Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2017/2052(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0048/2018

Předložené texty :

A8-0048/2018

Rozpravy :

PV 13/03/2018 - 13
CRE 13/03/2018 - 13

Hlasování :

PV 14/03/2018 - 8.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0075

Přijaté texty
PDF 557kWORD 84k
Středa, 14. března 2018 - Štrasburk Konečné znění
Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020
P8_TA(2018)0075A8-0048/2018

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o příštím VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 (2017/2052(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 311, 312 a 323 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(1), a jeho následnou změnu nařízením Rady (EU, Euratom) 2017/1123 ze dne 20. června 2017(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2016 o přípravě povolební revize VFR na období 2014–2020: náměty Parlamentu předcházející návrhu Komise(4),

–  s ohledem na diskusní dokument Komise ze dne 28. června 2017 o budoucnosti financí EU (COM(2017)0358),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU(5),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů 70/1 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(6),

–  s ohledem na ratifikaci Pařížské dohody Evropským parlamentem ze dne 4. října 2016(7) a Radou ze dne 5. října 2016(8),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva nazvanou „Problémy, kterým čelí organizace občanské společnosti působící v oblasti lidských práv v EU“,

–  s ohledem na stanovisko, které z vlastního podnětu vydal Evropský hospodářský a sociální výbor k financování organizací občanské společnosti ze strany EU,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru, stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, postoj ve formě pozměňovacích návrhů Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0048/2018),

A.  vzhledem k tomu, že současný víceletý finanční rámec (VFR) byl schválen v roce 2013 a poprvé zahrnoval skutečné snížení prostředků na závazky i snížení prostředků na platby ve srovnání s předchozím finančním programovým obdobím, a i to přes posílení pravomocí EU na základě Lisabonské smlouvy a ambicí vymezených ve strategii Evropa 2020; vzhledem k tomu, že způsobil také významné rozdíly mezi úrovní prostředků na závazky a na platby, což přispělo k tomu, že se v prvních dvou letech VFR nahromadil značný objem neuhrazených faktur; vzhledem k tomu, že pozdní přijetí VFR a souvisejících právních základů přispělo k prodlevám při provádění, jejichž důsledky se projevují ještě dnes a mohou způsobit nahromadění žádostí o platby na konci stávajícího VFR, což povede k tomu, že se přelijí do příštího VFR; vzhledem k tomu, že na naléhání Parlamentu byla do VFR zahrnuta nová ustanovení s cílem využívat v co největší míře jeho celkové stropy a stanovit mechanismy pružnosti;

B.  vzhledem k tomu, že VFR na období 2014–2020 rychle prokázal, že je nevhodný k pokrytí skutečných potřeb a politických cílů, neboť měl od počátku řešit celou řadu krizí a nových výzev v oblasti investic, sociálního vyloučení, migrace a uprchlíků, zaměstnanosti mladých lidí, bezpečnosti, zemědělství, životního prostředí a změny klimatu, s nimiž se v době jeho přijetí nepočítalo; vzhledem k tomu, že již po dvou letech provádění narazil stávající VFR na své limity, protože byly vyčerpány dostupné rezervy, v hojné míře byla použita ustanovení o flexibilitě a zvláštní nástroje, stávající politiky a programy byly vystaveny tlaku nebo dokonce omezeny a byly vytvořeny některé mimorozpočtové mechanismy jako způsob kompenzace nedostatečné úrovně flexibility rozpočtu EU;

C.  vzhledem k tomu, že se tyto nedostatky projevily již v době přezkumu v polovině období a revize VFR, jež byly zahájeny koncem roku 2016, a že by si byly zasloužily okamžité kroky, jak dokládá Parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2016; vzhledem k tomu, že se prostřednictvím schváleného přezkumu v polovině období podařilo rozšířit do jisté míry možnosti flexibility, avšak bez revize stropů VFR;

D.  vzhledem k tomu, že Komise v květnu 2018 předloží balíček návrhů týkajících se VFR na období po roce 2020, včetně budoucích vlastních zdrojů, přičemž podle nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 měly být tyto návrhy předloženy do 1. ledna 2018; vzhledem k tomu, že brzy poté by měly následovat předběžné legislativní návrhy finančních programů a nástrojů;

1.  přijímá toto usnesení, jehož cílem je vyjádřit postoj Parlamentu k VFR na období po roce 2020 se zvláštním důrazem na jeho očekávané priority, velikost, strukturu, trvání, flexibilitu a další horizontální zásady a stanovit konkrétní rozpočtové cíle příslušných politik EU, na něž se bude budoucí finanční rámec vztahovat; očekává, že Komise předloží legislativní návrh příštího VFR spolu s novým návrhem interinstitucionální dohody, v němž budou zohledněny postoje a návrhy Parlamentu; zdůrazňuje, že toto usnesení rovněž poskytuje základ pro zapojení Parlamentu do postupu vedoucího k přijetí příštího VFR;

2.  současně přijímá zvláštní usnesení(9), v němž vyjadřuje svůj postoj k reformě systému vlastních zdrojů EU v souladu s doporučeními skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje; vyzývá Komisi, aby náležitě zohlednila postoj Parlamentu při přípravě legislativních návrhů týkajících se vlastních zdrojů EU, které by měly být ambiciózní svým rozsahem a předloženy společně s návrhy VFR; zdůrazňuje, že výdajová i příjmová stránka příštího VFR bude v nadcházejících jednáních řešena jako jediný balíček a že bez odpovídajícího pokroku v oblasti vlastních zdrojů nebude dosaženo dohody o VFR;

I.Priority a výzvy nového VFR

3.  vítá diskusi o příštím VFR, která umožňuje připravit půdu pro silnější a udržitelnější Evropu prostřednictvím jednoho z nejhmatatelnějších nástrojů, kterým je rozpočet Unie; domnívá se, že nadcházející VFR by měl být zakotven v širší strategii a nové vizi o budoucnosti Evropy; domnívá se, že VFR musí odrážet politický projekt a politické priority EU v rozpočtových prostředcích;

4.  je přesvědčen, že příští VFR by měl vycházet ze zavedených politik a priorit Unie, které se zaměřují na podporu míru, demokracie, právního státu, lidských práv a rovnosti mužů a žen, zvyšování blahobytu, dlouhodobý a udržitelný hospodářský růst, výzkum a inovace, poskytování kvalitního zaměstnání s důstojnými pracovními místy, boj proti změně klimatu a na podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a občany; domnívá se, že tyto pilíře jsou předpokladem pro řádně fungující jednotný trh a hospodářskou a měnovou unii, jakož i pro posílení postavení Evropy ve světě; věří, že jsou pro budoucí evropské snahy důležitější než kdy jindy;

5.  domnívá se, že díky příštímu VFR by Unie měla být schopna nabídnout řešení a vyjít z krizí stávajícího desetiletí posílená: hospodářský a finanční pokles, nezaměstnanost mladých, trvalá chudoba a sociální vyloučení, fenomén migrace a uprchlíků, změna klimatu a přírodní katastrofy, zhoršování životního prostředí a ztráta biologické rozmanitosti, terorismus a nestabilita a celá řada dalších; zdůrazňuje, že tyto globální, přeshraniční problémy s tuzemským dosahem odhalují vzájemnou závislost našich ekonomik a společností a poukazují na potřebu společných akcí;

6.  zdůrazňuje, že EU musí dostát svému odhodlání jít v předvoji při plnění cílů udržitelného rozvoje OSN, které představují globální plán na udržitelné, rovnoprávné a prosperující společnosti v rámci hranic naší planety; zdůrazňuje, že příští VFR musí být v souladu s cíli udržitelného rozvoje; vítá závazek Komise začlenit cíle udržitelného rozvoje do všech politik a iniciativ EU; očekává, že EU bude plnit své závazky týkající se těchto cílů; zdůrazňuje rovněž, že prohlášení o evropském pilíři sociálních práv a závazek EU a členských států, že zajistí více sociální Evropu, by mělo být podpořeno odpovídajícími finančními prostředky; domnívá se, že v návaznosti na Pařížskou dohodu by výdaje související s klimatem měly být ve srovnání se současným VFR výrazně navýšeny a měly by dosáhnout co nejdříve, nejpozději do roku 2027, dosáhnout 30 %;

7.  zdůrazňuje, že budoucí VFR nabízí Unii příležitost k tomu, aby prokázala, že je pospolitá a schopná čelit politickým událostem, jako jsou např. brexit, nárůst populistických a nacionalistických hnutí a změny v celosvětovém vedení; zdůrazňuje, že rozdělenost a sebestřednost nejsou odpovědí na globální problémy a obavy občanů; domnívá se, že zejména jednání o brexitu ukazují, že výhody plynoucí z členství v Unii výrazně převažují nad náklady na přispívání do rozpočtu; žádá v této souvislosti k plnému dodržování rámce již dříve přijatých závazků, jak je tomu v případě Velkopáteční dohody v souvislosti s právním státem a demokracií;

8.  vyzývá proto k soustavné podpoře stávajících politik, zejména dlouhodobých politik EU zakotvených ve Smlouvách, a sice společné zemědělské a rybářské politiky a politiky soudržnosti, neboť tyto politiky přináší občanům EU hmatatelné výhody Evropského projektu; odmítá jakýkoli pokus o zpětné převedení těchto politik na vnitrostátní úroveň, poněvadž by se tím nezmenšilo ani finanční zatížení daňových poplatníků a spotřebitelů, ani nedosáhlo lepších výsledků, ba naopak by to bránilo růstu, solidaritě a fungování jednotného trhu a současně prohlubovalo nerovnosti a rozdíly mezi jednotlivými územími a hospodářskými odvětvími; hodlá v příštím programovém období zajistit, aby na tyto politiky byla pro země EU-27 vyčleněna stejná úroveň financování, a současně zlepšovat jejich účinnost a zjednodušovat s nimi spojené postupy;

9.  domnívá se, že Evropa by měla nabídnout vyhlídky mladším generacím i podnikům zaměřeným na budoucnost, díky nimž bude EU úspěšnější na celosvětové scéně; je odhodlán výrazně posílit dva ze svých stěžejních programů, konkrétně rámcový program pro výzkum a program Erasmus +, které nejsou se současnými prostředky schopny uspokojit velmi vysokou poptávku ze strany vysoce kvalitních uchazečů; rozhodně podporuje zásadní navýšení zdrojů v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí a při podpoře malých a středních podniků prostřednictvím navazujících programů Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a Programu pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME); podporuje rovněž posílení Nástroje pro propojení Evropy (CEF) 2.0;

10.  vyzývá Unii, aby se zhostila své úlohy ve třech nových oblastech politiky s vnitřním a vnějším rozměrem, které se objevily v průběhu současného VFR:

   rozvíjením a financováním komplexní politiky v oblasti azylu, migrace a integrace a řešením hlavních příčin migrace a vysídlování ve třetích zemích;
   posilováním ochrany vnějších hranic a podporu stability, zejména na základě ochrany lidských práv v zahraničí, prevence konfliktů a vnějších politik v oblasti rozvoje;
   zajišťováním společné vnitřní bezpečnosti evropským občanům a společným úsilím v oblasti výzkumu a schopností v oblasti obrany s důrazem na to, že kroky podnikané v těchto oblastech by neměly být na úkor rozvojových politik EU;

11.  zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl zahrnovat dva nové druhy finanční podpory, jimž se v rámci hospodářské agendy Unie přikládá velký význam, a to pokračování programů na podporu investic, jako je například Evropský fond pro strategické investice, a vytvoření stabilizační funkce pro členské státy eurozóny, pokud možno v rámci navrhovaného Evropského měnového fondu, zároveň s účelovým nástrojem konvergence pro členské státy na jejich cestě k připojení k eurozóně;

12.  zdůrazňuje, že jako první krok by se zvláštní rozpočtová kapacita eurozóny měla stát součástí rozpočtu EU, počítáno nad rámec stropů víceletého finančního plánu, aniž by byly dotčeny jiné programy VFR, a měla by být financována eurozónou a dalšími zúčastněnými členy prostřednictvím zdroje příjmu, který bude odsouhlasen mezi zúčastněnými členskými státy a bude považován za účelově vázané příjmy a záruky; domnívá se, že jakmile nastane stabilní stav, mohla by být fiskální kapacita financována prostřednictvím vlastních zdrojů na základě doporučení Montiho zprávy o budoucím financování EU;

13.  potvrzuje zásadu, že další politické priority by měly být doprovázeny dodatečnými finančními prostředky bez ohledu na to, zda se objeví v době přijetí nového VFR či při jeho provádění, a zdůrazňuje, že financování nových potřeb by nemělo oslabovat stávající politiky a programy; dále očekává, že budou zavedena dostatečná ustanovení o flexibilitě, aby se zohlednily nepředvídané okolnosti, které by mohly vyvstat v průběhu VFR;

14.  domnívá se, že silnější a ambicióznější Evropy lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li jí poskytnuto více finančních prostředků; vzhledem k výše uvedeným výzvám a prioritám a s přihlédnutím k vystoupení Spojeného království z Unie vyzývá k tomu, aby byl rozpočet Unie výrazně navýšen; odhaduje výši požadovaných výdajových stropů VFR na 1,3 % hrubého národního důchodu (HND) v zemích EU-27 bez ohledu na celkový počet nástrojů, které mají být započítány nad rámec stropů;

15.  je přesvědčen, že pokud Rada nebude souhlasit s výrazným navýšením příspěvků členských států do rozpočtu EU, bude zavedení nových skutečných vlastních zdrojů EU jedinou možností, jak dostatečně financovat příští VFR;

II.Horizontální otázky

Zásady rozpočtu EU a poctivost rozpočtu

16.  připomíná evropské rozpočtové zásady jednotnosti, správnosti rozpočtu, ročního rozpočtu, vyrovnanosti, obecnosti, specifikace, adicionality, subsidiarity, řádného finančního řízení a transparentnosti, jež je třeba při sestavování a plnění rozpočtu Unie respektovat;

17.  opětovně zdůrazňuje svůj dlouhodobý postoj, že politické ambice Unie musí být v souladu s odpovídajícími finančními zdroji, a připomíná, že podle článku 311 SFEU si Unie zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné provádění svých politik;

18.  poukazuje v této souvislosti na to, že aby mohly být politická rozhodnutí a iniciativy Evropské rady prováděny v plném rozsahu, musí být k dispozici dostatečné finanční prostředky, a zdůrazňuje, že jakýkoli jiný přístup podkopává poctivost rozpočtu Unie a důvěru občanů;

19.  domnívá se, že VFR, který politické priority EU převádí na konkrétní investice, představuje vynikající nástroj pro dlouhodobé plánování výdajů EU a pro zajištění určité stabilní úrovně veřejných investic v členských státech; s politováním však konstatuje, že před přijetím příštího VFR neexistuje vzájemně dohodnutá dlouhodobá strategie; dále připomíná, že rozpočet EU je převážně investičním rozpočtem, který slouží jako další a doplňující zdroj financování opatření prováděných na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

Doba trvání

20.  je toho názoru, že při rozhodování o trvání VFR je nezbytné nalézt správnou rovnováhu mezi dvěma protichůdnými požadavky, na jedné straně potřebou, aby celá řada politik EU – zvláště ty, které jsou v rámci sdíleného řízení, jako je zemědělství a soudržnost – fungovaly na základě stability a předvídatelnosti závazku nejméně sedmi let, a na straně druhé potřebou demokratické legitimity a odpovědnosti, které jsou výsledkem synchronizace jednotlivých finančních rámců s pětiletým politickým cyklem Evropského parlamentu a Evropské komise.

21.  zdůrazňuje, že pro každý nově zvolený Parlament je politickou nutností moci výrazně ovlivňovat VFR v průběhu svého volebního období, a to jak z hlediska objemu prostředků, tak z hlediska politických priorit; zdůrazňuje, že volby do Evropského parlamentu občanům EU nabízí příležitost přímo vyjádřit postoje k rozpočtovým prioritám Unie, které by se měly zohlednit v závazném povolebním přizpůsobení finančního rámce; domnívá se proto, že v každém politickém cyklu musí Komise navrhnout buď vytvoření nového VFR, nebo povinnou revizi stávajícího VFR v polovině období a Parlament a Rada o tom musí rozhodnout;

22.  zdůrazňuje, že je třeba, aby doba trvání VFR byla postupně prodlužována na dvě období po pěti letech s povinným přezkumem v polovině období; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasný návrh, v němž budou stanoveny metody praktického provádění finančního rámce na období 5+5 let; je přesvědčen, že pro dobu trvání VFR nelze uvažovat o jednom pětiletém období, vzhledem k závažným překážkám, které by to přineslo pro programování a požadavky na provádění v některých politikách EU;

23.  uznává však, že načasování příštích voleb do Evropského parlamentu na jaře 2019 neumožňuje začít ihned uplatňovat řešení 5+5 let vzhledem k tomu, že současný VFR bude probíhat až do prosince 2020, protože by nebylo možné dosáhnout uspokojivého sladění jednotlivých období; proto se domnívá, že následující VFR by měl být stanoven na období sedmi let (2021–2027), včetně povinného přezkumu v polovině období, a sice jako přechodné řešení, které se uplatní naposledy;

Přezkum v polovině období

24.  je přesvědčen o tom, že je nezbytné zachovat právně závazný a povinný přezkum VFR v polovině období a jeho revizi, jak je stanoveno v novém nařízení o VFR; připomíná, že revize v polovině období v roce 2016 byla historicky první příležitostí, kdy došlo ke skutečné revizi nařízení o VFR, a že ji Rada i Parlament vyhodnotily kladně, zejména pokud jde o posílení ustanovení VFR o flexibilitě;

25.  domnívá se, že v případě VFR na období 2021–2027 by měla být navržena revize v polovině období a mělo by se o ní zavčas rozhodnout, aby mohl budoucí Parlament i Komise odpovídajícím způsobem upravit finanční rámec; zdůrazňuje, že při každé revizi VFR je třeba zajistit zapojení Parlamentu a zachování jeho výsad jakožto rovnocenné složky rozpočtového orgánu; dále zdůrazňuje, že součástí každé skutečné revize je i revize stropů VFR, pokud by se zjistilo, že nejsou pro zbytek období dostatečné;

Flexibilita

26.  zdůrazňuje, že během současného VFR rozpočtový orgán schválil uvolnění značných prostředků z mechanismů flexibility a zvláštních nástrojů zahrnutých do nařízení o VFR, aby byly zajištěny další rozpočtové prostředky potřebné ke zvládání závažných krizí nebo k financování nových politických priorit;

27.  domnívá se proto, že ustanovení o flexibilitě v současném VFR se osvědčila a poskytla řešení z hlediska značných finančních prostředků, jichž bylo zejména zapotřebí k řešení problémů v souvislosti s migrací, přílivem uprchlíků a nedostatkem investic; připomíná, že Parlament byl autorem několika těchto ustanovení, které důrazně obhajoval během předchozích jednání o VFR;

28.  domnívá se, že další posílení těchto ustanovení je i nadále nezbytné, aby bylo možné lépe čelit novým výzvám, nepředvídatelným událostem a vyvíjejícím se politickým prioritám, které vznikají při provádění dlouhodobého plánu, jakým je např. VFR; požaduje pro budoucí VFR větší flexibilitu, která by měla umožnit co nejširší využití celkových stropů VFR pro závazky a platby;

Mechanismy pružnosti ve VFR

29.  domnívá se, že stropy příštího VFR by měly být stanoveny na takové úrovni, která umožní nejen financování politik EU, ale také poskytne dostatečné rozpětí pro závazky v rámci každého okruhu;

30.  je přesvědčen, že všechna nepřidělená rozpětí by bez jakýchkoli omezení měla být přenášena do následujících rozpočtových roků a využívána rozpočtovým orgánem v rámci ročního rozpočtového postupu, k čemukoli tento orgán uzná za nutné; vyzývá proto, aby bylo zachováno celkového rozpětí pro závazky, avšak bez jakýchkoli omezení z hlediska rozsahu či času;

31.  připomíná, že z celkového rozpětí pro závazky lze uvolnit pouze nepřidělené rezervy do roku N-1 poté, co byly potvrzeny formou technické úpravy, která předchází předložení návrhu rozpočtu; domnívá se však, že je nezbytné hledat způsoby, jak uvolnit nepřidělené rezervy roku N, aby bylo možné financovat další potřeby, které by mohly vzniknout během daného roku;

32.  je pevně přesvědčen, že závazky schválené rozpočtovým orgánem by měly být použity k jejich původnímu účelu a že by mělo být vynaloženo veškeré úsilí, aby se zajistilo, že tomu tak bude ve všech oblastech politik; žádá zejména Komisi, aby i nadále pokračovala tímto směrem; je však přesvědčen, že pokud skutečně dojde ke zrušení závazků, protože akce, na níž byly prostředky vyčleněny, nebyla provedena nebo byla provedena jen částečně, měly by být tyto prostředky v rozpočtu EU znovu uvolněny a zapojeny rozpočtovým orgánem v rámci ročního rozpočtového procesu; domnívá se, že zrušené závazky by měly být přímo převáděny do celkového rozpětí pro závazky, a nikoli do zvláštního nástroje či rezervy;

33.  připomíná, že zrušené závazky jsou svou povahou závazky, které již byly rozpočtovým orgánem schváleny, a za normálních okolností by tedy měly vést k odpovídajícím platbám, pokud by se akce, na kterou byly určeny, uskutečnila podle plánu; zdůrazňuje proto, že opětovné použití zrušených závazků v rozpočtu EU je řádně odůvodněné, ale nemělo by představovat způsob, jak příslušná pravidla pro zrušení závazku stanovená v odvětvových právních předpisech obcházet;

34.  poukazuje na to, že je třeba zajistit úplné převedení finančních rezerv prostřednictvím celkového rozpětí pro platby v rámci celého VFR; nesouhlasí s jakýmkoli omezením nebo stropy uplatňovanými na úroveň rozpětí, která lze převést, jako v případě současného VFR, a připomíná, že tato rozpětí lze uvolnit pouze tehdy, pokud se tak rozpočtový orgán rozhodne učinit; zdůrazňuje, že celkové rozpětí pro platby by mohlo být nástrojem při řešení jakékoli nové platební krize, která by mohla nastat;

35.  zdůrazňuje, že možnost přezkoumat stropy by měla být zachována v nařízení o VFR jako volba v případě nepředvídaných okolností, pokud by finanční potřeby vyčerpaly nebo překročily rozpětí a zvláštní nástroje; vyzývá k tomu, aby nařízení o VFR stanovilo zjednodušený postup pro cílenou revizi v rámci dohodnuté hranice;

36.  hájí zachování možnosti přesouvat financování jakéhokoli programu EU dopředu i dozadu, aby bylo možné provádět proticyklická opatření, která odpovídají rytmu stávajícího provádění, a smysluplně reagovat na závažné krize; dále vyzývá k legislativní flexibilitě (v současné době zakotvené v bodě 17 interinstitucionální dohody), která umožňuje úpravu v celkovém přídělu finančních prostředků u programů přijatých řádným legislativním postupem až do výše +/ -10 %, a k jejímu zvýšení na +/-15 %;

37.  upozorňuje na flexibilitu, jíž je možno dosáhnout prostřednictvím přesunů v rámci jedné položky VFR, s cílem umístit finanční zdroje přímo tam, kde jsou potřebné, a zajistit lepší provádění rozpočtu EU; domnívá se, že nižší počet položek přispívá k posílení flexibility v rámci VFR; požaduje však, aby Komise při schvalování významných samostatných přesunů proaktivně informovala rozpočtový orgán a konzultovala s ním;

Zvláštní nástroje VFR

38.  schvaluje celkovou strukturu zvláštních nástrojů VFR, zejména nástroje pružnosti, rezervy na pomoc při mimořádných událostech, Fondu solidarity EU a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG), a poukazuje na jejich rozsáhlé využití v rámci současného VFR; požaduje zlepšení jejich finančního krytí a provozních ustanovení;

39.  zejména požaduje podstatné navýšení finančního krytí nástroje pružnosti a vyčlenění ročních rozpočtových prostředků nejméně do výše 2 miliard EUR; připomíná, že nástroj pružnosti není spojen s žádnou konkrétní politickou oblastí a může být tudíž použit na jakýkoli účel, který je považován za nezbytný; domnívá se proto, že tento nástroj lze využít k pokrytí jakýchkoli nových finančních potřeb, které vzniknou během VFR;

40.  poukazuje na význam rezervy na pomoc při mimořádných událostech, která umožňuje rychle reagovat na konkrétní požadavky pomoci třetích zemí v souvislosti s nepředvídatelnými událostmi, a zdůrazňuje její mimořádný význam ve stávajícím kontextu; požaduje výrazné navýšení finančních prostředků pro tuto rezervu a vyčlenění ročních rozpočtových prostředků až do výše 1 miliardy EUR ročně;

41.  poukazuje zejména na významné uvolnění prostředků z Fondu solidarity EU s cílem poskytnout pomoc v řadě závažných přírodních katastrof se značnými rozpočtovými důsledky; zdůrazňuje rovněž pozitivní dopad tohoto nástroje na veřejné mínění; navrhuje posílení jeho finančního krytí a vyčlenění ročních rozpočtových prostředků ve výši 1 miliardy EUR;

42.  domnívá se, že využívání EFG, jímž se zajišťuje solidarita a podpora EU pracovníkům, kteří ztratili práci v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací nebo v důsledku celosvětové hospodářské a finanční krize, nerozvinulo svůj plný potenciál a mohlo by se zlepšit a integrovat v rámci dlouhodobé strategie tak, aby fond fakticky zachytil nadbytečné pracovníky a opětovně je začlenil na trh práce ve všech členských státech; domnívá se, že v rámci nadcházejícího přezkumu EFG by se měla přezkoumat jeho oblast působnosti a zlepšit jeho koordinace s ostatními nástroji; domnívá se, že revidovanému EFG by měl být v rámci nového VFR poskytnut přinejmenším stejný roční příděl;

43.  navrhuje vytvoření zvláštní rezervy pro zvláštní nástroje VFR na základě nevyužitých prostředků z každého nástroje; domnívá se, že by tato rezerva měla fungovat bez časového omezení; žádá, aby na základě rozhodnutí rozpočtového orgánu byla tato rezerva uvolněna ve prospěch kteréhokoli zvláštního nástroje VFR, který je nutný k financování potřeb nad rámec jeho finanční kapacity;

44.  konstatuje, že v současné době se uplatňují různá pravidla, pokud jde o časové rozmezí pro přenos nevyužitých prostředků pro každý zvláštní nástroj VFR; domnívá se, že by tato pravidla měla být harmonizována, aby bylo možné uplatňovat jediné pravidlo N +1 na všechny tyto nástroje;

45.  domnívá se, že rozpětí pro nepředvídané události by mělo zůstat zachováno jako nástroj poslední možnosti; zdůrazňuje, že se jedná o zvláštní nástroj, který lze mobilizovat také pro prostředky na platby, a že jeho mobilizace byla vhodným nástrojem k řešení platební krize v roce 2014; požaduje proto úpravu výše jeho maximálního ročního přídělu směrem nahoru, a to na 0,05 % HND EU;

46.  zdůrazňuje, že zvláštní nástroje VFR by měly být započítávány nad rámec stropů VFR, a to pro prostředky na závazky i pro prostředky na platby; domnívá se, že otázka zařazení plateb těchto nástrojů do rozpočtu byla vyřešena jednoznačným způsobem během revize VFR 2014–2020 v polovině období, čímž se ukončil dlouhotrvající spor s Radou ohledně výkladu; zasazuje se o zavedení jednoznačného ustanovení v nařízení o VFR, v němž se uvede, že platby vyplývající z mobilizace závazků v rámci zvláštních nástrojů VFR by měly být započítávány nad rámec ročních stropů VFR pro platby;

47.  bere na vědomí, že interinstitucionální dohoda požaduje zvláštní většinu v Parlamentu pro mobilizaci tří zvláštních nástrojů VFR; považuje toto ustanovení za překonané, neboť pracuje se zvláštními většinami nutnými pro přijetí rozpočtu EU v dobách před Lisabonskou smlouvou; vyzývá k jednotnému přístupu, pokud jde o požadavky na hlasování za mobilizaci těchto nástrojů, které by měly být stejné jako pro přijetí rozpočtu EU;

Příjmy – zvláštní rezerva

48.  opakuje svůj dlouhodobý postoj, že veškeré příjmy vyplývající z pokut uložených společnostem za porušování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže nebo související s pozdními platbami příspěvků členských států do rozpočtu EU by měly představovat dodatečnou položku příjmů pro rozpočet EU bez odpovídajícího snížení příspěvků z HND;

49.  za tímto účelem požaduje vytvoření zvláštní rezervy v rozpočtu EU, která bude postupně naplněna prostřednictvím všech druhů nepředvídaných jiných příjmů a náležitě přenesena do dalších období, aby v případě potřeby sloužila jako další možnost financování; domnívá se, že tato rezerva by měla být vyčleněna na zvláštní nástroje VFR a na základě rozhodnutí rozpočtového orgánu by měla poskytovat možnost dalšího navýšení, a to jak prostředků na závazky, tak prostředků na platby;

Efektivní a účinné využívání zdrojů EU

50.  je si vědom toho, že by dosažení evropské přidané hodnoty mělo být jednou z hlavních zásad, kterými se řídí orgány EU při rozhodování o druhu výdajů v příštím VFR; poukazuje nicméně na existenci různých výkladů tohoto pojmu a požaduje jednotnou, jasnou a snadno srozumitelnou definici příslušných kritérií se zohledněním územních specifik a, je-li to možné, se zahrnutím měřitelných ukazatelů výkonu; varuje před jakýmkoli pokusem použít tuto definici ke zpochybnění významu politik a programů EU na základě čistě kvantitativních nebo krátkodobých ekonomických úvah;

51.  bere na vědomí odkaz na pojem evropské přidané hodnoty obsažený v řadě dokumentů Komise; připomíná seznam ukazatelů uvedených v této souvislosti ve výše uvedeném usnesení Parlamentu ze dne 24. října 2017; připomíná, že zdroje EU by měly být použity k financování evropských veřejných statků a měly by působit jako katalyzátor při poskytování pobídek pro členské státy na všech správních úrovních, aby přijaly opatření pro naplnění cílů stanovených ve Smlouvě a dosažení společných cílů EU, které by jinak nebyly realizovány; souhlasí s tím, že by se rozpočet EU měl používat k financování opatření, která mohou být ku prospěchu EU jako celku, což nedokáže zajistit účinným způsobem žádný členský stát sám, a která mohou nabídnout lepší zhodnocení vynaložených prostředků než opatření přijatá výhradně na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni; dále se domnívá, že rozpočet EU by měl přispět k nastolení a podpoře míru a stability v sousedství EU i ve vzdálenějších oblastech; domnívá se, že evropská přidaná hodnota je tvořena programy v rámci jak sdíleného, tak přímého řízení jako dvou vzájemně se doplňujících metod, jak dosáhnout cílů EU; na základě toho očekává, že členské státy se při vyjednávání o příštím VFR nebudou řídit logikou „spravedlivé návratnosti“ (juste retour), která zohledňuje pouze vnitrostátní zájmy ve formě čisté bilance;

52.  domnívá se, že lepšího vynakládání prostředků, tj. účinného a nediskriminačního využívání každého eura z rozpočtu EU, lze dosáhnout nejen tím, že se zdroje EU nasměrují na opatření s nejvyšší evropskou přidanou hodnotou a největším zvýšením výkonnosti politik a programů EU na základě hloubkového posouzení stávajících výdajů, ale také dosažením větší součinnosti mezi rozpočtem EU a rozpočty členských států a zajištěním hmatatelného zlepšení struktury výdajů; podporuje doporučení uvedená ve výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2016 ohledně rámce pro měření rizika ukazatelů, efektivnějšího a vyváženějšího informování o výkonu a snazšího přístupu k výsledkům hodnocení;

53.  požaduje skutečné zjednodušení rozpočtového systému EU v příštím VFR s cílem zjednodušit využívání prostředků; zdůrazňuje zejména potřebu omezit zbytečné překrývání mezi nástroji, jež slouží na podobné druhy opatření, například v oblasti inovací, malých a středních podniků nebo dopravy, aniž by hrozila ztráta významných prvků jednotlivých programů, a potřebu eliminovat konkurenci, která existuje mezi jednotlivými formami a zdroji financování, s cílem zajistit co největší doplňkovost a vytvořit soudržný finanční rámec; věří, že by to umožnilo jasnější sdělování priorit EU občanům;

54.  zdůrazňuje, že „kontrola stavu“ výdajů EU nemůže vést ke snížení úrovně ambicí EU nebo provádění politik a programů EU podle odvětví, ani by neměla vést k nahrazení grantů finančními nástroji s cílem vytvořit určité úspory, neboť převážná většina opatření podporovaných z rozpočtu EU není vhodná pro financování z těchto nástrojů; je přesvědčen, že „kontrola stavu“ by měla určit spíše způsoby, jak zlepšit provádění programů EU v oblasti výdajů;

55.  požaduje rozsáhlou harmonizaci pravidel s cílem vytvořit jednotný soubor pravidel pro všechny rozpočtové nástroje EU s přihlédnutím k charakteristickým rysům jednotlivých fondů a odvětví; vybízí Komisi, aby řešila otázku kombinace různých zdrojů financování poskytnutím jasných pokynů v této oblasti a zajištěním rovného přístupu ke všem typům financování ve všech členských státech;

56.  zasazuje se také o skutečné zjednodušení odvětvových prováděcích pravidel pro příjemce a snížení administrativní zátěže pomocí další normalizace a zjednodušení postupů a programovacích dokumentů; poukazuje nicméně na potřebu zajistit větší pomoc při budování kapacit a větší technickou pomoc pro příjemce; vyzývá k posunu směrem k hodnocení na základě rizik;

Jednotnost, správnost rozpočtu a transparentnost

57.  připomíná, že zásada jednotnosti, podle které mají být všechny položky příjmů a výdajů Unie uvedeny v rozpočtu, je požadavkem uvedeným ve Smlouvě i základní demokratickou podmínkou, pokud má být rozpočet transparentní, legitimní a odpovědný; vyjadřuje politování nad tím, že se tato zásada dodržuje stále méně, zatímco složitost finančních záležitostí vzrůstá, počínaje historickým dědictvím Evropského rozvojového fondu (ERF) přes vytvoření Evropského mechanismu stability až po nejnovější masivní nárůst mimorozpočtových mechanismů vytvořených ad hoc ve formě inovativních finančních nástrojů a vnějších svěřenských fondů nebo nástrojů, které v rozvaze Unie nejsou zaúčtovány;

58.  zpochybňuje odůvodnění a přidanou hodnotu vytváření nástrojů mimo rozpočet Unie; domnívá se, že rozhodnutí zřídit nebo zachovat takové nástroje představují ve skutečnosti snahu zastřít skutečné finanční potřeby a obejít mantinely stropů VFR a stropů vlastních zdrojů; vyjadřuje politování nad tím, že často také vedou k obcházení Parlamentu, pokud jde o jeho trojí odpovědnost coby legislativního, rozpočtového a kontrolního orgánu, a jdou proti cíli zvyšování transparentnosti pro širokou veřejnost a příjemce;

59.  opakuje proto svůj dlouhodobý postoj, že Evropský rozvojový fond by spolu s dalšími nástroji mimo VFR měl být začleněn do rozpočtu Unie, aby se zvýšila jeho legitimita, jakož i účinnost a účelnost unijní rozvojové politiky; zdůrazňuje však, že příslušné finanční krytí by mělo být doplněno nad rámec dohodnutých stropů VFR tak, aby začlenění těchto nástrojů do rozpočtu nemělo nepříznivý vliv na jejich financování nebo na další politiky a programy EU; vítá v zásadě návrh na začlenění Evropského mechanismu stability do finančních prostředků Unie ve formě Evropského měnového fondu, aniž by tím byla dotčena jeho budoucí podoba;

60.  zastává názor, že svěřenecké fondy EU mohou představovat přidanou hodnotu v tom, že sdružují zdroje od různých dárců pro konkrétní situace, ale že jejich využití by nemělo vést pouze k nové klasifikaci plánovaného financování EU a nemělo by měnit původní cíle finančních nástrojů EU; zdůrazňuje potřebu většího parlamentního dohledu nad jejich zřizováním a fungováním v praxi; trvá na tom, že svěřenské fondy EU by měly výhradně podporovat činnosti mimo Unii;

61.  domnívá se rovněž, že pokud je určitý podíl mimorozpočtových operací považován za nutný pro dosažení určitých konkrétních cílů, například prostřednictvím použití finančních nástrojů nebo svěřenských fondů, měly by být tyto operace používány v omezeném rozsahu a trvání, měly by být zcela transparentní, opodstatněné prokázanou adicionalitou a přidanou hodnotou a měly by se zakládat na přísných postupech pro přijímání rozhodnutí a ustanoveních o odpovědnosti;

62.  domnívá se, že v rámci příštího VFR by měl rozpočet Unie přesněji vykazovat rozsah účelově vázaných příjmů a jejich dopad na skutečné výdaje, zejména těch, které pocházejí z příspěvků třetích zemí; zdůrazňuje, že je to ještě důležitější vzhledem k tomu, že Spojené království vyjádřilo v rámci jednání o svém vystoupení z Unie přání účastnit se některých rozpočtových programů Unie v rámci nového VFR na období po roce 2020 jako nečlenský stát;

Míra plateb

63.  připomíná, že výše prostředků na platby je logickým a legálním důsledkem výše prostředků na závazky, a požaduje, aby budoucí stropy plateb byly stanoveny na přiměřené úrovni, přičemž se ponechá pouze omezený a realistický rozdíl mezi závazky a platbami; očekává, že budoucí stropy plateb zohlední na jednu stranu potřebu ctít závazky plynoucí ze stávajícího finančního období, které se změní na platby až po roce 2020, a na straně druhé potřebu dostát závazkům v rámci programů a nástrojů po roce 2020;

64.  připomíná, že na konci předchozího VFR došlo k nahromadění nezaplacených účtů, které se přelily do stávajícího rámce, a varuje před opakováním této platební krize v přechodu na příští VFR, neboť by to mělo závažné důsledky pro příjemce, jako jsou studenti, univerzity, malé a střední podniky a výzkumní pracovníci; poukazuje na současný trend nedostatečného čerpání prostředků na platby z důvodu zpoždění při provádění programů na období 2014–2020, který vede ke zvýšení úrovně nezaplacených závazků, které zbývá vypořádat v rámci stropů příštího VFR; žádá Komisi a členské státy, a to i na úrovni ministrů financí, aby analyzovaly hlavní příčiny těchto zpoždění, a aby navrhly konkrétní zjednodušující opatření s cílem usnadnit provádění v budoucnu;

65.  bere na vědomí předběžné výsledky jednání o finančním vyrovnání v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie, podle kterých se Spojené království bude plně podílet na financování a provádění programů na období 2014–2020 se všemi příslušnými finančními důsledky;

Finanční nástroje

66.  zdůrazňuje, že rozpočet EU má k dispozici širokou škálu nástrojů na financování činností podporovaných na úrovni EU, jež lze seskupit do dvou kategorií, konkrétně do kategorie grantů a do kategorie dalších finančních nástrojů v podobě záruk, půjček, sdílení rizik nebo kapitálových investic; poukazuje rovněž na Evropský fond pro strategické investice, s jehož pomocí je v EU mobilizován soukromý kapitál na podporu projektů v klíčových oblastech pro hospodářství EU, aby doplnil omezené financování;

67.  uznává potenciál finančních nástrojů pro zvýšení hospodářského a politického vlivu rozpočtu Unie; poukazuje však na to, že se mohou použít pouze pro projekty vytvářející příjmy v případech nepříznivé investiční situace či selhání trhu, a proto oproti grantům představují pouze doplňkovou, a nikoli alternativní formu financování; zdůrazňuje, že cílem finančních nástrojů by nemělo být nahrazovat již stávající veřejné nebo soukromé systémy financování a měly by být v souladu s vnitrostátními a mezinárodními závazky;

68.  připomíná svou žádost, aby Komise určila oblasti, které jsou nejlépe financovány z grantů, ty, které by mohly být lépe financovány finančními nástroji, a ty, kde by granty mohly být kombinovány s finančními nástroji, a aby se zabývala otázkou vhodné rovnováhy mezi nimi; je přesvědčen, že dotace by měly být i v příštím VFR převládajícím způsobem financování projektů EU; zdůrazňuje, že půjčky, záruky, sdílení rizik a kapitálové financování by měly být využívány opatrně a na základě odpovídajícího předběžného hodnocení a pouze v případě, že jejich používání může vykázat jasnou přidanou hodnotu a pákový efekt; konstatuje, že využívání finančních nástrojů a součinnosti s granty lze zlepšit; požaduje větší úsilí o zpřístupnění finančních nástrojů příjemcům a větší flexibilitu při meziodvětvovém využívání jednotlivých finančních nástrojů, aby byla překonána restriktivní pravidla, která příjemcům brání využívat u projektů se shodnými cíli více programů;

69.  vyzývá Komisi, aby v příštím VFR zjednodušila a harmonizovala pravidla pro využívání finančních nástrojů s cílem dosáhnout součinnosti různých nástrojů a maximalizovat jejich účinné uplatňování; bere na vědomí možnost, že by na základě důkladné diskuse, která by byla nutná, byl navržen jednotný fond, který by integroval finanční nástroje na úrovni EU, jež jsou centrálně spravovány; zastává názor, že by bylo třeba zajistit jasnou strukturu pro výběr různých druhů finančních nástrojů pro různé oblasti politiky a druhy opatření a že příslušné finanční nástroje by měly i nadále figurovat v rozpočtu pod samostatnými položkami, aby byla zajištěna jednoznačnost investic; zdůrazňuje však, že taková harmonizace pravidel nemůže postihnout finanční nástroje, které spravují členské státy v rámci politiky soudržnosti nebo v oblasti vnější činnosti;

70.  připomíná své opakované požadavky na větší transparentnost a demokratickou kontrolu, pokud jde o provádění finančních nástrojů podporovaných z rozpočtu Unie;

Struktura

71.  domnívá se, že by struktura VFR měla lépe zviditelnit politické a rozpočtové priority EU pro evropské občany, a požaduje jasnější prezentaci všech oblastí výdajů EU; je přesvědčen, že by se měly náležitě zohlednit hlavní pilíře budoucích výdajů EU uvedené v tomto usnesení;

72.  domnívá se proto, že současná prezentace okruhů si vyžaduje určitá zlepšení, je však proti neodůvodněným radikálním změnám; navrhuje proto níže uvedenou strukturu pro VFR na období po roce 2020;

Okruh 1: Silnější a udržitelnější hospodářství

Včetně programů a nástrojů podporujících tyto oblasti:

v rámci přímého řízení:

–  výzkum a inovace

–  průmysl, podnikání a malé a střední-podniky (MSP)

–  digitální transformace hospodářství a společnosti

–  velké projekty infrastruktury

–  doprava, energetika, vesmír

–  životní prostředí a přizpůsobení se změně klimatu, zmírnění změny klimatu

Okruh 2: Větší soudržnost a solidarita v Evropě

Včetně programů a nástrojů podporujících tyto oblasti:

–  hospodářská, sociální a územní soudržnost (v rámci sdíleného řízení):

 investice do inovací, výzkumu, digitalizace, transformace průmyslu, MSP, dopravy, přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění změny klimatu, životního prostředí a energetiky

 zaměstnanost, sociální záležitosti, sociální začleňování, rovnost žen a mužů, snižování chudoby a demografické výzvy

–  vzdělávání, mládež a celoživotní učení

–  kultura, občanství, média a komunikace

–  demokracie, právní stát a základní práva

–  zdraví a bezpečnost potravin

–  azyl, migrace a integrace, spravedlnost a spotřebitelé

–  podpora vnitrostátních správních orgánů a koordinace vzájemné spolupráce

Okruh 3: Silnější a udržitelnější zemědělství a rybolov

Včetně programů a nástrojů podporujících tyto oblasti:

–  zemědělství a rozvoj venkova

–  námořní záležitosti a rybolov

Okruh 4: Větší odpovědnost ve světě

Včetně programů a nástrojů podporujících tyto oblasti:

–  mezinárodní spolupráce a rozvoj

–  sousedství

–  rozšíření

–  humanitární pomoc

–  demokracie, právní stát, základní práva a rovnost žen a mužů

–  obchod

Okruh 5: Bezpečnost, mír a stabilita pro všechny

Včetně programů a nástrojů podporujících tyto oblasti:

–  bezpečnost, včetně kybernetické bezpečnosti

–  reakce na krize a stabilita, včetně civilní ochrany

–  společná zahraniční a bezpečnostní politika

–  obrana, včetně výzkumu a inovací

Okruh 6: Efektivní administrativa ve službách Evropanů

–  financování zaměstnanců EU

–  financování budov a vybavení orgánů EU

73.  vyzývá naléhavě Komisi, aby v příloze k rozpočtu Evropské unie předložila veškeré výdaje týkající se EU, které vznikají mimo rozpočet EU v důsledku mezivládních dohod a postupů; je přesvědčen, že takové každoročně poskytované informace by poskytly celkový přehled o veškerých investicích, k nimž se členské státy zavázaly na evropské úrovni;

III.Oblasti politiky

Silnější a udržitelnější hospodářství

74.  zdůrazňuje důležitost dokončení Evropského výzkumného prostoru, energetické unie, jednotného evropského dopravního prostoru, jednotného digitálního trhu jako základních složek jednotného evropského trhu;

75.  je přesvědčen, že by v příštím VFR měly být rozpočtové zdroje více soustředěny do oblastí, v nichž se jasně ukazuje evropská přidaná hodnota a které posilují hospodářský růst, konkurenceschopnost, udržitelnost a zaměstnanost ve všech regionech EU; zdůrazňuje v této souvislosti význam výzkumu a inovací při vytváření udržitelné, vedoucí světové ekonomiky založené na znalostech a vyjadřuje politování nad tím, že z důvodu nedostatku odpovídajícího financování je v rámci současného VFR podporována z prostředků EU jen malá část kvalitních projektů v této oblasti;

76.  požaduje proto, aby v příštím VFR byl podstatně navýšen celkový rozpočet na 9. rámcový program, a to alespoň na úroveň 120 miliard EUR; považuje tuto úroveň za přiměřenou pro zajištění globální konkurenceschopnosti Evropy, vedoucího postavení v oblasti vědy, technologií a průmyslu, řešení společenských problémů a pro pomoc při dosahování cílů EU v oblasti klimatu a cílů udržitelného rozvoje; vyzývá zejména ke snahám o stimulaci průlomových inovačních iniciativ pro vytváření trhu, a to zejména pro MSP;

77.  dále požaduje větší zaměření na provádění výzkumu a zavádění inovací prostřednictvím společných podniků a dalších nástrojů a podporu investic do klíčových technologií k překlenutí nedostatku investic v oblasti inovací; zdůrazňuje, že zvýšení objemu finančních prostředků musí být spojeno se zjednodušením postupů financování; vítá úsilí vynakládané Komisí v této oblasti a trvá na tom, aby se v něm v rámci příštího programového období pokračovalo s cílem poskytnout lepší přístup a rovné podmínky žadatelům prostřednictvím nového systému posuzování žádostí; zdůrazňuje, že je nutné připravit opatření, která by podněcovala vyváženou účast subjektů ze všech členských států EU;

78.  vítá nedávný návrh Komise na zajištění financování Výzkumného fondu pro uhlí a ocel v nadcházejících letech; zdůrazňuje význam tohoto fondu pro financování výzkumu v tomto průmyslovém odvětví; je přesvědčen, že je nutné dlouhodobější řešení, které zajistí financování i po roce 2020 a začlení fond do rozpočtu Unie s cílem umožnit Parlamentu dostát své úloze jako orgánu rozpočtové kontroly;

79.  zdůrazňuje, že MSP a mikropodniky jsou klíčovými hybateli ekonomického růstu, inovací a zaměstnanosti, jelikož v těchto podnicích je soustředěno 85 % všech nových pracovních míst; uznává jejich důležitou úlohu v zajištění hospodářské obnovy a oživení udržitelné ekonomiky EU; připomíná, že v EU existuje více než 20 milionů MSP, které představují 99 % všech podniků; domnívá se, že zlepšování přístupu MSP k financování by mělo ve všech členských státech i nadále zůstat významným politickým cílem pro příští VFR, a to za účelem dalšího posílení jejich konkurenceschopnosti a udržitelnosti; podtrhuje proto nutnost podporovat podnikání a zlepšovat pro MSP podnikatelské prostředí, aby tyto podniky mohly v dnešní globální ekonomice plně uplatnit svůj potenciál;

80.  vítá úspěch účelového Programu EU pro konkurenceschopnost podniků a MSP (COSME) v rámci stávajícího VFR; vyzdvihuje vysokou míru provádění tohoto programu a poukazuje na jeho schopnost absorbovat ještě více; požaduje proto zdvojnásobení finančního krytí programu COSME, aby odpovídalo skutečným potřebám ekonomiky EU a výrazné poptávce po účasti;

81.  opětovně potvrzuje silné odhodlání podpořit Evropský fond pro strategické investice (EFSI) s cílem uvolnit 500 miliard EUR na nové investice do reálné ekonomiky v rámci současného VFR; je přesvědčen, že EFSI již přinesl silný a cílený impuls hospodářským odvětvím, která přispívají k udržitelnému růstu a zaměstnanosti; zdůrazňuje pozitivní dopad EFSI na poskytování finančních prostředků MSP v celé Unii; vítá proto záměr Komise předložit legislativní návrh na pokračování a zlepšování tohoto investičního systému vyčleněným rozpočtem, jehož financování by nemělo jít na úkor stávajících politik a programů v rámci nového VFR; zdůrazňuje, že každý legislativní návrh by měl vycházet ze závěrů uvedených v přezkumu Komise a z nezávislého hodnocení; očekává, že nový návrh bude účinně řešit nedostatky v uplatňování EFSI a že mimo jiné zlepší zeměpisné pokrytí fondu tak, aby jeho přínos byl patrný v celé Unii;

82.  trvá na tom, že VFR má význam pro odvětví závislá na dlouhodobých investicích, jako je udržitelná doprava; zdůrazňuje, že dopravní infrastruktura je páteří jednotného trhu a základem pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst; konstatuje, že dobudování jednotného evropského dopravního prostoru propojeného se sousedními zeměmi vyžaduje důležitou dopravní infrastrukturu a je třeba k němu přistupovat jako ke klíčové prioritě v zájmu konkurenceschopnosti a hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU, včetně okrajových a ostrovních oblastí; domnívá se proto, že by příští VFR měl zajistit dostatečné financování projektů, které přispívají zejména k dokončení základní sítě transevropské dopravní sítě (TEN-T), která by měla být dále rozšířena, a jejích koridorů; připomíná cíle, které byly v otázkách dopravy vytyčeny na konferenci COP 21 s cílem bojovat proti změně klimatu, a vybízí členské státy, aby investovaly do inteligentní, udržitelné a integrované veřejné dopravy;

83.  zdůrazňuje, že modernizovaný a efektivnější nástroj CEF by měl pokrývat všechny druhy dopravy, včetně silniční a železniční infrastruktury a vnitrozemských vodních cest; domnívá se, že by měl předně podporovat větší propojení mezi komplexními sítěmi a druhy dopravy, které přispívají ke snižování emisí CO2, a zaměřit se na vzájemná propojení a na dokončení sítě v okrajových oblastech; opakuje, že je důležité zlepšit interoperabilitu prostřednictvím evropského systému řízení železničního provozu a umožnit plné využití iniciativy jednotného evropského nebe; vyzývá k dokončení evropského digitálního řízení letového provozu;

84.  vyzývá k tomu, aby v příštím VFR byla vytvořena zvláštní rozpočtová položka pro cestovní ruch jako krok ke skutečné evropské politice v oblasti cestovního ruchu, která bude moci značně přispět k růstu a tvorbě pracovních míst;

85.  vyzývá Komisi, aby podpořila investice do vývoje další generace technologií a podpořila jejich využívání; zdůrazňuje, že je důležité zajistit financování pro dokončení jednotného digitálního trhu pomocí plného využívání spektra, modernizaci pevných sítí a denzifikaci mobilních sítí, prosazovat spuštění 5G a gigabitového připojení a dosáhnout dalšího pokroku v harmonizaci pravidel EU v oblasti telekomunikací s cílem vytvořit náležitý regulační rámec ke zlepšení internetového propojení v celé Unii; zdůrazňuje, že by telekomunikační odvětví mělo nadále podporovat infrastruktury digitálních služeb a vysokorychlostní širokopásmové sítě tím, že umožní jejich dostupnost, a to i v odlehlých regionech a venkovských oblastech, a tím, že zvýší digitální gramotnost, propojení a interoperabilitu; podtrhuje nutnost podporovat digitální transformaci evropského hospodářství a evropské společnosti a investovat do základních technologií, jako jsou data velkého objemu, umělá inteligence nebo vysoce výkonná výpočetní technika, a do digitálních dovedností za účelem posílení konkurenceschopnosti EU a zlepšení kvality života Evropanů;

86.  považuje za zásadní podporovat udržitelné a cenově dostupné dodávky energie v Evropě; vyzývá proto ke stálé podpoře investic, která zajistí diverzifikaci zdrojů energie a dodavatelských tras, zvýší energetickou bezpečnost a energetickou soběstačnost a posílí energetickou účinnost a využití energie z obnovitelných zdrojů, mimo jiné pomocí Nástroje pro propojení Evropy (CEF); zdůrazňuje zvláště význam poskytování komplexní podpory zvláště pro regiony s vysokou uhlíkovou náročností, na energetický přechod, přechod na nízkouhlíkové hospodářství, modernizaci výroby elektrické energie, zlepšení přeshraničního propojení a využití inteligentních rozvodných sítí, technologie pro zachycování, skladování a využívání uhlíku a modernizaci dálkového vytápění; domnívá se, že transformace energetického odvětví na základě cílů v oblasti klimatu by měla být náležitě podpořena, zejména v regionech a zemích závislých na uhlí, aby se účinně přispělo ke strategickému přechodu na hospodářství s nízkými emisemi; vyzývá ke zřízení komplexního fondu na podporu řádného přechodu, konkrétně prostřednictvím vývoje a využívání obnovitelných zdrojů, energeticky účinných řešení, ukládání energie, řešení a infrastruktur pro elektromobilitu, modernizace výroby elektřiny a rozvodných sítí, pokročilých technologií výroby elektřiny včetně zachycování a ukládání uhlíku, zachycování a využívání uhlíku a zplyňování uhlí, modernizace dálkového vytápění včetně vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, včasného přizpůsobení se budoucím environmentálním normám, restrukturalizace energeticky náročných odvětví, jakož i prostřednictvím řešení společenských, socioekonomických a environmentálních dopadů.

87.  zdůrazňuje strategický význam rozsáhlých projektů infrastruktury, jako je konkrétně Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER), evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací (EGNOS), globální družicový navigační systém (Galileo), Evropský program monitorování Země (Copernicus) a budoucí družicová komunikace v rámci státní správy (GOVSATCOM) pro budoucí konkurenceschopnost, bezpečnost a politickou moc EU; zdůrazňuje, že financování těchto velkých projektů musí být zajištěno v rozpočtu EU, ale zároveň by mělo být pevně vymezeno s cílem zajistit, aby možná překročení nákladů neohrozila financování a úspěšné provádění ostatních politik Unie, jak dokládá několik konkrétních případů v předchozím VFR; připomíná, že za tímto účelem je nyní maximální částka na tyto projekty stanovena v nařízení o VFR, a vyzývá k zahrnutí podobných ustanovení do nového nařízení;

88.  zdůrazňuje význam zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a boje proti změně klimatu, úpadku ekosystémů a úbytku biologické rozmanitosti, jakož i vedoucí postavení EU v těchto oblastech; domnívá se, že stabilní a přiměřené financování je základem pro splnění závazků EU, například závazků vyplývajících z Pařížské dohody; připomíná, že příští VFR by měl Unii pomoci splnit tyto cíle a že by měl přispět k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050; zdůrazňuje, že by EU neměla financovat projekty a investice, které dosažení těchto cílů odporují; vyzývá k důkladnému začlenění problematiky klimatu do budoucích výdajů EU; v tomto ohledu vyzývá k tomu, aby příslušné programy, například LIFE+, byly náležitě financovány a aby se objem jejich finančních zdrojů zdvojnásobil, a vyzývá k vytvoření konkrétních balíčků pro biologickou rozmanitost a správu sítě Natura 2000;

Větší soudržnost a solidarita v Evropě

89.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti by po roce 2020 měla zůstat hlavní investiční politikou Evropské unie, pokrývat všechny regiony EU, aby mohla řešit složité socioekonomické výzvy a zároveň zaměřit většinu zdrojů na ty nejzranitelnější z nich; je přesvědčen, že nad rámec cíle, jímž je snížit rozdíly v úrovni rozvoje a posílit konvergenci, jak je zakotveno ve Smlouvě, by se politika soudržnosti měla zaměřit na dosažení širších politických cílů EU, a navrhuje proto, aby se v rámci příštího VFR všechny tři fondy politiky soudržnosti – Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Evropský sociální fond (ESF) a Fond soudržnosti – zaměřily především na poskytování podpory pro růst a konkurenceschopnost, výzkum a inovace, digitalizaci, transformaci průmyslu, MSP, dopravu, zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se změně klimatu, udržitelnost životního prostředí a spravedlivou transformaci energetiky, zaměstnanost, sociální začleňování, rovnost žen a mužů, snižování chudoby a demografické problémy; zdůrazňuje, že tyto tři fondy představují nedílnou součást politiky soudržnosti EU a společně mohou fungovat pouze v jednotném rámci této politiky; vyzývá mimoto k zahrnutí posílené územní spolupráce, včetně přeshraničního prvku a městského rozměru, do této politiky, jakož i k vypracování specifických ustanovení pro venkovské, horské, ostrovní a odlehlé oblasti;

90.  považuje za nanejvýš důležité, aby bylo financování politiky soudržnosti po roce 2020 pro země EU-27 zachováno ve stálých cenách alespoň na úrovni rozpočtu na období 2014–2020; zdůrazňuje, že by jedním z parametrů přidělování finančních prostředků v rámci politiky soudržnosti měl zůstat HDP, ale domnívá se, že by ho měla doplnit řada sociálních, environmentálních a demografických ukazatelů s cílem lépe zohlednit nové typy nerovností mezi regiony EU a v rámci nich ve všech členských státech; podporuje také, aby v novém programovém období přetrvaly prvky, které politiku soudržnosti ve stávajícím VFR zmodernizovaly a zaměřily na výsledky, tj. tematická koncentrace, předběžné podmínky, rámec výkonnosti a vazba na správu ekonomických záležitostí;

91.  je pevně odhodlán plnit závazek vyplývající z článku 9 SFEU zajistit sociální Evropu a provádění evropského pilíře sociálních práv založeného na udržitelném růstu vysoce konkurenceschopného sociálně-tržního hospodářství s cílem dosáhnout plné zaměstnanosti a sociálního pokroku a podporovat rovnost mezi ženami a muži, solidaritu mezi generacemi a ochranu práv dítěte, jak je zakotveno ve Smlouvě; zdůrazňuje, že toto provádění vyžaduje, aby sociální politiky byly řádně financovány, přičemž je třeba mít na paměti, že v současné době jsou výdaje na sociální záležitosti nedostatečné; zdůrazňuje, že toto provádění vyžaduje, aby sociální politiky byly řádně financovány, a vyzdvihuje z toho vyplývající potřebu posílit existující nástroje přispívající k těmto cílům, jako je zejména Evropský sociální fond (ESF), Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí, Fond evropské pomoci nejchudším osobám, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) a program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI); trvá na tom, aby byly v příštím VFR zachovány a byly nadále prováděny převážně prostřednictvím grantů;

92.  opětovně vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby zřídily zvláštní fond určený na záruku pro děti, jehož cílem by bylo rozšíření politik zaměřených na zmírnění dětské chudoby a který by zajistil odpovídající zdroje pro provedení nezbytných politických opatření v plném rozsahu, včetně pomoci rodičům, aby se prostřednictvím cílených zásahů vymanili ze sociálního vyloučení a nezaměstnanosti;

93.  zdůrazňuje zejména, že ESF by měl rozšířit svou podporu rozvoje sociálního dialogu, zejména skrze lepší budování kapacit sociálních partnerů, mimo jiné na evropské odvětvové a meziodvětvové úrovni, a že tento závazek by měl být povinný pro členské státy ve všech regionech EU;

94.  zdůrazňuje zvláště, že je stále zapotřebí bojovat proti nezaměstnanosti a vyloučení, zejména mladých lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání ani v profesní přípravě (NEET), v rámci komplexního přístupu k politikám na úrovni EU týkajícím se mládeže; vyzývá proto k tomu, aby byla částka na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí zdvojnásobena a aby byly plně prováděny záruky EU pro mladé lidi a zároveň bylo zajištěno rychlé a zjednodušené rozdělování finančních prostředků a stálé a stabilní financování příštího programového období; zdůrazňuje nutnost lepší regulace, aby byla mladým lidem pocházejícím ze znevýhodněného sociálně-ekonomického prostředí zaručena nediskriminační účast v programu; domnívá se, že jednou z nejvyšších priorit EU zůstávají investice na podporu vzdělání a odborného vzdělávání, zejména rozvoj digitální gramotnosti; trvá na tom, že tento program nesmí nahrazovat výdaje dříve financované z vnitrostátních rozpočtů;

95.  vyjadřuje podporu programům v oblasti kultury, vzdělávání, médií, mládeže, sportu, demokracie, občanství a občanské společnosti, které jednoznačně prokázaly svou evropskou přidanou hodnotu a jsou u příjemců stále velmi oblíbené; vyslovuje se proto pro pokračující investování do rámce vzdělávání a odborné přípravy ET 2020 prostřednictvím programů Erasmus+, Kreativní Evropa a Evropa pro občany, aby mohly nadále oslovovat lidi všech věkových kategorií, zejména mladé lidi; opětovně vyjadřuje podporu posílení vnějšího rozměru programů Erasmus+ a Kreativní Evropa; doporučuje dále, aby pokračovalo působení Evropského sboru solidarity s náležitými finančními zdroji, které nepůjdou na úkor jiných programů EU; zdůrazňuje rovněž významný přínos kulturních a tvůrčích odvětví k růstu a zaměstnanosti v EU;

96.  doporučuje, aby vytvoření interního Evropského fondu pro demokracii s cílem posílit podporu občanské společnosti a nevládních organizací působících v oblasti demokracie a lidských práv bylo řízeno Komisí;

97.  vyzývá zvláště k tomu, aby byly v příštím VFR přinejmenším ztrojnásobeny finanční prostředky na program Erasmus+ s cílem oslovit mnohem více mladých lidí, mládežnických organizací a studentů středních a učňovských škol v Evropě a vybavit je cennými schopnostmi a životními dovednostmi prostřednictvím celoživotního učení a na studenty zaměřených příležitostí k neformálnímu a informálnímu vzdělávání, zejména dobrovolnictví a práce s mládeží; vyzývá k tomu, aby byla zvláštní pozornost věnována lidem ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí s cílem umožnit jim účast v programu a rovněž lidem se zdravotním postižením;

98.  vyzývá Komisi, aby navázala na projekt „Evropská síťová jízdenka Interrail k 18. narozeninám“ a aby v příštím VFR předložila návrh zvláštního programu podpořený dostatečnými ročními prostředky na pokrytí všech žádostí o bezplatnou železniční jízdenku od mladých Evropanů, kteří v daném roce dosáhnou věku 18 let; zdůrazňuje, že takový projekt by se stal klíčovým prvkem zvyšování evropského povědomí a posilování evropské identity, zvláště čelíme-li hrozbám, jako je populismus a šíření dezinformací; znovu zdůrazňuje, že pro dosažení cíle takového programu se od Komise očekává návrh řádného právního základu;

99.  očekává, že v období po roce 2020 Evropská unie postoupí od způsobu řešení krizí ke stálé a společné evropské politice v oblasti azylu a migrace; zdůrazňuje, že činnosti v této oblasti by měly být pokryty ze zvláštního k tomu určeného nástroje, například z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF); zdůrazňuje, že budoucí fond i příslušné agentury v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí musí mít k dispozici odpovídající úroveň financování na celý příští VFR, aby bylo možné řešit komplexní výzvy v této oblasti; je dále přesvědčen, že by AMIF měly doplnit další složky, které budou tuto problematiku řešit v rámci dalších oblastí politiky, zvláště pomocí evropských strukturálních a investičních fondů a nástrojů na financování vnějších činností vzhledem k tomu, že nelze doufat, že jediný nástroj vyřeší rozsáhlé a složité potřeby v této oblasti; uznává mimoto význam kulturních, vzdělávacích, mládežnických a sportovních programů při integraci uprchlíků a migrantů do evropské společnosti; žádá Komisi, aby posoudila, zda lze posílit úlohu evropských měst v rámci evropské azylové politiky zavedením systému pobídek, který by poskytoval finanční podporu na ubytování uprchlíků a hospodářský rozvoj přímo městům výměnou za přijetí uprchlíků a žadatelů o azyl;

100.  uznává evropskou přidanou hodnotu spolupráce při řešení společných hrozeb v oblasti veřejného zdraví; konstatuje, že žádný členský stát nemůže sám řešit přeshraniční výzvy v oblasti zdraví, a vyzývá k tomu, aby příští VFR odrážel odpovědnost EU za plnění cíle udržitelného rozvoje, který se týká veřejného zdraví, zdravotních systémů a zdravotních problémů souvisejících s životním prostředím, a za podporu členských států při odstraňování rostoucích nerovností v oblasti zdraví; domnívá se, že na základě pozitivních výsledků probíhajících činností v této oblasti by příští VFR měl zahrnout výrazný program veřejného zdraví příští generace, jenž by tyto problémy řešil na přeshraniční úrovni, například prostřednictvím inovativních řešení pro poskytování zdravotní péče, včetně digitálního zdravotnictví, jako jsou například evropské referenční sítě, a jenž by členským státům poskytoval podporu ve formě odborných znalostí a výměny údajů, důkazů a osvědčených postupů; připomíná, že dobré zdraví je nezbytným předpokladem pro dosažení dalších cílů stanovených EU a že na zdraví Evropanů má dopad také politika v oblastech, jako je zemědělství, životní prostředí, zaměstnanost, sociální otázky nebo začleňování; vyzývá proto k posílení hodnocení dopadu na zdraví a k průřezové spolupráci v této oblasti v příštím VFR;

Silnější a udržitelnější zemědělství a rybolov

101.  zdůrazňuje, že modernizovaná společná zemědělská politika (SZP) má zásadní význam pro zabezpečení potravin a autonomii, zachování obyvatelstva a zaměstnanosti na venkově, udržitelný rozvoj, udržitelnost životního prostředí, zemědělství a lesnictví a zajištění zdravých, kvalitních a cenově dostupných potravinářských výrobků pro evropské obyvatelstvo; poukazuje na to, že nároky týkající se potravin a zdraví vzrostly, stejně jako potřeba podporovat přechod zemědělců na ekologičtější zemědělské postupy a bojovat proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je třeba podporovat zaručené příjmy zemědělců a posílit vazby mezi SZP a poskytováním veřejných statků; zdůrazňuje, že SZP je jednou z nejvíce integrovaných oblastí politiky, že je financována především na úrovni EU a tudíž nahrazuje vnitrostátní výdaje;

102.  podtrhuje, že by rozpočet SZP v příštím VFR měl být pro země EU-27 přinejmenším zachován ve stálých cenách na současné úrovni; zdůrazňuje, že nové výzvy, kterým bude muset čelit příští SZP, vyžadují stabilní finanční příděly založené na analýzách stávající politiky a budoucích potřeb; zdůrazňuje, že přímé platby vytvářejí zjevnou přidanou hodnotu EU a posilují jednotný trh tím, že brání narušování hospodářské soutěže mezi členskými státy; staví se proti jakémukoli návratu na úroveň jednotlivých států a proti spolufinancování přímých plateb z vnitrostátních zdrojů v tomto ohledu; zdůrazňuje, že je nutné pokračovat v opatřeních, jež zachovávají výrobu v odvětvích, která mají pro zranitelné oblasti zásadní význam, reformovat rezervy pro případ krize v zemědělství, zvýšit financování tak, aby odpovídalo reakcím na různé cyklické krize v citlivých odvětvích, a vytvořit nové nástroje, které budou moci zmírnit kolísání cen a zvýšit financování pro programy speciálně zaměřené na odlehlost a ostrovní charakter (POSEI); naléhavě vyzývá Komisi, aby v zájmu boje proti nekalým obchodním praktikám pokračovala v konvergenci přímých plateb a zajistila potřebný finanční a právní rámec pro potravinový řetězec; poukazuje na to, že venkovské oblasti EU stojí před závažnými problémy a potřebují proto zvláštní podporu;

103.  zdůrazňuje socioekonomický a ekologický význam rybolovu, mořského prostředí a „modré ekonomiky“ a jejich přínos k udržitelné potravinové soběstačnosti EU, pokud jde o zajištění udržitelnosti evropské akvakultury a rybolovu a snižování dopadu na životní prostředí; poukazuje na to, že společná rybářská politika je ve výlučné pravomoci EU; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nezbytné zachovat specifický, dostatečný, nezávislý a přístupný rybářský fond, aby bylo možné tuto politiku provádět; vyzývá k obnovení programu speciálně zaměřeného na odlehlost a ostrovní charakter v rybolovu, neboť se jedná o velmi důležitý program pro nejvzdálenější regiony EU; vyzývá k tomu, aby byla v současném VFR přinejmenším zachována úroveň finančních prostředků určených na odvětví rybolovu a, bude-li to zapotřebí, aby byly zvýšeny finanční prostředky na námořní problematiku; varuje před možnými negativními dopady tvrdého brexitu na toto odvětví; konstatuje, že další finanční nástroje, které by doplňovaly nevratnou pomoc, by mohly poskytnout možnosti doplňkového financování;

Větší odpovědnost ve světě

104.  zdůrazňuje, že svět čelí četným výzvám, včetně konfliktů, kybernetických útoků, terorismu a radikalizace, dezinformací, přírodních katastrof, změny klimatu a zhoršování stavu životního prostředí, porušování lidských práv a nerovností mezi muži a ženami; je přesvědčen, že Unie má zvláštní politickou a finanční odpovědnost vycházející ze skutečně evropské zahraniční politiky založené na pravidlech a hodnotách a z podpory stability, bezpečnosti, demokratické správy věcí veřejných a udržitelného rozvoje našich partnerů, vymycování chudoby a reakce na krize;

105.  zdůrazňuje, že prostředky vyčleňované na vnější činnost by měly být značně navýšeny, pokud má Unie hrát svou úlohu v rámci své globální strategie a politiky rozšiřování, sousedství a rozvoje, jakož i při řešení mimořádných událostí; očekává, že příští VFR bude odrážet bezprecedentní potřeby jižních a východních partnerských zemí potýkajících se s konflikty a s důsledky výzev, které představuje migrace a uprchlíci; vyzývá k vyčlenění vyšších částek na rostoucí potřebu humanitární pomoci, která je důsledkem přírodních a člověkem způsobených katastrof, a současně na zabránění jakýmkoli rozdílům mezi prostředky vyhrazenými na závazky a prostředky na platby; domnívá se, že Unie musí zvýšit financování Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA); zdůrazňuje navíc, že jsou zapotřebí dodatečné zdroje na financování investičního plánu pro Afriku s cílem podpořit růst podporující začlenění a udržitelný rozvoj, a vypořádat se tak s některými hlavními příčinami nelegální migrace;

106.  připomíná, že rozvojová politika EU se řídí souborem závazků, zejména cíli udržitelného rozvoje, akčním programem z Addis Abeby o financování rozvoje, Pařížskou dohodou o klimatu a Evropským konsensem o rozvoji a současně i soudržností politik ve prospěch rozvoje a zásadami účinnosti pomoci; upozorňuje na závazek EU a jejích členských států zvýšit jejich oficiální rozvojovou pomoc tak, aby do roku 2030 dosáhla 0,7 % HDP, včetně 20 % oficiální rozvojové pomoci EU, jež mají být vyčleněny na sociální začleňování a lidský rozvoj, a 0,2 % HND EU, které mají být v rámci oficiální rozvojové pomoci určeny nejméně rozvinutým zemím;

107.  konstatuje, že rozvojová pomoc může hrát významnou úlohu při řešení základních příčin migrace a při podpoře stability, ale domnívá se, že oficiální rozvojová pomoc by neměla být využívána ke krytí tzv. dárcovských nákladů na uprchlíky; upozorňuje na potenciál této pomoci usnadnit získávání finančních prostředků z jiných zdrojů a zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšenou měrou zapojit soukromý sektor, a to prostřednictvím možného pokračování plánu vnějších investic na základě jeho hodnocení;

108.  podporuje přímé poskytování finančních prostředků organizacím občanské společnosti a obráncům lidských práv, zejména ve třetích zemích, kde jsou demokracie a právní stát ohroženy; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba, aby nástroje pro financování vnější činnosti mohly rychle reagovat na politický vývoj a posilovat zásadu „více za více“;

109.  je připraven zvážit zjednodušenou a efektivnější strukturu nástrojů pro financování vnější činnosti, pokud to zvyšuje transparentnost, odpovědnost, účinnost, provázanost a flexibilitu a pokud jsou sledovány cíle příslušných politik; vyzývá k zachování samostatných nástrojů vyčleněných na předvstupní pomoc, na problematiku sousedství a rozvoje a na humanitární pomoc vzhledem k jejich specifické politické a finanční povaze; konstatuje, že součástí takového uspořádání by mělo být zahrnutí finančních prostředků na ERF do rozpočtu vedle dohodnutých stropů bez Afrického mírového projektu a také transparentnější začleňování relevantních svěřenských fondů a nástrojů;

110.  zdůrazňuje význam zvýšené flexibility, díky které bude možné zapojit další zdroje a rychle zajistit financování; mohl byv rámci celkového zvýšení nástrojů pro financování vnější činnosti zvážit větší nepřidělenou rezervu zaměřenou na zvýšení dostatečné flexibility; zdůrazňuje nicméně, že takové flexibility by nemělo být dosaženo na úkor dlouhodobých politických cílů a geografických a tematických priorit, předvídatelnosti pomoci, parlamentního dohledu a konzultací s partnerskými zeměmi a občanskou společností;

Bezpečnost, mír a stabilita pro všechny

111.  je přesvědčen, že nový okruh věnovaný „Bezpečnosti, míru a stabilitě pro všechny“ by prokázal, jakou prioritu Unie přikládá této nově vznikající politické odpovědnosti, uznal by její specifický charakter a zajistil konzistentnost mezi její vnitřní a vnější dimenzí;

112.  zdůrazňuje, že by výše a mechanismy financování pro oblast vnitřní bezpečnosti měly být od počátku a po celou dobu trvání příštího VFR zvýšeny tak, aby nebylo nutno soustavně rok co rok využívat ustanovení VFR o flexibilitě; vyzývá k poskytnutí dostatečných zdrojů agenturám pro prosazování práva (Europol, Eurojust a Cepol) a Evropské agentuře pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů (EU-LISA) tak, aby měla k dispozici dostatečné prostředky pro provádění a řízení svých nových funkcí; zdůrazňuje úlohu Agentury Evropské unie pro základní práva při chápání jevů, jako je radikalizace, marginalizace, nenávistné výroky a trestné činy z nenávisti, a při reakci na ně;

113.  je přesvědčen, že příští VFR musí podporovat vytvoření evropské obranné unie; s radostí očekává, v návaznosti na oznámení Komise v této oblasti, příslušné legislativní návrhy včetně konkrétního programu EU pro obranný výzkum a programu rozvoje průmyslu doplněného investicemi členských států do vybavení v rámci spolupráce; v tomto kontextu potvrzuje své pevné přesvědčení o tom, že další politické priority by měly být doprovázeny přiměřenými finančními prostředky; připomíná, že posílení spolupráce v oblasti obrany, sdružování výzkumu a vybavení a odstranění duplicit posílí strategickou autonomii a konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu a povede k výraznému zvýšení efektivnosti, které se často odhaduje na částku v přibližné výši 26 miliard EUR ročně;

114.  požaduje, v souvislosti se zvýšenou pozorností věnovanou bezpečnosti a obraně v Unii, opětovné posouzení veškerých výdajů na vnější bezpečnost; očekává po zahrnutí ERF do rozpočtu zejména reformu mechanismu Athena a Afrického mírového projektu; vítá nedávné závazky členských států v rámci stálé strukturované spolupráce a žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi, aby objasnily její budoucí financování; vyzývá k návaznému programu pro nástroj přispívající ke stabilitě a míru, který by se zaměřil na reakci na krize a budování kapacit pro bezpečnost a rozvoj a zároveň nalezl právně kvalitní řešení pro budování vojenských kapacit;

115.  zdůrazňuje mimořádný význam mechanismu EU pro civilní ochranu, který umožnil koordinovanou pomoc EU v případě přírodních a člověkem způsobených katastrof v celé Unii i mimo ni; poukazuje na nepochybnou přidanou hodnotu operací civilní ochrany při účinném boji proti katastrofám, které se stávají stále častějšími a složitějšími, přičemž zároveň posiluje pocit evropské solidarity mezi občany EU v časech nouze; vítá nedávné návrhy Komise na posílení civilní ochrany EU prostřednictvím posílení opatření v oblasti připravenosti a prevence, včetně vytvoření rezervy vyhrazené na operační kapacity na úrovni Unie; vyzývá k tomu, aby byla v příštím VFR posílena opatření v této oblasti ve spojení s odpovídajícími finančními prostředky;

Efektivní administrativa ve službách Evropanů

116.  domnívá se, že silná, efektivní a kvalitní veřejná správa je nezbytná pro provádění politiky Unie a pro obnovení důvěry a prohloubení dialogu s organizacemi občanské společnosti a občany na všech úrovních; zdůrazňuje v tomto ohledu úlohu orgánů a institucí sestávajících z demokraticky zvolených členů; připomíná, že podle Účetního dvora provedly orgány, instituce a agentury EU 5% snížení počtu zaměstnanců, jak bylo stanoveno v jejich plánech pracovních míst; domnívá se, že by se na ně již nemělo vztahovat další podobné horizontální snižování počtu pracovních míst; vyjadřuje svůj ostrý nesouhlas s opakováním tzv. fondu pro přesuny v rámci agentur;

117.  vítá iniciativy orgánů, institucí a agentur s cílem dále posílit efektivnost prostřednictvím intenzivnější správní spolupráce a slučování některých funkcí, což vede k úsporám v rozpočtu Unie; zdůrazňuje, že v některých agenturách lze dosáhnout dalšího zvýšení efektivnosti, zejména prostřednictvím posílené spolupráce mezi agenturami s podobnými úkoly, například v oblasti dohledu nad finančním trhem, a u agentur, které působí na několika místech; obecněji vyzývá k důkladnému posouzení možností seskupení agentur podle strategické povahy jejich úkolů a jejich výsledku s cílem dosáhnout součinnosti mezi agenturami, např. Evropského orgánu pro bankovnictví a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy v Paříži;

118.  domnívá se, že orgány a agentury EU by měly respektovat jak zeměpisnou, tak genderovou vyváženost;

119.  vyzývá Komisi, aby navrhla mechanismus, na jehož základě bude možné, aby členské státy nerespektující hodnoty zakotvené v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) nesly finanční následky; varuje nicméně před tím, že na konečné příjemce prostředků z rozpočtu Unie nemohou mít v žádném případě vliv porušení pravidel, za něž neodpovídají; je proto přesvědčen, že rozpočet Unie není vhodným nástrojem pro řešení porušení článku 2 SEU a že veškeré finanční dopady by měl nést dotčený členský stát nezávisle na plnění rozpočtu;

120.  zdůrazňuje, že odstranění diskriminace, nerovnosti žen a mužů a násilí na základě pohlaví je nezbytně nutné pro plnění závazků EU na cestě k Evropě podporující začlenění; podporuje proto začleňování genderového hlediska a závazků souvisejících s genderovou rovností do všech politik EU v rámci příštího VFR i posílený rozpočtový rozměr v boji proti všem případům diskriminace se zvláštním důrazem na genderový rozměr v migrační a azylové politice a vnějších politikách EU;

121.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měly ženy přístup ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, a aby byla věnována zvláštní pozornost specifickým potřebám zranitelných osob, včetně nezletilých osob a dalších skupin, včetně LGBTI komunity;

122.  zastává názor, že zvláštní podporu je třeba věnovat znevýhodněným cílovým skupinám, zejména zdravotně postiženým a Romům, a výslovně vylučovat segregační praktiky a že označení „Romové“ má i nadále zůstat na seznamu příjemců pomoci z ESF a ERDF;

123.  konstatuje, že nejvzdálenější regiony a zámořské země a území se v důsledku své izolace od evropské pevniny musí potýkat se zvláštními přírodními, hospodářskými a sociálními problémy; domnívá se, že by pro ně měla být vytvořena individuální opatření a řádně odůvodněné výjimky; vyzývá k tomu, aby v rámci příštího VFR pokračovala finanční podpora EU určená nejvzdálenějším regionům a zámořským zemím a územím, zejména podpora v rámci politiky soudržnosti pro nejvzdálenější regiony a v rámci zvláštního nástroje pro zámořské země a území, a to za účelem zajištění jejich přístupu k výzkumným programům a pro účely boje se specifickými potížemi spojenými se změnou klimatu, kterým čelí;

124.  naléhavě žádá Komisi, aby v zájmu řádného finančního řízení a transparentnosti rozpočtu Evropské unie zvážila stanovení vlastních podmínek s cílem předcházet korupci a finančním podvodům týkajícím se fondů EU; je obzvláště znepokojen celními podvody, které způsobily rozpočtu EU vážné ztráty příjmu; žádá ty členské státy, které měly námitky proti právnímu rámci Unie pro porušování celních předpisů a příslušné sankce, aby svůj postoj přehodnotily, aby bylo možné tento problém urychleně vyřešit;

IV.Postup a rozhodovací proces

125.  připomíná, že pro přijetí nařízení o VFR je potřeba souhlas Parlamentu; zdůrazňuje dále, že Parlament a Rada jsou dvě rovnocenné součásti rozpočtového orgánu při přijímání ročního rozpočtu EU, přičemž o odvětvových právních předpisech, které vytvářejí velkou většinu programů EU včetně jejich finančního krytí, se rozhoduje v rámci řádného legislativního postupu; očekává proto, že rozhodovací postup týkající se příštího VFR zachová úlohu Parlamentu a jeho výsady stanovené ve Smlouvách; trvá na tom, že nařízení o VFR není vhodným místem pro provádění změn finančního nařízení EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila samostatný návrh na revizi finančního nařízení EU v okamžiku, kdy bude třeba provést v tomto nařízení změny;

126.  vyjadřuje svou ochotu okamžitě zahájit strukturální dialog s Komisí a Radou ohledně VFR po roce 2020 s cílem usnadnit následná jednání a umožnit dohodu do konce tohoto volebního období; je ochoten diskutovat s Radou o postojích uvedených v tomto usnesení s cílem umožnit lepší pochopení očekávání Parlamentu ohledně příštího VFR;

127.  zdůrazňuje, že s návrhy Komise, které mají být předloženy v květnu 2018, by mělo být formální rozhodnutí o příštím VFR přijato během jednoho roku; domnívá se, že navzdory zpočátku zpožděnému předložení návrhů Komise by mělo být včas dosaženo dohody ohledně rámce na období po roce 2020, aby bylo možné vyslat důležitý politický signál týkající se schopnosti Unie budovat nadále konsensus ohledně budoucnosti EU a ohledně odpovídajících finančních prostředků; zdůrazňuje, že díky tomuto časovému harmonogramu bude možné mimo jiné rychle přijmout všechny odvětvové předpisy, což umožní, aby byly nové programy zahájeny bez odkladu k 1. lednu 2021; připomíná, že v předchozím finančním rámci byly nové programy zahájeny v podstatě několik let po začátku daného období;

128.  domnívá se, že nově zvolený Parlament může nadpoloviční většinou všech svých členů ve lhůtě 6 měsíců po evropských volbách požádat Komisi, aby navrhla revizi odvětvových právních předpisů EU stanovujících nové programy pro příští víceletý finanční rámec, které byly přijaty v předchozím volebním období;

129.  zdůrazňuje proto, že je nezbytné bezodkladně zahájit zásadní jednání mezi všemi třemi orgány; zdůrazňuje, že všechny prvky nařízení o VFR včetně stropů VFR budou součástí jednání o VFR a mělo by se o nich jednat tak dlouho, dokud nebude dosaženo konečné dohody; připomíná v tomto ohledu kritický postoj Parlamentu k postupu, který vedl k přijetí současného nařízení o VFR, a dominantní úlohu Evropské rady v tomto procesu, kdy Rada nezvratně rozhodla o řadě prvků včetně stropů VFR a některých ustanovení týkajících se odvětvové politiky;

130.  zastává názor, že postupy související s nadcházejícím jednáním o VFR, a zvláště zapojení Parlamentu do různých stádií tohoto procesu, by měly být bezodkladně dohodnuty během bulharského předsednictví, a dříve než budou předloženy návrhy VFR; očekává v této souvislosti, že Komise včas poskytne Parlamentu stejnou úroveň informací, jaké má k dispozici Rada; domnívá se, že by tato opatření měla být v konečném důsledku zakotvena v interinstitucionální dohodě, jako je tomu v případě ročního rozpočtového procesu;

131.  domnívá se, že požadavek jednomyslnosti při přijímání nařízení o VFR představuje pro tento proces skutečnou překážku; vyzývá v této souvislosti Evropskou Radu, aby uplatnila ustanovení čl. 312 odst. 2 SFEU (tzv. „passerelle“), a umožnila tak přijetí nařízení o VFR kvalifikovanou většinou; připomíná rovněž, že pro použití řádného legislativního postupu je možno uplatnit i obecné ustanovení téhož typu v čl. 48 odst. 7 SEU; zdůrazňuje, že přechod k hlasování kvalifikovanou většinou při přijímání nařízení o víceletém finančním rámci by byl v souladu s rozhodovacím procesem při přijímání prakticky všech víceletých programů EU i s každoročním postupem přijímání rozpočtu EU;

o
o   o

132.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(2) Úř. věst. L 163, 24.6.2017, s. 1.
(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0309.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0401.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0010.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0363.
(8) Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 1.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2018)0076.

Poslední aktualizace: 6. listopadu 2018Právní upozornění