Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 14. prosince 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Svoboda projevu ve Vietnamu, zejména případ Nguyena Van Hoy
 Kambodža: zákaz opozice
 Salvador: případy žen stíhaných za samovolné potraty
 Situace v Afghánistánu
 Situace Rohingyů
 Provádění směrnice o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii
 Jednání Petičního výboru v roce 2016
 Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu

Svoboda projevu ve Vietnamu, zejména případ Nguyena Van Hoy
PDF 334kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o svobodě projevu ve Vietnamu, zejména o případu Nguyen Van Hoy (2017/3001(RSP))
P8_TA(2017)0496RC-B8-0685/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Vietnamu,

–  s ohledem na sedmý dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem, který se konal dne 1. prosince 2017,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem, která byla podepsána dne 27. června 2012;

–  s ohledem na obecné zásady EU z roku 2008 týkající se ochránců lidských práv,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, k němuž Vietnam přistoupil v roce 1982,

–  s ohledem na rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ze dne 26. února 2016 ve věci 1409/2014/MHZ o neprovedení předběžného posouzení dopadu dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem na lidská práva Evropskou komisí,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU považuje Vietnam za důležitého partnera v Asii; vzhledem k tomu, že v roce 2015 jsme si připomněli 25. výročí navázání vztahů mezi EU a Vietnamem; vzhledem k tomu, že tyto vztahy rychle přerostly z obchodní spolupráce a pomoci v komplexnější partnerství;

B.  vzhledem k tomu, že rodina 22letého bloggera Nguyen Van Hoy, který na internetu zveřejňoval videa, oznámila dne 11. ledna 2017 jeho zmizení a že následně bylo zjištěno, že byl zadržen policií bez oficiálního soudního příkazu;

C.  vzhledem k tomu, že Nguyen Van Hoa byl původně zatčen podle článku 258 vietnamského trestního zákoníku a obviněn ze „zneužívání demokratických svobod za účelem poškozování státních zájmů“; vzhledem k tomu, že v dubnu 2017 bylo toto obvinění zpřísněno a překlasifikováno na porušení článku 88; vzhledem k tomu, že článek 88 trestního zákoníku je ve velké míře využíván proti ochráncům lidských práv, kteří upozorňují na porušování lidských práv ve Vietnamu;

D.  vzhledem k tomu, že dne 27. listopadu 2017 byl Nguyen Van Hoa odsouzen k sedmi letům vězení za on-line šíření informací, včetně videozáznamů, o ekologické katastrofě v provincii Ha Tinh, kterou v dubnu 2016 způsobila tchajwanská ocelářská společnost Formosa Ha Tinh nezákonně vypouštějící toxický průmyslový odpad do oceánu, což mělo zničující dopady na životní prostředí podél 200 km dlouhého pobřeží, kde byl zničen mořský život a obyvatelé onemocněli;

E.  vzhledem k tomu, že tato katastrofa způsobila rozsáhlé rozhořčení mezi vietnamskými obyvateli, širokou mobilizaci sociálních sítí a vedla k obrovským pokojným demonstracím ve všech velkých městech ve Vietnamu; vzhledem k tomu, že zatčení Nguyen Van Hoy bylo jedním z řady zatčení, které vietnamské orgány provedly několik dní před svátky Tet;

F.  vzhledem k tomu, že lidový soud v provincii Ha Tinh shledal po dvou a půlhodinovém soudním řízení Nguyen Van Hou vinným z výroby propagandy proti státu podle článku 88 trestního zákoníku; vzhledem k tomu, že Nguyen Van Hoovi nebyl umožněn přístup k obhájci, který by jej při jednání zastupoval;

G.  vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2017 vietnamský soud potvrdil trest 10letého vězení pro jinou bloggerku, Ngoc Nhu Quynh Nguyenovou, kvůli protistátní propagandě poté, co napsala kritické příspěvky týkající se poškozování životního prostředí, politiky a úmrtí v policejní vazbě;

H.  vzhledem k tomu, že Úřad OSN pro lidská práva a jeho zvláštní postupy a mechanismy opakovaně odsoudily používání článku 88 trestního zákoníků a řadu dalších jeho ustanovení, která jsou v rozporu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv;

I.  vzhledem k tomu, že většina sdělovacích prostředků je ve vlastnictví státu a je státem kontrolována; vzhledem k tomu, že svoboda tisku je výrazně omezena; vzhledem k tomu, že Vietnamu patří podle indexu svobody tisku vypracovaného Reportéry bez hranic v roce 2017 175. místo ze 180 zemí; vzhledem k tomu, že v reakci na všeobecné rozhořčení mezi vietnamským obyvatelstvem po katastrofě v provincii Ha Tinh orgány přechodně zablokovaly přístup na sociální sítě, násilně potlačovaly demonstrace a zatýkaly demonstranty;

J.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2016 Vietnam přijal zákon o přístupu k informacím a novelu tiskového zákona, která omezuje svobodu projevu a zpřísňuje cenzuru, a rovněž byly přijaty předpisy zakazující demonstrace před budovami soudů v průběhu soudních řízení;

K.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení je ve Vietnamu potlačována a katolická církev a státem neuznaná náboženství, jako je Sjednocená budhistická církev Vietnamu, některé protestantské církve a jiná vyznání, včetně etnické menšiny horalů, jsou i nadále vystaveny těžké náboženské perzekuci;

L.  vzhledem k tomu, že v průběhu sedmého dialogu o lidských právech mezi EU a Vietnamem byly projednávány svoboda projevu, sdružování, shromažďování, vyznání a přesvědčení a přístup k informacím; vzhledem k tomu, že EU poukázala na zhoršování občanských a politických práv ve Vietnamu; vzhledem k tomu, že vyzvala Vietnam, aby vydal stálá pozvání pro zvláštní postupy OSN;

1.  odsuzuje rozhodnutí, kterým byl Nguyen Van Hoa odsouzen k sedmi letům vězení; zdůrazňuje, že Nguyen Van Hoa uplatňoval své právo na svobodu projevu; naléhavě vyzývá vietnamské orgány, aby Nguyen Van Hou okamžitě a bezpodmínečně propustily;

2.  vyjadřuje své znepokojení nad nárůstem počtu zadržení, zatčení i rozsudků nad vietnamskými občany v souvislosti s vyjadřováním jejich názorů;

3.  vyjadřuje své znepokojení nad stále restriktivnějším přístupem orgánů s ohledem na svobodu projevu a jiné svobody; odsuzuje v tomto ohledu použití fyzického a psychického obtěžování ze strany orgánů, mimosoudní domácí vězení, tlak na obhájce, zaměstnavatele, pronajímatele a rodinné příslušníky aktivistů a sledování narušující soukromí; vyjadřuje znepokojení také nad omezováním svobody pohybu, aby se bloggerům a aktivistům zabránilo v účasti na veřejných akcích, jako jsou jednání o lidských právech, a v účasti na soudních řízeních se spolupracujícími aktivisty;

4.  vyzývá vietnamské orgány, aby propustily všechny občany zadržované za to, že pokojným způsobem uplatňovali své právo na svobodu projevu;

5.  vyzývá vietnamské orgány, aby ukončily veškerá omezení a obtěžování ochránců lidských práv a zaručily za všech okolností, aby tito ochránci mohli vykonávat svou legitimní činnost v oblasti lidských práv bez strachu z represe a bez jakýchkoli omezení, včetně soudního obtěžování;

6.  vyjadřuje vážné znepokojení nad rozsáhlým uplatňováním vnitrostátních bezpečnostních ustanovení ve vietnamském trestním zákoníku;

7.  odsuzuje používání trestu smrti ve Vietnamu za některé trestné činy v oblasti národní bezpečnosti, jak je stanoveno v jeho pozměněném trestním zákoníku, a skutečnost, že jsou nadále vydávány rozsudky trestu smrti; znovu zdůrazňuje jednoznačné odmítání trestu smrti ze strany EU, a to ve všech případech bez výjimky; opakovaně vyzývá vietnamské orgány, aby vyslovily moratorium na trest smrti jako první krok k jeho zrušení u všech trestných činů;

8.  naléhavě vyzývá vietnamskou vládu, aby změnila některé články trestního zákoníku, například článek 88 o propagandě a článek 79 o činnosti zaměřené na svržení správních orgánů, které Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva odsoudil, neboť jsou v rozporu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, a aby zajistila, aby národní bezpečnostní zájmy nebyly používány jako záminka pro potlačování lidských práv, včetně svobody projevu a svobody náboženského vyznání a přesvědčení; vyjadřuje své znepokojení nad novým zákonem o sdruženích a zákonem o náboženském přesvědčení a vyznání, které jsou neslučitelné s mezinárodními normami;

9.  naléhavě vyzývá Vietnam, aby vydal stálé pozvání zvláštním postupům OSN, zejména zvláštnímu zpravodaji pro podporu a ochranu práva na svobodu přesvědčení a projevu a zvláštnímu zpravodaji pro situaci ochránců lidských práv, a aby jim poskytl volný a neomezený přístup ke všem stranám, s nimiž chtějí vést konzultace;

10.  vítá ratifikaci Úmluvy OSN proti mučení Vietnamem a naléhavě jej vyzývá, aby se smysluplně zapojil do jejího provádění, mimo jiné poskytováním pravidelných a podrobných zpráv podle ustanovení této úmluvy; trvá na tom, že žádné prohlášení získané na základě mučení nebo jiného špatného zacházení nelze použít jako důkaz pro odsouzení osob obviněných z propagandy nebo jiných politicky motivovaných obvinění;

11.  vítá posilování partnerství a dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem a připomíná význam dialogu jako klíčového nástroje, který by měl být účinně využíván k podpoře a povzbuzení Vietnamu při provádění nezbytných reforem;

12.  vítá skutečnost, že EU v průběhu sedmého dialogu o lidských právech mezi EU a Vietnamem vznesla otázku svobody projevu a sdružování a zvyšujícího se počtu zadržení, zatčení a rozsudků; důrazně vybízí Komisi, aby sledovala pokrok v rámci dialogu zavedením referenčních hodnot a kontrolních mechanismů; naléhavě vyzývá Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby nadále v pravidelném dialogu s Vietnamem vznášely otázku svobody projevu, a to i během příštího summitu setkání Asie-Evropa (ASEM), který se bude v roce 2018 konat v Bruselu;

13.  vyzývá vietnamské orgány, aby řešily ekologickou havárii v provincii Ha Tinh, která způsobila hromadný úhyn ryb v tomto regionu a ovlivnila životy tisíců lidí, a to prostřednictvím legislativních opatření zaměřených na obnovu a oživení místního hospodářství;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a vládě a Národnímu shromáždění Vietnamu.


Kambodža: zákaz opozice
PDF 333kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o Kambodži: zejména o rozpuštění strany CNRP (2017/3002(RSP))
P8_TA(2017)0497RC-B8-0686/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kambodži, zejména na usnesení ze dne 14. září 2017(1),

–  s ohledem na návštěvu delegace Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) v Evropském parlamentu ve dnech 30. až 31. října 2017,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv z roku 2008,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 16. listopadu 2017 o rozpuštění Kambodžské národní strany záchrany (CNRP),

–  s ohledem na dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Kambodžským královstvím z roku 1997,

–  s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 22. února 2017 k politické situaci v Kambodži a na prohlášení mluvčího delegace EU ze dne 3. září 2017 a 25. srpna 2017 k omezením prostoru pro politickou činnost v Kambodži,

–  s ohledem na rezoluci (A/RES/53/144) přijatou Valným shromážděním OSN dne 8. března 1999 o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských orgánů prosazovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody,

–  s ohledem na mírové dohody podepsané v Paříži v roce 1991, v jejichž článku 15 je zakotven závazek chránit lidská práva a základní svobody v Kambodži, a to i ze strany mezinárodních signatářů,

–  s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se,

–  s ohledem na kambodžskou ústavu, zejména na její článek 41, v němž jsou zakotvena práva a svobody projevu a shromažďování, na článek 35 o právu na účast v politickém procesu a na článek 80 o poslanecké imunitě,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv se v Kambodži v roce 2017 ještě více zhoršila a narůstá počet případů zatčení příslušníků politické opozice, lidskoprávních aktivistů a představitelů občanské společnosti;

B.  vzhledem k tomu, že kambodžský parlament schválil v roce 2017 dva soubory represivních pozměňovacích návrhů k zákonu o politických stranách, jejichž součástí jsou četná omezení, která jsou koncipována takovým způsobem, aby vytvořila překážky pro činnost opozičních stran;

C.  vzhledem k tomu, že dne 6. října 2017 kambodžské ministerstvo vnitra podalo v souladu se zákonem o politických stranách k nejvyššímu soudu návrh na rozpuštění Kambodžské národní strany záchrany (CNRP);

D.  vzhledem k tomu, že dne 16. listopadu 2017, po jednodenním jednání, nejvyšší soud oznámil rozpuštění CNRP; vzhledem k tomu, že nejvyšší soud rovněž vydal pro 118 členů CNRP zákaz politické činnosti po dobu pěti let; vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto rozhodnutí, které se zakládá na dvou sériích kontroverzních pozměňovacích návrhů k zákonu o politických stranách, bude vláda v období předcházejícím všeobecným volbám naplánovaným na červenec 2018 bez opozice;

E.  vzhledem k tomu, že kambodžské orgány stíhají a pronásledují členy opozičních stran již několik let; vzhledem k tomu, že v Kambodži zůstává méně než 40 % poslanců parlamentu za CNRP v důsledku skutečnosti, že další poslanci byli pod pohrůžkou zatčení nuceni odejít ze země;

F.  vzhledem k tomu, že kambodžské ministerstvo vnitra má rozsáhlé pravomoci umožňující mu pozastavit činnost politických stran, nesplňují-li vágně stanovená kritéria; vzhledem k tomu, že dne 2. října 2017 ministerstvo vnitra rozpustilo v souladu s články 19 a 20 zákona o politických stranách 20 politických stran;

G.  vzhledem k tomu, že dne 3. září 2017 byl předseda CNRP Kem Sokha zatčen a obviněn z vlastizrady podle článku 443 kambodžského trestního zákoníku, přestože má poslaneckou imunitu; vzhledem k tomu, že žádost Kema Sokhy o propuštění na kauci byla dne 26. září 2017 zamítnuta, když se nemohl dostavit ke slyšení, neboť vězeňská služba prohlásila, že nemohou zajistit jeho bezpečnost; vzhledem k tomu, že podle organizací zabývajících se lidskými právy byl dne 24. listopadu 2017 podroben výslechu, ačkoli neměl adekvátní přístup k právnímu poradenství či osobní zdravotní péči; vzhledem k tomu, že je nutné vyjasnit jeho právní postavení; vzhledem k tomu, že žádost o propuštění na kauci nyní projednává nejvyšší soud; vzhledem k tomu, že v případě uznání vinným mu hrozí trest až 30 let odnětí svobody; vzhledem k tomu, že předseda soudu Dith Munty je členem stálého výboru vládnoucí strany;

H.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních kambodžských problémů zůstává zabírání půdy; vzhledem k tomu, že neustále narůstá počet případů zatčení a zadržování příslušníků politické opozice, politických komentátorů, zástupců odborů, lidskoprávních aktivistů a představitelů občanské společnosti v Kambodži, včetně ADHOC 5; vzhledem k tomu, že obránce lidských práv Tep Vanny z komunity Boeung Kak zůstává i nadále ve vězení, kde si odpykává 2,5letý trest za účast na pokojné manifestaci v roce 2013; vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2017 nejvyšší soud rozsudek proti Tepovi Vannymu potvrdil;

I.  vzhledem k tomu, že předchozí předseda CNRP Sam Rainsy byl pod pohrůžkou soudního stíhání nucen odstoupit; vzhledem k tomu, že byl v nepřítomnosti odsouzen za hanobení a nyní žije v exilu; vzhledem k tomu, že po rozpuštění opozice stále více poslanců parlamentu za CNRP z Kambodže utíká; vzhledem k tomu, že organizace zabývající se lidskými právy hlásí, že někteří z nich hledají azyl;

J.  vzhledem k tomu, že na politický život v Kambodži a na její vládu má značný vliv Čína;

K.  vzhledem k tomu, že Kambodža využívá v rámci všeobecného systému preferencí EU (GSP) ten nejvýhodnější režim, konkrétně režim „Vše kromě zbraní“ (EBA); vzhledem k tomu, že EU Kambodži přidělila finanční prostředky na období 2014–2020 ve výši až 410 milionů EUR, přičemž 10 milionů EUR je určeno na podporu procesu volební reformy v Kambodži;

L.  vzhledem k tomu, že právo na účast na politickém životě je zakotveno v článku 41 kambodžské ústavy; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o rozpuštění mládežnické organizace CNRP je výrazným krokem směrem od cesty pluralismu a demokracie zakotvené v kambodžské ústavě;

M.  vzhledem k tomu, že 55 nevládních organizací vydalo výzvu k uspořádání nové Pařížské konference o Kambodži se všemi příslušnými subjekty s cílem diskutovat o stavu právního státu a demokracie v Kambodži a vybídnout tak kambodžskou vládu k tomu, aby přehodnotila svou politiku týkající se opozičních stran;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad rozpuštěním strany CNRP; vyjadřuje hluboké politování nad zákazem této strany, který dokládá další autokratické působení předsedy vlády Hun Sena; naléhavě vyzývá vládu, aby odvolala své rozhodnutí o rozpuštění CNRP, navrátila zvolené členy vnitrostátního parlamentu a obecní rady do jejich funkcí, umožnila plný podíl opozičních stran na veřejném životě a zajistila volný prostor pro působení médií a organizací občanské společnosti a aby ukončila atmosféru strachu a zastrašování vzhledem k tomu, že to vše jsou předpoklady svobodných, inkluzivních a transparentních voleb;

2.  opětovně vyjadřuje své vážné obavy uvedené v předchozích usneseních ohledně dalšího zhoršování podmínek pro opoziční politiky, lidskoprávní aktivisty a příslušníky občanské společnosti v Kambodži;

3.  podporuje stanovisko vysokého komisaře OSN pro lidská práva, že obvinění vznesená proti straně CNRP a jejím členům byla neurčitá a stejně neurčitá byla právní ustanovení podporující podnět k jejímu rozpuštění;

4.  domnívá se, že Nejvyšší soud v Phnompenhu nepřípustně zasahuje do práv kambodžského lidu svobodně si vybírat své politické zástupce a hlasovat pro ně ve vnitrostátních volbách v roce 2018; vyjadřuje politování nad tím, že v této zemi neexistuje nezávislé a nestranné soudnictví;

5.  vyzývá kambodžskou vládu, aby zrušila veškeré nedávné změny zákona o politických stranách a volebních zákonů, které omezují svobodu projevu a politické svobody;

6.  důrazně odsuzuje zatčení Kema Sokhy a dalších politických aktivistů; naléhavě vyzývá kambodžské orgány, aby okamžitě zrušily zatýkací rozkaz vydaný na opozičního vůdce Sama Rainsyho a zprostily ho všech obvinění a aby okamžitě a bezpodmínečně propustily Kema Sokhu z vězení a zprostily všech obvinění jeho i další opoziční poslance;

7.  vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně průběhu důvěryhodných a transparentních voleb v Kambodži v roce 2018 v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu o rozpuštění strany CNRP; zdůrazňuje, že volební proces, z nějž byla svévolně vyloučena hlavní opoziční strana, není zákonný, a že transparentní volby založené na soutěži mezi kandidáty jsou klíčovým nástrojem zajištění míru a stability v zemi i v celém regionu;

8.  vítá rozhodnutí EU o odnětí veškeré volební pomoci, dokud Kambodža nezahájí reformy v souladu s mezinárodními volebními standardy s cílem posílit demokracii a chránit prostor pro občanskou společnost;

9.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiku Mogheriniovou a zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby využili veškeré dostupné prostředky s cílem chránit základní práva kambodžského lidu volit a být volen a s cílem zajistit pluralismus a demokratické zásady plně v souladu s kambodžskou ústavou;

10.  připomíná kambodžské vládě, že musí plnit své povinnosti a závazky týkající se demokratických zásad a základních lidských práv, které jsou základním prvkem dohody o spolupráci s Evropskou unií;

11.  zdůrazňuje, že dodržování základních lidských práv je předpokladem k tomu, aby Kambodža nadále požívala unijního preferenčního režimu EBA; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisařku Malmstömovou, aby bezodkladně přezkoumaly povinnosti Kambodže v rámci dohod uvedených v článku 19 nařízení o EBA; zdůrazňuje, že pokud Kambodža postupuje v rozporu se svými povinnostmi v rámci nařízení o EBA, musí být dočasně zrušeny celní preference, jichž v současnosti požívá

12.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby připravily seznam osob odpovědných za rozpuštění opozice a za další případy závažného porušování lidských práv v Kambodži s cílem uvalit na ně vízová omezení a zmrazení majetku;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN, vládám a parlamentům členských států a vládě a Národnímu shromáždění Kambodže.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0348.


Salvador: případy žen stíhaných za samovolné potraty
PDF 355kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o Salvadoru: případy žen stíhaných za potrat (2017/3003(RSP))
P8_TA(2017)0498RC-B8-0695/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 8, 19, 157, 216 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) této smlouvy,

–  s ohledem na kapitolu 7 akčního plánu EU-CELAC (Společenství latinskoamerických a karibských států) na období 2015–2017 týkající se genderových záležitostí,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005), Peking + 15 (2010) a Peking + 20 (2015),

–  s ohledem na prohlášení trojice předsednictví EU (Estonsko, Bulharsko a Rakousko) ze dne 19. července 2017 o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015 a o politice Evropské unie v této oblasti(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1567/2003 ze dne 15. července 2003 o podpoře politik a opatření, která se týkají reprodukčního a sexuálního zdraví a s ním souvisejících práv v rozvojových zemích(2),

–  s ohledem na pátý OSN rozvojový cíl tisíciletí (zlepšení zdraví matek),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979,

–  s ohledem na studii, kterou vypracoval Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen v únoru 2017 na téma práv žen v Salvadoru, a na prohlášení učiněná v jejím závěru,

–  s ohledem na články 6, 24 a 39 Úmluvy OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení, jejíž je Salvador smluvní stranou od roku 1996,

–  s ohledem na článek 144 Ústavy Salvadorské republiky, v němž se stanoví, že mezinárodní smlouvy uzavřené s ostatními státy nebo mezinárodními organizacemi představují zákony republiky a že v případě rozporu mezi smlouvou a zákonem platí ustanovení smlouvy,

–  s ohledem na rámec pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek prostřednictvím vnější činnosti EU (2016–2020)

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na prohlášení pracovní skupiny OSN pro otázky diskriminace žen v právních předpisech a v praxi ze dne 11. května 2015,

–  s ohledem na Meziamerickou úmluvu o předcházení, trestání a vymýcení násilí na ženách (Úmluva z Belém do Pará),

–  s ohledem na salvadorské legislativní nařízení č. 520 („Zvláštní komplexní zákon zajišťující ženám život bez násilí“),

–  s ohledem na články 133, 135 a 136 salvadorského trestního zákoníku,

–  s ohledem na prohlášení, které učinil vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn dne 17. listopadu 2017 na konci své salvadorské mise,

–  s ohledem na článek 1 Ústavy Salvadorské republiky,

–  s ohledem na salvadorský zákon o rovnosti, spravedlnosti a odstranění všech forem diskriminace žen přijatý v roce 2016, zákon zajišťující ženám život bez násilí přijatý v roce 2012 a zákon o komplexní ochraně dětí a dospívajících (LEPINA) přijatý v dubnu 2009, který ukládá ministerstvu školství šířit osvětu v oblasti rovnosti žen a mužů a reprodukčního zdraví a bojovat proti diskriminaci žen ve vzdělávacím systému,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU; vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení a nediskriminaci je základní právo, které je zakotveno ve Smlouvách a v Evropské listině základních práv a mělo by být plně respektováno, prosazováno a uplatňováno v legislativě, v praxi, v judikatuře i v každodenním životě;

B.  vzhledem k tomu, že v článcích 36 a 37 závěrů své studie týkající se stavu ženských práv v Salvadoru Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen vyzývá Salvador, aby zrušil zákony trestající umělé přerušení těhotenství;

C.  vzhledem k tomu, že od roku 2000 bylo nejméně 120 žen v Salvadoru stíháno za umělé přerušení těhotenství nebo zabití, došlo-li k smrti plodu v posledních měsících těhotenství, přičemž 26 z těchto žen bylo odsouzeno za zabití a 23 za umělé přerušení těhotenství a všem odsouzeným byly uloženy mimořádně dlouhé tresty, třebaže se podle mezinárodních norem nedopustily trestné činnosti; vzhledem k tomu, že většina těchto žen jsou ženy mladé, chudé, s nízkým vzděláním a ze vzdálených komunit; vzhledem k tomu, že v současné době jsou řešeny dva případy v rámci trestního stíhání; vzhledem k tomu, že poté, co Teodora del Carmen Vásquezová strávila posledních deset let ve vězení, byl její případ přezkoumán druhým rozhodčím soudem dne 13. prosince 2017 a její odvolání zamítnuto, zatímco Evelyn Beatriz Hernandezové Cruzové byl trest potvrzen v říjnu 2017;

D.  vzhledem k tomu, že tzv. „Las 17“ byly ženy, které byly potrestány nejpřísněji, když v období let 2000 až 2011 byly odsouzeny k desetiletím odnětí svobody; vzhledem k tomu, že několik z nich bylo propuštěno poté, co soudy přehodnotily svá rozhodnutí;

E.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na základě pohlaví je v Salvadoru vážným problémem – údaje ukazují, že každé tři hodiny je sexuálně napadena jedna žena, přičemž znásilnění často vede k nežádoucímu těhotenství, a počet zavražděných žen dosahuje horentních čísel, zatímco pouze 5 % těchto vražd se dostane před soud;

F.  vzhledem k tomu, že veřejní zaměstnanci jakékoli instituce, včetně nemocnic a klinik, mají povinnost nahlásit pacientky, které podstoupí akutní porodnické zásahy, což představuje porušení práva na ochranu soukromí pacientů a vytváří prostředí, v němž ženy trpí stigmatizací; vzhledem k tomu, že tato ohlašovací povinnost vede k tomu, že ženy, které mají během těhotenství vážné komplikace se rozhodnou ze strachu ze stíhání a věznění lékařskou pomoc radši nevyhledat; vzhledem k tomu, že neplnění ohlašovací povinnosti je paušálně považováno za trestný čin;

G.  vzhledem k tomu, že případy zabití žen a dívek související s genderovou příslušností dosahují v Salvadoru hrozivé míry; vzhledem k tomu, že v letech 2015 a 2016 bylo zavražděno 1 097 žen, přičemž 201 žen bylo zavražděno v období mezi lednem a červnem 2017; vzhledem k tomu, že podle Organizace salvadorských žen pro mír (ORMUSA) evidoval salvadorský národní úřad civilní policie minulý rok 3 947 hlášení sexuálního napadení, kdy se v 1 049 případech jednalo o znásilnění, včetně znásilnění v rámci rodiny, přičemž 1 873 obětí byly nezletilé osoby nebo osoby klasifikované jako „invalidní“;

H.  vzhledem k tomu, že míra těhotnosti dospívajících dívek je v Salvadoru vysoká, což je dáno mimo jiné nedostatečnou sexuální osvětou ve školách; vzhledem k tomu, hlavními faktory těhotenství v raném věku jsou sexuální zneužívání a znásilnění; vzhledem k tomu, že podle ministerstva zdravotnictví bylo v roce 2015 zaznamenáno 1 445 případů těhotných dívek ve věku mezi 10 a 14 lety;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 1998 bylo v Salvadoru umělé přerušení těhotenství prohlášeno za všech okolností za trestný čin, a to i v případech přerušení těhotenství ohrožujícího život ženy či dívky nebo jedná-li se o znásilnění, incest či života neschopný plod; vzhledem k tomu, že byl navíc v roce 1999 na základě změny ústavy prohlášen lidský zárodek za lidskou bytost a to „počínaje početím“; vzhledem k tomu, že kdokoli tedy provádí umělé přerušení těhotenství nebo si jej sám přivádí, a to i v předplodové fázi, může být stíhán a potrestán odnětím svobody v trvání dvou až osmi let, přičemž ovšem v mnoha případech překvalifikovali žalobci obvinění na „zabití s přitěžujícími okolnostmi“, za něž hrozí trest odnětí svobody až na 50 let; vzhledem k tomu, že právní předpisy, které potenciálně povolují umělé přerušení za těchto okolností, jsou od října 2016 zablokovány v Národním shromáždění, nicméně v současnosti probíhají diskuse o dalším pokroku v této oblasti;

J.  vzhledem k tomu, že Salvador i nadále z náboženských, kulturních a jiných důvodů odpírá ženám a dívkám přístup k bezpečnému a legálnímu potratu, čímž porušuje jejich právo na zdraví, život a fyzickou a duševní integritu;

K.  vzhledem k tomu, že ministerstvo školství nedávno vypracovalo materiály pro začlenění sexuálního a reprodukčního zdraví do vnitrostátních školních osnov, ale kvůli odporu z různých stran se konečná verze těchto materiálů zaměřuje místo původního cíle na propagaci sexuální abstinence, a to navzdory tomu, že 42 % dívek otěhotní před dosažením věku 20 let;

L.  vzhledem k tomu, že v Latinské Americe je riziko mateřské úmrtnosti čtyřikrát vyšší u dospívajících mladších 16 let; vzhledem k tomu, že 65 % případů porodnické píštěle se vyskytuje u těhotenství mladistvých, což má vážný dopad na jejich životy, včetně závažných zdravotních problémů a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že těhotenství v raném věku je rovněž nebezpečné pro novorozence, jejichž úmrtnost je v takových případech oproti průměru o 50 % vyšší; vzhledem k tomu, že až 40 % žen v tomto regionu se stalo oběťmi sexuálního násilí; vzhledem k tomu, že 95 % umělých přerušení těhotenství provedených v Latinské Americe je nebezpečných;

M.  vzhledem k tomu, že podle ministerstva zdravotnictví zemřelo v letech 2011 až 2015 14 žen v důsledku komplikací spojených s potratem, 13 žen v souvislosti s ektopickým těhotenstvím a 63 žen v souvislosti se stávajícími právními předpisy upravujícími umělé přerušení těhotenství; vzhledem k tomu, že sebevražda je příčinou 57 % úmrtí těhotných žen ve věku mezi 10 a 19 lety; vzhledem k tomu, že mnoho žen se při těhotenských komplikacích obává požádat o lékařskou pomoc, což způsobuje více úmrtí, než kolika by se jim dalo zabránit; vzhledem k tomu, že tato situace se týká především žen, které jsou na tom ekonomicky nejhůře a které nemají přístup ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejícím právům;

N.  vzhledem k tomu, že organizace Human Rights Watch a Amnesty International upozorňují na to, že ženy, které v Salvadoru prodělají potrat nebo porodí mrtvé dítě, jsou často pronásledovány s podezřením, že podstoupily umělé přerušení těhotenství; vzhledem k tomu, že zdravotnický personál tyto ženy často nahlásí a ty jsou pak následně během hospitalizace zatčeny;

O.  vzhledem k tomu, že odborníci z OSN varovali, že rozhodnutí salvadorských úřadů vede k hrubému porušení práva žen a dívek na život, zdraví a fyzickou a duševní integritu, což zároveň ohrožuje jejich ekonomické a společenské vyhlídky;

P.  vzhledem k tomu, že v březnu 2015 Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva požádal Salvador, aby přezkoumal a změnil své právní předpisy týkající se umělého přerušení těhotenství, a zajistil tak jejich soulad s ostatními právy, jako je právo na zdraví a život; vzhledem k tomu, že fyzické, sexuální a psychické násilí páchané na ženách představuje porušení lidských práv;

Q.  vzhledem k tomu, že se Salvador aktivně účastnil 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen; vzhledem k tomu, že by všechny strany měly i nadále prosazovat Pekingskou akční platformu OSN, co se týče mj. přístupu ke vzdělání a zdraví jakožto základním lidským právům, a k sexuálním a reprodukčním právům;

R.  vzhledem k tomu, že orgány, které monitorují provádění úmluv OSN, včetně Výboru pro lidská práva (HRC) a Výboru pro odstranění diskriminace žen při OSN (CEDAW), vyzvaly různé latinskoamerické země, aby stanovily výjimky z restriktivních právních předpisů týkajících se umělého přerušení těhotenství v případě, kdy těhotenství ohrožuje život či zdraví ženy, kdy se jedná o závažné poškození plodu nebo kdy je těhotenství důsledkem znásilnění či incestu;

S.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn vyjádřil znepokojení ohledně situace žen a dívek v Salvadoru poté, co tuto zemi navštívil v listopadu 2017; vzhledem k tomu, že vyzval Salvador k vyhlášení moratoria na uplatňování článku 133 trestního zákoníku a k přezkoumání případů žen zadržovaných kvůli trestným činům souvisejícím s potraty;

T.  vzhledem k tomu, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva o právech dítěte (CRC) a Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva (CESCR) výslovně uznaly spojení mezi nebezpečnými nezákonnými potraty a vysokou mírou mateřské úmrtnosti; vzhledem k tomu, že Úmluva proti mučení stanoví, že státy, které absolutně zakazují umělé přerušení těhotenství za všech okolností, vystavují ženy a dívky situacím, v nichž jsou ponižovány a je s nimi nakládáno krutým způsobem;

U.  vzhledem k tomu, že v rámci všeobecného pravidelného přezkumu OSN bylo Salvadoru předáno deset doporučení ohledně toho, aby svůj zákon o umělém přerušení těhotenství uvedl v soulad s mezinárodními normami v oblasti lidských práv, avšak salvadorská vláda všechna tato doporučení zamítla;

V.  vzhledem k tomu, že podle pravidel OSN pro zacházení s vězněnými ženami a pro nevazební opatření pro pachatelky trestných činů (bangkokská pravidla) by měly být ženy, které mají odpovědnost péče o dítě, a těhotné ženy ve všech možných a vhodných případech odsuzovány k trestům bez odnětí svobody;

W.  vzhledem k tomu, že prevence neplánovaných těhotenství a snižování počtu případů mateřství dospívajících dívek všeobecným přístupem ke službám péče o sexuální a reprodukční zdraví je jedním z cílů zahrnutých mezi cíle udržitelného rozvoje;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad stavem dodržování lidských práv žen a dívek, včetně péče o sexuální a reprodukční zdraví a práv na ni, v Salvadoru a odsuzuje veškeré formy násilí páchaného na ženách; připomíná, že takovéto skutky jsou závažným porušením lidských práv a důstojnosti žen a dívek; zdůrazňuje, že článek 7 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (který Salvador ratifikoval dne 3. března 2016) definuje nucené těhotenství jako zločin proti lidskosti a jednu z forem genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, které je závažným porušením lidských práv a důstojnosti žen a dívek;

2.  důrazně odmítá vynášení odsuzujících rozsudků nad ženami a dívkami, které porodily mrtvé děti nebo potratily, a jejich trestání odnětím svobody a žádá jejich okamžité a bezpodmínečné propuštění; domnívá, že by nikdo neměl jít do vězení na základě těchto odsuzujících rozsudků;

3.  odsuzuje stíhání žen za umělé přerušení těhotenství, dlouhá období pobytu ve vazbě před soudním řízením a nepřiměřeně přísné trestněprávní tresty ukládané ženám, které usilují o umělé přerušení těhotenství, a také zatýkání a věznění žen, jakmile dorazí do nemocnice s potřebou zdravotní péče, a to na základě jejich nahlášení zdravotnickým personálem příslušným orgánům v obavě, že by v opačném případě byli potrestáni sami zdravotníci;

4.  odsuzuje absolutní kriminalizaci umělého přerušení těhotenství podle článků 133, 135 a 136 trestního zákoníku a její závažné a diskriminační dopady na ženy, které jsou nuceny se uchylovat k rizikovým metodám umělého přerušení těhotenství a ocitají se tak ve vážném ohrožení zdraví a života; vyzývá Zákonodárné shromáždění Salvadoru, aby se řídilo doporučeními vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zaída Raáda Zaída Husajna a doporučením výboru pro Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, aby bylo vyhlášeno moratorium na uplatňování výše uvedených článků;

5.  vyzývá Salvador, aby zajistil ženám a dívkám přístup k bezpečnému a legálnímu umělému přerušení těhotenství; vyzývá v této souvislosti Zákonodárné shromáždění Salvadoru, aby podpořilo návrh zákona, kterým jsou reformovány články 133, 135 a 136 trestního zákoníku tak, že umělé přerušení těhotenství již není trestným činem alespoň v případech, kdy těhotenství ohrožuje život nebo fyzické či mentální zdraví těhotné ženy nebo dívky, kdy je plod závažným a fatálním způsobem poškozen nebo kdy je těhotenství důsledkem znásilnění či incestu;

6.  vyzývá salvadorské orgány, aby vyhlásily moratorium na vymáhání dodržování současné právní úpravy a aby přezkoumaly případy žen, které jsou ve vazbě na základě obvinění z potratu, porodu mrtvého dítěte nebo trestných činů souvisejících s umělým přerušením těhotenství, s cílem zajistit jejich propuštění, zajistit řádný proces při řízeních týkajících se umělého přerušení těhotenství, umožnit obviněným ženám čekat na soudní stání mimo věznici a zaručit zachovávání profesního tajemství u všech zdravotnických pracovníků a důvěrnosti u pacientů; odsuzuje veškerá opatření k potrestání žen a dívek usilujících o umělé přerušení těhotenství a také k potrestání všech profesionálních zdravotníků, kteří pomáhají se k této možnosti dostat a příslušný zákrok provést, a žádá úplné zrušení takovýchto opatření;

7.  připomíná povinnost salvadorské vlády chránit práva svých občanů a dodržovat zásady právního státu, pokud jde o princip presumpce neviny, v tom smyslu, že souzení jedinci by měli být pokládáni za nevinné, dokud jim není prokázána vina, a že důkazní břemeno by mělo spočívat na orgánech, které vedou stíhání, a nikoli na hájícím se jedinci, v souladu s Římským statutem, jehož je Salvador ratifikující smluvní stranou; vyzývá salvadorské orgány, aby poskytly představitelům veřejné moci, včetně příslušníků soudní moci, školení v problematice genderu; vyzývá ESVČ a Komisi, aby tyto snahy financovaly a podporovaly;

8.  odsuzuje nelidské podmínky ve věznicích, jako je mučení, omezování pohybu vězňů a znemožňování návštěv rodinných příslušníků; žádá salvadorskou vládu, aby jako opatření k zamezení mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení ve všech věznicích a vazebních zařízeních ratifikovala opční protokol k Úmluvě proti mučení; žádá, aby byl do vazebních věznic povolen přístup nezávislým mezinárodním organizacím; naléhavě vyzývá salvadorské orgány, aby zlepšily podmínky vězněných žen, mj. tím, že jim zpřístupní hygienické prostředky, a budou tak respektovat jejich nejzákladnější lidská práva;

9.  připomíná vládě a soudní moci, že mají povinnost dodržovat mezinárodní standardy rovného přístupu ke spravedlnosti a zásady zaručující spravedlivý proces pro každého a že o vině je možno rozhodnout teprve po zjištění konkrétních a dostatečných důkazů; požaduje, aby vláda dala k dispozici dostatek veřejných prostředků na financování právního zastupování těch, kdo si nemohou dovolit je hradit sami;

10.  žádá, aby soudní systém zajistil spravedlivý soudní proces se všemi zárukami pro Teodoru del Carmen Vásquezovou a Evelyn Beatriz Hernandez Cruzovou a aby byly jejich rozsudky odloženy; vyjadřuje solidaritu s kampaní „Las 17“, hnutím žen, které byly nespravedlivě uvězněny až na 40 let, a to v zásadě proto, že potratily, porodily mrtvé dítě nebo u nich došlo k jiným porodnickým komplikacím; vyjadřuje svou solidaritu s každičkou salvadorskou ženou, která je stíhána z podobných důvodů, nebo je odsouzena za „usmrcení s přitěžujícími okolnostmi“; žádá příslušné orgány, aby všechny případy přezkoumaly a udělily obviněným milost;

11.  vyjadřuje vážné znepokojení nad vysokým počtem těhotných v dětském věku v Salvadoru; naléhavě vyzývá salvadorské orgány, aby splnily své mezinárodní závazky a chránily lidská práva tím, že zajistí, aby všechny dívky měly přístup k veškerým informacím a zdravotnickým službám při zvládání vysoce rizikových těhotenství, která jsou důsledkem znásilnění;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že těla žen a dívek jsou, zejména pokud jde o jejich sexuální zdraví a reprodukční práva, nadále předmětem ideologických bojů, a vyzývá Salvador, aby uznal nezcizitelná práva žen a dívek na fyzickou integritu a samostatné rozhodování, pokud jde mimo jiné o přístup k dobrovolnému plánování rodičovství a bezpečnému a legálnímu umělému přerušení těhotenství; je přesvědčen, že všeobecný zákaz umělého přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů a v případech těhotenství v důsledku znásilnění a incestu, a odmítnutí poskytnout bezplatnou zdravotní péči v případech znásilnění, naplňuje znaky týrání;

13.  oceňuje přijetí „zvláštního komplexního zákona o životě bez násilí pro ženy“ poté, co pro něj hlasovaly jednotně napříč stranami všechny poslankyně salvadorského Zákonodárného shromáždění, a připomíná salvadorským orgánům, že je třeba jej plně uplatňovat, zejména pokud jde o závazek chránit ženy a dívky před násilím;

14.  vítá skutečnost, že nedávno byla formulována politika Salvadoru ve věci sexuálního a reprodukčního zdraví a byl vytvořen nový program „Ciudad Mujer“, jehož prostřednictvím vznikly služby pro 1,5 milionu žen v celé zemi, zejména zvyšováním informovanosti a poskytováním informací o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech na ně, podporuje jeho snahy a naléhavě vyzývá vládu Salvadoru, aby zajistila přístup k informacím o moderních prostředcích antikoncepce a o službách s nimi spojených a aby vyvinula úsilí o zavedení komplexní sexuální výchovy ve státních školách;

15.  naléhavě vyzývá Radu, aby zrychlila svou činnost s cílem umožnit, aby EU ratifikovala a provedla Istanbulskou úmluvu, a zajistila tak soulad mezi vnitřní a vnější činností EU v problematice násilí páchaného na dětech, ženách a dívkách;

16.  vyzývá Radu, aby do pokynů EU týkajících se znásilnění a násilí páchaného na ženách a dívkách zahrnula problematiku bezpečného a legálního umělého přerušení těhotenství; zdůrazňuje skutečnost, že všeobecný přístup ke zdravotní péči, zejména v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a s tím spojených práv, je jedním ze základních lidských práv;

17.  žádá hlavy států a předsedy vlád EU–CELAC, aby na své vrcholné schůzce rozšířili kapitolu akčního plánu EU–CELAC týkající se násilí na základě pohlaví s cílem stanovit jasný harmonogram činnosti a prováděcích opatření, která mají zaručit náležitou péči, pokud jde o prevenci a vyšetřování veškerých případů násilí páchaného na ženách, jejich potrestání a poskytnutí odpovídajícího odškodnění obětem;

18.  vítá úsilí delegace EU v Salvadoru jednat s vnitrostátními orgány ve věci práv žen, včetně otázky kriminalizace umělého přerušení těhotenství; trvá na tom, aby byla tato záležitost považována za vrcholnou prioritu, a žádá ESVČ, aby pravidelně informovala Parlament o tom, jakou vyvíjí v této oblasti činnost; trvá na tom, aby delegace EU poskytovala veškerou možnou podporu ženám, které jsou v současnosti ve vězení za trestné činy související s umělým přerušením těhotenství, včetně konání pravidelných návštěv, podpory jejich příbuzným a nabídky právní pomoci;

19.  připomíná EU její závazky na základě rámce pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen prostřednictvím vnějších vztahů EU na období 2016–2020; žádá ESVČ, aby pozorně sledovala přezkum případů na místě, a žádá Komisi, aby zajistila, aby se evropská rozvojová spolupráce řídila přístupem založeným na lidských právech, se zvláštním důrazem na rovnost pohlaví a boj proti všem formám sexuálního násilí páchaného na ženách a dívkách; vyzývá členské státy a orgány EU, aby zvýšily podporu, kterou poskytují místním obráncům lidských práv a nevládním organizacím vedoucím v Salvadoru kampaň za práva žen a dívek, zvláště za péči o sexuální a reprodukční zdraví a práva na ni a za plánování rodičovství, včetně podpory finanční;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, orgánům Salvadoru, Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Středoamerickému parlamentu, Latinskoamerickému parlamentu, Parlamentnímu shromáždění EU–Latinská Amerika a generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0502.
(2) Úř. věst. L 224, 6.9.2003, s. 1.


Situace v Afghánistánu
PDF 269kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o situaci v Afghánistánu (2017/2932(RSP))
P8_TA(2017)0499RC-B8-0678/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na výsledky bruselské mezinárodní konference o Afghánistánu ze dne 5. října 2016, které spolupředsedala Evropská unie,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Afghánistánu, zejména na usnesení ze dne 26. listopadu 2015 o situaci v Afghánistánu, zvláště zabíjení v provincii Zábul(1) a ze dne 13. června 2013 o vyjednávání dohody o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi EU a Afghánistánem(2),

–  s ohledem na závěry Rady o Afghánistánu ze dne 16. října 2017,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 14. září 2016 o situaci v Afghánistánu,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2210 (2015), rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2344 (2017) a na mandát mise OSN na pomoc Afghánistánu (UNAMA),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 24. července 2017 Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Prvky strategie EU v Afghánistánu“ (JOIN(2017)0031),

–  s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 13. února 2017 nazvanou „Pakistan Coercion, UN Complicity: The Mass Forced Return of Afghan Refugees“ (Nátlak Pákistánu, spoluvina OSN: hromadné nucené navracení afghánských uprchlíků),

–  s ohledem na čtvrtletní zprávu zvláštního generálního inspektora USA pro obnovu Afghánistánu (SIGAR) pro Kongres USA ze dne 30. ledna 2017,

–  s ohledem na Společný další postup EU a Afghánistánu v otázkách migrace, který byl podepsán dne 3. října 2016,

–  s ohledem na dohodu o spolupráci mezi EU a Afghánistánem v oblasti partnerství a rozvoje, která byla podepsána dne 18. února 2017,

–  s ohledem na zprávu OSN o zacházení s osobami zadržovanými v souvislosti s konfliktem v Afghánistánu z dubna 2017,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy spolupracují od roku 2001 s Afghánistánem a širším mezinárodním společenstvím v oblasti boje proti terorismu a extremismu a současně také usilují o udržitelný mír a rozvoj; vzhledem k tomu, že kvůli sílícímu tlaku povstalců a teroristů, obtížné ekonomické situaci a nestabilitě v politické sféře jsou tyto cíle ohroženy a s nimi i významný pokrok, jehož bylo dosaženo;

B.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy poskytly Afghánistánu od roku 2002 humanitární a rozvojovou pomoc v hodnotě miliard eur; vzhledem k tomu, že EU je největším partnerem Afghánistánu v oblasti rozvojové spolupráce a že se očekává, že poskytne až 5 miliard EUR z celkové částky 13,6 miliard EUR přislíbené Afghánistánu na období let 2017–2020 na bruselské mezinárodní konferenci o Afghánistánu, která se konala v říjnu 2016;

C.  vzhledem k tomu, že zaručení demokracie, lidských práv, právního státu a řádné správy věcí veřejných během období přeměny Afghánistánu a v rámci desetiletí transformace (2015-2024) má pro vybudování stabilního a prosperujícího státu zásadní význam;

D.  vzhledem k tomu, že za posledních 15 let od roku 2001 došlo k výraznému zvýšení životní úrovně, kdy díky přístupu k základní zdravotní péči a vzdělání a lepšímu postavení žen pětinásobně vzrostl HDP na hlavu a průměrná střední délka života se zvýšila o 15 let; vzhledem k tomu, že podle zvláštního generálního inspektora USA pro obnovu Afghánistánu (SIGAR) se od pádu Tálibánu v roce 2001 zvýšil počet žáků vzdělávaných na všeobecných školách z jednoho milionu, z nichž většina byli chlapci, na téměř devět milionů v roce 2015, kdy dívky tvořily podle odhadů 39 % z celkového počtu studujících;

E.  vzhledem k tomu, že dne 24. července 2017 zveřejnila Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku společné sdělení o strategii EU v Afghánistánu; vzhledem k tomu, že si EU stanovila čtyři prioritní oblasti, které mají pro pokrok v Afghánistánu zásadní význam: a) podpora míru, stability a regionální bezpečnosti; b) upevnění demokracie a právního státu a podpora lidských práv, řádné správy věcí veřejných a emancipace žen; c) podpora hospodářského a lidského rozvoje; d) řešení problémů spojených s migrací;

F.  vzhledem k tomu, že po krizi následující po prezidentských volbách v roce 2014 pozastavila vláda národní jednoty plnění reformního programu, což vedlo ke zvýšení nestability politické situace; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti v Afghánistánu činí 39 % a že více než 39 % jeho obyvatelstva žije v chudobě;

G.  vzhledem k tomu, že rozsáhlá korupce, hluboce zakořeněné klientelistické systémy a neschopnost politicky roztříštěné afghánské vlády pokročit s reformami ohrožují další pokrok i dosavadní pozitivní výsledky;

H.  vzhledem k tomu, že Podpůrná mise OSN v Afghánistánu (UNAMA), která byla zřízení v roce 2002, podporuje afghánskou vládu v jejím úsilí o dosažení míru, ochrany lidských práv a řádné správy věcí veřejných; vzhledem k tomu, že její mandát každoročně prodlužuje Rada bezpečnosti OSN a že naposledy byl jednomyslně prodloužen do roku 2018;

I.  vzhledem k tomu, že kvůli znovu sílícímu Tálibánu a al-Káidě a nově se vyskytující přítomnosti organizace Islámského státu (IS) v Afghánistánu, již představuje například jeho nedávno utvořená místní odnož (Islámský stát v provincii Chorásán (ISKP)), ale i velkému počtu afghánských migrantů vracejících se domů – a navzdory dosažení některých socioekonomických a politických cílů v posledních letech – hrozí, že současná nestabilní situace přeroste v rozsáhlejší konflikt; vzhledem k tomu, že nedávná zpráva UNAMA hovoří o nejvyšším počtu obětí od roku 2009, neboť v roce 2016 bylo zaznamenáno 11 318 civilních obětí, zatímco od ledna 2017 do září téhož roku činil počet obětí již 8 019; vzhledem k tomu, že tento vývoj rovněž vedl k větší migraci do Evropy;

J.  vzhledem k tomu, že na základě nové strategie USA pro Afghánistán a jižní Asii se stávající americký kontingent čítající 8 400 vojáků rozšíří o dalších 4 000 vojáků; vzhledem k tomu, že nová americká strategie požaduje, aby Pákistán přestal poskytovat útočiště nebo podporu teroristům, a vyzývá k většímu zapojení Indické republiky do snah o stabilizaci tohoto regionu; vzhledem k tomu, že v misi Rozhodná podpora pod velením NATO budou posíleny jednotky ze současných 13 000 na 16 000 příslušníků; vzhledem k tomu, že nová strategie USA se bude formovat příklonem k podmíněnému přístupu, kdy diplomatické a ekonomické dohody budou začleňovány do rámce vojenského úsilí;

K.  vzhledem k tomu, že Afghánistán čelí bezpříkladnému nárůstu počtu afghánských státních příslušníků – ať už s doklady, či bez nich –, kteří se vracející do vlasti, zejména z Pákistánu; vzhledem k tomu, že v Íránu žije a do Afghánistánu se vrací přibližně dva miliony Afghánců bez příslušných dokladů a jeden milion Afghánců s právním postavením uprchlíka; vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva vnitřně vysídlených osob žije v Afghánistánu v důsledku konfliktu více než 1,8 milionu vnitřně vysídlených osob a v roce 2016 uteklo rekordních 650 000 osob do jiných oblastí země, v nichž hledají bezpečí, což představuje průměrně 1500 osob denně; vzhledem k tomu, že počet afghánských uprchlíků vracejících se z Pákistánu vzrostl z 55 000 v roce 2015 na 370 000 ve druhé polovině roku 2016, což je nejvyšší hodnota za posledních deset let;

L.  vzhledem k tomu, že Indická republika je největším regionálním poskytovatelem pomoci Afghánistánu, přičemž od sesazení vlády Tálibánu v roce 2001 poskytla pomoc v hodnotě 3 miliard USD; vzhledem k tomu, že z této pomoci bylo v Afghánistánu financováno mj. vybudování více než 200 škol, poskytnutí více než 1 000 stipendií afghánským studentům a umožnění studia v Indii pro zhruba 16 000 Afghánců; vzhledem k tomu, že Indie rovněž přispěla pomocí při výstavbě kritické infrastruktury, jako např. 4 000 km silnic v Afghánistánu, zejména dálnice spojující města Zarandž a Dilárám, přehrady Salma a elektrického vedení, jakož i budovy afghánského parlamentu;

M.  vzhledem k tomu, že nestabilita v Afghánistánu má z ekonomického a bezpečnostního hlediska negativní dopad na Írán i celý širší region; vzhledem k tomu, že ekonomika Afghánistánu je vysoce závislá na produkci máku, která v posledních letech významně vzrostla, což v sousedním Íránu vedlo k prudkému nárůstu v užívání drog; vzhledem k tomu, že Tálibán z tohoto nezákonného obchodu s drogami financuje své operace; vzhledem k tomu, že omezení tohoto obchodu a nalezení ekonomických alternativ k němu by bylo oboustranně výhodné pro Írán i Afghánistán; vzhledem k tomu, že opium pocházející z Afghánistánu je hlavní surovinou pro výrobu heroinu v EU; vzhledem k tomu, že ke snížení toku omamných látek na ruské a evropské trhy je nezbytná spolupráce s Íránem a dalšími hraničícími státy, např. Tádžikistánem, Turkmenistánem a Uzbekistánem;

N.  vzhledem k tomu, že pro budoucnost Afghánistánu má zcela zásadní význam faktor nové infrastruktury, aby se této zemi – jedné z nejchudších na světě – otevřel zcela nový rozměr ekonomických a sociálních příležitostí; vzhledem k tomu, že nový program rozvoje národní infrastruktury přiláká pozitivní a rostoucí regionální investice v rámci nové Hedvábné stezky;

O.  vzhledem k tomu, že některé zprávy naznačují, že se v Afghánistánu nachází nevyužité nerostné bohatství v hodnotě jednoho až tří bilionů dolarů; vzhledem k tomu, že nezákonná těžba je vážným problémem, který může z potenciálně progresivního odvětví v Afghánistánu učinit příčinu konfliktů a nestability; vzhledem k tomu, že těžba představuje druhý největší zdroj příjmů Tálibánu;

1.  uznává, že navzdory značnému a dlouhodobému mezinárodnímu úsilí čelí Afghánistán i nadále vážnému konfliktu, který jej citelně brzdí v ekonomickém a sociálním rozvoji; připomíná, že Afghánistán je rozvrácen v důsledku 40 let konfliktů a válek; znovu zdůrazňuje cíle Evropské unie, k nimž patří podpora míru, stability a regionální bezpečnosti, posilování demokracie, právního státu a lidských práv, prosazování řádné správy věcí veřejných a posílení postavení žen, podpora hospodářského a lidského rozvoje a řešení problémů spojených s migrací;

2.  připomíná, že Afghánistán v uplynulých patnácti letech dosáhl pozitivních politických, bezpečnostních, hospodářských a rozvojových výsledků; zdůrazňuje, že pětinásobně vzrostl HDP na hlavu, že se o téměř 15 let prodloužila očekávaná délka života a že se oproti roku 2001 významně zvýšil počet dívek zapojených do školní docházky, takže dnes školu navštěvuje asi 40 % z celkových 8 až 9 milionů dětí; zdůrazňuje, že žádný z těchto úspěchů by nebyl možný bez nasazení afghánského obyvatelstva a závazku mezinárodního společenství a poskytnutí peněžních prostředků, know-how a lidských zdrojů na místě; zdůrazňuje, že dosažené úspěchy jsou velmi křehké a že je lze snadno zvrátit; poukazuje na to, že pokrok bude vyžadovat další reformy, stabilní vztahy se sousedy a neustálé zajišťování nezbytné míry bezpečnosti a stability;

3.  uznává úsilí mezinárodního společenství, které v rámci operace Trvalá svoboda a mise ISAF, v nichž přišlo o život téměř 3 500 vojáků a vojaček, zajišťovalo bezpečnost v Afghánistánu déle než 10 let, a vzdává hold jeho obětem; vítá misi Rozhodná podpora vedenou NATO, které se účastní 39 států a která zahájila činnost dne 1. ledna 2015 a má mandát k výcviku, poradenství a podpoře afghánských bezpečnostních sil a orgánů; oceňuje velké oběti bezpečnostních sil, které každoročně v boji proti povstalcům utrpí těžké ztráty; připomíná každoroční příspěvek mezinárodního společenství ve výši asi 1 miliardy USD, které má do roku 2020 pomáhat s jejich financováním;

4.  vítá skutečnost, že se afghánská vláda zavázala naplňovat národní strategii zaměřenou na kvalitní politické, sociální, ekonomické a bezpečné prostředí, které umožní vytvoření mírového, bezpečného a udržitelného Afghánistánu, jak je nastíněno v závěrech ministerské konference o Afghánistánu, která se konala v Bruselu dne 5. října 2016; vyzývá k tomu, aby byla funkce předsedy vlády zakotvena v afghánské ústavě, což by umožnilo větší politickou stabilitu Afghánistánu; vyzývá afghánskou vládu, aby zajistila transparentnost volebního procesu v roce 2018; vyzývá afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního, aby své velké veřejné závazky k ochraně práv a svobod doplnil rychlým a důkladným prováděním právních předpisů na jejich ochranu;

5.  zdůrazňuje, že mírový proces vedený Afghánci, za který by sami odpovídali, představuje jedinou cestu vpřed, v jejímž rámci bude bezvýhradně integrována celá občanská společnost a všechny strany konfliktu; připomíná afghánské vládě, že pro umožnění rozvoje a upevnění míru a stability je nezbytné, aby ustaly vnitropolitické boje; vyzývá EU, aby aktivně podporovala Afghánci vedený program odzbrojení, demobilizace a opětovného začlenění bývalých povstalců;

6.  zdůrazňuje význam Afghánistánu pro stabilitu v regionu; poukazuje na to, že bezpečný, stabilní a prosperující Afghánistán má zásadní význam pro mír a stabilitu celého regionu; v této souvislosti připomíná význam regionálních partnerů, jako jsou země Střední Asie, Írán, Čína, Indie a Pákistán; vybízí tyto země ke konstruktivní spolupráci a k zahájení skutečného vyjednávacího procesu bez předchozích podmínek, který bude zaměřen na výsledky; bere na vědomí činnost čtyřstranné koordinační skupiny pro Afghánistán vytvořené v prosinci 2015, jejímiž členy jsou USA, Čína, Afghánistán a Pákistán;

7.  vyjadřuje vrcholné znepokojení nad tím, že navzdory politické dohodě dosažené po prezidentských volbách v roce 2014 se bezpečnostní situace v Afghánistánu zhoršila a znásobil se počet teroristických útoků; je velmi znepokojen pokračujícím rozšiřováním území ovládaného Tálibánem a nedávným posílením teroristických skupin IS a al-Káidy; upozorňuje na to, že podle zvláštního generálního inspektora USA pro obnovu Afghánistánu (SIGAR) bylo od ledna do listopadu 2016 zabito 6 785 příslušníků afghánských ozbrojených sil a dalších 11 777 příslušníků utrpělo zranění, a také na to, že podle UNAMA se v roce 2016 oproti předchozímu roku rovněž o 3 % zvýšil počet civilních obětí (3 498 mrtvých a 7 920 raněných); lituje zhoršující se bezpečnostní situace, která umožňuje zločineckým skupinám unášet jak afghánské státní příslušníky, tak i občany jiných zemí, včetně humanitárních pracovníků a pracovníkům poskytujících pomoc;

8.  je velmi znepokojen tím, že se v zemi zformoval IS, což je prvek, který nejnověji přispívá k čím dál nestabilnější bezpečnostní situaci v Afghánistánu; zdůrazňuje, že kromě své bašty na východě země (Nangarhar) se pokouší prosadit svou přítomnost na severu země za pomoci Islámského hnutí Uzbekistánu; zdůrazňuje, že pokud by se to podařilo, vzniklo by na tomto území prostředí nabízející útočiště pro zahraniční bojovníky a radikální ozbrojence, kteří jsou po vojenských nezdarech IS v Iráku a Sýrii z těchto dvou zemí vytlačováni;

9.  zdůrazňuje význam skutečného vnitřního procesu usmíření; zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti radikalizaci, extremismu a verbování do teroristických organizací; zdůrazňuje, že boj proti terorismu a jeho financování je klíčovým prvkem k vytvoření prostředí, které bude příznivé pro posílení bezpečnosti v Afghánistánu;

10.  varuje, že nedostatečné kapacity afghánských národních obranných a bezpečnostních sil a národního policejního sboru představují i nadále jedno z nejkritičtějších slabých míst ohrožujících bezpečnost a obnovu Afghánistánu; vítá dlouhodobé zaměření EU na posílení úlohy i práv afghánských žen a uznává, že je třeba cvičit policistky; vítá skutečnost, že se vláda Indické republiky v prosinci 2015 zavázala pomoci Afghánistánu tím, že poskytne obrannou výzbroj afghánské armádě a vojenský výcvik tisícům příslušníků afghánských bezpečnostních složek, což významně přispělo ke zlepšení jeho vojenských schopností v souladu s cílem mise pod vedením NATO nazvané „Rozhodná podpora“ a zaměřené na výcvik, poradenství a pomoc afghánským bezpečnostním silám a institucím, která byla zahájena v lednu 2015; s povzbuzením sleduje spolupráci Indické republiky a Afghánistánu a dosažené výsledky v oblasti infrastrukturních projektů a humanitární podpory;

11.  domnívá se, že boj proti korupci, jež je přítomna v afghánských vládních institucích, musí být stálou a zásadní prioritou vzhledem k celkovému přímému negativnímu dopadu, jaký má korupce na kvalitu vládnutí v této zemi; vyzývá afghánskou vládu, aby posílila politickou inkluzivnost, posílila odpovědnost a aktivně bojovala proti kultuře korupce a nepotismu; v této souvislosti zejména vítá, že bylo v Afghánistánu v červnu 2016 zřízeno justiční středisko proti korupci; bere kromě jiného na vědomí výzvu mise UNAMA, aby mezinárodní společenství dlouhodobě podporovalo snahy afghánské vlády v oblasti boje proti korupci a napomáhalo jim;

12.  vyzývá afghánskou vládu a její regionální partnery, zejména Írán, aby bojovaly proti nelegálnímu obchodu s drogami a nelegální těžbě a koordinovaly vzájemně potírání těchto nezákonných praktik, které mají škodlivý vliv na stabilitu regionu; připomíná všem stranám, že se jedná o hlavní zdroje financování teroristických organizací v regionu; uznává, že jakýkoli rozvoj těžby musí být udržitelný a ku prospěchu široké veřejnosti v souladu s mezinárodními normami; odsuzuje represe, nelegální obchod s drogami, zabírání půdy, nezákonné konfiskace a vydírání ze strany vůdců ozbrojených skupin; připomíná, že nelegální obchod s opiem a jeho produkce v Afghánistánu mají zničující důsledky pro místní obyvatelstvo a celkovou bezpečnost země;

13.  vítá členství Afghánistánu v iniciativě v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu; naléhavě vyzývá afghánskou vládu, aby zvýšila transparentnost těžebního sektoru a zavedla přísné požadavky na poskytování příslušných povolení a na monitorování s cílem zajistit udržitelný těžební průmysl; naléhavě vyzývá vládu, aby vystupňovala úsilí o ochranu klíčových veřejných zdrojů, jako jsou půda a minerály, před těžbou prováděnou kriminálními a povstaleckými sítěmi;

14.  podporuje afghánský lid a trvá na tom, aby všechny strany zapojené do konfliktu dodržovaly mezinárodní humanitární právo a respektovaly práva všech složek společnosti, zejména menšin, žen a dětí, na které má uvedená situace neúměrný dopad; naléhavě vyzývá afghánské orgány, aby plně provedly akční plán OSN a Afghánistánu podepsaný v Kábulu dne 30. ledna 2011 ohledně praktikování „bačabazi“ a umožnily rehabilitaci dětských obětí sexuálního zneužívání; odsuzuje útoky na nemocnice a zdravotnická zařízení, školy a na humanitární operace; co nejdůrazněji odsuzuje přetrvávající neúctu k lidským právům a barbarské násilí, kterého se vůči afghánskému lidu dopouští Tálibán, IS a al-Káida; upozorňuje na riziko spojené s návratem bývalých válečných zločinců, konkrétně Gulbuddína Hekmatjára, zakladatele strany Hezbe Islámí, který byl v roce 2003 Spojenými státy označen za teroristu a je spojován s výraznější přítomností IS v Afghánistánu;

15.  je vysoce znepokojen narůstajícím opakovaným výskytem násilí vůči ženám a destrukcí jejich práv a podmínek k životu v oblastech Afghánistánu ovládaných Tálibánem; opakovaně vyzývá afghánský parlament a afghánskou vládu ke zrušení veškerých zákonů obsahujících prvky diskriminace žen, které porušují mezinárodní úmluvy, jichž je Afghánistán smluvní stranou; vítá důraz na emancipaci žen a na systematické zohledňování hlediska rovnosti pohlaví v rámci podpory EU určené Afghánistánu, a zejména pak skutečnost, že 53 % programů EU si rovnost žen a mužů klade za jeden z důležitých cílů; zcela podporuje plné provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti a další vnitřní opatření v zájmu podpory rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen a dívek v Afghánistánu, jakož i boje proti násilí páchanému na ženách;

16.  vyzývá vlády regionálních partnerů, jako jsou země Střední Asie, Írán, Indie, Rusko a Pákistán, aby společně usilovaly o dosažení mírového řešení v Afghánistánu, pokračující socioekonomický rozvoj a hlubší vnitřní stabilitu a také o spolupráci v otázkách bezpečnosti a terorismu, a vybízí ke sdílení zpráv výzvědných služeb a k jejich spolupráci v boji s teroristy a extremisty na obou stranách hranice; naléhavě vyzývá všechny afghánské regionální aktéry, aby se bezvýhradně zavázali k tomu, že se transparentním způsobem zapojí do boje proti terorismu;

17.  zdůrazňuje, že je důležité, aby mezinárodní společenství pokračovalo ve svém působení v Afghánistánu a přispívalo k obnově země, rozvoji hospodářství a vzdorování terorismu; vítá finanční závazky, které potvrdila EU a její členské státy na bruselské konferenci; zejména žádá o podporu pro iniciativy, které řeší přednostní potřeby vnitřně vysídlených osob a navracejících se uprchlíků;

18.  uznává, že EU a její členské státy jsou povinny respektovat právo žádat mezinárodní ochranu a účastnit se programů UNHCR pro znovuusídlení; zdůrazňuje, že právo a schopnost usilovat o azyl bezpečnými a zákonnými cestami má rozhodující význam pro to, aby se zabránilo úmrtím zájemců o azyl;

19.  bere na vědomí závěry neformální dohody o zpětném přebírání osob v rámci Společného dalšího postupu EU a Afghánistánu v otázkách migrace; vyjadřuje politování nad nedostatečným parlamentním dohledem a demokratickou kontrolou při uzavírání této dohody; vyzývá vlády v regionu, aby upustily od navracení Afgánců do jejich země; upozorňuje na to, že tento postup je přímým porušením mezinárodního humanitárního práva a že rostoucí počet uprchlíků, s nimiž je takto zacházeno, jen posiluje teroristické skupiny a prohlubuje nestabilitu v regionu; zdůrazňuje, že repatriace do Afghánistánu vystavují životy navracených osob vážnému riziku, především pokud jde o svobodné osoby, které postrádají sítě tvořené rodinou či přáteli v Afghánistánu a které mají jen malou šanci, že v zemi přežijí; zdůrazňuje, že pomoc EU a spolupráce s ní musí probíhat tak, aby podporovaly úsilí o dosažení rozvoje a růstu v třetích zemích, a tím i růstu v EU a úsilí o snížení a výhledově i vymýcení chudoby, a tak, aby nevybízely třetí země ke spolupráci na zpětném přebírání nelegálních migrantů, násilně neodrazovaly lidi od přesunů či nezastavily migrační toky směřující do Evropy (usnesení Parlamentu ze dne 5. dubna 2017 o pohybech uprchlíků a migrantů: úkoly vnější činnosti EU(3));

20.  bere na vědomí rozhodnutí žalobce Mezinárodního trestního soudu, že zahájí vyšetřování možných zločinů proti lidskosti spáchaných v Afghánistánu od roku 2003;

21.  vyzývá afghánské orgány, aby všechny rozsudky smrti změnily na mírnější tresty a aby znovu zavedly moratorium na výkon trestu smrti s cílem dosáhnout jeho trvalého zrušení; naléhavě vyzývá vládu Afghánistánu, aby plně provedla svůj národní plán pro odstranění mučení, a odsuzuje údajné používání této praxe u osob zadržených v rámci konfliktů všemi stranami v Afghánistánu a špatné zacházení s nimi;

22.  je hluboce znepokojen tím, že se v roce 2016 masivně zvýšil počet vnitřně vysídlených osob, kdy více než 653 000 dalších osob muselo opustit své domovy, což by mohlo vést k rozsáhlé humanitární krizi; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se o tyto Afghánce, kteří se nacházejí ve zranitelné situaci, postaraly, a vyzývá afghánskou vládu, aby pomohla s jejich opětovným začleněním do afghánské společnosti; zdůrazňuje, že podle odhadů afghánských orgánů, agentur OSN a dalších humanitárních organizací bude koncem roku 2017 na humanitární pomoc odkázáno více než 9,3 milionu lidí;

23.  vítá skutečnost, že dne 1. prosince 2017 prozatímně vešla v platnost dohoda o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi Evropskou unií a Afghánistánem, která představuje první právně závazný rámec pro vztahy mezi oběma stranami; dále vybízí k neprodlené ratifikaci dohody členskými státy EU, aby tak mohla vstoupit v platnost v plném rozsahu;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Afghánistánu.

(1) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 129.
(2) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 133.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0124.


Situace Rohingyů
PDF 345kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o situaci Rohingyů (2017/2973(RSP))
P8_TA(2017)0500RC-B8-0668/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Myanmaru a o situaci rohingyjských muslimů, zejména na usnesení ze dne 14. září 2017(1), 7. července 2016(2) a 15. prosince 2016(3), a na usnesení o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii ze dne 13. června 2017(4),

–  s ohledem na závěry Rady o Myanmaru/Barmě ze dne 16. října 2017,

–  s ohledem na vyjádření místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicy Mogheriniové ze dne 19. listopadu 2017 ve městě Cox’s Bazar v Bangladéši,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 6. září 2017 o situaci v Arakanském státě, na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 11. září 2017 o aktuálním vývoji situace v Arakanském státě, Myanmaru a pohraniční oblasti v Bangladéši, na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které dne 20. listopadu 2017 vydala jménem Evropské unie o Myanmaru/Barmě a na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 23. listopadu 2017 o podpisu dvoustranné repatriační dohody mezi vládami Myanmaru a Bangladéše,

–  s ohledem na návštěvu komisaře EU pro humanitární pomoc a řešení krizí Christose Stylianidese v severní části Arakanského státu v květnu 2017,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 1. června 2016 Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Prvky strategie EU vůči Myanmaru/Barmě: zvláštní partnerství pro demokracii, mír a prosperitu“ (JOIN(2016)0024),

–  s ohledem na společnou tiskovou zprávu o třetím dialogu mezi EU a Myanmarem o lidských právech ze dne 25. listopadu 2016,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 4. prosince 2015 o problematice osob bez státní příslušnosti,

–  s ohledem na memorandum o porozumění mezi Myanmarem a Bangladéšem týkající se repatriace rohingyjského obyvatelstva z Bangladéše do Myanmaru, které bylo podepsáno dne 23. listopadu 2017,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 6. listopadu 2017 o násilí v Arakanském státě,

–  s ohledem na návrh rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v Myanmaru, který dne 16. listopadu 2017 přijal třetí výbor Valného shromáždění OSN,

–  s ohledem na zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 20. června 2016 nazvanou „Stav lidských práv rohingyjských muslimů a ostatních menšin v Myanmaru“ a na zprávu zvláštní zpravodajky OSN o situaci v oblasti lidských práv v Myanmaru ze dne 18. března 2016,

–  s ohledem na 27. zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva, které se týkalo lidských práv menšinové populace rohingyjských muslimů a dalších menšin v Arakanském státě v Myanmaru,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a na její protokol z roku 1967,

–  s ohledem na Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a na Úmluvu o omezení případů bezdomovectví z roku 1961,

–  s ohledem na globální akční plán Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHRC) pro období 2014–2024 týkající se vyřešení problému osob bez státní příslušnosti,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Poradní komise pro Arakanský stát,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z téhož roku,

–  s ohledem na Chartu sdružení ASEAN,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Arakanský stát v Myanmaru je domovem přibližně jednoho milionu Rohingyů, převážně muslimské menšiny, která je vystavena represím a soustavnému vážnému porušování lidských práv, kdy jsou ohroženy jejich životy a bezpečnost, je jim upíráno právo na zdravotní péči a na vzdělání, trpí podvýživou a nedostatečným zajištěním potravin, jsou posíláni na nucené práce, stávají se obětí sexuálního násilí a jsou omezována jejich politická práva;

B.  vzhledem k tomu, že Rohingyové patří k nejvíce pronásledovaným menšinám na světě, a vzhledem k tomu, že je jim upíráno právo na plné občanství a v důsledku zákona Myanmaru z roku 1982 o občanství jsou bez státní příslušnosti; vzhledem k tomu, že velká část Rohingyů je nucena zdržovat se v táborech a byla zavedena přísná omezení jejich volného pohybu v rámci Arakanského státu i mimo něj;

C.  vzhledem k tomu, že nedávné útoky na stanoviště bezpečnostních složek, k nimž došlo v srpnu 2017, vyvolaly naprosto nepřiměřenou reakci myanmarské armády, která se vůči Rohingyům dopustila závažného porušování lidských práv;

D.  vzhledem k tomu, že od srpna 2017 prchlo z bezpečnostních důvodů více než 646 000 Rohingyů do sousedního Bangladéše, a to za nesmírně drastických podmínek; vzhledem k tomu, že se očekává, že do konce roku 2017 přesáhne celkový počet rohingyjských uprchlíků v Bangladéši 1 milión osob; vzhledem k tomu, že po cestě zemřelo mnoho osob, včetně žen a dětí, a že více než 400 000 osob potřebuje zdravotní péči a potravinovou pomoc; vzhledem k tomu, že vraždění a znásilňování Rohingyů a vypalování jejich vesnic se používá jako nástroj k trvalému poškození sociální struktury Rohingyů a traumatizaci tohoto obyvatelstva;

E.  vzhledem k tomu, že hranice mezi Myanmarem a Bangladéšem byla militarizována a zaminována, aby ji lidé nemohli překračovat;

F.  vzhledem k tomu, že podle agentur OSN je přístup humanitárních organizací nadále velmi omezený, a to i v případě dodávek potravin, vody a léků určených Rohingyům;

G.  vzhledem k tomu, že komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn dne 10. září 2017 prohlásil, že se situace v Myanmaru „zdá být učebnicovým příkladem etnických čistek“, a dne 5. prosince 2017 uvedl, že nelze vyloučit, že v Myanmaru nedochází ze strany vládních sil ke genocidě muslimských Rohingyů; vzhledem k tomu, že organizace Amnesty International popsala situaci menšin v Arakanském státě jako „apartheid“, a vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva odsoudila to, že v Myanmaru „s velkou pravděpodobností dochází ke zločinům proti lidskosti“;

H.  vzhledem k tomu, že dne 23. října 2017 na dárcovské konferenci v Ženevě pořádané UNHCR, OCHA, IOM, Evropskou unií a vládou Kuvajtu byly přijaty závazky k pomoci v celkové výši 344 milionů EUR, přičemž více než polovinu této částky přislíbila EU;

I.  vzhledem k tomu, že vlády Myanmaru a Bangladéše podepsaly nezávazné memorandum o porozumění, které by mělo zaručit bezpečný návrat rohingyjských uprchlíků, kteří se uchýlili do Bangladéše; vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku označila podepsání memoranda o porozumění za významný krok směrem k vyřešení jedné z nejhorších humanitárních a lidskoprávních krizí naší doby; vzhledem k tomu, že není zřejmé, kolik potenciálních navrátilců z řad Rohingyů bude umístěno v táborech a dočasných záchytných komplexech; vzhledem k tomu, pro nebyl stanoven žádný přesný harmonogram pro návrat za bezpečných podmínek a do bezpečných míst ani pro uznání práva Rohingyů na občanství;

1.  hluboce odsuzuje skutečnost, že v Arakanském státě dochází k pokračujícímu násilí a zabíjení, k systematickému používání síly a ke ztrátám na lidských životech, obživě a přístřeší; vyjadřuje hluboké znepokojení v souvislosti s humanitární situací a situací v oblasti lidských práv a vyjadřuje hlubokou spoluúčast a plnou podporu rohingyjskému obyvatelstvu; připomíná myanmarským orgánům, že je jejich povinností chránit před násilím všechny civilní osoby bez rozdílu a vyšetřit závažné případy porušování lidských práv a stíhat jejich pachatele v souladu s normami a závazky v oblasti lidských práv;

2.  vyzývá k okamžitému ukončení násilí, zabíjení, pronásledování a znásilňování Rohingyů a ničení jejich domovů, kterého se dopouští myanmarské bezpečnostní síly;

3.  naléhavě vyzývá myanmarské orgány, aby spolupracovaly s mezinárodními agenturami pro poskytování pomoci, EU a s OSN a okamžitě umožnily mezinárodním humanitárním organizacím bezproblémový humanitární přístup do Arakanského státu a okolních oblastí, aby mohly mj. poskytovat cílenou podporu ohroženým skupinám obyvatel, jako jsou děti, starší osoby a oběti sexuálního násilí; naléhavě vyzývá myanmarskou vládu, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2106 (2013) uplatňovala opatření, která by zabránila případům sexuálního násilí a řešila je;

4.  vyzývá myanmarské orgány, aby umožnily přístup nezávislým pozorovatelům, zejména členům vyšetřovací mise, kterou v březnu 2017 ustavila Rada OSN pro lidská práva, aby mohlo proběhnout nezávislé a nestranné vyšetřování závažného porušování lidských práv, jehož se údajně dopouštějí všechny strany; naléhavě vyzývá všechny strany, aby zajistily, že veškeré případy porušení lidských práv budou potrestány; připomíná, že pokud existují důkazy o porušování lidských práv, musí být příslušné osoby stíhány ve spravedlivých řízeních před nezávislými civilními soudy a nesmí jim být ukládán trest smrti; naléhavě žádá, aby Rada bezpečnosti OSN přijala další opatření v případě, že Myanmar nebude moci nebo ochoten zahájit soudní stíhání nebo nebude jednat z vlastního podnětu, a to včetně předání případů Mezinárodnímu trestnímu soudu;

5.  vyzývá vládu Myanmaru, aby domácím i mezinárodním sdělovacím prostředkům okamžitě poskytla plný, bezpečný a neomezený přístup do Arakanského státu a zajistila bezpečnost jejich pracovníkům;

6.  opakovaně vyzývá myanmarskou vládu, aby okamžitě přestala s používáním nášlapných min a odstranila veškeré nášlapné miny, které již rozmístila, včetně těch, které byly nedávno položeny podél hranice s Bangladéšem; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby v této souvislosti poskytlo technickou pomoc; vyzdvihuje úsilí, které vyvinul Bangladéš s ohledem na humanitární krizi v jedné ze svých sousedních zemí; vítá ochranu, kterou Bangladéš poskytl rohingyjskému obyvatelstvu prchajícímu z Myanmaru, a vybízí jej, aby ve spolupráci s UNHCR i nadále poskytoval těmto osobám pomoc; vyzývá Bangladéš, aby dále podporoval humanitární operace, které provádějí mezinárodní nevládní organizace, tím, že zjednoduší byrokratické požadavky a registrační proces a zruší omezení pohybu;

7.  všímá si memoranda o porozumění týkajícího se repatriace, které Myanmar a Bangladéš uzavřely; naléhavě vyzývá zúčastněné strany, aby plně respektovaly dobrovolný, bezpečný a důstojný návrat Rohingyů do míst, odkud pocházejí, a to bez jakékoli diskriminace a za plného dohledu OSN; trvá na tom, aby myanmarské orgány nabídly důvěryhodné záruky, že v případě navrácených osob nebude docházet k perzekucím nebo že nebudou nuceny žít v segregovaných táborech podle etnického nebo náboženského klíče, a aby zaručily nezávislé a nestranné sledování situace ze strany lidskoprávních orgánů; znovu potvrzuje zásadu nenavracení a souhlasí s hodnocením UNHCR ze dne 24. listopadu 2017, že „v současnosti v Arakanském státě v Myanmaru neexistují podmínky umožňující bezpečný a udržitelný návrat osob“; vyzývá EU, aby vedla mezinárodní úsilí prostřednictvím mezivládního summitu za účasti OSN; navrhuje, aby byl na tomto summitu posouzen pokrok, kterého bylo dosaženo v rámci repatriačního procesu Rohingyů a při navracení práv spojených s občanstvím, a aby byl zahájen postup pro nezávislé vyšetření zločinů proti lidskosti;

8.  vyzývá EU a její členské státy, aby navýšily finanční a materiální pomoc v oblasti ubytovávání uprchlíků a zároveň zajistily, aby tato pomoc nevyústila v řešení, které bude z pohledu uprchlíků a navracejících se osob nepřijatelné; vyzývá mezinárodní aktéry, aby zajistili finanční podporu, která by významným způsobem reagovala na potřeby vysídlených Rohingyů a hostitelských obcí, a to na základě poskytování vhodných a zdokonalených služeb; upozorňuje zejména na naléhavou potřebu financování, která dosahuje odhadem 10 milionů USD, aby bylo možné zajistit specializovanou lékařskou a psychologickou pomoc osobám, které se staly obětí znásilnění a genderově podmíněného násilí; vyzývá Komisi, aby podpořila plné vyšetření rozsahu sexuálního násilí a dalších zločinů páchaných proti Rohingyům;

9.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad zprávami o obchodování s rohingyjskými ženami a dívkami v Myanmaru a Bangladéši, a naléhavě vyzývá orgány obou těchto zemí, aby spolupracovaly s úřadem UNHCR a lidskoprávními organizacemi na ukončení tohoto obchodování a aby postiženým ženám a dívkám poskytly ochranu a podporu;

10.  naléhavě vyzývá vládu Myanmaru, aby řešila dlouhotrvající a systematickou diskriminaci; zdůrazňuje, že pokud se nebudou řešit hlavní příčiny této situace, nebude možné tíživou situaci těchto osob vyřešit; podotýká v této souvislosti, že odpírání práv menšinám v Myanmaru se netýká pouze Rohingyů, ale také dalších etnických skupin, mimo jiné v Kačjinském a Šanském státě;

11.  vítá závěrečnou zprávu Poradní komise pro Arakanský stát, která byla zřízena na žádost státní poradkyně; důrazně vybízí myanmarské orgány, aby co nejdříve vytvořily prováděcí orgán, který by přijal veškerá Annanova doporučení; vybízí EU, OSN a další mezinárodní aktéry, aby tento proces podpořili;

12.  poukazuje na doporučení poradní komise, že je nutné sladit právní ustanovení týkající se občanství s mezinárodními normami a smlouvami, jejichž je Myanmar smluvní stranou; naléhavě vyzývá myanmarskou vládu, aby zákon o občanství novelizovala a rohingyjským obyvatelům poskytla zákonem uznané dokumenty o občanství, tak aby byli akceptováni jako etnická menšina a aby bylo respektováno jejich právo na vlastní identitu; naléhavě vyzývá myanmarskou vládu, aby vydávala doklady totožnosti, kde by se neuváděla náboženská příslušnost;

13.  trvá na tom, aby byla ukončena segregace Rohingyů v Myanmaru; vyzývá, aby byl zrušen zákaz vycházení pro Rohingye a odstraněna všechna kontrolní stanoviště, která nejsou naprosto nezbytná; naléhavě vyzývá myanmarskou vládu, aby zajistila, aby se mohli rohingyjští obyvatelé v Arakanském státě i ve zbytku země volně pohybovat, a aby bylo zejména dodržováno jejich právo na přístup ke zdravotnictví, potravinám, vzdělávání a zaměstnání;

14.  vyzývá všechny strany, aby podpořily budování účinných demokratických institucí a silné občanské společnosti, dodržování základních práv a svobod, a prosazování řádné správy, právního státu a nezávislého a nestranného soudnictví;

15.  vyzývá EU a její členské státy, aby bezodkladně přijaly cílené finanční sankce proti osobám z vojenských a bezpečnostních složek, které nesou odpovědnost za případy rozsáhlého porušování lidských práv v Myanmaru;

16.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že se Rada bezpečnosti OSN nedohodla na rozhodných opatřeních, a naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zvýšily tlak na členy, kteří blokují přijetí smysluplných opatření, včetně Číny a Ruska;

17.  vyzývá EU a členské státy, aby rozšířily rozsah stávajícího zbrojního embarga uvaleného na Myanmar; dále vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby na Myanmar uvalila celosvětové úplné zbrojní embargo, které by zastavilo poskytování veškerých přímých a nepřímých dodávek, prodeje a převodů všech zbraní, munice a další vojenské a bezpečnostní výzbroje, včetně jejich tranzitu a překládky, a také zajišťování výcviku a poskytování další vojenské a bezpečnostní pomoci;

18.  žádá myanmarskou vládu, včetně státní poradkyně Aun Schan Su Ťij, aby jednoznačně odsoudila veškeré podněcování k rasové nebo náboženské nenávisti a aby bojovala proti společenské diskriminaci a násilnostem páchaným na rohingyjské menšině a dodržovala všeobecné právo na svobodu náboženského vyznání a přesvědčení;

19.  vyzývá sdružení ASEAN a regionální vlády, aby i nadále přijímaly opatření a začaly vyvíjet větší tlak na myanmarskou vládu a na ozbrojené složky této země, tak aby zastavily porušování práv a chránily veškeré civilní obyvatelstvo v Arakanském státě i v celé zemi;

20.  připomíná, že Sacharovova cena se udílí těm, kteří mimo jiné brání lidská práva, chrání práva menšin a dodržují mezinárodní právo; poukazuje na to, že je třeba zvážit, zda by bylo možné Sacharovovu cenu odebrat, pokud její laureáti tato kritéria po udělení ceny poruší;

21.  naléhavě vyzývá hlavní mezinárodní a regionální aktéry, zejména Čínu, aby využily všechny dvoustranné, mnohostranné a regionální platformy, které mají k dispozici, a aby požadovaly ukončení brutálního násilí a zajistily mírové řešení;

22.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy, aby i nadále vyvíjely tlak na myanmarské orgány a bezpečnostní služby, aby ukončily násilí a diskriminaci Rohingyů, a aby se zapojily do spolupráce s OSN, sdružením ASEAN a regionálními vládami s cílem ukončit v Myanmaru segregaci;

23.  žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby informovala Parlament o činnosti delegace EU na setkání ministrů zahraničních věcí v rámci setkání mezi Asii a Evropou, které se konalo dne 21. listopadu 2017 v Nejpyijtu; naléhavě vyzývá k oživení dialogu o lidských právech mezi Myanmarem a EU s cílem konkrétně řešit otázky týkající se komunity Rohingyů;

24.  vyzývá Komisi, aby v souvislosti s obchodními preferencemi přiznanými Myanmaru posoudila možnosti dalších opatření, včetně možnosti zahájení vyšetřování v rámci mechanismu obsaženého v ustanovení týkajícím se zásady „vše kromě zbraní“;

25.  vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly globální akční plán Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva na období 2014–2024 týkající se vyřešení problému osob bez státní příslušnosti;

26.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Myanmaru, vládě a parlamentu Bangladéše, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN, mezivládní komisi pro lidská práva v rámci sdružení ASEAN, zvláštní zpravodajce OSN pro stav lidských práv v Myanmaru, vysokému komisaři OSN pro uprchlíky a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0351.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0316.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0506.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0247.


Provádění směrnice o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii
PDF 458kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii (2015/2129(INI))
P8_TA(2017)0501A8-0368/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 3 a 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na čl. 82 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 7, 8, 24, 47, 48 a 52 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989 a na opční protokoly k této úmluvě,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním ze dne 25. října 2007,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě ze dne 23. listopadu 2001,

–  s ohledem na skutečnost, že Rada Evropy přijala svou strategii pro práva dítěte (2016–2021),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o pohlavním zneužívání dětí na internetu(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. května 2012 o evropské strategii pro internet lépe uzpůsobený dětem (COM(2012)0196) a s ohledem na zprávu Komise ze dne 6. června 2016 nazvanou „Konečné hodnocení víceletého programu EU pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie (Bezpečnější internet)“ (COM(2016)0364),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. prosince 2016 hodnotící, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu se směrnicí 2011/93/EU (COM(2016)0871), a zprávu Komise ze dne 16. prosince 2016 hodnotící provádění opatření stanovených v článku 25 směrnice 2011/93/EU (COM(2016)0872),

–  s ohledem na zprávu Europolu z roku 2016 posuzující hrozby organizované trestné činnosti (iOACTA),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva ze dne 27. února 2017 nazvanou „Justice vstřícná k dětem: Perspektivy a zkušenosti dětí, které se účastnily soudních řízení jako oběti, svědkové nebo účastníci řízení v devíti členských státech EU“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2017 nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2017)0211),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0368/2017),

A.  vzhledem k tomu, že pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí představují závažná porušení základních práv, zejména práva dítěte na ochranu a péči nezbytnou pro jeho blaho, jak je zakotveno v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 a v Listině základních práv Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že prvořadým hlediskem při provádění všech opatření zaměřených na boj proti těmto trestným činům musí být nejlepší zájem dítěte, a to v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Úmluvou OSN o právech dítěte;

C.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/93/EU je komplexní právní nástroj, který obsahuje ustanovení o trestním právu hmotném a trestním řízení, opatřeních pro pomoc obětem a jejich ochranu a pro prevenci, včetně administrativních opatření, a její provedení vyžaduje, aby byly úzce zapojeny subjekty z různých sektorů, jako jsou donucovací orgány, soudnictví, rodičovská a rodinná sdružení vykonávající aktivní úlohu v oblasti ochrany nezletilých osob, nevládní organizace, poskytovatelé internetových služeb a další;

D.  vzhledem k tomu, že zpráva Komise o provádění neposkytuje žádnou statistiku o odstraňování a blokování internetových stránek obsahujících nebo šířících materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, zejména statistiku o rychlosti odstraňování obsahu, četnosti, s jakou donucovací orgány zprávy provádějí, prodlev při odstraňování z důvodu nutnosti vyvarovat se zásahu do probíhajících šetření nebo četnosti, s jakou jsou tyto uložené údaje skutečně využívány soudními nebo donucovacími orgány;

E.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů ve vyšetřování pohlavního zneužívání dětí a stíhání pachatelů je nedostatečné ohlašování ze strany obětí; vzhledem k tomu, že chlapci o svém zneužití informují méně často;

F.  vzhledem k tomu, že děti, které jsou oběťmi pohlavního zneužívání nebo vykořisťování, trpí mnohonásobnými a dlouhodobými fyzickými a/nebo psychickými traumaty, která je mohou pronásledovat až do dospělosti;

G.  vzhledem k tomu, že pohlavní zneužívání a vykořisťování dětí na internetu je fenomén, který prochází vývojem, a že se na internetu objevují nové formy trestné činnosti, jako je pornografie zveřejňovaná z pomsty a sexuální vydírání, jež členské státy musí řešit přijetím konkrétních opatření;

H.  vzhledem k tomu, že donucovací orgány jsou postaveny před výzvy, jež přinášejí sítě peer-to-peer a privátní sítě, jejichž prostřednictvím dochází k výměně materiálu zobrazujícího sexuální zneužívání dětí; vzhledem k tomu, že je třeba již v raném věku zvyšovat povědomí dívek a chlapců o rizicích a o tom, jak je v digitální éře důležité respektovat důstojnost a soukromí druhých;

I.  vzhledem k tomu, že migrující děti - zejména dívky, ale i významné procento chlapců(5) - jsou zvláště vystaveny pohlavnímu zneužívání a vykořisťování ze strany obchodníků s lidmi, převaděčů, obchodníků s drogami, prostitučních gangů a dalších osob či kruhů, kteří využívají jejich zranitelnosti během cesty do Evropy i po vstupu do ní;

J.  vzhledem k tomu, že sexuální turistika má dopad na značný počet dětí, zejména dívek, ale také na velké procento chlapců;

K.  vzhledem k tomu, že aby byla opatření přijatá podle 47. bodu odůvodnění směrnice 2011/93/EU o blokování a odstraňování internetových stránek online v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, musí dodržovat záruky uvedené v článku 25 této směrnice;

L.  vzhledem k tomu, že systematické přezkumy a metaanalýza zjistily, že u dětí se zdravotním postižením je ve srovnání s jejich vrstevníky bez zdravotního postižení třikrát vyšší pravděpodobnost, že se stanou oběťmi fyzického nebo sexuálního násilí;

M.  vzhledem k tomu, že použití pojmu „dětská pornografie“ není vhodné k vymezení trestných činů v článcích 5 a 2 písm. c) směrnice 2011/93/EU a může mít nepříznivý dopad na dětské oběti;

Hlavní závěry a doporučení

1.  jednoznačně odsuzuje veškeré formy pohlavního zneužívání nebo pohlavního vykořisťování dětí, stejně jako násilnou a urážlivou viktimizaci dětí na všech úrovních; vítá, že Rada Evropy přijala strategii pro práva dítěte (2016–2021); vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby přijaly vhodná opatření k předcházení všech forem fyzického a psychického násilí, včetně fyzického a pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování a k ochraně dětí před tímto násilím; vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby přijaly jednotné a účinné kroky k vymýcení pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování a obecněji všech sexuálních zločinů proti dětem; vyzývá orgány EU a členské státy, aby výslovně zvážily ochranu dětí jako prioritu při plánování a provádění politik, které by na ně mohly mít negativní dopad;

2.  domnívá se, že směrnice 2011/93/EU představuje pevný a komplexní právní rámec pro boj proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy čelily vážným problémům při uplatňování a provádění směrnice, zejména co se týče ustanovení o prevenci, vyšetřování a stíhání a dále pomoci obětem a jejich ochrany a že úplný potenciál této směrnice dosud nebyl vyčerpán; naléhavě vyzývá členské státy, aby zintenzívnily své úsilí o úplné a správné provedení směrnice; vyzývá členské státy, aby zajistily promítnutí právního provedení do účinného uplatňování v zájmu zajištění ochrany dětských obětí, pomoci těmto obětem a nulové tolerance k pohlavnímu zneužívání dětí;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise své zprávy o provádění nemohla předložit před vypršením lhůty stanovené ve článku 28 směrnice 2011/93/EU, a že tyto dvě hodnotící zprávy předložené Komisí pouze zdokumentovaly provedení do vnitrostátního práva ze strany členských států a neprovedly úplné posouzení jejich souladu se směrnicí; žádá členské státy o spolupráci a aby Komisi poskytly veškeré nezbytné informace o uplatňování této směrnice, včetně statistických údajů;

4.  zdůrazňuje, že výraz „materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí“ je pro takové zločiny proti dětem vhodnější než „dětská pornografie“; vyzývá Komisi a členské státy, aby místo výrazu „dětská pornografie“ přijaly používání výrazu „materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí“; zdůrazňuje však, že nová terminologie nesmí žádným způsobem omezit trestné činy uvedené jako „dětská pornografie“ v článku 5 směrnice 2011/93/EU v souvislosti s čl. 2 písm. c);

5.  považuje za politováníhodné, že v prováděcí zprávě Komise není uvedeno, zda byla posuzována účinnost systému INHOPE při předávání zpráv protistranám ve třetích zemích;

6.  považuje za politováníhodné, že Komise neshromáždila údaje o použitých typech blokování; považuje za politováníhodné, že nebyly zveřejněny údaje o počtu internetových stránek na seznamech blokovaných stránek v každé zemi; považuje za politováníhodné, že neexistuje posouzení používání bezpečnostních metod, jako je šifrování, aby se zajistilo, že nebudou seznamy blokovaných stránek prozrazeny a nestanou se kontraproduktivními; vítá skutečnost, že Komise, která v roce 2011 podporovala povinné blokování, od tohoto stanoviska explicitně upustila;

Trestní právo hmotné (články 3, 4 a 5 směrnice)

7.  bere na vědomí, že ustanovení směrnice 2011/93/EU týkající se trestního práva hmotného byla členskými státy provedena; je však znepokojen, že některé členské státy plně neprovedly ustanovení týkající se trestných činů pohlavního vykořisťování (článek 4), trestných činů pohlavního zneužívání, pokud při tom dochází ke zneužití důvěry, autority nebo vlivu (čl. 3 odst. 5 písm. i) nebo dochází ke zneužití zvlášť zranitelného postavení dítěte (čl. 3 odst. 5 písm. ii) a trestných činů, v jejichž případě nesou odpovědnost právnické osoby (článek 12);

8.  zejména se domnívá, že členské státy by měly vynaložit veškeré možné úsilí k boji proti beztrestnosti pachatelů pohlavního zneužívání dětí, jakož i fyzických nebo právnických osob zapojených do činností, které napomáhají, podporují nebo přispívají k pohlavnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání dětí; domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby členské státy zajistily odpovědnost fyzických i právnických osob v případech, kdy nedostatečné monitorování nebo dohled nad osobou, jež je členem daného právního subjektu, dovolily či usnadnily páchání trestných činů;

9.  je zvláště znepokojen hrozbami a riziky, jež internet pro děti představuje, zejména co se týče vyhlížení dětí na internetu, získávání jejich důvěry k sexuálním účelům a jiných forem navádění; domnívá se, že proto musí být nalezena řešení pro odhalování, hlášení a vyšetřování takových nebezpečných praktik; zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit úroveň ochrany dětí na internetu a současně iniciovat programy pro zvyšování povědomí a informování o nebezpečích, která se vyskytují na internetu;

10.  připomíná Komisi, že omezení internetového obsahu by měla mít oporu v zákoně, měla by být dobře definovaná, přiměřená, legitimní a sledovat jasný cíl;

11.  je znepokojen zvyšováním počtu živých internetových vysílání, v nichž jsou pohlavně zneužívány děti, jejichž pachatelé jsou velmi schopní a inovativní při využívání technologického pokroku; domnívá se, že všechny členské státy proto musí usilovat o zavedení inovativních technických řešení pro odhalování a blokování přístupu k těmto vysíláním a zároveň k omezení plateb za tyto služby;

12.  zdůrazňuje, že je nutné řešit nové formy trestných činů na internetu, jako je pornografie zveřejňovaná z pomsty a sexuální vydírání, které mají dopad na mnoho nezletilých, zejména dívek; vyzývá donucovací orgány a soudy jednotlivých členských států, aby přijaly konkrétní opatření pro boj proti této nové formě trestné činnosti a vyzývá odvětví internetu, horké linky, nevládní organizace a všechny příslušné orgány, aby převzaly svůj díl odpovědnosti v boji proti těmto trestným činům a aby rovněž lépe využívaly dostupné technologie a rozvíjely nových technologie, které usnadní identifikaci osob páchajících trestnou činnost online;

13.  připomíná právo každého jednotlivce rozhodovat o osudu svých osobních údajů, zejména výlučné právo kontrolovat používání a zveřejňování osobních údajů a právo být zapomenut definované jako možnost dosáhnout okamžitého odstranění obsahu, který může poškodit jeho vlastní důstojnost;

14.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy, které tak dosud neučinily, zařadily mezi trestné činy nejenom získávání dětské důvěry pomocí internetu k sexuálním účelům („grooming“), ale i kybernetické predátorství nebo lákání dětí na internetu; připomíná, že kybernetické predátorství je čin dospělého, který komunikuje on-line s nezletilou osobou nebo osobou, kterou považuje za nezletilou, za účelem pozdějšího spáchání trestného činu nebo proti této osobě;

15.  považuje za politováníhodné, že v souvislosti s využíváním trestněprávních postupů k zabavování zařízení nebyla v příslušných případech k dispozici žádná statistika;

Vyšetřování a trestní stíhání

16.  konstatuje, že některé členské státy neprovedly požadavek stíhat trestné činy po dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla plnoletosti; vybízí proto členské státy, aby zajistily dostatečnou délku zákonem stanovených lhůt, během nichž je možné tyto činy oznamovat a stíhat, a aby tyto lhůty začínaly maximálně po dosažení plnoletosti dětské oběti, aby bylo zajištěno, že tyto trestné činy bude možné stíhat;

17.  zdůrazňuje význam provedení čl. 17 pro to, aby bylo zajištěno, že působnost členských států se bude vztahovat na trestné činy spáchané prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, jež pachatel používal na jejich území, bez ohledu na to, zda jsou tyto technologie spravovány na jejich území či nikoli; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit praktický základ společného přístupu EU k jurisdikci v kybernetickém prostoru, jak bylo vyjádřeno na neformálním zasedání ministrů spravedlnosti a vnitřních věcí dne 26. ledna 2016;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny trestné činy uvedené ve směrnici 2011/93/EU jsou zahrnuty ve vnitrostátních právních předpisech členských států, pokud jde o extrateritoriální jurisdikci; považuje za politováníhodné, že některé členské státy zaručují, že trestné činy pohlavního zneužívání spáchané v zahraničí budou stíhány bez trestního oznámení oběti; vyzývá členské státy, aby tyto nedostatky účinně vyřešily;

19.  vyzývá všechny členské státy, aby pro donucovací orgány a soudní orgány vyčlenily přiměřené finanční a lidské zdroje k boji proti pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí, včetně zvláštního vyškolení určeného pro policisty a vyšetřovatele; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily zdroje určené k identifikaci obětí, a naléhavě vyzývá devět členských států, které ještě neprovedly čl. 15 odst. 4 směrnice 2011/93/EU o identifikaci oběti, aby tak neprodleně učinily a provedly ho zřízením zvláštních vyšetřovacích týmů s vhodnými nástroji a zdroji;

20.  považuje za politováníhodné, že kvůli vysokému procentnímu podílu nehlášených případů, novému charakteru trestných činů a rozdílům v definicích a metodikách používaných v jednotlivých členských státech stále chybí přesné statistiky a údaje o počtu trestných činů spáchaných v oblasti pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí;

21.  zdůrazňuje, že některé z hlavních problémů, kterým čelí donucovací orgány a soudní orgány během vyšetřování a stíhání trestných činů pohlavního zneužívání dětí na internetu, pramení zejména z přeshraničního rozměru vyšetřování a ze závislosti na elektronických důkazech; zejména konstatuje, že je nutné zlepšit digitální vyšetřovací techniky s cílem udržet krok s rychlým tempem technologického rozvoje;

22.  vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci mezi donucovacími orgány, jež budou rovněž intenzivněji využívat společné vyšetřovací týmy; naléhavě žádá orgány, aby uznaly, že přílišné spoléhání se na horké linky a odvětví může být kontraproduktivní a pouze představuje outsourcing boje proti materiálu zobrazujícímu pohlavní zneužívání dětí;

23.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly ustanovení směrnice 2011/93/EU způsobem, který bude schopný reagovat na budoucí vývoj; naléhavě vyzývá odvětví a poskytovatele internetových služeb, aby používali aktualizovanou technologii a investovali do technologických a inovativních řešení s cílem zvýšit možnosti trestního stíhání pachatelů a rozbít zločinecké sítě na internetu a chránit oběti;

24.  je znepokojen tím, že poskytovatelé internetových služeb používají technologie překladu síťových adres (CGN – Carrier Grade NAT), díky níž může jednu adresu IP sdílet ve stejnou chvíli více uživatelů, což ohrožuje internetovou bezpečnost a možnost stanovit odpovědnost; vyzývá členské státy, aby poskytovatele internetových služeb a provozovatele sítí vybízeli k přijetí nezbytných opatření k omezení počtu uživatelů na jednu adresu IP, postupnému ukončení používání technologií CGN a k tomu, aby investovali do co nejrychlejšího vytváření adres IP nové generace verze 6 (IPv6);

25.  vyzývá členské státy, aby prohloubily svou policejní a soudní spolupráci a aby plně využily existující nástroje spolupráce EU, které poskytují Europol – zvláště v rámci analytických projektů (AP) Twins a Evropského střediska pro počítačovou kriminalitu – a Eurojust, aby tak bylo zajištěno úspěšné vyšetřování a trestní stíhání pachatelů a jejich případných společníků; zdůrazňuje, že Europolu a Eurojustu by měly být poskytnuty odpovídající zdroje, aby v této oblasti mohly plnit svou úlohu, a vybízí členské státy, aby sdílely osvědčené postupy;

26.  vyzývá členské státy, aby prohloubily svou policejní a soudní spolupráci v boji proti obchodování s migrujícími dětmi a jejich převádění, vzhledem k tomu, že tyto děti, hlavně dívky, ale i chlapci, jsou vůči zneužívání, obchodování s lidmi a pohlavnímu vykořisťování zvláště zranitelné; vyzývá k posílení spolupráce a rychlé výměně informací mezi orgány, aby bylo možné pátrat po pohřešovaných dětech, a k interoperabilitě databází; vyzývá členské státy, aby přijaly holistický přístup zahrnující všechny dotčené subjekty a aby posílily spolupráci s donucovacími orgány, sociálními službami a občanskou společností; uznává důležitou úlohu občanské společnosti při identifikaci zranitelných dětí, vzhledem k nedostatku důvěry, kterou migrující děti projevují vůči donucovacím orgánům;

27.  vybízí členské státy, aby zvýšily své úsilí v boji proti sexuální turistice zaměřené na děti a aby stíhaly pachatele a spolupachatele, s ohledem na odpovědnost všech zúčastněných subjektů;

28.  domnívá se, že členské státy by měly být povzbuzovány, aby vytvořily mezinárodní síť specializovanou na boj proti sexuální turistice, a pokud jde o politiku podporovanou státem, měly by existovat programy financování zaměřené na pomoc rodinám a dětem v rizikové oblasti.

Prevence (články 22, 23 a 24 směrnice)

29.  vyzývá členské státy, aby zavedly účinné preventivní a intervenční programy, včetně pravidelných programů odborné přípravy, pro všechny státní zaměstnance, pedagogické pracovníky, sdružení rodičů a zainteresované osoby, kteří jsou v kontaktu s dětmi, aby mohli lépe vyhodnocovat rizika páchání trestných činů.

30.  naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby ve spolupráci s organizacemi rodičů působícími aktivně v oblasti ochrany dětí a nezletilých a s příslušnými organizacemi občanské společnosti přijaly vhodná opatření, jako je zvyšování povědomí veřejnosti, preventivní kampaně, školení a specializované vzdělávací programy pro úřady, rodiče, učitele, děti a nezletilé, s cílem podpořit mediální gramotnost, bezpečné chování na internetu a význam rodinných hodnot (např. vzájemná odpovědnost, respekt a péče), lidské důstojnosti, sebeúcty, nenásilí a obecněji práva dětí na ochranu před všemi formami pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování;

31.  vyzývá instituce EU a členské státy, aby zavedly vícestupňový systém ochrany dětí vycházející z nejlepších zájmů dítěte a plného respektování jeho základních práv s cílem vyslat jasné sdělení, že všechny formy fyzického, pohlavního a emočního zneužívání dětí jsou nepřijatelné a trestně postihnutelné;

32.  vybízí členské státy, aby sdílely osvědčené postupy týkající se vzdělávacích materiálů a programů odborné přípravy pro všechny zúčastněné subjekty, jako jsou učitelé, rodiče, vychovatelé a donucovací orgány, v zájmu zvyšování povědomí o groomingu a dalších bezpečnostních rizicích pro děti na internetu; vybízí členské státy, aby zavedly ambiciózní vzdělávací programy zaměřené na rodiče i mladé lidi s cílem posílit jejich odpovědnost prostřednictvím zvyšování jejich povědomí o nebezpečích spojených s internetem a vybízením k tomu, aby oznámily skutečnosti, jichž byly svědky nebo oběťmi, zejména prostřednictvím telefonních linek pomoci zřízených speciálně pro děti; domnívá se, že je zásadní dát rodičům k dispozici pokyny pro posouzení rizik, kterým mohou jejich děti čelit, a pro včasné odhalení náznaků možného pohlavního zneužívání na internetu. Vyzývá poskytovatele služeb, aby prostřednictvím rozvoje interaktivních nástrojů a informačních materiálů usilovali o zintenzivnění činností zaměřených na zvyšování povědomí o riziku na internetu, a to zejména u dětí;

33.  naléhavě vybízí členské státy, aby do svých právních předpisů začlenily povinné ověřování osob, které se ucházejí o dobrovolnickou práci s dětmi nebo o zaměstnání, při jejichž výkonu by byly v kontaktu s dětmi nebo nad nimi měly pravomoc, z hlediska kriminální minulosti, a aby si systematicky předávaly informace o osobách, které mohou pro děti představovat riziko;

34.  vyzývá členské státy, aby si předávaly informace o pachatelích sexuálních trestných činů na dětech, aby se zabránilo tomu, že se pachatelé budou nepozorovaně přesouvat z jednoho členského státu do druhého za prací nebo dobrovolnou činností s dětmi nebo v zařízeních pro děti; vybízí členské státy, aby posílily sdílení informací o odsouzeních za trestné činy a zákazech činnosti a aby zajistily systematické a soudržné shromažďování údajů ve vnitrostátních rejstřících pachatelů; naléhavě vyzývá členské státy, aby splnily své povinnosti podle článku 22 směrnice 2011/93/EU a poskytly účinné akademicky prověřené intervenční programy a opatření pro osoby, které mají obavy, že by se mohly dopustit sexuálních trestných činů na dětech a dalších trestných činů uvedených v článku 3 až 7 směrnice;

35.  konstatuje, že některé členské státy vyvinuly specializované operační systémy a forenzní dovednosti zaměřené na vyšetřování pohlavního zneužívání dětí; nicméně konstatuje, že většina členských států nemá specializované vyšetřovací služby ani finanční prostředky na získání forenzních materiálů, jako je specifický software umožňující on-line vyšetřování; doporučuje proto, aby EU tyto služby podpořila poskytnutím příslušných finančních prostředků tam, kde je to zapotřebí;

36.  bere na vědomí skutečnost, že většina případů pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí nebývá donucovacím orgánům nahlášena; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytné kroky ke zlepšení a posílení ohlašování těchto činů a aby zvážily zavedení systematických mechanismů přímého ohlašování;

37.  vyzývá členské státy, aby rozvíjely nebo posilovaly telefonní linky pomoci dětem, které poskytují pomoc a podporu dětem, jež se staly oběťmi pohlavního zneužívání nebo vykořisťování, a které naplňují základní právo dětí být vyslechnuto; žádá členské státy, aby zajistily nepřetržitou časovou dostupnost těchto telefonních linek pomoci, jejich dostupnost prostřednictvím různých způsobů komunikace, jejich diskrétnost, jejich bezplatný přístup pro děti, ale i pro jejich provozovatele, jejich jasnou pozici v rámci vnitrostátních systémů ochrany dětí a zajištění strukturálního a dlouhodobého financování těchto linek pomoci;

Pomoc obětem a jejich ochrana (články 18, 19 a 20 směrnice)

38.  vyzývá členské státy, aby plně provedly směrnici 2012/29/EU týkající se práv obětí trestných činů, přijaly konkrétní opatření pro ochranu dětských obětí a sdílely osvědčené postupy v zájmu zajištění řádné pomoci a podpory v průběhu celého trestního řízení i po něm;

39.  vítá osvědčené postupy v oblasti ochrany dětí přijaté v některých členských státech, například co se týče švédského střediska pro děti Barnhuset; vyzývá členské státy, aby se zaměřily na zajištění právní pomoci, psychologické podpory a pomoci a aby zabraňovaly sekundární viktimizaci dětí; vybízí členské státy, aby na regionální i vnitrostátní úrovni zahájily osvětové kampaně na podporu dětských obětí a na posílení kulturní změny veřejného mínění, aby se zabránilo postoji, kdy je vina svalována na oběti, což může vést k dalšímu traumatu pro děti, které se staly oběťmi zneužívání;

Odstraňování a blokování (článek 25)

40.  vítá, že členské státy zavedly právní předpisy a administrativní opatření k odstranění internetových stránek obsahujících materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, jež jsou spravovány na jejich území; vyzývá členské státy, aby plně provedly článek 25 směrnice 2011/93/EU, a upřednostňuje rychlé odebírání materiálu zobrazujícího pohlavní zneužívání dětí u zdroje, se zavedením příslušných záruk; vyjadřuje politování nad skutečností, že pouze polovina členských států začlenila do svých právních předpisů ustanovení umožňující blokovat přístup k takovým stránkám pro uživatele na jejich území; připomíná, že v boji proti šíření materiálu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí jsou opatření k odstranění závadného obsahu účinnější než blokování, neboť při blokování nedochází k vymazání obsahu;

41.  vyjadřuje politování a znepokojení nad tím, že Komise ve své zprávě uvádí, že některé členské státy nemají 16 let po vstupu směrnice 2000/31/ES (směrnice o elektronickém obchodu) v platnost funkční postupy „zjištění a odstranění závadného obsahu“, přičemž neuvádí, zda budou vůči těmto členským státům přijaty příslušné kroky, aby byly v souladu s právem EU;

42.  vyzývá Komisi, aby vynaložila další úsilí na shromáždění informací potřebných ke zjištění, jaké postupy používají členské státy, které nemají funkční systém zjištění a postupy odstranění závadného obsahu a v nichž nefungují trestněprávní sankce, a aby zahájila proti členským státům řízení při porušení předpisů, pokud bude zjištěno, že nesplňují povinnosti stanovené v této věci ve směrnici 2000/31/ES;

43.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise ani neprovedla posouzení bezpečnosti seznamů zablokovaných stránek, technologií používaných k blokování v zemích, které opatření provedly, provádění opatření, jako je šifrování, pro uchovávání a sledování seznamů zablokovaných stránek ani neprovedla žádnou smysluplnou analýzu účinnosti tohoto opatření;

44.  konstatuje, že směrnice 2011/93/EU nevyžaduje povinné blokování; uznává, že blokování není ani jediná, ani spolehlivá technologie; doporučuje odstranit materiál týkající se zneužívání dětí, vykořisťování dětí a pohlavního zneužívání dětí u zdroje v rámci účinných soudních a donucovacích kroků;

45.  vyzývá naléhavě členské státy, aby ve spolupráci s internetovým průmyslem urychlily postupy k zaznamenávání a odstraňování protiprávních obsahů, jež trvají stále příliš dlouho, a aby s internetovým průmyslem a agenturami Europol a Eurojust navázaly partnerství a bylo tak možné zabraňovat hackerským útokům na sítě a systémy a jejich zneužívání za účelem distribuce dětské pornografie;

46.  vyzývá členské státy, aby v případech, kdy je internetový obsah zpřístupňovat ze třetích zemí, posílily spolupráci s příslušnými třetími zeměmi a s Interpolem s cílem zajistit rychlé odstranění pochybného obsahu;

47.  doporučuje, aby byly černé listiny internetových stránek s materiálem zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí pravidelně aktualizovány příslušnými orgány a předávány poskytovatelům internetových služeb, aby se zabránilo například nadměrnému blokování a byla zajištěna přiměřenost; doporučuje, aby členské státy uvedené seznamy sdílely mezi sebou, s Europolem a jeho Evropským centrem pro boj proti kybernetické trestné činnosti a s Interpolem; v tomto ohledu se domnívá, že by se mimo jiné mohla používat nově vyvinutá technologie hašování, zahrnující automatickou detekci a rozpoznání obrazu; zdůrazňuje, že by měla být veškerá použitá technologie pečlivě testována, aby se odstranily nebo alespoň minimalizovaly možnosti hackerství, zneužití nebo kontraproduktivní účinky;

48.  vybízí síť INHOPE, aby spolupracovala se svými členy na vytvoření bezpečného anonymního mechanismu hlášení na sítích Deep Web, jako jsou sítě Dark Net v síti TOR, zajišťující stejně vysokou úroveň anonymity, jakou poskytují tiskové organizace informátorům, aby měli uživatelé těchto sítí možnost předkládat informace nebo zprávy o materiálu zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí;

49.  naléhavě vybízí členské státy, aby poskytovatelům internetových služeb uložily povinnost aktivně donucovacím orgánům a vnitrostátním horkým linkám nahlašovat dětskou pornografii, kterou odhalí ve své infrastruktuře; vyzývá Komisi, aby i nadále poskytovala finance v rámci nástroje pro propojení Evropy (CEF), a poskytla tak horkým linkám dostatečné zdroje k plnění jejich mandátu k boji proti nezákonnému obsahu on-line;

50.  uznává, že v boji proti dětské pornografii na internetu hrají aktivní a podpůrnou úlohu organizace občanské společnosti, jako je síť horkých linek INHOPE, včetně organizace Internet Watch Foundation ve Spojeném království; naléhavě vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se sítí INHOPE určila a uplatňovala osvědčené postupy, zejména postupy týkající se statistického výkaznictví a účinné interakce s donucovacími orgány; naléhavě vybízí členské státy, které tak dosud neučinily, aby zřídily příslušné horké linky, a domnívá se, že by jim mělo být dovoleno aktivně po dětské pornografii na internetu pátrat;

51.  naléhavě vyzývá členské státy, aby – pokud tak dosud neučinily – bezodkladně zřídily bezpečné mechanismy ohlašování a poradenství, jež budou ohleduplné vůči dětem, například telefonní nebo internetové horké linky s e-mailovými adresami nebo aplikace pro tablety a chytré telefony, s jejichž pomocí mohou uživatelé ohlašovat, dokonce anonymně, materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, který objevili na internetu, a jejichž pracovníci budou schopni rychle vyhodnotit ohlášený obsah a případně zahájit postupy k odstranění protiprávního obsahu na základě ohlášení a k odstranění obsahu využívajícího hosting mimo jejich území; žádá o jasné uznání a posílení těchto horkých linek a vyzývá členské státy, aby jim poskytly řádné finanční prostředky včetně vhodných rozpočtů a vyškolené odborníky s odbornými zkušenostmi; domnívá se, že by těmto horkým linkám mělo být dovoleno aktivně pátrat na internetu po materiálu zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí a rovněž přijímat zprávy od veřejnosti;

52.  zdůrazňuje, že na úrovni Unie je třeba propagovat a podporovat informační programy pro občany, které jim umožní informovat příslušné orgány o obsahu internetových stránek, které jsou pro děti nezákonné nebo škodlivé;

53.  vyzývá Komisi, aby Parlament nadále pravidelně informovala o tom, jak členské státy směrnici dodržují, s rozčleněnými a srovnatelnými údaji o výkonnosti členských států při předcházení pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí off-line i on-line a v boji proti němu; vyzývá Komisi, aby představila komplexnější zprávu o provádění směrnice, jež by zahrnovala další informace a statistiky o odstraňování a blokování internetových stránek obsahujících materiál zobrazující pohlavní zneužívání dětí, statistiku o rychlosti odstraňování obsahu po uplynutí 72 hodin a o krocích donucovacích orgánů v návaznosti na zprávy o trestní činnosti, o prodlevách při odstraňování z důvodu nutnosti vyvarovat se zásahu do probíhajících šetření nebo informace, jak jsou tyto uložené údaje využívány soudními nebo donucovacími orgány a o krocích horkých linek po informování donucovacích orgánů s cílem kontaktovat poskytovatele hostingu; pověřuje příslušný výbor, aby o stavu uplatňování směrnice uspořádal slyšení a případně zvážil vypracování dodatečné zprávy o následném vývoji, co se tohoto uplatňování týče;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
(2) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(3) Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 57.
(4) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 109.
(5) Studie ukazují, že zvláště chlapci mohou cítit zábrany oznámit pohlavní zneužívání, a to i z důvodu, který souvisí s tím, jaké má společnost o mužích domněnky. Viz například studie vypracovaná Oddělením pro následné posuzování dopadů výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS), PE 598.614, s. 16 a studie z pera autorů G.A. Schaefera, I.A. Mundta, C.J. Ahlerse a C. Bahlse nazvaná „Pohlavní zneužívání a psychické poškození obětí: výsledky on-line studie iniciované oběťmi“ zveřejněné v Journal of Child Sex Abuse, svazku 21, č. 3 z roku 2012 na straně 343–360.


Jednání Petičního výboru v roce 2016
PDF 377kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o jednáních Petičního výboru v průběhu roku 2016 (2017/2222(INI))
P8_TA(2017)0502A8-0387/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o výsledcích jednání Petičního výboru,

–  s ohledem na výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv za rok 2016,

–  s ohledem na články 10 a 11 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 24 a 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 228 SFEU,

–  s ohledem na článek 44 Listiny základních práv Evropské unie o právu předkládat Evropskému parlamentu petice,

–  s ohledem na ustanovení SFEU týkající se řízení o nesplnění povinnosti, zejména na články 258 a 260 této smlouvy,

–   s ohledem na článek 52 a čl. 216 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0387/2017),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 bylo obdrženo 1 569 petic (v roce 2015 jich bylo 1 431), z nichž 1 110 (70,8 %) bylo shledáno přípustnými;

B.  vzhledem k tomu, že prostřednictvím internetového portálu Parlamentu pro předkládání petic podpořilo jednu nebo více petic 6 132 uživatelů (v roce 2015 to bylo 902 uživatelů), a vzhledem k tomu, že v roce 2016 byl počet podpor na petici a na uživatele 18 810 (v roce 2015 to bylo 1 329);

C.  vzhledem k tomu, že v porovnání s celkovým počtem obyvatel EU je počet obdržených petic skrovný; vzhledem k tomu, že počet petic svědčí o tom, že určitá část občanů EU má povědomí o petičním právu, využívá jej a očekává, že se jí prostřednictvím petičního postupu podaří upozornit orgány EU na problémy, které ji trápí a které spadají do oblasti působnosti EU; je nicméně zapotřebí vynaložit větší úsilí na to, aby se zvýšilo povědomí o právu předkládat petice Evropskému parlamentu, a je třeba toto právo propagovat;

D.  vzhledem k tomu, že právo předložit Evropskému parlamentu petici poskytuje občanům a obyvatelům EU prostředek k podání oficiální žádosti přímo jejich zástupcům, a toto právo by proto mělo být náležitě chráněno a propagováno; vzhledem k tomu, že toto právo má zásadní význam pro zajištění aktivního zapojení občanů a obyvatel EU do oblastí činnosti Evropské unie;

E.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament je v mezinárodním měřítku již dlouho čelným představitelem rozvoje petičního postupu a stále má nejotevřenější a nejtransparentnější systém v Evropě, který umožňuje především plné zapojení předkladatelů petic do jeho činností;

F.  vzhledem k tomu, že úloha tohoto výboru, kterou je umožnit evropským občanům podíl na moci, patří k základním prvkům, jež přispívají k posílení dobrého jména a autority Parlamentu v očích voličů, neboť tomuto orgánu umožňuje lépe kontrolovat členské státy a ostatní orgány EU provádějící unijní právo a pohnat je případně k odpovědnosti;

G.  vzhledem k tomu, že aktivní účast je možná pouze na základě demokratického a transparentního procesu všech orgánů EU, čímž se práce Parlamentu a Petičního výboru stává přístupnou a smysluplnou pro občany;

H.  vzhledem k tomu, že lidé, kteří předkládají petice a vyjadřují jim podporu, jsou angažovanými občany, kteří očekávají, že orgány EU přispějí k řešení záležitostí, které jim leží na srdci, přidanou hodnotou; vzhledem k tomu, že skutečnost, že ve věci předložených petic nebudou učiněny náležité kroky, u nich povede k frustraci a nakonec vyústí v nespokojenost s Unií;

I.  vzhledem k tomu, že je známo, že občané se často obracejí na Petiční výbor až jako na poslední možnost v okamžiku, kdy jiné orgány a instituce na regionální a vnitrostátní úrovni nejsou schopny jejich záležitost vyřešit;

J.  vzhledem k tomu, že petice umožňují Parlamentu naslouchat občanům a pomáhat řešit problémy, které je trápí, a vzhledem k tomu, že dopad právních předpisů EU na každodenní život jejích obyvatel by měl být posuzován právě s využitím petic;

K.  vzhledem k tomu, že zvýšit přímé zapojení občanů do rozhodovacích procesů na úrovni EU a tyto procesy zkvalitnit lze pouze tehdy, jestliže se budou zakládat na demokratické správě, která je schopna zajistit transparentnost, účinnou ochranu základních práv a začlenění požadavků občanů EU do politické agendy EU;

L.  vzhledem k tomu, že petice jsou užitečným zdrojem informací, neboť mj. přinášejí zprávy o tom, že dochází k porušování právních předpisů EU, nebo umožňují odhalit nedostatky a nesrovnalosti v právu EU ve vztahu k cíli zajistit plnou ochranu základních práv všech občanů;

M.  vzhledem k tomu, že petice poskytují ostatním parlamentním výborům důležité informace v různých oblastech použití, a to i v souvislosti s jejich legislativní činností; vzhledem k tomu, že odpovědnost za naplnění základního práva předkládat petice jejich náležitým zpracováním je povinností Parlamentu jako celku;

N.  vzhledem k tomu, že každá petice by měla být pečlivě posouzena a zpracována, a vzhledem k tomu, že každý předkladatel petice má právo, aby nejprve aby od Petičního výboru obdržel odpověď, v níž se výbor v úplnosti vyjádří k záležitostem, na které předkladatel upozornil, a to plně v souladu s právem na řádnou správu zakotveném v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie; vzhledem k tomu, že po úvodním přezkoumání petic je často zapotřebí dalších výměn informací a odpovědí nebo vstoupit do interakce s Komisí a vnitrostátním orgány v dalších krocích při hledání řešení;

O.  vzhledem k tomu, že kritéria pro přípustnost petic podle článku 227 SFEU a článku 215 jednacího řádu Parlamentu stanoví, že petice musí splňovat formální podmínky přípustnosti, a sice že předkladatel, který je občanem EU nebo má v EU bydliště, je dotčen záležitostí, která spadá do oblasti činností Evropské unie; vzhledem k tomu, že se rozumí, že tyto oblasti činnosti v mnohém překračují pouhé sloučení výlučných pravomocí EU; vzhledem k tomu, že 459 petic bylo prohlášeno za nepřípustné, protože nesplňovaly formální podmínky;

P.  vzhledem k tomu, že pro zajištění efektivity práce Petičního výboru by měly být neopodstatněné nebo nepřípustné petice uzavřeny a předkladateli by mělo být podáno odůvodnění; vzhledem k tomu, že postup pro zpracování petic by se měl vždy řídit nejlepším zájmem předkladatelů petic;

Q.  vzhledem k tomu, že zvláštní interaktivní povaha samotného petičního postupu a skutečnost, že ústředním prvkem jsou v něm občané, činí každý jednotlivý případ jedinečným a vylučuje možnost uplatnit na něj předem stanovený časový rámec; vzhledem k tomu, že tyto postupy vyžadují na straně administrativy mimořádnou flexibilitu a dovednosti v oblasti vztahů s veřejností;

R.  vzhledem k tomu, že velký počet petic se projednává veřejně na schůzích Petičního výboru; vzhledem k tomu, že předkladatelé mají právo představit své petice a často se plně zapojují do diskuse, čímž aktivně přispívají k činnosti výboru; vzhledem k tomu, že v roce 2016 se jednání výboru zúčastnilo 201 předkladatelů petic a z toho 61 předkladatelů se do nich aktivně zapojilo vlastním vystoupením;

S.  vzhledem k tomu, že informace poskytnuté občany v peticích a na schůzích výborů – doplněné o odborné poradenství, které poskytují Komise, členské státy nebo jiné subjekty – mají pro činnost výboru stěžejní význam;

T.  vzhledem k tomu, že hlavní témata petic předložených v roce 2016 se týkala vnitřního trhu (zejména poskytování služeb a volný pohyb osob), základních práv (zejména práva dětí a osob se zdravotním postižením), sociálních věcí (pracovní podmínky), otázek spojených s životním prostředím (hospodaření s odpady, znečištění a ochrana životního prostředí) a specifické problematiky brexitu (ztráta nabytých práv a mandát k referendu);

U.  vzhledem k tomu, že internetový portál Parlamentu pro předkládání petic, který byl uveden do provozu na konci roku 2014, je funkční; vzhledem k tomu, že 1 067 petic (68 % obdržených petic) bylo v roce 2016 předloženo prostřednictvím internetového portálu (v roce 2015 to bylo 992 petic); vzhledem k tomu, že byla provedena technická vylepšení, zejména zlepšení funkce vyhledávání, a to ku prospěchu uživatelů i administrátorů portálu; vzhledem k tomu, že shrnutí petic je vkládáno do databáze krátce po jejich přijetí; vzhledem k tomu, že byla revidována nastavení týkající se důvěrnosti a prohlášení o ochraně soukromí a byl zaveden soubor nejčastějších dotazů; vzhledem k tomu, že pomocí nového nástroje pro migraci údajů byla do databáze vložena shrnutí petic z roku 2015 a 2016; vzhledem k tomu, že byla provedena optimalizace vyhledávače; vzhledem k tomu, že byl úspěšně zpracován vysoký počet žádostí uživatelů o individuální podporu; vzhledem k tomu, že v současnosti probíhají další fáze projektu, které předkladatelům petic a dotčeným signatářům přinesou prvky jako např. automatické elektronické upozornění na zařazení příslušné petice na program jednání výborů, včetně odkazu na plánované internetové vysílání, a posléze i na to, že byly zveřejněny příslušné zápisy z jednání a videozáznamy příslušných rozprav;

V.  vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa je významným nástrojem, který posiluje účast občanů na procesu politického rozhodování EU a měl by být plně využíván, aby zvýšil důvěru občanů v orgány a instituce EU a přispěl k vytvoření skutečné Evropské unie podporující začlenění; vzhledem k tomu, že legislativní návrh na revizi stávajícího nařízení (EU) č. 211/2011 o evropské občanské iniciativě (COM(2017)0482), který předložila Komise dne 13. září 2017, představuje počátek velmi potřebného procesu revize, jenž by měl vést k tomu, že se tento nástroj stane pro občany EU přístupnějším a užitečnějším;

W.  vzhledem k tomu, že byly naplánovány čtyři pracovní cesty ke zjištění potřebných údajů podle článku 216a jednacího řádu Parlamentu; vzhledem k tomu, že pracovní cesty ke zjištění potřebných údajů jsou pro Petiční výbor klíčovým nástrojem, neboť jsou jedinečnou příležitostí, jak získat informace o komplexních otázkách od různých zúčastněných stran, a současně umožňují přinést občanům v různých koutech Evropy hmatatelný doklad o činnosti Parlamentu; vzhledem k tomu, že se uskutečnily dvě cesty ke zjištění potřebných údajů – jedna do Španělska po obdržení několika petic od občanů EU ohledně možného porušení rámcové směrnice o vodě a jedna na Slovensko ohledně využívání strukturálních fondů EU v ústavních zařízeních dlouhodobé péče pro osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že dvě další plánované cesty ke zjištění potřebných údajů, do Irska a do Itálie, byly zrušeny;

X.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor má povinnosti ve vztahu k úřadu evropského veřejného ochránce práv, který je odpovědný za prověřování stížností občanů EU na možné nesprávné úřední postupy v rámci orgánů a institucí EU;

Y.  vzhledem k tomu, že Emily O’Reillyová, evropská veřejná ochránkyně práv, předložila Petičnímu výboru na jeho schůzi dne 20. června 2016 svou výroční zprávu za rok 2015, a vzhledem k tomu, že výroční zpráva Petičního výboru zase částečně vychází z výroční zprávy veřejného ochránce práv;

Z.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor je členem Evropské sítě veřejných ochránců práv, která zahrnuje rovněž evropského veřejného ochránce práv, ochránce práv na vnitrostátní a regionální úrovni a obdobné orgány členských států, kandidátských zemí a dalších zemí Evropského hospodářského prostoru a jejímž cílem je podporovat výměnu informací ohledně práva a politik EU a sdílet osvědčené postupy;

AA.  vzhledem k tomu, že 147 obdržených petic (z toho 120 v roce 2016) se týká různých otázek, které vyvstaly v souvislosti s referendem o vystoupení z Evropské unie ve Spojeném království, zejména ohledně ochrany práv občanů;

AB.  vzhledem k tomu, že pokyny Petičního výboru přijaté v lednu 2016 a od té doby uplatňované vyjasnily a zpřehlednily činnost výboru a zpracování petic;

AC.  vzhledem k tomu, že přepracovaný jednací řád Evropského parlamentu (přijatý na plenárním zasedání v prosinci 2016) rovněž zahrnuje změny a vyjasnění petičního postupu;

AD.  vzhledem k tomu, že čistě formalistický přístup ke zpracovávání petic týkajících se posouzení vlivů na životní prostředí ohrožuje řádné provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v členských státech a snižuje důvěryhodnost Komise, která by měla provádět účinný dohled a dbát na to, aby byla plně dodržována základní práva občanů;

1.  zdůrazňuje zásadní úlohu, která připadá Petičnímu výboru jako kontaktnímu místu, kde mohou občané a obyvatelé EU předkládat své stížnosti týkající se porušování práva EU a nedostatků při jeho provádění v členských státech a případných mezer a nesrovnalostí v právních předpisech EU; zdůrazňuje, že je zapotřebí plně zaručit, že otázky, na něž bylo poukázáno, zpracují příslušné orgány a instituce bezodkladně, úplně, nestranně a spravedlivě;

2.  uznává, že petice jsou důležitým bezprostředním zdrojem informací nejen o porušování právních předpisů EU v členských státech a nedostatcích při uplatňování těchto předpisů, ale i o možných mezerách v právních předpisech EU a podnětech občanů týkajících se nové legislativy, která by mohla být přijata, nebo možných zlepšení platných legislativních aktů;

3.  připomíná, že petice Parlamentu a ostatním orgánům a institucím EU umožňují obnovit kontakt s občany EU dotčenými uplatňováním práva EU na různých úrovních správy; domnívá se, že schopnost zajistit transparentnost, přímou účast občanů, plnou ochranu základních práv, jednoznačné zlepšení reakce orgánů a institucí EU, pokud jde o řešení a odstraňování problémů, na něž je upozorní občané, spolu s posílenou spoluprací orgánů EU a dalších subjektů EU s vnitrostátními, regionálními a místními orgány v otázkách souvisejících s uplatňováním právních předpisů EU představují naprosto nezbytné předpoklady pro posilování demokratické legitimity a odpovědnosti v rozhodovacím procesu Unie;

4.  potvrzuje, že účinné zpracování petic představuje pro schopnost Komise i Parlamentu reagovat a řešit problémy související s provedením a nesprávným uplatňováním právních předpisů náročný úkol, který však tuto schopnost v konečném důsledku posiluje; bere na vědomí, že Komise považuje provádění právních předpisů EU za prvořadou záležitost, která by měla být přínosem pro každodenní život občanů;

5.  žádá, aby byl v souladu se zásadami transparentnosti jasně definován rozdíl mezi postavením a právy předkladatelů petic a postavením a právy jejich signatářů;

6.  i nadále se domnívá, že v případě nepřípustnosti nebo neopodstatněnosti petic existuje zvláštní povinnost zajistit, aby před tím, než budou prohlášeny za nepřípustné nebo než budou uzavřeny, neuběhla nepřiměřeně dlouhá doba; zdůrazňuje v této souvislosti požadavek, že nepřípustnost nebo uzavření petic z důvodu jejich neopodstatněnosti musí být předkladatelům pečlivě zdůvodněny;

7.  je si vědom toho, že účinným uplatňováním práva EU se posiluje důvěryhodnost orgánů a institucí EU; připomíná, že petiční právo ukotvené v Lisabonské smlouvě je důležitou součástí evropského občanství a skutečnou lakmusovou zkouškou pro sledování uplatňování právních předpisů EU a odhalování možných nedostatků; vyzývá Petiční výbor, aby se svými protějšky podle příslušného vnitrostátního kontextu zavedl pravidelné schůze, které by se týkaly významných petic, s cílem zvýšit povědomí o obavách evropských občanů v EU a v členských státech a dále posílit jejich práva prostřednictvím lepší tvorby evropských právních předpisů a jejich provádění; žádá proto, aby se všechny zúčastněné orgány na vnitrostátní a evropské úrovni důrazně zavázaly k tomu, že pro ně zpracování a řešení petic bude prioritou;

8.  připomíná Komisi, že petice jsou jedinečným prostředkem, jak poukázat na situace, kdy není dodržováno právo EU, a jak je s pomocí politické kontroly Evropského parlamentu prošetřit; připomíná Komisi, že v návaznosti na žádosti Petičního výboru o pomoc by měla být přijata odpovídající opatření, a opakuje svou výzvu Komisi, aby zvýšila kvalitu svých odpovědí, a to i v rámci schůzí výborů, z hlediska obsahu i hloubky, aby se zajistilo náležité a transparentní řešení otázek, které leží evropským občanům na srdci; zdůrazňuje, že způsob, jakým je přistupováno k problémům, na něž upozorňují petice, má na občany rozhodující vliv – na to, zda je účinně naplňováno jejich petiční právo zakotvené v právu EU, a na jejich názory na instituce EU; trvá na tom, aby Komise stanovila prostředky pro posílení spolupráce s orgány členských států, pokud jde o  odpovědi na dotazy týkající se provádění právních předpisů EU a jejich dodržování;

9.  domnívá se, že skutečnost, že za zajištění řádného provádění právních předpisů EU v členských státech jsou primárně odpovědné vnitrostátní soudy, by v žádném případě neměla bránit proaktivnějšímu zapojení Komise jakožto strážkyně Smluv, pokud jde o zajištění dodržování práva EU, zejména v případech týkajících se ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, kde by měla převážit zásada předběžné opatrnosti;

10.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byli na schůzích a slyšeních Petičního výboru přítomni co nejvýše postavení zástupci Rady a Komise, pokud obsah projednávaných otázek vyžaduje zapojení výše uvedených orgánů;

11.  vyzývá úředníky Komise, kteří jsou přítomni na schůzích Petičního výboru, aby byli připraveni se zapojit do skutečného dialogu s předkladateli petic a neomezovali se na přečtení odpovědi, která byla zformulována a rozeslána před zahájením schůze;

12.  žádá, aby byla prozkoumána možnost využití telekonferenčních služeb; vybízí k využívání nových audiovizuálních technologií, které by předkladatelům petic umožnily více se zapojit do práce Petičního výboru, neboť by se mohli v reálném čase účastnit jednání o své petici;

13.  nesouhlasí s opakujícím se výkladem 27. výroční zprávy o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2009) ze strany Komise, na jejímž základě je Komise údajně oprávněna uzavřít spisy, v jejichž případě ještě nebyly učiněny žádné oficiální kroky vedoucí k řízení o nesplnění povinnosti, či pozastavit probíhající řízení o nesplnění povinnosti v případech, které řeší vnitrostátní soud; připomíná, že v bodu 11 svého výročního usnesení ze dne 15. prosince 2016(1) o činnosti Petičního výboru Parlament opět projevil svůj nesouhlas s původním přístupem Komise ve výše uvedené zprávě, jak to vyjádřil ve svém usnesení ze dne 14. září 2011(2), v němž byla Komise zejména v bodech 1, 23 a 32 vyzvána, aby v rámci svých kapacit vyvíjela větší úsilí k zajištění soudržného provádění právních předpisů EU a aby mechanismy pro případ porušení předpisů využívala bez ohledu na to, zda probíhají soudní řízení na vnitrostátní úrovni;

14.  se znepokojením bere na vědomí – na základě výroční zprávy Komise ze dne 6. července 2017 o kontrole uplatňování práva Evropské unie za rok 2016 (COM(2017)0370) – výrazný nárůst (o 21 %) počtu otevřených případů nesplnění povinnosti ve srovnání s předchozím rokem; vyzývá Komisi, aby uposlechla výzvy Parlamentu ke sdílení informací o stavu probíhajících řízení o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje významnou úlohu petic při zjišťování nesprávného nebo opožděného provádění evropských právních předpisů; připomíná Komisi, že Petiční výbor usiluje o to, aby na očekávání občanů reagoval včas a odpovědně a aby zároveň zajistil demokratickou kontrolu a řádné provádění právních předpisů EU;

15.  žádá Komisi, aby poskytla přesné statistické údaje o počtu petic, které vedly k zahájení postupu „EU Pilot“ nebo řízení o nesplnění povinnosti; dále žádá, aby mu byly předkládány zprávy o případech souvisejících s probíhajícími řízeními či postupy a dokumenty vyměňované v průběhu postupů EU Pilot a řízení o nesplnění povinnosti poté, co budou uzavřeny, a to na základě uplatňování judikatury Soudního dvora Evropské unie, s cílem usnadnit strukturovaný dialog a zkrátit dobu potřebnou pro urovnání sporů; vyzývá Komisi, aby proaktivně projednávala tyto zprávy s Petičním výborem a zapojovala místopředsedu odpovědného za uplatňování právních předpisů a jejich zjednodušení;

16.  naléhavě vyzývá Komisi, aby řádně využívala své pravomoci, jež vyplývají z její úlohy strážkyně Smluv, jelikož tato úloha má klíčový význam pro fungování EU s ohledem na občany i evropské zákonodárce; vyzývá k včasnému projednávání řízení o nesplnění povinnosti, aby nadále nedocházelo k situacím, kdy právní předpisy EU nejsou bezodkladně dodržovány;

17.  považuje spolupráci s ostatními parlamentními výbory za zásadní; odkazuje v této souvislosti na přijetí pokynů Petičního výboru, které stanoví zásadu vytvoření petiční sítě s ostatními výbory; vítá skutečnost, že byly přijaty pokyny pro tuto síť; upozorňuje na dotazník zaslaný všem výborům s cílem lépe porozumět jejich postupům pro vyřizování petic, které jim byly předány za účelem vydání stanoviska nebo pro informaci; s uspokojením konstatuje, že v roce 2016 se uskutečnila první schůze sítě na úrovni zaměstnanců a v roce 2017 proběhly dvě schůze na úrovni poslanců; s uspokojením bere na vědomí pokrok v koordinaci mezi Petičním výborem a ostatními výbory a rozdělení oblastí politik v každém z dotčených výborů podle témat, což usnadní přijímání opatření navazujících na petice zaslané ostatním výborům; vyzývá k posílení sítě PETI s cílem zjednodušit začleňování petic do probíhající legislativní činnosti; doporučuje, aby zaměstnancům poslanců Evropského parlamentu byly poskytnuty specifické pokyny v oblasti petičního práva, aby mohli lépe asistovat voličům, kteří chtějí tento postup uplatnit;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že Listina základních práv se v členských státech uplatňuje pouze při provádění práva Unie; znovu opakuje, že mnoho občanů považuje její uplatňování za nejasné a nedostatečné; vyjadřuje politování nad tím, že Soudní dvůr Evropské unie vykládá článek 51 Listiny základních práv velmi opatrně, umožnil však rozšíření působnosti Listiny tak, aby zahrnovala i vnitrostátní ustanovení, kterými se provádějí právní předpisy EU, jakož i taková, která zajišťují účinné uplatňování ustanovení EU; domnívá se, že očekávání většiny občanů EU, pokud jde o práva zakotvená v Listině, zdaleka přesahují jejich stávající oblast působnosti; zdůrazňuje, že příliš úzký nebo nejednotný výklad článku 51 odcizuje EU občanům; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala kroky k zajištění co nejucelenějšího a nejširšího výkladu oblasti působnosti článku 51; vítá zavedení interaktivního nástroje Agentury pro základní práva, který usnadňuje přístup k informacím o tom, na který orgán je třeba se v jednotlivých členských státech obracet s dotazy ohledně základních práv;

19.  bere na vědomí obavy předkladatelů petic o jejich budoucí práva po referendu ve Spojeném království o vystoupení z Evropské unie, které jasně vyplývaly z vysokého počtu petic týkajících se Spojeného království; připomíná své usnesení ze dne 5. dubna 2017(3), v němž Parlament zdůrazňuje, že dohoda o vystoupení z EU může být uzavřena pouze s jeho souhlasem, a v němž žádá o spravedlivé zacházení s občany zemí EU-27, kteří žijí nebo žili ve Spojeném království, a s občany Spojeného království, kteří žijí nebo žili v zemích EU-27, a domnívá se, že jejich práva a zájmy musí při jednáních představovat absolutní prioritu; bere na vědomí nevyřešené obavy ohledně hlasovacích práv a odebírání hlasovacích práv občanům Spojeného království, kteří žijí v jiné zemi EU déle než 15 let; připomíná, že Petiční výbor hraje při obraně práv občanů EU a Spojeného království aktivní úlohu tím, že přispěl k usnesením Parlamentu ze dne 5. dubna 2017 a 3. října 2017(4) o stavu jednání se Spojeným královstvím v návaznosti na jeho oznámení o vystoupení z EU, i tím, že zadal studii o dopadech brexitu v oblasti petičního práva a na pravomoci, odpovědnost a aktivity Petičního výboru, a konečně tím, že na své schůzi dne 21. června 2017 přezkoumal petice zabývající se brexitem a právy občanů; podporuje závazek Komise plně zaručit práva evropských občanů, kteří mají bydliště ve Spojeném království, během jednání o brexitu a po vystoupení Spojeného království z EU a vyzývá Komisi, aby se zaručila za veškerá práva nabytá občany Spojeného království s bydlištěm v jiném státě Evropské unie, s cílem zajistit, aby občané nebyli využíváni jako trumf jedné ze stran a aby jejich práva nebyla v důsledku jednání omezena;

20.  upozorňuje na důležitou průběžnou činnost Petičního výboru v souvislosti s peticemi týkajícími se otázek zdravotního postižení a zdůrazňuje ochotu výboru i nadále podporovat úsilí o posílení práv osob se zdravotním postižením; vyzývá evropské orgány, aby v této oblasti šly příkladem a zajišťovaly, aby prováděcí opatření vnitrostátních orgánů byla v plném souladu s právními předpisy EU a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že ve dnech 22. a 23. září 2016 se uskutečnila informativní návštěva Slovenska ke shromáždění informací o otázce využívání investic v institucích pro osoby se zdravotním postižením, po níž doporučil, aby Komise stávající situaci prověřila; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit politickou účast osob se zdravotním postižením, zejména při přípravě na nadcházející volby do Evropského parlamentu, a zároveň uznat hlasovací právo všech osob se zdravotním postižením v souladu s články 12 a 29 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

21.  připomíná činnost výboru na podporu ratifikace a urychleného provedení Marrákešské smlouvy z roku 2013 o usnadnění přístupu k vydaným dílům pro osoby nevidomé, zrakově postižené nebo s jinou poruchou čtení; zdůrazňuje v této souvislosti význam svého krátkého usnesení ze dne 3. února 2016(5) o ratifikaci Marrákešské smlouvy, které vyzvalo k urychlené reakci všech zúčastněných stran s cílem odblokovat tento dlouhodobý problém a usnadnit ratifikaci na úrovni EU; konstatuje, že Parlament a Rada dospěly k dohodě o legislativních návrzích Komise týkajících se provádění Marrákešské smlouvy (COM(2016)0595 a COM(2016)0596), která se stala závaznou(6);

22.  upozorňuje na dvě výroční zprávy, výroční zprávu o všech činnostech výboru v roce 2015(7) a na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015(8) a na několik stanovisek výboru, například k přeshraničnímu uznávání osvojení(9), k možnostem EU, jak zlepšit přístup k lékům(10), k provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením(11), ke kontrole uplatňování práva Unie: výroční zprávě za rok 2014(12) a o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2015(13);

23.  poukazuje na podporu evropské občanské iniciativy ze strany výboru; bere na vědomí návrh Komise na přezkum souvisejícího nařízení s cílem zvýšit její význam jakožto nástroje demokratické účasti; lituje skutečnosti, že Komise řádně nezohlednila nedávnou činnost na nelegislativním usnesení o evropské občanské iniciativě, a zejména stanovisko Petičního výboru, což znamená, že plně nedodržela interinstitucionální dohodu; naléhavě vyzývá Komisi, aby během nadcházejícího legislativního postupu zohlednila stanovisko Petičního výboru s cílem dosáhnout plného a účinného zapojení občanů EU do rozhodovacího procesu EU prostřednictvím evropské občanské iniciativy;

24.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise neuplatnila důrazněji své kontrolní pravomoci s cílem zabránit tomu, aby na jednotný trh byla uvedena znečišťující vozidla s dieselovým motorem, která výrazně přispívají k uvolňování NO2 do ovzduší v množství přesahujícím limitní hodnoty a která nesplňují pravidla EU týkající se schvalování typu motorových vozidel a emisí z lehkých osobních vozidel a z lehkých užitkových vozidel; poukazuje na to, že se v tomto případě jedná o typ problémů, na který občané, kteří uplatnili své právo na předložení petice a žádají o ochranu lidského zdraví, životního prostředí a práv spotřebitelů, často upozorňují;

25.  zdůrazňuje, že transparentnost a přístup veřejnosti k dokumentům orgánů a institucí EU musí být pravidlem, aby se zajistila co nejvyšší úroveň ochrany demokratických práv občanů; domnívá se, že je třeba, aby byl v této souvislosti co nejdřív předložen návrh na změnu nařízení (ES) č. 1049/2001;

26.  zdůrazňuje intenzivní spolupráci Parlamentu s evropským veřejným ochráncem práv a zapojení Parlamentu do Evropské sítě veřejných ochránců práv; zdůrazňuje vynikající vztahy mezi evropským veřejným ochráncem práv a Petičním výborem v institucionálním rámci; oceňuje zejména pravidelné příspěvky veřejného ochránce práv k činnosti výboru během celého roku; zdůrazňuje klíčovou úlohu veřejného ochránce práv při snaze o zlepšování rozhodovacích procesů a správy na úrovni EU, která by se bezodkladně měla stát co nejvíce transparentní, nestrannou a připravenou účelně a účinně chránit práva občanů; podporuje stávající činnost evropského veřejného ochránce práv v oblastech jeho působnosti, včetně jeho strategických šetření a šetření z vlastního podnětu, která jsou často prospěšná nejen z hlediska řádné správy, ale také pro lepší demokratické fungování Unie; vítá iniciativy evropského veřejného ochránce práv k lepšímu využívání potenciálu sítě a zvýšení její viditelnosti;

27.  vítá ocenění pro řádnou správu, jehož udělování zahájila kancelář evropského veřejného ochránce práv v roce 2016, jakožto způsob uznávání zaměstnanců, agentur a útvarů orgánů EU, kteří se věnují prosazování řádné správy při plnění svých každodenních povinností; vyzývá k tomu, aby byl stávající kodex řádné správní praxe povýšen na závazné nařízení a aby mimo jiné obsahoval konkrétní ustanovení k předcházení střetům zájmů na všech úrovních orgánů, institucí a jiných subjektů Unie;

28.  zdůrazňuje širokou škálu témat objevujících se v peticích, počínaje vnitřním trhem, spravedlností, energetikou a dopravou přes základní práva, zdraví, environmentální právní předpisy, zdravotní postižení a dobré životní podmínky zvířat až po různé dopady brexitu na občany; zdůrazňuje 10% navýšení počtu petic přijatých v roce 2016 (1569) a vyzývá evropské orgány, aby službám pověřeným zpracováváním petic, a zejména sekretariátu Petičního výboru poskytly odpovídající personální obsazení;

29.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že budou prováděny komplexní analýzy toho, zda jsou posouzení vlivů na životní prostředí prováděná členskými státy v souladu s právními předpisy EU, pokud jde o povolení vydaná na infrastrukturní projekty, v souvislosti s nimiž občané prostřednictvím svých petic zdůraznili závažná rizika pro lidské zdraví a životní prostředí; zdůrazňuje důležitost toho, aby tyto analýzy a možné související kroky Komise byly prováděny aktivně předem, aby se předešlo nevratným poškozením životního prostředí, v souladu se zásadou předběžné opatrnosti;

30.  upozorňuje na četné petice o praktikách orgánů péče o děti a o ochraně práv dětí, zejména s přeshraničním rozměrem; bere na vědomí práci, kterou odvedla pracovní skupina výboru pro otázky dobrých životních podmínek dětí; upozorňuje na stručný návrh usnesení o „ochraně nejvlastnějšího zájmu dítěte přes hranice v Evropě“ přijatý v březnu 2016; bere na vědomí návrh na přepracování nařízení Brusel IIa o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, a upozorňuje na značný počet otázek vznesených v peticích týkajících se například postupů a metod konkrétně uplatňovaných příslušnými orgány členských států v rozhodnutích s přeshraničním dopadem týkajících se dětí a účinnosti řízení o navrácení v návaznosti na mezinárodní únos dítěte jeho rodičem, které je třeba důkladně přezkoumat s cílem vyřešit stávající obtíže;

31.  zdůrazňuje dlouhodobě vysoký počet petic týkajících se dobrých životních podmínek zvířat a opět vyjadřuje své politování nad zpožděním, které vzniklo při provádění strategie Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat na období 2012–2015; považuje za klíčové, aby byla zahájena nová strategie na úrovni EU, která by překonala všechny stávající nedostatky a zajistila plnou a účinnou ochranu dobrých životních podmínek zvířat prostřednictvím jasného a soudržného legislativního rámce, který bude plně splňovat požadavky článku 13 SFEU;

32.  lituje toho, že nebylo dosaženo žádného významného pokroku, pokud jde o volební práva pro tzv. „neobčany“, kteří žijí na území Lotyšska a Estonska, v důsledku petice č. 0747/2016; zdůrazňuje, že zbytečná prodlení mohou způsobit nedůvěru v evropské orgány;

33.  zdůrazňuje důležitou úlohu sítě SOLVIT, která občanům a podnikům poskytuje prostředky pro řešení problémů v souvislosti s případným porušováním právních předpisů EU veřejnými orgány v jiných členských státech; vyzývá Komisi i samotné členské státy, aby síť SOLVIT propagovaly, a učinily ji tak pro občany užitečnější a známější; vítá v této souvislosti akční plán na posílení sítě SOLVIT zveřejněný Komisí v květnu 2017; vyzývá Komisi, aby zajistila rychlé provádění tohoto akčního plánu a aby Parlamentu podala zprávu o jeho výsledcích;

34.  poukazuje na zlepšení dosažená na internetovém portálu pro předkládání petic; zdůrazňuje, že jsou potřebná další technická zlepšení internetového portálu, aby byl Petiční výbor plně připraven čelit nečekaným situacím, jako je náhlý nárůst počtu předložených petic; považuje probíhající technický rozvoj a posílení technické kapacity portálu za zásadní pro hladký průběh petičního postupu; zdůrazňuje význam portálu jako snadno dostupné komunikační brány pro občany a předkladatele petic i pro uživatele mobilních zařízení a osoby se zdravotním postižením; těší se na brzkou realizaci zbývajících fází projektu, které umožní větší interaktivitu a poskytování většího množství informací v reálném čase pro předkladatele petic a osoby, které je podporují;

35.  vyzývá k cílenější a aktivnější tiskové a komunikační službě i k aktivnější přítomnosti na sociálních sítích, aby mohla činnost výboru lépe reagovat na obavy veřejnosti;

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států, jejich petičním výborům a vnitrostátním veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným orgánům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0512.
(2) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 66.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0102.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0361.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0037.
(6) Úř. věst. L 242, 20.9.2017, s. 1 a s. 6.
(7) Stanovisko přijaté dne 30. listopadu 2016.
(8) Stanovisko přijaté dne 11. listopadu 2016.
(9) Stanovisko přijaté dne 21. dubna 2016.
(10) Stanovisko přijaté dne 15. listopadu 2016.
(11) Stanovisko přijaté dne 27. dubna 2016.
(12) Stanovisko přijaté dne 22. dubna 2016.
(13) Stanovisko přijaté dne 12. října 2016.


Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu
PDF 518kWORD 74k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2017 o evropské strategii pro nízkoemisní mobilitu (2016/2327(INI))
P8_TA(2017)0503A8-0356/2017

Evropský parlament,

—  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2016 nazvané „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ (COM(2016)0501),

—  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 28. března 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 1998 nazvané „Doprava a CO2 – rozvoj přístupu Společenství“ (COM(1998)0204), které bylo zveřejněno po přijetí Kjótského protokolu, ale nebylo promítnuto do dostatečných opatření,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 23. února 2017 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 20. července 2016 s názvem „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU(3),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel(4), a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel(5),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů(6),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (EURO VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES(7),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES(8),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES(9),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES(10),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS(11),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů(12),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2016 s názvem „Evropská strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů, milník na cestě ke spolupracující, propojené a automatizované mobilitě“ (COM(2016)0766),

—  s ohledem na hlavní plán pro zavedení kooperativních inteligentních dopravních systémů v EU,

—  s ohledem na směrnici Komise 1999/52/ES ze dne 26. května 1999, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 96/96/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se technických prohlídek motorových vozidel a jejich přípojných vozidel(13),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES ze dne 29. dubna 2004 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství(14) a na rozhodnutí Komise 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků(15),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 913/2010 ze dne 22. září 2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu(16),

—  s ohledem na směrnici Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy(17),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006(18),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva(19),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu(20),

–  s ohledem na výsledky 39. zasedání Shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) v roce 2016 v Montrealu,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání(21) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009(22),

–  s ohledem na zprávu vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu Parlamentu o výsledcích činnosti tohoto výboru (A8-0049/2017),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. prosince 2015 o udržitelné městské mobilitě(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2016 o zprávě o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů(24),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES(25),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu Radě a Komisi ze dne 4. dubna 2017 v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu(26),

–  s ohledem na svůj mandát pro účely interinstitucionálních jednání týkající se přezkumu schvalování typu a dozoru nad trhem ve znění přijatém dne 4. dubna 2017(27),

–  s ohledem na balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství, který Komise přijala dne 2. prosince 2015,

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0356/2017),

A.  vzhledem k tomu, že všech 151 smluvních stran Pařížské dohody, kterou EU ratifikovala dne 4. listopadu 2016 a která ještě téhož dne vstoupila v platnost, se zavázalo udržet nárůst globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a nadále usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C oproti období před průmyslovou revolucí;

B.  vzhledem k tomu, že jelikož silniční doprava produkuje více než 70 % emisí skleníkových plynů z dopravy a má velký podíl na znečištění ovzduší, je třeba přijmout opatření především v této oblasti, avšak zároveň by mělo být zvýšeno úsilí o snižování emisí ve všech odvětvích dopravy;

C.  vzhledem k tomu, že dekarbonizaci odvětví dopravy, především pokud jde o lodní dopravu a těžká nákladní vozidla, by mohly usnadnit zemní plyn (např. stlačený zemní plyn (CNG) a zkapalněný zemní plyn (LNG)), a zejména pak biometan, syntetický metan a zkapalněný ropný plyn (LPG);

D.  vzhledem k tomu, že Komise ve své bílé knize z roku 2011 uvádí, že jejím cílem je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů z dopravy nejméně o 60 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990; vzhledem k tomu, že v zájmu souladu s Pařížskou dohodou bude nutné do poloviny století radikálně snížit emise skleníkových plynů pocházejících z dopravy;

E.  vzhledem k tomu, že spolehlivý dlouhodobý scénář snižování emisí může výrobcům vozidel dodat nezbytnou jistotu při plánování investic do nových technologií;

F.  vzhledem k tomu, že v zájmu dlouhodobé dekarbonizace odvětví dopravy je nezbytné rozsáhle využívat obnovitelné zdroje energie, které by se lišily v závislosti na různých druzích dopravy;

G.  vzhledem k tomu, že soukromé i veřejné elektrické dopravní systémy mohou snížit emise CO2 a udržitelným způsobem zcela odstranit znečišťující látky a hluk, a přispět tak k vyřešení hlavních problémů souvisejících s městskou mobilitou; vzhledem k tomu, že stupeň udržitelnosti elektrických vozidel závisí i na využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů;

H.  vzhledem k tomu, že doprava je zdrojem více než 25 % emisí skleníkových plynů v EU, přičemž více než 70 % těchto emisí produkuje silniční doprava; vzhledem k tomu, že doprava je hlavní příčinou znečištění ovzduší v městských oblastech; vzhledem k tomu, že znečištění ovzduší má v EU každoročně na svědomí více než 400 000(28) předčasných úmrtí a v jeho důsledku vznikají náklady na zdravotní péči ve výši 330 až 940 miliard EUR(29), což odpovídá 3 až 9 % HDP EU; vzhledem k tomu, že pevné částice a oxidy dusíku mají mimořádně nepříznivý vliv na veřejné zdraví;

I.  vzhledem k tomu, že doprava je nejméně dekarbonizovaným odvětvím a více než 94 % svých energetických potřeb stále pokrývá z energie z fosilních paliv; vzhledem k tomu, že emise skleníkových plynů z dopravy tvoří téměř čtvrtinu celkových emisí CO2 v EU a nadále rostou;

J.  vzhledem k tomu, že rozvoj osobní a nákladní dopravy je do značné míry závislý na účinném využívání různých druhů dopravy a že by se evropská dopravní politika měla opírat o účinnou kombinovanou dopravu, v jejímž rámci by mělo být pokud možno upřednostňováno využívání energeticky nejúčinnějších a nejudržitelnějších druhů dopravy;

K.  vzhledem k tomu, že přechod na jiný druh dopravy povede k optimální rovnováze mezi různými druhy dopravy a zajistí interoperabilitu v rámci jednotlivých druhů dopravy a mezi nimi, podpoří udržitelnější dopravní a logistické řetězce a posílí bezproblémové dopravní toky napříč různými druhy a uzly;

L.  vzhledem k tomu, že podle výsledků zvláštního výzkumu Eurobarometr 406 z roku 2013 používá přibližně 50 % občanů EU svůj osobní automobil každý den, zatímco pouze 16 % využívá hromadnou dopravu a jen 12 % jezdí na kole;

M.  vzhledem k tomu, že topný olej používaný v námořní dopravě patří mezi nejvíce znečišťující druhy paliva, což znamená, že v tomto odvětví je velký prostor pro snížení emisí prostřednictvím podpory a používání alternativních pohonných systémů;

N.  vzhledem k tomu, že ochrana veřejného zdraví a životního prostředí by měla být sdíleným společenským zájmem a odpovědností a všechny zúčastněné strany by se na ní měly významným způsobem podílet;

O.  vzhledem k tomu, že sedmý akční plán Společenství pro životní prostředí jasně uznává význam dopravy pro dosažení vize Unie pro rok 2050, jíž je „žít kvalitně v rámci podmínek naší planety“;

P.  vzhledem k tomu, že od přijetí směrnice o biopalivech v roce 2003 byl opakovaně změněn právní rámec; vzhledem k tomu, že k přilákání investic do moderních biopaliv je nutné, aby legislativní přístup vykazoval jistý stupeň stability;

Q.  vzhledem k tomu, že s přechodem na oběhové hospodářství je spojeno i to, že se ze spotřebitelů budou čím dál více stávat uživatelé služeb, a vzhledem k tomu, že posun směrem k těmto novým podnikatelským modelům by mohl mít značný dopad na účinné využívání zdrojů v odvětví dopravy;

R.  vzhledem k tomu, že více než 100 milionů Evropanů je vystaveno hladinám hluku, které překračují prahovou hodnotu 55 decibelů (dB) stanovenou EU, a to včetně 32 milionů obyvatel, kteří jsou vystaveni „velmi hlasitým“ hladinám, tzn. přesahujícím 65 dB;

S.  vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace je hluk ze silniční dopravy hned po znečištění ovzduší druhým nejškodlivějším environmentálním stresorem v Evropě, a vzhledem k tomu, že každý rok v důsledku srdečních onemocnění způsobených hlukem z dopravy předčasně zemře 9 000 osob;

T.  vzhledem k tomu, že realizace pokynů Světové zdravotnické organizace ohledně expozice lidského organismu jemným částicím PM2,5 by zvýšilo průměrnou střední délku života občanů přibližně o 22 měsíců a vedlo by k ročním úsporám ve výši přibližně 31 miliard EUR;

1.  vítá sdělení Komise nazvané „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ a souhlasí s tím, že pro širší přechod k udržitelnému nízkouhlíkovému oběhovému hospodářství je naprosto zásadní přechod k nízkoemisní mobilitě; vyzývá Komisi a příslušné orgány členských států, aby se do této strategie plně zapojily;

2.  zdůrazňuje, že k tomu, aby byl zajištěn soulad s Pařížskou dohodou, je nutné, aby se hodnoty emisí skleníkových plynů nejpozději v polovině tohoto století blížily nule, a že mají-li být bez prodlení splněny přinejmenším pokyny Světové zdravotnické organizace pro veřejné zdraví, je třeba výrazně snížit emise látek z dopravy znečišťujících ovzduší;

3.  konstatuje, že přechod k nízkoemisní mobilitě není prospěšný pouze pro veřejné zdraví a životní prostředí, ale přináší rovněž větší výzvy a příležitosti pro výrobce a dodavatele v automobilovém, železničním, námořním a leteckém odvětví a také pro poskytovatele inovativních služeb v oblasti energetiky, dopravy a logistiky, zejména pro malé a střední podniky; zdůrazňuje, že za účelem účinného snížení emisí skleníkových plynů v rámci odvětví dopravy je zapotřebí poskytnout na základě nákladově efektivního přístupu odpovídající podporu rozvoji nových technologií a obchodních modelů, které povzbudí navazování inovativních partnerství mezi velkými společnostmi a malými, středními a začínajícími podniky;

4.  uznává, že k realizaci nezbytného přechodu k multimodálnímu přístupu je zapotřebí výrazně změnit řízení poptávky po dopravě a územní plánování; opakuje, že na dopravu by se mělo nahlížet jako na důležitou službu, a ne jako na věc, která je cílem sama o sobě; podporuje za tímto účelem realizaci transevropské dopravní sítě (TEN-T); opakuje, že přechod k udržitelnému, oběhovému a nízkouhlíkovému odvětví dopravy znamená, že musí být brán větší ohled na uživatele, pokud jde o účinné využívání zdrojů; domnívá se, že jedním z nejdůležitějších prvků, pokud jde o změnu v chování zahrnující přechod k udržitelnějším druhům dopravy, je dostupný, dobře rozvinutý a multimodální systém veřejné dopravy, který bude zahrnovat městské uzly a propojovat je s venkovskými oblastmi;

5.  připomíná, že Parlament s ohledem na bílou knihu o dopravě z roku 2011 zdůraznil, že evropská politika udržitelné mobility musí za účelem realizace přechodu k nejméně znečišťujícím a energeticky nejúčinnějším druhům dopravy stavět nákladově efektivním způsobem na široké škále politických nástrojů; poukazuje na to, že k odpoutání mobility od nepříznivých účinků stávajícího dopravního systému, jako jsou dopravní zácpy, znečištění ovzduší, hluk, nehody a změna klimatu, je nutný posun v rovnováze mezi jednotlivými druhy dopravy; v této souvislosti uznává, že politika přechodu na jiný druh dopravy dosud nepřinesla uspokojivé výsledky;

6.  vybízí Komisi, aby v prosazování globálních a harmonizovaných opatření týkajících se udržitelnější a účinnější dopravy zaujala vůdčí postavení;

7.  vyzývá Komisi, aby zajistila plné provedení stávajících právních předpisů a v případě nutnosti navrhla dodatečná konkrétní opatření v odvětví dopravy s cílem dosáhnout sjednaných cílů EU v oblasti klimatu, která budou pokrývat veškeré možnosti, včetně městské mobility, a to způsobem, který neohrozí konkurenceschopnost uvedeného odvětví; vyzývá také Komisi, aby podporovala pronikání na trh u technologií, které přispívají k nízkoemisní mobilitě tím, že zvyšují účinnost vozidel při současném zachování bezpečnosti; žádá Komisi, aby v souvislosti s dodržováním Pařížské dohody předložila aktualizovanou verzi své bílé knihy o dopravě z roku 2011;

8.  je přesvědčen, že při posuzování trvalé udržitelnosti je třeba vzít v úvahu celou stopu, a to od výroby přes používání až po likvidaci vozidel a také nezbytnou infrastrukturu, a zdůrazňuje proto, že realistická a skutečně udržitelná řešení může nabídnout pouze technologicky neutrální skladba zdrojů energie;

9.  konstatuje, že udržitelný přechod v oblasti dopravy vyžaduje, aby se do systému zapojovalo více stran, tedy občanská společnost, spotřebitelé, sociální partneři, malé a střední podniky, inovativní začínající podniky, přední globálně působící společnosti a politici a úřední orgány na všech úrovních veřejné správy;

10.  vyzývá Komisi, aby uznala narůstající význam emisí spojených s výrobou, a to zahrnutím pobídek pro vykazování emisí celého životního cyklu;

11.  vyzývá Komisi, aby uznala rostoucí význam měření emisí během celého životního cyklu počínaje emisemi z dodávek energie, přes emise z výroby až po emise po ukončení životnosti materiálu, a to tím, že předloží ucelené návrhy, které výrobce nasměrují k optimálním řešením, aby se zajistilo, že emise vznikající v předvýrobní a povýrobní fázi nenaruší výhody plynoucí z lepšího využívání provozní energie vozidel;

12.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve zavedla a zlepšila normy týkající se CO2 pro veškerou silniční dopravu, jelikož normy pro nákladově efektivní vozidla pravděpodobně představují nejúčinnější opatření na zlepšení energetické účinnosti v EU pro období do roku 2030;

13.  připomíná, že energetická účinnost by měla být považována za nejlepší alternativní formu energie, a že by proto všechna opatření na zvýšení energetické účinnosti nákladově efektivním způsobem a snížení poptávky po energii měla být upřednostňována, podporována a měla by být řádně začleněna do dopravní politiky a evropského opatření v oblasti boje proti změně klimatu;

Optimalizace dopravního systému

Zvýšení účinnosti

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly propojenost mezi různými regiony EU, mimo jiné s ohledem na odlehlé, znevýhodněné a hraniční regiony Unie; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby přezkoumala přístup EU k leteckému dopravnímu spojení, prozkoumala možnost vytvoření indexu propojenosti a zohlednila přitom souhru s jinými druhy dopravy; trvá na tom, že by se toto mělo kombinovat s investicemi do udržitelných alternativních řešení, jakož i s jejich podporou;

15.  důrazně vybízí členské státy, aby uspíšily provádění iniciativy jednotného evropského nebe, neboť stávající roztříštěnost způsobuje delší dobu letu, zpoždění, spotřebu dalšího paliva a větší emise CO2; zdůrazňuje, že provedení této iniciativy by přispělo ke snížení emisí o 10 %;

16.  vyzývá Komisi, aby podněcovala výzkum v oblasti využití fotovoltaické energie v odvětví letectví (např. projekt Solar Impulse 2) a alternativních kapalných paliv z obnovitelných zdrojů, a zachovala tak vysokou úroveň ambicí v oblasti inovací;

Spravedlivé a účinné stanovování cen

17.  domnívá se, že při zajišťování spravedlnosti a rovných podmínek pro různé druhy dopravy v Evropě jsou zásadní jasnější cenové signály ve všech druzích dopravy, které lépe odrážejí zásady „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“; zdůrazňuje, že by mělo dojít k přehodnocení stávajících politik z tohoto úhlu pohledu;

18.  domnívá se, že každý druh dopravy by měl pokrývat jak své mezní náklady na opotřebení infrastruktury („uživatel platí“), tak i vnější náklady, např. na znečištění ovzduší a zamoření hlukem („znečišťovatel platí“). je přesvědčen, že uplatňování těchto dvou zásad – „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“ – v celé EU pomůže řešit současný nesoulad poplatků mezi jednotlivými druhy dopravy;

19.  zdůrazňuje, že právní předpisy v oblasti stanovování cen za dopravu by neměly vytvářet nekalou hospodářskou soutěž znevýhodňující udržitelnější druhy dopravy, jako je železniční doprava, a naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrhy na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže v této oblasti;

20.  oceňuje úsilí Komise v rozvíjení norem pro interoperabilní elektronické systémy výběru mýta v EU a také nadcházející revizi směrnice o evropské dálniční známce, která by měla zahrnovat výběr poplatků na základě ujeté vzdálenosti a rozlišování na základě emisí CO2 i možnost rozlišování při výběru poplatků podle aktualizovaných norem Euro; je přesvědčen, že výběr poplatků na základě ujeté vzdálenosti by měl být rozšířen na všechny osobní automobily a dodávky a zároveň umožnit určitou formu flexibility pro odlehlé či řídce osídlené oblasti;

21.  zdůrazňuje, že přechod na jiný druh dopravy vyžaduje podporu multimodality a veřejné dopravy a také investice do těchto oblastí;

22.  žádá Komisi, aby neprodleně aktualizovala svou příručku k vnějším nákladům z dopravy a zohlednila při tom údaje o emisích v reálném provozu;

23.  zdůrazňuje, že odvětví letecké dopravy představuje způsob, který je od internalizace svých vnějších nákladů nejvzdálenější, a vyzývá proto Komisi, aby se řídila Pařížskou dohodou a prozkoumala možnosti harmonizace mezinárodních opatření pro zdanění kerosinu, paliva užívaného v uvedeném odvětví, a zrušení osvobození letenek od DPH;

Logistika a digitalizace

24.  uznává, že logistika může hrát klíčovou úlohu při snižování dopadu emisí uhlíku z dopravy prostřednictvím ekologicky šetrných strategií spolupráce, které se zaměřují na integraci dodavatelského řetězce, multimodální dopravu, konsolidaci dodávek a zpětnou logistiku; domnívá se, že pro tyto cíle jsou rozhodující digitální technologie;

25.  domnívá se, že pro zvyšování účinnosti osobní i obchodní přepravy v silničním, železničním, námořním a leteckém odvětví mohou mít velký přínos inteligentní dopravní systémy, tzv. platooning (seskupování vozidel) i autonomní a propojená vozidla;

26.  uznává, že technologie zajišťující propojení automobilů nejen zlepší bezpečnost silničního provozu, ale budou mít také významný dopad na životní prostředí, a bere na vědomí, že pro zajištění vysoké kapacity a malého zpoždění sítě 5G je nutná hustá síťová infrastruktura, aby se co nejlépe využilo příležitostí, které propojené a autonomní vozy pro zlepšení mobility v městském prostředí nabízejí; uznává, že řada společností bude muset v souladu se širším procesem digitalizace v celém evropském průmyslu opřít svou transformační strategii o mobilitu, což přinese významné příležitosti pro malé a střední podniky a začínající podniky v odvětví dopravy, a je přesvědčen, že by tento jev měl být podporován;

27.  zdůrazňuje, že veřejná doprava má v rámci pojetí mobility jako služby obrovský potenciál, pokud jde o snížení objemu dopravy a souvisejících emisí, a vyzývá Komisi, aby podporovala digitalizaci a propojení systémů veřejné dopravy s cílem odstranit překážky mezi jednotlivými druhy dopravy a dopravními systémy a motivovat k jejich využívání; zároveň se domnívá, že přijatá opatření by měla být přizpůsobena zvláštním rysům dotčených oblastí, ať už se jedná o městské, či venkovské oblasti, neboť ve venkovských oblastech je obtížnější dosáhnout ekonomické proveditelnosti; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby navrhly konkrétní iniciativy zaměřené na účinnější dopravu ve venkovském prostředí a v obtížně přístupných oblastech a aby přitom rovněž zohlednily závazky veřejné služby;

28.  vyjadřuje svou podporu iniciativám v oblasti řízení mobility zaměřeným na účinnější a k životnímu prostředí šetrnější intermodální dopravní služby a inteligentní mobilitu, které mohou zásadním způsobem přispět k podpoře konceptů mobility jako služby a synchronizované intermodality („synchromodality“). je přesvědčen, že v zájmu dalšího zkvalitňování mobility jako služby by měla být v rámci budoucí regulace náležitá pozornost věnována přínosu inteligentních systémů řízení dopravy (ITS), rozvoji schopností informačních a komunikačních technologií (IKT), interoperabilitě systémů, sdílení služeb a integrovanému multimodálnímu prodeji jízdenek;

29.  konstatuje, že městská nákladní vozidla neúměrně přispívají ke znečištění ovzduší a k hluku a mají negativní dopad na dopravní zácpy; vyzývá k lepší optimalizaci dodavatelského řetězce v městských oblastech; vyzývá Komisi, aby podpořila používání užitkových vozidel s nulovými emisemi, autobusů, popelářských vozů a vozů taxi s nulovými emisemi a nákladních jízdních kol na posledních úsecích logistiky;

30.  zdůrazňuje potenciální přínos odlehčení a účinnějšího využívání stávající infrastruktury, včetně lepší distribuce dopravy a rozšíření intermodálních řešení;

31.  vyzývá Komisi, aby v rámci právní úpravy digitálního jednotného trhu zdůraznila potenciál bezpečnějších, inteligentnějších a ekologičtějších prostředků dopravy na silnicích a podpořila projekty zaměřené na zařízení pro propojení mezi vozidly a mezi vozidly a silnicí jakožto součást podpory inovací v hospodářství a vytváření nových obchodních příležitostí pro evropské společnosti v oblasti IKT;

32.  zdůrazňuje, že je důležité investovat do optimálního spojení s vnitrozemím, aby se snížila ekologická stopa vnitrozemské dopravy díky podpoře využívání multimodálních spojení, udržitelné železniční dopravy, vnitrozemské lodní dopravy, datových přenosů v reálném čase a aplikací IT podél koridorů transevropské dopravní sítě;

33.  je přesvědčen, že podpora iniciativ pro řízení mobility v regionech a městech, institucích a v průmyslu má značný potenciál pro snížení potřeby občanů dojíždět, jak z hlediska vzdálenosti, tak i rychlosti;

34.  vyzývá členské státy, aby podporovaly pilotní projekty, které podpoří větší využívání elektrických vozidel a alternativních vozidel využívajících pokročilá biopaliva;

35.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zaujala komplexní přístup s cílem umožnit rychlou digitalizaci dopravního odvětví, která spolu s lepším dopravním plánováním a přechodem k „mobilitě jako službě“ významně přispěje ke zvýšení účinnosti a bude mít na společnost velký efekt;

36.  domnívá se, že lepší plánování dopravy a kvalitnější způsob využití digitalizace a logistiky jsou oblasti, v nichž existuje obrovský potenciál pro snižování emisí a v nichž by mohla být velmi rychle zavedena řada levných a snadných opatření s měřitelným účinkem, jako je optimalizace toků a vytížení a rovněž elektronická podpora nákladní dopravy (e-Fright); vyzývá proto Komisi, aby tato opatření určila a vypracovala jejich seznam, aby je mohla v blízké budoucnosti prosazovat; vyzývá k vytvoření jednotného legislativního rámce a norem, jež umožní uplatnění inovativních logistických a dopravních řešení v celé Evropě;

37.  podporuje Komisi a dopravce v tom, aby vypracovali projekty obsahující ucelené informace o srovnání uhlíkové stopy v různých druzích dopravy za využití publikací, informací, údajů o rezervacích a prodejích jízdenek;

38.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné přizpůsobit politiku normalizace IKT vývoji trhu a politiky s cílem dosáhnout interoperability elektronické podpory nákladní dopravy (e-Freight) a inteligentních dopravních systémů;

39.  zdůrazňuje význam interoperability pro snižování emisí z těžkých nákladních vozidel v městské i meziměstské dopravě;

Alternativní zdroje energie s nízkými emisemi

40.  zdůrazňuje, že řešení v oblasti elektromobility založená na udržitelných zdrojích energie skýtají velký potenciál pro dekarbonizaci dopravy; domnívá se však, že optimalizaci použité technologie a rozsáhlé zavedení příslušné infrastruktury lze pravděpodobně očekávat až po roce 2030; znovu vyzývá k technologickým inovacím;

41.  oceňuje úsilí o zavedení a zajištění komplexní a interoperabilní infrastruktury pro dodávky energie z obnovitelných zdrojů nebo alternativních udržitelných paliv pro vozidla s alternativním pohonem; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby svůj postup koordinovala s členskými státy s cílem zajistit, aby byla ve vnitrostátním právu plně provedena příslušná ustanovení směrnice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva a také článku 8 směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov ve znění směrnice (EU) .../... (postup 2016/0381(COD));

42.  vyzývá Komisi, aby přijala ambiciózní akční plán pro uvedení elektrických vozidel na trh a vydala doporučení, jejichž cílem bude pobídnout členské státy k zavádění daňových pobídek pro vozidla s nulovými nebo nízkými emisemi; zdůrazňuje, že nezbytnými předpoklady pro rostoucí přijetí ze strany spotřebitelů jsou dostupnost a přístupnost infrastruktury pro dobíjení a doplňování paliva, mj. v soukromých a ve veřejných budovách, v souladu se směrnicí o energetické náročnosti budov (směrnice 2010/31/EU, EPBD) a konkurenceschopnost elektrických vozidel; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby elektřina vyráběná pro elektrická vozidla pocházela z udržitelných zdrojů energie; vyzývá v této souvislosti k zahájení dlouhodobé evropské iniciativy týkající se baterií nové generace a rovněž k rozvoji nezbytné infrastruktury s cílem podpořit udržitelné výrobní normy pro nízkoemisní energie a vozidla;

43.  vyzývá Komisi, aby co nejrychleji předložila své hodnocení toho, jak členské státy provádějí směrnici o čistých zdrojích energie pro dopravu (směrnice 2014/94/EU), a aby podnikla kroky vůči členským státům, které dosud nepředložily vnitrostátní strategii;

44.  domnívá se, že jedním z nejúčinnějších přístupů k snížení dopadu silniční dopravy na klima by bylo uložení povinnosti dodavatelům paliv snížit emise skleníkových plynů dodávané energie za pomoci elektřiny z obnovitelných zdrojů, vodíku, udržitelných a pokrokových biopaliv, syntetických paliv nebo jiných nízkouhlíkových paliv (např. stlačený zemní plyn – CNG, zkapalnělý zemní plyn – LNG);

45.  připomíná Komisi, že je za účelem přijetí hmatatelných opatření zaměřených na přechod celé společnosti na udržitelnou energii naléhavě nutné převést finanční pobídky, jež se nadále vztahují na fosilní paliva, na alternativní a udržitelné formy energie;

46.  vyzývá k ambicióznějšímu přístupu k obnovitelným zdrojům v dopravě, než se navrhuje v přepracovaném znění směrnice o obnovitelných zdrojích energie, aby se dosáhlo dlouhodobé dekarbonizace odvětví dopravy;

47.  naléhavě žádá, aby byly pro účely zavádění udržitelných alternativních paliv do těch druhů dopravy, které v současné době nemají žádné alternativy ke kapalným palivům, poskytnuty zvláštní pobídky; je přesvědčen, že tyto pobídky by se měly zohlednit v nové směrnici o obnovitelných zdrojích energie i v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, jak je stanoveno v navrhovaném nařízení o správě energetické unie;

48.  připomíná, že 94 % evropské dopravy závisí na ropných produktech, a domnívá se, že využíváním udržitelných tuzemských biopaliv se snižuje závislost na dovozu fosilních paliv, a tím zvyšuje energetická bezpečnost EU;

49.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh na postupné zrušení přímých a nepřímých dotací na fosilní paliva nejpozději do roku 2020;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly potenciál zkapalněného zemního plynu, který je klíčový pro přechod k udržitelné mobilitě, hospodářství a zaměstnanosti(30);

51.  zdůrazňuje úlohu, kterou by mohl hrát zemní plyn (např. CNG, LNG), a zejména biometan, syntetický metan a LPG, při přechodu na dekarbonizaci odvětví dopravy, obzvláště co se týče lodní dopravy, těžkých nákladních vozidel a městských autobusů;

52.  bere na vědomí mezní hodnoty navržené v přepracovaném znění směrnice o obnovitelných zdrojích energie, aby bylo do roku 2030 postupně ukončeno používání biopaliv první generace a aby se dosáhlo dlouhodobé dekarbonizace odvětví dopravy; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby rozlišovala mezi biopalivy první generace, která se vyznačují vysokou účinností z hlediska skleníkových plynů a nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, a biopalivy, která tato kritéria nesplňují, a aby v co nejbližší době přijala opatření vedoucí k tomu, aby se vstupní suroviny, včetně palmového oleje, které jsou hlavním motivem odlesňování nebo využívání rašelinišť, přestaly používat jako složky biopaliv; zdůrazňuje význam stabilního a předvídatelného právního prostředí, v jehož rámci se náležitě zohledňují investiční cykly na přilákání nezbytných investic do moderních biopaliv; bere na vědomí potenciální přínosy zemědělské výroby EU v oblasti ochrany klimatu, které jsou založeny na biopalivech vyznačujících se vysokou účinností z hlediska skleníkových plynů a nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, zejména pokud jde o emise z velkoobjemového dovozu živočišných bílkovin z nečlenských zemí;

53.  vybízí Komisi, aby vypracovala objektivní kritéria pro určování pokročilých biopaliv s cílem stimulovat inovace a jejich rozšíření na trhu;

54.  zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout dlouhodobé dekarbonizace odvětví dopravy, a vyzývá Komisi, aby v zájmu dalšího omezení používání fosilních paliv a emisí skleníkových plynů podporovala větší pronikání moderních biopaliv vyznačujících se vysokou účinností z hlediska skleníkových plynů, která se v rámci oběhového hospodářství řídí zásadami hierarchie způsobů nakládání s odpady a která dodržují přísná kritéria ochrany životního prostředí a sociální udržitelnosti, na trh; vítá návrh Komise, který spočívá ve zpřísnění požadavků na úsporu emisí skleníkových plynů pro biopaliva s cílem zajistit, aby i nadále přispívaly k naplňování cílů EU v oblasti klimatu; zdůrazňuje význam spolehlivého a důvěryhodného započítávání emisí a jejich pohlcování na základě bioenergie podle návrhu nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) (COM(2016)0479);

55.  zdůrazňuje, že do cílů členských států v oblasti klimatu dle návrhu nařízení o sdílení úsilí by měla být zahrnována pouze biopaliva z potravinářských plodin, jež splňují kritéria udržitelnosti (COM(2016)0482);

56.  vyzývá Komisi, aby důsledně sledovala vývoj vodíkové technologie z obnovitelných zdrojů energie a zavázala se k vypracování studie proveditelnosti o významu a možnostech využití vodíku v evropském dopravním systému;

57.  zdůrazňuje, že syntetická paliva (kapalná i plynná) vyrobená z přebytku energie z obnovitelných zdrojů, zejména solární a větrné energie vyrobené ve špičce, kterou by se jinak plýtvalo, by mohla přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů stávajících vozových parků z hlediska životního cyklu a současně ke zvyšování výnosu z obnovitelných zdrojů energie;

58.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souvislosti s oběhovým hospodářstvím, politikou v oblasti emisí a klimatu a cíli Unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie zvýšily a plně podporovaly výrobu ekologického bioplynu zpracováváním statkového hnoje;

59.  vítá skutečnost, že podniky EU v současné době zaujímají ve světě vedoucí postavení v oblasti technologií syntetických paliv, a považuje to za příležitost k posílení hospodářského růstu a vysoce kvalitní zaměstnanosti v EU; zdůrazňuje proto, že je důležité vytvořit rámec, jenž bude podporovat další vývoj a zavádění těchto technologií;

60.  domnívá se, že podpora záruk původu by mohla vést k významnému nárůstu podílu obnovitelných energií v odvětví dopravy;

61.  konstatuje, že přístup EU k udržitelné energii by měl být technologicky neutrální a cíle politik EU v oblasti udržitelnosti by se měly zaměřit na snížení emisí škodlivých pro životní prostředí a zdraví;

62.  žádá Komisi, aby plně využila potenciálu Společného výzkumného střediska (JRC) k provádění výzkumu v oblasti čisté energie pro oblast dopravy;

63.  vítá, že program Horizont 2020 pro výzkum, vývoj a inovace podporuje čistou dopravu a udržitelné energie, a žádá, aby tato podpora pokračovala i v příštím víceletém finančním rámci (VFR);

64.  zdůrazňuje význam výzkumu a vývoje pro řešení technických problémů týkajících se nízkoemisní mobility; naléhavě žádá Komisi, aby nadále výrazně podporovala výzkumné programy, jako je Clean Sky a SESAR (výzkum uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe);

Infrastruktura a investice v dopravě

65.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily evropské spolufinancování dopravních projektů, které přispívají k opatřením v oblasti klimatu a kvality ovzduší a minimalizaci vnějších nákladů, v rámci Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a transevropské dopravní sítě (TEN-T);

66.  domnívá se, že projekty Nástroje pro propojení Evropy jsou pro evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu klíčové, a vyjadřuje politování nad tím, že rozpočet Nástroje byl použit k zajištění fondu EFSI; žádá proto, aby byl rozpočet Nástroje pro propojení Evropy obnoven, a opakuje, že fond EFSI II by měl být financován z jiných zdrojů; kromě toho se domnívá, že je třeba vyhnout se tomu, aby byly projekty způsobilé k financování v rámci Nástroje pro propojení Evropy financovány prostřednictvím EFSI;

67.  zdůrazňuje význam úspěšného využívání EFSI nebo kombinace EFSI s ESIF; domnívá se, že členské státy by měly více investovat do svého železničního systému a usilovat o zvýšení míry čerpání prostředků z Fondu soudržnosti na projekty železnic;

68.  poukazuje na to, že je důležité udržet síť infrastruktury v dobrém stavu a ve vysoké kvalitě, což usnadní provoz a zároveň umožní snížit dopravní zácpy a tím i úroveň emisí CO2 a dalších znečišťujících látek;

69.  naléhavě žádá Komisi, aby poskytla více finančních prostředků městům, aby společně předkládala nabídky na infrastrukturu nebo technologie, které by přispěly k dekarbonizaci městské dopravy a ke snížení znečištění ovzduší ze silničních vozidel; konstatuje, že by to zahrnovalo mimo jiné veřejné nabíjecí stanice pro elektrická vozidla, systémy pro sdílení automobilů a jízdních kol a rozvoj veřejné dopravy;

70.  zdůrazňuje význam finančních podpůrných opatření pro modernizaci daného odvětví a ochranu životního prostředí během prací na infrastruktuře;

Motivování občanů a činitelů s rozhodovací pravomocí ke změně chování

71.  vybízí města, aby začlenila cíle týkající se emisí skleníkových plynů a strategií na ochranu ovzduší do svých plánů mobility (např. plány udržitelné městské mobility), a vyzývá Komisi, aby upřednostnila spolufinancování EU věnované projektům městské mobility, které přispějí k dosažení těchto cílů, mimo jiné prostřednictvím podpory inovací, které města v tomto ohledu umožní;

72.  domnívá se, že jedním z nejúčinnějších způsobů snižování emisí a zvýšení účinnosti dopravy je podpora veřejné hromadné dopravy; považuje za důležité posílit úlohu služeb veřejné hromadné dopravy; vyzývá rovněž Komisi a členské státy, aby podporovaly a motivovaly nákup čistších, méně znečišťujících vozidel jak ze strany veřejných orgánů, tak majitelů soukromých vozových parků;

73.  zdůrazňuje příležitosti, které představují zelené veřejné zakázky pro udržitelnější dopravu, zejména pro (pří)městské autobusy;

74.  vyzývá Komisi, aby podpořila sítě nejpokrokovějších měst, která v územním plánování upřednostňují udržitelnou mobilitu, včetně chůze, jízdy na kole, posílení veřejné hromadné dopravy, sdílení automobilů a spolujízdy, a umožnila tak místním, regionálním i vnitrostátním orgánům, aby se podělily o úspěchy jak ve snižování emisí skleníkových plynů, tak ve strategiích na ochranu ovzduší; vyzývá Komisi, aby vybízela místní, regionální a vnitrostátní orgány, aby plně zohlednily potřeby a postupy v oblasti dopravy, bydlení a územního plánování, a lépe tak dosáhly cílů politiky v oblasti klimatu;

75.  vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na to, že evropské normy pro lehká užitková vozidla neodrážejí emise ve skutečném provozu, přezkoumaly přínos zavedení označení či normy pro vozidla s mimořádně nízkými emisemi, která splňují mezní hodnoty emisí v podmínkách skutečného provozu;

76.  domnívá se, že je třeba věnovat větší pozornost zvyšování integrace a přitažlivosti nemotorizovaných forem dopravy, což by zásadním způsobem snížilo atraktivitu individuální dopravy;

77.  vyzývá Komisi, aby do strategií pro nízkoemisní mobilitu zahrnula dopravní potřeby občanů ve venkovských a odlehlých oblastech;

78.  vybízí všechny veřejné subjekty, aby do veřejných zakázek začleňovaly kritéria udržitelnosti;

79.  podporuje Komisi, členské státy a regiony, aby více investovaly do kombinování cyklistické sítě EuroVelo s železničními sítěmi TEN-T a její integrace;

80.  zdůrazňuje, že návrh na revizi nařízení o obecné bezpečnosti je opožděný, a vyzývá Komisi, aby ho zveřejnila do konce roku 2017; domnívá se, že technologie pro „inteligentní přizpůsobení rychlosti“ je již dostatečně vyspělá a může zachránit mnoho životů, a měla by být proto bez dalších odkladů zavedena u všech vozidel; zdůrazňuje, že „přímý výhled“ pro nákladní automobily je velmi účinným řešením k zabránění nehodám se zranitelnými účastníky silničního provozu a že součástí návrhu by měly být související povinné normy;

Odvětvové požadavky

Motocykly, osobní automobily a dodávky

81.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh norem pro osobní automobily a dodávky do roku 2025 v souladu s postojem, který Parlament vyjádřil v postupech týkajících se dvou legislativních aktů z roku 2013(31)a který Komise potvrdila ve svých přidružených prohlášeních týkajících se cílů na rok 2025(32); zdůrazňuje, že tyto průměrné normy pro vozový park by měly být vypočítány na základě nového celosvětově harmonizovaného zkušebního postupu pro lehká vozidla (WLTP) a odpovídat dlouhodobému scénáři snižování emisí stanovenému rámcem politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a dlouhodobým cílům Pařížské dohody;

82.  vítá zavedení nového zkušebního postupu WLTP; zdůrazňuje však, že s ohledem na výzkumy, z nichž vyplývá, že nový celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká vozidla bude stále vykazovat přibližně 20% odchylku oproti emisím ve skutečném provozu a bude nadále umožňovat optimalizaci a manipulaci zkoušek, je třeba postup WLTP doplnit vytvořením cílené metodiky pro následné měření emisí CO2 v reálném provozu (RDE); konstatuje, že tato metodika by se mohla zakládat na měřicích zařízeních, která se ve vozidle již nacházejí, např. na měřičích spotřeby paliva; kromě toho konstatuje, že za tímto účelem a v zájmu získávání spolehlivých údajů by měl být vyvinut standardní přístup ke shromažďování, uchovávání, používání a sdělování hodnot spotřeby paliva, který by v co největší míře využíval čidla, která se již ve vozidlech nacházejí, a zároveň by plně respektoval pravidla na ochranu soukromí; vyzývá Komisi, aby zvážila další řešení umožňující omezit emise CO2 z odvětví dopravy a aby především více zohledňovala to, že nižší hmotnost přispívá k přímému snižování emisí CO2 z vozidel;

83.  připomíná, že k tomu, aby byly testy RDE při omezování nesrovnalostí mezi emisemi naměřenými v laboratoři a v terénu účinné, měly by být specifikace postupů testování a hodnocení stanoveny velmi opatrně a měly by pokrývat širokou škálu podmínek jízdy, včetně různé teploty, zatížení motoru, rychlosti vozidla, nadmořské výšky, typu silnice a dalších parametrů, s nimiž se lze při jízdě v Evropské unii setkat;

84.  žádá o rychlé přijetí harmonizovaného, povinného a transparentního systému označování EU, který by spotřebitelům poskytl přesné, spolehlivé a srovnatelné údaje o spotřebě paliva, životním cyklu, emisích CO2 a emisích látek znečišťujících ovzduší z osobních automobilů, které byly uvedeny na trh; požaduje přezkum směrnice o označování automobilů (směrnice 1999/94/ES), která by mohla být změněna tak, aby zahrnovala povinnost poskytovat informace o dalších emisních látkách znečišťujících ovzduší, jako jsou oxidy dusíku a pevné částice;

85.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici o čistých zdrojích energie pro dopravu (směrnice 2014/94/EU) a předložila návrh nařízení o normách CO2 pro vozidla, která budou uváděna na trh po roce 2025, s cílem vyřadit postupně z užívání nové automobily produkující CO2;

86.  vyzývá Komisi, aby pro všechny výrobce zavedla minimální cíl podílu nízkoemisních vozidel;

87.  zdůrazňuje přínos, který bude pro evropské hospodářství znamenat brzký přechod na vozidla, u nichž se při posouzení životního cyklu (LCA) zjistilo, že mají nejnižší dopad na změnu klimatu; podtrhuje, že tento přechod zajistí, aby evropští výrobci automobilů zůstali na celosvětové úrovni konkurenceschopní, stávající pracovní místa zůstala zachována a zároveň se vytvářela nová;

88.  doufá, že bude přidělováno stále větší množství finančních prostředků na technologický výzkum výroby, manipulace a likvidace baterií elektromotorů, aby se zajistilo, že budou stále šetrnější k životnímu prostředí;

89.  poukazuje na to, že Komise zahájila řadu řízení o neplnění povinnosti vůči členským státům, které porušily směrnici 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší v důsledku neustálého překračování mezních hodnot NO2 a PM10; naléhavě vyzývá Komisi, aby uplatňovala své kontrolní pravomoci a zabránila tomu, aby byla na trh uváděna znečišťující vozidla s naftovým motorem, která se významně podílejí na uvolňování NO2 a PM10 do atmosféry a která nejsou v souladu s pravidly EU pro schvalování typu a emise osobních a lehkých užitkových vozidel;

90.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat širokou účast malých a středních podniků na výrobě vozidel a jejich dílů, aby se zajistily rovné podmínky na dopravním trhu a podpořil se výzkum a inovace;

91.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby předpisy o emisích CO2 po roce 2020 zohledňovaly pokud možno veškeré technologické přístupy ke snižování emisí CO2 v silničním provozu; konstatuje, že by tato právní úprava měla klást důraz především na možnosti, které skýtají nejnovější alternativní paliva (např. elektropaliva, syntetická paliva, přeměna elektřiny na plyn či na kapalinu);

Těžká nákladní vozidla

92.  podotýká, že nebudou-li do roku 2030 přijata žádná další opatření, těžká nákladní vozidla budou produkovat 40 % celkových emisí CO2 ze silniční dopravy; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby do konce roku 2017 předložila návrh certifikace, monitorování a oznamování těžkých nákladních vozidel a do roku 2018 stanovila ambiciózní normy CO2 pro rok 2025, které se budou zakládat na nejlepších dostupných údajích; vítá nástroj pro výpočet spotřeby energie vozidla (VECTO) pro simulaci efektivity nákladní dopravy a zdůrazňuje, že je třeba i nadále zajišťovat přístup k transparentním, reálným a aktualizovaným údajům z monitorování;

93.  vyzývá Komisi, aby na základě srovnávací studie zahájila vypracovávání evropské strategie pro nízkouhlíkovou nákladní přepravu, s cílem usnadnit zavádění energeticky účinných autobusů a nákladních vozidel s nulovými emisemi na trh; zdůrazňuje, že již existují iniciativy členských států zaměřené na silniční nákladní dopravu s nulovými emisemi;

94.  domnívá se, že by měl být podporován růst využívání čistých motorů pro těžká nákladní vozidla, např. elektrických motorů nebo motorů využívajících LNG, a že to vyžaduje významné a strategické investice do infrastruktury;

95.  vyzývá Komisi, aby vytvořila pobídky pro tranzit vozidel s nízkými nebo nulovými emisemi a umožnila jejich zavedení ze strany členských států a aby upřednostňovala jejich pohyb po celé síti TEN-T;

96.  zdůrazňuje, že městské autobusy s nízkými či nulovými emisemi mohou pomoci k významnému snížení emisí znečišťujících látek v městských oblastech; žádá proto, aby byly zavedeny městské autobusy s nulovými emisemi začleněním kritérií EU pro zelené veřejné zakázky do směrnice o čistých vozidlech (směrnice 2009/33/ES), jež v současné době prochází revizí; vyzývá Komisi a členské státy, aby na podporu příslušných opatření usnadnily a podporovaly využívání dostupných fondů EU, například evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF);

97.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit vhodné podmínky pro podporu nízkoemisní alternativní energie v dopravě, a konstatuje, že to lze usnadnit zajištěním toho, aby průmysl měl jasný a dlouhodobý rámec, o který se budou opírat investice týkající se dekarbonizace paliv a další nové technologie; vyzývá Komisi, aby zvážila uskutečnění studie proveditelnosti potenciálních nabízených řešení, z nichž by mohla vycházet nízkouhlíková strategie pro silniční nákladní dopravu;

98.  podporuje plán Komise na Platformu čistých autobusů sdružující provozovatele autobusů, místní orgány, výrobce autobusů a dodavatele energie s cílem podpořit rychlé zavádění čistších vozidel a vyzývá Komisi, aby propagovala autobus jako ekologicky udržitelnou formu veřejné dopravy;

99.  bere na vědomí, že v rámci stávajících technologií existuje řada nových technologií a inovací, které mohou mít významný přínos pro životní prostředí, jako jsou lepší pneumatiky, zdokonalená maziva, účinnější převodovky a hybridní motory, a že Evropa by měla stát v této souvislosti v oblasti technologií v popředí vývoje; vyzývá Komisi, aby prověřila úlohu těchto technologií při zlepšování jak účinnosti, tak vlivu na životní prostředí;

100.  zdůrazňuje, jak je důležité zlepšit kvalitu ovzduší v EU a dodržovat mezní hodnoty EU pro kvalitu ovzduší i úrovně doporučené WHO; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby přezkoumala mezní hodnoty emisí stanovené v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla a aby nejpozději do roku 2025 předložila případně návrhy na nové technologicky neutrální mezní hodnoty emisí Euro 7, které se uplatní pro všechna lehká užitková vozidla, na něž se vztahuje toto nařízení;

101.  zdůrazňuje skutečnost, že cíle v oblasti snižování emisí a kvality ovzduší vyžadují opatření, která se týkají i starších vozidel, a připomíná v tomto ohledu, že dovybavení představuje nejrychlejší a nákladově nejefektivnější způsob, jak snížit emise a množství znečišťujících látek ze zastaralejších vozů, neboť systematické zavádění pokročilých systémů následného zpracování výfukových plynů z naftových motorů umožňuje provoz starších těžkých užitkových vozidel, např. autobusů či nákladních vozů, který bude šetrnější k životnímu prostředí, bude splňovat i nejpřísnější požadavky v oblasti emisí a dosáhne nejvyššího možného snížení emisí NOx, NO2 a pevných částic; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala společné pokyny EU, které podnítí členské státy k tomu, aby plně využívaly možná řešení dodatečného vybavení a zároveň zajistily způsobilost pro financování, pokud jde o finanční nástroje EU zaměřené na dekarbonizaci dopravního odvětví;

Schvalování typu a dozor nad trhem

102.  požaduje komplexnější a koordinovanější systém schvalování typu a dohledu nad trhem na úrovni EU, který by zahrnoval důsledný a spolehlivý dohled ze strany EU a systém kontrol, aby bylo možné řešit nedostatky a právní mezery zjištěné v souvislosti s aférou „Dieselgate“; zdůrazňuje, že je důležité urychleně přijmout návrh Komise nařízení Evropského parlamentu a Rady o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi (COM(2016)0031); v této souvislosti připomíná mandát Evropského parlamentu pro jednání, který byl přijat dne 4. dubna 2017; potvrzuje, že budoucím přijetím výše uvedeného nařízení by se měly zajistit jednotné a transparentnější rovné podmínky pro všechny zúčastněné strany z odvětví vozidel, stanovit účinná pravidla na ochranu spotřebitelů a zajistit plné provádění nového rámce pro schvalování typu a dozor nad trhem;

103.  vítá pokyny pro vyhodnocování pomocných emisních strategií a přítomnosti odpojovacích zařízení, které Komise přijala dne 26. ledna 2017 s cílem podpořit členské státy a příslušné orgány při detekci odpojovacích zařízení;

104.  vyjadřuje politování nad přijetím vysokých faktorů shodnosti pro emise NOx, které vytvářejí mezeru v právní úpravě umožňující produkci nadměrných emisí, a to i u automobilů po roce 2020; naléhavě vyzývá Komisi, aby v roce 2017 přezkoumala faktor shodnosti testů pro měření emisí při skutečném provozu (RDE) v případě emisí NOx, jak je stanoveno v druhém balíčku pro RDE, a aby každoročně prováděla jeho přezkum v souladu s technologickým vývojem, aby jej bylo možné nejpozději v roce 2021 snížit na hodnotu 1;

105.  vyzývá k rychlému přijetí čtvrtého balíčku pro RDE, jímž má být ukončena práce na regulačním rámci pro nový postup schvalování typu, a k urychlenému uplatňování tohoto rámce;

Železniční doprava

106.  rozhodně podporuje nové výzvy Komise týkající se návrhů na řešení chybějících přeshraničních železničních spojů na regionální úrovni a vítá hledisko minimalizace či snížení dopadů na klima; žádá Komisi, aby i nadále uvedené projekty zohledňovala a aby v rámci Nástroje pro propojení Evropy i novely nařízení (EU) č. 913/2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu zveřejňovala výzvy k podávání žádostí s cílem lépe zohlednit skutečnou účinnost různých typů železniční dopravy z hlediska jejich dopadu na energetickou účinnost dopravního odvětví;

107.  podporuje prioritu, kterou Komise věnuje investicím do železniční infrastruktury, zejména pokud jde o chybějící spoje a přeshraniční propojení; v této souvislosti připomíná, že železniční doprava je zejména pro nákladní dopravu účinným a udržitelným systémem hromadné přepravy;

108.  podporuje přechod od silniční dopravy k železniční dopravě (Shift2Rail) cestou zvýšení interoperability různých druhů dopravy;

109.  dožaduje se ambiciózních návrhů týkajících se směrnice o kombinované dopravě, která by více prosazovala účinnou nákladní dopravu, a vybízela k modálnímu přechodu k železnici a k vnitrozemským vodním cestám, aby mohlo být dosaženo cílů pro přechod na jiný druh dopravy v roce 2030 a 2050, jež jsou definovány v bílé knize z roku 2011 nazvané „Deset cílů pro konkurenceschopný dopravní systém účinně využívající zdroje“;

110.  vyzývá členské státy, Komisi a železniční subjekty, aby přijaly veškerá nezbytná opatření pro spuštění společného podniku Shift2Rail s cílem urychlit integraci pokročilých technologií do inovativních železničních řešení, zvýšit přitažlivost železniční dopravy a posílit postavení evropského odvětví železniční dopravy;

111.  vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly důsledně a účinně směrnici 2012/34/EU, prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/909 a 4. železniční balíček a aby zajistily konkurenční nastavení poplatků za přístup k tratím umožňující spravedlivou hospodářskou soutěž mezi různými druhy dopravy;

112.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala nevýhody osobní železniční dopravy (např. v souvislosti se zdaněním, poplatky za přístup k síti, přímými a nepřímými dotacemi) ve srovnání s jinými druhy dopravy a aby vytvořila rovné podmínky;

113.  znovu zdůrazňuje význam interoperability a koordinace s ostatními druhy dopravy, zlepšení spolehlivosti a snížení hlučnosti i plynulé multimodální dopravy;

114.  zdůrazňuje, že je potřeba plné, účinné a jednotné provedení nařízení (EU) č. 913/2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu, což bude prospěšné jak pro nákladní dopravu, tak pro průmysl;

Letecká doprava

115.  žádá Komisi, aby zlepšila účinnost letecké dopravy, mimo jiné tím, že zajistí rychlé provádění jednotného evropského nebe členskými státy, bude se aktivně podílet na práci organizace ICAO s cílem zajistit ambiciózní mezinárodní normy v oblasti emisí CO2a poskytne odpovídající finanční prostředky pro společný podnik výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR) a společnou technologickou iniciativu „Clean Sky“;

116.  připomíná, že vzdušný prostor je rovněž součástí jednotného trhu EU a že jakákoli roztříštěnost způsobená jeho neúčinným využíváním či rozdílnými vnitrostátními postupy (týkajícími se např. provozních postupů, daní, poplatků atd.) vede kromě toho, že má dopad na zbytek trhu a brání konkurenceschopnosti EU, k delší době letů, zpoždění, zbytečné spotřebě paliva a vyšším úrovním emisí CO2;

117.  zdůrazňuje, že odvětví letectví by mělo přiměřeně, rovnoměrně a účinně přispívat k dosažení cílů v oblasti klimatu pro rok 2030 a cílů Pařížské dohody, a tím i k naplnění cíle udržitelného rozvoje opatření v oblasti klimatu;

118.  bere na vědomí rozhodnutí 39. zasedání shromáždění ICAO o vytvoření celosvětového tržního opatření pro mezinárodní leteckou dopravu; vyzývá Komisi, aby posoudila toto rozhodnutí, včetně dobrovolných závazků a výhrad jednotlivých států, a sledovala vývoj směřující k provádění tohoto rozhodnutí na mezinárodní i vnitrostátní úrovni v 67 zemích, které mají zájem dobrovolně se do systému celosvětového tržního opatření zapojit; vyzývá Komisi, aby včas předložila posouzení vhodnosti ustanovení tohoto systému, která stanoví neutrální růst z hlediska emisí uhlíku, aby se omezil růst emisí v odvětví letecké dopravy v souladu s cíli Pařížské dohody; konstatuje, že přezkum systému ICAO je naplánován na každé tři roky, což by mělo poskytnout prostor k tomu, aby jeho oblast působnosti byla ambicióznější a propracovanější;

119.  bere na vědomí návrh Komise nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. února 2017, kterým se mění směrnice 2003/87/ES, aby dále platila stávající omezení rozsahu činností v oblasti letectví a aby se připravilo provádění celosvětového tržního opatření od roku 2021 (COM(2017)0054), a v němž se navrhuje nadále uplatňovat omezenou územní působnost systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) v letecké dopravě; vyzývá Komisi, aby provedla nové posouzení a přezkum systému EU ETS pro období po roce 2020, jakmile bude jasnější, kdy bude celosvětového tržní opatření prováděno;

120.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat využívání nejlepších a nejkratších letových tras, aby se ušetřilo palivo a snížily škodlivé emise, ve srovnání s delšími trasami zvolenými tak, aby neprocházely vzdušnými prostory spojenými s vyššími náklady;

121.  zdůrazňuje, že je důležité nadále stimulovat výzkum v této oblasti s cílem zvýšit investice do technologií pro účely rozvoje udržitelného letectví, a to podporou projektování lehčích letadel, používání digitálních a satelitních technologií k podpoře účinnějšího řízení letových tras i výroby a používání alternativních paliv nové generace, zejména z toho důvodu, že v tomto odvětví neexistuje mnoho alternativ k tradičním kapalným palivům, a také vytvářením partnerství veřejného a soukromého sektoru;

122.  vyzývá Komisi, aby hledala nové způsoby podpory rozvoje obnovitelných leteckých paliv s cílem snížit emise skleníkových plynů v letecké dopravě;

123.  vyzývá členské státy a odvětví letecké dopravy, aby podporovaly rozvoj dalších opatření na podporu inteligentních iniciativ zaměřených na snižování emisí v leteckém odvětví při vzletech, přistáních i v rámci letišť;

Námořní doprava

124.  konstatuje, že na úrovni Mezinárodní námořní organizace (IMO) je vyvíjeno úsilí o omezení emisí z mezinárodní námořní dopravy, a vyzývá tudíž IMO, aby neprodleně přijala jasné cíle a opatření v oblasti snižování emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje však, že v případě, že nebude existovat srovnatelný systém fungující v rámci IMO, by měly emise CO2 uvolněné v přístavech Unie a v průběhu cest do těchto přístavů a z nich od roku 2023 podléhat systému EU ETS; naléhavě vyzývá Komisi, aby stanovila podmínky pro podporu používání alternativních pohonných hmot, jako je zemní plyn, LPG a vodík, a prosazovala začlenění technologií pro energii z obnovitelných zdrojů (např. plachet, baterií, solárních panelů, větrných generátorů) v námořním odvětví; v této souvislosti zdůrazňuje, že ke zrychlení provádění investic do ekologických plavidel je nezbytné uvažovat o finančních nástrojích na úrovni členských států i na úrovni EU;

125.  zdůrazňuje, že v zájmu zajištění účinného celosvětového snížení emisí skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy, v souladu s plněním cíle Pařížské dohody o klimatu, který chce udržet oteplování „výrazně pod úrovní 2 °C“, jakož i v zájmu překonání současných překážek na trhu bránících zlepšení designu a efektivity lodí, by měl být evropský systém monitorování, oznamování a ověřování neustále upravován tak, aby bylo možné jej sjednotit s nedávno přijatým systémem shromažďování údajů Mezinárodní námořní organizace (IMO), při zachování transparentnosti, ověřování a shromažďování údajů o skutečně vykonané přepravě;

126.  zdůrazňuje, že je důležité v plném rozsahu provést a uplatňovat směrnici o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (směrnice 2014/94/EU), včetně zřizování plnicích stanic LNG v koridorech TEN-T a v námořních přístavech; domnívá se, že širší využívání LNG v nákladní dopravě by mohlo přispět k nízkoemisní mobilitě s ohledem na dlouhodobé mezinárodní cíle v oblasti klimatu a energetiky;

127.  považuje za nezbytné vytvořit evropský makroregion v oblasti Černého moře s cílem zajistit, aby příležitosti vyplývající z přeshraniční spolupráce v tomto regionu byly využity;

128.  zdůrazňuje, že inovativní řešení financování a využívání nástrojů EU na podporu investic, které dává k dispozici Evropská investiční banka, by měla poskytovat užitečné nástroje, které by majitelům lodí pomohly nést/pokrýt počáteční náklady spojené se snížením emisí skleníkových plynů;

129.  vítá skutečnost, že organizace IMO nedávno zavedla celosvětovou mezní hodnotu obsahu síry ve výši 0,5 %, čímž se má podle předpokladů předejít 250 000 předčasným úmrtím na celém světě;

130.  podporuje zavedení většího počtu kontrolních oblastí emisí oxidů síry a dusíku v celé Evropě;

131.  připomíná, že snížení emisí černého uhlíku v námořním odvětví, zejména pak v arktické oblasti, je nezbytným předpokladem pro omezení globálního oteplování;

132.  zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou může při snižování emisí hrát kombinovaná doprava; bere na vědomí návrh Komise ohledně modernizace směrnice o kombinované dopravě (COM(2017)0648), jež by měla v oblasti přepravy nákladu podnítit přechod na železnici a vnitrozemské vodní cesty;

Vnitrozemské vodní cesty

133.  domnívá se, že je nezbytné přijmout další opatření, která zaručí účinné odvětví vnitrozemské vodní dopravy šetrné k životnímu prostředí; připomíná významnou úlohu finančních opatření na podporu inovací v rámci odvětví za účelem zvýšení energetické účinnosti plavidel a ochrany životního prostředí během prací na infrastruktuře;

134.  žádá Komisi, aby v roce 2018 předložila revizi směrnice o říčních informačních službách (RIS)(33), a sice za účelem vytvoření celoevropského právního základu pro přeshraniční výměnu údajů umožňující komplexní zavádění říčních informačních služeb (RIS) a digitální integraci s jinými druhy dopravy včetně toho, jakým způsobem lze podpořit využívání RIS ke snižování emisí v oblasti vnitrozemských vodních cest;

135.  zdůrazňuje, že by v Evropě měla být podporována a využívána vnitrozemská vodní doprava, a vyzývá Komisi, aby přidělila finanční prostředky na odstranění potopených plavidel vzhledem k vysokým nákladům na tyto operace a s ohledem na perspektivu regionálního rozvoje a rozšiřování vnitrozemské plavby a růstu přepravy na vnitřním trhu;

136.  vybízí Komisi a členské státy, aby předložily opatření týkající se využívání větrné a sluneční energie, jakož i ekologizace motorů a pohonných hmot vnitrozemských plavidel, mimo jiné prostřednictvím sdílení osvědčených postupů nejaktivnějších subjektů a podporou financování čistých vnitrozemských vodních cest ze strany stávajícího fondu pro vrakování a nástrojů EFSI/EIB;

137.  zdůrazňuje, že vzhledem k aktuálním potřebám trhu je zapotřebí silné podpory na úrovni EU i na vnitrostátní a regionální úrovni, aby bylo zajištěno, že bude dostatečný počet vnitrozemských přístavů hlavní sítě TEN-T vybaven infrastrukturou pro alternativní paliva a veřejně přístupnými čerpacími a skladovacími stanicemi pro vnitrozemskou vodní dopravu rozmístěnými v přiměřených vzdálenostech;

o
o   o

138.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 155.
(2) Úř. věst. L 120, 15.5.2009, s. 5.
(3) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 1.
(4) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1.
(5) Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1.
(6) Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16.
(7) Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 1.
(8) Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 55.
(9) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.
(10) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.
(11) Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58.
(12) Úř. věst. L 239, 15.9.2015, s. 1.
(13) Úř. věst. L 142, 5.6.1999, s. 26.
(14) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 124.
(15) Úř. věst. L 268, 13.10.2009, s. 11.
(16) Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 22.
(17) Úř. věst. L 368, 17.12.1992, s. 38.
(18) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 88.
(19) Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1.
(20) Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 81.
(21) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 11.
(22) Úř. věst. L 280, 27.10.2009, s. 52.
(23) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 10.
(24) Přijaté texty, P8_TA(2016)0292.
(25) Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1.
(26) Přijaté texty, P8_TA(2017)0100.
(27) Přijaté texty, P8_TA(2017)0097.
(28) https://www.eea.europa.eu/soer-2015/europe/air
(29) https://www.eea.europa.eu/publications/air-quality-in-europe-2015/download
(30) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu (Přijaté texty, P8_TA(2016)0406).
(31) Úř. věst. L 103, 5.4.2014, s. 15; Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 38.
(32) Viz dokumenty Rady 5584/14 a 6642/14.
(33) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 152).

Právní upozornění