Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2017/2006(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0045/2018

Předložené texty :

A8-0045/2018

Rozpravy :

PV 12/03/2018 - 21
CRE 12/03/2018 - 21

Hlasování :

PV 13/03/2018 - 7.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0068

Přijaté texty
PDF 457kWORD 61k
Úterý, 13. března 2018 - Štrasburk Konečné znění
Úloha regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu z konference COP 21
P8_TA(2018)0068A8-0045/2018

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2018 o úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu přijaté na 21. konferenci smluvních stran (2017/2006(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na čl. 7 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 Pařížské dohody, v nichž se uznávají místní, krajské a regionální rozměry změny klimatu a opatření v oblasti klimatu,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 4. října 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2016 o provádění Pařížské dohody a o konferenci OSN o změně klimatu konající se v roce 2016 v marockém Marrákeši (COP22)(2),

–  s ohledem na usnesení ze dne 4. října 2017 o Konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2017 v německém Bonnu (COP23)(3),

–  s ohledem na nové cíle udržitelného rozvoje OSN, a zejména na cíl č. 11: „učinit města a obce inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná“,

–  s ohledem na ustanovení Amsterodamského paktu ustanovujícího městskou agendu pro EU,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU(4),

–  s ohledem na zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 12/2016 „Urban adaptation to climate change in Europe 2016“ [Přizpůsobení se měst změně klimatu v Evropě v roce 2016] a č. 1/2017 „Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016“ [Změna klimatu, dopady a zranitelnost v Evropě v roce 2016],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. března 2016 nazvané „Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody“ (COM(2016)0110),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. dubna 2013 nazvané „Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2013)0216),

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů ze dne 8. února 2017 nazvané „Směrem k nové strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu – integrovaný přístup“(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. července 2014 nazvané „Městská dimenze politik EU – Hlavní rysy městské agendy EU“ (COM(2014)0490),

–  s ohledem na článek 8 nařízení o společných ustanoveních (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013(6)), v němž se uvádí, že „cíle fondů ESI jsou sledovány v souladu se zásadou udržitelného rozvoje“,

–  s ohledem na dohodu o partnerství a programy v rámci nařízení o společných ustanoveních, které podle článku 8 zajistí podporu účinného využívání zdrojů a opatření ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně,

–  s ohledem na konkrétní tematické cíle podporované prostřednictvím každého ESI fondu, včetně technologického rozvoje a inovací, přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, přizpůsobení se změně klimatu a podpory účinného využívání zdrojů,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0045/2018),

A.  vzhledem k tomu, že nárůst extrémních meteorologických jevů je přímým následkem změny klimatu zapříčiněné člověkem a bude mít stále častěji nepříznivý dopad na mnohé části Evropy, v důsledku čehož budou obydlené ekosystémy zranitelnější; vzhledem k tomu, že podle scénářů Mezivládního panelu pro změnu klimatu by se teplota naší planety mohla do roku 2100 zvýšit o 0,9 °C až 5,8 °C;

B.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí, který bude hlavním směrem evropské politiky životního prostředí do roku 2020, označuje zlepšení udržitelnosti měst v Unii za prioritní cíl spolu se třemi klíčovými horizontálními cíli, jimiž jsou ochrana, zachování a zkvalitnění přírodního bohatství Unie, změna Unie v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje a ochrana občanů Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky;

C.  vzhledem k tomu, že změna klimatu by mohla zhoršit společenské změny, pokud nebudou podniknuty žádné další kroky; vzhledem k tomu, že by se měly vzít v úvahu důležité migrační toky, které jsou očekávány v důsledku těchto globálních změn klimatu a které vyplývají z pohybů obyvatelstva, jež budou provázeny novými požadavky na infrastrukturu měst;

D.  vzhledem k tomu, že podle klíčových zjištění uvedených ve zprávě EEA č. 12/2016 se realita změny klimatu již v EU projevuje v podobě extrémních klimatologických jevů a postupných dlouhodobých důsledků, jako jsou hurikány, bouře, desertifikace, sucha, eroze pevniny a pobřeží, vlny veder, povodně, vzestup hladiny moří, nedostatek vody, lesní požáry a šíření tropických nemocí;

E.  vzhledem k tomu, že v důsledku změny klimatu narůstá riziko, že dojde k vymizení některých druhů rostlin a vyhynutí některých druhů živočichů a k výskytu infekčních onemocnění způsobených klimatickými faktory; vzhledem k tomu, že v oblastech, jako jsou nejvzdálenější regiony a další regiony EU, které mohou být zranitelné z hlediska topografie, se účinky změny klimatu projevují ještě intenzivněji;

F.  vzhledem k tomu, že nedávné studie ukazují, že různé pozorované změny v životním prostředí a ve společnosti, jako jsou změny lesních druhů, usídlování invazních nepůvodních druhů a propukání chorob, jsou způsobovány nebo zhoršovány globální změnou klimatu, v důsledku čehož se lidé, příroda a ekosystémy, v nichž žijí, stanou zranitelnějšími, nepřijmou-li se konkrétní opatření; vzhledem k tomu, že integrovaná podpora EU, která má zlepšit solidaritu a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, by pomohla zajistit, aby regiony nejvíce postižené změnou klimatu byly schopny přijmout nezbytná opatření, která jim umožní přizpůsobit se této změně;

G.  vzhledem k tomu, že změna klimatu má vliv na sociální rozdíly, které se v EU v posledním desetiletí zvětšují, přičemž se zvyšuje zranitelnost nejslabších skupin obyvatelstva, které jsou méně schopné a mají méně zdrojů k tomu, aby se vyrovnaly s jejími účinky; vzhledem k tomu, že zranitelnost jednotlivců vůči účinkům změny klimatu je do značné míry dána jejich možnostmi přístupu k základním zdrojům, a vzhledem k tomu, že by veřejné orgány měly zaručit přístup k těmto základním zdrojům;

H.  vzhledem k tomu, že téměř 72,5 % obyvatel EU, tedy přibližně 359 milionů lidí, žije ve městech; vzhledem k tomu, že EU navíc odpovídá za 9 % celosvětových emisí a 60 až 80 % celosvětové spotřeby energie a přibližně stejně vysoký podíl emisí CO2 připadá na městské oblasti;

I.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí v oblasti městské infrastruktury budou mít dopad na schopnost měst čelit změně klimatu; vzhledem k tomu, že města, společnosti a další nestátní subjekty mají potenciál snížit do roku 2020 emise CO2 v rozsahu 2,5–4 miliardy tun; vzhledem k tomu, že regiony a města jsou schopny snížit celosvětové emise o 5 % v zájmu splnění cílů Pařížské dohody, a vzhledem k tomu, že mají potenciál výrazně omezit celosvětové emise;

J.  vzhledem k tomu, že v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 11 („Učinit města a lidská sídla inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná“) se má do roku 2020 výrazně zvýšit počet měst a lidských sídel, jež přijmou a budou provádět integrované politiky a plány zaměřené na začleňování, účinné využívání zdrojů, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a odolnost vůči katastrofám, a vypracovat a na všech úrovních uplatňovat ucelený systém řízení rizika katastrof v souladu se sendajským rámcem pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030;

K.  vzhledem k tomu, že obecní úřady patří mezi hlavní příjemce finančních prostředků z evropských zdrojů;

L.  vzhledem k tomu, že v čl. 7 odst. 2 Pařížské dohody se uznává, že „přizpůsobování se je globální výzvou, které všichni čelí a která má místní, krajské, celostátní, regionální a mezinárodní rozměry“; vzhledem k tomu, že opatření místních orgánů a nestátních subjektů jsou klíčová pro zajištění toho, aby veřejné správy mohly uplatňovat své závazky v rámci globálních klimatických opatření;

M.  vzhledem k tomu, že strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (COM(2013)0216), jakož i příslušná nařízení EU o evropských strukturálních a investičních (ESI) fondech určují hlavní cíle a související politická opatření, zejména zavedením mechanismů, např. předběžných podmínek a tematických cílů týkajících se klimatu v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020, jako jsou tematický cíl 4: „Podpora přechodu na nízkouhlíkové hospodářství ve všech odvětvích“; tematický cíl 5: „Podpora přizpůsobení se změně klimatu, prevence a řízení rizik“ a tematický cíl 6: „Zachování a ochrana životního prostředí a podpora účinného využívání zdrojů“, které vedly k většímu a lépe zaměřenému financování opatření v oblasti klimatu v rámci alespoň některých ESI fondů;

N.  vzhledem k tomu, že regiony a města daly najevo své odhodlání, pokud jde o proces UNFCCC, a to prostřednictvím zapojení do iniciativ, jimiž jsou akční program Lima–Paříž a platforma nestátních subjektů pro opatření v oblasti klimatu;

Obecný rámec

1.  vítá úlohu, kterou sehrála EU v Pařížské dohodě přijaté na 21. konferenci smluvních stran, jakož i její úlohu světového lídra v boji proti změně klimatu; poukazuje na to, že Evropa má jeden z nejambicióznějších cílů v oblasti změny klimatu na světě; naléhavě žádá, aby bylo zmírňování změny klimatu považováno za důležitou prioritu politik EU v oblasti soudržnosti s cílem splnit a zachovat závazky Pařížské dohody / COP21 podporou inovací v oblasti čisté energie, oběhového hospodářství, energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, aniž by byla dotčena nezbytná opatření pro přizpůsobení se, a zároveň by měla být zachována základní úloha a cíle politiky soudržnosti v souladu s článkem 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

2.  schvaluje přístup k řešení změny klimatu, jak jej stanoví cíle udržitelného rozvoje (Organizace spojených národů) a Amsterodamský pakt (městská agenda EU); zdůrazňuje, že se Evropa musí stát skutečným světovým lídrem v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jak navrhuje Komise, a připomíná, že městská agenda EU přispívá k provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 prostřednictvím cíle inkluzivních, bezpečných a udržitelných měst; bere v této souvislosti v úvahu celou řadu rozdílů mezi evropskými místními orgány a jejich různým potenciálem; požaduje při provádění městské agendy flexibilní, na míru upravený postup, který poskytne pobídky a poradenství, aby bylo možné potenciálu měst plně využít;

3.  připomíná, že ve svém usnesení ze dne 14. října 2015 nazvaném „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“(7) žádá členské státy, aby zvážily možnost přijetí doplňujících závazků v oblasti snížení emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje potřebu maximální transparentnosti a kontroly procesu COP21;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu se stávajícími právními předpisy EU o opatřeních v oblasti změny klimatu a v návaznosti na žádost Výboru regionů uvedenou v jeho stanovisku ze dne 9. února 2017 nazvaném „Směrem k nové strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu ­ – integrovaný přístup“ realizovaly ambiciózní cíle v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

5.  vyjadřuje politování nad nezodpovědnými strategiemi ohrožujícími životní prostředí, jako jsou určité hospodářské činnosti a specifická průmyslová odvětví způsobující vysokou míru znečištění, a zdůrazňuje odpovědnost všech vrstev společnosti za přispívání k opatřením, jež jsou nezbytná pro zvrácení trendu, který ohrožuje život na naší planetě; zdůrazňuje skutečnost, že chybí informace o opatřeních přijatých v některých průmyslových odvětvích s cílem bojovat proti následkům znečištění a o hledání méně znečišťujících řešení; vyjadřuje však politování nad tím, že někteří představitelé formující veřejné mínění v oblasti vědy, médií a politiky nadále popírají důkazy o změně klimatu;

6.  vyjadřuje politování nad deklarovaným záměrem USA odstoupit od Pařížské dohody a vítá skutečnost, že mnoho nefederálních subjektů, zejména států a měst USA, opětovně potvrdilo své odhodlání plnit cíle stanovené v Pařížské dohodě; vybízí místní a regionální orgány v USA, které se chtějí zapojit do boje proti změně klimatu, aby v rámci svých projektů spolupracovaly s jinými veřejnými a soukromými subjekty a vytvořily s nimi partnerství a aby si v této souvislosti vyměňovaly osvědčené postupy; požaduje novou správu, která by mohla zajistit finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu a lepší integraci regionů a měst a jejich zastupitelských orgánů;

7.  zdůrazňuje, že města musí hrát rozhodující úlohu v boji proti změně klimatu, a to v koordinované vzájemné provázanosti s vnitrostátními orgány a svými okolními regiony; vybízí představitele krajů a vnitrostátních vlád k další spolupráci na mezinárodní úrovni prostřednictvím platforem, jako jsou Přátelé měst; domnívá se, že v konkrétním případě integrovaného udržitelného rozvoje měst by měly být místní orgány zmocněny nejen k výběru projektů, ale také k přípravě, navrhování a provádění programů místního rozvoje; zdůrazňuje možné pozitivní aspekty pro růst a ekologická pracovní místa;

8.  konstatuje, že orgány místní správy jsou odpovědné za provádění většiny opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a většiny právních předpisů EU v této oblasti; zdůrazňuje potřebu věnovat se v rámci provádění Pařížské dohody urbanistickému plánování, mobilitě, veřejné dopravě a infrastruktuře, energetické náročnosti budov, vzdělávacím kampaním, inteligentním městům, inteligentním sítím a regionálním dotacím;

9.  konstatuje, že starostové měst jsou přímo odpovědní svým voličům za svá rozhodnutí a že mohou jednat účinnějším a rychlejším způsobem a často s bezprostředními výsledky, které mají velký dopad;

10.  vyzývá vnitrostátní orgány, aby pomáhaly městům a regionům při naplňování mezinárodních závazků na podporu iniciativ v oblasti klimatu a energetiky na místní a regionální úrovni;

11.  poukazuje na to, že změna klimatu a sociální a hospodářské faktory se vzájemně ovlivňují, a proto je zapotřebí zastřešující vize, která bude účinná na místní a regionální úrovni;

12.  upozorňuje na společenské náklady a hospodářské dopady způsobené emisemi skleníkových plynů, které v současnosti ovlivňují městskou infrastrukturu, systémy veřejného zdravotnictví a sociální péče, které jsou – v určitých obdobích a v některých městech a regionech – přetížené a čelí nejisté hospodářské situaci; konstatuje, že tyto systémy tak budou vystaveny dodatečnému tlaku a budou muset uspokojovat rostoucí a složitější potřeby; vítá potenciální hospodářské přínosy pro města, která investují a stojí v čele nízkouhlíkové infrastruktury, včetně snížených nákladů na energii, nižších nákladů na údržbu a snížených výdajů na veřejné zdraví, což je výsledkem menšího množství znečišťujících látek;

13.  uznává, že zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně jsou dlouhodobé procesy, které přesahují rámec volebních období a rozhodnutí na místní a regionální úrovni, a požaduje, aby byly vnímány coby zdroj příležitostí v souvislosti s dalšími výzvami, jako je zaměstnanost a opatření ke zlepšení zdraví, kvality života a veřejných služeb; konstatuje, že Pařížská dohoda předpokládá aktivní zapojení zúčastněných stran, jež nejsou stranami dohody, prostřednictvím procesů technického přezkumu v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

14.  uznává zásadní úlohu regionů a měst při prosazování vlastní energetické transformace a při prosazování cílů v oblasti klimatu a energetiky; podotýká, že pro testování a uplatňování integrovaných energetických řešení v přímé spolupráci s občany jsou nejvhodnější regiony a městské oblasti; zdůrazňuje, že je potřeba podnítit transformaci energetiky a místní investice do opatření zaměřených na zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně; zdůrazňuje, že inovace v oblasti čisté energie a malé projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by mohly hrát významnou úlohu při dosahování cílů Pařížské dohody; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily přístup k finančním opatřením, která zohlední specifické rysy a dlouhodobou hodnotu místních energetických komunit pro trh s energií, životní prostředí a společnost, a aby podporovaly úlohu jednotlivých výrobců-spotřebitelů v souvislosti s obnovitelnými zdroji za účelem větší soběstačnosti a vlastní výroby; vyzývá města a regiony, aby stály v čele podpory energetické účinnosti a výroby energie z obnovitelných zdrojů s cílem snížit emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší;

15.  znovu zdůrazňuje, že je nutné, aby regiony uplatňovaly směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti, a požaduje zaměření nebo posílení strukturálních fondů tak, aby bylo možné prosazovat energetickou účinnost ve veřejných budovách a soběstačnost obcí prostřednictvím energie z obnovitelných zdrojů; požaduje, aby kooperativní občanské energetické projekty byly podporovány ze strukturálních fondů EU a pomocí snižování administrativní zátěže na vnitrostátní a regionální úrovni;

16.  konstatuje, že podle nejnovějších statistických údajů je podíl EU na celosvětových emisích skleníkových plynů přibližně 10 %, a proto nelze negativní trendy v oblasti změny klimatu zvrátit bez celosvětových opatření; poukazuje však na to, že by EU mohla v tomto ohledu hrát vedoucí úlohu, zejména podporou řešení a technologií v oblasti čisté energie;

17.  připomíná, že v městské agendě EU se podporuje nová pracovní metoda, pomocí které lze plně využit potenciálu měst k reakci na problémy spojené s celosvětovými výzvami v oblasti změny klimatu, přičemž zvláštní pozornost je věnována zdokonalení tvorby právních předpisů, přístupu k finančním prostředkům a výměně znalostí;

EU a politika soudržnosti

18.  domnívá se, že budoucí víceletý finanční rámec musí v příslušných případech zvýšit své ambice, pokud jde o dosahování cílů v oblasti klimatu, a že musí dojít ke zvýšení podílu prostředků vyčleněných na tento účel;

19.  připomíná závazek vynaložit nejméně 20 % rozpočtu EU na období 2014–2020 (přibližně 212 miliard EUR) na opatření v oblasti klimatu; žádá Komisi a členské státy, aby vzaly řádně na vědomí zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 31 z roku 2016, která varuje, že existuje závažné riziko, že 20% cíl nebude splněn, pokud nebudou přijata doplňková opatření, a vyzývá Komisi, aby Parlament o tomto důležitém tématu průběžně informovala; zdůrazňuje, že v Evropském sociálním fondu ani v politikách v oblasti zemědělství, rozvoje venkova a rybolovu nedošlo k významnému posunu směrem k opatřením v oblasti klimatu a ne všechny potenciální příležitosti k financování opatření souvisejících s klimatem byly plně využity;

20.  poukazuje na klíčovou úlohu politiky soudržnosti v situaci, kdy je třeba čelit výzvám spojeným se změnou klimatu na regionální a místní úrovni; připomíná, že je nezbytné zvýšit rozpočet na politiku soudržnosti po roce 2020; zdůrazňuje, že politika soudržnosti by měla věnovat zvláštní pozornost městským investicím do kvality ovzduší, oběhového hospodářství, přizpůsobení se změně klimatu, řešení rozvoje zelené infrastruktury a energetické a digitální transformace;

21.  podporuje vytvoření nástroje nákladů a přínosů, který místním samosprávám umožní lépe chápat dopady projektů na snižování emisí uhlíku, a umožní jim plně využívat možnosti financování dostupné na úrovni EU;

22.  domnívá se, že politika soudržnosti by měla zahrnovat jak hledisko zmírňování změny klimatu, tak hledisko přizpůsobování se této změně, přičemž je třeba mezi nimi rozlišovat, ale zároveň mít na paměti, že je třeba je koordinovat a zavádět jasné mechanismy financování na podporu a podněcování politik a opatření v každé z těchto oblasti; domnívá se, že tyto mechanismy by mohly být uplatňovány prostřednictvím jasných a měřitelných investičních plánů za účasti měst a regionů (včetně veřejných orgánů, průmyslu, zúčastněných stran a občanské společnosti), a že tato účast by měla rovněž zahrnovat fáze provádění a hodnocení;

23.  konstatuje, že pouze patnáct členských států přijalo akční plán a strategii pro přizpůsobení se změně klimatu a že obsahují jen málo konkrétních opatření pro řešení situace na místě; domnívá se, že budoucí plánování ESI fondů by mělo být lépe provázáno s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030; zdůrazňuje, že v budoucím víceletém finančním rámci by mělo být dále zlepšováno začleňování cílů v oblasti klimatu, například užším propojením investic v rámci politiky soudržnosti s celkovými plány členských států na dosažení cíle stanoveného pro rok 2030; zdůrazňuje, že proto bude třeba vzít v úvahu cíle EU v oblasti klimatu při hodnocení dohod o partnerství a že operační programy budou muset být i nadále úzce propojeny se strategiemi a plány jednotlivých členských států pro přizpůsobení se změně klimatu, s cílem dosáhnout koordinace a soudržnosti na všech úrovních plánování a řízení, zejména v případech, kdy fondy EU představují vysoký podíl dostupných veřejných prostředků; domnívá se, že v důsledku toho bude při hodnocení operačních programů třeba zvažovat, jak účinně tyto programy přispěly ke snižování emisí skleníkových plynů, a zároveň usilovat o jednotnou metodiku pro měření výkonnosti i jednotný proces monitorování, aby se zabránilo klamavé ekologické reklamě (tzv. „greeen-washing“);

24.  naléhavě žádá, aby investice v rámci politiky soudržnosti byly v souladu s účinnou politikou v oblasti klimatu, čímž by se zaručila environmentální udržitelnost;

25.  zdůrazňuje, že inovační politika a městská dimenze jsou vhodnou oblastí pro součinnost mezi klimatickými cíli a širšími ekonomickými cíli v rámci politiky soudržnosti; vyzývá proto k vytvoření zvláštních ustanovení pro udržitelný městský rozvoj a městskou inovaci, aby se těmto oblastem dostalo v politice soudržnosti po roce 2020 výrazně lepší finanční podpory;

26.  žádá jednotlivá partnerství, která se zaměřují na otázky související se zmírňováním změny klimatu v rámci městské agendy EU, aby urychleně přijala a představila své akční plány; dále vyzývá Komisi, aby v budoucích legislativních návrzích vzala v úvahu návrhy uvedené v těchto akčních plánech, zejména pokud jde o lepší regulaci, financování a znalosti;

27.  zdůrazňuje, že aby bylo možné plnit dlouhodobější cíle Pařížské dohody, je zapotřebí větší soudržnosti investic do dlouhodobé dekarbonizace pro regionální/vnitrostátní/unijní trh jako celek, a vyzývá k přijetí opatření, která by usnadnila přístup k financování pro menší města a regiony; dále zdůrazňuje, že regionům závislým na uhlíku je třeba poskytnout prioritní financování, které umožní hladký přechod k hospodářství s nízkými emisemi, a že je třeba se přednostně zaměřovat na přechod pracovníků z odvětví s vysokými emisemi uhlíku do alternativních zaměstnání; vyzývá Komisi, aby navrhla, že v rámci politiky soudržnosti po roce 2020 by mělo být snížení emisí (spolu s dalšími opatřeními, jako je rekultivační činnost nebo činnosti zaměřené na regeneraci a dekontaminaci bývalých průmyslových areálů) důležitým faktorem při hodnocení výkonnosti operačních programů;

28.  zdůrazňuje, že je důležité používat další finanční nástroje a politiky, jako jsou Evropský fond pro strategické investice, Nástroj pro propojení Evropy a Horizont 2020, za účelem financování projektů, které pomohou ke zmírňování změny klimatu či přizpůsobení se této změně;

29.  trvá na tom, aby granty udělované městům a regionům byly nadále hlavní formou financování EU v rámci politiky soudržnosti, a to konkrétně pro opatření v oblasti klimatu; zdůrazňuje však, že přes lepší soudržnost a přesnost ukazatelů dopadů a výsledků v oblasti změny klimatu nejsou tyto ukazatele dostatečné k určení toho, do jaké míry politika soudržnosti přispívá k plnění celkových cílů EU v oblasti klimatu, a domnívá se, že systém monitorování a sledování výdajů v oblasti klimatu potřebuje zdokonalit, aby se dosáhlo toho, že výdaje EU budou mít konkrétní a měřitelný přínos k plnění cílů EU; vyzývá k vytvoření plánu v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, který by monitoroval regionální a místní opatření v oblasti klimatu, a žádá Komisi, aby vyhodnocovala procentní podíl finančních prostředků, který členské státy vynaloží na místní úrovni k omezení emisí skleníkových plynů a k zajištění toho, že se dané území přizpůsobí změně klimatu;

30.  uznává úlohu nástrojů integrovaného územního rozvoje, jako jsou integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj, které mohou města využívat jako doplněk při financování udržitelných strategií městského rozvoje nebo funkčních oblastí; vyzývá k integrovaným místním přístupům a strategiím zdola nahoru za účelem zajištění účinnějšího využívání zdrojů a budování odolnosti a přizpůsobování se dopadům změny klimatu v nejpostiženějších oblastech;

31.  uznává, že ve městech EU je soustředěna velká většina evropských odvětví v oblasti výzkumu a vývoje zaměřených na změnu klimatu; vyzývá Komisi, aby poskytovala větší podporu městům a regionům v oblasti vzdělávání a zvyšování informovanosti, finančního poradenství, poskytování know-how, komunikace, výzkumu a vývoje, vzdělávání týkajícího se ochrany klimatu a poradenství ohledně zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, konkrétně prostřednictvím posílení stávajících nástrojů, jako jsou poradenská a investiční platforma pro města URBIS, URBACT a iniciativa Městská inovativní opatření; žádá Komisi, aby zajistila, že tato odvětví budou plně využívat celosvětovou spolupráci v oblasti výzkumu, a aby tyto nástroje posílila tak, aby místním samosprávám pomáhaly realizovat účelné projekty a získat přístup k možnostem financování za účelem vyzkoušení inovativních řešení v rámci strategií městského rozvoje; žádá, aby krajské orgány zemí mimo EU měly možnost se dobrovolně účastnit iniciativ EU v oblasti vědy, výzkumu a technologií, jako je Horizont 2020, a to formálním i neformálním způsobem, za účelem dosažení společných cílů; domnívá se, že finanční nástroje, například globální klimatické fondy, by měly být přímo dostupné místním orgánům; domnívá se, že je třeba posílit součinnost mezi politikou soudržnosti a výzkumem, aby se zajistilo rychlé zavádění nových technologií s nízkými emisemi uhlíku;

32.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby program Horizont 2020 věnoval zvýšenou pozornost a více finančních prostředků na projekty v oblasti inovace a výzkumu týkající se oběhového hospodářství a udržitelných měst; vybízí členské státy, aby s podporou Komise a Evropské investiční banky (EIB) posílily správní kapacity regionů a měst tak, aby mohly plně využívat možností veřejného a soukromého financování dostupného na úrovni EU;

33.  vyzývá příslušné orgány, aby se zabývaly problémem odpadů a usilovaly o dosažení skutečného oběhového hospodářství a aby podporovaly jiné způsoby likvidace odpadů, které již nelze opětovně použít ani recyklovat, než je spalování;

34.  domnívá se, že v nadcházejícím programovém období bude třeba změnu klimatu začlenit do programů územní spolupráce; poukazuje na významnou úlohu územní spolupráce, přeshraniční spolupráce a makroregionálních strategií, pokud jde o akce uskutečňované regiony a městy, a to jak v rámci EU, tak mimo ni, a připomíná, že je nezbytné tento nástroj posílit z politického i finančního hlediska, a to jak pokud jde o zmírňování změny klimatu, tak přizpůsobování se této změně; zdůrazňuje, že rámec pro uskutečňování společných akcí a politického dialogu mezi vnitrostátními, regionálními a místními činiteli z různých členských států, jako je iniciativa Společenství týkající se příhraničních oblastí (Interreg), je obzvlášť vhodný pro boj se změnou klimatu a pro provádění vhodných opatření zaměřených na zmírňování dopadů této změny; v této souvislosti vítá skutečnost, že sedm z patnácti nadnárodních programů Interreg v celé Evropě financuje strategie, pilotní akce, vzdělávání a nástroje, které městům pomáhají budovat kapacity určené ke snižování emisí CO2 a zmírňování změny klimatu za účelem dosažení cílů EU;

Města a regiony

35.  vítá iniciativy, jako je globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, i úlohu, kterou řada měst a regionů zastává v boji proti změně klimatu a v oblasti ochrany životního prostředí; vyzývá města a regiony, aby vzájemně spolupracovaly a aby boj proti změně klimatu ještě intenzivněji a naléhavěji zařazovaly na institucionální program; doporučuje, aby městské orgány prováděly a pravidelně aktualizovaly strategie v oblasti inteligentního dlouhodobého územního plánování i inovativní přístupy, jako je iniciativa inteligentní města; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí udržitelné a energeticky účinné projekty v oblasti bydlení a inteligentní budovy, které ušetří energii, investice do obnovitelné energie, ekologické systémy veřejné dopravy, další podpora projektů zaměřených na nízkouhlíková města a regiony a aliancí měst a místních a regionálních samospráv spolupracujících v boji proti globálnímu oteplování;

36.  konstatuje, že je důležité uplatňovat rámec pro podávání zpráv založený na objektivních parametrech a ověřených metodikách s cílem sledovat opatření v oblasti klimatu prováděná městy a regiony, a to za účelem sdílení údajů o klimatických závazcích a zvyšování transparentnosti mezi jednotlivými subjekty, pokud jde o plnění cílů v oblasti klimatu;

37.  připomíná, že odvětví dopravy je také odpovědné za emise skleníkových plynů a znečišťující látky v ovzduší, které jsou nebezpečné pro zdraví a jejichž koncentrace v městském ovzduší je upravena směrnicí (EU) 2016/2284 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší; domnívá se, že regiony a města mají obrovský potenciál snížit emise skleníkových plynů z dopravy, a zdůrazňuje, že je třeba financovat iniciativy, které usnadňují místní a regionální nízkouhlíkovou mobilitu; zdůrazňuje, že je důležité, aby města převzala vůdčí úlohu při podpoře veřejné dopravy a elektrifikace veřejné a soukromé dopravy, a vyzývá k podpoře řady modelových regionů pro účely výzkumu v oblasti inteligentních a vzájemně propojených dopravních systémů mezi městskými a venkovskými oblastmi;

38.  vítá městské iniciativy, jako jsou inteligentní města a inteligentní sítě, jež usilují o snížení emisí skleníkových plynů a zvýšení účinnosti zdrojů; zdůrazňuje, že regiony musí zlepšit opatření týkající se zelených měst prostřednictvím podpory energetiky a digitální transformace a že řešení, jako jsou inteligentní sítě, nabízejí potenciál pro účinnější zásobování domácností a budov energií; uznává, že spolupráce mezi podniky a městy pomáhá při tvorbě inovativních a inkluzivních řešení, a vyzývá k jejich podpoře; zdůrazňuje, že je třeba posílit investice do dalších udržitelných řešení, jako je zelená infrastruktura, a zejména do rozšiřování dřevinného vegetačního pokryvu ve městech; připomíná, že je třeba nejenom snižovat emise, ale také zvyšovat kapacitu půdy absorbovat CO2, a vyzývá ke zvýšené ochraně stávajících a nově vysazených městských lesů v regionech EU;

39.  zdůrazňuje, že místní sezónní produkce potravin snižuje emise skleníkových plynů způsobené přepravou a snižuje tak celkovou uhlíkovou stopu potravin; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s potravinářským odvětvím na zvyšování místní a regionální udržitelné produkce potravin, a vítá dobrovolná opatření (například označování semaforem), aby se zajistila viditelnost klimatického dopadu a uhlíkové stopy potravin a dalších produktů; vyzývá k vytvoření celounijních ukazatelů, které by umožnily dobrovolné, avšak srovnatelné označování produktů, a vyzývá místní orgány, aby uskutečňovaly informační kampaně na zvýšení povědomí o uhlíkové stopě potravin;

40.  konstatuje, že opatření ke zmírňování změny klimatu musí být plánována na základě spravedlivého rozdělení úsilí a přínosů mezi jednotlivé zúčastněné strany a že opatření k přizpůsobení se této změně se musí zaměřovat na ochranu nejzranitelnějších skupin obyvatel jako celku;

41.  uznává rozmanitost a zvláštní charakter regionálních zranitelných míst a jejich potenciálu a konstatuje, že problémy, zdroje a nejúčinnější opatření se mohou v jednotlivých oblastech lišit; v důsledku toho připomíná svůj závazek k dodržování zásady subsidiarity a zdůrazňuje, že města a regiony musí mít nezbytné pravomoci a dostatečnou politickou, správní a finanční nezávislost, pokud jde o plánování a provádění samostatných opatření; zdůrazňuje, že města potřebují uzpůsobit své územní plánování prostřednictvím investic do ekologické infrastruktury, mobility, veřejné dopravy a inteligentních rozvodných sítí, aby dosáhla cílů stanovených v Pařížské dohodě; opakuje, že místní a regionální orgány, které představují úrovně správy nejbližší jednotlivým občanům a jsou také nejblíže dopadům vyplývajícím ze změny klimatu, mají na řadu problémů nejkomplexnější náhled, a zdůrazňuje, že je důležité místním a regionálním orgánům poskytovat administrativní kapacitu a finanční nástroje k tvorbě individuálně přizpůsobených řešení pro zmírňování změny klimatu;

42.  vyzývá k účinnější, plně transparentní víceúrovňové správě, která by mohla lépe zapojovat místní samosprávy, regiony a města i jejich zastupitelské orgány do rozhodovacího procesu EU a do procesu UNFCCC; vyzývá k podpoře a zajišťování koordinace mezi všemi veřejnými orgány i k zapojování veřejnosti a podpoře sociálních a hospodářských zúčastněných stran, a vyzývá Komisi, aby podporovala koordinaci a výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy, regiony, místními komunitami a městy; zdůrazňuje, že je třeba podporovat participativní modely místní správy;

43.  vítá rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu klimatu vypracovat zvláštní zprávu o městech a klimatu v roce 2023, což je závazek, který bude stimulovat intenzivnější výzkum významu měst v boji proti změně klimatu; domnívá se, že města by měla poskytnout vstupní informace do příští zprávy o světovém klimatu v roce 2018; domnívá se také, že města a regiony mohou ovlivňovat tvorbu politik v návaznosti na Pařížskou dohodu tím, že budou uplatňovat strategický přístup k řešení globálního oteplování a podporovat opatření v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně v městských oblastech, v nichž žije více než polovina světové populace; vyzývá Komisi, aby prosazovala víceúrovňový pohled na opatření v oblasti změny klimatu s cílem podpořit inkluzivní režim v oblasti klimatu, který uznává opatření přijímaná místními a krajskými orgány;

44.  vyzývá vnitrostátní orgány, aby se snažily o dosažení decentralizace a lépe dodržovaly zásadu subsidiarity, a umožnily tak místním a regionálním orgánům hrát v boji proti změně klimatu významnější úlohu;

45.  konstatuje, že mnohé průmyslové subjekty investují do ekologické transformace a zavázaly se k politice dekarbonizace; uznává, že spolupráce mezi podniky a městy vytváří inovativní a inkluzivní řešení, pokud jde o opatření v oblasti změny klimatu, a pomáhá EU dosahovat jejích cílů; připomíná, že průmysl hraje klíčovou úlohu při financování městských oblastí a překonávání nedostatku investic; vyzývá k podpoře partnerství mezi městy a podniky;

46.  zdůrazňuje, že inteligentní plánování a investice do nízkouhlíkové městské infrastruktury odolné vůči změnám klimatu mohou zlepšit životní prostředí a kvalitu života občanů, vytvářet pracovní místa a stimulovat místní a regionální hospodářství;

47.  vyzývá města a regiony, aby využívaly iniciativy EU, jako jsou Městská inovativní opatření, a zaváděly jejich prostřednictvím pilotní projekty v oblasti udržitelného městského rozvoje;

48.  vítá iniciativu „Women4Climate“ a zapojení soukromého sektoru do této iniciativy, která by měla přispět k širšímu zapojení ženských osobností do boje proti změně klimatu, což by posílilo jejich vůdčí schopnosti a podpořilo příští generaci ženských osobností v boji proti změně klimatu;

49.  uznává zvláštní odpovědnost měst, pokud jde o boj proti změně klimatu, vzhledem k tomu, že jsou odpovědné za 70 % globálních emisí CO2, a připomíná závazek Parlamentu dosáhnout úspěšného globálního rozšíření paktu Starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, včetně iniciativy pro přizpůsobení se změně klimatu (iniciativa „Mayors Adapt“), memoranda o porozumění „Under 2 Degrees“, Amsterodamského paktu a iniciativy „Regions Adapt“; domnívá se, že závazky přijaté v prohlášení z pařížské radnice v roce 2015 budou splněny pouze prostřednictvím spolupráce s globálním paktem starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, a vyzývá všechna města v EU i mimo ni, aby se k tomuto paktu připojila ­ aniž by to mělo vliv na jejich účast v ostatních odvětvových a institucionálních sítích s týmiž cíli­, aby přijímala ambiciózní opatření v oblasti klimatu a organizovala výměny zkušeností s osvědčenými postupy; konstatuje, že řada akčních plánů předložených městy obsahuje závazky do roku 2020, a proto naléhavě žádá, aby tato města přijala další závazky do roku 2030; je přesvědčen, že EU by měla městům i nadále poskytovat nezávislost při plánování jejich strategií na zmírňování změny klimatu, jelikož to často vede k ambicióznějším cílům;

50.  zdůrazňuje, že je třeba jasně poukázat na úlohu místní a regionální samosprávy v Pařížské dohodě s cílem zajistit dlouhodobou reakci na změnu klimatu; zdůrazňuje, že EU musí s městy a regiony na místě pracovat tak, aby tyto regiony a města byly lépe propojeny a aby byly udržitelnější, budovat energeticky účinné obce a rozvíjet inteligentnější sítě městské dopravy;

51.  je přesvědčen, že je třeba podporovat předávání znalostí a zkušeností na místní i regionální úrovni, a to s ohledem na bohaté zkušenosti nabyté jednotlivými regiony a městy, jakož i některými regionálními agenturami pro ochranu životního prostředí a pro energetiku;

52.  je přesvědčen, že evropské a mezinárodní či celosvětové organizace a sdružení či sítě měst, obcí a regionů by měly být využívány za účelem dosažení lepší spolupráce při řešení problémů způsobených změnou klimatu na místní a regionální úrovni;

53.  konstatuje, že v průběhu 22. konference OSN o změně klimatu v Marrákeši místní a regionální orgány vypracovaly „marrákešský akční plán“, který zdůrazňuje potřebu většího přímého zapojení místních orgánů, které by měly být formálně považovány za součást oficiálních diskusí o změně klimatu, nikoli mít tentýž status jako nestátní subjekty, jako jsou například nevládní organizace a soukromý sektor;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, členským státům a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0363.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0383.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0380.
(4) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 124.
(5) Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 51.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(7) Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 67.

Poslední aktualizace: 6. listopadu 2018Právní upozornění