ec.europa.eu/epsc/sites/epsc/files/strategic_note_issue_18.pdf
(5) Sdělení Komise ze dne 3. května 2011 nazvané „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“, (COM(2011)0244).
(6) Zpráva Komise ze dne 2. října 2015 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitost do roku 2020, (COM(2015)0478).
(7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0034.
(8) https://unstats.un.org/sdgs/report/2016/goal-13/
(9) Zpráva EEA č. 30/2016 o ukazatelích kvality životního prostředí z roku 2016 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí: https://www.eea.europa.eu/publications/environmental-indicator-report-2016


Podpora soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU
PDF 582kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2017 o podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: doplnění článku 349 Smlouvy o fungování EU (2016/2250(INI))
P8_TA(2017)0316A8-0226/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 52 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“), který v prvním odstavci uvádí, že Smlouvy se vztahují na členské státy, a v druhém odstavci uvádí, že územní působnost Smluv je vymezena v článku 355 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“),

–  s ohledem na čl. 355 bod 1 Smlouvy o fungování EU, pozměněný rozhodnutím Evropské rady ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii (2010/718/EU), a rozhodnutím ze dne 11. července 2012, kterým se mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii (2012/419/EU), který uvádí, že ustanovení Smluv se vztahují na nejvzdálenější regiony v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování EU,

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování EU, který nejvzdálenějším regionům přiznává zvláštní postavení, předpokládá přijetí konkrétních opatření zaměřených „zejména na vytvoření podmínek pro uplatnění Smluv v těchto regionech, včetně společných politik“, a stanoví, že tato opatření se týkají zejména a nejen „celní a obchodní politiky, daňové politiky, svobodných pásem, zemědělské politiky a politiky rybolovu, podmínek pro zásobování surovinami a základním spotřebním zbožím, státních podpor a podmínek přístupu ke strukturálním fondům a horizontálním programům Unie“,

–  s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování EU, který stanoví, že podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji nejvzdálenějších regionů, mohou být slučitelné s vnitřním trhem,

–  s ohledem na hlavu XVIII Smlouvy o fungování EU, která stanoví cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a vymezuje strukturální finanční nástroje k jejímu dosažení,

–  s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování EU, který uvádí, že Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí,

–  s ohledem na všechna sdělení Evropské komise týkající se nejvzdálenějších regionů,

–  s ohledem na všechna svá usnesení o nejvzdálenějších regionech, zejména pak na své usnesení ze dne 18. dubna 2012 o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech EU v souvislosti se strategií Evropa 2020(1) a na své usnesení ze dne 26. února 2014 o optimalizaci rozvoje potenciálu nejvzdálenějších regionů vytvářením synergií mezi strukturálními fondy a ostatními programy Evropské Unie(2),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. prosince 2015(3),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 15. prosince 2016 o provádění režimu zvláštních opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (POSEI) (COM(2016)0797),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o modernizaci státní podpory v EU (COM(2012)0209),

–   s ohledem na memorandum podepsané nejvzdálenějšími regiony v Cayenne (5. března 1999), které je doplněno společným memorandem Španělska, Francie a Portugalska a nejvzdálenějších regionů podepsaným v květnu 2010, jež stanoví, že EU by měla podporovat udržitelný rozvoj nejvzdálenějších regionů tím, že bude vycházet z četných přírodních a kulturních statků nejvzdálenějších regionů a současně podporovat zásady rovných příležitostí, partnerství, proporcionality a soudržnosti politik EU,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení XXI. Konference předsedů nejvzdálenějších regionů Evropské unie konané ve dnech 22. a 23. září 2016 a na společné memorandum nejvzdálenějších regionů podepsané při příležitosti čtvrtého fóra nejvzdálenějších regionů Unie konaného ve dnech 30. a 31. března 2017 v Bruselu,

–  s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a rovněž na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu vydávání svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0226/2017),

A.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování EU přiznává nejvzdálenějším regionům zvláštní hospodářskou a sociální situaci, kterou dále prohlubují faktory (odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitý povrch a podnebí, hospodářská závislost na malém množství produktů…), jejichž neměnnost a spolupůsobení vážným způsobem ohrožují jejich rozvoj;

B.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu vydal dne 15. prosince 2015 rozsudek obsahující podrobný výklad článku 349 Smlouvy o fungování EU;

C.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v tomto rozsudku zejména potvrzuje, že akty, jejichž cílem je zavést zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, mohou být přijaty za použití článku 349 coby právního základu, že tento právní základ umožňuje výjimku z použití primárního práva i práva sekundárního a že seznam oblastí, na něž se vztahuje znění článku 349, není vyčerpávající, neboť „autoři Smlouvy o FEU nezamýšleli stanovit taxativní výčet druhů opatření, která mohou být přijímána na základě tohoto článku“;

D.  vzhledem k tomu, že co se týče uplatňování evropských smluv na nejvzdálenější regiony, článek 52 Smlouvy o EU a články 349 a 355 Smlouvy o fungování EU jsou propojené a podle čl. 355 bodu 1 Smlouvy o fungování EU se ustanovení Smluv vztahují na nejvzdálenější regiony v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování EU, přičemž tento odkaz na „Smlouvy“ zahrnuje sekundární právní předpisy;

E.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování EU je třeba číst zároveň s dalšími články Smlouvy, zejména s článkem 7, který stanoví, že „Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům“;

F.  vzhledem k tomu, že zásady rovnosti a zákazu diskriminace odůvodňují odlišné zacházení v případě odlišných situací, aby byla in fine možná rovnost při uplatňování evropského práva;

G.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování EU si klade za cíl zajistit rozvoj nejvzdálenějších regionů a jejich začlenění jak do evropského prostoru, tak do jejich vlastního zeměpisného prostoru, a umožnit jim těžit z evropských politik a případně zvláštních opatření přizpůsobených jejich realitě a potřebám;

H.  vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony zaujímají výsadní postavení v  geostrategické oblasti a v oblasti výzkumu spojeného se změnou klimatu a biologickou rozmanitostí;

I.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise představuje modrá ekonomika EU přibližně 5,4 milionu pracovních míst a hrubou přidanou hodnotu ve výši přibližně 500 miliard EUR ročně;

1.  připomíná, že článek 7 Smlouvy o EU svěřuje Komisi úlohu strážkyně Smluv; zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony jsou plně začleněny do Evropské unie a přizpůsobeny jejímu právnímu řádu, a to se svou specifickou situací uznanou Smlouvami, a zejména článkem 349 Smlouvy o fungování EU, který zakládá jistou zásadu a právo na úpravu, jež je řešeno na úrovni různých politik Unie;

2.  zdůrazňuje, že ačkoli nejvzdálenější regiony čelí významné nevýhodě z důvodu zeměpisné vzdálenosti od Unie, mají také užitek z několika významných aktiv, jako je potenciál činností souvisejících s rostoucím cestovním ruchem, potenciál modrého růstu, využívání významných obnovitelných zdrojů energie, rozvoje oběhového hospodářství a zhodnocení jejich bohatého přírodního dědictví a obrovské biologické rozmanitosti;

3.  domnívá se, že článek 349 Smlouvy o fungování EU se použil jen omezeně a mohl by být vykládán více inovativním a pozitivním způsobem, zejména pokud jde o vytváření ad hoc programů a nových specifických politik vycházejících z předností nejvzdálenějších regionů, ve snaze poskytnout těmto regionům prostředky k využití programů, především v oblastech, jako jsou obnovitelné zdroje energie, modrý růst, výzkum a vývoj, udržitelný cestovní ruch, ochrana biologické rozmanitosti a přizpůsobení se změně klimatu; připomíná v této souvislosti úlohu, kterou Unie zastává při umožňování nejvzdálenějším regionům, aby překonaly své problémy a mohly vycházet ze svých předností, ale současně zdůrazňuje, že je nezbytné, aby na sebe příslušné členské státy vzaly více odpovědnosti, pokud jde o využívání evropských nástrojů, které je mohou podpořit při zajišťování udržitelného rozvoje nejvzdálenějších regionů;

Současný stav uplatňování článku 349 Smlouvy o fungování EU

4.  vyjadřuje obavy ohledně toho, že ustanovení Smluv týkající se nejvzdálenějších regionů dosud nebyla provedena v největším možném rozsahu, což omezuje schopnost těchto regionů plně využít své příslušnosti k Unii a zvýšit svou konkurenceschopnost ve své příslušné geografické oblasti;

5.  domnívá se, že širší provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU by zlepšilo integraci nejvzdálenějších regionů do Unie a rovněž jejich rozvoj a jejich potenciál s ohledem na jejich zvláštní rysy a strukturální omezení, ale i jejich přednosti;

6.  připomíná, že normotvůrci si při vypracování znění čl. 299 odst. 2, nynějšího článku 349 Smlouvy o fungování EU, kladli za cíl stanovit globální strategii, která by se opírala o zvláštní opatření v rámci různých politik a nástrojů;

7.  připomíná, že program speciálně zaměřený na odlehlost a ostrovní charakter (POSEI) je programem, který plně zohledňuje zvláštnosti nejvzdálenějších regionů díky tomu, že má vlastní pravidla, která vycházejí jak z článku 349 Smlouvy o fungování EU, tak z čl. 42 odst. 1 a čl. 43 odst. 2, a uznává dvojí princip příslušnosti nejvzdálenějších regionů k Unii a úplného přizpůsobení společné evropské politiky realitám těchto území, a rovněž připomíná, že účastnit se takového programu je naprosto zásadní a že by se mělo zvážit vypracování nových programů POSEI zaměřených na další oblasti Unie;

8.  domnívá se, že úspěch programu POSEI dokazuje, že zvláštní ustanovení týkající se nejvzdálenějších regionů by se měla spíše zachovat, než aby se začlenila do evropských horizontálních programů;

9.  konstatuje, že Komise přijala několik sdělení o nejvzdálenějších regionech; vyjadřuje politování nad tím, že tyto různé evropské strategie věnované nejvzdálenějším regionům se dosud provedly a uplatnily pouze částečně;

10.  vyzývá nyní Komisi, aby navrhla akční plán, případně doplněný legislativními iniciativami, které umožní provést soudržnou a účinnou strategii v souvislosti s nejvzdálenějšími regiony, jež by v plném rozsahu využívala možnosti poskytované článkem 349 Smlouvy o fungování EU, zejména v oblasti vytváření specifických programů a politik, a to především pokud jde o dlouhodobé inovace a investice, upravených podle potřeb udržitelného rozvoje těchto regionů; trvá na tom, že je nezbytné úzce spolupracovat s regionálními orgány nejvzdálenějších regionů a zúčastněnými stranami; vyzývá tudíž orgány a instituce Unie, aby společně s místními orgány nejvzdálenějších regionů započaly novou kapitolu vzájemných vztahů mezi EU a nejvzdálenějšími regiony;

11.  vítá práci Komise na obnovené strategii pro nejvzdálenější regiony, která bude přijata nejpozději na konci roku 2017; vyzývá Komisi, aby v této strategii zpřehlednila přístup k nejvzdálenějším regionům a aby do ní zahrnula také strategické rámce zaměřené na potřeby investic a doplněné o konkrétní, dosažitelné a zhodnotitelné cíle; vybízí Francii, Španělsko a Portugalsko, aby poskytovaly větší podporu svým nejvzdálenějším regionům;

12.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU umožňuje nejvzdálenějším regionům získat provozní podporu, která není časově omezená a nesnižuje se, a to na základě pružnějších postupů, aby mohly pokrýt vyšší náklady, kterým musí čelit; dále připomíná, že tyto výjimky se týkají jak finančních nástrojů Unie, tak státní podpory;

13.  trvá na tom, že je nutné zajistit, aby byly nástroje, ustanovení a výjimky zaručující stabilitu příznivou pro strukturální rozvoj nejvzdálenějších regionů trvanlivé s ohledem na provedená posouzení;

14.  vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobný přehled přístupu k nejvzdálenějším regionům a prozkoumala hospodářskou a sociální situaci každého z nich ve snaze zaručit lepší dosažení cílů evropské politiky regionálního rozvoje, zejména pokud jde o to, aby tyto regiony dohnaly své zpoždění a dosáhly udržitelného rozvoje, a mohly se tak přiblížit průměrným úrovním rozvoje v Evropě;

15.  vyzývá Komisi, aby posílila koordinaci mezi svými jednotlivými generálními ředitelstvími ohledně témat, která se týkají nejvzdálenějších regionů, aby tak bylo možné zajistit vhodné zacházení s problematikou nejvzdálenějších regionů v evropských politikách a strategiích; zdůrazňuje v tomto ohledu rozhodující úlohu, kterou hraje při zajišťování správného uplatňování článku 349 Smlouvy o fungování EU Generální sekretariát, neboť přizpůsobování politik Evropské unie zvláštnostem nejvzdálenějších regionů vyžaduje, aby se rozhodnutí přijímala na nejvyšší politické úrovni;

Zemědělská politika

16.  oceňuje nedávnou zprávu Komise (COM(2016)0797), která dochází k závěru, že celková výkonnost programů POSEI (2006–2014) se jeví jako kladná, že tento program se zdá být zásadním pro zachování produkce nejvzdálenějších regionů a je v souladu s novými cíli společné zemědělské politiky (SZP), přičemž doporučuje, aby byla zachována stávající pravidla s tím, že je však třeba mít na paměti, že poté, co vstoupí v platnost dohody o volném obchodu, jež by vážně ovlivnily produkci nejvzdálenějších regionů nebo u nichž hrozí riziko, že by ji mohly vážně ovlivnit, mohou být nutné rozpočtové úpravy;

17.  domnívá se, že program POSEI dosáhl od svého vzniku skutečného úspěchu;

18.  podporuje závěr zprávy Komise, která vyzývá k posílení původní konfigurace programu POSEI, aby se tak předešlo riziku zanechání zemědělské produkce a následných negativních dopadů na zaměstnanost, životní prostředí a územní rozměr nejvzdálenějších regionů;

19.  domnívá se, že je nezbytné zajistit lepší podporu diverzifikaci výroby v nejvzdálenějších regionech a zavést opatření zaměřená na vyřešení krizí trhu, kterým čelí některá odvětví, zejména odvětví rajských jablek a dobytka, a na usnadnění rozvoje malovýroby, například malovýroby související s mléčnými výrobky;

20.  připomíná, že následné reformy společné organizace zemědělských trhů nezohlednily zvláštnosti nejvzdálenějších regionů dostatečně, a vyzývá k tomu, aby byly v budoucnu zohledněny lépe;

21.  konstatuje, že zánik kvót a zaručených cen, který podnítila reforma společné organizace trhů s cukrem v roce 2005, poškozuje výrobce třtinového cukru v nejvzdálenějších regionech; trvá na tom, že v zájmu udržitelné konkurenceschopnosti tohoto odvětví je nezbytné zabezpečit soubor zvláštních opatření zavedených v rámci článku 349 Smlouvy o fungování EU; žádá, aby se zřídil podpůrný mechanismus na podporu pěstitelů třtiny pro případ poklesu světových kurzů cukru;

22.  vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu zásadní význam, který má produkce mléka na Azorách, aby i nadále podporovala výrobce a naplánovala dodatečná opatření pro případ krize trhu;

23.  připomíná, že zásadní úlohu v socioekonomické struktuře některých nejvzdálenějších regionů hraje produkce banánů; požaduje tedy, aby byla podpora pro výrobce zachována a případně zvýšena;

24.  vyzývá Komisi, aby do svých nástrojů pro řízení a odhalování krizí trhu v různých zemědělských odvětvích, jako je odvětví banánů, cukru, rumu, rybolovu nebo mléka s observatoří pro mléko, zavedla jasnou definici krize trhu v nejvzdálenějších regionech a přizpůsobila její ukazatele realitě těchto regionů;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že odlišnost režimu platného pro vydávání „ekologických“ osvědčení mezi třetími zeměmi a členskými státy Unie vede k narušení hospodářské soutěže na tomto trhu na úkor evropských výrobců působících v nejvzdálenějších regionech i evropských spotřebitelů, kteří jsou klamáni, pokud jde o skutečné podmínky výroby těchto výrobků; v rámci probíhajících jednání o budoucích evropských normách v oblasti výroby a označování ekologických výrobků tedy vyzývá k tomu, aby byl režim rovnocennosti, který je v současnosti v platnosti, nahrazen režimem souladu, což zajistí spravedlivou hospodářskou soutěž mezi nejvzdálenějšími regiony a třetími zeměmi;

26.  považuje za nezbytné přijmout na základě článku 349 Smlouvy o fungování EU právní rámec pro výrobky s ekologickým označením a právní rámec pro sanitární a fytosanitární oblast, které zohlední příznačné vlastnosti zemědělství nejvzdálenějších regionů v tropickém kontextu;

27.  žádá Komisi, aby vybídla zemědělce z nejvzdálenějších regionů, aby prosazovali své vysoce kvalitní výrobky podporováním využívání loga nejvzdálenějších regionů a jiných forem osvědčení kvality;

28.  zdůrazňuje, že diferenciace výroby a specializace může dále stimulovat a podporovat místní produkci, zpracování a prodej potravin, a tím snížit stávající rozdíly mezi nejvzdálenějšími regiony a ostatními regiony EU;

29.  zdůrazňuje, ve jménu soudržnosti politik, že úsilí, které nejvzdálenější regiony vynakládají na modernizaci a posílení konkurenceschopnosti svých odvětví, nesmí být zpochybněno dohodami o volném obchodu, které Unie uzavírá s třetími zeměmi;

Obchodní politika Evropské unie

30.  připomíná, že čl. 207 odst. 3 Smlouvy o fungování EU stanoví, že „sjednané dohody (s třetími zeměmi) jsou slučitelné s vnitřními politikami a vnitřními předpisy Unie“;

31.  konstatuje, že nárůst obchodních dohod se třetími zeměmi, k nimž patří největší světoví producenti banánů a cukru, pozměňuje rozdělení trhu, vytváří tlak na ceny a ohrožuje konkurenceschopnost výrobců těchto potravin ze Společenství;

32.  domnívá se proto, že obchodní politika Unie by neměla ohrožovat odvětví nejvzdálenějších regionů, neboť tato odvětví hrají hlavní úlohu na hospodářské, sociální a environmentální úrovni;

33.  vybízí k tomu, aby obchodní jednání, která Unie vede, příště zohledňovala zvláštnosti a citlivou produkci nejvzdálenějších regionů, zejména banány, cukr, rum, rajská jablka nebo produkty rybolovu;

34.  vyzývá Komisi a členské státy k pozornosti a obezřetnosti při obraně zájmů nejvzdálenějších regionů během jednání týkajících se brexitu;

35.  podněcuje Komisi, aby v souladu se závazkem, který učinila ve svém sdělení ze dne 20. června 2012, doprovázela „návrhy obchodních dohod (například dohody o hospodářském partnerství)“ posouzením dopadu, což by mělo „v náležitých případech odrážet i problematiku nejvzdálenějších regionů“, a aby zaručila, aby tyto dohody zahrnovaly také dopady na nejvzdálenější regiony, pokud jde o životní prostředí a sociální, hospodářské a územní hledisko; požaduje, aby tato posouzení dopadu měřila rovněž souhrnný dopad obchodních dohod na nejvzdálenější regiony;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebylo provedeno žádné posouzení dopadů dohod o volném obchodu v zemědělských odvětvích nejvzdálenějších regionů; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že nejvzdálenější regiony nebyly zohledněny ve zprávě Komise ze dne 15. prosince 2016 týkající se souhrnného dopadu obchodních dohod, což je v rozporu s právními předpisy stanovenými programem POSEI;

37.  žádá, aby byly v obchodních politikách Unie zohledněny konkurenční nevýhody nejvzdálenějších regionů; žádá případné zachování celních a necelních překážek, jež jsou nezbytné pro ochranu citlivé produkce v nejvzdálenějších regionech a pro účinné uplatňování ochranných doložek a mechanismů stabilizace pro případ vyčlenění produkce nejvzdálenějších regionů nebo vážné hrozby jejího vyčlenění;

38.  zdůrazňuje limity zásady rovnocennosti, zejména pokud jde o produkty ekologického zemědělství, která umožňuje, aby se do Unie dovážely produkty pocházející ze třetích zemí, jež nedodržují všechny evropské požadavky; požaduje, aby se okamžitě začala uplatňovat zásada souladu a aby se posílila opatření dohledu;

39.  vybízí k podpoře úlohy nejvzdálenějších regionů ve vnější politice Unie se sousedními zeměmi, aby se tak posílila vnější politika v oblasti boje proti chudobě, v oblasti udržitelnosti životního prostředí, posílení demokracie, kulturních výměn a rovnosti žen a mužů;

Námořní a rybářská politika a udržitelný modrý růst

40.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU stanoví, že Komise může pro nejvzdálenější regiony navrhovat zvláštní opatření, která se týkají rovněž politiky rybolovu;

41.  žádá Komisi, aby s ohledem na to, co se děje v zemědělství v rámci programu POSEI, zvážila ustanovení podpůrného systému pro rybolov nejvzdálenějších regionů, na základě článku 349 Smlouvy o fungování EU;

42.  podněcuje Komisi a Radu, aby uplatnily soubor doporučení vymezených v usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. dubna 2017 o řízení rybářského loďstva v nejvzdálenějších regionech(5);

43.  vyzývá Unii, aby se ve spojení s nejvzdálenějšími regiony budovala jako světová námořní mocnost;

44.  zdůrazňuje, že jak bohatství, které představují oceány, tak současný a budoucí technologický pokrok mohou přinést dosud neznámé příležitosti růstu pro nejvzdálenější regiony; domnívá se, že udržitelný modrý růst představuje příležitost zmírnit strukturální nerovnosti, které existují mezi nejvzdálenějšími regiony a kontinentální Evropou, a může přispět k tomu, aby se z nejvzdálenějších regionů stalo epicentrum evropské politiky budoucnosti;

45.  připomíná, že vzhledem ke svému umístění zaujímají nejvzdálenější regiony důležité postavení z hlediska námořní správy, řízení pobřežních vod, boje proti nezákonnému rybolovu a zlepšení bezpečnosti dopravy;

46.  vybízí Unii a dotčené členské státy, aby více investovaly do oblasti moře a oceánů, zejména ve vztahu k nejvzdálenějším regionům, a zajistily tak účinný a udržitelný hospodářský rozvoj jejich výlučných ekonomických zón;

47.  oceňuje studii, kterou zahájila Komise a která se týká potenciálu udržitelného modrého růstu v nejvzdálenějších regionech, a vyzývá ke spuštění skutečně evropského programu určeného těmto regionům a usilujícího o řešení výzev v oblasti potravinového zabezpečení, mořského a námořního výzkumu a biohospodářství; zdůrazňuje nicméně, že některé činnosti, jako je těžba ropy a plynu nacházejících se pod mořským dnem a průzkum podmořských nerostných ložisek, mohou mít vážný dopad na citlivý mořský prostor a nepříznivě ovlivnit mořské druhy a zranitelné ekosystémy;

48.  připomíná význam, který mají v nejvzdálenějších regionech chráněné mořské oblasti;

Politika soudržnosti

49.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU přiznává nejvzdálenějším regionům zvláštní přístup ke strukturálním fondům, a proto by se na všechny tyto regiony mělo nahlížet jako na „nejméně rozvinuté“; s potěšením vítá opatření Komise ve prospěch nejvzdálenějších regionů uvedená v rámci řady čtyř sdělení o nejvzdálenějších regionech (2004, 2007, 2008 a 2012); zdůrazňuje význam, který má pro všechny nejvzdálenější regiony finanční podpora Unie, jež na období 2014–2020 dosahuje výše 13 miliard EUR;

50.  opakuje, že politika soudržnosti musí zůstat jedním z hlavních nástrojů evropské činnosti po roce 2020, zejména s ohledem na nejvzdálenější regiony, v jejichž rámci jsou regionální rozdíly stále výrazné;

51.  vyzývá členské státy, s ohledem na zásadu subsidiarity a na odpovědnost, která jim přísluší, aby v plné míře dodržely předběžné podmínky, zejména pokud jde o investice do oblastí týkajících se jejich pravomocí, a umožnily tak co nejlepší výkonnost evropských fondů a politik v nejvzdálenějších regionech;

52.  domnívá se, že v příštím programovém období by se v případě nejvzdálenějších regionů mohlo stanovit více flexibility v rámci tematického zaměření, pokud jde o definici některých z jejich priorit, na které by mohly čerpat prostředky ze strukturálních fondů za předpokladu, že se usiluje o udržitelný rozvoj; požaduje, aby byly nejvzdálenějším regionům i nadále přidělovány rozpočtové prostředky, nahrazovány dodatečné náklady a zachovány veškeré řádně odůvodněné odchylky, které jim kompenzují strukturální nevýhody;

53.  požaduje, aby se při určování finančního krytí v příštím víceletém finančním rámci přísně uplatňovala kritéria vymezená v obecném nařízení o fondech;

54.  připomíná, že společným cílem zůstává dvojí integrace nejvzdálenějších regionů; vyzývá k rozpracování a spuštění souboru mechanismů pro přeshraniční spolupráci mezi nejvzdálenějšími regiony, zámořskými zeměmi a územími a třetími zeměmi v jejich zeměpisné oblasti, ke kterému by mělo přispět zejména zachování a zdokonalení součinnosti právních a finančních mechanismů nařízení o Evropském rozvojovém fondu a Evropském fondu pro regionální rozvoj;

55.  zdůrazňuje, že je důležité upravit strategie evropské územní spolupráce tak, aby se zmírnily negativní dopady na regiony způsobené jejich okrajovou povahou, a podporovat spolupráci;

56.  doporučuje věnovat větší pozornost uplatňování Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) ve vztahu k nejvzdálenějším regionům, k regionům nejméně rozvinutým a nejvíce izolovaným;

57.  připomíná, že vzhledem k míře nezaměstnanosti mladých lidí v nejvzdálenějších regionech je zapotřebí zesílit opatření Unie na podporu a vzdělávání mladých lidí v těchto regionech, zejména prostřednictvím iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

58.  připomíná, že nejdůležitějším fondem pro vzdělávání a zaměstnanost je Evropský sociální fond (ESF); vyzývá Komisi, aby z důvodu strukturální povahy a kritické míry nezaměstnanosti v nejvzdálenějších regionech a na základě článku 349 Smlouvy o fungování EU, který přiznává nejvzdálenějším regionům právo na zvláštní přístup ke strukturálním fondům, vytvořila dodatečný příděl v rámci ESF, a podpořila tak zaměstnatelnost, mobilitu a vzdělávání v nejvzdálenějších regionech;

59.  zdůrazňuje, že je důležité zavést v nejvzdálenějších regionech výzkumné a inovační strategie pro inteligentní specializaci (RIS 3), neboť představují klíčový prvek pro provedení politiky soudržnosti;

60.  připomíná význam místních rozvojových nástrojů, jako jsou komunitně vedený místní rozvoj a integrované územní investice, což jsou přístupy zdola nahoru, jež umožňují řešit místní strukturální výzvy a zároveň prosazovat odpovědnost místních komunit; vyzývá proto Komisi a dotčené členské státy, aby prozkoumaly způsoby, jak posílit využívání komunitně vedeného místního rozvoje, který představuje flexibilní a inovativní řešení pro úpravu, kterou nejvzdálenější regiony dle jejich vyjádření potřebují;

61.  zdůrazňuje, že jako rozhodující faktor při tvorbě politik nejvzdálenějších regionů, zejména v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnání, je nezbytné vzít v úvahu demografické rozdíly mezi těmito regiony;

Politika hospodářské soutěže a státní podpory

62.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU uvádí, že Komise může navrhovat zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, která se týkají zejména celní a obchodní politiky, daňové politiky, svobodných pásem, podmínek pro zásobování surovinami a základním spotřebním zbožím a státních podpor;

63.  dále připomíná, že čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU stanoví, že za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji nejvzdálenějších regionů s ohledem na jejich strukturální, hospodářskou a sociální situaci;

64.  vyzývá Komisi, aby se v pokynech k vnitrostátní regionální podpoře a v režimu podle obecného nařízení o blokových výjimkách více opírala o čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování EU, a přispívala tak k hospodářskému a sociálnímu rozvoji nejvzdálenějších regionů a lépe tyto regiony zohledňovala;

65.  zdůrazňuje, že s ohledem na odlehlost a omezenost jejich trhů nemůže posílení výjimek z právních předpisů o hospodářské soutěži, které jim byly uděleny na základě článků 349 a 42 Smlouvy o fungování EU, ovlivnit obchod mezi členskými státy ani narušit stabilitu vnitřního trhu;

66.  vyjadřuje politování nad tím, že počáteční návrhy na zjednodušení vnitrostátní regionální podpory a režimu podle obecného nařízení o blokových výjimkách se od počátku nesnaží o úpravu pravidel pro nejvzdálenější regiony, kterou by se zajistil účinný hospodářský a sociální rozvoj v těchto regionech;

67.  vyzývá Komisi, aby ještě více bojovala proti velkým monopolům, jež v nejvzdálenějších regionech přispívají k růstu životních nákladů pro místní obyvatelstvo, a to zejména v odvětví dovozu, které konkuruje rozvoji místního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací;

68.  žádá Komisi, aby v odchylných daňových režimech pro nejvzdálenější regiony pokračovala i po roce 2020, a to na základě důkladného posouzení jejich situace, a aby zároveň dohlížela na pokrok na cestě ke spravedlivým a účinným daňovým režimům a na posilování boje proti daňovým podvodům v Unii a ve třetích zemích;

69.  upozorňuje na takové obchodní praktiky, jako je vývoz přebytků za nízké ceny, které mohou narušit stabilitu ostrovních mikrotrhů místních ekonomik;

Výzkum, životní prostředí, vzdělávání, kultura, doprava, energetika a telekomunikace

70.  připomíná, že článek 349 Smlouvy o fungování EU uvádí, že Komise může navrhovat zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, která se týkají rovněž podmínek přístupu k horizontálním programům Unie;

71.  domnívá se, že horizontální programy Unie by měly počítat se zvláštními podmínkami pro přístup nevzdálenějších regionů, aby se tak zajistilo jejich účinné zapojení a aby se mohly vyzdvihnout jejich přednosti, zejména v rámci programů Horizont 2020, LIFE, COSME, Kreativní Evropa atd.;

72.  žádá Komisi, aby účinně začlenila nejvzdálenější regiony do transevropských sítí v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací;

73.  připomíná, že udržitelná energetická soběstačnost nejvzdálenějších regionů se musí stát prioritou; zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony mají užitek z četných výhod, pokud jde o rozvoj obnovitelné energie, energetické účinnosti a oběhového hospodářství;

74.  poukazuje na to, že stimulace činností v oblasti výzkumu a inovací má významný potenciál pro stabilní a udržitelný rozvoj; vyzývá k optimalizování přístupu nejvzdálenějších regionů k ESI fondům a k programu Horizont 2020 tak, aby se lépe propojily tamní univerzity, výzkumná střediska a příslušné inovativní podniky a aby se tyto regiony staly atraktivními a dokázaly prosazovat lepší výměnu mezi občany a institucemi, nejen mezi jednotlivými nejvzdálenějšími regiony, ale také s evropským kontinentem, zámořskými zeměmi a územími a třetími zeměmi;

75.  připomíná ústřední úlohu, kterou hrají v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje v nejvzdálenějších regionech malé a střední podniky (MSP); vyzývá tudíž Komisi, aby lépe zohlednila situaci nejvzdálenějších regionů v rámci programů COSME a rovněž v rámci programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI);

76.  domnívá se, že by měly být více podporovány výměny a spolupráce mezi nejvzdálenějšími regiony a sousedními třetími zeměmi v oblasti výzkumu a inovací, kultury a vzdělávání, aby se podpořila jejich regionální integrace;

77.   vítá skutečnost, že nový program Erasmus+ podporuje mobilitu studentů a mladých podnikatelů z nejvzdálenějších regionů tím, že jim poskytuje maximální podporu; požaduje, aby stejná ustanovení byla zahrnuta do programu Kreativní Evropa; přeje si nicméně, aby se v rámci programu Erasmus lépe zohlednily společné charakteristiky nejvzdálenějších regionů, přičemž by se podpořily zejména výměny uvnitř těchto regionů; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory 37. bodu odůvodnění nařízení Erasmus+, který stanoví, že „při uplatňování programu by se mělo přihlédnout k omezením, která vyplývají z odlehlosti nejvzdálenějších regionů Unie a zámořských zemí a území“, výše náhrad mobility v rámci programu Erasmus je často nedostatečná v porovnání se skutečnými náklady, jež při cestě do metropole vznikají studentům, kteří pocházejí z nejvzdálenějších regionů a tento program využívají;

78.  vyzývá Komisi, aby rozšířila nový mechanismus mobility zaměřený na mladé lidi a nazvaný „Move2Learn, Learn2Move“ na evropské občany bydlící v nejvzdálenějších regionech a aby přizpůsobila výši cestovní náhrady, která je jim poskytována, skutečným nákladům, jež jim vznikají při cestě mezi nejvzdálenějším regionem a kontinentální Evropou; vítá rozhodnutí Komise neomezovat tento mechanismus pouze na železniční dopravu, což by ve skutečnosti mladé lidi ze zámoří marginalizovalo;

79.  konstatuje, že program Natura 2000 nelze uplatnit na francouzské nejvzdálenější regiony, neboť jejich mimořádnou biologickou rozmanitost oslabují především dopady změny klimatu; vyzývá proto k provedení zvláštních opatření v oblasti ochrany a k zachování přípravného opatření pro program BEST a rovněž k vytvoření udržitelného mechanismu pro financování projektů v oblasti biologické rozmanitosti, zhodnocení ekosystémových služeb a přizpůsobení se změnám klimatu v evropských zámořských zemích a územích;

80.  navrhuje vypracovat posouzení dopadu v souvislosti s možnostmi uplatnění programu Natura 2000 na francouzské nejvzdálenější regiony, aby bylo možné určit nejvhodnější nástroje pro ochranu biologické rozmanitosti a životního prostředí těchto regionů;

81.  připomíná, že přezkum strategie Unie v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období, který zveřejnila Komise v říjnu 2015 a jejž zmínil Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 1/2017, došel k závěru, že ačkoli se při provádění opatření souvisejících s cílem 1 podařilo od roku 2011 dosáhnout významného pokroku, hlavními výzvami zůstávají dokončení mořské oblasti sítě Natura 2000 a rovněž zaručení účinné správy lokalit této sítě a nezbytných prostředků k jejímu financování, což jsou pro nejvzdálenější regiony dva důležité faktory;

82.  připomíná, že Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 1/2017 uvedl, že je zapotřebí významného pokroku ze strany členských států a větší snahy ze strany Komise, aby bylo možné lépe přispívat k ambiciózním cílům strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020;

83.  připomíná, že Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě z ledna 2017 uvedl, že „provádění sítě Natura 2000 s plným využitím jejího potenciálu vyžaduje více úsilí“;

84.  opakuje, že v zájmu územní soudržnosti, prosazování rovnosti příležitostí, tvorby pracovních míst a zlepšování životních podmínek obyvatelstva nejvzdálenějších regionů je naprosto nezbytné zlepšit přístup k internetu;

85.  naléhavě vyzývá Komisi, aby při řešení otázek souvisejících s pokrytím digitální sítí zohledňovala specifické rysy nejvzdálenějších regionů;

86.  vyzývá k vytvoření zvláštního programu typu „POSEI“ pro dopravu, aby se podpořila územní, sociální a hospodářská soudržnost těchto regionů a snížil ostrovní charakter a dvojí ostrovní charakter některých nejvzdálenějších regionů; zdůrazňuje, že tento program by měl vymezit podporu pro přepravu osob a zboží mezi nejvzdálenějšími regiony a kontinentem, v rámci samotných nejvzdálenějších regionů a mezi blízkými nejvzdálenějšími regiony, jako jsou Azory, Madeira a Kanárské ostrovy; zdůrazňuje, že tento program by měl rovněž podporovat obchod mezi těmito regiony;

87.  zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony jsou privilegovanými turistickými regiony a že je nezbytné investovat do kvalitní dopravní sítě, která bude cenově dostupná, zejména pro vnitřní trh;

88.  vyzývá Evropskou unii, aby odhodlaně zahájila internacionalizaci přístupu do nejvzdálenějších regionů zřízením infrastruktury a dopravních cest, které tyto regiony spojí s evropským kontinentem, sousedními třetími zeměmi a se zbytkem světa;

89.  požaduje, aby byla v nejvzdálenějších regionech zavedena skutečná evropská průmyslová strategie, která by vedla ke vzniku pracovních míst, jež nelze přemístit, a která by byla založena na schopnosti podniků upevnit své místní postavení;

90.  domnívá se, že nejvzdálenější regiony mohou představovat výsadní prostor pro zavedení pilotních projektů, jejichž opatření mají být uplatňována napříč různými členskými státy;

o
o   o

91.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům a jejich regionům a Výboru regionů.

(1) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 1.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0133.
(3) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise proti Radě, spojené věci C‑132/14 až C‑136/14, ECLI:EU:C:2015:813.
(4) Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0195.

Právní upozornění