Seznam 
Přijaté texty
Středa, 13. prosince 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Nevyslovení námitky vůči aktu v přenesené pravomoci: regulační technické normy pro obchodní povinnost ve vztahu k určitým derivátům
 Současný stav jednání se Spojeným královstvím
 Doporučení v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků
 Výroční zpráva o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
 Výroční zpráva o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky
 Výroční zpráva o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2016 a politika EU v této oblasti
 20 let od předání Hongkongu

Nevyslovení námitky vůči aktu v přenesené pravomoci: regulační technické normy pro obchodní povinnost ve vztahu k určitým derivátům
PDF 324kWORD 44k
Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 17. listopadu 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 o trzích finančních nástrojů, pokud jde o regulační technické normy pro obchodní povinnost ve vztahu k určitým derivátům (C(2017)07684 – 2017/2979(DEA))
P8_TA(2017)0489B8-0667/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2017)07684),

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 29. listopadu 2017, kterým Komise žádá Parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci,

–  s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru předsedkyni Konference předsedů výborů ze dne 4. prosince 2017,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012(1) (MiFIR), zejména na čl. 32 odst. 1 a čl. 50 odst. 5 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na čl. 10 odst. 1 a článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES(2),

–  s ohledem na návrh regulačních technických norem pro obchodovací povinnost s deriváty podle nařízení MiFIR, který dne 28. září 2017 předložil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) podle čl. 32 odst. 1 nařízení MiFIR,

–  s ohledem na průvodní dopis orgánu ESMA ze dne 28. září 2017 adresovaný Komisi o návrhu regulačních technických norem ESMA pro obchodovací povinnost podle nařízení MiFIR,

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Hospodářského a měnového výboru,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 12. prosince 2017, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že nařízení v přenesené pravomoci ve své příloze stanoví typy derivátů, na něž by se měla vztahovat obchodovací povinnost podle článku 28 nařízení MiFIR; vzhledem k tomu, že s deriváty, jež podléhají této obchodovací povinnosti, lze obchodovat pouze na regulovaném trhu, v mnohostranném obchodním systému, organizovaném obchodním systému nebo obchodním systému třetí země, který Komise považuje za rovnocenný;

B.  vzhledem k tomu, že dne 28. září 2017 orgán ESMA předložil návrh regulačních technických norem s průvodním dopisem Komisi, v němž všechny zúčastněné strany vyzval, aby se zavázaly ke zkrácení svých lhůt, aby byl splněn politický cíl a obchodovací povinnost se mohla začít uplatňovat od 3. ledna 2018; vzhledem k tomu, že orgán ESMA dále konstatoval, že ještě než obchodovací povinnost nabyde účinnosti, je nutné dokončit značný počet rozhodnutí o určení rovnocennosti;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament se domnívá, že přijaté regulační technické normy nejsou kvůli změnám provedeným Komisí totožné s návrhem norem, jež předložil orgán ESMA, a že má Parlament tři měsíce na to, aby k regulačním technickým normám vyslovil námitku („lhůta pro přezkum“);

D.  vzhledem k tomu, že nařízení v přenesené pravomoci by mělo být použitelné od 3. ledna 2018, což je datum použitelnosti směrnice 2014/65/EU (MiFID II) a nařízení MiFIR, a že by plné využití tříměsíční lhůty pro přezkum, již má Parlament k dispozici, překročilo datum, k němuž nabydou účinku pravidla pro obchodovací povinnost;

E.  vzhledem k tomu, že obchodovací povinnost pro deriváty je významnou součástí závazků schválených vedoucími představiteli zemí G20 v Pittsburghu v roce 2009;

F.  vzhledem k tomu, že rychlé zveřejnění nařízení v přenesené pravomoci v Úředním věstníku by umožnilo včasné provedení a poskytlo by právní jistotu ohledně ustanovení použitelných na obchodovací povinnost pro deriváty;

G.  vzhledem k tomu, že Parlament zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise přijala náležitá rozhodnutí o rovnocennosti před tím, než obchodovací povinnost nabyde účinku;

H.  vzhledem k tomu, že Parlament konstatuje, že regulační technické normy neobsahují konkrétní ustanovení o souborných obchodech a že bude zřejmě zapotřebí, aby Komise a orgán ESMA vydaly pro souborné obchody další pokyny; vzhledem k tomu, že Parlament se domnívá, že tyto pokyny by měly být v souladu s ustanoveními pro rychlé řešení (tzv. Quick Fix) podle nařízení MiFID II;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku vůči nařízení v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84.
(2) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.


Současný stav jednání se Spojeným královstvím
PDF 408kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2017 o současném stavu jednání se Spojeným královstvím (2017/2964(RSP))
P8_TA(2017)0490B8-0677/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2017 o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie(1), a na své usnesení ze dne 3. října 2017 o stavu jednání se Spojeným královstvím(2),

–  s ohledem na pokyny Evropské rady (článek 50) ze dne 29. dubna 2017 v návaznosti na oznámení Spojeného království podle článku 50 SEU a na přílohu k rozhodnutí Rady ze dne 22. května 2017, která obsahuje směrnice pro sjednání dohody se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o podmínkách jeho vystoupení z Evropské unie,

–  s ohledem na společnou zprávu vyjednavačů Evropské unie a vlády Spojeného království ze dne 8. prosince 2017 o pokroku v první fázi jednání podle článku 50 SEU o spořádaném vystoupení Spojeného království z Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že účelem jednání mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, která probíhají podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU), je zajistit spořádané vystoupení Spojeného království z Evropské unie s přihlédnutím k rámci budoucích vztahů Spojeného království s Evropskou unií poté, co přestane být členským státem;

B.  vzhledem k tomu, že spořádané vystoupení vyžaduje, aby jednání byla striktně rozdělena do více fází s tím, že v první fázi budou řešeny otázky rozluky, které vyvstávají ve spojitosti s nadcházejícím vystoupením Spojeného království z Evropské unie, a teprve poté budou moci jednání postoupit do druhé fáze;

C.  vzhledem k tomu, že třemi zdaleka nejdůležitějšími otázkami rozluky jsou práva občanů EU pobývajících ve Spojeném království a práva občanů Spojeného království pobývajících v EU-27, dále hranice mezi Irskem a Severním Irskem a jedinečná a specifická situace irského ostrova a konečně vypořádání finančních závazků Spojeného království vůči EU;

D.  vzhledem k tomu, že do druhé fáze jednání bude možné postoupit až poté, co bude v každé z těchto tří otázek dosaženo dostatečného pokroku, a vzhledem k tomu, že se tak musí stát co nejdříve, má-li být na druhou fázi jednání dostatek času;

E.  vzhledem k tomu, že společná zpráva vyjednavačů Evropské unie a vlády Spojeného království konstatuje, že bylo dosaženo dostatečného pokroku;

F.  vzhledem k tomu, že v otázkách práv občanů Spojené království:

   souhlasilo s tím, že všichni občané EU s legálním pobytem ve Spojeném království a státní příslušníci Spojeného království s legálním pobytem v kterémkoli členském státě EU-27 a jejich rodinní příslušníci k datu vystoupení budou požívat úplného souboru práv podle práva EU, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie, a to na základě ochranných opatření, která budou součástí dohody o vystoupení,
   souhlasilo dále s tím, že se na nejbližší rodinné příslušníky občanů a na osoby žijící s nimi v trvalém vztahu, kteří v současné době pobývají mimo hostitelský stát, bude vztahovat ochrana na základě dohody o vystoupení, což bude platit i v případě později narozených dětí, včetně dětí narozených mimo hostitelský stát,
   souhlasilo s tím, že práva občanů budou zajištěna po dobu jejich života prostřednictvím přiměřeného postupu, který bude obsahovat řádná ochranná opatření v souladu se zásadami práva EU; tento postup a ochranná opatření stanoví dohoda o vystoupení,
   souhlasilo s tím, že administrativní postupy budou transparentní, hladké a jednoduché, formuláře budou stručné, jednoduché a uživatelsky vstřícné a žádosti současně podané různými příslušníky téže rodiny budou posuzovány společně,
   souhlasilo s tím, že budou zaručena veškerá příslušná práva vyplývající z práva EU a že budou podrobně popsána v dohodě o vystoupení,
   souhlasilo s tím, že budou zachována veškerá práva v oblasti sociálního zabezpečení podle práva EU; to zahrnuje převod všech převoditelných dávek,
   souhlasilo s tím, že ustanovení o právech občanů obsažená v dohodě o vystoupení budou začleněna do zvláštního právního aktu Spojeného království, aby měla přímý účinek;

G.  vzhledem k tomu, že Spojené království přijalo požadovaný závazek, že sladěním regulace zamezí zpřísnění hraničního režimu mezi Irskem a Severním Irskem, a mimo jiné přislíbilo, že:

   v případě nutnosti vytvoří zvláštní řešení pro Severní Irsko,
   bude dbát na zachování dohody z roku 1998 v její úplnosti,
   zajistí, aby nedošlo k omezení práv obyvatel Severního Irska;

H.  vzhledem k tomu, že ve věci finančního vypořádání Spojené království adekvátně vyjasnilo, jaké finanční závazky bude plnit jako členský stát opouštějící Unii;

I.  vzhledem k tomu, že výše uvedené skutečnosti neznamenají, že byly vyřešeny všechny zbývající otázky, ani z nich nevyplývá, jaký postoj Parlament zaujme v rámci postupu udělení souhlasu s konečnou dohodou o vystoupení;

J.  vzhledem k tomu, že druhá fáze vyjednávání by měla být věnována dojednání zbývajících otázek týkajících se spořádaného vystoupení Spojeného království z Evropské unie, včetně případných přechodných opatření nutných pro vystoupení Spojeného království z Evropské unie, a to na základě rozumných a jednoznačných zásad; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je třeba dospět k obecné dohodě o rámci budoucího vztahu;

K.  vzhledem k tomu, že Spojené království a Evropská unie zůstanou blízkými sousedy a budou mít nadále mnoho společných zájmů, přestože Spojené království již nebude členskými státem;

L.  vzhledem k tomu, že za vhodný rámec, který by zajišťoval ochranu a prosazování společných zájmů, včetně nového obchodního vztahu, by bylo možné považovat úzký vztah ve formě dohody o přidružení mezi EU a Spojeným královstvím;

M.  vzhledem k tomu, že výhodou dohody o přidružení je to, že je flexibilním nástrojem umožňujícím spolupráci v širokém spektru různých oblastí;

N.  vzhledem k tomu, že má-li být odvrácen scénář „pádu z okraje útesu“ a mají-li mít vyjednavači Spojeného království a Evropské unie možnost vyjednat dohodu o budoucím vztahu, bude nezbytné stanovit přechodná opatření;

O.  vzhledem k tomu, že ať bude výsledek jednání o budoucím vztahu jakýkoli, není možný kompromis mezi vnitřní a vnější bezpečností včetně obranné spolupráce na jedné straně a mezi budoucím hospodářským vztahem na straně druhé;

P.  vzhledem k tomu, že výroky označující výsledek první fáze za pouhé „prohlášení o záměru“, jak se vyjádřil například David Davis, mohou narušit dobrou víru, kterou se podařilo vybudovat během jednání;

1.  vítá společnou zprávu o pokroku, kterou předložili vyjednavači Evropské unie a Spojeného království a podle níž bylo v jednáních o dohodě o vystoupení dosaženo dostatečného pokroku, a blahopřeje vyjednavačům EU k dosavadnímu průběhu jednání;

2.  zastává názor, že zpráva umožňuje vyjednavačům postoupit do druhé fáze, a doporučuje Evropské radě, aby učinila odpovídající rozhodnutí, nicméně je přesvědčen, že je nutné jednat v dobré víře, a zastává názor, že jednání budou moci v druhé fázi pokročit, pouze pokud bude vláda Spojeného království plně dodržovat závazky, které přijala ve společné zprávě, a pokud se tyto závazky plně odrazí v návrhu dohody o vystoupení;

3.  upozorňuje nicméně na to, že dosud zbývá vyřešit několik otázek týkajících se spořádaného vystoupení Spojeného království z Evropské unie, aby mohla být dohoda o vystoupení finalizována, a poukazuje na to, že po finalizaci bude muset být text dohody formulován z právního hlediska jasně a jednoznačně; poukazuje na to, že dosud nevyřešené otázky se týkají:

   rozšíření platnosti práv občanů na budoucí partnery,
   zajištění toho, aby administrativní postup nebyl příliš striktní, opíral se pouze o prohlášení a nebyl spojen s žádnými poplatky, přičemž břemeno důkazu, že prohlášení je nepravdivé, by nesly úřady Spojeného království; rovněž by mělo být možné, aby rodiny zahájily postup pomocí jediného formuláře,
   stanovení závazné povahy rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, pokud jde o výklad ustanovení o právech občanů, a stanovení úlohy budoucího nezávislého vnitrostátního orgánu (ombudsmana), který by se zabýval stížnostmi občanů,
   poskytnutí záruky, že občané Spojeného království, kteří v současné době pobývají v některém z členských států EU-27, se budou moci volně pohybovat po celé Unii,
   zajištění plné vykonatelnosti závazků přijatých v souvislosti se Severním Irskem / Irskem;

4.  vyhrazuje si proto veškerá svá práva ve vztahu ke konečné dohodě o vystoupení, která podle čl. 50 odst. 2 SEU nemůže vstoupit v platnost bez jeho souhlasu;

Rámec budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím

5.  připomíná, že při jednáních o dohodě o vystoupení a při jejím uzavírání se podle čl. 50 odst. 2 SEU přihlíží k rámci budoucích vztahů EU s členským státem, který vystupuje z Unie;

6.  pokud Evropská unie a Spojené království dospějí k obecné dohodě o tomto rámci budoucích vztahů, navrhuje, aby tento rámec měl podobu politického prohlášení připojeného k dohodě o vystoupení;

7.  konstatuje, že dohoda o novém vztahu mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, vycházející z výše uvedeného rámce, může být formálně vyjednána teprve poté, co Spojené království opustí Evropskou unii a stane se třetí zemí;

8.  zdůrazňuje, že s tím, aby byl rámec budoucího vztahu mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím součástí dohody o vystoupení, bude souhlasit pouze pod podmínkou, že tento rámec bude přísně v souladu s těmito zásadami:

   třetí země, která nemá stejné povinnosti jako členský stát, nemůže požívat stejných výhod jako členský stát Evropské unie nebo člen EHP,
   musí být zajištěna integrita vnitřního trhu a čtyři svobody a není možné, aby existovaly odlišné podmínky pro různá odvětví;
   musí být zachována autonomie rozhodovacího procesu EU,
   musí být zajištěn právní řád EU a úloha Soudního dvora EU;
   Spojené království musí dodržovat standardy vyplývající z mezinárodních závazků, včetně základních práv, stejně jako právní předpisy a politiky Unie v oblasti životního prostředí, změny klimatu, ochrany spotřebitele, boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, spravedlivé hospodářské soutěže, ochrany údajů a soukromí, obchodu a sociálních práv a práv pracovníků, zejména opatření proti sociálnímu dumpingu, a to vše s jasným mechanismem pro prosazování těchto ustanovení,
   musí být zabezpečeny dohody mezi EU a třetími zeměmi a organizacemi, včetně dohody o EHP,
   musí být zachována finanční stabilita EU a zajištěn soulad s jejím systémem a standardy v oblasti regulace a dohledu a jejich uplatňování,
   musí být zajištěna náležitá rovnováha mezi právy a povinnostmi, včetně odpovídajících finančních příspěvků;

9.  požaduje, aby rámec budoucích vztahů vedl ke vzniku co nejužšího vztahu mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, aniž by se odchýlil od výše uvedených zásad;

10.  opakuje, že vhodným rámcem pro budoucí vztahy by mohla být dohoda o přidružení, která by byla po vystoupení Spojeného království z Evropské unie vyjednána a uzavřena mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím podle článku 217 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU); navrhuje, aby tato dohoda obsahovala kromě ujednání o správním rámci, který by měl zahrnovat spolehlivý a nezávislý mechanismus řešení sporů, také následující čtyři pilíře:

   obchodní a hospodářské vztahy,
   tematická spolupráce,
   vnitřní bezpečnost,
   zahraniční politika a bezpečnostní spolupráce;

11.  připomíná, že mnozí občané Spojeného království se ostře staví proti tomu, že by měli ztratit práva, jichž nyní požívají na základě článku 20 SFEU; navrhuje, aby EU-27 zvážila, jak by bylo možné zmírnit tento problém v mezích primárního práva Unie, a to plně v souladu se zásadami reciprocity, rovnosti, symetrie a nediskriminace;

Přechodná opatření

12.  opakuje, že na přechodných opatřeních, která by zajišťovala právní jistotu a kontinuitu, se bude možné dohodnout pouze tehdy, pokud v nich budou v náležité rovnováze práva a povinnosti, budou časově omezena na nejvýše tři roky a budou spočívat v prodloužení platnosti acquis Unie, včetně práv občanů, což znamená, že se na Spojené království budou nadále vztahovat současné nástroje a struktury v oblasti regulace, rozpočtu, dohledu, justice a prosazování práva; poukazuje na to, že Spojené království již nebude součástí orgánů a institucí Unie;

13.  prohlašuje, že veškeré změny acquis Unie, které nabudou účinnosti v přechodném období, se v souladu s přechodnými opatřeními dohodnutými mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím musí automaticky vztahovat i na Spojené království;

14.  trvá na tom, že obchodní dohody, které Spojené království vyjedná po svém vystoupení z Evropské unie s třetími zeměmi, budou moci vstoupit v platnost až poté, co skončí platnost přechodných opatření;

15.  poukazuje na to, že přechodné období dohodnuté v rámci dohody o vystoupení mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, bude moci být zahájeno až poté, co tato dohoda vstoupí v platnost;

o
o   o

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům a vládě Spojeného království.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0102.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0361.


Doporučení v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků
PDF 638kWORD 90k
Doporučení Evropského parlamentu Radě a Komisi ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků (2016/3044(RSP))
P8_TA(2017)0491B8-0660/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 116 a 226 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise č. 95/167/ES, Euratom, ESUO ze dne 19. dubna 1995 o podrobných ustanoveních o výkonu vyšetřovacího práva Evropského parlamentu(1),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 8. června 2016 o zřízení vyšetřovacího výboru pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky, a o jeho působnosti, početním složení a délce mandátu(2),

–   s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2015(3) a ze dne 6. července 2016(4) o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii(5),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 26. června 2017 o posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi (COM(2017)0340),

–   s ohledem na mapování a analýzu nedostatků, pokud jde o pravomoci a překážky získávání a výměny informací v rámci platformy finančních zpravodajských jednotek EU, ze dne 15. prosince 2016,

–  s ohledem na návrh doporučení vyšetřovacího výboru pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (A8-0357/2017),

–  s ohledem na čl. 198 odst. 12 jednacího řádu,

1.Obecné souvislosti

1.  se znepokojením konstatuje, že tzv. Panama Papers oslabily důvěru občanů v naše finanční a daňové systémy; zdůrazňuje, jak je důležité důvěru veřejnosti obnovit a zajistit spravedlivé a transparentní daňové systémy a daňovou a sociální spravedlnost; za tímto účelem vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby řádně provedly a posílily své právní nástroje s cílem přejít od utajení k transparentnosti, vzájemné spolupráci a výměně informací a aby účinněji bojovaly proti praní peněz, a členské státy, aby zjednodušily své daňové systémy s cílem zajistit spravedlivější zdanění a investovat do reálné ekonomiky;

2.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba nově vymezit evropský daňový model, aby se omezila nekalá soutěž mezi členskými státy;

3.  vyjadřuje hluboké politování nad počtem případů nesprávného úředního postupu, které odhalil vyšetřovací výbor pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky při provádění právních předpisů EU, a zdůrazňuje, že je vážně znepokojen případy porušování třetí směrnice o boji proti praní peněz (AMLD III)(6) v souvislosti se spoluprací ze strany finančních zpravodajských jednotek; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí, závazky, spolupráci a investice do finančních a lidských zdrojů s cílem zlepšit dohled a vymáhání, a to nejen za účelem účinnější prevence a potírání nezákonných praktik, např. praní peněz a daňových úniků a podvodů, ale také s cílem předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování, které mohou být legální, ale jsou v rozporu s duchem zákona, a bojovat proti nim; připomíná zásadu předvídatelnosti obvinění; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že jakékoli porušování právních předpisů bude řádně potrestáno; trvá na tom, že veškeré úsilí v tomto směru musí být efektivní z hlediska vynaložených nákladů;

4.  vyzývá členské státy, aby začaly jednat ve věci nahlášených případů praní peněz a oznámení o podezřelých transakcích tak, aby byla vedena řádná vyšetřování, jakmile jsou orgánům sděleny příslušné informace;

5.  připomíná rámec EU pro oznámení o podezřelých transakcích a zdůrazňuje potřebu užší mezinárodní spolupráce finančních zpravodajských jednotek z EU a ze zemí mimo EU; požaduje také větší vyšetřovací pravomoci pro evropské subjekty, zejména Europol a Eurojust, v případech praní peněz;

6.  připomíná, že řádné ověřování toho, kdo je konečným skutečným majitelem, je zásadní pro to, aby k praní peněz nebyly využívány krycí společnosti (jak se ukázalo u případu Azerbaijan Laundromat); žádá také účinné uplatňování a vymáhání evropské směrnice proti praní peněz;

7.  vyzývá členské státy, aby upustily od agresivního daňového plánování na straně nabídky uskutečňovaného prostřednictvím propagování a nabízení daňových rozhodnutí a výhod či pravidel ad hoc;

8.  vyzývá všechny jurisdikce, které provedly doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku ve vnitrostátním právu nebo se tak chystají učinit, aby dodržely nejen literu, ale také ducha těchto doporučení; připomíná, že transparentnost je důležitým nástrojem pro potírání daňových úniků, a zejména agresivního daňového plánování;

9.  považuje za politováníhodné, že na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni stále přetrvává mnoho nedostatků ve stávajících právních předpisech o daňových únicích a boji proti praní peněz, a domnívá se, že je naléhavě nutné důkladné provádění a další zpřísňování stávající právní úpravy; vítá pokrok, jehož bylo od zveřejnění Panama Papers dosaženo při předkládání nových legislativních návrhů zaměřených na zavedení inkluzivních strategií, i zvýšené úsilí v tomto směru, avšak vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy nemají dostatečnou politickou vůli k tomu, aby pokročily s reformami a vymáháním, jež by přinesly účinnou změnu;

10.  považuje za politováníhodné, že záležitosti týkající se daňové politiky jsou na úrovni Rady často zablokovány jednotlivými členskými státy; připomíná varování výboru TAXE1, podle kterého má právo veta každého členského státu v daňových záležitostech za následek situaci, kdy pravidlo jednomyslnosti v Radě snižuje vůli přejít od stávající situace k řešení, jež by bylo více založeno na spolupráci; připomíná svou výzvu Komisi, aby použila postup stanovený v článku 116 SFEU, který umožňuje toto pravidlo jednomyslnosti změnit v případech, kdy Komise shledá, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu;

11.  konstatuje, že vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a praní peněz jsou nadále celosvětovým jevem, a vyžadují proto komplexní, jasnou a ucelenou reakci založenou na vzájemné podpoře a zvýšené spolupráci na unijní i celosvětové úrovni; naléhavě žádá Komisi, aby se v rámci tohoto celosvětového boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem, daňovým únikům a praní peněz ujala vedoucí úlohy;

12.  bere se znepokojením na vědomí nedostatek ambiciózních a konkrétních opatření zaměřených na boj proti daňovým rájům; upozorňuje v této souvislosti na to, že ke zvládnutí tohoto problému nebude dostačující pouhé zvyšování transparentnosti; zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné prosazovat mezinárodní spolupráci a mnohostranný přístup, do něhož musí být zapojeny rozvinuté i rozvojové země;

13.  vyzývá členské státy a orgány a orgány EU, aby podporovaly a prosazovaly mezivládní summit na úrovni OSN s cílem stanovit postup a akční plán odstranění daňových rájů;

14.  zdůrazňuje, že je nutné definovat digitální provozovny podniku s cílem zohlednit plně digitalizaci podnikatelského prostředí a zajistit, aby bylo se společnostmi, jimž vznikají výnosy v určitém členském státě, kde nemají své fyzické sídlo, zacházeno stejně jako se společnostmi, které v tomto státě fyzické sídlo mají; vyzývá proto Komisi, aby digitální podniky zahrnovala do všech evropských opatření zaměřených proti vyhýbání se daňovým povinnostem nebo týkajících se daní;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby byly aktivní a nečekaly na odhalení ve sdělovacích prostředcích, než tyto otázky začnou řešit jako prioritní záležitost; připomíná, že transparentnost nelze uplatňovat pouze u některých oblastí;

16.  zdůrazňuje, že je třeba dávat si pozor na to, aby brexit nepodpořil daňovou soutěž mezi 27 zbývajícími členskými státy usilujícími o přilákání některých odvětví a služeb, jež se momentálně nacházejí ve Spojeném království, ani nevedl k oslabení úsilí vynakládaného na boj proti daňovým únikům na straně Spojeného království, včetně jeho zámořských a závislých území; upozorňuje Komisi na skutečnost, že tento aspekt je třeba řádně zohlednit během druhé fáze brexitu při veškerých jednáních o partnerství či obchodní dohodě se Spojeným královstvím;

17.  ostře nesouhlasí s rozhodnutím Komise přestat plnit závazek týkající se vypracovávání protikorupční zprávy o všech členských státech jednou za dva roky; bere na vědomí, že protikorupční monitorování bude Komisí prováděno v rámci procesu evropského semestru; domnívá se, že boj proti korupci mohou v tomto procesu zastínit jiné ekonomické a finanční záležitosti; vyzývá Komisi, aby šla příkladem, obnovila vydávání této zprávy a zavázala se k provádění mnohem důvěryhodnější a komplexnější protikorupční strategie;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly posouzení dopadu pro možnost povinné registrace nebo zákaz vlastnění, včetně skutečného vlastnictví, finančních účtů nebo krycích společností státními příslušníky zemí EU a společnostmi z EU v zemích figurujících na unijním seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí a na unijním seznamu zemí se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu, a to s cílem zabránit daňovým únikům a daňovým podvodům;

2.Daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem

2.1Offshorové struktury

19.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné stanovit společnou mezinárodní definici offshorového finančního centra, daňového ráje, jurisdikce zachovávající velmi silné bankovní tajemství, nespolupracující daňové jurisdikce a země s vysokou mírou rizika z hlediska praní peněz; vyzývá k mezinárodnímu schválení těchto definic, aniž by tím bylo dotčeno okamžité zveřejnění společné černé listiny EU; zdůrazňuje, že tyto definice předpokládají stanovení jasných a objektivních kritérií;

20.  připomíná členským státům důležitost principu GAAR v daňové politice a podněcuje daňové orgány k tomu, aby tento princip důsledně uplatňovaly, aby nedocházelo k vytváření struktur pro daňové podvody a daňové úniky;

21.  je toho názoru, že v rámci úsilí o větší mezinárodní spolupráci je také klíčové zachovat právní objektivitu těchto definic a jejich prosazování, neboť některé jurisdikce by se mohly přihlásit k normám schváleným na mezinárodní úrovni, aniž by je uplatňovaly v praxi; zdůrazňuje, že by tyto definice neměly být vystaveny politickým předsudkům a měly by motivovat jurisdikce uvedené na seznamu k přijetí opatření, na jejichž základě by z tohoto seznamu byly odstraněny;

22.  připomíná, že přijetí formálního závazku k dodržování mezinárodně dohodnutých norem je prvním krokem, avšak k omezení rizikových faktorů a vedení úspěšného boje proti praní peněz, daňovým podvodům a daňovým únikům povede pouze řádné uplatňování těchto norem a skutečně vynakládané úsilí;

23.  připomíná, že svobodná pásma a „svobodné přístavy“ (freeporty) nesmí být zneužívány ke stejným cílům, k nimž slouží daňové ráje, nebo k obcházení mezinárodních předpisů týkajících se transparentnosti za účelem praní peněz; vyzývá Komisi, aby se otázkou freeportů v Evropské unii zabývala;

24.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh, kterým by zajistila, že offshorové struktury mající skutečného majitele v členských státech budou podléhat podobným požadavkům na audit a zveřejňování informací o účtech, jako platí v evropské jurisdikci, v níž se skutečný majitel nachází;

25.  domnívá se, že EU by měla zakázat udržování obchodních vztahů s právními subjekty usazenými v daňových rájích, pokud nelze určit totožnost skutečného majitele;

26.  vyzývá Komisi, aby každoročně zveřejňovala veřejnou zprávu o využití finančních prostředků EU a o převodech finančních prostředků z Evropské investiční (EIB) a z Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) do offshorových struktur, včetně počtu a povahy zablokovaných projektů, odůvodnění zablokování projektů a následných opatření, která mají zajistit, aby žádné finanční prostředky EU přímo nebo nepřímo nepřispívaly k vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům;

2.1.1.Společný unijní seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí

27.  vítá vedoucí úlohu Komise při vypracovávání kritérií pro společný unijní seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí; vyjadřuje politování nad tím, že tento proces trvá zbytečně dlouho; vyzývá Radu, aby nesnižovala, ale spíše zvýšila úroveň ambicí u kritérií uvedeného seznamu; trvá na tom, aby byla zvážena veškerá kritéria navrhovaná Komisí, mimo jiné včetně neexistence daně z příjmů právnických osob nebo téměř nulové sazby daně z příjmů právnických osob, a zdůrazňuje, že tato kritéria jsou nezbytná, má-li být seznam účinný a nemá-li být nahodilý; domnívá se, že kritéria transparentnosti by měla být uplatňována v plné míře a že by měla rovněž dostatečně zohledňovat provádění a vymáhání; vyzývá Radu, aby v zájmu účinnosti a důvěryhodnosti tohoto seznamu zavedla proti zemím, které jsou na něm uvedeny, důrazné, přiměřené a odrazující společné sankce, a zdůrazňuje, že posuzování jednotlivých zemí by měla být prováděna transparentním způsobem; vyzývá Radu a Komisi, aby za účelem budoucí aktualizace tohoto seznamu zavedly transparentní a objektivní mechanismus přezkumu, do kterého bude zapojen i Parlament; připomíná, že cílem tohoto seznamu je změnit chování příslušných jurisdikcí s ohledem na praní peněz a usnadňování daňových podvodů;

28.  vyjadřuje politování nad tím, že unijní seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí, který byl schválen a zveřejněn Radou, se zaměřuje pouze na jurisdikce mimo EU, přičemž opomíjí země uvnitř EU, které hrály systémovou úlohu při podpoře a umožňování škodlivých daňových praktik a nesplňují kritérium spravedlivého zdanění; zdůrazňuje, že alespoň čtyři členské státy by byly na seznam zařazeny, pokud by se podrobily kontrole podle stejných kritérií EU, jak ukazuje simulace prováděná organizací Oxfam; je znepokojen tím, že automatické vyloučení zemí EU z kontroly má negativní dopad na legitimitu, důvěryhodnost a účinnost celého postupu;

29.  zastává názor, že až bude unijní seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí zaveden, měla by Komise navrhnout doprovodné právní předpisy stanovující harmonizované povinnosti daňových orgánů v každém členském státě zveřejňovat každý rok údaje o celkové hodnotě a destinaci finančních převodů z jednotlivých členských států do jurisdikcí uvedených na seznamu;

30.  vyzývá k přijetí sankcí, které by se vztahovaly také na společnosti, banky a účetní a právnické firmy, jakož i na daňové poradce, u nichž se prokázalo, že se v nespolupracujících jurisdikcích podíleli na nedovolených, škodlivých a nesprávných činnostech nebo umožňovali nedovolené, škodlivé a nesprávné daňové režimy právnických osob zahrnující právní nástroje v těchto jurisdikcích;

31.  vyjadřuje politování nad skutečností, že v Panama Papers figuruje několik občanů, subjektů a politicky exponovaných osob z EU; vybízí členské státy, aby objasnily, zda tyto zmínky byly řádně prošetřeny, a pokud ano, zda se jednalo o porušení vnitrostátních právních předpisů; zdůrazňuje, že bohužel v podobném duchu mnoho občanů, subjektů a politicky exponovaných osob, když byli vyšetřovacím výborem Parlamentu pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky požádáni o spolupráci, odmítlo poskytnout informace, které by byly pro cíle tohoto výboru užitečné;

32.  konstatuje, že podle posledních údajů OECD o přímých zahraničních investicích, má Lucembursko společně s Nizozemskem více příchozích investic než USA, že většinou se jedná o investice do zvláštních účelových jednotek, které nevykonávají žádnou podstatnou hospodářskou činnost a že do Irska směřuje více příchozích investic než do Německa či Francie; poukazuje na to, že zahraniční investice na Maltě činí podle jejího národního statistického úřadu 1 474 % velikosti ekonomiky této země; konstatuje, že podle výzkumu Univerzity v Amsterdamu bylo 23 % všech podnikových investic, které skončily v daňových rájích, uskutečněno přes Nizozemsko; domnívá se, že tyto údaje jasně ukazují, že některé členské státy umožňují praktiky přesouvání zisku na úkor jiných členských států;

33.  vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 předložila zprávu s posouzením daňových režimů členských států a jejich závislých jurisdikcí, regionů nebo jiných správních struktur, které usnadňují daňové úniky a daňové podvody a mají potenciálně škodlivý dopad na jednotný trh;

2.1.2.Unijní seznam vysoce rizikových třetích zemí pro boj proti praní peněz

34.  hluboce lituje skutečnosti, že Komise dosud neprovedla své vlastní nezávislé posouzení za účelem identifikace vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky, jak stanoví směrnice o boji proti praní peněz, ale spoléhá výhradně na seznam vypracovávaný Finančním akčním výborem (FATF), jehož je členem; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Komise uspokojivě nereagovala na požadavky Evropského parlamentu týkající se této záležitosti;

35.  naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila práci na svém vlastním seznamu a aby podala Parlamentu zprávu o provádění svého plánu, zejména svého závazku navýšit veškeré zdroje, které potřebuje pracovní skupina pro prevenci finanční trestné činnosti;

36.  domnívá se, že je mimořádně důležité, aby cíle EU byly v této věci ambicióznější než cíle Finančního akčního výboru; upozorňuje v této souvislosti, že je zapotřebí více investovat do lidských a finančních zdrojů nebo přidělování těchto zdrojů v rámci Komise optimalizovat s cílem posílit prověřovací postup;

37.  domnívá se, že cílem tohoto seznamu je vybízet příslušné jurisdikce ke změně chování v souvislosti s praním peněz a financováním terorismu a odrazovat další státy od uplatňování podobných potenciálně škodlivých politik;

38.  vybízí Komisi, aby se v zájmu zajištění soudržnosti a doplňkovosti stala centrálním orgánem jak pro záležitosti spojené se seznamem vysoce rizikových třetích zemí pro boj proti praní peněz, tak pro přezkum evropského seznamu daňových rájů;

2.2.Jiné daňové právní předpisy

39.  vítá nové právní předpisy přijaté v posledních dvou letech v návaznosti na aféru LuxLeaks; vítá angažovanost EU v projektu OECD týkajícím se BEPS; vyzývá členské státy, aby urychleně provedly právní předpisy EU ve svých právních systémech a zajistily jejich vymáhání;

40.  vyzývá k ambicióznímu veřejnému podávání zpráv podle jednotlivých zemí za účelem zvýšení daňové transparentnosti a veřejné kontroly nadnárodních podniků, neboť by široké veřejnosti umožnilo přístup k informacím o zisku, obdržených dotacích a daních zaplacených nadnárodními podniky v jurisdikcích, v nichž působí; naléhavě vyzývá Radu, aby dosáhla společné dohody, pokud jde o návrh zahájit jednání s ostatními orgány EU s cílem přijmout systém veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí, jelikož se jedná o jedno z klíčových opatření, má-li být pro všechny občany zajištěna větší transparentnost informací o daních odváděných podniky;

41.  zdůrazňuje, že veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí umožní investorům a akcionářům, aby zohledňovali daňové politiky společností při intervencích na valných hromadách akcionářů a při přijímání investičních rozhodnutí;

42.  připomíná, že informace o daních by se měly stát základním prvkem finančních zpráv podávaných společnostmi;

43.  naléhavě vyzývá Radu, aby urychleně přijala ambiciózní dohodu o obou fázích společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob; připomíná, že kromě snížení nákladů pro firmy i pro daňovou správu v členských státech by se tak vyřešil i problém převodních cen a zajistila spravedlivější hospodářská soutěž na jednotném trhu; zdůrazňuje, že harmonizace základu daně je nejlepším způsobem, jak legálně ukončit praxi daňové optimalizace a agresivního daňového plánování; připomíná, že má-li být zaručeno, že ke zdanění dochází v místě, kde probíhá hospodářská činnost a kde se vytváří ekonomická hodnota, pak je nutné formulovat novou a závaznou definici „stálé provozovny“; zdůrazňuje, že tuto definici by měla doprovázet minimální závazná kritéria, která by určovala, zda má daná hospodářská činnost dostatečnou faktickou podstatu, aby mohla být v určitém členském státě zdaněna, čímž by se zabránilo problému „společností typu poštovní schránka“, a to zejména s ohledem na výzvy spojené s digitální ekonomikou;

44.  vybízí Komisi a členské státy, aby přikročily k daleko ambicióznějším reformám v oblasti zdanění;

45.  zdůrazňuje, že má-li jednotné zdanění fungovat jako prostředek k ukončení praxe přesouvání zisku, je třeba, aby probíhalo globálně, a že při uplatňování společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob na úrovni EU hrozí, že stávající ztráty členských států EU vůči zbytku světa budou trvalé a zbytek světa přestane být ze strany některých členských států využíván; poukazuje na skutečnost, že bude-li se záležitost řešit pouze na úrovni EU, mohlo by sice dojít k odstranění pohnutek pro přesuny zisků uvnitř EU, avšak také k posílení pohnutek a rozšíření příležitostí pro přesun zisku mimo EU;

46.  připomíná svá doporučení, aby se automatická výměna informací o daňových rozhodnutích rozšířila na všechna rozhodnutí a aby Komise získala přístup ke všem relevantním informacím s cílem zajistit dodržování evropských pravidel hospodářské soutěže(7);

47.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrh na revizi směrnice o správní spolupráci(8) za účelem dalšího posílení spolupráce v daňové oblasti mezi členskými státy, které by byly povinny plnit skupinové požadavky v oblasti daní tak, aby jedna evropská země mohla ostatním zemím poskytnout veškeré informace nutné ke stíhání subjektů dopouštějících se přeshraničních daňových úniků; připomíná svůj návrh na změnu směrnice o správní spolupráci s cílem zlepšit koordinaci daňových auditů mezi členskými státy(9);

48.  vyjadřuje politování nad tím, že podle pravidel EU o poskytování státní podpory náleží částka nezaplacených daní zpětně vymožená od příjemců nezákonné daňové podpory zemi, která tuto podporu poskytla, a nikoli zemím, jejichž daňové základny byly v důsledku škodlivých daňových režimů oslabeny; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala vhodnou metodiku pro vyčíslení ztráty příjmů u postižených členských států a přiměřené postupy pro vymáhání neuhrazených daní, tak aby tyto částky byly předány členským státům, v nichž k ekonomické činnosti skutečně došlo;

49.  zastává názor, že daňové reformy musí vždy umožňovat kontrolu ze strany občanů a poskytovat občanské společnosti přístup, informace a instrukce tak, aby se mohla při vytváření těchto politik produktivně angažovat, což v současnosti není běžné;

50.  zdůrazňuje rovněž, že daňové právní předpisy, ať již na vnitrostátní úrovni, nebo na úrovni EU, musí být zjednodušeny a koncipovány tak, aby byly přístupné pro každého občana a zamezilo se komplexnosti, jíž společnosti zneužívají k vyhýbání se daňovým povinnostem;

51.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh revize směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek(10), který by zahrnoval opatření, jež by orgánům veřejné správy zabránila ve spolupráci se společnostmi využívajícími daňových rájů;

52.  vyzývá Komisi, aby zahájila komplexní hodnocení 19 let činnosti Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků) a zaměřila se na výsledky dosažené v oblasti předcházení přeshraničním škodlivým režimům daně z příjmu právnických osob, a to ve formě veřejné zprávy; požaduje, aby byla na základě těchto zjištění provedena reforma Skupiny pro kodex chování, která by vedla k větší transparentnosti a účinnosti její práce, vzhledem k tomu, že dotyčná skupina musí sehrávat ústřední úlohu v úsilí EU o zdokonalení této oblasti; požaduje, aby Parlament získal pravomoci v oblasti kontroly této skupiny a dohledu nad ní;

53.  vyzývá Komisi, aby vytvořila seznam nekalých režimů, v souvislosti s nimiž se Skupina pro kodex chování dosud neshodla na přijetí příslušných opatření, a aby tento seznam zveřejnila; vyzývá Komisi, aby do roku 2020 posoudila dopad daňových režimů pro příjmy z patentů uplatňovaných v souladu s přístupem založeným na kauzálním nexu a aby pokud možno vyčíslila jejich dopad na inovace a ztráty výběru daní;

54.  vyjadřuje politování nad tím, že v Panama Papers figuruje několik členských států EU; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s daňovými orgány zahájila rozsáhlé hodnocení týkající se potenciálně škodlivých daňových opatření v členských státech, která narušující hospodářskou soutěž, a stávajících protiopatření, jakož i efektu přelévání těchto opatření do jiných jurisdikcí; vyzývá ke zřízení účinného kontrolního mechanismu, který by monitoroval členské státy s ohledem na možná nová škodlivá opatření v daňové oblasti, která mohou zavést;

55.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh s cílem řešit otázku přeshraničních přeměn a přemísťování sídel a poskytnout jasná pravidla pro přemísťování sídel společností v rámci EU, včetně pravidel pro boj proti společnostem typu poštovní schránka;

56.  naléhavě vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby zajistily, aby byla ukončena praxe přesouvání sídel společností, kdy je nadnárodní společnost koupena menší společností sídlící v daňovém ráji a nadnárodní společnost přijme sídlo této menší společnosti, čímž „přemístí“ své ústředí a sníží celkovou daňovou zátěž sloučené společnosti, po čemž následuje „zeštíhlení zisku“ pomocí daňově odčitatelných plateb do daňového ráje (např. v podobě půjček, licenčních poplatků a služeb), jejichž prostřednictvím se daná nadnárodní společnost snaží vyhnout daním z domácích zisků;

57.  zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat škodlivým daňovým praktikám, které jsou stále více rozšířené a ke kterým patří zneužívání daňových režimů pro příjmy z patentů, derivátů, swapů atd. za účelem vyhýbání se daňovým povinnostem;

58.  vítá zjištění Komise týkající se státní pomoci ze srpna 2016, podle nichž Irsko nelegálně poskytlo společnosti Apple neoprávněné daňové úlevy ve výši 13 miliard EUR; pochybuje nad správností rozhodnutí irské vlády odvolat se proti tomuto rozhodnutí ve snaze nepožadovat dlužnou částku;

59.  vyzývá členské státy, aby identifikovaly a upustily od veškerého využívání jakýchkoli forem daňových amnestií, jež by mohly vést k praní peněz a k daňovým únikům nebo které by mohly vnitrostátním orgánům bránit v tom, aby poskytnuté údaje využívaly k vyšetřování finanční trestné činnosti;

60.  vyjadřuje znepokojení nad záměrem vlády USA podporovat daňové úlevy pro velké společnosti a finanční deregulaci; vyzývá Komisi, aby úzce sledovala navrhovanou daňovou reformu v USA známou jako Blueprint a možnost uplatňovat v této zemi daňovou amnestii s cílem umožnit repatriaci zisků velkých technologických společností za velmi nízké daňové sazby;

61.  vyzývá členské státy, aby posílily své daňové správy odpovídajícím počtem zaměstnanců s cílem zajistit účinný výběr daňových příjmů a řešit škodlivé daňové praktiky, neboť nedostatek zdrojů a škrty ve stavu zaměstnanců spolu s nedostatečnou odbornou přípravou, technickými nástroji a vyšetřovacími pravomocemi závažně narušily funkčnost daňové správy v některých členských státech;

62.  poukazuje na jeden příklad strategie vyhýbání se daňovým povinnostem v EU, tzv. „Double Irish structure“, která bude postupně ukončena do roku 2020; vyzývá všechny členské státy, aby monitorovaly své dohody o zamezení dvojímu zdanění, aby zajistily, aby nebyly strategie vyhýbání se daňovým povinnostem využívány prostřednictvím rozdílů v daních;

63.  vyjadřuje politování nad nedostatkem důvěryhodných a objektivních statistických údajů o rozsahu vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků; zdůrazňuje, že je důležité vyvinout odpovídající a transparentní metodiky pro stanovení rozsahu těchto jevů, jakož i jejich dopadu na veřejné finance, hospodářskou činnost a veřejné investice v rámci jednotlivých zemí;

64.  vyzývá Komisi, aby v rámci boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem vydala pokyny, které jasně rozliší, jaká činnost je nelegální a jaká legální, i když se příčí duchu zákona, s cílem zajistit právní jistotu pro všechny zúčastněné strany; vyzývá členské státy a třetí země, aby zajistily, že pokuty a peněžité sankce uložené subjektům dopouštějícím se daňových úniků a příslušným zprostředkovatelům nebudou odečitatelné od základu daně;

65.  zdůrazňuje, že provádění odpovědné daňové strategie je třeba považovat za pilíř sociální odpovědnosti podniků a že daňové úniky, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivní daňové plánování jsou se sociální odpovědností podniků neslučitelné; znovu vyzývá Komisi, aby tento prvek zahrnula do aktualizované strategie EU týkající se sociální odpovědnosti podniků;

66.  vyzývá společnosti, aby z plnění daňových povinností v plném rozsahu a bez jakékoli formy vyhýbání se těmto povinnostem učinily nedílnou součást svých programů v oblasti sociální odpovědnosti;

67.  opakuje výzvu výboru TAXE2 na vytvoření nového unijního centra pro soudržnost a koordinaci daňové politiky v rámci Komise, které by mohlo posuzovat a monitorovat daňové politiky členských států na úrovni Unie a zajistit, aby členské státy neprováděly žádná nová škodlivá daňová opatření; navrhuje, aby toto centrum pro soudržnost a koordinaci daňové politiky sledovalo, zda členské státy respektují společný unijní seznam nespolupracujících jurisdikcí, a zajišťovalo a podporovalo spolupráci mezi vnitrostátními daňovými správami (např. v souvislosti se školením a výměnou osvědčených postupů);

68.  opakuje doporučení Parlamentu(11) ohledně vytvoření souboru protiopatření, která by Unie a členské státy jakožto akcionáři a finanční zajišťovatelé veřejných orgánů, bank a finančních programů měly uplatňovat proti společnostem, které využívají daňových rájů v rámci svého agresivního daňového plánování a nedodržují tak unijní normy pro řádnou daňovou správu.

69.  připomíná svou výzvu Komisi, aby pozměnila evropské právní předpisy, včetně ustanovení týkajících se statutu Evropské investiční banky (EIB), nařízení o Evropském fondu pro strategické investice (EFSI), čtyř nařízení týkajících se společné zemědělské politiky (SZP) a pěti evropských strukturálních a investičních fondů (Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Evropského námořního a rybářského fondu) s cílem zakázat, aby prostředky EU byly poskytovány takovým konečným příjemcům či finančním zprostředkovatelům, kteří jsou prokazatelně zapojeni do daňových úniků či agresivního daňového plánování;

70.  vyzývá Komisi a Radu, aby vytvořily povinný standardizovaný evropský veřejný obchodní rejstřík s cílem získávat aktuální a důvěryhodné informace o společnostech a dosáhnout transparentnosti díky přeshraničnímu přístupu ke srovnatelným a spolehlivým informacím o společnostech v EU;

71.  navrhuje, aby Komise posoudila, jaký dopad mají přeshraniční přestupy fotbalistů na daňové výnosy členských států, a navrhla jakékoli opatření, které bude považováno za vhodné pro řešení výrazných ztrát na výnosech, a to i pokud jde o opatření vztahující se na zprostředkovatele, kteří tyto přestupy usnadňují;

72.  vyzývá Komisi, aby neuzavírala obchodní dohody s jurisdikcemi, které EU definuje jako daňové ráje;

2.3.Výměna informací

73.  vyjadřuje politování nad tím, že ustanovení směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (DAC), která platila v době, na níž se vztahují „Panama Papers“, nebyla provedena účinně a že objem výměny informací byl velmi nízký; připomíná, že automatická výměna informací mezi daňovými orgány je zásadní, aby se mohly členské státy při vybírání daňových příjmů vzájemně podpořit a vytvořit rovné podmínky; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na další posílení spolupráce v daňové oblasti mezi členskými státy, které by byly povinny plnit skupinové požadavky v oblasti daní tak, aby jedna evropská země mohla ostatním zemím poskytnout veškeré informace nutné ke stíhání subjektů dopouštějících se přeshraničních daňových úniků;

74.  je mimořádně znepokojen skutečností, že počet daňových rozhodnutí, která členské státy poskytly nadnárodním společnostem, v posledních letech značně vzrostl, a to navzdory společenským obavám vzniklým v důsledku skandálu LuxLeaks;

75.  trvá na tom, že by Komise měla mít přístup, v souladu s pravidly o ochraně údajů, ke všem informacím vyměňovaným podle DAC, aby mohla řádně sledovat a prosazovat její provádění; zdůrazňuje, že tyto informace by se měly uchovávat v centrálním registru spravovaném Komisí vzhledem k jejím výlučným pravomocem v oblasti hospodářské soutěže;

76.  požaduje účinnější výměnu, zpracovávání a využívání informací na globální úrovni a naléhavě vyzývá k účinnému a důslednému provádění ustanovení o společných standardech pro oznamování s tím, že by přístup založený na označení a zostuzení viníků (name and shame) uplatňovaný v rámci vzájemného hodnocení měl být nahrazen režimem sankcí; poukazuje na potřebu reciprocity při výměně informací mezi OECD a účastnickými signatářskými zeměmi; vyzývá členské státy, aby podpořily účastnické rozvojové země v provádění těchto standardů; zdůrazňuje, že nestačí, aby se země ke společnému standardu pro oznamování zavázaly, ale aby dotyčný systém rovněž uplatňovaly a zajistily vysokou kvalitu poskytovaných údajů; poukazuje na to, že stávající společný standard pro oznamování má své slabiny, a vítá skutečnost, že OECD pracuje na jeho zdokonalení, aby byl účinnější; žádá Komisi, aby přispěla k vyřešení zjištěných nedostatků;

77.  vyzývá ke zdokonalení veřejných obchodních rejstříků, veřejných rejstříků skutečných vlastníků a veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí s cílem překonat omezení, která obnáší výměna informací podle „Mnohostranné úmluvy OECD o provádění opatření souvisejících s daňovými dohodami za účelem předcházení erozi základu daně a přesouvání zisku“ z června 2017, která zemím umožňuje zvolit si partnery, čímž prakticky povoluje bilateralismus;

78.  zdůrazňuje, že povinná automatická výměna informací v souvislosti s potenciálně agresivním plánovaným daňovým uspořádáním s přeshraničním rozměrem (DAC6) by měla být přístupná nejen daňovým orgánům;

79.  vyzývá Komisi, aby zajišťovala reciprocitu při výměně informací mezi EU a třetími zeměmi, které ještě nepodepsaly mezinárodně sjednané standardy; zdůrazňuje, že je nutné, aby byly finančním institucím s evropskými klienty, které nedodržely normy automatické výměny informací, uloženy účinné sankce; domnívá se, že uvedený návrh by měl obsahovat mechanismus řešení sporů, který by řešil případné spory mezi EU a třetími zeměmi; připomíná své doporučení zavést srážkovou daň nebo opatření s podobným účinkem s cílem zabránit úniku nezdaněných zisků z EU;

80.  domnívá se, že subjekty, které jsou povinny poskytovat informace daňovým orgánům, musí být shodné se subjekty stanovenými ve směrnici o boji proti praní peněz, a zejména tyto:

   1) úvěrové instituce;
   2) finanční instituce;
   3) následující právnické nebo fyzické osoby při výkonu svých profesních aktivit:
   a) auditoři, externí účetní a daňoví poradci;
   b) notáři a jiní samostatně výdělečně činní právníci, jestliže se podílejí, ať tím, že jednají jménem svého klienta a v jeho zastoupení na jakékoli finanční transakci nebo obchodu s nemovitostmi, nebo že napomáhají při plánování nebo provádění transakcí pro svého klienta, které se týkají:
   (i) nákupu a prodeje nemovitosti nebo podnikatelských subjektů;
   (ii) správy peněz klientů, jejich cenných papírů nebo jiných aktiv;
   (iii) otevírání nebo správy bankovních nebo spořicích účtů nebo účtů cenných papírů;
   (iv) péče o příspěvky potřebné k vytvoření, provozu nebo řízení společností;
   (v) vytváření, provozování nebo řízení svěřenských fondů, společností, nadací nebo podobných struktur;
   c) poskytovatelé svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti, kteří již nejsou zahrnuti v bodě a) nebo b);
   d) realitní makléři;
   e) další osoby obchodující se zbožím, a to pouze v takovém rozsahu, kdy jsou platby uskutečněné nebo přijaté v hotovosti a ve výši 10 000 EUR či více, ať již je transakce prováděna jako jediná operace, nebo jako několik operací, které se zdají být propojeny;
   f) poskytovatelé služeb v oblasti hazardních her;

3.Praní peněz

3.1.Právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz

81.  zdůrazňuje, že členské státy by měly účinně a důsledně provádět ustanovení směrnice o boji proti praní peněz; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné vymáhání práva; vyzývá Komisi, aby navýšila a poskytla přiměřené prostředky na stávající monitorovací systémy; vyzývá Komisi, aby své pracovní skupině přidělila více zdrojů s cílem zamezit finanční trestné činnosti;

82.  zdůrazňuje, že právní rámec čtvrté směrnice o boji proti praní peněz úplně zakazuje anonymní akcie na doručitele, které, pokud nejsou řádně registrovány, se ukázaly být užitečným prostředkem pro vytváření mezinárodních systémů praní peněz; vyzývá členské státy, aby řádně uplatňovaly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz, která vstoupila v platnost dne 26. června 2017; vyzývá Komisi, aby monitorovala řádné provedení a uplatňování této směrnice;

83.  vyzývá Komisi, aby zahájila řízení o nesplnění povinnosti s členskými státy kvůli nesouladu s právem Unie, který odhalila aféra Panama Papers a další kauzy s únikem informací;

84.  zdůrazňuje, že je třeba, aby byly zavedeny pravidelně aktualizované, standardizované, propojené a veřejně přístupné registry skutečných vlastníků, v nichž budou registrovány společnosti, nadace, trusty a podobná právní uspořádání, aby se zamezilo anonymitě posledních skutečných vlastníků; žádá snížení stávajícího prahu pro držbu akcií v definici skutečného vlastnictví; domnívá se, že EU a její členské státy musí být průkopníky v prosazování norem transparentnosti týkajících se posledních skutečných vlastníků na mezinárodních fórech;

85.  poukazuje na výzvu zástupců francouzské finanční zpravodajské jednotky v parlamentním vyšetřovacím výboru pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky, podle nichž by v souladu s doporučením Finančního akčního výboru č. 26 o finančním dohledu mělo být na úrovni EU výslovně stanoveno, že dohled vykonávaný příslušným orgánem dohledu se může týkat i mateřského subjektu skupiny;

86.  vyzývá Komisi, aby dohlížela na vytváření veřejně přístupných katastrů nemovitostí;

87.  požaduje, aby identifikace skutečného vlastnictví zahrnovala každou fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují právnickou osobu, jež není společností kotovanou na regulovaném trhu, která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s právem Unie nebo která podléhá rovnocenným mezinárodním standardům zajišťujícím přiměřenou transparentnost informací o vlastnictví, a to prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví nejméně jedné akcie nebo rovnocenné minimální jednotky podílu v uvedené právnické osobě, včetně akcií na doručitele, nebo prostřednictvím kontroly jinými prostředky;

88.  konstatuje, že nezákonné finanční prostředky uložené cestou umoření těchto transakcí jsou transformovány na legitimní finanční prostředky pocházející z legitimních transakcí; naléhavě proto upozorňuje na potřebu rozšířit pravidla pro boj proti praní peněz také na trh s nemovitostmi s cílem zabránit dalším nezákonným jevům;

89.  zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit provádění hloubkové kontroly klienta, aby se zajistilo řádné posouzení rizik spojených s profilem klienta; zdůrazňuje, že i když je prováděna externě, za hloubkovou kontrolu klienta by měla být vždy odpovědna povinná osoba; požaduje, aby tato odpovědnost byla jasně definována a aby byly stanoveny sankce pro případ nedbalosti nebo střetu zájmů při externím zajišťování jejího plnění; dále se domnívá, že oblast působnosti, pokud jde o povinné osoby, by se měla rozšířit mimo jiné i na realitní kanceláře, aby se zajistilo rovné uplatňování ustanovení týkajících se hloubkové kontroly klienta na regulované i neregulované subjekty; požaduje harmonizaci hloubkových kontrol klienta na úrovni EU, aby tyto postupy získaly vhodnou formu, která by zaručovala jejich patřičný soulad;

90.  domnívá se, že sankce za praní peněz, daňové úniky a daňové podvody by měly být přísnější a odrazující a že členské státy by při využívání zdrojů k boji s těmito nezákonnými praktikami měly uplatňovat přístup založený na posouzení rizik; vítá v této souvislosti návrh Komise směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti praní peněz prostředky trestního práva (COM(2016)0826); vyzývá členské státy, aby zvážily, zda by nebylo žádoucí zakázat ve velmi závažných případech daňových podvodů možnost dohody o vině a trestu; konstatuje však, že současně by EU a její členské státy měly rozvíjet pobídky pro každou kategorii povinných osob, aby je odrazovaly a způsobily, že zapojení do takových činností bude nevýhodné; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly promlčecí lhůty pro praní peněz, aby se zabránilo promlčení z důvodu nečinnosti příslušných orgánů;

91.  žádá, aby byl na evropské úrovni zaveden účinný monitorovací mechanismus s přesahem do spřízněných jurisdikcí, neboť dopad vzájemných hodnocení Finančního akčního výboru a pravidelných vzájemných hodnocení může snadno zmařit skutečnost, že na politické či jiné úrovni je problém tiše tolerován;

92.  zdůrazňuje, že je třeba se dohodnout na evropské úrovni na společném chápání a definici „politicky exponované osoby“;

93.  požaduje harmonizovanou definici daňových trestných činů, která bude stanovena na úrovni EU, a vytvoření jasně odlišeného trestněprávního nástroje, který by byl přijat podle čl. 83 odst. 2 SFEU nebo v konečném důsledku podle článku 116 SFEU, pokud se členské státy nebudou schopny dohodnout na odstranění narušení podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu; požaduje, aby byla v rámci EU harmonizována definice predikativních trestných činů týkajících se praní peněz a zúžily se výjimky, jichž mohou členské státy využít, jestliže chtějí odmítnout spolupráci a výměnu informací; připomíná svůj postoj týkající se revize čtvrté a páté směrnice o boji proti praní peněz, totiž že na daňové trestné činy by se neměl vztahovat požadavek, aby za ně hrozilo uložení trestu odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody;

94.  je znepokojen zaváděním programů pro získání občanství, tzv. zlatého víza nebo investorských programů, které jsou určeny pro občany ze zemí mimo EU, kdy státní příslušníci třetích zemí mohou získat občanství výměnou za finanční investice, aniž by byla provedena náležitá, či vůbec nějaká hloubková kontrola klienta; vyzývá Komisi, aby posoudila, jak je ze strany členských států dodržována směrnice o boji proti praní peněz a další související legislativa EU při udělování občanství v rámci těchto programů;

95.  vyzývá Komisi a Radu, aby se ambiciózní revizí čtvrté směrnice o boji proti praní peněz (COM(2016)0450), o které hlasovaly Hospodářský a měnový výbor a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Parlamentu dne 28. února 2017(12), vážně zabývaly, neboť by vyřešila mnohé přetrvávající nedostatky a významně by posílila stávající právní předpisy v oblasti praní peněz např. vylepšením definice skutečného vlastníka, znemožněním toho, aby vyšší vedoucí pracovníci, pověření ředitelé a další zmocněnci mohli být označeni za skutečné majitele, pokud nesplňují příslušná kritéria, udělením plného přístupu veřejnosti do registrů skutečných vlastníků, v nichž jsou registrovány společnosti a trusty, a zavedením účinnějšího mechanismu sankcí za porušení směrnice o boji proti praní peněz; naléhavě proto Komisi a Radu žádá, aby během probíhajících třístranných jednání ambiciózní návrh Parlamentu neoslabily;

96.  požaduje větší politické a regulační zaměření na nově se objevující rizika spojená s novými technologiemi a finančními produkty, jako jsou např. deriváty, swapy a virtuální měny(13);

97.  vyzývá Komisi, aby posoudila možnost využití potenciálu nových technologií, jako např. jedinečné digitální identity pro usnadnění identifikace závažných případů finanční trestné činnosti, při současném zajištění dodržování základních práv včetně práva na soukromí;

98.  žádá, aby Komise bezodkladně posoudila, jaké důsledky plynou z elektronických hazardních her, virtuálních měn, kryptoměn, finančních technologií a technologií blockchain z hlediska praní peněz a daňové trestné činnosti; vyzývá dále Komisi, aby zvážila možná opatření, včetně legislativních, která by vytvořila regulační rámec pro tyto záležitosti s cílem omezit využívání nástrojů k praní peněz;

99.  naléhavě žádá konfiskaci majetku vytvořeného trestnou činností; za tímto účelem požaduje urychlené přijetí nařízení o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci s cílem usnadnit přeshraniční vymáhání majetku z trestné činnosti; zdůrazňuje, že tento právní nástroj navržený Komisí umožní lepší spolupráci a snazší uznávání takových příkazů, při dodržení zásady subsidiarity;

100.  zdůrazňuje, že je rovněž nezbytné přijmout opatření ke sladění vnitrostátních strategií se strategiemi evropských agentur a orgánů, jako jsou Europol, Eurojust a úřad OLAF; apeluje na to, že za účelem usnadnění této spolupráce je třeba odstranit právní překážky, které brání výměně informací;

101.  vítá rozhodnutí portugalské vlády zakázat vydávání akcií na doručitele a přeměnit stávající akcie na doručitele na cenné papíry, přičemž naléhavě žádá Komisi, aby navrhla právní předpisy, které budou platit pro celou EU a budou mít stejný účinek;

102.  vyzývá příslušné orgány, aby při posuzování vhodnosti a způsobilosti členů správních rad a akcionářů úvěrových institucí v EU postupovaly mnohem přísněji; domnívá se, že pravidla musí příslušným orgánům umožňovat pravidelně posuzovat hodnotící kritéria akcionářů a členů správních rad, jelikož stávající pravidla odnětí povolení nesmírně ztěžují; dále se domnívá, že by měly být rozšířeny časové rozvrhy pro vyslovení námitek proti akvizicím a umožněna v této souvislosti větší flexibilita, zejména v případech, kdy je nezbytné, aby příslušné orgány prováděly vlastní vyšetřování ohledně informací poskytovaných v souvislosti s událostmi ve třetích zemích a ve vztahu k politicky exponovaným osobám;

3.2.Finanční zpravodajské jednotky (FIU)

103.  domnívá se, že harmonizací statusu a fungování evropských finančních zpravodajských jednotek by mohla být posílena výměna informací; vyzývá Komisi, aby v rámci platformy finančních zpravodajských jednotek zahájila projekt zaměřený na identifikaci informačních zdrojů, ke kterým mají v současné době přístup finanční zpravodajské jednotky; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny, jak zajistit větší sbližování funkcí a pravomocí evropských finančních zpravodajských jednotek, přičemž by měl být stanoven minimální společný rozsah a obsah informací finančního a administrativního charakteru a informací týkajících se prosazování práva, které by finanční zpravodajské jednotky měly obdržet a jež by si mezi sebou mohly vyměňovat; domnívá se, že takové pokyny by měly rovněž obsahovat společnou definici strategických analytických funkcí finančních zpravodajských jednotek;

104.  je přesvědčen, že v zájmu větší efektivnosti své práce by měly mít všechny finanční zpravodajské jednotky EU neomezený a přímý přístup ke všem informacím získaným od povinných osob a z rejstříků, které se týkají výkonu jejich funkcí; finanční zpravodajské jednotky by měli mít rovněž možnost získat tyto informace na žádost jiné finanční zpravodajské jednotky v Unii a vyměňovat si informace s dožadující finanční zpravodajskou jednotkou;

105.  navrhuje členských státům, aby při provádění směrnice o boji proti praní peněz upustily od požadavku, aby finanční zpravodajské jednotky získaly od třetí strany povolení, bude-li zapotřebí sdílet informace pro zpravodajské účely s jinou finanční zpravodajskou jednotkou, s cílem podpořit výměnu informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny k obecným ustanovením ve směrnici o boji proti praní peněz, především pokud jde o nutnost „spontánně a rychle“ vyměňovat informace s ostatními finančními zpravodajskými jednotkami;

106.  zdůrazňuje potřebu účinnější komunikace mezi příslušnými orgány na vnitrostátní úrovni, ale také mezi finančními zpravodajskými jednotkami v různých členských státech; vyzývá Komisi, aby vytvořila srovnávací systém EU jako nástroj pro standardizaci shromažďovaných a vyměňovaných informací a pro posílení spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami; upozorňuje, že to by mělo zahrnovat posílení sítě FIU.net v rámci Europolu, ale také Europolu samotného, zejména pokud jde o jeho schopnost získávání informací a statistických údajů o toku informací, činnostech a výsledcích analýzy, kterou vykonaly finanční zpravodajské jednotky, a také posílení pravomocí a zdrojů Eurojustu na řešení problematiky praní peněz a daňových úniků; vyzývá dále členské státy, aby navýšily lidské, finanční a technické zdroje ve finančních zpravodajských jednotkách s cílem posílit vyšetřovací a koordinační kapacity s cílem řádně zpracovávat a zkoumat zvýšené počty oznámení podezřelých obchodů;

107.  konstatuje, že účelové omezení použití informací získaných výměnou mezi finančními zpravodajskými jednotkami by mělo být přezkoumáno a sjednoceno jak na úrovni EU, tak i na úrovni celosvětové, tak aby bylo možné používat tyto informace k potírání daňových trestných činů a pro účely dokazování;

108.  trvá na tom, že obsazení vedoucích funkcí ve finančních zpravodajských jednotkách musí být nezávislé, prosté politického tlaku a založené na odborné kvalifikaci a že výběrové řízení musí být transparentní a musí probíhat pod dozorem; zdůrazňuje potřebu společných pravidel o nezávislosti institucí odpovědných za prosazování pravidel týkajících se daňových podvodů a praní peněz, jakož i nutnost úplné nezávislosti orgánů činných v trestním řízení jednajících na základě zpráv finančních zpravodajských jednotek;

109.  vyzývá Komisi, aby ověřila, zda je tato povinnost řádně dodržována ve všech členských státech;

110.  opakuje svůj postoj, pokud jde o pátou směrnici o boji proti praní peněz a vytvoření evropské finanční zpravodajské jednotky, a zdůrazňuje, že je nutno zabezpečit účinný a koordinovaný systém pro výměnu informací, jakož i centralizované databáze; vyzdvihuje potřebu podporovat finanční zpravodajské jednotky členských států, zejména v přeshraničních případech;

111.  trvá na tom, že příslušné orgány by neměly čekat, až je přemůže stále rozsáhlejší využívání digitálních technologií ze strany daňových poradců a daňových poplatníků; je přesvědčen, že příslušné orgány by s ohledem na to měly vyvíjet své vlastní nástroje a budovat vyšetřovací kapacity; domnívá se, že příslušným orgánům by to mohlo otevřít nové možnosti v souvislosti s neustálým problémem přidělování prostředků či pomoci zlepšit vzájemnou spolupráci;

4.Zprostředkovatelé

112.  vyjadřuje politování nad tím, že zprostředkovatelé v současné době podléhají v rámci EU rozdílným předpisům; vyzývá Radu, aby okamžitě prostudovala a přijala návrh Komise týkající se povinné automatické výměny informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním opatřením (COM(2017)0335) s cílem posílit oznamovací povinnosti zprostředkovatelů; vyzývá členské státy, aby zvážily potenciální výhody kynoucí z rozšíření působnosti směrnice i na čistě vnitrostátní případy;

113.  zdůrazňuje nutnost, aby tento návrh eliminoval mezery, které umožňují agresivní daňové plánování, a to tím, že v něm budou vytvořena nová pravidla pro zprostředkovatele zapojené do těchto praktik;

114.  konstatuje, že správa majetku probíhá převážně neregulovaným způsoben a že by měla být vytvořena závazná mezinárodní pravidla a normy, které by nastavily rovné podmínky a toto povolání lépe regulovaly a vymezovaly; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby se ujala iniciativy na všech příslušných mezinárodních fórech pro vytvoření takových norem a pravidel;

115.  uznává, že dohled by se měl vykonávat v rámci samoorganizace a samoregulace; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila potřebu cílených opatření EU, včetně možnosti vypracování právních předpisů, s cílem zajistit odpovídající dohled nad samoregulace povinných osob, tj. prostřednictvím samostatného a nezávislého vnitrostátního regulačního orgánu / orgánu dohledu;

116.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a orgány dohledu vydala pokyny pro standardizaci formátů oznámení podávaných povinnými osobami s cílem usnadnit zpracování a výměnu informací ze strany finančních zpravodajských jednotek;

117.  požaduje, aby právní předpisy týkající se daňových zprostředkovatelů obsahovaly opatření, která je odradí od osnování daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem a krytí skutečných vlastníků;

118.  zdůrazňuje, že pokud zprostředkovatel sídlí mimo EU, musí být dotčený daňový poplatník povinen zaslat potenciálně agresivní daňové plány přímo správcům daně své země před tím, než budou realizovány, aby příslušné orgány mohly reagovat na daňová rizika přijetím vhodných opatření;

119.  domnívá se, že přísnější pravidla týkající se úlohy zprostředkovatelů by byla ku prospěchu výrobního odvětví jako celku, neboť loajální zprostředkovatelé již nebudou znevýhodňováni nekalou hospodářskou soutěží a zároveň se oddělí zrno od plev;

120.  požaduje, aby byly přijaty více efektivní, odrazující a přiměřené sankce na úrovni EU i členských států vůči bankám a zprostředkovatelům, kteří se vědomě, úmyslně a systematicky zapojují do nezákonných daňových režimů a praní peněz; zdůrazňuje, že sankce by měly být zaměřeny jak na samotné společnosti, tak na zaměstnance z řad managementu a členy správní rady, kteří jsou za tyto záležitosti odpovědni; vyzdvihuje fakt, že přísné sankce mají zásadní význam, a domnívá se, že využívání režimu veřejného označování provinilců by mohlo odradit zprostředkovatele od obcházení povinností a podpořit dodržování předpisů;

121.  vyzývá členské státy k zajištění toho, aby odvětví, která jsou nejvíce vystavena rizikům vyplývajícím z neprůhlednosti ohledně skutečného vlastnictví (jak je uvedeno v posouzení rizik praní peněz, které vypracovala Komise), byla bedlivě sledována a kontrolována; dále členské státy vyzývá, aby poskytly pokyny ohledně rizikových faktorů vyplývajících z transakcí, do nichž jsou zapojeni daňoví poradci, auditoři, externí účetní, notáři a jiní nezávislí právníci;

122.  požaduje lepší prosazování pravidel týkajících se praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků a jejich odrazujícího účinku tím, že se zvýší veřejná informovanost, zejména prostřednictvím lepší publikované statistiky o donucovacích opatřeních týkajících se subjektů poskytujících poradenství v oblasti daní a praní peněz;

123.  zdůrazňuje, že je zapotřebí větší kontroly, dohledu a koordinace vnitrostátních systémů certifikace pro zprostředkovatele, kteří pracují jako daňoví odborníci v EU; vyzývá členské státy k odebrání licencí v případě, že jsou zprostředkovatelé prokazatelně zapojeni do aktivní podpory či zprostředkovávání daňových úniků, agresivního daňového plánování a praní peněz;

124.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, zda příslušné orgány v členských státech dodržují postupy pro udělování licencí zprostředkovatelům již stanovené v právu Unie, např. ve směrnici o kapitálových požadavcích IV;

125.  vyzývá zprostředkovatele, aby přijali metodiku, na jejímž základě nebude zásada mlčenlivosti právního zástupce bránit řádnému oznamování podezřelých obchodů ani oznamování jiných potenciálně nezákonných činností, aniž by byla dotčena práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie a obecné zásady trestního práva, nebo aby za stejným účelem zdokonalili metodiku stávající;

126.  vyzývá členské státy, aby zavedly demotivační opatření odrazující zprostředkovatele se sídlem v EU od toho, aby byli činní v jurisdikcích na unijním seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí a na unijním seznamu zemí se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu, například tak, že budou vyloučeni z výzev k účasti v řízeních o zadávání veřejných zakázek; dále vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu pro možnost zakázat zprostředkovatelům se sídlem v EU působit v jurisdikcích na unijním seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí a na unijním seznamu zemí se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu;

127.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení mezinárodní spolupráce by měly být požadavky na audit a účetnictví koordinovány na celosvětové úrovni s cílem odradit účetní a auditorské firmy od zapojování se do nezákonných daňových struktur; v tomto ohledu se domnívá, že lepší provádění mezinárodních účetních standardů by mělo být považováno za účinný nástroj;

4.1.Banky

128.  vybízí všechny členské státy, aby v souladu s doporučením ve čtvrté směrnici o boji proti praní peněz zavedly systémy rejstříků bankovních účtů či elektronické systémy vyhledávání dat, jež by finančním zpravodajským jednotkám a příslušným orgánům poskytovaly přístup k informacím o bankovních účtech; doporučuje zvážit standardizaci a propojení vnitrostátních registrů bankovních účtů evidující všechny účty spojené s právnickými či fyzickými osobami za účelem snadného přístupu pro příslušné orgány a finanční zpravodajské jednotky;

129.  doporučuje, aby tento registr účtů zaznamenával a zveřejňoval statistiky o transakcích s daňovými ráji a vysoce rizikovými zeměmi, a dané informace rozčleňoval podle transakcí se spřízněnými a nespřízněnými stranami a podle jednotlivých členských států;

130.  konstatuje, že banky se podle zjištění podílely na čtyřech obecných činnostech, a to zajišťování a správa offshorových struktur, poskytování bankovních účtů pro offshorové subjekty, poskytování jiných finančních produktů a korespondenční bankovnictví(14); zdůrazňuje, že právní předpisy upravující korespondenční bankovnictví je třeba vyjasnit a zpřísnit, zejména pokud jde o poukazování prostředků do offshorových destinací a nespolupracujících jurisdikcí, a že pro případ neposkytnutí informací o skutečném majiteli by měly stanovit povinnost ukončení činnosti;

131.  vyzývá k přísnému a striktnímu uplatňování efektivních sankcí proti bankám, jež by umožňovaly pozastavení nebo zrušení bankovní licence těch finančních institucí, u nichž bylo prokázáno, že jsou zapojeny do podpory a umožňování praní peněz, obcházení daňových povinností či agresivního daňového plánování;

132.  zdůrazňuje význam lepší koordinace mezi centrálou banky a dceřinými společnostmi jak v rámci EU, tak s třetími zeměmi, aby bylo zajištěno plné dodržování interních kodexů chování a právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz;

133.  zdůrazňuje, že vnitrostátní kontroly bankovního dohledu by měly spočívat v systematických i náhodných kontrolách, s cílem zajistit plné provádění pravidel pro boj proti praní peněz;

134.  požaduje posílení pravomocí Evropské centrální banky (ECB) a Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), aby mohly provádět pravidelné kontroly souladu (jak předem ohlášené, tak neohlášené) v bankovním sektoru EU namísto současného systému kontrol prováděných pouze tehdy, jestliže se konkrétní případ vyšetřuje nebo se stal veřejně známým;

135.  požaduje vypracování analýzy, jež by posoudila, zda je proveditelné udělit orgánům dohledu pravomoc provádět bankovní šetření v situacích, kdy není známo jméno držitele účtu;

136.  vítá stávající analýzu rizik a slabých míst finančního systému EU; zdůrazňuje, že je důležité identifikovat nové technologie a finanční produkty, které by mohly být potenciálně použity jako prostředek pro praní peněz; požaduje, aby na základě této analýzy byla ustanovení o praní peněz zahrnuta do všech nových návrhů týkajících se takových nových technologií, včetně finančních technologií;

137.  požaduje, aby byla po nizozemském vzoru vytvořena „bankéřská přísaha“ v podobě dobrovolného závazku daného odvětví, že nebude jednat s daňovými ráji;

4.2.Právníci

138.  upozorňuje, že profesní tajemství nesmí být zneužíváno k ochraně, utajování nezákonných praktik či k porušování ducha zákona; naléhavě žádá, aby zásada mlčenlivosti ve vztahu klienta a právního zástupce nebránila odpovídajícímu oznamování podezřelých obchodů ani podávání zpráv o jiných potenciálně nezákonných činnostech, aniž jsou dotčena práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie a obecné zásady trestního práva; vyzývá členské státy, aby vydaly pokyny týkající se výkladu a uplatňování zásady mlčenlivosti advokáta, jimiž by se tato profese řídila, a stanovily jasnou hranici mezi tradičním právním poradenstvím a případy, kdy právníci jednají jako finanční subjekty;

139.  zdůrazňuje, že právníci vykonávající činnost, která nepatří mezi jejich specifické úkoly obhajoby, právního zastupování nebo právního poradenství, mohou být za určitých okolností souvisejících s ochranou veřejného pořádku povinni informovat příslušné orgány o některých skutečnostech, se kterými jsou obeznámeni;

140.  zdůrazňuje, že právníci, kteří poskytují poradenství klientům, by měli nést právní spoluodpovědnost za navrhování plánů pro daňové úniky a agresivní daňové plánování, jež jsou trestné, a za navrhování systémů praní peněz; upozorňuje, že pokud se právníci podílí na podvodech, musí systematicky podléhat jak trestním sankcím, tak disciplinárním opatřením;

4.3.Účetnictví

141.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení mezinárodní spolupráce by měly být požadavky na audit a účetnictví lépe koordinovány na celosvětové úrovni, přičemž je však nutné dodržovat evropské normy demokratické legitimity, transparentnosti, odpovědnosti a integrity, s cílem odradit účetní a auditorské firmy, ale i jednotlivé poradce od navrhování plánů pro daňové úniky, agresivního daňového plánování a systémů praní peněz; vyzývá k řádnému provádění nedávno přijatého balíčku opatření týkajících se auditu(15) a fungování Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem (CEAOB), které by měly tvořit nový rámec pro spolupráci mezi vnitrostátními orgány dohledu nad audity na úrovni EU, jež by měl posílit celounijní dohled nad audity; v tomto ohledu se domnívá, že lepší provádění mezinárodních účetních standardů by mělo být považováno za účinný nástroj, který zajistí dodržování standardů EU týkajících se transparentnosti a odpovědnosti;

142.  konstatuje, že stávající unijní definice kontroly, jež je vyžadována k vytvoření skupiny společností, by měla být uplatňována i na účetní firmy, které jsou členy sítě firem přidružených na základě právně vymahatelných smluvních ujednání, jež umožňují sdílení názvu nebo marketingu, profesních standardů, klientů, podpůrných služeb, financí či pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání, jak předpokládá směrnice 2013/34/EU(16) o ročních účetních závěrkách;

143.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh na oddělení účetních firem a poskytovatelů finančních nebo daňových služeb, jakož i veškerých poradenských služeb, včetně unijního režimu neslučitelnosti poradenských služeb pro daňové poradce, s cílem zabránit jim v poskytování poradenství zároveň veřejným orgánům i daňovým poplatníkům a zamezit dalším střetům zájmů;

4.4.Svěřenské fondy, fiduciární správci a obdobná právní uspořádání

144.  důrazně odsuzuje zneužívání svěřenských fondů, fiduciárních správců a obdobných právních uspořádání jakožto nástrojů k praní peněz; požaduje proto jasná pravidla usnadňující přímou identifikaci skutečného vlastníka či vlastníků, včetně pravidla, že svěřenský fond musí existovat v psané podobě a být registrován v členském státě, ve kterém je svěřenský fond vytvořen, spravován či provozován;

145.  požaduje standardizovaný, pravidelně aktualizovaný, veřejně přístupný a propojený registr skutečných vlastníků na úrovni EU, který by zahrnoval všechny strany komerčních i nekomerčních svěřenských fondů, fiduciárních správců a obdobných právních uspořádání a tvořil základ pro celosvětový registr;

146.  v registru svěřenských fondů EU by měly být obsaženy tyto informace a dokumenty:

   a) svěřenští správci, včetně jejich jmen a adres, a jména a adresy všech, na jejichž pokyny jednají;
   b) svěřenská listina;
   c) všechny listiny přání (tzv. letter of wishes);
   d) jméno a adresa zakladatele;
   e) jména všech dohlížitelů (enforcers) a instrukce, podle kterých se řídí;
   f) účetní závěrky svěřenského fondu;
   g) podrobné údaje o všech podílech a přídělech svěřenského fondu se jmény a adresami všech příjemců;
   h) pověření zprostředkovatelé, včetně jejich jmen a adres;

147.  vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry mohou být svobodné přístavy a udělování licencí lodím zneužity pro účely daňových úniků, a v případě potřeby předložila s vhodným návrhem ke zmírnění těchto rizik;

5.Otázka třetích zemí

148.  zdůrazňuje, že je třeba posílit mezinárodní spolupráci pod záštitou OSN v otázkách daní a praní peněz z důvodu jejich mezinárodní povahy; zdůrazňuje, že pouze koordinovaná a celosvětově platná opatření přijatá na základě spolupráce poskytnou účinná řešení, a vyzývá EU, aby vedla úsilí o dosažení spravedlivého celosvětového daňového systému; zdůrazňuje, že jakékoli kroky, jež EU učiní na mezinárodní úrovni, budou účinné a věrohodné jen tehdy, nebude-li žádný členský stát EU nebo zámořská země či území působit jako daňový ráj;

149.  se znepokojením poukazuje na vysokou korelaci mezi počtem krycích společností a předběžných daňových rozhodnutí a určitými daňovými jurisdikcemi v třetích zemích a členskými státy EU; vítá automatickou výměnu informací mezi členskými státy EU o jejich daňových rozhodnutích; vyjadřuje přesto znepokojení nad tím, že některé členské státy nebo jejich území, jež jsou daňovými ráji, vydávají tzv. ústní daňová rozhodnutí, čímž danou povinnost obcházejí; vyzývá Komisi, aby tuto praxi důkladněji prošetřila;

150.  zdůrazňuje, že EU by měla znovu vyjednat své obchodní, hospodářské a další příslušné dvoustranné dohody se Švýcarskem, a zajistit tak jejich soulad s politikou EU zaměřenou na potírání daňových podvodů, s právními předpisy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, aby tak došlo k odstranění závažných trhlin ve švýcarském systému dohledu, které umožňují pokračování v politice interního bankovního tajemství, vznik offshorových struktur po celém světě, daňové podvody a daňové úniky, jež nejsou trestným činem, nedostatečný dohled, nevhodnou samoregulaci povinných osob a agresivní stíhání a zastrašování oznamovatelů;

151.  domnívá se, že by EU prostřednictvím Komise měla při jednáních o daňových dohodách se třetími zeměmi vystupovat jednotně, místo aby pokračovala v praxi dvoustranných jednání vedoucích k výsledkům, jež nejsou optimální; domnívá se, že by stejný přístup měla EU zaujmout při jednáních o budoucích dohodách o volném obchodu a dohodách o partnerství a spolupráci tím, že do nich zahrne doložky o řádné správě v oblasti daní, požadavky na transparentnost a opatření proti praní peněz;

152.  zdůrazňuje význam posilování ustanovení proti vyhýbání se daňovým povinnostem v rámci společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, aby se zabránilo snižování daňového základu společností v Unii v důsledku stanovování převodních cen do třetích zemí;

153.  domnívá se, že při jednáních o budoucích obchodních dohodách či dohodách o partnerství nebo při revizi již existujících dohod je zejména třeba stanovit, že tyto dohody musí obsahovat závaznou doložku o daňové podmíněnosti, včetně dodržování mezinárodních standardů akčního plánu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku a doporučení výboru FATF;

154.  žádá, aby se o kapitolách budoucích dohod o obchodu nebo partnerství, které se týkají investic a finančních služeb, vyjednávalo na základě zásady kladných seznamů tak, aby z usnadnění a liberalizace, jež přinese dohoda mezi Unií a dotčenou třetí stranou, těžily jen finanční odvětví nezbytná pro rozvoj obchodu, reálná ekonomika a domácnosti;

155.  požaduje silná donucovací opatření ve všech mezinárodních dohodách o výměně informací mezi daňovými orgány, aby se zajistilo řádné provádění těchto dohod ve všech jurisdikcích, a uplatňování účinných, odrazujících a přiměřených automatických postupů pro ukládání sankcí v případě, že prováděny nebudou;

156.  zdůrazňuje význam plné a skutečné reciprocity uplatňované v rámcích, jako je dohoda o zákonu o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA) a další podobné dohody;

157.  vyzývá příslušné členské státy, aby využily možnost, kterou skýtají jejich přímé vztahy s dotčenými zeměmi k tomu, aby vyvíjely potřebný tlak na své zámořské země a území (ZZÚ)(17) a nejvzdálenější regiony(18), které nedodržují mezinárodní normy v oblasti daňové spolupráce, transparentnosti a boje proti praní peněz; zastává názor, že by se na těchto územích měl účinným způsobem uplatňovat požadavek EU týkající se transparentnosti a důkladné kontroly;

158.  zdůrazňuje důležitost jasných definic „offshorové jurisdikce“, „zámořské země“ a „nejvzdálenějšího regionu“, protože se každý z těchto termínů vztahuje k odlišným právním systémům, zvyklostem a režimům; zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti veškerým formám daňových podvodů a daňových úniků nehledě na to, kde k nim dojde; konstatuje, že současné režimy v nejvzdálenějších regionech uplatňují právní předpisy Unie a jsou v souladu s unijními a mezinárodními normami, s jejich zvláštním postavením stanoveným v článku 349 SFEU a potvrzených Evropským soudním dvorem v jeho rozhodnutí C132/14(19);

159.  je přesvědčen, že odvolávání se na zákony na ochranu soukromí a údajů nemá sloužit jako prostředek, kterým se osoby, jež se dopustily protiprávního jednání, ochrání před plnou silou trestního práva;

160.  vyzývá k pořádání celosvětovému summitu o boji proti praní peněz, daňovým podvodům a daňovým únikům s cílem ukončit dodržování tajemství ve finančním odvětví, posílit mezinárodní spolupráci a přimět všechny třetí země, a zejména jejich finanční střediska, aby dodržovaly globální standardy, a vyzývá Komisi, aby vyvinula iniciativu v zájmu uspořádání takového summitu;

161.  žádá Komisi, aby provedla posouzení celkových nákladů a přínosů a potenciálních dopadů vysokých úrovní zdanění na repatriaci kapitálu z třetích zemí uplatňujících nízkou úroveň zdanění; vyzývá Komisi a Radu, aby posoudily pravidla pro odložené placení daní ve Spojených státech, potenciální daňovou amnestii ohlášenou novou vládou USA, jakož i možné ohrožení mezinárodní spolupráce;

162.  zdůrazňuje význam lepší oboustranné výměny informací mezi třetími zeměmi a finančními zpravodajskými jednotkami EU;

163.  připomíná, že objem pomoci na podporu mobilizace domácích zdrojů je i nadále nízký, a naléhavě vyzývá Komisi k podpoře rozvojových zemí v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a ke zvýšení finanční a technické pomoci pro jejich vnitrostátní daňovou správu, a to v souladu se závazky akčního programu z Addis Abeby;

Rozvojové země

164.  vyzývá EU, aby vzala v úvahu specifické právní rysy a odpovídající zranitelnost rozvojových zemí, například nedostatečnou kapacitu na straně orgánů pověřených bojem proti daňovým podvodům, daňovým únikům a praní peněz; zdůrazňuje, že rozvojové země, které nemají kapacitu pro sběr, správu a sdílení vyžadovaných informací, jež by jim umožnila zapojit se do systému automatické výměny informací, potřebují odpovídající přechodné období;

165.  poukazuje na to, že na úrovni členských států a EU i na mezinárodní úrovni je třeba při navrhování opatření a koncepcí zaměřených na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem věnovat zvláštní pozornost situaci rozvojových zemí, a to zejména nejméně rozvinutých zemí, které bývají nejvíce postiženy tím, že se právnické osoby vyhýbají svým daňovým povinnostem, a mívají velmi omezené daňové základny a nízký poměr mezi daněmi a HDP; zdůrazňuje, že tato opatření a koncepce by měly přispívat ke generování veřejných příjmů úměrných přidané hodnotě generované na jejich území, aby tyto země mohly náležitě financovat své rozvojové strategie;

166.  vyzývá Komisi, aby spolupracovala s Africkou unií (AU) na tom, aby v úmluvě Africké unie o prevenci a potírání korupce byla zdůrazněna opatření na boj proti nezákonným finančním tokům;

167.  vyzývá EU a její členské státy, aby posílily soudržnost politik ve prospěch rozvoje v této oblasti, a opakuje svou výzvu k provedení analýzy vedlejších účinků vnitrostátních i unijních daňových politik s cílem posoudit, jaký mají v souvislosti se sjednanými daňovými smlouvami a dohodami o hospodářském partnerství dopad na rozvojové země;

168.  vyzývá členské státy, aby náležitě zajistily, že rozvojovým zemím se při vyjednávání daňových smluv dostane spravedlivého zacházení, a aby zohlednily jejich konkrétní situaci a zajistily spravedlivé rozdělení práv na zdanění mezi země původu a země rezidence; vyzývá v tomto ohledu k uplatňování vzorové daňové úmluvy OSN a k zajištění transparentnosti ohledně vyjednávání dohod;

169.  požaduje větší mezinárodní podporu rozvojových zemí v boji proti korupci a utajování, jež usnadňují nezákonné finanční toky; zdůrazňuje, že boj proti nezákonným finančním tokům vyžaduje úzkou mezinárodní spolupráci a koordinované úsilí vyspělých a rozvojových zemí v partnerství se soukromým sektorem a občanskou společností; zdůrazňuje potřebu pomáhat v partnerských zemích zvyšovat kapacitu daňových správ a předávat znalosti;

170.  žádá, aby byla rozvojová pomoc z veřejných prostředků více zaměřována na provádění vhodného regulačního rámce a posilování daňové správy a institucí zodpovědných za boj proti nezákonným finančním tokům; vyzývá k tomu, aby pomoc byla poskytována formou odborného poradenství v oblasti řízení zdrojů, finančních informací a protikorupčních pravidel;

171.  vyjadřuje politování nad tím, že stávající daňový výbor OECD není dostatečně přístupný; připomíná svůj postoj(20) k otázce vytvoření celosvětového orgánu v rámci OSN, který bude dobře vybaven a bude mít dostatek dodatečných prostředků, aby zajistil, že všechny země se budou moci podílet na tvorbě a reformě globálních daňových politik za rovných podmínek;

172.  vyjadřuje politování nad tím, že aby rozvojové země nebyly označovány za nespolupracující jurisdikce, musí platit, aby byly považovány za účastníky Globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací v daňových záležitostech, kde jsou postupy zemí hodnoceny podle kritérií, na jejichž určení se plně nepodílely;

173.  zdůrazňuje, že při provádění nadnárodního daňového auditu musí mít zásadní úlohu regionální organizace a regionální spolupráce, přičemž je nutno zohledňovat zásady subsidiarity a doplňkovosti; vyzývá ke společnému vytvoření vzorové daňové úmluvy, která by pomohla odstranit dvojí zdanění a zabránit tak zneužívání; poukazuje na to, že za tímto účelem bude zásadně důležitá spolupráce a výměna informací mezi různými informačními službami;

174.  připomíná, že daňové ráje pustoší celosvětové přírodní zdroje, zejména v rozvojových zemích; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala rozvojové země v boji proti korupci, trestné činnosti, daňovým podvodům a praní peněz; vyzývá Komisi, aby těmto zemím pomáhala prostřednictvím spolupráce a výměny informací bojovat proti erozi daňového základu, přesunu zisků do daňových rájů a bankám uplatňujícím bankovní tajemství; zdůrazňuje, že všechny tyto země musí dodržovat celosvětové standardy, jimiž se řídí automatická výměna informací o bankovních účtech;

175.  vyzývá Komisi, aby do budoucí dohody o vztazích EU-AKT na období po roce 2020 zahrnula ustanovení o boji proti daňovým únikům, daňovým podvodům a praní peněz;

176.  žádá Komisi, aby neprodleně stanovila další opatření k posílení právních předpisů EU v oblasti konfliktních minerálů; tato opatření musí stanovit integrovaný přístup, jenž posílí probíhající dialog se zeměmi bohatými na nerostné suroviny, čímž podpoří mezinárodní standardy hloubkových kontrol a transparentnosti, jako jsou například standardy uvedené v pokynech OECD;

177.  má za to, že by mezinárodní společenství včetně parlamentů mělo přijmout veškerá nezbytná opatření k vytvoření účinných a transparentních daňových a obchodních politik; žádá větší soudržnost a lepší koordinaci mezinárodních opatření přijímaných OECD, G20, G8, G77, AU, Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a Asijskou rozvojovou bankou (ADB);

6.Oznamovatelé („whistle-blowers“)

178.  obává se, že trestní stíhání oznamovatelů s cílem zachovat mlčenlivost je může odradit od odhalování nekalých praktik; zdůrazňuje, že ochrana by měla být koncipována tak, aby byly chráněny osoby jednající ve veřejném zájmu byly a zabránilo se umlčení oznamovatelů, přičemž by se mělo přihlížet také k zákonným právům firem;

179.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve dokončila důkladné posouzení možností, pokud jde o právní základ budoucích opatření na úrovni EU, a případně předložila návrh komplexního právního předpisu, který se bude vztahovat jak na veřejný, tak soukromý sektor, včetně nástrojů na podporu oznamovatelů, které zajistí, aby jim byla co nejdříve poskytnuta účinná ochrana a finanční pomoc; tvrdí, že oznamovatelé by měli mít právo anonymně dotčené skutečnosti oznámit nebo předložit stížnost přednostně interním mechanismům oznamování dané organizace nebo příslušným orgánům a že by měli být chráněni bez ohledu na to, jaký kanál si pro to zvolí;

180.  doporučuje, aby Komise prozkoumala osvědčené postupy uplatňované v programech na ochranu oznamovatelů v jiných zemích po celém světě a aby uskutečnila veřejné konzultace s cílem seznámit se s názory zúčastněných stran na mechanismy oznamování;

181.  zdůrazňuje úlohu investigativní žurnalistiky a vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu zajistila investigativním novinářům stejnou ochranu jako oznamovatelům;

182.  domnívá se, že je třeba vybízet zaměstnavatele, aby zavedli interní postupy pro oznamování, a že v každé organizaci by měla být určena osoba, která bude pověřena sběrem těchto oznámení; domnívá se, že na jmenování této odpovědné osoby by se měli podílet také zástupci zaměstnanců; doporučuje, aby orgány EU šly příkladem a urychleně zavedly vnitřní rámec na ochranu oznamovatelů;

183.  zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat povědomí zaměstnanců a dalších osob o pozitivní úloze oznamovatelů a již existujících právních rámcích týkajících se oznamování; vybízí členské státy k vedení informačních kampaní; domnívá se, že je nezbytné zavést ochranná opatření proti veškerým odvetným a destabilizačním postupům proti oznamovatelům, jakož i úplné odškodnění za škody, které jim vzniknou;

184.  vyzývá Komisi, aby navrhla nástroje, které budou sloužit zejména k ochraně před neoprávněným trestním stíháním, finančními postihy a diskriminací oznamovatelů, a v této souvislosti požaduje, aby byl zřízen všeobecný fond, z něhož by měla být poskytována přiměřená finanční podpora oznamovatelům, jejichž živobytí je ohroženo v důsledku odhalení významných skutečností, přičemž by tento fond měl být zčásti financován z příjmů plynoucích z dodatečného vymáhání daní nebo z pokut;

7.Interinstitucionální spolupráce

7.1.Spolupráce s vyšetřovacím výborem pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (PANA)

185.  opětovně poukazuje na význam dodržování zásady upřímné spolupráce mezi orgány EU;

186.  je přesvědčen, že by měla být posílena výměna informací mezi orgány EU, zejména pokud jde o poskytování relevantních informací, které mají být zpřístupněny vyšetřovacím výborům;

187.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada, její Skupina pro kodex chování (zdaňování podniků) a některé členské státy projevily malé odhodlání v reakci na žádosti výboru PANA o spolupráci; domnívá se, že silnější závazek členských států je klíčový pro spojení úsilí a dosažení lepších výsledků; je rozhodnut sledovat prostřednictvím pravidelných slyšení činnost a pokrok Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků); vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2018 předložila legislativní návrh podle článku 116 SFEU, pokud členské státy do té doby nepřijmou reformu mandátu Skupiny pro kodex chování;

188.  vyslovuje námitku vůči tomu, že i dokumenty, které se mezitím staly veřejně přístupnými, byly pouze částečně dány k dispozici vyšetřovacímu výboru Parlamentu;

189.  připomíná, že v prosinci 2015 vyzvala Rada ECOFIN pracovní skupinu na vysoké úrovni pro daňové otázky, aby přijala závěr ohledně potřeby zlepšit obecné metody řízení, transparentnosti a práce a aby dokončila reformu skupiny pro kodex chování během nizozemského předsednictví; připomíná, že v březnu 2016 Rada ECOFIN pracovní skupinu na vysoké úrovni vyzvala, aby nové metody řízení, transparentnosti a práce přezkoumala, zejména pokud jde o efektivnost rozhodovacího procesu ve vztahu k používání pravidla širokého konsensu v roce 2017; se zájmem očekává výsledky tohoto úsilí;

7.2.Vyšetřovací právo Evropského parlamentu

190.  zdůrazňuje, že současný právní rámec pro fungování vyšetřovacích výborů v Evropském parlamentu je zastaralý a nesplňuje nezbytné podmínky, za nichž lze výkon vyšetřovacího práva Parlamentu účinně využít;

191.  zdůrazňuje, že nedostatek pravomocí a omezený přístup k dokumentům výrazně ztížil a zpozdil vyšetřovací činnost vzhledem k dočasné povaze vyšetřování a zabránil úplnému posouzení případů údajného porušení práva EU;

192.  konstatuje, že v několika nedávných vyšetřovacích výborech a zvláštních výborech (včetně PANA)neposkytly Komise a Rada v některých případech požadované dokumenty a v jiných případech požadované dokumenty poskytly až po dlouhém otálení; požaduje zavedení mechanismu odpovědnosti, který Parlamentu zajistí okamžitý a zaručený přenos dokumentů, které vyšetřovací výbor nebo zvláštní výbor požadují a k nimž jsou oprávněni mít přístup;

193.  domnívá se, že právo vyšetřování je důležitou pravomocí Parlamentu; vyzývá orgány EU, aby posílily vyšetřovací práva Parlamentu na základě článku 226 SFEU; je pevně přesvědčen, že mít možnost předvolat osoby, které jsou předmětem zájmu, a mít přístup k příslušným dokumentům je pro řádné fungování parlamentních vyšetřovacích výborů zásadní;

194.  zdůrazňuje, že pro výkon demokratické kontroly nad exekutivou je nezbytné, aby byly Parlamentu svěřeny vyšetřovací pravomoci, které se shodují s pravomocemi národních parlamentů členských států EU; domnívá se, že za účelem plnění této úlohy demokratického dohledu musí mít Parlament pravomoc předvolávat svědky a vyžadovat, aby se dostavili či předložili dokumenty; domnívá se, že aby tato práva mohla být uplatňována, musí členské státy souhlasit s provedením sankcí proti jednotlivcům v případě, že se nedostaví nebo nepředloží dokumenty, v souladu s vnitrostátním právem upravujícím vyšetřování vedená vnitrostátními parlamenty; opětovně potvrzuje svůj postoj uvedený v návrhu k této otázce z roku 2012(21);

195.  je odhodlán zřídit stálý vyšetřovací výbor podle modelu Kongresu USA;

196.  vyzývá politické skupiny Parlamentu, aby rozhodly o tom, že ještě v tomto volebním období bude zřízen dočasný zvláštní výbor, který naváže na práci výboru PANA a bude vyšetřovat nedávná odhalení v rámci tzv. Paradise Papers;

197.  žádá, aniž je dotčeno jakékoli jiné příslušné opatření, aby generální tajemník v souladu s čl. 116a odst. 3 jednacího řádu Parlamentu odebral dlouhodobé průkazy ke vstupu všem subjektům, které se odmítly dostavit na oficiální předvolání vyšetřovacího výboru;

198.  vyzývá členské státy, aby co nejdříve zlepšily transparentnost, odpovědnost a účinnost pracovních metod Skupiny pro kodex chování;

199.  žádá Skupinu pro kodex chování, aby vypracovala výroční zprávu, v níž by byla identifikována a popsána nejškodlivější daňová opatření používaná v členských státech a uvedena přijatá protiopatření;

200.  požaduje, aby byla dokončena nezbytná reforma Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků), která by zajistila plnou transparentnost a zapojení všech orgánů EU a občanské společnosti; požaduje, aby tato reforma radikálně redefinovala strukturu řízení a transparentnost Skupiny pro kodex chování, včetně jejího mandátu a jednacího řádu, jakož i rozhodovacích procesů a kritérií pro určení škodlivých daňových opatření přijatých členskými státy;

7.3.Ostatní orgány a instituce

201.  vítá, jako první krok, zřízení jediného nezávislého Úřadu evropského veřejného žalobce a vyzývá členské státy, aby se k této iniciativě připojily;

202.  požaduje posílení donucovacích pravomocí pro Komisi, aby bylo zajištěno účinné a jednotné provádění právních předpisů Unie v členských státech a důkladnější kontrola ze strany Evropského parlamentu;

203.  požaduje vytvoření nového unijního centra pro soudržnost a koordinaci daňové politiky (TPCCC) v rámci Komise s cílem odstranit systémové nedostatky ve spolupráci mezi příslušnými orgány v celé EU;

204.  požaduje výrazné posílení spolupráce přes FIU.net v rámci Europolu a navrhuje propojit tyto činnosti s prací navrhovaného centra v naději, že vznikne svého druhu daňový Europol, který bude schopen jak koordinovat daňové politiky členských států, tak posílit orgány členských států při vyšetřování a odhalování nezákonných mezinárodních daňových režimů;

205.  vyzývá členské státy, aby při reformě Smluv podporovaly přijímání rozhodnutí v oblasti daňové politiky kvalifikovanou většinou v Radě a v rámci řádného legislativního postupu;

o
o   o

206.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení a závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 113, 19.5.1995, s. 1.
(2) Úř. věst. L 166, 24.6.2016, s. 10.
(3) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 51.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.
(5) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 74.
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
(7) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii; doporučení A4.
(8) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst L 64, 11.3.2011, s. 1).
(9) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii; doporučení B5.
(10) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.
(11) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii; doporučení C3.
(12) Viz zpráva A8-0056/2017.
(13) Slyšení výboru PANA za účasti Brooke Harringtonové a dalších odborníků konané dne 24. ledna 2017.
(14) ‘The Panama Papers: Breaking the Story of How the World’s Rich and Powerful Hide their Money’, Obermayer and Obermaier, 2016.
(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 196), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 77).
(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).
(17) Grónsko, Nová Kaledonie a závislá území, Francouzská Polynésie, Francouzská jižní a antarktická území, ostrovy Wallis a Futuna, Mayotte, Saint-Pierre a Miquelon, Aruba, Nizozemské Antily (Bonaire, Curacao, Saba, Sint Eustatius, Sint Maarten), Anguilla, Kajmanské ostrovy, Falklandy, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Montserrat, Pitcairn, Svatá Helena a závislá území, Britské území v Antarktidě, Britské indickooceánské území, Ostrovy Turks a Caicos, Britské Panenské ostrovy a Bermudy.
(18) Nejvzdálenější regiony: Kanárské ostrovy, Reunion, Franouzská Guyana, Martinik, Guadeloupe, Mayotte, Sv. Martin, Azory a Madeira.
(19) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:62014CJ0132&from=CS
(20) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (Přijaté texty, P8_TA(2016)0310).
(21) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 41.


Výroční zpráva o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
PDF 466kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky (2017/2123(INI))
P8_TA(2017)0492A8-0351/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Lisabonskou smlouvu,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013, 26. června 2015, 15. prosince 2016 a 22. června 2017,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2017 o vývozu zbraní: provádění společného postoje Rady 2008/944/SZBP(2),

–  s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) ze dne 25. listopadu 2013, 18. listopadu 2014, 18. května 2015, 27. června 2016, 14. listopadu 2016 a 18. května 2017 a na závěry Rady ze dne 17. července 2017 ohledně globální strategie EU,

–  s ohledem na 19. zasedání Rady ministrů Francie a Německa, které se konalo dne 13. července 2017 v Paříži,

–  s ohledem na neformální zasedání ministrů obrany a neformální zasedání ministrů zahraničních věcí (Gymnich), jež se konala ve dnech 6.–9. září 2017 v Tallinnu,

–  s ohledem na zasedání ministrů obrany zemí EU, které se konalo dne 30. listopadu 2011,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o vojenských strukturách EU: o aktuálním stavu a budoucích výhledech(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o evropské obranné unii(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o ústavních, právních a institucionálních dopadech společné bezpečnostní a obranné politiky: o možnostech, které skýtá Lisabonská smlouva(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2017 o mandátu pro třístranná jednání o návrhu rozpočtu na rozpočtový rok 2018(7),

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie“, který dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany, který dne 14. listopadu 2016 představila místopředsedkyně, vysoká představitelka,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 30. listopadu 2016 o evropském obranném akčním plánu (COM(2016)0950),

–  s ohledem na společné prohlášení předsedů Evropské rady a Komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance ze dne 8. července 2016, společný soubor návrhů schválených Severoatlantickou radou a Radou EU dne 6. prosince 2016 a zprávu o pokroku při jejich provádění přijatou dne 14. června 2017,

–  s ohledem na Bratislavské prohlášení ze dne 16. září 2016,

–  s ohledem na nový balíček týkající se obrany, který představila dne 7. června 2017 Komise v tiskové zprávě nazvané „Evropa, která brání: Komise zahajuje debatu o směřování k bezpečnostní a obranné unii“,

–  s ohledem na diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany ze dne 7. června 2017,

–  s ohledem na Eurobarometr 85.1 z června 2016, podle něhož polovina dotázaných občanů EU považuje činnost EU za nedostatečnou, a dvě třetiny z nich by si přály, aby se EU prostřednictvím svých členských států více angažovala v oblasti bezpečnostní a obranné politiky,

–  s ohledem na koncepci řešení krize pro novou civilní misi SBOP v Iráku, kterou přijala Rada dne 17. července 2017, a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1425 ze dne 4. srpna 2017 o stabilizační akci Evropské unie v malijských regionech Mopti a Ségou,

–  s ohledem na politiku EU v oblasti odborné přípravy pro SZBP, kterou schválila Rada pro zahraniční věci dne 3. dubna 2017,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady ze dne 23. října 2017 o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie ve Smíšeném výboru EHP ke změně Protokolu 31 k Dohodě o EHP (Přípravná akce Unie v oblasti obranného výzkumu),

–  s ohledem na oznámení o stálé strukturované spolupráci (PESCO) ze dne 13. listopadu 2017,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10. listopadu 2017 nazvané „Jak zlepšit vojenskou mobilitu v Evropské unii“ (JOIN(2017)0041),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0351/2017),

Strategické prostředí Unie

1.  zdůrazňuje, že mezinárodní řád založený na pravidlech, hodnoty bráněné západními demokraciemi a mír, prosperita a svobody, které tento řád nastolený po 2. světové válce zaručuje a které představují základ, na němž je Evropská unie postavena, čelí bezprecedentnímu množství konvenčních i hybridních výzev, neboť v důsledku společenských, hospodářských, technologických a geopolitických trendů vzrůstá zranitelnost světové populace, která je vystavena nejrůznějším otřesům a zátěžovým situacím, jako jsou mezistátní konflikty, přírodní katastrofy, extrémní počasí, vodohospodářské krize, zhroucení státní správy a kybernetické útoky, na které je třeba reagovat jednotným a koordinovaným způsobem; připomíná, že bezpečnost je pro evropské občany jedním z klíčových aspektů; konstatuje, že vnější činnost Unie se musí řídit hodnotami a zásadami zakotvenými v článku 21 SEU;

2.  zdůrazňuje, že žádný členský stát není sám o sobě schopen řešit složité bezpečnostní problémy, před nimiž v současnosti stojíme, a že má-li být EU schopna na tyto vnitřní i vnější výzvy reagovat, musí vynaložit větší úsilí na vybudování konkrétní a úzké spolupráce v rámci SZBP/SBOP, stát se účinným globálním aktérem, což předpokládá, že bude vystupovat jednotně v tom, co říká, i v tom, co dělá, a zaměřit své zdroje na strategické priority; zastává názor, že je nezbytné řešit základní příčiny nestability, což je chudoba a vzrůstající nerovnost, špatná správa věcí veřejných, zhroucení státní moci a změna klimatu;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že teroristické a zločinecké organizace získávají na síle a vzrůstá jejich počet, čemuž může napomáhat porážka ISIS/Dá‘iš a množství jeho bojovníků na útěku, zatímco v jižních regionech a na Blízkém východě se současně šíří nestabilita, neboť křehké a rozkládající se státy, jako je Libye, ponechávají rozsáhlá území bez vlády a napospas vnějším silám; vyjadřuje své neustávající znepokojení nad nadnárodním rozměrem teroristické hrozby v sahelském regionu; hluboce lituje skutečnosti, že činnost, kterou Korejská lidově demokratická republika nepřestává vyvíjet v souvislosti s jadernými a balistickými střelami, zvýšila napětí v regionu i za jeho hranicemi a stala se jednoznačnou hrozbou pro mezinárodní mír a bezpečnost;

4.  zdůrazňuje, že na východě pokračuje válka Ruska proti Ukrajině, nejsou dodržovány Minské dohody, bez jejichž dodržování nelze tento konfliktu nijak vyřešit, pokračuje také nezákonná anexe a militarizace Krymu, kde i nadále vznikají systémy zákazů vstupu a nepřístupných území; je hluboce znepokojen tím, že probíhá destabilizace zemí Východního partnerství a západního Balkánu v důsledku nepřiměřeně rozsáhlých manévrů a vojenských aktivit Ruska bez přítomnosti mezinárodních pozorovatelů a v důsledku hybridních taktik, k nimž paří kyberterorismus, falešné zprávy, dezinformační kampaně a hospodářské a energetické vydírání, a které jsou zaměřeny i proti západním demokraciím a zvyšují mezi nimi napětí; vyjadřuje znepokojení nad tím, že bezpečnostní prostředí v sousedství EU bude velmi nestabilní i v nadcházejících letech; opětovně podtrhuje strategický význam západního Balkánu pro bezpečnost a stabilitu EU a zdůrazňuje, že EU by se svou politikou měla cíleněji a výrazněji podílet na dění v regionu, včetně posílení mandátů našich misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); je pevně přesvědčen, že chceme-li překonat zranitelnost EU, musíme dosáhnout větší integrace a koordinace;

5.  vyjadřuje politování nad rychlým šířením teroristické hrozby jak uvnitř Evropy samé, tak za jejími hranicemi; domnívá se, že nedostatečná reakce na vojenské úrovni nevyhnutelně povede k dalšímu narůstání vnitřních bezpečnostních hrozeb; naléhavě vyzývá k vytvoření evropského paktu proti džihádu, který by mohl těmto hrozbám účinným způsobem čelit;

6.  domnívá se, že terorismus dnes představuje jednu z nejvážnějších výzev pro bezpečnost občanů EU, a je proto zapotřebí přijmout urychlená, rozhodná a koordinovaná opatření na vnitřní i vnější úrovni s cílem zabránit dalším teroristickým útokům a odstranit jeho základní příčiny; poukazuje především na to, že je třeba předcházet radikalizaci, uzavřít veškeré zdroje financování teroristických organizací, bojovat proti teroristické propagandě a zablokovat využívání internetu a sociálních sítí za tímto účelem, a to i s využitím služeb automatického odstraňování obsahu, a zlepšit sdílení zpravodajských informací mezi členskými státy i se třetími zeměmi, NATO a dalšími příslušnými partnerskými organizacemi; domnívá se, že součástí mandátu našich misí SBOP by měl být i boj proti terorismu, aby tak bylo možné důsledněji přispívat k programům deradikalizace, což se týká zejména mise EULEX v Kosovu a mise EUFOR ALTHEA v Bosně a Hercegovině, tedy v zemích, které se potýkají se značným počtem navracejících se zahraničních bojovníků;

7.  je hluboce znepokojen smrtící hrozbou, kterou představuje terorismus rozmáhající se v sahelském pásu a šířící se odtud do střední Afriky, jakož i nestabilitou na východě (Sýrie, Irák, Palestina); vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise, aby misím SBOP zajistila výkonný mandát a aby rozhodným a rázným způsobem zasáhla;

8.  domnívá se, že v rámci současné unijní politiky rozšiřování je věrohodný přístupový proces založený na plnění komplexních a spravedlivých podmínek i nadále důležitým nástrojem prosazování bezpečnosti, neboť posiluje odolnost zemí v jihovýchodní Evropě;

9.  domnívá se, že v situaci problematického bezpečnostního prostředí a v okamžiku, kdy se EU a Severoatlantická aliance snaží rozšířit a prohloubit vzájemnou spolupráci, ztratí EU s brexitem část svých vojenských schopností a nebude už mít možnost využívat odborných znalostí Spojeného království a naopak; poukazuje na to, že brexit představuje nový impuls pro iniciativy, které byly dlouhou dobu blokovány, a mohl by se stát příležitostí pro nové návrhy; zdůrazňuje, že je důležité, aby v období po brexitu pokračovala úzká spolupráce v oblasti obrany mezi EU a Spojeným královstvím, a to ve sdílení zpravodajských informací a boje proti terorismu i v dalších oblastech; domnívá se, že pokud o to Spojené království požádá, mohlo by se v rámci nové spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím v oblasti obrany rovněž podílet na misích SBOP;

10.  vítá skutečnost, že Spojené státy opět vyjádřily svou odhodlanost k zajišťování evropské bezpečnosti; zdůrazňuje, že EU pevně stojí za transatlantickým společenstvím společných hodnot a zájmů; současně je přesvědčen, že je nutná odpovědná a sebevědomá SZBP a že EU se v této souvislosti musí stát na poli zahraniční politiky sebevědomým aktérem;

Institucionální rámec

11.  je pevně přesvědčen, že kdykoli je to zapotřebí, měla by Evropská unie svým rozhodným jednáním utvářet vlastní budoucnost, neboť vnitřní i vnější bezpečnost jsou spolu stále více provázané, což má svůj přímý dopad na všechny evropské občany; varuje před tím, že chybí-li společný přístup, výsledná činnost by mohla být nekoordinovaná a roztříštěná, mnohonásobně duplikovaná a neúčinná a ve svém důsledku by vedla k tomu, že Unie a její členské státy by byly zranitelné; je proto toho názoru, že v mezích, které stanoví čl. 42 odst. 7 SEU, by EU měla být schopna účinným způsobem používat celou škálu nástrojů v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti; zdůrazňuje, že cílem společné obranné politiky Unie, rámcově vymezené v čl. 42 odst. 2 Smlouvy o EU, je vytvořit společnou obranu a poskytnout Unii strategickou autonomii a svobodu jednání při podpoře míru a bezpečnosti v Evropě i ve světě; zdůrazňuje praktické a finanční výhody budoucí integrace evropských obranných kapacit;

12.  zdůrazňuje, že EU musí uplatňovat celý soubor dostupných politických nástrojů od „měkké“ síly až po „tvrdou“ sílu, od krátkodobých opatření po dlouhodobé politiky v oblasti klasické zahraniční politiky, zahrnující dvoustranná i mnohostranná jednání na poli diplomacie, rozvojovou spolupráci, civilní a hospodářské nástroje, podporu v mimořádných situacích, předcházení krizím a postkonfliktní strategie, ale rovněž udržování a prosazování míru, a to také v souladu s civilními a vojenskými prostředky uvedenými v čl. 43 odst. 1 SEU, s cílem řešit vznikající problémy; domnívá se, že SBOP by se měla řídit zásadou, že k zaručení evropské bezpečnosti nestačí spoléhání na vojenské prostředky; domnívá se, že zahraniční aktivity EU by měly zahrnovat i posuzování jejich dopadu na strategické zájmy EU zohledňující potřeby civilního obyvatelstva, jejichž cílem je posilování bezpečnosti osob, lidských práv a mezinárodního práva a podpora trvalého míru; zdůrazňuje, že ESVČ by měla posílit své kapacity, tak aby byla schopna lépe předjímat krize a bezpečnostním výzvám čelit již v jejich počátku; podtrhuje potřebnost soudržnější a lépe koordinované součinnosti vojenských, civilních, rozvojových a humanitárních aktérů;

13.  vítá viditelný pokrok při formování odhodlanějšího postoje, pokud jde o evropskou obranu, jehož bylo dosaženo od přijetí globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU v červnu 2016; vítá zejména zřízení Evropského obranného fondu (EOF), návrh rozšíření přípravného opatření týkajícího se výzkumu v oblasti obrany a legislativní návrh programu rozvoje evropského obranného průmyslu; vyzývá členské státy, aby do budoucna zvýšily své finanční příspěvky do rozpočtu EU a umožnily tak pokrýt všechny náklady, které EU v souvislosti s EOF vzniknou;

14.  vítá zapojení zemí ESVO do přípravného opatření týkajícího se výzkumu v oblasti obrany a zejména vítá příspěvek Norska na rok 2017 ve výši 585 000 EUR; uvítal by, pokud by se Norsko mohlo i nadále účastnit programů financovaných Unií, které mají dopad na obranu nebo se provádějí v oblasti obrany;

15.  vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby Parlament okamžitě a plně informovaly ve všech fázích jednání o uzavření, případně o změně, mezinárodních dohod, které mají dopad na obranu nebo se provádějí v oblasti obrany; domnívá se, že veškeré finanční příspěvky třetích zemí mají významný dopad na rozpočet Unie, neboť neposkytnutím potřebných vývozních licencí by mohly třetí země ovlivnit finanční zájmy Unie způsobem, který bude mnohem podstatnější než jejich příspěvek; zdůrazňuje, že v případech, kdy třetí země přispívají na programy financované Unií, které mají dopad na obranu nebo se provádějí v oblasti obrany, Parlament očekává, že Komise a místopředsedkyně, vysoká představitelka ještě před předložením návrhu posoudí dopad tohoto jejich zapojení z hlediska strategických politik a zájmů Unie a že o tomto posouzení informují Parlament;

16.  podtrhuje fakt, že Komise a rostoucí počet členských států se zavázaly zahájit evropskou obrannou unii (EOU) a že tento krok se setkává s výraznou podporou evropských občanů; zdůrazňuje, že tento závazek je v souladu s požadavkem občanů EU a Parlamentu, vzneseným zejména v četných výzvách, které Parlament vyjádřil ve svých dřívějších usneseních; poukazuje na vyšší účinnost, odstranění duplicit a snížení nákladů, které s sebou silnější evropská integrace v oblasti obrany přinese; podtrhuje nicméně, že vybudování skutečné evropské obranné unie vyžaduje trvalou politickou vůli a odhodlanost; naléhavě vyzývá členské státy, aby se zavázaly ke společné a autonomní evropské obraně a usilovaly o to, aby jejich vnitrostátní rozpočty na obranu představovaly do deseti let alespoň 2 % jejich HDP;

17.  je přesvědčen, že schopnost Unie plnit své vojenské úkoly lze posílit jedině tak, že se po všech stránkách výrazně zvýší účinnost procesu vytvářejícího vojenské schopnosti; připomíná, že výdaje zemí EU-28 na obranu činí 40 % ve srovnání s výdaji Spojených států, přitom jsou však země EU-28 schopny zajistit pouze 15 % kapacit, kterých jsou na základě tohoto procesu schopny docílit Spojené státy, což svědčí o velmi závažném problému týkajícím se účinnosti;

18.  žádá místopředsedkyni, vysokou představitelku a Komisi, aby reagovaly na výzvy Parlamentu vyjádřené v usneseních ze dne 22. listopadu 2016, 23. listopadu 2016 a 16. března 2017 a v kontextu příprav příštího víceletého finančního rámce (VFR) předložily bílou knihu o bezpečnosti a obraně EU; domnívá se, že budování EOU, propojení její strategické orientace s přínosem EU k rozvoji kapacit a utváření evropského institucionálního rámce v oblasti obrany jsou prvky, které se musí opírat o interinstitucionální dohodu; zdůrazňuje, že na základě rozsáhlého a důvěryhodného úsilí všech zúčastněných stran je možné zvýšit dosah a účinnost výdajů na obranu; požaduje rovněž, aby v tomto procesu byla vymezena významná úloha pro neutrální státy, jako je Rakousko a Švédsko, která by nezpochybňovala neutralitu jednotlivých členských států;

19.  zdůrazňuje, že kromě popisu strategického prostředí a strategických cílů by bílá kniha o bezpečnosti a obraně EU měla pro následující VFR vymezit formou plánu rozvoje schopností EU (Capability Development Plan, CDP) požadované a dostupné schopnosti a jejich nedostatky a měla by být doplněna obecným nástinem činností, které chtějí členské státy a Unie v průběhu VFR a v dlouhodobém výhledu uskutečňovat;

20.  vítá nově vyjádřenou politickou vůli k zefektivnění SBOP; podporuje všechny snahy o využití všech možností, které nabízí Lisabonská smlouva, založené na budování fungující spolupráce, která bude vytvářet operativně využitelné schopnosti umožňující plnění úkolů stanovených v čl. 43 odst. 1 SEU, čehož by mělo být dosaženo:

   a) urychleným zřízením fondu pro financování počátečních fází v souladu se Smlouvou, který umožní rychlé zahájení operací;
   b) zahájením stálé strukturované spolupráce (PESCO) v těch oblastech vojenské činnosti, které jsou nezbytné z hlediska provádění úkolů SBOP, jako jsou trvale sdílené vojenské jednotky;
   c) reformou mechanismu pro správu financování společných nákladů operací Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou (Athena) s cílem operacionalizovat solidaritu mezi těmi členskými státy, které mohou k určité operaci SBOP přispívat pouze finančně, a těmi, které k ní mohou přispívat pouze vojensky;
   d) zajištěním toho, aby sdružování a sdílení schopností přestalo být výjimkou a stalo se pravidlem, a přikročením k provedení většiny z 300 návrhů, které předložilo 28 ministrů obrany v roce 2011,
   e) sdílením vnitrostátních zdrojů v oblasti výzkumu, rozvoje, zadávání veřejných zakázek, údržby a výcviku,
   f) koordinací vnitrostátního obranného plánování (koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany – Coordinated Annual Review on Defence, CARD), jak je to v současnosti plánováno,
   g) zavedením společných pravidel pro certifikaci vojenského materiálu a společnou politiku v oblasti zabezpečení dodávek;
   h) ze strany Komise pak prosazováním pravidel vnitřního trhu v souladu se směrnicí o zadávání zakázek v oblasti obrany v případě vnitrostátních projektů zadávání zakázek v oblasti obrany;

21.  vítá záměr Komise navrhnout v rámci příštího víceletého finančního rámce zvláštní program výzkumu v oblasti obrany, jenž bude mít samostatný rozpočet a vlastní pravidla; zdůrazňuje, že by členské státy, jak to požadoval Parlament v usnesení ze dne 5. července 2017, měly na tento program vyčlenit dodatečné zdroje, aniž by to mělo vliv na rámcové programy financování výzkumu, technologického rozvoje a inovací; opakuje svou dřívější výzvu určenou Komisi, aby zajistila účast Unie ve výzkumu v oblasti obrany a v programech rozvoje realizovaných členskými státy, případně prováděných společně s průmyslovým sektorem, jak stanoví články 185 a 187 Smlouvy o fungování EU;

22.  vítá program rozvoje evropského obranného průmyslu navržený Komisí; zdůrazňuje, že veškerá opatření Unie na podporu, koordinaci nebo doplnění činnosti členských států v oblasti obrany by měla mít za cíl přispívat k postupnému vymezení společné obranné politiky, jak je uvedeno mj. v čl. 2 odst. 4 Smlouvy o fungování EU, a měla by tudíž zahrnovat společný vývoj, normalizaci, certifikaci a údržbu, jež povedou k programům spolupráce a k vyšší míře interoperability; žádá Komisi, aby programu rozvoje evropského obranného průmyslu zajistila co nejširší podporu a aby zejména podněcovala MSP k účasti ve společných přeshraničních projektech;

23.  domnívá se, že vývoz zbraní, střeliva a zboží a služeb vztahujících se k oblasti obrany, k němuž ze strany členských států dochází, tvoří nedílnou součást zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU;

24.  naléhavě vyzývá Radu, aby v souladu s čl. 42 odst. 2 SEU přijala konkrétní opatření vedoucí k harmonizaci a normalizaci evropských ozbrojených sil s cílem usnadnit jejich spolupráci v rámci nové evropské obranné unie, což by představovalo krok směrem k postupnému formování společné obranné politiky EU;

25.  zdůrazňuje, že využívání všech možností, které stanoví Smlouva, by vedlo ke zvýšení konkurenceschopnosti a fungování obranného průmyslu v rámci jednotného trhu, dále by stimulovalo spolupráci v oblasti obrany prostřednictvím pozitivních pobídek a bylo by zaměřeno na projekty, které členské státy nejsou schopny samy realizovat, přičemž by se omezilo zbytečné zdvojování činností a podpořilo efektivnější využívání veřejných finančních prostředků; je toho názoru, že výstupy z takových strategických programů spolupráce mají velký potenciál dvojího užití technologií a jako takové přinesou členským státům další přidanou hodnotu; zdůrazňuje význam rozvoje evropských kapacit a integrovaného trhu v oblasti obrany;

26.  žádá stanovení přesných a závazných pokynů pro zajištění dobře vymezeného rámce pro budoucí aktivaci a provádění čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU;

27.  žádá Komisi, Radu a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby s Parlamentem zahájily interinstitucionální dialog o postupném vymezení společné obranné politiky; zdůrazňuje, že v příštím víceletém finančním rámci by měl být vytvořen plnohodnotný obranný rozpočet EU pro všechny vnitřní aspekty SBOP a že v rámci stanoveném Lisabonskou smlouvou by měly být stanoveny základní principy jeho plnění; zdůrazňuje, že je třeba revidovat mechanismus Athena, aby se rozšířil rozsah operací, které jsou považovány za společný náklad, a aby se podnítila účast na misích a operacích SBOP;

28.  poznamenává, že tento nový obranný rozpočet musí být financován z nových zdrojů v rámci příštího VFR;

29.  je přesvědčen, že rozhodování o otázkách SBOP by mohlo být demokratičtější a transparentnější; navrhuje tedy, aby se z podvýboru pro bezpečnost a obranu (SEDE) stal plnohodnotný parlamentní výbor, což mu umožní získat větší kontrolní pravomoci a odpovědnost za SBOP a hrát významnou roli při provádění této politiky, zejména při kontrole právních aktů týkající se bezpečnosti a obrany;

30.  vyjadřuje politování nad nedostatkem spolupráce a sdílení informací mezi bezpečnostními a zpravodajskými službami v Evropě; domnívá se, že větší spolupráce mezi zpravodajskými službami by mohla napomoci boji proti terorismu; vyzývá v tomto ohledu k vytvoření plnohodnotného evropského zpravodajského systému;

Stálá strukturovaná spolupráce

31.  vítá oznámení o stálé strukturované spolupráci (PESCO) a její očekávanou aktivaci na základě ochoty členských států přijmout v rámci SBOP závazné přísliby, a realizovat tak ambiciózní a inkluzivní PESCO a žádá Radu, aby tuto spolupráci rychle vytvořila; zdůrazňuje, že požadovaná úplná účast na této spolupráci nesmí nijak narušovat plný závazek vůči SBOP ani vysokou úroveň ambicí mezi účastnícími se členskými státy; poukazuje na skutečnost, že je nutné stanovit jasná kritéria účasti, která poskytnou dalším členským státům možnost připojit se v pozdější fázi; je toho názoru, že činnosti uskutečňované v rámci PESCO by vždy měly být v plném souladu s SBOP;

32.  zdůrazňuje, že stálá strukturovaná spolupráce by se měla vyvíjet v rámci EU a měla by jí být poskytována účinná podpora Unie, přičemž je nutné plně respektovat pravomoci členských států v oblasti obrany; znovu vyzývá k tomu, aby bylo náležité financování této spolupráce poskytováno z rozpočtu Unie; domnívá se, že povinností plynoucí ze stálé strukturované spolupráce by měla být účast ve všech agenturách a subjektech Unie, jež působí v oblasti SBOP, včetně Evropské bezpečnostní a obranné školy (EBOŠ); znovu žádá, aby byl systém bojových seskupení EU považován v rámci revidovaného mechanismu Athena za společný náklad;

33.  zdůrazňuje, že je nezbytné usnadnit administrativní postupy, které zbytečně zpomalují vytváření sil pro mise SBOP a přeshraniční pohyb sil rychlé reakce uvnitř EU; vyzývá členské státy k zavedení celounijního systému koordinace rychlého pohybu personálu obranných sil, vybavení a dodávek pro účely SBOP v případech, kdy je uplatněna doložka o solidaritě a všechny členské státy mají povinnost poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty OSN; vítá v tomto ohledu společné sdělení o zlepšování vojenské mobility; vyzývá Komisi, aby do března 2018 předložila Parlamentu a členským státům podstatný akční plán, jenž bude plně v souladu s pokračujícím úsilím v rámci NATO;

34.  žádá, aby bylo v rámci stálé strukturované spolupráce zřízeno plnohodnotné civilně-vojenské strategické velitelství EU, jež by bylo tvořeno stávajícím útvarem schopnosti vojenského plánování a vedení (MPCC), útvarem schopnosti civilního plánování a vedení (CPCC) a ředitelstvím pro řešení krizí a krizové plánování (CMPD) a jež by poskytovalo platformu pro integrovanou operační podporu po dobu trvání celého plánovacího cyklu, tedy od vypracování počáteční politické koncepce po sestavení podrobných plánů;

35.  vybízí členské státy účastnící se stálé strukturované spolupráce, aby zřídily stálou „evropskou integrovanou jednotku“ složenou z divizí svých vnitrostátních armád, která by byla k dispozici Unii pro provádění SBOP, jak je stanoveno v čl. 42 odst. 3 SEU;

36.  domnívá se, že společná politika kybernetické obrany by se měla stát jedním z prvních stavebních kamenů evropské obranné unie; vybízí místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby vypracovala návrhy na zřízení jednotky kybernetické obrany EU v rámci stálé strukturované spolupráce;

Generální ředitelství pro obranu

37.  vyzývá k tomu, aby byla v úzké koordinaci s místopředsedkyní, vysokou představitelkou posouzena možnost zřídit v rámci Komise generální ředitelství pro obranu („GŘ pro obranu“), které by řídilo činnost Unie zaměřenou na podporu, koordinaci či doplňování kroků členských států usilujících o postupné vymezení společné obranné politiky, jak je stanovena v článku 2 SFEU;

38.  domnívá se, že navrhované GŘ pro obranu by mělo odpovídat za zajištění otevřených hranic pro volný pohyb vojska a vybavení, který je nezbytným předpokladem pro zajištění takové míry strategické autonomie, interoperability, zabezpečení dodávek a ujednání souvisejících s normalizací a certifikací vojenského materiálu, která je nutná pro příspěvky EU k programům prováděným v rámci SBOP a stálé strukturované spolupráce, výzkum v oblasti obrany financovaný EU, strategickou autonomii Unie, konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu, včetně MSP a společností se střední tržní kapitalizací tvořících evropský dodavatelský řetězec v odvětví obrany a interinstitucionální ujednání týkající se obrany, včetně bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně; zdůrazňuje, že navrhované GŘ pro obranu by mělo přispívat k lepší koordinaci úkolů mezi jednotlivými aktéry s cílem dosáhnout větší míry politické soudržnosti a jednoty;

39.  zdůrazňuje, že navrhované GŘ pro obranu by mělo spolupracovat s Evropskou obrannou agenturou (EDA); domnívá se, že EDA by měla být agenturou, jež uskutečňuje kroky Unie plánované na základě evropské politiky schopností a vyzbrojování v případech, kdy tak stanoví Lisabonská smlouva; znovu vyzývá Radu, aby zajistila pokrytí administrativních a provozních výdajů agentury EDA z rozpočtu Unie; konstatuje, že přidávání nových úkolů a povinností agentuře EDA by mělo být doprovázeno zvyšováním jejího rozpočtu, a zároveň zdůrazňuje, že případné zřízení GŘ pro obranu a obnovené úsilí o zvýšení účinnosti SBOP by nemělo vést k přesměrování zdrojů na budování byrokratických struktur a na zdvojování struktur;

Koordinované strategické a roční přezkumy v oblasti obrany

40.  vítá strategický přezkum plánu rozvoje schopností EU (CDP), který má být dokončen na jaře 2018; zdůrazňuje, že tento plán bude sloužit k podpoře spolupráce mezi členskými státy v rámci úsilí o vyplnění mezer ve schopnostech v rámci EDA;

41.  vítá zavedení koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany (CARD); domnívá se, že by tento přezkum měl přispět k účinné normalizaci a harmonizaci investic a schopností vnitrostátních ozbrojených sil, čímž by byla zajištěna strategická a operační autonomie a soudržnost Unie a členským státům by bylo umožněno efektivněji společně investovat do obrany; vítá návrh na zkušební zahájení tohoto přezkumu v roce 2017;

42.  vybízí členské státy, aby zvážily možnost společného získávání zdrojů v oblasti obrany;

43.  zdůrazňuje, že koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany by měl vycházet z bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně a z CDP a měl by se zabývat kompletní škálou schopností spjatých s SBOP, zejména schopností členských států zapojených do stálé strukturované spolupráce; domnívá se, že tento každoroční přezkum by měl přinést soubor konkrétních návrhů na vyplnění mezer a určení oblastí, v nichž by byly vhodné zásahy Unie, a že tyto návrhy by měly být zohledněny při plánování rozpočtu EU na příští rok; podtrhuje, že Komise a EDA by měly spolupracovat na přípravě ročních pracovních programů v rámci oken schopností a výzkumu, jež mají být součástí navrhovaného Evropského obranného fondu; poukazuje na to, že EDA by měla plnit výraznou úlohu nejen při vytváření koncepce programu, ale také při řízení projektů financovaných z okna schopností;

44.  podtrhuje potřebu úzké koordinace všech činností souvisejících s SBOP, zejména koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany, stálé strukturované spolupráce a Evropského obranného fondu;

45.  je toho názoru, že Komise by měla vycházet z výsledků koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany a iniciovat uzavření interinstitucionální dohody, která by vymezila rozsah a financování dalších opatření Unie; domnívá se, že Rada a Komise by na základě této interinstitucionální dohody měly přijmout potřebná rozhodnutí ve svých příslušných oblastech působnosti, a dát tak souhlas s provedením těchto opatření; vyzývá k meziparlamentní spolupráci v oblasti obrany za účelem revize koordinovaného každoročního přezkumu a k následnému pravidelnému rozvoji obranných schopností;

Mise a operace SBOP

46.  děkuje více než šesti tisícům žen a mužů za dobré a loajální služby, které prokázaly v civilních a vojenských misích Unie na třech kontinentech; cení si těchto misí jako společného přínosu Evropy k zajištění míru a stability ve světě; vyjadřuje však politování nad skutečností, že efektivita těchto misí může být stále ohrožována strukturálními nedostatky, nerovnou výší příspěvků členských států a nevhodností operačního prostředí, a hluboce lituje zejména omezenosti mandátu misí SBOP; v této souvislosti podtrhuje, že je zapotřebí skutečné účinnosti, jíž lze dosáhnout pouze za předpokladu zajištění náležitého vojenského vybavení, a naléhavě vyzývá Radu a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby za tímto účelem využily možností, které jim nabízí čl. 41 odst. 2 SEU; vítá zvýšení výdajů členských států na obranu v zájmu podpory příslušníků našich útvarů; je toho názoru, že tento trend je třeba zachovat, posílit a koordinovat na úrovni EU; žádá přijetí účinných opatření, která zajistí, aby nabyté poznatky a zkušenosti na personální úrovni misí SBOP byly vyhodnocovány a zohledňovány při plánování budoucích misí SBOP;

47.  vítá první výroční zprávu o SBOP místopředsedkyně, vysoké představitelky; domnívá se však, že by tato zpráva neměla být pouze kvantitativní a popisovat dosažené výsledky pomocí statistických údajů a podrobných informací, ale že by se měla v budoucnu zaměřit také na hodnocení politického dopadu činností SBOP při zvyšování bezpečnosti našich občanů;

48.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, Komisi a členské státy, aby mise a operace SBOP orientovaly větší měrou na priority globální strategie EU a na místní a regionální podmínky;

49.  je přesvědčen, že je třeba více přispívat k řízení a prevenci krizí a konkrétně poskytovat pomoc při obnově a stabilizaci Iráku; vítá nedávné rozhodnutí Rady zahájit novou civilní misi SBOP na podporu reformy bezpečnostního sektoru v Iráku a očekává, že EU převezme mezinárodní iniciativu v této oblasti, včetně boje proti terorismu a civilní obnovy; vyzývá EU, aby tentokrát zajistila lepší koordinaci mezi účastnícími se členskými státy a regionálními i místními aktéry;

50.  vítá aktivity v rámci vojenské operace Evropské unie v jižní části středního Středomoří (EU NAVFOR MED) a žádá místopředsedkyni, vysokou představitelku a členské státy, aby posílily podporu místních aktérů v oblasti bezpečnosti na jižním pobřeží Středozemního moře;

51.  očekává od místopředsedkyně, vysoké představitelky a Rady, že u příležitosti obnovení mandátu pro poskytování pomoci místním aktérům v oblasti bezpečnosti na jižních hranicích Libye bude obnovena mise EUBAM Libya; vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku a členské státy, aby předložily nové návrhy na řešení bezpečnostních problémů v sahelském pásmu, které budou spočívat na zahrnutí tohoto pásma do uceleného a integrovaného přístupu v rámci EUBAM Libya a podpoře iniciativy Německa a Francie; vítá rozhodnutí Rady ze dne 4. srpna 2017 o stabilizační akci Evropské unie v Mali v regionech Mopti a Ségou; žádá v tomto ohledu místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby Parlamentu sdělila, jaká je vzájemná interakce mezi tímto opatřením a misemi a operacemi SBOP v regionu;

52.  vítá úspěch operace EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině, která splnila svůj vojenský cíl; je nicméně znepokojen skutečností, že politického cíle dosud dosaženo nebylo;

53.  vítá nedávné zřízení jádra stálého operačního velení EU – útvaru schopnosti vojenského plánování a vedení (MPCC), o které Parlament žádal ve svém usnesení ze dne 12. září 2013, neboť je nezbytnou podmínkou účinného plánování a řízení společných operací a velení těmto operacím; vyzývá členské státy, aby pro tento útvar zajistily odpovídající personál, a umožnily tak jeho plné fungování, a aby jej pověřily úkolem plánovat výkonné vojenské operace SBOP, jako je např. EUFOR Althea, a velet jim;

54.  domnívá se, že v důsledku oznámení Spojeného království o jeho vystoupení z Unie je nutné přezkoumat možnosti velení EU NAVFOR Somalia / operace Atalanta; vyzdvihuje úspěch této operace, díky níž piráti od roku 2014 nezadrželi žádné plavidlo; vítá její prodloužení do roku 2018;

55.  konstatuje, že v civilních misích SBOP je obsazeno pouze 75 % pracovních míst; vyjadřuje v tomto ohledu politování nad tím, že služební řád EU, který by personálu misí zajišťoval lepší podmínky a ochranu, se na osoby, které jsou v rámci těchto misí zaměstnávány, nevztahuje, a to i přesto, že jsou financovány z rozpočtu Unie; je přesvědčen o tom, že tato skutečnost brání účinnosti těchto misí; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily rychlé obsazení všech volných pracovních míst ve všech misích;

56.  vítá přijetí politiky EU v oblasti odborné přípravy pro SBOP a významnou úlohu, kterou jako ústřední instituce odborné přípravy v rámci struktur SBOP hraje Evropská bezpečnostní a obranná škola (EBOŠ); vyzývá členské státy, aby pro EBOŠ zajistily náležité finanční, personální a infrastrukturní zdroje;

57.  lituje skutečnosti, že se členským státům nedaří rychle vysílat pracovníky potřebné pro přípravné a zahajovací fáze civilních misí SBOP; v této souvislosti vítá společný návrh útvarů ESVČ a Komise na uplatňování víceúrovňového přístupu s cílem urychlit vysílání civilních misí SBOP;

58.  vybízí k dalšímu úsilí o rychlejší uvolňování finančních prostředků na civilní a civilně-vojenské mise a o zjednodušení rozhodovacích postupů a provádění; v této souvislosti se domnívá, že by Komise měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 210 finančního nařízení zavést zvláštní pravidla pro veřejné zakázky u opatření krizového řízení v rámci SBOP s cílem usnadnit rychlé a flexibilní provádění operací;

59.  vítá zřízení platformy pro podporu misí v roce 2016; vyjadřuje politování nad omezenou velikostí a oblastí působnosti této platformy a opětovně vyzývá k přijetí dalších kroků, které povedou k vytvoření střediska sdílených služeb, jež by jako ústřední koordinační místo všech služeb na podporu misí umožnilo další úspory z důvodu vyšší efektivity;

60.  naléhavě vyzývá ESVČ a Radu, aby zintenzívnily své stávající snahy o zlepšení kybernetické bezpečnosti, zejména v rámci misí SBOP, mimo jiné přijetím opatření na úrovni EU a členských států, která by zmírnila rizika ohrožující SBOP a která by se například zaměřila na zvyšování odolnosti prostřednictvím vzdělávání, odborné přípravy a cvičení, a také racionalizací unijní struktury vzdělávání a odborné přípravy v oblasti kybernetické obrany;

61.  domnívá se, že EU a její členské státy čelí dříve neznámé hrozbě v podobě státem financovaných kybernetických útoků, jakož i kybernetické trestné činnosti a terorismu; domnívá se, že kybernetické útoky jsou vzhledem ke své povaze hrozbou, která vyžaduje reakci na úrovni EU; vybízí členské státy, aby si v případě kybernetického útoku vedeného proti kterémukoli z nich poskytovaly vzájemnou pomoc;

62.  vyzývá členské státy, aby při vojenských misích SBOP v plném rozsahu uplatňovaly sdílení nákladů, a to postupným rozšiřováním společného financování, které by nakonec mělo být společné úplně, což by mělo dát většímu počtu členských států příležitost a povzbudit je k tomu, aby přispívaly vlastními schopnostmi a jednotkami či alespoň finančními prostředky; v této souvislosti zdůrazňuje význam přezkumu mechanismu Athena a pokrytí veškerých nákladů spojených s financováním vojenských operací SBOP;

63.  naléhavě vyzývá Radu, aby jednala v souladu s čl. 41 odst. 3 SEU a neprodleně přijala rozhodnutí, kterým se zřídí fond pro zahájení operace za účelem naléhavého financování počátečních fází vojenských operací v souvislosti s misemi uvedenými v čl. 42 odst. 1 a v článku 43 SEU; naléhavě vyzývá Radu, aby vyřešila současné problémy s financováním hybridních misí; žádá, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel EU s cílem podpořit její schopnost reagovat na krize a aby byla provedena stávající ustanovení Lisabonské smlouvy;

Spolupráce mezi EU a NATO

64.  domnívá se, že v současném kontextu je strategické partnerství EU a NATO klíčové pro řešení bezpečnostních výzev, jímž čelí Unie a okolní státy; domnívá se, že společné prohlášení EU a NATO a následná prováděcí opatření mají potenciál k tomu, aby posunula spolupráci a doplňkovost na vyšší úroveň a stala se začátkem nové a důležité fáze strategického partnerství; vítá společný soubor 42 návrhů, z nichž deset usiluje o zvýšení odolnosti vůči hybridním hrozbám a jejichž cílem je posílit spolupráci obou organizací a koordinaci jejich činnosti; poznamenává, že tato spolupráce bude probíhat v atmosféře naprosté otevřenosti a transparentnosti a při plném respektování rozhodovací autonomie a postupů obou organizací, bude vycházet ze zásad inkluzivnosti a vzájemnosti a nebude jí dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky žádného z členských států; oceňuje dosavadní spolupráci v oblasti boje proti kybernetickým hrozbám, rozvoje strategické komunikace a koordinace námořních aktivit a společných cvičení a vyzdvihuje vynikající spolupráci a vzájemně se doplňující fungování operace Sophia řízené EU a operace Sea Guardian řízené NATO; vítá rovněž zveřejnění první zprávy obou organizací o společném provádění v červnu 2017 a pokrok, jehož bylo dosaženo při provádění společného souboru návrhů, a vyzývá k trvalému pokroku; zdůrazňuje, že EU v plné míře podporuje transatlantické společenství společných hodnot a zájmů;

65.  konstatuje, že silnější EU a silnější NATO se vzájemně posilují; domnívá se, že by členské státy měly více usilovat o to, aby jednaly v rámci evropské obranné unie a zároveň plnily úlohu autonomních zajišťovatelů regionální bezpečnosti, případně i v rámci doplňkové role uvnitř NATO; poznamenává, že EU musí v souladu s globální strategií EU přispívat k: a) reakci na vnější konflikty a krize, b) budování kapacit partnerů a c) k ochraně Unie a jejích občanů; vítá soubor již uskutečňovaných iniciativ, jejichž cílem je provedení globální strategie EU v oblasti bezpečnosti a obrany, posilování vazeb mezi EU a NATO a vytvoření podmínek, které by členským státům EU umožňovaly podílet se společně na výzkumu a budování schopností v oblasti obrany; je toho názoru, že bezpečnost a ochrana Evropy budou stále více záviset na obou uvedených organizacích jednajících v rámci svých oblastí působnosti; vyzývá k úsilí o zlepšení spolupráce v boji proti hybridním hrozbám, a to i prostřednictvím Evropského střediska excelence pro boj proti hybridním hrozbám, a při výměně informací a zpravodajství;

66.  podtrhuje význam spolupráce a integrace v oblasti kybernetické bezpečnosti, a to nejen mezi členskými státy, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti;

Partnerství v oblasti SBOP

67.  zdůrazňuje, že partnerství a spolupráce se zeměmi, které sdílejí hodnoty EU, přispívají k účinnosti a dopadu SBOP; v této souvislosti vítá příspěvky Albánie, Austrálie, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory, Gruzie, Chile, Kanady, Kolumbie, Moldavska, Norska, Nového Zélandu, Spojených států, Srbska, Švýcarska, Turecka a Ukrajiny;

68.  vítá podepsání Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o akvizici a vzájemném poskytování služeb (ACSA) dne 7. prosince 2016; vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby Parlament informovala o tom, jak tato dohoda zlepšila podmínky a ochranu personálu misí SBOP;

69.  vybízí místopředsedkyni, vysokou představitelku a členské státy, aby při delegacích EU zřídily funkce vojenských atašé EU, kteří by přispívali k plnění strategických cílů Unie;

70.  vítá návrh Komise na přezkum nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru (IcSP) s cílem podpořit opatření prováděná v rámci iniciativy budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD), která EU umožní financovat budování kapacit a odolnosti partnerských zemí a napomáhat posilování jejich schopností; vybízí ESVČ a Komisi, aby iniciativu CBSD co nejrychleji realizovaly, zlepšily účinnost a udržitelnost misí SBOP a zajistily pružnější a integrovanější přístup EU využívající součinnosti mezi civilní a vojenskou sférou;

o
o   o

71.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, agenturám EU působícím v oblastech vesmíru, bezpečnosti a obrany a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0493.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0344.
(3) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 144.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0435.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0440.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0092.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0302.


Výroční zpráva o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky
PDF 486kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky (2017/2121(INI))
P8_TA(2017)0493A8-0350/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice,

–  s ohledem na články 21 a 36 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise o politické odpovědnosti,

–  s ohledem na sdělení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) z roku 2016 o globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a společné sdělení Komise a ESVČ z roku 2017 o strategickém přístupu k odolnosti ve vnější činnosti EU,

–  s ohledem na klíčové zásady zakotvené v globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie, zejména ty, jež se týkají svrchovanosti a územní celistvosti států a nedotknutelnosti hranic, které jsou bez rozdílu dodržovány všemi zúčastněnými státy;

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky, místopředsedkyně ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – Na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0350/2017),

Úvod

1.  je přesvědčen, že žádný členský stát se s problémy, kterým dnes čelíme, nedokáže vypořádat sám; zdůrazňuje, že společná opatření EU jsou nejúčinnějším způsobem, jak zachovat evropské zájmy, udržet evropské hodnoty, zapojit se do širšího světa jako sjednocený a vlivný globální aktér a chránit své občany a členské státy před zvýšenou hrozbou pro jejich bezpečnost, mimo jiné v celosvětové digitální sféře; je znepokojen bezpečnostní architekturou EU, která zůstává vzhledem k přetrvávajícím i novým výzvám, kterým každý den čelí, i nadále křehká a nestabilní a v níž se stal neuspokojivou skutečností „hybridní mír“; naléhavě vyzývá členské státy, aby podnikly kroky a vyhověly přáním těch evropských občanů, kteří opakovaně zdůrazňují, že zahraniční a bezpečnostní politika EU založená na základních hodnotách a lidských právech patří k nejdůležitějším a nejpotřebnějším politikám EU; domnívá se, že je nejvyšší čas, aby členské státy provedly nástroje, prostředky a politiky společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), které by EU umožnily reagovat na vnější konflikty a krize, budovat kapacity partnerů a chránit Evropskou unii;

2.  připomíná, že EU se zavázala rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku ve jménu hodnot demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem; domnívá se, že v zájmu plnění tohoto závazku a přispění k posílení lidských práv a demokracie ve světě musí EU a její členské státy vystupovat jednotně a zajistit, že bude jejich sdělení slyšet;

3.  je toho názoru, že pokud má EU úspěšně řešit a překonat výzvy, kterým čelí, zejména pokud jde o bezpečnostní hrozby, musí být účinným, důvěryhodným a hodnotovým globálním hráčem, který je akceschopný a dokáže vést účinný dialog s ostatními globálními hráči, což znamená, že EU musí vystupovat jednotně a jednat společně a současně směrovat své zdroje na strategické priority;

4.  zdůrazňuje, že je nutné, aby vnější politiky EU byly koherentní mezi sebou i s ostatními politikami s vnějším rozměrem a plnily cíle stanovené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii;

5.  domnívá se, že hlavní cíle, kterých by Evropská unie měla dosáhnout, aby naplnila očekávání občanů, jsou:

   koordinace vyhodnocování vážných hrozeb a výzev v EU a společný přístup k jejich řešení; zohlednění zejména předcházení radikalizaci, která může vést k náboru osob teroristickými skupinami;
   konsolidace a prohloubení evropského projektu a jeho vnější činnosti, mimo jiné posílením spolupráce a schopností EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně informační války;
   spolupráce členských států, partnerů a mezinárodních organizací a institucí v zájmu ochrany míru na základě jasně vymezených a pečlivě zvolených podmínek s cílem posílit celosvětový politický a hospodářský řád založený na pravidlech, včetně ochrany lidských práv, a spolupráce s partnery, aby hráli vedoucí úlohu při usmíření, budování a udržování míru a tam, kde je to potřeba, také prosazování míru;

Koordinace vyhodnocování vážných hrozeb a výzev: čelem současné politické a bezpečnostní situaci

6.  zdůrazňuje, že nezbytnými podmínkami pro stabilitu EU jsou zaručení bezpečnosti občanů EU a celistvosti území EU, stabilizace sousedních zemí, zejména západního Balkánu se zaměřením na větší viditelnost EU v této oblasti, podpora reforem usilujících o udržení hospodářského mezinárodního pořádku, který je založen na pravidlech a spolupráci, řešení hlavních příčin ozbrojených konfliktů a posílení politik předcházení konfliktům, mírové řešení konfliktů a dialog s pluralitními demokraciemi věnovaný obhajobě lidských práv; vyzývá k aktivnější veřejné diplomacii EU a ke zviditelnění projektů, které realizuje;

7.  je toho názoru, že ve stále konfliktnějším a stále méně stabilním mezinárodním prostředí může být pouze kombinace účinného multilateralismu, společná „měkká síla“ a přesvědčivá „tvrdá síla“ schopna čelit významným bezpečnostním výzvám, zejména šíření zbraní hromadného ničení, porušování bezpečnostního řádu v Evropě, terorismu, konfliktům ve východním a jižním sousedství, zástupným, hybridním a informačním válkám, včetně digitálních útoků, a ztrátě energetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že k těmto výzvám se řadí také humanitární rozměr uprchlické krize, odpověď na útočné chování Severní Koreje, porušování mezinárodního práva Ruskem a rostoucí vojenská síla Číny, na které bude dostačující pouze důrazná diplomatická odpověď;

8.  domnívá se, že účinnější společná zahraniční a bezpečnostní politika závisí především na stanovení společných strategických priorit a vizí; zastává názor, že je nezbytné řešit základní příčiny nestability, která je z velké části rozšířena kvůli selhávajícím a nestabilním státům, a nucené a nelegální migrace: chudobu, nedostatek ekonomických příležitostí a nedostatečný přístup ke vzdělání, sociální vyloučení, ozbrojené konflikty, nedemokratickou a neúčinnou veřejnou správu, korupci, změnu klimatu, šířící se sektářství, hrozbu radikalizace a šíření extremistických ideologií; připomíná akční plán přijatý na summitu ve Vallettě, který vyzývá ke sdílené odpovědnosti zemí původu, tranzitních zemí a cílových zemí; zdůrazňuje důležitost přerušení hospodářského modelu pašeráckých sítí;

9.  zdůrazňuje, že je třeba čelit autokratickým a nepotistickým tendencím, zintenzivnit podporu demokratických sil a bojovat proti islamistickému terorismu v jižním sousedství a v sousedních zemích našich sousedů a partnerů a zaměřit se na ty skupiny, které usilují o to, aby občané EU bojovali za jejich extremistickou myšlenku; připomíná, že oblast Sahelu a jiné oblasti, které jsou s ní zeměpisně propojeny, jsou z hlediska zajištění bezpečnosti Evropské unie prioritními oblastmi; opakuje, že je třeba, aby EU společně se Spojenými státy a dalšími mezinárodními partnery podnikla koordinované diplomatické kroky a přesvědčila aktéry v regionu, jako je Turecko, státy Perského zálivu a Írán, že je zapotřebí jasný postoj proti náboženskému extremismu a terorismu a že je třeba stanovit společnou strategii pro řešení tohoto celosvětového problému v souladu s jejich závazkem na úrovni OSN prosazovat mezinárodní právo a univerzální hodnoty; domnívá se, že diplomatické snahy by měly být doprovázeny širokou škálou nástrojů a prostředků, které má EU k dispozici, včetně těch, které mají zlepšit politické, sociální a hospodářské podmínky v zájmu prosazení a zachování míru;

10.  domnívá se, že boj proti násilnému extremismu by měl jít ruku v ruce s dodržováním všeobecných lidských práv; zdůrazňuje, že EU musí čelit státnímu sponzorování radikalizace a terorismu a že je musí odsoudit, zejména tam, kde je tato podpora určena subjektům, které EU označuje za teroristické organizace; zdůrazňuje důležitost posílení spolupráce s našimi partnery, kteří mají zkušenosti s bojem proti terorismu;

11.  zdůrazňuje, že udržitelné řešení syrské krize může být dosaženo pouze v rámci stávajícího rámce schváleného OSN a musí být založeno na inkluzivním politickém urovnání vedeném samotnými Syřany, jež bude zahrnovat všechny příslušné zúčastněné strany; nadále naléhavě vyzývá všechny členy Rady bezpečnosti OSN, aby dostáli svým povinnostem, pokud jde o tuto krizi; podporuje výzvu zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Sýrii určenou státům ručícím za příměří v Sýrii, aby podnikly naléhavá opatření k prosazení jeho dodržování;

12.  vítá strategii EU týkající se Sýrie přijatou v dubnu 2017, jejíž součástí je rozšíření sankcí na osoby zapojené do vývoje a používání chemických zbraní; dále vybízí k rozšíření sankcí na aktéry odpovědné za porušování lidských práv; zdůrazňuje, že všichni, kdo se dopustili porušování mezinárodního práva, musejí být pohnáni k odpovědnosti; opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy prozkoumaly společně s partnery možnost vytvoření syrského tribunálu pro válečné zločiny, dokud nedojde k úspěšnému postoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu; zdůrazňuje, že je nutné, aby EU projevila plné odhodlání pomoci po ukončení konfliktu s obnovou Sýrie;

13.  vyzývá všechny zúčastněné strany, v Libyi i mimo ni, aby podpořily libyjskou politickou dohodu podepsanou dne 17. prosince 2015 a prezidentskou radu, kterou tato dohoda ustanovila a jež je jediným orgánem uznávaným mezinárodním společenstvím a OSN; zdůrazňuje, že řešení libyjské krize je jedním z předpokladů ke stabilitě ve Středomoří; zdůrazňuje význam jižního sousedství a potřebu dosáhnout evropsko-středomořského prostoru míru, prosperity, stability a integrace; zdůrazňuje svou silnou podporu řešení izraelsko-palestinského konfliktu vytvořením dvou států, kdy by nezávislý, demokratický, životaschopný a sousedící palestinský stát žil vedle sebe v míru a bezpečí s bezpečným Státem Izrael; zdůrazňuje, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území;

14.  vítá pokračující úspěšné provádění společného komplexního akčního plánu schváleného skupinou EU3+3 a Íránem, všemi stranami; zdůrazňuje, že pokračující plné provádění této dohody všemi stranami je klíčem k celosvětovému úsilí o nešíření jaderných zbraní a řešení konfliktů na Blízkém východě; vyzdvihuje, že společný komplexní akční plán je mnohostrannou dohodou, která byla schválena rezolucí Rady bezpečnosti OSN a nelze ji jednostranně změnit; zdůrazňuje, že íránský program balistických raket představuje bezpečnostní riziko, a vyzdvihuje, že je nutné plně provést rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2231 (2015), která vyzývá Írán, aby nepodnikal žádné akce v souvislosti s balistickými střelami sestrojenými tak, aby mohly nést jaderné zbraně, a aby neprováděl ani odpaly za použití této technologie balistických raket;

15.  konstatuje, že v rámci oficiální aktualizace protiteroristické černé listiny „zvlášť určených státních příslušníků“ ministerstva financí USA byly na tento seznam zařazeny íránské revoluční gardy (IRGC);

16.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad pokračující humanitární katastrofou v Jemenu; znovu zdůrazňuje, že v případě vleklého konfliktu v Jemenu neexistuje žádné vojenské řešení, a podporuje úsilí EU a OSN o dosažení příměří a položení základu pro mírová jednání; zastává názor, že EU musí jednat, aby zajistila pokračující existenci etnicko-náboženských menšin na Blízkém východě, zejména v Iráku a Sýrii;

17.  odsuzuje skutečnost, že Rusko opakovaně používá právo veta v Radě bezpečnosti OSN, a domnívá se, že tím podrývá mezinárodní úsilí o mír a řešení konfliktů v Sýrii a v širším měřítku v jižním sousedství Evropské unie;

18.  uznává, že by mělo být vyvinuto další úsilí s cílem umožnit legální migraci a mobilitu, mimo jiné na dvoustranné úrovni, a to podporou řádně řízené mezikontinentální mobility a mobility v rámci kontinentů a podporou politik, které prosazují legální cesty pro migraci a současně bojují proti nelegálním sítím, jež profitují ze zranitelných lidí; vyzdvihuje úsilí, které v tomto ohledu vyvíjejí jednotlivé členské státy, a přikládá zásadní význam posílení legální a bezpečné přístupové cesty do Evropy; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že chybí skutečná, vyvážená a důvěryhodná evropská migrační a azylová politika, jak dokazuje probíhající krize ve Středomoří, a vyzývá Radu a členské státy, aby náležitě jednaly;

19.  pevně věří, že je zapotřebí zaujmout nový přístup ve vztazích EU s jejími východními sousedy; domnívá se, že podpora těchto států, které chtějí mít užší vazby s EU, musí být nejvyšší prioritou pro zahraniční politiku EU; domnívá se, že prodloužení sankcí vůči jednotlivcům a subjektům v Rusku je nevyhnutelným důsledkem neúspěchu při provádění minských dohod, a i nadále považuje provedení minských dohod všemi stranami za základ pro udržitelné politické řešení konfliktu na východě Ukrajiny;

20.  zdůrazňuje, že možnost širší spolupráce s Ruskem závisí na tom, zda bude Rusko plně respektovat evropský bezpečnostní řád a mezinárodní právo; trvá na tom, že EU by měla ponechat otevřenou možnost postupného uložení dalších sankcí v případě, že by Rusko mezinárodní právo nadále porušovalo; opakuje, že prosazuje nezávislost, suverenitu a územní celistvost Ukrajiny a všech ostatních zemí Východního partnerství v rámci jejich mezinárodně uznaných hranic; zdůrazňuje, že rozhodnutí Ruska ze dne 21. března 2014 o včlenění Krymu do Ruské federace je podle mezinárodního práva i nadále nezákonné, a vyjadřuje politování nad následným rozhodnutím ruských orgánů vnutit všem obyvatelům Krymu ruské pasy; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni a Radu, aby se do řešení vleklých a zamrzlých konfliktů zapojovaly aktivněji a efektivněji;

21.  vyjadřuje politování nad opakovaným porušováním mezinárodního práva ze strany Ruska a nad hybridními válkami, které vede; uznává však možnost odůvodněného a soudržného selektivního zapojení Ruska a dialogu s ním v oblastech společného zájmu, aby se zajistila odpovědnost a dodržování mezinárodního práva; zdůrazňuje potřebu, zachovat a podporovat možnost budoucí spolupráce na řešení globálních krizí tam, kde má EU přímý či nepřímý zájem nebo příležitost propagovat hodnoty EU;

22.  domnívá se, že normalizované vztahy jsou nutností jak pro EU, tak pro Rusko a že případné budoucí strategie týkající se vztahů mezi EU a Ruskem by měly klást důraz na posílení závazku a na podporu východních partnerů EU; zdůrazňuje, že EU by si měla nechat otevřené dveře k prohloubení dvoustranných politických a hospodářských vztahů s Ruskem pod podmínkou, že Rusko bude dodržovat mezinárodní právo a přijaté dohody a přestane prosazovat svůj stále asertivnější přístup ke svým sousedům a Evropě;

23.  znovu připomíná, že svrchovanost, nezávislost a mírové urovnání sporů jsou klíčovými zásadami evropského bezpečnostního řádu, který se vztahuje na všechny státy; bezvýhradně proto odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, včetně nezákonné anexe Krymu a Ruskem podporovaného konfliktu na východní Ukrajině; vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby po Rusku požadovaly ukončení agrese a propuštění všech politických vězňů; vyzývá mezinárodní společenství k aktivnější a účinnější úloze při řešení tohoto konfliktu a podporuje veškeré snahy o trvalé mírové řešení respektující jednotu, svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny, zejména prostřednictvím rozmístění – se souhlasem ukrajinských orgánů – mírových sil a mírových misí na celém území;

24.  připomíná, že je potřeba se znovu strategicky zaměřit na oblast západního Balkánu, přičemž konstatuje, že EU by měla splnit své ambice v tomto regionu a dát tak nový impuls důvěryhodné politice rozšíření EU založené na kodaňských kritériích a posílit právní stát a odolnost státních orgánů; domnívá se, že stabilita oblasti západního Balkánu musí patřit i nadále mezi hlavní priority; žádá vynaložení většího úsilí na zlepšení socioekonomických a politických podmínek v tomto regionu; je přesvědčen, že evropská integrace a regionální usmíření jsou nejlepšími prostředky, jak čelit nebezpečím pramenícím z destabilizujícího zahraničního vměšování a vlivů, financování rozsáhlých salafistických a wahhábistických sítí, náboru zahraničních bojovníků, organizovaného zločinu, velkých konfliktů mezi státy, dezinformací a hybridních hrozeb; zdůrazňuje potřebu nadále se věnovat podpoře vysoce účinných politických společností v regionu; zdůrazňuje, že je pro země západního Balkánu důležité, aby se sblížily se zahraniční a obrannou politikou EU, bez ohledu na svůj pokrok v procesu integrace do EU; vybízí k bezodkladnému otevření příslušné kapitoly pro všechny kandidátské země západního Balkánu;

25.  opakuje, že dveře EU jsou novým členům otevřeny, jakmile splní všechna tato kritéria; vítá nedávné úsilí vyvíjené v rámci berlínského procesu a během summitu v Terstu, pokud jde o poskytnutí dodatečného podnětu ke sbližování zemí západního Balkánu směrem k členství v EU; opakuje, že by měla být věnována zvláštní pozornost a podpora provádění klíčových institucionálních a politických reforem na západním Balkáně, a vyzývá Komisi, aby znovu zvážila možnost dodatečného přidělení finančních prostředků na nástroj předvstupní pomoci (NPP), který je jedním z nejdůležitějších nástrojů napomáhajících provádění těchto reforem;

26.  zdůrazňuje, že přezkum evropské politiky sousedství (EPS) požaduje zapojení sousedních třetích zemí; vyzývá k silnější podpoře sousedních států našich sousedů založené na sdílených hodnotách a zájmech, s cílem řešit globální problémy a společné výzvy; vyzdvihuje potřebu podpořit posílení postavení a ochrany žen, zranitelných sociálních skupin a menšin, zejména v Africe, kde je zapotřebí úzká spolupráce mezi evropskými a místními malými a středními podniky v partnerství s občanskou společností a podpora při budování demokratických, transparentních a výkonných institucí, jakož i podpora globálního uspořádání založeného na pravidlech;

27.  považuje mezinárodní spolupráci a rozvojové politiky za základní nástroje pro dosažení takových cílů a naléhavě upozorňuje na nutnost transparentnějšího, lepšího, efektivnějšího a účinnějšího přidělování a využívání finančních prostředků EU a větší součinnosti s ostatními mezinárodními organizacemi; zdůrazňuje nutnost čelit vážným bezpečnostním hrozbám v Africe s cílem vymýtit teroristickou hrozbu, kterou představují teroristické skupiny, zajistit, aby se zabránilo náboru jednotlivců, bojovat proti radikálním ideologiím a řešit energetickou bezpečnost prostřednictvím udržitelných zdrojů energie šetrných k životnímu prostředí za současné podpory řešení, která jsou nezávislá na sítích;

28.  důrazně odsuzuje jakýkoliv pokus úřadujících prezidentů o setrvání u moci prostřednictvím porušování, obcházení nebo nezákonného pozměňování volebních zákonů, a zejména ústavy; rovněž odsuzuje jakoukoliv strategii na zrušení nebo obcházení časových lhůt; naléhavě vyzývá všechny vlády, aby přijaly opatření k zajištění transparentnosti a integrity celého volebního procesu a aby přijaly veškerá nezbytná opatření a preventivní opatření s cílem zabránit podvodům nebo jakýmkoli nezákonným praktikám; v této souvislosti vyjadřuje své znepokojení nad politickými krizemi a souvisejícím násilím a porušováním lidských práv a základních svobod, zejména v zemích v oblasti Velkých jezer; opakuje své přesvědčení, že silné volební pozorovatelské mise, a v případě potřeby také finanční, technická a logistická podpora, jsou prostředkem k zajištění spravedlivých, věrohodných a demokratických volebních procesů;

29.  podněcuje k vypracování koherentní, silné strategie pro oblast Sahelu zaměřené na zlepšení správy a odpovědnosti a legitimity státních a regionálních institucí, posílení bezpečnosti, potírání radikalizace, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami a posílení hospodářské a rozvojové politiky;

30.  připomíná, že je nutné aktualizovat strategii pro vztahy mezi EU a Asií; v tomto kontextu vyjadřuje podporu silnější spolupráce v rámci setkání Asie-Evropa, a to včetně jejich parlamentního rozměru; podněcuje k podpoře užší regionální spolupráce a opatření na budování důvěry v jižní Asii s cílem snížit napětí mezi Indií a Pákistánem; doporučuje trvale podporovat mediační úsilí EU v mírovém procesu vedeném Afghánistánem a za nějž Afghánistán nese odpovědnost; zdůrazňuje, že zachování míru, stability a prosperity v asijsko-tichomořské oblasti má velký význam pro EU a její členské státy; považuje za nezbytné a velmi naléhavé vytvořit aktualizovanou strategii EU pro oblast severovýchodní Asie v souvislosti s pokračujícím vojenským posilováním a agresivním a nezodpovědným postojem Korejské lidově demokratické republiky (KLDR); odsuzuje testy a provokace ze strany KLDR a její opakované porušování rezolucí Rady bezpečnosti OSN a mezinárodních závazků; naléhavě vyzývá k využití diplomatické síly EU k vyvinutí tlaku na KLDR s cílem přesvědčit její vedoucí představitele, aby upustili od vývoje zbraní hromadného ničení; vyzývá k použití všech diplomatických nástrojů, včetně sankcí, aby se zabránilo eskalaci této krize; vyzývá k mírovému nezvratnému odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova a plnému provádění všech příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN;

31.  zdůrazňuje, že zachování míru, stability a prosperity v asijsko-tichomořské oblasti má velký význam pro EU a její členské státy; vyzývá všechny zúčastněné strany v tomto regionu, aby neshody řešily mírovými prostředky a aby se zdržely jednostranných opatření ke změně statu quo, mimo jiné v oblasti Východočínského a Jihočínského moře a Tchajwanské úžiny, s cílem zajistit regionální bezpečnost; připomíná svůj závazek podporovat významnou účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích a činnostech;

32.  připomíná, že Latinská Amerika s EU sdílí společné hodnoty, zásady a důvěru ve skutečnou mnohostrannost, a je přesvědčen, že partnerství EU a Latinské Ameriky je důležité a mělo by být posíleno s cílem společně řešit významné globální problémy; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad útoky proti soudcům a demokraticky zvolenými vůdci opozice a občanské společnosti ve Venezuele; zdůrazňuje, že dodržování právního státu, boj proti korupci, pokrok směrem k demokracii a základní svobody a lidská práva jsou základem pro hlubší integraci a spolupráci s Latinskou Amerikou a Karibikem;

33.  znovu připomíná svou podporu mírovému procesu v Kolumbii, který je zásadně důležitý pro budoucnost Kolumbijců a pro stabilizaci regionu; požaduje, aby veškeré prostředky Revolučních ozbrojených sil Kolumbie, včetně jmění získaného z pašování drog, byly použity k odškodnění obětí konfliktu;

Konsolidace a prohloubení evropského projektu prostřednictvím posílených kapacit EU

34.  naléhavě vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby při každé vhodné příležitosti zaujímaly komplexní unijní přístup, a domnívá se, že soudržné a koordinované kroky napříč politikami EU a při zohlednění a provádění cílů OSN týkajících se udržitelného rozvoje, zejména v oblastech humanitární pomoci, zemědělství, rozvoje, obchodu, energetiky, klimatu, vědy a kybernetické obrany a bezpečnosti, by měly být činěny v rámci vnější činnosti EU konzistentním a strukturovaným způsobem, aby se uplatnila kolektivní síla EU; domnívá se, že energetická bezpečnost, dodržování lidských práv a diplomatická činnost v oblasti klimatu jsou i nadále důležitými doplňujícími aspekty společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, že je třeba se jimi zabývat v rámci komplexního přístupu a že by se měla energetická unie dále posilovat;

35.  uznává, že změna klimatu by mohla mít vážný dopad na regionální a globální stabilitu, neboť globální oteplování ovlivňuje spory o území, potraviny, vodu a jiné zdroje, oslabuje ekonomiky, ohrožuje regionální bezpečnost a je příčinou migračních toků; dále vybízí EU a její členské státy, aby zvážily, jak lze do vojenského plánování na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU začlenit strategie týkající se přizpůsobení se změně klimatu a jaké schopnosti, priority a reakce by byly považovány za vhodné;

36.  zdůrazňuje, že budoucnost evropské spolupráce v oblasti obrany je výrazně ovlivněna rozhodnutím Spojeného království vystoupit z EU, a vyzývá k tomu, aby EU a Spojené království jakožto významní mezinárodní partneři i nadále usilovali o zachování bezpečnosti Evropy; zdůrazňuje, že prezidentské volby ve Spojených státech přinesly nejistotu do transatlantického partnerství, a vyzdvihuje potřebu protiváhy EU v oblasti obrany a zajištění strategické autonomie;

37.  domnívá se v této souvislosti, že má-li být společná zahraniční a bezpečnostní politika asertivnější, účinnější a založená na hodnotách, měla by EU posílit svou energetickou bezpečnost tím, že okamžitě omezí svou závislost na autoritářských režimech a ve střednědobém horizontu ji pak zcela ukončí;

38.  zdůrazňuje, že současný rozhodovací proces v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky založený na jednomyslnosti na úrovni Rady EU je hlavní překážkou pro účinnou a včasnou vnější činnost EU; je toho názoru, že hlasování kvalifikovanou většinou by se mělo uplatňovat i v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky; je toho názoru, že orgány EU musí zlepšit svou schopnost předvídat konflikty a krize, a to i prostřednictvím posouzení krátkodobého a dlouhodobého dopadu svých politik, a řešit základní příčiny těchto problémů; domnívá se, že EU musí být schopna reagovat rychleji a účinněji na rozvíjející se krize a že by měla klást větší důraz na předcházení konfliktům především prostřednictvím civilních nástrojů v raném stádiu; vyzývá členské státy, aby uvedly do praxe doporučení Parlamentu přijmout zásadu odpovědnosti za ochranu; zdůrazňuje potřebu prohloubit spolupráci mezi členskými státy, partnerskými zeměmi a mezinárodními organizacemi a význam účinné výměny informací a koordinace preventivních opatření;

39.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své snahy o posílení schopnosti EU čelit hybridním a kybernetickým hrozbám, aby i nadále posilovaly schopnost EU a jejích partnerských zemí bojovat proti falešným zprávám a dezinformacím, vypracovaly jasná kritéria pro usnadnění odhalování falešných zpráv, přidělily pro tyto účely větší množství prostředků a přeměnily pracovní skupinu Stratcom v plnohodnotné oddělení v rámci ESVČ; v tomto ohledu žádá o rozvoj kapacit a metod pro společnou komplexní analýzu rizik a zranitelných míst a o posílení odolnosti a strategických komunikačních schopností EU; zdůrazňuje roli nezávislých on-line i off-line sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a potřebu posilovat pozici těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v EU a sousedních zemích, a vyzdvihuje potřebu více podporovat společné televizní a rozhlasové stanice EU; vyzývá Komisi, aby svou činnost v těchto otázkách lépe koordinovala s ESVČ a členskými státy;

40.  je toho názoru, že síla Evropy spočívá v její schopnosti vytvářet společenství hodnot a respektovat rozmanitost kultury, která spojuje všechny Evropany; domnívá se, že EU v tomto ohledu hraje významnou roli jako zastánce demokracie, svobody, právního státu, lidských práv a rovných příležitostí a své hodnoty by měla dále prosazovat mimo EU; připomíná, že lidská práva jsou nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky a že jejich dodržování by mělo být ústřední podmínkou v rámci vnějších politik, přičemž tyto politiky musí být konzistentní a jednoznačné; zdůrazňuje, že by se kulturní diplomacie měla stát významnou součástí vnější činnosti EU, a naléhavě vybízí Komisi k podpoře programu Erasmus+ a rozvoje ambiciózní vědecké diplomacie; vyzývá k užší koordinaci s organizací UNESCO a Výborem pro světové dědictví a nestátními subjekty a organizacemi občanské společnosti jakožto klíčovými partnery EU;

41.  poukazuje na to, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1820 (2008) ze dne 19. června 2008 uvádí, že znásilnění a jiné formy sexuálního násilí mohou představovat válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo trestný čin související s genocidou a že ženám musí být při ozbrojených konfliktech poskytnuta humanitární ochrana;

42.  domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu posiluje technologickou nezávislost EU; žádá, aby byly vytvořeny průmyslové a technické zdroje potřebné ke zvýšení kybernetické bezpečnosti, mj. podporou jednotného trhu s produkty kybernetické bezpečnosti; vyzývá k zajištění toho, aby měly orgány EU k dispozici mnohem větší finanční a lidské zdroje, aby se zvýšila kapacita EU v oblasti kybernetické bezpečnosti a kybernetické obrany; zdůrazňuje nutnost učinit kybernetickou obranu průřezovým tématem vnější činnosti a společné zahraniční a bezpečnostní politiky a potřebu zlepšit schopnost odhalovat kybernetickou kriminalitu;

43.  konstatuje, že informační a kybernetické útoky, které se zaměřují na členské státy Evropské unie a jiné západní země, jsou záměrným pokusem destabilizovat a zdiskreditovat politické, hospodářské a společenské struktury; připomíná, že bezpečnost členských států EU, které jsou rovněž členy NATO, je zaručena podle článku 5 Severoatlantické smlouvy; vyzývá k užší spolupráci mezi členskými státy EU, orgány EU, NATO, Spojenými státy a dalšími věrohodnými partnery;

44.  zdůrazňuje roli nezávislých sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a potřebu posilovat pozici těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v EU a sousedních zemích, a dále potřebu posílit schopnost EU bojovat s falešnými zprávami a dezinformacemi; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu budovat na celounijní úrovni větší odolnost vůči takovýmto informacím šířeným na internetu; vyzývá Komisi, aby svou činnost v těchto otázkách lépe koordinovala s ESVČ;

45.  domnívá se, že Evropa by měla více posílit spolupráci v oblasti společné obrany v zájmu ochrany svých společných hodnot a zásad a strategické nezávislosti; zdůrazňuje význam propojení mezi vnější a vnitřní bezpečností, účinnějšího využívání zdrojů a kontroly rizik v okrajových oblastech Evropy; připomíná, že vazba mezi rozvojem a bezpečností je klíčovou zásadou, která je základem přístupu Unie k vnějším krizím a konfliktům; vyzývá členské státy, aby využily plného potenciálu Lisabonské smlouvy s ohledem na společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP), a v tomto ohledu vítá prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany; vybízí k přezkumu přístupu EU k civilním misím SBOP, aby se zajistilo, že budou řádně navrženy, prováděny a podporovány; domnívá se, že by měly být plně využity schopnosti Evropské obranné agentury (EDA), stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a bojové skupiny EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby k tomuto účelu poskytly další finanční prostředky;

46.  domnívá se, že Evropská unie a její členské státy musí rozvíjet účinné zahraniční a bezpečnostní politiky a musí spolupracovat s NATO a dalšími mezinárodními partnery, Organizací spojených národů, nevládními organizacemi, obhájci lidských práv a dalšími subjekty v oblasti společných zájmů a s cílem prosazovat mír, prosperitu a stabilitu na celém světě; zdůrazňuje význam zvyšování povědomí a politického odhodlání naléhavě provádět ambiciózní, účinnou a strukturovanou společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP); naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby řešily problémy EU v oblasti komunikace tím, že zvýší kontrolu a viditelnost vnější činnosti EU; vyzývá členské státy a orgány EU, aby se zabývaly obranou v souladu s globální strategií EU a plány Komise na zlepšení výzkumu v oblasti obrany a rozvoje kapacit EU;

47.  vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu příštího víceletého finančního rámce (VFR) plně reflektovala narůstající bezpečnostní hrozby; domnívá se, že velikost i flexibilita rozpočtu SZBP musí odpovídat očekáváním občanů EU, pokud jde o úlohu EU jako subjektu zajišťujícího bezpečnost; trvá na tom, že politika a nástroje EU v oblasti bezpečnosti potřebují globální vizi, včetně účelné spolupráce s navrhovaným Evropským obranným fondem; vyzývá členské státy, aby u výdajů na obranu usilovaly o dosažení cíle 2 % HDP a aby 20 % svého obranného rozpočtu vynakládaly na vybavení, které Evropská obranná agentura označila za nezbytné; připomíná navíc, že všechny nové politické strategie musejí být podporovány z nových zdrojů financování; konstatuje, že různé členské státy mají potíže s udržováním velmi širokého spektra plně funkčních obranných kapacit, především kvůli finančním omezením; vyzývá proto k užší spolupráci a koordinaci, pokud jde o to, které kapacity je třeba zachovat, aby se členské státy mohly specializovat na určité kapacity a účinněji využívat své zdroje; domnívá se, že pokud mají být síly členských států kompatibilnější a integrovanější, je interoperabilita klíčová; připomíná, že v roce 2016 tvořily prostředky na SZBP 3,6 % prostředků na závazky v okruhu 4 a 0,2 % celkového rozpočtu EU; s politováním konstatuje, že objem, nedostatečné čerpání a systematické převádění prostředků z kapitoly SZBP ukazuje na to, že EU dlouhodobě postrádá ambici vystupovat jako globální hráč;

48.  konstatuje, že patové situace v rámci Rady bezpečnosti OSN brzdí činnost mezinárodního společenství a brání řešení krizí; znovu vyzývá členské státy, aby podporovaly reformy v oblasti složení a fungování Rady bezpečnosti;

Spolupráce v rámci koalic a s orgány zajišťujícími bezpečnost

49.  zdůrazňuje, že je ve strategickém zájmu EU zachovat a prohloubit své transatlantické vztahy na základě dodržování společných hodnot, mezinárodního práva a mnohostrannosti; vyzývá EU, aby i nadále rozvíjela svou strategickou autonomii a vyvíjela své vlastní prostředky s cílem lépe řešit regionální a mezinárodní konflikty, jež mají na EU dopad; je přesvědčen, že by se EU a USA měly zaměřit na přizpůsobení transatlantických struktur současným výzvám, jako je ochrana lidských práv, boj proti změně klimatu, boj proti mezinárodnímu terorismu a korupci, prevence radikalizace a boj proti šíření zbraní hromadného ničení a proti snahám třetích zemí o destabilizaci EU a NATO; dále zdůrazňuje význam pokračující a posílené spolupráce mezi EU a USA na bilaterální úrovni a prostřednictvím NATO v otázkách obecného zájmu; připomíná, že EU a USA jsou si navzájem nejvýznamnějšími partnery a že jednostranné kroky vedou pouze k oslabení transatlantického partnerství; je přesvědčen, že Evropa musí dále posilovat pozitivní spojenectví mezi soukromým a veřejným sektorem a měla by posílit strategické vztahy s USA; vyzývá Radu a ESVČ, aby při rozhovorech s vládou USA systematicky poukazovaly na záležitost exteritoriálních sankcí uvalovaných ze strany USA;

50.  důrazně podporuje prohlášení z vrcholné schůzky ve Varšavě, která se konala v roce 2016, zejména o spolupráci mezi EU a NATO, a vítá rozhodnutí o užší spolupráci mezi NATO a EU v řadě oblastí, jakož i umístění amerických, kanadských a dalších mnohonárodních sil v oblasti na východ od EU;

51.  vyzývá k posílení interinstitucionálního sdílení zpravodajských informací mezi členskými státy a k posílení sdílení zpravodajských informací a koordinace mezi EU, členskými státy a NATO a trvá na tom, že musí i nadále co nejúžeji spolupracovat a jejich činnosti se musí vzájemně doplňovat při plném respektování základních evropských hodnot a norem; uznává, že sdílení informací a koordinovaná činnost mezi EU, jejími členskými státy a NATO přinese výsledky v oblastech, jako je terorismus, reakce na hybridní hrozby, situační informovanost, budování odolnosti, strategická komunikace, kybernetická bezpečnost a budování kapacit ve vztahu k partnerům EU; domnívá se, že pro zvýšení bezpečnosti EU je nezbytná rozsáhlejší koordinace a užší spolupráce s dalšími existujícími multilaterálními subjekty, jako je sbor Eurocorps; znovu zdůrazňuje, že obnova strategických partnerství by měla být prioritou EU;

52.  zdůrazňuje úlohu Parlamentu při utváření skutečně společné zahraniční politiky v souladu s očekáváními evropských občanů; vyzývá Radu, aby během hlavních fází rozhodovacího procesu v rámci zahraniční politiky jednala v souladu s Parlamentem;

53.  oceňuje práci místopředsedkyně, vysoké představitelky a vyzývá ji, aby zajistila, že budou příští výroční zprávy stručnější, budou se více orientovat na budoucnost a zaměřovat se na nejdůležitější priority pro následující rok a na vyhodnocení opatření zahájených v předchozím roce, včetně jejich finančních dopadů, aby poskytovaly komplexní přehled o výkonnosti EU;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členským státům.


Výroční zpráva o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2016 a politika EU v této oblasti
PDF 544kWORD 75k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2016 a o politice Evropské unie v této oblasti (2017/2122(INI))
P8_TA(2017)0494A8-0365/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979(1),

–  s ohledem na obecná doporučení úmluvy CEDAW č. 12, 19 a 35 týkající se násilí páchaného na ženách, č. 26 týkající se žen migrujících za prací a č. 32 týkající se aspektů postavení uprchlíka, azylu, státní příslušnosti a stavu bez státní příslušnosti v případě žen souvisejících s pohlavím,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 69/167 ze dne 18. prosince 2014(2) o ochraně a podpoře lidských práv a základních svobod všech migrantů bez ohledu na jejich migrační status,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z 18. prosince 1990(3),

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325, 1820, 1888, 1889, 1960, 2106, 2122 a 2242 o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na úmluvu z roku 1951 a protokol z roku 1967 týkající se právního postavení uprchlíků(4), a úmluvy MOP č. 43 a 97,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv(5),

–  s ohledem na Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty, kterou přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů dne 19. září 2016(6),

–  s ohledem na 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, které mají zajistit mír a prosperitu pro národy a pro planetu(7),

–  s ohledem na úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) ze dne 12. dubna 2011, která byla podepsána EU dne 13. června 2017(8),

–  s ohledem na obecné zásady OECD pro nadnárodní podniky, které byly přijaty v roce 1976 a revidovány v roce 2011(9),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii, které Rada přijala dne 25. června 2012(10),

–  s ohledem na akční plán pro lidská práva a demokracii (2015–2019), který Rada přijala dne 20. července 2015(11),

–  s ohledem na společný pracovní dokument Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nazvaný „Akční plán EU pro lidská práva a demokracii (2015–2019): Přezkum v polovině období, červen 2017“ (SWD(2017)0254),

–  s ohledem na společný pracovní dokument Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nazvaný „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU v období let 2016–2020“, který byl přijat v roce 2015 (SWD(2015)0182),

–  s ohledem na globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, kterou dne 28. června 2016(12) představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová, jakož na první zprávu o jejím provádění nazvanou „Od společné vize ke společnému postupu: uplatňování globální strategie EU, zveřejněnou v roce 2017(13),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/168/SZBP ze dne 21. března 2011 o Mezinárodním trestním soudu a o zrušení společného postoje 2003/444/SZBP(14),

–  s ohledem na evropský program pro migraci ze dne 13. května 2015 (COM(2015)0240) a sdělení Komise ze dne 7. června 2016 o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu o migraci (COM(2016)0385),

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte, které byly přijaty v roce 2007 a revidovány v roce 2017(15),

–  s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států, kteří se sešli v Radě, Evropském parlamentu a Komisi o novém Evropském konsensu o rozvoji: „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“(16), které přijala Rada, Parlament a Komise dne 7. června 2017,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline, které byly přijaty v roce 2014(17),

–  s ohledem na ochranu svobody projevu online a offline, kterou přiznávají článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech a článek 10 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, které byly přijaty v roce 2013(18),

–  s ohledem na mezinárodní ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, kterou přiznávají článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Deklarace OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981, článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech a článek 10 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na závěry Rady o netoleranci, diskriminaci a násilí na základě náboženství nebo víry přijaté dne 21. února 2011(19),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, které byly přijaty v roce 2013(20),

–  s ohledem na obecné zásady EU pro politiku Evropské unie vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, které byly přijaty v roce 2001 a revidovány v roce 2012(21),

–  s ohledem na Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu(22) a Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi,

–  s ohledem na obecné zásady EU pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami přijaté v roce 2013(23),

–  s ohledem na obecné zásady EU pro dialogy o lidských právech se třetími zeměmi, které byly přijaty v roce 2001 a revidovány v roce 2009(24),

–  s ohledem na obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva (MHP), které byly přijaty v roce 2005 a revidovány v roce 2009(25),

–  s ohledem na obecné zásady týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen, které byly přijaty v roce 2008(26),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se dětí a ozbrojených konfliktů, které byly přijaty v roce 2003 a revidovány v roce 2008(27),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí(28),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv, které byly přijaty v roce 2005 a revidovány v roce 2008(29),

–  s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015(30),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2017 o „vývozu zbraní: provádění společného postoje Rady 2008/944/SZBP(31),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015(32) a politice Evropské unie v této oblasti a předchozí usnesení týkající se tohoto tématu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích(33),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(34),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU(35),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o prioritách EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2016(36),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o humanitární situaci v Jemenu(37), v němž vyzval Parlament místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku k zahájení iniciativy, jejímž cílem je uvalit zbrojní embargo EU na Saúdskou Arábii;

–  s ohledem na svá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a právního státu,

–  s ohledem na Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, která byla v roce 2016 udělena Nádije Murádové a Lamje Hadží Bašárové,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o diskriminaci na základě příslušnosti k určité kastě(38), na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro otázky menšin ze dne 28. ledna 2016 o menšinách a diskriminaci na základě příslušnosti k určité kastě a obdobných systémech využívajících dědičný společenský status(39) a na nástroj s pokyny OSN týkající se diskriminace založené na původu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o „podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíže(40),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0365/2017),

A.  vzhledem k tomu, že článek 21 SEU zavazuje EU provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) spočívající na zásadách, které se uplatnily při jejím založení a které se snaží prosazovat ve světě: zásady demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování souladu s Chartou Organizace spojených národů, Listinou základních práv Evropské unie a mezinárodním právem; vzhledem k tomu, že Unie přistoupí k Evropské úmluvě o lidských právech;

B.  vzhledem k tomu, že situace ohledně porušování lidských práv a základních svobod po celém světě, včetně zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy, v dnešní době vyžaduje rozhodné úsilí ze strany celého mezinárodního společenství;

C.  vzhledem k tomu, že dodržování, podpora, nedělitelnost a ochrana univerzálnosti lidských práv jsou základními kameny SZBP; vzhledem k tomu, že v souvislosti se svou kontrolní úlohou ve vztahu k SZBP má Parlament právo být informován a konzultován ohledně jejích hlavních aspektů a základních rozhodnutí (článek 36 SEU);

D.  vzhledem k tomu, že globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, kterou Rada přijala v červnu 2016, potvrzuje, že je nutno lidská práva systematicky prosazovat ve veškerých oblastech politiky a ve veškerých institucích, včetně mezinárodního obchodu a obchodní politiky;

E.  vzhledem k tomu, že základním předpokladem pro úspěšnou a účinnou politiku EU v oblasti lidských práv je větší soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami a také mezi jednotlivými vnějšími politikami EU; vzhledem k tomu, že větší soudržnost by měla EU umožnit rychleji reagovat v raných fázích porušování lidských práv a v některých případech předjímat jeho páchání a zabránit mu, včetně mezinárodního obchodu a obchodní politiky;

F.  vzhledem k tomu, že závazek EU prosazovat účinný multilateralismus, v němž hraje ústřední roli OSN, je nedílnou součástí vnější politiky Unie a vychází z přesvědčení, že multilaterální systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách je nejvhodnějším nástrojem k řešení celosvětových krizí, náročných úkolů a hrozeb;

G.  vzhledem k tomu, že článek 207 SFEU stanoví, že obchodní politika EU je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Evropské unie; vzhledem k tomu, že obchod a lidská práva se mohou ve třetích zemích vzájemně ovlivňovat, a vzhledem k tomu, že v rámci systému odpovědnosti podniků, který v současnosti umožňuje OSN, hraje obec podnikatelů významnou úlohu tím, že nabízí pozitivní podněty v podpoře lidských práv, demokracie a sociální odpovědnosti podniků; vzhledem k tomu, že řádná správa věcí veřejných a veřejné orgány, které slouží obecnému zájmu, hrají důležitou úlohu v chování podniků; vzhledem k tomu, že EU se podílí na úsilí o vypracování závazné smlouvy o podnikání a lidských právech;

H.  vzhledem k tomu, že ochrana lidských práv nejzranitelnějších skupin, jako jsou etnické, jazykové a náboženské menšiny, osoby se zdravotním postižením, komunita LGBTI, ženy, děti, žadatelé o azyl a migranti, si zaslouží zvláštní pozornost;

I.  vzhledem k tomu, že ženy a děti čelí hrozbám, diskriminaci a násilí, zejména ve válečných zónách a autoritářských režimech; vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů v sobě zahrnuje základní evropské hodnoty a je zakotvena v právním a politickém rámci EU; vzhledem k tomu, že násilí na ženách a dívkách a jejich diskriminace v posledních letech narůstají;

J.  vzhledem k tomu, že státy mají konečnou odpovědnost za zajištění veškerých lidských práv pomocí schválení a provedení mezinárodních smluv a úmluv v oblasti lidských práv, sledování porušování lidských práv a zajištění účinné právní ochrany obětí;

K.  vzhledem k tomu, že rostoucí počet případů porušování lidských práv, které lze považovat za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, včetně genocidy, páchají státní a nestátní subjekty;

L.  vzhledem k tomu, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání zahrnující svobodu být věřící či nevěřící, hlásit se či nehlásit se k náboženství podle své volby, přijmout, opustit či změnit náboženství musí být zaručena na celém světě a bezpodmínečně zachována zejména prostřednictvím mezináboženského a mezikulturního dialogu; vzhledem k tomu, že zákony zakazující rouhání jsou široce rozšířené, přičemž státy ustavují tresty sahající od trestu odnětí svobody až po bičování a trest smrti;

M.  vzhledem k tomu, že svoboda přesvědčení a projevu, svoboda shromažďování a sdružování a konání pravidelných, transparentních a řádných voleb jsou podstatné prvky demokracie; vzhledem k tomu, že ve společnostech, které jsou nestabilní, náchylné ke konfliktu nebo represivní mohou volby někdy spustit všeobecné násilí;

N.  vzhledem k tomu, že jednání se třetími zeměmi na všech dvoustranných a mnohostranných fórech, například v průběhu dialogů o lidských právech, je jedním z nejúčinnějších nástrojů řešení obav týkajících se lidských práv;

O.  vzhledem k tomu, že je třeba zpřístupnit odpovídající zdroje a tyto zdroje využít tím nejefektivnějším způsobem za účelem posílení podpory lidských práv a demokracie ve třetích zemích;

P.  vzhledem k tomu, že přístup k vodě a sanitárním zařízením je základním lidským právem a jeho omezení je jednou z příčin geopolitického napětí v určitých regionech;

Q.  vzhledem k tomu, že místa kulturního dědictví čelí rostoucím hrozbám v podobě nezákonného rabování a vandalismu, zejména na Blízkém východě;

R.  vzhledem k tomu, že vzdělávání hraje zásadní úlohu při předcházení porušování lidských práv a konfliktů a pomáhá zvýšit zapojení občanů do rozhodovacích procesů v rámci demokratických systémů; vzhledem k tomu, že státy by měly podpořit vzdělávací instituce, jež prosazují lidská práva, úctu a rozmanitost; vzhledem k tomu, že zvýšený počet komunikačních cest představuje důležitý nástroj, který umožňuje rychle získat informace o zneužívání lidských práv a oslovit větší počet obětí nebo možných obětí porušování lidských práv ve třetích zemích a poskytnout jim informace a pomoc; vzhledem k tomu, že shromažďování komplexních roztříděných členěných údajů je zásadní za účelem zaručení lidských práv, zejména práv nejzranitelnějších skupin, marginalizovaných skupin a skupin, kterým hrozí riziko marginalizace; vzhledem k tomu, že použití vhodných ukazatelů je rovněž účinným způsobem, jak posoudit pokrok při plnění povinností států podle mezinárodních smluv;

Obecné úvahy

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že demokracie, lidská práva a právní stát jsou celosvětově stále ohroženy; připomíná, že EU se zavázala k podpoře univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a hodnot a k prosazování demokratických zásad, které musejí být posilovány po celém světě;

2.  připomíná své pevné přesvědčení, že EU a její členské státy musejí aktivně prosazovat zásadu začleňování otázky lidských práv a demokracie, jako vzájemně se posilující základní zásady, na nichž se EU zakládá, do všech politik EU, včetně těch s vnějším rozměrem, jako je politika v oblasti rozvoje, migrace, bezpečnosti, boje proti terorismu, rozšíření a obchodu; v této souvislosti připomíná zásadní význam zajištění větší soudržnosti mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a dále větší koordinace mezi vnějšími politikami členských států; zdůrazňuje, že rostoucí složitost konfliktů na celém světě vyžaduje integrovaný, jednotný a rázný mezinárodní přístup a spolupráci; připomíná, že cíl EU zvýšit svůj mezinárodní vliv coby věrohodný a legitimní mezinárodní hráč je do velké míry utvářen její schopností aktivně usilovat o lidská práva a demokracii interně a externě, v souladu s jejími závazky zakotvenými v zakládajících smlouvách;

3.  zdůrazňuje význam posílené spolupráce mezi Komisí, Radou, Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), Parlamentem a delegacemi EU s cílem podpořit a zajistit důsledný a jednotný postoj na obranu lidských práv a demokratických zásad; zdůrazňuje kromě toho, že je důležitý důrazný závazek týkající se podpory těchto hodnot ve vícestranných fórech, mimo jiné pomocí včasné koordinace na úrovni EU a aktivního přístupu během jednání; vybízí v této souvislosti EU, aby iniciovala usnesení a podílela se na nich a aby zesílila zavádění meziregionálních iniciativ ve všech mechanismech OSN v oblasti lidských práv;

4.  vítá skutečnost, že v roce 2016 na svých plenárních zasedáních pravidelně projednával právní stát, demokratické zásady a porušování lidských práv; že se těmito otázkami zabýval v několika parlamentních usneseních a že byly nadneseny i na zasedáních jednotlivých výborů a meziparlamentních delegací;

5.  zdůrazňuje činnost svého podvýboru pro lidská práva, který udržuje úzké pracovní vztahy s ESVČ, jinými orgány EU, občanskou společností, mnohostrannými institucemi zabývajícími se lidskými právy a zvláštním zástupcem EU pro lidská práva;

6.  připomíná, že podvýbor pro lidská práva v roce 2016 navrhl tři zprávy, konkrétně na téma lidských práv a migrace ve třetích zemích, odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích a boje proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU; vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření v návaznosti na tyto zprávy z vlastního podnětu;

7.  konstatuje, že v roce 2016 uskutečnil podvýbor pro lidská práva řadu pracovních cest do různých zemí s cílem shromáždit informace a vyměňovat si informace s místními vládními a nevládními hráči v oblasti lidských práv, představit postoj Evropského parlamentu a podpořit zlepšení ochrany a dodržování lidských práv;

Řešení výzev v oblasti lidských práv

8.  vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně rostoucího počtu útoků na náboženské menšiny, které často páchají nestátní subjekty, jako například ISIS/Dá'iš; vyjadřuje politování nad skutečností, že mnoho zemí má zákony proti konverzi a zákony o rouhání a prosazuje je, což v podstatě omezuje svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení náboženských menšin a ateistů a dokonce je to o tuto svobodu připravuje; vyzývá k přijetí opatření na ochranu náboženských menšin a nevěřících a ateistů, kteří jsou oběťmi zákonů proti rouhání, a vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby se zapojily do politických diskusí o zrušení těchto zákonů; vyzývá EU a její členské státy, aby vynakládaly větší úsilí, pokud jde o zlepšení dodržování práv na svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání a přesvědčení, a podporovaly mezikulturní a mezináboženský dialog, a to především při jednáních se třetími zeměmi; žádá, aby byla přijata konkrétní opatření zaměřená na účinné provádění pokynů EU týkajících se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, mimo jiné tím, že bude zajištěno systematické a konzistentní odborné školení zaměstnanců EU v ústředí a delegacích; plně podporuje postup EU, která v rámci Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN iniciuje tematické rezoluce týkající se svobody náboženského vyznání a přesvědčení; plně podporuje činnost zvláštního vyslance EU pro podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU pana Jána Figela;

9.  připomíná, že svoboda projevu online a offline je klíčovým prvkem každé demokratické společnosti, neboť stimuluje kulturu plurality, která občanskou společnost a občany zmocňuje k tomu, aby svou vládu a subjekty s rozhodovacími pravomocemi hnaly k odpovědnosti, a podporuje dodržování zásad právního státu; zdůrazňuje, že omezování svobody projevu online nebo offline, jako je odstraňování online obsahu, se smí dít pouze za výjimečných okolností, předepsané právem a musí být odůvodněno snahou o dosažení legitimního cíle; zdůrazňuje proto, že by EU měla zintenzivnit své úsilí o prosazování svobody projevu svými vnějšími politikami a nástroji; opakuje svůj požadavek, aby EU a její členské státy zintenzivnily sledování všech forem omezování svobody projevu a sdělovacích prostředků ve třetích zemích, aby tato omezování urychleně a systematicky odsuzovaly a aby využily všech dostupných diplomatických prostředků a nástrojů ke zvrácení těchto omezování; zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné uplatňování obecných zásad EU ohledně svobody projevu online a offline a pravidelné sledování jejich dopadu; odsuzuje zabíjení a věznění velkého počtu novinářů a bloggerů v roce 2016 a vyzývá EU, aby je účinně ochraňovala; vítá nový evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, zřízený v roce 2016, a jeho zvláštní zaměření na odbornou přípravu delegací EU a mediálních aktérů ve třetích zemích na téma, jak obecné zásady uplatňovat; zdůrazňuje, že je důležité odhalit a odsoudit nenávistné projevy a podněcování k násilí na internetu a mimo něj, neboť představují hrozbu pro právní stát a hodnoty ztělesněné lidskými právy;

10.  je značně znepokojen skutečností, že občanská společnost, včetně organizací založených na náboženském vyznání, se na celém světě stává stále častěji terčem útoků, mimo jiné prostřednictvím rostoucího počtu represivních zákonů přijímaných po celém světě pod záminkou boje proti terorismu; zdůrazňuje, že fenomén zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost je celosvětovým problémem; připomíná, že nezávislá občanská společnost hraje zásadní úlohu v ochraně a prosazování lidských práv a ve fungování demokratických společností, zejména pomocí prosazování transparentnosti, odpovědnosti a oddělení pravomocí; vyzývá EU a její členské státy, aby neustále sledovaly případy porušování svobody shromažďování a sdružování a upozorňovaly na ně, včetně těch porušení, k nimž dochází formou různých zákazů a omezování organizací občanské společnosti a jejich činnosti, jako jsou zákony, jejichž cílem je zúžit prostor občanské společnosti, nebo podpora nevládních organizací financovaných autoritářskými vládami (vládou organizované nevládní organizace); kromě toho vyzývá EU a její členské státy a delegace, aby využívaly všechny dostupné prostředky, jako jsou dialogy na téma lidských práv, politické dialogy a veřejná diplomacie, k systematickému poukazování na individuální případy obránců lidských práv a aktivistů občanské společnosti, jimž hrozí nebezpečí, zejména těch, kteří byli zadrženi nebo uvězněni ze svévolných důvodů a/nebo na základě svých politických přesvědčení či sociálního zapojení, a jednoznačně odsoudit útlak, pronásledování a zabíjení obhájců lidských práv, včetně těch, kteří působí v oblasti životního prostředí; vyzývá k zavedení systému účinného sledování prostoru občanské společnosti s jasnými hodnotícími kritérii a ukazateli s cílem zajistit zmocňující a příznivé právní prostředí pro občanskou společnost;

11.  vybízí delegace EU a diplomatické sbory členských států, aby i nadále aktivně podporovaly obránce lidských práv systematickým sledováním soudních procesů, navštěvováním zadržovaných aktivistů a případně vydáváním prohlášení o individuálních případech; v této souvislosti zdůrazňuje význam nástrojů tiché diplomacie; vítá skutečnost, že EU v roce 2016 v dialozích a konzultacích na úrovni EU s více než 50 státy upozorňovala na případy obránců lidských práv; zdůrazňuje skutečnost, že fond pro mimořádné události evropského nástroje pro demokracii a lidská práva v roce 2016 podpořil více než 250 obránců lidských práv na úrovni EU, což ve srovnání s rokem 2015 představuje 30% nárůst; vítá vytvoření a úspěšné fungování mechanismu pro obránce lidských práv EU ProtectDefenders.eu, který provádí občanská společnost, a který poskytuje zásadní podporu velkému počtu obránců lidských práv; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila pokračování tohoto programu po říjnu 2018 a aby zvýšila jeho způsobilost s cílem poskytovat větší podporu obráncům lidských práv na celém světě;

12.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že stále dochází k mučení, nelidskému nebo ponižujícímu chování a že v mnoha zemích po celém světě se i nadále používá trest smrti, a vyzývá EU, aby zintenzivnila své úsilí o jejich vymýcení; vítá v tomto směru aktualizaci právních předpisů EU o obchodu s určitým zbožím, které by mohlo být použito k trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestání; naléhavě proto vyzývá ESVČ a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby se prostřednictvím zvýšeného diplomatického úsilí a systematičtějšího zaujímání postojů na veřejnosti výrazněji zapojily do boje proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, včetně trestu smrti; v této souvislosti zdůrazňuje znepokojivé podmínky v některých věznicích, včetně toho, že nejsou léčeny některé zdravotní problémy, a doporučuje, aby ESVČ, delegace EU a členské státy využívaly veškerých stávajících nástrojů, jako jsou např. obecné zásady EU týkající se mučení a využily plně jejich potenciálu; vítá skutečnost, že Valné shromáždění OSN v prosinci 2016 s podporou 117 zemí přijalo rezoluci o moratoriu na výkon trestu smrti; konstatuje, že v roce 2016 klesl v porovnání s předchozím rokem počet vykonaných poprav na celém světě a vyjadřuje své vážné znepokojení nad skutečností, že celkový počet poprav přesto zůstává vyšší než průměr zaznamenaný v předchozích deseti letech; zdůrazňuje, že obětmi jsou často členové společnosti, kteří vyjadřují svůj nesouhlas a členové zranitelných skupin; vyzývá země, které tuto praktiku stále zachovávají, aby přijaly moratorium a trest smrti zrušily;

13.  je si vědom potencionálně mimořádného významu moderních informačních a komunikačních technologií při prosazování a ochraně lidských práv po celém světa a nápravě v případě jejich porušování a vyzývá orgány EU a členské státy, aby využívaly své informační kanály a v rámci svých specifických rámců a pravomocí systematicky zdůrazňovaly postoj Parlamentu k jednotlivým otázkám týkajícím se lidských práv a zároveň přispívaly k účinnosti a viditelnosti společného úsilí EU; vyjadřuje své obavy ohledně stále rostoucího využívání určitých technologií dvojího užití pro kybernetický dohled namířených proti politikům, aktivistům a novinářům; vítá v tomto ohledu pokračující činnost institucí a orgánů EU, jež má za cíl aktualizovat nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití(41); důrazně odsuzuje rostoucí počet případů, kdy obránci lidských práv čelí digitálním hrozbám, včetně zneužití dat při zabavení zařízení, dálkovém dohledu a únicích dat; vyjadřuje znepokojení nad tím, že online platformy odstraňují videa poskytující důkazy o potenciálních válečných zločinech v rámci odstraňování teroristického obsahu a propagandy z platforem;

14.  vyjadřuje své znepokojení ohledně rostoucí privatizace právního státu online, kde soukromé společnosti rozhodují o omezeních základních práv, jako je svoboda projevu, na základě podmínek poskytování svých služeb v protikladu k demokraticky přijatým zákonům;

15.  vyzývá Komisi, aby přijala směrnici o oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření, která zvýší transparentnost a přiměřenost odstraňování protiprávních obsahů a současně zajistí účinnou právní ochranu pro uživatele, jejichž obsah byl nesprávně odstraněn;

16.  odsuzuje využívání sexuálního násilí na ženách a dívkách včetně masového znásilňování, sexuálního otroctví, nucené prostituce a pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví včetně obchodování s lidmi, jakož i sexuální turistiku a všechny ostatní formy fyzického, sexuálního a psychologického násilí jako válečné zbraně; upozorňuje na skutečnost, že trestné činy spáchané na základě příslušnosti k pohlaví a trestné činy sexuálního násilí jsou zahrnuty v Římském statutu mezi válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo trestné činy spáchané v souvislosti s genocidou či mučením; zdůrazňuje, že je důležité bránit práva žen, včetně jejich sexuálních a reprodukčních práv, a to prostřednictvím právních předpisů, vzdělávání a podporou organizací občanské společnosti; vítá přijetí akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů na období 2016–2020, který stanoví komplexní seznam opatření zaměřených na zlepšení situace žen s ohledem na rovná práva a posílení jejich postavení; zdůrazňuje, že je důležité zajistit jeho účinné provádění; kromě toho vítá přijetí strategického závazku ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019, který podporuje rovnost žen a mužů a práva žen na celém světě; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny členské státy ratifikovaly a účinně prováděly Istanbulskou úmluvu; poukazuje na to, že vzdělání je nejlepším nástrojem v boji proti diskriminaci a násilí páchaném na ženách a dětech; požaduje, aby Komise, ESVČ a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka zlepšily plnění povinností a závazků v oblasti práv žen vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a podporovaly třetí státy v tom, aby tak rovněž učinily; je přesvědčen, že by EU měla v rámci činností spojených se společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP), předcházení konfliktům a postkonfliktní rekonstrukce nadále prosazovat podporu pro ženy; připomíná význam rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti; zdůrazňuje význam systematické, rovné, plné a aktivní účasti žen v předcházení konfliktům a jejich řešení, prosazování lidských práv a demokratických reforem a také v mírových operacích, humanitární pomoci a rekonstrukci po skončení konfliktu a v procesech demokratické transformace vedoucích k trvalým a stabilním politickým řešením; připomíná, že Sacharovova cena za svobodu myšlení za rok 2016 byla udělena Nádije Murádové a Lamje Hadží Bašárové, které přežily sexuální zotročení ze strany ISIS/Dá'iš;

17.  zdůrazňuje, že dostupná lékařská péče a univerzální respekt k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům a k přístupu k nim, plánování rodiny a přístup k příslušným výrobkům ženské hygieny, mateřská prenatální a novorozenecká zdravotní péče a služby bezpečného přerušení těhotenství jsou důležitými prvky na záchranu životů žen, napomáhají se vyhnout vysoce rizikovým porodům a snižují kojeneckou a dětskou úmrtnost; shledává nepřijatelným, že o těla žen a dívek, zejména pokud jde o jejich sexuální a reprodukční zdraví a práva, se dosud vede ideologický boj; vyzývá EU a její členské státy, aby uznaly nezcizitelná práva žen a dívek na tělesnou integritu a autonomní rozhodování, a odsuzuje časté porušování sexuálních a reprodukčních práv žen, včetně odepírání přístupu ke službám plánování rodiny, antikoncepci a bezpečným a legálním službám přerušení těhotenství;

18.  důrazně odsuzuje opětovné zavedení a rozšíření tzv. globálního roubíkového pravidla a jeho dopad na globální zdravotní péči a související práva žen a dívek; znovu vyzývá EU a její členské státy, aby zaplnily mezeru ve financování, která vznikla v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv v důsledku rozhodnutí Spojených států, a aby k tomu využily jak vnitrostátního, tak i unijního rozvojového financování;

19.  připomíná, že rovnost žen a mužů je jednou z hlavních zásad EU a jejích členských států a začleňování genderového hlediska patří k jejím hlavním cílům, jak je stanoveno ve Smlouvách; vyzývá proto Komisi, aby začlenila genderového hlediska do všech právních předpisů EU, jejích pokynů, kroků a postupů v oblasti financování jakožto klíčovou zásadu EU se zvláštním důrazem na politiky Unie týkající se vnějších vztahů; zdůrazňuje, že je nutné posílit úlohu delegací EU a rovněž úlohu hlavní poradkyně ESVČ pro genderové otázky vyčleněním zvláštního rozpočtu na její oblast působnosti;

20.  vyzývá ESVČ, aby zajistila, že začlení výsledky 61. zasedání Komise pro postavení žen do svých politik a že podpoře „silnějšího ekonomického postavení žen“ a při řešení genderových nerovností v měnícím se světě práce dodá novou dynamiku;

21.  poukazuje na to, že posilování postavení žen pozitivně přispívá k budování inkluzivní, spravedlivé a mírové společnosti a k dosažení udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že ve všech cílech udržitelného rozvoje je výslovně kladen důraz na rovnost žen a mužů a posílení postavení žen a že by mělo být vyvinuto více úsilí za účelem zajištění toho, že práva žen budou plně uplatňována a že budou účinně prováděny politiky podporující posilování ekonomického a společenského postavení a zapojení žen do rozhodování; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat „posilování postavení žen náležejících k původnímu obyvatelstvu“;

22.  poukazuje na to, že je třeba vybízet ženy k tomu, aby se organizovaly v odborových svazech, a že by neměly být diskriminovány při hledání možností, jak financovat podnikání;

23.  vybízí EU, aby podporovala všechna sdružení žen, která dennodenně pracují s cílem pomoci ženám, jež se nacházejí v oblastech zmítaných humanitární krizí a konfliktem;

24.  znovu zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby byla všeobecně ratifikována a účinně prováděna Úmluva OSN o právech dítěte a její opční protokoly s cílem poskytnout dětem právní ochranu; zdůrazňuje, že děti jsou často vystaveny zvláštnímu zneužívání, jako jsou dětské sňatky nebo mrzačení pohlavních orgánů, a potřebují tedy posílenou ochranu; zdůrazňuje, že dětská práce, nábor dětí v rámci ozbrojených konfliktů a sňatky v raném věku a nucené sňatky zůstávají v některých zemích kritickou otázkou; žádá, aby EU systematicky konzultovala příslušné místní a mezinárodní organizace pro ochranu práv dětí a aby v politických dialozích a dialozích na téma lidských práv se třetími zeměmi upozorňovala na závazek smluvních stran Úmluvu provádět; vítá strategii Rady Evropy pro práva dětí na období 2016–2021; žádá, aby EU prostřednictvím svých externích delegací nadále prosazovala soubor nástrojů v oblasti práv dítěte zaměřený na začleňování práv dítěte do rozvojové spolupráce, který byl vypracován ve spolupráci mezi EU a UNICEF, a aby pracovníkům delegací EU poskytla v této oblasti náležitou odbornou přípravu; opakuje svou žádost Komisi, aby navrhla komplexní strategii pro práva dětí a akční plán pro příštích pět let, aby upřednostnila práva dětí v rámci vnějších politik EU, a vítá skutečnost, že v roce 2016 v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci byly prostředky přidělovány na podporu agentur OSN při provádění opatření zaměřených na práva dětí, které musejí být navrženy tak, aby maximalizovaly skutečný přínos pro děti v nouzi, zejména v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, přístup k vodě a hygienickým zařízením; požaduje, aby byla s naléhavostí řešena otázka dětí bez státní příslušnosti, a to zejména těch, které se narodily mimo zemi původu jejich rodičů a dětí migrantů;

25.  co nejostřeji odsuzuje všechny formy diskriminace, včetně diskriminace na základě rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, pohlaví, sexuální orientace, pohlavních znaků, jazyka, kultury, sociálního původu, kasty, rodu, věku, zdravotního postižení nebo jiného postavení; zdůrazňuje, že by EU měla zintenzivnit své úsilí o vymýcení veškerých forem diskriminace, rasismu, xenofobie a dalších forem nesnášenlivosti prostřednictvím prosazování lidských práv a vedení politických dialogů, činnosti delegací EU a veřejné diplomacie; kromě toho zdůrazňuje, že by EU měla nadále podporovat ratifikaci a úplné provádění všech úmluv OSN, které tuto věc podporují, a to v plném rozsahu;

26.  připomíná, že obchodováním s lidmi znamená najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob za použití hrozeb či síly nebo jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování; vyzývá EU a členské státy, aby přijaly opatření k odrazení poptávky, jež podporuje veškeré formy vykořisťování osob, zejména žen a dětí, které vedou k obchodování s lidmi, a zároveň aby uplatňovaly přístup založený na lidských právech a zaměřený na oběti; připomíná, že je nutné, aby všechny členské státy provedly strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi a směrnici 2011/36/EU(42) zaměřenou na toto téma; vyjadřuje hluboké znepokojení nad mimořádnou zranitelností migrantů a uprchlíků vůči vykořisťování, převaděčství a obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi pojmy obchodování s lidmi a převaděčství migrantů;

27.  odsuzuje soustavné porušování lidských práv osob, které trpí v důsledku kastovní hierarchie a diskriminace na základě kasty, včetně odpírání rovnosti a přístupu k právnímu systému a zaměstnání, přetrvávající segregace a udržování kastovních překážek bránících v dosažení základních lidských práv a rozvoje; opakuje svou výzvu k vypracování politiky EU týkající se diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě a opakovaně vyzývá EU, aby využila každé příležitosti k vyjádření hlubokého znepokojení nad takovýmto porušováním lidských práv; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zesílily své úsilí a podpořily související iniciativy na úrovni OSN a delegací prostřednictvím provádění a sledování cílů udržitelného rozvoje do roku 2030, sledování nového nástroje OSN s pokyny týkajícího se diskriminace založené na původu a prostřednictvím podpory provádění doporučení mechanismů OSN v oblasti lidských práv ze strany států na téma diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě;

28.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že menšiny jsou stále vystaveny zvýšenému nebezpečí diskriminace a jsou zranitelné především ve vztahu k politickým, hospodářským, environmentálním a pracovním změnám a výkyvům; poznamenává, že mnoho z nich nemá žádnou nebo jen minimální možnost politického zastoupení a jsou silně postiženy chudobou; zdůrazňuje, že EU by měla zintenzivnit své úsilí o vymýcení porušování lidských práv menšin; zdůrazňuje, že menšinové komunity mají zvláštní potřeby a že by jim měl být zaručen plný přístup a rovné zacházení ve všech oblastech hospodářského, společenského, politického i kulturního života;

29.  vítá ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a opakuje význam její ratifikace a účinného provádění jak ze strany členských států, tak ze strany orgánů a institucí EU; zdůrazňuje, že zdravotní postižení nezbavuje danou osobu její lidské důstojnosti, což znamená, že státy mají povinnost chránit zdravotně postižené; zdůrazňuje zejména, že je zapotřebí důvěryhodně začleňovat zásadu univerzální dostupnosti a práva osob se zdravotním postižením do všech relevantních politik EU, včetně oblasti rozvojové spolupráce, a zdůrazňuje normativní a horizontální charakter této otázky; vyzývá EU, aby do své vnější činnost a politiky rozvojové pomoci začlenila boj proti diskriminaci na základě zdravotního postižení; v této souvislosti vítá skutečnost, že práva osob se zdravotním postižením byla zahrnuta do nového Evropského konsenzu o rozvoji;

30.  opakovaně vyjadřuje svou podporu systematickému vkládání doložek o lidských právech do mezinárodních dohod mezi EU a třetími zeměmi, včetně dohod o obchodu a investicích; připomíná, že všechna lidská práva je třeba považovat za rovnocenná, neboť jsou nedělitelná, vzájemně provázaná a vzájemně závislá; vyzývá Komisi, aby účinně a systematicky sledovala provádění těchto doložek a aby Parlamentu pravidelně předkládala zprávy o dodržování lidských práv v partnerských zemích; vyzývá Komisi, aby v rámci budoucích dohod přijala strukturovanější a strategičtější přístup k dialogům o lidských právech; staví se kladně k systému všeobecných preferencí GSP+ jakožto prostředku ke stimulaci účinného provádění 27 hlavních mezinárodních úmluv o lidských právech a pracovních normách; vyzývá k důslednému prosazování systému GSP+ a očekává, že Komise podá Parlamentu a Radě zprávu o stavu jeho ratifikace a o pokroku, kterého bylo dosaženo v rámci tohoto systému; připomíná význam řádného provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

31.  opětovně zdůrazňuje skutečnost, že činnosti všech společností, včetně společností evropských, působících ve třetích zemích, by měly být v plném souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv, a vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, aby tomu tak skutečně bylo; kromě toho znovu opakuje, že je důležité, aby byla prosazována sociální odpovědnost podniků a aby evropské podniky hrály vedoucí úlohu při prosazování mezinárodních standardů v oblasti podnikání a lidských práv, přičemž zdůrazňuje, že spolupráce mezi organizacemi činnými v oblasti lidských práv a obchodními organizacemi by zlepšila postavení místních aktérů a podpořila občanskou společnost; bere na vědomí, že globální hodnotové řetězce mohou přispívat k posílení základních mezinárodních pracovních norem, norem v oblasti životního prostředí a sociálních norem a představují příležitost a výzvu z hlediska udržitelného pokroku a podpory lidských práv, zejména v rozvojových zemích; vyzývá EU, aby hrála aktivnější úlohu při zajišťování přiměřeného, spravedlivého, transparentního a udržitelného řízení globálních hodnotových řetězců a aby zmírňovala veškeré negativní dopady na lidská práva, včetně porušování pracovních práv; podotýká ovšem, že v případě porušování lidských práv v souvislosti s podnikáním je nutné zaručit obětem účinné možnosti nápravy; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že projekty podporované Evropskou investiční bankou budou v souladu s unijní politikou a se závazky v oblasti lidských práv; bere na vědomí probíhající jednání o závazné dohodě o nadnárodních korporacích a jiných podnicích s ohledem na lidská práva; vybízí EU, aby se do těchto jednání konstruktivní zapojila;

32.  vyzývá EU a její členské státy, aby uplatnily veškerou svou politickou váhu k předcházení jakýmkoli činům, jež mohou být považovány za genocidu, válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti, aby účinně a koordinovaně reagovaly, jsou-li takové zločiny spáchány, aby mobilizovaly všechny potřebné zdroje a postavily před soud osoby, které jsou za tyto zločiny odpovědné, přičemž by měly mimo jiné uplatňovat zásadu univerzální jurisdikce, a aby poskytly pomoc obětem a podpořily stabilizaci a usmíření; vyzývá mezinárodní společenství, aby vytvořilo nástroje, které minimalizují prodlení mezi varováním a reakcí, s cílem zabránit vzniku, opětovnému vyvolání a eskalaci násilného konfliktu, jako je systém včasného varování EU;

33.  vyzývá EU, aby poskytovala podporu organizacím (mimo jiné nevládním organizacím, organizacím pracujícím se zpravodajskými informacemi z otevřených zdrojů a organizacím občanské společnosti), které shromažďují, uchovávají a chrání digitální i jiné důkazy o spáchaných zločinech s cílem napomoci stíhání viníků před mezinárodním soudem;

34.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad ničením kulturních památek v Sýrii, Iráku, Jemenu a Libyi; konstatuje, že 22 z celkových 38 míst světového dědictví v ohrožení se nachází na Blízkém východě; podporuje činnosti iniciativy v oblasti kulturního dědictví a její činnosti v Sýrii a Iráku zaměřené na zjišťování údajů souvisejících s ničením archeologického a kulturního dědictví;

35.  vítá, že EU podporuje Mezinárodní nestranný a nezávislý mechanismus (IIIM), který OSN vytvořila s cílem pomoci při vyšetřování závažných zločinů spáchaných v Sýrii; zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvořit podobný nezávislý mechanismus také v Iráku; vyzývá EU a členské státy, aby začaly finančně přispívat na činnost tohoto mechanismu, pokud tak dosud nečiní;

36.  důrazně odsuzuje ohavné zločiny a porušování lidských práv páchané státními i nestátními subjekty; vyjadřuje své zděšení nad širokou škálou páchaných zločinů, do kterých spadají vraždy, mučení, znásilňování jako válečná zbraň, zotročování a sexuální zotročování, odvod dětských vojáků, nucené náboženské konverze a systematické „čistky“ a vyvražďování náboženských menšin; připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 12. února 2015 o humanitární krizi v Iráku a Sýrii, zejména v souvislosti s Islámským státem(43) označil situaci, v níž se nacházejí náboženské menšiny na území ovládaném ISIS/Dá'iš, za genocidu; zdůrazňuje, že by EU a její členské státy měly podporovat stíhání členů nestátních skupin, jako je ISIS/Dá'iš, tím, že požádají Radu bezpečnosti OSN, aby jurisdikci nad těmito zločiny svěřila buď Mezinárodnímu trestnímu soudu, nebo aby zajistila spravedlnost prostřednictvím tribunálu ad hoc resp. stanovila jurisdikci univerzální;

37.  znovu opakuje, že plně podporuje Mezinárodní trestní soud (MTS), Římský statut, úřad žalobce, pravomoci žalobce proprio motu a pokrok při zahajování nových vyšetřování, které jsou klíčovými nástroji v boji proti beztrestnosti pachatelů krutých zločinů; vyzývá všechny členské státy, aby ratifikovaly změny přijaté v Kampale týkající se zločinu agrese a aby na seznam trestných činů v pravomoci EU doplnily „kruté zločiny“; odsuzuje veškeré pokusy o zpochybnění legitimity nebo nezávislosti tohoto soudu a vyzývá EU a její členské státy, aby s ním soustavně spolupracovaly a podpořily šetření a rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu s cílem ukončit beztrestnost pachatelů mezinárodních trestných činů, a to i tehdy, pokud jde o zatýkání osob, které jsou stíhány Mezinárodním trestním soudem; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby důsledně podporovaly šetření, zkoumání a rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu a podnikly kroky směrem k zabránění případům nespolupráce s Mezinárodním trestním soudem a na tyto případy účinně reagovaly a aby poskytly náležité finanční prostředky; vítá setkání zástupců EU a MTS, k němuž došlo 6. července 2016 v Bruselu v rámci přípravy na druhé setkání u kulatého stolu mezi EU a MTS, které příslušným zaměstnancům MTS a orgánů EU umožnilo vymezení společných oblastí zájmu, výměnu informací týkajících se relevantních činností a zajištění lepší spolupráce mezi oběma stranami; s hlubokým politováním konstatuje nedávno oznámená odstoupení od Římského statutu, která představují problém z hlediska přístupu obětí ke spravedlnosti a která je třeba rozhodně odsoudit; domnívá se, že Komise, ESVČ a členské státy by měly nadále podněcovat třetí země k ratifikaci a provádění Římského statutu; opakovaně vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby jmenovala zvláštního zástupce EU pro mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost, jehož úkolem bude podporovat a reprezentovat závazek EU k boji proti beztrestnosti a k MTS a usilovat o jeho promítnutí do všech oblastí zahraniční politiky EU; vyzývá EU a její členské státy, aby na mnohostranných fórech OSN, včetně Rady pro lidská práva, podporovaly mechanismy a rezoluce OSN týkající se odpovědnosti;

38.  naléhavě vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí na podporu právního státu a nezávislosti soudnictví na multilaterální a bilaterální úrovni jako základní princip pro konsolidaci demokracie; vybízí EU, aby přispívala k provádění legislativních a institucionálních reforem ve třetích zemích, a na celém světě tak podporovala nestranný výkon spravedlnosti; vyzývá rovněž delegace EU a velvyslanectví členských států, aby systematicky sledovaly soudní procesy v zájmu podpory nezávislosti soudnictví;

39.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucím počtem migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl, mezi nimiž je stále větší počet žen, kteří jsou oběťmi konfliktů, násilí, pronásledování, správních pochybení, chudoby, nelegální migrace, sítí zaměřených na obchodování s lidmi a převaděčství, a vyjadřuje s nimi solidaritu; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné přijmout konkrétní kroky k řešení základních příčin migračních toků a nalézt dlouhodobá řešení založená na respektování lidských práv a důstojnosti, a tudíž že je nutné zabývat se vnějším rozměrem uprchlické krize, včetně nalezení udržitelných řešení konfliktů v našem sousedství, např. rozvíjením spolupráce a partnerství s dotčenými třetími zeměmi, které dodržují mezinárodní právní předpisy a zajišťují dodržování lidských práv v těchto zemích; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad násilím páchaným na dětech z řad migrantů, včetně pohřešovaných migrujících nezletilých osob bez doprovodu, a vyzývá k znovuusídlování a k zavedení programů slučování rodin a humanitárních koridorů; je hluboce znepokojen kritickou situací a rostoucím počtem vnitřně vysídlených osob a vyzývá k jejich bezpečnému návratu, znovuusídlení či místní integraci; vyzývá EU a její členské státy, aby poskytovaly humanitární pomoc v oblasti vzdělávání, bydlení, péče o zdraví a v dalších humanitárních oblastech, které pomohou uprchlíkům co nejblíže jejich zemi původu, a aby byla řádně prováděna návratová politika; zdůrazňuje, že je nutné zaujmout k migraci komplexní přístup založený na dodržování lidských práv, a vyzývá EU, aby dále spolupracovala s OSN, regionálními organizacemi, vládami a nevládními organizacemi; vyzývá členské státy, aby plně prováděly společný evropský azylový balíček a společné právní předpisy v oblasti migrace, zejména k ochraně zranitelných žadatelů o azyl; zdůrazňuje, že koncepce bezpečných zemí a bezpečných zemí původu nesmí bránit individuálnímu posuzování jednotlivých žádostí o azyl; varuje před zneužíváním zahraniční politiky EU k „řízení migrace“; vyzývá EU a členské státy, aby zajistily plnou transparentnost finančních prostředků přidělovaných třetím zemím na spolupráci v oblasti migrace a rovněž aby zajistily, že z této spolupráce nebudou těžit struktury zapojené do porušování lidských práv, ale naopak že tato spolupráce bude spojena se zlepšováním situace v oblasti lidských práv v těchto zemích;

40.  zastává názor, že by rozvojová spolupráce měla jít ruku v ruce s prosazováním lidských práv a demokratických zásad, včetně právního státu a řádného řízení; připomíná v této souvislosti, že OSN uvedla, že pokud nebude uplatňován přístup založený na dodržování lidských práv, nebude možné plně dosáhnout rozvojových cílů; připomíná rovněž, že se EU zavázala k podpoře partnerských zemí s přihlédnutím k jejich situaci v oblasti rozvoje a k jejich pokroku, pokud jde o lidská práva a demokracii;

41.  zdůrazňuje, že podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením je vyšší mezi ženami, a žádá Komisi, aby zintenzívnila své úsilí při zavádění opatření, která mají bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení a jež jsou součástí její rozvojové politiky.

42.  připomíná, že druhé kritérium společného postoje Rady 2008/944/SZBP ukládá členským státům povinnost přezkoumat každou licenci pro vývoz zbraní s ohledem na dodržování lidských práv v cílové zemi; připomíná v této souvislosti závazek, který Komise přijala v akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii v souvislosti s bezpečnostními silami a uplatňováním politiky EU v oblasti lidských práv, včetně vypracování a uplatňování politiky náležité péče v této oblasti;

43.  opakuje svou výzvu k vypracování společného postoje EU týkajícího se používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, který by podporoval dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a řešil takové otázky, jako je právní rámec, proporcionalita, odpovědnost, ochrana civilního obyvatelstva a transparentnost; opět naléhá na EU, aby zakázala vývoj, výrobu a používání plně autonomních zbraní, které umožňují vést útoky bez zásahu lidí;

44.  zastává názor, že by EU měla pokračovat ve svém úsilí o zlepšení dodržování lidských práv osob LGBTI v souladu s obecnými zásadami EU na toto téma; vyzývá k plnému provádění těchto zásad, včetně odborné přípravy zaměstnanců EU ve třetích zemích; vyjadřuje politování nad skutečností, že 72 zemí stále kriminalizuje homosexualitu, je znepokojen tím, že ve 13 z těchto zemí existuje trest smrti, a domnívá se, že by násilné praktiky i činy vůči jednotlivcům na základě jejich sexuální orientace, jako například nucené odhalování jejich identity, trestné činy z nenávisti a nenávistné projevy on-line i off-line a nápravné znásilňování, neměly zůstat nepotrestány; bere na vědomí, že v některých zemích byly legalizovány sňatky a registrovaná partnerství osob stejného pohlaví, a vybízí k jejich rozsáhlejšímu uznání; odsuzuje porušování tělesné integrity žen a menšinových skupin; vyzývá státy, aby tyto praktiky postavily mimo zákon, zakročily proti pachatelům a podpořily oběti;

45.  zdůrazňuje mimořádný význam boje proti všem formám korupce s cílem zaručit právní stát, demokracii a dodržování lidských práv; důrazně odsuzuje veškeré přístupy tolerující takové korupční praktiky;

46.  připomíná, že korupce ohrožuje rovnoprávné uplatňování lidských práv a oslabuje demokratické procesy, jako je prosazování právního státu a nestranný výkon spravedlnosti; zastává názor, že by EU měla na všech platformách využívaných k dialogu se třetími zeměmi zdůrazňovat význam integrity, odpovědnosti a řádné správy věcí veřejných, veřejných financí a veřejného majetku, jak stanoví Úmluva OSN proti korupci; doporučuje, aby EU využívala své odborné znalosti a důsledněji a systematičtěji podporovala třetí země v jejich úsilí o potírání korupce zakládáním a upevňováním nezávislých a efektivních institucí pro boj proti korupci; vyzývá zejména Komisi, aby ve všech budoucích obchodních dohodách, které sjednává se třetími zeměmi, vyjednala ustanovení o boji proti korupci;

47.  zdůrazňuje základní povinnosti a odpovědnost států a jiných odpovědných subjektů, pokud jde o zmírnění změny klimatu, zabránění jejím negativním dopadům na lidská práva a o podporu politické soudržnosti s cílem zajistit, aby snahy o zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí byly přiměřené, dostatečně ambiciózní a nediskriminační a aby ve všech ohledech byly v souladu se závazky v oblasti dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že podle odhadů OSN bude v důsledku změn životního prostředí do roku 2050 vysídlena řada osob; poukazuje na spojitost mezi obchodními politikami, politikami v oblasti životního prostředí a rozvojovými politikami a na pozitivní a negativní dopady, které tyto politiky mohou mít na dodržování lidských práv; vítá nasazení mezinárodního společenství na podporu propojení otázek environmentálních a přírodních katastrof a změny klimatu s lidskými právy;

48.  zdůrazňuje, že v posledních letech v rozvojových zemích výrazně vzrostlo zabírání půdy; domnívá se, že boj proti využívání a přivlastňování si přírodních zdrojů by měl být prioritou; odsuzuje praktiky, jako je zabírání půdy a neuvážené využívání přírodních zdrojů; žádá Komisi, aby urychleně reagovala na celou řadu nedávných usnesení Parlamentu, která se týkají této oblasti;

49.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby lidská práva společně s přístupem ke zboží a službám, jako je voda a hygienická zařízení, měly své místo v sociální politice, politice v oblasti vzdělávání a zdraví a v bezpečnostní politice;

50.  vyzývá mezinárodní instituce, vlády jednotlivých států, nevládní organizace a jednotlivce, aby v součinnosti vypracovali odpovídající regulační rámec s cílem zajistit přístup k minimálnímu množství vody všem lidem na světě; zdůrazňuje, že voda by neměla být považována za zboží, ale za otázku rozvoje a udržitelnosti, a že privatizace vody nezprošťuje státy jejich povinností v oblasti lidských práv; vyzývá země, v nichž je voda jednou z příčin napětí a konfliktu, aby spolupracovaly při sdílení vodních zdrojů s cílem dosáhnout situace, která by byla přínosem jak pro udržitelnost, tak pro mírový rozvoj regionu;

Řešení problémů týkajících se podpory demokracie a činnosti v této oblasti

51.  zdůrazňuje, že by EU měla pokračovat v aktivní podpoře demokratických a účinných institucí zabývajících se lidskými právy a v podpoře občanské společnosti v jejich úsilí o prosazování demokratizace; vítá neocenitelnou pomoc, kterou organizacím občanské společnosti na celém světě poskytuje evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, který je i nadále stěžejním nástrojem EU pro provádění její vnější politiky v oblasti lidských práv; vítá rovněž nepřetržité úsilí Evropské nadace pro demokracii o prosazování demokracie a dodržování základních práv a svobod ve východním a jižním sousedství EU;

52.  připomíná, že zkušenosti a ponaučení získané při procesech přechodu na demokracii v rámci politiky rozšíření a sousedství by mohly kladně přispívat k nalezení osvědčených postupů, které by bylo možné využít k podpoře a posílení dalších demokratických procesů ve světě;

53.  v této souvislosti znovu vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny EU na podporu demokracie;

54.  doporučuje, aby EU zvýšila své úsilí o vyvinutí komplexnějšího přístupu k procesům demokratizace, v nichž svobodné a spravedlivé volby představují pouze jeden z aspektů, a na celém světě tak přispěla k posílení demokratických institucí a důvěry veřejnosti ve volební procesy;

55.  vítá osm volebních pozorovatelských misí a osm volebních misí odborníků, které EU v roce 2016 zahájila po celém světě; zdůrazňuje skutečnost, že EU od roku 2015 zahájila 17 volebních pozorovatelských misí a 23 volebních misí odborníků; připomíná svůj vstřícný postoj k tomu, že EU nepřetržitě podporuje volební procesy a poskytuje pomoc při volbách a podporu místním pozorovatelům; v této souvislosti vítá a plně podporuje činnost skupiny pro podporu demokracie a koordinaci voleb;

56.  připomíná význam kroků náležitě navazujících na zprávy a doporučení volebních pozorovatelských misí coby způsobu, jak zvýšit jejich vliv a posílit podporu, kterou EU v dotčených zemích poskytuje demokratickým normám;

57.  vítá příslib Komise, ESVČ a členských států, které se v novém akčním plánu pro lidská práva a demokracii zavázaly k větší a důslednější interakci s volebními orgány, parlamentními institucemi a organizacemi občanské společnosti v třetích zemích, aby tak přispívaly k posilování jejich úlohy, a tedy k upevňování demokratických procesů;

58.  zdůrazňuje, že politika rozšiřování je vzhledem ke stávajícímu politickému vývoji v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích jedním z nejmocnějších nástrojů sloužících k posílení dodržování demokratických zásad a lidských práv; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila své úsilí, pokud jde o podporu posilování demokratických politických kultur, dodržování zásad právního státu, nezávislosti sdělovacích prostředků a soudnictví a boj proti korupci v těchto zemích; vyjadřuje své přesvědčení o tom, že jádrem revidované evropské politiky sousedství by měla i nadále být ochrana, aktivní podpora a prosazování lidských práv a demokratických zásad; připomíná skutečnost, že ochrana, aktivní podpora a prosazování lidských práv a demokracie jsou jak v zájmu partnerských zemí, tak v zájmu EU; zdůrazňuje rovněž, že je nutné, aby EU dodržela závazek, který učinila vůči svým partnerům, a to zejména partnerům ve svém sousedství, že bude podporovat hospodářské, sociální a politické reformy, chránit lidská práva a pomáhat při vytváření právního státu, neboť se jedná o nejlepší způsob, jak posílit mezinárodní řád a zajistit stabilitu ve svém sousedství; připomíná, že Unie pro Středomoří může v této oblasti utvářet politický dialog a prosazovat ambiciózní program v oblasti lidských práv a demokracie v tomto regionu, což by také měla činit; připomíná, že každá země usilující o členství v EU musí plně zaručit dodržování lidských práv a důsledně splňovat kodaňská kritéria, přičemž jejich nesplnění může vést k pozastavení jednání;

59.  zdůrazňuje, že součástí upevňování míru by mělo být úsilí o předcházení konfliktům a jejich zmírňování a posilování odolnosti politických, sociálně-hospodářských a bezpečnostních institucí s cílem položit základy pro dlouhodobě udržitelný mír a rozvoj; zdůrazňuje, že prosazování zásad právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv je zásadní podmínkou udržení míru;

Zajištění komplexního a jednotného přístupu k podpoře lidských práv a demokracie prostřednictvím politik EU

60.  bere na vědomí přijetí výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2016; domnívá se, že výroční zpráva je nezbytným nástrojem kontroly, komunikace a diskuse týkající se politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie ve světě a cenným nástrojem, který poskytuje komplexní přehled o prioritách, úsilí a výzvách EU v této oblasti a který může posloužit k nalezení dalších účinných způsobů jejich řešení;

61.  důrazně opakuje své pozvání pro místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby se zúčastnila diskuse s poslanci EP na dvou plenárních zasedáních ročně, jednou v době, kdy je představována výroční zpráva, a podruhé v reakci na jeho vlastní zprávu; připomíná, že je třeba vést průběžný interinstitucionální dialog, konkrétně pokud jde o opatření přijatá v návaznosti na naléhavá usnesení Parlamentu o lidských právech; připomíná, že písemné odpovědi také hrají významnou úlohu v interinstitucionálních vztazích, neboť umožňují systematickou a hloubkovou reakci na všechny body předložené Parlamentem, a přispívají tak k posilování účinné koordinace; žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a ESVČ, aby podrobně zodpovídaly otázky k písemnému zodpovězení, a aby se zabývaly záležitostmi týkajícími se lidských práv, na které poukázal dialog na nejvyšší úrovni s dotyčnými zeměmi;

62.  vyjadřuje ESVČ a Komisi uznání za jejich vyčerpávající informace o činnosti EU v oblasti lidských práv a demokracie v roce 2016; domnívá se však, že by se stávající podoba výroční zprávy o lidských právech a demokracii mohla zlepšit tím, že by zahrnovala lepší přehled konkrétních dopadů opatření EU na lidská práva a demokracii ve třetích zemích;

63.  opakuje svůj názor, že přijetí strategického rámce EU a prvního akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii v roce 2012 bylo pro Unii velkým milníkem, neboť lidská práva a demokracie získaly ústřední postavení v rámci jejích vnějších vztahů; vítá nový akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019, který Rada přijala v červenci 2015, a provedení přezkumu v polovině období v roce 2017; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, ESVČ, Komisi, Radu a členské státy, aby zajistily účinné a soudržné provádění stávajícího akčního plánu, mimo jiné prostřednictvím skutečné spolupráce s organizacemi občanské společnosti; zdůrazňuje, že by členské státy měly podávat zprávy o tom, jak plán provádějí; upozorňuje zejména na skutečnost, že je důležité zefektivnit a maximalizovat místní dopad nástrojů používaných na podporu dodržování lidských práv a demokracie ve světě;

64.  opakuje svůj názor, že má-li být v oblasti lidských práv a demokracie dosaženo soudržných a soustavných pokroků, je zapotřebí, aby mezi členskými státy a orgány EU existoval pevný konsenzus a fungovala posílená spolupráce, jakož i skutečná spolupráce s organizacemi občanské společnosti na místní, celostátní a mezinárodní úrovni; rozhodně zdůrazňuje, že by členské státy měly převzít větší odpovědnost za provádění akčního plánu a strategického rámce EU a využít je jako plán pro prosazování lidských práv a demokracie na dvoustranné i mnohostranné úrovni;

65.  je si vědom klíčové úlohy zvláštního zástupce EU pro lidská práva pana Lambrinidise při zviditelňování EU a zlepšování její úspěšnosti při ochraně a prosazování lidských práv a demokratických zásad po celém světě a zdůrazňuje jeho úlohu při prosazování důsledného a jednotného provádění politiky EU v oblasti lidských práv; vítá prodloužení mandátu zvláštního zástupce EU pro lidská práva do 28. února 2019 a opakuje svůj požadavek, aby se z této funkce stal mandát stálý; doporučuje v tomto ohledu, aby bylo zvláštnímu zástupci EU svěřeno právo iniciativy, byl více viditelný na veřejnosti a měl k dispozici dostatečný počet zaměstnanců a odpovídající finanční zdroje, a mohl tak plně využívat svou pracovní kapacitu; dále doporučuje, aby zvláštní zástupce EU zvýšil transparentnost svých činností, plánů, zpráv o pokroku a přezkumů;

66.  konstatuje, že práce zvláštního zástupce EU pro lidská práva a její dopady jsou přístupné pouze částečně prostřednictvím přezkumu výroční zprávy o stavu lidských práv, jeho účtu v sociálních médiích a dostupných projevů;

67.  plně podporuje strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, které přizpůsobují činnost EU specifické situaci a potřebám v jednotlivých zemích; opakuje svou výzvu, aby byl poslancům EP umožněn přístup k obsahu strategií; silně zdůrazňuje význam zohlednění strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země na všech úrovních tvorby politik ve vztahu k jednotlivým třetím zemím; opakuje, že strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země by měly odpovídat krokům EU, které mají být prováděny v každé zemi v závislosti na konkrétní situaci, a měly by obsahovat měřitelné ukazatele pokroku a možnost úpravy v případě potřeby;

68.  vítá skutečnost, že všechny delegace EU a mise v rámci SBOP jmenovaly kontaktní osoby pro otázky lidských práv a rovnosti žen a mužů; připomíná své doporučení adresované místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce a ESVČ, aby vypracovaly jasné operační pokyny, pokud jde o úlohu kontaktních osob v rámci delegací, což těmto osobám umožní zlepšovat se a skutečně a efektivně vykonávat práci poradců pro otázky lidských práv;

69.  uznává, že dialogy o lidských právech se třetími zeměmi mohou být účinným nástrojem dvoustranné aktivity a spolupráce při prosazování a ochraně lidských práv; vítá zahájení dialogů o lidských právech s rostoucím počtem zemí; chválí zapojení občanské společnosti do přípravných rozhovorů a dále je podporuje; opakovaně požaduje, aby byl vypracován komplexní mechanismus pro sledování a přezkum fungování dialogů o lidských právech;

70.  připomíná, že se EU zavázala k tomu, že lidská práva a demokracie budou v jejích vztazích se třetími zeměmi zaujímat ústřední místo; zdůrazňuje proto, že pokrok v oblasti lidských práv a demokratických zásad, včetně doložek o podmíněnosti lidských práv v mezinárodních dohodách, musí být podporován v rámci všech politik EU s vnějším rozměrem, jako jsou politika rozšíření a sousedství, SBOP, politika v oblasti životního prostředí, rozvojová a bezpečnostní politika, politika v oblasti boje proti terorismu, obchodní a migrační politika a politika v oblasti justice a vnitřních věcí;

71.  připomíná, že nedílnou součástí SZBP EU jsou sankce; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala sankce stanovené v právních předpisech EU, budou-li považovány za nutné ke splnění cílů SZBP, zejména s cílem chránit lidská práva a konsolidovat a podporovat demokracii, přičemž je nutné zajistit, aby sankce neměly dopad na civilní obyvatelstvo; požaduje, aby byly tyto sankce zaměřené na úředníky, kteří se dopouštějí porušování lidských práv, s cílem potrestat je za jejich zločiny a protiprávní jednání;

72.  bere na vědomí úsilí Komise o splnění svého závazku zařazovat ustanovení o lidských právech do svých posouzení dopadů týkajících se legislativních a nelegislativních návrhů, prováděcích opatření a obchodních a investičních dohod; naléhavě vyzývá Komisi, aby zlepšila kvalitu a komplexnost posouzení dopadů a zajistila, že do znění legislativních a nelegislativních návrhů budou systematicky začleňovány otázky lidských práv;

73.  opakovaně vyjadřuje svou plnou podporu silnému odhodlání EU prosazovat pokrok v oblasti lidských práv a demokratických zásad prostřednictvím spolupráce se strukturami OSN a jejími specializovanými agenturami, Radou Evropy, Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a s regionálními organizacemi, jako je Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (SAARC), Africká unie a Liga arabských států a další organizace, v souladu e články 21 a 22 SEU;

74.  zdůrazňuje, že EU musí vyčlenit dostatečné zdroje a zajistit odborné znalosti za účelem splnění ambiciózních cílů stanovených v novém akčním plánu, a to jak pokud jde o specializované lidské zdroje v delegacích a na ústředí, tak o dostupné finanční prostředky;

75.  dále opakuje, že je nejdůležitější, aby se EU aktivně a důsledně angažovala ve všech mechanismech OSN v oblasti lidských práv, zejména ve Třetím výboru Valného shromáždění OSN a v Radě OSN pro lidská práva; oceňuje úsilí, jež ESVČ, delegace EU v New Yorku a Ženevě a členské státy vynakládají za účelem dosažení soudržnějšího postupu EU v oblasti lidských práv na úrovni OSN; vybízí EU k tomu, aby zvýšila své úsilí o prosazení svých názorů mj. tím, že bude intenzivněji provádět meziregionální iniciativy a spolusponzorovat a iniciovat rezoluce; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU zaujala vedoucí postavení a prosazovala reformu OSN s cílem posílit dopad a intenzitu mnohostranného systému založeného na pravidlech a zajistit účinnější ochranu lidských práv a pokrok v oblasti mezinárodního práva;

o
o   o

76.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 70. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vedoucím delegací EU.

(1) http://www.ohchr.org/Documents/ProfessionalInterest/cedaw.pdf
(2) http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/69/167
(3) https://treaties.un.org/doc/source/docs/A_RES_45_158-E.pdf
(4) http://www.unhcr.org/3b66c2aa10
(5) http://www.ohchr.org/Documents/Publications/GuidingPrinciplesBusinessHR_EN.pdf
(6) http://www.un.org/en/development/desa/population/migration/generalassembly/docs/globalcompact/A_RES_71_1.pdf
(7) https://sustainabledevelopment.un.org/post2015/transformingourworld
(8) https://www.coe.int/en/web/conventions/full-list/-/conventions/rms/090000168008482e
(9) http://www.oecd.org/corporate/mne/oecdguidelinesformultinationalenterprises.htm
(10) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/131181.pdf
(11) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10897-2015-INIT/en/pdf
(12) http://europa.eu/globalstrategy/sites/globalstrategy/files/regions/files/eugs_review_web_0.pdf
(13) http://europa.eu/globalstrategy/sites/globalstrategy/files/full_brochure_year_1.pdf
(14) Úř. věst. L 76, 22.3.2011, s. 56.
(15) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/eu_guidelines_rights_of_child_0.pdf
(16) https://ec.europa.eu/europeaid/sites/devco/files/european-consensus-on-development-final-20170626_en.pdf
(17)  https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/eu_human_rights_guidelines_on_freedom_of_expression_online_and_offline_en.pdf
(18) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/137585.pdf
(19) http://www.ceceurope.org/wp-content/uploads/2015/08/CofEU_119404.pdf
(20) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/guidelines_death_penalty_st08416_en.pdf
(21) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/20120626_guidelines_en.pdf
(22) https://www.osce.org/odihr/19223?download=true
(23) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/137584.pdf
(24) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/eu_guidelines_on_human_rights_dialogues_with_third_countries.pdf
(25) Úř. věst. C 303, 15.12.2009, s. 12.
(26) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/16173_08_en.pdf
(27) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/10019_08_en.pdf
(28) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.
(29) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/eu_guidelines_hrd_en.pdf
(30) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10255-2016-INIT/en/pdf
(31) Přijaté texty, P8_TA(2017)0344.
(32) Přijaté texty, P8_TA(2016)0502.
(33) Přijaté texty, P8_TA(2016)0404.
(34) Přijaté texty, P8_TA(2016)0405.
(35) Přijaté texty P8_TA(2016)0300.
(36) Přijaté texty, P8_TA(2016)0020.
(37) Přijaté texty, P8_TA(2016)0066.
(38) Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 69.
(39) http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/RegularSessions/Session31/Documents/A_HRC_31_56_en.doc
(40) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 115.
(41) Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1.
(42) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(43) Úř. věst. C 310, 25.8.2016, s. 35.


20 let od předání Hongkongu
PDF 356kWORD 54k
Doporučení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2017 Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Hongkongu 20 let po předání (2017/2204(INI))
P8_TA(2017)0495A8-0382/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Základní zákon zvláštní administrativní oblasti (ZAO) Hongkong přijatý dne 4. dubna 1990, který vstoupil v platnost dne 1. července 1997,

–  s ohledem na společné prohlášení vlády Spojeného království a vlády Čínské lidové republiky k otázce Hongkongu ze dne 19. prosince 1984, známé jako čínsko-britské prohlášení,

–  s ohledem na společnou zprávu Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 26. dubna 2017 o zvláštní administrativní oblasti Hongkong – Výroční zpráva za rok 2016 (JOIN(2017)0016), ze dne 25. dubna 2016 o zvláštní administrativní oblasti Hongkong – Výroční zpráva za rok 2015 (JOIN(2016)0010) a ze dne 24. dubna 2015 o zvláštní administrativní oblasti Hongkong – Výroční zpráva za rok 2014 (JOIN(2015)0012),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 22. června 2016 o prvcích nové strategie EU vůči Číně (JOIN(2016)0030), na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny: Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice (COM(2015)0497) a na závěry Rady ze dne 18. července 2016 o strategii EU vůči Číně,

–  s ohledem na EU politiku „jedné Číny“,

–  s ohledem na dohodu o celní spolupráci mezi EU a ZAO Hongkong z roku 1999(1),

–  s ohledem na bezvízový vstup do schengenského prostoru(2) a zbytku Evropské unie pro držitele cestovních pasů zvláštní administrativní oblasti Hongkong a naopak,

–  s ohledem na dialog o lidských právech mezi EU a Čínou, který byl zahájen v roce 1995,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Hongkongu, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o případu Guie Minhaie, nakladatele vězněného v Číně(3), usnesení ze dne 4. února 2016 o případu pohřešovaných vydavatelů knih v Hongkongu(4), usnesení ze dne 15. prosince 2005 o stavu lidských práv v Tibetu a Hongkongu(5), usnesení ze dne 8. dubna 2003 o třetí a čtvrté výroční zprávě Komise Radě a Evropskému parlamentu o zvláštní administrativní oblasti Hongkong(6), usnesení ze dne 19. prosince 2002 o Hongkongu(7), usnesení ze dne 26. října 2000 o první a druhé výroční zprávě Komise o zvláštní administrativní oblasti Hongkong(8), usnesení ze dne 8. října 1998 o sdělení Komise Radě o Evropské unii a Hongkongu: po roce 1997(9) a usnesení ze dne 10. dubna 1997 o situaci v Hongkongu(10),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Číně, zejména na usnesení ze dne 16. prosince 2015(11) a na usnesení ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou(12),

–  s ohledem na článek 113 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0382/2017),

A.  vzhledem k tomu, že dne 1. července 1997 byla svrchovanost nad Hongkongem přenesena ze Spojeného království na Čínskou lidovou republiku;

B.  vzhledem k tomu, že čínsko-britské prohlášení z roku 1984 zaručovalo, že Hongkong si zachová autonomii a nezávislou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc po dobu 50 let od předání svrchovanosti, což stanoví rovněž Základní zákon zvláštní administrativní oblasti (ZAO) Hongkong z roku 1990;

C.  vzhledem k tomu, že EU a Evropský parlament jsou i nadále důraznými zastánci zásady „jedna země, dva systémy“ a vysokého stupně autonomie Hongkongu pod čínskou správou;

D.  vzhledem k tomu, že EU a Hongkong od roku 2005 každoročně pořádají setkání na vysoké úrovní – tzv. „strukturovaný dialog“; vzhledem k tomu, že 10. zasedání v rámci strukturovaného dialogu proběhlo v Bruselu dne 17. listopadu 2016;

E.  vzhledem k tomu, že dvoustranné vztahy mezi EU a Hongkongem se nadále upevňují; vzhledem k tomu, že Hongkong je po pevninské Číně druhým největším obchodním partnerem EU, 14. největším obchodním partnerem EU, pokud jde o zboží, a hlavním obchodním partnerem v oblasti služeb; vzhledem k tomu, že dvoustranné vztahy by měly profitovat z potřeby Hongkongu dále diverzifikovat hospodářství, z úzkých vztahů s novou Hedvábnou stezkou a z větší integrace oblasti delty Perlové řeky; vzhledem k tomu, že podle konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) je Hongkong druhým největším cílovým trhem pro přímé zahraniční investice na světě;

F.  vzhledem k tomu, že záležitosti obrany a oblast zahraničních věcí Hongkongu jsou v pravomoci vlády Čínské lidové republiky;

G.  vzhledem k tomu, že základní zákon poskytuje ZAO Hongkong právo uspořádat své vnější hospodářské vztahy a stát se členem mezinárodních organizací;

H.  vzhledem k tomu, že po 1. červenci 1997 zůstaly v platnosti již uzavřené dohody týkající se občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv a mezinárodní dohody o lidských právech; vzhledem k tomu, že také ČLR podepsala a ratifikovala mezinárodní dohody zaručující tato práva, a potvrdila tak význam a všeobecnou platnost lidských práv; vzhledem k tomu, že Čína s EU a dalšími mezinárodními partnery vytvořila fóra pro vedení dialogu o otázkách týkajících se právního státu;

I.  vzhledem k tomu, že Hongkong je členem nebo přidruženým členem více než 20 mezinárodních organizací, včetně Světové obchodní organizace (WTO), Mezinárodního měnového fondu (MMF), Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce (APEC), Interpolu, Banky pro mezinárodní platby (BIS), Asijské rozvojové banky, Asijské banky pro investice do infrastruktury (AIIB), Mezinárodního olympijského výboru, Mezinárodní obchodní komory a Mezinárodní konfederace svobodných odborů;

J.  vzhledem k tomu, že Hongkong je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

K.  vzhledem k tomu, že základní zákon stanovuje povinnost chránit lidská práva a svobody jednotlivců;

L.  vzhledem k tomu, že článek 27 základního zákona zaručuje svobodu slova, tisku a publikování a svobodu sdružování, shromažďování, pochodů a demonstrací;

M.  vzhledem k tomu, že články 45 a 68 základního zákona stanoví, že předseda výkonné rady a všichni členové legislativní rady by měli být v konečném důsledku voleni ve všeobecných volbách;

N.  vzhledem k tomu, že státní rada ČLR vydala dne 10. června 2014 bílou knihu o praktickém uplatňování politiky „jedna země, dva systémy“ v Hongkongu, v níž zdůraznila, že autonomie ZAO Hongkong podléhá konečnému povolení centrální vlády ČLR;

O.  vzhledem k tomu, že tradiční otevřená společnost v Hongkongu připravila cestu pro rozvoj skutečné a nezávislé občanské společnosti, která se aktivně a konstruktivně účastní veřejného života v ZAO;

P.  vzhledem k tomu, že hongkongská občanská společnost zvýšila povědomí veřejnosti o občanských a politických právech, náboženství, zdravotní péči, životním prostředí, změně klimatu, zapojení žen do politiky, právech pracovníků v cizí domácnosti, právech osob LGBTI a akademické a kulturní svobodě;

Q.  vzhledem k tomu, že Hongkong má dynamický pluralitní systém; vzhledem k tomu, že v průběhu let byli obyvatelé Hongkongu svědky masových demonstrací na podporu demokracie a plného uplatňování základního zákona, například protestů tzv. deštníkového hnutí v roce 2014, na podporu svobody sdělovacích prostředků, stejně jako, mimo jiné, proti zmizení hongkongských knihkupců;

R.  vzhledem k tomu, že za posledních 20 muselo několik novinářů a jiných pracovníků v médiích, často podporujících demokracii a vyjadřujících kritické názory, odstoupit, bylo přesunuto do méně citlivých oblastí a v některých případech jim bylo dokonce vyhrožováno násilím;

S.  vzhledem k tomu, že na konci roku 2015 zmizeli čtyři občané Hongkongu a jeden cizí státní příslušník spojení s vydavatelstvím Mighty Current a jeho knihkupectvím; vzhledem k tomu, že o několik měsíců později se objevily informace, že jsou zadržováni v pevninské Číně na neznámém místě, a vzhledem k tomu, že jeden z propuštěných nakladatelů uvedl, že jeho přiznání k protiprávnímu jednání bylo vynucené;

T.  vzhledem k tomu, že během několika posledních let byl v hongkongských sdělovacích prostředcích zaznamenán nárůst autocenzury, pokud jde o záležitosti týkající se pevninské Číny, což potvrdily i průzkumy a zprávy hongkongského sdružení novinářů;

U.  vzhledem k tomu, že Hongkong nabízí prostor pro další kvalitní vzdělávání a dosažení vysoké akademické úrovně, že však v důsledku opakovaných zásahů ze strany čínské ústřední vlády, zejména pokud jde o jmenování univerzitních rad, jsou akademické svobody ohroženy;

V.  vzhledem k tomu, že podle šetření, která provádí v pravidelných intervalech program hongkongské univerzity pro výzkum veřejného mínění, lze pozorovat vleklý pokles ztotožnění se s Čínou;

W.  vzhledem k tomu, že v lednu 2017 hongkongský Úřad pro životní prostředí zveřejnil průřezový „Akční plán Hongkongu v oblasti životního prostředí po roce 2030“, v němž jsou v návaznosti na pařížskou dohodu stanoveny nové cíle v oblasti emisí uhlíku, a to snížení množství emisí uhlíku do roku 2030 o dvě třetiny a celkového množství emisí o jednu třetinu ve srovnání s výchozími hodnotami v roce 2005;

X.  vzhledem k významu, který má hongkongský přístav pro ČLR a mezinárodní obchod;

1.  doporučuje Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku:

   a) zdůraznit orgánům zvláštní administrativní oblasti Hongkong a ČLR, že stejně jako je politika EU „jedné Číny“ základním kamenem zapojení EU, plné respektování Základního zákona ZAO Hongkongu a zásady „jedna země, dva systémy“ má zásadní význam pro rozvoj a budoucí posilování a rozšiřování stávajících a budoucích vztahů s EU a že vměšování do vnitřních záležitostí Hongkongu může tuto zásadu zpochybnit, a proto je nutné se ho vyvarovat;
   b) odsoudit neustálé zasahování ČLR do vnitřních záležitostí Hongkongu, které může ohrozit dlouhodobou životaschopnost modelu „jedna země, dva systémy“;
   c) prohloubit dvoustranný dialog s vládou ZAO Hongkong, zejména prostřednictvím každoročního zasedání v rámci strukturovaného dialogu mezi EU a Hongkongem, o širokém spektru témat a oblastí politiky, např. demokracii, lidských právech, právním státě, obchodu, investicích, finančních službách, clech, životním prostředí, změně klimatu, výzkumu a vzdělání, podporovat uplatňování zásady „jedna země, dva systémy“ a nadále předkládat výroční zprávy vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise o vývoji v Hongkongu Parlamentu a Radě;
   d) uznat, že postupem času se v Hongkongu rozvinula otevřená společnost, jejíž občané požívají lidských práv, svobod, vysoké úrovně veřejného zdravotnictví a bezpečnosti, transparentnosti a mají důvěryhodné soudnictví, v němž převládají zásady právního státu a nízká míra korupce, a že obyvatelé Hongkongu mají legitimní právo očekávat, že budou moci pokračovat ve svém způsobu života a požívat těchto práv a hodnot a vysoké míry autonomie;
   e) zdůraznit, že respektování autonomie Hongkongu má pro jeho další pozitivní vývoj a přátelské vztahy s pevninskou Čínou ou a pro pokračování dialogu mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem zásadní význam;
   f) plně se zavázat k podpoře autonomie a prosperity Hongkongu, práv a svobod jeho občanů a vyjádřit pevnou podporu zahájení politického reformního procesu, který je v souladu s mezinárodními normami a se základním zákonem udělujícím občanům ZAO právo volit a být volen na nejvyšší vedoucí pozice a odrážejícím většinový názor veřejného mínění v Hongkongu;
   g) vyzvat v této souvislosti vlády Hongkongu a ČLR, aby dodržely svůj závazek a vytvořily opět podmínky pro reformu všeobecného hlasování při budoucí volbě předsedy výkonné rady a členů legislativní rady v Hongkongu, s cílem vytvořit demokratický, spravedlivý, otevřený a transparentní volební systém;
   h) nalézt způsoby, jak podpořit upevňování demokracie a pluralitního systému v Hongkongu, a vyjádřit znepokojení nad rostoucím pronásledováním opozičních politických stran a odmítnutím obchodního rejstříku zaregistrovat řadu prodemokratických skupin;
   i) přivítat rekordní volební účast v posledních volbách do legislativní rady v roce 2016, vyjádřit však politování nad tím, že hongkongské orgány odmítly v roce 2016 zaregistrovat pro volby do legislativní rady novou politickou stranu podporující nezávislost a vyloučily šest kandidátů, kteří podporovali větší autonomii Hongkongu;
   j) odsoudit pohrůžky týkající se osobní bezpečnosti prodemokratických politiků, včetně únosů a fyzického násilí, o nichž informovali někteří zákonodárci;
   k) přivítat propuštění na kauci tří vedoucích představitelů prodemokratického hnutí, Joshuy Wonga, Nathana Lawa a Alexe Chowa, kteří byli nedávno odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce šest až osm měsíců kvůli „nedovolenému shromažďování“ poté, co byli v loňském roce odsouzeni k nevazebním trestům, například obecně prospěšným pracím, kvůli účasti na pokojných protestech; naléhavě vyzvat hongkongský nejvyšší odvolací soud, aby posoudil případy pana Wonga, pana Lawa a pana Chowa v souladu se závazky Hongkongu podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv, a naléhavě vyzvat vládu Hongkongu, aby revidovala zákon o veřejném pořádku s cílem uvést jej do souladu s mezinárodními lidskoprávními normami;
   l) upozornit Čínu na to, že ačkoli jsou základní zákon, čínsko-britské společné prohlášení a zásada „jedna země, dva systémy“ z velké části dodržovány, narůstají a šíří se obavy, že je zpochybňován dohodnutý vysoký stupeň autonomie Hongkongu, právní hodnota nebo duch čínsko-britského společného prohlášení;
   m) vyjádřit hluboké znepokojení nad tím, že stálý výbor Národního lidového kongresu vydává před rozhodnutím soudu výklady základního zákona, ať už vyžádané či nikoli, které naznačují, že demokraticky zvolení zákonodárci by měli být vyloučeni, a podkopávají tak důvěru v plnou nezávislost soudnictví v jednotlivých případech; připomenout, že hlavním nástrojem řešení sporů by měly být hongkongské soudy a obvyklý soudní proces;
   n) zdůraznit, že průběh případu pěti zmizelých knihkupců vyvolal politováníhodné otázky týkající se autonomie ZAO, jak je stanovena v jejím základním zákoně, a nejasnosti ohledně úlohy pevninských donucovacích orgánů v Hongkongu;
   o) vyjádřit znepokojení ohledně obvinění, že čínské donucovací orgány působí v Hongkongu, což by představovalo porušení základního zákona a bylo by v rozporu se zásadou „jedna země, dva systémy“;
   p) zdůraznit, že svoboda informací a svoboda slova jsou obecně dodržovány, zároveň však vyjádřit znepokojení nad trvalým zhoršováním situace v oblasti svobody tisku v Hongkongu provázeným rostoucím tlakem na sdělovací prostředky, jak tištěné, tak elektronické, zvyšující se autocenzurou s ohledem zejména na citlivé otázky pevninské Číny nebo ohledně hongkongské vlády a zpřísňující se kontrolou prodeje citlivých politických knih prostřednictvím monopolizace vlastnictví téměř všech knihkupectví;
   q) pokračovat ve dvoustranném dialogu s vládou ZAO Hongkongu ohledně různých oblastí politiky, jakož i o provádění zásady „jedna země, dva systémy“;
   r) opět poukázat na to, že žádné právní předpisy přijaté v rámci základního zákona, včetně všech právních předpisů, které mají být navrženy na základě článku 23 základního zákona, jako je případný zákon o národní bezpečnosti, nesmí zasahovat do nezávislosti a výlučné jurisdikce soudnictví Hongkongu a neměly by porušovat povinnosti vyplývající z Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, neměly by poškozovat svobody, jako je svoboda projevu, svoboda sdělovacích prostředků, svoboda sdružování a shromažďování, právo demonstrovat, zakládat odbory a právo na stávku a svoboda vědeckého výzkumu a kulturního a uměleckého projevu, ani by neměly být využívány k pronásledování aktivistů v oblasti lidských práv a kritiků vlády;
   s) předložit Parlamentu v dohledné době návrhy na rozvoj spolupráce s hongkongskými orgány v oblasti daňové transparentnosti (včetně automatické výměny informací), boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu a zavádění opatření, která si OECD vyžádala v rámci svého balíčku opatření proti erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS);
   t) podněcovat a podporovat regionálně koordinovaná prodemokratická hnutí coby klíčový nástroj pro prohloubení asijské spolupráce v otázkách demokracie a lidských práv;
   u) naléhavě vyzvat hongkongskou vládu, aby přijala účinnější opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům a opatření ke sledování a pokutování firem, které prostřednictvím svých dceřiných společností v Hongkongu umožňují páchání uvedených činů;
   v) nalézt způsoby, jak podpořit občanskou společnost Hongkongu, zejména organizace, které prosazují univerzální hodnoty, podporují lidská práva, nezávislost soudnictví a svobodu tisku; zdůraznit, že prostředkem pro řešení sporů mohou být pouze pokojné formy protestů a dialogu;
   w) doporučit hongkongské legislativní radě, aby s občanskou společností a občany Hongkongu konzultovala a pečlivě přezkoumala budoucí právní předpisy týkající se vysokorychlostních železnic;
   x) podporovat akademické instituce v Hongkongu, aby zachovaly vysokou úroveň svých kurikul a výzkumu a chránily akademické svobody, vyjádřit však znepokojení v tomto ohledu, pokud jde o postup jmenování vysokoškolských rad a vnější zásahy usilující o změnu školních kurikul, což by mohlo ohrozit nezávislost institucí vysokoškolského vzdělávání; podporovat upevňování vazeb mezi akademickými institucemi v Evropě a Hongkongu;
   y) vyzvat k včasnému přijetí antidiskriminačního zákona;
   z) připomenout, že hongkongská společnost a její obyvatelé jsou značně ovlivněni přistěhovalectvím, mj. uprchlíky, a vyzvat hongkongskou vládu, aby svou uprchlickou a migrační politiku uvedla do souladu s mezinárodními normami, zejména pokud jde o nezletilé uprchlíky bez doprovodu;
   aa) poukázat na to, že ačkoli poslední průzkumy ukazují, že si mnozí obyvatelé Hongkongu přejí emigrovat, bylo by nešťastné, pokud by si Hongkong nemohl udržet své nejschopnější a nejlepší občany, a znepokojující, pokud by mnoho, zejména mladých lidí mělo ztratit důvěru v budoucnost;
   ab) vyjadřuje obavu, že skupina odborníků OSN specializující se na Severní Koreu ve svých zprávách uvedla, že Hongkong je jednou ze dvou obchodních jurisdikcí, kde funguje nejvíce fiktivních společností spravovaných Severní Koreou; připomíná, že společné mezinárodní podniky se Severní Koreou představují porušení poslední rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2388 (2017), a naléhavě žádá hongkongské orgány, aby reagovaly na obavy skupiny odborníků OSN specializující se na Severní Koreu;
   ac) upozornit hongkongské orgány na skutečnost, že podle studie vzrostl v Hongkongu komunální odpad v posledních deseti letech o 80 %, což je více než dvojnásobek růstu počtu obyvatel, a pomáhat při rozvoji účinné politiky snižování objemu odpadu podporou recyklace a dalších forem oběhového hospodářství a zvyšováním povědomí o odpovědné spotřebě;
   ad) zdůraznit čínským orgánům, že plné respektování autonomie Hongkongu by mohlo posloužit jako vzor pro radikální demokratické reformy v Číně a pro postupnou liberalizaci a otevření čínské společnosti;
   ae) zdůraznit odhodlání EU usilovat o upevňování demokracie, včetně právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu v Hongkongu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jakož i pro informaci vládě zvláštní administrativní oblasti Hongkong a vládě Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. L 151, 18.6.1999, s. 20.
(2) Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0444.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0045.
(5) Úř. věst. C 286 E, 23.11.2006, s. 523.
(6) Úř. věst. C 064 E, 12.3.2004, s. 130.
(7) Úř. věst. C 031 E, 5.2.2004, s. 261.
(8) Úř. věst. C 197, 12.7.2001, s. 387.
(9) Úř. věst. C 328, 26.10.1998, s. 186.
(10) Úř. věst. C 132, 28.4.1997, s. 222.
(11) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 92.
(12) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 126.

Právní upozornění