Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016(1),

–  s ohledem na zpětnou vazbu Evropské komise a Evropské centrální banky (ECB) k usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 11. října 2017 o jednotném mechanismu dohledu zřízeném podle nařízení (EU) č. 1024/2013 (COM(2017)0591),

–  s ohledem na návrhy na změnu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (nařízení o kapitálových požadavcích) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (CRD IV),

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 8. listopadu 2017 ke změnám unijního rámce v oblasti kapitálových požadavků na úvěrové instituce a investiční podniky(2),

–  s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) ze dne 9. července 2017 důsledcích mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) v oblasti finanční stability,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. července 2017 o akčním plánu pro řešení úvěrů v selhání v Evropě,

–  s ohledem na zprávu podskupiny Výboru Rady pro finanční služby pro úvěry v selhání ze dne 31. května 2017,

–  s ohledem na pokyny ECB bankám k úvěrům v selhání ze dne 20. března 2017 a veřejnou konzultaci k návrhu dodatku ECB k těmto pokynům ze dne 4. října 2017,

–  s ohledem na konzultační dokument Komise ze dne 10. listopadu 2017 o zákonných obezřetnostních pojistkách k řešení problému nedostatečné tvorby opravných položek pro nově poskytované úvěry, z nichž se stanou úvěry v selhání,

–  s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) ze dne 11. července 2017 o řešení úvěrů v selhání v Evropě,

–  s ohledem na veřejnou konzultaci Komise ze dne 10. července 2017 o rozvoji sekundárních trhů s úvěry v selhání a klasifikovanými aktivy a o ochraně zajištěných věřitelů před selháním dlužníka,

–  s ohledem na hodnocení ECB ze dne 6. června 2017, ve kterém stanovila, že Banco Popular Español S.A. je v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné,

–  s ohledem na prohlášení Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 7. června 2017 o přijetí rozhodnutí o opatření k řešení krize u Banco Popular Español S.A.,

–  s ohledem na hodnocení ECB ze dne 23. června 2017, ve kterém stanovila, že banky Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza jsou v selhání nebo že je jejich selhání pravděpodobné,

–  s ohledem na prohlášení Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 23. června 2017 o rozhodnutí o nepřijetí opatření k řešení krize ve vztahu k bankám Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca,

–  s ohledem na prohlášení Komise ze dne 25. června 2017 o schválení státní podpory pro odchod bank Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca z trhu na základě italského úpadkového práva, jež zahrnuje rovněž prodej některých částí Intesa Sanpaolo,

–  s ohledem na prohlášení Komise ze dne 4. července 2017 o schválení státní podpory na podporu preventivní rekapitalizace banky Monte dei Paschi di Siena,

–  s ohledem na pokyny ECB z února 2017 pro cílený přezkum interních modelů,

–  s ohledem na návrh pokynů ECB z července 2017 pro kontroly na místě a šetření interního modelu,

–  s ohledem na stanovisko Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) ze dne 31. května 2017 o obecných zásadách podpory sbližování dohledu v souvislosti s odchodem Spojeného království z EU a s ohledem na tři stanoviska orgánu ESMA ze dne 13. července 2017 o sbližování dohledu v oblasti řízení investic, investičních podniků a sekundárních trhů v souvislosti s odchodem Spojeného království z EU,

–  s ohledem na stanovisko Evropského orgánu pro bankovnictví ze dne 12. října 2017 k otázkám souvisejícím s odchodem Spojeného království z EU,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2017 nazvané „Prohloubení unie kapitálových trhů a finanční integrace v měnícím se prostředí díky lépe integrovanému dohledu“ (COM(2017)0542) a návrh Komise ze dne 20. září 2017 o přezkumu Evropského systému dohledu nad finančním trhem (ESFS), včetně souhrnného návrhu na změnu řízení, financování a pravomocí evropských orgánů dohledu,

–  s ohledem na veřejné konzultace ECB ze dne 21. září 2017 k návrhu pokynů k posouzení žádostí o vydání licence úvěrovým institucím a posouzení žádostí o vydání licence finančně technologickým úvěrovým institucím,

–  s ohledem na specifikace celkové kapacity absorbovat ztráty (TLAC) Rady pro finanční stabilitu z listopadu 2015,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí),

–  s ohledem na návrh směrnice Komise ze dne 23. listopadu 2016, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/47/ES, 2012/30/EU, 2011/35/EU, 2005/56/ES, 2004/25/ES a 2007/36/ES (COM(2016)0852), a na nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 806/2014, pokud jde o schopnost absorbovat ztráty a rekapitalizace úvěrových institucí a investičních podniků (COM(2016)0851),

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 8. listopadu 2017 k revizím rámce Unie pro řešení krizí(3),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora ze dne 19. prosince 2017 nazvanou „Jednotný výbor pro řešení krizí: náročná práce na projektu bankovní unie začala, ale k jejímu dokončení ještě zbývá dlouhá cesta“,

–  s ohledem na to, že Komise stáhla návrh o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU (COM(2014)0043),

–  s ohledem na dokument Komise ze dne 27. dubna 2017 nazvaný „Dubnové případy porušení právních předpisů: hlavní rozhodnutí (MEMO/17/1045),

–  s ohledem na přehled ukazatelů rizik Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), zprávu o tendencích, potenciálních rizicích a slabých místech č. 2 za rok 2017, kterou předložil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), přehled ukazatelů rizik Evropské rady pro systémová rizika (ESRB), výroční zprávu orgánu ESRB za rok 2016, přezkum makroobezřetnostní politiky v EU, kterou orgán ESRB vydal v dubnu 2017,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2399 ze dne 12. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii,

–  s ohledem na čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů(4),

–  s ohledem na sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 („Sdělení o bankovnictví“)(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů,

–  s ohledem na zprávu pěti předsedů ze dne 22. června 2015 o dokončení evropské hospodářské a měnové unie,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 806/2014 za účelem zřízení evropského systému pojištění vkladů, předložený Komisí dne 24. listopadu 2015 (COM(2015)0586),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2015 nazvané „Dokončení bankovní unie“ (COM(2015)0587),

–  s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci ze dne 17. června 2016 k plánu na dokončení bankovní unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. října 2017 o dokončení bankovní unie (COM(2017)0592),

–  s ohledem na zprávu Monitorování stínového bankovnictví EU č. 2, kterou orgán ESRB vydal v květnu 2017,

–  s ohledem na zprávu orgánu ESRB z března 2015 týkající se regulačního přístupu ke státním expozicím,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0019/2018),

A.  vzhledem k tomu, že na nekonsolidovaném základě činil celkový počet úvěrových institucí v eurozóně 5 073 ke konci roku 2016, což je pokles proti 5 474 ke konci roku 2015 a proti 6 768 ke konci roku 2008, což je 25 % pokles za dobu od roku 2008 do roku 2016; vzhledem k tomu, že na konsolidovaném základě činil celkový počet úvěrových institucí v eurozóně 2 290 ke konci roku 2016, což je pokles proti 2 904 v roce 2008 a proti 2 379 ke konci roku 2015(6); vzhledem k tomu, že je ovšem žádoucí zmínit, jak se za stejnou dobu změnil podíl bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání;

B.  vzhledem k tomu, že existuje velký rozptyl v celkové částce a v mírách úvěrů v selhání mezi členskými státy, a vzhledem k tomu, že pozorujeme značné rozdíly mezi jednotlivými bankami v těch zemích, které mají nejvyšší míry úvěrů v selhání; vzhledem k tomu, že podle zprávy ESRB z července 2017 nazvané „Řešení problému úvěrů v selhání v Evropě“ dosahovaly úvěry v selhání úhrnné částky 1 bilionu EUR; vzhledem k tomu, že podle čtvrtletního přehledu ukazatelů rizik vypracovaného orgánem EBA vykázaly k 30. červnu 2017 hlavní evropské banky vážený průměr úvěrů v selhání (nesplácené úvěry, podíl celkových hrubých znehodnocených úvěrů na celkových úvěrech) ve výši 4,47 %, přičemž se tato hodnota za posledních 30 měsíců neustále snižuje,

C.  vzhledem k tomu, že podle nedávné studie provedené Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) dosahuje trh s deriváty v Evropské unii výše 453 000 miliard EUR v pomyslné hodnotě;

D.  vzhledem k tomu, že bankovní unii je třeba posílit, jelikož se jedná o základní cíl pro finanční stabilitu eurozóny a nepostradatelný stavební kámen skutečné hospodářské a měnové unie; vzhledem k tomu, že je zapotřebí dalšího úsilí k dokončení bankovní unie, která zůstává nedokončena, neboť postrádá fiskální mechanismus jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí a chybí jí její třetí pilíř evropského systému pojištění vkladů; vzhledem k tomu, že prezident ECB Mario Draghi opakovaně uvedl, že evropský systém pojištění vkladů (EDIS) zůstává základním pilířem bankovní unie; vzhledem k tomu, že dokončená bankovní unie je důležitým faktorem, který přispěje k prolomení rizika vlády; vzhledem k tomu, že se musí zvýšit úsilí o přechod z rekapitalizace z vnějších zdrojů na rekapitalizaci z vnitřních zdrojů; vzhledem k tomu, že rizika v některých vnitrostátních bankovních systémech stále nejsou uspokojivě řešena; vzhledem k tomu, že v příznivých hospodářských podmínkách existuje příležitost pro prosazení nezbytných reforem pro dokončení bankovní unie;

E.  vzhledem k tomu, že se po skončení krize opozdilo náležité vyčištění bankovních rozvah, a stále tak brání hospodářskému růstu; vzhledem k tomu, že během posledních let se celkový poměr kapitálu a likvidity v bankách EU stále zlepšoval, třebaže jsou banky, včetně několika velkých, jež mají stále nedostatek kapitálu; vzhledem k tomu, že rizika pro finanční stabilitu sice zůstávají, ale byla již podstatně snížena od doby, kdy byla založena bankovní unie; vzhledem k tomu, že institucionální a regulační rámec pro evropské banky byl zásadním způsobem posílen;

F.  vzhledem k tomu, že možnost členství v bankovní unii mají i členské státy, které euro dosud nepřijaly; vzhledem k tomu, že žádný členský stát EU se dosud nerozhodl stát se na tomto základě členem; vzhledem k tomu, že několik členských států jedná o možnosti se k bankovní unii připojit; vzhledem k tomu, že různé finanční instituce spatřují výhody v tom, že se budou nacházet v bankovní unii;

G.  vzhledem k tomu, že naše práce na unii kapitálových trhů by neměla upozadit dokončení naší práce na bankovní unii, která je v prostředí Evropské unie, které je na banky odkázané, stále základní podmínkou finanční stability;

H.  vzhledem k tomu, že hlavní odpovědností bank je poskytovat finance reálné ekonomice;

I.  vzhledem k tomu, že ECB sice potřebuje při výkonu své činnosti v oblasti dohledu určitý prostor pro vlastní uvážení, avšak dalekosáhlá a zásadní rozhodnutí musí být nakonec ponechána na evropském zákonodárci;

1.  vyzývá Komisi, aby využila nařízení jako legislativního nástroje při navrhování právních předpisů o bankovnictví;

Dohled

2.  bere na vědomí hodnocení ECB, pokud jde o případy v odvětví bankovnictví za rok 2017, u nichž se vyjádřila, že dané subjekty „jsou v selhání nebo že je jejich selhání pravděpodobné“; bere též na vědomí, že jednotné mechanismy pro dozor a řešení krizí fungovaly v této souvislosti účinně, a souhlasí s Komisí v tom, že postupy využívané k rozhodnutím, zda banky „jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné“, vyžadují zlepšení;

3.  bere na vědomí nadcházející zátěžové testy EBA v roce 2018; vyzývá EBA, ESRB, ECB a Komisi, aby se při stanovování zátěžových testů používaly soudržné metodiky, scénáře a předpoklady, aby se co možná nejvíce zamezilo možnému zkreslení výsledků a nesouladu, jak k tomu dochází, mezi výsledky zátěžových testů a rozhodnutími o opatření k řešení krize přijatými krátce po předložení těchto výsledků; zdůrazňuje nicméně, že dobrý stav banky nelze zachytit pouhým posouzením její rozvahy v určitém časovém okamžiku, neboť jej zajišťují dynamické interakce mezi bankou a trhy a ovlivňují jej nejrůznější prvky ekonomiky jako celku; domnívá se rovněž, že vlastnímu zátěžovému testu ECB pro další banky pod jejím dohledem by mohla prospět větší transparentnost;

4.  zdůrazňuje důležitost spolupráce mezi EBA jakožto regulačním orgánem a jednotným mechanismem dohledu (single supervisory mechanism – SSM) jakožto orgánem dohledu; v této souvislosti upozorňuje na rozdělení odpovědnosti mezi ECB a EBA a na rozdíl v geografické oblasti činností každé z institucí; doporučuje v tomto ohledu, aby kdykoli je to proveditelné, usilovaly obě instituce o konkrétní koordinaci iniciativ, za účelem vytvoření jednotných pravidel, při současném uznání toho, že SSM by měl hrát vedoucí úlohu v případě, kdy se jedná o otázky specifické pro bankovní unii nebo kdy byly zjištěny mezery ve stávajících předpisech;

5.  vítá skutečnost, že bankovní unie zlepšila výměnu relevantních informací mezi orgány dohledu a zlepšilo shromažďování a výměnu údajů o evropském bankovním systému, čímž přispěla například k lepšímu srovnávání a umožnila celostnější dohled nad přeshraničními bankovními skupinami; vítá vynikající práci společných týmů dohledu; konstatuje, že Komise označila oblasti pro zlepšení týkající se výměny informací a koordinace mezi bankovním dohledem svěřeným ECB a Jednotným výborem pro řešení krizí (Single resolution board – SRB), zejména pokud jde o klíčové otázky toho, zda instituce je způsobilá pro preventivní rekapitalizaci a zda je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné; konstatuje, že stávající memorandum o porozumění mezi ECB a výborem SRB není dostatečně komplexní na to, aby zajistilo, že SRB bude mít všechny informace, které od ECB potřebuje pro plnění svých úkolů včas a účinným způsobem; vyzývá ECB a SRB, aby využily příležitosti, kterou nabízí současné diskuse o aktualizaci stávajícího memoranda o porozumění mezi nimi, za účelem odstranění stávajících nedostatků a zlepšení účinnosti opatření k řešení krizí; požaduje, aby se zlepšily praktické způsoby spolupráce a výměny informací mezi orgány dohledu a řešení krizí, což je naprosto zásadní pro hladký a účinný průběh opatření k řešení problémů, a také mezi všemi evropskými a vnitrostátními orgány, které se podílejí na včasném zásahu a řešení krizí; vyzývá ECB a SRB, aby přispívaly ke zlepšení své každodenní spolupráce a posilovaly své pracovní vztahy; uvítal by v tomto ohledu odpovídající změnu příslušného nařízení o jednotném mechanismu dohledu (SSM) s cílem umožnit zástupci Jednotného výboru pro řešení krizí, aby působil jako stálý pozorovatel na jednáních dozorčí rady SSM; vybízí k interinstitucionální dohodě mezi ECB a ECA s cílem specifikovat výměnu informací mezi oběma institucemi v souladu s jejich mandátem definovaným ve Smlouvách;

6.  konstatuje, že ustanovení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank o preventivní rekapitalizaci bylo uplatněno v roce 2017; konstatuje, že používání přezkumů kvality aktiv pro rozhodování o tom, zda jsou splněny podmínky pro preventivní rekapitalizaci, se musí vyjasnit; zdůrazňuje, že předběžné ocenění aktiv se musí opírat o pádné důkazy, které mimo jiné prokazují, že banka je solventní a že v neposlední řadě dodržuje pravidla EU v oblasti státní podpory; vyzývá Komisi, jednotný mechanismus dohledu a Jednotný výbor pro řešení krizí, aby se při posuzování solventnosti úvěrových institucí a zvažování rozhodnutí o opatření k řešení krize zamyslely nad způsoby, jak zvýšit transparentnost;

7.  znovu vyjadřuje své znepokojení nad tím, že některé jurisdikce mají vysokou míru úvěrů v selhání; vítá úsilí, které různé členské státy na snižování úrovně úvěrů v selhání vynakládají; souhlasí s Komisí, že i když „hlavní odpovědnost za řešení úvěrů v selhání mají členské státy a samotné banky, integrací úsilí vyvíjeného na vnitrostátní úrovni i úrovni Evropské unie bude zaručen dopad na úvěry v selhání a zabrání se tomu, aby v budoucnosti vznikaly nové úvěry v selhání v rozvahách bank“(7);

8.  vítá v obecné rovině práci, kterou odvedly různé orgány a instituce EU při řešení této problematiky; uvítal by nicméně lepší koordinaci mezi jejich snahami; vyzývá tyto zúčastněné strany a členské státy, aby důkladně a rychle provedly závěry Rady ze dne 11. července 2017 o Akčním plánu pro řešení úvěrů v selhání v Evropě; s nadějí očekává balíček opatření k urychlení snižování úvěrů v selhání, který bude navržen v nadcházejících měsících; podporuje v tomto ohledu rozhodnutí Komise využít možnou harmonizaci obezřetnostních podmínek na úrovni EU v případě nových úvěrů, z nichž se stanou úvěry v selhání; vyzývá Komisi, aby v zájmu řešení zásadního problému úvěrů v selhání přijala legislativní a nelegislativní opatření na podporu poskytování informací případným investorům, zřízení zvláštních společností pro správu aktiv („zlé banky“) a rozvoje druhotných trhů pro úvěry v selhání; připomíná, že je třeba, aby členské státy v případě potřeby zlepšily a harmonizovaly insolvenční rámec, mimo jiné prostřednictvím práce na návrhu Komise o včasné restrukturalizaci a druhé šanci, s cílem ochránit nejzranitelnější dlužníky, jako jsou malé a střední podniky a domácnosti;

9.  oceňuje záměr urychlit čištění rozvah bank a zdůrazňuje, že donucování k prodeji úvěrů v selhání na nelikvidním a neprůhledném trhu může způsobit neodůvodněné ztráty hodnoty v bankovních bilancích; znovu připomíná své obavy ohledně návrhu doplňku k zásadám ECB v oblasti úvěrů v selhání; zdůrazňuje, že ECB nemůže při tomto procesu přezkumu a hodnocení v rámci systému bankovního dohledu žádným způsobem omezovat výsady unijního zákonodárství; připomíná, že obecné zásady tvorby právních předpisů v Unii, kde je vyžadováno posouzení dopadu a konzultace, jakož i posouzení proporcionality a subsidiarity, jsou relevantní rovněž pro úroveň 3 tvorby právních předpisů;

10.  opakuje, že je znepokojen riziky vyplývajícími z držení aktiv úrovně III, včetně derivátů, a zejména z obtížnosti jejich oceňování; v tomto ohledu vítá, že EBA zařadila zvláštní zacházení v oblasti rizik vyplývajících z nástrojů úrovně 2 a úrovně 3 do metodiky pro zátěžové testy 2018; opětovně vyjadřuje svou podporu výzvě zaměřené na jednotný mechanismus dohledu, aby tato otázka získala v rámci jednotného dohledu prioritu na rok 2018;

11.  připomíná, že státní dluh přináší rizika; konstatuje, že v některých členských státech investovaly finanční instituce příliš do dluhopisů vydaných jejich vlastní vládou, což vede k nadměrné preferenci domácích aktiv („home bias“), zatímco jedním z hlavních cílů bankovní unie je prolomení rizika vlády; konstatuje, že je žádoucí, aby portfolia státních cenných papírů bank byla rozmanitější, aby se omezila rizika ohrožující finanční stabilitu; domnívá se, že regulační rámec EU týkající se obezřetnostního přístupu ke státnímu dluhu by měl být v souladu s mezinárodními normami; poukazuje na probíhající práci v Basilejském výboru pro bankovní dohled (BCBS) týkající se rizika vlády, a konkrétně na nedávno zveřejněný diskusní dokument o regulačním přístupu ke státním expozicím; s velkým zájmem proto očekává výsledky činnosti Rady pro finanční stabilitu v souvislosti se státním dluhem, které ovlivní směřování dalších rozhodnutí; zdůrazňuje zásadní úlohu státních dluhopisů v poskytování vysoce kvalitních likvidních aktiv pro investory a stabilních zdrojů financování pro vládní instituce; v této souvislosti bere na vědomí probíhající činnost Komise v oblasti takzvaných cenných papírů zajištěných státními dluhopisy (sovereign bond-backed securities – SBBS) jako možný způsob, jak přispět k řešení této problematiky; připomíná, že SBBS by neměly představovat formu sdílení dluhu; domnívá se, že příspěvky od účastníků trhu by mohly pomoci zajistit zájem trhu o SBBS;

12.  zdůrazňuje, že je zapotřebí se nedostatky zjištěnými v interních modelech zabývat, aby bylo možné znovu nastolit jejich důvěryhodnost a dosáhnout rovných podmínek na trhu napříč institucemi; poukazuje v tomto ohledu na externí výzkumnou zprávu „What conclusions can be drawn from the EBA 2016 Market Risk Benchmarking Exercise? (Jaké závěry lze vyvodit ze srovnávací studie tržního rizika provedené EBA v roce 2016?)“, již nechalo vypracovat oddělení pro podporu správy ekonomických záležitostí Evropského parlamentu a v níž se mimo jiné uvádí, že „pokud jsou výsledky srovnávací studie EBA správné, interní modely pro tržní riziko, jež v současnosti užívají evropské banky, silně porušují zásadu rovných podmínek („Pokud různé banky drží totéž portfolio, měla by po nich být požadována stejná výše regulatorního kapitálu.“)“; konstatuje v této souvislosti, že Basilejský výbor pro bankovní dohled schválil pozměňovací návrhy k dokončení rámce Basilej III, stejně jako posouzení jeho dopadu na bankovní sektor EU ze strany EBA; připomíná, že by dohoda neměla vyústit ve značné navýšení kapitálových požadavků na úrovni EU ani oslabit schopnost bank financovat reálnou ekonomiku, a to zejména malé a střední podniky; vítá činnost, kterou vykonala ECB při posuzování přiměřenosti interních modelů včetně vypracování nových pokynů pro cílený přezkum interních modelů za účelem řešení různorodých rizikových vah uplatňovaných na rizikově vážená aktiva stejné třídy jednotlivými úvěrovými institucemi; vítá konečně práci, kterou orgán EBA odvedl v rámci svých srovnávacích studií; má za to, že kapitálové postavení bank lze posílit mimo jiné omezováním výplat dividend a posílením vlastního kapitálu a že je a nadále by mělo zůstat prioritou posílit celkové finanční postavení evropských bank;

13.  zdůrazňuje, že návrhy mezinárodních subjektů by měly do evropského práva být převedeny takovým způsobem, který zohledňuje specifické rysy evropského bankovního sektoru;

14.  zdůrazňuje, že zejména pokyny BCBS by neměly být v evropském právu prováděny 1:1, aniž by byly dostatečně zohledněny specifické rysy evropského bankovního systému a aniž by byla dostatečně zohledněna zásada přiměřenosti;

15.  připomíná zásadu oddělení mezi funkcí měnové politiky a dohledovou funkcí SSM a považuje její dodržování za zásadní, s cílem zamezit střetu zájmů; zastává názor, že tato zásada byla obecně účinně dodržována; domnívá se, že testem, který se má používat, aby se určila vhodnost sdílených služeb, je politický význam úkolů, které jsou prováděny; domnívá se proto, že sdílené služby nejsou problematické, pokud se zabývají otázkami, jež nejsou kritické ve smyslu tvorby politiky, ale mohly by vést k obavám a vyžadovat si další záruky tam, kde a kdy tomu tak není;

16.  zastává názor, že zapojení více pracovníků ECB do kontrol na místě by mohlo přispět k dalšímu posílení nezávislosti bankovního dohledu nad vnitrostátními pohnutkami;

17.  bere na vědomí balíček opatření pro reformu bankovnictví, jehož návrh předložila Komise v listopadu 2016; zdůrazňuje význam zrychleného řízení, které vedlo k dohodě o postupném zavedení mezinárodního standardu účetního výkaznictví (IFRS) 9, jakož i přechodná opatření pro osvobození od limitu velkých expozic stanoveného pro expozice týkající se určitého dluhu veřejného sektoru v členských státech vyjádřeného v měnách kteréhokoli členského státu (nařízení (EU) 2017/2395) pro předcházení „lavinovému efektu“ na regulatorní kapitál úvěrových institucí; bere však na vědomí stanoviska ECB a EBA, že existence přechodných ujednání by neměla zbytečně zdržovat provedení standardu IFRS 9; zdůrazňuje, že je zapotřebí sledovat dopad standardu IFRS 9 na povahu a přidělování úvěrů bankami, jakož i možné procyklické efekty plynoucí z citlivosti parametrů úvěrového rizika k cyklickému vývoji; vyzývá orgány ESRB a jednotný mechanismus dohledu, aby tyto otázky prověřily; žádá orgány EBA a BIS, aby předložily vhodné pokyny v tomto ohledu;

18.  upozorňuje na to, že instituce mají povinnost, aby v rámci pravidel pro dohled předkládaly řadu podobných zpráv v různých formátech různým orgánům, a že to představuje podstatnou další zátěž; požaduje proto vytvoření jednotného systému podávání zpráv, podle něhož by otázky všech příslušných orgánů shromáždilo ústřední kontaktní místo, předložilo by je institucím pod dohledem a poté by shromážděné údaje předalo příslušným orgánům; zdůrazňuje, že by to mohlo být prostředkem k předcházení duplicitním otázkám a žádostem o totožné údaje, což by výrazně snížilo administrativní zátěž bank i příslušných orgánů a zároveň by to zlepšilo účinnost dohledu;

19.  uznává, že vysoké náklady na provádění požadavků v oblasti dohledu mohou být obzvláště obtížné pro malé banky; je přesvědčen, že zásada proporcionality by mohla být lépe zohledňována v některých dohledových režimech ECB, když vykonává svou činnost bankovního dohledu; zdůrazňuje proto, že je naléhavě třeba zvýšit úsilí o zlepšení přiměřenosti bankovního dohledu ve vztahu k malým institucím s nízkým rizikem; zdůrazňuje, že zlepšení přiměřenosti v žádném případě neznamená snížení standardů v oblasti dohledu, ale naopak pouze snížení administrativní zátěže, například pokud jde o požadavky na podávání zpráv a zveřejňování; vítá tudíž odpověď Komise na výroční zprávu o bankovní unii za rok 2016, ve které sdílí názor Parlamentu, že by se požadavky na podávání zpráv měly zefektivnit, stejně jako snahy Komise o zavedení větší přiměřenosti v dohledu;

20.  připomíná, že možnosti a diskreční pravomoci stanovené v právních předpisech EU týkajících se bankovního dohledu musí být co nejvíce harmonizovány; je přesvědčen, že musí být co nejvíce přechodné a být zrušeny, jestliže již nebudou potřebné, aby každodenní práce evropských a vnitrostátních orgánů dohledu nebyla nadměrně komplikovaná;

21.  zdůrazňuje, že by měl regulační rámec obsáhnout konkrétní provozní zásady a respektovat specifické poslání kooperativních a vzájemných bank, a rovněž orgány dohledu by měly mít tyto skutečnosti na zřeteli a promítnout je do svých postupů a uplatňovaného přístupu;

22.  připomíná své usnesení ze dne 17. května 2017(8) k finančním technologiím („fintech“); domnívá se, že subjekty v oblasti finanční technologie, které vyvíjejí stejné činnosti jako jiné subjekty finančního systému, se musí v tomto ohledu řídit stejnými pravidly fungování; požaduje v této souvislosti, aby byl přijat přístup k finančním technologiím, který bude zaručovat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou spotřebitelů, udržováním finanční stability a podporou inovací; v této souvislosti bere na vědomí činnost Komise, navrhované začlenění technologických inovací do mandátů evropských orgánů dohledu a veřejné konzultace k návrhu pokynů ECB k posouzení žádostí o vydání licence finančně technologickým bankám;

23.  uznává, že nárůst digitalizace všech aspektů bankovnictví vedl i k podstatně větší zranitelnosti bank vůči všem rizikům v oblasti kybernetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že za svou kybernetickou bezpečnost jsou odpovědné především samotné banky; zdůrazňuje zásadní roli kybernetické bezpečnosti bankovních služeb a potřebu podnítit finanční instituce, aby byly při ochraně údajů spotřebitelů a zajišťování kybernetické bezpečnosti velmi ambiciózní; vyzývá orgány dohledu, aby důkladně sledovaly a vyhodnocovaly rizika v oblasti kybernetické bezpečnosti, a vyzývá i finanční instituce v celé EU, aby byly při ochraně údajů spotřebitelů a zajišťování kybernetické bezpečnosti velmi ambiciózní; vítá iniciativu ECB, která ukládá bankám, nad nimiž vykonává dohled, povinnost podávat zprávy o významných kybernetických útocích prostřednictvím služby upozornění v reálném čase, a rovněž vítá inspekce jednotného mechanismu dohledu (SSM) na místě za účelem dohledu nad kybernetickou bezpečností; vyzývá jednotný mechanismus dohledu ke zvýšení jeho úsilí a k tomu, aby z kybernetické bezpečnosti formálně učinil jednu za svých nejvyšších priorit;

24.  vítá činnost orgánů EBA, ESMA a SSM v oblasti podpory sbližování dohledu v souvislosti s odchodem Spojeného království z EU s cílem omezit vznik rizika regulačních a dozorových arbitráží; je přesvědčen, že jakýkoli model spolupráce v oblasti dohledu, který má být vytvořen mezi EU a Spojeným královstvím, by měl respektovat finanční stabilitu EU a její režim regulace a dohledu a jeho uplatňování; připomíná důležitost připravenosti a odpovídajícího pohotovostního plánování bankami pro zmírnění rušivých účinků, které bude mít brexit; je znepokojen tím, že některé banky, zejména ty menší, mohou zaostávat ve svých přípravách na brexit, a vyzývá je, aby zintenzivnily svou práci; připomíná, že proces získávání bankovních licencí a zajištění toho, aby byly interní modely bank schváleny, trvá několik let a to je potřebné zohlednit;

25.  bere na vědomí návrhy na přezkum Evropského systému dohledu nad finančním trhem, včetně návrhu souhrnného aktu pozměňujícího řízení, financování a pravomoci evropského orgánu dohledu;

26.  je znepokojen vývojem, který poukazuje na trendy bankovních skupin používat stále složitější struktury a subjekty, které vykonávají převážně stejné činnosti jako banky, ale unikají bankovnímu dohledu; bere v tomto ohledu na vědomí návrh Komise o investičních podnicích, který by měl přispět k vytvoření rovných podmínek mezi investičními podniky a úvěrovými institucemi a k odstranění právních mezer, které by mohly dovolovat použití velkých investičních podniků k obcházení regulačních požadavků v oblasti bankovnictví;

27.  je znepokojen rozmachem stínového bankovnictví v Evropské unii; bere na vědomí zprávu Monitor stínového bankovnictví EU Evropské rady pro systémová rizika z roku 2017, která zdůrazňuje několik rizik a slabých míst, jež je nutné sledovat v systému stínového bankovnictví v EU; vyzývá proto k přijetí koordinovaných opatření k řešení těchto rizik s cílem zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a finanční stabilitu; uznává však, že od doby finanční krize byly zavedeny politiky k řešení rizik finanční nestability vyplývající ze stínového bankovnictví; vybízí orgány, aby pokračovaly v bdělém sledování a řešily nově se objevující rizika pro finanční stabilitu a doplňovaly jakékoli kroky pro oblast regulace bankovního sektoru odpovídající regulací stínového bankovního sektoru; s politováním konstatuje, že Komise se tímto problémem ve svých odpovědích na zprávu z loňského roku nezabývala(9);

28.  domnívá se, že i když jsou žádoucí jistá zlepšení, zejména pokud jde o komunikaci a transparentnost, představuje bankovní unie i nadále pozitivní a zásadní změnu pro členské státy, které používají euro; připomíná, že bankovní unie je otevřena všem členským státům; vybízí všechny členské státy, které dosud nepřijaly euro, aby učinily všechny kroky nezbytné ke vstupu do bankovní unie, tak aby mohlo dojít k jejímu postupnému sladění s celým vnitřním trhem;

29.  vítá dosažený pokrok, když bylo umožněno přenést některé pravomoci v oblasti rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti na základě rozhodnutí ECB z června 2017; znovu opakuje, že je zapotřebí změna regulací s cílem umožnit snazší a rozsáhlejší přenesení rozhodovacích pravomocí v jistých běžných věcech z dozorčí rady na příslušné úředníky; uvítal by změnu, jež by přispěla k efektivnějšímu a účinnějšímu bankovnímu dohledu ECB; vyzývá ECB, aby přesně stanovila cíle a právní rámec pro přenesení rozhodovacích pravomocí;

Řešení krize bank

30.  vítá první případ uplatňování nového režimu řešení krizí v roce 2017; je znepokojen vysokým počtem právních žalob podaných u Tribunálu EU v souvislosti s tímto případem; žádá Komisi, aby posoudila, zda a jak by v tomto ohledu mohlo dojít k ohrožení účinnosti nového režimu řešení krize bank, čímž by byl rámec pro řešení krize bank v podstatě nepoužitelný; vyzývá Jednotný výbor pro řešení krizí a Komisi, aby společně zveřejnily shrnutí otázek, které byly prostřednictvím žalob nejvíce napadány; je přesvědčen, že bankovní případy z roku 2017 vyvolaly pochybnosti ohledně transparentnosti a komunikace a žádá u budoucích rozhodnutí o opatřeních k řešení krize bank více transparentnosti, včetně toho, aby byl za jasných a odpovídajících podmínek zajištěn přístup poslanců Evropského parlamentu ke klíčovým dokumentům, jež byly podkladem k rozhodnutím o opatřeních k řešení krize bank, jako byly oceňovací zprávy vypracované nezávislými znalci, aby bylo možné předem lépe porozumět režimu řešení krize bank; vyzývá spolutvůrce právních předpisů, aby se poučili z bankovních případů z roku 2017 a vzali je v úvahu při spolurozhodování o návrzích Komise o celkové kapacitě pro absorpci ztrát (TLAC) a minimálním požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL) a o nástroji pro uložení moratoria;

31.  je znepokojen nesouladem mezi pravidly státní podpory a právními předpisy Unie, pokud jde o schopnost systémů pojištění vkladů podílet se na řešení krize bank, jak je stanoveno ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a ve směrnici o systémech pojištění vkladů, jak je uvedeno v předchozí zprávě(10); vyzývá Komisi, aby znovu zvážila svůj výklad pravidel státní podpory, pokud jde o čl. 11 odst. 3 a čl. 11 odst. 6 směrnice o systémech pojištění vkladů, tak, aby bylo zaručeno skutečné provádění preventivních a alternativních opatření stanovených evropským tvůrcem právních předpisů; je přesvědčen, že v bankovních případech z roku 2017 bylo potvrzeno, že, jak stanoví směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, členské státy mohou pokračovat v běžném úpadkovém řízení, které může za jistých podmínek doprovázet „podpora na likvidaci“; domnívá se, že příčinou vzniku příležitostí k vedení í arbitráže odhalených v rámci nedávných případů řešení krize bank je rozdíl v pravidlech státní podpory uplatňovaných podle režimu řešení krizí a vnitrostátní právní úpravy úpadku; vyzývá proto Komisi, aby provedla přezkum rámců pro úpadky bank v Unii včetně sdělení o bankovnictví z roku 2013, aby bylo možné vyvodit ponaučení z případů v odvětví bankovnictví za rok 2017;

32.  připomíná, že směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank byla koncipována k zajištění kontinuity zásadních funkcí, zabránění nepříznivým dopadům na finanční stabilitu, ochraně veřejných finančních prostředků minimalizováním toho, aby se instituce v selhání spoléhaly na mimořádnou veřejnou finanční podporu, a ochraně pojištěných vkladatelů, investorů a finančních prostředků a aktiv klientů; připomíná, že mimořádná opatření veřejné podpory mohou být využívána jen k nápravě „závažného narušení ekonomiky“ a „zachování finanční stability“ a „nemohou sloužit jako prostředek snižování ztrát, které určitá instituce utrpěla nebo v blízké budoucnosti pravděpodobně utrpí“; domnívá se, že by mimořádnou veřejnou finanční podporu měla případně rovněž doplňovat nápravná opatření; vyzývá Komisi, aby co nejdříve provedla přezkum uvedený v čl. 32 odst. 4 posledním pododstavci směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, jenž měl proběhnout již v roce 2015; konstatuje, že preventivní rekapitalizace je nástrojem pro řešení bankovních krizí;

33.  vyzývá Komisi, aby na ročním základě přezkoumávala, zda požadavky pro uplatnění čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU ohledně možnosti státní podpory ve finančním sektoru jsou nadále plněny;

34.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, zda měl od doby počátku krize bankovní sektor prospěch z implicitních dotací a státní podpory, kterých se bankám dostane prostřednictvím nekonvenčních způsobů podpory likvidity;

35.  vítá skutečnost, že Jednotný výbor pro řešení krizí stanovil jako prioritu zlepšení způsobilosti úvěrových institucí k řešení krize, stejně jako pokrok dosažený směrem ke stanovení závazných cílů ohledně minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL) na konsolidované úrovni; zdůrazňuje význam funkčních a důvěryhodných plánů řešení krize bank a v této souvislosti připouští problémy, které by strategie zahájení řešení krize mohly představovat pro finanční stabilitu hostitelských zemí, nebudou-li tyto strategie řádně vypracovány; zdůrazňuje, že je nutné mít účinný režim k řešení porušení tohoto požadavku a že minimální požadavek MREL by měl zohledňovat obchodní modely institucí za účelem zajištění způsobilosti těchto institucí k řešení krize; vyzývá Jednotný výbor pro řešení krizí, aby předložil vyčerpávající seznam překážek způsobilosti k řešení krize vyskytujících se ve vnitrostátních nebo evropských právních předpisech; zdůrazňuje, že přezkum směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank v žádném případě nesmí zaostávat za mezinárodně dohodnutými standardy;

36.  vítá dohodu, které bylo dosaženo ohledně další harmonizace pořadí priorit u nezajištěných dluhových nástrojů prostřednictvím směrnice (EU) 2017/2399; požaduje, aby ji členské státy urychleně provedly, umožnily tak bankám vydávat dluhopisy nové úpadkové třídy a vytvářet tak požadované kapitálové rezervy; opakuje svůj postoj, jak je popsán v předchozí zprávě(11), že nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů by měly být prodávány především vhodným investorům, kteří mohou absorbovat možné ztráty, aniž by tím bylo ohroženo jejich dobré finanční postavení; doporučuje tedy, že by orgány pro řešení krize bank měly sledovat, do jaké míry nástroje připadající do úvahy pro rekapitalizaci z vnitřních zdrojů jsou v držbě profesionálních investorů, a rovněž to, že by orgán EBA měl každoročně zveřejňovat informace o těchto částkách a v případě potřeby vydávat varování a doporučení ohledně kroků k nápravě;

37.  bere na vědomí aktuální legislativní návrhy na provedení celkové kapacity pro absorpci ztrát (TLAC) v právních předpisech Unie, jejichž cílem je snižování rizik v evropském bankovním sektoru;

38.  připomíná, že podstata mezivládní dohody o Jednotném fondu pro řešení krizí má být nakonec začleněna do právního rámce Unie; připomíná, že fiskální pojistka je klíčová pro zajištění důvěryhodného a účinného rámce pro řešení krize bank v bankovní unii a schopnost čelit systémové krizi v bankovní unii, jakož i k tomu, aby se předešlo veřejně financované rekapitalizaci bank; bere na vědomí návrh Komise na přeměnu Evropského mechanismu stability na Evropský měnový fond, který by zastával funkci fiskální pojistky pro Jednotný fond pro řešení krizí;

39.  vítá práci, kterou při budování svých kapacit pro řešení krizí bank na úrovni Unie odvedl Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB); konstatuje však, že plánování řešení krizí představuje v současné době stále ještě nedokončenou probíhající práci; konstatuje rovněž, že Jednotný výbor pro řešení krizí trpí značným nedostatkem personálu; vyzývá Jednotný výbor pro řešení krizí, aby zintenzivnil své úsilí v oblasti přijímání zaměstnanců, a vnitrostátní orgány, aby výboru poskytovaly k dispozici své zaměstnance jako vyslané odborníky; připomíná v této souvislosti, že v Jednotném výboru pro řešení krizí je potřebná odpovídající rovnováha mezi zaměstnanci z centrální úrovně a zaměstnanci z vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize, jakož i jasné rozdělení práce mezi výborem a vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize; vítá v tomto ohledu kroky, které výbor SRB učinil při rozdělování úloh a úkolů v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí; poukazuje na to, že kromě bank, na které přímo dohlíží ECB, má Jednotný výbor pro řešení krizí  přímou odpovědnost i za významné přeshraniční instituce; vyzývá členské státy, vnitrostátní příslušné orgány a ECB, aby jednaly takovým způsobem, který pro výbor SRB co nejvíce omezí dodatečnou zátěž a sníží složitost vyplývající z tohoto rozdílu v oblasti působnosti;

40.  žádá, aby předem hrazené příspěvky do Jednotného fondu pro řešení krizí byly vypočítávány co nejtransparentnějším způsobem, na základě poskytnutí informací o metodě výpočtu, a s ohledem na potřebu harmonizovat informace o výsledcích výpočtu;

41.  je znepokojen vlivem, jaký mohou mít rozhodnutí o opatřeních k řešení krize na strukturu bankovního systému; vyzývá Komisi, aby tuto záležitost pečlivě sledovala, podnikala další kroky v návaznosti na rozhodnutí, jež byla přijata, a pravidelně informovala Evropský parlament o svých zjištěních;

Pojištění vkladů

42.  vítá rozhodnutí orgánu EBA každoročně zveřejňovat údaje, které získá podle čl. 10 odst. 10 směrnice o systémech pojištění vkladů; navrhuje zlepšit předkládání údajů, aby bylo možné přímé srovnání dostatečnosti finančního krytí napříč systémy pojištění vkladů; konstatuje však, že v několika systémech pojištění vkladů musí dojít k rychlému navýšení disponibilních finančních prostředků, aby bylo do 3. července 2024 dosaženo jejich cílových výší;

43.  vyzývá orgán EBA, aby rozšířil své analýzy – kromě jiných hledisek – na mechanismy alternativních možností financování zavedené členskými státy podle čl. 10 odst. 9 směrnice o systémech pojištění vkladů a aby zveřejňovaly tyto analýzy souběžně s informacemi získanými podle čl. 10 odst. 10 směrnice o systémech pojištění vkladů;

44.  upozorňuje na značný počet možností a případů vlastního uvážení ve směrnici o systémech pojištění vkladů; je přesvědčen, že k dosažení rovných podmínek v rámci bankovní unie je nezbytná další harmonizace pravidel použitelných na systémy pojištění vkladů;

45.  připomíná, že ochrana vkladů je společným zájmem všech občanů EU a že bankovní unie je bez svého třetího pilíře nedokončená; v současné době projednává na úrovni výboru návrh evropského systému pojištění vkladů; bere v tomto ohledu na vědomí sdělení Komise ze dne 11. října 2017;

46.  poukazuje na to, že stále probíhají diskuse o vhodném právním základu pro zřízení navrhovaného evropského fondu pojištění vkladů;

o
o   o

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému orgánu pro bankovnictví, Evropské centrální bance, Jednotnému systému pro řešení krizí, vnitrostátním parlamentům a příslušným orgánům uvedeným v čl. 4 odst. 1 bodě 40 nařízení (EU) č. 575/2013.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0041. (2) Úř. věst. C 34, 31.1.2018, s. 5. (3) Úř. věst. C 34, 31.1.2018, s. 17. (4) Úř. věst. C 11, 12.1.2018, s. 24. (5) Úř. věst. C 216, 30.7.2013, s. 1. (6) Evropská centrální banka, Report on financial structures [Zpráva o finančních strukturách], říjen 2017, s. 23–24. (7) Sdělení Komise o dokončení bankovní unie ze dne 11. října 2017, (COM(2017)0592), s. 15. (8) Přijaté texty, P8_TA(2017)0211. (9) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016, bod 9. (10) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016, bod 38. (11) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016, bod 48.