Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 16. listopadu 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Svoboda projevu v Súdánu, zejména případ Muhammada Zajna al-Ábidína
 Teroristické útoky v Somálsku
 Madagaskar
 Dohoda o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem (souhlas) ***
 Dohoda o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem (usnesení)
 Strategie EU-Afrika: urychlení rozvoje
 Činnost evropského veřejného ochránce práv za rok 2016
 Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (EIR)
 Boj proti nerovnostem jakožto nástroj k podpoře tvorby pracovních míst a růstu

Svoboda projevu v Súdánu, zejména případ Muhammada Zajna al-Ábidína
PDF 335kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o svobodě projevu v Súdánu, zejména o případu Muhammada Zajna al-Ábidína (2017/2961(RSP))
P8_TA(2017)0443RC-B8-0634/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Súdánu, zejména na usnesení ze dne 13. června 2012(1), 10. října 2013(2), 18. prosince 2014(3) a 6. října 2016(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o prioritách EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2017(5),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na súdánský zákon o tisku a publikacích z roku 2009,

–  s ohledem na súdánský zákon o svobodě informací z roku 2015,

–  s ohledem na prohlášení Panafrické konference o svobodě projevu a přístupu k informacím ze dne 26. března 2017 učiněné v Kampale,

–  s ohledem na společné prohlášení EU, Norska, USA a Kanady týkající se zatýkání z politických důvodů a cenzury novin v Súdánu ze dne 7. prosince 2016,

–  s ohledem na obecné zásady EU pro svobodu projevu na Internetu i mimo něj,

–  s ohledem na prohlášení nezávislého experta Organizace spojených národů Aristida Nononsiho o situaci v oblasti lidských práv v Súdánu, které vydal v návaznosti na svou pracovní cestu do Súdánu, jež proběhla ve dnech 11.–21. května 2017,

–  s ohledem na návštěvu Súdánu, kterou uskutečnil komisař Stylianides ve dnech 22.–23. října 2017,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, které vydala jménem EU u příležitosti Mezinárodního dne ukončení beztrestnosti za zločiny spáchané proti novinářům (2. listopadu 2017),

–  s ohledem na světový index svobody tisku za rok 2017, který zveřejňují Reportéři bez hranic,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  s ohledem na to, že Muhammad Zajn al-Ábidín kritizoval v článku vydaném dne 23. února 2012 v deníku At-Tajjár údajnou korupci v rodině súdánského prezidenta Umara al-Bašíra;

B.  vzhledem k tomu, že súdánská státní zpravodajská a bezpečnostní služba podala na Muhammada Zajna al-Ábidína a jeho šéfredaktora Usmána Mirgáního žalobu;

C.  vzhledem k tomu, že dne 23. října 2017 súdánský soud odsoudil Muhammada Zajna al-Ábidína za porušení etického kodexu novinářů k podmíněnému trestu odnětí svobody s odkladem na pět let;

D.  vzhledem k tomu, že šéfredaktor Usmán Mirgání byl na základě stejného obvinění odsouzen k zaplacení pokuty ve výši 10 000 súdánských liber nebo trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců a byl poté, co pokutu zaplatila Súdánská unie novinářů, propuštěn;

E.  vzhledem k tomu, že právní zástupce zastupující Muhammada Zajna al-Ábidína a Usmána Mirgáního dal najevo, že se chce proti těmto trestům odvolat;

F.  vzhledem k tomu, že podle informací súdánská státní zpravodajská a bezpečnostní služba vyslýchá a zadržuje novináře, podala proti súdánským novinářům celou řadu soudních žalob a svévolně zabavila celá vydání deníků jako např. At-Tajjár, Al-Džarída, Al-Watán, Al-Youm At-Tálí, Al-Ayam a Ácher Lahtha, které obsahovaly články kritizující vládu;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 byla vydání publikací zabavena alespoň ve 44 případech, což se dotklo 12 deníků, včetně pěti vydání deníku Al-Džarída v jednom jediném týdnu; vzhledem k tomu, že dne 14. srpna 2016 Státní rada pro tisk a publikace na neurčitou dobu pozastavila vydávání deníku Ílaf, Al-Mustaqilla, Al-Watán a Awwal al-Nahar;

H.  vzhledem tomu, že svobodné, nezávislé a nestranné sdělovací prostředky jsou jedním ze základních stavebních kamenů demokratické společnosti;

I.  vzhledem k tomu, že dne 8. ledna 2017 Súdán podepsal Prohlášení o svobodě sdělovacích prostředků v arabském světě, a stal se tak po Palestině, Tunisku a Jordánsku čtvrtou zemí, která toto prohlášení podepsala; vzhledem k tomu, že státní ministr pro záležitosti sdělovacích prostředků poukázal na odhodlání vlády dodržovat svobodu tisku v Súdánu;

J.  vzhledem k tomu, že Reportéři bez hranic ve svém světovém indexu svobody tisku za rok 2017 zařadili „za zastrašování sdělovacích prostředků, cenzuru, zabavování jednotlivých vydání deníků, uzavírání sdělovacích prostředků a odpojování Internetu“ Súdán na 174. místo ze 180, tj. mezi nejméně svobodné země;

K.  vzhledem k tomu, že se ve zprávě nezávislého experta OSN o situaci v oblasti lidských práv v Súdánu z července 2017 uvádí, že cenzura deníku Al-Džarída, kterou provádí súdánská státní zpravodajská a bezpečnostní služba, je v rozporu s prozatímní národní ústavou Súdánu;

L.  vzhledem k tomu, že Súdán podepsal přepracované znění dohody z Cotonou z roku 2005, ale neratifikoval jej;

M.  vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová vydala dne 14. listopadu 2017 prohlášení týkající se návštěvy súdánského prezidenta Umara al-Bašíra v Ugandě, v němž všem stranám Římského statutu Mezinárodního trestního soudu připomněla, že se musejí řídit svými povinnostmi vyplývajícími z mezinárodního práva a plnit je;

N.  vzhledem k tomu, že v Súdánu i nadále dochází k potlačování lidských, občanských a politických práv;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že dne 23. října 2017 soud pro tisk v Chartúmu odsoudil Muhammada Zajna al-Ábidína k podmíněnému trestu odnětí svobody s odkladem na pět let, a vyzývá súdánské orgány, aby okamžitě přehodnotily veškerá obvinění, která proti němu byla vznesena;

2.  je hluboce znepokojen situací v oblasti svobody projevu v Súdánu, pokračující cenzurou a zabavováním deníků v zemi a dále rostoucími omezeními, která brání novinářům vyjadřovat v Súdánu svůj názor; konstatuje, že kontrola politiky ze strany veřejnosti a vyžadování odpovědnosti od politiků nesmí vést k represím vůči svobodnému tisku; s obavami dále poukazuje na to, že v důsledku opakovaného zabavování celých vydání a pozastavené činnosti se deníky musejí potýkat s dlouhodobými finančními omezeními;

3.  s politováním konstatuje, že se objevily četné zprávy ohledně opakovaného porušování svobody sdělovacích prostředků a neustálého zastrašování novinářů ze strany sudánské státní zpravodajské bezpečnostní služby, a naléhavě vyzývá súdánské orgány, aby zajistily, aby byly pravomoci této služby a její metody v souladu s mezinárodními normami;

4.  domnívá se, že svobodné, nezávislé a nestranné sdělovací prostředky jsou jedním ze základních stavebních kamenů demokratické společnosti, pro kterou mají otevřené diskuze zásadní význam; vyzývá proto EU, aby zintenzivnila své úsilí o prosazování svobody projevu na základě své vnější politiky a zahraničněpolitických nástrojů;

5.  naléhavě vyzývá súdánské orgány, aby okamžitě ukončily všechny formy pronásledování a zastrašování novinářů a obránců svobody projevu na Internetu i mimo něj a útoky proti nim a aby v souladu se svými povinnostmi stanovenými v prozatímní národní ústavě Súdánu a svými mezinárodními závazky uvedenými mj. v dohodě z Cotonou zavedly demokratické reformy k zajištění ochrany a prosazování lidských práv v zemi, včetně svobody projevu;

6.  zdůrazňuje, že podle Všeobecné deklarace lidských práv nese hlavní odpovědnost za prosazování a ochranu všech lidských práv stát; vyzývá súdánské orgány, aby obnovily lidská práva a základní svobody podle mezinárodního práva, včetně svobody projevu, a dodržovaly je;

7.  je si vědom významu nedávné pracovní cesty komisaře Stylianidese a informování súdánských orgánů o obecně známých obavách EU, mj. pokud jde o dodržování základních svobod;

8.  vyzývá EU a její členské státy, aby prostřednictvím odborné pomoci a programů zaměřených na budování kapacit zajistily podporu organizací občanské společnosti, s cílem zlepšit jejich schopnosti v oblasti obrany lidských práv a prosazování zásad právního státu a zajistit, aby byly schopny účinněji přispět ke zlepšení situace v oblasti lidských práv v Súdánu;

9.  se znepokojením poukazuje na návrh zákona o tisku a polygrafii z roku 2017, který obsahuje další kontroverzní omezení týkající se internetových publikací a ustanovení o delším pozastavení činnosti deníků a novinářů; vyzývá vládu Súdánu, aby novelizovala zákon o tisku a publikacích z roku 2009, tak aby zajistila novinářům a vydavatelům novin větší ochranu;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU, Komisi Africké unie, Panafrickému parlamentu a súdánské vládě.

(1) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 49.
(2) Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 87.
(3) Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 28.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0379.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0089.


Teroristické útoky v Somálsku
PDF 256kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o teroristických útocích v Somálsku (2017/2962(RSP))
P8_TA(2017)0444RC-B8-0600/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Somálsku,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o situaci v uprchlickém táboře Dadaab(1),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 15. října 2017 o útocích v somálském Mogadišu a na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 30. října 2017 o útocích v Somálsku,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 3. dubna 2017 týkající se Somálska,

–  s ohledem na vystoupení EU na 36. zasedání Rady OSN pro lidská práva o interaktivním dialogu s nezávislým odborníkem pro Somálsko, které se konalo dne 27. září 2017,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2372 (2017) přijatou dne 30. srpna 2017 a 2383 (2017) přijatou dne 7. listopadu 2017,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN Radě bezpečnosti OSN o Somálsku ze dne 9. května a 5. září 2017,

–  s ohledem na prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 15. října 2017 o teroristických útocích v Mogadišu,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Komise Africké unie ze dne 15. října 2017 o situaci v Mogadišu,

–  s ohledem na prohlášení Africké unie v Somálsku (AMISOM) odsuzující teroristické útoky, k nimž došlo ve dnech 14. a 28. října 2017,

–  s ohledem na závěrečné komuniké Mezinárodní konference o Somálsku, která se konala dne 11. května 2017 v Londýně,

–  s ohledem na společné komuniké EU a Africké unie o provádění Pařížské dohody ze dne 1. června 2017,

–  s ohledem na prohlášení Africké unie v Somálsku ze dne 8. listopadu 2017, v němž oznámila svůj záměr zahájit v prosinci 2017 postupné stažení vojsk ze Somálska s cílem úplného stažení do roku 2020,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou o partnerství mezi zeměmi AKT a EU,

–  s ohledem na mandát Africké komise pro lidská práva a práva národů při podpoře a ochraně lidských práv a práv národů, který má v souladu s Africkou chartou lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na její opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace africké jednoty o předcházení terorismu a boji proti němu, která byla schválena v roce 1999,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 14. října 2017 otřásla centrem Mogadišu obrovská exploze nákladního vozidla, která zabila nejméně 358 lidí, dalších 228 zranila a 56 se pohřešuje; vzhledem k tomu, že tento útok v srdci Mogadišu byl jednou z nejsmrtelnějších teroristických operací na světě v posledních letech; vzhledem k tomu, že dne 28. října 2017 bylo zabito více než 30 osob, když před hotelem v blízkosti prezidentského paláce v Mogadišu explodovaly dvě bomby;

B.  vzhledem k tomu, že i když se k odpovědnosti za tyto zbabělé útoky nepřihlásila žádná skupina, tyto útoky nesou charakteristické znaky skupiny aš-Šabáb, která nyní podle všeho nechce ztratit jakoukoli podporu veřejnosti tím, že bude dávána do souvislosti s tak obrovskými ztrátami na životech civilních obyvatel; vzhledem k tomu, že somálští občané opakovaně odsoudili násilí páchané skupinou aš-Šabáb a že se v reakci na bombové útoky v říjnu 2017 sjednotily a tisíce z nich se zúčastnily pochodu městem Mogadišu jako projev odporu vůči skupině aš-Šabáb;

C.  vzhledem k tomu, že v posledních měsících došlo v Mogadišu a v celé zemi k sérii vražedných teroristických útoků, včetně bombových útoků na auta, náhodných přestřelek, cílených poprav a únosů, což jen zdůraznilo neutuchající hrozbu násilného extremismu, kterému tato země čelí;

D.  vzhledem k tomu, že většina útoků je přisuzována teroristickým činům skupiny aš-Šabáb, ačkoli je známo, že je v této zemi aktivní rovněž Dá’ iš;

E.  vzhledem k tomu, že prezident Somálska Mohamed Abdullahi Mohamed – poté, co v únoru 2017 nastoupil k moci na základě výsledků voleb, které byly považovány za významný milník pro návrat této zbídačelé východoafrické země ke stabilitě a prosperitě – se zavázal, že Somálsko skoncuje se skupinou aš-Šabáb;

F.  vzhledem k tomu, že po vlně útoků v průběhu roku 2017, zejména po děsivém bombovém útoku ze 14. října 2017, není vůbec zřejmé, zda budou somálské bezpečnostní síly po zamýšleném odchodu mise AMISOM v roce 2018 dostatečně schopné bojovat proti terorismu;

G.  vzhledem k tomu, že síly mise AMISOM byly v několika případech obviněny ze závažného porušování lidských práv, včetně bezohledného zabíjení a několika případů sexuálního vykořisťování a zneužívání; vzhledem k tomu, že opětovné nasazení cizích vojsk na území Somálska mimo mandát OSN a AU je vážným důvodem pro obavy s ohledem na předchozí obvinění z porušování lidských práv, kterého se údajně dopustily jednotky mise AMISOM;

H.  vzhledem k tomu, že v loňském roce byly vysídleny tisíce lidí, v mnoha případech do vládou kontrolovaných městských center, a to z důvodu násilného extremismu, ale také kvůli suchu, klanovým konfliktům a nucenému vystěhování; vzhledem k tomu, že mnozí z nich žijí v nebezpečných sídlech, kde ženy a zejména mladé dívky čelí zneužívání a sexuálnímu násilí;

I.  vzhledem k tomu, že nad Somálskem visí hrozba hladomoru, přičemž přibližně 400 000 somálských dětí trpí akutní podvýživou a 3 miliony lidí žijí v krizových nebo nouzových podmínkách, pokud jde o zajišťování potravin; vzhledem k tomu, že v Somálsku je zhruba 1,1 milion vnitřně vysídlených osob a že je v této oblasti více než 900 000 somálských uprchlíků;

J.  vzhledem k tomu, že v táborech v Keni je 420 000 somálských uprchlíků, z toho 350 000 v táboře Dadaab, a že se vlády Somálska a Keni a vysoký komisař OSN pro uprchlíky dohodli na tom, že usnadní dobrovolný návrat 10 000 uprchlíků do těch oblastí Somálska, které už nejsou pod kontrolou skupiny aš-Šabáb; vzhledem k tomu, že navrácené osoby se setkávají s problémy opětovného začlenění a mají malé vyhlídky na nalezení pracovního místa; vzhledem k tomu, že v táboře Dadaab je mnoho uprchlíků somálského původu, kteří ale nikdy nepoznaly život mimo tábor a jsou bez státní příslušnosti, tudíž nemůžou být posláni zpátky do Somálska;

K.  vzhledem k tomu, že EU od roku 2016 postupně zvýšila svou roční humanitární pomoc Somálsku, zejména v reakci na dlouhotrvající sucho, které zemi zasáhlo, vyčlenila 120 milionů EUR v roce 2017 pro humanitární partnery a uvolnila 100 000 EUR na pomoc při mimořádných událostech s cílem pohotově reagovat na potřeby zdravotní péče v Mogadišu po útoku ze 14. října 2017; vzhledem k tomu, že EU také původně mobilizovala dvě lodě námořní operace EU ATALANTA, včetně letů na pomoc při mimořádných událostech, za účelem doručení zdravotnických potřeb pro případy nouze do nemocnic v Mogadišu;

L.  vzhledem k tomu, že EU prostřednictvím Evropského rozvojového fondu (2014–2020) poskytla 486 milionů EUR a zaměřila se na uplatňování dohody Compact, zejména při budování státu a míru, zajišťování potravin, odolnosti a vzdělávání; vzhledem k tomu, že EU se zavázala také k podpoře mise AMISOM prostřednictvím Afrického mírového projektu;

M.  vzhledem k tomu, že Světová banka v prosinci 2016 přislíbila, že zintenzívní boj proti extrémní chudobě a oznámila, že rozvojové země se zavázaly poskytnout rekordní sumu 75 miliard USD na granty a zvýhodněné půjčky Mezinárodnímu sdružení pro rozvoj (IDA); vzhledem k tomu, že Somálsko ovšem není pro financování z IDA způsobilé, neboť dluží bance a MMF 300 milionů USD v rámci 5-miliardového dluhu v USD vůči multilaterálním a bilaterálním věřitelům;

N.  vzhledem k tomu, že přesto, že Somálsko v lednu 2015 ratifikovalo Úmluvu OSN o právech dítěte a v listopadu 2015 podpořilo prohlášení o bezpečných školách a zavázalo se k přijetí konkrétních kroků na ochranu studentů a vzdělávacích zařízení, dochází v této zemi i nadále k zabíjení dětí a jejich svévolnému zadržování a náboru jak ze strany skupiny aš-Šabáb, tak k jejich náboru do řad somálských ozbrojených složek;

O.  vzhledem k tomu, že v Somálsku neexistuje funkční civilní soudnictví, a že se somálská vláda proto spoléhá na vojenské soudy, které soudí a usvědčují civilní osoby, což nezaručuje práva žalovaných stran z řad civilních obyvatel; vzhledem k tomu, že široké pravomoci v oblasti vyšetřování získala Státní zpravodajská a bezpečnostní služba (NISA), která v současnosti nemá mandát k prosazování práva, což vede v případě osob, které tato služba zadržuje, k závažnému porušování procesních práv;

P.  vzhledem k tomu, že Somálsko je podle organizace Transparency International celosvětově nejzkorumpovanější zemí již desátým rokem v řadě; vzhledem k tomu, že somálská vláda stále čelí mnoha problémům, jako je korupce a nedostatek široké podpory ze strany civilního obyvatelstva, což mělo nevyhnutelně za následek nízkou míru důvěry ve státní instituce a následný přesun podpory k radikálním islamistickým a teroristickým skupinám;

1.  vyjadřuje hlubokou soustrast obětem nedávných teroristických útoků v Somálsku a jejich rodinám a velmi lituje ztrát na lidských životech; zároveň důrazně odsuzuje pachatele těchto útoků, které jsou připisovány povstalecké skupině aš-Šabáb;

2.  připomíná, že trvalé stability a míru lze dosáhnout pouze prostřednictvím sociálního začleňování, udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných na základě demokratických zásad a právního státu, kdy je respektována důstojnost obyvatel a jsou dodržována veškerá jejich práva;

3.  vítá rychlou reakci Komise na mimořádnou situaci v návaznosti na teroristický útok ze dne 14. října 2017; vyzývá EU a mezinárodní partnery, aby splnily své závazky vůči Somálsku, a to zejména prostřednictvím opatření k zabezpečení potravin s cílem vyhnout se strukturálním problémům, které vedou k hladomoru, podporovat bezpečnost a smírné řešení sporných otázek mezi skupinami obyvatel, zlepšit správu veřejných financí a poskytnout pomoc při dokončení procesu revize ústavy, která je potřebná k dosažení dlouhodobé stability;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že i navzdory opakovanému varování ze strany humanitárních skupin, dárcovských organizací a Evropského parlamentu Somálsko i nadále balancuje na prahu hladomoru; připomíná, že k míře úmrtnosti při hladomoru v roce 2011 přispěla nejistota zapříčiněná extremistickými ozbrojenci ze skupiny aš-Šabáb a jejich činnost, jejímž prostřednictvím bylo bráněno v dodávkách potravinové pomoci do oblastí jižního a středního Somálska, které se tehdy nacházely pod kontrolou této skupiny; vyzývá všechny strany ke spolupráci s humanitárními organizacemi a aby přitom plně respektovaly veškeré humanitární zásady s cílem umožnit plný a neomezený přístup k osobám, které i nadále trpí a nacházejí se v nouzi, zejména k osobám ve venkovských oblastech;

5.  vítá volební proces uspořádaný v únoru 2017, který vedl ke zvolení nového prezidenta, a očekává, že tato volba posílí politickou stabilitu, povzbudí k přijetí nutných reforem a posune projekt federace kupředu v úzké koordinaci a spolupráci s federálními členskými státy; zdůrazňuje, že je důležité potírat korupci zakořeněnou v zemi a poskytnout mladým lidem příležitosti s cílem snížit nebezpečí, že budou naverbováni skupinou aš-Šabáb;

6.  vítá rozhodnutí Národního fóra vedoucích představitelů Somálska podpořit před volbami v roce 2020 zakládání a registraci politických stran na základě zásady „jedna osoba – jeden hlas“ a také pokus o opětovné vybudování státních institucí a přijetí důležitých nových zákonů týkajících se politických stran a vytvoření nezávislého Národního výboru pro lidská práva; upozorňuje, že je třeba vyvinout úsilí za účelem posílení zastoupení žen;

7.  zdůrazňuje význam příspěvku ze strany somálské diaspory a občanské společnosti ke znovuobnovení nejen veřejné správy, ale také společenského a hospodářského rozvoje a zároveň upozorňuje na důležitost zastoupení a účasti žen na přijímání rozhodnutí; v této souvislosti vítá navýšení počtu žen, které zasedají v somálském parlamentu (24 %) a vládě, přičemž je třeba mít na paměti nutnost vystupňovat úsilí k posílení vyrovnaného zastoupení obou pohlaví, a to jak v EU, tak v Somálsku;

8.  bere na vědomí nairobské prohlášení Mezivládního úřadu pro rozvoj pro oblast východní Afriky (IGAD) o udržitelných řešeních pro somálské uprchlíky a o opětovném začlenění navrátilců v Somálsku; vítá závazek nalézt komplexní regionální přístup a současně zajistit ochranu a podporovat soběstačnost v zemích poskytujících azyl, a to s podporou mezinárodního společenství a v souladu se sdílením odpovědnosti na mezinárodní úrovni, jak je nastíněno v komplexním rámci pro reakci na uprchlickou situaci uvedeném v newyorské deklaraci;

9.  vyzývá Komisi, aby zintenzívnila své úsilí v rámci konzultací s aktéry v této oblasti, včetně místního obyvatelstva, regionálních samospráv a nevládních organizací, zaměřila se na místní problémy a potřeby, podporovala příznivé klima a zvýšila možnosti návratu uprchlíků do jejich domovských zemí;

10.  vyjadřuje znepokojení nad širokými pravomocemi služby NISA a nad tím, že ke stíhání trestných činů, které jsou údajně spojeny s terorismem, používá vojenské soudy, přičemž opakovaně nedbala na zachování práva na spravedlivý proces a udělila trest smrti, aniž by byla prokázána odpovědnost;

11.  vyzývá somálskou vládu a EU, aby v rámci své činnosti zaměřené na prosazování zásad právního státu v Somálsku zajistily, aby služba NISA byla kontrolována na základě účinných dohlížecích mechanizmů, a aby zajistily zvyšování odborných znalostí somálské kriminální policie, tak aby mohla provádět důkladné a účinné šetření a respektovala přitom práva občanů;

12.  vítá zejména politickou dohodu, jíž vedoucí somálští představitelé dosáhli dne 16. dubna 2017 ohledně začlenění regionálních a federálních sil do ucelené národní bezpečnostní struktury schopné postupně přebírat hlavní odpovědnost za zajišťování bezpečnosti, a také rychlé zřízení Národní bezpečnostní rady a Národního úřadu pro bezpečnost;

13.  vyjadřuje uznání úloze, již mise AMISOM zastává při zajišťování bezpečnosti a stability, čímž Somálsku umožňuje zřizovat politické instituce a rozšiřovat autoritu státu před přenosem odpovědnosti za bezpečnost na somálské instituce a bezpečnostní složky; vítá, že Africká unie vede vyšetřování sexuálního násilí, kterého se údajně měly dopustit jednotky mise AMISOM; vyzývá k plnému provedení doporučení uvedených ve zprávách generálního tajemníka OSN, které se týkají Somálska, a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2272 (2016) naléhavě vyzývá Africkou unii a země, které do mise vyslaly své vojáky, aby zajistily řádné prošetření těchto případů údajného násilí a předvedení odpovědných osob před soud; zdůrazňuje význam možnosti prodloužit mandát mise AMISOM tak, aby trval i po květnu 2018, a varuje přitom, že předčasný přenos odpovědnosti na somálské jednotky by mohl mít pro dlouhodobou stabilitu neblahé následky;

14.  zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti beztrestnosti a zajistit odpovědnost za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, k nimž v Somálsku dochází; bere na vědomí návrh somálského prezidenta na udělení amnestie na určité trestné činy u osob, které se zřeknou terorismu a násilí a které jsou ochotny opustit skupinu aš-Šabáb a jiné teroristické skupiny, a vybízí k vypracování amnestijních právních předpisů;

15.  odsuzuje, že ozbrojenci ze skupiny aš-Šabáb nabírají děti jako vojáky a že bezpečnostní složky využívají děti jako vojáky a informátory, a to i využívání zajatých vojáků nebo dezertérů z řad dětí; připomíná, že somálská vláda se zavázala k rehabilitaci bývalých dětských vojáků a k tomu, že předvede osoby odpovědné za jejich nábor před soud; vyzývá mezinárodní dárce, včetně EU, aby upřednostnily poskytování rehabilitačních služeb, vzdělávání a bezpečnou výuku jako klíčový prvek vedoucí k prolomení smrtelného cyklu násilí; naléhavě vyzývá orgány, aby s dětmi, které jsou podezírány z napojení na skupinu aš-Šabáb, zacházely v první řadě jako s oběťmi, aby braly v úvahu jejich nejlepší zájem a zároveň se řídily mezinárodními normami v oblasti jejich ochrany jako vedoucími zásadami;

16.  vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že přírodní zdroje, zejména dřevěné uhlí, i nadále zůstává pro teroristy významným zdrojem financování a také příčinou vážného zhoršování životního prostředí v Somálsku; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, jak lze rozšířit systémy sledovatelnosti a náležité péče tak, aby zahrnovaly veškeré přírodní zdroje využívané k financování terorismu a násilné činnosti; v této souvislosti vyzývá všechny strany k dodržování rezoluce Rady bezpečnosti OSN zakazující vývoz somálského dřevěného uhlí;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, premiérovi a parlamentu Somálska, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě bezpečnosti OSN, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0229.


Madagaskar
PDF 253kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o Madagaskaru (2017/2963(RSP))
P8_TA(2017)0445RC-B8-0641/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na s ohledem na svá předchozí usnesení o Madagaskaru, zejména usnesení ze dne 7. května 2009(1), ze dne 11. února 2010(2) a ze dne 9. června 2011(3), a na průzkumnou misi Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU na Madagaskar, která se uskutečnila ve dnech 10.–11. července 2010,

–  s ohledem na informace Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 2. listopadu 2017 o nedávné epidemii moru,

–  s ohledem na závěrečné připomínky Rady pro lidská práva OSN ze dne 22. srpna 2017 ke čtvrté pravidelné zprávě o Madagaskaru,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního zpravodaje OSN Johna H. Knoxe z října 2016 k ukončení jeho mise na Madagaskaru,

–  s ohledem na mimořádný summit Jihoafrického společenství pro rozvoj (SADC) dne 20. května 2011 a plán, který navrhl mediační tým SADC po zrušení sankcí vůči Madagaskaru ze strany EU, Africké unie a SADC,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje pro problematiku lidskoprávních povinností týkajících se života v bezpečném, čistém, zdravém a udržitelném životním prostředí ze dne 26. dubna 2017 o jeho návštěvě na Madagaskaru,

–  s ohledem na články 8 a 9 revidované Dohody z Cotonou,

–  s ohledem na ústavu Madagaskaru,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv a na obecné zásady EU týkající se svobody projevu online a offline,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech (ICCPR), kterou Madagaskar podepsal v roce 1969 a ratifikoval v roce 1971,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných (ACDEG),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na 120. zasedání Výboru pro lidská práva, které se konalo ve dnech 10. a 11. července 2017 v Ženevě a zabývalo se čtvrtou pravidelnou zprávou Madagaskaru o jeho uplatňování Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že po pětiletém období politického chaosu, během něhož zastavili dárci programy rozvojové pomoci, se na Madagaskaru konaly v říjnu 2013 důvěryhodné a demokratické parlamentní volby a v prosinci 2013 volby prezidentské, které vyústily ve zvolení Heryho Rajaonarimampianiny prezidentem; vzhledem k tomu, že politická situace zůstala i nadále značně nestabilní, jakkoli obnovením vztahů s dárcovskými zeměmi zanikla veškerá omezení spolupráce s novou vládou;

B.  vzhledem k tomu, že vznikl nový komunikační zákon, který ostře kritizovali madagaskarští novináři, protože odkazuje na trestní zákoník, pokud jde o rozsudky ve věci trestných činů novinářů, což může potenciálně vést ke kriminalizaci této profese; vzhledem k tomu, že se situace uklidnila, ale podle všeho se vývoj neubírá správným směrem;

C.  vzhledem k tomu, že prezidentské volby by se měly v zásadě konat příští rok, i když dosud nebyl stanoven přesný termín jejich konání; vzhledem k tomu, že sám madagaskarský prezident prohlásil, že je pro ústavní reformu, která by mu umožnila setrvat ve funkci i po další volební období, a vyjádřil připravenost upravit podle svého navrhované změny volebního zákona, jehož návrh vypracovala celostátní nezávislá volební komise, odborníci, občanská společnost a opozice; vzhledem k tomu, že tato prohlášení napadli jeho političtí oponenti a části občanské společnosti, kteří se obávají, že to může být pokus způsobit odklad voleb a zůstat u moci i po uplynutí jeho mandátu daného ústavou; vzhledem k tomu, že to nejspíše zvýší napětí v již tak křehké politické situaci;

D.  vzhledem k tomu, že regionální ředitel Amnesty International pro jižní Afriku dne 10. července 2017 uvedl, že stav dodržování lidských práv na Madagaskaru se v důsledku nepokrytého pohrdání principy právního státu prudce zhoršuje; vzhledem k tomu, že více než 50 % všech vězňů je drženo v preventivní vazbě bez soudního přelíčení a dochází k porušením práva typu mimosoudních poprav příslušníky policie nebo věznění obránců lidských práv, protože lidé nemají svobodný a rovný přístup ke spravedlnosti;

E.  vzhledem k tomu, že Amnesty International také zdokumentovala zprávy o tom, že se příslušníci donucovacích složek snaží o odvetu za incidenty, při nichž vzal dav spravedlnost do svých rukou; vzhledem k tomu, že v únoru 2017 údajně příslušníci policie vypálili pět vesnic v Antsakabary poté, co místní vesničané údajně zabili dva jejich kolegy, a že starší žena podlehla popáleninám, které při útoku utrpěla, protože nebyla s to uniknout do bezpečí; vzhledem k tomu, že tento žhářský útok nyní vyšetřuje policie, přestože je do něj zapletena;

F.  vzhledem k tomu, že novináři a obránci lidských práv čelí zastrašování a pronásledování ze strany státních orgánů ve snaze umlčet je a zabránit jim v investigativní činnosti nebo práci na poli obrany lidských práv; vzhledem k tomu, že od voleb v roce 2013 bylo mnoho sdělovacích prostředků uzavřeno a cenzurováno při „respektování právního státu“ a ve jménu nutnosti „vyčistit audiovizuální prostor“, jak se nechalo slyšet ministerstvo pro komunikaci;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 přijala konference stran Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) akční plán pro Madagaskar, který požadoval, aby země zintenzivnila své donucovací úsilí a vyhlásila embargo na vývoz velkých objemů surového dřeva; vzhledem k tomu, že sekretariát CITES a stálý výbor CITES opakovaně prohlásily, že Madagaskar tento akční plán neplní; vzhledem k tomu, že podle sekretariátu CITES panuje široce rozšířená beztrestnost při nelegální těžbě dřeva a při porušování právních předpisů na ochranu životního prostředí; vzhledem k tomu, že na druhé straně byli jedinci, kteří se stavěli proti nelegální těžbě dřeva, odsouzeni soudy, u nichž hrozí vážně riziko korupce;

H.  vzhledem k tomu, že Madagaskar je z hlediska životního prostředí jednou z nejvýjimečnějších oblastí na světě, je však i nejchudší zemí na světě, která právě není zmítána konfliktem – 92 % obyvatel země přežívá s méně než 2 USD na den a v indexu lidského rozvoje jí patří 154. příčka ze 188 zemí;

I.  vzhledem k tomu, že nelegální obchodování se dřevem a s různými druhy zvířat je značnou hrozbou pro životní prostředí a biologickou rozmanitost na Madagaskaru a také pro environmentální práva jeho obyvatel; vzhledem k tomu, že vliv činností těžebního průmyslu na životní prostředí a netransparentnost jejich řízení často škodí místním komunitám a jejich udržitelnému rozvoji; vzhledem k tomu, že sítě nelegálních obchodníků jsou údajně propojeny s organizovaným zločinem, což ohrožuje demokratické zřízení v zemi; vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje pro lidská práva a životní prostředí jsou nelegální těžba vzácných dřevin a nelegální obchodování s nimi a také těžební licence těsně spojeny s násilím páchaným na místním obyvatelstvu;

J.  vzhledem k tomu, že ekologický aktivista Clovis Razafimalala, který otevřeně kritizoval nelegální obchodování s palisandrem a dalšími dřevinami a jejich těžbu, je od 16. září 2016 ve vazbě na základě vykonstruovaných obvinění ze vzpoury, ničení veřejných dokumentů a zboží a žhářství, a to i přes skutečnost, že proti němu očividně nejsou žádné důkazy; vzhledem k tomu, že obránce ekologických a lidských práv Raleva byl dne 27. září 2017 zatčen pro „používání falešného titulu“, když zpochybňoval činnosti společnosti těžící zlato poté, co byla důlní těžba zakázána z důvodu zhoršení životního prostředí; vzhledem k tomu, že Raleva byl dne 26. října 2017 odsouzen k dvouletému trestu odnětí svobody podmíněně; vzhledem k tomu, že Augustin Sarovy, ředitel nevládní organizace bojující proti nelegálnímu obchodu s palisandrem, byl donucen uprchnout do Evropy poté, co mu bylo vyhrožováno smrtí;

K.  vzhledem k tomu, že proti Fernandu Cellovi, řediteli rozhlasové stanice známému svými investigativními reportážemi na citlivá témata, jako je nelegální těžba safíru, bylo dne 6. května 2017 zahájeno trestní stíhání pro „padělání a používání padělků“; vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic (RSF – Reporters Sans Frontières) odsoudila hrubé zacházení s ředitelem stanice Radio Jupiter ze strany orgánů v daném regionu na základě falešných obvinění lidí, o kterých se hovořilo v jeho investigativních reportážích;

L.  vzhledem k tomu, že zatčení Claudine Razaimamonjyové z podnětu úřadu Bianco (Bureau Indépendant Anti-Corruption) pro zpronevěru veřejných finančních prostředků v řadě obcí se stala státní záležitostí, protože obviněná je blízkou spojenkyní a poradkyní hlavy státu Heryho Rajaonarimampianiny; vzhledem k tomu, že před jejím zatčením požádali četníci, aby byly k výslechu předvedeny paní Jacqueline Raharimanantsoa Saholiniainová, paní Sylvie Randriantsara Linahová a paní Claudine Razaimamonjyová; vzhledem k tomu, že se však ukazuje, že tyto tři ženy jsou jedna a tatáž osoba, Claudine Razaimamonjyová, která se nikdy na předvolání k výslechu nedostavila;

M.  vzhledem k tomu, že „případ Claudine“ vyvolal otevřený spor mezi vládou a soudní mocí, při němž ministr spravedlnosti otevřeně a veřejně požadoval propuštění Claudine Razaimamonjyové, aby tak zabránil jejímu prodlouženému zadržování ve vazbě; vzhledem k tomu, že soudcovská unie prohlásila, že je pohoršena tímto postojem a přímým vměšováním se vlády do zmíněného případu, požadovala oddělení mocí a zdůraznila, že tato záležitost nemá nic společného s politikou; vzhledem k tomu, že soudci letos vyhlásili třikrát stávku, aby vyjádřili svůj nesouhlas s opakovaným zastrašováním a se zásahy vlády do své činnosti a stvrdili svou nezávislost;

N.  vzhledem k tomu, že od 80. let minulého století zachvacují Madagaskar každoročně epidemie moru, ovšem že poslední vlna epidemie, která vypukla v srpnu 2017, byla obzvláště silná a postihla velká města a neendemické oblasti; vzhledem k tomu, že tato epidemie podle zpráv zasáhla více než 1 800 osob a zapříčinila 127 úmrtí; vzhledem k tomu, že podle názoru Světové zdravotnické organizace lze neobvyklý charakter a rychlé rozšíření letošní epidemie přičítat úpadku zdravotnictví, který souvisí se sociálně-politickou krizí, která zemi v posledních letech postihla; vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové zdravotnické organizace je riziko případného dalšího rozšíření epidemie na celostátní úrovni stále vysoké;

O.  vzhledem k tomu, že zvykové právo, jež v zemi převládá, podporuje nepřípustné tradiční praktiky, jako jsou mimo jiné smluvené a nucené sňatky a sňatky v raném věku; vzhledem k tomu, že ženy a dívky jsou i nadále vystaveny sexuálnímu či jinému fyzickému násilí, ačkoliv počet hlášených případů je nízký a ke stíhání dochází zřídkakdy; vzhledem k tomu, že umělé přerušení těhotenství je v zemi stále zakázáno, a to zákonem z roku 1920; vzhledem k tomu, že při porodu denně umře přibližně deset žen; vzhledem k tomu, že zákaz umělého přerušení těhotenství může vést k utajeným a nebezpečným interrupcím, které provádí lidé bez zdravotnického vzdělání;

1.  vítá obnovení právního státu, k němuž došlo říjnovými a prosincovými volbami roku 2013; připomíná madagaskarským orgánům, a to předně prezidentovi země, že je jejich povinností dodržovat a chránit práva občanů v celé zemi, a tedy i předcházet všem formám jejich porušování a trestným činům, a při výkonu svého mandátu ve vládě striktně dodržovat zásady právního státu; naléhavě je vyzývá k přijetí všech opatření, která jsou nezbytná k zaručení základních svobod občanů, včetně svobody projevu;

2.  doufá, že nadcházející volby proběhnou v mírové a klidné atmosféře a že budou tedy demokratické a transparentní; trvá na tom, že je nutné zachovat ústavní pořádek a politickou stabilitu a že pouze navázání dialogu a dosažení konsensu všech politických aktérů může v roce 2018 zaručit včasné a důvěryhodné volby; vyzývá mezinárodní společenství, aby učinilo všechny kroky, kterými by zajistilo spravedlivý a svobodný průběh prezidentských voleb v roce 2018;

3.  vyjadřuje znepokojení nad převládající spravedlností vykonávanou davem a nad zapojením příslušníků donucovacích orgánů do případů mimosoudních poprav; vyzývá k nezávislému a nestrannému vyšetření případu vypálení pěti vesnic v oblasti Antsakabary, které by zaručilo bezpečnost obětí před jakýmikoli odvetnými útoky, pokud by poskytly v této záležitosti důkazy; vyzývá madagaskarské orgány, aby systematicky a nezávisle prošetřily mimosoudní popravy, stíhaly pachatele a zajistily náležité odškodnění rodinám obětí;

4.  vyzývá madagaskarské orgány, aby plnily své povinnosti vyplývající z úmluvy CITES, a aby tedy i značně posílily účinné prosazování zákonů namířených proti nezákonné těžbě dřeva a nezákonnému obchodu s ním;

5.  vítá probíhající revizi těžebního kodexu a vyzývá vládu, aby zajistila soulad revidovaného kodexu s mezinárodními požadavky, jako je předchozí posouzení a konzultace s většinou dotčených osob, přístup k opravným prostředkům a minimalizace škod na životním prostředí; vyzývá vládu, aby přezkoumala povolení k těžbě, která vydala přechodná vláda, a zrušila povolení, jež nesplňují vyhlášku MECIE (Mise en Compatibilité des Investissements avec l'Environnement);

6.  odsuzuje svévolná zadržování novinářů, obránců lidských práv a ekologických aktivistů na základě vykonstruovaných obvinění; vyzývá k definitivnímu skoncování s obtěžováním a zastrašováním těchto osob, nesouhlasí s opatřeními, jež jsou namířena proti sdělovacím prostředkům a byla přijata před posledními volbami, a požaduje, aby byly v plné míře obnoveny všechny individuální i kolektivní svobody; vyzývá madagaskarskou vládu, aby odstranila z komunikačního zákona restriktivní prvky;

7.  vyzývá vládu Madagaskaru, aby umožnila justici projednat případ „Claudine“ a všechny případy aktivní i pasivní korupce v normálním a nezávislém řízení; trvá na tom, že politici by neměli zasahovat do soudnictví a že úřad Bianco by měl mít možnost svobodně vyšetřit případy korupce; trvá na přísném dodržování zásady oddělení mocí a zdůrazňuje, že nezávislost a nestrannost soudnictví je třeba zaručit za všech okolností; vyžaduje, aby madagaskarské orgány zdvojnásobily své úsilí o potírání korupce a beztrestnosti v zemi a zajistily předání viníků všech případů korupce spravedlnosti;

8.  vyjadřuje znepokojení nad nárůstem činnosti zahraničních kazatelů, kteří své stoupence nutí konvertovat k extremistické formě islámu;

9.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí investovat do podpory a ochrany obránců lidských práv coby klíčových aktérů udržitelného rozvoje, a to i bezodkladným zajištěním grantů z mimořádného fondu určeného ohroženým obráncům lidských práv, jež je součástí evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

10.  naléhavě vyzývá nadnárodní společnosti, aby dodržovaly lidská práva a zásadu náležité péče, které vyplývají z obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

11.  vyzývá EU, aby pozorně dbala na zajištění příprav na nadcházející prezidentské volby tak, aby byly inkluzivní, transparentní a všeobecně akceptované, a aby k tomu mimo jiné využila dvouletou podporu způsobu pořádání voleb;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, Radě, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU, vládě Madagaskaru, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Jihoafrickému společenství pro rozvoj a Komisi Africké unie.

(1) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 111.
(2) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 72.
(3) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 129.


Dohoda o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem (souhlas) ***
PDF 315kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o partnerství, vztazích a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Novým Zélandem na straně druhé jménem Unie (15470/2016 – C8-0027/2017 – 2016/0366(NLE))
P8_TA(2017)0446A8-0327/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15470/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody o partnerství, vztazích a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Novým Zélandem na straně druhé (09787/2016),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 37 Smlouvy o Evropské unii, článkem 207, čl. 212 odst. 1, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0027/2017),

–  s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o návrhu rozhodnutí(1),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0327/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Nového Zélandu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0447.


Dohoda o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem (usnesení)
PDF 343kWORD 49k
Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o partnerství, vztazích a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Novým Zélandem na straně druhé jménem Unie (15470/2016 – C8-0027/2017 – 2016/0366(NLE)2017/2050(INI))
P8_TA(2017)0447A8-0333/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15470/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody o partnerství, vztazích a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Novým Zélandem na straně druhé(1) (09787/2016),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 37 Smlouvy o Evropské unii a článkem 207, čl. 212 odst. 1, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0027/2017),

–  s ohledem na společné prohlášení o vztazích a spolupráci mezi Evropskou unií a Novým Zélandem(2), přijaté v Lisabonu v roce 2007,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o zahájení jednání o dohodě o volném obchodu s Austrálií a Novým Zélandem(3),

–  s ohledem na Dohodu mezi Evropskou unií a Novým Zélandem o rámci pro účast Nového Zélandu na operacích Evropské unie pro řešení krizí podepsanou v roce 2012(4),

–  s ohledem na Dohodu o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Nového Zélandu(5), která vstoupila v platnost v roce 2009,

–  s ohledem na 22. meziparlamentní setkání mezi EU a Novým Zélandem, které se konalo dne 23. března 2017 v Bruselu,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o návrhu rozhodnutí(6),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0333/2017),

A.  vzhledem k tomu, že historie úzkého partnerství Nového Zélandu s Evropskou unií a jejími členskými státy sahá daleko do minulosti;

B.  vzhledem k tomu, že Evropskou unii a Nový Zéland pojí společné hodnoty a zásady, mezi něž se řadí dodržování zásad demokracie, lidských práv, základních svobod a právního státu, včetně mezinárodního práva, míru a bezpečnosti;

C.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je třetím největším obchodním partnerem Nového Zélandu a obě strany spojuje široká škála hospodářských a obchodních zájmů;

D.  vzhledem k tomu, že v září 2016 se ujal úřadu první stálý velvyslanec EU na Novém Zélandu, čímž se završil přechod k autonomní delegaci EU na Novém Zélandu;

E.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland udržuje dobré vztahy s řadou nejbližších partnerů EU, zejména s Austrálií a Spojenými státy; v této souvislosti bere na vědomí Wellingtonskou deklaraci z roku 2010, která stanovuje rámec pro strategické partnerství mezi Novým Zélandem a Spojenými státy, a dohodu o těsnějších hospodářských vztazích podepsanou s Austrálií v roce 1983;

F.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland, člen Výboru OECD pro rozvojovou pomoc (DAC), je cenným partnerem na poli rozvoje a klíčovým pomocníkem v rámci oficiální rozvojové pomoci, neboť část svého HDP poskytuje na udržitelný rozvoj a zmírňování chudoby v rozvojových zemích, a tak přispívá i ke spravedlivější, bezpečnější a prosperující planetě;

G.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je spolu se Spojenými státy, Spojeným královstvím, Kanadou a Austrálií členem zpravodajské aliance zvané „Five Eyes“ (Patero očí); vzhledem k tomu, že další členské státy EU (Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie, Švédsko, Dánsko a Španělsko) jsou součástí volného uskupení označovaného jako „Fourteen Eyes“ (Čtrnáctero očí);

H.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland se zaměřuje zejména na rozvíjení vztahů v asijsko-tichomořském regionu, především s Čínou, jihovýchodní Asií a Japonskem, a přispívá k regionální stabilitě jihovýchodní Asie a jihozápadního Tichomoří;

I.  vzhledem k tomu, že integrovaný asijsko-tichomořský region, v němž Nový Zéland hraje přední roli, přispívá k celosvětovému hodnotovému systému založeném na pravidlech, a tak i k vlastní bezpečnosti Unie;

J.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je zakládajícím členem Fóra tichomořských ostrovů a navázal strategické partnerství se sdružením ASEAN;

K.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland uzavřel dvoustranné dohody o volném obchodu s Austrálií, Singapurem, Thajskem, Čínou, Hongkongem, Tchaj-wanen, Malajsií a Jižní Koreou, vícestranné obchodní dohody v rámci dohody o transpacifickém strategickém hospodářském partnerství se Singapurem, Chile a Brunejí, dohodu o volném obchodu mezi ASEAN, Austrálií a Novým Zélandem a dohodu o volném obchodu mezi Novým Zélandem a Radou pro spolupráci v Zálivu; vzhledem k tomu, že Čína a Nový Zéland usilují o upevnění svých obchodních dohod;

L.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland rovněž ratifikoval a je stranou dohody o transpacifickém partnerství a aktivně se účastní jednání o regionálním komplexním hospodářském partnerství;

M.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland byl po dobu dvou let – od roku 2015 do roku 2016 – nestálým členem Rady bezpečnosti OSN a v průběhu tohoto období jí dvakrát rozhodně a se silnou vizí předsedal;

N.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je dlouholetým členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodního měnového fondu (MMF), Světové banky a Asijské rozvojové banky a členem nově zřízené Asijské banky pro investice do infrastruktury se sídlem v Šanghaji;

O.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland se také podílel na mírových operacích OSN v Bosně, Kosovu, Sieře Leone a Afghánistánu; vzhledem k tomu, že v Afghánistánu vedl rekonstrukční tým v provincii Bamján a výcvikových misí, jež měly pomoci s budováním afghánské armády, a do roku 2012 se účastnil mise EUPOL v Afghánistánu, která měla napomáhat znovunastolení právního státu a pořádku;

P.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland od roku 2015 vede v Iráku nebojovou výcvikovou misi, která se zabývá výcvikem iráckých bezpečnostních sil zapojených do boje proti organizaci ISIL (Dáiš);

Q.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland jako první země na světě zavedl v roce 1893 všeobecné volební právo;

R.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je zastáncem ekologicky šetrné výroby, zejména potravin, a podporuje uzavírání komplexních globálních dohod o klimatu v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, provádění Pařížské dohody uzavřené v rámci konference COP 21 a přijímání účinných zmírňujících opatření všemi rozvinutými státy a rozvojovými zeměmi, které produkují nejvíce emisí, a je mimo jiné průkopníkem v zavádění vnitrostátních systémů pro obchodování s emisemi;

S.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland a Evropská unie společnými silami podporují v asijsko-tichomořském regionu udržitelný rozvoj, opatření na posilování jeho odolnosti a zmírňování dopadů změny klimatu, zejména prosazováním systematického využívání energie z obnovitelných zdrojů;

T.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a Nový Zéland společnými silami podporují v tichomořském regionu udržitelný rozvoj a opatření na zmírňování dopadů změny klimatu, přičemž zvláštní důraz kladou na úlohu obnovitelných zdrojů energie;

U.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland přispívá do Mezinárodního fondu pro Irsko, který podporuje hospodářský a sociální rozvoj a povzbuzuje a přispívá k dialogu a usmíření komunit;

1.  vítá uzavření dohody o partnerství, vztazích a spolupráci, která poskytne progresivní politický rámec pro další rozvoj vztahů a spolupráce v oblasti udržitelného rozvoje mezi EU a Novým Zélandem, a že celá řada témat bude řešena v následujících letech tak, aby odrážela nové ambice a cíle;

2.  podporuje nadcházející zahájení jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem, které je nutné vést v duchu reciprocity a ke vzájemnému prospěchu a s ohledem na citlivost některých zemědělských produktů a jiných produktů; zdůrazňuje, že to je důležité pro posílení politického dialogu a pro zlepšení spolupráce v oblastech hospodářského růstu, vytváření pracovních míst, obchodu a investic;

3.  oceňuje gesto předsedy vlády Billa Englishe, který v lednu 2017, tedy pouhý měsíc poté, co byl jmenován, navštívil v rámci první oficiální zahraniční cesty Evropskou unii, Evropský parlament, Londýn a Berlín, čímž zdůraznil a znovu potvrdil, že hodlá udržovat s Evropou zvláštní vztahy;

4.  poukazuje na to, že historie pevných dvoustranných vztahů mezi Novým Zélandem a EU, včetně kulturních, hospodářských a mezilidských vazeb, sahá daleko do minulosti;

5.  podtrhuje spolupráci Evropské unie a Nového Zélandu v oblasti míru, bezpečnosti, regionální stability v asijsko-tichomořském regionu, zemědělství, udržitelném rozvoji, rybolovu a námořních záležitostí, dopravy, humanitární pomoci, sanitárních opatření, energetiky, životního prostředí a změny klimatu;

6.  zdůrazňuje spolupráci Evropské unie s Novým Zélandem při posilování správy životního prostředí a oceánů, která je nezbytná k jejich zachování a udržitelnému využívání zdrojů;

7.  bere na vědomí plán vědecko-technické spolupráce mezi EU a Novým Zélandem na poli výzkumu a inovací; vybízí k dalším investicím a vytváření nových příležitostí v rámci vědecké, akademické a technologické spolupráce;

8.  vítá články dohody o partnerství, vztazích a spolupráci týkající se spolupráce v boji proti terorismu, zejména závazek sdílet informace o teroristických skupinách a sítích a vyměňovat si názory na to, jak přecházet terorismu a jeho propagandě, radikalizaci a kyberkriminalitě a bojovat s nimi a současně zajistit ochranu lidských práv a dodržování zásad právního státu;

9.  zdůrazňuje zapojení Nového Zélandu do operací EU v oblasti krizového řízení, jejichž cílem je podpora mezinárodního míru a bezpečnosti, a jeho podíl na protipirátských operacích EUNAVFOR Atalanta v oblasti Afrického rohu, EUPOL v Afghánistánu a na vojenské operaci EUFOR Althea Evropské unie v Bosně a Hercegovině;

10.  oceňuje dlouhodobé angažmá Nového Zélandu v mezinárodní koalici proti terorismu; připomíná, že Nový Zéland může hrát v boji proti mezinárodnímu terorismu v asijsko-tichomořském regionu významnou úlohu; s potěšení konstatuje, že Nový Zéland již poskytuje podporu vládám a nevládním organizacím v zemích jihovýchodní Asie v boji proti násilnému extremismu a radikalizaci;

11.  uznává úlohu, kterou Nový Zéland sehrál na konci roku 2016 jako člen Rady bezpečnosti OSN, kdy se podílel na prosazení jejích rezolucí o mírovém procesu v Sýrii a na Blízkém východě;

12.  vítá dlouhodobě pozitivní postoj Nového Zélandu k Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS) a oceňuje jeho konstruktivní úsilí vynakládané na budování a účinné fungování MTS jako nástroje k posílení míru a mezinárodní spravedlnosti;

13.  vítá skutečnost, že Nový Zéland ratifikoval dohodu o klimatu uzavřenou na konferenci COP 21, a s uspokojením konstatuje, že více než 80 % jeho elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů energie;

14.  bere na vědomí tichomořské energetické partnerství uzavřené mezi EU a Novým Zélandem; vyzývá obě strany, aby v souladu s iniciativou OSN „Udržitelná energie pro všechny“ posílily spolupráci v oblasti obnovitelné energie;

15.  oceňuje příspěvek Nového Zélandu k ochraně, zachování a udržitelnému využívání mořských zdrojů a k mořskému výzkumu;

16.  je přesvědčen, že Nový Zéland je důležitým partnerem pro spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí v Tichomoří a Antarktidě;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Nového Zélandu.

(1) Úř. věst. L 321, 29.11.2016, s. 3.
(2) Úř. věst. C 32, 6.2.2008, s. 1.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0064.
(4) Úř. věst. L 160, 21.6.2012, s. 2.
(5) Úř. věst. L 171, 1.7.2009, s. 28.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0446.


Strategie EU-Afrika: urychlení rozvoje
PDF 450kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 ke strategii EU-Afrika: urychlení rozvoje (2017/2083(INI))
P8_TA(2017)0448A8-0334/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie s názvem „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa“ představenou v Evropské radě na její schůzi ve dnech 28. a 29. června 2016,

–  s ohledem na společné prohlášení Parlamentu, Rady a zástupců vlád členských států, kteří se sešli v Radě a v Komisi ze dne 7. června 2017 o novém Evropském konsensu o rozvoji – „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“,

–  s ohledem na summit Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji a na závěrečný dokument, který přijalo Valné shromáždění OSN dne 25. září 2015 s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ i na 17 cílů udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na zásady odpovědného investování v rámci zemědělských a potravinových systémů, které vypracoval Výbor pro celosvětové zajišťování potravin, s cílem přispět k prvnímu a druhému cíli udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na akční program s Addis-Abeby o financování rozvoje z roku 2015,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu z roku 2015,

–  s ohledem na africký summit pro akci, který se konal dne 16. listopadu 2016 a představoval africký rozměr konference COP 22,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. února 2016 o akčním plánu EU proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (COM(2016)0087),

–  s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou(1) dne 23. června 2000 (dále jen „dohoda z Cotonou“), a zejména na její revidovaná znění z roku 2005 a roku 2010,

–  s ohledem na společnou strategii EU–Afrika (JAES), kterou přijali hlavy států a předsedové afrických a evropských vlád na summitu v Lisabonu dne 9. prosince 2007, i na dva akční plány přijaté v Akkře v říjnu 2007 (na období 2008–2010) a v Tripolisu v listopadu 2010 (na období 2011–2013),

–  s ohledem na závěry 4. summitu EU-Afrika, který se konal v Bruselu ve dnech 2. a 3. dubna 2014, i na pracovní plán, který stanoví formát schůzí (káhirský formát) a osy spolupráce mezi oběma kontinenty na období 2014–2017, a na prohlášení EU-Afrika o migraci a mobilitě,

–  s ohledem na Agendu Africké unie (AU) 2063 přijatou v květnu 2014,

–  s ohledem na zprávu o návrzích doporučení týkajících se institucionální reformy Africké unie, kterou připravil rwandský prezident Paul Kagamé s názvem „Nutnost posílit naši unii“,

–  s ohledem na prohlášení ze 3. mezikontinentálního fóra občanské společnosti, které se konalo v Tunisu ve dnech 11. až 13. července 2017 a jež vyzvalo k posílení účasti organizací občanské společnosti a k tomu, aby se lidé stali ústředním prvkem strategie EU-Afrika,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ze dne 7. června 2017 nazvané „Strategický přístup k odolnosti ve vnější činnosti EU“ (JOIN(2017)0021),

–  s ohledem na nařízení (EU) 2017/1601 Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. září 2017 o Evropském fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) a o zřízení záruky EFSD a záručního fondu EFSD(2),

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 5. července 2016 týkající se nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 230/2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)0447),

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Obnovené partnerství se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří“ (JOIN(2016)0052),,

–  s ohledem na různá sdělení Evropské komise o vztazích mezi EU a Afrikou, a zejména na sdělení ze dne 27. června 2007 nazvané „Od Káhiry k Lisabonu – Strategické partnerství EU-Afrika“ (COM(2007)0357), ze dne 17. října 2008 nazvané „Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi“ (COM(2008)0617) a ze dne 10. listopadu 2010 o konsolidaci vztahů EU a Afriky: 1,5 miliardy lidí, 80 zemí, dva kontinenty, jedna budoucnost (COM(2010)0634),

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 4. května 2017 nazvané „Nové podněty pro partnerství mezi Afrikou a EU“ (JOIN(2017)0017) a na závěry zasedání Rady k tomuto tématu ze dne 19. června 2017,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o vzájemných vztazích mezi Unii a Afrikou a zeměmi AKT, a zejména na usnesení ze dne 4. října 2016 o budoucnosti vztahů mezi AKT a EU po roce 2020(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o svěřeneckém fondu EU pro Afriku: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o EU zprávě o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce(6),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod, a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0334/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Evropskou unii k africkým zemím váží historická pouta a že jejich osudy jsou úzce propojeny; vzhledem k tomu, že EU je hlavním partnerem Afriky v hospodářské a obchodní oblasti i v oblasti rozvoje, humanitární pomoci a bezpečnosti;

B.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby partnerství mezi Afrikou a EU mělo novou vizi odrážející vývoj politické, hospodářské, environmentální a sociální situace na obou kontinentech; vzhledem k tomu, že je nezbytné přizpůsobit se novým aktérům na mezinárodní scéně, včetně Číny, a směřovat k posílenému, modernizovanému a političtějšímu partnerství a klást při tom důraz na obranu našich hlavních společných zájmů;

C.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a Afrikou se musí budovat na zásadách vzájemného porozumění a zájmů, i na sdílení společných hodnot v rámci oboustranného partnerství;

D.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a africkým kontinentem se utvářejí okolo různých právních nástrojů a různých politických strategií a že je vhodné posílit jejich vzájemné synergie a provázanost s cílem zvýšit účinnost a udržitelnost tohoto partnerství;

E.  vzhledem k tomu, že dohoda z Cotonou, která sjednocuje 79 států AKT, z toho 48 států subsaharské Afriky, a EU, je základním partnerstvím mezi Unií a Afrikou; vzhledem k tomu, že EU rovněž navázala vztahy s africkými zeměmi, které nejsou signatáři Dohody z Cotonou; vzhledem k tomu, že partnerství EU a zemí AKT vzniklo v době, kdy neměly země AKT ještě utvořeny své současné regionální nebo kontinentální struktury spolupráce; vzhledem k tomu, že vznik Africké unie v roce 2003 a JAES v roce 2007 znamenají zásadní zjednodušení různých politických rámců mezi EU a Afrikou; vzhledem k tomu, že v preambuli JAES je jasně uveden cíl „jednotného přístupu k Africe“;

F.  vzhledem k tomu, že EU udržuje politický a institucionální dialog s africkými zeměmi podporovaný prostřednictvím summitu EU-Afrika, mezivládní organizace Unie pro Středomoří a příkladů spolupráce AKT-EU, mimo jiné na parlamentní úrovni prostřednictvím Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, delegace Evropského parlamentu v Parlamentním shromáždění Unie pro Středomoří nebo spolupráce s Panafrickým parlamentem;

G.  vzhledem k tomu, že 11. Evropský rozvojový fond (ERF) má k dispozici rozpočet 30,5 miliardy EUR, z čehož 900 milionů EUR je vyčleněno na africký mírový projekt, a že 1,4 miliardy EUR z rezervy EFR budou použity na svěřenský fond EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že více než 5 miliard EUR bude směřovat na potřeby afrických zemí v rámci evropského nástroje sousedství a 845 milionů EUR bude poskytnuto na celoafrický program v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci za účelem provedení JAES;

H.  vzhledem k tomu, že budoucí summit AU-EU, který se bude konat ve městě Abidžan ve dnech 29. a 30. listopadu 2017 a jehož téma zní „Investovat do mládeže“, je příležitostí vytvořit, podpořit a rozvinout hospodářské podmínky skutečné rovnosti mezi partnery, kteří chtějí bránit hlavní společné zájmy;

I.  vzhledem k tomu, že nová společná strategie EU-Afrika bude muset být součástí budoucí dohody navazující na dohodu z Cotonou;

J.  vzhledem k tomu že EU je historickým partnerem a významným garantem bezpečnosti afrického kontinentu, jež je krajně důležitá; vzhledem k tomu, že bezpečnost a udržitelný růst evropského kontinentu úzce a bezprostředně závisí na stabilitě a rozvoji afrického kontinentu, a naopak;

K.  vzhledem k tomu, že trvalá podpora účinnému provádění africké struktury pro mír a bezpečnost a odhodlání EU, AU a dalších mezinárodních aktérů přítomných v Africe jsou zásadně důležité pro rozvoj a stabilitu afrického kontinentu;

L.  vzhledem k tomu, že migrace zastává v globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku významné místo a že v rámci vnějších vztahů EU, včetně jejích vztahů s Afrikou, představuje prioritní téma; vzhledem k tomu, že Afrika a Evropa mají společné zájmy a odpovědnost v souvislosti s migrací a mobilitou, včetně boje proti obchodování s lidmi a převaděčství, a vzhledem k tomu, že zvládnutí migrace volá po globálních řešeních založených na solidaritě, společné odpovědnosti, dodržování práv migrantů a mezinárodního práva, i po účinném využívání nástrojů rozvojové spolupráce;

M.  vzhledem k tomu, že v Africe žije více než 218 milionů lidí v extrémní chudobě; vzhledem k tomu, že podíl osob žijících v extrémní chudobě v subsaharské Africe poklesl z 56 % v roce 1990 na 43 % v roce 2012; vzhledem k tomu, že 33 ze 47 nejméně rozvinutých zemí leží na africkém kontinentě, což činí z partnerství EU a Afriky nástroj nezbytný pro uskutečnění programu udržitelného rozvoje do roku 2030 a dosažení cílů udržitelného rozvoje, zejména vymýcení chudoby;

N.  vzhledem k tomu, že v Africe se potřeby infrastruktury odhadují na 75 miliard EUR ročně, spotřebitelský trh může v roce 2020 dosáhnout hodnoty 1 000 miliard dolarů, neustále narůstající přímé zahraniční investice by měly v roce 2020 dosáhnout hodnoty 144 miliard dolarů a současný počet obyvatel je na úrovni 1 miliardy;

O.  vzhledem k tomu, že v africkém vývozu stále převládají suroviny a nezpracované produkty a že udělování obchodních preferencí absorbovalo velkou část tohoto vývozu; vzhledem k tomu, že volný přístup na trh pro většinu afrických produktů zvyšuje kapacitu afrických zemí a zvyšuje jejich konkurenceschopnost a účast na světových trzích, je-li doprovázen mimo jiné politikami zaměřenými na trvalou udržitelnou industrializaci a produktivitu venkova jako hlavní cesty pro rozvoj;

P.  vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit demografickou dynamiku, s vědomím toho, že do roku 2050 by podle určitých odhadů mohlo v Africe žít 2,5 miliardy lidí, především mladých, zatímco v Evropě se očekává podstatně starší populace; vzhledem k tomu, že je proto klíčové vytvořit miliony pracovních míst a napomoci osamostatnění žen a mladých lidí a podpořit jej, zejména pomocí vzdělávání, přístupu ke zdravotní péči a odborné přípravy na Africkém kontinentu;

Zesílení politického dialogu mezi EU a Afrikou: podmínka pro obnovené strategické partnerství

1.  bere na vědomí sdělení nazvané „Nové podněty pro partnerství mezi Afrikou a EU“, jehož účelem je dát nový impuls partnerství mezi Afrikou a EU s cílem toto partnerství posílit a prohloubit a orientovat se přitom na prosperitu a stabilitu obou kontinentů v souladu se závazky přijatými v rámci cílů udržitelného rozvoje, nového Evropského konsensu o rozvoji, který slouží jako soubor pokynů pro evropskou rozvojovou politiku, Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky EU a Agendy 2063;

2.  připomíná, že Afrika je klíčovým strategickým partnerem EU a považuje za zásadně důležité zintenzivnit vztahy mezi EU a AU prostřednictvím revidovaného a rozšířeného dialogu, což zahrnuje zásady transparentnosti a řádné správy s cílem zavést oboustranně výhodnou situaci a rovnoprávnou a udržitelnou spolupráci, abychom mohli čelit společným výzvám a mít z toho společný prospěch, při zajištění zásady vlastnictví a se zohledněním zvláštních okolností a úrovně rozvoje každé z partnerských zemí;

3.  vyzývá k tomu, aby se budoucí partnerství soustřeďovalo na prioritní oblasti stanovených AU i EU, jako jsou:

   hospodářský rozvoj (prostřednictvím obchodu, dohod o hospodářském partnerství (EPA), posílené regionální integrace, hospodářské diverzifikace, udržitelné industrializace a tvorby kvalitních pracovních míst),
   řádná správa včetně lidských práv;
   lidský rozvoj prostřednictvím veřejných služeb pokrývajících základní potřeby, jako je vzdělání, zdraví, přístup k vodě a hygieně, rovnost žen a mužů, věda, technika a inovace,
   bezpečnost a boj proti terorismu;
   migrace a mobilita.
   životní prostředí včetně změny klimatu;

4.  připomíná, že nejlepší způsob, jak realizovat vlastní odpovědnost představuje rozpočtová podpora, kdy vlády obdrží prostředky k tomu, aby rozhodly o svých potřebách a prioritách; připomíná, že obecná nebo odvětvová rozpočtová podpora umožňuje podpořit rozvojové politiky a zajistit maximální absorpční kapacitu;

5.  vítá skutečnost, že ústředním tématem 5. summitu AU-EU, který se bude konat v listopadu 2017 na Pobřeží slonoviny, bude mládež, s ohledem na její význam pro budoucnost obou kontinentů;

6.  připomíná význam a účinnost spolupráce mezi zeměmi AKT a EU a výsledky dosažené v oblasti rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba zachovat tento právně závazný rámec v období po roce 2020; trvá na potřebě posílit tuto spolupráci za současného rozvíjení regionálního rozměru, a to i prostřednictvím posílené spolupráce mezi Africkou unií, regionálními ekonomickými společenstvími a dalšími regionálními organizacemi; vyzývá ke strategičtějšímu, pragmatickému, komplexnímu a strukturovanému přístupu k politickému dialogu v rámci jednání o dohodě po uplynutí platnosti dohody z Cotonou;

7.  vyzývá k posílení parlamentního rozměru AKT–EU; zdůrazňuje, že Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU je jedinou platformou pro interakci a hraje klíčovou úlohu při posílení demokracie, právního státu a dodržování lidských práv;

8.  zdůrazňuje, že přezkum evropské politiky sousedství (EPS) nabízí příležitosti ke zlepšení koordinace politiky sousedství s politikou určenou pro jiné africké státy pomocí vytvoření rozšířených rámců spolupráce v regionálních otázkách, jako je bezpečnost., energetika nebo i migrace;

9.  znovu potvrzuje, že je nutné zastávat v rámci partnerství mezi Afrikou a EU koordinovaný přístup mezi členskými státy EU navzájem a mezi EU a jejími členskými státy, jak je uvedeno v článku 210 SFEU; podobně připomíná, že dodržování zásady politické soudržnosti EU pro rozvoj je nezbytné ve všech evropských a afrických iniciativách s cílem dosáhnout cílů udržitelného rozvoje;

10.  požaduje plné začlenění zásady soudržnosti politik do obchodních vztahů EU s Afrikou, což znamená začlenění vymahatelných doložek o obchodu a udržitelném rozvoji do všech obchodních dohod EU s africkými zeměmi v souladu se závazkem přijatým Komisí v rámci strategie „Obchod pro všechny“;

11.  připomíná, že je důležité, aby členské státy splnily svůj závazek přidělit 0,7 % svého HNP na oficiální rozvojovou pomoc, aby bylo možné posílit vztahy v oblasti spolupráce s Afrikou;

12.  sdílí projevenou vůli prohloubit spojenectví v otázkách globální správy mezi EU a Afrikou; zdůrazňuje v tomto ohledu nutnost posílit dialog s Africkou unií a význam zajištění její finanční nezávislosti v souladu s rozhodnutím z Kigali ohledně financování a snížení její závislosti na externím financování; bere na vědomí návrhy přeložené ve zprávě, kterou vypracoval Paul Kagamé, která je zaměřená na posílení AU s cílem poskytnout impuls procesu politické africké integrace.

13.  zdůrazňuje úlohu, kterou hraje občanská společnost, včetně nevládních organizací, organizací založených na náboženském vyzvání, organizací chránicích zájmy mladých a práva žen, soukromého sektoru, odborů, parlamentních shromáždění, místních orgánů a diaspory, z nichž každá nese specifické rysy, při upevňování politického dialogu mezi EU a Afrikou pro zajištění partnerství zaměřeného na lidi;

14.  zdůrazňuje, že je nezbytné posílit zapojení občanské společnosti do partnerství mezi Afrikou a EU a podporovat posilování jejich kapacit, zejména předáváním zkušeností, a zajistit jejich zapojení do navrhování a provádění příslušných reforem a politik; domnívá se, že pro veřejnou odpovědnost je zásadní zapojení organizací občanské společnosti; podporuje různé platformy, jež byly zřízeny pro to, aby učinily z občanské společnosti klíčového aktéra tohoto partnerství, a zejména každoročního společného fóra, jehož cílem je prosazování plánu partnerství mezi EU a Afrikou; vyjadřuje však politování nad tím, že každoroční společné fórum nebylo nikdy svoláno, a naléhavě žádá EU a AU, aby poskytly finanční a politické prostředky nezbytné pro zajištění významné účasti všech zúčastněných stran na partnerství, včetně rámce pro 5. summit AU–EU;

Učinit státy a společnosti odolnější ve prospěch všech lidí, zejména mládeže, pro naplnění cílů udržitelného rozvoje

15.  domnívá se, že je nezbytné učinit z odolnosti v jejím pětinásobném rozměru hlavní osu nové strategie EU-Afrika;

Politická odolnost

16.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat řádnou správu, demokracii, právní stát, dodržování lidských práv, ale rovněž vyvinout úsilí v boji proti korupci na obou kontinentech, vzhledem k tomu že jde o prvky neoddělitelné od udržitelného rozvoje;

17.  vyzývá v této souvislosti k otevřenému a inkluzivnímu dialogu založenému na vzájemném respektu a k tomu, aby se tyto hodnoty a zásady staly hlavní osou spolupráce, zejména pokud jde o podmíněnost rozvojové pomoci striktním dodržováním těchto zásad;

18.  zdůrazňuje, že problémy v oblasti správy věcí veřejných v Africe je třeba bezpodmínečně řešit s větším odhodláním, aby mohly být budovány spravedlivější, stabilnější a bezpečnější společnosti; zdůrazňuje, že je nutné nadále dodržovat a podporovat lidská práva a správu na základě mezinárodních a stávajících právních nástrojů, předpisů, zásad a mechanismů, včetně afrických regionálních správních orgánů, jako jsou Africká charta lidských práv a práv národů a její protokoly, Africká charta pro demokracii, volby a veřejnou správu, Africká komise pro lidská práva a práva národů a Africký soud pro lidská práva a práva národů, aby se tak posílil institut vlastnictví;

19.  připomíná význam úlohy Mezinárodního trestního soudu v boji proti beztrestnosti a hodnoty míru, bezpečnosti, rovnosti, spravedlnosti a obnovy, které tato instituce šíří; znovu vyzývá Evropskou unii a africké státy, aby nadále podporovaly Římský statut a Mezinárodní trestní soud; naléhavě vyzývá všechny signatáře Římského statutu, aby jej co nejdříve ratifikovaly;

20.  podporuje uspořádání společné konference na vysoké úrovni mezi Africkou unií a EU o volebních postupech, demokracii a správě v Africe a Evropě a žádá, aby do ní byly plně zapojeny Evropský parlament, Panafrický parlament, Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU a Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří; vyzývá k posílení vazeb mezi různými shromážděními s cílem podpořit součinnost a soudržnost společných opatření;

Odolnost z hlediska bezpečnosti

21.  znovu připomíná úzkou souvislost mezi bezpečností a rozvojem; poukazuje na nutnost lepšího propojení bezpečnostních otázek a rozvojových cílů v zájmu řešení konkrétních problémů nestabilních států a podpory odolnějších států a společností; konstatuje, že by to mělo být provedeno prostřednictvím konkrétních nástrojů a dodatečného financování;

22.  vyzývá k posílení spolupráce mezi EU a Afrikou v oblasti bezpečnosti a soudnictví, pokud jde o mezinárodní právní rámec, za účelem komplexního řešení problémů a účinnějšího potírání organizované trestné činnosti, obchodování s lidmi a pašeráctvím, zejména v souvislosti s dětmi, a terorismu; zastává názor, že opatření EU by měla odpovídat strategiím přijatým africkými zeměmi, zejména strategiím v oblasti míru a bezpečnosti obsaženým v Agendě 2063;

23.  zdůrazňuje potřebu spolupráce v oblasti bezpečnosti mezi EU, Africkou unií, regionálními organizacemi a dalšími příslušnými politickými subjekty v Africe s cílem zvýšit kapacity rozvojových zemí, reformovat jejich bezpečnostní odvětví, podporovat činnosti v oblasti odzbrojení, demobilizace a opětovného začlenění bývalých bojovníků;

24.  připomíná, že terorismus je celosvětovou hrozbou týkající se míru a stability v regionu, udržitelného rozvoje i vnitřní bezpečnosti, což je třeba řešit koordinovaným úsilím národních vlád, regionálních a mezinárodních organizací i evropských agentur; vyzývá k posílení spolupráce v rámci strategie EU-Afrika s cílem zabránit beztrestnosti, prosazovat právní stát a rozšířit policejní a soudní kapacity, a usnadnit tak výměnu informací a osvědčených postupů, ale i prevenci, potírání a boj proti financování terorismu a jeho stíhání; konstatuje, že protiteroristická strategie by měla rovněž zahrnovat opatření na podporu dialogu mezi vyznáními a předcházení radikalizaci zejména mladých lidí v Africe i Evropě, která vede k násilnému extremismu;

25.  zdůrazňuje význam různých misí a operací EU v Africe; vítá ustavení sdružené armády zemí skupiny G5 Sahel; vyzývá k posílení evropských mírových a bezpečnostních opatření ve spolupráci s africkými a mezinárodními partnery a k podpoře plného zprovoznění africké struktury pro mír a bezpečnost; požaduje počáteční příspěvek EU do mírového fondu Africké unie na činnosti v rámci okruhu „mediace a diplomacie“;

Odolnost v oblasti životního prostředí

26.  připomíná, že Afrika je zvlášť zranitelná vůči dopadům změny klimatu; považuje za zásadní, aby EU vytvořila strategický přístup k budování odolnosti vůči změně klimatu a podporovala africké země, zejména nejméně rozvinuté, v jejich úsilí o snížení emisí skleníkových plynů a o přizpůsobení se změně klimatu; zdůrazňuje význam změny klimatu, která násobí riziko konfliktu, sucha, hladomoru a migrace, jak se ukázalo při nedávném vypuknutí hladomoru v Jižním Súdánu, Nigérii a Somálsku; připomíná v této souvislosti, že je nezbytné prosazovat a dodržovat závazek přijatý v Paříži v roce 2015 poskytnout do roku 2020 rozvojovým zemím 100 miliard dolarů; vyzývá k zavedení nových forem spolupráce EU a Afriky za účelem snížení překážek týkajících se financování a přenosu technologií;

27.  zdůrazňuje, že Afrika má bohaté a rozmanité přírodní prostředí; žádá, aby byla ochrana biologické rozmanitosti v centru politické agendy Africká unie–EU; vyzývá k tomu, aby byla strategie EU-Afrika uplatňována v souladu s prioritami Akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, a k ochraně přírodního dědictví, zejména přírodních parků;

28.  vybízí k větším investicím v oblasti obnovitelných zdrojů energie a oběhového hospodářství s cílem dále stimulovat činnosti, které přispívají k respektování životního prostředí a tvorbě pracovních příležitostí; připomíná, že zajištění přístupu k dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii má zásadní význam pro uspokojování základních lidských potřeb, pro téměř všechny druhy hospodářské činnosti a je jedním z klíčových činitelů rozvoje; požaduje, aby EU dále podporovala Africkou iniciativu v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (AREI), a vítá návrh Komise zahájit nové partnerství EU a Afriky v oblasti výzkumu a inovací týkající se změny klimatu a udržitelné energie;

29.  vyzývá k uzavření partnerství EU a Afriky se zaměřením na zemědělství a dlouhodobé potravinové zabezpečení a na podporu synergií mezi potravinovým zabezpečením a klimatickými opatřeními; naléhavě v této souvislosti vyzývá EU, aby zintenzivnila svou pomoc udržitelnému zemědělství, zemědělskému lesnictví a agroekologickým postupům respektujícím tradiční využívání půdy a zajistila přístup k půdě, vodě a otevřeným zdrojům osiv; vyzývá dále EU k podpoře drobných producentů/zemědělců a pastevců s cílem dosáhnout potravinového zabezpečení prostřednictvím budování infrastruktury a investování do ní v souladu se zásadami odpovědného investování do zemědělství a potravinových systémů Výboru pro celosvětové zajišťování potravin (CFS) a k podpoře zřizování družstev; zdůrazňuje rovněž kapacity a zkušenosti, které organizace občanské společnosti získaly na úrovni komunit v souvislosti s udržitelným zemědělstvím;

30.  vítá iniciativy EU, které vyžadují lepší hospodaření s přírodními zdroji a transparentnější obchodování s nimi; domnívá se, že udržitelné hospodaření a obchod s přírodními zdroji, jako jsou nerostné suroviny, dřevo a volně žijící druhy, by umožnilo zemím bohatým na zdroje a jejich obyvatelům dále využívat jejich výhod; připomíná potřebu zavést v rámci právních předpisů EU týkajících se konfliktních minerálů doplňující opatření v rámci uceleného přístupu, který vybízí k uplatňování mezinárodních standardů řádné péče definovaných v pokynech OECD; vyzývá k vypracování společné charty EU a Afriky o udržitelném hospodaření s přírodními zdroji;

Hospodářská odolnost

31.  domnívá se, že stabilní regulační a institucionální prostředí a zdravé hospodářství jsou nezbytné prvky pro zajištění konkurenceschopnosti, investic, tvorbu pracovních míst, zlepšování životní úrovně a udržitelný růst; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba zvýšit on-line dostupnost právních informací v oblasti obchodního práva; připomíná, že hospodářský růst bez nestranného státu nezaručuje systematicky sociální rozvoj či pokrok, a trvá na tom, že je třeba zajistit přerozdělování bohatství, poskytování služeb občanům a posílit rovné příležitosti;

32.  vyzývá k užší spolupráci mezi evropskými a africkými soukromými sektory a ke koncentraci investic, zejména prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru na základě přísného etického kodexu a zásad sociální odpovědnosti v klíčových odvětvích, jako jsou:

   udržitelná energetika včetně přístupu k elektrické energii pro všechny,
   základní infrastruktura, zejména v odvětví dopravy, včetně námořní dopravy,
   udržitelné využívání přírodních zdrojů,
   udržitelné zemědělství,
   „modrá ekonomie“ – včetně námořního odvětví,
   výzkum, věda, technologie a inovace, jak v souvislosti s otázkami obecného zájmu, tak v souvislosti s otázkami, které se konkrétně dotýkají jednoho z obou kontinentů, jako jsou nemoci související s chudobou a zanedbávané nemoci,
   digitalizace jakožto klíčový faktor pro zajištění rozvoje afrického hospodářství, ale rovněž pro vzájemné propojení lidí;

33.  zdůrazňuje skutečnost, že regionální integrace je hnací silou hospodářského rozvoje a nezbytným prvkem v globalizovaném světě; vyzývá k podpoře spolupráce mezi zeměmi Jihu, která odráží postupnou přeměnu afrického kontinentu; podporuje vytvoření kontinentální zóny volného obchodu v Africe a cíl zvýšit do roku 2050 obchod v rámci Afriky o 50 %; připomíná rovněž rozvojové perspektivy nabízené v rámci dohod o hospodářském partnerství a obchodních dohod mezi EU a africkými zeměmi, které umožňují podporovat udržitelný rozvoj, lidská práva a spravedlivý a etický obchod; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat pravidla původu podporující rozvoj, účinné ochranné doložky, asymetrické liberalizační harmonogramy, chránit vznikající průmyslová odvětví a zjednodušit celní postupy a zvýšit jejich transparentnost; připomíná, že dohody o hospodářském partnerství mají pomoci zemím AKT rozšířit jejich trhy, podpořit obchod se zbožím a posílit investice a že tyto dohody počítají s pomalým, postupným a asymetrickým uvolňováním obchodu se zbožím mezi EU a zeměmi AKT;

34.  požaduje transparentnost v obchodních dohodách a plné zapojení všech zúčastněných stran, včetně občanských společností dotčených zemí, prostřednictvím formálních konzultací do budoucích jednání a provádění dohod, o nichž se v současné době jedná;

35.  vyzývá EU a její členské státy, aby lépe koordinovaly své programy pomoci na podporu obchodu a také podporovaly součinnost se svými investičními politikami pro Afriku; vyzývá dále ke zvýšení jejich finančních závazků pro iniciativy v oblasti pomoci na podporu obchodu, technické pomoci a budování kapacit, což je pro africké země, zejména nejméně rozvinuté země, zásadní;

36.  domnívá se, že soukromý sektor, od mikropodniků až po malé a střední podniky, družstva a nadnárodní společnosti, hraje rozhodující úlohu při tvorbě pracovních míst a v procesu rozvoje a že přispívá k financování rozvoje; zdůrazňuje zvláštní úlohu malých a středních podniků a malých rodinných podniků a vyzývá k podpoře individuálních iniciativ; vítá v tomto ohledu zřízení Evropského fondu pro udržitelný rozvoj, který by měl být zaměřen na podporu soukromého sektoru v afrických zemích, zejména místních podniků a malých a středních podniků v nestabilních zemích, a měl by tak podporovat investice a tvorbu udržitelných pracovních míst, zejména pro ženy a mladé lidi;

37.  připomíná povinnosti, které musí soukromý sektor splnit podle pokynů OSN a OECD a znovu vyzývá členské státy EU a Africké unie, aby se konstruktivně zapojily do mezivládní pracovní skupiny OSN pro nadnárodní společnosti a další obchodní podniky, pokud jde o lidská práva, a usilovaly o vytvoření mezinárodní závazné smlouvy na základě obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, která by stanovovala, jak mají společnosti dodržovat lidská práva a povinnosti v oblasti sociálních a pracovních norem a norem týkajících se životního prostředí;

38.  zdůrazňuje potřebu vytvářet důstojná pracovní místa a propojovat je s investicemi, což by se mělo uskutečňovat v rámci partnerství EU-Afrika; vyzývá k dodržování norem MOP v tomto ohledu; zdůrazňuje význam interakce mezi sociálními, ekonomickými a institucionálními subjekty a vyzývá k posílení úlohy sociálních partnerů prostřednictvím zvýšení účinnosti sociálního dialogu na všech příslušných úrovních, což přispívá ke kolektivnímu vyjednávání;

39.  vyjadřuje politování nad tím, že každoročně je z Afriky vyvedeno prostřednictvím nezákonných finančních toků na 50 miliard dolarů, což je víc než celoroční oficiální rozvojová pomoc (ODA) a omezuje to snahy týkající se mobilizace domácích příjmů; vyzývá proto obě strany, aby:

   zavedly účinné nástroje pro boj proti daňovým únikům, daňovým podvodům a korupci, včetně transparentnosti skutečných končených majitelů právnických osob, svěřenských fondů a podobných právních uspořádání vůči veřejnosti;
   podporovaly zásady odpovědného investování, které podporuje OSN;
   podporovaly iniciativy ke zvýšení účinnosti a transparentnosti systémů řízení veřejných financí;

40.  vyzývá dále k účinnému uplatňování hlavních zásad OSN týkajících se zahraničního dluhu a lidských práv a zásad Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů; vítá úsilí OSN o vytvoření mezinárodního mechanismu pro opětovné projednání státního dluhu;

41.  vyzývá k většímu finančnímu začleňování v Africe, například žen, prostřednictvím rozvoje elektronického bankovnictví s cílem bojovat proti polarizaci africké společnosti; připomíná, že převody finančních prostředků tvoří pro rozvojové země větší objem peněz než celková oficiální rozvojová pomoc a mohou významně přispět k dosažení cílů Agendy 2030; vyzývá proto EU, aby dále podporovala úsilí Africké unie o zlepšení mechanismů převodů finančních prostředků;

Sociální odolnost

42.  uznává význam demografického růstu v Africe, který vyžaduje dlouhodobou strategii s cílem rozvíjet udržitelnou, inkluzivní a participativní společnost; zdůrazňuje rovněž potřebu zajistit nediskriminaci zranitelných skupin, například osob se zdravotním postižením a původních obyvatel; uznává, že rostoucí počet obyvatel v Africe představuje jak výzvu pro místní ekonomiku, tak příležitost pro tento kontinent; vyzývá proto EU, aby dostála svému závazku podporovat vhodné veřejné politiky a investice do vzdělávání a zdravotnictví, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, a zajistila, aby mladí lidé byli schopni přijímat informovaná rozhodnutí týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví, rovnosti žen a mužů a práv dětí, bez čehož nelze dosáhnout sociální, hospodářské a environmentální odolnosti;

43.  zdůrazňuje, že míra urbanizace Afriky se neustále zvyšuje, což představuje sociální, hospodářský a ekologický problém; vyzývá k přijetí řešení, která zmírní tlak na města a sníží problémy nekontrolované urbanizace;

44.  vyzývá EU a Africkou unii, aby posílily africké vnitrostátní vzdělávací systémy, včetně kapacity jejich administrativní struktury, a investovaly minimálně 20 % svých vnitrostátních rozpočtů do vzdělávání a zvyšovaly podporu EU pro globální partnerství pro vzdělávání a nadaci Education Cannot Wait (Vzdělání nemůže čekat);

45.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit univerzální, inkluzivní, rovný a dlouhodobý přístup ke kvalitnímu vzdělávání na všech úrovních od raného dětství a pro všechny, se zvláštním zaměřením na dívky, a to i v mimořádných a krizových situacích;

46.  zdůrazňuje, že je třeba investovat do lidského kapitálu a spojit mladé lidi s realitou světa a vybavit je dovednostmi, které odpovídají stávajícím a budoucím potřebám trhu práce prostřednictvím zlepšování vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy, a to formálních i neformálních, samostatné výdělečné činnosti a podnikání;

47.  domnívá se, že je důležité podpořit africké země v zavádění účinných veřejných systémů zdravotní péče a zajistit dostupnost a přístup ke kvalitní zdravotní péči pro všechny a zejména odstranit překážky, kterým čelí ženy a další zranitelné skupiny, včetně dětí, osob se zdravotním postižením a osob LGBTI;

48.  požaduje zavedení minimálního všeobecného pojištění pomocí vytvoření vnitrostátních plošných systémů zdravotní péče; zdůrazňuje, že je třeba vyškolit o další milion kvalifikovaných odborníků v oblasti zdravotnictví více, než se plánuje na základě současných trendů, aby byly do roku 2030 splněny minimální standardy Světové zdravotnické organizace (WHO);

49.  zdůrazňuje, že infekční nemoci představují hlavní hrozbu pro sociální odolnost; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila vědeckou a lékařskou spolupráci mezi oběma kontinenty, např. partnerství evropských a rozvojových zemí při klinických hodnoceních, EDCTP2, a investovala do vědy, technologií a inovací s cílem překonat prostřednictvím rozvojové spolupráce stále příliš velkou zátěž nemocí souvisejících s chudobou a zanedbávaných nemocí;

50.  připomíná, že je třeba více investovat do přístupu ke zdravotní péči pro matky a do sexuální a reprodukční zdravotní péče s cílem snížit úmrtnost matek a dětskou úmrtnost a bojovat proti tradičním praktikám, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů a nucené sňatky nebo sňatky dětí;

51.  zdůrazňuje význam rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen v rámci spolupráce EU-Afrika; zdůrazňuje pozitivní úlohu a účast žen v politické a ekonomické oblasti, v předcházení konfliktům a budování trvalého míru;

52.  konstatuje, že kultura je hybnou silou i důležitou složkou rozvoje a že může podporovat sociální začleňování, svobodu projevu a budování identity, občanské osamostatňování a předcházení konfliktům a zároveň posilovat hospodářský růst; vyzývá proto EU a Africkou unii, aby podporovaly mezikulturní politický dialog i kulturní rozmanitost a prosazovaly strategie na ochranu kultury a dědictví; zdůrazňuje, že demokracie je univerzální hodnotou, kterou je možné začlenit do všech kultur; uznává rovněž úlohu sportu jako zdroje a hnací síly sociálního začleňování a rovnosti žen a mužů

Zavést strategii pro mobilitu a migraci, které přispějí k rozvoji obou kontinentů

53.  připomíná, že migrace a mobilita mezi Evropou a Afrikou a v jejich rámci mají hospodářský, sociální, environmentální a politický dopad a že tento problém musí oba kontinenty řešit koordinovaně a uceleným způsobem a ve spolupráci se zeměmi původu, tranzitu a cílovými zeměmi a že je třeba maximálně využít synergií a využívat příslušné politiky, prostředky a nástroje EU založené na solidaritě, sdílení odpovědnosti, respektu a lidské důstojnosti; připomíná v této souvislosti, že je vhodné posílit dialog EU-Afrika před jednáními o obou globálních dohodách o migraci a uprchlících, které mají být vypracovány do roku 2018 pod záštitou OSN, s cílem identifikovat pokud možno sdílené priority;

54.  připomíná, že je třeba posílit pozitivní dopad migrace a mobility, aby tyto jevy byly vnímány jako reciproční nástroje rozvoje obou kontinentů; zdůrazňuje, že to vyžaduje pečlivě navrženou, vyváženou a udržitelnou politickou reakci založenou na skutečnostech s dlouhodobou strategií, která zohlední demografické perspektivy a hlavní příčiny migrace;

55.  uznává, že násilné konflikty, pronásledování, nerovnost, porušování lidských práv, slabá veřejná správa, korupce, terorismus, represivní režimy, přírodní katastrofy, změna klimatu, nezaměstnanost a chronická chudoba vedly v posledních letech k přesunům obyvatelstva a k nárůstu migrace do Evropy; připomíná nicméně, že více než 85 % obyvatel Afriky, kteří odpouštějí vlastní zemi, zůstává na tomto kontinentu;

56.  podporuje různé iniciativy přijímané na evropské úrovni pro boj proti základním příčinám nelegální migrace: partnerství v oblasti migrace, svěřenské fondy pro Afriku a Evropský fond pro udržitelný rozvoj; vyzývá k zajištění jejich uplatňování a k jejich dalšímu rozvíjení pružným, účinným, jednotným a transparentním způsobem a k posílení možné součinnosti různých nástrojů, programů a činností, jak v rámci vnitřních, tak i vnějších opatření; zdůrazňuje potřebu intenzivnější spolupráce v oblasti ochrany hranic;

57.  opakuje svou výzvu k podpoře legální migrace v souladu s doporučeními Valletského akčního plánu; dále zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by neměla být podmiňována spoluprací v otázkách migrace;

58.  vyzývá členské státy, aby nabídly místa pro znovuusídlení značného počtu uprchlíků; vyzývá v této souvislosti k vytvoření evropského rámce pro znovuusídlování, jímž se mohou členské státy snadno řídit; dále vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby spolupracovaly s africkými zeměmi, které čelí pohybům uprchlíků či dlouhodobým krizovým situacím, a poskytovaly jim pomoc při zvyšování jejich kapacit, pokud jde o azyl, a zlepšování systémů ochrany;

59.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily svůj finanční příspěvek do svěřenských fondů a dalších nástrojů, jejichž cílem je posílit inkluzivní a udržitelný růst a podporovat tvorbu pracovních míst, a přispět tak k řešení základních příčin migrace; žádá rovněž, aby byla v tomto ohledu posílena kontrolní úloha Evropského parlamentu s cílem zajistit, aby byla partnerství v oblasti migrace a finanční nástroje v souladu s právním základem, zásadami a závazky EU;

60.  vyzývá EU a Africkou unii, aby podporovaly výměny mezi studenty, učiteli, podnikateli a výzkumnými pracovníky mezi oběma kontinenty; vítá návrh Komise zavést nástroj pro mládež Afriky, rozšířit rozsah programu Erasmus + a nástroje EU na podporu odborného vzdělávání a přípravy; vyzývá k diskusi o uznávání osvědčení a diplomů ze strany EU vydaných africkými školami a univerzitami; konstatuje, že je nezbytné zajistit cirkulační migraci pro udržitelný rozvoj a zabránit odlivu mozků z Afriky;

61.  uznává zvláštní místo diaspory jak v přijímajících zemích, tak v zemích původu, která zasílá významné finanční prostředky a je rozvojovým partnerem na vnitrostátní a regionální úrovni; vyjadřuje své přání, aby diaspora mohla působit jako zdroj informací pro řešení skutečných potřeb lidí, nebezpečí souvisejícího s nelegální migrací a problémů souvisejících s integrací v přijímajících zemích;

o
o   o

62.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi Africké unie, Radě AKT, jakož i Panafrickému parlamentu a předsednictvu Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.
(2) Úř. věst. L 249, 27.9.2017, s. 1.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0371.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0337.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0246.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0437.


Činnost evropského veřejného ochránce práv za rok 2016
PDF 361kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2016 (2017/2126(INI))
P8_TA(2017)0449A8-0328/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2016,

–  s ohledem na článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 24 a 228 SFEU,

–  s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 41 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 42 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu č. 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

–  s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe(2), který Evropský parlament přijal 6. září 2001,

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci uzavřenou mezi Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na čl. 220 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0328/2017),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2016 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 17. května 2017 a že evropská veřejná ochránkyně práv paní Emily O’Reillyová dne 30. května 2017 v Bruselu prezentovala svou zprávu Petičnímu výboru;

B.  vzhledem k tomu, že na základě článků 24 a 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

C.  vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU stanoví, že „s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji“ a že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě, má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie“; vzhledem k tomu, že při ochraně základních práv a svobod občanů je klíčové zajistit, aby byly občanům EU poskytovány vysoce kvalitní služby a aby správní útvary EU reagovaly na jejich potřeby a obavy;

D.  vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

E.  vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“;

F.  vzhledem k tomu, že hlavní prioritou evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby byla práva občanů plně respektována, a aby právo na řádnou správu orgánů, institucí nebo jiných subjektů EU odpovídalo co nejvyšším normám kvality;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 se na veřejnou ochránkyni práv obrátilo 15 797 občanů, z nichž 12 646 obdrželo radu prostřednictvím interaktivních pokynů na jejích internetových stránkách, zatímco ze zbývajících žádostí bylo 1 271 postoupeno pro informaci jinam a 1 880 bylo řešeno veřejnou ochránkyní práv jako stížnosti;

H.  vzhledem k tomu, že z celkového počtu 1 880 stížností, které veřejná ochránkyně práv v roce 2016 zpracovala, 711 spadalo do její působnosti a 1 169 do ní nespadalo;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 zahájila veřejná ochránkyně práv 245 šetření, z čehož bylo 235 zahájeno na základě stížnosti a 10 z vlastního podnětu, zatímco 291 šetření uzavřela (278 na základě stížností a 13 z vlastního podnětu); vzhledem k tomu, že předmětem většiny šetření byla Komise (58,8 %), poté následují agentury EU (12,3 %), Parlament (6,5 %), Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) (5,7 %), Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) (4,5 %), Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) (0,8 %) a ostatní instituce (11,4 %);

J.  vzhledem k tomu, že evropská ochránkyně práv dostává každoročně velké množství stížností jednotlivců a organizací na správní útvary EU, a vzhledem k tomu, že tři hlavní problémy, jimiž se zabývala šetření, která byla veřejnou ochránkyní práv uzavřena v roce 2016, byly: transparentnost a přístup veřejnosti k informacím a dokumentům (29,6 %); řádné personální řízení, pokud jde o zaměstnance EU (28,2 %); kultura služeb (25,1 %); vzhledem k tomu, že mezi další problémy patřily přiměřenost využívání vlastního uvážení, mimo jiné při řízeních o nesplnění povinnosti, řádné finanční řízení grantů a smluv EU a dodržování procesních a základních práv; vzhledem k tomu, že význam těchto otázek zdůrazňuje klíčovou úlohu veřejné ochránkyně práv při zajišťování toho, aby rozhodovací procesy a správa na úrovni EU byly plně transparentní a nestranné s cílem chránit práva občanů a zvyšovat důvěru veřejnosti;

K.  vzhledem k tomu, že během své strategické činnosti v roce 2016 Úřad veřejného ochránce práv uzavřel pět strategických šetření a zahájil čtyři nová zabývající se mj. možnými střety zájmů zvláštních poradců a zpožděními chemických zkoušek, a vedle toho zahájil deset nových strategických iniciativ;

L.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv zahájila rozsáhlé strategické šetření zabývající se tím, jak Komise jmenuje své zvláštní poradce a jak provádí posouzení jejich střetu zájmů, jelikož tito poradci často pracují souběžně pro klienty v soukromém sektoru i pro EU;

M.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv uskutečnila šetření týkající se kodexu chování pro členy správní rady Evropské investiční banky (EIB) a dospěla k závěru, že nestanoví povinnost předkládat prohlášení o zájmech nebo zveřejňovat finanční zájmy;

N.  vzhledem k tomu, že finanční krize měla za následek také krizi hospodářskou a sociální, čímž oslabila důvěryhodnost orgánů a institucí EU;

O.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že skutečnost, že se Komise činná ve funkčním období 2009–2014 nezabývala tím, že jeden z bývalých komisařů porušil kodex chování komisařů, a správně nevyšetřila, zda je jeho pracovní smlouva v soukromém sektoru v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze Smlouvy o EU, představuje nesprávný úřední postup; vzhledem k tomu, že případy nesprávného úředního postupu týkající se činností komisařů po skončení jejich mandátu, a to včetně předsedy Komise, zvyšují nedůvěru občanů vůči Komisi;

P.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv spolupracuje také s dalšími mezinárodními institucemi, jako je OSN, a je součástí rámce na úrovni EU podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jehož úkolem je chránit, prosazovat a sledovat provádění úmluvy na úrovni orgánů EU;

Q.  vzhledem k tomu, že podle bleskového průzkumu Eurobarometr z března 2016 věnovaného občanství Evropské unie si je devět z deseti občanů Unie (87 %) vědomo svého statusu evropského občana a svého práva podat stížnost u Parlamentu, Komise či evropské veřejné ochránkyně práv;

1.  schvaluje výroční zprávu za rok 2016 předloženou evropskou veřejnou ochránkyní práv a oceňuje její jasnou a snadno pochopitelnou prezentaci obsahující nejdůležitější fakta a čísla o činnosti veřejné ochránkyně práv v roce 2016;

2.  blahopřeje Emily O’Reillyové k tomu, že odvádí skvělou práci při zlepšování kvality a přístupnosti služeb Úřadu evropského veřejného ochránce práv a že efektivně spolupracuje s Parlamentem, konkrétně s Petičním výborem, a s dalšími orgány, institucemi a jinými subjekty EU, a pozitivně se angažuje;

3.  uznává úlohu strategických šetření a iniciativ a podporuje ty, které veřejná ochránkyně práv uskutečnila z vlastního podnětu a jež se věnují strategicky důležitým otázkám, které jsou ve veřejném zájmu evropských občanů; oceňuje úsilí veřejné ochránkyně práv o lepší využití její strategické činnosti tím, že umožňuje, aby obsahově podobné případy založené na stížnosti byly řešeny společně;

4.  vítá odhodlání veřejné ochránkyně práv neprodleně a účinně reagovat na potřeby a problémy občanů EU a podporuje nové pracovní metody a nový racionalizovaný postup při řešení případů zavedený v roce 2016, který umožňuje větší flexibilitu a účinnost a má značný dopad na větší počet občanů;

5.  souhlasí s tím, že kvůli současným a nebývalým problémům, jimž EU čelí, jako je např. nezaměstnanost, hospodářská a sociální nerovnost, migrační krize a brexit, je potřeba, aby všechny orgány, instituce a další subjekty Unie včetně veřejné ochránkyně práv intenzivněji a důsledněji pracovaly na zajištění co nejvyšší úrovně sociální spravedlnosti, zodpovědnosti a transparentnosti na úrovni EU;

6.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit sociální dialog;

7.  zdůrazňuje, že ve stávající hospodářské situaci má důvěra mezi občany a orgány klíčový význam;

8.  konstatuje, že Úřad evropského veřejného ochránce práv dosud dosáhl druhé nejvyšší míry plnění svých rozhodnutí nebo doporučení; doporučuje, aby veřejná ochránkyně práv byla i nadále ostražitá, zjišťovala důvody pro neplnění svých rozhodnutí a informovala Parlament o případech, kdy k neplnění jejích rozhodnutí ze strany správních útvarů EU dochází opakovaně;

9.  bere na vědomí snižování počtu šetření týkajících se orgánů EU, která vedla veřejná ochránkyně práv v roce 2016 (245 v roce 2016, 261 v roce 2015); naléhavě vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby v přiměřené lhůtě odpovídaly a reagovaly na kritické připomínky ze strany veřejné ochránkyně práv a zlepšovaly míru plnění jejích doporučení nebo rozhodnutí;

10.  konstatuje, že v roce 2016 byla většina případů, jež veřejná ochránkyně práv řešila, uzavřena do 12 měsíců a že průměrná doba potřebná k uzavření šetření činila 10 měsíců a pouze 30 % případů bylo uzavřeno za 12 a více měsíců; naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby dále zlepšovala své pracovní postupy a zkracovala dobu potřebnou pro řešení stížností, a to zejména u případů, které jsou po 12 měsících stále neuzavřeny, nikoli však na úkor efektivity své práce;

11.  konstatuje, že šetření týkající se transparentnosti, a zejména otázek souvisejících s transparentností rozhodovacích procesů, transparentností lobbingu a přístupu k dokumentům EU, tvoří největší podíl případů, jimiž se veřejná ochránkyně práv zabývá, poté následují další problémy v různých oblastech, od porušování základních práv a etických otázek až po smlouvy a granty EU;

12.  zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou má transparentnost, řádná správa a institucionalizovaný systém brzd a protivah pro činnost orgánů EU; lituje, že šetření spojená s transparentností a přístupem k informacím a dokumentům soustavně tvoří více než 20 % všech stížností předkládaných veřejné ochránkyni práv a představují pro občany EU dlouhodobě největší problém; vyzývá orgány EU, aby proaktivně zveřejňovaly informace a dokumenty s cílem zvýšit transparentnost a omezit případy nesprávného úředního postupu;

13.  domnívá se, že maximální transparentnost a přístup k dokumentům uchovávaným orgány EU musí být pravidlem; připomíná judikaturu Soudního dvora EU, která stanoví, že občané Unie mají právo na veřejný přístup k dokumentům orgánů, institucí a dalších subjektů EU a že případné odchylky a výjimky z tohoto práva je třeba vždy posuzovat s ohledem na zásady transparentnosti a demokracie, což je nezbytná podmínka pro výkon jejich demokratických práv; domnívá se, že je zapotřebí revidovat nařízení (ES) č. 1049/2001 s cílem usnadnit veřejné ochránkyni práv kontrolu nad zpřístupňováním dokumentů Parlamentu, Rady a Komise;

14.  vyzývá Komisi, aby zlepšila transparentnost a přístup k dokumentům a informacím, pokud jde o postupy „EU Pilot“ související s obdrženými peticemi a již uzavřenými postupy „EU Pilot“ a řízeními o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise ve spolupráci s Parlamentem zajišťovala pravidelné následné kontroly; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby pokračovala ve strategickém šetření transparentnosti Komise při vyřizování stížností na porušení právních předpisů podle postupů „EU Pilot“, a naléhavě ji vyzývá, aby byla odhodlaná a bdělá, až bude v průběhu roku 2017 pokračovat ve vyšetřování této věci; domnívá se, že nepřiměřená prodlení při vyřizování zahájených řízení o nesplnění povinnosti a postupů „EU Pilot“ by rovněž mohla spadat do kategorie nesprávných úředních postupů;

15.  oceňuje odhodlání veřejné ochránkyně práv dosáhnout co nejvyšší úrovně transparentnosti rozhodovacího procesu EU; zdůrazňuje, že je třeba kontrolovat provádění doporučení veřejné ochránkyně práv ohledně transparentnosti třístranných jednání; vyzývá Radu a Komisi, aby zveřejňovaly příslušné informace ohledně rozhodnutí přijatých na třístranných jednáních; znovu připomíná, že je zapotřebí úplná a posílená transparentnost obchodních dohod a jednání, a vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby nadále usilovala o kontrolu transparentnosti během jednání o všech obchodních dohodách EU s třetími zeměmi a zároveň měla na paměti, že by to nemělo oslabovat vyjednávací pozici EU;

16.  znovu připomíná, jak je během jednání mezi EU a Spojeným královstvím o jeho vystoupení z Unie důležitá transparentnost ze strany všech orgánů EU, aniž by byla ohrožena vyjednávací pozice stran; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby během celého jednání o vystoupení Spojeného království z Unie sledovala dodržování transparentnosti;

17.  vyzývá k větší transparentnosti, pokud jde o rozhodovací proces EU v ekonomických a finančních záležitostech, zejména v oblasti bankovního dohledu prováděného Evropskou centrální bankou; dále podporuje doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se zvýšené transparentnosti Evropské investiční banky a Euroskupiny a posílení jejich vnitřních etických pravidel a zároveň uznává její nedávné úsilí v tomto ohledu a skutečnost, že se nařízení (ES) č. 1049/2001 na Euroskupinu nevztahuje, jelikož se ve smyslu Smluv nejedná ani o orgán, ani o instituci; vyzývá k plnění doporučení veřejné ochránkyně práv týkajících se mechanismu EIB pro vyřizování stížností a zdůrazňuje význam nezávislého mechanismu pro vyřizování stížností; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby hrála aktivnější úlohu při zajišťování toho, aby nový mechanismus EIB pro vyřizování stížností byl i nadále důvěryhodný a účinný a zároveň dodržoval zásady funkční nezávislosti, transparentnosti, přístupnosti, včasného provádění a dostatečných zdrojů;

18.  plně podporuje konečný cíl veřejné ochránkyně práv, tj. přispět k posílení struktur a institutů odpovědnosti a transparentnosti na úrovni EU a zkvalitnit demokracii v Evropě;

19.  bere na vědomí závěry, k nimž veřejná ochránkyně práv dospěla ve věci nesprávného úředního postupu v souvislosti s kodexem chování komisařů; zdůrazňuje význam vysokých morálních a etických norem ve správních útvarech EU a bere na vědomí rozhodnutí Komise prodloužit období „vychladnutí“ pro bývalé komisaře na dva roky a pro bývalé předsedy Komise na tři roky, je však rozhodně přesvědčen o tom, že přísnější etická pravidla musí platit ve všech orgánech a institucích EU, a to jak pro politiky, tak pro zaměstnance, s cílem zajistit dodržování povinnosti jednat čestně a uvážlivě i plnou nezávislost na soukromém sektoru; vyzývá Komisi, aby zajistila proaktivní zveřejňování a úplnou transparentnost, pokud jde o činnost bývalých komisařů po odchodu z funkce; podporuje doporučení veřejné ochránkyně práv, aby došlo k další revizi kodexu v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze Smluv, a to tím, že pravidla budou explicitnější a snadno proveditelná, čímž se v každém jednotlivém případě zajistí důvěryhodnost, nestrannost a neexistence střetu zájmů; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby i nadále dohlížela na úroveň nezávislosti etického výboru Komise, který zasedá ad hoc;

20.  bere na vědomí kroky Komise v reakci na doporučení veřejné ochránkyně práv ohledně toho, jak jsou prováděny předpisy upravující tzv. fenomén „otáčivých dveří“ a vztahující se na zaměstnance EU, a těší se na navazující šetření veřejné ochránkyně práv, které vyhodnotí, jak nové předpisy fungují v praxi;

21.  vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby i nadále usilovala o zajištění včasného zveřejňování jmen všech úředníků EU zapojených do případů „otáčivých dveří“ a aby zajistila plnou transparentnost všech souvisejících informací;

22.  podporuje závazek veřejné ochránkyně práv, že zlepší transparentnost lobbingu v EU, a vyzývá Komisi, aby v plném souladu s návrhy veřejné ochránkyně práv usilovala o zlepšení rejstříku transparentnosti EU a učinila z něj povinný centrální uzel v oblasti transparentnosti pro všechny orgány, instituce a agentury EU; zdůrazňuje, že je za tímto účelem třeba přijmout jasná opatření a soudržné a efektivní harmonogramy; zdůrazňuje význam větší transparentnosti, a to i s ohledem na informace o financování, zájmové skupiny a finanční zájmy;

23.  vítá strategické šetření veřejné ochránkyně práv ohledně toho, jak Komise provádí posouzení střetu zájmů v případě jejích zvláštních poradců; vyzývá Komisi, aby plně provedla doporučení veřejné ochránkyně práv ohledně postupu jmenování zvláštních poradců a posuzovala v jeho rámci případný potenciální střet zájmů před a po jejich jmenování a poskytovala veřejnosti přístup k informacím o dokumentech a schůzích;

24.  podporuje strategické šetření veřejné ochránkyně práv týkající se expertních skupin Komise; naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby zajistila, že v nových předpisech Komise budou stanoveny lepší postupy pro řešení střetů zájmů a vyvážené a rovné zastoupení všech zúčastněných subjektů, včetně těch z občanské společnosti, a že všichni odborníci budou uváděni v rejstříku transparentnosti EU;

25.  bere na vědomí postoj Komise týkající se transparentnosti jejích schůzek s lobbisty z tabákového průmyslu a opatření v oblasti transparentnosti prováděná Generálním ředitelstvím Komise pro zdraví; znovu vyzývá Komisi, aby změnila svou dosavadní praxi a dosáhla plné transparentnosti své práce tím, že bude na internetu zveřejňovat údaje o všech schůzkách s lobbisty nebo jejich právními zástupci a zápisy z těchto schůzek, v souladu s jejími povinnostmi vyplývajícími z Rámcové úmluvy OSN o kontrole tabáku (FCTC);

26.  vítá praktická doporučení veřejné ochránkyně práv pro interakci úředních osob s lobbisty; naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby zvýšila povědomí o těchto doporučeních mezi zaměstnanci všech orgánů a institucí EU prostřednictvím vzdělávacích školení, seminářů a souvisejících podpůrných opatření, a vyzývá všechny orgány a instituce EU, aby uplatňovaly kodex řádné správní praxe vydaný veřejnou ochránkyní práv a opatření v oblasti transparentnosti vyplývající z Rámcové úmluvy OSN o kontrole tabáku (FCTC); opakovaně vyzývá k účinnému zkvalitnění kodexu řádné správní praxe, a to tím, že se v průběhu stávajícího legislativního období přijme příslušné závazné nařízení;

27.  oceňuje strategické šetření veřejné ochránkyně práv ohledně přístupu k dokumentům souvisejícím s přípravnými orgány Rady, včetně jejích výborů, pracovních skupin a Výboru stálých zástupců (COREPER), při diskusích o návrzích legislativních aktů EU; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby vyzvala Radu ke zvýšení transparentnosti, pokud jde o její schůzky se zúčastněnými stranami a přijímaná rozhodnutí, k dodržování požadavků na přístup k dokumentům a k poskytování tohoto přístupu včas a bez zpoždění;

28.  oceňuje činnost veřejné ochránkyně práv zaměřenou na otázky veřejného zájmu, jako jsou základní práva, bezpečnost a účinnost léčiv, ochrana životního prostředí a zdraví a zabezpečení proti environmentálním rizikům; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby sledovala provádění svých návrhů určených Evropské agentuře pro chemické látky ohledně odrazujících opatřeních v oblasti testování na zvířatech při registrování nových kosmetických produktů na trhu, a úřadu EPSO ohledně uplatňování zásady „vyšší moci“ a transparentnosti výběrových řízení EPSO;

29.  uznává, že veřejná ochránkyně práv má zkušenosti s řešením případů nesprávných úředních postupů v orgánech a institucích EU týkajících se sexuálního obtěžování a zneužívání na pracovišti, jak tomu bylo v případě stížnosti 1283/2012/AN; s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU a na své rozhodnutí zřídit pracovní skupinu nezávislých odborníků, která posoudí situaci ohledně sexuálního obtěžování a zneužívání v Parlamentu, vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby rovněž přezkoumala situaci ohledně sexuálního obtěžování a zneužívání v orgánech, institucích, subjektech, úřadech a agenturách EU a aby vydala doporučení a poskytla osvědčené postupy pro předcházení výskytu nových případů v orgánech a institucích EU;

30.  podporuje úlohu veřejné ochránkyně práv při utváření proaktivní a transparentní politiky v oblasti klinických hodnocení prováděných Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) a zejména doporučení veřejné ochránkyně práv ohledně schválení přípravku Humira, jednoho z celosvětově nejprodávanějších léčiv, jež se používá k léčbě Crohnonovy choroby; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby nadále kontrolovala agenturu EMA ve snaze zajistit, aby splňovala nejvyšší normy v oblasti transparentnosti a přístupu k informacím o klinických hodnoceních, a konkrétně takových norem, které jsou ve veřejném zájmu a jsou hodnotné pro doktory, pacienty i výzkumníky;

31.  vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby dále prošetřila postupy v agenturách EU, se zvláštním důrazem na Evropský úřad pro bezpečnost potravin a na Evropskou agenturu pro chemické látky, pokud jde o dokumenty týkající se firmy Monsanto (tzv. Monsanto papers) a možné dopady z hlediska mlčenlivosti a střetu zájmů;

32.  vítá šetření veřejné ochránkyně práv, která byla zahájena v návaznosti na stížnosti osob se zdravotním postižením, a podporuje její činnost jakožto aktivního účastníka rámce na úrovni EU podle Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením i její přínos k provádění evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením; opětovně zdůrazňuje, že plně podporuje provádění této úmluvy na úrovni EU;

33.  vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby zajistila, že Komise zohlední její návrhy a doporučení při budoucí revizi nástroje evropské občanské iniciativy s cílem zajistit, aby postupy a podmínky požadované pro tuto iniciativu byly skutečné jasné, jednoduché, snadno uplatnitelné a přiměřené;

34.  vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby zajistila, že Komise pomůže vytvořit infrastrukturu poskytující právní poradenství ohledně evropských občanských iniciativ a právní rámec, který bude chránit jejich členy;

35.  připomíná, že oznamovatelé jsou klíčovými figurami při odhalování případů nesprávného úředního postupu, a vyjadřuje se ve prospěch opatření na podporu účinného whistleblowingu a na zlepšení ochrany oznamovatelů před odvetou a vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby nadále posuzovala provádění nových vnitřních pravidel pro whistleblowing v orgánech a institucích EU; podporuje pokračování šetření veřejné ochránkyně práv zahájených v roce 2015 a souvisejících s vnitřními pravidly orgánů a institucí EU pro whistleblowing; vítá vlastní pravidla veřejné ochránkyně práv v této oblasti a vybízí ostatní orgány a instituce EU, aby je použily jako vodítko; znovu žádá, aby byla otázka oznamování upravena horizontálním právním předpisem EU o ochraně oznamovatelů, který stanoví vhodné cesty a postupy k ohlašování všech podob nesprávného úředního postupu a rovněž přiměřené záruky a právní ochranná opatření pro zúčastněné osoby na všech úrovních;

36.  navrhuje, aby byl revidován statut evropského veřejného ochránce práv tak, aby měl pravomoc prošetřit údajné nedodržení nařízení (ES) č. 1049/2001 ohledně přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů a institucí EU a rozhodovat o zpřístupnění příslušných dokumentů;

37.  vítá iniciativu veřejné ochránkyně práv usilující o zjištění osvědčených postupů, které používají správní orgány EU, a její snahu upozornit na ně prostřednictvím „ceny veřejného ochránce práv za řádnou správu“ širokou veřejnost;

38.  vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby nadále spolupracovala s vnitrostátními veřejnými ochránci práv prostřednictvím Evropské sítě veřejných ochránců práv; podporuje myšlenku výroční konference Evropské sítě veřejných ochránců práv, která byla v roce 2016 poprvé uspořádána v Bruselu, a závazek Komise k efektivnější spolupráci s touto sítí;

39.  je otevřen myšlence konání budoucích výročních konferencí Evropské sítě veřejných ochránců práv v prostorách Parlamentu, vzhledem k přímým vazbám mezi Petičním výborem a veřejnou ochránkyní práv;

40.  připomíná, že Evropská síť veřejných ochránců práv by mohla hrát významnou úlohu při obraně práv občanů EU během jednání o vystoupení Spojeného království z EU;

41.  oceňuje veřejnou ochránkyni práv za uskutečňování schůzek s jednotlivými vnitrostátními ochránci práv, jakož i s organizacemi občanské společnosti a obchodními organizacemi; naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby tyto schůzky zopakovala ve všech členských státech a aby nadále zvyšovala povědomí o tom, co může Úřad evropského veřejného ochránce práv udělat pro evropské občany a firmy;

42.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropské veřejné ochránkyni práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným subjektům.

(1) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15.
(2) Úř. věst. C 72 E, 21.3.2002, s. 331.


Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (EIR)
PDF 414kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) (2017/2705(RSP))
P8_TA(2017)0450B8-0590/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2017 nazvané „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí: společné výzvy a jak sjednotit úsilí za účelem dosažení lepších výsledků“ (COM(2017)0063), které je připojeno ke 28 zprávám o jednotlivých zemích,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2016 nazvané „Dosahování přínosů politik EU v oblasti životního prostředí s pomocí pravidelného přezkumu jejich provádění“ (COM(2016)0316),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(1) (7. akční program pro životní prostředí),

–  s ohledem na rezoluci přijatou Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 s názvem „ Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ (A/RES/70/1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. května 2017 s názvem „Evropský semestr 2017: doporučení pro jednotlivé země“ (COM(2017)0500),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 2. prosince 2015 s názvem „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 26. ledna 2017 o provádění akčního plánu pro oběhové hospodářství (COM(2017)0033),

–  s ohledem na otázky položené Radě (O -000065/2017 – B8-0606/2017) a Komisi (O-000066/2017 – B8-0607/2017) o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU má přísné právní předpisy v oblasti životního prostředí, ale dlouhodobým problémem je jejich nedostatečné a chybné provádění; vzhledem k tomu, že tyto nedostatky v provádění ohrožují udržitelný rozvoj, mají nepříznivé přeshraniční dopady na životní prostředí a lidské zdraví a vyplývají z nich značné socioekonomické náklady; vzhledem k tomu, že kromě toho nedostatky v provádění oslabují důvěryhodnost EU;

B.  vzhledem k tomu, že 70 % právních předpisů EU v oblasti životního prostředí je prováděno regionálními a místními orgány;

C.  vzhledem k tomu, že přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) a 28 zpráv o jednotlivých zemích znovu ukázaly, že provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v EU není jednotné, ale dramaticky se liší jak mezi jednotlivými členskými státy, tak mezi různými environmentálními oblastmi; konstatuje však, že existují společné problematické oblasti, ve kterých je provádění napříč EU neuspokojivé, a že tyto oblasti se často týkají nejvážnějších zdravotních hrozeb spojených s působením životního prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že podávání zpráv každé dva roky je velmi důležité pro informování o skutečném stavu provádění v jednotlivých členských státech, ale neméně důležitý je rovněž pravidelný monitoring;

E.  vzhledem k tomu, že EIR se zabývá důležitými částmi právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, avšak je potřeba jej dále rozšířit, aby bylo možné poskytnout systematičtější řešení problémů vyplývajících z udržitelného rozvoje životního prostředí;

F.  vzhledem k tomu, že EIR by měl být meziodvětvovým nástrojem umožňujícím vyhodnotit dopady na životní prostředí v dalších oblastech, například v zemědělství, rybolovu, průmyslu, dopravě, lesnictví a regionální politice obecně;

G.  vzhledem k tomu, že Komise by se měla zaměřit na dosažení lepší srovnatelnosti údajů použitých při posuzování výsledků členských států; vzhledem k tomu, že rozdíly mezi daty shromážděnými v jednotlivých členských státech představují značnou překážku pro jejich srovnatelnost a v konečném důsledku pro posouzení samotné;

H.  vzhledem k tomu, že do EIR je důležité zahrnout všechny příslušné orgány, a to způsobem, který je v souladu s institucionálním uspořádáním jednotlivých členských států; vzhledem k tomu, že je zvláště důležité zdůraznit, že v některých členských státech mají regiony plnou pravomoc v oblasti právních předpisů v oblasti životního prostředí;

I.  vzhledem k tomu, že přezkum provádění právních předpisů EU je nástrojem, který plně doplňuje další nástroje zaměřující se na lepší provádění, jako jsou síť Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL) a projekt „Make it Work";

J.  vzhledem k tomu, že EIR by měl být vnímán jako nástroj pro politickou diskuzi, zejména na úrovni ministrů, a nikoli jen jako technický nástroj;

Význam a kontext EIR

1.  vítá iniciativu Komise zavést přezkum provádění předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) a uznává jeho obrovský potenciál, v případě, že mu bude přikládán náležitý politický význam a že bude plně transparentní; zdůrazňuje, že EIR má potenciál zařadit problémy s prováděním na přední místa politického programu, sloužit jako systém včasného varování pro subjekty s rozhodovací pravomocí a v konečném důsledku zlepšit provádění právních předpisů EU a politiky v oblasti životního prostředí;

2.  připomíná, že Parlament několikrát vyzval Komisi, aby se aktivněji podílela na monitorování, řízení a podpoře provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí, například pokud jde o směrnice o ochraně přírody; domnívá se, že Komise by měla jednat rázně v případech porušení a aktivně využít všechna platná legislativní opatření, která má k dispozici;

3.  podporuje meziodvětvový, mnohostranný a komplexní přístup Komise, který je pro provádění změn v praxi klíčový; vítá skutečnost, že EIR identifikuje hlavní příčiny nedostatečného provádění a navrhuje opatření pro konstruktivní řešení těchto problémů;

4.  domnívá se, že EIR by měl být jedním z nástrojů využívaných k dosažení lepší soudržnosti s cíli udržitelného rozvoje a k posouzení pokroku, kterého dosáhly členské státy a Unie při plnění cílů udržitelného rozvoje významných z hlediska životního prostředí; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby podrobněji určila, jak provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí rovněž napomáhá provádění příslušných cílů udržitelného rozvoje a dodržení specifických ukazatelů cílů udržitelného rozvoje a cílů členských států EU;

5.  uznává, že EIR může také sloužit jako preventivní nástroj a mohl by tudíž snížit počet řízení o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje však, že EIR nemá nahradit či zpozdit nezbytné řízení o nesplnění povinnosti zahájené Komisí;

Jak zlepšit EIR a dosáhnout lepších výsledků

6.  vítá skutečnost, že EIR zahrnuje většinu tematických cílů 7. akčního programu pro životní prostředí; vyjadřuje však politování nad tím, že nezahrnuje důležité oblasti, jako je změna klimatu, opatření v oblasti energetické účinnosti a úspor energie, chemické látky a průmyslové emise a rovněž některé systémové a environmentální problémy související s energetikou, dopravou, výrobky a regionálními politikami, a vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly tyto oblasti zahrnuty do budoucích verzí; zdůrazňuje, že stávající údaje již zveřejněné Evropskou agenturou pro životní prostředí by mohly umožnit alespoň předběžnou analýzu provádění právních předpisů v oblasti změny klimatu a opatření v oblasti energetické účinnosti a úspor energie na úrovni EU i členských států;

7.  dále vyjadřuje politování nad tím, že nebyly vyřešeny zásadní otázky, jako jsou rezidua hormonů a léčiv v odpadních, povrchových a podzemních vodách a jejich dopad na pitnou vodu, lidské zdraví, biologickou rozmanitost a (vodní) životní prostředí, a vyzývá Komisi, aby zajistila jejich zahrnutí do budoucích znění;

8.  zdůrazňuje, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 na celosvětové úrovni a 7. akční program pro životní prostředí na úrovni EU vytvářejí rámec pro progresivní environmentální politiku;

9.  domnívá se, že pevnější propojení mezi EIR a evropským semestrem by bylo přínosem pro soudržnost unijní činnosti;

10.  zdůrazňuje, že omezená dostupnost údajů může vést k nedostatkům v provádění a obtížím při přezkumu provádění;

11.  zdůrazňuje význam harmonizace údajů a cyklů podávání zpráv pro zefektivnění budoucích přezkumných postupů; vyzývá Komisi, aby zlepšila porovnatelnost údajů a zahrnula do budoucích EIR zvláštní část věnovanou hodnocení kvality podávání zpráv a údajů poskytnutých členskými státy podle různých směrnic; zdůrazňuje význam bezpečného sdílení elektronických údajů pro snadnější podávání zpráv členskými státy;

12.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat kvalitativní hodnocení s kvantitativními cíli; v tomto ohledu se domnívá, že lepší spolupráce s Evropskou agenturou pro životní prostředí by pomohla vytvořit vhodné ukazatele;

13.  zdůrazňuje, že EIR by měl zahrnovat hodnocení všech závažných problémů a případných neslučitelných cílů environmentálních politik a dalších odvětvových politik, poukázat na veškeré odhalené nedostatky a předložit návrhy na jejich odstranění;

14.  je přesvědčen, že by členské státy měly mít menší prostor pro vlastní uvážení, aby bylo možné nalézt způsob, jak dosáhnout lepšího provádění;

Jak zlepšit provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí

15.  zdůrazňuje, že nedostatečné začlenění environmentálních aspektů do jiných oblastí politiky je jednou z hlavních příčin nedostatků v provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí;

16.  zdůrazňuje, že provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí by bylo možné zlepšit jejich lepší integrací do dalších oblastí politiky a důsledným uplatňováním zásady předběžné opatrnosti;

17.  je přesvědčen, že nedostatky v oblasti administrativní kapacity a veřejné správy, což jsou dvě z hlavních příčin neuspokojivého provádění, jsou částečně důsledkem nedostatečného financování a částečně důsledkem neefektivního využívání dostupných prostředků členskými státy, a vyzývá členské státy ke zlepšení v těchto oblastech;

18.  je přesvědčen, že nezbytným předpokladem řádné a robustní správy a lepší účinnosti jsou partnerství a transparentnost veřejných orgánů na všech úrovních, jasné rozdělení pravomocí, zajištění odpovídajících zdrojů, budování kapacit a lepší koordinační mechanismy;

19.  zastává názor, že tržní nástroje, jako je např. daňová politika založená na zásadě „znečišťovatel platí“, představují pro členské státy účinný a účelný způsob, jak dosáhnout plného provádění politiky v oblasti životního prostředí;

20.  rozhodně podporuje důraz, který je v rámci EIR kladen na výměnu osvědčených postupů a vzájemné hodnocení, a domnívá se, že by to mohlo pomoci členským státům, které čelí problémům s prováděním právních předpisů v oblasti životního prostředí, nalézt inovativní řešení. je přesvědčen, že v tomto ohledu by byly užitečné pokyny Komise;

21.  domnívá se, že EIR by měl zahrnovat jasné striktní lhůty stanovené Komisí pro zajištění provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v členských státech;

22.  je přesvědčen, že EIR může také sloužit jako nástroj pro informování veřejnosti, zvyšování povědomí, širší zapojení občanské společnosti, větší angažovanost veřejnosti a intenzivnější vzdělávání o politice v oblasti životního prostředí, což bude přínosné pro členské státy a občany; proto vyzývá Komisi, aby vypracovala soubor opatření k posouzení pokroku, jehož členské státy v oblasti životního prostředí dosáhly, včetně referenčního srovnávání osvědčených postupů a hodnotících zpráv, které by se měly pravidelně aktualizovat a zveřejňovat, aby byly veřejně dostupné;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby důsledněji zajišťovaly dodržování předpisů, mimo jiné zdokonalením a zintenzivněním úsilí o provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí;

24.  zdůrazňuje, že nevládní organizace a širší veřejnost mohou také hrát důležitou roli při podpoře lepšího provádění, a tedy i prosazování právního státu, pokud je k dispozici účinný přístup ke spravedlnosti;

25.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se inspekcí v oblasti životního prostředí s cílem urychlit provádění právních předpisů a standardů v oblasti životního prostředí;

26.  v souvislosti se zajištěním řádné správy a dodržování předpisů vyzývá Komisi, aby předložila nový legislativní návrh o minimálních normách pro přístup k soudnímu přezkumu a navrhla revizi aarhuského nařízení provádějícího příslušnou úmluvu, pokud jde o opatření Unie, s cílem zohlednit nedávné doporučení výboru pro kontrolu plnění závazků této úmluvy;

Úloha členských států a orgánů EU při provádění opatření v návaznosti na EIR

27.  vyzývá Komisi, příslušné orgány členských států a příslušné zainteresované subjekty, aby se neprodleně do EIR plně zapojily; zdůrazňuje důležitou úlohu regionálních a místních orgánů; vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s místními a regionálními orgány a vybízely je k tomu, aby se více zapojily do sítě Evropské unie pro provádění a prosazování práva v oblasti životního prostředí (IMPEL) a podporovaly zapojení místních a regionálních odborníků s cílem bezodkladně zlepšit sdílení údajů, poznatků a osvědčených postupů;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily sběr údajů a dostupnost informací, šíření osvědčených postupů a zapojení občanů a aby zvážily větší zapojení místních orgánů do procesu tvorby politiky v oblasti životního prostředí;

29.  vyzývá odpovědné orgány členských států na příslušné úrovni, aby zajistily vedení otevřených a inkluzivních dialogů o provádění, při dostatečném informování a za účasti zástupců veřejného sektoru a občanské společnosti, a vyzývá Komisi, aby se do těchto dialogů zapojila a pravidelně o nich informovala Parlament;

30.  vítá politické návrhy Komise týkající se zvláštního rámce pro strukturovaný dialog o provádění, ale považuje za nutné zajistit, aby byl tento postup transparentní a aby zahrnoval příslušné nevládní organizace a klíčové zúčastněné strany;

31.  vítá diskusi mezi Komisí, členskými státy a zúčastněnými stranami v expertní skupině „ekologizace evropského semestru“, domnívá se však, že zapojení zvláštní expertní skupiny pro provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí by mohlo usnadnit strukturovaný dialog o provádění doplňující dvoustranné dialogy s jednotlivými zeměmi;

32.  naléhavě vyzývá k tomu, aby otázka provádění byla opakujícím se bodem priorit a programů trojice předsednictví, aby se o ní na zasedáních Rady pro životní prostředí jednalo alespoň jednou ročně, například prostřednictvím specializované rady pro provádění, a aby tuto radu doplnilo další fórum, do kterého by byl zapojen i Parlament a Výbor regionů; požaduje společná zasedání Rady, na nichž by se jednalo o provádění meziodvětvových a horizontálních aspektů, společných problémech a nových problémech s možnými přeshraničními dopady;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.


Boj proti nerovnostem jakožto nástroj k podpoře tvorby pracovních míst a růstu
PDF 542kWORD 69k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. listopadu 2017 o boji proti nerovnostem jakožto nástroji k podpoře tvorby pracovních míst a růstu (2016/2269(INI))
P8_TA(2017)0451A8-0340/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 9 této smlouvy,

–  s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu,

–  s ohledem na publikaci Komise z roku 2015 nazvanou čtvrtletní přehled Komise o zaměstnanosti a sociální situaci v EU a zveřejněnou v září 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2014 nazvané „Jak pokračuje Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2014)0130),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Vývoj zaměstnanosti a sociální vývoj v Evropě v roce 2012“,

–  s ohledem na balíček týkající se sociálních investic, který dne 20. února 2013 předložila Komise, včetně doporučení 2013/112/EU nazvaného „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020) a na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2017 o potřebě vypracovat strategii Evropské unie pro odstranění rozdílu ve výši důchodů žen a mužů a předcházení tomuto rozdílu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2014–2015(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(4),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 7. července 2016 k 71. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o naplňování cíle snižování chudoby s ohledem na zvyšování nákladů na domácnost(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o strategii EU v oblasti bezdomovectví(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 ke sdělení Komise „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o podpoře sociálního začlenění a boji proti chudobě v EU, včetně dětské chudoby(15),

–  s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O-000047/2016 – B8-0369/2016 týkající se boje proti nerovnostem s cílem oživit inkluzivní a udržitelný hospodářský růst v EU,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. prosince 2013 k tématu „Evropský minimální příjem a ukazatele chudoby“(16),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. června 2011 nazvaní „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“(17),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 30. září 2009 nazvané „Práce a chudoba: na cestě k nezbytnému komplexnímu přístupu“(18),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. března 2011 k Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení(19),

–  s ohledem na výroční zprávu Výboru pro sociální ochranu ze dne 10. března 2015 nazvanou „Sociální situace v Evropské unii (2014)“(20),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro sociální ochranu ze dne 15. února 2011 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020“(21),

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Třetí evropský průzkum kvality života – kvalita života v Evropě: dopad krize“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Třetí evropský průzkum kvality života – kvalita života v Evropě: sociální nerovnosti“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Nerovnosti příjmů a modely zaměstnanosti v Evropě před velkou recesí a po ní“,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu nadace Eurofound nazvanou „Šestý průzkum pracovních podmínek v Evropě“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Sociální mobilita v EU“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Nové formy zaměstnání“,

–  s ohledem na aktuální informace nadace Eurofound nazvané „Rozdíly v odměňování vyslaných pracovníků: zpochybňování zásady rovného zacházení“, které poskytují podrobný přehled postojů vlád a sociálních partnerů v celé Evropě, pokud jde o zásadu stejného odměňování za stejnou práci,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Vývoj pracovního života v Evropě: výroční průzkum EurWORK za rok 2016“, a obzvláště na konkrétní kapitolu nazvanou „Nerovnosti v odměňování – fakta, diskuse a politiky“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Změny v oblasti povolání a nerovnost v odměňování: Evropský monitor pracovních míst 2017“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Ženy, muži a pracovní podmínky v Evropě“,

–  s ohledem na publikaci Komise nazvanou „evropská hospodářská prognóza – jaro 2016“(22),

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, a obzvláště na její cíl cíle udržitelného rozvoje č. 10, jímž je zmírnění nerovností v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi,

–  s ohledem na zprávu OSN o světové sociální situaci 2007: nezbytnost zaměstnanosti,

–  s ohledem na zprávu OECD ze dne 21. května 2015 nazvanou „Jsme v tom společně: proč méně nerovnosti prospívá všem“,

–  s ohledem na zprávu OECD ze dne 19. prosince 2011 nazvanou „Zůstáváme rozděleni: proč se nerovnost stále prohlubuje“,

–  s ohledem na zprávu OECD z října 2008 nazvanou „Prohlubující se nerovnost? Rozdělení příjmů a chudoby v zemích OECD“,

–  s ohledem na diskusní příspěvek útvarů MMF ze dne 17. února 2014 nazvaný „Přerozdělování, nerovnost a růst“(23),

–  s ohledem na diskusní příspěvek útvarů MMF ze dne 8. dubna 2011 nazvaný „Nerovnost a udržitelný růst: dvě strany téže mince?“(24),

–  s ohledem na zprávu MOP ze dne 3. června 2013 nazvanou „Svět práce v roce 2013: obnova hospodářské a sociální struktury“ a její kapitolu „Pohled na Spojené státy“,

–  s ohledem na zprávu, již v září 2014 zveřejnila londýnská University College v rámci projektu „DRIVERS For Health Equity project“ nazvanou „Konečná vědecká zpráva: Sociální nerovnosti v oblasti zdraví a rozvoje v raném dětství: celoevropský systematický přezkum“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Hospodářského a měnového výboru a postoj v podobě pozměňovacích návrhů Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0340/2017),

A.  vzhledem k tomu, že rovnost a spravedlnost jsou nedílnou součástí evropských hodnot a úhelným kamenem evropského sociálního modelu, EU a jejích členských států; vzhledem k tomu, že cílem členských států a EU je podpora zaměstnanosti za účelem dosažení trvalé vysoké zaměstnanosti, jakož i boj proti vyloučení;

B.  vzhledem k tomu, že nerovnost může oslabovat důvěru společnosti a snižovat podporu demokratickým institucím; vzhledem k tomu, že opatření na boj proti nerovnosti musí být podporovány v hospodářské, sociální a územní oblasti s cílem podporovat harmonický rozvoj celé Unie;

C.  vzhledem k tomu, že nerovnosti jsou chápány jako rozdíly v příjmech jednotlivců, ale i jako ztráta příležitostí, jež jednotlivcům brání v potenciálním rozvíjení jejich schopností a dovedností a omezuje jejich rozvoj, a tím i jejich možný přínos pro společnost;

D.  vzhledem k tomu, že za poklesem poptávky stojí hospodářská a finanční krize, která eurozónu sužuje již více než deset let;

E.  vzhledem k tomu, že zvýšená míra nezaměstnanosti omezuje účinnou poptávku, brání inovacím a může vést ke zvýšené finanční zranitelnosti; vzhledem k tomu, že vysoká a rostoucí míra nerovnosti narušuje nejen pokrok při vymycování chudoby, ale i úsilí vynakládané ke zlepšení sociálního začlenění a sociální soudržnosti;

F.  vzhledem k tomu, že boj proti nerovnostem může být nástrojem k podpoře vytváření pracovních míst a růstu a současně může snižovat chudobu; vzhledem k tomu, že v roce 2015 hrozila 47,5 % všech nezaměstnaných osob v Evropské unii chudoba(25);

G.  vzhledem k tomu, že mezinárodní instituce jako MMF(26) či OECD(27) uvádějí, že nerovnost podkopává růst a tvorbu kvalitních pracovních míst(28), a že rovněž uvedly, že příliš velká a narůstající nerovnost má přímé sociální náklady, brání sociální mobilitě a může také brzdit současný a budoucí udržitelný hospodářský růst;

H.  vzhledem k tomu, že jeden z pěti cílů strategie Evropa 2020 se týká snížení počtu osob postižených nebo ohrožených chudobou a sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů, ze 115,9 milionu v roce 2008 na nejvýše 95,9 milionu v roce 2020; vzhledem k tomu, že v roce 2015 zde žilo 117,6 milionu osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením, což přesahuje číslo z roku 2008 o 1,7 milionu; vzhledem k tomu, že v roce 2012 bylo v EU chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 32,2 milionu osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že v roce 2013 bylo v EU-28 celkem 26,5 milionu dětí ohroženo chudobou či sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že podíl obyvatelstva ohrožený chudobou či vyloučením je i nadále nepřijatelně vysoký (23,7 %), přičemž odpovídající podíl je v některých členských státech i nadále velmi vysoký; vzhledem k tomu, že kromě toho zůstává energetická chudoba tak vysoká, že u dotčených 11 % obyvatelstva EU vede k cyklu ekonomického znevýhodnění(29);

I.  vzhledem k tomu, že prohlubující se nerovnost způsobená hospodářskou krizí postihla především ženy, neboť prohloubila chudobu mezi ženami a ještě více je vyloučila z trhu práce; vzhledem k tomu, že účast žen na trhu práce je třeba posílit účinným prováděním stávajících a dodatečných právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů a modernizací současného politického rámce s cílem zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem;

J.  vzhledem k tomu, že existuje kladný vzájemný vztah mezi větší rovností žen a mužů a silnějším hospodářským růstem, začleňováním, vytvářením pracovních míst a prosperitou podniků; vzhledem k tomu, že omezení nerovnosti v zaměstnání je prostředkem nejen k dosažení rovného zacházení, ale i k zajištění účinnosti a konkurenceschopnosti trhu práce;

K.  vzhledem k tomu, že OECD upozorňuje, že „snížení nerovnosti vyjádřené Giniho koeficientem o 1 bod by vedlo ke zvýšení kumulativního růstu o 0,8 % v příštích pěti letech“(30);

L.  vzhledem k tomu, že definice „atypické práce“ nadace Eurofound odkazuje na zaměstnanecké vztahy, které neodpovídají standardnímu nebo typickému modelu pravidelného zaměstnání na plný úvazek a na dobu neurčitou u jediného zaměstnavatele po dlouhé časové období; vzhledem k tomu, že podle MOP představuje výraz „nestandardní formy práce“ obecný popisný termín pro rozmanitá zaměstnanecká ujednání, které jsou odlišná od standardního zaměstnání, včetně dočasného zaměstnávání, zaměstnávání na částečný úvazek, práce na zavolanou a práce zprostředkované pracovní agenturou a dalších zaměstnaneckých vztahů s více než dvěma stranami, jakož i skrytého zaměstnávání a závislého postavení osob samostatně výdělečně činných;

M.  vzhledem k tomu, že větší nerovnost souvisí se sníženou sociální mobilitou, omezenými lidskými schopnostmi a omezeními základních práv a svobod; vzhledem k tomu, že zpráva nadace Eurofound z roku 2017 o sociální mobilitě v EU(31) přináší důkazy o tom, že v mnoha členských státech i nadále určuje životní šance společenský původ;

N.  vzhledem k tomu, že růst ekonomik členských států závisí na mnoha faktorech; vzhledem k tomu, že rostoucí nerovnost by mohla mít negativní dopady na hospodářský růst; vzhledem k tomu, že MMF zjistil, že v globálním měřítku existuje inverzní vztah mezi podílem na příjmu u nejbohatších 20 % a hospodářským růstem, tedy že pokud podíl na příjmech nejbohatších 20 % vzroste o 1 procentní bod, sníží se růst HDP v následujících pěti letech o 0,08 procentního bodu; vzhledem k tomu, že naopak obdobný nárůst podílu na příjmech nejchudších 20 % je spjat se zvýšením růstu o 0,38 procentního bodu;

O.  vzhledem k tomu, že nerovnosti mají mnoho aspektů a neomezují se pouze na peněžní otázky, ale týkají se také rozdílných příležitostí, které se u jednotlivých osob liší například v závislosti na jejich pohlaví, etnickém původu, zdravotním postižení, sexuálních preferencích, zeměpisné poloze nebo věku; vzhledem k tomu, že mnohonásobné nerovnosti, pokud jde o přístup k práci i o situaci na pracovišti, vytvářejí rizika pro zdraví a dobré životní podmínky i pro finanční příležitosti jednotlivce, a mohou tedy vést k nízké produktivitě;

P.  vzhledem k tomu, že nerovné pokrytí, pokud se jedná o sociální zabezpečení, analyzuje zpráva nadace Eurofound o „Nových typech práce“(32), která zahrnuje také podrobný rozbor nejproblematičtější z těchto typů, pokud se jedná o sociální zabezpečení, tj. příležitostnou práci, a uvádí příklady právních předpisů, které výslovně vylučují příležitostné pracovníky, a dalších předpisů, jejichž cílem je tyto pracovníky zahrnout, často prostřednictvím kompenzace na základě prahových hodnot pro příjem; příkladem nestandardní práce, jež si klade za cíl řešit problém nedostatečného sociálního zabezpečení při příležitostné práci nebo práci na částečný úvazek, je práce odměňovaná poukazy či strategické sdílení zaměstnanců;

Q.  vzhledem k tomu, že ve společnostech s většími příjmovými nerovnostmi panuje větší výskyt osob s chatrným zdravím, je v nich rozšířenější násilí a vykazují horší výsledky v hodnocení matematických dovedností a gramotnosti, vyšší míru obezity i uvězněných osob, jakož i vyšší počet vražd(33); vzhledem k tomu, že rovnější společnosti vedou k menším státním výdajům na sociální zabezpečení;

R.  vzhledem k tomu, že nerovnosti v průběhu životního cyklu se odrážejí v nerovnostech ve stáří, jako je kratší střední délka života prožitá ve zdraví, chudoba ve stáří a rozdíl v důchodech žen a mužů ve výši téměř 40 %; vzhledem k tomu, že k dosažení udržitelného rozvoje pro všechny jsou nezbytně zapotřebí evropské strategie vymycování chudoby;

S.  vzhledem k tomu, že ekonomické zabezpečení je důležitým faktorem pro osobní naplnění;

T.  vzhledem k tomu, že dne 5. října 2015 přijala Rada závěry k dokumentu nazvanému „Zpráva o přiměřenosti důchodů 2015: současná a budoucí přiměřenost příjmů ve stáří v EU“, v nichž uvedla, že „je důležité, aby veřejné důchodové systémy nebo jiné systémy sociální ochrany obsahovaly náležité záruky pro ženy a muže, jimž pracovní příležitosti neumožňují nebo neumožnily vytvoření dostatečných důchodových nároků“ a že „tyto záruky zahrnují zejména minimální důchody nebo jiné minimální zajištění příjmů pro starší osoby“(34);

U.  vzhledem k tomu, že jednou z hlavních příčin budoucích sociálních rozdílů a narůstající nerovnosti je nedostatečné financování veřejného vzdělávání;

V.  vzhledem k tomu, že v letech 2005 až 2015 se Giniho koeficient v EU zvýšil z 30,6 na 31 a nerovnost v příjmech nejnižších a nejvyšších 20 % populace se zvýšila z 4,7 na 5,2; vzhledem k tomu, že podíl osob ohrožených finanční chudobou úzce souvisí s příjmovou nerovností a že příjmová chudoba od roku 2005 setrvale roste; vzhledem k tomu, že v letech 2008 až 2014 se nerovnosti disponibilního příjmu domácností uvnitř několika členských států prohloubily(35);

W.  vzhledem k tomu, že rozdíly uvnitř členských států a mezi nimi, pokud se jedná o hospodářský růst, vedou k ekonomické nerovnováze v Unii; vzhledem k tomu, že tyto vysoce nerovné hospodářské trendy mají za následek vznik oblastí s nadměrnou nezaměstnaností a chudobou;

X.  vzhledem k tomu, že celosvětový vývoj v oblasti nerovnosti odpovídá konstantnímu nárůstu nerovnosti, k němuž od 80. let minulého století dochází v rozvinutých zemích, kde podle údajů OECD(36) nerovnost narůstá (se specifickými výjimkami), bez ohledu na hospodářský cyklus a kde Giniho koeficient v letech 1980 až 2013 stoupl o tři body z 0,29 na 0,32, což představuje nárůst o 10 % za posledních několik desetiletí;

Y.  vzhledem k tomu, že ačkoli úroveň nerovnosti může být zapříčiněna mnoha faktory, jsou to právě instituce a činitelé provádějící politickou činnost, kteří zodpovídají za řešení příslušných problémů, zejména na strukturální úrovni; vzhledem k tomu, že v EU panuje vážný nedostatek investic a že veřejné a soukromé investice jsou klíčovými prvky při snižování nerovnosti díky posilování zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že je nutné řádně řešit strukturální nedostatky; vzhledem k tomu, že se očekává, že bude Evropský fond pro strategické investice (EFSI) aktualizován, aby přispěl k řešení nedostatku investic;

Z.  vzhledem k tomu, že trendy v oblasti nerovnosti se nutně neshodují s trendy v oblasti absolutních a extrémních forem chudoby, jako je např. bezdomovectví;

AA.  vzhledem k tomu, že pro přístup k zaměstnání, vzdělávání a zdravotní péči a pro posílení integrace a příznivého místního přijetí je nezbytné poskytování odpovídající podpory a financování v oblasti udržitelného a trvalého bydlení; vzhledem k tomu, že zachování obyvatelnosti čtvrtí a boj proti segregaci jsou důležitými součástmi podpory integrace a zmírňování nerovností;

AB.  vzhledem k tomu, že podíl obyvatelstva ohrožený chudobou v EU v roce 2015 činil podle Eurostatu 24,4 % a 26,9 % v případě dětí;

AC.  vzhledem k tomu, že ženy jsou neúměrně zasaženy krizí, a vzhledem k tomu, že zelená pracovní místa se ukázala být odolnější vůči krizi než jiná pracovní místa;

AD.  vzhledem k tomu, že ženy jsou více ohroženy chudobou a nejistotou;

Zajištění evropské koordinace politik za účelem boje proti nerovnosti

1.  potvrzuje, že nerovnosti ohrožují budoucnost evropského projektu, oslabují jeho legitimitu a mohou poškodit důvěru v EU jakožto hnací sílu sociálního pokroku, což je rozměr Unie, který je třeba rozvíjet; připomíná, že stávající nerovnosti mají negativní dopady, které ohrožují politickou a sociální stabilitu; zdůrazňuje, že podpora vzestupné konvergence a zlepšování života všech evropských občanů musí být i nadále hybnou silou další integrace;

2.  pevně věří, že snížení nerovností musí být jednou z hlavních priorit na evropské úrovni, a to nejen za účelem odstranění chudoby či podpory konvergence, ale také jako předpoklad pro hospodářskou obnovu, tvorbu kvalitních pracovních míst, sociální soudržnost a sdílenou prosperitu;

3.  zdůrazňuje, že snížení nerovností má zásadní význam pro podporu spravedlivějších a stabilnějších demokracií, zaručení rovného zacházení bez dvojích standardů, vytěsnění populismu, extremismu a xenofobie a zajištění toho, aby evropský projekt přijali za svůj všichni občané;

4.  připomíná Komisi a členským státům, že Evropská unie musí plnit své závazky vyplývající ze Smluv, pokud jde o podporu dobrých životních podmínek občanů, plnou zaměstnanost a sociální pokrok, sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, rovnost občanů rozdílného socio-ekonomického původu, mezigenerační solidaritu, ochranu práv dítěte a začlenění všech osob, jež jsou ve zranitelné situaci nebo vystaveny marginalizaci, do společnosti;

5.  žádá Komisi a členské státy, aby (v souladu se svými pravomocemi) posoudily výkon a výsledky koordinace hospodářských politik a přihlédly k vývoji sociálního pokroku a sociální spravedlnosti v EU; upozorňuje, že evropský semestr neupřednostňuje dosažení těchto cílů a zmírnění nerovností; naléhavě vyzývá Komisi, aby zdokonalila postup koordinace politik s cílem lépe monitorovat a korigovat negativní trendy, které by mohly vést k nárůstu nerovností a oslabit sociální pokrok nebo mít negativní vliv na sociální spravedlnost, a předcházet jim a aby v potřebných případech zaváděla preventivní a nápravná opatření; je přesvědčen, že je třeba přezkoumat konkrétní politiky zaměřené na boj proti ekonomické nerovnosti a ve vhodných případech je zahrnout do evropského semestru;

6.  je toho názoru, že na sociální opatření je v některých případech třeba nahlížet jako na ulehčující opatření a že by měla být doplněna hospodářskými politikami a sociálně zodpovědnými strukturálními reformami, abychom dosáhli pozitivního, dlouhodobého a udržitelného hospodářského růstu a strukturálního zmírnění trendu směřujícího k prohlubování nerovnosti ve střednědobém a dlouhodobém horizontu;

7.  naléhavě vybízí Komisi, aby v rámci evropského semestru a aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní pravomoci lépe vyhodnocovala nerovnováhu, pokud se jedná o příjem a rozdělení bohatství, a to mj. prostřednictvím jednotlivých zpráv o hloubkovém přezkumu, pokud je taková nerovnováha zjištěna, což by umožňovalo provázat hospodářskou koordinaci a výkonem v oblasti zaměstnanosti a u sociálního rozměru; vyzývá Komisi, aby vytvořila přesný a aktuální přehled rozdílů v příjmech a bohatství, sociální soudržnosti a sociálním začlenění v rámci jednotlivých zemí a mezi nimi a aby své návrhy politických rozhodnutí a doporučení pro tato rozhodnutí odůvodňovala na základě spolehlivých a podrobných údajů; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, jaké ukazatele hospodářské nerovnosti by byly nejpřesnější (Giniho koeficient, Palmův koeficient, Theilův index, podíl mezd, poměr minimální mzdy k HDP na obyvatele či k průměrné mzdě atd.), a aby monitorovala vývoj nerovnosti, přičemž zohlední také celkovou konkurenceschopnost a produktivitu všech faktorů;

8.  konstatuje, že regiony, které jsou závažně a trvale znevýhodněny v důsledku přírodních nebo demografických podmínek, jako jsou nejsevernější regiony, regiony s nízkou hustotou obyvatelstva, ostrovní, přeshraniční a horské regiony, jak je uvedeno v článku 174 SFEU, jakož i vzdálené a neobydlené regiony, mají větší obtíže při zajišťování přístupu k veřejným službám, jako je zdravotní péče a vzdělávání, a proto bývá poskytování těchto služeb nákladnější z hlediska veřejných financí, přičemž občané musí urazit větší vzdálenost, aby jich mohli využít;

9.  znovu opakuje, že je třeba rozvíjet investice cílené na lepší územní soudržnost, která by posílila průmyslovou základnu v regionech, které jsou závažně a trvale znevýhodněny v důsledku přírodních nebo demografických podmínek, především pokud jde o přístup k širokopásmovému připojení;

10.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala ambiciózní investice do sociální ochrany, služeb a infrastruktury ze strany členských států prostřednictvím cílenějšího a strategičtějšího využívání evropských strukturálních a investičních fondů a Evropského fondu pro strategické investice s cílem reagovat na sociální a ekonomické potřeby členských států a regionů;

11.  znovu vyzývá k zavedení skutečného evropského pilíře sociálních práv, který bude podporovat vzestupnou konvergenci při zohlednění rozdělení pravomocí zakotveného ve Smlouvách, k vybudování hlubšího a spravedlivějšího sociálního rozměru hospodářské a měnové unie;

12.  vyzývá Komisi, aby posílila své úsilí o spolupráci s členskými státy na dosažení všech cílů strategie Evropa 2020, včetně snížení počtu osob zasažených chudobou a sociálním vyloučením o 20 milionů, a aby sladila působnost strategie Evropa 2020 s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030, čímž bude mezi její cíle zahrnut také boj proti nerovnosti a extrémní chudobě; žádá Komisi, aby i nadále věnovala velkou pozornost provádění cílů strategie Evropa 2020 a aby hlavní ukazatele strategie Evropa 2020, jež byly v daných zemích zaznamenány ve srovnávacím přehledu Eurostatu, zohledňovala také v postupu evropského semestru a v doporučeních pro jednotlivé země;

13.  připomíná, že členské státy jsou primárně odpovědné za své sociální politiky, které musejí být podporovány a doplňovány činností EU, a vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily své úsilí o snížení nerovnosti mezi příjmovými skupinami a aby podporovaly odpovídající rámec opatření zajišťující mimo jiné důstojné pracovní podmínky pro všechny, veřejné vzdělávání, zdravotnictví, důchody, odpovídající veřejnou infrastrukturu a sociální služby a podporující rovnost příležitostí; zdůrazňuje, že takovýto rámec by měl umožňovat, aby ve společnosti dobře fungoval „společenský vzestup“;

14.  zdůrazňuje, že rozpočet Unie by měl jako hlavní prioritu stanovit provádění vhodných politik pro zmírnění nerovností a posílení sociální soudržnosti;

15.  zdůrazňuje nadřazenost základních práv; zdůrazňuje, že pracovní právo a přísné sociální standardy mají klíčový význam pro nalezení nové rovnováhy hospodářství, podporu příjmů a zvyšování investiční kapacity; připomíná, že je důležité dodržovat sociální práva zakotvená v Listině základních práv EU, včetně práv a svobod odborů a práv na kolektivní vyjednávání, a prosazovat rovné zacházení s pracovníky;

16.  upozorňuje, že nelze ignorovat význam odvětvových politik pro snižování nerovností v budoucnu, že je třeba zejména dále rozvíjet vnitřní trh a provádět investiční politiku na evropské a vnitrostátní úrovni (např. investice do klíčové infrastruktury, zdravotnictví či vzdělávání) a že vymezování všech aspektů energetické politiky musí zohledňovat příležitosti, jež tyto politiky skýtají, pokud se jedná o hospodářské, sociální a územní faktory, s cílem zaručit rovné příležitosti; vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy pracovala na rozvíjení komplexních strategií vytváření pracovních míst a podporování podnikatelského ducha a inovací, jejichž cílem budou strategické investice do „zelených“ pracovních míst, do sociálního a zdravotního sektoru a odvětví péče, jakož i do sociálního hospodářství, jehož potenciál, pokud jde o zaměstnanost, zůstává nevyužitý;

Opatření na podporu tvorby důstojných pracovních míst a kvalitního zaměstnávání

17.  vyjadřuje znepokojení nad vývojem nerovností v EU po krizi, který do značné míry způsobila rostoucí nezaměstnanost; má za to, že nezaměstnanost je zdrojem nerovnosti a že politiky zaměřené na tvorbu důstojných pracovních míst a kvalitního zaměstnávání zaměřené na hlavní oblasti, v nichž panuje vysoká nezaměstnanost, by mohly napomoci zvyšování příjmů domácností nacházejících se v nejchudších 20 %;

18.  vyzývá Komisi, aby do nadcházející revize směrnice o písemném prohlášení zahrnula ustanovení, která odstraní diskriminaci založenou na smluvním postavení a zajistí každému pracovníkovi právo na spravedlivé podmínky zaměstnávání odpovídající standardům důstojné práce podle Mezinárodní organizace práce (MOP);

19.  kromě toho také podtrhuje skutečnost, že vysoká míra nezaměstnanosti vytváří tlak na snižování mezd a v některých případech může mít také negativní dopad na pracovní a společenské podmínky; zdůrazňuje, že boj proti nezaměstnanosti je nezbytným, ale sám o sobě nikoli dostatečným předpokladem ke snižování nerovností;

20.  vyzývá Komisi, aby pro období let 2017–2020 navrhla zvýšení úrovně financování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI), přičemž by se tato iniciativa měla více zaměřovat na mladé lidi do 30 let; vyzývá Komisi, aby napomohla lepšímu provádění záruky pro mladé lidi prostřednictvím většího zacílení na nejzranitelnější mladé lidi, kteří se často musejí vypořádat s komplexním souborem potřeb, a přihlédla přitom k posledním zjištěním uvedeným ve zprávě Evropského účetního dvora o využívání Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a zajistila řádné a transparentní provádění a vyhodnocování;

21.  zdůrazňuje, že je třeba pozorněji sledovat pokrok mladých lidí, kteří opustili záruku pro mladé lidi nebo Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, s cílem zajistit jejich trvalé a účinné začlenění na pracovním trhu; vyzývá komisi, aby přezkoumala možnost dále posílit flexibilitu Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, a to i u zemí, v nichž funguje dobře, pokud se jedná o politiky pro mladé lidi, integrační systémy na ochranu mladých lidí přecházejících ze vzdělávání či vyššího vzdělávání do pracovního procesu, s cílem kompenzovat vyloučení mladých lidí z příspěvkových programů systémů sociálního zabezpečení v Evropě;

22.  zdůrazňuje, že programy, jako jsou záruky pro mladé lidi a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí, nesmějí nahrazovat vlastní úsilí členských států o boj proti nezaměstnanosti mladých lidí a o podporu udržitelné integrace na trhu práce; uznává, že rozhodujícím faktorem pro překonání nerovností je kvalitní a přístupné vzdělávání; vyzývá tudíž ke zvýšení investic do veřejného vzdělávání a celoživotního učení;

23.  žádá Komisi a členské státy, aby zdůrazňovaly, že je zapotřebí podporovat „zelená“ pracovní místa a posilovat zaměstnanost ve venkovských a zaostávajících oblastech a zatraktivnit tyto oblasti pro ženy;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím ESF a postupu evropského semestru, resp. prostřednictvím národních programů reforem zajistily plné provedení opatření na vnitrostátní úrovni uvedených v doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce;

25.  žádá Komisi a členské státy, aby hospodářskou a měnovou unii doplnily plnohodnotným evropským trhem práce doplněným širokým pokrytím sociálním zabezpečením; domnívá se, že dobře fungující trhy práce a koordinované a zdatné sociální systémy jsou zásadně důležité pro úspěch evropské měnové unie a představují součást širšího procesu vzestupné konvergence směřujícího k hospodářské, sociální a územní soudržnosti; v tomto smyslu vyzývá Komisi, aby předložila studii ohledně toho, jak může EU podporovat a posilovat programy zaručeného veřejného zaměstnání na vnitrostátní úrovni;

26.  vyzývá členské státy, aby zajistily lepší soulad mezi vzděláváním a odbornou přípravou a potřebami trhu práce v celé EU, přičemž vytvoří více příležitostí pro mobilitu a zlepší náborové strategie a strategie odborné přípravy, zejména profesní přípravy na pracovišti, a to prostřednictvím profesní přípravy přímo na pracovišti a cílených investic, které posílí vytváření pracovních míst a zvýší poptávku po zaměstnání; připomíná, že rekvalifikace je důležitým prvkem, jenž umožňuje znovu začlenit lidi na trh práce, pomáhá řešit dlouhodobou nezaměstnanost a lépe slaďovat dovednosti s pracovními místy, které jsou k dispozici; zdůrazňuje, že potvrzování dovedností a uznávání formálního i neformálního učení je důležitým nástrojem k tomu, aby byly získané dovednosti oceňovány na trhu práce; trvá na tom, že je třeba podporovat příležitosti k celoživotnímu učení během celého životního cyklu, a to i ve stáří, aby mohl být v boji proti nerovnostem realizován jejich plný potenciál;

27.  žádá Komisi a členské státy, aby společně pracovaly na řešení problému diskriminace při náboru pracovníků a diskriminačních náborových postupů, které brání lidem ve vstupu na trh práce z důvodů mj. pohlaví, genderové identity nebo jejího vyjádření, sexuální orientace, pohlavních rysů, etnického původu, zdravotního postižení či věku;

Zlepšení pracovních a životních podmínek

28.  vyjadřuje obavy z rostoucího objemu nehlášené práce a vzrůstajícího počtu atypických pracovních smluv a forem nestandardního zaměstnání, které mohou vést k nejistým pracovním podmínkám, nižším mzdám, vykořisťování a nižším příspěvkům na sociální zabezpečení a k rostoucím nerovnostem v některých členských státech; připomíná, že je zapotřebí poskytovat řádné sociální zabezpečení a ochranu s cílem chránit všechny pracovníky; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí v boji proti šedé ekonomice a nehlášené práci;

29.  domnívá se, že je třeba zvýšit kvalitu pracovních míst v celé EU, zejména pokud jde o životní minimum, jistotu zaměstnání, přístup ke vzdělávání a celoživotnímu učení a bezpečnost a ochranu zdraví při práci; vyzývá Komisi, aby podporovala další výzkum týkající se monitorování a usnadňování tvorby kvalitních pracovních míst a posilování celkové konkurenceschopnosti v EU, a to na základě výzkumu nadace Eurofound;

30.  domnívá se, že některé formy zaměstnávání, jako jsou smlouvy na nulový počet hodin a neplacené stáže, neumožňují udržet si důstojnou životní úroveň; považuje za zásadně důležité zajistit řádné výukové a odborně vzdělávací příležitosti a v případě potřeby i důstojné pracovní podmínky u praxe, stáží a učňovské přípravy, zavést omezení pro nestandardní formy práce a zamezit používání smluv na nulový počet hodin, využívání dočasných agenturních pracovníků jako náhrady za stávkující zaměstnance a využívání smluv na dobu určitou pro trvalé úkoly;

31.  poukazuje na to, že práce na částečný úvazek může určité skupiny osob, které jsou prozatím nedostatečně zastoupeny na trhu práce, motivovat k tomu, aby se zapojily do trhu práce, a může být také užitečná pro zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

32.  pevně věří, že by mělo být v zájmu omezení materiální nejistoty prozkoumáno zavedení přesné společné klasifikace zaměstnání na evropské úrovni, jež bude založena na vědeckých poznatcích a údajích; je přesvědčen, že uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci na stejném místě umožní snížit nerovnosti mezi pracovníky;

33.  zdůrazňuje, že je důležité řádně přezkoumat různé důsledky a aspekty rostoucí automatizace a dopady prodlev v přijímání právních předpisů, které by mohly způsobit tlak na omezování systémů sociálního zabezpečení a snižování mezd s dopadem zejména na pracovníky s nízkou či střední úrovní kvalifikace; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zachovat sociální zabezpečení a mzdy na přiměřených úrovních;

34.  domnívá se, že nová agenda dovedností musí všem pracovníkům poskytovat cenově dostupný přístup k celoživotnímu učení a umožnit jim přizpůsobovat se digitalizaci a trvalým technologickým změnám;

35.  řádně bere na vědomí stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k rámcové směrnici o přiměřeném minimálním příjmu v Evropské unii, která by měla stanovit společná pravidla a ukazatele a poskytnout metody pro monitorování svého provádění; zdůrazňuje, že k posouzení přiměřenosti systémů minimálního příjmu jednotlivých členských států by mohl být používán nástroj referenčních rozpočtů, jež uvádějí náklady spojené s důstojným životem pro různé způsoby bydlení a různou skladbu a věkové složení domácností;

36.  je znepokojen vysokou úrovní nevyužívání systémů minimálního příjmu tam, kde existují, která poukazuje na mnoho stávajících překážek, včetně obtěžujících postupů a stigmatizace spojených se žádostí o účast v systému minimálního příjmu; je přesvědčen, že programy na podporu příjmu jsou klíčové pro to, abychom se vyhnuli nerovným ekonomickým trendům díky tomu, že budeme podporovat jednotlivce předtím, než dosáhnou stadia chudoby a sociálního vyloučení;

37.  vyzdvihuje význam sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání pro vymezování mezd a zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto mechanismy i nadále kontrolovali sociální partneři v souladu s jejich autonomií zakotvenou ve Smlouvách; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o indexu životního minima s cílem odhadnout životní náklady a přibližnou výši příjmu, který je nezbytný pro naplnění základních potřeb rodiny v každém členském státě a regionu; zdůrazňuje, že přiměřená výše příjmu je pro všechny domácnosti klíčová, má-li být chudým pracovníkům umožněno dosáhnout finanční nezávislosti a současně zabezpečit bydlení a stravu všem;

38.  zdůrazňuje, že pokud jde o dlouhodobé financování výstavby nového bydlení, měly my být kromě ESI fondů a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) mobilizovány i další soukromé a veřejné finanční prostředky, neboť je třeba zintenzivnit činnost vnitrostátních veřejných bank a dalších agentur v oblasti dostupného a sociálního bydlení;

39.  žádá Komisi, aby zdokonalila ochranu zdraví a bezpečnost pracovníků při práci, mj. řádným vymáháním směrnice o pracovní době;

40.  připomíná, že právo na kolektivní vyjednávání a akce je základním právem v EU a evropské orgány jej musejí respektovat, dodržovat jeho zásady a podporovat jeho uplatňování(37); je přesvědčen, že snižující se vyjednávací síla pracovníků a odborových svazů těmto cílům nenapomohla a mohla by být příčinou pomalého růstu mezd a rostoucího využívání nejistých forem práce;

41.  bere na vědomí význam toho, aby byla chráněna práva pracovníků a posilována vyjednávací síla zaměstnanců prostřednictvím strukturálních reforem pracovních trhů, které podpoří udržitelný růst, důstojná pracovní místa, sdílenou prosperitu a sociální soudržnost; zdůrazňuje úlohu dialogu mezi sociálními partnery při řešení problému nerovností na pracovním trhu; vyzývá členské státy a EU, aby zaručovaly právo sdružovat se v odborech a také vliv a autonomii odborových svazů i svazů zaměstnavatelů při vedení jednání na všech úrovních;

42.  kromě toho také zdůrazňuje význam občanského dialogu se zástupci různých společenských skupin, zejména těch z nich, u nichž hrozí vyšší riziko chudoby a sociálního vyloučení, při projednávání otázek spojených s nerovnostmi;

43.  požaduje provádění antidiskriminační politiky, která bude hrát klíčovou úlohu při zajišťování rovných pracovních příležitostí a při podpoře sociálního začlenění; žádá členské státy, aby přestaly blokovat směrnici proti diskriminaci;

44.  žádá členské státy, aby podnikly opatření s cílem zajistit, aby byly na pracovištích řešeny akty diskriminace, obtěžování a násilí na základě mj. pohlaví, genderové identity či jejího vyjádření, sexuální orientace a pohlavních rysů, aby měly oběti k dispozici jasné mechanismy oznamování a získání podpory a aby existovaly postupy proti pachatelům;

Posílení sociálního státu a sociální ochrany

45.  zdůrazňuje, že v mnoha zemích se systémy sociálního zabezpečení a sociální ochrany ocitly pod tlakem, neboť na ně dopadly důsledky finanční konsolidace, což mělo dopady v podobě nerovností v příjmech; domnívá se, že systémy sociálního zabezpečení by měly působit jako bezpečnostní sítě, ale současně by měly usnadňovat začlenění na trh práce; zdůrazňuje, že pro dosažení větší rovnosti a sociální soudržnosti je zapotřebí multidimenzionální přístup – jak jej odráží horizontální sociální doložka (článek 9 SFEU) –, který se bude zaměřovat na sociální rozměr politik Unie a na závazek uplatňovat zásadu systematického zohledňování sociálního hlediska ve všech politikách Unie;

46.  tvrdí, že sociální pokrok ve smyslu evropského indexu sociálního pokroku představuje schopnost společnosti uspokojovat základní lidské potřeby občanů, vytvářet základy, jež umožní občanům a komunitám zlepšovat a udržovat kvalitu svého života, a pro všechny vytvářet podmínky pro to, aby mohli plně realizovat svůj potenciál;

47.  vyzývá členské státy, aby zdokonalily své systémy sociálního zabezpečení (vzdělávání, zdravotnictví, důchody a transfery) na základě vysokých standardů sociální ochrany s cílem dosáhnout komplexní ochrany obyvatel při zohlednění, přičemž je třeba přihlédnout k novým sociálním rizikům a zranitelným skupinám, které se objevily v důsledku finančních, hospodářských a následně sociálních krizí, jimž musely členské státy čelit;

48.  vyzývá členské státy, aby posílily investice do kvalitních a cenově dostupných služeb vzdělávání dětí předškolního věku a péče o ně, přičemž zdůrazňuje, že tyto investice se zjevně vyplatí, obzvláště u dětí ze znevýhodněných rodin; vyzývá členské státy, aby s podporou Komise a v souladu s barcelonskými cíli přijaly vhodná opatření k zajištění univerzálního a cenově dostupného přístupu ke kvalitnímu veřejnému vzdělávání od raného věku (0–3 roky), neboť toto vzdělávání je v dlouhodobém horizontu klíčové pro boj proti nerovnosti;

49.  požaduje, aby byl zajištěn univerzální přístup k cenově dostupnému bydlení, ochrana zranitelných domácností před vystěhováním a nadměrným zadlužením a podpora účinného rámce druhé šance pro jednotlivce a rodiny na evropské úrovni;

50.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v souvislosti s probíhající migrační a uprchlickou krizí rychle jednaly a zaručily, aby měli uprchlíci přístup k rychlé výuce jazyků a kulturních dovedností, odborné přípravě, kvalitnímu bydlení, zdravotní péči a vzdělávání, na trh práce a k sociální ochraně, aby byly uznávány formální i neformální dovednosti a schopnosti a aby bylo zajištěno jejich začlenění do společnosti;

51.  potvrzuje, že univerzální přístup k veřejným, solidárním a přiměřeným předčasným a starobním důchodům musí být zajištěn všem; vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy v upevňování veřejných a zaměstnaneckých důchodových systémů, které mají zajistit přiměřený důchodový příjem přesahující práh chudoby a důchodcům umožní zachovat si svou životní úroveň a žít důstojně a nezávisle; znovu opakuje svou výzvu k zavedení započitatelných období péče o závislé osoby, která by ve snaze o snížení rozdílů ve výši důchodů žen a mužů kompenzovala absenci příspěvků žen a mužů v důsledku péče o děti a dlouhodobé péče; zdůrazňuje, že systémy osobního penzijního pojištění mohou sice hrát důležitou roli jako nástroj ke zlepšení přiměřenosti důchodů, nejúčinnějším nástrojem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení ve stáří však zůstávají solidární veřejné důchodové systémy;

52.  zdůrazňuje, že by měla být zaručena základní práva osob se zdravotním postižením, včetně práva na důstojnou a bezbariérovou práci, služby a základní zaručený příjem upravený podle konkrétních potřeb jednotlivce, důstojný životní standard a sociální začlenění a konkrétních ustanovení o ochraně před vykořisťováním a nucenou prací;

53.  domnívá se, že mezinárodní obchod je hybnou silou růstu, avšak jeho přínosy nejsou vždy dobře rozdělovány, což může být vnímáno jako zdroj nerovností; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly spravedlivější mezinárodní obchodní dohody, které respektují evropské právní předpisy upravující trh práce a úmluvy MOP a současně chrání kvalitní zaměstnání a práva pracovníků a zajišťují evropské a vnitrostátní mechanismy pro odškodnění pracovníků a odvětví, kteří se potýkají s negativními dopady zásadních změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací, a to i prostřednictvím Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci;

54.  vyzývá Komisi, aby v zájmu zajištění ochrany spotřebitelů zajistila, aby politiky EU v oblasti hospodářské soutěže umožňovaly spravedlivou hospodářskou soutěž a pomáhaly v boji proti kartelům nebo nekompatibilní státní pomoci, které deformují ceny a narušují fungování vnitřního trhu;

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení

55.  domnívá se, že právo na rovné příležitosti by mělo být v Evropské unii zaručeno; je znepokojen skutečností, že stávající nerovnost výsledků pro každého, kdo žije v EU, zejména však pro děti a mladé lidi, je často zhoršována nerovnostářskou strukturou vzdělávacích systémů a má ničivé důsledky pro dobré životní podmínky a rozvoj mladých lidí jakožto jednotlivců, čímž přispívá k nedostatečnému pocitu vlastní hodnoty a začlenění do společnosti mezi mladými lidmi v Evropě, zejména mezi těmi, jimž se nedostává zdrojů a příležitostí;

56.  zdůrazňuje, že prvořadou roli při snižování nerovností hraje vzdělání, a vyzývá v tomto ohledu členské státy, aby zvýšily své úsilí a dostatečně investovaly s cílem zaručit rovnost příležitostí; potvrzuje význam univerzálního přístupu ke vzdělávání a přístupu ke studentské podpoře pro mladé lidi ve vyšším vzdělávání; žádá Komisi, aby podporovala členské státy při vytváření odpovídajícího, důstojného a přístupného bydlení pro mladé lidi, jež podpoří jejich přechod na jinou životní situaci;

57.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily boj proti chudobě, zejména u dětí, stanovením cílů v oblasti omezení dětské chudoby, zajištěním koordinovaného provádění doporučení o investicích do dětí a vytvořením systému záruky pro děti;

58.  současně zdůrazňuje, že celá řada kulturních a sportovních aktivit představuje mocné nástroje soudržnosti a začlenění do společnosti, a připomíná, že tyto aktivity mohou zlepšit zaměstnanecké vyhlídky nejvíce znevýhodněných osob, neboť jim umožňují získávat tzv. měkké dovednosti („soft skills“);

59.  vyzývá členské státy a Komisi, aby splnily cíle strategie Evropa 2020 týkající se snižování chudoby a rizika sociálního vyloučení;

60.  považuje rychlý nárůst bezdomovectví ve většině členských států EU za velmi palčivý problém; je přesvědčen, že v souladu se zásadami načrtnutými v pilíři sociálních práv by měla Komise podporovat členské státy v jejich úsilí o zbrzdění trendu rostoucího bezdomovectví a jeho postupné vymýcení;

Nalezení skutečné genderové vyváženosti

61.  bere na vědomí, že Komise reagovala na jeho výzvu k lepší rovnováze mezi pracovním a soukromým životem žen a mužů žijících a pracujících v EU předložením návrhu směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob s cílem řešit výzvy nadcházejících desetiletí; připomíná svou výzvu, aby bylo zavedeno odpovídající odměňování a sociální ochrana, a zdůrazňuje, že návrhy předložené Komisí jsou dobrým základem pro posílení účasti žen na trhu práce a zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a flexibilních pracovních uspořádání pro ženy i muže jakožto prostředku omezení míry nerovnosti v souvislosti s placenou a neplacenou prací;

62.  zdůrazňuje, že klíčovými faktory pro dosažení inkluzivního a dlouhodobého hospodářského růstu, odstranění značného rozdílu ve výši důchodů žen a mužů, boje proti nerovnosti a podporování finanční nezávislosti žen je další začleňování žen na trh práce díky posílení podpory poskytované podnikání žen, překonání propasti mezi úspěchy žen ve vzdělávacím systému a jejich pozicí na pracovním trhu a zajištění rovných příležitostí žen a mužů, pokud se jedná o mzdu, kariérní postup a příležitosti pracovat na plný úvazek;

63.  žádá Komisi, aby v případě potřeby předložila podněty za účelem překonání jakéhokoli typu překážek způsobujících rozdíly v odměňování žen a mužů a stanovení postihů ukládaných střediskům práce, která porušují právo na rovnost tím, že stanovují odlišné mzdy pro identické kategorie pracovních míst podle toho, zda dané místo zastávají převážně muži, nebo ženy;

64.  lituje toho, že navzdory stávající legislativě, v níž je zakotvena zásada stejné odměny mužů a žen za rovnocennou práci, stále existují rozdíly v odměňování žen a mužů a ještě větší rozdíly ve výši důchodů žen a mužů; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby rozdíly v odměňování a ve výši důchodu řešily;

65.  je znepokojen zvýšením míry chudoby, zejména mezi ženami, a tím, že chudobou trpí především matky samoživitelky a mladé a starší ženy; upozorňuje, že snížení počtu lidí trpících chudobou o 20 milionů do roku 2020 lze dosáhnout politikami boje proti chudobě a aktivními politikami zaměřenými na trh práce, které se budou zakládat na systematickém zohledňování hlediska rovnosti žen a mužů, jež bude zaměřeno především na zvyšování a podporu účasti žen na trhu práce; konstatuje, že chudoba se i nadále měří na základě kumulovaného příjmu domácnosti, což předpokládá, že všichni členové domácnosti vydělávají stejně a zdroje se rozdělují rovnoměrně; vyzývá k uplatňování individualizovaných nároků a výpočtů prováděných na základě individuálních příjmů, aby se ukázal skutečný rozsah chudoby žen;

66.  připomíná významnou úlohu kvalitních veřejných služeb při dosahování rovnosti žen a mužů a dále systémů zdanění a dávek, v nichž nebudou druhé výdělečně činné osoby odrazovány od práce nebo od většího pracovního nasazení, neboť tato změna by mohla zvýšit účast žen na trhu práce;

67.  znovu vyzývá Radu, aby zajistila urychlené přijetí směrnice o genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burze, která je důležitým prvním krokem k dosažení rovného zastoupení ve veřejném i soukromém sektoru;

Modernizace daňových systémů

68.  žádá Komisi a členské státy, aby napravily nadměrné nerovnosti mezi lidmi tím, že budou podporovat a podněcovat nejproduktivnější formy investování; připomíná, že pro tento cíl jsou klíčové daňové politiky a že mnoho členských států potřebuje hlubokou daňovou reformu; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s evropským semestrem prováděla monitorování, poskytovala poradenství a podporu a vypracovala referenční hodnoty;

69.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přikročily k reálným krokům proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům, neboť se jedná o důležitý nástroj umožňující snížit hospodářské nerovnosti a zlepšit výběr daní v členských státech;

70.  vyzývá Komisi, aby podněcovala reformy daňových politik členských států s cílem zajistit odpovídající veřejné rozpočty na služby v oblasti zdravotnictví, bydlení, sociální sféry, zaměstnanosti a vzdělávání; je přesvědčen, že tento postup by měl rovněž zahrnovat boj proti korupci ve veřejné správě a řešení problému nerovného rozdělení bohatství, a to i přerozdělením ohnisek přehnaně koncentrovaného bohatství, neboť takovéto přerozdělení je klíčové, nemá-li se nerovnost v mnoha členských státech dále prohlubovat; kromě toho také zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout opatření v oblastech, jako je financializace hospodářství, ve vhodných případech další koordinace, sbližování a harmonizace daňové politiky, opatření proti daňovým rájům, daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, opatření k řešení nehlášené práce a opatření k optimalizaci kombinace daní a jejich příslušné váhy jako podílu na daňových příjmech členských států mezi daňovými příjmy z práce a daňovými příjmy z bohatství;

o
o   o

71.  pověřuje svého předsedu/svou předsedkyni, aby předala/předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 57.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0260.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0073.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0010.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0317.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0136.
(7) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 19.
(8) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 141.
(9) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 130.
(10) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 68.
(11) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 57.
(12) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 77.
(13) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 25.
(14) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 8.
(15) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 11.
(16) Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 23.
(17) Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 130.
(18) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 52.
(19) Úř. věst. C 166, 7.6.2011, s. 18.
(20) http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=13608&langId=en
(21) Stanovisko Výboru pro sociální ochranu pro Radu, Radu Evropské unie, 649/11, SOC 124, 15. února 2011.
(22) Evropská komise, Institutional Paper 025, květen 2016.
(23) Autoři: Jonathan D. Ostry, Andrew Berg a Charalambos G. Tsangarides.
(24) Autoři: Andrew Berg a Jonathan D. Ostry.
(25) Eurostat, http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Income_distribution_statistics/cs
(26) MMF (2015), „Causes and Consequences of Income Inequality: A Global Perspective.“ („Příčiny a následky příjmové nerovnosti: globální pohled“) Pracovní sdělení k diskusi SDN/15/13, Washington, D.C.: Mezinárodní měnový fond. http://www.imf.org/external/pubs/ft/sdn/2015/sdn1513.pdf
(27) OECD (2015), „In it together: Why Less Inequality Benefits All“ („Jsme v tom společně: proč je menší nerovnost přínosem pro všechny), Paříž, OECD Publishing.
(28) MMF (2017), „IMF Working Paper WP 17/76: Inequality Overhang“ („pracovní dokument MMF: přílišná nerovnost“). Autoři: Francesco Grigoli a Adrian Robles, Washington, D.C.: Mezinárodní měnový fond.
(29) Eurostat: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/images/f/f8/People_at_risk_of_poverty_or_social_exclusion%2C_EU-27_and_EU-28%2C_2005-2015.JPG
(30) OECD (2015), „In It Together: Why Less Inequality Benefits All“ („Jsme v tom společně: proč je menší nerovnost lepší pro všechny“), s. 67.
(31) Eurofound (2017), „Social mobility in the EU“ („Sociální mobilita v EU“), Lucemburk, Úřad pro publikace Evropské unie.
(32) https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1461en.pdf
(33) „Inequality and mental illness“ („Nerovnost a duševní onemocnění“), R. Wilkinson a K. Pickett, katedra zdravotnických věd, University of York, UK; zveřejněno on-line dne 25. května 2017; S2215-0366(17)30206-7.
(34) COREPER I, „Přiměřené důchodové příjmy v kontextu stárnoucí společnosti – návrh závěrů Rady“, 12352/15: http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-12352-2015-INIT/cs/pdf
(35) Eurofound (2017), „Income inequalities and employment patterns in Europe before and after the Great Recession“ („Nerovnosti v příjmech a modely zaměstnanosti v Evropě před velkou hospodářskou recesí a po ní“).
(36) OECD (2015), „In It Together: Why Less Inequality Benefits All” („Jsme v tom společně: proč je menší nerovnost lepší pro všechny“), Paříž. OECD Publishing.
(37) V souladu s článkem 51 Listiny základních práv Evropské unie.

Právní upozornění