Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 12. září 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Žádost, aby byla Marie-Christine Boutonnetová zbavena imunity
 Jmenování Simona Busuttila do výboru zřízeného podle článku 255 SFEU
 Dohoda mezi EU a Islandem o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin ***
 Dohoda mezi EU a Islandem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty ***
 Provádění směrnice o mediaci
 Fungování franšíz v maloobchodním odvětví
 Kosmická strategie pro Evropu
 Akademické pokračující a dálkové vzdělávání jako součást evropské strategie celoživotního učení
 Zrušení zastaralých nařízení v odvětví vnitrozemské vodní dopravy a silniční nákladní dopravy ***I
 Podpora připojení k internetu v místních komunitách ***I
 Opatření na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu ***I
 Lov velryb v Norsku
 Přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí
 Dopad mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce

Žádost, aby byla Marie-Christine Boutonnetová zbavena imunity
PDF 356kWORD 48k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o žádosti, aby byla Marie-Christine Boutonnetová zbavena imunity (2017/2063(IMM))
P8_TA(2017)0317A8-0259/2017

Evropský parlament,

—  s ohledem na žádost, aby byla Marie-Christine Boutonnetová zbavena imunity, kterou dne 14. dubna 2017 předložilo Ministerstvo spravedlnosti Francouzské republiky na základě žádosti vrchního státního zástupce při odvolacím soudu v Paříži a jež byla oznámena na plenárním zasedání dne 26. dubna 2017 v souvislosti s případem, kterým se zabývají vyšetřující soudci při soudu prvního stupně v Paříži (“pôle financier”) a jenž je předmětem soudního vyšetřování z důvodů porušení důvěry ve spojitosti s finančními prostředky obdrženými na základě smlouvy jednoho konkrétního parlamentního asistenta,

–  s ohledem na vyslechnutí Jeana-Françoise Jalkha, který nahradil Marie-Christine Boutonnetovou, v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0259/2017),

Α.  vzhledem k tomu, že vyšetřující soudci při soudu prvního stupně v Paříži požádali, aby byla poslankyně Evropského parlamentu Marie-Christine Boutonnetová zbavena imunity, aby ji mohli vyslechnout v souvislosti s podezřením z trestného činu;

Β.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

C.  vzhledem k tomu, že článek 26 Ústavy Francouzské republiky stanoví, že: „Žádný člen parlamentu nesmí být v souvislosti s trestnou činností nebo jiným deliktním jednáním zadržen, vzat do vazby, ani proti němu nesmí být použita svobodu omezující opatření bez svolení Předsednictva shromáždění, jehož je členem. Toto svolení se nepožaduje v případě trestného činu nebo v případě jiného deliktního jednání, při němž byla osoba přistižena, nebo v případě konečného odsuzujícího rozsudku“;

D.  vzhledem k tomu, že podle vyšetřujících soudců vyšetřování vedená v rámci předběžného vyšetřování a soudního vyšetřování naznačují, že původní podezření Evropského parlamentu, pokud jde o jistý počet parlamentních asistentů poslanců Evropského parlamentu přidružených k Národní frontě, by mohlo být oprávněné;

E.  vzhledem k tomu, že zejména vyšlo najevo, že plán pracovních míst, který Národní fronta zveřejnila v únoru 2015, zahrnuje 15 poslanců Evropského parlamentu, 21 místních parlamentních asistentů a 5 akreditovaných parlamentních asistentů; vzhledem k tomu, že jistý počet parlamentních asistentů za své místo zaměstnání prohlásil ústřední sídlo Národní fronty v Nanterre, přičemž někteří uvedli, že jsou tam zaměstnáni na plný úvazek; vzhledem k tomu, že většina pracovních smluv parlamentních asistentů popisovala naprosto stejné obecné úkoly, aniž by zacházela do podrobností;

F.  vzhledem k tomu, že vyšetřování rovněž odhalila tři situace, z nichž vyplynulo, že dotčení asistenti se ve skutečnosti pravděpodobně nevěnovali úkolům souvisejícím s Evropským parlamentem:

   pracovní smlouvy asistentů Evropského parlamentu vsunuté mezi dvě pracovní smlouvy pro Národní frontu;
   souběžné pracovní smlouvy asistentů Evropského parlamentu pro Evropský parlament a pracovní smlouvy pro Národní frontu;
   pracovní smlouvy pro Národní frontu uzavřené na období, jež následují okamžitě po obdobích, na něž se vztahují pracovní smlouvy asistentů Evropského parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že při prohlídce prováděné v ústředním sídle Národní fronty v únoru 2016 byla v kanceláři pokladníka této strany zabavena řada dokumentů, které svědčí o úmyslu této strany „ušetřit“ na odměnách svých zaměstnanců prostřednictvím Evropského parlamentu, který jim bude platit coby parlamentním asistentům;

H.  vzhledem k tomu, že vyšetřující soudci považují za nezbytné vyslechnout vysvětlení Marie-Christine Boutonnetové týkající se finančních prostředků obdržených na základě smlouvy jistého jmenovaného parlamentního asistenta; vzhledem k tomu, že tento asistent byl dne 6. března 2017 obviněn z toho, že zatajil porušení důvěry v období mezi zářím 2014 a únorem 2015; vzhledem k tomu, že tento asistent při výslechu vedeném dvěma vyšetřujícími soudci využil svého práva nevypovídat;

I.  vzhledem k tomu, že se Marie-Christine Boutonnetová odmítla dostavit k soudu, přestože byla několikrát předvolána vyšetřovateli a vyšetřujícími soudci za účelem stanovení toho, zda má být obviněna z porušení důvěry v období od září 2014 do února 2015;

J.  vzhledem k tomu, že vyšetřující soudci v Paříži již podle všeho Marii-Christine Boutonnetovou vyslechli;

K.  vzhledem k tomu, že je nicméně vhodné zbavit dotčenou poslankyni imunity, neboť k tomu je oprávněn pouze Parlament;

L.  vzhledem k tomu, že jasně existuje důvod pro zbavení imunity a že se neobjevily žádné důkazy o fumus persecutionis, zejména s ohledem na skutečnost, že probíhají další řízení založená na podobných obviněních vznesených proti poslancům z jiných politických skupin a jiné státní příslušnosti;

1.  rozhodl, že se Marie-Christine Boutonnetová zbavuje imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným orgánům Francouzské republiky a Marii-Christine Boutonnetové.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner v. Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot v. Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra v. De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch v. Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch v. Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Jmenování Simona Busuttila do výboru zřízeného podle článku 255 SFEU
PDF 310kWORD 41k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o návrhu na jmenování Simona Busuttila členem výboru zřízeného podle článku 255 Smlouvy o fungování Evropské unie (2017/2132(INS))
P8_TA(2017)0318B8-0503/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 255 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 120 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh Výboru pro právní záležitosti (B8-0503/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Simon Busuttil splňuje podmínky stanovené v čl. 255 druhém pododstavci SFEU;

1.  navrhuje jmenovat Simona Busuttila členem výboru;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí předsedovi Soudního dvora.


Dohoda mezi EU a Islandem o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin ***
PDF 311kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Islandem o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin (11782/2016 – C8-0123/2017 – 2016/0252(NLE))
P8_TA(2017)0319A8-0254/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11782/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Islandem o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin (12124/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0123/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a na čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0254/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Islandu.


Dohoda mezi EU a Islandem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty ***
PDF 313kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Islandem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (12146/2016 – C8-0129/2017 – 2016/0293(NLE))
P8_TA(2017)0320A8-0256/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12146/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Islandem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (12147/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0129/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0256/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Islandu.


Provádění směrnice o mediaci
PDF 414kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech („směrnice o mediaci“) (2016/2066(INI))
P8_TA(2017)0321A8-0238/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech(1) („směrnici o mediaci“),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (COM(2016)0542),

–  s ohledem na kompilaci hloubkových analýz Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „The implementation of the Mediation Directive – 29 November 2016“ (Provádění směrnice o mediaci – 29. listopadu 2016)(2),

–  s ohledem na studii Komise s názvem „Study for an evaluation and implementation of Directive 2008/52/EC – the ‚Mediation Directive‘“ (Studie za účelem hodnocení a provádění směrnice 2008/52/ES – směrnice o mediaci) z roku 2014(3),

–  s ohledem na studii Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „Rebooting the Mediation Directive: Assessing the limited impact of its implementation and proposing measures to increase the number of mediations in the EU“ (Restart směrnice o mediaci: posouzení omezeného dopadu jejího provádění a návrh opatření ke zvýšení počtu mediací v EU)(4),

–  s ohledem na hodnocení provádění směrnice o mediaci vypracované Oddělením pro následné posuzování dopadů výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS)(5),

–  s ohledem na studii Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „Quantifying the cost of not using mediation – a data analysis“ (Vyčíslení nákladů na nevyužívání mediace – analýza dat)(6),

–  s ohledem na článek 67 a čl. 81 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0238/2017),

A.  vzhledem k tomu, že směrnice 2008/52/ES je důležitým mezníkem v souvislosti se zaváděním a využíváním mediačních postupů v Evropské unii; nicméně vzhledem k tomu, že její provádění v jednotlivých členských státech se velmi liší v závislosti na tom, zda v nich již dříve vnitrostátní mediační systémy existovaly, přičemž některé členské státy zvolily poměrně doslovné provedení jejích ustanovení, jiné zvolily hloubkovou revizi alternativních způsobů řešení sporů (jako například Itálie, která využívá mediace v šestkrát vyšší míře než zbytek Evropy) a ostatní měly za to, že jejich stávající právní předpisy jsou již se směrnicí o mediaci v souladu;

B.  vzhledem k tomu, že většina členských států rozšířila oblast působnosti svých opatření provádějících tuto směrnici rovněž na vnitrostátní případy – přičemž pouze tři členské státy se rozhodly provést směrnici pouze s ohledem na přeshraniční případy(7), – což má rozhodně pozitivní dopad na právní předpisy členských států a kategorie předmětných sporů;

C.  vzhledem k tomu, že obtíže, které se ve stadiu provádění směrnice objevily, do značné míry odrážejí rozdíly v právní kultuře napříč vnitrostátními právními systémy; vzhledem k tomu, že prioritou by proto měla být změna právního způsobu myšlení prostřednictvím rozvoje mediační kultury založené na smírném řešení sporů, jak na to během vypracovávání této směrnice Unie a následně při jejím provádění členskými státy opakovaně upozorňovaly evropské sítě odborníků z oblasti práva;

D.  vzhledem k tomu, že provádění směrnice o mediaci poskytuje EU přidanou hodnotu tím, že zvyšuje povědomí vnitrostátních normotvůrců o výhodách mediace a přináší určitou míru souladu s procesním právem a odlišnými postupy ve členských státech;

E.  vzhledem k tomu, že mediace, jako alternativní, dobrovolný a důvěrný mimosoudní postup, může být v určitých případech a s nezbytnými zárukami užitečným nástrojem pro zmírnění přetíženosti soudních systémů, jelikož umožňuje fyzickým a právnickým osobám řešit spory rychle a levně mimosoudní cestou – přičemž je třeba mít na paměti, že příliš dlouhá soudní řízení představují porušení Listiny základních práv –, a zároveň zaručuje lepší přístup ke spravedlnosti a přispívá k hospodářskému růstu;

F.  vzhledem k tomu, že cílů stanovených v článku 1 směrnice o mediaci zaměřených na podporu využívání mediace a zejména dosažení „vyváženého vztahu mezi mediací a soudním řízením“ zjevně nebylo dosaženo, neboť mediace je ve většině členských států využívána v průměru v méně než 1 % případů u soudu(8);

G.  vzhledem k tomu, že směrnice o mediaci nevytvořila unijní systém mimosoudního řešení sporů v nejužším slova smyslu, s výjimkou zavedení zvláštních ustanovení v oblasti uplynutí promlčecí nebo prekluzivní doby v soudním řízení při snaze o mediaci a v oblasti povinností týkajících se důvěrnosti pro mediátory a jejich administrativní pracovníky;

Hlavní závěry

1.  vítá skutečnost, že v mnoha členských státech byly mediační systémy v nedávné době předmětem změn a revizí a v jiných členských státech se změny platných právních předpisů plánují(9);

2.  vyjadřuje politování nad skutečností, že pouze tři členské státy se rozhodly provést směrnici pouze s ohledem na přeshraniční případy, a konstatuje, že existují určité obtíže týkající se fungování vnitrostátních mediačních systémů v praxi, které souvisejí především s kontradiktorní tradicí a chybějící mediační kulturou v členských státech, nízkou úrovní povědomí o mediaci ve většině členských států, nedostatečnými znalostmi o způsobu řešení přeshraničních případů a s fungováním mechanismů kontroly kvality pro mediátory(10);

3.  zdůrazňuje, že všechny členské státy počítají s možností, že soudy mohou vyzvat strany, aby k řešení sporu využily mediace nebo aby se alespoň zúčastnily informativních setkání o mediaci; poznamenává, že v některých členských státech je účast na těchto informativních setkáních povinná z podnětu soudce(11) nebo ve vztahu ke konkrétním sporům, u nichž to stanoví zákon, jako jsou například rodinné záležitosti(12); poukazuje rovněž na to, že některé členské státy vyžadují, aby právníci své klienty informovali o možnosti využití mediace, případně aby soudní žaloby potvrzovaly, zda došlo k pokusu o mediaci, nebo zda existují nějaké důvody, které takovému pokusu brání; konstatuje však, že článek 8 směrnice o mediaci zajišťuje, aby stranám, jež si ve snaze o urovnání sporu zvolí mediaci, nebylo následně bráněno v řízení u soudu, ačkoli již věnovaly čas mediaci; zdůrazňuje, že k tomuto bodu nebyly ze strany členských států zjevně vzneseny žádné konkrétní otázky;

4.  konstatuje rovněž, že mnoho členských států poskytuje stranám sporu finanční pobídky k využití mediace, ať už ve formě snížení nákladů, právní pomoci nebo sankcí za neoprávněné odmítnutí uvažovat o mediaci; podotýká, že výsledky dosažené v těchto zemích dokazují, že mediace může představovat nákladově efektivní a rychlé mimosoudní řešení sporů prostřednictvím řízení přizpůsobených potřebám stran sporu;

5.  domnívá se, že přijetí kodexů chování představuje důležitý nástroj k zajištění kvality mediace; v této souvislosti poznamenává, že Evropský kodex chování pro mediátory je buď přímo využíván zúčastněnými stranami, nebo inspiroval vnitrostátní či odvětvové kodexy; rovněž poznamenává, že ve většině členských států fungují povinná akreditační řízení pro mediátory a existují v nich registry mediátorů;

6.  vyjadřuje politování nad tím, jak obtížné je získat komplexní statistické údaje o mediaci, včetně počtu případů, kdy byla mediace využita, průměrné délky a úspěšnosti mediačních procesů; konstatuje, že bez spolehlivé databáze je velmi obtížné dále podporovat mediaci a zvyšovat důvěru veřejnosti v její účinnost; na druhou stranu zdůrazňuje rostoucí úlohu Evropské justiční sítě pro občanské a obchodní věci při zdokonalování sběru vnitrostátních údajů o používání směrnice o mediaci;

7.  vítá zvláštní význam mediace v oblasti rodinného práva (zejména v řízeních týkajících se péče o dítě, práva styku s dítětem a případů únosů dětí), kde může vytvořit konstruktivní atmosféru pro diskusi a zajistit spravedlivé jednání mezi rodiči; dále poznamenává, že smírná řešení budou pravděpodobně dlouhodobého trvání a v nejlepším zájmu dítěte, neboť mohou kromě primárního bydliště dítěte řešit i podmínky návštěv nebo dohody týkající se zajištění dítěte; poukazuje v této souvislosti na důležitou úlohu, kterou hraje Evropská soudní síť v občanských a obchodních věcech při vypracovávání doporučení zaměřených na větší využívání rodinné mediace v přeshraničním kontextu, zejména v případech únosů dětí;

8.  zdůrazňuje význam vytvoření a udržování samostatné kapitoly na evropském portálu e-Justice věnované přeshraniční mediaci v rodinných věcech s cílem poskytovat informace o vnitrostátních mediačních systémech;

9.  vítá proto odhodlání Komise spolufinancovat různé projekty zaměřené na propagaci mediace a odbornou přípravu soudců a osob vykonávajících právní praxi v členských státech;

10.  zdůrazňuje, že i přes dobrovolnou povahu mediace musí být přijata další opatření k zajištění rychlé a cenové dostupné vykonatelnosti dohod dosažených na základě mediace, a to při plném dodržování základních práv i práva Unie a vnitrostátních právních předpisů; v této souvislosti připomíná, že vnitrostátní vykonatelnost dohody dosažené stranami v členském státě je zpravidla předmětem homologace ze strany orgánu veřejné správy, což způsobuje dodatečné náklady, je časově náročné pro strany sporu a mohlo by tedy negativně ovlivnit rozšíření urovnávání sporů mediací v zahraničí, zejména v případech malých sporů;

Doporučení

11.  vyzývá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí při podpoře využívání mediace v občanských a obchodních sporech i prostřednictvím vhodných informačních kampaní poskytujících vhodné a komplexní informace občanům i právnickým osobám o podstatě tohoto postupu a jeho výhodách z hlediska úspory času a nákladů, a aby za tímto účelem zajistily lepší spolupráci mezi odborníky z oblasti práva; zdůrazňuje v této souvislosti, že je potřebná výměna osvědčených postupů v různých vnitrostátních jurisdikcích, která za podpory vhodných opatření na úrovni Unie pomůže zvýšit povědomí o tom, jak užitečná mediace je;

12.  vyzývá Komisi, aby jakožto prostředek k další podpoře využívání mediace posoudila potřebu vytvoření norem kvality na úrovni EU pro poskytování mediačních služeb, a to zejména ve formě minimálních norem, které by zajistily soudržnost a přitom by zohledňovaly základní právo na přístup ke spravedlnosti i místní rozdíly v kultuře mediace;

13.  vyzývá Komisi rovněž k tomu, aby posoudila, zda by měly členské státy vytvořit a udržovat vnitrostátní registry řízení, u nichž byla využita mediace, které by mohly být pro Komisi zdrojem informací a které by mohli využívat i vnitrostátní mediátoři a těžit z osvědčených postupů z celé Evropy; zdůrazňuje, že každý takový registr musí být vytvořen v plném souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (nařízení (EU) 2016/679)(13);

14.  žádá Komisi o vypracování podrobné studie překážek volného šíření zahraničních mediačních dohod v Unii a různých možností podpory využívání mediace jakožto rozumného, cenově dostupného a účinného způsobu řešení konfliktů ve vnitřních i přeshraničních sporech v Unii, s přihlédnutím k dodržování zásad právního státu a aktuálnímu mezinárodnímu vývoji v této oblasti;

15.  vyzývá Komisi, aby při přezkumu pravidel hledala řešení s cílem účinně rozšířit oblast působnosti mediace případně i na jiné občanské nebo správní záležitosti; zdůrazňuje však, že zvláštní pozornost musí být věnována důsledkům, které by mohla mít mediace na některé sociální otázky, jako je rodinné právo; doporučuje v této souvislosti, aby Komise a členské státy v rámci mediačních postupů uplatnily a použily přiměřená ochranná opatření s cílem snížit rizika pro slabší strany a chránit je proti případnému zneužití řízení nebo postavení silnějšími stranami, a aby poskytly komplexní statistické údaje o těchto ochranných opatřeních; zdůrazňuje rovněž, že je důležité zajistit dodržení spravedlivých kritérií z hlediska nákladů, zejména s cílem chránit zájmy znevýhodněných skupin; konstatuje však, že mediace může ztratit svou přitažlivost a přidanou hodnotu, pokud se pro zúčastněné strany zavedou příliš přísné normy;

o
o   o

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3.
(2) PE 571.395.
(3) http://bookshop.europa.eu/en/study-for-an-evaluation-and-implementation-of-directive-2008-52-ec-the-mediation-directive--pbDS0114825/
(4) PE 493.042.
(5) PE 593.789.
(6) PE 453.180.
(7) Viz COM(2016)0542, s. 5.
(8) PE 571.395, s. 25.
(9) Estonsko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko a Španělsko.
(10) Viz COM(2016)0542, s. 4.
(11) Například v České republice.
(12) Například v Litvě, Lucembursku, Anglii a Walesu.
(13) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.


Fungování franšíz v maloobchodním odvětví
PDF 422kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o fungování franšíz v maloobchodním odvětví (2016/2244(INI))
P8_TA(2017)0322A8-0199/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o evropském akčním plánu pro obchod, jenž je přínosem pro všechny zúčastněné strany(1), a především na bod 29 tohoto usnesení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci(2),

–  s ohledem na studii z dubna 2016 o franšízách, jejíž vypracování zadal výbor IMCO(3),

–  s ohledem na studii ze září 2016 s názvem „Regulační rámec a výzvy spojené s franšízami v EU z právního pohledu“(4), jejíž vypracování zadal výbor IMCO,

–  s ohledem na informační sdělení s názvem „Budoucí možnosti politiky ve vztahu k franšízám v EU: boj proti nekalým obchodním praktikám“(5),

–  s ohledem na seminář s názvem „Vztahy mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz: regulační rámec a současné výzvy“, který dne 12. července 2016 uspořádal výbor IMCO,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A8-0199/2017),

A.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádná společná evropská definice franšízy a že franšízové dohody se mezi podniky liší, nicméně jedním z hlavních rysů těchto dohod je dobrovolně uzavřené smluvní partnerství mezi podnikateli nebo fyzickými či právnickými osobami, které jsou navzájem právně a finančně nezávislé, v jehož rámci jedna strana (poskytovatel franšízy) převede na druhou stranu (nabyvatele franšízy) právo používat její model franšízy, název a ochranné známky a sdílí s ní know-how, přičemž tato strana využívá technických a organizačních zkušeností a podpory poskytovatele franšízy po dobu trvání smlouvy, zákazníci se spoléhají na jednotu franšízového systému a zájmem poskytovatele i nabyvatele franšízy je rychlé získání nových trhů s využitím omezených investic a na základě větší šance na úspěch;

B.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 11. prosince 2013 Parlament uvítal používání franšízy jako obchodního modelu, jenž podporuje nové podniky a vlastnictví malých podniků, konstatoval nicméně, že v některých případech existují nerovné smluvní podmínky, a vyzval k uzavírání transparentních a spravedlivých smluv; dále upozornil Komisi a členské státy zejména na problémy, s nimiž se potýkají nabyvatelé franšízy, kteří mají zájem prodat svůj podnik nebo změnit obchodní model a současně nadále působit v daném odvětví, a požádal Komisi, aby přezkoumala zákaz mechanismů stanovování pevných cen ve franšízových systémech a dopady dlouhodobě platných doložek o hospodářské soutěži, možnosti nákupu a zákazu mnohonásobného franšízingu,

C.  vzhledem k tomu, že franšíza skýtá plný potenciál, aby se z ní stal obchodní model, který může přispět k dokončení jednotného trhu v maloobchodním odvětví, neboť může být vhodným prostředkem k založení podniku prostřednictvím společných investic poskytovatele a nabyvatele franšízy; lituje proto skutečnosti, že toto odvětví v EU v současnosti vykazuje nízkou výkonnost, protože představuje jen 1,89 % HDP v porovnání s 5,95 % v USA a 10,83 % v Austrálii, přičemž 83,5 % jeho obratu se soustřeďuje pouze v sedmi členských státech(6), a proto je důležité podněcovat plošnější šíření tohoto obchodního modelu v celé EU;

D.  vzhledem k tomu, že franšízy mají významný přeshraniční rozměr a jsou důležité pro fungování vnitřního trhu, čímž mohou přispívat k vytváření pracovních míst a k rozvoji malých a středních podniků a podnikání a také k získávání nových schopností a dovedností;

E.  vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy upravující franšízu jako obchodní model se v jednotlivých členských státech velmi liší, což vytváří technické překážky a může odrazovat poskytovatele i nabyvatele franšíz od rozšíření svých činností přes hranice; vzhledem k tomu, že toto může mít na druhou stranu dopad na konečné spotřebitele, kterým to omezí jejich výběr;

F.  vzhledem k tomu, že existují rozdíly mezi „tvrdou“ a „měkkou“ franšízou, což závisí na podmínkách franšízové dohody; vzhledem k tomu, že alternativní obchodní modely, jako jsou například „skupiny nezávislých obchodníků“, mají zvláštní charakteristické rysy a pravidla upravující franšízy by se na ně měla vztahovat pouze tehdy, pokud odpovídají definici franšízy;

G.  vzhledem k tomu, že není k dispozici dostatek informací o fungování franšíz napříč odvětvími z toho důvodu, že relevantní informace nejsou zaznamenávány nebo je lze často nalézt pouze v průvodních dopisech přiložených k franšízové dohodě, jež jsou důvěrné, a nejsou tedy přístupné veřejnosti, a že na úrovni EU neexistuje žádný mechanismus sběru informací o potenciálně nevýhodných smluvních podmínkách nebo nespravedlivém způsobu uplatňování smluv, a proto je zapotřebí vytvořit platformu obsahující tyto důležité informace, aby byla zvýšena informovanost poskytovatelů a nabyvatelů franšízy o jejich právech a povinnostech;

H.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod se rozšiřuje a využívá jej stále více spotřebitelů, a proto by měl být ve franšízových dohodách více zohledňován; vzhledem k tomu, že v souvislosti s realizací jednotného digitálního trhu by proto měla být zvláštní pozornost věnována veškerému napětí, jež vzniklo mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz ohledně elektronického obchodu, například pokud jde o výlučné právo nabyvatele franšíz vztahující se na určité zeměpisné území, a zvýšení významu údajů o spotřebitelích v zájmu úspěchu obchodního modelu franšízy, zejména z toho důvodu, že franšízové dohody v současnosti neobsahují ustanovení upravující tyto otázky, což ponechává prostor pro zbytečnou nejistotu a konflikty;

I.  vzhledem k tomu, že Komise definovala nekalé obchodní praktiky jako „postupy, které se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně zavedeny jedním obchodním partnerem vůči druhému“(7);

1.  domnívá se, že v otázce dotvoření jednotného trhu v maloobchodním odvětví mohou franšízy hrát významnou úlohu vzhledem k jejich současnému nedostatečnému využívání v EU v porovnání s jinými rozvinutými ekonomikami;

2.  považuje za důležité, aby členské státy uplatňovaly účinná opatření zaměřená na potírání všech nekalých obchodních praktik v odvětví franšíz, avšak konstatuje, že v tomto ohledu mezi členskými státy stále existuje vysoký stupeň divergence a diverzifikace; považuje proto za důležité, aby byly zavedeny jednotné nelegislativní pokyny, které by zohlednily osvědčené postupy týkající se fungování franšíz v maloobchodním odvětví;

3.  vyzývá Komisi, aby zavedla pokyny k franšízovým dohodám, které by lépe formovaly normativní prostředí, v němž jsou tyto smlouvy uzavírány, a zajistily soulad s pracovními standardy a poskytování řádných a kvalitních služeb;

4.  domnívá se, že s ohledem na silný přeshraniční prvek franšízy je vhodné uplatňovat na úrovni EU jednotný přístup k nápravě nekalých obchodních praktik;

5.  uznává, že na vnitrostátní úrovni byly zavedeny právní předpisy na ochranu nabyvatelů franšíz, avšak důraz se klade na fázi před uzavřením smlouvy, aby byla poskytovatelům franšíz uložena povinnost zveřejňovat informace; vyjadřuje politování nad tím, že ve vnitrostátních systémech neexistují žádné donucovací mechanismy, které by byly účinné při zajišťování kontinuity vztahů v rámci franšízy;

6.  konstatuje, že nabyvatelé franšíz, zejména z řad malých a středních podniků, jsou často slabší smluvní stranou proto, že model franšízy běžně vytváří její poskytovatel a že její nabyvatelé jsou zpravidla finančně slabší a mohou být následně méně informovaní než opačná strana, čímž se stávají závislými na odbornosti poskytovatele této franšízy; zdůrazňuje skutečnost, že franšízové systémy jsou velmi závislé na fungování spolupráce mezi poskytovateli franšíz a jejich nabyvateli, přičemž je třeba zohlednit, že tyto systémy závisí na řádném uplatňování všemi stranami;

7.  připomíná, že franšíza je smluvní vztah mezi dvěma právně nezávislými podniky;

8.  zdůrazňuje, že nařízení by mělo zachovat a posílit důvěru trhu v používání franšízy jako způsob vykonávání obchodní činnosti, neboť podporuje podnikání nejen v mikropodnicích a malých a středních podnicích, které se staly poskytovateli franšíz, ale i jednotlivce, kteří se stali jejich nabyvateli;

9.  konstatuje, že poskytovatelé franšíz založili na vnitrostátní i evropské úrovni organizace určené k zastupování svých zájmů, kdežto nabyvatelé franšíz takové organizace, které by hájily jejich společné zájmy, často postrádají, a nadále působí většinou individuálně;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly dialog mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz a subjekty s rozhodovací pravomocí, usnadňovaly zakládání sdružení zastupujících nabyvatele franšíz a aby zajistily, aby na jejich názory byl brán ohled vždy, když se budou vypracovávat politiky nebo právní předpisy, které by se jich mohly týkat, a to s cílem zaručit rovnější zastoupení stran, přičemž je třeba zdůraznit, že členství v takových organizacích musí být i nadále dobrovolné;

11.  zdůrazňuje, že stále není k dispozici dostatek informací o fungování franšíz v maloobchodním odvětví, a vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Komisí určily kontaktní místa, kde budou podávány informace týkající se problémů, na něž poskytovatelé a nabyvatelé franšíz narazili, a která budou kdykoli k dispozici, a dále vyzývá Komisi, aby zlepšila shromažďování informací na úrovni EU mimo jiné na základě informací získaných z těchto kontaktních míst a zajistila důvěrnost takto získaných informací;

12.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala způsob fungování franšíz v maloobchodním odvětví, včetně existence nerovných smluvních podmínek či jiných nekalých obchodních praktik, a aby vyzvala Eurostat, aby při shromažďování statistických informací týkajících se uvedeného odvětví věnoval tomuto modelu pozornost, aniž by to pro podnikatele znamenalo jakoukoli další administrativní či jinou zátěž;

13.  bere na vědomí Evropský kodex etiky franchisingu, který vypracovala Evropská frančisová federace (EFF), jako potenciálně účinný nástroj k prosazování osvědčených postupů ve franšízovém odvětví na základě samoregulace, poznamenává ale, že tento kodex byl podroben tvrdé kritice ze strany nabyvatelů franšíz, kteří mimo jiné upozornili na skutečnost, že znění verze kodexu předcházející revizi v roce 2016 kladlo na poskytovatele franšíz přísnější povinnosti; vybízí poskytovatele a nabyvatele franšíz, aby za účelem nalezení vhodného řešení zajistily vyvážené a spravedlivé zastoupení obou stran;

14.  vyjadřuje však politování nad tím, že se tento kodex vztahuje jen na malou část franšíz působících v EU, neboť většina franšíz nepatří ani k EFF, ani k vnitrostátním sdružením, která kodex přijala, a že některé členské státy nemají vnitrostátní franšízová sdružení;

15.  konstatuje, že existují obavy nad nedostatkem nezávislých mechanismů vymáhání doprovázejících Evropský kodex etiky franchisingu, a konstatuje, že tento nedostatek v některých členských státech podnítil zavedení právní úpravy, která usiluje o řešení nekalých obchodních praktik v odvětví franšíz a předchází jim;

16.  připomíná, že kodex etiky je soubor pravidel, která poskytovatelé franšíz přijali nad rámec pravidel obsažených v právních předpisech; je přesvědčen, že kodex etiky by měl mít trvalou přidanou hodnotu pro všechny, kteří chtějí tato pravidla dodržovat;

17.  domnívá se, že je třeba posoudit účinnost samoregulačního rámce a iniciativy EU týkající se dodavatelského řetězce, a to vzhledem k tomu, že předpokladem pro účast na této iniciativě je členství ve vnitrostátních franšízových sdruženích;

18.  konstatuje, že franšízové dohody by měly plně respektovat zásady vyváženého partnerství, podle nichž se k sobě poskytovatel a nabyvatel franšízy musí chovat uvážlivým a spravedlivým způsobem a řešit stížnosti, problémy a rozpory prostřednictvím upřímné, transparentní, uvážlivé a přímé komunikace;

19.  vyzývá členské státy, aby Komisi předkládaly stížnosti a další příslušné informace, jež obdrží prostřednictvím kontaktního místa či jiným způsobem; vyzývá Komisi, aby na základě těchto informací vypracovala demonstrativní seznam nekalých obchodních praktik, který by měl být zveřejněn a zpřístupněn všem zainteresovaným stranám; kromě toho vyzývá Komisi, aby v případě potřeby zřídila odbornou platformu za účelem získávání dalších informací o maloobchodních franšízových postupech, a zejména nekalých obchodních praktikách jakéhokoliv druhu;

20.  upozorňuje zejména na potřebu toho, aby konkrétní zásady určené k zajištění vyvážených smluvních práv a povinností stran, jako je poskytování jasných, správných a úplných předsmluvních informací, včetně informací týkajících se výkonu modelu franšízy, a to jak obecných, tak zaměřených na její předpokládané umístění, a taktéž aby jasná omezení týkající se požadavků na zachování mlčenlivosti byla k dispozici v písemné podobě a s dostatečným předstihem před okamžikem podepsání dohody a aby po tomto okamžiku bylo případně zavedeno přechodné období (tzv. „cooling-off period“); upozorňuje rovněž na nutnost poskytování průběžné obchodní a technické podpory nabyvateli franšíz ze strany jejich poskytovatele po dobu trvání dohody, pokud to bude zapotřebí;

21.  zdůrazňuje, že během doby platnosti této smlouvy je třeba poskytnout v případě potřeby nabyvateli franšízy odborné úvodní školení a také informace a odpovídající pomoc ze strany poskytovatele;

22.  připomíná, že nabyvatelé franšíz mají povinnost vyvíjet poctivou snahu o dosažení růstu franšízového podniku a o udržování společné značky a reputace franšízové sítě a rovněž za tímto účelem loajálně spolupracovat se všemi partnery v rámci oné sítě a respektovat průmyslová práva a práva duševního vlastnictví související s modelem franšízy, jakož i pravidla hospodářské soutěže;

23.  dodává nicméně, že někdy poskytovatelé po nabyvatelích franšíz požadují, aby si zakoupili výrobky a služby, jež s modelem franšízy nijak nesouvisí; takové požadavky by se neměly považovat za součást povinností nabyvatelů franšíz, jež se týkají udržování společné značky a reputace franšízové sítě, jelikož mohou velmi snadno představovat nekalé obchodní praktiky;

24.  zdůrazňuje, že konkurenční doložky by měly být jasně formulované, opodstatněné a přiměřené a že by neměly být uplatňovány déle, než je skutečně třeba, zejména s ohledem na možnou potřebu nabyvatelů franšíz změnit svůj model franšízy v případě, že dojde ke změně v jejich okolí, a tedy i ke změně poptávky po výrobcích nebo službách;

25.  bere na vědomí otázky, které vyvstávají v souvislosti s prodejem online, neboť představují čím dál významnější část obchodního modelu franšízy, ale nevztahují se na ně tradiční franšízové dohody, které nezohledňují dopad, jaký může mít internetový prodej na jejich ustanovení; navrhuje proto, aby byla v případě potřeby do franšízových dohod zahrnuta ustanovení týkající se prodeje online, zejména v případech, kdy je postavení poskytovatele a nabyvatele franšíz nevyvážené, především pokud je nabyvatelem franšízy malý nebo střední podnik;

26.  vyzývá Komisi, aby zahájila veřejnou konzultaci za účelem získání nestranných informací o skutečné situaci v odvětví franšíz a vypracovala nelegislativní pokyny týkající se provozu franšíz v maloobchodním odvětví, které by zohlednily osvědčené postupy, a to zejména pokud jde o nejnovější vývoj v oblasti technologií a vývoj na trhu, jako je například internetový obchod, a aby tyto pokyny Parlamentu předložila nejpozději do ledna 2018; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti vypracovala analýzu stávajících samoregulačních mechanismů a také legislativní praxe členských států týkajících se používání franšíz v maloobchodním odvětví a aby Parlamentu předložila svá zjištění spolu s doporučeními ohledně toho, jak dále rozvinout odvětví franšíz v EU,;

27.  zdůrazňuje, že Evropský parlament by se měl aktivně podílet na všech činnostech souvisejících s regulací fungování franšíz v maloobchodním odvětví, a to i pokud jde o přijímání nařízení a směrnic o franšízách s cílem dosáhnout jednotnějšího a ucelenějšího právního rámce;

Právo hospodářské soutěže

28.  zdůrazňuje, že nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě(8) musí být v členských státech uplatňováno jednotným způsobem, a zároveň vyjadřuje politování nad nedostatkem informací o jeho uplatňování;

29.  je toho názoru, že by Komise měla ověřit, zda účinnost uvedeného nařízení není ohrožena v důsledku nerovnoměrného uplatňování v členských státech a zda je v souladu s nedávným vývojem trhu, a to zejména pokud jde o vyňatá ustanovení týkající se období po ukončení smlouvy a podmínky nákupu;

30.  domnívá se, že by Komise měla ověřit, do jaké míry je možné zlepšit uplatňování nařízení prostřednictvím hodnotícího mechanismu v rámci evropské sítě orgánů pro hospodářskou soutěž; zdůrazňuje, že nesourodá návazná opatření Komise brání přeshraničnímu maloobchodu a nevedou k vytvoření rovných podmínek na jednotném trhu;

31.  je přesvědčen, že lepší provádění nařízení na vnitrostátní úrovni by vedlo ke zlepšení distribuce a usnadnění přístupu podniků z jiných členských států na trh a případně poskytlo konečným spotřebitelům lepší obchodní podmínky;

32.  je toho názoru, že by Komise rovněž měla analyzovat nezamýšlené dopady právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže na každý jednotlivý členský stát;

33.  vybízí Komisi k tomu, aby zahájila veřejné konzultace a informovala Parlament o vhodnosti modelu, na němž bude založeno budoucí nařízení o blokových výjimkách;

34.  vyzývá Komisi, aby též zajistila, aby došlo k navrácení veškeré státní podpory, jež byla v odvětví franšíz získána protiprávně ve formě daňových zvýhodnění, a aby v rámci probíhajících šetření zaujala rozhodný postoj; kromě toho zdůrazňuje, že EU potřebuje jasnější právní předpisy v oblasti daňových rozhodnutí; vyzývá Komisi, aby v zájmu spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu napravila veškerá porušení předpisů v oblasti franšíz;

35.  vyzývá Komisi, aby napravila selhání trhu a zajistila, aby v odvětví franšíz bylo vyhýbání se daňovým povinnostem spolu s daňovými úniky účinně potíráno;

36.  vyzývá Komisi, aby ověřila, zda je nezbytné nařízení přezkoumat, a aby v této souvislosti zjistila (a následně v této věci informovala Parlament): 1) jaký dopad má horizontální přístup na fungování franšíz; 2) zda model franšízy přijatý v tomto nařízení odráží skutečnou situaci na trhu; 3) do jaké míry jsou tzv. „povolená vertikální omezení“ (tj. podmínky, za kterých mohou nabyvatelé franšíz nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží nebo služby) přiměřená a do jaké míry mají negativní vliv na trh a spotřebitele; 4) jakým novým výzvám musí poskytovatelé a nabyvatelé franšíz čelit v souvislosti s elektronickým obchodováním a digitalizací obecně; a 5) aby shromažďovala informace o trhu, pokud jde o nové tendence na trhu, vývoj na trhu z hlediska organizace sítě a technologický pokrok;

37.  vyzývá Komisi, aby zrevidovala pravidla pro prosazování nařízení členskými státy, neboť jestliže má nařízení plnit svůj účel, jeho uplatňování by mělo být odpovídajícím způsobem přizpůsobeno;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 140.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0250.
(3) IP/A/IMCO/2015-05, PE 578.978
(4) IP/A/IMCO/2016-08, PE 587.317
(5) PE 587.325
(6) „Regulační rámec a výzvy spojené s franšízami v EU z právního pohledu“, studie pro výbor IMCO, září 2016, s. 12.
(7) „Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce“, COM(2014)0472.
(8) Úř. věst. L 102, 23.4.2010, s. 1.


Kosmická strategie pro Evropu
PDF 460kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o kosmické strategii pro Evropu (2016/2325(INI))
P8_TA(2017)0323A8-0250/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 4 a na hlavu XIX čl. 189 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. října 2016 nazvané „Kosmická strategie pro Evropu“ (COM(2016)0705),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. února 2013 nazvané „Kosmická průmyslová politika EU“ (COM(2013)0108),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. dubna 2011 nazvané „Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům“ (COM(2011)0152),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 nazvané „Připojení pro konkurenceschopný jednotný digitální trh – na cestě k evropské gigabitové společnosti“ (COM(2016)0587) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0300),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 nazvané „Akční plán 5G pro Evropu“ (COM(2016)0588) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0306),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, (COM(2016)0590), předložený Komisí dne 14. září 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. června 2010 nazvané „Akční plán pro aplikace globálního družicového navigačního systému (GNSS)“ (COM(2010)0308),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 377/2014 ze dne 3. dubna 2014, kterým se zavádí program Copernicus a zrušuje nařízení (EU) č. 911/2010,(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1285/2013 ze dne 11. prosince 2013 o zřízení evropských systémů družicové navigace a jejich využití a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 876/2002 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008(2),

—  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 541/2014/EU ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje rámec pro podporu pozorování a sledování vesmíru(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 512/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 912/2010 o zřízení Agentury pro evropský GNSS(4),

–  s ohledem na příslušné závěry Rady a na „Amsterodamské prohlášení“ ministrů ze dne 14. dubna 2016 o spolupráci v oblasti propojeného a automatizovaného automobilismu,

–  s ohledem na manifest z Haagu o politice pro oblast vesmíru z června 2016,

–  s ohledem na společné prohlášení Evropské unie a Evropské kosmické agentury o společné vizi a cílech pro budoucnost Evropy ve vesmíru, podepsané Komisí a agenturou dne 26. října 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2016 o vesmírných kapacitách evropské bezpečnosti a obrany(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2016 o pronikání na trh v oblasti vesmíru(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o kosmické průmyslové politice EU – uvolnění potenciálu pro hospodářský růst v kosmickém odvětví(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2012 o kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2011 o dopravních aplikacích globálních družicových navigačních systémů – krátkodobá a střednědobá politika EU(9),

–  s ohledem na studii z ledna 2016 o pronikání na trh v oblasti vesmíru(10),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro rybolov (A8-0250/2017),

A.  vzhledem k tomu, že přínos vesmíru pro společnost je velmi rozmanitý a prostřednictvím podnícení vývoje řady nových produktů a služeb a podporou zemědělství, lesnictví, rybolovu a námořní dopravy může vést ke konkurenceschopnějšímu hospodářství pro Evropu; vzhledem k tomu, že družicové technologie mohou vést k lepšímu přístupu ke komunikačním technologiím, k systémům pro pozorování Země s vysokým rozlišením, které umožňují výměnu informací v reálném čase, rychlou reakci na přírodní katastrofy a účinnější kontrolu hranic a bezpečnosti;

B.  vzhledem k tomu, že vesmírné technologie, údaje a služby mohou podporovat celou řadu veřejných politik EU a klíčových politických priorit, jako je posílení jednotného digitálního trhu, stimulace evropského hospodářství a řešení změny klimatu;

C.  vzhledem k tomu, že vesmír není pro evropské občany nákladem, nýbrž investicí, a že ambiciózní kosmická strategie může zajistit nezávislost a pozici EU ve strategickém kosmickém průmyslu a zároveň podpořit růst, konkurenceschopnost a vytváření pracovních míst ve výrobě, provozu a návazných službách souvisejících s vesmírem;

D.  vzhledem k tomu, že politická rozhodnutí, která přijaly Parlament a Rada v roce 2007, vedla k přidělení rozpočtu na evropské programy satelitní navigace Evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací (EGNOS) a Galileo a k dohodě o struktuře správy a řízení těchto programů;

1.  vítá sdělení Komise nazvané „Kosmická strategie pro Evropu“ a souhlasí s tím, že se Komise plně zavazuje maximalizovat hospodářský a společenský přínos vesmíru, více využívat vesmírné technologie a aplikace na podporu veřejných politik, podporovat globálně konkurenceschopné a inovativní evropské kosmické odvětví, posilovat autonomii Evropy ve vesmíru, její roli jako globálního aktéra a mezinárodní spolupráci ve vesmíru;

2.  připomíná Komisi, že je zcela nezbytné zajistit kontinuitu vesmírných programů EU a zabývat se budoucím vývojem programů Galileo a Copernicus, a to zejména s cílem vytvořit pozitivní a předvídatelné investiční prostředí v navazujícím odvětví; domnívá se, že toho lze dosáhnout jen v případě, že bude dlouhodobě zaručeno veřejné financování stěžejních vesmírných programů a infrastruktury pro navazující data, a to při souběžném uznání potřeby výrazného zapojení soukromého sektoru;

3.  zdůrazňuje úspěchy ve vesmíru, kterých dosáhly členské státy, Evropská kosmická agentura (ESA) a Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) s využitím nových technologií a pomocí průzkumných misí, zařízení na pozorování Země a kapacit v oblasti meteorologie;

4.  je přesvědčen, že je nezbytné vyhodnotit programy Galileo a Copernicus dříve, než Komise představí své nové legislativní návrhy jako součást příštího víceletého finančního rámce; domnívá se, že by se toto vyhodnocení mělo zabývat mimo jiné: budoucí úlohou Agentury pro evropský GNSS (GSA) v programu Galileo a její možnou úlohou v programu Copernicus; způsobem, jak zjednodušit vztah GSA s ESA; a stávajícím rozdělením hlavních a přenesených úkolů agentury; naléhavě v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zajistila, aby měla GSA předem k dispozici kapacitu na převzetí nových úkolů;

5.  zdůrazňuje, že výsledek tohoto vyhodnocení by měl být obsažen také v budoucích diskusích o vztahu mezi EU a ESA s přihlédnutím ke společnému prohlášení EU a ESA podepsanému dne 26. října 2016; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s ESA přezkoumala různé možnosti, jak zjednodušit komplikovanou institucionální strukturu evropského řízení činností v oblasti vesmíru a tím zlepšit rozdělení úkolů v zájmu větší účinnosti a nákladové efektivnosti;

6.  zdůrazňuje, že by GSA měla mít odpovídající počet pracovníků, aby byla s to zabezpečit bezproblémové fungování evropských programů GNSS; žádá Komisi, aby s přihlédnutím k stávajícím a budoucím úkolům GSA přezkoumala, zda jsou zdroje vyčleněné pro GSA dostatečné; domnívá se, že by personální politika a postupy měly být upraveny z hlediska nových úkolů, které byly GSA uloženy v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 2. prosince 2013;

7.  zdůrazňuje, že s cílem reagovat na stávající i budoucí výzvy by měla být z příštího rozpočtu EU vyčleněna na oblast vesmíru větší částka, než je tomu v současné době, na podporu celého hodnotového řetězce (kosmická a pozemní složka, pozorování Země, navigace a komunikace), což musí být zajištěno v průběhu nadcházejícího přezkumu víceletého finančního rámce; opakuje, že úspěšný rozvoj navazujících trhů závisí zejména na včasném provádění a nepřetržitém vývoji programů Galileo a Copernicus, jejichž dostatečné financování by mělo představovat prioritu; zdůrazňuje, že při rozhodování o rozpočtu v příštím víceletém finančním rámci je třeba zachovat a rozvíjet evropskou přidanou hodnotu a jedinečný přínos vesmírných programů EU;

8.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost využití synergií mezi vesmírnými programy EU s cílem zvýšit účinnost a nákladovou efektivnost; domnívá se také, že výměna informací mezi agenturami EU zapojenými do politiky EU v oblasti vesmíru by měla být intenzivnější s cílem dosáhnout větších synergických účinků; zdůrazňuje, že oblasti činnosti se stále více sbližují; vyzývá Komisi, aby zveřejňovala každoroční zprávu o povaze a rozsahu spolupráce mezi agenturami EU;

9.  zdůrazňuje, že je důležité určit a řešit všechny stávající překážky bránící fungování vnitřního trhu v oblasti produktů a služeb založených na vesmírných technologiích;

Maximalizace přínosů vesmíru pro společnost a hospodářství EU

10.  zdůrazňuje skutečnost, že vesmírné programy a jejich služby jsou klíčovými aktivy v politických oblastech a hospodářských odvětvích, jako je energetika, klima, životní prostředí, bezpečnost a obrana, zdraví, zemědělství, lesnictví, rybolov, doprava, cestovní ruch, digitální trh a mobilní telekomunikace, regionální politika a územní plánování; je přesvědčen, že mají velký potenciál při řešení výzev, jako je migrace, správa hranic a udržitelný rozvoj; zdůrazňuje rovněž význam evropské kosmické strategie pro komplexní námořní politiku EU; konstatuje rovněž podstatný společenský přínos hospodářského využívání družic a systémů pro dálkový průzkum Země;

11.  vyzývá Komisi, aby urychlila plné hospodářské využití programů Galileo, EGNOS a Copernicus: stanovením příslušných cílů pro pronikání na trh; zlepšením přístupu k údajům z programu Copernicus a jejich zpracování s cílem umožnit podnikům, zejména malým, středním a začínajícím podnikům, vývoj aplikací založených na datech z vesmíru; zajištěním lepší integrace s jinými digitálními službami, jako jsou inteligentní dopravní systémy, Evropský systém řízení železničního provozu, říční informační služby, systém SafeSeaNet, jakož i tradiční navigační systémy, a rozšířením potenciálu vesmírných řešení; zdůrazňuje přínosy pro občany a podniky z údajů a služeb družicové navigace a pozorování Země;

12.  vítá kroky Komise k obstarání platforem cloud computingu pro údaje z pozorování Země s cílem zajistit, aby Evropa plně využila hospodářský prospěch ze svých stěžejních programů v oblasti vesmíru, a zavést udržitelný přístup pro uživatele a budování kompetencí; naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila svou činnost v této oblasti tak, aby první datové platformy mohly být spuštěny v roce 2018; je přesvědčen, že všechna výběrová řízení na tyto platformy by měla být otevřena soukromým subjektům;

13.  žádá Komisi, aby vyhodnotila fungování pověřených subjektů programu Copernicus, zejména s cílem zjednodušit a zefektivnit jejich výběrová řízení a usnadnit tak účast malých a středních podniků;

14.  zdůrazňuje potřebu právních předpisů přizpůsobených vesmírným výzvám a opakuje svůj požadavek z výše uvedeného usnesení o pronikání na trh v oblasti vesmíru adresovaný Komisi, aby před předložením jakýchkoli nových legislativních a nelegislativních návrhů provedla jejich systematickou kontrolu z hlediska kosmického odvětví; vyzývá Komisi, aby odstranila překážky bránící používání vesmírných technologií veřejným sektorem, např. pro sledování souladu s novými a stávajícími evropskými právními předpisy; je přesvědčen, že používáním vesmírné technologie lze veřejnou politiku výrazně zlepšit, přičemž lze stavět na příkladech, jako je systém eCall a digitální tachograf; žádá Komisi a členské státy, aby stimulovaly využívání vesmírných technologií evropskými, vnitrostátními, regionálními a místními orgány, například zakupováním evropských údajů získaných pozorováním Země nebo služeb ke splnění politických cílů;

15.  poukazuje na pilotní projekt na dosažení čistšího vesmíru prostřednictvím stahování odpadu z oběžné dráhy a inovativních materiálů pro kosmická zařízení, který má za cíl prověřit proveditelnost a účinnost budoucí společné technologické iniciativy určené pro kosmické odvětví; uznává, že přiměřené zdroje, jak veřejné, tak soukromé, jsou nezbytné k zajištění udržitelnosti a konkurenceschopnosti evropského kosmického odvětví a k rozvoji úlohy EU jakožto globálního hráče ve vesmíru;

16.  je přesvědčen, že příspěvek programu Copernicus v boji proti změně klimatu by měl být dále rozvíjen; vyzývá Komisi, aby co nejdříve vytvořila kapacity EU založené na programu Copernicus pro monitorování emisí skleníkových plynů, včetně emisí CO2, které jsou v současnosti vyvíjeny v rámci programu Horizont 2020(11), s cílem řešit potřeby uvedené v dohodě COP21 a umožnit její účinné provádění; podporuje vývoj budoucích družic zaměřených na monitorování CO2 a metanu;

17.  vítá prohlášení o zahájení počátečních služeb programu Galileo ze dne 15. prosince 2016; zdůrazňuje, že široké využití signálu tohoto programu je předpokladem pro rozvoj silného navazujícího trhu s aplikacemi a službami založenými na kosmických technologiích a že by měla být přijata příslušná opatření, případně i regulačních, s cílem dosáhnout, aby plná kompatibilita s programy Galileo a EGNOS byla normou pro zařízení prodávaná na území EU, a podporovat uvádění zařízení využívajících Galileo a EGNOS na globální trh; vyzývá také Komisi, aby zvážila opatření pro posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu navazujícího na GNSS;

18.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby hodiny fungující na základě GNSS byly v kritické infrastruktuře slučitelné s programy Galileo a EGNOS, což je z bezpečnostního hlediska velmi důležité;

19.  zdůrazňuje schopnost satelitů poskytovat nepřerušené připojení o velmi vysoké kapacitě, zejména v odlehlých oblastech a nejvzdálenějších regionech, což je zásadní pro překonání digitální propasti, rozvoj vysokorychlostních sítí a rozšíření internetu věcí, a čímž se umožní poskytování služeb, jakými jsou autonomní řízení vozidel, inteligentní vozové parky a řízení nákladní dopravy a aplikace pro elektronickou správu, elektronické vzdělávání a elektronické zdravotnictví; zdůrazňuje doplňkovost pozemních a vesmírných technologií pro zajišťování sítí s velmi vysokou kapacitou; trvá na tom, aby Komise tuto skutečnost uznala a náležitě zohlednila přínos družic v této oblasti; také zdůrazňuje potřebu vyhradit pro provoz satelitních služeb adekvátní kmitočtová pásma; požaduje, aby byl tento bod zohledněn v právních předpisech o telekomunikačních sítích spolu s odpovídajícími investicemi do výzkumu a vývoje; domnívá se také, že kosmická strategie pro Evropu by se měla provádět v koordinaci s digitálními strategiemi Komise a s podporou členských států a průmyslu tak, aby se propagovalo účinné a na poptávce založené využívání satelitní komunikace s cílem podpořit všudypřítomnou možnost připojení v celé EU;

20.  zdůrazňuje významnou úlohu evropských strukturálních a investičních fondů při stimulaci navazujících trhů v oblasti vesmíru, zejména prostřednictvím zadávání veřejných zakázek, mimo jiné i v zemích, které ještě nemají příliš rozvinuté kosmické odvětví, což by mělo být předmětem probíhajících diskusí o budoucnosti politiky soudržnosti; podporuje zavedení cílených opatření na budování kapacit, které členským státům a regionům pomohou s nově vznikajícími vesmírnými technologiemi; zdůrazňuje skutečnost, že k tomu, aby se přínosy, které vesmír nabízí, dostaly k občanům, je zásadní regionální rozměr a že zapojení místních a regionálních orgánů může pomoci dosáhnout součinnosti se strategiemi inteligentní specializace a městskou agendou EU; podporuje proto výraznější zapojení regionálních a místních orgánů do úspěšné politiky EU v oblasti vesmíru včetně nejvzdálenějších regionů a zámořských zemí a území; zdůrazňuje skutečnost, že Výbor regionů by měl být členem uživatelského fóra programu Copernicus, aby se zdůraznil význam regionálních a místních aktérů jakožto uživatelů údajů z programu Copernicus;

21.  zdůrazňuje přetrvávající nedostatečnou informovanost uživatelů, jako jsou malé a střední podniky a místní a regionální orgány, o možnostech financování, včetně možností, které poskytuje Evropská investiční banka, jež jsou nabízeny pro projekty související s programy Galileo a Copernicus, a že cílené šíření informací o těchto možnostech musí být bez prodlení zlepšeno;

22.  uznává úlohu vesmírných technologií a dvou stěžejních kosmických programů EU při snahách o to, aby byla pozemní, námořní, letecká a vesmírná doprava inteligentnější, bezpečnější, jistější a udržitelnější a aby byla včleněna do budoucích strategických odvětví, kam patří například samořízená a propojená vozidla a vzdušné dopravní prostředky bez posádky; je přesvědčen, že kosmická strategie může přispět k uspokojování nových potřeb v oblasti dopravy, pokud jde o bezpečné a přímé spojení, spolehlivější určování polohy a interoperabilitu; vybízí Komisi, aby začlenila do dialogu s kosmickým odvětvím zainteresované strany z odvětví dopravy s cílem zajistit transparentnost a usnadnit zavedení evropských kosmických technologií na dopravní trh, aby byla posílena konkurenceschopnost dopravních služeb EU na evropském a světovém trhu; žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly pozornost rozvoji vesmírné turistiky;

23.  vyzývá Komisi, aby podpořila provádění postupů programu EGNOS pro přistávání letadel na menších, ale zároveň i na větších letištích; opětovně zdůrazňuje finanční výhody a zvýšenou přesnost, odolnost a bezpečnost, které by program EGNOS mohl poskytnout při používání aplikací kladoucích důraz na bezpečnost, například při přistávání letadel, a opakuje, že je důležité přednostně rozšířit dosah této služby na jihovýchodní a východní Evropu a dále pak na Afriku a Blízký východ; domnívá se, že program Galileo by mohl hrát klíčovou roli v rámci kontroly leteckého provozu jako základní kámen při přechodu od radarového sledování ke sledování pomocí družic;

24.  dále zdůrazňuje, že je důležité, aby letadla byla vybavena vesmírným automatickým závislým přehledovým systémem – vysíláním (ADS-B) a aby provozovatelé povinně vybavili letadla systémem ADS-B s cílem zajistit přesnost a spolehlivost při sledování letadel v reálném čase, jakož i úsporu paliva;

25.  zdůrazňuje význam, který mají vesmírné programy EU pro záležitosti týkající se moří a námořní dopravy, rybolovu a modré ekonomiky obecně, a to například pro: nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov; monitorování a hodnocení stavu a zdraví oceánů a rybích populací; podporu produktivity rybích farem; usnadnění průzkumu moří; a poskytování pátracích a záchranných služeb, jakož i satelitního spojení pro zdravotní vybavení nacházející se na palubě; v této souvislosti upozorňuje, že je zapotřebí kapacit pro sledování oceánů za pomoci vesmírných technologií a dobré koordinace mezi programy Galileo, EGNOS a Copernicus;

Podpora celosvětově konkurenceschopného a inovačního evropského kosmického odvětví

26.  zdůrazňuje, že úspěch a konkurenceschopnost kosmického odvětví a vývoj průlomových technologií jsou vysoce závislé na výzkumu a inovaci; vyzývá k posílení a rozšíření rozpočtové položky určené na vesmír v rámcovém programu 9; zdůrazňuje význam plné spolupráce mezi EU, agenturou ESA a členskými státy s cílem zajistit účinnost a zabránit zdvojování činností, zejména v oblastech, kde financování výzkumu poskytuje několik subjektů; je přesvědčen, že výzkum a inovace by měly být podněcovány a financovány ve prospěch širokého spektra vesmírných technologií; naléhavě vyzývá Komisi, aby rozšířila využívání nástroje pro malé a střední podniky určeného k rozvoji podnikatelských příležitostí, pokud jde o produkty a služby založené na vesmírných technologiích, a to jak v rámci programu Horizont 2020, tak v budoucích rámcových programech;

27.  vyzývá Komisi, aby v souvislosti s veřejnými zakázkami zajistila spravedlivé zacházení s podniky EU ve vztahu k podnikům ze třetích zemí, a to konkrétně tím, že zohlední ceny, které společnosti účtují jiným zákazníkům po celém světě, ve snaze zajistit, aby byla dodržována pravidla a aby se tržní subjekty držely poctivého jednání, a to s cílem zabezpečit rovné podmínky; upozorňuje na to, že evropský kosmický průmysl se potýká s čím dál více dravou mezinárodní konkurencí; vítá návrh Komise na posílení využívání režimů pro zadávání inovativních zakázek;

28.  zdůrazňuje, že je důležité posílit evropskou průmyslovou základnu a zaručit strategickou nezávislost EU, a to diverzifikací zdrojů dodávek a optimálním využíváním většího množství unijních dodavatelů; domnívá se proto, že zapojení průmyslu na všech úrovních je třeba podporovat vyváženým způsobem, a vyzývá Komisi, aby podpořila evropské kosmické odvětví v rámci celého hodnotového řetězce; je přesvědčen, že vesmírná seskupení mohou v rámci strategie týkající se vesmíru a průmyslu hrát užitečnou úlohu;

29.  vyzývá Komisi, aby podpořila celoevropský rozvoj nových vesmírných obchodních modelů a technologií se schopností způsobit převrat v tomto odvětví a snížit náklady (např. evropských technologií, které umožňují vysílání malých družic do vesmíru, jako jsou opakovaně použitelné balóny nebo odpalovací zařízení);

30.  vyzývá Komisi, aby za účelem vytvoření rovných podmínek pro podniky, které jsou činné v kosmickém odvětví, při stanovování délky trvání smluv v rámci veřejných zakázek v oblasti vesmírné infrastruktury a služeb zvážila situaci a potřeby malých a středních podniků;

31.  zdůrazňuje potřebu rozhodněji investovat do vzdělávání a odborné přípravy evropských občanů týkající se vesmíru, aby byli mimo jiné schopni při přechodu k digitální společnosti plně využít příležitostí, které vesmír nabízí; zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout úspěchů ve vesmírné politice s cílem inspirovat budoucí generace a posílit vnímání evropské identity; zdůrazňuje proto, že je nutné nadále udržovat a rozvíjet koordinovaný přístup k evropskému vzdělávání o vesmíru, které může přimět mladé lidi, aby se věnovaly profesní dráze v oblasti vědy a technologií týkajících se vesmíru;

32.  zdůrazňuje, že základním a nejdůležitějším nástrojem pro rozvoj kapacit evropského kosmického odvětví je účast ve volitelných programech ESA, v jejichž rámci se evropské podniky a vysoké školy či výzkumné ústavy mohou podílet na přípravě špičkových technologií pro kosmické mise a systémy; zdůrazňuje, že účast v takovýchto programech otevírá cestu k podnikání v této oblasti a také přístup k vysoce technologicky a z hlediska znalostí náročným vědeckým projektům, což může mít pozitivní dopady i na oblast dopravy;

Posílení evropské autonomie v přístupu do vesmíru a jeho využívání ve stabilním a bezpečném prostředí

33.  připomíná, že kosmické programy EU jsou civilního charakteru a opakuje, že se zavázal nemilitarizovat vesmírný prostor; nicméně uznává strategický rozměr kosmického odvětví pro Evropu, nutnost zlepšit synergii mezi civilními, bezpečnostními a obrannými aspekty a využít vesmírné kapacity k naplnění bezpečnostních potřeb, a to s přihlédnutím ke geopolitickému prostředí a společné bezpečnostní a obranné politice; je přesvědčen, že Komise by měla analyzovat vzájemné působení mezi evropskými kosmickými programy a evropským obranným akčním plánem, který byl navržen v listopadu 2016, aby byla na tomto strategickém poli zajištěna celková soudržnost;

34.  vyzývá Komisi, aby sloučila poptávku institucionálních zákazníků z Evropské unie a členských států, aby se zajistil nezávislý, nákladově účinný a spolehlivý přístup do vesmíru za využití evropských nosných raket Ariane, Vega a jejich budoucích verzí; je přesvědčen, že toto má nejvyšší strategický význam pro funkce zvládání nepředvídaných událostí a krizí a pro odolnou evropskou bezpečnostní a obrannou politiku;

35.  vyjadřuje podporu cíli Komise, kterým je posouzení různých způsobů podpory infrastruktury zařízení pro vypouštění raket tam, kde je to nutné k naplnění cílů politiky EU a jejích potřeb, pokud jde o nezávislost, bezpečnost a konkurenceschopnost; následně zdůrazňuje, že evropské kosmické středisko v Kourou (Francouzská Guyana) má strategický význam a že je nutné věnovat úzkou pozornost hospodářským a sociálním přínosům pro oblast, v níž se toto středisko nachází;

36.  připomíná, že pojem nezávislý přístup do vesmíru nelze oddělit od nezávislé schopnosti Evropy plánovat, rozvíjet, vypouštět, provozovat a využívat vesmírné systémy;

37.  konstatuje nedostatečnou přehlednost, pokud jde o pokračování programu vypouštění nosných prostředků v Evropě v horizontu přesahujícím tři až čtyři roky (Ariane 6 a Vega C) a o finanční situaci tohoto programu; vyjadřuje znepokojení nad nedostatkem jakýchkoliv střednědobých až dlouhodobých programů týkající se vypouštění nosných raket do vesmíru; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila pracovní program pro nosné rakety v Evropě na příštích dvacet let;

38.  vyzývá Komisi, aby podnítila vývoj alternativních vypouštěcích technologií a začlenění zásad ekologického designu do všech nosných raket a kosmických zařízení;

39.  domnívá se, že by v příští generaci družicových systémů měla být spolu s větší přesností a lepším šifrováním dále rozvíjena bezpečnost infrastruktury programu Galileo, včetně pozemního prvku a kapacity dvojího využití programů Galileo a Copernicus; připomíná, že veřejná regulovaná služba programu Galileo omezená na vládou schválené uživatele by mohla v budoucnu hrát důležitou úlohu při reakci na vyvíjející se hrozby, zejména v případě krize;

40.  upozorňuje na zranitelnost kosmické infrastruktury vůči narušování nebo útokům ze strany státních i nestátních subjektů a na řadu dalších hrozeb, včetně srážek s kosmickým odpadem či jinými družicemi; opakuje, že je důležité zabezpečit klíčovou infrastrukturu a komunikaci, stejně jako rozvoj odolných technologií; uznává rostoucí význam vesmíru a kosmických technologií pro dvojí užití, zejména v oblasti komunikací, zpravodajství, sledování a průzkumu, reagování na katastrofy a kontroly zbraní, a zdůrazňuje zásadní význam kosmických kapacit v oblasti boje proti terorismu; dále vybízí k investicím, které by urychlily vývoj nových kosmických kapacit a technologií; je přesvědče o nutnosti posílit kapacity pro řešení nově vznikajících hrozeb ve vesmírném prostoru, což by naopak posílilo schopnost evropského kosmického odvětví reagovat na proměnlivé trhy, subjekty a technologie;

41.  vyzývá Komisi ke zmírnění rizik, která představuje kosmický odpad, a to tím, že zkvalitní stávající služby pozorování a sledování vesmíru (SST) s cílem vytvořit nezávislý systém se schopností rozpoznat hrozby, jež kosmický odpad pro evropskou kosmickou infrastrukturu představuje, což posílí opatření k předcházení srážkám a v dlouhodobějším výhledu aktivní odstraňování odpadu; vyjadřuje podporu plánu na rozšíření rozsahu unijních služeb SST, aby bylo možné předpovídat počasí s využitím kosmických technologií, a navrhuje dodatečně upřít pozornost na objekty v blízkosti Země s cílem čelit potenciálně katastrofálnímu nebezpečí srážky jakéhokoli z těchto objektů se Zemí; zdůrazňuje, že by se v těchto oblastech mělo navázat na schopnosti a odborné znalosti, včetně těch, kterými agentura ESA disponuje, a dále je rozšiřovat; opětovně potvrzuje, že v zájmu stimulace výzkumu a inovací je zapotřebí poskytovat co největší množství otevřených dat;

42.  připomíná rostoucí význam kybernetické bezpečnosti pro vesmírné programy a konstatuje, že je tato záležitost zvláště závažná proto, že velká část našeho hospodářství se opírá o služby služby spojené s kosmickým odvětvím; vyzývá Komisi, aby zmírnila rizika pro kosmická zařízení EU přijetím vhodných opatření, včetně případného použití šifrování, na ochranu infrastruktury spojenou s vesmírným prostorem proti kybernetickým hrozbám; dále žádá Komisi, aby zajistila, aby všechny příslušné agentury měly pro možné případy kybernetických útoků připraveny pohotovostní plány;

43.  považuje plánovanou iniciativu Govsatcom za slibné opatření z hlediska zajištění přístupu k bezpečným, účinným a nákladově efektivním službám pro evropské institucionální aktéry a z hlediska potřeb uživatelů v široké řadě oblastí, a to při současné stimulaci růstu, konkurenceschopnosti a inovace v celém evropském odvětví družicové komunikace; vyzývá Komisi, aby v případě, že bude hodnocení dopadu dostatečně pozitivní, navrhla plánovanou iniciativu Govsatcom nákladově efektivním způsobem, což může zahrnovat sdružování a sdílení schopností nebo nákup služeb poskytovaných komerčními komunikačními družicemi, a aby zajistila, aby tato iniciativa tvořila významnou přidanou hodnotu a nekopírovala stávající struktury;

44.  zdůrazňuje význam komplexní evropské politiky pro oblast vesmíru zaměřené na účinné přispívání k posílení společné bezpečnostní, zahraniční a obranné politiky prostřednictvím poskytování nezávislého zpravodajství, jako je informovanost o situaci v reálném čase, příslušným orgánům;

Posílení úlohy Evropy jako globálního aktéra a podpora mezinárodní spolupráce

45.  vyzývá Komisi, aby propagovala kosmická zařízení EU a kapacitu evropského kosmického odvětví ve všech příslušných aspektech svých vnějších vztahů;

46.  je přesvědčen, že k zajištění klidného a bezpečného vesmírného prostředí bude třeba zavázat se s mezinárodními partnery k podpoře norem odpovědného chování a udržitelnosti, zejména ve vztahu k objevování vesmíru, a vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu úzce spolupracovala s ESVČ a členskými státy;

47.  zdůrazňuje potřebu mezinárodní koordinace při řízení vesmírného provozu a nakládání s kosmickým odpadem, jejichž objem vzroste vzhledem k plánované instalaci tzv. „megaseskupení“ a zahlcení oběžných drah v blízkosti Země, které může nastat v důsledku trvalého snižování nákladů na vypouštění družic;

48.  žádá Komisi, aby monitorovala stávající cíle soukromého odvětví v oblastech, jako je těžba ve vesmíru, a zvážila, jaký mohou mít tyto cíle dopad na nynější právní rámec a zejména na Kosmickou smlouvu; domnívá se, že základní zásady této smlouvy by měly být dodržovány a že je nutné vyhnout se závodům o vyčerpatelné zdroje ve vesmíru; naléhavě vyzývá členské státy, aby vyvíjely činnost směrem ke koordinovanému evropskému postupu, a vyzývá Komisi, aby se ujala vedení při sjednávání konsenzu; uznává, že vesmír je společným dědictvím lidstva;

49.  velmi vítá záměr Komise využít ekonomické diplomacie k otevření nových obchodních příležitostí pro evropský kosmický průmysl; zdůrazňuje, že evropští aktéři na trzích v třetích zemích by měli být podporováni ze strany Komise a případně orgánů členských států, a to buď samostatně, či prostřednictvím agentury ESA, a také ze strany orgánů, jako je Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA); doporučuje, aby plány pro tuto koordinovanou podporu byly vypracovány předem;

Zabezpečení účinné realizace

50.  zdůrazňuje, že by Evropský parlament měl hrát aktivní úlohu při rozvoji politiky EU týkající se vesmíru a že by měl být zapojen do všech výměn prováděných Komisí, Radou, ESVČ a agenturou ESA ohledně záležitostí týkajících se vesmíru;

51.  domnívá se, že pro investování do vesmíru je důležitá demokratická podpora; vyzývá Komisi, aby předložila důkladně vypracovanou a komplexní komunikační strategii ohledně přínosů kosmických technologií pro občany a podniky; naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto strategii při jejím zavádění založila na třech pilířích, z nichž každý bude zaměřen na důležitou cílovou skupinu, a sice na: a) zvyšování povědomí veřejnosti o nutnosti investovat do vesmíru; b) informování malých a středních podniků a podnikatelů o příležitostech, které stěžejní kosmické programy EU nabízejí; c) začlenění otázky vesmíru do vzdělávání, aby byly odstraněny nedostatky v dovednostech; žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu co nejdříve předložila plán na vytvoření této komunikační strategie;

52.  vyzývá Komisi, aby vypracovala harmonogram provádění opatření navržených ve strategii, aby o jejím provádění pravidelně podávala zprávy, aby v případě potřeby předkládala návrhy právních předpisů a aby navrhovala dodatečná konkrétní a jasná opatření potřebná pro včasné dosažení cílů vytyčených v této strategii;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států a Evropské kosmické agentuře.

(1) Úř. věst. L 122, 24.4.2014, s. 44.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 1.
(3) Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 227.
(4) Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 72.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0267.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0268.
(7) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 12.
(8) Úř. věst. C 227 E, 6.8.2013, s. 16.
(9) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 1.
(10) Pronikání na trh v oblasti vesmíru, studie vypracovaná pro výbor ITRE, generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce A, 2016, ISBN 978-92-823-8537-1.
(11) https://ec.europa.eu/research/participants/data/ref/h2020/wp/2016_2017/main/h2020-wp1617-leit-space_cs.pdf, s. 48.


Akademické pokračující a dálkové vzdělávání jako součást evropské strategie celoživotního učení
PDF 467kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o akademickém pokračujícím a dálkovém vzdělávání jako součásti evropské strategie celoživotního učení (2016/2142(INI))
P8_TA(2017)0324A8-0252/2017

Evropský parlament,

–   s ohledem na články 8, 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 14 této listiny,

–   s ohledem na Kodaňské prohlášení ze dne 30. listopadu 2002 o posílené spolupráci v oblasti evropského odborného vzdělávání a přípravy,

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020)(1),

–   s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise za rok 2012 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020): „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“(2),

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o účinném vzdělávání učitelů,

–   s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise za rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020): „Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy“(3),

–   s ohledem na usnesení Rady ze dne 20. prosince 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých(4),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2012 nazvané „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků (COM(2012)0669),

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 17. února 2014 o investicích do vzdělávání a odborné přípravy – reakce na sdělení „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků“ a na „Roční analýzu růstu pro rok 2013“(5),

–   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1720/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006, kterým se zavádí akční program v oblasti celoživotního učení(6),

–   s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU ratifikovala v roce 2010,

–   s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení(7),

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 19. listopadu 2010 o vzdělávání pro udržitelný rozvoj(8),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(9),

–   s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení(10),

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o zajišťování kvality na podporu vzdělávání a odborné přípravy(11),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení(12),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2016 o pokračování strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET2020)(13),

–   s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2014 o otevření systémů vzdělávání(14),

–  s ohledem na výzkum Komise týkající se vzdělávání a odborné přípravy 2020: zlepšování politiky a zajišťování vzdělávání dospělých v Evropě(15),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století: přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem jako cesta k překonání krize(16),

–   s ohledem na závěry Rady o Evropském paktu pro rovnost žen a mužů na období let 2011–2020(17),

–   s ohledem na návrh závěrů Rady o posilování dovedností žen a mužů na trhu práce EU ze dne 20. února 2017(18),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví v podobě pozměňovacích návrhů (A8-0252/2017),

A.  vzhledem k tomu, že vzdělávací systémy čelí v důsledku digitální transformace významným výzvám, které mají dopad na procesy výuky a vzdělávání, a že je třeba zvýšit kapacitu pro sociální začleňování a občanskou účast i osobní rozvoj a posílit evropské demokratické hodnoty a toleranci s ohledem na podporu nepředpojatosti a předcházení nesnášenlivosti jakéhokoli druhu; vzhledem k tomu, že posílení digitálních dovedností a sebedůvěry je nezbytným předpokladem budování silných společností a napomáhání procesům jednoty a integrace v rámci EU;

B.  vzhledem k tomu, že evropská strategie celoživotního učení by měla být posílena; vzhledem k tomu, že každá osoba by v každé fázi svého života měla mít možnost účastnit se celoživotního učení, aby si osvojila znalosti i dovednosti, které potřebuje k osobnímu i profesnímu rozvoji; vzhledem k tomu, že celoživotní učení ve formálním, neformálním a informálním kontextu, které podporuje aktivní občanství a zaměstnatelnost, je klíčovým aspektem vzdělávání dotčeného těmito změnami;

C.  vzhledem k tomu, že je třeba vynaložit další úsilí na posílení synergií mezi vzděláváním a zaměstnaností, a to jak tím, že bude usnadněn vstup na trh práce, tak tím, že jednotlivci získají možnost během své profesní dráhy soustavně aktualizovat své dovednosti nebo si osvojovat dovednosti nové; vzhledem k tomu, že členské státy by měly nalézt způsoby, jak chránit nebo prosazovat dlouhodobější investice do vzdělávání, výzkumu a inovací;

D.  vzhledem k tomu, že akademické další a distanční vzdělávání významně přispívají k osobnímu rozvoji jednotlivců a k tvorbě lidského kapitálu a měly by se stát nedílnou součástí evropské strategie celoživotního učení;

E.  vzhledem k tomu, že akademické další a distanční vzdělávání hrají stále důležitější úlohu v usnadňování adaptace pracovníků na hospodářské a technologické změny během celého jejich profesního života; vzhledem k tomu, že do roku 2025 bude 49 % všech pracovních míst v EU (včetně nových pracovních míst a míst vzniklých při nahrazování odcházejících pracovníků) vyžadovat vysokou kvalifikaci, 40 % bude vyžadovat střední kvalifikaci a pouze 11 % nízkou nebo žádnou kvalifikaci;

F.  vzhledem k tomu, že akademické další a dálkové vzdělávání jsou důležitými nástroji při zajišťování pružných a personalizovaných vzdělávacích příležitostí pro všechny bez jakékoli diskriminace(19); v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zajistit strategie rozšiřování přístupu;

G.  vzhledem k tomu, že další a distanční vzdělávání a používání nových technologií, může přispět ke zvýšení povědomí dívek a žen o nových kariérních možnostech, zejména v oblastech, v nichž nejsou dostatečně zastoupeny; vzhledem k tomu, že ačkoli mají ženy častěji pokročilé středoškolské a vysokoškolské vzdělání, je nutné zvýšit zapojení žen do odborného vzdělávání a do oborů souvisejících s přírodními vědami, technologiemi, inženýrstvím a matematikou (STEM);

H.  vzhledem k tomu, že distanční vzdělávání je v rámci akademického dalšího vzdělávání jedním z možných přístupů, neboť v důsledku své flexibility zvlášť podporuje zajišťování rovnováhy mezi studiem a pracovním a soukromým životem;

I.  vzhledem k tomu, že jako distanční vzdělávání(20) se označuje metoda výuky, která umožňuje vysokou míru flexibility v učení prostřednictvím využívání digitálních vzdělávacích technologií, přičemž nepředstavuje náhradu vzdělávání na půdě univerzit, ale nabízí alternativu pro studenty, kteří nejsou s to účastnit se vzdělávání na půdě univerzit;

J.  vzhledem k tomu, že jako distanční vzdělávání se označuje metoda výuky, která umožňuje flexibilitu v učení prostřednictvím využívání vznikajících technologií, přičemž nepředstavuje náhradu vzdělávání na půdě univerzit, ale nabízí alternativu pro studenty, kteří nejsou s to účastnit se vzdělávání na půdě univerzit, a pro pracovníky, kteří chtějí skloubit práci se vzděláváním; vzhledem k tomu, že digitalizaci by tudíž bylo možné využít jako nástroj, který nabídne nové možnosti přístupu k vysokoškolskému vzdělávání;

K.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů patří mezi základní zásady Evropské unie zakotvené ve Smlouvách a je jedním z cílů a úkolů Unie; vzhledem k tomu, že rovnost ve vzdělávání nabízí ženám lepší příležitosti a přispívá ke společenskému, kulturnímu a hospodářskému rozvoji společnosti; vzhledem k tomu, že vzdělávání je základním nástrojem pro boj s genderovými stereotypy;

L.  vzhledem k tomu, že průměrná míra zaměstnanosti žen přímo souvisí s úrovní vzdělání dané ženy, přičemž ženy ve věku 25–49 let, které ukončily terciární vzdělání, vykazují míru zaměstnanosti o více než 20 % vyšší než ženy s nižším než základním, základním a nižším středním vzděláním;

M.  vzhledem k tomu, že distanční vzdělávání může mít pozitivní vliv na dovednosti žen v oblasti informačních a komunikačních technologií; vzhledem k tomu, že vstup většího počtu žen do odvětví IKT by oživilo trh, na kterém se očekává nedostatek pracovní síly a kde by rovné zapojení žen vedlo ke zvýšení HDP EU o přibližně 9 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že ženy jsou i nadále velmi nedostatečně zastoupeny v rámci studijních programů v oblasti IKT, kde představují jen přibližně 20 % absolventů, přičemž pouze 3 % všech absolventek získají titul v oboru IKT;

N.  vzhledem k tomu, že distanční programy oslovují značný počet žen ve společnostech, kde ženy nemají rovné příležitosti k účasti na konvenčních formách vzdělávání a odborné přípravy, neboť ženy doposud tráví více času než muži neplacenou domácí prací a péčí o rodinu; vzhledem k tomu, že tyto kurzy nabízejí flexibilitu při dosahování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a že distanční vzdělávání je zaměřeno zejména na kategorii jiných než tradičních studentů;

O.  vzhledem k tomu, že akademické další vzdělávání představuje jeden z úkolů vysokoškolského vzdělávání v rámci veřejné služby a rozumí se jím kurzy v akademické instituci, které lze absolvovat souběžně s prací na plný úvazek, zpravidla se opírá o odborné zkušenosti a obvykle předpokládá vysokoškolský diplom;

P.  vzhledem k tomu, že přizpůsobení se zrychlující hospodářské a technologické změně je pro stárnoucí pracovní síly náročnou výzvou a reakce na tuto výzvu bude jedním z klíčů k zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Evropské unie;

Q.  vzhledem k tomu, že politiky celoživotního učení a profesního rozvoje lze podpořit uznáním předchozího učení;

R.  vzhledem k tomu, že pokud mají lidé možnost získat pracovní volno pro osobní rozvoj a vzdělávání v rámci celoživotního učení, je to přínosem jak pro ně samé, tak pro společnost díky propracovanějším osobním a profesním dovednostem; vzhledem k tomu, že akademické distanční vzdělávání nabízí flexibilní studijní formáty, které lidem pomáhají docílit lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; vzhledem k tomu, že univerzitní celoživotní učení by mělo být součástí evropské strategie digitalizace;

S.  vzhledem k tomu, že digitalizace umožňuje flexibilitu a interaktivitu vzdělávacího procesu a je klíčovým faktorem dalšího rozvoje akademického dalšího a distančního vzdělávání;

T.  vzhledem k tomu, že technologická změna vyžaduje silnější a soustavnější propojení mezi vzděláváním a zaměstnaností;

U.  vzhledem k tomu, že tendence akademických institucí k neměnnosti ztěžuje provedení reformy vzdělávacích programů, pravidel pro kurzy a zkoušky a podmínek přijímání;

V.  vzhledem k tomu, že akademické další vzdělávání a distanční vzdělávání představují rychle se rozvíjející odvětví s významným potenciálem z hlediska hospodářského růstu a tvorby pracovních míst;

W.  vzhledem k tomu, že přetrvává celá řada překážek akademickému distančnímu vzdělávání(21);

Další a distanční vzdělávání, které má provázet společenskou a hospodářskou změnu

1.  uznává, že on-line a otevřené vzdělávání mění způsob, jakým je vzdělávání financováno, poskytováno a využíváno; zdůrazňuje navíc v tomto směru důležitost otevřených vzdělávacích zdrojů (OER), které zajišťují přístup ke vzdělávání pro všechny a zlepšují zaměstnatelnost tím, že podporují proces celoživotního učení;

2.  poukazuje na to, že celá řada vzdělávacích institucí a institucí odborné přípravy se snaží odpovídajícím způsobem reagovat na hluboké a komplexní změny, kterými naše společnosti a hospodářství procházejí a že by tyto instituce měly provést změny z hlediska řízení, organizační struktury a režimů činnosti; zdůrazňuje, že některé z těchto problémů, například sociální vyloučení, předčasné ukončování školní docházky a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, mohou úspěšně řešit nové, flexibilní a dostupné formáty celoživotního učení vhodné pro osoby kteréhokoli věku;

3.  uznává, že pro řešení těchto výzev je klíčová digitalizace a zavedení vzdělávacích platforem za účelem spolupráce a výměny osvědčených postupů;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci národních strategií pro digitální dovednosti učinily více pro překlenutí existující technologické propasti mezi vzdělávacími institucemi, které jsou dobře vybaveny, a těmi, které dobře vybaveny nejsou;

5.  zdůrazňuje, že opatření v oblasti celoživotního učení jsou klíčová k tomu, aby ženám poskytla dovednosti, jež jim umožní vrátit se do zaměstnání, získat lepší zaměstnání, vyšší příjem a lepší pracovní podmínky; zdůrazňuje, že je nutné dále posilovat účast žen a zlepšovat jejich přístup k vyšším úrovním v akademickém prostředí;

6.  zdůrazňuje významnou úlohu vzdělávání v boji proti genderovým stereotypům; žádá proto Komisi, aby podpořila iniciativy poskytující podporu při provádění programů distančního profesního vzdělávání žen, včetně vysokoškolského vzdělávání v oblastech přírodních věd, technologie a IT, při rozvoji školicích programů zaměřených na rovnost žen a mužů pro odborníky ve vzdělávání a při prevenci předávání stereotypů prostřednictvím učebních osnov a pedagogických materiálů;

7.  zdůrazňuje, že akademické instituce musí studenty připravit na znalostní společnost a neustále se měnící ekonomiku a poskytnout jim dovednosti nezbytné schopnost nezávisle se učit, podnikatelské uvažování a průřezové dovednosti, například schopnost řešit problémy a přizpůsobit se, s cílem umožnit jim nalézt svou vlastní cestu a dosáhnout svého plného potenciálu;

8.  zdůrazňuje dále, že akademické instituce hrají důležitou úlohu při rozvíjení aktivního občanství a že musí studentům poskytovat průřezové dovednosti, jako jsou dovednosti občanské a společenské;

9.  uznává, že na studenty zaměřený přístup snižuje míru předčasného ukončování školní docházky a umožňuje studentům dosáhnout plného využití svého potenciálu(22); v tomto ohledu zdůrazňuje význam celoživotního profesního poradenství pro všechny;

10.  uznává potenciál sdílení znalostí, pokud jde o posilování aktivní účasti, jakož i mezinárodního porozumění občanů v neustále se měnících společnostech;

11.  uznává potřebu posílit úzkou spolupráci mezi institucemi pro vzdělávání a odbornou přípravu, místními komunitami a hospodářstvím; dále zdůrazňuje potřebu lepší součinnosti mezi poskytovateli formálního, neformálního a informálního vzdělávání s cílem rozšířit možnosti celoživotního učení pro všechny;

12.  zastává názor, že přístup k možnostem učení a odborné přípravy musí být právem pro každého, v každé fázi života, aby bylo možné osvojit si průřezové dovednosti, jako jsou početní dovednosti, digitální a mediální gramotnost, kritické myšlení, sociální dovednosti a další relevantní životní dovednosti s cílem posílit schopnost příslušných osob přizpůsobit se budoucnosti;

13.  zdůrazňuje, že je třeba zavést individualizovanou podporu pro studenty, učně a zaměstnance na pracovišti s cílem zajistit začlenění všech osob na trhu práce; zastává názor, že je zásadní začlenit do procesů výuky a vzdělávání nové technologie s cílem vybavit studenty správným souborem dovedností, kompetencí a znalostí a umožnit jim využívat digitální technologie inovativním a tvořivým způsobem;

14.  vyzývá k lepšímu začlenění a udržení občanů na trhu práce na základě zlepšení jejich kompetencí prostřednictvím akademického dalšího a distančního vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy; zdůrazňuje, že je třeba posílit přitažlivost možností odborného vzdělávání a přípravy pro mladé lidi a jejich rodiny a zlepšit přístup k informacím o těchto možnostech; v tomto ohledu připomíná, že cíle mobility ve vzdělávání nebylo v odvětví odborného vzdělávání a přípravy v rámci programu Erasmus+ ani zdaleka dosaženo a že je mu třeba i nadále věnovat pozornost;

15.  zdůrazňuje význam programů Erasmus+ a Horizont 2020 pro posilování celoživotního učení; vyzývá proto členské státy, aby plně prozkoumaly potenciál těchto programů; zdůrazňuje, že je třeba zavést specifické programy pro akademické další vzdělávání s profesním zaměřením;

16.  uznává, že přístup ke kvalitnímu inkluzivnímu vzdělávání má klíčový význam, a že je tudíž třeba podporovat otevřené a distanční učení s cílem naplnit zvláštní potřeby osob, které nelze oslovit tradičními systémy vzdělávání – zejména osoby ze znevýhodněných skupin; vyzývá členské státy, aby do tohoto vzdělávání investovaly;

Význam kvality a flexibility ve vzdělávání

17.  považuje neustále se zlepšující kvalitu formálního i neformálního vzdělávání za stěžejní v rámci úsilí EU směřujícího k zajištění sociální soudržnosti, konkurenceschopnosti a udržitelného růstu;

18.  zdůrazňuje, že k tomu, aby si udržely konkurenceschopnost a poskytly stejnou nejlepší šanci na úspěch pracovníkům s nízkou i vysokou kvalifikací, musí podniky spolu s institucemi pro vzdělávání a odbornou přípravu nabízet vzdělávání zaměřené na odbornou přípravu a profesní rozvoj po celou dobu pracovního života lidí;

19.  zdůrazňuje zásadní význam kvalitních metod předávání znalostí a dovedností pro výsledky vzdělávání; zdůrazňuje, že je třeba investovat a podporovat profesní rozvoj pedagogických pracovníků a soustavné zlepšování jejich dovedností; dále zdůrazňuje, že je třeba zaručit vysoké standardy v rámci distančního vzdělávání a že je důležité rozvíjet nové modely výuky a učení se v rámci inovačního procesu a postupné digitalizace vzdělávání; v této souvislosti uznává, že řádná infrastruktura a zdroje představují klíčové prvky pro zlepšení kvality výuky;

20.  upozorňuje, že kvalitní výuka vyžaduje odměňování a oceňování učitelů, atraktivní mzdové a pracovní podmínky a lepší přístup k další odborné přípravě během pracovní doby, zejména pokud se jedná o digitální didaktiku;

21.  žádá, aby se univerzity ve stále větším rozsahu zaměřovaly na distanční vzdělávání a rozšiřovaly je tak, aby zahrnulo i bezplatné krátkodobé odborné kurzy;

22.  zdůrazňuje, že studenti, kteří navštěvují kurzy distančního vzdělávání, by měli mít zaručené možnosti komunikovat s učiteli a být jimi hodnoceni, aby bylo zajištěno, že se studentům během celého jejich studia dostane řádné podpory, vedení a povzbuzení;

23.  uznává, že flexibilní výukové formáty, jako je distanční a kombinované učení umožňují lidem v zaměstnání dosáhnout lepší rovnováhy mezi prací a/nebo vzděláváním a soukromým životem;

24.  uznává stěžejní úlohu, která má vzdělávání pro osoby, jimž jejich fyzický stav brání účastnit se výuky na půdě univerzit;

25.  podporuje myšlenku individuálně přizpůsobeného učení a překlenovacích kurzů pro osoby, které si přejí zahájit terciární vzdělávání a které nejprve potřebují získat další kvalifikaci, aby splnily podmínky pro přijetí;

26.  připomíná, že je třeba usilovat o pružnější a personalizovanější přístup k profesnímu rozvoji jednotlivců a celoživotnímu vzdělávání a odborné přípravě v rámci osobní profesní dráhy; uznává úlohu, kterou mohou hrát především veřejné, ale i soukromé subjekty při dosahování tohoto cíle, a zároveň uznává, že klíčovým prvkem politik vzdělávání a nabývání dovedností musí být již od rané fáze vedení a poradenství zaměřené na individuální potřeby a preference a na hodnocení a rozvoj individuálních dovedností;

27.  zdůrazňuje význam interaktivity při zlepšování kvality distančního vzdělávání využíváním moderních metod komunikace, které umožňují praktická cvičení, účast studentů na výukovém procesu a rozvoj komunikačních dovedností;

28.  prosazuje myšlenku zajištění přístupu k celoživotnímu učení, zejména v zájmu usnadnění návratu mezi pracovní sílu, a to i pro ženy a pečovatele;

29.  zdůrazňuje nutnost soustavného monitorování distančního vzdělávání jako součásti pokračující modernizace výukových metod a nástrojů;

30.  zdůrazňuje, že je třeba, aby mladí lidé získali dovednosti pro nezávislé studium (včetně organizace práce, zpracovávání informací, kritického myšlení a motivace), aby mohli v budoucnosti efektivně využívat pokročilé technologie k rozvoji svých dovedností prostřednictvím distančního vzdělávání;

Další a distanční vzdělávání jako nástroj pro rozvoj univerzit

31.  uznává, že další a distanční vzdělávání vytváří příležitosti k rozvoji vysokých škol prostřednictvím rozšíření jejich oblasti působnosti a diverzifikace programů, které nabízejí, s cílem oslovit širší skupiny potenciálních zájemců a diverzifikovat jejich příjmy, vzhledem k tomu, že náklady na distanční vzdělávání jsou nižší než náklady na kurzy na půdě univerzit;

32.  uznává, že distanční vzdělávání povzbuzuje rozvoj mezioborových oblastí a realizaci mezinárodního studia;

33.  vyzývá univerzity, aby rozšířily poskytované distanční vzdělávání;

34.  uznává úlohu, kterou hraje strategie pro inteligentní specializaci (RIS3) při rozvoji klíčového regionálního potenciálu založeného na potřebách trhu práce;

Technologické výzvy

35.  uznává, že je zapotřebí držet krok s rychlými technologickými změnami, zejména v případě distančního vzdělávání, a že nesmíme podceňovat význam IKT a závislost na těchto technologiích; domnívá se, že IKT jsou prostředkem umožňujícím optimálním a nákladově efektivním způsobem řešit hlavní pedagogické a rozvojové výzvy; je přesvědčen, že toto úsilí by mělo být rovněž podporováno rozsáhlými investicemi do vzdělávání, a to i za použití Evropského sociálního fondu, s cílem rozvíjet digitální dovednosti a mediální gramotnost na všech úrovních;

36.  s politováním konstatuje, že nedostatečná gramotnost v IKT znamená dnes velký problém pro pedagogy i studenty; opět upozorňuje na význam technologických znalostí pro schopnost využít potenciál distančního učení a usnadnit zavádění nových metod výuky a studia;

37.  poukazuje na to, že je třeba řešit problém tzv. digitální propasti a zajistit rovné příležitosti pro všechny, aby tak mohli získat přístup k digitálním technologiím a také schopnostem, postojům a motivaci, což jsou nezbytné prvky pro smysluplnou digitální účast;

38.  zdůrazňuje skutečnost, že pouze jednu čtvrtinu žáků v Evropě vyučují osoby, které jsou skutečně digitálně gramotné, což představuje významnou překážku pro rozvoj nových metod výuky; vyzývá proto členské státy, aby zvýšily podporu poskytovanou školám a rozšířily příležitosti pro rozvoj dovedností, mj. prostřednictvím odborného vzdělávání v oblasti IT a mediální gramotnosti a celoživotních kariérních příležitostí pro pedagogy;

39.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat profesní rozvoj učitelů ve všech odvětvích vzdělávání a investovat do něj a zavést služby v oblasti celoživotního profesního poradenství;

40.  uznává význam nových digitálních platforem ve vzdělávání, přičemž současně zdůrazňuje problémy týkající se bezpečnosti a ochrany soukromí, kterým čelí akademické instituce i studenti;

41.  zdůrazňuje význam dovedností v oblasti STEM a znovu vyjadřuje politování nad genderovou nerovnováhou v této oblasti;

Finanční výzvy

42.  uznává, že je nezbytné zajistit přiměřené financování kvalitního vzdělávání a individuálně přizpůsobeného učení; upozorňuje, že distanční vzdělávání může nabídnout vzdělávání zaměřené na studenta, a to ve vysoké kvalitě a při nižších nákladech; zdůrazňuje, že je důležité, aby se průmysl a podniky více finančně a prakticky zapojily do odborného vzdělávání;

43.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby výdaje v oblasti vzdělávání byly uznány za dlouhodobé investice, které vytvářejí trvalý přínos;

44.  zastává názor, že náklady nesmí představovat překážku zápisu a účasti na vzdělávání, přičemž však uznává související problémy, které vedou k vysokým nákladům a k tomu, že občané v některých členských státech nejsou schopni platit poplatky za zápis; vybízí proto Komisi a členské státy, aby lépe podporovaly a prosazovaly distanční vzdělávání jako kvalitní, finančně dostupnou, flexibilní a individuálním potřebám přizpůsobenou možnost vzdělávání;

Výzvy týkající se regulačního rámce

45.  bere na vědomí rozdíly v regulačních rámcích pro tradiční odbornou přípravu, akademické další vzdělávání a distanční vzdělávání; zdůrazňuje, že distanční vzdělávání by mělo být akreditováno podle stejných pravidel jako vzdělávání na půdě univerzit, ale na základě jiných ukazatelů a kritérií, které budou distančnímu vzdělávání přizpůsobeny;

46.  uznává význam aktivní správy a účasti zainteresovaných stran;

47.  bere na vědomí, že je důležité zajistit kvalitu distančního učení a akreditaci jeho výsledků;

48.  připomíná, že mnoho stávajících evropských nástrojů transparentnosti, jako je evropský rámec kvalifikací či evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu, bylo vyvinuto izolovaně; uznává, že k tomu, aby jednotlivci mohli lépe hodnotit pokrok, kterého dosáhli, a příležitosti, které se jim nabízejí, a zužitkovat výsledky vzdělávání získané v různých kontextech, je třeba, aby byli lépe koordinováni a podporováni v rámci systémů zajišťování kvality a začleněni do vnitrostátního kvalifikačního rámce, aby tak mohla být budována důvěra různých odvětví a aktérů, včetně zaměstnavatelů;

49.  uznává trvalý význam kombinovaného i on-line učení, zejména v kontextu odborného vzdělávání a přípravy; zdůrazňuje, že kombinace vysoce kvalitních digitálních technologií a možností učení „tváří v tvář“ vede k lepším výsledkům studentů, a vybízí tudíž Komisi a členské státy, aby více podporovaly a prosazovaly kombinované učení;

50.  vyzývá Komisi, aby posílila evropskou strategii celoživotního učení a učinila akademické další a distanční vzdělávání nedílnou součástí této strategie s cílem podpořit přizpůsobování stárnoucích pracovních sil hospodářské a technologické změně; dále vyzývá Komisi, aby zvážila možnost navýšit financování pro akademické další a distanční vzdělávání prostřednictvím stávajících a budoucích programů;

51.  uznává potřebu komplexního víceodvětvového a víceoborového přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě, včetně celoživotního učení, a potřebu meziodvětvové spolupráce při rozvoji a provádění politik v oblasti vzdělávání;

Doporučení na evropské úrovni

52.  zdůrazňuje, že je nutné podpořit spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi vzdělávacími systémy; dále vybízí ke sdílení osvědčených postupů prostřednictvím vnitrostátních agentur pro zajišťování kvality při vývoji kritérií pro uznávání nových režimů výuky a učení;

53.  požaduje revizi evropského rámce kvalifikací s cílem podpořit srovnatelnost kvalifikací mezi zeměmi, které evropský rámec kvalifikací využívají, a ostatními zeměmi, zejména zeměmi evropského sousedství a zeměmi, které mají vyspělé rámce kvalifikací, aby se lépe porozumělo kvalifikacím získaným v zahraničí a aby se osoby pocházející z prostředí přistěhovalců a uprchlíci zařadili do celoživotního učení a zaměstnání;

54.  vyzývá Komisi, aby významně posílila podporu pro akademické další a distanční vzdělávání prostřednictvím programu Erasmus+, a to prosazováním rozvoje evropských sítí a usnadňováním výměny osvědčených postupů, zřizováním projektů zahrnujících instituce se sídlem v různých členských státech a zvýšenou dostupností pro studenty z jiných evropských a třetích zemí;

55.  zasazuje se o vytvoření uživatelsky vstřícné on-line platformy jako jednotného kontaktního místa, kde by mohli odborníci a studující v oblasti vzdělávání usnadňovat výměnu osvědčených postupů;

56.  vyzývá Komisi, aby vypracovala zabezpečenou a integrovanou vzdělávací platformu, která bude určena a bezplatně nabízena evropským vzdělávacím institucím, a podpořila tak využívání elektronického učení v celé Evropské unii;

57.  uznává, že je nutné dále rozvíjet platformy eTwinning a School Education Gateway s cílem podpořit konstruktivní výměny názorů mezi učiteli a dalšími odborníky;

58.  vybízí k posílení vazeb mezi průběžným akademickým dalším vzděláváním (které primárně není zaměřeno jen na výzkum) a odborným vzděláváním a přípravou k získání dovedností a k opatřením, která zajistí, aby bylo možné se do obou forem vzdělávání zapojit a přihlásit kdykoli;

59.  doporučuje podpořit úsilí vyvíjené v oblasti celoživotního učení prostřednictvím evropské strategie pro digitalizaci a vypracovat posouzení genderového dopadu připravovaných opatření;

60.  vítá ambiciózní plán zavést ultrarychlý internet do základních a středních škol a knihoven do roku 2025, neboť rychlejší a kvalitnější konektivita nabízí obrovské možnosti pro zlepšení metod výuky, podporu výzkumu a rozvoj vysoce kvalitních vzdělávacích služeb on-line; zdůrazňuje, že zavedení těchto technologií vytváří lepší příležitosti pro distanční vzdělávání, zejména ve venkovských oblastech a nejvzdálenějších regionech; upozorňuje, že tyto příležitosti rozšíří digitální dovednosti a mediální gramotnost dětí a studentů;

61.  zdůrazňuje, že přizpůsobení vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy je nezbytné k uspokojení zvyšující se poptávky po kvalifikovaných pracovnících s digitálními dovednostmi v EU; zdůrazňuje, že k tomu, aby bylo v Evropě dosaženo skutečně jednotného digitálního trhu, je nezbytné vyvíjet další úsilí ke zlepšování mediální gramotnosti občanů, zejména nezletilých osob;

62.  zdůrazňuje, že je důležité posílit evropské úsilí o realizaci strategie celoživotního učení ve prospěch všech společně s cílem poskytovat celou škálu vzdělávacích příležitostí, které lze využít i pro účely osobního rozvoje a naplnění; podněcuje Komisi a členské státy k tomu, aby podporovaly celoživotní učení a investovaly do něj zejména v zemích, v nichž účast na něm nedosahuje referenčního prahu 15 %;

63.  vyzývá členské státy, aby podpořily spolupráci a posílily součinnost mezi poskytovateli formálního, neformálního a informálního vzdělávání s cílem oslovit širší skupinu osob a lépe zohlednit jejich specifické potřeby;

64.  doporučuje, aby vyučující v kurzech distančního vzdělávání absolvovali zvláštní certifikovanou odbornou přípravu;

Doporučení na úrovni členských států

65.  vyzývá členské státy, aby zajistily celostní přístup ke vzdělávání a poskytovaly studentům autentické, rozmanité a rovné příležitosti k učení, které rozvíjejí jejich ambice a dovednosti nezbytné pro úspěch ve stále se měnícím celosvětovém hospodářství i v demokratické společnosti;

66.  vybízí členské státy, aby vycházely ze stávajících režimů validace pro posuzování a potvrzování dovedností nabytých v rámci různých forem zlepšování dovedností a aby zajistily jejich uznání pro účely kvalifikace v souladu s vnitrostátním rámcem a systémy kvalifikací;

67.  zdůrazňuje, že další rozvoj digitální infrastruktury, zejména v oblastech s nižší hustotou osídlení, podporuje sociální a kulturní integraci, moderní vzdělávací a informační procesy a regionální kulturní ekonomiku;

68.  vyzývá členské státy, aby na všech úrovních vzdělávání zajistily příležitosti ke vzdělávání v oblasti IKT a k rozvíjení digitálních dovedností a mediální gramotnosti;

69.  opět poukazuje na důležitost toho, aby akademické instituce a instituce pro odbornou přípravu rychle reagovaly na společenské změny a změny na trhu práce, přizpůsobily a modernizovaly své fungování a umožnily studentům odpovídajícím způsobem rozvíjet své dovednosti; zdůrazňuje, že vzdělávání je celoživotní proces posilování postavení jednotlivce, který by měl občanům pomoci dosáhnout osobního rozvoje, kreativity a spokojenosti;

70.  naléhavě vyzývá akademické instituce, aby předvídaly změny ve společnosti a na trhu práce a přizpůsobily jim svůj způsob fungování; konstatuje, že rozvoj na budoucnost zaměřených odvětví, zejména ekologického a oběhového hospodářství, má určující úlohu z hlediska typu potřebných dovedností;

71.  dále vyzývá akademické instituce, aby nabízely mnohojazyčné kurzy zaměřené na dovednosti migrantů, které usnadní vstup do vzdělávacích programů;

72.  zdůrazňuje potřebu posílit flexibilitu vzdělávacích systémů členských států, aby bylo možné účinněji využívat otevřených a on-line výukových metod;

73.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zlepšily dostupnost údajů o zaměstnanosti a sociální situaci absolventů („sledování absolventů“), včetně údajů o oblasti odborného vzdělávání a přípravy;

74.  vyzývá EU a členské státy, aby vypracovaly a realizovaly „vzdělávací koridory“ prostřednictvím podpory dohod s evropskými univerzitami, například s Unií vysokých škol ze Středomoří (UNIMED) a se sítěmi univerzit pro distanční vzdělávání, pokud jde o přijímání studentů – uprchlíků z oblastí konfliktů, a to i prostřednictvím programů akademického distančního vzdělávání;

75.  zdůrazňuje význam specializované odborné přípravy učitelů a univerzitních přednášejících pro akademické další a distanční vzdělávání, aby bylo možné vyhovět potřebám jejich studentů;

76.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby kompetence a dovednosti nabyté mimo rámec formálního vzdělávacího systému byly uznávány prostřednictvím zajišťování kvality a akreditace, zejména s ohledem na posílení postavení osob ve zranitelné nebo znevýhodněné situaci, například dospělých s nízkou kvalifikací nebo uprchlíků; trvá na důležitosti uznávání neformálního a informálního učení s cílem oslovit studující a posílit jejich postavení;

o
o   o

77.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(2) Úř. věst. C 70, 8.3.2012, s. 9.
(3) Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 25.
(4) Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 1.
(5) Úř. věst. C 64, 5.3.2013, s. 5.
(6) Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 45.
(7) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
(8) Úř. věst. C 327, 4.12.2010, s. 11.
(9) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.
(10) Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1.
(11) Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 30.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2016)0291.
(14) Úř. věst. C 126, 26.4.2014, s. 20.
(15) http://ec.europa.eu/dgs/education_culture/repository/education/library/reports/policy-provision-adult-learning_en.pdf
(16) Přijaté texty, P8_TA(2015)0321.
(17) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/lsa/119628.pdf
(18) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-6268-2017-INIT/cs/pdf
(19) Jak stanoví článek 21 Listiny základních práv EU.
(20) Například v německy mluvících zemích se u distančního vzdělávání rozlišuje mezi akademickou a neakademickou oblastí.
(21) Vzdělávací program distančního vzdělávání v oboru všudypřítomných počítačových technologií (pervasive computing); https://www.researchgate.net/publication/312312226_A_distance_learning_curriculum_on_pervasive_computing
(22) Odborníci na ekonomiku vzdělávání: Dominic J. Brewer, Patrick J. McEwan, Equity and Quality in Education Supporting disadvantaged students and schools („Rovnost a kvalita ve vzdělávání podporující znevýhodněné studenty“), https://www.oecd.org/education/school/50293148.pdf


Zrušení zastaralých nařízení v odvětví vnitrozemské vodní dopravy a silniční nákladní dopravy ***I
PDF 398kWORD 43k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušují nařízení Rady (EHS) č. 1101/89, nařízení (ES) č. 2888/2000 a nařízení (ES) č. 685/2001 (COM(2016)0745 – C8-0501/2016 – 2016/0368(COD))
P8_TA(2017)0325A8-0228/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0745),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 91 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0501/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 29. března 2017(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 5. července 2017 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0228/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. září 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se zrušují nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2888/2000 a (ES) č. 685/2001 a nařízení Rady (EHS) č. 1101/89

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1952.)

(1) Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 58.


Podpora připojení k internetu v místních komunitách ***I
PDF 406kWORD 45k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) č. 283/2014, pokud jde o podporu připojení k internetu v místních komunitách (COM(2016)0589 – C8-0378/2016 – 2016/0287(COD))
P8_TA(2017)0326A8-0181/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0589),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 172 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0378/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. ledna 2017 (1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 8. února 2017(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. června 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0181/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo bude mít v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. září 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) č. 283/2014, pokud jde o podporu připojení k internetu v místních komunitách

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1953.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE

Evropský parlament, Rada a Komise se shodly na tom, že by iniciativa WiFi4EU měla mít smysluplný dopad a měla by být rozšiřitelná. Za tímto účelem konstatovaly, že pokud není možné zabezpečit, aby bylo finanční krytí pro provádění Nástroje pro propojení Evropy v odvětví telekomunikací zvýšeno o částku 25 000 000 až 50 000 000 EUR v plném rozsahu, mohla by Komise předložit návrh na přerozdělení prostředků v rámci uvedeného krytí, aby se usnadnilo celkové financování podpory připojení k internetu v místních komunitách ve výši 120 000 000 EUR.

(1) Úř. věst C 125, 21.4.2017, s. 69.
(2) Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 87.


Opatření na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu ***I
PDF 407kWORD 52k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010 (COM(2016)0052 – C8-0035/2016 – 2016/0030(COD))
P8_TA(2017)0327A8-0310/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0052),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0035/2016),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená rakouskou Spolkovou radou a bulharským Národním shromážděním v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. září 2016(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 10. května 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0310/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. září 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1938.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise ohledně článku 16 nařízení

Komise vítá mechanismy spolupráce stanovené v článku 16 navrhovaného nařízení jako důležitý nástroj pro zajištění konzistentnosti plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze se smluvními stranami Energetického společenství.

Komise zdůrazňuje, že je důležité skutečně zajistit, aby smluvní strany Energetického společenství nezavedly žádná opatření, která by mohla nepříznivě ovlivnit bezpečnost dodávek v EU a v jejích členských státech, a naopak.

Komise v tomto ohledu zváží, aniž by byl dotčen její původní návrh ze dne 16. února 2016, že v patřičné době navrhne Radě podle článku 218 SFEU doporučení pro jednání o změnách Smlouvy o Energetickém společenství s úmyslem vytvořit vhodný právní rámec a mechanismy, které umožní uplatnit vybraná ustanovení tohoto nařízení a jiných příslušných částí acquis communautaire v oblasti energetiky mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a smluvními stranami Energetického společenství na straně druhé tak, aby bylo zajištěno účinné provádění posíleného rámce pro bezpečnost dodávek zemního plynu.

(1) Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 70.


Lov velryb v Norsku
PDF 332kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o lovu velryb v Norsku (2017/2712(RSP))
P8_TA(2017)0328B8-0499/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu Mezinárodní velrybářské komise (IWC) o nulových kvótách na komerční lov velryb, která vstoupila v platnost v roce 1986 (dále jen „moratorium“),

–  s ohledem na rezoluci IWC 2016-3 o kytovcích a jejich přínosu k fungování ekosystému,

–  s ohledem na rezoluci IWC 2014-2 o vysoce stěhovavých kytovcích,

–  s ohledem na cíle z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti přijaté na základě mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin(1),

–  s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006(2) a na nařízení Komise (EU) č. 791/2012 ze dne 23. srpna 2012(3),

–  s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 792/2012 ze dne 23. srpna 2012, kterým se stanoví vzor formuláře povolení, potvrzení a dalších dokumentů uvedených v nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a mění nařízení (ES) č. 865/2006(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o strategických cílech EU na 17. konferenci smluvních stran Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES)(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o postupu Společenství v oblasti lovu velryb(6),

–  s ohledem na akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy z roku 2016,

–  s ohledem na otázku týkající se lovu velryb v Norsku položenou Komisi (O-000058/2017 – B8-0324/2017),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní velrybářská komise (IWC) zavedla v roce 1982 moratorium na veškerý komerční lov velryb, které začalo platit v roce 1986 a platí dodnes a jehož cílem je chránit velrybí populaci před vyhynutím a umožnit její obnovu;

B.  vzhledem k tomu, že Norsko navzdory tomuto mezinárodnímu zákazu v lovu velryb pokračovalo a v roce 1993 v plné míře obnovilo komerční lov velryb, přičemž uplatnilo formální námitku proti moratoriu a vyjádřilo a stále vyjadřuje výhrady vůči seznamům CITES;

C.  vzhledem k tomu, že Norsko se stalo stranou CITES dne 19. prosince 1979, a tudíž bylo jednou z prvních zemí, které se zavázaly k dodržování této úmluvy;

D.  vzhledem k tomu, že podle odhadů mediálních zdrojů tvoří 90 % velryb ulovených Norskem samice, většinou březí, neboť reagují pomaleji;

E.  vzhledem k tomu, že Norsko zabilo od roku 1986, kdy moratorium začalo platit, přes 13 000 velryb(7);

F.  vzhledem k tomu, že lov velryb způsobuje kruté utrpení jednotlivým exemplářům a ohrožuje jak komplexní sociální strukturu inteligentních savců, tak zachování celé velrybí populace;

G.  vzhledem k tomu, že všechny druhy velkých velryb jsou uvedeny v příloze A nařízení Rady (ES) č. 338/97, což odráží skutečnost, že jim hrozí vyhynutí a že jakýkoli objem obchodu by ohrozil přežití druhu; vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení zakazuje nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A;

H.  vzhledem k tomu, že přibývají vědecké důkazy, které svědčí o tom, že velryby přispívají k větší produktivitě ekosystému a mohou hrát roli při regulaci úrovní koncentrace CO2 v ovzduší;

I.  vzhledem k tomu, že Norsko jednostranně stanovuje svá vlastní omezení pro odlov; vzhledem k tomu, že pro lovnou sezónu 2017 Norsko zvýšilo kvótu na odlov plejtváka malého na 999 kusů (z 880 kusů v roce 2016);

J.  vzhledem k tomu, že vývoz velrybího masa z Norska se v posledních letech prudce zvýšil; vzhledem k tomu, že část tohoto vývozu se uskutečňuje přes přístavy EU;

K.  vzhledem k tomu, že se zjistilo, že jen v říjnu 2016 bylo vyvezeno 2 948 kg norských velrybích produktů do Japonska, a to nejméně přes tři přístavy EU(8);

L.  vzhledem k tomu, že tranzit velrybího masa přes přístavy EU je povolen pod podmínkou, že je k těmto zásilkám přiložena v souladu s nařízením Rady (ES) č. 338/97 platná dokumentace CITES;

M.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem CITES je ochrana biologické rozmanitosti, a zejména ochrana živočišných a rostlinných druhů; vzhledem k tomu, že směrnice EU o stanovištích, kterou je určován postoj Společenství k otázkám týkajícím se velryb (a delfínů), neumožňuje obnovení komerčního lovu žádné velrybí populace ve vodách EU;

N.  vzhledem k tomu, že Norsko je jakožto člen Evropského hospodářského prostoru úzce svázáno s Unií a jejími politikami; vzhledem k tomu, že díky tomuto členství občané a vládní struktury Norska a EU udržují silné kulturní vazby a dobré obchodní vztahy a přijímají závazky v oblasti ochrany životního prostředí;

1.  vyzývá Norsko, aby ukončilo veškerou činnost související s komerčním lovem velryb a dodržovalo moratorium IWC;

2.  vyzývá Norsko, aby stáhlo své výhrady vůči seznamům v příloze I úmluvy CITES zahrnujícím druhy velkých velryb a ukončilo veškeré obchodování s velrybím masem a velrybími produkty;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že Norsko velrybí průmysl podporuje dotacemi a propaguje spotřebu a užívání produktů pocházejících z lovu velryb; naléhavě Norsko žádá, aby tyto dotace zrušilo;

4.  důrazně podporuje zachování celosvětového moratoria na komerční lov velryb a zákaz mezinárodního obchodování s produkty z velryb;

5.  bere na vědomí, že se členské státy zavázaly dodržovat akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy; připomíná opatření č. 9 uvedeného plánu, v němž jsou členské státy a Komise vyzývány k tomu, aby vytvořily strategie, jejichž účelem je na vnitrostátní úrovni zvýšit soulad s právními předpisy EU upravujícími obchod s druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že při diskusi, kterou Parlament uspořádal dne 6. července 2017, nebyla Komise schopna či ochotna poskytnout Parlamentu údaje týkající se zásilek velrybího masa, které byly přepraveny přes přístavy v EU; naléhavě Komisi žádá o zjištění a poskytnutí nezbytných údajů;

7.  vyzývá Komisi, aby našla způsoby, jak zajistit, aby velrybí maso již nemohlo být legální cestou přepravováno přes přístavy v EU, což by mohlo ve výjimečných případech zahrnovat také doporučení zákazu takovéto přepravy;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory diplomatickému úsilí v minulosti i současnosti a rozsáhlým mezinárodním protestům Norsko své rozhodnutí dosud nepřehodnotilo; vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a Radu, aby pomocí bilaterálních i multilaterálních jednání přiměly Norsko k ukončení veškerého komerčního lovu velryb;

9.  naléhavě žádá Radu a Komisi, aby na příštích schůzích v rámci 67. zasedání IWC uplatňovaly k lovu velryb společný přístup, který se bude vyznačovat minimálně stejnou mírou obezřetnosti jako v případě současného společného postoje, a aby navázaly spolupráci se třetími zeměmi s cílem získat většinovou podporu pro vytvoření přírodních rezervací pro velryby;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Norska.

(1) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.
(2) Úř. věst. L 166, 19.6.2006, s. 1.
(3) Úř. věst. L 242, 7.9.2012, s. 1.
(4) Úř. věst. L 242, 7.9.2012, s. 13.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0356.
(6) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 46.
(7) https://iwc.int/table_objection
(8) http://www.maritime-executive.com/article/norways-whaling-comes-under-fire


Přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí
PDF 436kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (COM(2016)01092016/0062(NLE))
P8_TA(2017)0329A8-0266/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0109),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, která byla připravena k podpisu dne 11. května 2011 v Istanbulu (dále jen „Istanbulská úmluva“),

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na její články 8, 19, 157, 216 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. a),

–  s ohledem na články 21, 23, 24, 25 a 26 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005), Peking +15 (2010) a Peking +20 (2015),

–  s ohledem na ustanovení právních nástrojů OSN v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě a Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jíž je EU smluvní stranou, mj. na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením určené EU, kterými Unii vyzývá, aby přistoupila k Istanbulské úmluvě s cílem ochránit ženy a dívky s postižením před násilím,

–  s ohledem na zprávu Evropského parlamentu o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která EU vyzývá, aby se stala smluvní stranou Istanbulské úmluvy, což bude představovat další krok v boji proti násilí páchanému na ženách a dívkách se zdravotním postižením,

–  s ohledem na obecnou připomínku Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze dne 26. srpna 2016 týkající se článku 6 („Ženy a dívky se zdravotním postižením“) Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách(2), na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(3) a na své usnesení ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(5) a na posuzování evropské přidané hodnoty,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám(6),

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020), který přijala Rada Evropské unie v březnu 2011,

–  s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o posílení postavení dívek v EU prostřednictvím vzdělávání(7),

–  s ohledem na prohlášení týmu složeného ze tří předsednictví EU (Nizozemsko, Slovensko, Malta) ze dne 7. prosince 2015 o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na směrnici 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(8),

–  s ohledem na směrnici 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu(9) a na nařízení (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech(10),

–  s ohledem na směrnici 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(11) a na směrnici 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(12),

–  s ohledem na směrnici Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání a na směrnici Rady 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, které upravují definici obtěžování a sexuálního obtěžování a odsuzují je,

–  s ohledem na plán Komise pro možné přistoupení EU k Istanbulské úmluvě z října 2015,

–  s ohledem na třetí čtvrtletní zprávu o činnosti komisaře pro lidská práva Rady Evropy, kterou dne 16. listopadu 2016 zveřejnil v souvislosti s definicí genderově podmíněného násilí uvedenou v Istanbulské úmluvě,

–  s ohledem na společné prohlášení předsednictví, Evropské komise a Evropského parlamentu, které bylo přijato na Maltě dne 3. února 2017 a jež vyzývá k urychlenému přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o potírání násilí na ženách,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2014–2015(13) a na usnesení ze dne 10. března 2015 o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v Evropské unii v roce 2013(14),

–  s ohledem na studii tematického sekce Občanská práva a ústavní záležitosti z roku 2016 s názvem „Znalosti a know-how: Úloha sebeobrany při prevenci násilí páchaného na ženách“ (Knowledge and Know-How: The Role of Self-Defence in the Prevention of Violence against Women), a to především v souvislosti s přínosem nácviku sebeobrany k uplatňování článku 12 Istanbulské úmluvy,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na předběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a na stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0266/2017),

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU; vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení a nediskriminaci je základní právo, které je zakotveno ve Smlouvách a v Listině základních práv a mělo by být plně respektováno, prosazováno a uplatňováno v legislativě, v praxi, v judikatuře i v každodenním životě; vzhledem k tomu, že podle indexu rovnosti žen a mužů zatím žádná země nedosáhla úplné rovnosti mezi ženami a muži; vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je příčinou i následkem nerovností mezi ženami a muži;

B.  vzhledem k tomu, že v EU stále ještě přetrvávají moderní podoby otroctví a obchodování s lidmi;

C.  vzhledem k tomu, že členské státy musejí uznat, že pokud dojde k násilí, společnost selhala ve svém prvořadém úkolu chránit a zbývají jí pouze reaktivní opatření, jako je odškodnění obětí a stíhání pachatelů trestných činů;

D.  vzhledem k tomu, že EU musí přijmout ve spolupráci s členskými státy všechna nezbytná opatření, díky nimž bude prosazováno a chráněno právo žen na život prostý fyzického i psychického násilí jak ve veřejné, tak i v soukromé oblasti;

E.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí by nemělo být bráno na lehkou váhu nebo být vnímáno jako záležitost, kterou lze odložit a vyřešit později, protože se jen v EU dotýká přes 250 milionů žen a dívek a má obrovský dopad na společnost, zvyšuje strach a polarizaci společnosti a přispívá ke stresu a duševním chorobám, jelikož ohrožuje bezpečí poloviny populace; vzhledem k tomu, že podle odhadu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) dosahují náklady společnosti v důsledku sexuálního násilí v EU ročně 226 miliard EUR;

F.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách(15) a genderově podmíněné násilí, a to jak fyzické, tak i psychické, je v EU široce rozšířené a je nutné jej chápat jako extrémní formu diskriminace a porušování lidských práv, které se dotýká žen ze všech vrstev společnosti bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, společenské postavení a zemi původu nebo bydliště a představuje hlavní překážku dosažení rovnosti mezi ženami a muži jak z ekonomického, tak i z politického hlediska; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí další opatření, která by povzbudila ženy, jež se staly obětí násilí, k tomu, aby svoji zkušenost oznámily a vyhledaly pomoc, a zajistila pro ně vhodnou pomoc odpovídající jejich potřebám, včetně odpovídajících informací o jejich právech, a také přístup ke spravedlnosti, který by zajistil stíhání pachatelů;

G.  vzhledem k tomu, že se ve zprávě Agentury Evropské unie pro základní práva s názvem „Násilí na ženách: celounijní průzkum“ (Violence against women: an EU-wide survey) z března roku 2014 uvádí, že jedna třetina všech žen v Evropě zakusila alespoň jednou v dospělosti fyzické nebo sexuální akty násilí, 20 % zažilo obtěžování na internetu, jedna žena z dvaceti byla znásilněna a více než jedna z deseti žen zažila sexuální násilí s použitím síly;

H.  vzhledem k tomu, že jedna z deseti žen se již stala terčem sexuálního obtěžování nebo pronásledování prostřednictvím nových technologií a 75 % žen na vyšších rozhodovacích pozicích musí snášet sexuální obtěžování; vzhledem k tomu, že to ukazuje, že žádná žena ani dívka bez ohledu na věk a postavení není před sexuálním násilím v bezpečí;

I.  vzhledem k tomu, že je nutné přijmout opatření k řešení nově se objevujícího fenoménu genderově podmíněného násilí online, včetně šikany, obtěžování a zastrašování, a to především vůči mladým ženám a dívkám a LGBTI osobám;

J.  vzhledem k tomu, že občané a rezidenti nejsou v EU proti násilí na základě pohlaví chráněni stejně, a to kvůli chybějící evropské strategii, včetně neexistujícího legislativního aktu, a odlišné politice a právní úpravě v jednotlivých členských státech, pokud jde mimo jiné o definici trestných činů a působnost právních předpisů, a jsou i nadále vystaveni tomuto násilí; vzhledem k tomu, že v EU existují také rozdíly, pokud jde o informace, možnost využívat chráněné ubytování, o podpůrné služby a práva;

K.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách souvisí s nerovnoměrným rozdělením moci mezi ženami a muži, se sexismem a genderovými stereotypy, které vedly k dominanci mužů nad ženami a znemožnily ženám jejich plný rozvoj;

L.  vhledem k tomu, že násilí na ženách přispívá k přetrvávání nerovností na základě pohlaví, protože brání přístupu obětí k zaměstnání, což má negativní dopad na jejich finanční nezávislost a ekonomiku obecně;

M.  vzhledem k tomu, že důležitým faktorem, proč ženy neoznamují sexuální násilí, je ekonomická závislost na jeho pachateli;

N.  vzhledem k tomu, že extrémní chudoba zvyšuje riziko násilí a dalších forem vykořisťování, což brání ženám, aby se plně zapojily do všech oblastí života, a stojí v cestě dosažení rovnosti žen a mužů;

O.  vzhledem k tomu, že s cílem zvýšit viditelnost žen na vedoucích pozicích a tím bojovat proti vnímání žen jako objektu a kultuře genderově podmíněného násilí je třeba vyvinout větší úsilí pro usnadnění a podporu zapojení žen do politické, ekonomické a sociální sféry;

P.  vzhledem k tomu, že v Istanbulské úmluvě je stanoveno, že veškerá její ustanovení, a zvláště opatření na ochranu práv obětí, musejí být zajištěna „bez jakékoliv diskriminace, zejména diskriminace na základě pohlaví, genderu, rasy, barvy pleti, jazyka, vyznání, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, sexuální orientace, genderové identity, věku, zdravotního stavu, zdravotního postižení, rodinného stavu, postavení migranta nebo uprchlíka či jiného postavení“;

Q.  vzhledem k tomu, že u žen se zdravotním postižením je 1,5 až 10krát vyšší pravděpodobnost, že se stanou terčem genderově podmíněného násilí, a kvůli jejich závislému postavení je pro ně ještě obtížnější násilí oznámit; vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením netvoří jednolitou skupinu, nýbrž skupinu, která zahrnuje ženy v různém postavení a různých situacích a ženy s různými druhy zdravotního postižení, jako jsou například tělesné, psychosociální, intelektuální nebo smyslové poruchy, s nimiž se mohou, ale nemusejí pojit funkční omezení; vzhledem k tomu, že podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je nutné, aby smluvní státy přijaly opatření, která by zajistila, aby ženy se zdravotním postižením mohly plně a rovnocenně uplatňovat všechna lidská práva a základní svobody;

R.  vzhledem k tomu, že některé skupiny žen a dívek, například migrantky, uprchlice a žadatelky o azyl, ženy a dívky se zdravotním postižením, LGBTI ženy a Romky, jsou ohroženy vícenásobnou diskriminací, a jsou tedy ještě více ohroženy násilím, a to z důvodů vyvolaných sexismem, který se pojí s rasismem, xenofobií, homofobií, transfobií a intersexfobií a také z důvodu diskriminace na základě věku, zdravotního postižení, etnické příslušnosti nebo náboženství; vzhledem k tomu, že ženy v Evropě čelí prolínajícím se a vícečetným formám diskriminace, které jim brání v přístupu ke spravedlnosti a službám na jejich podporu a ochranu a v uplatňování jejich základních práv; vzhledem k tomu, že ženám by se mělo při uplatňování ochranných opatření dostat specializovaných podpůrných služeb;

S.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách se příliš často považuje za soukromou záležitost a příliš snadno toleruje; vzhledem k tomu, že se ve skutečnosti jedná o systémové porušování základních práv a závažný trestný čin, který musí být jako takový potrestán; vzhledem k tomu, že beztrestnost pachatelů musí skončit, aby se zajistilo, že pachatelé budou stíháni a že se ženám a dívkám, které se staly obětí násilí, dostane odpovídající podpory a uznání ze strany soudního systému, aby se přerušil začarovaný kruh traumatu, mlčení a samoty obklopující ženy a dívky, které se staly obětí násilí, a to nehledě na jejich zeměpisný původ nebo společenskou třídu;

T.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují významné kulturní rozdíly, pokud jde o pravděpodobnost, že ženy oznámí znásilnění nebo sexuální napadení, a že oficiální statistiky tuto tendenci odrážejí více než skutečný počet znásilnění nebo sexuálních útoků spáchaných v určitém státě;

U.  vzhledem k tomu, že nejvíce vražd žen spáchají jejich manželé, bývalí manželé, partneři nebo bývalí partneři, kteří nedokážou přijmout konec manželství nebo vztahu;

V.  vzhledem k tomu, že pachatelem genderově podmíněného násilí je často oběti známá osoba a oběť je mnohdy v pozici závislosti, což zvyšuje její strach z oznámení násilí;

W.  vzhledem k tomu, že jednou z příčin všech podob násilí páchaného na ženách jsou genderové stereotypy a sexismus, včetně nenávistných sexistických projevů, které se objevují po celém světě, mimo internet i na něm, a to ve veřejném i soukromém životě;

X.  vzhledem k tomu, že fyzické, sexuální či psychické násilí a zneužívání má na oběti vážný dopad a může vyústit v tělesnou, sexuální, emocionální nebo psychickou újmu nebo ekonomickou ztrátu; vzhledem k tomu, že zároveň dopadá na jejich rodiny a příbuzné a na společnost jako celek; vzhledem k tomu, že aby byly děti považovány za oběť, nemusejí být přímo násilím zasaženy, jelikož přihlížení domácímu násilí je také traumatizující;

Y.  vzhledem k tomu, že v článku 3 Istanbulské úmluvy se „genderově podmíněné násilí“ jasně definuje jako „násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, nebo které postihuje ženy ve vyšší míře“ a „gender“ je definován jako „sociálně ustanovená role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže“;

Z.  vzhledem k tomu, že aby došlo ke snížení odhadovaného počtu neoznámených případů, musejí mít členské státy k dispozici dostatek institucí, aby se ženy cítily bezpečně a byly schopny genderově podmíněné násilí oznamovat;

AA.  vzhledem k tomu, že ke značnému omezení násilí na ženách a genderově podmíněného násilí a jeho důsledků může vést pouze soubor politických nástrojů kombinující legislativní a nelegislativní opatření, jako jsou infrastrukturní, právní, soudní, kulturní, vzdělávací, sociální a zdravotnické iniciativy a opatření na usnadnění přístupu obětí k bydlení a zaměstnání, včetně útulků pro oběti násilí, a také rovná účast žen ve všech oblastech společenského života; vzhledem k tomu, že na předcházení všem podobám násilí a boji s nimi se velmi významně podílí občanská společnost, a zejména organizace zastupující ženy, a že jejich práce by měla být uznávána, povzbuzována a podporována, aby ji mohly provádět co nejlépe;

AB.  vzhledem k tomu, že vzdělání a odborná příprava dívek a žen je významnou evropskou hodnotou, základním lidským právem a klíčovým prvkem při posilování postavení dívek a žen v sociální, kulturní i odborné oblasti a také při plném uplatňování všech ostatních sociálních, kulturních a politických práv, a tedy i při prevenci násilí páchaného na ženách a dívkách;

AC.  vzhledem k tomu, že pouze státy mohou poskytnout bezplatné povinné všeobecné vzdělání, které je základním předpokladem pro zajištění rovných příležitostí pro všechna pohlaví;

AD.   vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva poukazuje na to, že za účelem přerušení kontinuity genderově podmíněného násilí je nutné dosáhnout změn ve smýšlení společnosti a v přístupu k dané problematice; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je proto nutné zajistit osvětu na téma rovnosti žen a mužů, nestereotypních genderových rolí a úcty k osobní integritě, a to na všech úrovních a ve všech věkových kategoriích; vzhledem k tomu, že nácvik sebeobrany byl označen za účinný nástroj k omezení viktimizace a jejího negativního dopadu, k boji s genderovými stereotypy a k posílení postavení žen a dívek;

AE.  vzhledem k tomu, že okamžité přistoupení všech členských států k Istanbulské úmluvě by významným způsobem přispělo k vypracování integrované politiky a k podpoře mezinárodní spolupráce v boji proti všem formám násilí na ženách;

AF.  vzhledem k tomu, že Evropská unie musí v rámci celosvětového úsilí o plnění cílů udržitelného rozvoje, včetně boje proti využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně, zapracovat na pokroku v boji za odstranění genderově podmíněného násilí v zemích sousedství a po celém světě;

AG.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je smíšenou dohodou, která umožňuje přistoupení EU paralelně s přistoupením členských států;

AH.  vzhledem k tomu, že Istanbulskou úmluvu podepsaly všechny členské státy, ale jen čtrnáct ji ratifikovalo; vzhledem k tomu, že přistoupení EU k této úmluvě nezbavuje členské státy povinnosti ratifikovat úmluvu na vnitrostátní úrovni;

AI.  vzhledem k tomu, že ratifikace Istanbulské úmluvy vyžaduje její řádné vymáhání, účinné provádění a přidělení přiměřených finančních a lidských zdrojů;

1.  s potěšením konstatuje, že dne 4. března 2016 Komise navrhla, aby EU přistoupila k Istanbulské úmluvě – prvnímu komplexnímu, právně závaznému nástroji pro prevenci a potírání násilí vůči ženám a genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí(16), na mezinárodní úrovni;

2.  vítá, že Rada dne 13. června 2017 podepsala listinu o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě; s politováním však konstatuje, že omezení ve dvou oblastech, totiž ve věcech souvisejících s justiční spoluprací v trestních věcech a v oblasti azylu a nenavracení, vede k právní nejistotě, pokud jde o přistoupení EU k této úmluvě, a také k obavám týkajícím se jejího nedostatečného uplatňování;

3.  odsuzuje všechny formy násilí na ženách a odsuzuje fakt, že ženy a dívky jsou často vystaveny domácímu násilí, sexuálnímu obtěžování, psychickému a fyzickému násilí, pronásledování, sexuálnímu násilí, znásilnění, nuceným sňatkům, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nuceným potratům, nucené sterilizaci, sexuálnímu vykořisťování a obchodování s lidmi a jiným formám násilí, které představují závažné porušování lidských práv a důstojnosti žen a dívek; zdůrazňuje, že v Istanbulské úmluvě je stanoveno, že kultura, zvyky, náboženství, tradice nebo takzvaná „čest“ nemohou ospravedlňovat žádné násilí páchané na ženách; odsuzuje, že stále více žen a dívek se stává obětí genderově podmíněného násilí na internetu a v sociálních médiích; vyzývá členské státy, aby přijaly konkrétní opatření k řešení těchto nových forem zločinu, včetně sexuálního vydírání, groomingu, voyerství a pornografie jako pomsty, a ochránily oběti, které zažívají závažná traumata, jež někdy vedou až k sebevraždě;

4.  důrazně poukazuje na to, že odpírání sexuálního a reprodukčního zdraví a služeb souvisejících se sexuálními a reprodukčními právy, včetně bezpečného a legálního přerušení těhotenství, představuje jednu z forem násilí páchaného na ženách a dívkách; znovu opakuje, že ženy a dívky musejí mít kontrolu nad svým tělem a svojí sexualitou; vyzývá všechny členské státy, aby zaručily komplexní sexuální vzdělávání, snadný přístup žen k plánovanému rodičovství a úplné škále služeb reprodukčního a sexuálního zdraví, včetně moderních antikoncepčních metod a bezpečného a legálního přerušení těhotenství;

5.  zdůrazňuje, že nucené těhotenství je v článku 7 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijatého dne 17. července 1998 definováno jako jedna z forem genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, které je závažným porušením lidských práv a důstojnosti žen a dívek;

6.  zdůrazňuje, že Istanbulská úmluva zaujímá ucelený, komplexní a koordinovaný přístup, jelikož do centra pozornosti klade práva oběti a na otázku násilí páchaného na ženách a dívkách a genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí, nahlíží ze široké škály různých hledisek a zajišťuje opatření, jako je prevence násilí, boj proti diskriminaci, trestněprávní opatření pro boj proti beztrestnosti, ochrana a podpora obětí, ochrana dětí, ochrana žadatelek o azyl a uprchlic, lepší shromažďování údajů a kampaně či programy na zvyšování povědomí o dané problematice, včetně programů probíhajících ve spolupráci s institucemi pro lidská práva a orgány pro rovnost, s občanskou společností a nevládními organizacemi;

7.  zdůrazňuje, že Istanbulská úmluva poskytuje solidní základ pro změnu společenských struktur, které vytvářejí, legitimizují a udržují násilí páchané na ženách, a poskytuje nástroje k zavedení opatření za tímto účelem; poukazuje na to, že úmluva se zabývá souběžně prevencí, ochranou a stíháním (třístupňový přístup) a zaujímá komplexní a koordinovaný přístup vycházející ze zásady náležité péče, která členským státům ukládá pozitivní povinnost účinně reagovat na všechny případy násilí (článek 5 úmluvy);

8.  zdůrazňuje, že přistoupením EU k této úmluvě vznikne důsledný evropský právní rámec k předcházení násilí páchaného na ženách a genderově podmíněného násilí a k boji proti němu a také na ochranu obětí a jejich podporu v rámci vnitřní a vnější politiky EU a bude zajištěno lepší sledování, výklad a uplatňování právních předpisů, programů a fondů EU souvisejících s úmluvou a rovněž lepší shromažďování srovnatelných rozčleněných údajů o násilí páchaném na ženách na úrovni EU; má za to, že přistoupením k úmluvě se EU stane účinnějším světovým hráčem v oblasti ženských práv;

9.  vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zohlednily tato doporučení: je nutné

   a) naléhavě požádat členské státy, aby urychlily vyjednávání o ratifikaci a uplatňování Istanbulské úmluvy, a důrazně odsoudit pokusy o zrušení kroků, které již byly při uplatňování Istanbulské úmluvy a v boji proti násilí páchanému na ženách přijaty,
   b) požádat Komisi, aby urychleně a bez odkladu iniciovala dialog s Radou a členskými státy, který by proběhl ve spolupráci s Radou Evropy a při němž by se řešily výhrady, námitky a obavy vyjádřené členskými státy a především by byly v souladu s obecnými připomínkami komisaře pro lidská práva Rady Evropy objasněn zavádějící výklad Istanbulské úmluvy, zejména pokud jde o definici genderově podmíněného násilí a definici genderu uvedenou v čl. 3 písm. c) a d),
   c) informovat Parlament v plné míře a ve všech fázích jednání o relevantních aspektech jednání, aby tak mohl řádně uplatňovat práva, jež mu udělují Smlouvy v souladu s článkem 218 SFEU,
   d) nehledě na to, že EU podepsala listinu, kterou přistupuje k Istanbulské úmluvě, zajistit široké přistoupení EU k úmluvě, a to bez jakýchkoli omezení,
   e) zajistit, aby členské státy vymáhaly Istanbulskou úmluvu a přidělily na předcházení násilí vůči ženám a genderově podmíněnému násilí, včetně domácího násilí, a na boj proti němu a dále na posilování postavení žen a dívek a na ochranu obětí přiměřené finanční a lidské zdroje, aby je bylo možné odškodnit, zejména v případě osob, které žijí v oblastech, kde neexistují ochranné služby pro oběti násilí nebo kde jsou jen velmi omezené,
   f) požádat Komisi, aby vytvořila ucelenou strategii EU pro boj proti násilí páchanému na ženách a genderově podmíněnému násilí, která by obsahovala komplexní plán pro boj se všemi formami genderové nerovnosti a zahrnovala veškeré úsilí na vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách,
   g) jmenovat koordinátora EU, který by jednal jako zástupce EU ve Výboru smluvních stran v Radě Evropy, jakmile EU Istanbulskou úmluvu ratifikuje. Koordinátor by měl být zodpovědný za koordinaci, provádění, sledování a hodnocení politiky a opatření pro předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách a boj proti nim,
   h) zajistit, aby byl Parlament po přistoupení EU k Istanbulské úmluvě plně zapojen do procesu jejího monitorování, a přikročit k urychlenému uzavření dohody o kodexu chování ohledně spolupráce mezi EU a jejími členskými státy pro účely uplatňování úmluvy, který by se měl vztahovat také na organizace občanské společnosti, zejména na organizace, které se zaměřují na prosazování práv žen,
   i) naléhavě vyzvat Komisi a členské státy, aby vytvořily praktické pokyny a strategie pro uplatňování Istanbulské úmluvy, s cílem usnadnit její hladké uplatňování a prosazování ve státech, které ji již ratifikovaly, a zároveň reagovat na obavy těch států, které ji dosud neratifikovaly, a vybídnout je, aby tak učinily,
   j) zajistit, aby se všem odborníkům jednajícím s obětmi veškerých násilných činů ve smyslu této úmluvy dostalo náležitého proškolení, postupů a pokynů, a zabránilo se tak diskriminaci či opakované viktimizaci v průběhu soudního řízení, lékařských postupů a policejního šetření,
   k) zajistit preventivní opatření, která by řešila zvláštní potřeby ohrožených osob, jako jsou ženy se zdravotním postižením, uprchlice, oběti z řad dětí, těhotné ženy, lesbické a bisexuální ženy a transgender a intersexuální osoby a osoby, které potřebují dodatečnou podporu, včetně příslušných zdravotnických služeb a bezpečného ubytování pro ženy, které se staly obětí genderově podmíněného násilí, a pro jejich děti,
   l) při stanovování podmínek péče o dítě a práva navštěvovat své děti zohlednit významné případy násilí páchaného na ženách a domácího násilí; při poskytování služeb ochrany a podpory obětem by měla být zohledněna také práva a potřeby svědků z řad dětí,
   m) aktivně prosazovat změny v postojích a v chování, bojovat proti sexismu a genderovým stereotypům, mj. prosazováním genderově neutrálního jazyka, a současně vyvinout soustředěné úsilí o řešení klíčové úlohy médií a reklamy v této oblasti a vybídnout všechny lidi, i muže a chlapce, k tomu, aby se aktivně podíleli na předcházení všem formám násilí; vyzvat proto členské státy, aby přijaly a prováděly aktivní opatření v oblasti sociálního začleňování, mezikulturního dialogu, vzdělávacích programů o sexualitě a vztazích, v oblasti vzdělávání o lidských právech a zákazu diskriminace a také v oblasti školení odborníků na prosazování práva a soudnictví o otázkách genderové rovnosti; vyzvat členské státy, aby do svého systému vzdělávání zahrnuly odstranění všech překážek, které brání dosáhnout skutečné rovnosti mezi ženami a muži, a aby plně podporovaly dosažení tohoto cíle,
   n) vybídnout členské státy, aby prováděly politiku zaměřenou na vybudování společnosti bez jakéhokoli násilí a využívaly za tímto účelem Istanbulskou úmluvu,
   o) zajistit, aby proaktivní opatření proti násilí uznávala genderově podmíněnou realitu, v níž naprostou většinu pachatelů tvoří muži; vybídnout členské státy, aby při řešení tohoto problému pracovaly s taktikou na potlačení násilí založenou na důkazech,
   p) přijmout nezbytná opatření podle článků 60 a 61 úmluvy, které se věnují migraci a azylu, s přihlédnutím k tomu, že migrující ženy a dívky, ať už mají řádné doklady či nikoli, a žadatelky o azyl mají právo na to, aby v soukromí nebo ve veřejné sféře žily bez násilí, a že jsou obzvláště vystaveny genderově podmíněnému násilí, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a že genderově podmíněné násilí je možné považovat za jednu z forem pronásledování, a oběti tedy mohou využít ochrany nabízené úmluvou o uprchlících z roku 1951; zajistit, aby členské státy přistupovaly ke všem azylovým řízením a k přijímání migrantů genderově citlivým způsobem a respektovaly zásadu nenavracení,
   q) prosazovat genderové rozpočtování coby nástroj k předcházení genderově podmíněnému násilí a k boji proti němu v příslušných oblastech politiky a najít zdroje a finanční prostředky, které by zajistily přístup obětí a osob přeživších násilí ke spravedlnosti,
   r) ve spolupráci s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů zlepšit a podporovat shromažďování relevantních rozčleněných údajů o případech násilí všeho druhu ve smyslu ustanovení Istanbulské úmluvy, včetně údajů rozčleněných podle věku pachatelů a vztahu mezi pachatelem a obětí, aby bylo možné vypracovat společnou metodiku ke srovnávání databází a provádění analýzy dat, což by zaručilo lepší pochopení problematiky, a zvýšit informovanost a posoudit a zdokonalit opatření členských států zaměřená na prevenci a potírání násilí páchaného na ženách;

10.  zdůrazňuje, že v zájmu větší efektivity by měla být opatření pro boj proti násilí páchanému na ženách doplněna o opatření řešící genderově podmíněnou ekonomickou nerovnost a na podporu finanční nezávislosti žen;

11.  vyzývá Komisi, aby předložila právní akt, kterým by podpořila členské státy při prevenci a odstraňování všech forem násilí na ženách a dívkách a genderově podmíněného násilí;

12.  vyzývá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí o tom, že násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy genderově podmíněného násilí) představují oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 SFEU;

13.  žádá Komisi, aby přepracovala současně platné rámcové rozhodnutí EU o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, tak aby zahrnovalo sexismus, trestné činy páchané na základě předsudků a podněcování k nenávisti z důvodu sexuální orientace, genderové identity a pohlavních znaků;

14.  vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly směrnici 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu, nařízení (EU) č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech, směrnici 2012/29/EU o ochraně obětí a také směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí a směrnici 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí;

15.  znovu vyzývá Komisi, aby zřídila evropskou monitorovací observatoř pro genderově podmíněné násilí (po vzoru současného Evropského institutu pro rovnost žen a mužů);

16.  apeluje na estonské předsednictví, aby urychlilo ratifikaci Istanbulské dohody;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2.
(2) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.
(3) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
(4) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 8.
(5) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 2.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0451.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2015)0312.
(8) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(9) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2.
(10) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4.
(11) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(12) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2017)0073.
(14) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 2.
(15) Pro účely Istanbulské úmluvy zahrnuje pojem „ženy“ také dívky mladší 18 let (článek 3).
(16) Viz definice uvedené v článku 3 Istanbulské úmluvy.


Dopad mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce
PDF 491kWORD 64k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o dopadu mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce (2016/2301(INI))
P8_TA(2017)0330A8-0269/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Obchod pro všechny: Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o nové a inovativní budoucí strategii pro obchod a investice(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o provádění doporučení Parlamentu z roku 2010 týkajících se sociálních a environmentálních norem, lidských práv a sociální odpovědnosti podniků(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. května 2017 o hodnocení vnějších aspektů výkonnosti a řízení celních orgánů jako nástroje usnadňování obchodu a boje proti nezákonnému obchodu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2017 o palmovém oleji a likvidaci deštných pralesů(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 obsahující doporučení Evropského parlamentu určené Komisi ohledně jednání o dohodě o obchodu se službami (TISA)(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2015 obsahující doporučení Evropského parlamentu Evropské komisi týkající se jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP)(9),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. června 2017 o aktuálním stavu provádění bangladéšského paktu udržitelnosti(10)

–  s ohledem na návrh nařízení (EU) 2017/821 Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu, wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí(11) (nařízení o konfliktních minerálech),

–  s ohledem na akční plán pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (COM(2003)0251) a dobrovolné dohody o partnerství FLEGT,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(12) (nařízení o dřevu),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí(13) (nařízení o GSP),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(14) (nařízení Brusel I),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami(15) (směrnice o neúčetním výkaznictví),

–  s ohledem na společnou strategii EU a jejích členských států z roku 2007 s názvem „Pomoc na podporu obchodu: Posílení podpory potřeb spojených s obchodem v rozvojových zemích ze strany EU“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. dubna 2017 nazvaný „Udržitelné hodnotové řetězce v oděvním odvětví díky opatřením EU pro rozvoj" (SWD(2017)0147),

–  s ohledem na tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku,

–  s ohledem na Zprávu IV ze 105. konference MOP o důstojné práci v rámci globálních dodavatelských řetězců,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN pro období do roku 2030,

–  s ohledem na základní úmluvy MOP o dětské práci, nucené práci, diskriminaci a svobodě sdružování a kolektivním vyjednávání,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 o EU a odpovědných globálních hodnotových řetězcích,

–  s ohledem na sdělení Komise o obnovené strategii EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–14 (COM(2011)0681),

–  s ohledem na zákon Spojeného království o moderním otroctví z roku 2015 a francouzský zákon o povinnosti péče nadnárodních společností,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv a globální pakt OSN,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin,

–  s ohledem na nový protokol MOP o nucené práci,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla zřídit otevřenou mezivládní pracovní skupinu, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti a několik specifických pokynů OECD pro jednotlivá odvětví (finančnictví, zemědělství, minerály, oděvy a obuv),

–  s ohledem na zprávy o obchodu a rozvoji Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z let 2013 a 2016,

–  s ohledem na rámec politiky investic pro udržitelný rozvoj konference UNCTAD z roku 2015,

–  s ohledem na Dohodu o technických překážkách obchodu Světové obchodní organizace (WTO TBT),

–  s ohledem na Všeobecnou dohodu o clech a obchodu WTO (GATT),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, na práva dětí a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF, na globální pakt OSN a Mezinárodní alianci Zachraňte děti(16),

–  s ohledem na dobrovolná partnerství pro konkrétní země, jako je např. Bangladéšský pakt udržitelnosti a Myanmarská iniciativa pro pracovní práva,

–  s ohledem na závěry Rady o dětské práci ze dne 20. června 2016,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod, stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj a na postoj Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví v podobě pozměňovacích návrhů (A8-0269/2017),

A.  vzhledem k tomu, že článek 207 SFEU stanoví, že obchodní politika EU se musí zakládat na zásadách a cílech vnější politiky EU; vzhledem k tomu, že článek 208 SFEU zavádí zásadu soudržnosti politik v zájmu rozvoje a jako hlavní cíl stanovuje vymýcení chudoby; vzhledem k tomu, že sdělení Komise nazvané „Obchod pro všechny“ zakládá obchodní politiku EU na třech klíčových zásadách – účinnosti, transparentnosti a hodnotách; vzhledem k tomu, že toto sdělení má samostatný oddíl o reakci na nárůst globálních hodnotových řetězců (GHŘ) a o jejich zodpovědném řízení, připomíná zároveň složitost tohoto řízení, základní potřebu uvažovat výhledově, za účelem zapojení řady veřejných a soukromých subjektů a subjektů občanské společnosti, a potřebu využívat souboru „měkkých“ a inovačních nástrojů a změn právních předpisů;

B.  vzhledem k tomu, že volný obchod je předmětem vzrůstajícího kritického zájmu veřejnosti a že její obavy ohledně nerovnoměrného rozdělování výnosů a nákladů vedly k tomu, že se do popředí dostal široce sdílený názor, že obchodní politika musí být založena na sociálních a environmentálních hodnotách, jakož i na transparentnosti a odpovědnosti;

C.  vzhledem k tomu, že globální hodnotové řetězce jsou složitou, technologií řízenou a rychle se měnící skutečností, která se stala klíčovým rysem dnešní světové ekonomiky a může pomoci rozvojovým zemím lépe se do této ekonomiky integrovat, a snížit chudobu a vytvořit pracovní místa, za současného navýšení výrobních kapacit; vzhledem k tomu, že globální hodnotové řetězce na jednu stranu otvírají nové možnosti hospodářského růstu, udržitelného rozvoje, tvorby pracovních míst a zapojení organizací občanské společnosti a sdružení pracujících a podniků, a zároveň vytvářená pracovní místa pro společnosti ve výrobním řetězci tím, že je umožňují soustředit se na specifické úkoly za současného zvýšení jejich vzájemné závislosti; vzhledem k tomu, že jejich extrémní složitost, nedostatek transparentnosti a rozmělnění závazků na druhou stranu vedou ke zvýšenému riziku porušování lidských a pracovních práv, faktické beztrestnosti trestných činů proti životnímu prostředí a k rozsáhlému vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům;

D.  vzhledem k tomu, že obchodní politika musí přispívat k zajištění transparentního výrobního procesu v rámci celého hodnotového řetězce, ale i k souladu se základními environmentálními, sociálními a bezpečnostními normami;

E.  vzhledem k tomu, že obchodní a investiční politika EU musí zachovat multilaterální systém jako svůj základní kámen a musí také posílit pozici Evropy v globálních dodavatelských řetězcích a podporovat nástroje k vytvoření jasných pravidel a závazků pro vlády a také pro firmy, aby bylo zajištěno dodržování mezinárodních závazků, jako jsou cíle udržitelného rozvoje OSN; vzhledem k tomu, že udržitelnost a transparentnost jsou nejen záležitostí hodnot, ale měly by být v souvislosti s globálními hodnotovými řetězci také vnímány jako skutečné hybné síly vyšší přidané hodnoty v globálních hodnotových řetězcích;

F.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky (MSP)(17) tvoří významnou část GHŘ a hrají důležitou úlohu při prosazování hospodářského růstu, udržitelného rozvoje, kvalitních pracovních míst a při předcházení stěhování místních obyvatel z jejich regionů;

G.  Vzhledem k tomu, že je účast v globálních hodnotových řetězcích prospěšná pro malé a střední podniky, pokud jde o růst a internacionalizaci; vzhledem k tomu, že podle průzkumu Eurobarometru z roku 2015 s názvem "Internacionalizace malých a středních podniků“ bylo v posledních třech letech do obchodu mimo vnitřní trh zapojeno pouze 31 % MSP; vzhledem k tomu, že mnohé MSP čelí obtížím při zajišťování přístupu k mezinárodním a unijním globálním hodnotovým řetězcům; vzhledem k tomu, že obchodní politika a obchodní dohody mohou pomoci překonávat současné překážky a výzvy, jimž MSP v přístupu ke globálním hodnotovým řetězcům čelí;

H.  vzhledem k tomu, že se na celém světě využívá a podporuje dobrovolná náležitá péče a systémy transparentnosti GHŘ, a to ze strany ekonomických a sociálních partnerů a nevládních organizací, a že se tak dosahuje zásadních pozitivních výsledků;

I.  vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech z května 2016 podtrhuje, „že je zapotřebí nadále propagovat přijímání mezinárodně dohodnutých zásad, pokynů a iniciativ v oblasti sociální odpovědnosti podniků či zodpovědného chování podniků, jako jsou obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, iniciativa OSN s názvem Global Compact, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku a směrnice OECD pro nadnárodní společnosti, a to i v zemích, jež nejsou členy OECD, což také přispěje k úsilí v boji proti korupci, protože se vytvoří otevřenější a transparentnější podnikatelské prostředí“;

J.  vzhledem k tomu, že odpovědné globální řízení GHŘ je nezbytné pro uvedení obchodní politiky do souladu s evropskými hodnotami zakotvenými ve Smlouvách; vzhledem k tomu, že jak Komise, tak členské státy stojí celosvětově v čele těchto diskusí;

K.  vzhledem k tomu, že existuje několik mezinárodních úmluv, pokynů a pravidel, jejichž cílem je předcházet porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že zejména země výrobců mají povinnost je plnit a vytvářet odpovídající právní a hospodářské podmínky pro působení podniků a jejich začlenění do globálních dodavatelských řetězců; vzhledem k tomu, že země výrobců musí rovněž být schopny uplatňovat mezinárodní standardy a normy, včetně vypracování, provádění a vymáhání odpovídajících právních předpisů, zejména v oblasti budování právního státu a boje proti korupci;

L.  vzhledem k tomu, že EU by měla ještě účinněji reagovat na sociální a environmentální dumping a nekalou soutěž a nekalé obchodní praktiky a zajistit rovné podmínky;

M.  vzhledem k tomu, že EU je světově největším vývozcem a dovozcem zboží a služeb dohromady, největším přímým zahraničním investorem a nejvýznamnějším cílem přímých zahraničních investic; vzhledem k tomu, že by EU měla využít svou sílu tak, aby přinesla prospěch svým vlastním občanům i občanům v jiných částech světa, zejména v nejchudších zemích světa;

N.  vzhledem k tomu, že EU vypracovala závazné předpisy v oblasti náležité péče podniků v konkrétních odvětvích, v nichž hrozí vysoké riziko porušování lidských práv, jako je dřevařství a konfliktní minerály; vzhledem k tomu, že členské státy rovněž vypracovaly právní předpisy jako zákon Spojeného království o moderním otroctví a francouzský zákon o povinnosti péče nadnárodních společností, který se uplatňuje v největších francouzských společnostech (více než 5000 pracovníků), a nizozemský návrh zákona o náležité péči týkající se dětské práce; vzhledem k tomu, že Evropská unie vyvinula iniciativy zaměřené na prosazování náležité péče a že Evropský parlament v několika svých rezolucích vyzval EU, aby v této věci vyvinula závazná pravidla;

O.  vzhledem k tomu, že EU již podnikla důležitá opatření zaměřená na odpovědnější řízení GHŘ v celém světě a rozvinula konkrétní partnerství, jako je Bangladéšský pakt udržitelnosti a Myanmarská iniciativa pro pracovní práva, a to i v konkrétních otázkách, jako je iniciativa týkající se konfliktních minerálů, předpisy proti nezákonné těžbě dřeva, kritéria udržitelnosti pro biopaliva, podávání zpráv k otázkám GHŘ ze strany podniků, transparentnost plateb, které vládám hradí těžební průmysl a odvětví těžby dřeva, jak zdůrazňuje sdělení o obchodu pro všechny;

P.  vzhledem k tomu, že ve sdělení Obchod pro všechny stojí, že Komise bude ve všech obchodních a investičních dohodách prosazovat ambiciózní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji; vzhledem k tomu, že nedávno uzavřené obchodní a investiční dohody EU obsahují kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, v nichž se smluvní strany dohody vyzývají, aby přijaly závazky v oblasti ochrany lidských práv, sociálních a environmentálních norem a sociální odpovědnosti podniků; vzhledem k tomu, že tyto kapitoly v obchodních dohodách EU vykazují různou úroveň ambicí; vzhledem k tomu, že normy v oblasti pracovních práv a životního prostředí nejsou jen součástí kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji, ale musí být účinné ve všech oblastech obchodních dohod; vzhledem k tomu, že přístup zaměřený na dialog nezabránil vážným případům porušování svobody sdružování v některých dohodách o volném obchodu;

Q.  vzhledem ke zvláštnímu postavení vývozních zpracovatelských zón, kdy se na ně v některých zemích nevztahují místní pracovněprávní předpisy, zakazuje se nebo omezuje činnost odborů a pracovníci nemají k dispozici zákonné opravné prostředky, což představuje jasné porušení standardů MOP;

R.  vzhledem k tomu, že nedostatek etického jednání v oblasti obchodu je jedním z důsledků chybějící řádné správy věcí veřejných, oslabení až vymizení nestranné veřejné moci, která by sloužila obecnému zájmu občanů; vzhledem k tomu, že korupce, nedostatečná transparentnost globálních hodnotových řetězců a výjimky z pracovněprávních předpisů a ze zdanění ve vývozních zpracovatelských zónách by mohly mít negativní dopad na lidská práva, zejména oslabením důstojné práce a odborů;

S.  vzhledem k tomu, že podle MOP je 21 milionů osob ve světě oběťmi nucené práce, přičemž mnoho z nich je vykořisťováno v rámci GHŘ; vzhledem k tomu, že nucená práce vytváří v soukromém hospodářství 150 miliard USD nelegálních zisků ročně;

T.  vzhledem k tomu, že s ohledem na svůj celosvětový mandát, znalosti a zkušenosti má MOP ve spolupráci se svými členy dobrou pozici k tomu, aby prováděla celosvětová opatření pro důstojnou práci v globálních dodavatelských řetězcích; vzhledem k tomu, že výbor MOP pro důstojnou práci v globálních dodavatelských řetězcích vyzval k posouzení neúspěchů, které vedly k nedostatkům v globálních dodavatelských řetězcích, pokud jde o důstojnou práci, a k úvaze o iniciativách a standardech, které jsou zapotřebí k prosazování důstojné práce a k snadnějšímu odstranění nedostatků v oblasti důstojné práce v globálních dodavatelských řetězcích;

U.  vzhledem k tomu, že v kontextu světového obchodu a zvláště globálních hodnotových řetězců je třeba přistupovat k odpovědnosti podniků za porušování lidských práv a k udržitelnosti životního prostředí mnohostranně, globálně a holisticky; vzhledem k tomu, že je proto důležité, aby EU nadále globálně vedla tyto diskuse; vzhledem k tomu, že se EU postavila do čela reformy mechanismu urovnávání sporů mezi investory a státem, a to zejména pomocí vývoje multilaterálního soudního systému, vzhledem k tomu, že se stejný pokrok očekává v dalších důležitých problematických oblastech, jako je zřízení mechanismu za účelem vymáhání povinností investorů, pokud jde o lidská práva;

V.  vzhledem k tomu, že výroba v rámci GHŘ spadá do různých jurisdikcí s různou mírou ochrany lidských práv a vymáhání sociálních, pracovních a environmentálních právních předpisů; vzhledem k tomu, že oběti porušování lidských práv, do něhož jsou zapojeny nadnárodní společnosti, mohou čelit při přístupu k soudním opravným prostředkům četným překážkám,

W.  vzhledem k tomu, že v článku 8 SFEU je pevně zakotvena rovnost žen a mužů ve všech politikách EU; vzhledem k tomu, že dohody o obchodu a investicích mají tendenci mít vzhledem ke strukturální nerovnosti pohlaví různý dopad na ženy a muže; vzhledem k tomu, že se hledisko rovnosti žen a mužů při analýze globálních hodnotových řetězců často přehlíží; vzhledem k tomu, že podle MOP se v roce 2012 oběťmi nucené práce na celém světě stalo 21 milionu osob, z nichž bylo 55 % žen a dívek, a že 90 % z nich vykořisťovali jednotlivci nebo podniky působící v soukromém sektoru;

X.  vzhledem k tomu, že ženy představují většinu pracovníků v některých segmentech globálních hodnotových řetězců v oděvním průmyslu, zahradnictví, v odvětví mobilních telefonů a v cestovním ruchu, ale že mají tendenci být více soustředěny ve formách zaměstnávání s nízkou mzdou nebo na nižších pozicích než muži, což má za následek genderovou segregaci v některých druzích zaměstnání a činností, rozdíly ve výši mezd a v pracovních podmínkách a omezení související s pohlavím, pokud jde o přístup k výrobním zdrojům, infrastruktuře a službám;

Y.  vzhledem k tomu, že podle čl. 3 odst. 3 SEU Unie podporuje ochranu práv dítěte; vzhledem k tomu, že všechny členské státy ratifikovaly Úmluvy OSN o právech dítěte;

Z.  vzhledem k tomu, že služby hrají v GHŘ větší úlohu, zejména co se týče výroby; vzhledem k tomu, že větší integrace služeb do GHŘ bude vyžadovat dohody na podporu digitální ekonomiky, včetně volného pohybu údajů;

AA.  vzhledem k tomu, že rozvoj globálních hodnotových řetězců dále přispívá k integraci služeb do výroby zboží; vzhledem k tomu, že velká část přidané hodnoty dováženého zboží byla vytvořena pomocí služeb ze strany dovážejících zemí;

AB.  vzhledem k tomu, že členské státy EU jsou největšími světovými vývozci finančních služeb a že má toto odvětví strategický význam v obchodní politice EU; vzhledem k tomu, že zahrnutí ustanovení týkajících se finančních služeb do vnějších dohod EU včetně dohod o volném obchodu vyvolalo v poslední době určité legitimní obavy ohledně jejich možných negativních dopadů z hlediska praní peněz, daňových úniků a vyhýbání se daňové povinnosti a dále poukazuje na to, že je důležité zvážit použití příslušných nástrojů na řešení těchto jevů; vzhledem k tomu, že obchodní a investiční dohody nabízejí dobrou příležitost pro posílení spolupráce v boji proti korupci, praní peněz, daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem;

AC.  vzhledem k tomu, že transparentní a informativní označování by mohlo být užitečným nástrojem, který evropským spotřebitelům umožňuje činit informovanější a vhodnější rozhodnutí; vzhledem k tomu, že kromě ceny a původu výrobku by měla být spotřebitelům EU rovněž poskytována sociální a environmentální kritéria; vzhledem k tomu, že taková kritéria lze technicky rozvíjet v souladu s Dohodou o technických překážkách obchodu Světové obchodní organizace (WTO TBT), která stanoví podmínky výrobního procesu, s cílem umožnit prodej určitého výrobku;

AD.  vzhledem k tomu, že jak státy, tak podniky by měly ve výrobním řetězci plně dodržovat lidská práva a normy bezpečnosti potravin u zboží propouštěného do volného oběhu na evropském trhu; vzhledem k tomu, že by tíha odpovědnosti neměla spočívat pouze na spotřebitelích, jejichž výběr omezují jak individuální zdroje (ekonomika, čas, znalosti), tak vnější prvky (informace, nabídka);

AE.  vzhledem k tomu, že se zvýšil význam pravidel původu v souvislosti s GHŘ, v nichž výroba má tendenci zasahovat do několika zemí; vzhledem k tomu, že volná pravidla původu mohou vytvořit další překážky na cestě k zajištění plné transparentnosti a odpovědnosti v dodavatelských řetězcích;

AF.  vzhledem k tomu, že lepší, harmonizované a účinnější celní postupy v Evropě a v zahraničí přispívají k usnadnění obchodu, plnění vzájemných obchodních požadavků za účelem usnadnění obchodu a k boji proti padělání, nezákonnému, dumpingovému a padělanému zboží, které se dostává na jednotný trh a jež oslabuje hospodářský růst EU a vystavuje spotřebitele v EU závažným rizikům; vzhledem k tomu, že větší přístup k celním údajům o dovozu do EU by zvýšil transparentnost a odpovědnost globálních hodnotových řetězců;

AG.  vzhledem k tomu, že rozlišení mezi dovozem a vývozem je ve světě s fragmentovanými produkčními sítěmi nejasné, neboť dovezené vstupy tvoří značnou část vývozu a pokaždé, když se přeshraničně obchoduje s dílčími vstupy, se kumulují cla; vzhledem k tomu, že jsou v této souvislosti zvláště důležitá účinná cla a řízení na hranicích;

AH.  vzhledem k tomu, že obchodní pobídky GSP a GSP+ poskytují rozvojovým zemím lepší přístup na trh výměnou za dodržování pracovních, environmentálních a sociálních norem;

AI.  vzhledem k tomu, že všeobecný systém preferencí GSP+ je klíčovým nástrojem obchodní politiky EU, který poskytuje lepší přístup na trh, spolu s přísným monitorovacím mechanismem s cílem prosazovat lidská a pracovní práva, ochranu životního prostředí a řádnou správu věcí veřejných ve zranitelných rozvojových zemích;

AJ.  vzhledem k tomu, že by ochrana a vymáhání práv duševního vlastnictví mohly zajistit účinné další začleňování do GHŘ;

Postoj EU ke globálním hodnotovým řetězcům

1.  zdůrazňuje, že obchodní a investiční politika by měla mít pákový efekt, zajistit rovné podmínky pro evropské podniky, podporovat evropskou konkurenceschopnost a usnadnit větší sbližování norem; vyzývá Komisi, aby zajistila soudržnost politiky EU v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví a obchodních, investičních a průmyslových politik EU a aby prosazovala strategii evropské reindustrializace a přechod k nízkouhlíkové ekonomice;

2.  je přesvědčen, že další integrace EU do globálních hodnotových řetězců musí rovněž zajistit zachování evropského sociálního a regulačního modelu a podporu udržitelného růstu;

3.  vyzývá Komisi, aby podpořila informovanost o stávajících systémech spravedlivého obchodu a jejich uplatňování, jak se uvádí ve strategii EU „Obchod pro všechny“, a to v rámci plánu EU v oblasti udržitelnosti i v rámci Evropského konsensu o rozvoji;

4.  znovu vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly posílené nástroje na ochranu obchodu s cílem bojovat proti nekalým obchodním praktikám a zohlednily sociální a environmentální dumping;

5.  žádá Komisi, aby posoudila dopady používání nástrojů na ochranu obchodu Evropskou unií a třetími zeměmi na účinné začlenění podniků z EU do globálních hodnotových řetězců;

6.  zdůrazňuje, že je třeba harmonizovat pravidla a posílit koordinaci a dohled EU nad uplatňováním dovozních cel členskými státy (včetně běžného, antidumpingového a vyrovnávacího cla) u všech typů komodit a zboží, zejména pokud jde o nepravdivá prohlášení o původu zboží (u preferenčních i nepreferenčních režimů), podhodnocení a nesprávný popis zboží;

Globální hodnotové řetězce a multilateralismus

7.  vyzývá Komisi, aby aktivně pracovala ve WTO v zájmu zvýšení transparentnosti a definování a prosazování mnohostranných pravidel pro obchod, včetně udržitelného řízení globálních hodnotových řetězců, které by měly zahrnovat především:

   povinné požadavky náležité péče a transparentnosti u dodavatelských řetězců na základě Obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv;
   minimální zdravotní a bezpečnostní standardy, a zejména uznání práva zaměstnanců na zřizování bezpečnostních výborů;
   otázku sociální ochrany a dodržování pracovních norem MOP
   právo na kolektivní vyjednávání;

8.  žádá Komisi a členské státy, aby se i nadále aktivně zapojovaly do všech mnohostranných fór o podnikání, globálních hodnotových řetězcích, lidských a pracovních právech, hospodářském růstu a udržitelném rozvoji, a zároveň prosazovaly evropské hodnoty zakotvené ve Smlouvách a zohledňovaly základní potřebu ochrany specifik MSP;

9.  vítá probíhající jednání o závazné smlouvě OSN o nadnárodních společnostech a lidských právech; vyzývá Komisi a členské státy, aby se do těchto jednání konstruktivně zapojily, aby hrály aktivní úlohu a přispěly k tvorbě konkrétních návrhů, včetně přístupu k opravným prostředkům, a aby usilovaly o dosažení kladných výsledků a vybídly k účasti rovněž své obchodní partnery; v této souvislosti žádá Komisi, aby zvážila možnost extenzivní povinné náležité péče, a to i na globální úrovni;

10.  vyzývá členské státy, aby zajistily uplatňování a zvýšily účinnost národních akčních plánů, jimiž se provádějí hlavní zásady OSN pro obchod a lidská práva; zdůrazňuje, že osm ze 13 již schválených národních akčních plánů pochází z členských států EU, a vítá skutečnost, že se připravuje dalších 11 národních akčních plánů EU; žádá Komisi, aby napomáhala a prosazovala provádění těchto obecných zásad OSN;

11.  vítá sbližování mezinárodních norem pro podnikání a lidská práva, zejména mezi obecnými zásadami OSN a pokyny OECD pro nadnárodní podniky;

12.  vítá integrální začlenění důstojné práce a čtyř pilířů agendy důstojné práce Mezinárodní organizace práce (MOP) do rozvojových cílů tisíciletí OSN; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci Mezinárodní organizace práce účinně tyto normy uplatňovaly a pracovaly na přijetí nové mezinárodní pracovní normy pro důstojnou práci, co se týče globálních hodnotových řetězců, jež zejména bude vyžadovat, aby všechny společnosti prováděly průběžné řízení rizik dopadu svých činností na lidská práva pracovníků a komunit a aby přijaly vhodná opatření k předcházení těmto činnostem a k jejich zmírnění, i k dosažení nápravy pro osoby postižené těmito činnostmi;

13.  podporuje všechny globální iniciativy v oblasti boje proti korupci, jako jsou iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI), kimberleyský proces, mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer (ICGLR), zásady stanovené pro podniky v iniciativě OSN Global Compact, pokyny OECD pro nadnárodní společnosti a pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí; připomíná rovněž, že zejména producentské země mají povinnost uplatňovat a prosazovat příslušné právní předpisy, a to i v oblasti vytváření právního státu a boje proti korupci;

14.  připomíná, že v této souvislosti je pro rozvoj v oblastech konfliktů nebo vysoce rizikových oblastech důležitá kromě dovozu a vývozu minerálů a kovů také transparentnost těžebních práv a získaných celních režimů; zdůrazňuje proto, že je nutné vypracovat přehled existujících opatření evropských podniků v oblasti sociální odpovědnosti a posílit koordinaci a výměnu informací a osvědčených postupů, aby bylo možné účinněji identifikovat osvědčené postupy a přispět k vytvoření společného akčního rámce na evropské úrovni; žádá Komisi, aby posílila iniciativy týkající se sociální odpovědnosti podniků a náležité péče v celém dodavatelském řetězci;

15.  upozorňuje, že pro globální konkurenceschopnost je důležitý spolehlivý přístup k surovinám;

16.  zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat, prosazovat a provádět stávající právní předpisy o globálních hodnotových řetězcích na regionální, celostátní a mezinárodní úrovni;

Odpovědnost podniků

17.  zdůrazňuje, že obchod a lidská práva se navzájem posilují a že obec podnikatelů hraje významnou úlohu tím, že nabídne pozitivní podněty v podpoře lidských práv, demokracie a sociální odpovědnosti podniků;

18.  vítá velmi slibné iniciativy soukromého sektoru, jako jsou kodexy chování, označování, sebehodnocení a sociální audity, které v poslední době významně přispěly ke zlepšení norem v oblasti lidských práv a práv pracovníků v globálních hodnotových řetězcích;

19.  je hluboce znepokojen porušováním lidských práv a riziky, která ohrožují environmentální udržitelnost a jež se objevují v důsledku některých rozhodnutí vedení podniků;

20.  uznává význam existence jasných mezinárodních pravidel týkajících se sociální odpovědnosti podniků, globálních hodnotových řetězců a náležité péče; vítá inteligentní mix regulačních kroků a dobrovolných opaření, který přinesl v posledních letech některé kladné výsledky a umožnil podnikům najít vlastní dynamická a inovativní opatření; zdůrazňuje, že koordinace, sdílení informací a výměna osvědčených postupů mohou přispět ke zvýšení efektivnosti iniciativ týkajících se soukromého i veřejného hodnotového řetězce a k dosažení pozitivních výsledků; připomíná, že dobrovolná sociální odpovědnost podniků (CSR) může vytvářet nekalou soutěž pro dodavatele, kteří se rozhodli dodržovat mezinárodní pracovněprávní a environmentální normy, a ukázala se jako nedostatečná pro zajištění plného souladu s mezinárodními normami a závazky; zdůrazňuje proto potřebu vypracovat přehled existujících opatření sociální odpovědnosti podniků prováděných evropskými podniky, aby bylo možné účinněji stanovit osvědčené postupy, a přispět tak k vytvoření společného akčního rámce na evropské úrovni; je pevně přesvědčen, že EU by měla urychleně hledat způsoby, jak rozvíjet transparentní strategie a pravidla pro GHŘ, včetně možného zvážení okamžitých opatření pro vypracování závazných a vymahatelných pravidel, s nimi spojených opravných prostředků a nezávislých mechanismů sledování zapojujících orgány EU, členské státy a občanskou společnost; zdůrazňuje, že takové povinnosti by se měly řídit kroky požadovanými v obecných zásadách OSN a pokynech OECD týkajících se aktivního stanovování rizik pro lidská práva, vypracování důsledných a jasných akčních plánů k předcházení a zmírňování těchto rizik, vhodné reakce na zjištěná porušení a transparentnosti;

21.  vyzývá Komisi, aby těmto ustanovením věnovala větší pozornost a podpořila také zavádění odvětvových pokynů OECD a hlavních zásad OSN pro podnikání a lidská práva; zdůrazňuje, že do procesu provádění je nutné formálně zapojit občanskou společnost prostřednictvím struktur vytvořených v rámci kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji; vyzývá Komisi, aby podporovala práci mezinárodních normalizačních orgánů, jako je Mezinárodní organizace pro normalizaci (včetně ISO 26000) a globální iniciativu pro podávání zpráv, s cílem povzbudit podniky, aby podávaly zprávy o udržitelnosti a vytváření hodnot v celém dodavatelském řetězci;

22.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že evropské a mezinárodní podniky budou dodržovat pokyny OECD pro nadnárodní podniky a jednotlivé odvětvové pokyny OECD, například pokyny k náležité péči pro odpovědné dodavatelské řetězce nerostů z oblastí zasažených konflikty; doporučuje posílit úlohu vnitrostátních kontaktních míst OECD a jejich spolupráci s nezávislými národními a regionálními institucemi pro lidská práva s cílem zlepšit správu globálních hodnotových řetězců;

23.  vyzývá Evropskou komisi, aby aktualizovala svůj přístup k sociální odpovědnosti podniků s cílem posílit pracovněprávní normy a normy v oblasti životního prostředí a aby zejména zdůrazňovala začlenění ustanovení o sociální odpovědnosti podniků do obchodních a investičních dohod vyjednávaných EU;

24.  zdůrazňuje, že účinnost soukromých a veřejných iniciativ v oblasti hodnotových řetězců může být podpořena koordinací a výměnou informací a osvědčených postupů;

25.  připomíná, že Parlament v roce 2010 požadoval, aby společnosti zveřejnily své rozvahy o sociální odpovědnosti podniků, zavedly požadavky na náležitou péči pro všechny podniky a konsolidovaly koncept sociální odpovědnosti podniků na základě harmonizované definice vztahů mezi mateřskými společnostmi s cílem stanovit právní odpovědnost každé z nich; bere proto s uspokojením na vědomí skutečnost, že od roku 2017 bude od velkých společností vyžadováno zveřejňování nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti podle směrnice o nefinančních zprávách; konstatuje však, že zveřejňování informací nefinančního charakteru velkými společnostmi se dosud nerozšířilo tak, aby pokrývalo všechny činitele, kteří v rámci globálních hodnotových řetězců operují;

26.  bere na vědomí iniciativu zelené karty, kterou po přijetí francouzského zákona o povinnosti péče nadnárodních společností zahájily některé vnitrostátní parlamenty; vyzývá Komisi, aby projednala návrhy na podnikovou náležitou péči pro společnosti působící zároveň v EU i mimo ni, se zohledněním rozsudku Francouzského ústavního soudu o francouzském zákoně, zejména pokud jde o přiměřenost sankcí;

27.  připomíná, že politiky sociální odpovědnosti podniků musí brát v úvahu zvláštní vlastnosti MSP a být dostatečně flexibilní, aby zajistily, aby tyto podniky nebyly vystaveny nepřiměřené zátěži; vybízí proto Komisi, aby zřídila zvláštní asistenční službu pro MSP, se zvláštním zaměřením na malé podniky a mikropodniky, a aby je podporovala prostřednictvím programů na budování kapacit přizpůsobených jejich potřebám;

28.  zdůrazňuje, že GHŘ nekončí ve chvíli, kdy se výrobek dostane ke spotřebiteli, ale že zahrnují odpad a způsob jeho zpracování; naléhavě žádá, aby byl zohledňován úplný životní cyklus výrobků a aby byla rozšířena perspektiva globálních hodnotových řetězců tak, aby zahrnovala ustanovení o likvidaci odpadu bez poškození osob a životního prostředí; vyzývá EU, aby podporovala mezinárodní spolupráci a legislativní soudržnost týkající se výrobků a materiálů na konci životnosti a pomohla partnerským zemím vypracovat silnější vnitrostátní předpisy a kapacity pro prosazování; vyzývá EU, aby zajistila, aby se na toto spektrum života výrobku vztahovala vysledovatelnost;

29.  naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně učinila opatření na základě podrobných návrhů obsažených v usnesení Parlamentu ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích.

Zajištění výraznější úlohy pro iniciativy soukromého sektoru

30.  poukazuje na úspěchy zapojení soukromého sektoru; zdůrazňuje, že společnosti soukromého sektoru musí uplatňovat strategie udržitelnosti nejen proto, aby nepoškodily svou pověst, ale také protože se jim tím otevírají nové příležitosti a snižuje jejich závislost na omezených zdrojích;

31.  zdůrazňuje zásadní úlohu spotřebitelů (a následky špatné reklamy); připomíná, že žádný spotřebitel si nepřeje nadále kupovat výrobky vyráběné dětmi či vykořisťovanými muži a ženami ani výrobky, které způsobily značné škody na životním prostředí;

32.  vyzývá Komisi, aby nalezla nové způsoby, jak podpořit snahy soukromého sektoru o to, aby byly globální hodnotové řetězce udržitelnější, a vytvořit podnikatelské modely podporující začlenění a související partnerství soukromého sektoru zahrnující více účastníků;

33.  zdůrazňuje, že aby byly podporovány udržitelné hodnotové řetězce, je třeba chytře kombinovat financování ze soukromých a veřejných zdrojů; vyjadřuje přesvědčení, že základem pro to by měly být stávající struktury a programy, které se již v rámci podpory odpovědného chování podniků osvědčily;

34.  vítá řadu slibných iniciativ soukromého sektoru, jako jsou kodexy chování, označování, sebehodnocení a sociální audity, a uznává, že iniciativa OSN Global Compact, norma ISO 26000 o sociální odpovědnosti, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní podniky a sociální politiku a pokyny OECD pro nadnárodní podniky jsou nástroji, které mohou zmobilizovat odpovědnost v obchodní činnosti podniků; vyzývá evropské i mimoevropské podniky, aby věnovaly lidským právům náležitou péči a začlenily svá zjištění do interních politik a postupů, do nichž budou investovat náležité zdroje a pravomoci a které budou řádně uplatňovat; zdůrazňuje, že to vyžaduje vyčlenění dostatečných zdrojů; zdůrazňuje, že transparentnost a komunikace, co se týče opatření přijatých k předcházení porušování lidských práv ve třetích zemích, mají klíčový význam pro to, aby byl umožněn řádný demokratický dohled a aby spotřebitelé mohli činit rozhodnutí založená na faktech;

Dohody o volném obchodu EU (FTA) a globální hodnotové řetězce

35.  vítá novou obchodní a investiční strategii pro Evropskou unii „Obchod pro všechny“; žádá Komisi, aby ve své obchodní a investiční politice a dohodách o volném obchodu řešila výzvy spojené s nárůstem globálních hodnotových řetězců zohledněním následujících opatření:

   a) posílení ex ante posouzení dopadů na udržitelnost obchodu, doplnění požadavků na posuzování lidských práv a rovnosti žen a mužů a vytvoření povinných a veřejně přístupných dodatečných posouzení dopadů na udržitelnost obchodu s příspěvkem občanské společnosti;
   b) úplné provedení doporučení Parlamentu z let 2010 a 2016, jež se týkají kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách o volném obchodu, což by mělo zahrnovat komplexní, vymahatelné a ambiciózní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji a zvážení následujících aspektů:
   i) závazek každé ze stran ratifikovat a provést ve vnitrostátním právu osm základních a čtyři prioritní úmluvy MOP a mezinárodní dohody v oblasti životního prostředí;
   ii) pokrytí doložky o lidských právech a kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji mechanismy obecného řešení sporů na rovném základě s ostatními částmi dohody,
   iii) možnost sociálních partnerů a občanské společnosti podávat odvolání a usilovat o nápravu podáváním stížnosti;
   iv) účinná odrazující opatření, i ve formě peněžitých nápravných opatření v případě vážného a prokázaného porušení ustanovení o obchodu a udržitelném rozvoji;
   c) začlenění právně vymahatelných protikorupčních ustanovení a opatření na ochranu oznamovatelů v rámci pravomocí EU do všech budoucích dohod o volném obchodu a dohod o investicích; zdůrazňuje v této souvislosti, že by smluvní strany obchodních a investičních dohod měly přijmout opatření na podporu aktivní účasti soukromého sektoru, organizací občanské společnosti i domácích poradních skupin při provádění protikorupčních programů a ustanovení v mezinárodních obchodních a investičních dohodách;
   d) začlenění doložek, které stanoví minimální úroveň sociálních, environmentálních a bezpečnostních norem, včetně zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, do všech dohod o volném obchodu EU, což zabrání stranám snížit své sociální, environmentální a bezpečnostní normy, aby podpořily vývoz a přilákaly investice;
   e) začlenění ustanovení o daňové transparentnosti (včetně klíčových norem pro OECD pro transparentnost) a posílená spolupráce v boji proti praní peněz, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem v dohodách o volném obchodu, které jsou náležitě zohledněny v požadavcích na otevření trhu pro finanční služby;
   f) doplnění všech výše uvedených ustanovení o podpůrná opatření pro rozvojové země a pečlivé monitorování jejich provádění, a to i prostřednictvím příspěvků vnitrostátních parlamentů a zúčastněných stran včetně občanské společnosti;
   g) větší provázanost mezi dvoustranně sjednanými prioritami pro provádění kapitol dohod o volném obchodu týkajících se obchodu a udržitelného rozvoje a finanční podporou z programů rozvojové spolupráce EU;

36.  na jednu stranu připomíná klíčovou roli, kterou mohou malé a střední podniky sehrát v globálních hodnotových řetězcích, na druhou stranu upozorňuje na přínos větší integrace malých a středních podniků do globálních hodnotových řetězců; vyzývá Komisi, aby do všech budoucích obchodních dohod zařadila kapitoly zaměřené na malé a střední podniky; v této souvislosti dále vyzývá Komisi, aby posoudila stávající podpůrné struktury dostupné malým a středním podnikům, které usilují o přístup ke globálním hodnotovým řetězcům, a aby přezkoumala a případně aktualizovala strategii „Malé podniky, velký svět“ z roku 2011 s cílem dále usnadnit zapojení malých a středních podniků do globálních hodnotových řetězců;

37.  zdůrazňuje, že součástí globálních hodnotových řetězců jsou často i výroba a služby ve vývozních zpracovatelských zónách, v nichž jsou pracovní a environmentální práva odlišná od zbytku dotyčné země a jsou často omezená; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly sociální a environmentální normy sjednané v dohodách o volném obchodu uplatňovány na celém území obchodních partnerů včetně vývozních zpracovatelských zón;

Označování, sledovatelnost a celní údaje

38.  vyzývá EU, aby pracovala na zavedení povinného systému označování „společenské a environmentální sledovatelnosti“ v rámci celého výrobního řetězce v souladu s Dohodou o technických překážkách obchodu WTO a současně podporovala podobné kroky na mezinárodní úrovni;

39.  vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení právních předpisů v oblasti označování, co se týče původu výrobků, jež vstupují na trh EU, nebo aby předložila pravidla, jež zajistí účinnou sledovatelnost;

40.  vyzývá Komisi a vybízí členské státy, aby hledaly způsoby, jak umožnit smluvním stranám sledovat postoj veřejného zájmu pro přístup – po náležitém odůvodnění a na základě žádosti ve veřejném zájmu – k běžným údajům, shromážděným od stran obchodujících s výrobky nebo zbožím dováženými do EU;

Soudní příslušnost a přístup k opravným prostředkům

41.  znovu potvrzuje, že je naléhavě nutné účinně řešit porušování lidských práv ze strany nadnárodních společností ve chvíli, kdy k takovému porušení dojde, a reagovat na právní problémy vyplývající z exteritoriálního rozměru společností zejména stanovením společné právní odpovědnosti v rámci celého dodavatelského řetězce; vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření za účelem odstranění finančních a procesních překážek, s nimiž se potýkají oběti během občanskoprávního sporu;

42.  vyzývá Komisi, aby zvážila rozšíření pravidel pro určení příslušnosti v rámci nařízení Brusel I na žalované z třetích zemí v případě žalob podávaných proti společnostem, jež mají jasnou spojitost s jedním členským státem nebo společnostmi, pro něž je EU zásadním odbytištěm, a žádá Komisi, aby případně urychleně předložila Parlamentu a Radě příslušný návrh;

43.  připomíná, že podniky by měly vytvořit mechanismy řešení stížností na operativní úrovni, které by sloužily pracovníkům, na něž mají nepříznivý dopad podnikové postupy, a to i ve vývozních zpracovatelských zónách; znovu žádá EU a členské státy, aby v této souvislosti přijaly odpovídající opatření k řešení právních, procesních a institucionálních překážek bránících v přístupu k účinné nápravě.

Rovnost žen a mužů a práva dítěte

44.  připomíná, že rovnost žen a mužů je pevně zakotvena ve všech politikách EU, jak je uvedeno v článku 8 SFEU; vyjadřuje politování nad skutečností, že strategie „Obchod pro všechny“ (Trade for all) se nezmiňuje o genderu, a vyzývá Komisi, aby zohledňovala rovnost pohlaví a zlepšení postavení žen ve svém přezkumu této strategie v polovině období; vyzývá Komisi, aby zajistila zahrnutí genderového hlediska do obchodní a investiční politiky, do strategie pomoci na podporu obchodu a do všech budoucích dohod o volném obchodu i do posouzení dopadu; vyzývá Komisi, aby nadále diskutovala a jednala ve Světové obchodní organizaci pro dosažení toho, aby byla rovnost mužů a žen zohledňována v obchodní a investiční politice WTO; vyzývá Komisi, aby shromažďovala údaje členěné podle pohlaví v souvislosti s globálními hodnotovými řetězci, zejména v odvětví zemědělství, a brala v úvahu posílení postavení žen nad rámec platových otázek, faktory vedoucí k násilí páchanému na ženách a sociální faktory, jako je rodičovská dovolená a zdraví, s cílem vytvořit právní formy za účelem překonání negativních vedlejších účinků globálních hodnotových řetězců; vítá skutečnost, že se jednání týkající se aktualizace dohody mezi EU a Chile zabývají problematikou rovnosti žen a mužů a že tato otázka bude součástí budoucí aktualizované dohody;

45.  vyzývá k provedení komplexní analýzy rozdílů a nerovností v rámci GHŘ, pokud jde o: i) rozdíly mezi muži a ženami ve využívání času, jež zejména vedou k primární odpovědnosti žen v oblasti reprodukce; ii) genderové rozdíly v přístupu k výrobním vstupům a zdrojům, zejména k půdě, úvěrům, odbornému vzdělávání a k sítím; a (iii) genderové rozdíly vyplývající ze selhání trhu a institucí a z diskriminace;

46.  zdůrazňuje, že ženy často trpí nejvíce a že v jejich případě dochází k obchodování s lidmi za účelem nucené práce velmi často současně s obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a s vraždami žen;

47.  navrhuje, že by měla být vyvinuta konkrétní strategie na úrovni mezinárodní i unijní obchodní politiky týkající se globálních hodnotových řetězců s cílem oficiálně chránit jednotlivce, kteří upozorní na praktiky jako vraždy žen a obchodování s lidmi za účelem nucené práce a sexuálního vykořisťování, a s cílem chránit oběti; zdůrazňuje, že lidem, kteří na tyto praktiky upozorní, by mělo být v oblasti mezinárodního a unijního obchodu zajištěno podobné uznání a ochrana, jaká se požaduje v případě oznamovatelů (whistle-blowers);

48.  připomíná rovněž, že roste zaměstnanost žen, ale že ženy jsou stále nadměrně zastoupeny na pracovních místech s nízkou kvalifikací a nízkou mzdou, nemají přístup k opatřením sociální ochrany, včetně ochrany mateřství, a příliš často jsou vystaveny diskriminaci a sexuálnímu obtěžování;

49.  vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby podporovaly udržitelné zadávání veřejných zakázek uplatňováním zvláštních požadavků na otázky lidských práv a dodržování mezinárodního práva, zejména pokud jde o podporu rovnosti žen a mužů a evropská pravidla hospodářské soutěže a o transparentnost pro dodavatele i jejich mezinárodní dodavatelské řetězce;

50.  zdůrazňuje význam ratifikace Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 182 o nejhorších formách dětské práce a Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání zeměmi, které tak doposud neučinily; připomíná, že EU se zavázala vymýtit nejhorší formy dětské práce na celosvětové úrovni, jak vyplývá z jejích hodnot, mezi něž patří zákaz dětské práce v rámci její vnější činnosti, jak je zakotveno v článku 21 SEU; opakovaně vyzývá k harmonizaci a posílení kontrol dovozu a dodavatelského řetězce, aby bylo zajištěno, že na trh EU vstoupí pouze výrobky bez podílu nucené a dětské práce a práce moderního otroctví; zdůrazňuje, že podporuje stávající iniciativy, které pomáhají malým a středním podnikům a organizacím drobných zemědělců získat větší hodnotový podíl v globálních hodnotových řetězcích, např. spravedlivý obchod (fair trade); zdůrazňuje, že je důležité zařadit boj proti nucené práci a dětské práci do všech dohod EU o volném obchodu prostřednictvím kapitol o udržitelném rozvoji, aby bylo zajištěno, že tento cíl budou sdílet i obchodní partneři; vyzývá Komisi a členské státy, aby s nasazením hájily tento návrh na všech mezinárodních fórech včetně MOP, OECD, OSN a WTO, s cílem dosáhnout pokroku v boji proti nucené práci a dětské práci; vzhledem k těmto okolnostem zdůrazňuje, že cíle, kterým jsou výrobky bez podílu dětské práce, lze dosáhnout pouze tehdy, pokud budou současně stanoveny minimální mzdy umožňující obživu rodinných příslušníků dítěte;

Rozvojové země

51.  zdůrazňuje, že globální hodnotové řetězce jsou pro firmy v rozvojových zemích, a především pro MSP, důležitou příležitostí, jak se propojit s celosvětovým hospodářstvím; zdůrazňuje, že pro uskutečnění výše uvedeného a pro rozšíření možných výhod na všechny pracující v našich obchodních partnerských zemích mají zásadní význam konkrétní politiky a doprovodná opatření, zejména politiky zaměřené na zvýšení účinnosti administrativních postupů nebo politiky, jež pomohou dotyčným společnostem zvýšit přidanou hodnotu a rozšířit jejich účast na globálních hodnotových řetězcích a zároveň zlepšit jejich sociální a environmentální normy; Poukazuje na to, že přezkum GSP a GSP+ by měl zahrnovat závazná pravidla o lidských a pracovních právech a ochranu životního prostředí; konstatuje, že mnoho rozvojových zemí má omezené kapacity a zdroje, a nemůže tak účinně vymáhat dodržování sociálních a environmentálních norem a předpisů; vyzývá EU, aby posílila budování kapacit a v případech, kdy je to možné a nutné, poskytovala vládám partnerských rozvojových zemí technickou pomoc;

52.  připomíná agendu cílů udržitelného rozvoje do roku 2030 a s ní související přístupy udržitelné výroby, udržitelné spotřeby a důstojné práce a vyzývá Komisi, aby ve svých zprávách transparentním způsobem odkazovala na každý příslušný cíl udržitelného rozvoje; opakuje svou výzvu Komisi a členským státům, aby využívaly obchod k podpoře udržitelného rozvoje a řádné správy v souladu se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; zdůrazňuje, že obchodní a investiční dohody, které EU uzavírá s rozvojovými zeměmi, by měly být v souladu s cíli udržitelného rozvoje; připomíná právo rozvojových zemí regulovat investice s cílem zajistit, aby všem investorům, včetně zahraničních, byly uloženy povinnosti a závazky za účelem ochrany lidských práv a pracovních a environmentálních norem;

53.  vítá vstup dohody o usnadnění obchodu v platnost, která, bude-li řádně provedena, zjednoduší a zmodernizuje celní postupy, což usnadní rozvojovým zemím, které mají obecně větší hraniční překážky, začlenit se do globálního obchodního systému;

54.  vyzývá Komisi, aby podporovala aktivní zapojení malých a středních podniků do globálních hodnotových řetězců podporou partnerství mezi malými a středními podniky a malými skupinami zemědělských výrobců v rozvojových zemích, jejichž cílem je zaručit, aby výrobci získávali větší podíl z hodnoty, a zajistit vysokou úroveň ochrany sociálních, environmentálních a lidských práv, jako např. v případě spravedlivého obchodu;

55.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby podmínky v oblasti lidských práv spojené s jednostrannými obchodními preferencemi udělovanými v rámci všeobecného systému preferencí (GSP) byly účinně prováděny a sledovány a aby byly uplatňovány postupy stanovené pro případ, že by tyto podmínky nebyly dodrženy, a to v plném souladu s nařízením o GSP;

56.  očekává, že přezkum všeobecného systému preferencí v polovině období vyjasní definice a poskytne hloubkové posouzení současného systému; je toho názoru, že obchodní politika musí představovat způsob, jak podnítit obchodní partnery EU k přijetí přísnějších sociálních, pracovních a environmentálních norem, čehož může být dosaženo prostřednictvím pobídek, jako jsou dodatečné celní preference na výrobky vyráběné udržitelným způsobem; je přesvědčen, že k naplnění tohoto cíle je nezbytné provést přezkum nařízení o GSP, a v této souvislosti navrhuje zahrnout do jeho působnosti podmínku sociální odpovědnosti podniků, s cílem zajistit, aby nadnárodní korporace dodržovaly vnitrostátní i mezinárodní právní povinnosti v oblasti lidských práv a pracovněprávních a environmentálních norem; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost situaci v oblasti pracovních práv a práv odborů ve vývozních zpracovatelských zónách a naléhavě vyzývá Komisi, aby se touto otázkou zabývala v úzké spolupráci s MOP při přezkumu GSP;

57.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechny rozvojové projekty financované z prostředků EU, včetně kombinovaného financování, byly nejen zcela v souladu s mezinárodně sjednanými zásadami účinnosti rozvojové pomoci, ale aby také plně dodržovaly zásadu svobodného, předchozího a informovaného souhlasu, jak stanoví úmluva MOP č. 169;

Pravidla původu

58.  konstatuje, že zjednodušená, účinná a preferenční pravidla původu mají v kontextu globálních hodnotových řetězců zásadní význam; uznává, že nepružnost a složitost pravidel původu mohou ohrožovat účinnost obchodních modelů;

59.  vyzývá Komisi, aby v dohodách o volném obchodu v co největší míře využívala mnohostranná pravidla původu jako preferenční pravidla původu; vyzývá Komisi, aby během stanovování specifických preferenčních pravidel původu v rámci dohod o volném obchodu snížila požadavky na přidanou hodnotu a povolila změnu položky celního sazebníku a uznání „jednoduché transformace“ coby pravidlo původu;

60.  žádá Komisi, aby obzvláště v případě jednání o dohodách o volném obchodu se zeměmi, které v současnosti využívají preference v rámci systémů GSP a „Vše kromě zbraní“, zajistila, aby koncepce pravidel původu nenarušovala ekonomické procesy;

61.  domnívá se, že zvýšená kumulace v dohodách o volném obchodu by neměla být chápána jako nástroj nepřímé liberalizace, ale spíše jako prostředek, díky němuž se země zaměří na ekonomické činnosti podle logiky komparativní výhody;

Práva duševního vlastnictví a toky údajů

62.  vítá, že se Komise zavázala chránit celé spektrum práv duševního vlastnictví, včetně patentů, ochranných známek, autorských práv, vzorů, zeměpisného označení, uvedení původu a léčivých přípravků, a zároveň zajistit přístup k cenově dostupným lékům, a to na úrovni WTO i prostřednictvím dohod o volném obchodu; vyzývá Komisi, aby přijala další opatření týkající se případného rozšíření ochrany zeměpisného označení na jiné než zemědělské výrobky, jak se již děje v několika třetích zemích prostřednictvím různých právních systémů; požaduje otevřený a inkluzivní proces vedoucí k lepší spolupráci s partnery ze třetích zemí za účelem boje proti podvodům a padělanému zboží, které zneužívá důvěry v ochranné známky a obchodní značky;

63.  uznává, že digitální inovace a toky údajů jsou klíčovou hnací silou ekonomiky služeb a zásadním prvkem globálních hodnotových řetězců tradičních výrobních podniků, a proto by se mělo v Evropě i mimo ni v co největší míře zamezovat požadavkům na povinnou lokalizaci, přičemž je třeba zachovat potřebné výjimky vyplývající z oprávněného veřejného zájmu, jako např. ochrany spotřebitele nebo ochrany základních práv; připomíná, že ochrana toku údajů a právo na soukromí nejsou obchodními překážkami, ale základními právy, která jsou zakotvena v článku 39 SEU, v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 12 Všeobecné deklarace lidských práv;

o
o   o

64.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, Světové obchodní organizaci a Konferenci OSN o obchodu a rozvoji.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0299.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0298.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0208.
(4) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 101.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0405.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0196.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0098.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0041
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0252.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0265.
(11) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.
(12) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(13) Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1.
(14) Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.
(15) Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1.
(16) http://childrenandbusiness.org
(17) viz definice MSP: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/?uri=CELEX:32003H0361&from=EN

Právní upozornění